5/2015
Věstník SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ FARNOSTI UHLÍŘSKÉ JANOVICE
Modlitba za zemřelé Milí farníci, vstupujeme do dušičkového období, kdy zvlášť budeme navštěvovat hřbitovy a modlit se za naše drahé zemřelé. Z vděčnosti a s poděkováním za jejich život přineseme na jejich hroby květiny, zapálíme svíčku a setrváme v tiché usebrané modlitbě. Modlitba za zemřelé patří do křesťanského vyznání víry a je vztažena ke společenství svatých. Duch svatý nám dává nový život, život milosti. Styk se tu uskutečňuje především modlitbou. Protože tento život smrtí nekončí, síla modlitby sahá i za hrob. Katolická církev věří v očistec, v bolestné očišťování, které nekončí zavřením tělesných očí. Každý kříž, tedy i tento, se může ulehčit bližnímu. Je naukou církve, že můžeme obětovat za duše v očistci modlitby, mše svaté, dobré skutky. Můžeme se modlit za všecky zemřelé bez rozdílu, ale také za jednotlivce, zvláště ovšem za příbuzné a známé. Málo užitečné jsou teorie některých teologů o tom, jak Bůh tyto modlitby rozděluje. Zajímavější však je otázka, jakým způsobem se nám duše zemřelých za modlitby odvděčují. Jsou v posvěcující milosti, modlí se tedy i ony za nás, lásku splácejí láskou. Modlíme se tedy za duše zemřelých, ale není zakázáno se modlit i k nim, prosit je za přímluvu u Boha. Úředně se církev modlí jenom k těm, o jejichž svatosti už nejsou pochybnosti (po prohlášení za blahoslaveného nebo svatého). Soukromě se však můžeme ucházet o pomoc všech těch, o nichž věříme, že zemřeli v Boží milosti, zvláště rodičů, dětí, příbuzných či známých. Přeji nám, ať tohoto dušičkového času dobře využijeme k modlitbě za zemřelé i k modlitbě k nim. A když na hrob položíme květiny, mysleme na to, že květy jsou pro naše zemřelé symbolem života, a když zapálíme svíčku, tak pamatujme, že zapálená svíčka pro ně znamená věčné světlo, které nezná západu. P. Kamil
BOSKOVICE II
Na židovském hřbitově v neděli tichém teprve došlo ti, co byl holocaust nezabránil ti v tom ani chlast Nebyl jsem podívat se v Osvětimi a ani nemusím tam jít. Na židovském hřbitově po mši svaté u sv. Jakuba Většího sedím na schodišti kolem mě listí svaté Jsem sám, sám tady sedím, je týden po Dušičkách, památce zemřelých, kdy po hřbitovech křesťanských hořely svíčky Však tady nikdo vždyť nikdo nezbyl aby na náhrobky položil kamínky
Ivan Martin Jirous sbírka Úloža 2
Ano, čeká se na právní rozhodnutí. Jakékoli jednání o užívání nebo pronájmu se dá vést až po obnově vlastnictví, proto nájem plynoucí z pronájmu nevydaných nemovitostí připadá státu. Zdá se, že je to složitá zdlouhavá záležitost. Pocítil jste někdy obstrukce? Osobně ne. Je ale jasné, že stát s vydáváním nespěchá. Dá se říci, že na větší část vydávaného majetku farnosti teprve čekají. Jsou rozdíly v přístupu jednotlivých poboček Státního pozemkového úřadu, některé pracují pružněji, jiné méně. Když se uskuteční vrácení majetku, má farnost zajištěno jeho využití? Farnost má dlouholeté zkušenosti s provozováním majetku, který jí nebyl nikdy zabrán. Má tedy mnoho partnerů, kteří již nyní projevují zájem například o propachtování zemědělských pozemků. Ne jinak tomu je i v lesnictví, kde je podle mého názoru velký potenciál. Dá se také počítat se zkušenostmi a podporou Arcibiskupství pražského. Co byste popřál f arnosti v souvislosti s jejím hospodařením? Prožíváme historicky významné, ale náročné období. Úspěch bude záviset také na tom, jestli se najde dostatek schopných a spolehlivých spolupracovníků, kteří budou farnosti oporou. Přál bych farnosti, aby ukázala, že umí být úspěšná nejen v oblasti pastorace, ale i v oblasti ekonomiky.
ROZHOVOR S VOJTĚCHEM DVOŘÁKEM O rozhovor v tomto čísle farního Věstníku jsme požádali Vojtěcha Dvořáka, který pracuje na Pražském arcibiskupství na správě majetku. O jaký majetek farnosti se jedná? Jedná se o majetek pastorační, to jsou kostely, kaple a farní objekty sloužící k pastoraci a bydlení duchovních správců. Dále pak majetek produkční, což jsou pole, louky, lesy a bývalé fary. Arcibiskupství pražské pomáhá farnostem odbornou součinností a podporou tento majetek udržovat a provozovat. Vaší starostí jsou také restituce. Jak pokračují a čeho se týkají? Restituce se týkají majetku církví, řádů a náboženských společností zapsaného v pozemkových knihách zabraného státem po 25. únoru 1948. Proces restitucí je spojen s prokazováním majetkové křivdy, vypracováním výzvy k vydání, uzavřením dohody o vydání a schválení Státním pozemkovým úřadem. Arcibiskupství pražské zřídilo v této souvislosti Restituční odbor, který má toto ve své kompetenci. Tento odbor zpracoval a podal jednotlivé výzvy k vydání v zákonných termínech a nyní koordinuje a kontroluje jednotlivé převody majetku. Pokud ještě nedošlo k vyrovnání, třeba polí, dostává farnost od uživatele nájem nebo se čeká na právní rozhodnutí?
Marie Horáčková 3
váme příležitost místním nebo nám blízkým tvůrcům, umělcům, aby nám prostor našeho centra zpříjemňovali, a my se mohli učit vnímat jejich nadání nebo styl tvorby. Můžeme u nás vystavující umělce lépe poznat nebo oslovit k další spolupráci. Již druhým rokem u nás vystavují jednotlivci i skupiny, které připomenu: paní Mixová a malíři Bez rámu, linoryty - Vojtěch Kovářík, ZUŠ Sedlčany – sv. Ludmila, malba na hedvábí - Světlana Hart, řezba a obrázky - Hana Richterová, ZŠ Zásmuky - Dopis nevinnému, obrazy s tématem zahrada - Ivana Erbenová, a teď probíhá výstava Pán Bůh a humor Daniela Řezníčeka a Klubu kreslířů a humoristů. Někteří farníci poukázali na to, že vtipy v tomto období a v takovémto stylu do komunitního centra úplně nepatří. Myslím si, že ano. Buďme velkorysí… a jestli někomu dané obrazy, plastiky nebo vtipy nesedí, může se těšit na příští výstavu, která v tomto případě bude zaměřena na fotografie. Máte-li ve svém okolí nějakého šikovného tvůrce, může i on u nás vystavovat své umění. Pokud vás přece právě probíhající výstava zklame, doporučuji přát si pod vánoční stromeček kreslené vtipy Gerharda Mesteraně - Člověk František. V neděli 8. 11. v 15:00 srdečně zvu na Slovo k výstavě. Povídání o kresleném humoru doprovodí koncertem rodinná kapela Švédova trojka.
CÍRKEV A HUMOR Františkánský páter sedí ještě s jedním cestujícím v kupé. Je parné léto, v celém vagónu je horko jako v peci. Pánovi dává zabrat jeho oblek, páterovi jeho tlustá kutna. Pán vstane, sundá sako a odváže vázanku. Potom se obrátí k františk á n o vi a ře k ne š ko d o l i bě: „Podívejte, tohle nemůžete udělat!“ Potom vstane také páter, vyjde ze dveří a po malé chvíli se vrátí – kalhoty přes ruku. „Podívejte,“ řekne pánovi, „a tohle nemůžete zase vy.“ Také jednotlivé řády poslaly zástupce do Betléma, aby vzdaly hold dítěti v jeslích. Dominikán položí své dary se slovy: „Pane, přináším zlato vědy.“ Benediktýn řekne: „Zde je kadidlo našich modliteb.“ Františkán povídá: „Tady je, Pane, myrha naší chudoby“. Mezitím si vezme jezuita stranou svatého Josefa a šeptá mu: „A až půjde do školy, dejte ho k nám do internátu. My už z něj něco uděláme…“ Čerpáno ze samizdatu: „Církev se směje“ Humor má v křesťanství dlouhou tradici, která se pojí s rozšířeným přesvědčením, že křesťanství je radostné náboženství. Říká se, že „svatý, který je smutný, je smutný svatý“ a mezi českými katolíky je oblíbená průpovídka smutný křesťan – žádný křesťan. V našem komunitním centru dá-
P. Kamil
4
JABLEČNÉ ODPOLEDNE V ČESTÍNĚ - SOBOTA 10. ŘÍJNA Podařilo se vskutku něco neuvěřitelného! Po mnoha letech, kdy čestínská farní zahrada ležela téměř ladem, jsme se dohodli, že si na ní společně zahospodaříme. Byla sobota, slunce pěkně hřálo, spadané listí šustilo pod nohama a vzduch voněl podzimem. Sešli jsme se vybaveni pilami, starodávným moštovacím zařízením, košíky, džbánky a čtyřkolkou s kárkou. Muži se pustili s pilou a sekačkami do neprořezaných jabloní, zarostlých křovisek a zbytků zmulčované trávy. Jablka a ořechy jsme setřásli, posbírali a svezli pod budovu fary. Většinu jablek jsme pak umyli, nakrouhali a vylisovali, aby z nich vznikl skvělý farní mošt, který stékal v proudech do skleněných džbánků. Ženy louskaly ořechy, krájely jablka na plátky a pekly štrůdl, který báječně chutnal a provoněl celou faru. Slunce hřálo a bylo nám dobře. Zahrada opravdu prokoukla, po letech se zbavila starých větví a prozářila se podzimním sluncem. Nakrájený štrúdl a ohřátý mošt s hřebíčkem a skořicí vítal druhý den všechny, kdo po nedělní mši svaté vycházeli z kostela.
Diky za milý a smysluplný společně strávený čas. Jsem moc ráda, že se vše tak vydařilo. Markéta Havrdová
CESTOU DO SKVRŇOVA V neděli 18. října 2015 jsme se vydali na pouť ke kostelu sv. Havla ve Skvrňově. Touto poutí se zakončil 4. ročník Cesty sedmi kostelů. V rámci Cesty je to již 28. pouť. Do Skvrňova z Vavřince s námi putoval pan biskup Mons. Karel Herbst, který sloužil ke cti patrona kostela sv. Havla a k výročí posvěcení kostela mši svatou. Byla to v sychravém podzimním odpoledni krásná pouť, taková tichá a obyčejná.
Za Cestu sedmi kostelů Jája Trojanová a P. Kamil 5
které něco dobrého přinesly či se podílely na přípravě fary k této příležitosti. Ilona Vokolková
POUŤ V KOŠICÍCH Dne 6. 9. 2015 jsme v Košicích slavili pouť. Při této příležitosti jsme měli rovněž možnost v kostele Narození Panny Marie přivítat vzácnou návštěvu – pana biskupa Karla Herbsta, který právě v tomto čase projížděl naším krajem a vyslovil přání, zda by v některém kostelíku v naší farnosti mohl odsloužit nedělní mši. Volba padla právě na Košice. Příjezd pana biskupa provázelo zvonění zvonů ve věži kostela, před mší rovněž zbyla chvilka na krátké popovídání s ministranty, pro které tato slavnost byla jistě zážitkem. P. Jaroslav Miškovský milého hosta představil a přivítal, pan biskup nás při promluvě velmi srozumitelně seznámil s některými důležitými okamžiky ze života Panny Marie a zamyslel se nad nimi. Na konci poutní mše svaté dostal pan biskup jako poděkování za milou návštěvu květinu a následovalo pozvání na pohoštění. To bylo nachystáno na faře, kam se většina přítomných poté odebrala. Byla zde připravena káva, čaj a spousta napečených dobrot. Samozřejmě nechyběla možnost si společně posedět a popovídat. Pan biskup Herbst na nás všechny zapůsobil jako velmi milý a skromný člověk, který ve svém věku neztrácí životní optimizmus. Nezbývá než poděkovat všem hospodyním,
CESTA DO KOSTELA V DOLNÍCH CHVATLINÁCH Počasí v neděli 6. září sice zrovna dvakrát nelákalo k toulkám po okolí, avšak rozhodně nás neodradilo, abychom se zúčastnili dalšího putování ze Zásmuk v rámci Cesty sedmi kostelů. Tentokrát do Dolních Chvatlin, kde se konalo posvícení spojené s návštěvou kostela sv. Petra a Pavla. A proč jsme se rozhodli zúčastnit se? Kdo někdy projížděl Dolními Chvatlinami, jistě si nemohl nepovšimnout krásného, tak trochu zastrčeného, avšak tajemně působícího kostela. A nyní se nám přímo naskytla ona úžasná příležitost podívat se dovnitř, dozvědět se víc a také nasát atmosféru dolnochvatlinského posvícení! Bylo překvapující, že se nás před zásmuckým klášterem sešlo jen pět: pan P. Kamil Vrzal s paní Jájou Trojanovou a my (já, můj manžel Vítek a náš dvouměsíční synek Vendelín Jan). Nezdrceni touto skutečností jsme se neohroženě vydali vpřed. Cestou do Horních Chvatlin sice lilo a foukal silný vítr, leč pochod nám zpříjemňoval sběr planého ovoce u cesty a paní Jája vytrvale dozdobovala svou již předem natrhan o u k yt i c i l u č n í m k ví t í m . V Horních Chvatlinách jsme se spolu se sympatickou rodinou Kuchařových, která nám rovněž pověděla 6
Moc se mi líbila hra „O šachové princezně“ v ochotnickém podání všech tří dětí a manžela paní Řezníčkové. Ta měla ztvárnit legendu vážící se k erbu, vytesaném na náhrobním kameni v zadní části kostela. Nejvíc mne zaujalo, že kostel má čtyři základní kameny a že původně neměl žádného místního faráře, takže farář musel do kostela dojíždět. Před mší sv. nás mile pozdravil pan biskup, který nejen velmi vtipně vyprávěl, ale také nám připomněl, že kostel utváříme my, a že záleží na nás, jak často je otevírán. Pak se konala mše svatá a po ní koncert místního pěveckého sboru s hudebním doprovodem. Po celou tu dobu panovala uvnitř kostela kouzelná atmosféra. Zastoupení lidí bylo různé - od těch nejmenších, co zatím jen pozorují svět, až po ty nejstarší, pamětníky. Koncertem posvícení však končit nemělo - den se měl ještě završit příjemnou činností - povídáním, vzpomínáním a pojídáním koláčů na místní faře. (To jsme my bohužel nestihli, neb se naše dítko začalo dožadovat cesty domů). Na závěr bych dodala, že většinou neznámá a opomenutá místa oplývají největším kouzlem a že je škoda, že o nich ví tak málo lidí. Bylo vidět, že dolnochvatlinští obyvatelé jsou na svůj kostel hrdí, ač je jistě trápí jeho součastný stav a nepohrdli by jeho rekonstrukcí. Těším se na další putování v rámci Cesty sedmi kostelů.
něco málo o této obci, pomodlili u nově opraveného křížku (ke kterému se váže legenda dvou milenců a nešťastné lásky) z červeného pískovce a zrovna tak u pěkně opravené nedávno vysvěcené zvoničky... Chvíle kochání a pak už cesta z kopce do Dolních Chvatlin. Dolní Chvatliny ožívaly. Před kostelem už čekali natěšení lidé a všichni jsme byli mile přivítáni. Slovo úvodem si zvala paní Řezníčková, která měla slavnostní den na starost. Rovněž jsme se seznámili se vzácnou návštěvou - biskupem Mons. Karlem Herbstem, který přijel kostelík sv. Petra a Pavla též navštívit. Následoval přesun dovnitř, kde proběhl výklad historie od paní Řezníčkové. Poté bylo možno si prohlédnout jak vnitřní, tak i vnější prostory kostela, včetně kůru s varhanami.
Ivana, Vítek a Vendelín Jan Strnadovi. 7
POUTNÍCI K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ Letos již posedmé se vydali poutníci z Čech a Moravy na pěší pouť do Slavkovic v srdci Vysočiny, na úpatí Žďárských vrchů, kde byl v letech 2005 – 2008 postaven a posvěcen první poutní kostel Božího milosrdenství a svaté Faustyny v České republice. Poutníci putovali do Slavkovic ve třech proudech, východním z Fulneku (188,5 km), západním z Prahy (173,5 km) a jižním z Hodonína (147 km). Pěší pouť k Božímu milosrdenství jsme s manželkou absolvovali v západním proudu z Prahy, který vedl otec pallotin Tomasz Samuel Kazański, jeden z polských kněží ve farnosti Jámy, do které Slavkovice patří. Kněží z této farnosti organizují jednou ročně, obvykle na konci července, a od roku 2009 pravidelně, sedmidenní putování k poutnímu kostelu Božího milosrdenství ve Slavkovicích. Když v sobotu 25. července po poutní mši svaté v Komunitním centru Matky Terezy v Praze-Hájích se dvaačtyřicetičlenné „startovní pole“ poutníků seřadilo po půl deváté dopoledne k odchodu a zahájilo 173,5 km dlouhé putování, s manželkou jsme zjistili, že jsme nejstarší z celé skupiny. Pohled na desítky mladých lidí kolem nás a nikoho, kdo by se nám věkem alespoň blížil, mne přinutil nebrat na lehkou váhu manželčiny obavy, zda
pouť s takovou porcí kilometrů fyzicky zvládneme a jestli nás mladí přijmou mezi sebe. Již po několika prvních kilometrech, při první zastávce k odpočinku, se naše obavy začaly vytrácet. Bylo až neuvěřitelné, jak rychle si mladí poutníci a poutnice našli k nám cestu (přestože jsme oba dva s manželkou spíše uzavřeni do sebe) a přijali nás mezi sebe. Děkujeme Pánu Bohu a všem těm desítkám mladých lidí za zprostředkování tohoto nečekaného nebeského daru, který nás pohladil po duši. Pocítili jsme, že k Božímu milosrdenství nebudeme putovat sami. S námi poputuje také nekonečná láska Boží a umožní nám splnit naše předsevzetí bez ohledu na to, zda do cíle našeho putování, kostela ve Slavkovicích, fyzicky doputujeme nebo ne. Druhý den našeho putování, v neděli 26. července dopoledne, jsme navštívili poutní místo svatého Prokopa, klášter v Sázavě. Otce Tomáše, který celebroval poutní mši svatou v klášterním kostele svatého Prokopa, doprovázel kněz Radim Cigánek, který před svým vysvěcením působil jako jáhen v naší lhotecké farnosti. Měli jsme velkou radost, že jej znovu potkáváme po jeho uzdravení. Sázavský 8
klášter s jeho po staletí promodlenými prostory nabitými energií je naší srdeční záležitostí. Byli jsme proto rádi, že je na trase našeho putování a mohli jsme se v jeho kostele nejen zastavit a pomodlit, ale též se v něm zúčastnit poutní mše svaté a pobýt asi hodinu v jeho krásném prostoru. V Sázavě jsme ještě stihli společný oběd a pak jsme zamířili do přibližně 15 km vzdálených Uhlířských Janovic. Do Komunitního centra sv. Jiljí v Uhlířských Janovicích jsme dorazili v plánovaném čase, v podvečer kolem půl sedmé. Velmi mile nás v něm přijal kaplan Jaroslav a hned po svém příjezdu z poutního místa sv. Anny v nedalekém Sudějově, kde se 26. července konala tradiční Anenská pouť, také otec Kamil. Pozval nás a postaral se, abychom všichni mohli ve farním centru pohodlně přenocovat. Po společné večeři jsme měli nešpory v překrásném kostelíku sv. Jiljí v sousedství Komunitního centra. Po nešporách nám byla jako novinka otcem Tomášem nabídnuta možnost přijmout přímluvnou modlitbu. Na cestě do Uhlířských Janovic si poranila kotník naše zdravotnice Jana. Paní Prokešová se jí ujala, vzala ji a její sestru Olgu k sobě domů, připravila jim nocleh, pohostila je a vzorně o obě sestry pečovala. S farností Uhlířské Janovice jsme se rozloučili příští den, v pondělí 27. července dopoledne na návsi v Sudějově, po skončení poutní mše
svaté celebrované v krásném barokním kostele sv. Anny, s poděkováním místním farníkům za chutné koláčky, kávu a jiné dobroty, které nám, neznámým poutníkům, ve své pohostinnosti při našem putování k Božímu milosrdenství nabídli. Na Sudějovské návsi jsme měli za sebou přibližně jednu třetinu našeho putování a před sebou ještě více než 110 km cesty přes Čestín, Zruč nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Přibyslav, Velkou Losenici a Žďár nad Sázavou do cíle naší pouti ve Slavkovicích. Na návsi v Sudějově však stál už jiný poutník než před třemi dny na startu před Komunitním centrem Matky Terezy v Praze-Hájích. Pokornější, vnímavější, citlivější možná méně uzavřený do sebe. Obavy, které jsem měl na startu, se úplně ztratily a nahradil je pocit radosti ze společné spirituality sdílené ve skupině poutníků (v tomto případě spíše komunitě farníků z různých farností) a společně s ním pocit hluboké vděčnosti Pánovi za Jeho lásku, Jeho přítomnost mezi námi a za Jeho milosrdenství, které s námi putuje do Slavkovic. Pro náš manželský vysoký počet pár nečekaně mladých poutníků, kteří putovali s námi, považujeme také za dar Prozřetelnosti. Překvapila nás jejich hluboká spiritualita, citlivost, spontánnost a bezvýhradné přijetí o několik desítek let starších spolupoutníků mezi sebe. Patří jim náš obdiv a z naších srdcí vyvěrající vděčnost. S poděkováním manželé Vrábelovi 9
sezení s p. farářem při občerstvení a kávě k paní Homolové. Za nedělním odpolednem tak byla učiněna příjemná tečka. Účast na mši svaté, setkání přátel a trochu povídání o místních a osobních novinkách vytvořily dobrou náladu spojenou s nadějí, že celkem snadno můžeme vytvořit pozitivní osobní vztahy i v širším okolí, než je naše obec. Věřím, že s tradicí „setkání u kapličky“ budeme pokračovat v dalších letech.
MŠE SVATÁ V DOUBRAVČANECH DOUBRAVČANECH U KAPLIČKY MEZI LIPKAMI V neděli 30. 8. 2015 odpoledne se sešlo kolem dvaceti farníků u kapličky sv. Václava nad Doubravčanami k slavení mše svaté. Před kapličkou byl díky péči Františka Bouly a sl. Hany Řehořové postaven jednoduchý oltář a připraveny židle a lavice pro společenství věřících. Před 15. hodinou přijel pan Petr Mašláň s klávesami, které vytvořily potřebnou podporu pro zpěv. O pár minut později přijel též P. Kamil Vrzal, farář. Koncem srpna vrcholila druhá vlna neobvyklých letních veder, takže připravené auditorium bylo přestěhováno do stínu lip, kde byla snesitelnější teplota. Kolem půl čtvrté začala mše svatá. Promluva pana faráře byla věnována osobnosti našeho národního světce sv. Václava, kterému je kaplička zasvěcena. Kaplička je také zasvěcena Panně Marii a Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu. V promluvě také byla připomenuta památka předků, kteří v minulosti kapličku založili jako místo pro modlitbu jednotlivců i celého společenství. Protože díky letošnímu suchu nepoteče Vavřineckým potokem do svátku sv. Václava (28. 9.) mnoho vody, bylo shromáždění zakončeno svatováclavským chorálem „Svatý Václave, vévodo české země…“ a prosebnou písní za osvěžující déšť, kterou složil jeden z přítomných. Po mši sv. někteří účastníci zašli na po-
Za účastníky setkání František Boula
KONEČNĚ ZASE HORNÍ KRUTY! Na slavnost Krista Krále v roce 2010 jsem poprvé navštívil chátrající kostel sv. Václava v Horních Krutech. Jako obvykle jsem při mši svaté ministroval. Při pohledu na P. Václava, jak špatně chodí, následovalo rozhodnutí začít sem jezdit každou neděli. Trvalo to až do července v roce 2012. V létě pro časté pobyty mimo Prahu jsem se do Horních Krut moc často nedostal. V srpnu, na přípravě na setkání 10
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ V měsíci říjnu započala výuka náboženství. V Uhlířských Janovicích se schází pět dětí a výuka probíhá v Komunitním centru sv. Jiljí pravidelně ve středu od 13:45 do 14:30. Výuku zajišťuje P. Jaroslav Miškovský a Markéta Havrdová. V Zásmukách se schází šest dětí a výuka probíhá na faře také ve středu, ale jednou za 14 dní od 12:45 do 14:15. Výuku zajišťuje P. Kamil Vrzal. Náboženství učíme rádi a snažíme se dětem předat vhodnou formou základy víry, seznámit je s příběhy a poselstvím Bible, dále s průběhem liturgického roku, životem svatých a naučit je základní modlitby. Přesto jsme si vědomi, že veškeré úsilí nás vyučujících má doplňovat, nikoli nahrazovat, výchovné úsilí rodičů. Hlavní zodpovědnost za náboženskou výchovu dětí zůstává stále na rodičích. Naší snahou je být pomocí. Během roku bychom byli rádi, kdyby se děti zúčastnily a zapojily spolu se svými rodiči do farních akcí jako je například blížící se Martinská peroutka, oslava svátku sv. Mikuláše, Tříkrálová sbírka, oslava svátku Matek a další vhodné příležitosti. Nejbližší program připravený přímo pro děti z náboženství je v sobotu 24. 10. výlet spojený s návštěvou hvězdárny v Onřejově. Čeká nás zajímavý úkol. Přiblížit dalekohledem ondřejovské hvězdárny mnohá vyjádření Bible spojená s hvězdami a nebem. Podaří se nám to?
mládeže ve Žďáru nad Sázavou, mi zazvonil mobil. Na displeji se objevilo číslo P. Václava. Zvedl jsem, pozdravil a otec Václav mi sdělil, že již v Horních Krutech nebudou slouženy mše svaté. Velmi mě to mrzelo a musel jsem si najít novou farnost. Následující roky jsem při různých příležitostech potkal otce Kamila a vždy mě potěšilo, když mi řekl, že se mnou počítá na pouti v Horních Krutech. Proto, jako naposledy před třemi roky, z Hájů mě dovezl autobus na zastávku Horní Kruty, Újezdec, rozcestí a následovala cesta do kopce směrem ke kostelu. Nejdříve jsem se pozdravil s paní Faberovou a brzy již přijel P. Kamil a já odnesl věci do kostela. Při kázání se P. Kamil zmínil o životě sv. Václava. Nejvíce mě asi zaujala legenda, podle které pozůstatky vinic na Pražském hradě byly nalezeny a že spor se Zličany si vyřídil on jako kníže s knížetem protivníků, aby byli nevinní lidé ušetřeni od války. Už teď se těším na příští rok. Dominik Vavřinec Šipr
P. Kamil 11
PŘÍBĚH KOSTELA SV. JILJÍ JILJÍ V UHLÍŘSKÝCH JANOVICÍCH 2. část Uhlířskojanovická plebánie (fara) patřila od 14. století ke kouřimskému děkanátu. Od roku 1421, kdy Perchta Šternberská z Kravař přestoupila k husitům, byla zavedena v Uhlířských Janovicích víra pod obojí a farní kostel sv. Jiljí se dostal pod správu kališníků. Posledním farářem byl Mikuláš Vladyka Táborský, jehož jméno je uvedeno na cínové křtitelnici z roku 1618, dnes umístněné v kostele sv. Aloise. Po bitvě na Bílé Hoře, na základě císařských nařízení, odešel Táborský v roce 1623 do ciziny. Majitelka Uhlířských Janovic Eliška Mandaléna ze Šternberka přestoupila na katolickou víru 6. října 1629. Během třicetileté války zanikla fara a kostel sv. Jiljí byl těžce poškozen. Ještě roku 1662 se nacházely Uhlířské Janovice téměř v sutinách a městečko bylo označováno jako Spálené Janovice. Roku 1653 byly Uhlířské Janovice přifařeny k divišovské faře (později děkanátu). Také zde vypomáhali řeholníci ze Sázavy, případně nahodilí duchovní. Roku 1690 byl kostel opraven a upraven v barokním slohu. Fresky byly zakryty omítkou. Bylo zde zřízeno kaplanství podřízené divišovskému děkanu. Samostatná fara pak byla zřízena roku 1700. Za působení faráře Václava Josefa Císaře byl roku 1729 kostel opravován a zřízena na něm sanktusová
věžička, do níž byla vložena pamětní listina. Za působení faráře Dominika Doležala byl roku 1773 zhotoven nový chór a postaveny varhany, roku 1775 opraveny oltáře. 6. září 1795 byl vysvěcen nový kostel sv. Aloise na náměstí. Z deseti farářů, kteří zde od roku 1700 do té doby působili, je šest pohřbeno v kostele sv. Jiljí. Před vchodem do kostela je pochován farář František Jansa, který zemřel roku 1820 ve věku 33 let. V té době již platilo nařízení císaře Josefa II., které zakazovalo pohřbívání v kostelích. Po vysvěcení nového kostela byl kostel sv. Jiljí zavřen, dokonce se uvažovalo o jeho zboření. Ale obec žádala patrona, aby jí byl ponechán a dle možností jej opravila. Později byl tak zanedbán, že musela být věž stojící před kostelem z bezpečnostních důvodů odstraněna. Až v letech 1868-1869 byl kostel opraven z výnosu veřejné sbírky. 12
Nejvíce přispěl císař Ferdinand V. Dobrotivý (poslední korunovaný český král). Do báně kostelní věžičky byla vložena pamětní listina o historii kostela, která byla po požáru v roce 1904 v báni nalezena a v roce 1907 do nové báně vložena. Od založení kostela sv. Jiljí bylo pohřbíváno kolem kostela. Roku 1836 byl hřbitov příčinou epidemie. Začal se proto stavět nový hřbitov, který byl dokončen až v roce 1847. Roku 1895 při restaurování kostela byly objeveny fresky, které byly roku 1690 zakryty omítkou. 14. 8. 1904 při požáru, který zničil osm přilehlých obytných budov a 14 hospodářských stavení, byl také těžce poškozen kostel sv. Jiljí. Naštěstí presbytář s freskami zůstal neporušený. K obnově kostela byla ustanovena komise, která podávala žádosti o příspěvky. Vysokými finančními částkami přispěl zejména Jan Rosa, zdejší rodák a mecenáš. Z jeho daru byly pořízeny nové varhany. Slavnostní vysvěcení vykonal 3. 7. 1910 arcibiskupský vikář P. Jan Pelikán, farář z Vavřince, a před kostelem měl kázání P. Jan Procházka, farář z Petrovic (více o něm ve Věstníku č. 1/2015). V roce 1923 zabrala kostel nově vzniklá Československá církev. V roce 1926 jej musela opustit na příkaz okresního hejtmanství, které rozhodlo spor ve prospěch katolické církve. V roce 1953 byly obnoveny fresky v presbytáři akademickým
malířem Teršem. V 80. letech z podnětu místní organice ČSL zamítla tehdejší rada MNV návrh na přestavbu kostela sv. Jiljí na smuteční obřadní síň. K poslední velké opravě došlo po roce 1987 za působení administrátora P. Václava Nekolného. Byl položen kabel pro zavedení elektrického proudu, pořízena nová střešní krytina a interiér uveden do dnešní podoby.
zleva zemřelý František Vojáček, P. Václav Nekolný a Pavel Rückl při opravě kostela v roce 1989 Foto: Ludmila Staňková
Přes všechny živelní katastrofy se tato zajímavá stavba z období ranné gotiky zachovala do dnešní doby neporušená. Stojí na dosud znatelném staroslovanském hradišti obehnaném příkopem (dnes cesta), přes který vedl most k farské zahradě. Kostel inspiroval pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka k postavení komunitního centra u sv. Jiljí v letech 2007 – 2008. „Vraťme se ke kořenům,“ řekl tehdy pan kardinál. Pavel Rückl 13
MINISTRANTSKÁ SETKÁNÍ SETKÁNÍ Starost o ministranty v naší arcidiecézi má P. Benedikt Hudema, který je jinak administrátorem v Praze – Kunraticích a ředitelem Arcidiecézního centra mládeže. Menší ministranti (do 15 let) se scházejí zpravidla druhou sobotu v měsíci. Místo setkání se mění, říjnové setkání bylo ve farnosti Sedlec – Prčice. Bylo něco přes 25 ministrantů, včetně zástupce naší velkofarnosti. Vždy je nácvik na liturgii, mše svatá, probere se nějaké téma (tentokrát sv. růženec), oběd, testík o ceny, fotbálek (nebo jiný druh zábavy), odjezd. Větší ministranti se setkávají zpravidla třetí sobotu v měsíci. Začínají v pátek večer, následuje společná večeře, film, ráno rozjímání, mše svatá a nějaké přednášky, oběd, sport (pokud se to příliš nezměnilo – na velkých jsem už delší dobu nebyl). Vždycky (na malých i velkých) je možnost pohovořit s někým z kněží, možnost se vyzpovídat. Veškeré aktuální informace jsou na: http://
P. Jaroslav
Domov seniorů v Uhlířských Janovicích navštěvuji každý čtvrtek dopoledne. Nejprve je společné setkání v aktivizační místnosti, kde trochu pohovoříme, krátce se pomodlíme a pak jdu navštívit některé lidi na pokoje. Vzhledem k tomu, že tato aktivita trvá krátce, je možné, že se bude nějakým způsobem program upravovat. Snad se přítomnost kněze dostává v Domově do povědomí. P. Jaroslav
BIBLICKÉ HODINY V SUDĚJOVĚ SUDĚJOVĚ - POZVÁNÍ Na základě zájmu z řad farníků pastorační rada farnosti na svém zasedání dne 25. 9. schválila definitivní podobu biblických hodin. Setkání se bude konat jednou za měsíc v sobotu na sudějovské faře. Povede je P. Kamil Vrzal a zaměří se na texty liturgie pro danou neděli. Násle14
dovat bude prostor pro modlitbu a diskusi. Souběžně s vlastními biblickými hodinami pro dospělé bude zajištěno hlídání malých dětí (cca do 10 let) a duchovní program pro starší děti s P. Václavem Nekolným. Součástí setkání rovněž bude mše sv. se zaměřením na rodiny s dětmi. Bližší podrobnosti o náplni setkání lze nalézt v příloze zápisu z jednání pastorační rady farnosti vyvěšeného na webových stránkách farnosti. V době platnosti zimního času budou setkání začínat v 16:00 mší sv. v kostele sv. Anny a od 17:15 pak pokračovat na faře. Délka vlastní biblické hodiny bude cca 45 minut. Data setkání na nejbližší půl rok jsou 31. 10., 28. 11., 19. 12., 23. 1., 27. 2., 12. 3., 23. 4. Setkání jsou otevřena všem zájemcům včetně nepravidelných a náhodných návštěvníků. Srdečně Vás zveme a těšíme se na setkání. P.S.: Bibli s sebou.
ZVEME VÁS - ve středu 28. 10. v 10:00 do kostela sv. Aloise na mši sv. spojenou s žehnáním dopravních prostředků a následnou cyklo-moto-bus projížďkou po farnosti se společným cílem v Čestíně v hostinci u Janatů. - Klub kreslířů a humoristů vás zve do KC sv. Jiljí v neděli 8. 11. v 15:00 na Slovo k výstavě „Bůh má smysl pro humor“. Nedělní odpoledne s povídáním o kresleném humoru doprovodí koncertem skupina Švédova trojka (rodinná kapela, jejíž motto je „Hudba hrou“). - v sobotu 14. 11. a celé odpoledne od 14:30 na již tradiční Martinskou peroutku na faru v Čestíně. Budeme vyrábět peroutky z husího peří, péct makové martinské rohlíčky a vyrábět lampiony. Po setmění se podělíme o světlo a se zářícími lampiony projdeme průvodem okolo kostela. Na f aře j e možné př espat a ráno se vydat do Petrovic ke kostelu sv. Martina na mši svatou. Uvidíme, jestli se i letos objeví Martin na koni bílém… - na adventní dílny do čestínské sokolovny, které začínají v pátek odpoledne 20. 11. a potrvají po celou sobotu. Zajišťuje Markéta Havrdová.
za iniciátory z řad farníků Miriam Houdová, Zdeněk a Marie Janovští
FILMOVÝ KLUB ZVE - v neděli 15. 11. v 17:00 na film: Všechny moje děti … dokument, Slovensko/Česko, 2013, 90 min, režie Ladislav Kaboš. Ústřední postavou filmu je charizmatický farář Marián Kuffa. Divák ho ve filmu vidí spíše ve špinavých montérkách a sleduje drama mise do prostředí bídy a beznaděje v zapomenutých romských osadách.
- v sobotu před první adventní nedělí 28. 11. do KC sv. Jiljí na duchovní obnovu. Začátek v 8.30, zakončení mší sv. v 11:30 v kostele sv. Jiljí. Duchovní obnovu povede P. Tomáš Kábele.
Radek Mašín 15
DUŠIČKOVÉ POŽEHNÁNÍ HŘBITOVŮ HODKOV
NE 1. 11. v 9:15
ČESTÍN
NE 1. 11. v 11:00
VAVŘINEC
NE 1. 11. ve 12:00
KOŠICE - u kostela
NE 1. 11. ve 13:00
KRSOVICE
NE 1. 11. ve 13:30
VIDICE
NE 1. 11. ve 14:30
JINDICE
NE 1. 11. v 15:00
ŽÍŠOV
NE 1. 11. v 16:00
HORNÍ KRUTY - u kostela
NE 1. 11. v 17:15
ČERVENÉ PEČKY - hrobka rodiny Hrubých
PO 2. 11. ve 14:00
UHLÍŘSKÉ JANOVICE
PO 2. 11. v 16:00
ZÁSMUKY
PO 2. 11. v 16:00
DRAHOBUDICE
PO 2. 11. v 16:30
SKVRŇOV
PO 2. 11. v 17:00
MALEJOVICE
ÚT 3. 11. v 16:00
RORÁTNÍ BOHOSLUŽBY Po dobu adventní bude každý čtvrtek v kostele sv. Jiljí v 6:00 slavena rorátní mše svatá. Také 4. neděli adventní 20. 12. v 8:00 bude sloužena rorátní mše sv. v kostele sv. Jiljí. Vydáno: 24. 10. 2015 pro vnitřní potřebu farnosti Uhlířské Janovice Kontakt: Římskokatolická farnost Uhlířské Janovice, Havlíčkova 898, 285 04 Uhlířské Janovice; e-mail:
[email protected] www. farnostjanovice.cz IČ: 49543008; BÚ: 441028359/0800 P. Kamil Vrzal, farář - mob: 728 775 536, P. Jaroslav Miškovský, farní vikář - mob: 733 741 874 P. Václav Nekolný, výpomocný duchovní - tel: 321 796 177, Zásmuky Bc. Markéta Havrdová, pastorační asistentka - mob: 777 603 020
Vydání dalšího čísla farního Věstníku 19. 12. 2015 Děkujeme za dobrovolné příspěvky na pokrytí nákladů s vydáváním. 16
