BOŽÍ HOJNOST A ZAOPAT ENÍ MARTIN KLUSO (Praha, íjen 2002) Jednou báje nou v cí, kterou od Boha m žete dostat, jsou d ti. Když kážete d tem, n kdy zjistíte, že byste stejnou v c m li kázat i sami sob . Dám vám jeden takový p íklad: Minulý týden m la jedna sestra narozeniny. Sezvali jsme pár lidí a p ipravili i n jaké jídlo. lov k tam tak chodil kolem stolu, vid l olivy... Tak jsem si prost jednu vzal. A jak ji tak pomalu žvýkám, p ijde moje malá dcera Kristýnka a vezme si taky. Najednou na ni n kdo volá: „Kristýnko, nech to být, po káme na ostatní.“ „Copak to se d lá?“ V tu chvíli jsem jenom polknul. Ten lov k nev d l, že mám taky jednu olivu v puse. Tak je to tedy s našimi d tmi. Když slyšíte slovo, které se mluví k d tem, porozumíte, že i vám tím B h dává další p íležitost k pokání. B h o nás totiž smýšlí velmi dob e, a proto nás n kdy i napomíná. Víte, pro to d lá? Protože nás má rád a protože nás chce napravit. To je rozdíl mezi „k es anským“ a „nek es anským“ trestáním d tí. „Nek es ansky“ trestáte proto, že jste naštvaní a uvažujete sm rem do minulosti. Je to vlastn taková „pomsta“: „To máš za to!“ Ale když trestáte d ti „k es ansky“, tak íkáte: „To máš, abys …“ Nap . „abys na to nezapomn l“, „aby sis to dob e pamatoval“, „abys nad tím zvít zil“. B h nemá pot ebu se zabývat minulostí, nemá pot ebu se zabývat tím, co bylo. Vždycky, když vám B h íká, že n co d láte špatn , znamená to pro vás nad ji k pokání. Když vám to ale p estane íkat, tak už je pozd . Jakmile vás B h p estane napomínat, pak víte, že jste v pr švihu. Poj me se podívat do prvního verše 55. kapitoly Izaiáše: „Ej, všickni žízniví, po te k vodám, i vy, kte íž nemáte žádných pen z. Po te, kupujte a jezte, po te, pravím, kupujte bez pen z a bez záplaty víno a mléko.“ Je tu napsáno: všichni žízniví. To je velmi konkrétní podmínka. lov k musí mít žíze . Musí mít v sob tu pot ebu, to volání. Je to jen první verš, ale my se v Bohu nem žeme dostat dál, pokud nemáme žíze . Nemá v bec cenu íst dál ani d lat cokoli jiného, pokud v sob nemáme žíze , pokud v sob nemáme hlad. O tomto principu jsme mluvili už mnohokrát. 1
ekn te mi, co je p í inou toho, že nemáme žíze ? Je to jednoduché – jsme napití. A p í inou toho, že nemáme hlad? Jsme najedení. Opravdu je to takhle jednoduché. Když nemáte hlad, nem žete být nasyceni. Víte to? Když tedy zjistíte, že nemáte žíze a hlad po spravedlnosti, pak je pot eba hledat, ím se sytíte. Je pot eba hledat, ím sytíte svoji duši. Mít hlad je totiž moc dob e, protože když máte hlad, hladovíte po spravedlnosti. A naopak, když jste sytí, tak po spravedlnosti nehladovíte. Amen. Lidé jsou schopni hledat Hospodina, když je jim úzko. Ale je tak t žké Ho hledat, když máme plná b icha, když jsme nasycení a je nám dob e! Abychom tedy mohli jít dál, je t eba se modlit a vyhledat u Boha svoji žíze , sv j hlad. Je t eba p icházet k Bohu a nesytit se v cmi, které nám nabízí tento sv t. Jedin tak totiž dostaneme hlad a žíze po spravedlnosti. Druhý verš 55. kapitoly Izaiáše potvrzuje to, co íkám: „Pro vynakládáte peníze ne za chléb, a práci svou za to, což nenasycuje? Poslechn te mne rad ji, a jezte to, což jest dobrého, a nech se kochá v tuku duše vaše.“ Víte, já nerozumím tomu, pro lidé žijí ve sv t . Dokonce nerozumím ani tomu, pro jsou n kte í k es ané jednou nohou u Boha a druhou ve sv t . Nerozumím tomu hlavn proto, že vím, jak je dobré být v Hospodinu. Vím, že to znamená, že se „v tuku kochá naše duše“. O em mluvíme, když mluvíme o naší duši? Mluvíme o mysli, emocích, v li a touhách. B h nás nepovolal k tomu, abychom m li prázdnou, nenapln nou mysl, ani k tomu, abychom m li nenapln né touhy, aby naše emoce a v le byly prázdné. B h nás povolal k tomu, aby se naše duše kochala v tuku. Co je to „tuk“? Tuk p edstavuje ur itý p ebytek. Víte, že B h je Bohem p ebytku, nebo ekn me nadbytku? Jednou jsem chystal jakousi hostinu a po ítal jsem, kolik by asi tak m lo být jídla a pití. M l jsem v hlav , že je t eba mít tak akorát, aby to bylo správn . Ale B h mi ekl: „Ne. N co musí zbýt, protože pokud nic nezbyde, pak to není hojnost.“ íkal jsem si: „To je divné. To zní moc americky.“ Jenže mn to ne ekl žádný Ameri an, mn to ekl B h. ekl mi: „Nachystej toho tolik, aby ješt zbylo.“ Šel jsem tedy do Bible a hledal jsem. A opravdu! Všude, kde B h dává, vždycky dává tolik, aby zbylo. Celé dlouhé roky jsem pak o tomhle principu musel p emýšlet. B h dokonce i ve svém jménu íká, že je Bohem nadbytku – El Šaddai. Víte, pro to tak je? Kdyby totiž B h dával jen tak akorát, tak 2
bychom si ekli: „Je toho jen tak tak, Bohu už nevyšlo.“ Ale když zbude, pak víte, že byste mohli dostat ješt víc, že tam ješt je. Ale vy už nem žete. Nevy erpal se Boží zdroj, vy erpala se vaše schopnost to pojmout. V ím, že nám B h ukazuje, že je schopen dát víc, než jsme my schopni pojmout. Je schopen dát míru nat esenou, míru oplývající... Vyhledejte si v Písmu tato slova a uvidíte sami, že to, o em tu dnes mluvíme, je pravda. Vzpomínáte si? Ježíš vzal do rukou jídlo, rozmnožil ho a ješt jim zbylo dvanáct koš . K emu to všechno? B h je p ipraven sytit vaši duši tukem. A tuk se ukládá z nadbytku. B h nás chce sytit v nadbytku. Ne nám dát n co málo, ale dát nám nadbytek. To je Jeho princip. A to je i naše povolání; B h chce, abychom takhle sloužili. Máme tak dlouho p ijímat, až zjistíme, že je toho tolik, že už nejsme schopni víc pojmout. A tak za neme honem rychle rozdávat, abychom mohli znovu p ijímat. To je zp sob služby, ke které nás B h povolává. To je požehnání. Ur it to znáte – n kdy se stane, že víte, že máte n co dát, a nejde to. To je utrpení. Chcete dávat, ale nic nemáte. Rozumíte mi? B h nás však povolává k tomu, aby nám z b icha plynuly vody života, protože už se do nás nevejdou. Duch svatý pak má tendenci tla it se z nás ven. Amen. Nedávno jsme se hodn nasmáli tomu, co se mi stalo v práci. M li jsme n jaké jednání a n kdo pronesl n co, s ím jsem natolik souhlasil, že jsem se neudržel a vyk ikl jsem: „Amen!“ Našt stí to n jak p ešli. Bylo to ve mn tak siln , že jsem to v sob prost neudržel. Nic jiného mi nezbylo, dralo se mi to z úst. Samoz ejm , že jsou v ci, které v sob musíme zadržovat. Musíme v tom být moud í. Ale není to tak, že bychom v sob museli Boha hledat. Když jdu v práci na jednání, mám pokaždé tendenci na za átku íct: „Tak, kdo se pomodlí?“ Víte, p ijde mi to normální. P ece nebudeme jednat, aniž bychom do toho nepozvali Hospodina! Když je lov k n eho plný, má pot ebu to ze sebe vydat, dát ostatním. asto byste se nap íklad cht li v práci pod lit o život, který ve vás je. Máte chu p ivád t lidi ke spravedlnosti, protože se spravedlností sytíte. Proto nerozumím tomu, pro lidé žijí ve sv t . Jsem p esv d en, že nevidí Hospodina. Nedovedu si p edstavit, kde bychom se mohli mít lépe než v Kristu, v plnosti spravedlnosti, v plnosti pokoje, v plnosti p ijetí. Vy víte, že máte své p ijetí v Hospodinu, že vás tolik miluje, že za vás položil sv j vlastní život. Kde jinde mi tedy m že být tak dob e jako s Bohem, jako s bratry? 3
Vždycky tolik pook eji, když vím, že mám s n kým „ isto“. Že ten lov k zcela up ímn , kdyby mohl, za m položí sv j vlastní život. To ve sv t nikdo neud lá. Vím, že to ten bratr ned lá proto, aby uspokojil svoje náboženské ego. Ne íká si: „Tak, te jsem mu tohle p j il a na týden mám zase pokoj.“ Dobré skutky d lají skauti, ale Boží lid uvažuje jinak. Vidím, že pro m m j bratr d lá n co proto, aby mi mohl požehnat. A už se mu to n kdy vrátí, nebo ne. B h vás povolal k hojnosti. Nepovolal vás k trápení nebo k soužení. Nepovolal vás k tomu, abyste p išli o svoje touhy. Když Hospodinu odevzdáte svoji mysl, svoje touhy, svoji v li, svoje city, B h je vyt íbí, rozd lí. Nechá vás odložit v ci tohoto sv ta, touhy sv ta. A najednou zjistíte, jak jste svobodní, a dostanete chu tu svobodu p edávat jiným. Zjistíte, že milujete Hospodina a že nemilujete nic jiného. A to, že milujete Hospodina, vás sytí životem. V jedné v ci jsem si v život velmi odpo inul. Tou v cí jsou peníze. Zjistil jsem, že o pen zích p emýšlím, jako kdybych byl takový pr tokový oh íva . Peníze jsou jenom prost edkem k tomu, abyste d lali, co od vás B h žádá. Rozumíte? Když po vás B h chce, abyste ud lali n co, k emu jsou pot eba peníze, tak vám je p idá. To „n co“ t eba znamená, abyste si koupili snídani nebo žen boty. B h nám dává ur itou roli, abychom inili Jeho v li. Jaká je ta Jeho v le pro vás? Co po vás B h chce? To se musíte ptát každý sám za sebe. Sami musíte u Boha hledat a nalézt, jaká je Jeho role pro vás. N kdy jich m že být i n kolik. Ale B h vás vždy zaopat í tak, abyste tyto role mohli naplnit. Odkud si myslíte, že p icházejí peníze? Myslíte si, že jste je získali proto, že jste „schopní“? Nenechte se mýlit, brat i. Necht jte po Bohu, aby vám dokázal, že to je jinak. B h vám m že velmi rychle dokázat obojí. B h dal, B h vzal. Nenechte se mýlit. Nakládejte velmi opatrn s dary, které máte, protože jakmile se jimi za nete chlubit, B h vám dokáže, že to není ve vás, ale v N m. Amen! B h tedy íká: „Povolal jsem t k ur itému poslání.“ A B h vás také v rámci Jeho povolání zaopat uje. Víte, že B h vás zaopat uje? Pokud tedy nejste zaopat eni, tak je n kde problém. Je to jednoduchý princip. Když n kam pošlu malou Kristýnku, tak jí k tomu dám vše, co pot ebuje. Když jí eknu, aby n co odnesla do koše, tak vím, že ten koš tam skute n je a že 4
k n mu Kristýnka trefí. Když vás B h n kam posílá, tak máte právo Mu íct: „Bože, Ty mi k tomu dej vše, co pot ebuji. Ty m zaopat i.“ Nemluvíme tady o n jaké abstraktní roli, nap .: „B h m posílá do íny kázat evangelium...“ Poj me se bavit o n jaké roli, která je nám blíž. K emu vás B h povolal? Mluvme t eba o rodi ovství. Co je tedy pot eba k rodi ovství? Ano, jsou to d ti. íkám to úpln vážn . Pokud vás B h povolal k rodi ovství, je schopen vám dát d ti. Amen! B h je schopen vás zaopat it ve všech v cech a vy se k N mu m žete odvolávat. Co dál pot ebujete k tomu, abyste byli rodi i? Pot ebujete peníze, pot ebujete práci. Není snad B h p ipraven vám to všechno dát? Nem lo by to však být naopak: „Bože, mn je jedno, co chceš Ty, já chci vychovávat d ti.“ Na to pozor! Takhle ne! Ale: „Bože, jsem p ipraven. Velmi rád budu Tvým služebníkem v tom, k emu jsi m povolal. T eba ve výchov d tí.“ B h pak ekne: „Amen. K tomu jsem t povolal. P jdeš a budeš plodit d ti.“ V tu chvíli ti B h také íká: „Pot ebuji t k tomu zaopat it. Dám ti vše, co k tomuto povolání pot ebuješ.“ Takže B h je p ipraven nám dát práci. Je p ipraven nám skrze práci dát i peníze. A když ne skrze práci, tak odn kud odjinud. A když ne peníze, tak oble ení nebo jídlo nebo cokoli jiného. Co ješt dál pot ebujeme? Moudrost, trp livost... Amen. Copak by vám B h dal d ti a ekl vám, že vám k nim nep idá moudrost a trp livost? Ne! B h ekl: „Já t zaopat ím do každé role, kterou na tebe kladu.“ Víte, my n kdy íkáme: „B h mi ekl, abych d lal to a to, ale já to d lat nem žu, protože mi chybí to a to.“ To nedává smysl! To je n jaký divný B h, ale ur it ne Hospodin zástup ! Víte, musíte za ít d lat to, k emu vás B h povolává. Vydejte se tou cestou! Nemáte as? Tak se modlete a B h vám ukáže, kde ho vzít. Nemáte sílu, nemáte energii? Nemáte moudrost, nemáte trp livost? Nebojte se, B h k vám promluví. Tak jako promluvil k Mojžíšovi. ekl mu: „Jdi do Egypta a vyve M j lid.“ A Mojžíš na to: „Ale já neumím mluvit.“ Vzpomínáte si? Dostal Árona. Pokud vám tedy B h dává úkol, dá vám k n mu i zaopat ení. Te to trochu oto ím. B h vám dává zaopat ení, ale je to zaopat ení pro daný úkol. Víte, že už nemáte sv j vlastní život? Víte, že jsme se dobrovoln vzdali vlastního života? Amen! Je to stejné, jako kdybyste se upsali na p t let do armády. Tam máte ur ité povinnosti. Když vám eknou: „Jedeme,“ tak jedete. Pochopiteln te mluvím o profesionální armád , kde musíte být neustále na p íjmu, kde nesmíte být mimo dosah. Cožpak my nejsme v armád ? Musíme tedy být na p íjmu! Nesmíme si dovolit vypínat 5
své duchovní telefony. Ani na noc! Když nám n kdo v noci zavolá a ekne: „Pot ebuji, aby ses modlil,“ tak nem žeme odpov d t: „No, víš, já te zrovna spím.“ Musíme být p ipraveni okamžit vyrazit, když nás zavolají. Víte, že vojáci mají také své rodiny? Ale jsou p ipraveni vyrazit – rodina nerodina. Tak se s armádou na za átku domluvili, takovou uzav eli smlouvu. Te už si nem žou vymýšlet. Myslíte, že si m žou vybrat, kam pojedou? Ne. Na jak dlouho pojedou? Ne. V dí to p edem? Ne. Amen. B h vás povolává k tomu, aby vám v noci zazvonil telefon (mluvím samoz ejm duchovn ) a abyste slyšeli Jeho hlas, jak vám íká: „Te t posílám tam a tam...“ Když vojáka zavolají, tak on ví, že za n jakou ur enou lh tu musí být v plné polní, st ízlivý, atd. n kde v tábo e. Pochopiteln dostane n jaký as na p ípravu. Ur it ho nepovolají, aby odjel za dv hodiny. Ale on je vždy p ipraven i na takovou možnost. Nezapomínejme na to, že i my jsme podepsali stejnou smlouvu s Bohem – nepat í nám náš vlastní život. A proto musíme d lat v ci pouze v souladu s touto smlouvou. Na druhou stranu, brat i, nemyslete si, že jsme n jací chudáci otroci. Jsme daleko svobodn jší než celý zbytek sv ta. Amen. Haleluja. Jak je to tedy s tím vojákem? Zavolají mu a eknou: „Do šesti hodin musíš být p ipravený a hlásit se v armád .“ On si nakoupí boty, maská e, samopal... Myslíte si, že je to takhle? Nebo byste ekli, že už to má všechno p ipravené? Samoz ejm , že to má p ipravené! Armáda mu dokonce sama všechny v ci nakoupí, dá mu najíst, atd. Takže po ítejte s tím, že když vás B h k n emu povolá, p ijdete k tomu úkolu, tak jak jste. V armád vám eknou, abyste se svlékli. eknou vám: „Tohle pat í sv tu, a ne do armády.“ A pak obléknete n co jiného. Víte pro ? Abyste byli jiní než je okolní sv t. Abyste ve své mysli v d li, že jste od této chvíle „nat ení na zeleno“. Amen. Od te bude všechno zelené; i vaše spodní prádlo bude zelené. Myslíte si, že je to kv li maskování? Vždy spodní prádlo není vid t! Je to proto, aby se v d lo: Tady jsi v armád . Te je vše pod ízeno armádnímu režimu, armádnímu zp sobu uvažování. Mluvíme stále o tom, že B h nás zaopat uje. Co tedy ud láte, když Jeho zaopat ení bude v tší, než sami pot ebujete? Sníte toho víc? „Bože, Ty jsi mi ekl, abych koupil pytel brambor. Stál 140 K , ale Tys mi dal 500 K . Co mám ud lat s tím zbytkem?“ V zte, že když se Boha budete ptát, odpoví vám. T eba to, že za 150 K si máte koupit n jaké oble ení. Vy Mu pod kujete a On vám dále ekne: „A ten zbytek dej Frantovi.“ Budete v d t, 6
co ud lat s pen zi, které jste dostali. Pokud vám tedy n co z té vaší mise p ebyde, jednoduše to p edložíte Hospodinu. A už se jedná o peníze, as, moudrost... Nevynakládejte peníze za to, co nenasytí! B h vás povolal k tomu, abyste Mu vydali život. Nepovolal vás proto, abyste byli zahubeni. Povolal vás k tomu, aby se vaše duše sytila tukem. Když si koupíte jídlo, musí vás nasytit. I když si koupíte p irozené jídlo, tak vás musí duchovn nasytit. V d li jste to? Stalo se vám n kdy, že jste si koupili jídlo, a v duchu jste v d li, že to nebylo ono? Mn se to stalo. M l jsem n jaké peníze, a tak jsme šli s manželkou do restaurace. Ale když jsme se najedli, nebylo mi z toho v bec dob e. Nem l jsem v sob Boží radost a pokoj. V Duchu m to nenasytilo. V d l jsem, že jsem tam nem l chodit. Prost to nebylo správné. Dám vám další p íklad: Jdu nakupovat do obchodu a uvidím tam n jaký salám. Je sice t ikrát dražší než všechny ostatní, ale já mám zrovna chu na tenhle a koupím si ho. Jenže potom p ijdu dom , rozbalím ho a íkám: „Mámo, to asi není to nejlepší, co?“ Myslíte si, že to s tím náboženstvím p eháníme, když íkáme, že nám B h mluví do salám ? Ne. Na druhou stranu zase n kdy koupíte t eba ten samý salám, p ijdete dom a radujete se p ed Bohem: „Bože, já v ím, že je to správné.“ Chápete to? Vra me se zp t do Izaiáše: „Pro vynakládáte peníze ne za chléb, a práci svou za to, což nenasycuje?“ Pro tedy vynakládáte peníze za to, co nenasycuje? Je t eba v d t, že B h nemluví jen o pen zích. Mluví o pen zích a o práci. Pro v nujete dny a noci, svoji energii a svoji práci v cem, které nenasycují? Nenasycují ani vás ani Boží povolání ani misi, kterou máte. „Poslechn te mne rad ji, a jezte to, což jest dobrého, a nech se kochá v tuku duše vaše.“ Víte, že vám B h dal as, energii i schopnosti? Víte, že vám dal hlavu, ruce, o i? Na p íkladu armády se mi líbí jedna myšlenka: vojáci nediskutují o tom, že by mohli být uvnit i vn . Jsou prost uvnit a pod izují tomu úpln všechno ve svém život . Zaujalo m , jak jsme si nedávno povídali o tom, že jsme národ Izrael. Intenzivn bojujeme proti tomu, abychom byli echy, protože echy nechceme být. Chceme být tím duchovním Izraelem. P irozený Izrael nás zajímá asi stejn jako ostatní echy. Náš zájem, abychom byli jako p irozený Izrael, pominul. Já osobn nechci být jako p irozený Izrael; nechci p emýšlet jako ten politický národ. Nicmén B h má stále sv j Izrael, sv j duchovní národ. Izrael je Boží lid. 7
ekn te mi, ím se vyzna uje národ? Spole nou vládou, spole nou minulostí, spole ným jazykem, kulturou, p edky, oble ením, zvyky, barvami... Amen. ekn te mi, poznáte v metru cizince, aniž by promluvil? Ano? T eba podle oble ení nebo podle istých bot? Stejn tak i my jsme národ, jsme Izrael. Zkuste si te všechny tyto v ci p eložit do svého k es anského života. Víte, že by nás lidé m li poznat podle jazyka, podle oble ení, podle bot? P emýšleli jste n kdy nad tím, jaké máme mít boty? Amen! Boty evangelia pokoje! Izaiáš 55:3: „Naklo te ucha svého, a po te ke mn , poslechn te, a bude živa duše vaše; u iním zajisté s vámi smlouvu v nou, milosrdenství Davidova p epevná.“ Haleluja! B h vyhlašuje léto milostivé. A d lá to proto, abychom byli svobodní. Vidím, jak moc pot ebujeme být svobodní. Vidím, jak je p íjemné, když chodíme ve svobod . A B h je p ipraven nás osvobodit. A co víc, B h je p ipraven osvobodit i zbytek sv ta. Povolává nás k tomu, abychom tomuto sv tu zv stovali léto milostivé. Povolává nás k tomu, abychom mohli jít a lidem v práci íct: „Poj me se pomodlit, poj me to ešit jinak, poj me uvažovat jinak.“ „Brat e, není d vod, abys dál táhnul tuhle v c. Sestro, není d vod, abys byla touto v cí obtížena. Dostali jsme moc, autoritu, klí e, moudrost. Máme všechno zaopat ení k tomu, abys mohl/mohla být vysvobozen/vysvobozena.“ Amen. K tomu nás B h povolává, to jsou ti dva sv dkové. B h hledá lid, který se Mu pln vydá. Lid, který otev e své srdce ke svatosti a k tomu, aby položil sv j život. Tak jako p išel Ježíš a položil sv j život, stejn tak nás B h volá k tomu, abychom my položili naše životy. „Naklo te ucha svého, a po te ke mn , poslechn te, a bude živa duše vaše.“ B h nabízí vaší duši život. Ne smrt, ale život. Když jsem se dnes ráno probudil, cítil jsem takový tlak, takovou opresi. íkal jsem si: „Co se to d je?“ Najednou máte pocit, že den je škaredý a nestojí za nic. Ale já vím, že B h mi nabízí život. Možná sluní ko není vid t, ale p esto vím, že tam naho e je. A tak íkám: „Hospodine, já chci život. A chci ho i rozsévat. A i má ústa rozsévají život. „U iním zajisté s vámi smlouvu v nou, milosrdenství Davidova p epevná.“ P emýšlejte nad tím, jak je B h p ipravený vylévat svoji hojnost. Jenom eká, až vstoupíme na místo, kde budeme schopni p ijímat. Izaiáš 55:4–5: „Aj, za sv dka národ m dal jsem jej, za v dce a u itele národ m. Aj, národu, k n mužs se neznal, povoláš, a národové, kte íž t 8
neznali, k tob se sb hnou, pro Hospodina Boha tvého, a Svatého Izraelského, nebo t oslaví.“ O kom se tady mluví? Mluví se tu o Kristu, o celém Kristu. Nejen o Ježíši, ale i o nás. Izaiáš 55:6: „Hledejte Hospodina, pokudž m že nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest.“ Víte, B h je velmi blízko. Je p ipraven se nám ozvat. Je p ipraven naplnit svoji ást. Vzývejte Ho, hledejte Ho. B h íká, že máme hledat Jeho království. Kde jsme Ho tedy ztratili, když Ho máme hledat? Lidstvo p išlo o Boha, o Jeho království, o Jeho spravedlnost. A B h íká, abychom Ho hledali na každý den a ve všem, co d láme. Izaiáš 55:7: „Opus bezbožný cestu svou, a lov k nepravý myšlení svá, a nech se navrátí k Hospodinu, i slituje se nad ním, a k Bohu našemu, neb jest hojný k odpušt ní.“ Brat i, já v ím, že pot ebujeme opustit svoji cestu nepravosti. Možná si myslíme, že jsme v pohod . Jsme tu všichni v ící, máme shromážd ní, hezky se na sebe usmíváme a áste n jsme svobodní. Ale B h nám íká, abychom opustili svoje nepravosti. Co to znamená? O em to mluví? Víte, B h nikdy nemluví jen tak do v tru. Nemluví o „n jaké“ nepravosti. Ne íká: „Každý si najd te n jakou nepravost (kdo nemá, nevadí) a opus te ji.“ Ale B h íká: „Opus te ty vaše nepravosti.“ To znamená, že vám už o nich mluvil nebo že vám na n ukáže. Amen. A když o žádných nepravostech nevíte, tak jd te za Bohem a zeptejte se Ho. Vzpome te si, že máme být svatí jako On. Ne svatí, jak se nám zdá; ne svatí jako ten nejsvat jší lov k na zemi. Ale „Svatí bu te, nebo já svatý jsem,“ praví Hospodin. (1.Petrova 1:16) „Bu tež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest.“ (Matouš 5:48) Existuje tady nižší povolání? Neexistuje. B h vám íká: „Bu te dokonalí, jako i já jsem dokonalý.“ Dokonalí tady na zemi. Znamená to tedy, že m žete být dokonalí ve svých myslích, skutcích i inech. Tak bu te dokonalí! Když eknu své žen : „Až p jdeme ven, dob e se oblékni,“ tak vím, že má teplé oble ení. Sehnal jsem jí ho, koupil, zaopat il jsem ji a vím, že ona ví, kde to oble ení najde. Když vám B h íká: „Bu te svatí a dokonalí, jako já jsem svatý a dokonalý,“ tak ví, že k tomu máte všechny nástroje, které jsou pot eba. Máte milost k pokání, máte T lo Kristovo, máte Boží moc, Boží slovo... Máte Božího Ducha, autoritu, Krista, Kristovu krev... Máte vše pot ebné k tomu, abyste mohli chodit a zv stovat Kristovo evangelium – ve spravedlnosti, v istot , ve svatosti. M žete se ohlédnout a íct: „Tato 9
poslední minuta byla svatá. Nep emýšlel jsem nad ni ím ne istým ani nepravým, ale inil jsem Boží v li; m l jsem dob e nastavené srdce.“ Ur it máte ve svém život takové minuty, tak je rozmnožujte. Pak se m žete ohlédnout a íct: „Bože, dnešní den byl spravedlivý, dnes jsem chodil v dokonalosti.“ Víte, jak Ježíš chodil v dokonalosti? Úpln normáln – inil Boží v li. Bylo Ho vid t, jak chodí, jí, n co Mu upadne, zvedne to. Rozumíte? Ježíš byl dokonalý! Myslíte si, že byl dokonalý v tom, že se nikdy nepolil? Nebo že nepot eboval na toaletu? Nebo že nepot eboval spát? Nebo že nemusel jíst? Opravdu si to myslíte? Tohle není ta dokonalost, jakou máme mít! Dokonalost není v tom, že se nep e eknu. Dokonalost je v mém smýšlení a v lásce. V tom, že jsem vždy p ipraven položit sv j vlastní život. A že nikdy nejsem st edem vesmíru, ale st edem mého života je Hospodin a v ci, které mi On p ikáže. Amen. Izaiáš 55:10–11: „Nebo jakož prší déš neb sníh s nebe, a zase se tam nenavracuje, ale napájí zemi, a iní ji plodistvou a úrodnou, tak že vydává sím rozsívajícímu, a chléb jedoucímu, tak bude slovo mé, kteréž vyjde z úst mých. Nenavrátí se ke mn prázdné, ale u iní to, což mi se líbí, a prosp šn to vykoná, k emuž je posílám.“ Znovu jsme u Božího zaopat ení, u Jeho „ná adí“. Víte, falešné náboženství p ed vás klade jakýsi morální kodex a o ekává, že ho naplníte. íká, že takoví byste m li být. Mluvíme zde o jakémkoli náboženství nebo emkoli jiném ve sv t . Jenže oni vám nepodají pomocnou ruku, a když, tak zvenku. Ale když p ichází B h a promluví k vám slovo, je v n m všechno, co pot ebujete. Když vám tedy B h ekne: „Vyros ,“ tak vyrostete. V Jeho slov je dostatek veškeré energie, moudrosti, poznání... O tom už jsme mluvili. Je to až neuv itelné! Brat i by ekli „komprese nejvyššího stupn “. P edstavte si mali ké semínko. V tom mali kém semínku je nakomprimováno všechno. N kdo si možná ekne: „Dnes umíme také docela slušn komprimovat. Co nap íklad ipy?“ No dob e. Zkuste tedy do ipové pam ti vložit informace o tom, jaký má být n jaký strom – jak má r st, jak má vypadat za p l roku, za rok, jak má reagovat na okolní podmínky, jak má von t, jak má být tvrdý, jakou má mít k ru, na co má a nemá být citlivý, jaké má plodit ovoce, jak má být jeho ovoce žíhané, jakou má mít chu , jaká jadérka atd. Zkuste všechny ty informace do n jakého ipu natla it. Možná si eknete, že tohle by snad ješt šlo. Zkuste ale tu vaši pam vzít a n kam ji položit, aby ud lala, co je v ní 10
naprogramované. Zasa te disketu do zem , a z ní vyroste po íta ! Rozumíte? B h už ke svému semínku nep idává nic jiného. P edstavte si, jak lehce by se pašovaly tajné informace. Vzali byste si jedno takové malé semínko, n kam byste si ho schovali a projeli hranicemi. P edali byste ho FBI a ti by se vás ptali: „Prosím t , co to je?“ A vy byste opov d li: „Tam je všechno. Nemusíte se o to starat, nemusíte to dekódovat, nemusíte s tím nic d lat, jenom to ho te do zem .“ Hodí to tedy do zem a to semínko má v sob informaci a dostatek života, schopnost, odolnost... Chápete? Jednoduše se stane, co se od n j o ekává – vyroste strom, plodí ovoce a ješt se rozmnožuje a tvo í další semínka. Není snad to, co B h stvo il, opravdu neuv itelné? Princip, který B h vložil do p irozených semínek, je stejný princip, který použil p i kázání svého Slova k nám. Je v n m všechno, co je t eba, aby z n j vyrostlo, to co má. Víte o tom, že B h ekl, že je do nás zasazeno sím Kristovo? To sím má v sob informaci, jak má vypadat kone ný produkt, jak má r st, co má plodit, jak má být odolný, jak má von t, jak má chutnat, kdy má vzejít. Má v sob kalendá a má v sob schopnost „stát se“. Není to neuv itelné? A my nemusíme d lat nic jiného, než se o to sím starat. Nepot ebujeme k tomu poznání. Rozumíte? Zahradník nemusí v bec v d t, jak má být jablko barevné nebo jak má von t. Nemusí vymýšlet žádnou v ni, namíchat ji a p idat ji k tomu. Nemusí p idávat v bec nic, ani barvu ani tvar ani po et. Co tedy zahradník d lá? P ipravuje p du, zalévá, o ezává, stará se o semínko. Ale nemusí už do n j vkládat žádnou informaci. Už jste n kdy vid li zahradníka, jak stojí nad stromkem a tahá za n j, aby rostl? Nebo jste ho n kdy vid li, jak z jeho kmenu vytahuje v tve? Nebo jak tahá z v tví líste ky? Ne! Už jste n kdy vid li zahradníka, že by otá el líste ky za sluní kem? ekl bych, že všichni farmá i ur it nemají nic jiného na práci, než celý den b hat okolo slune nic a otá et je za sluncem. Asi to jen t žko stíhají, protože když slunce zapadne, slune nice se musejí všechny znovu oto it k východu! V d li jste, že když zapadá slunce, všechny se oto í zpátky k východu? To je zvláštní, že? Slune nice už se nem že do kat druhého dne, a tak se oto í na východ. Mluvíme stále o tom, co všechno B h vložil do jednoho malého semínka, do svého Slova, do Krista. B h sám pak dává déš a vše pot ebné k tomu, aby se Jeho slovo nenavrátilo prázdné, ale p ineslo to, k emu bylo posláno.
11
Hospodin nás dnes povolává k tomu, abychom se zbavili svých pout, abychom opustili svoje cesty. Ale On není takový, že by ekl: „Opus te své cesty a pak p ij te ke mn .“ Ne! íká: „Podávám ti pomocnou ruku, opus své cesty a poj na moje cesty. Já jsem za tebe položil sv j život, a abys mohl opustit své cesty, dal jsem ti všechno v etn svého vlastního Syna, svého vlastního života. Dal jsem ti všechno k tomu, abys mohl žít a naplnit svoji roli otce, muže, bratra, evangelisty, u itele, d lníka, misioná e, pomocníka...“ B h nám k tomu dal všechno. B h nás povolal ke svobod . Izaiáš 55:12–56:1: „A protož s veselím vyjdete, a v pokoji sprovozeni budete. Hory i pahrbkové zvu n naproti vám prozp vovati budou, a všecko d íví polní rukama plésati bude. Místo chrastiny vzejde jedlé, a místo hloží vyroste myrtus, a bude to Hospodinu k sláv , na znamení v né, kteréž nebude vyhlazeno. Toto praví Hospodin: Ost íhejte soudu, a i te spravedlnost; nebo brzo spasení mé p ijde, a spravedlnost má zjevena bude.“ B h nás povolává k tomu, abychom inili pokání ze svých skutk , abychom se navrátili k N mu a inili Jeho v li; abychom byli svobodní. Brat i, já mám v srdci velikou touhu, touhu po tom, abychom byli svobodní, touhu po tom, abychom se osvobodili. A osvobodit se m žeme tím, že se vydáme Hospodinu do rukou. Jsou v ci, které nás sužují, které nás trápí, které jsme zd dili. Jsou v ci, které do nás byly vloženy, které jsme potkali a nabrali jsme je. A ty v ci se nám pletou pod nohama. B h íká, že je p ipraven nás osvobodit, aby mezi námi mohl chodit a plynout, aby mohl mluvit své slovo a abychom ho byli schopni p ijmout bez jakéhokoli zkreslení. A aby to slovo ud lalo, k emu ho B h poslal. Hospodin touží po tom, aby nás mohl poslat tam ven, kde budeme moci vydat sv dectví. Touží, abychom mohli íct spolu s Kristem: „Hledáš Boha? Podívej se na m , a uz íš Ho.“ V íte tomu? To je Boží zám r! Možná by to n kde chápali jako rouhání. Já však v ím, že mi rozumíte. Ne íkám tady, že jsem Hospodin, ale íkám, že nás B h povolal k tomu, abychom mohli íct: „Podívej se na m a uz íš Hospodina. Poj se mnou a podívej se na m j život.“ Když za Ježíšem p išli Janovi u edníci, ptali se Ho: „Jsi to ty?“ Co jim Ježíš odpov d l? „Poj te se mnou. Dívejte se. Prožijte se mnou jeden den.“ Rozumíte mi? Až se vám budou smát a íkat: „Ty v íš v Boha? A pro ?“ Odpov zte jim: „Poj se mnou. Prožij se mnou víkend. A uvidíš, že B h je, že B h jedná, že B h mluví.“ B h je neustále p ipraven se nám dokazovat, tak Ho nechme jednat ve svých životech. 12
Ur it víte o tom, jak nedávno e enští teroristé obsadili v Moskv divadlo a zajali asi osm set rukojmí. Velice se m to dotklo. Leželo mi to na srdci víc než cokoli jiného. V bec jsem si nedovedl p edstavit, jak by bylo možné takovou situaci vy ešit. Lidé, kte í to celé m li na sv domí, nejsou oby ejní teroristé. Jejich zám rem je totiž zem ít. A s takovými se nedá vyjednávat. Oni byli skute n p ipraveni zem ít. Umístili bomby na nosné sloupy divadla, do uli ek, m li je p ipevn né na t le... P edstavte si, jak to jen mohlo dopadnout? Celý pátek jsem se usilovn modlil; tolik m to trápilo. Nebyl jsem schopen d lat tém nic jiného. íkal jsem: „Bože, dokaž mi, že m žeš ud lat zázrak, že z toho ty lidi m žeš dostat.“ A v sobotu ráno už bylo po všem. Vím, že tam n jací lidé zem eli, a to je ur it zlé, ale B h se mi v tom dokázal. Nev il bych, že se to dá takhle vy ešit. Jestli se z t ch osmi set rukojmí dostalo ven sedm set, tak bu za to chvála Bohu. Mám nad ji, že m j B h je schopen pro nás takové v ci u init. Mám nad ji, že B h je p ipraven nás ochránit. Mám nad ji, že když budu n kdy v podobné situaci jako ti v divadle, tak se obrátím na Hospodina a On u iní zázrak. Vždy znovu dokázal, že je schopen. Pamatujete si, jak jsem vám íkal: „Netla te proti Boží v li?“ Musím to íct znovu: „Netla te proti Boží v li!“ Když vám ujede vlak, ekn te: „Haleluja! Jestli jsem byl blázen, odpus mi, Bože.“ Ale nesnažte se ten vlak za každou cenu chytit. Možná jím nemáte jet. Když vám na letišti eknou, že z n jakého d vodu nem žete odlet t, nevzpouzejte se. ekn te jen: „Amen.“ Dejte Bohu pravomoc m nit sm r vašich krok . Vidím, že B h se mi v poslední dob dokazuje v tom, že je p ipraven slyšet naše volání, je p ipraven odpov d t a je Bohem, který zcela jist vysvobodí. On nás zcela jist p ikryje a zaštítí. Nemusím se bát. Pokud budu init Boží v li, pokud se nebudu vzpírat, nemusím se bát, protože B h m ochrání. Je schopen m vytáhnout z divadla, je schopen mi zabránit, abych byl tam, kde být nemám. Amen. Chci vás, brat i, povzbudit k tomu, abyste opustili cesty nepravosti. Ty cesty svých nepravostí. Ur it víte, kde vás tla í pata. Pokud nevíte, manželství je velice dobré místo k tomu, abyste to zjistili. A pokud nejste v manželství, ve shromážd ní to jde taky. i te Boží v li. Modlete se a i te pokání. A B h vám v tom všem požehnej! 13
