Bohemia Medical. Lůžko ANTIdec. ANTIdec EXPERT V PREVENCI DEKUBITŮ

Bohemia Medical EXPERT V PREVENCI DEKUBITŮ

Lůžko ANTIdec Společnost LB BOHEMIA uvádí na trh speciálně vyvinuté dvouroštové ortopedicko -rehabilitační lůžko, které řeší změnu dotykových ploch ležících pacientů dlouhodobě upoutaných na lůžko. Působí preventivně proti vzniku dekubitů a výrazně pomáhá při jejich léčení.

STOP DEKUBITŮM

Antidekubitní účinek se dosahuje dvěma rošty s předsazenými lamelami. V mezerách základního roštu se vertikálně pohybuje druhý rošt, který postupně přebírá hmotnost pacienta na jiné dotykové plochy jeho těla. Elektrické pohony provádí tuto masáž automaticky podle nastaveného programu – bez pomoci zdravotního personálu. Ovladačem je možné naprogramovat periodu roštů na 24 hodinový cyklus v časovém rozpětí 5-60 minut. Prakticky to znamená přeložení pacienta z vnitřního roštu na venkovní, což zabezpečuje změnu dotykových bodů pacienta s lůžkem. Zároveň je možné polohovat části těla tak, jako je obvyklé u elektricky polohovacích lůžek. Lůžko je výškově stavitelné do 80 cm výšky. ýšky. y

ANTIdec

Lůžko si již získalo kladné hodnocení na Jednotce intenzivní péče v Nemocnici akademika Ladislava Dérera v Bratislavě a ve Vojenské nemocnici v Bratislavě.

Antidekubitní účinek lůžka je patentován a registrován pod číslem 279 889.

O

CH

RÁŇEN 27 9 88 9

M

PA

ANTIDEKUBITNÍ ZÓNA (HORNÍ POLOHA)

TENTE

Firma LB BOHEMIA obdržela tato ocenění:

ANTIDEKUBITNÍ ZÓNA (DOLNÍ POLOHA)

Technické parametry lůžka: Standardní rozměry lůžek: délka 210 cm, šířka 85 – 100 cm, výška 44 – 88 cm Nosnost 170 kg

www.lbbohemia.cz

lůžka, matrace, lůžkoviny, rehabilitační a antidekubitní pomůcky, vozíky [email protected], Sovadinova 841/10, Břeclav, tel.: 519 330 430, mobil: 777 127 428

Editorial Vážení čtenáři, pro mnohé z nás za nedlouho nastane nejhezčí období roku. Letní měsíce, čas cestování a dovolených. Na první pohled vše vypadá idylicky. Avšak ani ve chvílích pohody bychom neměli zapomínat na to nejcennější co máme, na vlastní zdraví. Rozhodně nehodláme kazit chvíle, na které se všichni těšíme zbytečnými obavami, ale naopak rádi bychom vám přinesli užitečné informace, aby se vysněných okamžicích rodinné pohody neobjevily zbytečné mráčky zdravotních problémů. Vždyť i samotné sluneční paprsky, na které se po letošní dlouhé zimě tak těšíme, mohou být pěkně nebezpečné, vystavíme-li jim naráz svou pobledlou pokožku a navíc bez potřebné ochrany. Nesmíme zapomínat ani na zvýšené riziko takzvaných letních úrazů, které zejména v případě dětí bývají často naprosto zbytečné. Avšak zdaleka nejen o opalování a dětských nemocech se dočtete v tomto čísle Vademeca zdraví. Věnujeme se v něm řadě aktuálních témat i těm, které si zasluhují celoroční pozornost. Mezi takové okruhy jistě patří problematika opotřebení našich kloubů a zachování dobrého stavu pohybového aparátu či otázky spojené se zdravotním stavem seniorů. Ostatně péčí o seniory a jejich zdraví se v tomto vydání zabýváme podrobněji. Jeden článek však stojí za zmínku již na tomto místě. A tím je rozhovor s profesorkou MUDr. Evou Topinkovou, která se geriatrii a problematice stárnutí věnuje již téměř tři desetiletí a je naší uznávanou kapacitou v této oblasti. Klidné chvilky u letního čtení vám přeje redakce

3

10

Ve stáří dochází ke zhoršování paměťových funkcí, člověk se hůře učí novým věcem, častěji si nemůže vybavit jména či detaily některých událostí. V případě, kdy pokles paměti je takový, že je na překážku běžným denním činnostem, již nejde jen o přirozený projev stárnutí.

Předčasné opotřebení kloubů řadíme v současnosti do kategorie civilizačních onemocnění. Vliv vlastního životního stylu hraje velmi významnou roli ve vztahu k našemu pohybovému aparátu.

16 4

To, že se při hezkém a parném počasí zvyšuje riziko infarktu, je známá věc. Proto je třeba, aby se pacienti s onemocněním kardiovaskulárního systému na tyto situace připravovali.

18

Obsah 9

42

Každý jistě ví, že dítě není malý dospělý. Bohužel, ne však každý rodič se podle toho vždy chová. Často některé potíže u své malé ratolesti buď přeceňuje anebo v horším případě podceňuje.

48

V létě na nás více než kdy jindy číhá nebezpečí v podobě střevních infekcí, způsobených nakaženými, neboli kontaminovanými potravinami. Vysoké teploty totiž vytvářejí přímo ideální podmínky k množení bakterií.

Nemoci přibývají s věkem

10

Alzheimerova choroba

13

Hyperhomocysteinémie

14

Péče o zuby a zubní náhrady

16

Opotřebení kloubů

18

Riziko infarktu v létě

19

Muži a andropauza

20

MUDr. Eva Topinková: Stárneme již od narození

24

Lupy nás strašit nemusí

26

Inkontinence

28

Posilujte svoji imunitu

30

Mykózy & bradavice

32

Chmel obecný

33

Překyselení žaludku

34

Ženy a muži v číslech zdravotnické statistiky

36

ADHD mýtus, nebo porucha mozku?

38

Nepodceňujte chřipku

42

Kdy jít s dítětem k lékaři?

44

Opalování s rozumem

46

Klíště – Nebezpečí přicházející s jarem

48

Letní zažívací potíže

5

CO TRÁPÍ

Foto čísla

SENIORY?

Nemoci nemá smysl ignorovat, ani se jimi děsit, pokud jsme bez potíží. Je však trestuhodné v mladším věku ničit své tělo nezdravým životním stylem či později si život zkracovat nezájmem o vlastní zdraví.

8

Téma čísla

ČASTÉ NEMOCI VE STÁŘÍ

NEMOCI

přibývají s věkem

S

kutečnost, že stejně jako vše živé a podobně i většina věcí, opotřebovává se a stárne i lidské tělo, je nezvratná. Jde o to, že tento proces, ač je u každého jedince individuální, lze ovlivňovat. Zaměříme-li se na prevenci a zdravý životní styl, můžeme se tak řadě nemocí vyhnout, či je oddálit. Nepřímo si tak prodlužujeme život. Tuto skutečnost by měli mít na paměti určitě kuřáci, když si zapalují cigaretu.

Přístup ke zdraví

Moderní medicína zabývající se civilizačními chorobami a prevencí nemocí potřebuje nejprve vědět, co nejvíce ohrožuje zdraví populace. O jaké nemoci se jedná, co je jejich příčinou a následně se zaměřuje na možnosti jejich odstranění. Samozřejmě ne každý může být odborník v této oblasti, ale výstupy vědeckých poznatků určené pro širší veřejnost či zprostředkované tiskem a médii jsou dostupné v podstatě každému. Záleží tak jen na vás, zda se o to nejcennější, co každý z nás má, budete zajímat alespoň tak, jako o výsledky sportovních akcí, módní trendy či kulinářské recepty.

Jestli tak činíme, je do určité míry možné vysledovat z údajů o zdravotním stavu obyvatelstva. Ten lze charakterizovat celou řadou nejrůznějších údajů. Základ tvoří ukazatele založené na úmrtnosti a nemocnosti. Z hlediska možné prevence nás zajímá, která onemocnění jsou jednak nejčastější, ale také nejzávažnější, a tedy vedou k narušení zdraví a ke smrti.

Na co umíráme

Zaměříme-li se zejména na Českou republiku, pak je zřejmé, že nejčastější příčinou úmrtí jsou kardiovaskulární nemoci, zejména vysoký krevní tlak, cévní onemocnění či ischemická choroba srdeční. V úhrnu představují více než polovinu všech příčin úmrtí. Dále se jedná o onkologické onemocnění, na které připadá více než čtvrtina úmrtnosti. Znepokojivý je však nárůst některých onemocnění, které sice nejsou bezprostřední či jedinou příčinou úmrtí, avšak jejich nárůst je poměrně alarmující, a navíc pacientům značně omezují kvalitu jejich života. Zde se jedná zejména o nemocni pohybového aparátu, kde je častá především osteoporóza, dále roste výskyt

Téma čísla

onemocnění metabolizmu, hlavně se stále častěji vyskytuje diabetes melitus, tedy cukrovka, a v neposlední řadě i nemoci štítné žlázy. Informace o značně vysokém podílu srdečně-cévních a nádorových onemocnění na úmrtnosti populace by nemusela být sama o sobě tak stresující, vezmeme-li v úvahu, že člověku nebyla dána do kolébky nesmrtelnost. Avšak za předpokladu, že tato onemocnění by byla příčinou smrti až ve značně pokročilém věku, tedy nám biologicky daném dosažitelném věku (ten se odhaduje v teoretickém rozmezí zhruba 100 až 120 let). V tomto kontextu je tedy důležité si dát práci se zjišťováním příčin úmrtí, ale také toho, kdy na ně umíráme.

Příčiny úmrtnosti

Z řady statistik jsou patrné hlavní příčiny úmrtí v závislosti na věku. Přestože se vyskytují rozdíly dané pohlavím, obecně lze hlavní nebezpečí pro ženy i pro muže v průběhu jejich života a přibývajícího věku, poměrně přesně popsat. Při zkoumání čísel je však třeba vzít v úvahu, že v různých věkových skupinách se značně liší počet obyvatel, proto je

nezbytné hovořit o poměrech vztažených na tisíc obyvatel, aby bylo dosaženo vypovídací hodnoty. Nepříjemným zjištěním však je, že i u mladších věkových kategorií patří mezi nejčastější příčiny předčasné úmrtnosti srdečně-cévní a nádorová onemocnění. Oproti nejvyšším věkovým skupinám, kde přece jen převažují srdečně-cévní onemocnění, se u mladší populace stále více ukazuje nebezpečí rakoviny. Pokud jde o rozdíly mezi muži a ženami, je u mužské části populace patrnější vyšší úmrtnost na oběhové nemoci, ale také na různé úrazy. Znepokojivá je právě skutečnost, že u mladých věkových skupin, zejména u mužů, dominuje jako hlavní příčina smrti úrazy, což je faktor, který bychom mohli při větší opatrnosti ke svému zdraví výrazně eliminovat. Dostáváme se tedy k oblasti prevence a odpovídajícímu zájmu o vlastní zdraví. Je zřejmé, že zde je skryt výrazný potenciál k prodloužení lidského života a zejména k jeho kvalitnějšímu a plnohodnotnějšímu prožívání, a to i ve vyšším věku. Milan Budínský

9

ALZHEIMEROVA CHOROBA V e stáří dochází ke zhoršování paměťových funkcí, starý člověk se hůře učí novým věcem, častěji si nemůže vybavit jména či detaily některých událostí. V případě, kdy pokles paměti je takový, že je na překážku běžným denním činnostem, již nejde jen o přirozený projev stárnutí. Může jít o chorobný proces, tedy o demenci. Demence vzniká v důsledku onemocnění mozku. Dochází při ní k významnému zhoršování paměti, nemocný přestává být schopen naučit se novým poznatkům a vybavit poznatky dříve naučené. Zhoršují se i další mozkové funkce, jako je myšlení, orientace, úsudek, řeč, schopnost počítání, konstrukční schopnosti, pláno-

10

vání, abstrakce a další. Onemocnění se většinou postupně zhoršuje. Nejčastějším typem demence bývá Alzheimerova choroba.

Alzheimerova choroba

Padesát až šedesát procent všech demencí představuje Alzheimerova choroba. Je to

Rizikové příznaky  ztráta paměti, která ovlivňuje pracovní schopnosti (pacient často zapomíná nedávné události, i když zpočátku je schopen detailně si vybavit události ze svého dětství a mládí)  problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů  poruchy řeči a plynulého vyjadřování  zhoršená orientace v čase a prostoru (neschopnost vybavit si data nebo nalézt známou cestu domů)  zhoršující se schopnost úsudku, stále obtížnější rozhodování  problémy s abstraktním myšlením  ukládání věcí na jiná místa  změny osobnosti, změny nálady a chování  ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky  problémy s hygienou

degenerativní onemocnění mozku, kdy v mozku vznikají škodlivé bílkoviny, které ničí nervové buňky. Současně ubývá v mozku látka, která zajišťuje přenos informací mezi nervovými buňkami (neuropřenašeč), takzvaný acetylcholin. Jeho nedostatek se podílí na postupném zhoršování paměťových a rozumových schopností postižených pacientů. Zjednodušeně se dá říci, že Alzheimerova choroba vede ke zrychlenému odumírání nervových mozkových buněk a zhoršenému přenosu informací mezi mozkovými buňkami ještě zachovanými. Odhaduje se, že v současnosti je na světě sedmnáct až dvacet pět milionů lidí postižených Alzheimerovou chorobou, v České republice je to

Téma čísla

Příznaky

Alzheimerova nemoc začíná obvykle nenápadně, pomalu, většinou nejsme schopni přesný začátek vůbec určit. Příznaky se zhoršují, až se stávají nápadnými, protože začnou narušovat běžné fungování člověka. Zaznamenáváme zřetelnou změnu oproti předchozímu způsobu života. Nenápadný začátek a pomalé zhoršování příznaků vede často k tomu, že nemoc zůstává dlouho nerozpoznána, a tedy i neléčena. Někdy bývají příznaky i pokročilé Alzheimerovy choroby považovány chybně za příznaky normálního stárnutí. Při jakémkoli podezření na Alzheimerovu chorobu nebo demenci jako takovou, je třeba navštívit lékaře.

Stadia vývoje

PŘI PRVNÍCH POTÍŽÍCH S PAMĚTÍ

Diagnostika

Při podezření na Alzheimerovu chorobu je třeba v první řadě vyloučit onemocnění, která Alzheimerovu nemoc mohou připomínat, ale jsou léčitelná (například deprese, onemocnění štítné žlázy nebo jiná tělesná onemocnění). Pacienta čekají vyšetření u praktického lékaře a případně u specialistů – neurologa nebo psychiatra. Součástí diagnostického vyšetření je pohovor o zdravotním stavu pacienta, o prodělaných nemocech, lékař zjišťuje výskyt vážných chorob v rodině i životní styl pacienta. Následují vyšetření, která jsou zaměřena na odhalení případného tělesného onemocnění, určení typu a stupně demence. Diagnostika Alzheimerovy choroby je složitá a jednoznačné potvrzení nemoci je možné až neuropatologickým vyšetřením po smrti pacienta.

Možnosti a cíle léčby

Příznaky Alzheimerovy choroby se postupně zhoršují. Čím dříve se nemoc rozpozná a čím dříve se zahájí léčba, tím větší je šance na zmírnění jejího průběhu. V současné době ale existují léky, které prokazatelně zpomalují progresi nemoci, prodlužují aktivní období života nemocného a oddalují vznik nejtěžších stadií nemoci. Tyto léky jsou vázány preskribčním omezením na neurology, psychiatry a geriatry. Praktický lékař nebo i specialista

Ipsen Pharma Evropská 810/136, 160 00 Praha 6 telefon.: +420 242 481 821, fax.: +420 242 481 828, [email protected], www.ipsen.cz

INZERCE

U Alzheimerovy choroby se rozlišují tři stadia vývoje onemocnění. Prvním je mírná demence, kdy člověk není schopen si zapamatovat nové věci (zapomíná, kam si odložil brýle, opakovaně se ptá na tutéž věc, nepamatuje si, co slyšel před chvílí), zhoršuje se obrazová představivost, schopnost abstrakce (nevysvětlí přísloví) a logické uvažování. Má potíže s plynulým vyjadřováním. Může se objevit smutek až depresivní nálada nebo úzkost. V tomto stadiu ještě nemocný bývá schopen samostatného života. Ve druhém stadiu, tedy střední stadium demence, se objevují se výrazné výpadky paměti, poruchy časové a prostorové orientace (nemocný není schopen říct datum, nepoznává, kde je, může se ztratit i na dříve dobře známých místech) a zhoršování řečových schopností. Mohou se objevit výraznější poruchy chování a halucinace. Pacienti jsou již z velké části odkázáni na péči okolí.

Třetí fáze choroby představuje těžké stadium demence, kdy je ztráta paměti charakterizovaná úplnou neschopností vštípit do paměti nové informace. Nemocný se stává zcela závislým na péči další osoby, nepoznává přátele ani členy vlastní rodiny. Může mít problémy s příjmem jídla a s dodržováním osobní hygieny, pomočuje se, špatně chodí nebo přestane chodit zcela. U pacienta se mohou objevit další souběžná onemocnění (infekce dýchacích nebo močových cest apod.). Pro zdravého jedince by byla třeba zanedbatelná, pacienta s Alzheimerovou chorobou však mohou i ohrozit na životě.

Téma čísla

LÉK K VNITŘNÍMU UŽITÍ. ČTĚTE PEČLIVĚ PŘÍBALOVOU INFORMACI. www.ipsen.cz www.poruchypameti.cz

TAN/10/04-2010

asi sedmdesát až devadesát tisíc osob. Alzheimerova choroba je nevratná a postihuje především seniory, více ženy. V šedesáti pěti letech věku trpí touto nemocí dvě až tři procenta populace, každých dalších pět let se však procento výskytu onemocnění zdvojnásobuje.

může nemocnému předepsat například antidementivum obsahující výtažek z Ginkgo biloby EGb 761. V průběhu Alzheimerovy choroby se u nemocných mohou objevit ještě další příznaky jako deprese, neklid, agresivita, nespavost, halucinace nebo chorobná podezíravost. Léčba Alzheimerovy choroby musí být komplexní a zahrnovat i tyto příznaky. Kromě medikamentózní léčby je důležitá podpůrná léčba, správný přístup k nemocnému a vhodná aktivace nemocného. Snažíme se nenechávat nemocného dlouho v nečinnosti, stimulovat jeho mozkovou činnost. Prostředí nemocného přizpůsobujeme jeho potřebám, doplňujeme ho jednoduchým kalendářem, hodinami, fotografiemi z mládí, odstraňujeme předměty, o které by se nemocný mohl poranit, které by ho mohly znepokojovat (např. zrcadla). Pozitivní vliv na nemocného mohou mít různé hry, vyprá-

12

vění si, kontakt s dětmi, zpívání či poslech hudby. Snažíme se dát nemocnému najevo, že o něj máme zájem, že nám není na obtíž, hledáme činnosti, ve kterých by nám mohl „pomoci“, kterými by se mohl zaměstnat (kropení prádla, loupání jablek apod.). V aktivitách s nemocným nesmíme být příliš ambiciózní. Cílem není zlepšení paměti nebo myšlení, ale především jeho radost a spokojenost. Alzheimerovu chorobu doposud nelze vyléčit ani zabránit jejímu pro-

puknutí. Její průběh ale můžeme ovlivnit (oddálit vznik a zpomalit zhoršování nemoci) aktivním způsobem života, čilým duševním životem a správnou životosprávou.

Ztráta soběstačnosti

V počátečních stadiích Alzheimerovy choroby může být člověk ještě schopen samostatného života. Ztráta soběstačnosti se objevuje až v dalším průběhu onemocnění. Snažíme se nedělat vše za nemocného, pomáháme mu jen v těch aktivitách, které již opravdu nezvládá (manipulace s penězi, vaření, nákupy apod.). V ostatních aktivitách ho povzbuzujeme, pomáháme mu některé věci zjednodušovat. Naši pomoc směřujeme k tomu, aby v základní péči o sebe byl soběstačný co nejdéle. Soustavnou a kompletní péči po-

třebují nemocní až v poslední, nejtěžší fázi demence. Další informace lze nalézt například na www.poruchypameti.cz nebo www.alzheimer.cz.

Je dobré vědět

Alzheimerova choroba není v žádném případě nakažlivá. Z jednoho člověka na druhého se přímým kontaktem ani vzduchem přenést nemůže. Pokud někdo z vaší rodiny trpěl nebo trpí Alzheimerovou chorobou, neznamená to, že jí musíte onemocnět i vy. Máte však větší riziko pro její vznik, protože genetický předpoklad je jedním z faktorů, které zvyšují riziko rozvoje choroby. Poruchám paměti s úspěchem lze předcházet čilou duševní aktivitou. Mozkový trénink, pěstování nejrůznějších koníčků, zájem stále se učit a poznávat nové věci je nejlepší prevencí proti zapomínání a také proti rozvoji Alzheimerovy choroby. MUDr. Vanda Franková

Téma čísla

Hyperhomocysteinémie

T

ato choroba je již několik desetiletí známa jako příčina aterosklerózy, arteriální a také žilní trombózy. Vzniká v důsledku hromadění homocysteinu, aminokyseliny, jejíž normální koncentrace v plazmě by se měla pohybovat na úrovni 5 až 14 μmol. Vyšší hladina homocysteinu, blížící se uvedené hranici 14 μmol se přitom pokládá za obvyklejší u starších osob. Avšak při poruchách metabolizmu dochází k hromadění této látky až na několikanásobnou úroveň. Příčiny tohoto jevu mohou být vrozené, nebo získané. V druhém případě je na vině především nedostatek vitaminu B6, B12 a kyseliny listové. Hyperhomocysteinémie je porucha nitrobuněčné látkové přeměny, vyvolávající patogenetické podněty v podobě vzniku nedostatku uvedených látek, a naopak v nadměrné produkci homocysteinu. Jeho hladina se stanovuje ze vzorků odebrané žilní krve. Množné číslo v případě slova vzorků je užito záměrně, neboť se nehodnotí pouze jeden krevní

rozbor, ale posuzuje se rozdíl hladin homocysteinu při úvodním vyšetření a při následném kontrolním vyšetření prováděném po šesti týdnech, kdy je pacientovi podávána vitaminová léčba. Otrava homocysteinem v lidském organizmu vzniká většinou nenápadně. Navíc dlouho může zůstávat skrytá za chorobami, jež se obvykle považují za takzvané civilizační. Podle současných znalostí sem patří kromě infarktu již zmiňované zvýšené riziko tvorby trombů a dále například, zánětlivá onemocnění kloubů, potraty či předčasné porody a některé vývojové va-

dy nervového systému u novorozenců. U dospělých osob či seniorů se pak jedná o nemoci jako chronický únavový syndrom či Alzheimerova choroba.

Je léčba nutná?

Kromě případných vrozených dispozic je zvýšená hladina homocysteinu podmíněna též toxickými vlivy, ale nejzásadnější vliv je připisován nutričním chybám v souvislosti s nesprávným stravováním. Zde je pak za hlavní problém považována nadměrná konzumace průmyslově vyráběných potravin a vysoký příjem živočišných bílkovin.

Hovoříme-li o hyperhomocysteinémii, je třeba říct, že se jedná o nemoc, která by měla být léčena. Předpokládá se, že u mladších osob by měla být dostatečné důsledně upravit stravovací návyky spočívající zejména ve znásobení konzumovaného množství syrové zeleniny. Kyselina listová je obsažena v tmavě zelených listech zeleniny, v mrkvi, kvasnicích, dále v meruňkách, dýních, fazolích či celozrnných obilovinách. Vitamin B6 se nalézá například v pivovarských kvasnicích, pšeničných klíčcích, otrubách, rybách. Vitamin B12 najdete v hovězím, vepřovém a rybím mase, vejcích, mléku, nebo játrech. Problém však může být v tom, že některé potraviny nemusí pro někoho být vhodné z jiných důvodů či nevyhovují požadavkům na dietní stravu a podobně. U starších pacientů navíc obvykle podobná režimová opatření týkající se stravy sama o sobě nepostačují k zajištění potřebného množství kyseliny listové. V takovýchto případech by měly přijít na řadu odpovídající doplňky stravy. Milan Budínský

INZERCE

Jsou všechny? Tak to je SuperB! Všechny vitamíny B pro vitalitu a proti nemocem. Doctor designed

Diagnóza

Žádejte ve své lékárně!

Infolinka 221 674 221 www.bwy.cz

13

PÉČE

o zuby a zubní náhrady Kvalita zubů a našeho chrupu ovlivňuje nejen náš požitek z jídla, ale má daleko větší význam. Umožňuje nám přijmout potravu a zajistit tělu dostatek živin. O naše zuby bychom tedy měli řádně pečovat. Nemenší pozornost je však třeba věnovat i zubním náhradám.

D

efinitivní chrup se za číná prořezávat zhruba od šestého roku věku a měl by vydržet do konce života. Samozřejmě v optimální variantě a za předpokladu odpovídající péče. Pokud péči zanedbáme, dostávají se ke slovu zubní náhrady. Může se jednat o náhrady fixní, nebo-li pevné, mezi které patří například můstky či korunky. Druhou variantu představují náhrady odnímatelné, které se připevňují k implantátům, ale častěji ke zbývajícím částem chrupu.

14

Pokud jde o celkové odnímatelné náhrady, v dutině ústní drží přisátím k takzvanému protéznímu loži, což je kostní výběžek, který je v kontaktu se zubní náhradou. Z uvedeného je zřejmé, že požadavky na hygienu dutiny ústní se v případech, kdy je použita v podstatě jakákoliv zubní náhrada, rozhodně nesnižují.

Význam kvalitního chrupu

Zdravý a čistý chrup ovlivňuje nejen celkové zdraví, ale i to, jak působíme na ostatní

lidi. Lze říct, že zuby a úsměv jsou jednou z prvních vizitek, kterou působíme na své okolí. A jak známo první dojem děláme jen jednou. Často se navíc utvoří za několik minut, někdy i za pouhé desítky sekund. Nejde však jen o pouhou estetickou stránku věci. Nedostatečná ústní hygiena je spojena s tvorbou zubního kazu či zánětlivými změnami v ústní dutině, které bývají často doprovázeny nepříjemným zápachem z úst, bolestí a zapříčiňují předčasnou ztrátu zubů a další zdravotní problémy.

Bez kvalitního chrupu však nemůžeme ani kvalitně přijímat potravu. Nejeden specialista na žaludeční potíže vám řekne, že žaludek nemá zuby. Tento zdánlivě banální poznatek z praxe je založen na řadě případů, kdy nesprávně či spíše nedostatečně zpracovaná a rozkousaná potrava způsobuje řadě lidí různé zažívací a zdravotní problémy. Proto je neoddiskutovatelným faktem, že péče o vlastní zuby a pravidelné prohlídky u zubního lékaře jsou velmi rozumnou investicí do vlastního zdraví.

Téma čísla

Pokud přesto z jakéhokoliv důvodu dojde ke ztrátě chrupu či jeho části (nezanedbatelnou příčinou poškození chrupu jsou i úrazy), je stejně důležité zajistit jeho kvalitní náhradu a následně o ní pečovat s odpovídajícím úsilím.

Čistit se musí nejen zuby

Zatímco jedním z největších nepřátel zdravého zubu je zubní plak, který narušuje jeho povrch a vede ke vzniku zubního kazu, v případě zubních náhrad působí problémy nevyčištěné zbytky jídla či nahromaděný zubní povlak, který obsahuje bakterie. Zde lze spatřovat nejen zřetelnou příčinu nepříjemného zápachu z úst, ale také bolestivých zánětů v dutině ústní, kde se stýká sliznice s protézou. Proto kromě správného zacházení s odnímatelnou zubní náhradou je naprosto nezbytné její každodenní pravidelné čištění. Pokud tedy máte v ústech čerstvě takovýto typ zubní náhrady, je zapotřebí kromě pravidelného čištění ústní dutiny, na kterou jste byli zvyklí, zafixovat si také návyk jejího pravidelného čištění. Důkladné vyčištění zubní náhrady by mělo probíhat pravidelně každý den, optimálně večer, po posledním jídle, kdy snímatelnou náhradu vyjmete z ústní dutiny, mechanicky jí pomocí kartáčku očistíte od zbytků jídla a nečistot. Poté jí omyjete proudem vody a následně jí ponoříte do lázně vytvořené nejlépe pomocí čistící šumivé tablety, která dokáže odstranit usazeniny i z míst, která jsou pro kartáček nedostupná (například spáry mezi zuby či mikroskopické rýhy a záhyby na zubní náhradě). Čistící tablety na protézy, které lze volně zakoupit v lékárnách či v drogeriích tak významným způsobem pomáhají – zajistí příjemný dech a především zdraví v ústech. redakce

Téma čísla

Víte, že... Co předchází operaci

S

právné provedení operačního zákroku vyžaduje předchozí důkladné posouzení zdravotního stavu pacienta. Ten proto musí absolvovat řadu takzvaných předoperačních vyšetření. Před operací dostane pacient v nemocnici formulář, se kterým jde k obvodnímu lékaři, jenž zajistí příslušná vyšetření. To samozřejmě neplatí v případě, že jde o akutní případ. Tehdy příslušná vyšetření absolvuje pacient přímo v nemocnici. O jaká vyšetření se jedná? Především jde o vyšetření krve čili tzv. krevní obraz. Jde o jaterní testy, glykemii, cholesterol a ionty. Vedle krevního vyšetření absolvuje pacient i vyšetření moči a vyšetření, které zjišťuje, zda pacient nemá žloutenku. Rizikoví pacienti absolvují vyšetření na zjištění své krevní skupiny. Ženy by měly projít gynekologickým vyšetřením. Den před vlastní operací pak pacient absolvuje vyšetření u anesteziologa, s nímž se domluví na druhu narkózy a dále se mu dostane poučení o tom, aby několik hodin před operací ani nejedl ani nepil a minimalizoval tak riziko dávení během zákroku. V den operace pak pacient podepíše formulář, kterým vyjadřuje souhlas s provedením zákroku, převlékne se do nemocničního oblečení, nechá si změřit krevní tlak, puls a tělesnou teplotu. Pak už jen obdrží anestetika (podávány jsou nitrožilně, prostřednictvím trubičky, které vede přes jehlu do předloktí), případně se podrobí vyholení místa, které bude operováno a operace může začít. red

15

Předčasné opotřebení kloubů řadíme v současné době do kategorie civilizačních onemocnění. Vliv vlastního životního stylu hraje velmi významnou roli ve vztahu k našemu pohybovému aparátu.

OPOTŘEBENÍ KLOUBŮ K

louby představují funkční spojení jednotlivých kostí, které jsou v místech kloubních spojení na svém povrchu pokryty chrupavkou. Chrupavka je pevnou, ale zároveň pružnou tkání, která je v raném dětském věku plně vyživována cévami, a tudíž je při svém poškození v tomto věku plně uzdravitelná. V období dospívání, stejně jako v dospělosti chrupavka ztrácí tuto cévní výživu a je plně odkázána na výživu takzvanou difuzí

16

kloubního mazu, který obsahuje základní výživné látky. Tato difuze probíhá tak, že při stlačení chrupavky pohybem kloubu dochází k vytlačení zplodin látkové výměny a naopak při jejím uvolnění chrupavka nasaje z kloubu maz, který obsahuje výživné látky. Chrupavku si tedy můžeme představit jako jakousi houbu, která při stlačení vypudí ze sebe tekutinu a ponoříme-li ji stlačenou do tekutiny a povolíme, tak do sebe tekutinu znovu nasaje. Tento proces

přiměřené výživy kloubu může být narušen přetěžováním kloubu, kdy nemá chrupavka možnost regenerace, stejně jako i kloubní nečinností při nedostatku našeho pohybu spojeného s nedostatkem zdravého zatěžování chrupavky.

Příčiny poškození chrupavky

Zatímco v dřívějších dobách byla kloubní opotřebení způsobována především nadměrným přetížením vli-

vem těžší fyzické práce, dnes se daleko častěji setkáváme s opotřebením vlivem kloubní nečinnosti při výraznějším omezení pohybové aktivity. Důležité je si uvědomit, že poškození jakékoli živé tkáně v našem těle, která nemá přímé cévní zásobení, a k těm řadíme i chrupavku, je ve svém důsledku již nevratné. A právě takto vznikají kloubní opotřebení, která většinou začínají na chrupavce a později vedou k dalším pokročilým změnám, která nazýváme artrózou. Vel-

Diagnóza

mi významným způsobem se na zatížení kloubů podílí nejen pohybová aktivita, ale také například tělesná konstituce. Vlivem nadváhy, která je dalším z civilizačních neduhů dnešní doby, dochází k předčasnému opotřebení chrupavčité tkáně a rozvoji artrotických změn. Z těchto výše uvedených principů vyplývá, že mimo geneticky daných vrozených předpokladů ke vzniku artrózy, se na jejím vzniku podílíme my sami především svou vlastní chybějící či naopak jednostranně přetěžující pohybovou aktivitou. Často je to právě nevhodnou kombinací našeho pohybu, při kterém celý týden trávíme sedavým způsobem v zaměstnání a přes víkendové dny se snažíme vše dohnat nadměrným přetížením našich kloubů, například některými jednostranně přetěžujícími pohybovými aktivitami.

Projevy onemocnění

Opotřebení kloubů se v první fázi projevuje občasnými bolestmi, které jsou nejčastěji vázány na pohyb kloubu, lehkým zatuhnutím pohybu a často i takzvanými startovacími bolestmi, které se projevují nejčastěji po ránu či po delší strnulejší pozici daného kloubu. Převážná část těchto potíží se zpočátku projevuje na nosných kloubech (kyčle, kolena), a pokud se nezačneme včas o ně starat, mohou mít výrazně zhoršující se tendenci. Pokud dojde k rozvoji artrózy, pak dochází k opakovaným výpotkům do kloubů, rozvoji jejich deformit a výraznému omezení pohyblivosti. V krajním případě těžších artróz tento stav může vést k nutnosti operační léčby ve formě výměny za kloub umělý. Nabízí se tedy otázka, jak se každý sám může snažit těmto pokročilým změnám zabránit? Především je důležité udržet si zdravou a přiměře-

Diagnóza

nou pohybovou aktivitu, která umožní kvalitní výživu všech kloubních struktur, zejména chrupavky. Výborné jsou procházky či jízda na kole, nejlépe ve spojení s pohybem na zdravém vzduchu. Vhodnou alternativou je například i rotoped či v současné době velmi populární domácí „chodníky“. Výborným způsobem dosahujeme udržení a rozcvičení přirozené pohybové aktivity i plaváním. Samozřejmě je důležité využít možností daného ročního období a nabídku aktuálních přirozených pohybových aktivit. Vždy je potřeba přizpůsobit naši sportovní aktivitu svému věku a zdravotnímu stavu. Především některé sporty se švihovými pohyby vedou často k drobným či rozsáhlejším poraněním pohybového aparátu a následnému rozvoji časnějších artrotických změn. Významnou součástí péče o postižené klouby jsou výživové doplňky, které pomáhají zlepšit výživu kloubním mazem. Tyto preparáty, označované jako chondroprotektiva, dodávají kloubní výživu buď ve formě tablet či nápojů, které si každý může pořídit bez lékařského předpisu v lékárnách, nebo v účinnější formě výživných kloubních injekcí, které jsou aplikovány v ortopedických ambulancích. Závěrem je potřeba zdůraznit, že za stav svých kloubů neseme odpovědnost především my sami. Jejich dlouhodobý dobrý stav a životní pohodu bez jejich bolestivosti můžeme především udržet zdravým přiměřeným pohybem a vyloučením některých přetížení, vedoucích k jejich předčasnému opotřebení. V případě rozvoje bolestivých potíží doporučuji navštívit některou z ortopedických ambulancí, kde může být stanoven optimální léčebný postup vedoucí k oddálení pokročilých artrotických změn. Doc. MUDr. Martin Repko, Ph.D.

17

Riziko

infarktu v létě To, že se při hezkém a parném počasí zvyšuje riziko infarktu,

je známá věc. Proto je třeba, aby se pacienti s onemocněním kardiovaskulárního systému na tyto situace připravovali.

J

e nezbytně nutné, aby kardiaci dodržovali základní pravidla, díky kterým se mohou účinně vyhnout kolapsu nebo infarktu.

Kolapsové stavy

Mdloby z horka neboli kolapsy bývají v létě jedním z nejčastějších důvodů pro zásah záchranné služby. Vznikají působením zvýšené teploty v kombinaci s delším stáním. Příčinou je nedostatečné prokrvení mozku při rozšíření cév z horka a současná ztráta tekutin při pocení. Typickými příznaky jsou nevolnost, malátnost, závrať až nečekaný pád postiženého na zem. Předcházet těmto stavům lze poměrně lehce. Patří sem zejména dostatek tekutin, střídavé ochlazování (koupání, sprchování, zvlhčování kůže), pokrývka hlavy a zvlhčování vlasů. Pomáhá ale také pobyt ve stínu a na proudícím vzduchu, aby se organizmus mohl ochlazovat. Oblečení by mělo být volné, vzdušné a světlé barvy. Tekutiny by měly být nejlépe v podobě čaje s citronem nebo minerálky. Obyčejná voda nebo zmrzlina sice nejsou nejvhodnější, ale i tady platí, že jsou lepší než nic. Také je potřeba dávat pozor na alkohol a pít ho s mírou. Příznivci piva by se tak měli v horkém období zaměřit raději na nealkoholické pivo.

Infarkty

Kardiaci se závažným postižením srdce snášejí vedra špatně. Jejich srdíčko nedokáže zvýšit svůj výkon tím, že se silněji stahuje jeho svalovina. Namísto toho se snaží udržet objem přečerpané krve co

18

nejrychlejší činností – tachykardií neboli zvýšením tepu. Při tachykardii a poklesu krevního tlaku však klesá průtok krve věnčitými tepnami (zásobují myokard) a srdce může začít trpět nedostatečným přívodem kyslíku. Pokud je srdce postižené, dokáže zvyšovat výkon jen do určitého limitu; pak může nastat ischemie nebo až akutní srdeční selhání, kdy nemocné srdce nestačí přečerpávat požadované množství krve a krev stagnuje především v plicích. To se projeví zhoršeným dechem a dušností. Proto je nutné, aby kardiaci při letních parnech dodržovali určitá režimová opatření. Zejména by se neměli přetěžovat. Sportovat tedy s mírou, nevykonávat žádnou těžkou práci. Kardiak by si měl sledovat svou tepovou frekvenci, která by neměla přesáhnout 65 až 70 % vrcholové tepové frekvence. Je třeba vypít denně tři až čtyři litry tekutin a nevystavovat se prudkému slunci, zejména mezi 12. a 15. hodinou. Je vhodné neochlazovat se naráz, například skokem do studené vody, což by mohlo vyvolat oběhovou reakci, stažení cév a prudké zvýšení krevního tlaku nebo i srdeční zástavu. Dále se doporučuje nekonzumovat těžká jídla, přiměřeně odpočívat a vyhýbat se stresovým situacím. Rovněž tak neřídit auto v době kolem poledne, na delší cestě dělat pravidelné pauzy, neboť u kardiaků nastupuje únava rychleji než u zdravých lidí, a samozřejmě je důležité mít „po ruce“ své léky. V případě jakýchkoliv problémů vyhledejte bez otálení lékařskou pomoc. zdroj: www.kardiochirurgie.cz

Poradna

Muži a andropauza

P

Nic netrvá věčně

Ani vitalita, přesto že se většině mužů ve dvaceti či třiceti letech zdá, že tomu tak bude. A tak přichází ke slovu obor, který pečuje o mužské zdraví, andrologie. Ten se zabývá zjišťováním příčin specifických problémů spojených s mužským zdravím a jejich následným řešením. Fyziologické změny u mužů se objevují s přibývajícím věkem. Nejčastěji zhruba kolem padesátého roku života. Mezi hlavní příčiny „mužských problémů“ patří hormonální změny. Srovnávat andropauzu s ženským přechodem není však zcela přesné, neboť změny u mužů probíhají pomaleji než u žen, a nejsou spojeny se zástavou tvorby zárodečných buněk, tedy spermií. Jejich nástup a průběh je značně individuální. Androgeny, tedy mužské pohlavní hormony (nejznámější je asi testosteron), se vytváří hlavně ve varlatech. Menší část se také vytváří v nadledvinách a v mozkové tkáni. Pokles hladiny testosteronu v krvi je zřejmý již od třicátého roku života. Nedostatek mužských pohlavních hormonů má negativní dopad na celý organizmus, neboť všechny lidské tkáně potřebují ke své stavbě bílkoviny. Nejsou-li k dispozici, tělo pak rychleji stárne, dochází k akceleraci biologického věku se všemi jeho negativními následky. Tomu ale lze předejít včasnou diagnózou a následnou léčbou. Milan Budínský

INZERCE

řestože pojem andropauza týkající se mužské části populace není dosud v širší veřejnosti tak zažitý jako menopauza týkající se žen, nalezneme zde některé podobnosti. S přibývajícími roky také muže postihují čistě specifické mužské problémy, podobně jako ženy. Rozdíl je v tom, že na rozdíl od půvabnější části lidstva, muži nemají svého lékaře – specialistu, s nímž by nastupující zdravotní problémy či prosté fyziologické změny řešili. Ženy, mají v tomto ohledu oproti mužům tu výhodu, že jsou na určitý předěl, který menopauza coby jasně daná přírodní zákonitost představuje, připraveny dlouhodobě. Tento fakt je u nich u nich zkrátka více zakódován a své specifické zdravotní problémy jsou zvyklé řešit s lékařem specialistou, kterým je gynekolog. Po velmi dlouhou dobu svého života ženy vědí, že tento okamžik nastane, muži však mívají často tendenci hned tak si něco nepřipouštět. Potom však nejsou na podobný předěl spojený mimo jiné s úbytkem mužských hormonů, tedy na andropauzu, jak toto období nazýváme, dostatečně připraveni. A to zejména po psychické stránce. Když se pak určité zdravotní komplikace objeví, reagují často tak, jak byli zvyklí, problémy odsouvají. Je však důležité nestrkat hlavu do písku a uvědomit si, že menší problémy se řeší snáze, než větší, když se nechají takzvaně odležet.

Diagnóza

19

Jak byste charakterizovala obor geriatrie? Geriatrie je součástí širokého vědního oboru gerontologie, který se věnuje problematice stárnutí ve všech jeho oblastech. Zabývá se nejen výzkumem stárnutí, biogerontologií, sociální gerontologií – postavením starého člověka ve společnosti, ale i stárnutím populace včetně věkové struktury společnosti. Zde se dostáváme k otázkám, co bude předpokládaný demografický vývoj znamenat pro ekonomiku, sociální a zdravotní systém. Zda a dokdy má starý člověk pracovat, zda má přestat pracovat ze dne na den, nebo postupně. V této souvislosti se pochopitelně nelze vyhnout tolik diskutované mezigenerační solidaritě, tedy tomu, čím jsme jako společnost „povinováni“ starým lidem, ale i oblasti, jak co nejlépe využít potenciálu seniorů. Vlastní geriatrie je pak medicínská oblast, samostatný lékařský obor, který se věnuje pacientům vyššího věku. Můžeme v ní vidět analogii třeba k pediatrii, která je zaměřena na opačný konec, tedy začátek života. S tím bezprostředně souvisí otázka, odkdy je člověk starý. Tedy i to, od kdy má geriatrie přebírat péči o pacienta.

Profesorka MUDr. Eva Topinková, CSc. přednostka Geriatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze se geriatrií zabývá již téměř třicet let. Jako vedoucí subkatedry gerontologie a geriatrie IPVZ již od roku 1997 předává nejen své znalosti, ale především zaujetí pro svůj obor.

Od kdy jsme tedy považováni lékařskou vědou za seniory? Tím, jak se prodlužuje střední délka života, se posouvá vzhůru i věk, kdy člověka považujeme za seniora. Nicméně diskuze o tomto tématu dosud nekončí. Stejně jako v různých společnostech a kulturách je člověk považován za dospělého nebo způso-

STÁRNEME 20

Rozhovor

bilého k právním úkonům řekněme v rozmezí od 15 do 21 let, tak obdobně pohyblivá je věková hranice i v případě, kdy se diskutuje o hranici seniorského věku. Je třeba také mít na paměti, že většina lidí ve vyspělých společnostech se snaží o to, aby si udržela mládí jak fyzické, tak psychické co nejdéle. Snažíme se o to, aby opotřebování organizmu probíhalo co nejpomaleji, zkrátka abychom co nejvíce využili té svíčky, kterou nám do vínku dala příroda v podobě maximálního biologického věku. Tedy, aby svíčka našeho života nezhasla zbytečně předčasně, ale aby v klidu dohořela, když dosáhneme maxima, které je nám dáno. Geriatrie se tedy věnuje nejen nemocem stáří a zdravotním problémům, které se vyskytují převážně pouze ve vyšším věku, ale například také odlišnostem v diagnostice nemocí, jejich léčbě i prevenci. Když se připravujete na operaci ve třiceti, je logické, že nebudete muset podstoupit tolik předoperačních vyšetření, jako když je vám sedmdesát. Ve třiceti se předpokládá, že vaše orgány pracují převážně bez problémů. V sedmdesáti takovou jistotu nemáte. V osmdesáti teprve ne. V tomto věku jsou rizika pochopitelně vyšší a pro jejich odhalení je potřeba více vyšetření a pak delší přípravy na vlastní operaci. Jen tak jsme schopni garantovat co nejvyšší bezpečnost operačního výkonu. Nu a pak zde jsou specifika léčby. Tušíme, že když má někdo k určitému problému pět dalších nemocí, tak bude léčebný postup jiný, než u mladšího pacienta, který je jinak zdráv. Ve stáří se také vyskytují chronické problémy,

kterých se pacienti již třeba nezbaví. Tam jde zejména o to, aby jim nemoc způsobovala co nejmenší životní omezení. Například artróza. Nejde jen o to, aby pacient netrpěl bolestí, ale jde i o to, aby byl co nejméně limitován v pohybu. Bez pohybu se zhoršuje kvalita jeho života, tedy jde také o důsledky, která nemoc přináší. Geriatrie se proto zaměřuje nejen na léčbu nemocí, ale na zmírnění jejich negativního vlivu na tělesnou zdatnost nebo soběstanost seniora. Individuální přístup je tedy potřeba uplatňovat u každého pacienta? Ano, někdo měl náročnější práci, jiný odlišné genetické předpoklady onemocnět, další odlišný životní styl například kouřil, necvičil a podobně. Tím se od sebe lišíme a tím se liší i pacienti se stejnou nemocí. Je však třeba zohlednit i to, jaké má kdo priority. Pro někoho je třeba těžko akceptovatelné, že se bude pohybovat s holí. Jinému to naopak nevadí. Pro každého pacienta musíme „ušít léčbu a péči na míru“. Geriatr by měl být i specialista, který pacientovi navrhne optimální kontinuitu léčebné péče i po skončení akutní hospitalizace, a to i u pacienta s mnoha nemocemi. Takoví pacienti bývají léčeni mnoha specialisty na jednotlivé nemoci, každý předepíše svůj lék. Ale pacient potřebuje jednoho „svého“ lékaře, který ho zná celého, který přehlédne veškerou léčbu a s pacientem prohovoří třeba i příspěvek na péči nebo ošetřovatelskou návštěvu v bytě k převazu chronického bércového vředu. Tím lékařem může být praktický lékař, který má však často plnou čekárnu dalších pacien-



již od narození Rozhovor

21

 tů. Velmi dobře je k tomuto

úkolu vybaven i lékař – specialista v geriatrii. Pacienti mají často pocit, že s prohlubující se specializací lékařů, se vytrácí celostní přístup k pacientovi. Geriatrie tedy nabízí komplexní pohled. To je pravda. Geriatr by měl být lékař nejen s odbornou erudicí, ale i moudrostí a životní zkušeností. S tím koresponduje i skutečnost, že geriatrii by měli dělat osobnostně vyzrálí lékaři, kteří mají silné humanistické cítění, empatii, tedy schopnost vcítit se do problémů pacienta. Medicína je přirozeně atomizovaná tím, jak se prohlubují znalosti v jednotlivých oborech. Je logické, že například chirurg se musí poměrně rychle rozhodovat a nemá možnost se při zákroku nad

22

pacientem nějak rozněžňovat. Internista a geriatr by však měl mít čas a schopnost přemýšlet komplexně o pacientovi. Pro-

novili hierarchii jednotlivých chorob a zaměřili se na léčbu těch nemocí, které ohrožují život pacienta a nejvíc naru-

Přes stoupající počet seniorů v populaci počet geriatrických ambulancí za poslední roky stagnuje. Ve většině nemocnic geriatrická oddělení nejsou a počet geriatrických lůžek za posledních 15 let klesl o téměř 70 %! to při výuce budoucích lékařů kladu důraz na to, aby si kladli otázku, která nemoc pacienta nejvíce ohrožuje, a v případě většího počtu nemocí si sta-

šují jeho kvalitu. Ne vždy dokážeme v současnosti vyléčit všechny nemoci a v některých případech je léčba tak náročná, že pro starého pacienta

představuje neúměrnou zátěž nebo riziko. V geriatrii, více než v jiných oborech, jsme konfrontováni s limity současné medicíny. Kterých nemocí přibývá, které jsou na vzestupu? Nejčastější jsou kardiovaskulární nemoci – hypertenze, ischemická choroba srdeční, cévní onemocnění mozku, na druhém místě to jsou onemocnění pohybového aparátu – častá je osteoporóza a artróza. Na třetím místě jsou pak onemocnění metabolizmu – cukrovka a nemoci štítné žlázy. Jaké jsou podle vás naše největší hříchy proti zdraví, čím si zbytečně zkracujeme život? K prodloužení délky života přispělo zlepšení hygienic-

Rozhovor

kých podmínek a vymýcení řady infekčních chorob. Přesto je možné sledovat zřetelný vztah mezi vzděláním a příjmem na jedné straně a mezi nemocností na straně druhé. Jasně se ukazuje, že lidé, kteří mají nižší vzdělaní a nižší socioekonomický status, mají kratší dobu přežití. To neplatí jen pro jednotlivce, ale pro celé státy. Nejchudší země mají nejkratší délku života. Je to dáno tím, že si nemohou dovolit žít zdravě. Mají omezenou svobodu výběru v tom, jak pracují, jak odpočívají, jak se stravují, jak je pro ně dostupná prevence. Samozřejmě velkou roli hraje také stres. Tlak se projevuje jednoznačně již i na mladou generaci. Pro řadu lidí je představa, že na dům, kde bydlím, si vydělám až za třicet let, zkrátka stresující. Žijeme pod tlakem ekonomických nejistot. Lidé navíc dnes nemají dostatek času na relaxaci. Odkládají současnost, odkládají život. Stres tedy může být faktorem, který nám přes výrazný pokrok v medicíně zamezuje lépe a déle žít. Kdy vlastně se starší pacient dostane do péče geriatra? On by se tam dostal snáze, kdyby geriatrů bylo dost. To je základní problém. Dosud bojujeme za to, aby specializovaná péče geriatra ať již ambulantní, nebo lůžková byla pro pacienty dostupná ve všech regionech, aby tyto zdravotní služby byly rozvíjeny a aby je po své zdravotní pojišťovně pacienti požadovali. Tak by se nestalo, že přes stoupající počet seniorů v populaci, počet geriatrických ambulancí za poslední roky stagnuje, ve většině nemocnic geriatrická oddělení nejsou a počet geriatrických lůžek za posledních 15 let klesl o téměř 70 %! Čili je zde otázka, kde je chyba, že se situace nelepší, proč se ta lůžka zavřela? Zřejmě hrají roli důvody ekonomické.

Rozhovor

Řada lidí může mít pocit nesouladu mezi novými pokročilými metodami léčby a na druhé straně neustálého zdůrazňováním nedostatku peněz... Je řada důkazů, že to, jak je péče o pacienta drahá, nezáleží na jeho věku, ale na tom, jak blízko je ve své životní dráze před okamžikem smrti. Pacient je z finančního hlediska nejnákladnější v posledních měsících jeho života. Pochopitelně nejvíce zdravotní péče potřebují lidé po sedmdesátce či osmdesátce a to zejména pro mnohočetnou chronickou nemocnost, ale i proto, že onemocnění zhoršuje jejich soběstačnost. Část nákladů tak jde na vrub nejen zdravotní péče, ale též sociálních zajišťujících náhradu soběstačnosti pacienta. Pokud jde tedy o uvedenou obavu, je namístě o ní hovořit spíše v tom smyslu, zda bude dostatek pracovníků v sektoru služeb, kteří budou poskytovat zdravotně sociální péči stále se zvětšující skupině seniorů. Samozřejmě je otázkou, zda společnost na tuto oblast dokáže vyprodukovat dostatečné finanční zajištění a zda budeme chtít tyto finance využít právě na péči a služby o seniory. Co si v současnosti nejvíce přejete? Jaká máte přání v profesním životě? Geriatrií se zabývám od roku 1982. Celá ta léta vysvětluji, že tento obor má své opodstatnění a je přínosem pro pacienty, pro celý systém zdravotní péče i pro celou společnost. Přála bych si tedy, aby existence oboru nebyla neustále zpochybňována, abychom nemuseli za udržení a rozšíření oboru stále bojovat, ale místo toho rozvíjet vědeckou činnost a zkvalitňovat péči o pacienty tak, jako je tomu u všech ostatních lékařských oborů. Milan Budínský

23

Víte, že... Vědci rozluštili strukturu genomu viru HIV

V

ědcům ze Spojených států se podařilo rozluštit strukturu genomu viru HIV, který způsobuje smrtící nemoc AIDS. Jejich úspěch by tak mohl v blízké budoucnosti urychlit výzkum a vývoj nových antivirových léčiv na tuto chorobu. Je to vůbec poprvé, co se vědcům podařilo dopracovat se až k celkové genetické mapě tohoto viru. Nikomu se to dosud nepodařilo. Podle Kevina Weekse ze Severokarolínské univerzity, který stál v čele celého výzkumného týmu, vědci doufají, že se tím otevřou cesty k mnoha novým léčivům. U viru HIV, který je hlavní příčinou pandemie AIDS, je stejně jako například u viru chřipky či hepatitidy C, nositelkou genetické informace molekula kyseliny ribonukleové RNA, která umožňuje tvorbu bílkovin. U většiny organizmů a u savců je nositelkou genetické informace kyselina deoxyribonukleová DNA. Genetické informace obsažené v RNA jsou ale komplexnějšími. Velmi důležité je podle vědců také to, že nový objev může přispět i k vývoji nových léků proti banálním onemocněním jako je nachlazení. (mš)

24

Lupy nás strašit nemusí

L

upy jsou častým kosmetickým nedostatkem, který leckomu může způsobit trapné chvilky ve společnosti. Přesto není třeba zoufat. Existuje dostatek prostředků, jak s lupy zatočit.

Proč máme lupy?

Příčinou tvorby lupů je porucha mazových žlázek v pokožce hlavy. V důsledku toho se na hlavě začnou vytvářit svědivé šupinky – lupy. Důvodů, které poruchy mazových žlázek na pokožce hlavy způsobují, může být celá řada. Často jde o nedostatečné prokrvení pokožky, jindy je příčinou tvorby lupů extrém-

ně horký a vlhký vzduch. Zvláště v létě bychom proto měli mít na paměti, že k vysoušení pokožky hlavy často dochází v důsledku opalování na prudkém slunci. Jednou z nejčastějších příčin vzniku lupů je pak nedostatek vitaminů B. Lupy ale může způsobit i nadměrná konzumace cukru, eventuálně nadměrné množství mužských pohlavních hormonů v krvi.

Projevy

Nejznámějším doprovodným projevem tvorby lupů je svědění kůže na hlavě. Optickým projevem pak vypadávání velkých ložisek lupů, které jsou zvláště na tmavých oblecích nepřehlédnutelné. Na ků-

ži hlavy můžeme rovněž pozorovat červené fleky a záněty.

Léčba

Pokud jde o léčbu, v lékárnách je dnes k dostání celá řada léčebných šamponů s obsahem protiplísňových látek, sloučenin selenu, zinku, síry, ichtyolu, kyseliny salicylové, případně dalších látek. O tom, jaký šampon zvolit, rozhoduje vždy specifický charakter obtíží, které nás sužují – zda jde o lupy suché, mastné, zda je přítomna dráždivost kůže kštice apod. Ve vhodném výběru šamponu by nám měl být schopen pomoci lékárník. Když ani poté nedojde ke zlepšení, je vhodné navštívit kožního lékaře. red

Poradna

Nenechme si zkazit léto S

pěkným počasím se většina z nás těší na báječnou dovolenou u vody. Je ale mezi námi i nemálo žen, které pociťují obavy, zda jim opět tyto krásné chvíle nezkazí opakované vaginální mykózy. Právě teď je ten správný čas myslet na ochranu před tímto úporným a nepříjemným onemocněním.

Co mykózy podporuje? Mykózu vyvolávají kvasinky (hlavně druh Candida albicans), které se v pochvě žen běžně vyskytují. Samy o sobě ještě nemusí vést k onemocnění. Mykózy se dají do pohybu až díky porušení rovnováhy na poševní sliznici, takže infekce má ideální podmínky ke svému rozvinutí. Podpořit ji mohou některé faktory jakými jsou: užívání antibiotik, onemocnění cukrovkou, těhotenství, hormonální substituční léčba, nesprávná intimní hygiena, poranění sliznice pochvy, nevhodné neprodyšné oblečení, jídlo bohaté na cukry a také stres.

Jak poznáme, že máme mykózu Příznaky většinou nepřehlédneme. Onemocnění vaginální

mykózou provází svědění a pálení v intimních místech a bolest při pohlavním styku i při močení. Zpravidla se objevuje i poševní výtok, který bývá většinou bez zápachu a konzistencí připomíná různě hustý tvaroh. Vaginální mykóza je údajně nejčastějším onemocněním, kvůli kterému ženy navštěvují ordinaci gynekologa. V průběhu života ji alespoň jednou prodělají tři ženy ze čtyř. Právě pro tuto všeobecnou rozšířenost a také kvůli obvyklému výtoku jí ženští lékaři někdy lidově říkají „gynekologická rýma“. Potrápit však dokáže nesrovnatelně více a nepříjemněji než běžná rýma. Zvlášť když se velmi často vrací a opakuje. Což se stává téměř polovině všech žen, které někdy mykózou onemocněly.

Proč se vracejí Některé příčiny opakovaných mykóz známe. Vedle už zmíněných rizikových faktorů to bývá koupání v chlorované vodě, teplé a vlhké prostředí, zejména nošení mokrých plavek či upnutých neprodyšných kalhot, například při jízdě na kole, kdy se intimní oblasti snadno zapaří. Často

však dojde k mykóze i bez zjevné příčiny. Na otázku, proč se některým ženám mykózy neustále vracejí, zatímco jiné ženy za stejných vnějších podmínek ani jednou neonemocní, je třeba hledat odpověď především v imunitě. Ženy s opakovanými mykózami mají zpravidla určité problémy s „lokální imunitou“ ve vaginální tkáni.

Jaká je prevence V lékárně si můžeme zakoupit volně prodejné přípravky, jakými jsou vaginální čípky, tabletky a mastičky, které se užívají preventivně, víme-li například, že budeme trávit čas v rizikovém prostředí. Po každém sexuálním styku bychom se měly osprchovat, protože tehdy se mění kyselost pochvy. V teplých dnech bychom neměly oblékat těsné džíny a raději nosit bavlněné kalhotky. Po koupání je třeba se pečlivě osušit, obzvlášť plaveme-li v přehradě nebo rybníce. Prostě tam, kde se daří bakteriím. Na toaletě bychom se měly utírat směrem k řitnímu otvoru a platí pravidlo – čím méně parfemace a chemie, pokud jde o toaletní papír, tím lépe. Po vy-

koupání si ihned vyměnit tampon, který může, podle odborníků, nasáknout nečistoty z vody a přenést je do pochvy. Pozor, mnoho žen má mylnou představu, že vezme-li si tampon do špinavé vody, bude ušetřeno infekce. Také časté mytí narušuje přirozené prostředí pochvy. Pečlivá hygiena je v pořádku, ale nic se nemá přehánět.

Jak se léčí

Čípky, mastmi nebo tabletami souhrnně označovanými jako antimykotika. Tyto prostředky jsou určeny pro léčbu akutního onemocnění. Většina žen na ně reaguje rychle a dobře a už po několika dnech jsou zpravidla bez obtíží. Problémem ale je, že samotné vyléčení mykózy nedokáže zabránit jejímu častému opakování. K tomu je zapotřebí podpořit imunitní systém. V poslední době se u pacientek s opakovanými vaginálními mykózami stále více osvědčuje podpůrná léčba enzymy, například Wobenzymem. Výzkum dokonce prokázal, že při této léčbě zůstaly po celý rok dvě třetiny pacientek bez mykóz.

(jih) inzerce

Trápí Vás opakované vaginální mykózy? Začněte Z č ě včas č užívat ží Wobenzym® Doporučená doba užívání 10 týdnů

VYCHUTNEJTE SI LÉTO!

Velkým problémem je, když se mykóza vrací a opakuje

K léčbě akutních vaginálních mykóz jsou běžně používány léky a prostředky – tzv. antimykotika. Mnoha ženám se však mykózy včetně velmi nepříjemných potíží i po této léčbě neustále vracejí. Za opakování nemoci zpravidla může oslabená imunita. V takovém případě je třeba organizmu pomoci, aby se onemocnění už pokud možno neopakovalo.

Vhodné řešení – podpůrná léčba Wobenzymem

Potvrzují to výsledky projektu na 7 ambulantních gynekologických pracovištích v ČR. Bylo sledováno 62 žen, které v průběhu jednoho roku i přes poskytování standardní antimykotické léčby ve formě čípků, mastí nebo tablet prodělaly mykózu čtyřikrát až devětkrát. V následujícím roce po zahájení podpůrné léčby Wobenzymem u všech sledovaných pacientek došlo k významnému zlepšení: 39 žen – dvě třetiny ze všech – zůstalo zcela bez mykóz, 17 pacientek mělo mykózu pouze jednou. U zbývajících šesti žen počet mykóz poklesl více než o polovinu.

Začněte včas užívat Wobenzym

Ženy zařazené do projektu užívaly Wobenzym v dávce 2x8 dražé denně po dobu 10 týdnů. Jestliže Vás trápí opakované vaginální mykózy a chcete si léto prožít pokud možno bez nich, je vhodné začít užívat Wobenzym včas.

Více na www.wobenzym.cz

Wobenzym je lékem registrovaným Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Jeho léčebné účinky jsou prokázány řadou kontrolovaných klinických studií. Ve světě si ho lidé kupují už přes čtyřicet let. Jen v České republice ho každý rok užívá více než sto tisíc zákazníků, mnozí z nich opakovaně.

Wobenzym, tradiční lék z přírodních zdrojů k vnitřnímu užití. Čtěte pečlivě příbalovou informaci. MUCOS PHARMA CZ, s.r.o., Uhříněveská 448, 252 43 Průhonice, www.wobenzym.cz, konzultace na tel.: 267 750 003

INKONTINENCE O

dmítáte na návštěvě kávu a čaj, plánujete cesty a výlety podle možností odběhnout na toaletu. Pak zřejmě také patříte mezi několik stotisícovek postižených tímto nepříjemným onemocněním. Obecná představa o inkontinenci je taková, že se týká lidí v seniorském věku a vý-

26

hradně žen. Obojí je nepřesné. Je pravda, že postihuje zejména starší ročníky a ženy častěji, ale zdaleka to neplatí bezvýhradně. Počet jedinců s inkontinenčními obtížemi sice stoupá s věkem, ale nejde o projev stárnutí. A pokud jde o rozdělení mezi ženy a muže, pak to opravdu není zdaleka jen záležitost ženské části

populace. Mezi postiženými sice ženy převažují, nicméně značný počet mužů má s tímto problémem také osobní zkušenost.

Co s tím?

Především si tuto nemoc přiznat. Inkontinence byla dlouho poněkud delikátní problém. Naprosto zbytečně.

Stud zde nemá logiku. K zubaři se také neostýcháte zajít, není tedy důvod nevydat se k urologovi, pokud vás tento zdravotní problém opravdu trápí. Na druhé straně lehčí formy se dají řešit prostřednictvím hygienických pomůcek, přípravků, které můžete zakoupit po poradě s lékárníkem v pod-

Diagnóza

statě téměř v každé lékárně. Prospět může v některých případech i posilování určitých svalových partií. Samozřejmě záleží na stupni a intenzitě obtíží. Jsou-li projevy výraznější, je návštěvu odborného lékaře zbytečné odkládat. U žen se příznaky inkontinence obvykle projevují po menopauze a to jako důsledek úbytku ženských pohlavních hormonů, které mají mimo jiné vliv na dostatek kolagenních a elastických vláken v podkoží. Jejich nedostatek má za následek také ztenčování kůže a sliznic rovněž i v urogenitálním traktu, což může vést právě k potížím s udržením moči. Případy, kdy dochází k náhlému úniku moči a to zejména při zátěži, při kašli a podobně, se nazývají stresovou inkontinencí. Ta vzniká v důsledku zvýšení nitrobřišního tlaku právě při výraznější fyzické námaze. U žen je problémem oslabení svalů pánevního dna, které tuto vyšší námahu nedokážou eliminovat. Příčnou svalového ochabnutí bývají zejména náročnější či vícečetné porody. Také porody novorozenců s vyšší porodní vahou (zhruba přes čtyři kilogramy) pak i u mladších žen mohou způsobit ochabnutí svalů a tkání kolem močové trubice. Právě u tohoto typu inkontince může ženám prospět posilování svalstva pánevního dna. Záleží však na individuálním stavu každé pacientky, do jaké míry k ochabnutí svalstva došlo a také na dalších aspektech. Pokud by obtíže byly výrazné, nabízí se jako řešení chirurgické zpevnění pánevního dna. Druhým typem úniku moči je takzvaná urgentní inkontinence. Jedná se o ty případy nechtěných úniků moči, kterým předchází pocit nutkavé potřeby urychleně vyprázdnit močový měchýř. Tato forma inkontinence je velmi obtěžující a těžko se jí lze ubránit.

Diagnóza

onemocnění či poranění mozku. Smíšená inkontinence pak představuje situaci, kdy je pacient postižen urgentní i stresovou formou inkontinence současně. Tyto případy patří z léčebného hlediska k těm složitějším. Konečně paradoxní inkontinence je zapříčiněna slabostí svaloviny močového měchýře a projevuje se jeho neúplným vyprazdňováním. Nebezpečím je postupně se zvětšující zůstatek moči v měchýři po močení a tím možnost rozvoje infekcí a následného onemocnění ledvin.

Nerezignovat

Nedobrovolný únik moči je v naší populaci častější onemocnění, než si možná myslíme. Představuje navíc nepříjemnou překážku v osobním a pracovním životě. Vyskytuje se například při infekci močových cest, a při dalších chorobách. V některých případech zůstane její příčina neobjasněna.

Chodíte často na toaletu?

Vyskytne-li se takováto urgence vícekrát v průběhu čtyřiadvaceti hodin, hovoří se také o takzvaném hyperaktivním močovém měchýři. K objasnění tohoto pojmu je třeba si přiblížit fungování močového měchýře v lidském těle. V podstatě se jedná o svalový vak, jenž u zdravých osob pojme zhruba něco přes půl litru moči. Vyprazdňování je řízeno centrální nervovou soustavou na základě impulsů, které jsou odtud vedeny nervovými vlákny právě až ke svalstvu močového měchýře. Po určitou dobu dokáže zdravá osoba těmto

podnětům vzdorovat, a po ten čas, dokud není k vyprázdnění měchýře vhodná příležitost, překonat pocit nucení na močení. Udrží tedy moč po potřebnou dobu. Avšak právě s tím mají potíže pacienti s hyperaktivním měchýřem a tak doslova neví, za jak dlouhou dobu budou muset prchnout na toaletu. Je zřejmé, že takováto nepříjemnost limituje běžné denní činnosti. Poznání příčin inkontinence a její klasifikace do určitého typu, má smysl zejména pro volbu vhodného léčebného postupu či eliminaci těchto obtíží. Kromě již výše uvedených typů úniku moči rozlišujeme ještě reflexivní inkontinenci, což je stav, kdy dochází k reflexivnímu vyprazdňování močového měchýře, podobně jako u novorozenců. Příčinou bývá nejčastěji neurologické

Řada lidí při prvních výskytech těchto obtíží má tendenci je bagatelizovat, často si nechtějí připustit, že by se mohly týkat také jich. Avšak ve většině případů se v průběhu času močová trubice více uvolní a tím pádem jsou i úniky moči častější a také objem uniklé moči se zvětšuje. Pokud jste již v situaci, že se nespokojíte s řešením v podobě hygienických pomůcek, můžete po poradě s lékařem nastoupit medikamentózní léčbu. Rovněž jsme zmiňovali možnost posilovacích cviků a také možnost chirurgického řešení. Je však třeba mít na zřeteli, že neexistuje jednotná léčba inkontinence, neboť onemocnění vzniká z různých příčin. Proto se léčba v obecné rovině dělí na konzervativní a invazivní. Oba přístupy je možné kombinovat, ale logicky se jako první nabízí méně zátěžová, tedy méně invazivní varianta. Ovšem za předpokladu, že má v konkrétním případě a u konkrétního pacienta naději na eliminaci jeho zdravotních obtíží. V případě, že s inkontinencí zatím stále bojujete, nebo se s ní v budoucnu setkáte, nerezignujte, ale hledejte řešení a pomoc odborníka, možných řešení je několik. redakce

27

Posilujte svoji

IMUNITU I

když by se na první pohled mohlo zdát, že spojení učení a imunity je trochu nepřípadné, jde o vyjádření velmi trefné. Imunitní systém je totiž velmi dynamický a neustále schopný se učit a poznávat nové věci a přizpůsobovat se. Ostatně jen díky tomu jsme stále ještě naživu. Každopádně pokud by někomu přece jen slovo učit k imunitě nesedělo, může si ho

28

s klidným svědomím nahradit slovesem posilovat.

Podpořte imunitu

Vzhledem k tomu, že imunitní systém to nemá vůbec jednoduché, je snahou každého rozumného člověka svou imunitu patřičně podporovat a posilovat. Otázkou zůstává, jak to udělat. Co vlastně naše imunita ke svému životu nejvíce potřebuje?

Imunitní systém každého z nás spotřebovává na tvorbu stále nových protilátek a na tvorbu bílých krvinek zodpovědných za imunitní funkce velké množství energie a živin. Základem k posílení imunity je proto správná výživa. V naší stravě musí být dostatek bílkovin, vždyť také protilátky jsou bílkoviny. Pro tvorbu již zmíněných bílých krvinek jsou zapotřebí některé vitami-

ny, především kyselina listová (najdete ji ve špenátu, brokolici nebo růžičkové kapustě) a vitamin B12 (ten je obsažený například v játrech, červeném mase, mléku a vejcích). Dnes již v našich krajích málokdo trpí podvýživou, která by ohrožovala imunitní systém. Opatrní na své stravování by však měli být například vegetariáni a vegani, v jejichž stravě se může projevit nedo-

Prevence

statek některých důležitých složek. Ostatně dobrou imunitu všichni oceníme hlavně za sychravého počasí v období zvýšeného výskytu infekčních chorob, které se bezpochyby dostaví i s následujícím podzimem. Proto nepromarněte letní období, které poskytuje možnost k regeneraci, posílení organizmu a jeho imunity.

Nebezpečné infekce

Imunitní systém má několik úhlavních nepřátel, které sice dokáže přemoci, ale setkání s nimi ho může poškodit a oslabit na několik dlouhých měsíců. Mezi infekce, které výrazně oslabují naši imunitu, patří například spalničky či zdánlivě „obyčejná“ chřipka. Virus spalniček a virus chřipky poškozují jeden z druhů imunitních buněk, a přestože se tělo s infekcí nakonec vyrovná, zůstávají v oblasti lidské

imunity citelné ztráty. Se spalničkami se dnes již takřka nesetkáme, jelikož se proti nim povinně očkuje, ale s chřipkou je to podstatně jiné. Málokdo si uvědomuje, že onemocnění chřipkou má nejen bezprostřední nepříjemné projevy, ale činí nás také výrazně zranitelnějšími ve vztahu ke všem ostatním druhům infekcí.

Otužování je účinné a levné

Imunita lidského organizmu je velmi složitý systém a nikdo dodnes zcela nepronikl do jeho mechanizmů a zákonitostí. Přesto máme možnost svou obranyschopnost podpořit vhodnou stravou, pravidelným otužováním, fyzickou námahou a v neposlední řadě tím, že se nebudeme zbytečně vystavovat infekcím, se kterými si náš imunitní systém tak snadno neporadí. zdroj: www.chripka.cz

Nadcházející teplé období roku je nejvhodnější chvílí pro posílení naší vlastní obranyschopnosti. V parafrázi na známé rčení bychom snad dokonce mohli konstatovat, že co se v létě

INZERCE

naučíš, v zimě jako když najdeš..

Prevence

Mykózy & bradavice P

lísně, správně spíše houbové kožní infekce, patří mezi velmi časté problémy, které se nemocný snaží vyřešit zpravidla léčbou podle vlastního výběru. U člověka patří mezi vyvolavatele kožních mykotických infekcí nejčastěji vláknité houby nebo kvasinky. Díky širokému spektru antimykotik (tak se nazývá skupina léčiv určená k potlačení této infekce) se k odbornému lékaři při-

cházejí poradit spíše pacienti, u kterých buď vůbec o mykózu nejde, nebo ti, u nichž dochází ke vzniku komplikací.

Projevy a příčiny

V případě mykóz je nejčastěji postižena kůže meziprstních prostor na nohách. Kromě olupování mohou vznikat i bolestivé praskliny, kůže v okolí bývá zarůžovělá až červená a celá oblast může bolet nebo svědit. Paradoxně horší

Nález mykózy v meziprstní prostoře – tak to obvykle začíná...

30

průběh a častější recidivy pozorujeme u osob velmi pečlivě dodržujících hygienu. Mytí mýdlem, používání desinfekcí a antimykotických přípravků dlouhodobě oslabuje přirozenou obranyschopnost. Někteří lidé mají výraznější sklon k tvorbě suché drsné kůže, zejména pak na patách. Na povrchu se mohou tvořit šupiny nebo praskliny. Podle klinického obrazu a průběhu choroby je nutné odlišit některá nein-

fekční kožní onemocnění: zejména lupénku a některé typy ekzému. Pokud je třeba stanovit diagnózu přesněji, odebere lékař šupiny z neošetřované kůže, případně i z neošetřovaných nehtových plotének. Pokud se s léčbou, která byla správně podle návodu používána, nedostaví do dvou týdnů úspěch, je nejlépe vynechat veškeré používané léčebné i desinfekční prostředky a vyhledat odbornou pomoc.

...později však může mykóza postoupit až na nehtové ploténky.

Diagnóza

Mykózy se velmi často zhoršují během léta. Návštěvy plaveckých bazénů a plováren zvyšují riziko přenosu choroby, zejména u osob, které jsou k těmto infekcím vnímavější. Prostředí vlhké zapářky, nedůsledné používání přezůvek ve společných sprchách, případně půjčování ručníků, to jsou faktory umožňující jejich přenos.

Prevence

Kromě důsledného dodržování prevence, které platí nejen pro dospělé, ale i pro děti, je vhodné preventivně dezinfikovat používanou obuv. Pokud rozvoj potíží v této fázi podceníme, může dojít posupně k rozšíření mykózy nejen na další okolí, ale také na oblast nehtových plotének. Rozumnou ochranou před těmito problémy je běžná péče spočívající v mytí šetrným mýdlem, důkladné oplachování kůže, pedikérské ošetření, které odstraní nadměrnou rohovinu. Vlastní hygienické pomůcky (ručník, kartáček, žínka, pilník) a též používání vlastních přezůvek při návštěvě tělocvičny a bazénu brání přenosu onemocnění.

Možnosti léčby u bradavic

Bradavice, které se vyskytují na prstech rukou i na nohách patří do skupiny viro-

vých kožních infekcí. Mají většinou velmi úporný sklon k recidivování a často postihují osoby, které mají sklon

používá, je zmrazení tkáně tekutým dusíkem. Jde sice o nekrvavou metodu, ale ošetření tekutým dusíkem vyvolává

Bradavice a mykózy můžeme zařadit mezi kožní choroby, pro které je typický jejich častý výskyt zejména na nohou, což je jistě nepříjemné a obtěžující. k alergickým chorobám, například k ekzému. V současné době se při léčbě používají různé metody, většinou zaměřené na zničení vzniklého projevu. Každé odstranění bradavic, zejména těch, které jsou uvězněné v okolní zesílené rohové vrstvě, je provázené různým stupněm bolesti. Bohužel ani velmi radikální zásah, jakým je například chirurgické odstranění postižené tkáně nebo zničení bradavice pomocí energie laseru, nemusí znamenat konečné řešení. Nová recidiva původního projevu v jizvě je vždycky vnímána ze strany pacienta jako selhání metody nebo pochybení ošetřujícího lékaře. I při pečlivém odstranění však není vznik bradavice v jizvě výjimkou. Nejčastějším způsobem, který se ke zničení projevu

tvorbu bolestivého puchýře. Protože postup je nutné většinou s odstupem dvou až tří týdnů opakovat, není tato metoda mezi pacienty příliš oblíbená. Přiměřené ošetření tekutým dusíkem, zejména těch projevů bradavic, které se vyklenují nad úroveň okolí, lze ale považovat za nekomplikovanou a jednoduchou metodu léčby. Použití lokálního znecitlivění před výkonem se v tomto případě nepoužívá. Za méně bolestivé, šetrnější a prakticky stejně spolehlivé, je možné považovat všechny metody, které používají k odleptání tkáně chemické látky. Ty využívají nejrůznější koncentrované kyseliny ve formě rychle zasychajících laků nebo tekutiny přímo aplikované na spodinu bradavičky, ze které se nejprve odstraní mechanicky ztvrdlé části rohovi-

ny. Podmínkou úspěchu a co nejmenší bolestivosti je pečlivé ošetření okolí, které je nutné chránit před nežádoucím poleptáním. Do oblasti těchto léčebných postupů patří i některé lidové léčitelské metody. Oblíbené je například přikládání plátků česneku, které se nejprve naloží do octa. Ponechávají se na povrchu bradavice vždy dvacet čtyři hodin zalepené pod náplastí. Stejně jako při zmrazení a jiných metodách chemického ošetření, může i při tomto postupu vzniknout bolestivý zánět. Kromě chirurgických metod odstranění bradavic, nebo též pomocí laseru (v obou případech v lokálním umrtvení), se někdy využívá také metoda imunoterapie. Vychází z poznatku, že alergický zánět, vyvolaný cílenou aplikací látky, která je schopná navodit vznik ekzému, vede k likvidaci virové infekce. Při této léčbě nevzniká bolestivý puchýř, v ošetřené oblasti dojde pouze k rozvoji svědícího ekzémového ložiska. Je třeba přiznat, že některé bradavice mizejí po čase spontánně bez léčení a mohou také dobře reagovat na sugesci nebo hypnózu. Úspěch těchto léčebných metod závisí jednak na osobě ošetřující, ale i na vnímavosti pacienta. MUDr. Andrea Vocilková

Pokud problém s bradavicemi nebudete řešit, může to dopadnout i takto...

Diagnóza

31

Chmel obecný Čeleď: Konopovité – Cannabaceae Sbíraná droga:

šištice – Strobili lupuli chmelové žlázky – Glandulae lupuli (lupulin)

Původ a výskyt:

Chmel je pravotočivě oplétavá dvoudomá liána. Je rozšířen po celé Evropě. U nás se pěstuje na chmelnicích, které jsou zakládány v teplejších oblastech. Pro léčebné účely lze použít pouze chmel, který nebyl chemicky ošetřen.

Čas a způsob sběru:

Chmelové hlávky dozrávají koncem srpna a začátkem září. Při česání mohou u citlivých lidí vyvolat alergickou vyrážku nebo oční zánět. Suší se teplotou do 40 °C. Chmelové žlázky čili lupulin se získávají z usušených šištic. Chmel se

uchovává v papírových nebo v jutových pytlích.

Nejdůležitější obsahové složky:

Šištice obsahují hlavně pryskyřici s hořčinami (humulon, lupulon), třísloviny a silici. Lupulin obsahuje silici, pryskyřici s hořčinami, třísloviny a cholin.

Praktické využití:

Vnitřně se často využívá jako se dativum, stomachikum a anafrodisiakum. Droga se pro své mírně narkotické vlastnosti používá při nespavosti, neurózách a hysterii. Dále působí močopudně, zmírňuje prostatické potíže, tiší křeče, povzbuzuje chuť k jídlu, uklidňuje klimakterické potíže a pohlavní podráždění. Má fytoncidní vlastnosti. Droga je součástí některých čajových směsí.

Způsob aplikace:

1 čajová lžička rozdrcených šištic se přelije šálkem vařící vody a nechá se 10 minut louhovat. Nápoj se pije vlažný večer před spaním. z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit

Humulus lupulus 32

Zelená lékár na

Překyselení

PÁLÍ VÁS ŽÁHA?

ŽALUDKU Ž

aludek obsahuje poměrně agresivní kyseliny, díky kterým tráví potravu uvnitř. Chrání jej alkalický hlen, aby nezačal trávit i svou vlastní tkáň. Alkalický hlen tedy neutralizuje žaludeční kyselinu. Co se ale přihodí, když kyselost v žaludku přesáhne optimální mez?

Jak vzniká

Překyselení žaludku je jedno z nejčastějších onemocnění tohoto orgánu. Vzniká zpravidla jako následek špatného stravování a dietních chyb. Potížemi s trávicím traktem trpělo někdy ve svém životě 80 % dospělého obyvatelstva. Žaludek se může překyselit kvůli požívání agresivních potravin a tekutin. Často jde o alkohol, hlavně o víno obsahující kyse-

lé látky, dále o džusy nebo citrusové plody. Agresivně může působit na žaludek i silná káva, smažené jídlo nebo nikotin apod.

MÁTE PŘEKYSELENÝ

Pomoc

Překyselení žaludku můžeme léčit mnoha medikamenty běžně dostupnými v lékárnách. První pomoc mohou po skytnout i potraviny či tekutiny na alkalické bázi jako je mléko nebo slabý černý či heřmánkový čaj apod. Nutností je dodržování správných stravovacích návyků a vyvarování se kyselých a agresivních potravin. Dalším důležitým faktorem je omezení stresových situací a nepohodlného, chvatného stravování, protože i ty mají velký vliv na zdraví našeho žaludku. red

ŽALUDEK?

•

•

nejen uleví, ale pomůže dlouhodobě pouze 1× denně 2 tobolky

• dostupný i bez lékařského předpisu

INZERCE

• účinně blokuje tvorbu žaludeční kyseliny a je tak vhodný pro léčbu častých a závažných projevů překyselení žaludku – pálení žáhy

Diagnóza

www.palivaszaha.cz www.loseprazol.cz ČTĚTE PEČLIVĚ PŘÍBALOVOU INFORMACI. LOSEPRAZOL® 10 mg je lék k vnitřnímu užití, obsahuje omeprazolum.

ŽENY V ČÍSLECH  Ženy hodnotí svůj zdravotní stav hůře než muži, ale žijí výrazně déle než oni.  Index stáří u žen je téměř dvojnásobný než u mužů.  Živě se narodí více chlapců než dívek.  Chlapci mají vyšší úmrtnost jak v celkové kojenecké úmrtnosti, tak ve všech jejích složkách.  V ženské populaci je asi o 15 % větší výskyt diabetu než u mužů.  U některých infekčních chorob lze pozorovat rozdílnou vnímavost žen a mužů.  Onemocnění tuberkulózou je zhruba 2x častěji diagnostikováno u mužů než u žen.  U žen i mužů je charakter vývoje onemocnění syfilis a gonokokové infekce shodný, ale muži vykazují vyšší počet případů onemocnění.  Počet zhoubných novotvarů (ZN) vzrostl za posledních 26 let u žen o 60 % a u mužů o 45 %.  Vyjma kůže jsou nejčastějším ZN u mužů ZN plic, ZN tlustého střeva a konečníku a ZN prostaty. U žen je nejčastější ZN prsu, další jsou ZN

34

pohlavního ústrojí. Znepokojivý je růst ZN plic.  Ženy jsou z hlediska emočního labilnější než muži.  Na psychiatrických odděleních bylo vyšetřeno zhruba o 50 % více žen než mužů. Nejčastějšími příčinami vyšetření u žen byly neurotické a afektivní poruchy.  U mužů byla častější vyšetření na poruchy vyvolané alkoholem a ostatními psychoaktivními látkami a z důvodu poruch vyvolaných alkoholem bylo ošetřeno 2,5x více mužů než žen.  Ženy vykazují chronická onemocnění téměř 2x častěji než muži.  Ženy trpí osteoporózou až 6x častěji než muži, štítnou žlázou více než 9x častěji a migrénou až 2,5x častěji než muži.  Nikdy nekouřilo téměř 40 % mužů a 60 % žen.  Abstinenty bylo téměř 20 % žen, ale pouze 7 % mužů.  Alarmující je zneužívání alkoholu u mužů ve věku do 14 let.  Kouření tabákových výrobků bylo ve vyšší míře evidováno mezi muži.

Statistika

A MUŽI ZDRAVOTNICKÉ STATISTIKY

 Muži se více a především déle věnují fyzicky náročným aktivitám.  Průměrná váha ženy je 67,1 kg, muže 81,4 kg.  Nejméně na dodržování stravovacích zásad dbají mladí muži ve věku 15–34 let.  Nezaměstnaní muži a ženy vykazovali 2x častěji omezující chronická onemocnění než osoby zaměstnané.  Muži jsou výrazně častěji hospitalizováni pro nemoci oběhové soustavy, naopak ženy jsou častěji než muži hospitalizovány pro nemoci močové a pohlavní soustavy.  Zhruba 4x větší celkový počet operací u mužů ve vyšších věkových skupinách dokumentuje u nich vyšší výskyt kardiovaskulárních nemocí.  Ženy dostávají neschopenku pro nemoci dýchací soustavy o 20 % častěji než muži.  Pracovní neschopnost na nemoci svalové a kosterní soustavy jsou o 10 % častější u mužů, totéž platí o nemocech oběhové soustavy.  Největší rozdíly jsou u duševních poruch, kde ženy jsou v pracovní neschopnosti téměř 2x častěji než muži a u nemocí

Statistika

močové a pohlavní soustavy více jak 4x častěji než muži.  Nejčastější příčinou k přiznání jak plného, tak částečného invalidního důchodu jsou pro ženy i muže nemoci svalové a kosterní soustavy. Druhou příčinou jsou nemoci oběhové soustavy, kde je výrazná převaha počtu přiznaných plných i částečných invalidních důchodů u mužů.  Standardizovaná úmrtnost žen představuje pouze 60 % hodnoty standardizované úmrtnosti mužů. Pořadí nejčastějších příčin smrti je shodné pro ženy i muže. Na prvním místě jsou nemoci oběhové soustavy, na místě druhém novotvary, třetí místo zaujímají poranění a otravy, následují nemoci dýchací a trávicí soustavy.  Výskyt sebevražd je výrazně vyšší u mužů.  Od roku 1990 vzrostla střední délka života při narození u žen o 3,1 roku, u mužů o 4,5 roku. Rozdíl mezi pohlavími se dlouhodobě pohybuje kolem 7 let.  Průměrné roční náklady na zdravotní péči na jednu ženu jsou 13 124 Kč, na jednoho muže 11 519 Kč (údaje VZP z roku 2001). zdroj: ÚZIS

35

A

DHD je zkratkou pro Attention Deficit Hyperactivity Disorder. V překladu to znamená hyperaktivitu s poruchou pozornosti. Dětí trpících ADHD je podle odhadů odborníků v České republice na dvacet tisíc, v procentuálním vyjádření tedy v populaci postihuje zhruba kolem 6 % dětí. Převedeme-li řeč čísel na realitu, pak v jedné školní třídě mohou být dvě děti trpící touto poruchou. Pokud není včas diagnostikována a také léčena, mohou její důsledky ovlivnit budoucnost těchto dětí. Ty se častěji dopouštějí delikventního, asociálního či kriminálního chování. Nezřídka mají problémy s úspěšným dokončením školní docházky a jejich sociální vztahy jsou narušené.

ADHD mýtus, nebo

porucha mozku?

Péče odborníka je nezbytná

Z celospolečenského pohledu by za varovný signál měla být považována skutečnost, že většina těchto dětí se k lékaři nikdy nedostane. Chování těchto dětí přímo není dáno výchovou jejich rodičů. ADHD představuje neurovývojovou poruchu pramenící ze změněné neurobiologie mozku dítěte. Některé chemické látky spolu prostě špatně vycházejí. V posledních patnácti letech se na poli výzkumu ADHD odehrálo mnoho významného, což posunulo tuto poruchu mezi nejlépe prozkoumané dětské psychiatrické diagnózy. Odborníci hovoří o genetické podmíněnosti této poruchy. Dříve se porucha pozornosti s hyperaktivitou nesprávně označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) nebo lehká dětská encefalopatie (LDE). Dnes se jedná o překonané koncepty, které jsou jako diagnózy z lékařského hlediska chybné. ADHD vychází z americké klasifikace nemocí, v České republice má

36

obdobu v takzvané hyperkinetické poruše, pod kterou se řadí porucha aktivity a pozornosti a hyperkinetická porucha chování.

Projevy u dětí

Projevy ADHD lze rozdělit do tří kategorií: příznaky hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou – nedokáží posedět na jednom místě, jsou zbrklé, neustále hovoří, často vyrušují nebo skáčou do řeči jiným. Tato forma ADHD se častěji projevuje u chlapců. Dívky jsou naopak náchylnější k poruchám pozornosti, kdy působí netečně, zasněně, mají potíže s dokončováním úkolů, ztrácejí věci a často se

také straní svého okolí. Zda se jedná o ADHD, dokáže potvrdit či vyvrátit odborník – dětský psychiatr. Ten také stanoví vhodnou terapii, která se skládá z více oborového přístupu. Spolupracovat musí psycholog, psychiatr, rodiče i učitelé. Některé příznaky se mohou vlivem určitých výchovných metod zmírnit, mnohé ovšem přetrvají. Je pravda, že v dospělosti ADHD někdy zmizí sama od sebe, ale nevyplatí se na to spoléhat. Důsledky neléčené poruchy mohou být poměrně katastrofální – pacienti jsou náchylnější ke závislostem na drogách, dopouští se kriminálního, asociálního chování a mají problémy v sociálních vztazích. Hyperaktivita se během dospívání

transformuje do pocitů vnitřní úzkosti, napětí a deprese. V případě ADHD je proto nutný komplexní přístup k terapii a především včasná diagnóza.

Léčba je namístě

ADHD je psychiatrickou poruchou, může proto být diagnostikována pouze dětským psychiatrem, případně neurologem. Ten pomocí sady jasných testů odhalí, zda se jedná o poruchu pozornosti, případně zda nejsou přítomné i jiné doprovodné poruchy. Psychiatr může doporučit léky vhodné k usměrnění chemie v mozku dítěte a potlačení negativních příznaků ADHD. Dnešní léky nejsou žádnými uspávacími prostředky, ale pomáhají dítěti s udržením pozornosti a schopností soustředit se. Současně mu umožňují lépe ovládat vlastní chování a tlumí jeho neposednost a mnohomluvnost. U novějších preparátů na bázi metylfenidátu jejich účinky přetrvávají celý den. Není tedy třeba brát tabletu více než jednou denně. Obavy ze závislosti jsou zcela zbytečné – stovky klinických testů po celém světě spolehlivě dokazují, že pokud je celá léčba pod dohledem psychiatra, tak se projevy závislosti neobjevují. Naopak se snižuje riziko možné pozdější konzumace omamných látek. Léky jako takové ale nefungují samostatně bez výchovné a psychoterapeutické podpory. Zásadní je změnit pohled rodičů a učitelů na chování dítěte a vytvořit pozitivní a důsledné výchovné prostředí. Individuální přístup je klíčový. To ale automaticky neznamená výhody a úlevy pro dítě! A především je třeba nezavírat před příznaky ADHD oči a nemyslet si, že z toho dítě jednou vyroste. V sázce je totiž kromě nervů jeho rodičů především budoucnost každého dítěte. (red)

Diagnóza

Co prospívá zraku

D

le nejnovějších studií existuje přímá souvislost mezi výživou a zdravím očí. Dostatek vitaminů, minerálů a karotenoidů ve stravě pomáhá snižovat rizika závažných očních onemocnění. Často teprve až ve chvíli, kdy nám činí potíž zaostřit na číslo tramvaje nebo na písmena v novinách si řada z nás vzpomene na to, že by bylo dobré udělat něco pro své oči. Ty však pro svoji dobrou kondici potřebují mnohem více, než jen správně změřené dioptrické brýle. Stále více se ukazuje, že základem dobrého vidění je především výživa a zdravý životní styl. Dalekozrakost ani krátkozrakost dietou rozhodně neovlivníme, ale tím, že svým očím zajistíte dostatečný přísun potřebných minerálních látek, jim dáte dobrý základ pro to, aby v budoucnosti lépe dokázaly odolávat řadě závažných očních onemocnění.

Vitaminy A, E, C

Pro správnou funkci očí je nepostradatelný vitamin A. Jedna z jeho forem, retinol, tvoří součást pigmentu v sítnici oka. Zdrojem vitaminu A rozpustného v tucích jsou především máslo, mléko a sýry. Nedostatek tohoto vitaminu vede k šerosleposti, která se

vyskytuje hlavně v rozvojových zemích. Vitamin A si tělo dokáže vyrobit také samo, a to prostřednictvím beta-karotenu, jenž obsahuje ovoce a zelenina. Vitamin E patří k dalším antioxidantům, které neutralizují volné radikály a chrání oční buňky. Nachází se v rostlinných tucích a olejích, v obilných klíčcích nebo ořeších. Zdrojem vitaminu C je pak čerstvé ovoce a zelenina. V zimě je v domácích podmínkách zastoupí třeba kysané zelí nebo brambory.

Karotenoidy a minerály

Antioxidační účinky mají také lutein a zeaxanthin, což jsou karotenoidy přirozeně se vyskytující v makule, části sítnice oka, kde spoluvytváří jeho ochrannou vrstvu. Zdrojem obou karotenoidů je tmavě zelená zelenina – listový salát, špenát a kapusta, dále papriky, kukuřice nebo citrusy. Blahodárně na cévy působí i nenasycené mastné kyseliny, které najdeme v mořských rybách

nebo olejích. Stejně tak minerály zinek a selen, jež zlepšují obranyschopnost nejen zraku, ale celého organizmu. Bohaté na selen jsou tuňák, cibule, česnek, houby, játra nebo celozrnné pečivo. Zinek se nachází třeba v luštěninách, ve žloutcích nebo v mléce. Optimální výživa pomáhá udržet zdravý zrak. Ve vyšším věku, kdy slábnou obranné mechanizmy v těle a přísun vitaminů bývá někdy nedostatečný, je možné zvážit užívání doplňků stravy, které všechny uvedené potřebné látky obsahují v optimálním množství. Jedním z nich je například volně prodejný Ocuvite® LUTEIN forte. Vyvážená strava tvoří pouze jeden ze stavebních kamenů zdravého zraku. Důležité je také nekouřit, nosit kvalitní sluneční brýle a pravidelně chodit k očnímu lékaři. Více podrobnějších informací naleznete též na www.ocuvite.cz. PR

INZERCE

Doplněk stravy

K DOSTÁNÍ VE VAŠÍ LÉKÁRNĚ

Jedním z důsledků stárnutí je slábnoucí zrak a neostré vidění. Speciální výživa očí s klinicky prokázaným účinkem* chrání Váš zrak. www.ocuvite.cz

Ocuvite ® – PRO OSTRÝ ZRAK PO CELÝ ŽIVOT

*Trieschmann M, et al. Changes in macular pigment optical density and serum concentrations of its constituent carotenoids following supplemental lutein and zeaxanthin: The LUNA Study, Experimental Eye Research 84 (2007) 718-728.

Ch

řipka patří mezi nejčastější virová onemocnění. Každoročně zasahuje značnou část populace. V některých letech má její rozšíření až pandemický rozsah. I když je spojována zejména se zimními měsíci, nemůžete si před ní být jisti po celý rok. Může za to zejména značná schopnost virů způsobujících chřipkové onemocnění rychle měnit své vlastnosti a vzdorovat obranným mechanizmům zasaženého organizmu. Imunita je typově a kmenově specifická, ochranné protilátky přetrvávají v těle po prodělaném onemocnění řádově pouze v měsících. Díky tomu je chřipka jakousi trvalkou mezi virovými chorobami. Zatímco neštovice či spalničky již kapitulovaly před moderní medicínou, chřipka je s námi po řadu století dosud. Přesto jsme se jí nezbavili. I to můžete brát jako jedno z varování, že se ji nevyplatí podceňovat. Postihne-li také vás, nejlepší, co můžete udělat je, že jí pořádně a důkladně vyležíte. Tím, že tělu dopřejete dostatek času na regeneraci a znovunabytí sil, předcházíte nebezpečným následkům nedoléčeného onemocnění. Co chřipka dokáže, se svět přesvědčil v řadě epidemií. Takzvaná španělská chřipka, která propukla v roce1918 připravila o život zhruba dvě desítky milionů lidí. Do konce dvacátého století se objevilo ještě několik pandemií, které měly původ vždy na Dálném východě, přesto španělská chřipka zůstala nejznámější ze všech pandemických událostí minulého století. Je rovněž zajímavé, že jejím původcem byl pravděpodobně ptačí virus, který se zřejmě přenesl přímo z ptačího zdroje na člověka. Chřipkové viry se dělí na typ A, B a C. Avšak pouze typ A má prokazatelný a trvalý zdroj ve zvířecí říši. Tou je zejména populace migrujících vodních ptáků.

Možnost nákazy

Nepodceňujte

CHŘIPKU 38

Běžným chřipkovým onemocněním se tedy obvykle nakazíte od jiného nemocného člověka. Nemocný již koncem inkubační doby a v prvých dnech onemocnění může představovat zdroj chřipkového onemocnění pro své okolí. Virus je na vrcholu onemocnění ve značném množství přítomen v sekretu dýchacích cest a nemocná osoba ho vylučuje v podobě drobných kapének při hovoru, zejména však při kýchání a kašli. Je jen logické, že nákaza se šíří zejména v přeplněných a nevětraných prostorách. Není proto třeba asi zdůrazňovat, že největší nebezpečí vám hrozí v místech

Diagnóza

s velkou koncentrací lidí, tedy v kinech, divadlech, nákupních centrech a zejména v městské hromadné dopravě. Možný je totiž také nepřímý přenos rukama, které se dotkly předmětů kontaminovaných infekčním sekretem, například madla v dopravním prostředku. Vzhledem až k několikahodinovému přežívání viru na kontaminovaných místech je významná forma přenosu prostřednictvím klik, telefonních sluchátek a samozřejmě nelze zapomenout na klasické špinavé ruce. Pokud si ruce před jídlem řádně neumyjete, sami si můžete způsobit onemocnění, neboť po dotyku s kontaminovaným předmětem přežije vir na pokožce rukou asi patnáct minut. Místem vstupu virů do organizmu a jejich následného množení je epitel dýchacích cest. Virus se šíří ve sliznici a postupně zasahuje s infekcí sousedící buňky. Váže se také na leukocyty a lymfatickými cestami se dostává do krve a krví případně i do dalších orgánů, kde však většinou naštěstí nenachází vnímavé buňky. Virus chřipky se na rozdíl od virů způsobujících takzvané nemoci z nachlazení rychle šíří do dolních dýchacích cest. Zasažené epitelie dýchacích cest zanikají a poškozená sliznice následně podléhá bakteriální infekci. Imunita, kterou lidský organizmus po onemocnění získá je jen krátkodobá a kmenově specifická. To znamená, že protilátky vzniklé v průběhu onemocnění

Chřipka je vysoce nakažlivé onemocnění s rychle nastupující horečkou. Přidávají se bolesti hlavy a kloubů, zasaženy bývají dýchací cesty. Přesto, že chřipka může zanechat i vážné následky, bývá nezřídka podceňována.

Ambrosan

účinný lék na vlhký kašel 

tobolky s prodlouženým účinkem působí celý den a užívají se pouze 1x denně

 kapky

vhodné pro děti již od narození

INZERCE

nejsou s to ochránit člověka před nákazou jinou variantou viru. Chřipkový virus přežívá při pokojové teplotě několik dnů, v suchém a teplém prostředí i déle než týden. Výjimečně mohou být u chřipky typu A zdrojem nákazy někteří živočichové, zejména vepři nebo drůbež. Toto téma bylo ostatně v posledních letech značně medializováno a na téma prasečí a drůbeží chřipky se popsaly stohy papírů, není proto třeba přidávat další. V našich podmínkách dominuje přenos chřipky z člověka na člověka, a to zejména v sezonním období zimních měsíců, ale nejen v nich. Můžeme říci, že v naší populaci je vnímavost k chřipce v podstatě všeobecná. Tradičně bývá nejvýraznější nemocnost u dětí ve školním věku. Je to logické, neboť koncentrace dětí ve třídách a bezprostřední sociální kontakt



Diagnóza

39

Víte, že... Pneumokoková onemocnění v období viróz a chřipek

N

ejvyšší výskyt pneumokokových infekcí je zaznamenáván v zimních měsících, což souvisí s výskytem virových respiračních nákaz a chřipky, kdy pneumokokové onemocnění často propuká při oslabení organizmu. Pneumokoková onemocnění způsobuje bakterie Streptococcus pneumoniae, která běžně osidluje sliznici horních cest dýchacích. Existuje nejméně 90 různých sérotypů S. pneumoniae. Projevy onemocnění se rozdělují na invazivní a neinvazivní formy. Mezi neinvazivní formy patří například zánět středního ucha, zánět vedlejších nosních dutin a bronchitidy. Při invazivní formě bakterie pronikají do krevního oběhu. Tato skutečnost se může projevit jako zánět plic, zánět mozkových blan a bakteremie (sepse, lidově otrava krve). Invazivní formy onemocnění jsou nebezpečné a mohou vést i k úmrtí. Mezi osoby s vyšším rizikem onemocnění, na které se bohužel často zapomíná, patří starší osoby a dospělí se základním chronickým onemocněním. Například tedy ti, kdo jsou postiženi ischemickou chorobou srdeční, jsou po infarktu myokardu, po cévní mozkové příhodě, léčí se s chronickým plicním onemocněním, s chronickým onemocněním ledvin či jater, lidé s cukrovkou a nově pak astmatici a kuřáci. Pneumokoková onemocnění se léčí antibiotiky, ale diagnóza bývá obtížná a i přes zahájení včasné antibiotické léčby může dojít k úmrtí, zejména u starších a oslabených osob. V době zvýšeného výskytu viróz a chřipek se doporučuje vyhýbat se přelidněným prostorám a pečlivě dodržovat hygienické návyky. Neměli bychom zapomínat ani na správnou životosprávu. Nejúčinnejší formou ochrany před nebezpečnými pneumokoky je očkování. Pro dospělé je k dispozici 23valentní pneumokoková polysacharidová vakcína. Tato vakcína chrání proti většině sérotypů zodpovědných za invazivní pneumokoková onemocnění a většině sérotypů rezistentních na antibiotika. Doporučuje se osobám od šedesáti pěti let věku, dětem od dvou let věku a dospělým osobám s některým z výše uvedených chronických onemocnění. Očkovat se můžete nechat v průběhu celého roku. Nejlépe v době, kdy jste v dobrém zdravotním stavu, a vaše tělo si může vytvořit včas spolehlivou ochranu. Konzultovat možnost očkování či o ně přímo požádat svého praktického lékaře můžete například při nejbližší red pravidelnou lékařské prohlídce.

40



u dětí šíření virových nemocí přímo nahrává. Děti následně nezřídka přenášejí nákazu na své rodiče, a virový řetěz mohutní. U starší části populace bývá onemocnění nezřídka provázeno komplikacemi. Bohužel chřipka bývá dokonce i příčinou úmrtí.

Příznaky a průběh

U chřipky je inkubační doba poměrně krátká, pohybuje se zhruba od 18 hodin zhruba do tří dnů. Nákaza se může projevit jako zánět dýchacích cest, dále v podobě horečnatého onemocnění, nebo ve vážnější variantě, kdy toto horečnaté onemocnění je provázeno selháváním životně důležitých orgánů, zejména plic. Pro chřipku je typický náhlý vzestup teplot, dráždivý kašel, chrapot, někdy i bolesti v krku. Dále se obvykle dostavují bolesti svalů, hlavy a bolestivost kloubů, typické je i nechutenství. Při nástupu chřipky není nutné se do jídla nutit, důležitý je však dostatečný přísun tekutin. Kašel se objevuje po několika dnech od začátku onemocnění. Teploty trvají naopak po několik prvních dnů, zhruba se jedná o tři až čtyři dny. K typickým proje-

vům patří nadměrné prokrvení hrdla a obvykle také zhoršená průchodnost nosu. Z onemocnění chřipkou, které není provázeno dalších komplikacemi, se uzdravíte zhruba za týden až deset dnů, nicméně pocitu únavy se obvykle zbavíte až za delší dobu, tedy za několik týdnů. Pokud jde o komplikace, ty se nejčastěji týkají dýchacího ústrojí. Obávaný a nebezpečný je zejména zánět plic. Poměrně rozšířenou komplikací jsou záněty středouší a záněty vedlejších dutin. U dětí má pak chřipkový virus občas za následek laryngitidu, často se u nich, zejména v souvislosti s infekcí způsobenou chřipkou typu B, vyskytuje též zvracení a průjem. Mezi obvyklé projevy chřipky i u dospělých pacientů lze zařadit závratě a bolesti hlavy.

Léčba

Chřipku je nutné vyležet. Bohužel řada pacientů má tendenci řadu virových onemocnění, zejména zánět horních cest dýchacích a rýmu, přechodit. Vybaví se celaskonem, acylpyrinem, kapesníkem a případně dalšími prostředky, ulevujícími

Diagnóza

ucpanému nosu a bolavému krku, a vesele jdou do práce. Jak jinak, zvláště když první tři dny nemoci se neproplácejí. Když tak se „to“ doléčí o víkendu. Asi nejsme daleko od pravdy, když řekneme, že takto se ke své škodě chová a uvažuje značná část naší populace. Klid na lůžku je však nezastupitelný. Vůbec by se o něm nemělo diskutovat v případě chřipky, která je doprovázená zvýšenou teplotou, nebo dokonce horečkou. Dostatek spánku, odpočinek, čaj s citronem a prostředky tišící kašel, případně usnadňující vykašlávání a usnadňující dýchání, to je vůbec to základní, co byste si měli dopřát i při těch zdánlivě jednoduchých chřipkových stavech. Pokud jde o antibiotika, nemají u nekomplikované chřipky přímý léčebný efekt. O jejich podání by vždy měl rozhodnout lékař. Bohužel zázračný lék, který by v krátké době spolehlivě zahubil viry v lidském organizmu, zatím neexistuje. Proto je však důležité vytvořit podmínky, aby si tělo s virovou nákazou poradilo vlastními silami. Pokud ho vyčerpáváte fyzickou námahou, byť v míře, která vám jindy nečiní obtíže, prodlužujete tím dobu léčby a celkové rekonvalescence. Takovou situaci lze pro ilustraci přirovnat k fotbalovému zápasu, kde se oslabené mužstvo o jednoho hráče rozhodne další-

ho dobrovolně posadit na lavičku. Jakmile se projeví výše uvedené příznaky onemocnění, je nutné ulehnout do postele a strávit v ní alespoň tři, čtyři dny, dokud trvá zvýšená teplota. Zde je dobré mít na paměti, že nepomáháte jen vlastnímu organizmu, ale zároveň projevujete základní ohleduplnost vůči svým kolegům a známým, s nimiž byste jinak přišli do kontaktu a s poměrně značnou pravděpodobností jim „své“ viry předali. Důležité je dodržovat pitný režim se zvýšeným přísunem tekutin. Voda totiž z těla odplavuje škodlivé látky a tekutiny vám umožňují dostatečně se vypotit. Doporučuje se především teplý bylinkový čaj s citrónem, ochucený včelím nebo pampeliškovým medem. Přechozená viróza tedy rozhodně není hrdinství, ale spíše hazardem s vlastním zdravím, neboť přechodíte-li virové onemocnění, může se virus rozšířit z dýchacích cest do mozkových blan, nebo zasáhnout srdce. V takových případech po prodělaném zánětu mozkových blan či zánětu srdečního svalu se můžou dostavit trvalé

zdravotní následky, v krajním případě může dojít i k úmrtí. Máte-li štěstí a zmíněné záněty se nakonec obejdou bez trvalých následků, tak každopádně několik dnů, které ušetříte tím, že si včas nedopřejete odpočinek doma s knihou na lůžku, se pak prodlouží na týdny či měsíce, které strávíte v nemocnici.

Prevence

První očkovací programy byly uplatněny krátce po druhé světové válce v USA a od té doby je příprava protichřipkové vakcíny, její kvalita a složení předmětem stálého výzkumu a vývoje. Vakcinace se v první řadě doporučuje těm osobám, kde by chřipková infekce mohla výrazně zhoršit jejich základní onemocnění. To se týká pacientů zejména se srdečním onemocněním, chronickou nemocí ledvin, funkčními poruchami dýchacího aparátu či s cukrovkou. Očkování se dále doporučuje osobám v seniorském věku a těm, kdo jsou vystaveni vysokému riziku infekce při výkonu svého povolání. Vakcinace je obecně považována za nejúčinnější formou prevence. Milan Budínský

INZERCE

VAKC ÍNA PROTI PNEUMOKOKIJM PRO DOSPĪLÉ

23-valentní pneumokoková polysacharidová vakcína

ƧǖƸOƺUґNJƴO • pro všechny od 65 let věku • pro všechny se zdravotními problémy od 2 let věku • chronické onemocnění (srdce, plic, jater a ledvin) • diabetes mellitus (cukrovka) • oslabená imunita

• pro všechny astmatiky a kuřáky od 19 let věku Informujte se u vašeho lékaře. Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. Přípravek není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před použitím si pečlivě přečtěte příbalový leták.

sanofi pasteur, odd. vakcín sanofi aventis s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, tel.: +420 233 086 111, fax: +420 233 086 222, www.sanofipasteur.cz

CZ.SP.P23INZL.10.03.04

Každý jistě ví, že dítě není malý dospělý. Bohužel, ne však každý rodič se podle toho vždy chová. Často některé potíže u své malé ratolesti buď přeceňuje anebo v horším případě podceňuje.

Kdy jít s dítětem

V

tomto článku bychom rádi upozornili na některé problémy u malých kojenců, batolat a předškoláků, kterých bychom si měli všímat a případně je řešit doma, zpočátku i bez vyšetření lékařem.

Novorozenci a kojenci

U novorozenců se mohou objevovat v souvislosti s krmením potíže s projevy častého pláče a ublinkávání. Je zřejmé, že přechod z nitroděložní výživy na kojení může být spojen s poruchami příjmu stravy. Navíc situaci zhoršuje spolykaný vzduch. Je tedy třeba se obrnit trpělivostí a snažit se o co nejvhodnější koordinaci intervalů kojení a spánku, případně pomoci uvolnit spolykaný vzduch masážemi bříška,

42

čajem na meteorizmus či sirupy s léky snižující povrchové napětí plynu. K tomu je třeba vždy raději kontrolovat teplotu novorozence v konečníku, aby se nepřehlédla jiná příčina častého pláče a neklidu. A zároveň lze doporučit při častém ublinkávání pokládat novorozence i po odříhnutí raději do zvýšené polohy a případně na bok, aby se předešlo riziku vdechnutí mléka. Častým důvodem pro opakované ublinkávání (později projevované někdy i recidivujícími záněty dýchacích cest) je takzvaný gastroezofageální reflux, kdy nefunguje dostatečně svalový uzávěr mezi jícnem a žaludkem a strava se může navíc při nevhodné poloze vracet zpět do jícnu. Pokud existuje podezření na reflux, je vhodné podávat speciální mlé-

ka či zahušťovat stravu, případně si toto ověřit speciálním vyšetřením a řešit s odborníky. Pozor však na zhoršující se ublinkávání či přímo opakované zvracení u kojenců (zvlášť kolem dvou měsíců věku), kdy se tak může projevovat částečná neprůchodnost dvanácterníku, která potřebuje okamžitou chirurgickou pomoc. Dalším častým steskem je opakovaná rýma, která je u malých kojenců i batolat nepříjemným zážitkem, obvykle spojeným i s kašlem. U kojenců je samozřejmě důležité rýmu před jídlem a spaním odsávat, případně aplikovat kapky určené pro kojenecký věk. Je vhodné dítě uložit do zvýšené polohy a vlhčit vzduch kolem postýlky, aby dítě mělo volnější dýchací cesty. Navíc u malých dětí i kojenců vždy hrozí

riziko zánětu středního ucha, který se projeví zejména v noci výrazným bolestivým pláčem spojeným často se vzestupem teploty. V těchto případech podáváme dětské přípravky na tlumení bolesti, zánětu i teploty a ihned kontaktujeme lékaře.

Batolata a děti předškolního věku

U dětí v tomto věku bývá příčinou časté rýmy a kašle zvětšená nosní mandle, která se také projevuje huhňáním, dýcháním s otevřenými ústy, chrápáním či nedoslýchavostí a častými záněty středního ucha. V těchto případech je třeba se svěřit do péče otorinolaryngologovi, který příčinu vyloučí, nebo potvrdí. Ovšem je třeba také počítat s alergiemi, které se mohou projevit

Poradna

k lékaři? už v raném dětském věku, zejména v ohrožujícím prostředí (kuřáci, byt plný zvířat či ptáků a podobně), zejména je-li přítomna alergie také u rodičů dítěte. Při podezření na alergie jsou rýmy a kašle převážně bez teplot, přicházejí poměrně náhle z takzvaného plného zdraví a mohou být doprovázeny i náhlou dušností. Dalším častým problémem u dětí předškolního věku je průjem, kdy se občas setkáváme s názorem, že dietní párky či tmavá čokoláda jsou jídlem, které při průjmu nevadí. Samozřejmě, že uzeniny i čokoláda průjem zhorší a je třeba je z jídelníčku minimálně na tři dny vyřadit, podobně jako maso a sladkosti všeho druhu. Při dietě je nutno zachovat pitný režim, kdy doporučujeme tmavý čaj a neslazené

Poradna

minerální vody, slabý masový vývar s mrkví, rýži či těstoviny. Z ovoce jsou vhodné banány, případně navíc můžeme podávat preparáty s bacily střevní flory, které zakoupíme v lékárně a podáváme alespoň po dobu tří až pěti dnů po normalizaci kvality stolice. Při zvracení u batolat a předškolních dětí je opět nezbytné zachovat pitný režim, aby nedošlo k závažnější dehydrataci. Proto je vhodné podávat chlazené tmavé čaje po malých množstvích (například lžičkou anebo brčkem), slazené medem nebo hroznovým cukrem, nebo neperlivé minerálky, případně lze koupit v lékárně iontový nápoj pro děti. Pokud však přetrvává zvracení i při speciálním pitném režimu a dietě, je třeba kontaktovat lékaře. MUDr. Irena Bumbová

43

Opalování s rozumem Rychle se blíží období dovolených a cestování za teplem. Slunce však umí v letních měsících pěkně přitvrdit i v našich zeměpisných šířkách. Pokud jde o naši pokožku, musíme se před ním mít na pozoru.

A

byste se vyhnuli vážným kožním komplikacím a z dovolených se vždy vraceli odpočatí s příjemnými zážitky z koupání, a nikoli se spálenou pokožkou z přehnaného opalování, je dobré mít na paměti několik základních informací.

Pozor na UV záření

Správná ochrana kůže před poškozením slunečním zářením je záležitostí každého jedince. Je proto třeba na ni neustále myslet při pohybu na slunci a především jí nepodceňovat. Nepřiměřené slunění totiž způsobí během několika hodin, nezřídka i po kratším čase, spálení pokožky, jehož následkem je nejen předčasné stárnutí kůže a tvorba vrásek, ale bohužel také vznik kožních nádorů. Kdo chce tedy pobývat na slunci a opalovat se, musí vědět, jaké jsou možnosti účinné ochrany kůže před jejím poškozením vyplývajícím z nebezpečného UV záření.

44

UV (ultrafialové záření) záření je jedním z typů, které naše slunce bez ustání vysílá na zemský povrch. Problém je v tom, že UV záření nejsme schopni cítit ani vidět. Naše pokožka však na něj reaguje. Tolik oblíbené zhnědnutí kůže je pouze přirozenou ochranou proti UV záření. Pigment melanin plní úlohu ochranného

štítu proti UV záření a chrání buněčné jádro před poškozením genetického materiálu zářením. Zhnědlá kůže je totiž schopna určitou část záření lépe odrážet, a proto se už tak snadno nespálí. Každopádně i ji musíme před UV zářením chránit vhodnou solární kosmetikou. Dvojnásob to platí o pokožce před prvním letním

Jaký jste fototyp?

přirozená ochrana

I

mléčně bílá pokožka, vlasy světlé nebo rezavé, množství pih, vždy se spálí, nikdy se neopálí

5-10 min.

II

bledá pokožka, vlasy světlé, množství pih, vždy se spálí, někdy se mírně opálí

10-20 min.

světlá matná pokožka, vlasy světle hnědé,

III několik pih, někdy se spálí, vždy se opálí (střední opálení)

hnědá matná pokožka, vlasy tmavě hnědé,

IV bez pih, nikdy se nespálí, vždy se opálí (tmavé opálení)

15-25 min. 25-35 min.

Číslo ochranného faktoru udává, kolikrát můžeme po nanesení přípravku prodloužit bezpečnou dobu na slunci. Například máme-li pokožku typu I, můžeme na slunci bezpečně pobývat 10 minut. S ochranným faktorem 20 můžeme tuto dobu prodloužit na 200 minut (20×10 = 200 minut). Čím jste nižší fototyp, tím vyšší ochranný faktor musíte používat.

či jarním opalováním. Dobu strávenou na sluníčku bychom také měli postupně prodlužovat a ne se hned napoprvé slunit desítky minut. V létě je pak vhodné se přímému slunečnímu svitu v poledním čase mezi jedenáctou a druhou hodinou úplně vyhnout. A to i v našich zeměpisných šířkách. V létě totiž dopadá na zemi několikrát více UV záření než v zimě.

Mazat a zase mazat

To jak dlouho bychom vydrželi na přímém slunečním svitu bez popálení kůže, záleží na takzvaném fototypu. U bělochů se hovoří o čtyřech základních typech. Nejzranitelnější jsou bledí a pihatí, jejichž pokožka reaguje na slunce popáleninami již po pěti až deseti minutách. Nejlépe jsou na tom pochopitelně lidé snědého typu, kteří bez úhony vydrží na slunci zhruba půl hodiny. Je dobré dodržovat pravidlo, že bez ošetření ochranným krémem je lepší se slunečnímu

Poradna

záření vyhýbat. Váš fototyp by měl vypovídat o tom, jak vysoký ochranný faktor je vhodné použít. Pokud jde o léky určené pro ochranu kůže před UV zářením, přicházejí v úvahu preparáty s obsahem melatoninu nebo vitaminů E a vitaminu C. Přikládá se jim význam v předcházení nebo v léčbě zarudnutí vyvolaných sluncem, ale je třeba je užít preventivně, tedy před opalováním. Účinné látky by v kůži měly bránit nežádoucímu okysličování buněk volnými radikály kyslíku. Avšak sluneční ultrafialové záření poškozuje kůži tak rychle, že se účinek látek chránících proti nežádoucímu okysličování antioxidantů uplatní pouze v případě, když jsou užity před opalováním.

Pigmentová znaménka

Představují nebezpečí zejména tehdy, dochází-li k jejich zvětšování, když se jejich

Poradna

tvar stává nesymetrický a v jejich barvě dochází ke střídání více odstínů hnědé. Za rizikové lze označit nově vzniklá znaménka hnědé barvy velikosti s průměrem nad šest milimetrů. Je třeba mít na paměti, že každé spálení kůže je pro kůži nebezpečné! Nestačí však jen používat opalovací krémy, je třeba zejména při delším pohybu na slunci používat sluneční brýle, pokrývky hlavy a tričko nebo letní košili. Ochrana kůže před UV zářením je důležitá také z pohledu zabránění předčasnému stárnutí kůže, neboť sluneční záření zrychluje proces jejího stárnutí. Nepříznivě zasahuje do buněčného dělení, poškozuje vazivová vlákna a je příčinou nežádoucích pigmentovaných skvrn. To samé však platí i pro časté návštěvy solárií. Rovněž je pouze mýtem názor, že pokožka opálená ze solária se nemůže spálit. redakce

Víte, že... Lupénka pod kontrolou

A

čkoliv častější vystavování slunečním paprskům v letním období a také vyšší vlhkost vzduchu většinou pomáhají zmírnit projevy lupénky, přichází s létem i několik problematických situací. Přinášíme proto několik tipů, které vám během těchto dní pomohou lupénku snadněji zvládnout. Pokožka spálená sluncem může způsobit takzvaný flar neboli vzplanutí choroby. Dokonce i mírné spálení může zhoršit existující lupénku a způsobit vznik nových ložisek. Při pobytu na slunci tedy používejte krém s ochranou proti UV paprskům – vodě odolný, s faktorem SPF minimálně 15 a širokospektrální, který chrání před UVA i UVB zářením. Vyhněte se krémům se silnou parfemací, ta může u citlivých jedinců dráždi kůži. Krém aplikujte na pokožku každé dvě hodiny, dokonce i když je zataženo, stejně tak po koupání nebo zpocení. Dalším důvodem, proč ochranné krémy používat, je ten, že léky užívané při lupénce zvyšují citlivost kůže na slunce. Ke zhoršení příznaků nemoci může vést také klimatizace, která zbavuje kůži jejího přirozeného zvlhčení. Tento problém můžete minimalizovat, pokud po každé koupeli aplikujete na pokožku zvlhčující přípravek. Plavání je skvělou pohybovou aktivitou, a to i při lupénce. Pokud je to možné, zvolte raději slanou vodu. Ta napomáhá odstranění odumřelých buněk, kůže se pak cítí lépe a vypadá zdravěji. Po koupání se vysprchujte, neboť chlor a další chemikálie v bazénech mohou kůži výrazně dráždit. Aplikujte ochranný krém. Pacienti s lupenkou často zaznamenávají nové léze asi za čtrnáct dní poté, co se poranili. Používejte repelenty, ovšem pouze ty s nízkou koncentrací DEET, což je aktivní součást většiny těchto přípravků. Abyste se hmyzu vyhnuli i doma, můžete využít citronelové svíčky. Pocení může dráždit kůži, zejména jsou-li ložiska psoriázy v obličeji nebo ve kštici. Pokud se tedy zpotíte, šetrně pot odstraňte čistou žínkou namočenou v chladné vodě nebo použijte čistý ubrousek. Jak je vám jistě známo, lupénka se zhoršuje při stresu. Tím, že zůstanete v klidu, se vyhnete nepříjemnému svědění a užijete si krásně každé roční období. zdroj: www.revmaticke-nemoci.cz

45

Klíště

Nebezpečí přicházející s jarem

P

řesto, že je klíště poměrně nepatrný parazit, může způsobit pořádné zdravotní problémy. Jedná se především o klíšťovou encefalitidu a Lymeskou borreliózu. Vzhledem k tomu, že obě onemocnění mohou zanechat trvalé následky, rozhodně se vyplatí věnovat pozornost možnostem ochrany před klíšťaty a také jejich včasnému odhalení.

Kdy a kde se mít na pozoru

Klíšťata se u nás vyskytují bohužel v poměrně rozsáhlých oblastech, především v krajinách s převažujícími listnatými a smíšenými lesy, ale nejen v nich. Jejich výskyt ubývá až s narůstající nadmořskou výškou. Bezpečně se před nimi můžete cítit až v horských oblastech s výškou přes osm set až devět set metrů nad mořem. Bohužel klíšťata najdeme nejen ve vysoké trávě na lesní louce, ale i v městském parku. Upřednostňují vlhká a pokud možno teplá místa, kde najdou vhodné hostitele. Oproti dříve poměrně často rozšířenému názoru se nevyskytují na stro-

46

mech, ale nejčastěji číhají na konci travních stébel. Aktivita klíšťat začíná poměrně krátce, zhruba dva až tři týdny, po posledním sněhu a nové larvy se objevují dle aktuálního teplotního vývoje v daném roce zhruba během dubna a května. Nejhojněji se dospělá klíšťata vyskytují v květnu a v září. Z toho důvodu je tedy nanejvýš vhodné se v tomto období po vycházce do lesa či jen do vysoké trávy pečlivě prohlédnout, zda se vám na pokožce neusadil nevítaný návštěvník.

Prevence a kontrola

Pokud jde o klíšťovou encefalitidu, je možné se riziku onemocnění vyhnout očkováním, které představuje efektivní ochranu před touto nebezpečnou chorobou. V případě Lymeské borreliózy tato možnost není a navíc po případném prodělání této nemoci nevzniká imunita. Je tedy možné jí znovu onemocnět. Proto je třeba věnovat odpovídající péči tomu, abyste se ošetřili vhodnými repelenty a deodoranty, před tím, než vyrazíte na výlet do přírody. Po návratu je pak nanejvýš vhodná důkladná prohlídka.

Poradna

Důležitá je rovněž odpovídající volba oblečení. Samozřejmostí by měly být dlouhé kalhoty zastrčené do vyšších bot. Obuv a kalhoty zhruba ke kolenům ošetřete deodorantem proti klíšťatům, kterých je na trhu dostatek. Jde o to nenabídnout klíšťatům volnou pokožku, na kterou se poměrně snadno zachytí díky jejich schopnosti rozeznat zvýšenou teplotu potenciálního hostitele oproti okolnímu prostředí. Nacházíte-li se pak v dostatečně malé vzdálenosti, klíště se pokusí pomocí háčků a přísavných destiček na svých končetinách zachytit a poté vyhledá místo, kde je pokožka natolik tenká, aby umožnila sání. Zde se dostáváme do rizikové fáze, kdy je možný přenos infekce z klíštěte na člověka. Při sání totiž klíště do rány vylučuje sliny obsahující látky snižující srážlivost krve, kterými se mohou do našeho organizmu dostat látky způsobující onemocnění. Proto je tak důležité prohlédnout si pokožku pokud možná co nejdříve po výletu do přírody, kdy tušíme, že jsme se pohybovali v místech s pravděpodobným výskytem klíšťat. Doba, po kterou necháte klíště přisáté a tím pá-

Poradna

dem i množství slin, které vám vypustí do těla, totiž úměrně zvyšuje pravděpodobnost přenosu nebezpečných virů a bakterií.

Jak klíště odstranit?

Stane-li se, že se do vás již klíště zakouslo, mějte na paměti důležitou zásadu: neodstraňovat ho nikdy holou rukou. Nejvhodnějším náčiním je pinzeta, s níž klíště uchopíte – dejte pozor, abyste ho nerozmačkali, a kývavými pohyby postupně uvolněte. Po jeho odstranění si zkontrolujte, zda se podařilo vyjmout klíště celé a žádná jeho část nezůstala v ráně. V takovém případě je vhodné vyhledat ordinaci lékaře. Po vyjmutí klíštěte z pokožky ránu a její okolí důkladně vydezinfikujte vhodným prostředkem, který by spolu se zmíněnými deodoranty měl mít pevné místo v každé domácí lékárničce. Několik následujících dní po odstranění klíštěte se vyhýbejte přílišné fyzické námaze a místo rány sledujte. Při jakékoliv změně v jejím okolí, zejména v případě zarudnutí, neotálejte s návštěvou lékaře. Milan Budínský

47

Letní

zažívací potíže V

létě na nás více než kdy jindy číhá nebezpečí v podobě střevních infekcí, způsobených nakaženými, neboli kontaminovanými potravinami. Vysoké teploty totiž vytvářejí přímo ideální podmínky k množení bakterií. Zvýšené riziko nákaz z potravin je spojeno také s oblíbenými letními aktivitami, jako je cestování a grilování. Nákazy z potravin představují infekční onemocnění převážně zažívacího ústrojí, jejichž začátek bývá náhlý a průběh více či méně závažný. Nejčastěji se s nimi můžete setkat v letních měsících. Tyto nákazy vznikají požitím potra-

48

vin připravených z infikovaného zvířete nebo kontaminovaných při výrobě, skladování a distribuci. Zdrojem těchto nákaz jsou zejména potraviny, které neprošly dostatečnou tepelnou úpravou nebo omytím. Těchto nepříjemných onemocnění je hned celá řada, podívejme se proto blíže na ta nejčastější.

Salmonelóza

Jedná se o onemocnění způsobené požitím kontaminovaných, nedostatečně tepelně upravených potravin. Nejčastějším zdrojem salmonelózy jsou syrová nebo polosyrová vejce a výrobky (lahůdkářské, cukrářské) z nich připravené

(například zmrzlina). Dále pak maso a masné výrobky. Příznakem nemoci je nevolnost, bolesti hlavy a břicha, horečka, opakované zvracení a průjem, často vedoucí k odvodnění organizmu. Závažnost onemocnění souvisí s věkem a zdravotním stavem pacienta. Obdobné příčiny i projevy má také kampylobakterióza, která je v současné době v České republice nejčastější bakteriální střevní infekcí. Jejím zdrojem je hlavně nedostatečně tepelně upravené drůbeží maso.

Bacilární úplavice

Shigelóza je typická „nemoc špinavých rukou“. Šíří

se kontaktem mezi lidmi, kontaminovanými potravinami, vzácně vodou. Občasnými mechanickými přenašeči bývají také mouchy. Pro toto vysoce nakažlivé onemocnění jsou charakteristické horečky, křečovité bolesti břicha a průjmy s příměsí hlenu a krve. Může se objevit i dehydratace organizmu nebo vzácně proděravění stěny tlustého střeva. Vždy je nezbytná hospitalizace pacienta.

Stafylokoková enterotoxikóza

K nákaze dochází požitím potraviny, která byla kontaminována stafylokoky a po určitou dobu uchovávána

Diagnóza

za podmínek umožňujících namnožení mikrobů. Pomnožení mikrobů napomáhá vysoký obsah bílkovin v potravině a teplé počasí. Zdrojem onemocnění mohou být například saláty nebo masové polévky, které jsou skladované před konzumací delší dobu. Jedná se o lehčí infekční onemocnění, které se projevuje náhlou nevolností, křečemi v břiše, zvracením a vodnatými průjmy. Probíhá vždy bez horečky. I když může mít zpočátku celkem dramatický průběh, příznaky většinou odezní během jednoho až dvou dnů.

Listerióza

Listerióza vzniká především po konzumaci nepasterizovaného mléka, mléčných výrobků a zrajících sýrů, kontaminované zeleniny a lahůdek či tepelně nezpracovaného masa. Nejde o příliš časté onemocnění, ale o to závažnější může mít průběh – může zasáhnout mozek, vnitřní orgány, uzliny a může končit i smrtí. Počátek těžkých forem bývá náhlý, s horečkou, intenzivní bolestí hlavy, zchváceností, zvracením, někdy žaludečními potížemi a průjmem. Zdravý člověk není prakticky ohrožen, nejvíce ohrožené jsou osoby s oslabenou imunitou, staří lidé, novorozenci a těhotné ženy, které navíc mohou přenést nákazu na plod.

Cestovní průjem

Jedná se o nejčastější onemocnění lidí, kteří cestují do zahraničí. Cestovní průjem postihuje 40 až 60 % turistů směřujících do tropů a subtropů. Vzniká nejčastěji dva až sedm dnů po příjezdu do zahraničí, u většiny cestovatelů pak do čtrnácti dnů. Doba trvání obvykle není dlouhá, pohybuje se mezi třemi až pěti dny, ale u těžších průběhů může být delší. K přenosu střevní nákazy dochází obvykle kontamino-

Diagnóza

vanou vodou a potravinami omývanými touto vodou. Vzácněji vzniká infekční průjem přenosem mezi lidmi, případně od zvířat, u některých virů i aerosolem. Rizikové jsou potraviny málo tepelně

ních prodejců nebo na trzích, ovoce či zeleninu omývat balenou vodou. Ta se používá i na čištění zubů, pozor na led přidávaný do ná-

Jak se bránit nákazám? pokrmy je třeba dostatečně tepelně upravit  (například teplota upravovaného masa by měla být 70 °C nejméně po dobu deseti minut a ze všech stran)  nepřipravujte pokrmy s velkým časovým předstihem, neskladujte je při pokojové teplotě  nepoužívejte stejné kuchyňské náčiní na tepelně upravované a syrové maso zároveň  dbejte na správné skladování potravin, zejména u potravin určených k přímé konzumaci bez dalšího tepelného ošetření a potravin s vysokým obsahem vody  nekupujte potraviny s prošlým datem použitelnosti, porušeným obalem či zjevnými povrchovými vadami  nepoužívejte vodu z neprověřených zdrojů zpracované (maso, paštiky), syrové ovoce, zelenina a saláty, plody moře, mléko a mléčné výrobky (sýry, zmrzlina). Je třeba pečlivě vybírat restaurace, nekupovat jídlo od poulič-

pojů. Jídlo, které prošlo varem a je servírováno ještě teplé, je spolehlivější než švédské stoly s dlouhodobě přihřívanými jídly. Méně rizikové jsou konzervy a pečivo (krekry, tortily,

chléb), případně ovoce a ořechy, které lze oloupat, z nápojů pak káva, čaj, víno či pivo. V léčbě se klade důraz na samoléčení, přičemž správná samoléčba by měla zahrnovat dostatečné zavodnění (u dospělých alespoň 3-4 litry tekutin denně), dietu s omezením tuků a použití symptomatických protiprůjmových léků. Antibiotika ve většině případů nejsou nutná. Náhradu ztracených tekutin a minerálních látek lze zajistit požíváním velkého množství tekutin (černý čaj, nesycené minerální vody, dietní polévky). Vhodný je i rehydratační roztok s obsahem solí, bikarbonátu a glukózy (lze koupit v lékárně). V případě, že volně prodejné léky nezaberou ani po dvou dnech nebo má-li onemocnění těžký průběh, je třeba navštívit lékaře. Zásah odborníka je nutný v případě poruch vědomí a vážných příznaků dehydratace (oschlé sliznice, zapadlé oči, snížený kožní turgor, malý výdej moči). MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D.

49

Hlavní téma dalšího čísla:

Infekční nemoci

Vydavatel: Granit, s.r.o., Číslo: Jaro/Léto 2010 Redakce: Milan Budínský, Bc. Irena Soukupová www.vademecum-zdravi.cz e-mail: [email protected] inzerce: [email protected] Redakční rada: Prof. MUDr. Jaroslav Blahoš, DrSc., předseda České lékařské společnosti J. E. Purkyně PharmDr. Jan Horáček, člen představenstva České lékárnické komory MUDr. Pavel Chrz, prezident České stomatologické komory MUDr. Milan Kudyn, 1. místopředseda Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost MUDr. Zdenka Poláková, předsedkyně OS České lékařské komory Praha 10 Prof. MUDr. Eva Topinková, přednostka Geriatrické kliniky 1. LF a VFN v Praze Fotografie: Milan Budínský, Photos, archiv autorů a institucí



Vademecum zdraví OBJEDNÁVKA

Pokud se Vám časopis Vademecum zdraví líbí a chtěli byste ho dostávat pravidelně, máte možnost si ho objednat. Jestliže máte přístup k internetu, nejjednodušší způsob je navštívit www.vademecum-zdravi.cz a vyplnit objednávku. Když přístup k internetu nemáte, vyplňte tuto objednávku (i okopírovanou) a zašlete poštou n a adresu: Granit, s.r.o., Vademecum zdraví, Novorossijská 16, 100 00 Praha 10 Časopis bude dodáván od nejbližšího vydaného čísla. Objednávám si závazně předplatné časopisu Vademecum zdraví (4 čísla) za manipulační poplatek 120 Kč.

Příjmení (firma): Jméno: Ulice, č. p.: PSČ: Město: Telefon: E-mail: Datum:

50

Příspěvky: Materiály přijímáme pouze v elektronické formě. Vydavatel si vyhrazuje právo na úpravu textu i obrázků. O umístění reklam a propagačních materiálů rozhoduje vydavatel. Evidenční číslo: MK E 16125 ISSN 1802-3959 Distribuce: Časopis je distribuován zdarma. Zasílání jednotlivých časopisů poštou je možné na základě objednávky (4 čísla). Upozornění: Upozorňujeme, že všechny příspěvky jsou chráněny autorským zákonem a jejich další použití, jakož i jejich částí, je podmíněno písemným souhlasem vydavatele. Texty i reklamy mají výhradně informativní charakter, v žádném případě nenahrazují vyšetření a stanovení diagnózy či léčebného postupu odborným lékařem. Užívání léků a přípravků musí být vždy konzultováno s příslušným odborným lékařem. Za případné škody způsobené nedodržením tohoto doporučení nenese vydavatel žádnou odpovědnost. Vydavatel neodpovídá za obsah inzerce a reklamy. © Vademecum zdraví 2010

Odborná spolupráce: Světová zdravotnická organizace v České republice – WHO Ministerstvo zdravotnictví ČR Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR – ÚZIS ČR Česká televize

VYCHÁZÍ: únor 2010 NÁKLAD: 5.000 ks CENA: 950 Kcˇ

Kompletní seznam významných ° subjektu° pusobících v oblasti zdravotnictví Zdravotnický ALMANACH 2010 je další ročenka z řady Almanach, která je určená pro odbornou veřejnost.

kompletní seznam významných subjektů působících v oblasti zdravotnictví

Přehledným způsobem mapuje přední zdravotnická zařízení v České republice - stomatologické kliniky, oční kliniky, prestižní plastické chirurgy, praktické lékaře a další odborná zdravotnická zařízení. Firemní profily jsou přehledně zařazeny do rubrik podle jejich zaměření a představují jejich nabízené služby a významné představitele z řad lékařů a managementu jednotlivých zařízení.

Bonafide Publishing, s.r.o., Václavkova 169/1, 160 00 Praha 6, IČ: 289 05 334, DIČ: CZ 289 05 334 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 152281

Vademecum zdraví

také na internetu

@

Všechna předchozí čísla i něco navíc!

Navštivte www.vademecum-zdravi.cz