^00
iin
BOŽENA
NMCOVA
B A R U
Š
K A
A
NÉMCOVÁ
ARUSKA (Sestry.
Dlouhá noc. Výklad
Dtské
hry. Selská svatba v okolí domažlickém. Cesta
z pouti.
Kávová spolenost. Obrazy
z okolí
ILUSTROVAL
historie.
tyi
Vesnický obrázek.
doby. Domácí nemoc.
domažlického.) FR.
NAKLADATELSTVÍ VOJTECH
HORNÍK
ŠEBA KNIHKUPECTVÍ
PRAHA-ST. STRAŠNICE
SEP
1
8
Vytiskla knihtiskárna
2003
PROTA, Pxaha
XIV., Jaromírova
Barúška
je
dve
iperné
.
.
.
(Str.
8.)
BARUSKA. Bývá
to
obyej v
kova, zvlášt
se
šeností a sinad
i,
ané ale
i
mnohé
do velkých mst,
dosplá služb, nauila sotva
naší
malých msteek,
z
rozliným
jiné zemi, že z venposílají
aby zde
zpsobm,
dvata
jsouce ve
aby nabyla zku-
jak se íká, našla zde své
píiny
se
štsití.
Mš-
stžovati
si
na tento obyej; spíše
mohl by prozetelný otec
a
pelivá matka, znajíce
nemají
kehkosti svého pohlaví, pochybovati
prospšné neostražitou dcerku
rozlin
oisudy lidské velmi
srdce
íhá
dobá
valnému
tom, zdali je
o
msta, kde kde na prosté
poslati do
se splétají,
kde pospolitý život se ponmž lun mladé osoby snadno ve víru bývá zachvácen. Ale k takovému rozjímání nedospl ješt venkovský lid a mnohý tatínek mamou libostí mluví o známostech své dcery ve Vídni, a
maminka
tisíceré pokušení,
proudu,
na
nmeku
a
pknými
prstýnky a
se chlubí
nými dary svého mazlíka,
a jak
prý
již
po pansku se chová, když
šaty a rozli-
pkn
nkdy
mluví po
pichází na
svátky.
Podobné smýšlení panovalo nuje se
mstem
domk
rozeznává
sice, ale
od
je
i
v
msteku
jen toto jméno a
T. Jmepak seadní
Jako na vsích
vsí.
živí se lid
rolnictvím a jak se praví, když sedláci jsou na poli,
mšana
není žádného
doma. Menší hospodái provonevolá, njaké emeslo. Mezi
zují též, když pole je zámožnjšími gruntovníky byl zde Bartoš, muž vážený,
dobrý hospodá konci
msta
a
a
upímný
tím
ml
soused. Jeho statek byl na
více
podobu statku
zcela sel-
ského. Stavení bylo prostranné a tak spoádané, jako bývají panské dvory,
byly
dv
i
nebylo tak velké.
K
cest
zahrádky, ne sice cizím kvítím se honosící, ale
rže, karafiáty,
pivoky
by
isop, šalvj, levandule, balšámek, lilie,
i po jarních tmi ale mezi nadje; byly ješt památky a pozdních vypínaly se kuchyské rostliny, jako by chtly íci: To je pro nás, vy voniky jste jen ledaco; ale my esnek, cibule, kopr, pažitka, okurky a jiné, my jsme zde doma.
a jiné letní kvítí se
Bylo ale vidt v
tch
zde nacházelo,
zahrádkách, že zde dohlíží a pa-
nuje m3r8l ilá a pilná ruka, ne z rozkazu, ale z libosti
zde udržuje poádek. Mezi tmito zahrádkami vedla dláždná cesta do dveí uprosted stavení: byly to jen
obyejné dvee, jimiž se vešlo v klenutou sí. Na levé stran byla sí a eledník ili svtnice spoleného jídla a práce, na druhé stran pak zvláštní svtnice hospodáova a vedle menší svtnika, jíž ale íkali komora. Vedle kuchyn bylo vidt dvee do sklepa, a vedle se šlo na dvr, kde teprve statek se mohl prohlédnouti. Naproti na kopeku, na prvji stála stodola a sejpka a po bocích k bytu se táhla nižší stavení a sice nejblíže ke stodole kolny po obojí stran pro chování rozliného náiní a stroj, dále na jedné stran malá stáj pro dobytek vepový, pak vtší pro ovce, pak pro dobytek hovzí, vedle pak stáj pro zelenou píci. Na druhé stran bylo staveníko o trojím pate, nejhornjší pro holuby, prostední pro slepice, pi zemi pak pro husy a kaery, vedle konírna a komora pro pacholka a sko-
Takto byla ohrazena tverstranná podlouhlá prostora; na prostedku pak naproti chlévm bylo ohrazeno hnojist, dobe nastlané slámou, po nmž se procházelo dvanáct kus hovzího, neb ležíc pežvýkovalo. táka.
Ped
bytem pak
stála
pumpa,
a
od
ní se
táhly isté
žlaby k napájení dobytka. Z obojí strany byla vrata,
u východních vrat bouda pro psa, jenž se peliv procházel po dvoe. Ze všeho vysvítalo, že Bartoš je nejen zámožný sedlák, nýbrž i rozumný a poádný hospoa
takovým býval i jeho otec a dd, jenž prý byl tento dvr, tak jak je, vystavl, i ty lípy kolem stavení sám nasázel, ježto nyní stínem a kvtovou vní oberstvující nedlního asu hovící pod nimi eládku a sousedy ku rozprávce docházející. Rádi chodívají k Bartoiovic hospodái, ponvadž je soused pívtivý, zkušený
dá,
že
a
dobe raditi. Hospodyn ponvadž Bartoš je již dávno
zvlášt o hospodáství umí
mén
vyskytovaly,
se
vdovcem, za to
ale
dvat
v nedli po poledních
hácb božích skvívalo se tolik a
poupátkové bujnosti, že by
jen strojené vnady, lživé
služ-
v své panenské kráse
mšák,
mravy
a
jenž nevidívá než
nauené zpsoby,
pežvýkané otázky, neoekává, jsouc dávno ped-
neslyšívá než dávno rozmyšlené,
i
na
nž
žádná
vídána,
lže
odpov
se
pravím,
by,
mšák
nevdl, kam hledti
ml
voliti, že by nemohl se rozhodnouti: by poznav zde svatost panen, zastydl by ise za sobeckou chtivost, jež vyíhává si v každé svou ob. Pocítíš, mšáku, jakou moc má pro-
díve, to
a
kdyby
ale jisto, že
dv
nezná rozkoše bez vzájemné lásky, a jak je od sebe. Dvata na besed u Bartošovic jsou živé rukojemství nadje, že naše pokolení zachovává ješt mnohé poup budoucnosti schopné. Mezi tmito dvaty brzy rozeznal bys Barušku, dceru
stota,
jež
ostudné je dliti
Bartošovu, ne pak pro vtší krásu neb šperk, nýbrž jen tím, že ona jsouc doma, všem rovn chce pívtivostí a ochotností
svou dokázati, že jsou
její
milí hosté a pí-
ovšem pohyblivjší a takka všudybylka bývá na oích. Baruška je iperné pozorovateli dve, v jejím erném velkém oku plane bystrý hled, ale tak sebe jistý, tak krotký, že ím více láká k sob, telkyn,
a proto
více
tím více od sebe odráží, a naopak, ím více ízdá se vítzným a hrdým, tím více zajímá srdce. A ta asa na víkách a to oboí tak shoduje se s tím klenutým,
takka prsvítavým elem a ten vtipný nosíek a bradika kulatá, a mezi nimi isté, zdravé rty s vonným dechem pes stejn malé isté zoubky vanoucím, a plné jadrné tváe a k nim píslušící ostatní bujné tlo,
prostední výšky, všecko spolilo se k tomu, aby se mohlo íci: že Baruška je jak náleží hezké, milé dve,
by
by nebyla takovou krásou, jako jmenují antickou, myslím hodí se více bohyním než našim skuteným
jeiž
dvatm. nemén
Avšak milá
Baruška
je
jak v nedli mezi svými družkami, i
ve všední den
pi
práci
bu
na poli
neb v kuchyni, neb na dvoe: o tvrté hodin ráno budí
dveky
a
poslední, když všecko
po stavení, zdali
6e
takka andl
by
a
ví,
je
si
již
ulehlo,
ohlíží
všecko v poádku. Baruška
je
strážce statku Bartošova. Otec to ale také
by svou
lásku
lichým mazlením, tím více
nedával najevo po mstsku ji
dokazuje úplnou
dvrou
k jediné dcei, nejdražší pozstalosti po milé manv doželce, jejíž památku tím hlavn ctí Bartoš, že brém vku, již se více neoženil. Baruška je jeho poklad, a kdo chce zachovati se Bartošovi, musí díve zachovati se Barušce; Baruška je jeho est a jeho tajná chlouba, ba nkdy, když ve spolenosti nkdy trochu
a
více
si
chlubíval se stati,
poal pedbhati povážlivosti, veejn, ka: Kdo mou dceru chce do-
pichýlil a jazyk
ten musí být jinaí chlapík nežli ten a ten;
tom jmenoval synky neb mladé hospodáe,
již
pi
ucházeli
ruku Barušinu, a vykládal, jak je odbyl co nehodné takového pokladu. Tím ovšem mnohého urážel, se
o
a
by
by
v srdci a
i
žádný proti
mnohý
si
výskej, až vyhráš, ženská
vrtkavé.
K
nmu
nebyl povstal,
tajili
záš
pomyslil: Pýcha pedchází pád. ne-
Barušce ale
kehké stvoení, a štstí lidské pece všichni chasníci se cho-
zdvoile, vdouce, že ona aevychloubá se s košíky, ano vymlouvali ji v srdcích svých, kouce: Ona ješt vali
nemyslí na vdávání; až pijde
její
hodina
a
sob
vyvolí,
starý Bartoš nebude s to protiviti ise její vli. Pi tom každý choval nadji; neb Baruška s každým velmi pívtiv zacházela, takže když kdo mluvil s ní sám, domníval se, že on je vyvoleným; teprv když vidl, jak se chová i k jiným, poal pochybovati, ovšem ne se
a
odíkati. Jen jeden mládenec, soused Bartošv, jemuž
po rodiích nedávno zemelých pipadlo hospodáství ovšem ne velké, jež ale velmi moude a piln obstarával, miloval
že
sám
by
by
Barušku tak
ist
takovou vážností,
a s
za nehodného se pokládal požádati o i
její
ruku,
pedvídal, že by ani Bartoš ani Baruška jím
nepohrdli. Jaroš, tak se jmenoval tento skromný ctitel
Barušin, za blahého se pokládal, když Baruška k nmu tak se chovala, jak k tm bohatým synkm; avšak Baruška chovala se k nmu dvrnji nežli ke všem, ano tak, jak by byl její vlastní bratr. Jemu si postžovala, když
ji
potkalo
nco
nemilého;
s
ním
se poradila, když
nco v
hospodáství se pihodilo, což nechtla práv hned žalovati, ponvadž znala nkdy jeho prchlost; od nho žádala pomoci v tch onch pípadnostech, ovšem mnohokrát zas jemu poslouživši. Mnohý bohatý pomyslil si nkdy, že by Jaroš byl snad milým Barušiným; ale upokojil se tou myšlenkou: Vždy by nechtla toho nuzáka! Baruška ale vskutku nemyslila na vdávání, vždy se jí zdálo, že je ješt dcko, že musí se ješt mnohému piuit. Toto mla proto na mysli, ponvadž otec vždy tak mluvil, dokládaje: »Mu8Í8, holka, do msta, abys poznala svt, však ti objednám místo, abys nemla se (zle.« Pi takové ei vždy bylo otci
divn v
srdci
Barušin;
žádala
ský, ale s druhé strany bylo
jí
hospodáství, milé družky, asto
10
si
poznati život
líto si
m&t-
opustit otce, milé
ekla: Jak se tam
«
mn
budu nemotorn chovat! Budou se vysmívat, ach, snad i vadit se mnou! Ale doložila zase: Inu, za to se nemu piuíš, a pak musí býti pece v mst hezký život, a
rok není tak dlouhý!
Blížilo se
k
sv.
Václavu, hospodáství už poalo sou-
ekl jednou pi eládka a práv Baruška nejvíce posluhovala, hospodá a otec Bartoš: »Baruško! dostal jsem odpov z msta, nechej bhání a peti ji zde všem; vždy pak všech se to steovati
doma
se
obd, pi emž
a noci
jak
pibývalo;
obyejn
i
jídávala veškerá
týká!« Baruška vzala psaní a etla:
y>Milý strýce! Dostal
jsem Váš
list,
kde mne
prosíte,
abych vynašel pro Vaši dceru njakou službu zde. Je to pro mne divná vc; ale má pani ekla na to: Ponvadž Bartošovic dcei nezáleži na platu, nýbrž na pís-
ném
chování, tedy
panskou.
ite
ji
vezmu sama do služby
tedy, jak se
vám
za druhou
líbí.
Váš krajan
Ar thur Schlafitcze k.« Pro našeho Baruška na
tenáe
nm
toto jiméno
uvázla,
mu
nad
ovšem
ímž
je
itelné, ale
pozastavil se starý
»Na mou pravdu,« ekl, »to divné; já jsem na to nehledl vda, že to je od Slavíka. Vis, je to nebožky matky druhý bratranec, dali ho na studie, ml pak jura, a nyní, jak slyšíme, je velkým pánem. Inu, je to hezké, že chce t vzíti do
Bartoš kázaje, aby
služby, budeš
ukázala.
pec aspo
u svých. nerad dávám do služby; neb že jsem dabrý hospodá, že jsem rozmnožil, co jsem
»V, víš,
list
Baruško,
já
t
JJ
«
zddil,
že tvá
víš,
i
matka pozstavila tob
víš, co mám, že tedy sloužit Baruško, ponvadž máš býti
žádám, aby
dyní,
Baruško,
aby
jsi
dosti
zkusila
ipoz>nala,
jsi
nemusíš. Ale
proto,
bohatou kdys hospo-
ovšem
služebnictví;
jak
též toliko,
práv
se
dje
ale,
v panských
domech. Baruška se zaervenala a pak zbledla, dveky ale, to vidly, poaly plakati, kouce mezi sebou:
jež
»Ubohá Baruška, zde naše milá, pemilá paní, má sloužit!« »Inu,« ekl pacholek, »jest více jí podobných paní, není co litovat, když pozná svt.« »Ale,« íekli všickni na
svt
»není na
to:
otoen, kdy Brzy
se
mnoho Barušek; kýž
rok
je
již
Baruška vrátí!«
se
rozneslo po okolí, že Baruška pijde do
to
msta. Rozlin to lidé vbec dje; mnohá ekla: »Ba, co
služby do velkého
posuzovali,
jak se
ten Bartoš
s
mst
tou dcerou zamýšlí? Chce jist, aby se do ní ve také tam, a byly vždy spolu za
»Vždy je naše dobe zde, bu-
Tetí prorokovala štstí
tvrtá neštstí,
njaký
zamiloval
Kaenka dou
i
itam.«
princ!«
Druhá
pravila:
a
pátá inila, jak by tomu nejlépe rozumla,
»Však bych uhodla,
doložila:
a
usmívav Tak
ale inechci hádat. «
mluvily ženy, dvata ale pravila: »Což snadno sloužit u tetiky, však by se nikde neztratila; ale škoda je, že nebude celý rok mezi námi, za rok se mže mnoho zmnit. « Hoši k tomu pisvdili, a tajn si každý nco ješt pomyslil, co nepronesl.
podobn
a
Barušce
je
Baruška
se
chystala, skládala prádlo
truhliky, a nebylo »Myslili by, a
pi tom
nehodí na
12
že
jí
snadno vybrati.
a
šaty své do
Pi tom
si
ekla:
jsem žebrácká, kdybych hadry vzala;
zase by snad ekli, že jsem nádherná, že se to
dve
ve služb. « Složila
konen,
na
em
ostýchavost a pirozená marnost v mysli
se byla
shodly. Bylo
kápla
jí
ale
pi tom
mnohá
tajná slza
cítilo co
bylo živo
teskno, a
sebou do truhliky. Všecko
s
Baruška má odejíti; k lidu i k tomu byla chovala se
v hospodáství,
srden
její
a
že
vždycky
nmému
ho-
vadu, nyní chtla jako naped vynahradit všem, co jim nebude moci uiniti na píští dlouhý rok. Každé kráv pilepšila,
té
i
pes pak snad
drbeži
o
cítil,
a
tm
milým holubm. Hlído
se jedná, a jako
by chtl co nejní, za patou
více užíti ješt její pítomnosti, nešel od
všude doprovázeje neb leže u jejích nohou. Domácí lid ale ji v myšlenkách vždy doprovázel, a ím se pi-
ji
to
odjetí, tím více se mrzeli
den
bližoval
dve
dobré
dobe vdli,
že to iní otec z lásky k dcei,
své. Pišel pátek, a Bartoš
ruško!
Jsi-li
hotova, zejtra
odpovdla:
ruška
na starého, že
vyhazuje do ošemetného svta, akoli
ddice
ekl k dcei: » Jakpak, Babychom jeli do msta. « Ba-
»Jsera hotova, ote;« ale stoupla
velká slza do obojího oka. »Baruško!«
ekl
jí
otec, »po-
jedeme k tetice, a víš, ti mstští lidé rádi mají nco kloudného z kraje; vezmi njakou husu, kaenu s sebou, a kbelíek másla a sýra a vajec, a co sama rozumíš.« Baruška dobe tm vcem rozumla, Baruška vbec byla
dve
velmi dvtipné, a abychom to
již
naped
ekli, bylo to dve o mnoho vzdlanjší, nežli je mnoho nafintných sleinek v mstech. V T. byl mladý horlivý kaplan, jemuž byl Bartoš vzdlání ducha Ba-
rušky velmi citem
knížka i
prospšn svil. Baruška vdla mnoho,
nesvedeným jí
byla
ona velmi skromná
soudila, že
by
dosahovala
dobe známá;
ml
a
ješt
více,
a
mnohá
ale jako její uitel, byla
em
nikdy nechlubila se tím, o lovk vdti a umti. Baruška
každý
13
mla
už probuzeného, a schopnostem
duoha
jeho jen
nedostávalo se píležitosti zadost uiniti. S této strany
Baruška tajnou touhu po velkém
cítila
mla
ráda samotu v
mst,
ale jinak
pírod, jakou poskytuje
selský
život.
*
V
sobotu
hrnulo
už slunce zacházelo.
mnoho
Z velkého msta
se
lidu dílem na procházku, dílem ubírajíce
se z práce, neb jdouce ješt po
rozliném tovaru a voz,
myslu. Naproti dojíždlo množství rozliných
záale
jeden zvláš vábil na sebe zraky kolemjdoucích. Byla
obyejná bryka s jedním konm a s jedním sedadlem. Zde sedl na stran náruní sedlák, asi padesátto
dobe
ník,
v jedné a
zachovalý,
bi
ponkud tuný
a
svalitý,
opra
v druhé ruce a na jazyku vždy hotové:
thy! ou! bhy Vranko! a co s sebou pináší ta známá jednostranná rozprávka mezi vozkou a konm. Vedle tohoto neustále pobízejícího sedláka sedlo hat!
nhož marn
dve,
u
prach,
u nhož
zatajiti, lže je
marn
k
jetí,
pes
velmi hezké. Laskavý
Bartoš a Baruška,
mst
celodenní
kroj a šátek
také by to byl
tená
dcera jeho, která
vstoupiti do služby u
mnohý
slunce, vítr a
hlavu se snažil že to je
má ve velkém
pana strýka;
rád
ví,
vdl, kam
ale z divá-
hezké
dve
jede.
Ve velkých mstech bývá zvláštní druh divák, jižto hezky vyšoeni, jako na divadle se pohybujíce, zavšena mají rozliná skla, jichž se honem chápají, když pocítí nablízku ženštinu; ihned jakoby tenata byla ta
by uloviti chtli ty zástrky, je pedstrí lakotnému oku. Bylo to mhouení na Barušku; tako-
skla, v nichž
14
vého ptáka už dávno nevidli. »Kýž by ten sedl na lep!« pravil jeden; co ale druhý a tetí a ostatní doložil,
toho nelze opakovati; nového nic nebylo, ty roz-
pirozené lajdácké povaze, že vždy, všudy a všichni jinai prohozují. Baruška nevdla, co '86 na ni tak dívají, i ohlížela se po sob, po otci a po voze myslíc, že snad je nco v nepoádku, ale nevidouc nieho, velmi se divila tomu zevlování; ba obávajíc se uknutí, sklopila oi, a neohlížejíc se nikam, jen k otci pošeptala: »Copak asi ti tak na vás hledí?« Bartoš ale ekl: »A si hledí!« Vtom si ale pustilé vtipky jsou tak
vzpomnl,
že neví,
kam
zajet.
v kapse ceduliku a ekl k
»Prosím
vás,
kdepak
Zastavil tedy, vyhledal
tm,
ježto byli
nejbližší:
je ta a ta ulice, ten a ten
Tu hned
se ozývalo více
volal, že
nebylo možná
hlas, jeden
nco
si
z
dm?«
druhý jinak
tak,
toho vybrati. Slyšíce
pak nepedvídaný smšek a zmatek, dali se všichni do smíchu; i Baruška sama se chut této nevinné hlouposti zasmála; ale Bartoš se tajn zlobil a mrzut švihnuv do kon: »Bhy!« zahuel a Vranka se opt rozbourala. Bartoš jel dále nevdl kam; myslil si: »Pokám, až budu se moci zeptati sprostého lovka; s tmi zde nic není, to jsou jen rozpustilé halamy. « Ale jako by byl etl v jeho duši, ekl jeden z nich: »Nehoršete se, já vás upímn doprovodím až k tomu domu.« Byl to mladý muž, vysoký, štíhlý, s tváí podlouhlou, vlasy dlouhými a vousy dobe spoádanými. Hlas jeho byl zvuný, nezakalený a pohled dobrosrden tverácký.
a
Barušce se
zdailou ti
ostatní
ruško,
líbila tato
úslužná ochotnost
slušností. Bartoš ale zakrabiv
šviháci
ale
žertovn
i
odpovdla
elo, nic neekl,
volali:
tomu malíi!« Baruška, podívavši
»Nevte, se
mu
Ba-
do oí,
15
vila mu,
a
pi tom
povídání nevím
pro
se zardla;
se divila, jak mohou vdti ti, že se jmenuje zapomnla chudák, že stojí psáno na truhlice:
tomu však Baruška,
„Baruška Bartošova".
Tomu
že ten doprovoditel je
jen na chvilku
lovkem,
s
však byla
malí; neb o
je
nmž
povdná,
že ví,
úzko, býti
teba
docela nic nevíme.
abychom toho pána nechali bžet vedle vozu, na voze pak nemáme místa. Snad abych slezla s vozu a šla s ním vedle vá8.« Bartoš neodpovdv, zastavil Vranku, Baruška slezla s vozu a šla s tím mladým pánem, emuž byl tento velmi rád. Mladý pán byl ale tverák; vdl dobe krátkou cestu do té ulice; vida však, že dve leze s vozu, lže chce s ním jíti, bylo mu milé, aby se prodloužila cesta. Mladý pán se pitulil blížeji, vzal Barušku za ruku, tiskl jí ruku; a Baruška v prostot nelíených mrav potiskla i jeho ruku, ímž mladý pán byl o svém vítzství pesvden. Baruška ale vidouc ten onen kostel, to ono znané stavení, peptávala se, co a jak? odkud? k emu? Mladý pán ml na odpovídati. Tšily Baruška pošeptala
a
»Nesluší
Barušku odpovdi, smýšlení. Baruška pešla
ho otázky jejich
otci:
a
mladý pán znenáhla
cítil
se,
a
tajn poaly se mniti
z
povdnosti v dvru,
místo jiných
zámr
úctu
ped panenským zvdavým duchem. Byl mladý pán sám zaražen, cít tuto zmnu v sob, a proto nedivíme se, že konen ekl Bartošovi: »Zde je ten dm, po kterém jste se tázal. « S Baruškou to hrklo, když Bartoš zvolal
konen:
»0u!« Ach, pomyslila
si,
jak nás zde
pijmou? Zastavení vozu
ped domem
vybídlo paní Slavíko-
vou, podívati se oknem, co by bylo.
16
Ovšem
že uhodla,
í vz
Vidouc zdravé
to asi bude.
obleené,
i
dve,
sprost
a
ist
pedvídajíc, že Bartoš nepijel prázdný, ká-
kuchace a panské, aby pomohly složiti vci a hliku té nové panské. Ty, zvlášt kuchaka vrtla vou, že má jíti posloužiti té, která bude pod ní. zala
tru-
hla-
Ale,
si v srdci, však si to vynahradíme! Všecko bylo uloženo, kde mlo býti; i Bartoš s Baruškou stáli už ped milostpaní a panem Slavíkem,
doložila
Bartoš ekl po obyejném pozdravení, na pan Slavíek pívtiv podkoval, pijav pracovitou ruku Bartošovu, asi v ten zpsob: »Pane strýce! je to dávno, co jsme se nevidli; ale vru! mezi tisícemi byl bych vás poznal podle rodu. Jak se to s námi po-
strýcem.
—
dailo!
Vy
jste
pánem
chlapci vždy spolu si
si
a já sedlákem, kdežto
hráli a se kamarádili!
byl pomyslil tenkrát, že za 40 let
co
mám
pivezu k vám
mou Barušku
nejmilejší, tuto
jsme co
Jak bych
do služby!«
to,
Sla-
víek odpovdl: »Vru, hezkou máš dceru, Bartoši (pi tom pan Slavíek vzal Barušku za bradiku), a doufám, že pod vládou milejší; viz Bartoši, to je
Tím
slouchá. «
obrátil
nebyl pozoroval, zlé,
Jdi,
i
mé paní stane se co denn má paní, tu a Baruška po-
Bartoše k své paní,
ekl hned
Bartoš:
již
onen
»Nemjte mi
za
milostivá paní teto, že jsem vás ani nepozoroval!
Baruško, polib ruku milostivé paní!«
Ostýchav
uinila tak Baruška, a milostpaní doložila: »Musíš, hol-
uit se zpsobm, vy na vsi vyrstáte jako pláata, akoli vidla jsem oknem, že sotva jsi dojela do msta, už sis pivedla amanta. i kdo byl ten švihák s tmi dlouhými vlasy? Hezký hoch! Inu služky to jinae nedlají. Také nic proti tomu nemám, jen když se mi netoulají. Rozumíš, Baruško! Nyní jdi, svle se a zeptej ko,
Baruška
—
2
27
«
«
a
mluvil s panem po práci u kuchaky. « Bartoš ale, Slavíkem, slyšel tato slova i ekl: ^Milostivá paní, rate odpustiti, zítra je nedle, rád bych provedl dceru, jež izde ješt nebyla, po mst, dovolte jí zítra ješt svobodný den.« Paní pivolila, doložila: »s prázdninami ovšem se nezaíná služba; ale budiž, pijte si zítra pro ni, nyní ale a jde a obeznámí se s domácím lidem. fiaruška stála již jako na uhlí, každé slovo jí picházelo divné, každé bolestn se vrývalo v srdce; majíc se nyní odlouiti v té cizin, ježto se podobala srdci Barušinu jako pustá, od otce, padla mu okolo krku, se
a
hlasit vzlykajíc. Bartoš
ale,
a
»No! no!
pravil:
tajn
též
cítil
Vždy t
tu
neobyejnou nesndí!«
tesknost,
Milostpaní
ihned doložila: »Bojí-li se vaše dcera lidojed zde?«
Tím
Baruška se vzchopila, a pan Slavíek vymlouval ka: »Není divu, když dít po prvé cítí se v cizin, avšak nebudeš zde, Baruško, se vzpamatoval Bartoš
v ciziín.«
Naež ekla
i
milostpaní: »Mazlit se
s
ní též
nebudeme.« Bartoše to už píchlo i ekl: »Pro8Ím vás, rate mi, pane Slavíku, povdti, zdali zde nablízku njaká hospoda, abych mohl tam postaviti svého kon.« Pan Slavíek se podíval na svou paní; ale ta nechtíc rozumti, zavolala služku, kouc: »Ukaž, tomu muži zde do hospody, a jde Baruška s sebou, aby vdla,
kde izstane; pijte
ale
ob
brzy nazpátek.
Všichni odešli, Bartoš po cest nic nepromluvil,
le
na Vranku, Baruška též ne, oba byli ale dosti zabraní v myšlenkách. Pišli na místo, Baruška Bartošovo islovo: »Dcero,
vzlykati, ale
18
moudrá!«
k sob; ješt více ale úsmšky doprovázející Baruška byla v kuchyni a kuchaka poala se
pivedlo služky.
opt poala
bu
ji
ji pak do komory, kde kde mají uložené své vci, táv té truhlici; Baruška otevela
vyptávati po tisícerém, vedla
budou spolen
spáti,
zala se, co všecko ji,
ukazovala,
pkný
i
i
má
ráda chopila se té píležitosti, vezmouc
i ekla: »Prosím vás, pijmte ode malikost na pivítanou, ráda «e odsloužím i budoucn, když budete shovívati mé nezkušenosti. Cosi podobného dala a ekla Baruška i té druhé služce. Tím se Baruška jim aspo tentokrát zachovala, a za to jí, když si ulehly k spaní, vykládaly, co a jak je zde v dom, kdo panuje, jak se musí chovat a podobné. Kdyby nebylo tma, mohl vidt lovk, jak nad mnohým se zardla Baruška; ale dobe, že bylo tma, byly by se nezkušené notn vysmály.
mne
šátek na krk,
tuto
Peplnna usnouti,
a
v duchu myšlenkami, nemohla Baruška když pak mladost zvítzila nad starostmi,
ji sem tam unášely. Jak svítalo, probudila pak podle svého obyeje, tajn se pistrojila, i aby
divné sny se
druhé neprobudila,
tiše
sedla na své truhlice a vzavši
ní; tomu pivstání a tomu tení pak probuzené služky velmi se usmívaly, dokládajíce: »Ty budeš chtt sloužit podle písma, a ovšem za ranní vstávání budeš chtít dostati plat od paní!« a vtom se daly do hlasitého smíchu. Baruška nevdla, jsouc zaražena, nic jim k tomu odpovdti, jen knížku odložila a pak za chvíli pravila: »Víte, dv-
knížku sebou dovezenou, tla v
ata, že dnes
mám ješt svobodný den, a chci ho užíti, hodn ten mstský život. « »Však jej
abych poznala
ješt dosti poznáš,« smály se ony a pak zaaly vykládati, kam má všudy jíti, co vidti a zkusiti. » Ovšem,
když pjdeš s otcem, neužiješ ani tetinu; inu pozdji bude lépe!« Baruška zase nevdla odpovdti, jen to 19
bolestn
cítila,
že zde mezi svými soudružkami
nebude
možná jak doma s dvaty sousedskými se dorozumt; Kvasvt a tchto je velmi rozliný. pila k otci do hospody, a zde takoka odpoinula si stísnná její duše, ba pohladní Vranky bylo by posta-
—
cítila, lže její
ilo, aby urovnalo
její
Na
Byla nedle.
mysl.
Bartoš a dcera jeho byli by po-
díve než na kostel? Zadost iníce pobožnosti i zvdavosti, prochodili mnoho kostel, až pak ve hlavním chrám upoutala mnohá krása ducha rozilené Barušky. Už množství lidu sváten odného povznáší ducha nad všednost a každý svátek zdá se býti jasnjší; a to i pro lovka mstského, kde pro množství lidu vždy bývá takoka nedle; což teprv pro lovka venkovského! Baruška vidouc tu ohromnou prostoru, ty štíhlé pilíe a klenutí k nebi se pnoucí, cítila, kterak i jí se srdce šíí a klene se v chrám Pán. A mezi tmito zkamenlými city dávných jak lib vane myslili
vk
nadšeného kazatele, jak
živé slovo
se
ujímá v myslích,
jak zde co blesk rozmítá marné úmysly, a jak rozhívá
pedsudky
ztvrdlé
sobecké,
lovk
a
zapuzuje mraky kalné chtivosti
pomocí slova živého, slova vroucího
vniká v hlubokosti své bytosti, zde
cítí
Boha
v Bohu. Jaká to shodlost povznesené mysli
a cítí se s
hudbou
V takových okamženích ovšem vzácných poznává lovk citem, co je modlitba, co náboženství. Baruška mla takovou dooslavující
a
doprovázející
služby
Boží!
bu, a když už dávno byla vyšla z chrámu, vždy byla
ješt plná byl
její
nen
nežli ten, jenž smysly naše vábí.
Ko-
ovšem vítzí tento svt skutený. Bartoš vodil
svou dceru po
20
duše a v sebe abrácena, jako by tam
svt mocnjší
mst,
avšak
nevda sám
kde, co a jak,
chodil
za
tom onom
ml
Baruška byla by pak se ráda po však ješt mén otázkami zastavovati.
jinými;
tázala, ale ostýchala se; otec
chuti lidi
dm, kde Kaenka Hlavsovic, též z T., Kaenka byla již dv léta ve mst a mla práv též prázdný den, mla nesmírnou
Na
štstí našli
byla ve služb.
dnes
i
radost, že
mže
nastala veselá
s
milou Baruškou
doba. Bartoš pozval
nimi oberstviti
s
aby
se.
Kaenka moudrá hned
podle
radila,
rozdlili jídlo a pití na rozliná místa; tu
si
tam nco, aby všecko vidli
a
Tu ovšem Kaenku, aby šla
se toulati.
rady. Baruška
její
mla
nco
a užili. Uinili všecko
se co diviti
tm pkným
shromáždnému k jídlu, pití a rozprávce. Kaenka jí mnoho vysvtlení dokládala, nad ímž asto Baruška kroutila hlavikou. Když pak Baruška tajn se jí ptala: »Kaenko, prosím t, ekni zahradám
a
tomu
lidu zde
asto postávajíce kolem nás zde obcházejí?« smála se Kami, co
ti
enka
a
páni tamto tak na nás hledí a
šeptla:
»Milá Baruško, ty snad nevíš, že
velmi hezká a zdravá
a
bujná, a to
bys byla dobrou pochoutkou, a to zují.
brejlí, ano,
Neuvíš, Baruško! Jak zde
nezkušená dvata,
ti
jsi
páni myslí, že
naped se oblipáni umjí svádt
již
ti
my jsme, picházejí z kraped nimi a ped babami, jež
ježto, jak
Bh
raiž nás chrániti jim nadhánjí ubohé obti. Ach, já ti vím strašné pípady !« Baruška celá se zardla; nejen na odpov, nýbrž hlavn tím, že mezi tmi pány brejlícími vidla i toho malíe, jenž ji vera doprovázel. On sice nejslušnji se choval mezi nimi; ale zdálo se, jako by ti je.
druzí
jemu schváln
Vdla, i
jak
Vlasáek
zkrátit
(tak
a
úsmšn
na Barušku ukazovali.
zde pobytí;
šli
jinam;
ale
jmenujeme toho malíe pro dlouhé
brzy vla-
21
sy,
pokud jeho pravé jméno nezvíme) vynášel
Kaence Veer
se,
což
bylo podivné a zajímavé, ale Barušce mrzuté. radila
Kaenka
do divadla,
a
sama, nemajíc
nemohla s nimi, nýbrž jen je tam zavedla. Tu teprve pro dtklivou mysl Barušinu nastala doba, jíž se až posud žádná v život jejím nevyrovnala. Pro cit neporušený, pro srdce nedovolení na pozdní hodinu,
jíti
zkažené, pro smysl nezkalený spojená krása všeho ní,
jako se vyškytá v divadlech velkých
mst,
je
umvítz-
ná nad všemi jejími pvaby. Zde stavba sama, zde ezbá a malí, zde hudba, zde spolenost svátení, zde pak obraz života živ a veskrz a krásn pedvedeného
všelovenskými
city povznáší
lovka nováka. Su-
me, jak ilý duch Barušin pásl se zde a kochal. Naproti Barušce povzdáli stál open o stnu muž mladý, dlouhovlasý, vousatý, jenž zase naopak hledl na divadlo, nehledl kolem sebe, nýbrž zdálo se, jako by zvláštní libostí takka daguerotypoval v mysli své city Barušiny. Neušla mu žádná stopa rozmanitých cit na upímné tvái Barušin. Baruška byla jemu štíhlý,
divadlem. Byl to zdali poutala
opt
náš
oko jeho
známý malí. Kdo rozhodne, umlecká, i snad i jiná
libost
touha zanášela jeho pozornost?
Na
divadle se dohrálo,
opona spadla, Baruška ješt zapomenuta hledla za minoucími obrazy; avšak Bartoš vzpamatoval svou dceru, ka: »Drž se mne, a se neztratíme, nesnadné je shledání se v takovém davu.« Pustili
se
proudem
Bartoš ovšem svalovitý
lidu,
hrnoucího se ke dveím;
dobe takka
klestil cestu, ale
ostýchavá Baruška brzy byla odtržena, a
nji
jak kapka u
22
ím
prospš-
se prodíral Bartoš, tím více opozdívala se Baruška
behu
dlouho se otáející, nežli
ji
pohltí
proud kupedu
na námstí
pádící. Bartoš byl už
ruška ješt v divadle; ano zdálo
se,
jako by
Bu
pomáhala trochu schválnost tverácká.
a
Ba-
náhod
jak
bu;
když Baruška osamlá úzkostliv hledla, kterak by shledala se s otcem, stál tu ped ní náš známý Vlasáek, nabízeje se zdvoile ku doprovození. Co bylo zde initi, nežli
vdn zavsiti se pod
jeho paždí a odevzdati se
Malí pravil, že bude nesnadné najíti chtl hned otoiti do ulice vpravo; ale Baruška prosíc, siln zdržovala ho na divadelním pláce, dobe vdouc, že otec zde též se po ní bude shánti,
laskavosti jeho? otce, a
pkn
emž
v
se nezmýlila.
jak petrhoval,
po
pece
A Vlasáek
našla
její
její
Bartoš dkoval Vlasákovi, ale
ní.
není teba, aby se obtoval,
pozornost
všeli-
badavost otce, slídícího
a
i
doložil, že už
jen jde po svém, Vla-
nebezpeno je v tak velkém neznámé ulice a domy; k tomu doložil: »Jdu pak beztoho tou samou cestou; dovolte mi tedy, abych šel s vámi.« Na to nemohl Bartoš íci nieho, tím mén, an Baruška rychle zvolala: »Ah! To
sáek
zas dokazoval, jak
mst
veer
se
pkn Šli
hledati
hodí!«
tedy pospolu. Bartošovi trvala
ho; ale
Vlasáek
tolik
vdl
chze
velmi dlou-
povídati, co se tu, co se
v okolí tenkrát a kdysi pihodilo, co ješt pihází, že Barušce doby velmi mile minuly. i
hezkou píse zazpíval, pi
bojíc se, aby nikdo
mu
emž
nejkratší
sáek
již
stiskl
Konen
ovšem Baruška trnula
tu hlasitost za zlé nepokládal;
zvlášt otec. Ten ale vskutku
sáek tverák dobe
nyní se
i
již
znaje, co
cestou namíiti.
byl nevrlý,
kdy
Hned
ímž
byli
Barušinu ruku; Baruška dkovala
a Bartoš doložil: »S
Vla-
pohnut na míst. Vla-
a jak, byl
sladce,
Pánem Bohem !« 23
Den nato odjíždl Bartoš dom. Baruška zstala ve služb. Jakým citem Bartoš jel dom, uhodne každý prostý, ale poctivý,
má
pi tom
nco zámožný
i
otec, jenž
jedinou dceru. Jakým citem se rozlouila Baruška,
pochopí každá dosplá panna,
jež sice rozhlédla se
po
život, ale citem neporušeným, citem pak nejistoty a
tušením hokostí, jimž
dla Baruška,
že
je
sloužiti; ale zdálo se
jí
možno
ibylo
dosti
bohatá
nemožné
V-
zcela uhnouti. a
že není
poteba souzenou
nejíti touto
cestou do života pedjednaného.
Baruška jsouc poestná, majíc
tedy všechna
pilná,
jak
p,
se
pokorná, pívtivá,
íkává,
že
musila
se
každému, kdo ji blíže seznal; ale pýcha a sobectví brání takovému bližnímu seznání a pízni. Co se ohlíží pyšná paní po tom, co se dje v srdci služky; vždy pak mají pyšní za to, že nižší lid ani nemá citu. Ovšem bývala paní spokojená s tím, co Baruška dlala zalíbiti
a jak se chovala; to je spokojenost její bylo
ho, když se nevadila, což
ovšem
též místa
vidt
z to-
mívalo dost
píiny bývala nevytrženo z pvodní pdy,
asto, když milostpaní pro tisíceré
Barušino jsouc
vrlou. Srdce
jsouc vzdáleno srdcí pátelských, avšak lásku majíc tak
potebnou, jak
ty plíce
vzduchu
a
oko svtla, vysílalo
píze;
ale darmo hledalo. Chtla jednou milostpaní tet svou radost nad ímsi,
své city a hledalo novou
co se mrštila
jí
bylo
hrd
mocn tuto
tklo,
ale
vtíravost »sprosté
jak ledovou vodou politá vtiskla se v srdce
zjeviti;
zdšené,
se
milostpaní od-
dvky «.
Baruška
a dušika její zapýenost tváí byla
zhrozila
a jen
takka ervánky zapadající dušiky. Zapomnla však se pece jednou zase a jala se stýskati si u tety; ovšem tenkrát již byla odbyta, a ponvadž toto odbytí
h
24
ped
druhými služkami, zahanhení bylo citlivjší a ponvadž lovk zahanbený zmaten v tom onom spíše pochybuje, stalo se, že Baruška tuto dobu též zachovala se zpáten neb zpozdile, z ehož si od paní hoké domluvy utržila, u služek pak stalo
se
schváln
pichlavých
úsmšk.
kám Barušiným,
A pro
tu
Byla
to
vítaná píležitost
druž-
uleviti své nenávisti.
dobrou Barušku nenávidly, vždy pak mohla a smla, po
nic jim v cestu nekladla, ani kde
vli jim byla? To práv, že jim bývala po vli, jen pokud smla. Baruška totiž nemohla schvalovati jich rozpustilý život za znakem paní; ano nkdy jim to ono zpíma vytýkala, když mlení její bylo by híchem. Avšak známo je, že poctivý, neúhonný vždy bývá nepoestným a rozpustilým protivný, aspo nepohodlný a takka nmou výitkou už pouze tím, že je jinaký. Byla ale v dom svobodná kojná; od té hned s po-
átku Brzy
odchylovalo se
její srdce, ale
mla
ní útrpnost.
s
ale poznala, že je jinak, nežli se byla
Zmínila se
domnívala.
jednou kuchace o tom, ta však to ostatním, veliký smích si uinila z toho
totiž
hned povdvši
„hloupého" jak pravila, selského dvete, jež takovým vcem nerozumí, i doložila: »Co nevidíš, jak se má kojná dobe, a že dostává více za
msíc
za nic, nežli
ty s tím sprostým panenstvím za celý dlouhý rok za pilnou práci? Té se milá brachu daí, že mohla už ti léta
po
Od
té
sob doby
býti kojnou!«
mla
Baruška tajnou ošklivost proti této ím necudnji se tato chovala.
kojné, a to tím vtší,
Kuchaka pak astji Barušku
napomínala, aby
pec
také už jednou hloupé selské mravy odložila a chovala se po
mstsku. Brzy Baruška vdla, jaké
to bylo
25
chování mínno. Paní sice
kám veejné
písná
potajmu k svým
ileji se chovaly
Zdálo se ovšem, že
vané dobré kousky
kuchaku;
(byla
a
netrpla
služ-
milkování; tím opatrnji ale a tím zdivo-
to ale
etným milovníkm.
milovníci více milují ty schová-
ti
a ty
korbele ukrádané, než tu opilou
práv pimlo
tím více Barušku k
to-
udáním krádeže paní. Tím ale si jí teprv posloužila Baruška. Co jen možná bylo jí uiniti na píkoí, to uinily ty ženštiny, a píležitosti k tomu mu, aby
bývá
pohrozila
dosti,
pi
pi
práci,
jídle
i
pi samém
spaní ve
spolené posteli; toho týrání a špikování nebylo konce; Baruška nemla se ím obrániti proti jejich hrubosti a nemravnosti. Je to ukrutná zbra: hrubost proti mírné a stydlivé povaze.
mla
nhož by si postydla se i ped Kaenkou, kterou i také málo vidívala. Tajné slzy bývaly jedinou její úlevou. Zkracována byla ve všem od Baruška trpla, aniž
koho, u
stžovala. Stydla se psáti o tom
druhých, ale to
ji
nost, kteroužto
kuchaka
když
jí
tak nebolelo, jak ta
pro potupu
jídlo
když jednou
dila se
pouhém chleb
práv pi takovém oddlování
paní v kuchyni, nesnesla to už Baruška,
místo pihlédnouti
nenasytnost;
na
s
ní smýšlí
i
poala pedstírati mlsavost
ze žaloby.
26
a
Baruška ovšem netkla
kuchaka neváhala píležitostn
na potupu domu, ponvadž prý po stran
ímž
vzavši
kuchaka. Paní
paní v ten smysl vyložiti, že to iní rozmazlené puje;
byla;
naho-
ovšem, když odešla, jen jízlivjší po-
smch mla kuchaka se už jídla, což
schvál-
zvlášt,
pedkládala, co už jen pro
talí, slzíc ukázala paní, jak ale
ábelská
týrati neustávala;
ji
psa se hodilo. Baruška radji o ale
otci,
si
milost-
dve
mlsy ku-
milostpaní tím více se rozhnvati ráila.
Od
doby
té
mla kuchaka nieho
ješt více moci nad Baruš-
po libosti paní. Baruška nebyla myslívala trpkosti služby; vždy pak i ona mla doma dveky v svém ízení i eládku mužskou; však nepozorovala, že by kdo její byl zkracován býval od jiných. Ovšem, že kou, ježto už
Takto
si
netrefila uiniti
citlivá
pam
nyní uvádla srdci zkormoucenému tím jasnji obrazy
domova, kdež ona byla paní. Když takto slzíc v noci sob rozvažovala nynjší bídu, konen se vzchopila, a utevši slzy ekla v srdci svém: »Rok není vnost, chci trpliv snášeti a obtovati Bohu ty trpkosti; z
mne Bh.«
zkouší
Taková bývala její konená modlitbika ped usnuDruhý den pak, odhodlan poala, pece zase její srdce se rozbolelo až do veera. Všední den pilná práce nedala mysli pokoje, aby porovnáním toho, jak jindy a nyní, zabývala se; ale v nedli odpoledne, když všecky odešly po svých rejdech, ona však sama musila
a
tím.
dm její
hlídati,
tu vystupovaly všecky obrazy na obzoru
mysli. Jak bývalo vesele v
nedli mezi svými pod
lipami u statku otcovského, jak k ní hledli hoši, aby
njaké znamení pízn, jak k
ulovili
panny! slz
a
nelze
A
zde
svírání
—
další
vylíení obrazu zabránil píval
pemoženého
hoi navždy
ní se tulily milé
srdce.
V mladém
srdci
ale
panovati, vzchopila se Baruška, když
kouc: »Co pláeš? Vždy pak za ti tvrti budeš osvobozena, « a v takové dob pak se jí chtlo do zpvu, v píse vylívala své city. se vyplakala,
léta
Minul zase smutný týden ralo
a to
malicherné týrání
šlechetné srdce Barušino. Velké bolesti,
sví-
lovk 27
dobrý, nábožný snadnji snáší nežli vosí pícháni všed-
zlomyslných
ních,
mla
Jednu nadji pijde nedle, bude na
trampot.
tyto dni, že až
a
ní
potchu poádek
k vyjití odpoledne. Ach, jak ítala ty dni, jak poskoilo vždy srdce nadjí, vzpomínajíc na tuto píští nedli! Pišla nedle
Baruška
a
však
jíti
—
ist
pišlo odpoledne, všecko uklizeno pistrojena, letla ke
okolo domu, kde bydlila
vdaná za muže voskae, jak
Kaence. Bylo
její
— jí
krajanka pro-
pravilo, dosti zámož-
se
ného. Byla tato paní v loni v T. navštíviti své píbuzné,
pi
a
té píležitosti byla
u Bartošovic,
podle chování Barušku
si
vychvalujíc a
Baruška
jí
lahodíc.
a
jak se zdálo
velmi zamilovala, velmi
mla
ji
za to, že jsouc
nkolik hodin svobodna, je takka povinna navštíviti paní Dorotku. Bžela dychtiv po schodech, neb chtla za toto pldne mnoho radostí popáti svému srdci. Znajíc i
už byty v
ona do
mst,
kuchyn
a
že
známí picházívají kuchyní, šla dveku kamarádku,
pozdravivši
ptala se po paní Dorotce. Ale služka pravila: »Milost-
má hosty;« vtom však chyn rozkazujíc. Baruška
paní
ale
políbiti;
dvece
nesmíš meškati míti
ob
bžela
a
pak
jí
chvíli,« a
chtíc
ji
že Baruška je
obraujíc, druhou rozka-
doložila:
mou Alžbtu,
naproti,
vdla,
paní Dorotka, jež
ve služb, jednou rukou se zovala
paní Dorotka vyšla do kují
»Milá Baruško,
pij
jindy,
dnes
až budete
tím za sebou zavela. Barušce vstou-
oí; to neoekávala, vždy pak, když i lovk dstojnost váží podle zámožnosti, nemla paní Dorotka vypínati se nad Barušku Bartošovic. pily slzy do
Slzíc, pibhla k milé Kaence; ta však dnes nesmla vyjíti. Zkrátka rozhodla se Baruška, kouc: »Kaenko, pomohu ti v práci, jen mi dovol, abych si
—
28
postžovala u tebe.«
»Copak
tázala:
je
ti,
Kaenka vždy
zulíbala
ji
mi
se
máš oi
zdá, že
kané!« Baruška vypravovala, co se
srden
i
se
upla-
pihodilo u paní
jí
Dorotky a pak dlouhou adu trampot u svého panstva »Pomysli si, Kaenko !« ekla mezi jiným: »Naše dli
mne
mn
mohou se ke pitulí; pokdyž naše milostpaní jednou to znamenajíc urputn na dve u mne sedící zavolala: „Pfuj! u dvky sedt!" a druhý den nato, když chlapec nevím co velkého provinil, pivedla ho paní k nám obdvajícím, mají rády, a kde
mysli
si,
kouc: „Tady
Pi tom
dnes tvé místo !"«
je
se dala Ba-
ruška do hlasitého pláe, že jsouc dítkem poestných
rodi, má dti
za trest
a
Kaenka,
pokládati. líbala
její
rozumná, chval Pána Boha, že nakládá se
z toho, jak
s
oka
tyto
si
hledati chleba u jiných lidí; když ale
jísti
mají
vyslyševši všecky
krásná
»Baruško! nepipouštj
pravila:
bu
si
Barušiny,
stížnosti i
býti považována za takovou, s níž
ti
uslzená
vci k srdci není poteba
pece
jsi
ve služb,
ubohými služkami, ber
si
pí-
klad pro budoucí své hospodáství, jak ty se chovati
máš co mnohé
paní. S
nevrn
druhé strany a
nemravn
víš
se
už sama, jak
i
služky
chovají, že není divu,
když paní vzdaluje dítky své od nich; nesmíš, milá Baruško, všecko
miti podle
sebe, nýbrž
neupírám, že v panských domech
h
sloužiti, nežli
nemohu
si
v
to, že
nebo din.
tžké,
dosti i
vcí. Ovšem
dvece
je
Já na píklad
by paní, ježto
mn
ale
s
citlivé
dom mšanském.
stžovati na
mistrovou, chovala se ke
ho práce a by nkdy
vc
je
poestnou
hrd; mám ovšem mno-
paní pracuje se mnou, a
by
bylo zmála na míse, je tak pro všecky;
mne za nerovnou sob; náležím k rot, Baruško, ale na tvého otce se hn-
nepovažují
—
Lituji
29
t
vám, že
Ml t
dal do služby.
dát do
nkteré
pocti-
vé rodiny do bytu a na stravu na rok za plat, pak
mla
jsi
nkterého vtšího mšanského domu do kuchyn piuiti se a pi tom také i jiným ženským pracím pivykati, které neznáš, aby z tebe byla dokonalá paní. Která neumí udlat, nezná také poruit. Ale tak, jak jsi nyní, utrápíš se a nepiuíš se niemu, le, kdyby si byla chytlavá, zlému. Ale pece, milá holka, už nepla; potš se tím, že rok není vností; aneb piš to otci a ekni mu, jak to má s tebou uiniti.« Bachodit do
odpovdla: »Ach, Kaenko! Bh ví, co by vždy víš, že to u nás je hanba nevydržet ani rok na jednom míst ve služb. Ono se to snadno ekne, ale rok je pece dlouhý; ovšem si to denn ruška ale
otec myslil,
si
vymlouvám, ale to srdce nechce být rozumné klamat žádnou nadjí.«
všelijak a
—
nedá
se
»Baruško,« ekla na to
ruku na
rameno, »já až dopovím.
její
se horšiti,
ádného tchy,
a
milého;
celý týden
jinak
i
v
u milého
má
—
Kaenka, ti
nco
položivši
poradím,
dvrnl
ale
Myslím, abys hledla
nesmíš si
po-
mi, tak nabývá srdce nejvtší po-
dveti
milé
chvíle
minou, a na
srdce potravy z lásky nedlní, a
dost zle vedlo,
lovk
to
by
se
leheji snese. Co tomu
íkáš, Baruško?« Beruška se zapýila a pak jako nevrle pravila: » Prosím t, Kaenko, nei si posmch ze mne; kde bych já, cizí osoba, nalezla milého?« Kaenka se usmála, kouc: » Bláhová, o to se andlíci starají
jako
pi každé jsi
ty,
píležitosti, kdekoli se ukáže hezké
a sotva se
mýlím eknu-li,
už
mnohý zamilovaným okem po tob
se
zaervenala ješt více
a pravila:
že
dve,
bezpochyby Baruška myslíš, Ka-
hodil. «
»Co
si
enko, abych snad vletla v tenata ledajakého lovka, 30
nmž
o i
ani nevím, co
a
konen
Snad bys mi
jak.
stav svobodné kojné 8chvalovala?«
nedorozumním se však Kaenka pohoršila ty mne snad znáš, abys vdla, že nechci ti raditi nic neslušného, a znám t, že ti neradím nic nebezpeného. Rozumné dve ví zajisté, jak se Nad
i
tím
ekla: »Baruiko,
má
A
chovati.
pak, milá brachu, nemyslím, aby ty ses
zamilovala, naopak radím, abys zachovala úplnou svo-
bodu svého
srdce,
jen pro slušnost radím, bys hledala
upímného; tím odeženeš od sebe mnoho pokušení. Vidíš, mám milého, ten je nyní v Drážanech v práci, je truhláský, za rok pijde a bohdá budeme svoji; zajisté mu vrnou zstanu, ale proto pece si
pítele
mám
známost
Všecko
s
sebou. Jen
sezná, ba
pán
ovsem, oni snad se sprostou
to psala,
nebo
nelze býti bez dobrého známého.
na tom, jakého
záleží
moudrá brzy
mu
jiným a také jsem
dvece
to pravda, že
si
na první
teba
dve
setkání,
se varovati,
pknji
vyvolí;
však
koho má
ped
tmi
s
není nic;
mluví, ale nemyslí to
dvekou. Nás by
rádi pro rozkoš
upímn
—
a milé
mají jinde; však je známe. Spoléhají na naši marnost, že by totiž každá ráda nad sprosté hnízdo vyletla, ale
rozumná nedá se ošidit jejich lákáním. Dejme tomu, že by i nkterý se upímn zamiloval do naší krásy, zdaž by pozdji pece nenalézal, že mu není žena rovVím píklad nkolik, že na ve vzdlanosti ducha?
—
pykali, se
ne pro nerovnost stavu, ale vzdlání. Ovšem
snadno ekne: Však
já si
Ale tžko se to vyvede;
ji
muž
zvdu, ztratí
jen až bude má!
chu vyuovati
žena se uiti. Amen. Baruško, sprosté
ínej
8
pány;
ti
se jen
potajmu
s
dve
námi mazlí
a
nic nezaa
veejn 31
se za nás stydí, a co
by mi záleželo na takovém zná-
mém, který by mne v nedli nevyvedl?« Baruška se drosti, ta
divila,
odkud Kaenka nabyla
však usmívav
odpovdla: »K
té
mou-
té
moudrosti
každá dospje, piln-li svt kolem sebe pozoruje, díve, nežli
sama do proudu
dám po píkladech,
se pouští. Nežli co
poínám,
hle-
kde jich nenalézám, opatrn vkrouji na cestu neznámou. Kdo kvapn, nerozvážn v nco se uváže, snadno toho pozdji pyká.« Baruška nemohouc takovým odolati, poala se poddávati, a konen i vyznávala, co se hned první den jí pihodilo s tím Vlasákem, a jak od té doby asto ho vidívala, an obcházel, jako by ekal, že vyjde; ale ona že schváln se mu vyhýbala, pamtliva jsouc výstrahy otcovy! Kaenka nato ekla: »Tvj otec je moudrý hospodá, ale což on ví, bez eho se nemže a
eem
dm
obejít
dveka?«
Nato nastalo dlouhé vyptávání
a
odpovídání.
»Co
Kaenko, zdali je malí p á n e m?« ptala se prostosrden Baruška. »Malí a malí je dvojí,« odpovdla Kaenka, »jedni malují pokoje a jiné vci potírají barvou, a ti ítají se k emeslníkm; druzí ale, co ty obrazy vtipn vymýšlejí a krásn malují, ti, jak jsem slyšela, jmenují se umlci, a ti, jak se mi zdá, myslíš ale,
budou
se ítati
k
pánm;
myslím
ale,
jak kdy. tveráci
jsou ale všickni, pasou po kráse a hezké pohltit chtli: a
poznáš
dve,
jak by
opatrnosti nezbývá; avšak uvidíš sama
ptáka po zpvu.«
—
Hodiny ubývaly Baruška se chystala dom, a uitelkyn Kaenka vyžádala si dovolení k doprovodní své pítelkyn. Šly chvilku, a bu osud neb náhoda tomu chtla, potkaly toho Vlasáka, o nmž si byly tak 32
dlouho povídaly; Baruška tajn znamení, a
ta
vdla, kdo
žení
Kaenku
šouchla na
vidouc jak se zaervenala, už bez doloto je, a pošeptala
»Dá-li se do
jí:
ei,
bu
pívtivá. « Té rady už tenkrát nebylo poteba; Vlasáek velmi zdvoile pozdravil a Baruška pívtiv podkovala, a o další hovor nebyla nouze. Chvilku s nimi stála Kaenka, pak ale tverácká šoupla ruku Barušinu pod paždí malíovo a ubhla. Baruška sice zdaleka, ale co se už stalo, zstalo;
hrozila
jí
vedl
Barušku, která se sice
ím
si
dále, tím více
sáek
pibývalo
vykládal, že zná
s
poátku
dvry,
Vlasáek
ostýchala, ale
zvlášt když Vla-
otinu, když zaal celé
její
její
okolí popisovati. Bylo to tak živé, že Baruška každé
místo poznávala
a
takoka vidla,
a
když popisoval
zvlášt jedno místo, zvolala, slzu majíc v oku: »To
je
nad statkem mého otce! Bože,« pravila, »jak musíte teprv malovati, když na pouhé slovo celý kraj mi stojí ped oima!« Vlasáek ale byl touto istou, nelíenou chválou
umní
ehož vlastn ském,
a
svého tak dojat, že zapomenuv na hledal,
upímn
hovoil o
umní
Baruška pozorn poslouchala, jako by
se
to,
malíchtla
uiti.
Nežli se nadali,
uvidím, Baruško?«
stáli
ped domem. »A kdy
vás za«e
prosebným hlasem malí, tiskna jí na rozlouenou ruku. »Zítra k sedmé hodin veer budu mít njaké ízení v mst, « odpovdla Baruška po krátkém rozmýšlení, dala „dobrou noc" a vklouzla do domu. »A pro bych mu nedovolila vyproptal
se
mne
i zítra?« omlouvala se, šaty do truhly uklákdyž jí rozum námitky dlal, »choval se ke docela slušn, a jist i dále se tak chovat bude; však ví, že jsem dcera poádných rodi.«
vodit
mn
dajíc,
Baruška
—
* 3
oo
Druhý den byla Baruška kojenost a bolest, zdálo
Tvá
jího srdce. jí
ta
zmna.
I
se
pes noc
zmizely z
je-
tajným podivením ostatní služky pozorovaly a nemohly se domyslit, odkud s
milostpaní byla
lostivá, to je tak, že
Když
že
byla kvetoucí a mysl veselá; všecko
v rukou jen hrálo;
veselost její
celá jiná; všecka ta nespo-
se,
veer
tova, ustrojila se,
neobyejn
schyloval a Baruška
by
vlídná a mi-
Barušce nenadávala.
po
šla
ureném
s
prací byla ho-
ízení do msta;
díve však pipomenula milostpaní, že je v dom toho onoho zapotebí, že by se mohlo z msta s sebou vzít pi jedné cest, emuž paní spokojen pisvdila. To byla ale jen lest; Baruška chtla tím více asu nabýti a ušetiti si domluvy, kdyby se o chvilku opozdila. Kdyby jí nebyla paní vždy pánovit od sebe odstrila, i
když
s úplnou dvrou k ní obrátila, byla by jí ekla co a jak; ale dvra láska byla ta tam; Baruška nedlala híchu z toho, paní trochu
se
upímn už
si
i
obelstíti.
mladý malí vedle ní, skoro to bylo nemilé, že tak kvapí; mohl ho snadno nkdo domácích zahlédnouti, a jakých tu pak potupných
Sotva pešla práh, už jí
z
úsmšk voili,
Když
stál
musila poslouchati!
nebo Baruška od si
Šli
spolu a
upímn
ho-
verejška malíi dvovala.
odbyla své ízení, zaalo pršeti, a tím byla
najednou radost jejich zkažená. Tšili se na pkný veer, a nyní bylo po všem deštníku také nemli,
—
dom mla
—
Baruška hezký kousek cesty co dlat? Tu projela duši malíovu myšlenka zrádná, ábelská. Náhoda byla píznivá nerozmýšlel dále a ihned leh-
—
komysln k vyvedení pokroil. »V takovém jít nemžete,« ekl Barušce, »6tát zde je 34
dešti
dom
též
nepí-
jemné;
vám, zajdeme, než pestane
libo-li
do
pršet,
nedaleké vinárny.« Baruška nevidla v tomto nabídnutí pranic neslušného; ten
když
chasníci, to
se
s
zpsob
dvaty
ve
byl
i
mst
v jejím domovu; sešli,
stovati.
pokládali
ním
když smli vínem neb jiným Napadlo jí jen, co paní ekne,
za est,
jestli
si
poadlouho
nepijde, ale honem si zase myslila: Inu, vždy ani ona by nežádala, abych pro chvíli naskrz promokla a šat si zkazila. Pijala tedy bez upejpání malíovo pozvání a šla
8
ním.
Vedl
ji
do blízké uliky
erného domu,
kém
mst mla
by vinárna trochu
— Dvee
neekla nic. nepíjemného
a zastaviv
u nevelkého
se
zazvonil; Baruška myslila
si:
pknji
se otevely, a
V
tak vel-
vyhlížet! ale
žena pohledu velmi
si byla díve pozorn na posvítila. „I tot hezký, že vy, veselý panáku, zase jednou k nám jste zavítal; a jakou to
pustila
je
dovnit, když
n
hezkou holubiku jste si chytl!« smála se a svítila na Barušku. Pekelný ten smích a pohled z tch hadích oí, jimiž ošklivá žena dve od hlavy k pat mila, byly tak zlomyslné, že Baruška zbledla a celá se zachvla. Slýchala o lidech, kteí pohledem mohou
—
uštknouti,
a
zdálo se
jí,
že
ta
žena takové
má
oi.
Z blízkých dveí zaznívaly zvuky kytary, zpv a hluk, a malí se ptal ženy, kdo tam? »Ostí hoši,« ekla homalíi cosi do ucha. »Nepjdeme tam, necháme donést víno nahoru!« ekl nato a pohlédl na Barušku, jestli i ona srozumna. Baruška spodská
radji
a šeptla
si
mlela, bylo však na její tvái vidt, že jí to není vhod; když se však malí, rozumje tomu výrazu zeptal: »i se bojíte se mnou být sama?« vztyila hrd hlavu a ekla: »Nebojím.« »Tedy nám rychle pineste 35
láhev vína a koláe; posvítím svícen z rukou hospodské a
kré schody.
— Hospodská
úsmškem nahoru, opt
kráejíc po schodech
že se v tch neúhledných malých
spolenost,
odešla, a
Baruska
myslila:
si
Tot
však posud nepipadlo;
jí
nejednou, jak milostpán
vznešená
Barušce na úzké pí-
s
podivná vinárna! Zlého cos slyšela
8ám!« To ka, vzal
si
svítil
ujišoval milostpaní,
krmách
nachází dosti
ponvadž tam dostane dobrého zastavil se malí u jed-
vína.
Pijda do tmavé chodby,
nch
dveí, otevel
jíku;
stála
a svítil Barušce do malého pokotam zcuchaná postel, stolek s umyvadlem, špinavá pohovka, vtší stl a dv židlice, nic více. Okamžení zstala Baruška na prahu stát a s podivením se majednou však obrátila se po pokoji rozhlížela k malíi a úzkostn zvolala: »Kam jste mne to, pane Lešenský, dovedl?« Vojtch Lešenský, tof jméno ma-
—
nebyl
líovo,
úzkosti plný,
pímý
ný, ale
zlý,
lehkomyslný
jen
zahml mu
lovk;
hlas
jako blesk, projel jeho duši; osvítil
oistil a navrátil ho
ten
do svdomí, pohled nevinji
a
sob samému. V tom okamžení
zastydv se sám ped sebou, litoval svého hanebného úmyslu a pedsevzal si, chovati se k Barušce tak, aby ani ta nejmenší
»Co
je
vám?«
myšlenka
nosti?« ekl, jako by se
pak
doložil
nedvry
— snad nehledáte
hlasem
její
upímným
v ní nezstala.
ve
mn
domnnkou a
jakési špat-
cítil
uražen;
opravdovým: »Nebojte
zapísahám se vám svou ctí, že jste zde bezpena!« Tato srdená slova a pohled na obrazy svatých patron, které po stnách zavšeny a za nimiž svcené
se,
koiky pila
byly zastreny, upokojily plachou dívku. Vstou-
tedy do pokoje v
u hodných
36
lidí.
— Za
domnní,
že se
pece
nachází
chvilku pinesla hospodská víno
«
a
koláe,
dovat
eí.
se usmívala,
dobrý vkus,
eí
málo byla by
ale o
svou úšklebnou
se
to
»A
opt Barušku
»ten veselý
a je-
panáek má vždycky
musí íci.« Lešenský
velmi mrzel, a stoje za Barušinou
aby mlela
vyplašila
ke zdraví!« pála
slouží
se
nad touto
židlí,
kýval
jí,
»Rozumím, rozumím, « ekla, protivným svým okem na Barušku pohlédnouc a odešla. »Co že rozumí, ta žena?« ptala se Baruška opt poplašená. »Nedbejte na její slova, vždy je to pouhý nesmysl; což jste nepoznala, že její myšlenky spadly?« a odešla.
má
»Proto
tedy ten hrozný pohled, kterého jsem se
po každé lekla;
ho5tm?« poádná a na žiti
mohou
ale jak
bláznivou nechati slou-
»Je píbuzná hospodského, v služb je její
nesmyslné žvástání neberou hosté
ohled.
Po tomto vysvtlení brzy zmizela
nenucené, déle
s
i
všecka
dvrn,
byla Baruška zase upokojena a
nedvra. Lešenský
ale s
choval se k ní
nejvtší šetrností a úctou;
ím
ní mluvil, tím více obdivoval její vdychtivost,
dvtip, jakýmž každou jeho myšlenku pojala, její jasné a klanl se srdci tomu panenskému,
náhledy o všem,
nevinnému, plnému šlechetných cit. vstupovala jeho vážnost,
nešlechetného úmyslu
a
a láska,
ím
výše však
tím více litoval svého
tím více vstupoval strach, aby
penáhlený krok neml pro Barušku zlých následk. Vdl dobe, že opt zákony k prohledávání veejných míst, kde nevstky se zdržují, zosteny jsou, nejednou byl svdkem, jak surov dohlidai s takovými ten
dvaty
zacházejí, které
zaasto bezdky do takových
míst se dostanou a rády by
kdyby
se jim píležitost
myslil, že je
hanb
utekly a se polepšily,
k tomu naskytla. Když
si
po-
Baruška též v takovém míst, že by mohla
37
pijíti stráž a nevinnou a rychle se
s
vinnými sebrat, pošel ho mráz,
chopil sklenice a pil, jakoby na znamení,
že by rád odešel. Ale Baruška
zdálo
že
se,
spchá dom;
ném hovoru píjemn Také v
se
pamt
jí
bylo
jí
že
ji
milo, a chvíle v
a
ne-
upím-
ubíhaly.
vyjádil Lešenský, že
vštípil,
mu nerozumla,
si
její
tvá
tak
jasn
malovati bude a obraz ten že
pošlou otci; nad tím byla Baruška celá blažená, a už
vidla v duchu, jak se bude i otec radovati a obraz po msteku všem známým ukazovati. »Ale v tom šátku na hlav vás nebudu malovat, Baruško; sundejte ho s hlavy, a já ovinu vám vrkoe kolem hlavy, aby vám k tvái slušely.« Baruška uposlechla, sundala šátek 8 hlavy, a vrkoe tmavé, dlouhé jako proudy po ramenou se vlnily. S rozkoší je Vojtch vzal do rukou a rovnal tak, jak by nejlépe k jejímu obrazu slušely a když se potom na ni podíval, nemohl se zdržeti a nepolíbiti bílé její elo. Baruška se zaervenala a kárav na Vojtcha pohlédla, ale on piklekl k jejím nohám, vzal ji za ob ruce, a upen do oka jí hled, ekl hlasem pohnutým: »Baruško, ty milá! Vi, že jsem nezavdal ti píinu, nedvovati mn? Ujišuju t opt, že ani jedné zrádné myšlenky není v mé duši proti tob. Ale tu neodepi mi vroucí žádost, dej mi jediné políbení! Zasv mne jím k milému dílu, které chci zejtra zapoíti, a spolu k lepšímu životu.« Baruška se zardla co rže a nevdla, má-li dbáti více na hlas srdce, aneb na slušnost; okamžení byla v rozpacích, pak ale sehnula se k Vojtchovi a ústa jejich splynuly v dlouhém, vroucím políbení. Pohíženi v nepocítné ped tím rozkoši, neslyšeli hmot, který se dole strhl a už i na schodech se ozýval
pkn
—
—
38
dveím
Tu najednou dvee
a
ke
a
na prahu se objeví úední dstojník
se blížil.
s
se rozlétnou,
pochopy. »Aj!
Ješt jedna holubika! chopte se jí!« poruil hrubým hlasem. Už chtl jeden ze stráže zbledlé Barušky se uchopiti, an tu Vojtch ji zastoupil, a obrát se k dstojníkovi, ekl: a
po
»Pane, jsem malí Vojtch Lešenský
zapísahám vás svou tu chvíli
nevdla
že
ctí,
ani,
kde
dve
to
nevinné, a že
Zavedl jsem
se nachází.
hanebný in nedám.« pranic nedbal: »0d pvodu svDstojník na tu dectví neplatí; na em byla dostižena, z toho bude souji
sem
jsem hotov podrobiti
a
urenému
trestu,
dveti tomu
e
se
za ten
však
ublížiti
zena, « odsekl nevrle.
Nebylo
s
ním ei. Byl muž hrubý
a
zkamenlý
úedník, jací nkdy dobré zákony u obecenstva v nenávist uvádjí nevhodnou pílišností ve vykonávání jich. »Podej okem laskavým a osladíš i pelynk!« toho neznal. Myslil, že ím krutji slovo zákona vykonává, tím více si vážnost svých pedstavených získá. Lešenský vida, že není s ním žádného poízení, podával jednomu strážníku peníze, aby došel pro drožku (koár), že
sám
s
dvetem
stojník nedopustil
úad hrub
na a
scházelo, aby moji lidé
pojede; ale ani tomu se
vyjádil:
nevstkám
»To by ješt
sloužili.«
Mezi tímto hovorem pivedla stráž
dom
d-
ped nho
i
ostatní
nevstky,
on poruil, aby které v je všechny vespolek odvedli, ukazuje pi tom i na Barušku. Posud stála Baruška jako socha bez smyslu; slyšíc však,
že
s
pochytala,
že je
pipotena k ostatním nevstkám a zalomila rukama a zoumá býti
—
nimi odvedena
fale pohlédla
zodpovíte
a
na Lešenského, kouc: »Jak ten skutek
ped Bohem! ?«
a
jako kvtina
vtrem
zlo-
39
mna
sklesla
lítost,
bolest a
oi
na zem. Vojtch se chvl na celém tle,
hnv
divoce vyvalené
rozrývaly jeho prsa; zuby zaaté,
jako rozdráždný
stál tu
nikde pomoci se nedovolám, se
najednou
dcko drže,
a
pomohu
si
lev.
»Když
sám!« rozkikl
skoiv k dstojníkovi, popadl ho jako
a hodil jím na pohovku; jednou rukou ho pevn druhou popadl na stole ležící dlouhý, ostrý, ku-
chyský
nž
a
obrátil
k jeho
To vše
srdci.
stalo
se
tak v okamžení, že pochopové ani vzpamatovat se ne-
mohli, by pedstaveného svého ubránili,
—
a když to vidl totiž, že je mladík vzteklý, a kdyby ho více dráždili, že by byl schopen ostrý ocel do srdce mu vraziti. »V okamžení dve puste!« zahml Lešenský; »nežli bych dopustil, byste ji zneuctili, pi sám Bh! Díve umete
chtli uinit, kynul jim sám nazpátky
vy
i
já!«
Uleknuti upustili od
—
-
dvete.
»A nyní
rychle odtud!« pobízel Lešenský Barušku, ubohá sebravši se, vzala šátek a jako opilá se potácela se schod dol. Vojtch naslouchal, až se dvee u domu zavely, ješt chvíli ekal, a ješt chvíli, a když se domníval, že je Baruška dost daleko, by nebyla dostižena, odhodil nž do kouta, ka odhodlan: »Nyní a ta
jsem tala;
Hned
váš!<'
jejich
se
vdce
ozval z ulice hluk a
však
nám
neušla!«
ho stráž zmocnila trnul
hnvem
kik:
ekl
tu se a
s
a
a ruce
studem.
mu
spou-
Vtom
se
potuteln usmál: »Aha,
ábelskou
radostí se po-
Vojtcha. Ten se zachvl po celém tle a zoufale chtl svá pouta petrhati; ale bylo to marné namáhání: »TJbohá, ubohá! Tedy všecko darmo!« zaúpl a horká slza zalila mu oko. Stávalo se, že nkterá z tchto asto politování hodných dívek, aby ušla veejné hanb, radji život v útdíval na
40
ku
nasadila, a protož byly se rozestavily stráže
ních ulicích, aby žádná
v
tch
i
v okol-
oveek
zbloudilých
Také Baruska vbhla do rukou rozpostavené
ušla. ži
z
ulici; nic
nebylo plátno
Lidé se sbhli.
ped
Barušce
tím
—
—
zatkli
nestrá-
ji.
Ach, jak tu bylo ubohé, nevinné
davem
zvdav
lidstva, který
vržliv na ni hledl! Neslyšela tu lítostného slova
a
opo-
z
toho
davu, jen káravá slova, jen úsudky písné neb opovržlivé.
hezké
ekly
Mladé dcerušky ptaly
dve,
—
vnadné
lež;
dve
se
matek, co provinilo to
že je stráž odvádí, a
—
a
matky
necudn pokikovali na
dával na srozumnou, že doufá brzy
Baruška pála ani
tvá
její
plna
s
uzardním
ni,
jí
a pohltila ji;
popáno — vždy
Konen
strhl.
ba nejeden
ní se sejíti.
aby zem se otevela
si,
zakrýti nebylo
rový strážník
s
mladí zhejilcové skly pohlíželi na
jí
šátek su-
byla míra hanby a bolesti
— padla bez smysl na dlažbu. Tu pistoupila
k omdlelé, vzala šátek s krku a útrpn pikryla jí tvá: ona jediná rozumla, co se v duši dvete nešastného míhá. Hrubý biic ale strhl šátek s bledé tváe, hodil ho paní nazpt a nevrle ji odstril, broukaje na takovou nepotebnou šetrnost. Zatím pivedli i ostatní nevstky, a když se pesvdili, že mdloba Barušina není petváka, vzali ji dva strážníci mezi sebe a s ostatními odvlékli do vzení. Muži, kteí pi prohledávání veejných dom pistiženi tam byli, žádných trest ani hany neutrpli, tm bylo dovoleno paní
z lidu blíže
odebrati se
bám
dom; ponvadž
ale
Lešenský
se byl protivil se zbraní, byl
ostatními,
To když
mnohým
úedním
oso-
v poutech veden za
štulcem pamatován na svou prchlost.
lidé vidli,
zaali reptat,
nebo
se byla
o hrdinném zastání se milenky jeho až na
povst
ulici
do-
41
«
Ženské mladíka tajn obdivovaly
stala.
pro takovou osobu posmívali
štulc,
ani
vidl jen
má
jeho
hrdinství.
ani
litujících
že se
Lešenský však nevšímal
si
—
a
a
posmívání
muž,
na kterém se byl tak
hrozn
paní,
dve,
zoufající
litovaly,
mužští hlasit
trpti
ani
prohešil. *
Když pišla Baruška opt k sob, vidla, že leží na moráni* v temném vzení; okolo ní stálo nkolik nevstek, ježto byly pomohly žen žaláníkov ji vzkísit. První její pohyb byl, že si zakryla bílá adra, jelikož ji
byly ženské rozšnrovaly: sklenici
žena na posilnní podávala,
jí
koalkou, kterou
s
odšoupla
ošklivostí
s
zpátky a prosila snažn o trochu vody. Zena odešla pro vodu, ji
jedna
a
nevstek chut koalku
z
žaláníková notn vyplísnila,
Barušce, se
i
za
ulehly
s
kterou
mla
nebo
zaež urena jen
vypila,
byla
žena zvláštní útrpnost. Baruška
vodu laskav podkovala, a když žena odešla, nevstky na urené morán. Rána, která znena-
dání Barušku byla zasáhla, tak siln ji omráila, že posud ješt nebyla pišla k jasnému vdomí. Teprv když vše
vkol ní utichlo, obraz svého Tu teprv proud horkých slzi
v mysli.
myslila, že
Hluboké
jí
neštstí se z
oí
rozvíjela
vyhrnul;
srdce bolestí rozpukne.
její
stkaní a
nplá Jedna však pece
keovitý plá
probudilo
které z nevstek, a zaaly hubovati na ten hloupý a že
by
té bolesti
už mohlo býti dost.
zakikla: »Mlte
pejte jí slze, když si popláe, od srdce jí odlehne; takovou bolest jsem také zkusila. Nato vstala, pistoupila k Barušce a utírajíc jí oi zá-
ji
*
42
Morán,
a
z latí sbitá postel,
pokrytá slámou, tolik co Pritsche.
kouc: »Upokoj se, milá, upokoj se už, as raní, as léí. Když mne po prvé sem pivedli, myslila jsem, že tu hanbu nepekám; ale te si už z toho nic nedlám a po stran se tomu smju; však to je bez toho jen pouhá komedie, vždy my to všecko známe. Když jsem z domova sem pišla službu si hledat, byla sterou, tšila
ji
jsem mladá, poctivá, hezká holka; neznala jsem zde ani
dušiky; odkázali mne k dohazovace. pro
mne
Nemla
ani první, ani druhý, ani tetí den.
služby
Když jsem
pišla do msta, zbyl mi groš penz; ten jsem první den utratila, potom jsem nemla nieho. Žebrat jsem se
stydla, hlad jsem
služba žádná, zastavila jsem
mla,
pjila na nj pt groš; tvrtý den pišla jakási paní, té jsem se takže mi hned dva zlaté stíbra na ruku
šátek u dohazovaky, ona mi víc nechtla.
tuze zalíbila, dala a
hned mne
né,
radila jsem
a
s
sebou chtla se
s
vzíti.
Mn
dohazovakou, co
to bylo div-
mám
dlat,
mi to zdá divné, že tak na mne ta paní doléhá a že se mi nelíbí; ale ta se mi vysmála a ekla, abych jen šla, že se budu mít dobe a že se mi služba jist Pivedla bude líbiti. Šla jsem tedy; co také dlat? mne do domu, kde bylo asi osm dvat; ty mne hned obstouply, uzlíek s šaty mi vzaly a byly tuze pívtivé. Potom mne dovedly do pokoje, kde byly lázn a kde jsem se musila vykoupat a obléknout do panských že se
—
šat, nato
mne
vedly ke stolu, hostily jídly, jakých
jsem ani nikdy nevidla,
a
piln mi vína
jsem vyhladovna a nenechala jsem
se
nalévaly. Byla
tuze pobízeti;
všecko to mi lahodilo, a zdálo se mi nejinak, než že Opily mne a potom položily do jsem zaarována.
—
zvláštního pokoje na
mým
životem
pkné
lože.
— ráno shledala
Ta noc rozhodla nad obtí ha-
jsem, že jsem
43
«
nebné kuplíky,
noc pišli prohledávat, slzám musila jsem
s
jsem
dila
bovali,
vrátila
Když mne
od
—
chtla jsem sloužit nevili,
bu mn jsem
i
se
druhou
prosbám
bu
já zaklela
a
v-
druhými; zde v tom samém
pustili, cho-
žebrák o kus chleba;
a prosila o službu jako
Konen
ním.
lidi; a
mým
na vzdor
a
nevinnosti. Byla
mezi
si jíti
zení jsem plakala jako ty nyní.
za stravu
mé
veta bylo po
a
jsem v zoufalství a netroufala
bu
ale
mne
mne nepote-
odstrili
jsem nelítostné
s
opovrže-
lidi a
zoufale
do místa, kde kynulo dobré živobytí;
doby jsem ztracena navždy, velké slze kanuly po tvái nevstky a padly na bílé rám Barušino; kdo ví, co je bolest, porozumí i bolesti jiných, a protož Baruška soucitn ruku stiskla padlému, ale napravitelnému dveti. Bolest však u té té
Dv
nebyla tak hluboká; poplakala, požalovala a se utišila
a
pro ni
kala,
spát.
v srdci byla zoufalost. Jindy, když tížila,
její
hledala
vždy
ji
útchu v modlitb,
dve
našla v
studenou dlažbu,
k Bohu;
keovit
a
njaká a
bolest srdce
istá zbožná duše i
nyní klekla na
sepiaté ruce
zdvihnouc, chtla se modlit, ale trpce znla slova:
»Ote, jak
modlitby
jsi
to
Bh,
bolest
tvá.
Vyslýchající
úedník
44
z
dve
a zoufalství prožitá
rozumný; na první pohled zhejilá frejíka, a
a kotvice
zoufalá
výslechu.
poznal to veselé kvetoucí
noc v hrozném trápení
po-
z úst jejích
za-
—
jsa spravedliv, dopu8titi!«
Ráno byla Baruška odvedena k ní nebyl
k nebi
—
mohl dopustit!«
pdy; nebo
nenalezla
úpla: »Mohl-li toho by v
konen
Jen Baruška bdla, bdla a planebylo nikde útchy, nikde konce žalu,
šla
byl
Nikdo
— jediná
zmnila
její
muž velmi vlídný
a
seznal, že to není sprostá,
výslechu
konen
vidl, že se
jí
kivda. Bylo
stala
pravil,
vod,
co
mu
velmi
jí
nebylo
Propustil tedy Barušku na svobodu, dav
ské
upímné napomenutí. Vrátný
otevel a pustil na nahoru: »Ó Bože,
Nkolik
ulici. ti
zajisté
srdce
d-
radilo.
pouze otcov-
jí
dovedl
ji
ke dveím,
picházelo po
lidí
vidli
jiných
mu
tomu nedaly uiniti, jak
jež
rád by byl na-
a
líto,
kdyby
pokazil,
jiný
vera moje
ulici
zahan-
uzardlou tváí se obrátila rychle zpt ke dveím, by ve vzení se ukryla ped svtem. Ale klepání její bylo marné, tam se pouštli jen ti, kteí tam nechtli. Zoufale posadila se na lavici ped dvee a pemýšlela, kam má nyní jíti. Zpátky do služby? Paní by ji vyhnala, jinde službu hledati nemohla se také odvážit bez vysvdení; vzpomnla si, co jí ekla v noci nevstka, jak se jí vedlo, když službu hledala. Bože, jak smla ped Jíti dom k otci? bení,« pomyslila
si
Baruška
a s
—
—
—
nho
vstoupiti; byla otcovou jedinou rozkoší, jedinou
chloubou, každý
mla ne!
pijít
dom
ji
jmenoval okrasou osady,
ctil a
dom veejn
cestu rychle nastoupila. ta
bledá, prostovlasá
Na
tom
a
míst vsak
se
sem tam,
si
za
nikoho nevšíokolo
bránu,
neohlédnouc se více na svt, nebyla
práv
eka
tuze
hluboká,
dva muži v loce, chystajíce; než tedy vlny Barušku do velkého
blízko byl pístav lodí, a
nkam
—
si
dívka; ale ona
ulicemi
mostu vpravo na beh, skoila do eky.
nyní
»Ale kam? Ješt odhodlan a tu jedinou Lidé se ohlíželi, kam spchá
ne!« vzdychla ubohá.
jedna cesta mi zbývá!« ekla
mala, pospíchala
a
zneuctna, zhanobena. »Ne,
stáli
s lokou pipluli a ven ji zpování vynesli na beh.
proudu odnesly, muži
vytáhli
navzdor jejímu
Okolo-
a
jdoucí se zastavili, rybái se sbhli, a tu jeden
z
nich
45
«
povídá: »Ah, to jedna z nevstek, co
vera
sebrali.
Bh!«
vzkikla Baruška, »tak mne nejmenujte, já jsem nevinná !« a vytrhnouc se jim, obrátila se zase k ece; ale bolest ji pemohla, nohy jí klesly a ve mdlobách padla do náruí rybáe. »Pro
Poslední
práv
zoufalé vykiknutí zaslechla paní, která
její
poruila zastavit
jela okolo;
stalo; slyšíc pak, jak
a ptala se, co se tu
co se pihodilo, slezla
a
s
vozu
poruila rybám, aby dve šetrn položili do vozu, a když to uinili, podkovala jim, vstoupila do vozu je a jela rychle k mstu. »Když lovku nejh. nejblíž; do lepších rukou se ubohá dostati nemohla, ekl starý rybá, dívaje se za vozem. a
Bh
A
kdo byla
—
Kdo by
paní vznešené postavy a milého pohle-
ta
náruí
du, v jejímž
Baruška probudila ze mdloby?
se
v bohatších tídách obecenstva na ni
se
ptal, bylo
by
požívá ve
mst
mu
eklo, že je paní Milinská bohatá vdova, bez dtí, že je moudrá, neúhonné povsti, že
Kdo by
ka.
chatrí
se
všeobecné vážnosti, odvážil vkroiti
se
a ptal
na
se
ale že je podivín-
do
tch chudobných
tomu by se eklo: »My víme matkou a že jí denn sta srdcí
ni,
o ní tolik, že je naší
žehná. Nikoho nepustí bez pomoci, bez rady, ona je
náš ze
andl
strážce. «
mdloby
jejíž
íval;
pohled pln
nevdla,
Milinská vzala vila:
46
»Utš
— To samé myslila
procitla a vedle sebe v
se,
nhy je-li
ji
to
a
si
Baruška, když
koáe
vidla paní,
dobroty soucitn na ní spo-
skutenost i pouze sen. Paní lahodným svým hlasem pra-
za ruku a
ubohá;
jsi-li
vskutku nevinná, budu
ti
matkou chci
a zastanu se
t;
podati ruku a být
ti
jsi-li ti
padlá a chceš se polepšit,
podporou ve
všera.«
»0 Bo-
že!« zvolala Baruška a padla na kolena, »já pochybo-
Tob,
vala o
svého!« se
i
že
jsi
Ty mi
spravedliv, a
líbala ruce
dobré paní
k ní shýbla, políbila
ji
posíláš
andla Paní
a kropila slzami.
v elo, a
erné vrkoe Barušiny. Koár
dv
slze
padly na
u
pkného
zastavil
domu.
Pibhlo nkolik dvat, pomohly
Barušce pres scho-
dy a na poruení panino hned ji dovedly do zvláštního pakoje, pevlékly do istého prádla a položily do lože. Paní také hned poslala pro svého osobního lékae, nebo byla pozorovala, že Baruška má horkost a zimu;
potom odstranila dvata z pokoje, posadila se u lože Barušina a vezmouc její ruku do svých, ptala se a laskavou šetrností, co zavdalo píinu k inu, jakého se Baruška upímn se vyzpovídala chtla dopustit.
—
své dobroditelkyni ze všeho, aniž tu nejtajnjší myš-
lenku
ped
znatelka
ní ukryla, a paní Milinská byla píliš
lidí,
by nevidla, že nevinná tvá nelže.
D-
práv na behu
tre-
kovala dvojnásobn Bohu, že se fila;
dobrá
napomínala Barušku k pokoji, tšila laskavými
slovy, že se to všecko zase dá napraviti, aby jen
dv-
ovala v Boha. Taková slova byla pro duši rozbolestnnou hojícím balsámem; ukrutná tíže, která srdce panenské ustavin svírala, ulevila. Konen umdlena na na tle i na duši, usnula, ale spánek její byl pln divokých sn, a když léka pišel, vidl, že tu silná zimnice že se co obávati, by nenásledovala horká nemoc. Obávání lékaovo nebylo marné; Baruška vskutku padla do horké nemoci. a
Vlastní matka nemohla by
ji
lépe obsluhovati, než
47
to
inila paní Milinská. První dni pišla Barušku na-
Kaenka; dovdla
vštívit
se,
jaké neštstí pítelkyni
potkalo, a tu hned pátrala, kde
Milinská
vdla,
jí
a
je,
všecko vypravovala, jak
až se doptala. jí
Paní
byla Baruška po-
Kaenka hrozn plakala a piznala se, pvodkyn, ponvadž Barušku k
vlastn ona všeho
že to-
mu
pemluvila známého si najíti, a že jí k tomu Lešenskému íkajíc donutila; dlala si tak trpké pedhzky, že
ji
musila paní Milinská tšiti,
a
by
ji
byla ráda
také trochu pokárala.
Paní Milinská ráda by bývala, kdyby Baruška, až by se zase uzdravila, na krátký as opt do pedešlé služ-
práv
k paní Slavíona se chtla starati o uhájení cti dvete nevinn potupeného; domnívala se, že to tím spíše udlá, že je Baruška manby vstoupila;
jen pro
kové, by poznala
její
želova píbuzná.
—
Šla tedy
lidi.
smýšlení, a zdali by
i
Ale velmi se zklamala; tato paní
nechtla ani slyšet, a vyjádila se krátce, a Baruška vinna nebo nevinna, že pece je veejn
o Barušce je
zostuzena, a špiniti.
eho
s
takovou osobou že svj
Paní Milinská vidla, že by
marn
dm se
nechce
namáhala
pijmouc Barušiny vci a list, který byl Lešenský z vzení poslal, jela dom. Baruška, a byla volná ve všem ídit se podle rady paní Milinské, nicmén pece jen s hrzou pomýšlela na to, až zase pijde do spolenosti té kojné a kuchaky dokazovati,
a jejich
mlela
úšklebky bude
list
od Lešenského
a jí
nec bledé tváe, ale nevzala
dectví,
48
protož byla ráda, když
ekla, že nepjde k tet. dávala, pelétl lehký jej,
sama petla, že má isté svdomí.
linskou, aby jej
a
slyšeti;
se paní Milinská vrátila
Když
tedy,
a
rum-
nýbrž prosila paní Mitím dala nejlepší sv-
List
znl
takto: »/C
Tvému milostivému
srdci,
ubohá,
T
prosím: nešastná panno, se utíkám a na kolenou híšníku nehodnému! Prohešil jsem se nezloe velice proti Tob, trpím však za to muka, jakých ty
mn
neznáš. Tvoji bolest oslazuje
vdomí,
mn
erv
však
útcha
ta
chybí a
vin
mne hlodá. Jediná jsem se všemožn piinil
že
zlého
nevinn svdomí
utšující myšlenka je
trpíš,
ustata,
že
Tvou est, že jsem hotov byl život nasadit. Nechci in svj jina líiti ped Tebou, peju si jen, bys i Ty dobrotiv na to pomýšlela, opovržení a nenávist, kterou v srdci svém jist ke máš, pemohla a k návrhu mému laskav pisvdila. Jediný prostedek, est Tvoji Ti navrátit, zdá se mi být ten, když dovolíš, bych veejn sml za svoji nevstu prohlásit. Akoliv já sám sebou opovrhuju, vím pece, že u veejnosti vážen jsem a nikomu ani nenapadne, dve bezectné že bych nevstou nazvati chtl veejn. Protož neodvracej se s opovržením a pijmi mj návrh. — Cítím to, že nejsem Tvé ruky hoden, a protož dokládám, pijmutím návrhu toho že nebudeš nikterak poutána; Ty^s svobodná, a v Tvé
mn
zachrániti
—
T
-
moci jediné jest zniiti aneb ustáliti svazek ten. Smím, íci, co bych si pál? Vz tedy, že ustavin, bd, sn, ped sebou vidím postavu andlskou, s jejíž tváe
—
záí istota duše a nevýslovná nha. Andl ten ukazuje mi ráj, plný blaženosti a klidu, a sotva zatoužím
po a
nm
a chtl bych vkroit, bránu
písným hlasem
zniit tento
ráj,
— A ten andl
volá: „Zpátky!
pede mnou
zavírá
Drzá tvá ruka chtla
protož nemáš jeho blaženosti okusit!"
jsi Ty, panno istá! Prosím T, odpovz mi záhy; navra ponkud jen pokoj rozbouené duši mé a ekni, že jsi neuzavela srdce svého pede mnou
Barunka
-
4
40
navždy, že budu moci nouti.
asem odpuštni Tvého
S nejhlubší úctou«
dosáh-
atd.
Baruška plakala; sama psát ješt nemohla,
ale paní
Milinská se nabídla, že odpoví, a hned také sedla ke
Když jsem ped rybái práv z vln vytáhli dve, které ze zoufalství svj život chtlo ukonit. Není-li pravda, že tušíte, kdo bylo to dve? Proto také nechci podrobným vypravováním srdce Vaše rozrývat, jen to vzte, že jsem vzala ubohou k sob a že jí chci býti matkou. Následkem neštstí svého padla do nemoci, z níž však, doufám, brzy vyvázne pomocí své silné povahy a lékaskou.* Nemže sama na Váš list odpovdti. Návrh Váš pijímá, což i za moudré uznávám; jestli však zasnoubení to asem v stálý satek promniti by chtla, to zodpovditi nyní nemže, kde tolik rozliných a odporujících si cit duší její zmítá. Jestli mne známost ženského srdce neklame, a myslím, že dokonce u Barušky klamu se nemusím báti, jejíž tvá nejistší zrcadlo duše tedy mohu Vás ubezpeiti, že svazek ten blahodjn na poklid duše její psobiti bude. Jen od Vás závisí konené zapomenutí všeho, jediné od Vás závisí promna andla písného, kárajícího v andla míru a lásky. Rozmyslete si slova moje dobe a setrváte-li, úcty svojí Vám neodepu.« stolku a psala následující lístek: y>Panel
nkolika dny okolo pístavu
jela,
—
Odpov plná
lítosti
Baruška Listy ty
Lešenského paní Milinské a
denn
a
Barušce byla
vroucích dík; od toho dne dostávala list
a
denn
paní Milinská odpovídala.
úinkovaly lépe než léky; Baruška
se
vihled
* Akoliv dobré svdomí bývá v neštstí útchou a podporou, nicmén se stává, že vinný hanbu svou snáší, kdežto nevinný pod tíží její klesl.
50
první den, když vstala, obdržel Lešenský od
lepšila, a
ní lístek,
mu
kde
takto píše: y>Pane Lešenský!
Nemjte
za zlé, že Vám, tak a nejinak píšu; jsme sice zasnoubeni, ale ten náš stav je tak podivný, že
si
netroufám jinak
Vás nazvat. Vy ovšem píšete, že mne milujete, ale já si to vykládám jen za zdvoilost a šetrnost, nechcete
mne zrovna íci: „Já se s tebou sice zasnoubil, ale ženou mou být nemžeš." Tak si to vykládám; nech je tomu ale jakkoliv. Vy jste se po celý ten as tak upím-
n
a pátelsky ke
musila, nesplatiti
mn
choval, že bych zlomyslná být
Vám
stejným pátelstvím.
Vím
to ze
milé opuštnému bývá laskavé slovo; opuštn a trpíte a to pro mne, a pece slovíkem se nezmiujete o sob; vždy jen
zkušenosti, jak
a vy jste nyní
nikdy ani o
mne
se staráte a já
bych pece tak ráda
dláte v tom vzení a jak vypište mi to všecko, jen o a mají útrpnost se
—
mnou
když
mne, že
se
to slyším,
mne
milu-
a heší jediné na surové
biice a na Vás. Nerada to píšu, ale chci;
co
se Vám vede. Prosím Vás, sob pište. U mne. Bohu
díky trápení pominulo, jsem zdráva už, lidé jí
vdla,
to také ne-
tajiti
vždycky mne píchne v srdci; bolí
Vás nemohu
zastati;
íci: „Nemluvte tak, on je
mj
jsem se zarazila, myslíc, že to
onehdy chtla jsem
již
ženich!" ale zase hned
pece
není pravda.
—
musím pestat. Jaký to andl, matka moje, vždycky si myslím, že se dívám na obraz rodiky Boží ve velkém chrámu Pán, když se jí do Slyším paní Milinskou, ta
tch
milostných
stala, se,
oí
podívám.
bylo to ovšem ode
—
Když jsem prve pe-
mne neupímné,
že by leccos namítala, že se to nesluší;
mst
mají lidé
mnoho
za neslušné, co já
pirozenou, a tak naopak
mám
ale bála
nebo
mám
za neslušné,
na
jsem
zde ve za
vc
se zde
51
Bože! Jsem sprosté
dve.
—
paní Milinská lepší než všechny ostatní,
pece
ne-
nikdo neohlédá; ale
A
je
mj
by mi nezabraovala, a
troufala jsem
si jí
krát bych
byla nemohla poslechnouti. Já se
jí
to íci,
ten-
jí
ale
kalamá pevrhla na do vtších ješt rozpak pišla; ale ona nestalo, pívtiv se na mne podívala a
tak lekla, že jsem v zmatenosti
podlahu a tím jako by se nic ptala se:
A
„Pro
se lekáš?
— Píšeš svému ženichu?" —
když vidla, že jsem se zaervenala, smála se a do„Pozdravuj ho ode mne, a že mu vzkazuju, pro-
ložila:
—
mé
roctví la íci.
že se uskuteuje." Já nevím, co tím chtZaala jsem ji prositi, aby odpustila, že jsem jí
neekla; ale ona a co chceš; co
vdti;
e
si
moji petrhla slovy: „Piš
píše ženich a nevsta, to
ale," doložila s
úsmvem.
ty,
nemá
— „nadpis toho —
kdy tetí listu
mi ho ukázat." Co bych jí odepít mohla? „Nadpis zní velmi chladn," ekla pihlédnouc první slova, „pála bych, abys podpis jinak napsala, tak asi: Tvá milující nevsta." S pláem padla jsem jí okolo krku a svila jsem jí, že nevím Vaší lásce. „Zdaž bych ti k tomu, dcero, radila, kdybych nebyla poznala, že t Lešenský opravdu bych ráda vidla,
chceš-li
—
—
T
miluje; jen tak piš!" Odešla, a já se cítím povinnována.
Vám
rozhovor náš vypsati a ptáti se Vás,
—
mla
jestli
matka má pravdu, že mne milujete? Jen si to dobe rozmyslete, a eknte mi úmysl svj beze všech ohled a ostýchání, tolik bolestí neutrpím
pi
bych vidla pozdji lásku Vaši prchati.
ku
myslíte, že
tom, jako kdyJestli ale vskut-
Vás mohu uinit šastného, tedy
upímným a vroucím citem: Chci být Tvá B.«
Odpov a
Lešenského byla výraz nejvroucnjší lásky s Baruškou do
když po nkolika dnech paní Milinská
52
eknu
—
vzení
šla navštíviti
Lešenského, potvrdili milenci vrou-
vrné
cími slovy a ješt vroucnjším políbením svazek lásky. Musila paní Milinská
pomínati, než se rozešli, a
nkolikrát k odchodu naBaruška byla velmi smutná
zarmoucená, že musí Vojtch ustavin ješt zstati ve vzení. a
*
Paní Milinská se nestarala pouze o no Barušky jen ve a
mst
ke
vymohla Barušce odpuštní
cti
a
opt
by dobré jmé-
to,
došlo, psala
dom,
Jakmile se tedy uzdravila, pospíchala
louení
jí
se
Otec pijal
od matky sice
ji
a
dost
Barušce
dobe
zalily
srden,
akoliv
nemohl
ale
oi, mlel a nic více neíkal;
pozorovala, že ho to bolí,
—
jedinou chloubou. jinak mnozí zkušeností,
páli
k ní
jí to, ti
I
otci
milence dost bylo bolestné.
trpkou výitku, že se neopatrn chovala. Vida se
i
smíení.
nemoha
ji
utajit
že
ale,
to
však
nazývati svou
sousedé se chovali k ní zcela
ovšem mli útrpnost s její mladostí a nemnozí mli nad jejím pokoením radost,
ale nejpohrdlivji a
mladíci,
nejúšklebnji chovali se
kterým dala košem.
Baruška s nkterým sob rovným vesnianem vskutku toho dopustila, zaež dve svobodné od svta pohanno bývá, nebyli by jí sprostí vesniané
Kdyby
se byla
tak dokonce za zlé pokládali; za takový
byla dosáhla snad
i
odpuštní, ale in, o
vídalo, že se ho dopustila, byl v se,
a
takové
byl mezi
práv lá,
dve
všemi,
pestupek by
nmž
se po-
oích každého zahození
špatné je opovržení hodné. Jediný
který
vil
v nevinnost Barušky;
nyní, kde byla ode všech zneuznána a
lásku a úctu svou tím
jí
a
osamotn-
hledl dokázati, že
ji
po-
53
žádal za manželku. Byl to syn soused, který dávno už
Barušku miloval,
—
nechtl z té píiny že byl chudší než ona. Baruška ale vždy ho vyznamenávala ipede všemi jinými, iponvadž znala ale o lásku její se ucházeti
jeho dobré vlastnosti
upímnost
šlechetné srdce.
pívtivost dodala
a
a
Baruška,
a
mu
je
nevstou
srdená
pece návrh
uznávala jeho šlechetnost,
nepijala pravíc, že
Její
nyní smlosti; ale jeho
jiného. Jaroše zabolelo
dobré dívky ho potšilo, a brzy podailo, seznámiti ho s hezkou a hodnou dívicí,
srdce, ale pátelství 86
jí
o které získala
dávno bylo známo, že Jaroše miluje. Tím
jí
si
i
pítelkyni upímnou, a vidouc, že dvojice
den ode dne více k blažené
vdomí,
sob
lne a šastnjší se stává,
že uinila
i
to
dobrý skutek.
Tiše žila ve své domácnosti,
nikam nechodila
a
také
dm
úsudky svta; pée její jediná byla o a otce, tšila se, když byl spokojen, a každý srdenjší pohled pijímala s vdnoiStí. Jediná však její blaženost spoívala v lásce Vojtcha a její bolest byla ta, vidti ho posud uvznného. Nejlépe když podáme dva listy milenc, by každý nahlédnouti mohl v tajné skrytosti se nestarala o
jejich srdcí.
Baruška odbyvši si domácí práci, sedá ke stolku, a když všecko vkol ní spí, píše Vojtchu svému takto: ^lyVroucn milovaný Vojtchu! Dávno už nepochybuji o Tvé lásce, ale pece mne to tší, když mi to mi vždy a vždy opakuješ; to ujišování, že mne
mj
lovati budeš, bys ale
neml
—
pidávat;
mn
vn
se zdá, že to
Tvé moci, a že já musím k tomu pispti, aby se tak stalo. Když tak myslím, tu mne vždy pojímá strach, jestli kdy dostojím Tvému duchu, ach, vli mám pevnou, jen jestli rozumu dostaí ke všemu tomu, eho nestojí ani v
54
poteba mi bude Vojtchu,
nemže lásce
Ti
to
si
milovati jako
já.
hledám blaženost
musím
Co
se nauiti.
se však lásky týká, ó,
troufám sm,le íci, že Tys
má
T
tak nikdo
jediná radost a v Tvé
celé své budoucnosti.
popsat, jakou radost
jsi
—
Nyní
nám zpsobil Tvým
milým darem; když jsem tla, že mi posel pinese „nástiny", myslila jsem si, co to asi bude, akoli jsem od Nemohla Tebe neoekávala nic, co by krásné nebylo. jsem se posla druhý den dokati a na hodinu cesty jsem mu bžela naproti. Vy jste divní lidiky v tom mst, všemu dáváte jiná jména než my zde. Rozdlám bedniku, a hle, vidím, že ty nástiny jsou obrazy. Ale jaké
—
pkné
Když jsem všechny ty dje svého živ ped sebou spatila, nemohla jsem se zdržeti pláe a honem zašla jsem dále do lesa, aby posel nevidl moje slzy. Nkolik slzí uronila jsem to
pobyti ve
obrazy!
mst
tak
napadla mi opuštnost moje a hned zase vidla jsem ped sebou dobrou paní Milinskou, Tebe a jak mi za to krátké utrpení ustavinou nyní radost iníš a initi zamýšlíš; a to jsem vru jen radostí plakala; prosím T, nehnvej se proto na mne, ale já jsem se nemohla pemoci. Když jsetn bolestí,
to
je pravda,
zoufalství: ale
dom,
druhá radost s otcem! Ty, Vojtchu, jsi ale také malí, ty vmaluješ do každé té tváe To je zcela nco jinéi srdce, i všecky ty myšlenky! ho, než obraz našeho rychtáe s bradavicí na nose, který maloval jeden Italián, za ti tolary. Sousedé sice vesms obraz chválili, že prý podle té bradavice hned
pišla
tu nastala
—
každý rychtáe pozná, ale
mn
by se byl
práv
lépe
kdyby ho byl s druhé strany vymaloval, kde nemá bradavici, to by ho snad ale byl nikdo nepoznal! Otec ukázal Tvé obrazy naší paní hrabnce, která obralíbil,
— 55
zm
rozumí,
pomysli
a
—
dávala
si,
za
jeden
dvacet
dukát! „Za ty peníze," ekl si otec, „dostal bych nejpknjší krávu." Tu teprv on koukal, poznávaje cenu Tvé umlosti, a láska k Tob vzrstala jako travika po teplém dešti. Paní hrabnka by ale mo-
—
mn
hla podávati celý statek, já bych
ani jeden nedala!
jí
Dar od tebe sebe menší má pro mne více ceny než všecky ty šperky paní hrabnky. Ten samý veer mne otec po prvé, co jsem doma, vroucn k sob pi-
—
vinul a jaksi
radostí na
s
mn
se zahledl.
—
— Ach,
za
tvým obrazm dkuju! nebo Ti to te mohu povdít, že on se na mne ješt vždy hnval a rád by vidl, kdybych si vzala bohatého rychtáova tu radost jen
syna
— proto
b psávala.
také
To
s
mrzutostí hledíval, když jsem To-
ale povídal mi: „Baruško, až
panu Vojtchovi, pozdravuj ho že
i
já
mu
odpouštím;
hoch, je vidt."
nebo
že
ádný
jinak musí být
— Doložil a odešel. Já radostí ne— Chtl mermomocí všecky ale s
výslovnou Ti to píšu. ty
ode mne srden, a
i i
budeš psát
vzíti
obrazy do hospody, by se
s
Tebou pochlubil,
ale já
to nemám ráda, když se ustavin jen o nás mluví; proež jsem mu to vymluvila. A ješt za jednu radost Ti musím dkovati; tedy matku Milinskou maluješ, jak mne našla, ach, já se tším a sebe maluješ a mne, ovšem, zvláš na Tvou podobiznu, ale první obraz bude
—
—
mi
nejmilejší.
hla
vdnou
Já dávno
mé
myšlenky
již
pemýšlela,
ím
bych
jí
uhodl.
Jen
ji
vymaluj
hodn
krásnou.
Dostaneš za to políbení, jaké nikdo ješt nedostal! ale
nepedstavuj
Ty mne
vidíš
se zmýlíš.
56
—
mo-
lásku svou nejlépe dokázati, a hle! Tys
si
tuze hezkou: já
v duchu
Jaký
to
njak
dlouhý
si
vždy myslím, že
krásnjší, list,
Mne
a
potom že
a kdybych Ti
mla
vypsati, jak
asto na Tebe myslívám a jak
nestail by stokrát
delší.
Jen
—
mj
T
strpení
m,iluju
—
mou
ne-
s
umlostí a odpust ty chyby já si myslím, až budu Tvá, že hned budu míti více rozumu; se už te zdá, že to s tím psaním jde lépe. Ach, jenom kdybys už mi zdráv! byl na svobod, to mne nejvíce trápí. Tvá Baruška.«
mn
Bu
—
Na
to
Vojtch odpovdl: vTy milá, rozkošná, mise, že píšeš neumle, prost, a Tvé jasné, jako Tvé oko krystalové, skrze nž vi-
jí
lenko má! Omlouváš
písmo
je
dt
jako skrze hladinu vodní, až na dno srdce Tvého,
kde
leží
nost,
tch
také poklady jako tam
—
láska,
vrnost, nž-
pro všecko krásné a dobré. Já dobudu poklad, vytíbím to zlato a vyleštím ty drahé ka-
hluboký
cit
meny, a Ty budeš mojí chloubou, jako nyní už blažeností.
Vi,
že
i
Tob
vypstuješ, milejší je než koupíš? Nuže
jestli se
mé
ta,
mnou
jsi
mou
kterou sama
si
kterou od zahradníka
si
kvtina
ta,
se srovnáváš,
nepochybuj
mi o své neumlosti; ím jsem se já kolik let namáhal, to Ty pochopíš za nkolik hodin. Spolu se budeme uit, spolu se více a více zdokonalovati a kráeti za vzorem krásným. Má drahá, s tou ueností je to nkdy velmi liché, a ten nejuenjší lovk, je-li poctivý, poví ti, že neví mnoho. Obraz paní Milinské jsem dohotovil a poslal do umlecké výstavy; i naše podobizny. Akoliv jsem si myslil, že se budou líbiti, pece mi nikdy nenapadlo, že bych dostal první odmnu mezi tolika sty obraz. A hle, ono se to stalo, a nyní dostávám ve vzení práci déle o stálosti
lásky a nemluv
—
za prací, že bych
ml
na dlouhý
as
co dlati. Diví se
mých známých mému rychlému pokroku, myslím na Tebe a nechám je hádati. Tvé po-
také mnozí z ale já
si
57
mne
líbení
k
vém
rozpoložení ducha, kde bych
ale nahlídl jsem, že byt
pece
tvoení,
lování
se,
a to
vzeni
stalo
mže
i
lovk
nebyl
zuješ;
slíbené
eho
vytvo-
schopen v každé
nemá zdokonaTak se mi
ani chvíle zmaiti
jen prací a vytrvalostí.
nm
školou, a nestýská se mi v
mého
co mi svou láskou každou hodinu
sloužil!
to byl
s
neinnosti promarnil jsem celé dni; nyní
iti, a v lenivé
dob
podntem
zasvtilo teprv. Tvá láska je mi
Jindy jsem se vymlouval, že nejsem v tako-
pilnosti.
dokonce,
živobytí osla-
T
úpln zachtl bych více trpti, abych si Za obraz paní Milinské dostanu tedy to pi-
—
divotvorné políbení?
—
Až otec
uvidí
Tvj
ehož
obraz, zajisté vzroste jeho láska ješt výše, z
se
— Myslím, abychom mu své podobizny nechali pro milé upamatování, až mu T odt ješt nkolikrát vedu. Ty má roztomilá! — Však
já nejvíce tšiti budu.
já si
vyobrazím, a bude-li „nástiny^',
íká
se
T
to
to tšit,
proto,
i
sebe, co se týká slova
že
obrazy jen
jsou
to
v lehkých obrysech podané, jako by nastínné, ale obra-
zy
ty,
co nyní dostaneš, jsou
dkladn
—
pracované a promyšlené obrazy. odkázána k porotnímu soudu, a
a
s
Moje
pilností vy-
pe
nejdéle
za
je
nyní
msíc
pijde k vyjednávání; mj zástupce myslí, že budu za nevinného uznán, a kdyby se tak nestalo, že dosáhnu svobodu v cest milosti, zvláš nyní, kdy jsem si známjšího jména získal. Nejvíce mne bolí, že Ty, Barunko, se budeš musiti postaviti
ped
soud a tu u veejTvé na vky vy-
nosti opakovati, co bych já rád z duše
mazal. Ach, co snází ješt
i
te
dobrota, duše
mne 58
jsi
už pro
mne utrpla,
a do jakých ne-
mn!
Ale Tys vtlená
picházíš k vli
Tvá nezná, co
to je nenávist,
nehodného, který jsem Ti tak
ublížil,
hnv; Ty
ješt
lituješ,
tšis a vzení
mé
oslazuješ láskou.
Tebou, Ty andlí, elo
své, a
Kloním hluboce
líbám
ped
vroucn dobrotivou Vojtch.^
Tvou ruku. *
Pe
Lešenského vzbudila u obyvatelstva všeobecného úastenství, a na den soudu byla sí plna lidu; všech zraky se obracely s soucitem na krásné postavy obou
každý pál jim dobrého zdaru. Když zástupce Vojtchv mluviti zaal, nastalo hluboké ticho; s celým ohnm šlechetného srdce zastával svého svence, a nejedno oko zalilo se pi jeho ei soucitnou slzou.
milenc,
a
Co se týkalo vzpoury, kteréž se dopustil Vojtch proti úedníku, líil ji zástupce ne co vzpouru proti zákonu, nýbrž co nutné zastání proti pekroení zákonu a proti pehmatu, kterého se onen úedník proti dveti do-
Potom
pustil.
kolik
vzbudil
venkovan
cit
porotc (mezi nimiž
i
n-
sedlo, kteí lépe než kdo jiný nezku-
dvete pochopovali) líením stavu opuštného, dvete a tklivými slovy dokazoval její nevinnost a istotu duše, a na dkaz použil list, které
šenost
nezkušeného
i
Baruška Vojtchovi psala. »A kdyby,« konil svou
»Vojtch Lešenský posud ješt, kde už spolu pilo,
by
tolik
e,
utrpl
milenkou a dvojnásobn, nebo ho svdomí že jeho lehkomyslnost vinna všech bolestí
s
trá-
—
posud viny té prost nebyl, tedy nesmíte, pánové, zapomenout, že ne pro tuto vinu zde stojí, nýbrž proto,
že
i
chtl hích, kterého se proti nevinnosti chtl vinu smýti a est
pustil, napraviti, že
obhájit.
Mnohý
z
vás,
pánové,
je
otcem,
dvete i
má
do-
nevinnost
snad též
mladé, nezkušené dcery, které by snadno do takové
pípadnosti pijíti mohly jako tato panna; eknte, pá-
59
«
nové, zdali byste mohli nad
mužem, který by est dítte — Doufám
vašeho životem bránil, „vinen" vyknouti?
dvuji,
a
Nato ješt
se rokovalo,
dv
porot
žil
-
že spravedliv budete souditi.
otázky.
a
konen
Pedn:
Jestli
pedseda pedloVojtch Lešenský
tím vinen, že zbraní v ruce úedníkovi se protivil. Za
druhé pak: ví-li
se
tím vinen, že se mu protivil tím úmykonání úední povinnosti pekazil. Odpo-
Jestli
mu
slem, by
na první otázku „Ne", odpadá druhá otázka
sama sebou. Porota odstoupila do vedlejšího pokoje k usrozumní výroku; soud též odstoupil; stráž postavila se
—
ped
dve-
Zanedlouho zazvoní porota, soud opt zasedne; ticho. První porotce pedstoupí, položí pravici na srdce a oznamuje vážným hlasem výrok porotcv:
e.
hluboké
»Na mou est a svdomí, ped Bohem a ped lidmi výporotc je na první otázku: „Ano!", na druhou otázku: „Ne!"« Pi pronesení první odpovdi: „Ano!" vše úzkostí trnulo; pi vyslovení však druhé odpovdi „Ne!" hluboké vzdychnutí v celém shromáždní srdcím
pov
odlevilo.
—
znlo síní až na ulici a Baruška neomdlela. Pedseda oznámil Vojtchovi, že je
Hlasité jásání radostí div
svoboden, zábradlí se otevelo, a milenci
msíc
si
byli v
náruí.
Barušin hlupodobnou tam nepamatoval. Baruška a Vojtch nepáli tomuto hmotnému veselí, oni by radji byli satek svj v svaté tichosti slavili. Ale starý tatík tomu dokonce nechtl pipuZa nkolik
ná svatba
stiti;
60
se slavila v rodišti
— velmi hluná, nikdo
byl píliš marný, než aby se nebyl pochlubil
s
pa-
nem zetm
a
krásnou svou dcerou. Paní Milinská byla ale mnoho vznešených osob
ovšem první pi svatb; z
msta
pítomno
bylo
svatb odebrali
zasnoubení. Za nkolik dní po
mladí manželé do
se
íma.
Nezklamali se v sob, Barušin bystrý duch, vtip a vdomilství inily uení snadné. Den co den se více zdokonalovala a zušlechovala; obapolná láska a úcta byla jim podntem ke všemu, co krásné a dobré. Pak se stala záhy paní Lešenská okrasou tch nejvzne-
—
díve okrasou venkovkaždému na ní nejkrásnjší zdálo, prostomilé, srdené chování se, ta nžnost a
šenjší spoleností, jako byla ské osady, a co se bylo to
dobrotivost, která záila z její tváe.
Jen ty hrdé bezsrdené paniky nezvaly svých spolk, a to proto, že nemohla
eení
jejich
ujmte
a nešlapte je
uujte ku.
na eládku.
se jich
je, a
My
více,
»Milujte
ubohých, nestavte se tak vysoko nad
nohama jako otroky;
dvujte
je,
n
jim; po-
budete vidt, že dobrou budete míti elád-
s
ovšem za nižší sebe, u jednoho stolu jíme, nimi, ptáme se, kde co chybí, vyslýcháme
je
jich stesky a boly,
me
Tu vždy ekla:
rády do
snésti zlo-
svou vždy žijeme v dobrém srozumní; ne-
se
považujeme
hovoíme
ji
tiše
pomáháme, kde mžeme,
a tím získá-
než vy písností!« Ale tomu nechtly paniky
rozumti, to že musí mít eledín úctu ped pánem, že by to bylo proti všemu poádku. Ale tu odpovídala paní Lešenská: wUcta nezíská se hrdostí, nýbrž láskou!« Nejednou dávala píklad z vlastní zkušenosti, když i ona sloužila; nestydla se nikdy za to, jako jiné hloupé to dlají, a pece si jí každý vážil a ctil ji. Když se z íma vrátili, pinesla Baruška ddekovi k potšení živý obrázek. 61
SESTRY. Láska velkých
pán
lehí
jest
než mech.
(Národní písloví polské.)
Veer
je
Od
ves-
dve
pes
na sklonku, krásný veer ervnový. behu Bobry ležící, pospíchá
nedaleko
nice,
vesovišt k nedalekému lesíku. V lese, u širokého dubu, pod nímž vesu i mechu, jak by schváln nastlal,
dve však
le zpv
vznášejícího se nad
štbetání kosa, který
a s
Plaše naslouchá na vše strany; neslyší
ustane.
sebou hovoí
Bh
ví
vesovištm skivánka
sed na vrchole stromu, sám o em. Dve sedne do mechu,
hlavu položí v dla, a zamyslí
se.
Stromovím zažehne
poslední paprsek slunce a osvcuje hlavu
polo pokrytou zlatým
epekem.
dvete,
Je to krásné
na-
dve,
hodnou malování! Podle kroje znát, že patí k stavu selskému, dla její tvrdá od práce, ale ple bílá jako kvt vodní rže, je tkaninu modrých žilek. Barva jejích lící jako nádech na zralých broskvích, ústa pak jak purpur kvtu granátového. Nos rovný od ela, pkný, foremný.
vidt
Oi
hndé, dlouhoobrvené, podobají
se
oím
gazely;
nad nimi se táhne oboí jak oblouek ernidlem nakreslený. Podél jasného ela splývají v plných vlnách zlaté vlasy. Na malé nožce má erný, nízký stevíc s mašlí,
modré punochy 62
s
ervenými
cvikleini;
ervenou sukni
sukn
ne tuze dlouhou, modrou peutlí obšitou. Zpod
vykukují lemovky spodniek, každá jiné barvy. Zástrbílou, šnrovaku ernou, aksamitovou, se stíbrným premováním. Kabátek též erný, aksamitový, naped otevený. Blounká košile, v záhybky složená, je u krku lesklým spinadlem spiatá. Na hlav malý zlatý
ku
epeek
kulatý,
hým erveným stavu.
Tak
Slunce
bílou krajkou kolem, vzadu
s
fáborem, znakem to panenského jejího
sedí
dve
v
mechu jako
kytice.
zašlo za širou nížinu, zanechávajíc pano-
již
vání bratru msíci, který chází,
dlou-
s
pivádje
s
druhé strany pomalu vy-
s
sebou nesíslný
poet
jasných sester.
Skivánek nad vesovištm už nelítá, dve sedí ješt pod dubem zamyšlené. Na její pvabné tvái vidti odlesk njaké blažené myšlenky. Kolem úst pohrává jí chvílemi
milostný
úsmv,
a
má
ruku
oích, jako by chtla zabraovat vtírání
obraz do íše krásných sn. Tu náhle se ozve štkot psa raduje se
dve. V
malé
chvíli
z lesa.
položenou se
»To
obskakuje
ji
na
zevnjších
je
on!« za-
krásný ho-
ním pak pichází myslivec. »Tak dlouho, dlouho nejdeš, Roberte!« pedhazuje dve píchozímu, objímajíc jeho rám. »Dlouho? Já vzkázal, že pijdu soumrakem, a nící pes, za
—
teprv slunce zašlo, « omlouval se Robert, líbaje v
dve
líce.
»Pravda; ale nediv
se,
Roberte, že mi ekání bylo
vždy jsem ekala na
tebe, tu mi bývá okamžení hodinou, hodina dnem,« usmálo se dve, a zrak její s výrazem nejvyšší milosti utkvl na tvái Roberto-
dlouhé,
v.
—
Je to
tvá duchaplná,
ušlechtilých
velmi sndá, jako by jižní slunce
ji
tah; ple
bylo opálilo.
Oi 63
velké,
erné, bystré jsou jako oi sokolovy; nad nimi
oboí jako dva široké, erné oblouky. Na horním pysku erné kníry, pod dolením má kozí bradu. Nad vysokým, klenutým elem se toí v kroužcích, jako háata, havraní vlasy a zakrývají napolo jizvu, která se táhne po levé stran ela až k luchu. Malou klenou
se
má ruku. Zdá se, že mu nco pes tom okamžení, když sedá k dveti do mechu, hoí v jeho oku jen plamen vášnivé milosti. nohu, malou též ticet
let.
V
»Briliante, pozor!«
rozkazuje psovi, který chce uleh-
nout k jeho nohám; pes poslušen rozkazu, zvedá se a
pone zvolným krokem kolem dokola uši pozdviženy, by mu v lese neušlo,
obcházet, maje ani to nejmenší
hnutí.
»Krásná
Hedviko, velmi krásná, « praví polota-
jsi,
jemným hlasem myslivec, objímaje jednou rukou tlo dvete, druhou hlad její zlaté vlasy. »
Opravdu,
Roberte?«
ptá
dve,
se
útlé
pozdvihnouc
k milenci dobré, nevinné oko.
»Vidl jsem krasavice
italské
njší než tys nevidl jsem »Ó, jak lost,
mne
—
«
i
španlské, ale krás-
ujišoval Robert.
Budu Boha denn prosit o mikterou mne obdail, zachoval k tvému
to tší!
by mi krásu,
potšení!« »Vlasy tvoje
mkké
jsou jak vlna ovcí kašmírských,
pro
skrýváš je pod epec?« mohla choditi bez epeku, vždy by » Jakpak bych na mne dvata prstem ukazovala a ekla by: „Vidíte
bujného vzrstu;
hrdou, ona si vyvádí jako njaká mstská slena!" To nesmím udlat. Ale až budu tvá žena, Roberte, až budeme zstávat v lese o samot, ipak se budu strojit, jak ty budeš chtít; jen když pjdeme niavšlívit sestru, pak
64
si vezmu epeek, ale ne s ervenou, Ach, Roberte, ani modrou pentli.
—
že ty,
lovk
— vždy
tomu tak
mne
dve,
dvrou
úplnou
líbaje její ústa
i
za ženu
si
ped
pisahal
jsi
mne
miluješ, že
mohlo být pravda !« s
to
cviený, kterého všichni lidé milují
mne, nepatrné
jsi
budu nosit nemohu,
to už
vit
—
A pece
vyvolil.
živým Bohem, že
za ženu pojmeš, jak by to netiše
praví
na Robertovo
dve,
hlavu
sklopíc
rám. Sevel
v náru,
ji
elo.
»Nikdo t nevidl, když jsi jdko by na nco vzpomnl.
šla
sem?« ptal
se náhle,
»Nikdo, Roberte; chasa tancuje na dolení louce, staí u
rychtáe besedují.
nevidl, neušla bych
Dbám o to, by mne nikdo s tebou posmchu celé vsi a ty neušel bys
pronásledování; nemají to rádi, když se
A
vyvdá. lásce se
co by sestra ekla,
z
vesnice
»A kde jít
dve
kdyby od jiného o naší
je
dnes tvoje sestra
i
švakr, žes
mohla ode-
?« ptal se Robert. »
Sestra
chlapeka
i
švakr
vzali
s
jeli
pes
pole do Nimbše, malého
sebou. Ach, Roberte, kýž bys
již
ml,
jistotu slíbené
služby v rukou, bych mohla seste Jo-
hann povdít
o naší lásce.
Tak mi svdomí
tíží
jako
jí nemohu íci, když se mne starostliv ptá: Hedviko, copak jsi tak zamyšlena? Pán Bh ohra, aby ti bylo zle, pišlo ti snad z oí?" a již mi shání léky, obkládá hlavu chladícími lupeny; a já nesmím íci: Vždy mi je dobe, Johanko, jsem šastna, a pišlo-li z oí, pišlo jen mile, ne zle!« Pi tom
kámen, že „Ale,
—
—
—
se
Hedvika šelmovsky do milencových oí, pokraovala v dvrné své rozmluv dále:
podívala
hned ale »Posud jsem Barubka
—
5
netajila
ped
sestrou ani myšlenky.
tyi 65
«
nám matka
roky mi bylo, když
a
brzy po ní
i
otec
zemel. Johanna, akoliv jen o nkolik let starší než já, pevzala starost za ob, odchovala mne, starala se o mne, že by matka sama více nemohla. Když ji Burkhard požádal za ženu, musil díve svatosvat slíbit, že
mne
co bratr milovat vždy bude. Dostál slibu.
mne
než sestra Johanna miluje
i
Nemén
on; nedopustí, by mi
kdo na kíž stéblo v cestu vložil. Lidé po vesnici mluví: Burkhardovic pyšní se Hedvou, žádný ženich není jim dost dobrý, budou
si
jsem
» Slyšel
Bh
chtít ženicha objednat
že
ale,
Bohumilu; o tom
se
jako zaslíbená
tys
ví již
nezmiuješ?« vskoil
odkud.
jakémus do
jí
ei
Robert.
»iBohumil z Nimbše byl jednou u nás; jeho otec
známý Burkhardv.
je
mi pozdji isvila, že si mne Bohumil zamiloval. Byla bych snad svolila, kdybych tebe v tom týhodni nebyla potkala na suchopáru. Od té doby nejsem svá. Tebe budu milovat do nejdelší smrti, nikoho jiného. « To doipovdvši objala Hedvika s vroucností šíji milencovu a ráda trpla horoucí jeho líbání.
Pozd
bylo
již,
Sestra se
—
když Robert doprovodiv Hedviku na
U
okraj lesa, pospíchal nazpt.
eká
na
k; nedokav
rývá kyprou zem.
nozdry
a
východu
Tu ozve
«e štkot psa,
z lesa,
žárlivých je to
pivázán
k
roztáhne
divoce zarze, cít svého pána. »Jen se ne-
raduj tak hlasit, Vulkáne, « domlouvá
ho
z lesa
pohazuje hlavou, kopyto raz-
»by tu na nás
sok,
je
i
mu
Robert, veda
neíhali banditov, najatí od
se co bát
nepovolaných oí. Krásné
stvoení,« šeptal dále jako v zamyšlení,
—
>/nebyl
bych myslil, že v té stepi rozkvétá taková rže. Štstí samo pivedlo mne k ní. Škoda, kdyby jiný byl
—
66
Krásná
jsi,
Hedviko, velmi
.
.
.
.<
(Str. 64.)
«
«
«
«
—
kvt, neznaje ani krásu jeho ocenit. Ale slib, písah u tch dvat, hned aby se jim na
utrhl její
co tu
vky
—
zadal. Blázínkové!
S lehkomyslným tímto
kon,
na
úsmškem
vymrštil se Robert
jedním letem uhání po rovin kupedu.
a
Víc než hodinu cesty vzdálenosti od lesa, u samého msta, rozkládá se velký anglický park, uprosted nho stojí nádherný zámek. U zadních vrat parku stojí premovaný vrátný, vedle nho podkoní též v livreji. »Kde zase vzí!« bruí nevrle poslední.
»Snad
jel
na lov?« povídá vrátný.
»Ach, na lov
To
je
zabili
všude
—
jednou
ale
tak.
— leda povídali — známe — Divím jen tomu, ho
má
ty lovy.
rozštípli,
on pece do
»Kdepak pišel k
—
na?
»Komorník mi
a
ale
povídal,
mi
to
proto nic nepoví.
»Tys
áe,
té
a
kdyby
ohn to
mu
ješt ne-
hlavu ješt
poleze.
musila být notná
rá-
ptal se vrátný.
«
Španlích;
—
že
se
pekla štstí,
z
—
—
ním ve Španlích
s
se zase vrátný.
Bh
že
ránu dostal v bitv ve
nemaluje
—
to je taky
takový
nebyl, ani ve Vlaších?« ptal
— —
chra. Mám toho dost, co jsem vidl po Francouzsku a Nmecku. lovku jde hlava kolem, když si to rozváží. »I
Vtom
slyšet zpovzdáli rychlý cval
okamžení
skoí jako
se
zastaví
u
vrat
uiený
kon,
a v
malém
Vulkán. Robert
nho, hodí uzdu nevrlému podkonímu, kon na pochvalu pohladí po hlav. »Paní knžna s
doma?« krátce ptá
—
ale již
se vrátného.
»Ano, Osvícenost!«
pokorn odpovídá
vrátný.
69
Robert rychle pospíchá k osvtlenému zámku a za ním pes, sotva dechu popadaje. Hedvika kleí ve své komrce, modlí se za svého miláka, prosí o požehnání nebes pro svoji lásku. Ubohá, ubohá Hedviko!
—
Odkud jsem
se nadál, že
odtud na mne mrazy
mne
slunce oheje,
bij'.
(Nár. ruské písloví.)
K emu
pospíchá
knížecího zámku?
—
lid
celého
z
Vždy
okolí
k
mstu
do
není nedle, ani svátek,
mst
jarmark; a pece jsou všickni sváten piJdou k tanci a radovánkám. Knžnin den narození, slavný to den pro msto i okolí. Ten den zasedá nejvyšší honorace msta s knžnou i okolní šlechtou k jednomu stolu; vesnický lid hoduje na zámeckém dvore pod stromy, chudí žebráci nosí dom štde nadlené porce. Ten den dovoleno každému, nepkn ošacenému, podívat se do zámeci kého parku, do divokého i do jelení obory, kde pod pknými duby se procházejí vysokoparohatí jelenové, daci a srnci. Zámecký park od divokého je dlen ekou Bobrou. Kvtinný ili zámecký park od eky trochu výše se táhne. Uprosted nho stojí nádherný knížecí zámek ve tverhran stavný. S jeho terasy jde se po širokých mramorových stupních dol k ece. Jakých to krás nahromadno v parku! Svží, vždy zejak krásných skupení, lené trávníky, po trávníkách sestavených z kvtin a záhonk! Co tu arabesek, jmen ani ve
strojeni.
—
—
—
—
pkn
—
—
a
70
okras rznobarevného kvítí!
A
ty
cestky droboun-
kým pískem
sypané, jako žlutohndé pentle
s
barevný-
okraji, jimi se proplétají. Stromky v nejlepším poádku, každý ulíen, vyfintn, jako chlapec o školní
mi
Fontány
visitaci.
rayrtové
—
lásky
podveer ta
i
besídky, loubí
cypišové. Když
tu piletují
z
jasmínu, rží, háje
nastává máj,
sem pvci
msíc
kvt
a
dálných kraj. Když
z
zazní jich sladké klokotání,
zachvje
se
myr-
cypiš. Znají ty melodie! Jsou to melodie vzdálené
i
krásné
uvznným dtem
—
nezasteskly!
pvci,
pozdravení lásky, jež matka svým
to
vlasti, je
ubohým,
V
tu,
a
Ale
smutn
skleníkách
rok co rok posílá, aby
prchá máj, prchá
stojí
myrta,
léto,
odletují
cypiš.
zasmušile
si
—
uzavené odkvtají vzácné kvtiny, jako
dívky v tureckém harému.
smokvový, pavilony v italianskéra, ví jakém ješt vkusu staínském, francouzském i Orangerie
tu, lesík
Bh
vné, vina
v
a
konen
snhem
dáli
se
i
krásná zimní zahrada. Když
tmavozelené jehliny smrin
a jedlin
tmi sklennými stnami vidt kousek
za
širá ro-
pokrývá, o zelenu není památky,
—
le
tenkrát
jižního ráje.
V
divokém parku rozkládají duby, jasany, jilmy a jiné pkné stromoví voln ratolesti do povtí. Mezi stromovím se kižují cesty na vše strany. Jedna vede k švýcarskému domku. Druhá do lesního stínu k poustevn, která je zevn korou, ale uvnit vyložena mkkými alouny. Tetí k vile na malém návrší, jejíž prelí spoívá na dorickém sloupení. tA'rtá do malého údolíka k rybníku, u nhož rybáský domek, pi domku pak skvostné loky na vod se houpají a plují labut. Každá z cest pivede chodce k milému odpoinku. Jedna pak z nich vede do beziny. Tam pospíchá v den narození vesnická mládež k tanením radován-
—
71
kám. Na prostranném mýtišti
strom,
stojí
okrášlený
kvtinami a fábory, okolo nho udupaný mlat k tanci. Pod stromy stoly, na nž se chystá hojnost jídla a pití. Tam pospíchají dvata v ervených suknicích, zlatých epecích s ervenými fábory. Tam junci ve vyšívaných kamizolkách,
ovnených,
širokých kloboucích.
Tam
že-
panímámy, majíce pes rám pehozené tácky, na rukou rukávníky z kožišiny, od zlatých evlající modré fábory. Mladý lid neotálí dlouho v kvtném parku, veselá hudba zve do háje. Jen u nnou
se široké
pek
kterého
z
tch krásných záhonk
zastaví se
dvata
a
nejedná projeví žádost; kýž by každou nedli byla kytice za
šnrovaku!
— Jedna
z
nich
s
chutí obrací
oi
po zelených trávnících, kouc: »Dvata! jen se dívejte na tu traviku, to by se to žalo! « Z davu chlapc
—
pak ozve se hlas: »Kdyby všude takové cesty byly, jezdilo by se jak po stole! « Panímámy mají více asu k dívání se. V tch stinných loubích zdá se jim, že by nkterá míní, že by do ité se zde hezky pedlo, zahrady také zelí a cibule patila. Muži zase vypoítávají, mnoho-li as ta zahrada stojí, myslíce, že by lip bylo našít žita a pšenice; když pak ne to, alespo na místo zbyteného stromoví nasázet ovocných stromk.
— —
Okolo zimní zahrady prochází se mnoho mstského sklem do galerií, naplnných vzácnými kvtinami a stromovím; dívají ise do kulatého salonu uprosted, na mosaikovou podlahu, na fontánu z bílého mramoru, jejíž s výše padající proudy skrápjí útlolisté kapradiny kolem stojící a teplé povtí v salonu ochlazují. Obdivují skupení soch z kararského mramoru, jež
lidu. Dívají se
salonu slouží za ozdobu a jež zala dovézt z
7Í
íma.
isi
prý
knžna pímo
ká-
«
«
»Takový vyzáblý
si
tách,
když
domeek
by
mn
neškodil v zim,« povídá
panáek v erném si
fraku a plstných bo-
byl odkašlal, »ta zima je
mi
zlý host.«
»Já bych se také nezlobil, pane písai,« klepá
mšan
na rameno tlustý
v nankinkách a
modrém
mu fra-
pod zelenem až do hospody a zase zpt; chutnalo by mi pivíko dvojnásob i v zim.«
ku, »kdybych
mohl
jít z
teplé svtnice
»Ach, herje, jaká to rozkoš; kdybychom tu mohli
peje
držet naše pikniky!« se
jíc
si
rusovlasá panika, díva-
do salonu. Vedle ní se ukáže hlava se zlatým
epekem,
a
buclatá selka se ptá, ukazujíc na sochu
Apollovu: »Jaký
je to
svatý?« Rusovlasá
panika
se za-
ervená, obrátíc oi jinam, ale tatík v dlouhém kabátu povídá: »To bude svatý Šebestián, toho dlají vždy nahého.
Hrubý
svt,
na
hlas ozve se vedle tatíka: »Ti páni mají
v
zim
si
musí v lét pražit jen
kdyby
koupí se,
v
léto,
zim
mrznout. Proklatá zima,
té nebylo.
Vesele se prohání mladý lid okolo stromu;
hoí oi
i
nebe
v lét chlad, ale našinec
líce,
a
dvatm
jedna za druhou svlékají aksamitové
je pod ochranu matkám. Ale i tm nedá veselá hudba posedt, jeden pár za druhým spouští se do kola, a mezi tmi strakat odnými selkami toí se i mšanky v erných sukních a bílých batistových epecích. Vše je veselo, živo.
kabátky, dávajíce
konen
—
Jen v jednch oích není zápalu rozhárané veselosti;
práv po tch se obrací toužebn nejeden mládenec! Patí dveti ze všech nejkrásnjšímu! Desatero žárlivých zrak sleduje ji v kole, ekajíce, kdy noha její ustane, by jim bylo páno potanit si s ní. a
—
i
73
«
—
Ale šastný taneník
neunavn
noha
a
sklání.
jak noha lesní
její
—
hoí,
ikolem nich
v
mezi ženami, akoliv v
I
vist a žárlivosit
pyšn
a
mu
náruí jak pírko, panny, pod níž se tráva ne-
unáší královnu plesu! Lehká je
mnohém
je slyšet hlasitou
chválu
srdci zá-
nejedná
a
dvat
pak švekruší krásného dvete zvala. Avšak žádné oko nespoívá na ní s tak vroucí láskou a pýchou, jako modré oko sliné ženy, sedící pod bízou s malým chlapekem v klín. Tahy v oblieji ženy podobají se zcela onm v oblieji dvete, i ty samé izlatobarevné vlasy splývají s plných vlnách podél ela jedné i druhé, ten jediné z
žen hy se ráda matkou,
mezi nimi,
rozdíl je
ptem
a
rží
jaiký
U
je
cujících,
mezi rozkvétajícím pou-
hndé, dlouhoobrvené
pvabu oko, ne-
zlatých vlaseóh.
nohou sliné ženy
osmahlých
je
v nejvyšším kvtu. Co zvláštního
dodává tvái dvete,
obyejné pi
z
leží
v tráv vysokorostlý
jasného však pohledu. Nevšímá
lící,
si
muž tan-
všecku pozornost má obrácenu na hezkého klu-
íka, který
si
hraje
s
lesklými, velikánskými knoflíky
na jeho kabátu.
»Ráda bych se mýlila, ale zdá se mi chvílemi, že Hedvika je spíše smutná než veselá, « povídá žena muži. »Jist se mýlíš, Johanino,< odpovídá muž, obrát hlavu k tanícím. »Hedvika dávno již tak veselá nebyla jako dnes. Vždy sama ti ekla, že se tší na dnešní den.« »Priavda;
dnes ráno ješt, nežli jsme
šli,
povídala
Ty ani nevíš, Johanko, jak šastna jsem dnes! Když jsem se jí ale ptala, pro práv dnes utekla
vesele:
—
ze dveí. Nevím, jaké
—
dve
nyní
je,
vádivá, hned zase zamyšlená, smutná.
74
brzy veselá, do-
«
Bu,
sama nevdouc churavá,
že je
ekl muž.
lovaná, «
»Ghuravá
—
to možná,
—
bu
—
zamilovaná
zami-
je
ne,«
to
opakovala žena, kroutíc hlavou: »vždy pak bych
i
kdy-
to inesvila, musila o tom vdt.« »Vy ženy máte sice v tom pádu dobrý zrak, ale mohlo by pece být, že jsi nedopatila, « usmál se muž.
by mi
»Ne, ne, Burkharde, vím, že se nejvíc líbí
Vždy
Bohumil
toho
si
hoch
nežádala.
ji k žádnému muži dokud sama by nám neekla: Toho bych
nás prosila, abychom
víš, že
nenutili díve, si
ze všech
jí
z Nirabše, ale ani
pála!'<
»Snad již volila, ale chce zvolence svého díve trojako chu poškádlit i zkusit, je-li hoden její lásky tys, Johanko, mne zkoušela," ekl Burkhard, pohlédnuv laskav na milovanou ženu.
—
dcku,
S lehkým usmáním se siklonila Johanka k líbíc je
v elo.
»Copak na se
n
Burkharde, nebudeš dnes tancovat?« volá hlas od stolu; >poád ekám, abych
ty,
—
zvuný
tvojí
s
ženou trochu popyšnil,
v líbánkách.
mne,
po-
Vzhru, do
kola,
a ty
s
ní sedíš jako
nedej se zahanbit ode
staršího.
Ne
já,
Johaima
nechce
tanit, «
hlasit
odpovídá
Burkhard.
»Však ona zeje
si
dá íci," míní veselý Záruba; a pichá-
plným pohárem k Johann, ptá
s
se:
>
i
bys
mn
chtla, pauí Johanno, odepít souseds'kou?«
»Nechci vajíc
»A
s
t
Zárubo,« odpovídá Johanka, vstá-
urazit,
chlapekem
já zase tvoji
se
zem.
ženu k tanci popra8Íra,« praví Burk-
hard, oblékaje kabát.
75
»Páni muzikanti, oddechnte
zvuným svým
rozkazuje
si!
—
Hoši, odstupte!«
hlasem Záruba.
necht sólo rychtái Zárubovi s Burkrychtáce s Biirkhardem!« povídá jeden z mladík, rozhánje kolo. »Poj, poj, Hedviko, a podrž mi Bohumilka, u jiné « S tmi slovy podává Johanna by nebyl pokojen. » Stjte,
hardovou
hoši!
a
—
dcko
picházející seste.
Každý dával pozor
jen na statné taneníky, a Hed-
vika nepozorována odešla
od
dcko
ostatních,
majíc
v náruí.
Pod zejíc
tam dve ustane; vesu, kleká k nmu.
bílou vilou milý chlad,
dít do
mkkého
sá-
si odpoineme, teta dá ti proutekaménky, kvítky, budeš si hrát, pak vrátíme se zase k mamince.« To povdvši dítti, políbí mu buclatou ruinku a jde pinést slíbené mu vci. Chlapeek vesele šlehá kolem sebe proutkem, hrabe rukou v kaménkách, dve pak splítá mu z kvtin
»Tak, Milku, zde
ek, dá
ti
—
vneek
na rusé
o
kadee
a
slzí.
nevidla svého miláka, co ani (neslyšela! Proto se tak velice tšila na slavdoufajíc, že ho uvidí. »V zámku jeho pán, i on
Týden
již
uplynul,
co
nm
nost,
tam bude,« mínila.
Když podávala v skvostné všech s
dvat,
páním,
po
síni
paní
knžn
síni,
bílý
vyvolena jsouc ze
kolá
a
vnec
spolu
jak to byl dávnoletý zvyk, ráda by se byla
ohlédla, ale stud
jí
v tom pekážel. »A mezi
vrchností beztoho by nebyl,«
myslila
si.
Vdla,
že
když hodovali na dvoe, zaokem v tu stranu, kde se hemžilo sluasté hodila žebnictvo. Kmitaly se tam zelené výložky se stíbrnými
slouží co myslivec; proto,
16
portami, ale Robertovu štíhlou po&tavu nevidla. Bylo
po hodech, a nevidla ho ješt a v zahrad nebylo památky. »Snad pijde k muzice,« doutaké po fala, když vstupovala do kola. Od muziky si mnoho slibovala. »Když pijde, bude se mnou tanit,« myslila si; »sestra si nás všimne, bude se mne ptát, kterak
—
nm
—
znám tOiho pána, a tomu mne dejte."
já
jí
eknu: „Johanko, toho miluju, se, ekne, že dostane na-
— Seznámí
blízku
službiku, bude
pak
«
—
pi
se
vždy
jí
jí
mu
—
—
pisahal
ped
a
myšlence, »že bude pak
dve
se
radostí zarosilo.
nám
dovoleno pijít k
té blažené
navždy jeho,«
jeho,
oko
ach,
blahostí vždy zachvlo,
dvra
Její
živým Bohem
—
byla pevná,
že
si
ji
vezme
— Ani zdání nemla, že by bylo na svt lovka, který by ruku v rouhání k nebesm pozdvihnouti — Proto také myšlenka ani bolest ne-
za ženu!
se odvážil!
jiná
když dne víc a více ubývalo a Robert k tanci nepicházel, le smutek zklamané radosti a vdomí, že ješt prodlouženo skrývání se ped tísnila
její
srdce, ani
sestrou.
»Ach,
nen, ce,
petžké bydlo panský dvr!« vzdychla oi osušivši, usmála se na hrajícího si
ukonujíc
Vtom žící
a
pletení
ko-
si
chlap-
vnce.
slyšet zpovzdáli hlasy,
vždy víc
k místu, kde Hedvika sedla.
náhle ale sebou trhne, vyskoí, a
—
a víc
— Dve
oi
radostí
se blí-
poslouchá, jí
zahoí.
Nerozumí sice cizí ei, v které se hovor vede, ale zvuný, lahodný zná jeden hlas! Mezi tisíci hlasy by jej rozeznala. Ten samý zvuk zaujal nevinné srdce její hned na první doslech, ten slyšela ve vážné písaze i
v tichém šepotu vášnivé
pichází ?« ptá
se
dve
milosti.
samo sebe
— —
»Ale
s
a srdce
kým jí
to
oe-
n
«
káváním prudeji a prudeji bije. Slyší šust hedvábného šatu, cítí panskou vni, tu samou, jakou byl nadchnut šat knžny, když ráno pi slavnosti lem jeho
—
políbit dovolení dostala.
zelenem, a v okamžení
knžna
ern liant.
Nemá
Robert,
a
odn, na prsou ády, na
Dve
úžasem
s
se dívá
pronikne
její
nemže
Ale
vit,
jí
»To není
Chladn
ji
kníže odstrí.
»Co
je to, kníže,
»Vidl jsem myslím, že
ji
bu
to
—
je
se bri-
Myšlenka pravdy
— Robertu, zoufale — pisahal
pro ni myšlenka.
Roberte;
— Knžna
tys ale
!«
nedvrn
jak-
dve,
ptá
dve? —
znáte to
dnes ponejprv, knžno, u
bud
opilá,
je
chladnost, po-
zhlížela,
se
pikroíc k
a
—
pozorujíc v jeho tvái, v níž
hrozná
možná,
krásná
na paní, za-
pohlédnouc na knížete, útrpn pak na
si
se:
se
—
myslí
šat,
mezi
šat
tpytí
bílé ruce
na ten
v oku utajený hnv!
hrdlivost,
kmitá drahý
ped Hedvikou
myslivecký prostý šat
všenou v jeho rám, trne, ped nedávném s rozkoší
volá:
Již se
stojí
že se
vás;
zbláznila,
—
aneb že
mýlí v osob, « odpovídá kníže zcela chladn a po-
kojn. Hedvika rozumí tm slovm, ale ten chladný, bezsrdený zvuk ten již nezná! Upen se dívá její oko na postavu ped sebou zdá se ale, že je jí cizí. Barva s tváí jí uprchlá, ruce bezvládn klesly, srdce
—
—
necítilo ani radost ani žalost
Když na knžnino
— ztuhlo.
zavolání se sbíhali lidé, a
pede
—
ležela
všemi jinými Johanna, jako tušením hnána
Hedvika v tráv jako socha stavce svržená.
cem 78
a vesele
Chlapeek
z
-
mramoru, hromem s podsi s odhozeným vn-
ale hrál
pošlehoval proutkem.
»Co
se
stalo
dveti?«
ptal
se
vdl, nepovdl,
jediný, který
a
jeden druhého; ale
píinu
nikdo jiný
ani netušil.
*
Lépe
se
jednou
zardítit
nežli stokrát zblednouti.
(Nár. písloví.)
Kdo
v lét jde Hlohovskou ulicí v
mst
Z
.
.,
jako
istých domk, jež s obou arou, zakryta jsou vinnou révou, sotvaže vidt okna. V okénkách se ukáže leckdes mezi zeleným listím líbezný obrázek rusovlasého dvete. Ze vrátek zelen omalovaných vycházívají asn
by
Všecka
šel vesnicí.
prelí
stran se táhnou rovnou
hospodyky v bílých epecích, erných sukních Na krku má každá bílý šátek s krajkami,
zrána
a kabátcích.
bílou též zástrku, všecko blounké, hladké jako led, na noze erný pantoflíek. Pes rám nese si každá
pkn
pletený kosík.
Drobným krokem
klapkají
msta na koupi, každého, koho potkají, pívtiv nem božím pozdravují a dojdouce jedna druhou, svují
si
domácí svoje kížky
»No, paní
teta,
co
dlá
dlouhokabátník?« ptala
se
i
do jmé-
rády
všeliké novinky.
váš nový soused, vindický
jednoho
dne
hospodyka
hospodyky. »Jak
to bylo
první den, tak to
je
i
dnes; každé ráno
uritou hodinu jde z domu, za hodinu, nkdy za dv, se vrátí, a není ho pak vidt, až zase veer; to jde každodenn s mladým dvetem pry, ale nezstávají dlouho. Tak to máte den jako den.« »Divná vc je to, že nevíme, kam chodí a ipro se v
—
79
«
«
«
tu
mezi námi usadil, a jsou tomu pece
A
což ta stará nebyla ješt
již dva týdny. vy u ní?« »Bože zachra, ta nejde k nikomu; kouká, jak by chtla devt vsí vypálit, a sotva na pozdravení podkuje. Nechci s ní nic mít.«
»A
u
vás, ani
dve ?«
což to
»S tím by se dalo promluvit, ale samo není nikdy doma, ani nevyjde samo na ulici. Je to vru divné hospodáství, lovk se ani vpravit nemže do nho.
Už jsem »iKdo
si všelicos
ví,
»Kdyby
na
to
o
ten
jestli
tom
myslila.
lovk
je
opravdovský sedlák?«
našinec anebo sedlák opravdovsiký,
byl
toho skrývání
ped námi
odluování? To nebylo
a
nikdy a nebude, aby soused souseda neznal. Silný
když
mužský krok za nimi vytrhl je vidly toho, o kterém »My o vlku, a vlk za humny,«
86 obrátily,
vídaly.
z
rozmluvy a
si
práv
po-
šeptala jedna
druhé.
Sedlák jda okolo nich, pozdravil zdvoile, aniž by si
jich byl více povšiml.
»Vrte, paní
teta, že
to je
pyšn
nese.«
podívejte, jak se
pestrojený pán, jen se
»Ale což, abychom za ním šly? »Inu, já jsem
ekají doma.« »Uhlídáme,
nám s oí Zvdavé
pi
asu
dost na trh.«
tom, jen aby nešel daleko, dti
o chvilku
nebude
zle.
Pospšme, aby
se
neztratil.
paní tety se hnaly za sousedem, sotva dechu
popadaly. Pešly Hlohovskou
i Panskou ulici, pešly námstí, za námstím Zámeckou ulici, pak se daly vpravo k augustinskému kostelu. Za kostelem na malém plácku stálo velké stavení, u toho se sedlák zasta-
i
80
klepaje na tžká, železem pobitá vrata. Za chvilku
vil,
byly
mu dvee oteveny
on vešel dovnit. Paní tety
a
plny podivení koukly na sebe, kouce: »Tedy do
A
nice!
—
musí tu být známý, že ho pustí!
trest-
Ale, co
tam chce?« »Inu,
vždy
se to
dovíme !« mínila paní
teta, co po-
táhnouc druhou nazpátek do trhu.
spíchala,
Sedlák, jehož tajemství
mání nadlalo,
stojí
paním tetám
tolik hlavy lá-
smuten v chodb velikého domu,
nhož
byl vpuštn a jejž paní tety nazvaly trestnicí. stavn do tverhranu, rozdlen ve dva dvory. Chodby na dvr otevené vedou kolem dokola. Jeden z tch dvor je porostlý travou, uprosted nho je kulatá kaple. V jednom z otevených oblak, kterými
do
Dm
je
vidti do posledního dvoru,
stojí sedlák.
Šestá odbije; zvuk zvonu zazní z vížky
hned nato
slyšet
z
nad kaplí
a
protjší chodby kroky, provázené
chestním etz. Chodbou pichází vzník, veda za sebou adu ženských, veskrze stejn odných v režný, modropáskový kanafas. Nkterá má jen na jedné noze pouto, nkterá je
má na obou Rozliné
z
oí
srší
to
nohou, spojené etzem. tváe! Tu vidt stopy divokých vášní,
vztek a zloba; ta lhostejn se dívá na zna-
mení potupy, které nese, jiná usmívá. Málo tch, kterým by ješt
polila.
oko jeho zcela
Na ady;
si
Sedlák nevšímá
se staví
si
lehkomysln se tvá barvou studu
zase se
žádné
z
tch
nešastnic,
u posledních dvou ženských postav,
podobných.
trávníku
ped
kaplí seadí
sestry stojí vedle sebe.
se
vznné
— Kdož by poznal
ve
dv
v
tch
utrápených postavách krásnou Johannu Burkhardovou Baruška
—
6
gj
její sestru Hedviku! Jaká to musila být muka, že udlala z té kvetoucí rže tak záhy obraz beznadjného žalu, na njž nemožno bez bolesti se podívat! I postava Johanny je sešlá, tvá bledá, ale v modrém oku jejím se jeví mužná oddanost. Oma se nevzdala nadje. i
ikrásnjší
—
Mše
svatá zaala; ženy klekají.
modlí, prosí za nevinné
jehož stesk srdce
jí
dítko,
.rozrývá, iprosí
o navrácení vezdejšího blaha.
vání, o
vný
Johanna vroucn se milovaného muže,
za
o
sílu
v
Hedvika prosí
utrpení, o
smilo-
pokoj.
Sedlák Burkhard stojí v okn se srdcem plným zármutku; chce hledat i on potóhu v modlitb, ale ne-
mže láni,
v duši jeho se ozývá
se modlit,
an vidí pouto na noze Johanny
a
bezvoln
tiché
vedle ní zvadlou
rži, druhdy okrasu celého okolí, utrhnutou, v prach zašlapanou hanebným svduíkem! Je po mši. Vzník odvádí Burkhard stojí. »Bh vás pozdrav! Bohumil
—
vzn
po
je zdráv!
chodb, kde Mariana, Lemy
hlasit praví Burkhard, když Johanna Hedvikou jdou okolo nho. Nesmjí odpovdt; Johanna ale dkuje muži pohledem nejvroucnjší lásky, pohledem jen zulíbá mu tvá. Hedvika ise na usmje, ale v úsmvu tom se jeví tak nevýslovná bolest, že se Burkhard nemže zdržet
pozdravují!« s
pláe
a
rychle
se
odvrací,
která se nedá déle utajit.
Tu dobu, když
—
aby nezastihly ženy
slzu,
vychází Burkhard z trestnice, vchází
do jeho pívtivého domku vysoký, širokoplecí muž v modré blze a letní epice. Tvá jeho zdravím prokvétá, jasné je oko,
82
upímný
vzhled.
«
»
«
Pochválen
bu
píjemným
Ježíš Kristus !« pozdraví
hlasem starou Marianu, která
»Až na vky!« odpoTÍ tvá na píchozího.
práv domek
»Bydlí tu Jan Burkhard, co
ml
zametá.
poubanou
svou
stará, obrátíc
Dticho-
statek v
vicích?« » Bydlí.
»Najdu ho doma?« »Ne!« mrzut zabruí Mariana.
»Kde je?« »V mst. »Kdy pijde?« Ješt mrzutji odpoví stará: »Záhy!« »Mohu na zde ekat ?« ptá se cizí dále. » Jdte dál!« pobízí Mariana, ukazujíc do sín. Host
Když
Mariana dále zametala.
vešel,
vešel
cizí
kvapen u dveí vených oknech list, které se
sednice
mladiké
vlas
visí
její
a
vinných
do sednice a uprosted
selské
dve
postavika
je
modrý lem ervené
s
rusovlasým
pružná jak vrbo-
erné
pohyblivá jako motýlek.
až po
sklo, v ote-
paprsk
sluneních
plno
chlapekem. Drobná a
isté sednice, zstal pe-
Sednika istá jako
všeten derou
tancuje
vý proutek
do
host
stát.
suknice.
pletence
Aby
se
chlapeek stál jí u ní jen v bílé košilce. Když cizí vešel, zahoelo ržové líce dvete výše, její lehounká noha ustala, a kulaté, iperné oko se obrátilo tázav po nm. »Roztomilý to obrázek!« zvolal host. »Pán vás leheji tanilo, vyzula se do bosá,
a
Bh
požehnej
!«
»Dejž to Pán
Bh!« odpovdlo dve. »Co
byste
rád?«
83
«
dokat hospodáe,
»Chci se
venku odkázala mne
a ta
sem. Však jsem rád. Zde vidím jasné oi, ale ta ven-
ku
vstala
na rub. Škaredila
se
mne
na
zle,«
usmál se
epiku.
host, odkládaje
Nenucenost a pívtivost hostova byly dveti po ihned zaalo beze vší ostýchavosti: »Naše Mariana, že se na vás škaredila? Ach, u ní je slovo drahé, chuti,
kdybychom my
s
Bohumilém
by tu
bylo
nežvatlali,
jako v krypt. Jan nemluví, Mariana nemluví, jenom
my s
dva mluvíme, vi, Bohumilku?«
»A í tys dít?« zeptal se host, velým úastenstvím na dveti.
jeho oko dlelo
a
»Já jsem Redvicovic z Nimbše a íkají mi Léna, Burkhard je mj strýc. »Tu to máme, tedy jsme píbuzní,« zvolal radostn host,
dveti
podávaje
svalovitou pravici.
vy?« udiven se ptalo
dve.
»Já jsem Fricek Burkhard, vlastní bratranec
Janv,
»A odkud
kdo
a
jste
svého emesla ková, rozený
po svt, abych
nco vidl
umínil jsem
podívati se k
cek
s
msta
Berlína. Cestuju
pi
té píležitosti
píbuzným. Ale
já se vše-
tebou zapomnl, ani jsem se ješt neptal, kde
hospodyn
Pi
— Snad
poslední a
mi naši, že Hedvika vdaná?«
a švakrová. Psali
mi krásná?
ete
si,
z
a zkusil, a
je již
Frickov
ei
zasmušil se obliej
truchlivým hlasem pravila:
kterak se
s
»Což
jsi
dv-
neslyšel,
nimi dlo?«
»Jakž bych
vdl, má
duše.
Dv
len od domova, chodil jsem po
léta
cizích
jsem
již
vzdá-
krajích.
Nyní
picházím od hor krkonošských sem k vám. Když prohlíželi zde na
úad
spisy, ptá se
mne
ník, vida jméno Burkhard, mám-li 84
je
je vel-
tu
jeden
z
mn úed-
v okolí pí-
«
bydlí zde v
Co
a
Nimbši.
v
Burkhard, co bydlil v Dtichovicích,
„I," povídá, „ten
jsem
«
ku: Mám, v Dtichovicícli
buzné, já
mu
«
mst
v Hlohovské
mn
za to; více
—
ulici."
neíkal,
Podkoval
—
já se více neptal.
Rychle mi povídej!«
se tedy stalo?
»Však slyším už nevím jen konec. jde, povíme mu, že
Jana, poví
jít
—
ti
Poj
sám, beztoho
to
honem, Bohumilku, tatínek strýek« a utrouc si zarosené oi, pospíchalo dve s chlapcem ze dveí. Fricek ale v patách za ní; než mohla promluviti, drželi pátelé v
se
—
tu
je
objetí.
t
mn
pivedl !« ekl Burkhard, podávaje píteli ješt jednou ruku na pivítanou.
»Sám andl »Nuž,
boží
mne
to
ke
když
cesta dvojnásob tší,
zím vhod. Jen abych
ti
pichá-
ti
ním být pláten.
vskutku mohl
»Milý hochu, pomoci mi nemžeš, ale znáš písloví: úrod a lovk po pátelích v ne-
Zlý rok se ohlíží po
hod.
— Myslil
vyvine,
i
jsem, že
mám
pátele, ale kdo
si
nohu
nejmilejší ho pomine.
»Mluv tedy, co se stalo; a by bych ani rady nevdl, ani pomoci nemohl, alespo najdeš upímné úastenství. Požaluj,
odlehne
ti
Burkhard podepel ruku a
dlouhou
chvíli
mle,
od srdce.
vypravovati, jak šasten byl mácnosti.
mn
»Kdyby
podával, byl bych
naše radost,
s
naše
elo v dla Pak zaal píteli ped rokem ve své do-
o stl, položil
král
pýcha.
mladých
—
Mnoho
synk
své
celé
A
ním nemnil.
království
Hedvika
Smle mohu
okrasou nejen naší ddiny, ale z
—
tak sedl.
i
—
íci,
že
celého okolí.
byl šasten, když se na
se jich o ni hlásilo, ze vsi
nho
byl
to byla
byla
Každý usmála.
žádný však
se
jí
85
nelíbil.
bych
Nedomlouvali jsme
zalíbil.
jí
vidl, kdyby se
to byl ale
Navštívil nás,
a
k tomu ani onomu, rád jí byl Bohumil z Nimbše
radostí jsme pozorovali, že
s
druhému zalíbili, ehož Hedvika ani netajila. Brzy potom pozorovala Johanna, že bývá Hedvika asto se jeden
zamyšlena, že se v práci zapomíná, jako by byla ve snách.
jsme byl
Ml
jsem za
to,
že
mate
ji
mimo Bohumila žádného
líbil,
jistil
jsem, jeho že zvolila.
když jsme tam jednou
zváni,
byli
láska,
neznali,
ponvadž
a
kdo by
Bohumilv
I
naíkal,
že
se
jí
otec,
láska
synovi zmátla koleka, že by vždy místo na pole zamí-
il k
Dtichovicm.
—
Nechali jsme vše,
až
pišla
Hedvika kolik dní o tom
u nás nešastná slavnost.
mluvila; bylo slyšet, že bude zvolena podat naší vrchnosti
vnec, kolá
to bývají se
pání, jak
a
zárove
obžinky.
se to
—
u nás slavívá,
Johanna
ale
nebo
tvrdila, že
Hedvika jen tší na muziku.
Hedvika tanila jako o závod. I já a Johanna pustili jsme se do tance. Hedvika vzala chlapce od Johanny a ztratila se do lesíku. Ješt jsme ani nedotancovali, strhl se hluk a šum, panský lokaj pibhl mezi nás, že tam selské dve v lesíku omdlelo. Johanna hned vykikla: „To je Hedvika!" letla Veselí jsme byli;
pede
všemi — sotva
pravdu! Jako by a
památky
ní v
ji
jsem
ulil
z
jí
stail!
—
—
Pece
vosku, tak tam
života v ní nebylo.
jen
dve
mla leželo
Bohumilek sedl blízko
tráv, okolo leželo plno kvtin, bylo vidt, že
spolu hráli.
Donesli jsme
knžna sama
ji
si
do blízkého letohrádku,
tomu se po dlouhém namáhání podailo vzkísit ji k životu. Když pišla k sob, jako by nás neznala a jen ustavin opakovala: „Zima, zima." Léka radil, abychom s ní
paní
poslala svého lékae, a
—
86
dom,
jeli
njaká nemoc u
že nejspíš
nás, jestli jsme na
ale,
že nic více, leda
zahrad bylo
ale v sJcý
vypukne. Zkou-
ní
tak náhle stalo, že nevíme.
— Pau-
u nás a povídá: „Chystal jsem v pa-
lokaj stál
lahdky pro
vilonku
ní
nco pozorovali díve, my nkdy zamyšlenost, co by se jí
mal
vrchnost; vidl jsem
dve
sedt
dckem, hrála si s ním. Po njaké chvíli picházela paní knžna a kníže po cestice nahoru; když byli blízko dvete, vyskoila, pak jsem vidl, že se až k samému knížeti piblížila, a hned nato pod stromem
vidím
ji
Bžím
tu
padat
tím
s
a
knžnu
paní
tam, a kníže pán poslal
slyším volat o pomoc.
mne hned
svolat její
pátele; víc nevím co íci."
jsme
Jeli
Ten
jí
plátno,
dom
a povolali
mnoho lektvar pedepsal,
pustil žilou,
dve
na pomoc lékae
blábolilo
až
hrza,
z
msta. ale nic
mluvilo o samých
prstenech, hvzdách, o myslivci, paních a asto opako-
—
Nepišla ani k pamti, a my byli už celí zoufalí. Konen si pomohla nátura sama a Pán dal zdaru. Zaínala pokojn spát a jednoho dne, když se probudila z dlouhého spaní, ohlíží valo:
„Tys pisahal."
Bh
se
okolo sebe,
mne
si
elo, a povídá: „Johanko, co
mn
se
—
dlo se mnou, se nco hrozného zdálo?" „Chvála Pánu Bohu, sestro, že se pamatuješ, « zvolala
to
Johanna plna radosti, „te už je vyhráno, duše drahá. tomu, co jsi omdlela v knížecí zahrad pi slavnosti; byla jsi v lesíku s Bohumilkem, šel okolo tebe kníže pán a knžna, a tys omdlela."
Ti nedle
Pi tch
Hedvika na Johannu oi „Co povídáš, kníže pán? ^" prstenem na prst?
silovech vyteštila
a
všecka vydšena se ptá:
S
hvzdou na prsou
a
„Ano, Hedviko, povídali, že
—
to
kníže pán, že prý
87
asto bývá na návštv v zámku; co
je
jen se vzpa-
ti,
matuj!" prosila žena.
Hedvika
ale
to nebyl sen!"
netrvalo
již
zstala jako mrtvá Bylo
jí
od
té chvíle zase
tak dlouho jako pedtím.
vika tak dalece zdráva, že mohla
nebyla to cela,
již
tváe
stala se
ale
Hedvika.
mla
jako
nemluvnou.
usmála, jevila srdce
a šeptala
pi tom
se
Její lilie,
Jestli se
s
postava veselost
si:
h,
„Tedy
jenže to
Pomalu byla Hedpostele vstát. Ale
vihled z
oí
se ztrá-
zmizela,
a
na chlapce nebo nás kdy
taková bolest v
plakalo. Plakat
ji
jako
tvái,
by
jí
však nikdo nevidl;
modlit se chodívala pod kíž k lesu.
I
když zima
tam dlouhé chvíle. Ve vesnici si lidé Hedvika pišla o rozum; ba zase, že si uhnala souchot, jak to už bývá mezi lidem. Nkteí nás ovšem picházívali tšit z útrpnosti, ale nkteí k nám chodili ze zvdavosti a po stran nás pomluvili, vyítajíce Johann i Hedvice pýchu. Bohumil byl první, který pišel, slyše o Hedviin nemoci. Ale když jsem ho vzal stranou na paškál, aby mi ekl, zdali mezi ním a Hedvikou byla bližší známost, dokládal se mi na svátost, že nebyla. ekl prý sice Hedvice, když nás po druhé navštívil, sml-li by o ni prosit, ale ona že mu ruku odepela s upímným vyznáním, že jinému již srdce zadala. Hoch se nad tím trápil a více nepišel. Jednou, když byly ženy samy doma, vzala Johanna Hedviku okolo krku, prosíc, by jí svila svoji bolest. Hedvika objala sestru, hluboce si vzdychla a po chvíli nastala, klekávala
povídali,
že
—
povídala:
„Odpus
mi, Johanko, že jsem se proti tvé
lásce prohešila. Doufala jsem, že mi ráda odpustíš, když mne uvidíš šastnou, že jsem ti lásku svoji tajila. ekala jsem jen na píhodnou chvíli, nepišla a
38
Zklamal mne: a co he, že proti Pánu Bohu, zrušiv písahu."
nepijde i
více.
„A kdo
ten niemník, sestro?"
je
se
ptala
prohešil
se
Jo-
jí
hanka.
Hedvika zavrtla smutn hlavou: „Neptej jsem již zapomnla."
se
mne,
sestro, to
„Nuž, tedy nebudu lost
bu
po vod,
na
se ptát
zase
naše
a
ale pus zapome na
nic,
jen ža-
minulé
doby," prosila Johanna.
na mla
„Kdybych
za jeho duši?"
Nechali jsme
snad pece
zapomenout, kdo by se modlil
odpovdla ji
asem
žít,
její
Hedvika.
jí
jak sama chtla a doufali, že
hoe
se zmírní.
Ach Bože!
Nej-
horší nikdo z nás netušil. již po vánocích. Hedvika churavla a stávala Jednou zráden co den smutnjší a nemluvnjií. na jde Johanna jako vždy asn do komory, kde Hedvika spala. Když za dlouhou chvíli se vrátila, byla velmi bledá. Ulekl jsem se, ptám se, co se stalo, a ona
Bylo
—
se
mi nato: „Lekla jsem se Hedviky, pišlo „Pošleme pro lékae?" povídám.
jí
zle."
—
ten by jí beztoho málo byl pláten. Uvaím koení, však ono jí bude lépe. Jen žádný k ní nejí chote," povídala.
„Napak,
Já
ji
jsem
se
poslechl.
Veer, když mne k ní pustila, jí sám ulekl; nebyla
nepiznal, jak jsem se
ani
ani
k sob podobna. Za týden byla ale zase mezi námi v sednici. Johannu jsem však nemohl pochopit, byla bledá a tak chodila, jak by mla srdce pod povlakou. Minulo vika
opt
asi
trnáct dní od toho rána, kde
rozstonala, když
k nám pod veer
se
Hed-
zavítal
89
—
kmotr Záruba, rychtá. Byl jako poplašen. „Co je ti, Zárubo?" ptám se ho; „máš odvádt kontribuci?" „Ta by mi nenadlala tolik starostí, ale to je horší kousek. Dnes mli panští lov na zajíce; naši domkái, jak víte, musí nadhánt. Zatáhli ode lesa až ke kíži. Psi
ustavin kolem
rejdili,
nichat, hrabat, a pomyslete
skínku
jeden ale zaal u kíže
Devnou
co vyhrabal?
si,
— Mlel,
novorozené dít!"
a v ní
my
a
e-
všickni
mleli.
„Tak
jen považte! Znáte
si
co tu bylo hned
k
úadu
a
zítra
eí
lidi,
dmínek!
a
— mžete — Hned
si
to
myslit,
šli
udat
budu mít komisi na krku. Šlakovitá
vecI
„Kterápak nešastnice
nkdy
„I
to
to asi byla?"
udlá takové dve,
do smrti na ni nepomyslil. Zítra
dobrou noc,
bute
tu
s
ptám
že by
se
si
se.
lovk
ukáže.
to
Pánem Bohem!"
—
—
ani
No,
Odešel.
Tu
jsem teprve pozoroval ženské. Mariana v sednici ne-
Johanna
byla, jen osika, se
s
a
Hedvika.
druhá sedla jako
jedné na druhou,
vlastn
vdl
z
a
První
kamene
se
tásla
jako
vytesaná. Díval jsem
zaalo mi být úzko, aniž jsem
pro.
kvapn vezme mne „Vi, že mne miluješ, Burkharde?" „Ty to dobe víš, propak se ptáš?" povídám jí. „A víš mi, vi?" dále se iptala. „Dvra a láska Tu
se
najednou Johanna zvedne,
za ruku a povídá:
—
—
musí chodit pospolu; ostatn nezavdala
píiny, abych nevil!" odpovím,
ale
jsi
mi nikdy
bylo mi více a
více úzko.
„Poslyš tedy a
dní,
90
odpus
— Pamatuješ
mn
a
jí,
eho
jsme
se
do-
se na ono ráno, je tomu trnáct když jsem všecka zlekaná z komory od Hedviky
pustily.
"
se vrátila?
bách na
Nuže, když jsem tam vešla, ležela ve mdlo-
novorozen
a
loži,
— mrtvé!
držela v ruce
Já
—
Že by matkou byla, zdání jsem nemla! Vzpamatovala jsem se ale hned, zanu ji kísit, což se mi i brzy podailo. »Pro jsi mne nenechala umít?« ztrnulá!
povídá
dít?«
když
mi,
vzpamatovala,
se
— Tu jsem vzala
dít, zavážu
životu; ale bylo už darmo, krev
ik
jsem
svcenou vodou
je
mn
Bylo
úzko!
viko?" ptám se
jí.
mu
a schovala
— „Pro — „Pro! —
jsi
kde
»a
a chci
i
moje
je
pivést
to
ubhla. Poktila
do skínky."
mi
neekla, Hed-
to
Nechtla jsem
ti
ud-
vtší ješt žalost a hanbu. Doufala jsem, že umru. však nepoštstilo se mi. A napadl mi soud lidu, hanba, lat
bála jsem se o domácí pokoj, o tvoje dobré jméno, a
mne pimlo k úmyslu
to
Sama jsem dít pochovala
erv
jen
harde.
mém
v
svdomí.
—
Odpus!
—
-
Jakž bych nebyl odpustil,
hannu,
a znaje
Nyní
Ale soud
vždy jsem
íkává
se.
—
jeti
udat.
zídil.
byla
se
Rozmyslil jsem vše a uznal
me
Sám hned jsem byli
milejší
jí
v domácnosti vše
jsme na cestu hotovi. Johanna byla
konen
zjevnost,
ustaviný strach, který v duši nosila. V mst šel jsem k soudci. Myslil jsem, že
nkdy
ta-
na ni hnvat.
Sdlil jsem úmysl ženám, ka, aby se
Po plnoci
pokojná,
znal svoji Jo-
hned do msta, pedejít komisi a „Pokorné hlavy ani nesee,"
pichystaly na cestu. si
—
písný.
je
upímn
Buk-
pohnutky, které ubohou Hedviku k
jsem za nejlepší vše
všecko,
víš
kovému kroku pivedly, nemohl jsem
—
—
a mlet. nezstalo stopy po všem,
všecko skrýt a
než
se není
tolik co bát soudu, jako soudce; ale což to bylo
všecko plátno! Vyšetit se to musilo, a
pi vyšetování 91
««
«
vyznala Hedvika celou vinu, prosila ale za sestru, ta že za nic
k
lásky
nemže,
ní a
že o
niem nevdla,
Oib byly odsouzemy,
co plátno.
a jen z velké
na snažnou prosbu že mlela.
—
ohled
se bral
ale že
Však
zmírující okolnosti, byla Hedvika odsouzena na
na
rok do trestnice k lehké práci síce.
Když jim soudce rozsudek
a
„I já chci, pánové, být odsouzena na rok, stejn
vikou, stit,
uite mi
slíbila
Soudcové
tu milost.
m-
Johanna na ti
etl, ozvala se Johanna:
Nemohu
a
nesmím
s
Hed-
ji
opu-
jsem to naší matce na smrtelné posteli."
ale
na
její
prosbu málo
dbali.
—
Jak mi bylo, když jsem slyšel rozsudek a potom je vidl v adách vzných v hrubém šat, s poutem a bez krásných vlas, to ti íci nemohu, « dokonil svoje vypravování Burkhard, zakrývaje si rukou uslzený obliej.
»Ubohý píteli!« zvolal pohnutý Fricek, podávaje Burkhardovi ruku. »A jak dlouho již jsou v trestnici?«
mn
ale zdá se to již vností. Abych sob, prodal jsem statek a zakoupil zde ten domek. Tak mohu ráno je vidt i veer, mohu Johann každý den chlapce poslat, aby se s ním trochu potšila, mohu jim v strav pilepšit. Tším se tím, že Johanna snáší svoje utrpení jako muž, ale bojím se, aby neklesla, až Hedvika se odebere.
»Teprve msíc;
ulehil jim
i
—
»
Vždy
ale
Johanna díve svobodna bude?«
»Ano: ale Hedviku smrt osvobodí.« »Ubohá!« vzdychl Fricek.
»Ubohá už pejme,
je,
a
dokud se
Bh
žije.
nad
Pro
ni
nemá svt
jen trní;
ní smiluje.
»A co ten hanebník? Nevíte, kdo je?« » Jméno jeho nevykla. Tušení naše je ale neklamné 92
—
«
>^I já bych najisto uhodl a pál bych, aby mi nkdy pod pst se dostal.« »Milý brachu, kdo nad sebou seká, tísky mu do oí
usmál
letí,«
se trpce
Burkhard.
máš pravdu; tšme
>^To
—
se jen tedy tím, že
domy rády asto hlavou smlý Fricek. soké hory,
na vy-
bijou hromy,« hodil
Ani radost ani žalost
vna, bezkonena.
(Nár. písloví.)
as
rychle uchází v žalosti
i
v radosti.
uplynuly od rozprávky Burkharda
práv
byl
k
odvedl
»
je
Vzná
vera
svých
nahoe ?«
Dva msíce
Frickem.
svenc
když Burkhard vešel k
snídaní,
»Jak
adu
s
k práci
Vzník a
sedl
nmu.
ptal se úzkostlivým hlasem.
v ísle tiaticátém bude dnes propuštna;
vypršel
její
odpovdl vzník
as,«
pohnutou, podávaje hostu tžkou dubovou
s
tváí ne-
židlici.
»To vím, pane; ale ona nechce díve odtud, dokud Hedvika nevyjde. Rád bych vdl, jak se té vede; ekl jste vera veer, že byla zproštna práce pro slabost. »Ano, spoluvzná v ísle tiaticátém byla vera od práce zproštna a dnes zase, ponvadž leží. V noci byl u ní knz i léka. Tuším, že nebude dlouho dlat. Škoda tch dvou; radji bych deset jiných ztratil. Ta
—
rota ale
nadlá lovku ty byly
zlosti,
vždy tiché
a
aby vždy za ní
pracovité osoby.«
s
holí stál,
—
Vzník
muži tmi slovy velice zavdí, a Burkharda mráz pošel. Vzal z kapsy pichystané již dva stímyslil, že se
93
brné
'tolary
a
vtisknuv je vzníkovi do ruky, pravil:
»Snad byste mohl, pane, tiaticátého podíval?«
dovolit,
abych
do
se
ísla
»Ted' ne, pane, pijde tam léka; ale zstate tu mne a když uvidím píhodnou chvíli, zavoláni 'vás,« ekl vzník, a nepohnutá tvá se vyjasnila. Burkhard byl spokojen. Vzník, když se 'byl pohodln nasnídal,
u
klí
vzal svazek
V
a šel ven.
ísle tiaticátém ležela na
pín
Hedvika; hlava
ramen sestry, v rukou sepiatých pes druhou její ruku. Bledé jich tváe se dotýkaly. Teplá, horkými slzami polita byla tvá Johanny, tvá Hedviky jako z mramoru. Oko Johanny patilo svtu; v oteveném krásném oku Hedviky jevila se duše,
její
spoívala na
prsa, držela
oištná všeho patilo
již
Tžké
nebi.
kroky
kalu, prosta žalosti
Okolo
i
radosti svta, to
úst rozpoložen l)yl mír.
síni, klíe zarachotily, a do vzník. Oko Johanny radostn ho vítalo, mile mu penechala ruku sestinu; zkoumala, zdali by v jeho tvái ješt doufání jaké bylo. Ale nevidla nic, než mezi špicemi naškrobeného límce vyšpulené pysky, nad nimi ušupaný nos, na nose brejle a za nimi dv blýskavá oika. Z té tváe nebylo se eho dozkoumat. Ale pan doktor píše ješt recept, udává jídlo topící chytá se stébla. Musí vdt, že bude ješt užívat lék i pokrm, tedy pece nadje. Za dvemi ptá se Ubohá sestro, kdybys vdla! vzník: » Prosím, pane doktor, bude vzná živa?« odpoví doiktor, »Jeslli dnes neume, 'bude živa,« vážn si šupna. Pak se podívá na zlaté hodinky a vida,
dveí
vešel
ise
léka
ozvaly v
a
—
—
—
pešla sekunda pes povinnou spíchá do svého koáru.
že
94
ijiž
mu
hodinu, po-
—
dlouho za odcházejícím Hedvika se dívala dlouho lékaem, rozlouila se s ním i se starým vzníkem, a oko její hledalo zase milý obliej sestry.
»Nepla, Johanko, pro pláeš?« šeptala tichým
eknu
sem, »ipej mi pokoj!
— Johanna
a
jsi
hla-
splnila slib.«
se
dvee opt oteve-
v nich se objevil
smutkem zastený
tím více stkala.
zpolehounka
ly
matce, že
Vtom
obliej Burkhardv.
Radost zableskla na oblieji Hedviky; byl
to
blesk
posledního ješt pocitu, který duši k svtu poutal. Od-
ruku od ruky sestiny a podávajíc ji švakrovi, pravila slabým hlasem: »Pišel ses rozlouit? Já táhla jednu
Bh t
pála.
si
to
a
vzpomínej
žehnej za tvoji lásku.
mn
Odpus
modlitbou!«
s
Burkhard klekl k
loži,
a
hlava jeho sklesla na ruku
umírající. »
Odpus
obrátilo
jemu!«
i
Hedvika,
prosila
a
oko
její
se
jednoho na druhého.
s
»Když
ty
odpouštíme
odpustíš,
i
my,«
odpovdli
manželé jednohlasn.
tvá Hedviky, oko její Pak se obrátí po slunci, které mížemi oteveného okna, a lehounkým vzdeopouští svt
tJsmv
uspokojující pelétne
více ješt se zaleskne. zasvítá
chem
—
.
.
.
V soumraku pivádí Burkhard zadními zahradními dvíky Johannu dom. Mariana neví, má-li se ptát: »Zdirávy?«
hým
— nebo
a pustí se
chlapce, hlava
její
kterou spolu
té, I
Fricek se
—
»Co donést?« splete si jedno s drudo pláe. Lena klade matce do náruí s
místeka na prsou chlapcem maminkou zove.
blíží,
také ale nachází
by podal
s
rukou dáním spolu
i
pá95
telství
tžce zkoušené píbuzné!
smutek, jako povlak tváe
»Zstane Johanna
již
—
manžel
mezi námi,
Ale on iprvní vidí zastiující.
i
se vrátí
k seste?«
ptal se potichu Burkharda.
»Hedvika její
v Pánu. Johanna pináší
je
políbení!«
ekl Burkhard
všecka radost
plá
se rozlehl
s
tváí,
oi
vám
poslední
hlasit. Najednou zmizela
se zalily
slzami a usedavý
v tiché sednice.
Za mstem se táhne širá planina, pokrytá pískem a vesem, mezi nímž leckdes nkolik stromk. Uprosted Šedá mrana po planin planiny vede hlavní silnice. honí se pod oblohou, chvílemi zavje vítr pes ržov
—
kvetoucí
ves do sypkého
písku, rozvlní ho jako hla-
dinu vody, odnášeje na svých perutích celé kotoue
v rozliné strany.
Od msta jde prvod, malý, smutný prvod. Místo knze kráí v ele žaláník s holí, místo hudby ozývá chest etz. Za žaláníkem nese šest ženských na ramenou ernou, prostou rakev bez pokrovu.
se
Za rakví jde Burkhard, Johanna a Fricek. Za nimi ada vzných, nejposlednjší biicové. Blíže silnice u malého hájku se prvod zastaví. Jsou tam stopy hrob, ale pískové krovy vítr dávno rozmetl. »Kde tedy máme kopat?« ptají se tyi z vzných,
biic reje a lopaty. »Zde ji položte, « prosí Johanna, ukazujíc k osamlému kei šípkovému. Vzné kopají, Johanna a muži klekají u rakve k modlitb; mnohá z vzných kleká s nimi, pomodlíc se vroucí Otenáš za tu, která nikdy nesplácela trpké jich úštpky. Hrob je hotov. Vzné chtjí spustit rakev dol. Ale na dobré slovo Burkhardovo penechává poslední službu vzník píbuzným. berouce od
96
—
Tu
Vzné
koár
jede po silnici panský
.
.
.
(Str. 97.)
odcházejí, pátelé kleí ješt u šípkového
kee,
hrob
jede
jediného to pomníku na
koár
nm
Hedviky.
—
Tu
pocestném obleku krásná dáma a muž. erné oko mužovo hoí, a vítr rozhazuje havraní jeho kadee, odkrývá jizvu, táhnoucí se po levé stran ela až k uchu. Burkhard vyskoí, byste se podívá do koáru, a uchopiv Frickovo rám, po
panský
silnici
zvolá:
»To
její
a v
vrah!« Zasrší mladíkovo oko, svalovitá
ruka jeho se zdvihne, ale hanny, a jemný
»6h
sedí v
její
soudiž: Vidí,
dol
ji
hlas zašeptá:
kdo koho
táhne slabá ruka Jo-
»Ona mu
šidí!«
odpustila!«
pravil Burkhard,
když opouštl hrob na planin.
^
Baruška
—
7
97
DLOUHÁ
NOC.
Dlouihá moc je slavnosit pástevnická, která se slavila
ješt za mých inladých
mn.
Dál se ale víc
let
a více
mé otin skoro bez prozmovala, až z ní konen, v
jak jsem slyšela, udlali bál!
—
Co nevidt pestanou
snad na vesnicích všecky ty nenucené, rozmilé radovánky, a místo posvícenské muziky, obžinek,
oraek
a j. budou bály a ibesedy. Furiant, ruchadlo, ovísek, koleko, a jak se ty roztomilé tance jmenují, ty všecky pestanou; selský junek ve fraku a glasovaných rukavikách se bude zapisovat buclaté selce ve vnci a flórových šatech na pl quadrilly do taneního poádku. Všecko pokrauje s duchem asu!
—
—
Jak známo, drží se ve vesnicích pástvy, jak pestanou polní práce, až zase nastanou. V nkterých místeeh, jako na píklad zde v šumavských horách, dá na svtlo každý týdeoi jiný hospodá, a když se všichni ve vesnici vystídají zane se od prvního. Ale v mé otin zvolí si dvata nejradji jedno nebo dv místa, kam se po celý as scházejí. Bývá to u mladých manžel neb u vdovy, aneb kde jsou dcery ve statku a nikdo není nemocen aneb mrzut. Na svtlo platí dohromady. Po služebná, celý as pástvy má dovoleno dcera, to pro sebe schovat, co pes úkol napede. Druhý aneb
bu
bu
bu
tetí týden masopustní se slaví dlouhá noc.
potou 98
Dvata pe-
pízi, kterou byly ve pástvách napedly, a která
byla nejpilnjší, ta je královnou dlouhé noci.
Na den
ped muzikou u královny veee, ke ovšem každá pástevnice nco koupí z penz, kte-
slavnosti se strojí
které
ré stržila za
každá
pízi pes úkol napedenou, za
nic nikdo, ale každá pošle
lovna
veee
svého hocha. (U
ale
od
výsluhu
jídla
musí zvolit krále; ten dá
si
vrko
si
pozve
pástev-
dom.) Kráa platí muzi-
musí zase nejvíce pidat k veei, musí
kanty, ona
hochm
strojit kužel a
hou noc, jak Sedlák
to
krom
není
díve
se
íha
dát
pití.
V
krátkosti popíši dlou-
slavívala.
ve vesnici
Žernov*
byl veselý rozšafný
muž, selka dobrá žena, a Madlenka nejhezí, nejlepší a
k tomu nejbohatší
pástevnice podle
žádnému
to
Dorota
pastoušek
a
v celé
vsi.
nepekáželo, žádného
umli
povídat
s
to
Tam se mohly hochy žertovat: nemrzelo. Stará
pkné
pohádky,
ale
povídání byla pouhá pleva proti tomu, co a uml všecko
jejich
to
dve
libosti smát, zpívat,
íha. etl mmoho pkných knih
povídal
poádn až milo,
pedlo
vyložit;
nkdy
kotoue
byly mžikem plny, a úkol co nevidt
ítal
i
z knihy, a to se
napeden. Pišel druhý masopustní týden,
dvata
sná-
spoetla a vidla, která byla nejpilnjší, která bude královnou dlouhé noci. Tenkrát byla jí Madlenka. Ale jak to, že pedila starší hbité pradleny? Sama to nevdla, ale já bych to uhodla. Byl tím vinen asi Jií, hezký kováv syn, co nedávno pišel
šela pízi,
dom;
aby
ji
sedával v
pástv
nedaleko Madlenky,
ale chví-
lemi (nevda ani, jak se to dje, sedl blizounko ní a díval se tak
upen
na
kolik vláken táhne do *
kém
Žernov
je
by chtl sítat, zaala noha Madlen-
její prsty, ijako niti.
Tu
vesnice na panství
se
Náchodském, v královéhradec-
kraji.
99
ina erstv pohybovat, pedla tak piln, že
jí
tak piln, ach Bože!
tváe hoely. Chvílemi
až
se
jí
zaala
shýbat a navlékat, ale
pro
to? nevím. Nyní byla královnou, to bylo starostí!
Mu-
nit trhat, musila se neustále
volit
sila
veei
krále,
strojit,
nového kupovat. Nejvíc
e,
že
má
ji
král mátl hlavu.
Vdla
Jií rád, ale posud to slovy neekl,
byla na rozpacích, jak
mu
to
má
íci:
dob-
a proto
panenský stud
jí
díve svou náklonnost hochu ukázat. Jiného
bránil, zvolit
jí
peslici chystat, leccos
pece nemohla, vždy musí má nejradši.
dve
jen toho za
krále zvolit, koho
Byly
k
dva dny
již
pízi, co
veei
pes
ped
dlouhou nocí,
dvata mla
úkol napedla, prodanou, každá
již
koupila a Madlence odevzdala; Madlenka
díl
mla
peslici s kuželem hotovou, leccos nového uchystáno,
již
jen krále posud nezvolila.
králem?«
utekla ven, ba ani té
svila,
He
a
jí
»No, Madlenko, kdo bude
Madlenka se zapálila a nejupímnjší kamarádce se ne-
rodie,
ptali se
ale
úzkost div srdce neutlaila. se, že ho snad pece Manebo se domníval, nemilým že již as tu, a ješt mu nevzkazovala.
Jiímu; tšil
se vedlo
dlenka zvolí za krále,
by
jí
nebyl, a nyní byl
K ní jít nechtl, aby nemyslila, že se dotírá, a se samotnou se nikde nesešel; mrzelo ho, na koukl. »Byl jsem i
mne nemá ráda a zvolila jiného, « tak si myslil, jda po stráni dol k vod, nebo slyšel, že šla Madlenka do msta, a chtl ji potkat. Tu práv šla pod strání pes lávku. »Pán Bh mn odpus ten hích, blázen, ona
ale
radji bych
má
byl,
aby se v
Up
utopila, než
abych
Jií sám pro sebe a šel zvolna Madlence vstíc. »Dobrý veer, Madlenko, kde jsi byla?« »Ve mst na koupi; a kam ty jdeš?« slyšel, že
jiného ráda,« šeptal
—
100
si
—
—
Madlenka a utírala horké tváe. »Já? Jdu do Hradce a nepijdu až za tyi dny,« ekl Jií potmšile a díval ise na Madlenku, co na to ekne; ale té se oi zalily, bolestn na nho pohlédla »To nemluvíš pravdu, a sotva ze sebe vypravila: vždy máme dlouhou noc?« »Mn nikdo nepoheší!« Tu dve zaalo plakat a chtlo jít dále, ale Jií ji vzal za ob ruce a zase hledl na ni jako v pástv, když se nit tolikrát zmodrchala. »Madlenko,« ptal se prosebn, »povz mi, koho jsi volila za krále?« »Je8t nikoho, « kroutilo dve smutn hlavou. »Kdybych vdl, Madlenko, že mne máš ráda, zstal bych rád doma, .« ale »Tedy zsta!« šeptalo dve, a její modré oi se na hocha tak laskav usmály, že je radostí celé ptala se
.
—
.
Bylo
zulíbal.
ml
Sotva
obma
spomožíno.
Pemysl takovou
ml
za vojvodu zvolila, jako
pástevnické
radost,
když ho Libuše
Jií, když se stal králem
slavnosti.
Než se Madlenka doma ohála, vdla již dvata, kdo bude králem; vždy vidly nkteré, jak šla s Jiím a u plotu jak jí ruku podával kdož by to ml tedy
—
když ne on?
být,
Veer
die Madleniny; každý ného
a
ce,
vdla
celá ves, a tudy
i
ro-
schvaloval, že zvolila tak správ-
hezkého krále.
Druhý den, sotva z peci
to
koláe,
a
se
rozbesklo, vyndaly se u
íh
hospodyn podala hned první Madlen-
aby okusila, zdali se jak náleží povedly. »Ó,
mami-
ko, to jsou koláe!
Lehké jak na nožikách, kypré jak
peí
se
a
dobré,
že
To byly koláe, beze
bhání ženské za
to
se
chasy,
na
jazyku
jen
vší hany. Celý
h
rozplynou!«
—
den bylo šukání a
než o posvícení, k
veeru
všude lesklo jako zrcadlo. Sednice
je
ale
bílým 101
pískem posypána, na lipových stolech jsou prosteny isté ubrusy s ervenými okolky; majolikové talíe, vedle nich dvoušpicové vidliky, plechové lžíce a krátké
ostré nože. Zrcadlové ohrázky se tpytí
adami,
a zrovna
nad stolem
visí
na
stn dvma
od stropu na nitce papí-
rová holubika, pedstavující vznášejícího
se
svatého
Ducha. Na velkých malovaných hodinách ukazuje
ika
ru-
(práv ti, když bží Madlenka celá uhátá od
práce do komory, by se ustrojila. Nejdíve seše tmavé
pkn
vlasy
do žihonu a nad
elem otoí ptkrát erné
sametky; potom sedne na truhlu a obouvá bílé pun-
ochy
s
ervenými cviklemi, erné stevíce s ržovým a na nárt též s takovými ržikami. Když
lemováním
vezme
naškrobenými krátkými ruernou aksamitovou šnrovaku, na níž není ani pozlátka šeteno. Jsouc zašnrována, pehodí pes hlavu cajkovou sukni oblakové barvy, lemovanou dole ržovou pentlí, a na hlavu uváže ervený kosmonoský šátek na placku. Hotova se vším tím, vzala z pítruhlíku devnou škatulku, vyndala z ní pt šrek granát, uvázala je kolem krku a zlatý peníz s pannou Marií, který visel na nejje hotova,
kávcemi, a na
si
n
tílko s
oblékne
pkn
poslednjší šrce, vyložila na Na ramenou zpedu od košile
ervené
fábory.
si ji;
ješt
ise
vzadu od korál vlály z nkolika zástr
Naposled vybrala
jednu bílou vyšívanou, zala
vyšívané u tílka okruží. a
a vidouc, že
k sukni
sluší,
uvá-
nkolikrát v malém zrcadle prohlédla,
srovnala tu fábor, tu záhyb, uložila všecko na místo, vzala do ruky šátek a šla do sednice. Byla lusk.
—
Venku vešel
102
mrzlo, až
dve
jako
pod nohou chrupalo, a kdo by byl vní peení a kolá,
do statku, provanutého
do teplé isté svtnice, a tam ho roztomilé dvátko by si jist byl pomyslil jako svatý v evan-
uvítalo, tu
gelium: »Pane,
?:de je
dobe
nách pišli muzikanti; jeden
ml
—
O tyech
housle, druhý
hodiklari-
tetí flétnu a tvrtý fagot. Když sndli nkolik
net,
placek
a
trochu se oháli, poslala je Madlenka pro krá-
Zatím
le.
býti!«
se
dvata
scházela
se
svými hochy,
pivedli muzikanti krále, byli všichni se ozývá flétna
a
pohromad.
než Již
po návsi, král jde po návsi, provázen
—
ale není divu, houfem dtí. Jak se Madlenka ervená když je v sednici hrozné horko. Již pozdravuje v síni hospodyni již je v sednici a podává své královn
—
ruku. Statný to hoch. Lesklé boty
má
do
pl
lýtek, bílé
novou zelenou kazajku, na krku hedvábný šátek, jehož konce visí na prsa, a vydrovku má furiantsky posazenu k pravému
punochy,
uchu.
Vru
Za malou
zbrusu
koženky,
žluté
pkn
mu
to sluší!
chvíli sedli
ke
stolu,
Madlenka do rohu jako
nevsta a vedle ní Jií. Hospodáe tu nebylo, ten se díve najedl a šel do hospody, by chase nepekážel; ani hospodyn nesedla k nim. Nejdíve pinesla dveka na isté ošatce rozkrájený chléb, nato dva pekáe jahelníku, a pacholek nesl za ní pivo. Potom pinesli na dvou mísách buchtiky odvárkou polité (omáka z povidlí),
zelím,
a
s
rýží a rozinkami, jitrnice se
naposled dobré koláe a rosolku. Chasa
brzy rozveselila a
se
si
nato slepice
peené
zpvu
Když bylo po veei, šla do komory pro
bylo plný statek.
zdvihli se
od stolu
a
Madlenka
peslici. Peslice byla malá, ze
deva pkn cínem vykládána; kužel byl nahebkým Inem, otoen erveným fáborem a na špici
8>lívového dít
byla zastrena kytice rozmarýny, od jejíhož vršku vlály
103
strakaté stužky. Jak vešla
královina
pilnosti se
svým
blahodjným žezlem do sednice, zaali muzikanti hrát, král si ji vzal pod paždí, a zpívajíce, ubírali se všickni za nimi do hospody.
Tam
byl pro
skonou,
hrát
n uprázdnn
již
jeden stl; na ten po-
královna peslici, muzikanti ho obsedli, zaali
stavila
a již se
toily párky v kole. Na druhém
konci sednice byl dlouhý stl a u toho sedli sedláci; s
podepenými
kouili
lokty o istl, brady v dlaních majíce,
krátkých dýmek
z
íhu, který jim vypjoval s mno-
poslouchali
a
vykládal poslední íslo Novin, jež
si
ha jinými knihami z msta. Když mluvil íha, bylo ticho,
ba
i
kouit
krásná vc, když
a
pít
zapomnli. »Je
lovk nco
se ale ptal: »Josefe, jakpak,
»Pjit
ví,«
pec
to
jen
ekl jeden; druhý
nepjil
bys
mn
tu kníž-
mohu, ale ne na dlouho; složme se všickni dohromady, to nám nic neuškodí, a až pojedu do Hradce na trh, nakoupím knih, které se pro nás hodí, a budeme mít na celou zimu co íst,« íkával nato íha. Ten veer opt pozorn íhu poslouchali, ale když ku?«
hosté pišli,
ti
ji
pece
se všickni dívali, a
ne jeden pravil
íhovi: »Josefe, ty máš dve jako kvt.« Mezi sedláky a po lavicích u oken sedly selky a prohlížejíce své syny a dcery, dlaly plány; okolo kamen sedly staré báby, živé noviny a kritiky vesnické. Nejeden párek musil ten
veer probhnout
jejich metlami, a
U
lali
z
i
flétnu pehlušili.
kik
a
taková rva-
Muzika pestala,
a sedláci vo-
104
na peci stály
si!« znlo Madlenka vzala džbánek nejdíve od
chasu na zavdanou. »Madlenko, zavdej
mnoha
úst, ale
tmi
a
dti, a chvílemi se mezi kluky strhl ka, že
mezi
dveí
byl nejprvnjší král a královna.
—
kováe, pála s
zdraví",
„stálé
podkováním
na stéblo
upila
a
zase
vrátila.
Zatím pišla také Madlenina matka a usedla u kováky; ob kmotry si mly dnes velmi mnoho co povídat. Po druhém kousku dvata šla ven; Jií se ohlíMadlenka, »Ony vení,« šeptal mu Jan, a oba vylítli jako šipky na náves, kde se dvata procházela majíce ruce zaobalené v zástrách. »Pojte do
kde
žel,
je
»Ba ani
sednice! je zima na vás zde,« pobízel Jií.
se
nechce,« pravila Madlenka, »jen koukni na nebe, jak je krásné, hvzdy až požáry házejí. « »Na bych kou-
na nebe, ve tvých oích
ikal
ruku ve
tiskl její
své.
je
Madlenka ho klepla lehce pres
ruku, jako by se hnvala, že
podívala
s
ila láska.
také vidím, « šeptal Jií a
jí
pece
ale
lichotí,
se
usmáním do jeho upímné tváe, z které záPotom obrátíc svtlé oi k hvzdám, ukázala
na jednu, jež se leskla nejkrásnjší modrozelenou záí, je moje.« »A moje,« pisvdil Jií. »Nekoukejte na ni, aby nespadla, « ozvala se za nimi
kouc: »Ta
-
Madlenina kamarádka. pravila tato a hledla
s
které drží ve své ruce
Z hospody
se
»Mj andlíek jí nepustí,« dvrou k planoucím svtm, mocný Pán nebe
a
zem.*
—
ozvala hudba, a párky pospíchaly, aby
nezmeškaly. Hrál se furiant; když mladí do dveí vstoupili,
vidli, že
si
dalo
nkolik
starších zahrát sólo; ruce
boky podepené majíc, pyšnila se také Madlenina matka s kováem, který dupal a hrd hlavou pohazoval, jako by chtl dokázat slova písn hudbou provázená. Za nimi tancoval íha s kovákou, a když to Jií a o
Je prpovídka, že když si dvé milenc ona by, dokud na ni hledí, s nebe spadla, bucf ""
stanou, aneb jeden
z
nich
zvolí se
hvzdu,
a
za sebe nedo-
ume. 105
Madlenka vidli, mli
radost, že jsou
svedeny. Starší pestali a mladí
dosti
párky podle
mli
žá-
vli. Jak
královn slušelo, když rám jak vysoustruhonadýchanými rukávcemi o štíhlý bok podepela a upejpav se od svého taneníka na pólo odvracela, na pólo se k nmu zase toila! I Jií hrd vykraoval a elo vypínal, jako by chtl pi každém kroku íci: hezky
vané
to
s
»Pohlete na mou královnu, lovna je moje!« Tancem,
to je královna, a ta krá-
zpvem
a
povídáním ubhly
hodiny, a pospíchaly, aby nezmeškaly. Hrál se furiant; a když byla plnoc, Jií se ztratil; kam šel? »Šel pro vrko,« leptaly si ženské a koukaly ke dveím. Ach, již ho nese; jaký to krásný vrko, takový dlouho žádné dve nedostalo! Však královna se také usmívá, stavíc ho na istl k peslici. Je zpsob, že musí dát král královn vrko; vrko vyhlíží jako homole cukru. Na kulatém, barevným papírem obloženém prkénku leží z dobrého tsta upeený vnec; v tom jsou zastreny hlky as tvrt lokte dlouhé, ma nichž je nastren zase menší vnec, a tak jich je teba pt a šest, vždy menší a menší. Na hlkách pak jsou navléknuty švestky, rozinky a jiné mlsky; také na vncích je toho dost nalepeno. Na vršku je rozmarýna se strakatými fábory.
—
—
Vnec
si
pástevnice,
vzala královna
nco
dom, nco
rozdala mezi
nechala pro sebe. Po plnoci se starší
rozešli a chasa zstala. Již svítalo,
když vyprovázel Jií
muzikou svou královnu až k jejím vratm; ruce, dali si „dobrou noc", a když muzikanti vyprovodili, bylo konec dlouhé noci. 8
Druhou zimu bylo nejveseleji. 8
držely se
Když
pástvy nejvíc u
se vedli o
stiskli si i
ková, tam
dlouhé noci nový král
královnou do hospody, vykoukla mladá kováka
106
Jiího
z
ok-
«
na
a
ale
te
ti
pravila:
toho
»Jin, dnes rok jsme se
my
spolu vedli,
našemu království do smrti konec. « »Je Madlenko?« ptal se mladý muž. »I ml, a
je již líto,
nepokoušej, však ty
chtla být
dobe
víš,
že bych bez tebe ne-
ani opravdivou královnou.
^
207
VÝKLAD HISTORIE. Paní Františka, Nanynka, Marjánka
a
ješt
asi
dv
paniky stojí v krámku každá u svého koše se založenýma rukama; ekají, až bude paní Tonika s mandlováním hotova. Hokyná, pan Josef, stojí urprosted krámku v kožichu až na zem dlouhém a poslouchá paniky, jak si povídají o hrozné události, která prý se stala v jednom dom. Tam prý straší, každou noc chodí bílé strašidlo se svtlem po dom, a jednou zabloudilo o plnoci do kvartýru k jedné staré milostpanice, a ta se tak ulekala, že ji z toho hned trefil šlak.
»A
jsem nehodná svého jména, když
to není prav-
dokládala paní Marjánka. »Ubohá milostpanika,
da, «
vždy mi to ješt ped smrtí všechno povdla, tuhle na tch mých rukou skonala; Pán Bh jí dej vnou slávu mla jsem u ní každodenn jistý výdleek a hrní-
—
ek
kafe. Strašidlo bylo vysoké jako tuhle
mlo
bílou plachtu
pes
Taky prý
pan Josef
sebe a žádný obliej
—
— v ruce —
chudák milostpanika žádný nevdla co, nevdla ani kde je div pro pána krále najednou dvee zaveny a tu pijde to o pl noci! Náš špiclík to dobe ul, nechtl se zpod postele ani hnout, dlal nám štandáry celou noc. Mj nebožtík ddek, dej mu Pán lehké odpoinutí vždycky íkával, že tu v tch našich koninách neslo svíku!
—
—
—
—
Bh
—
se istalo
108
—
cosi mluvilo, ale
mnoho
mord
— že skoro v každém
dom
od-
««
«
—
poívá nkolik mrtvých tl nemají v »Nic
hrob
paní Marjánko
to,
ddeek
pan
vdt;
e.
pokoje.
byl
—
—
co Žižka zabil
nemají mi za
hodný lovk,
ale
a
ti
zlé, jejich
nemohl dobe
to
tak to není!« petrhl pan Josef paní Marjánce
—
lovk
te, doví se nejlépe pravdy« pi tch slovech sáhl na poliku mezi koalkové lahve, pro starou knihu s umaštnýmezi hrnce se sýrem
»Když
—
—
mi deskami a odfoukna ka vážným hlasem: »Tu
s
ji vzhru erné na bílém ani za nevím co. Tu
ní prach, zdvihl
to
toho se držím, knihu bych nedal
tom Žižkovi; chtjí co
to stojí o
to byl jenerál, chlapík,
vdt, Jsme
— chybující —
u granatýr lidé
nám
ale co
je
vdt,
—
vím, co to je vojenský stav.
já
potom?
paní Marjánko,
aby ho pohledal na udatnost. byl jsem, musejí let
pánu trnáct
Sloužil jsem císai
—
stojí
ml
My
Žižka také svoje híchy,
sprostí lidé ani
si
neumíme
má takový jenerál; on nemže k tomu má svoje adjutanty, k tomu jsou
pomyslit, jakých starostí
mít
oi
všude,
oficíi, aby se ohlíželi. Proto se vložit
mu
také
nemže
všechno
na hbet.
»To
je richtik
—
lidé mají zlé huby,
lovk
se
jim
nikdy nezachová.
pane Josef, povdí nám nco o tom k tomu nepijde, aby se do knihy podíval, a mezi lidmi se pravdy nedoví!« prosily paniky. to já od srdce rád každému po»Inu, propak ne vím. Ani netu jinou kroniku než tu, a umím ji nazpamt. Tak poslouchají, prozatím jim povím jen nco
»Tak prosíme
Žižkovi;
jich,
lovk
—
v krátkosti o tom panu Žižkovi, jaký to byl ferina a jak zaal se dostal vlastn k vojenskému stavu. Vidjí,«
—
nyní pan Josef, položiv knihu na poliku a zapaluje
si
109
»Co je te Platejz, tam byl nkdy tam zstával pan strejek toho Žižky, hodný
krátkou dýmku:
purk
—a
pán, Staroech. Žižka pocházel z jedné vesnice z ven-
umel
kova; tatík jeho ale
strejek sem do Prahy
stm, aby
a tu
ho vzal ten jeho
ho do školy k
a posílal
nho pec nco
z
si
—
bylo.
Co
to
piari-
ale bylo
všechno plátno; milý ten hoch se hrozn nerad uil
mu, když se mohl na ulici prát s kluním ten pan strejek elent! Ale ml ho
a nejmilejší bylo
ky.
—
Ml
8
a všecko mu prominul; tak rostl milý Žižka nho poádný vejrostek, silný a veliký. Jednou strejek nkam na venkov; než odjel, zavolal
ukrutn rád a byl z jel
pan
milého hocha k sob.
„Te
jedu ven, Hanzy, a to
ti
a mi netropíš žádné nešváry tady, a neslyším žaloby," povídal mu, „a ješt ti piikaizuju, a mi nechodíš do ristkomory" (vdí, to byla komora, co mli zbra složenou). Hanzy všecko pislíbil panu
povídám,
—
strejkovi; ale sotvaže paty z
domu
vytáhl
v ristkomoe, jako by ho tam vystelil.
—
—
octl se
Tam vidl
milý Hanzy ristunky, jak se patí na celé tlo, šavle, flinty,
kvery
všechno se lesklo a v takovém
a pagnety,
— To se rozumí, nedíval; kousek po — vzal
ordnuinku, že bylo radost se podívat.
že se milý
Hanzy jen zhola na
kousku vzal do ruky Slušelo
mu
a
konen
—
to kapitáln.
I
to
celý ristunk.
si
chodil Hanzinek každý
den do ristkomory, execíroval se a strojil do ristunku. mu ale dlouho ta radost; pan strejc pijel Pan strejc ale byl lovk protea bylo po všem.
— Netrvalo
—
lého rozumu, poznal hned, že
Hanzy," povídá v ristkomoe?"
ekl hned, 110
mu
—
jednou,
Hanzy
že byl, že
mu
Hanzy
„mn
se
neposlechl. „Ty,
všecko
zídá,
žes byl
držel na poestnost, nelhal,
to nedalo
pokoje
a
od
té
doby
že
nemá
stání
pi uení,
bude
takové,
jsem
Bh
z
a
mory
co
tirovat
ti
nejlépe
Ale když to
Vyber
se stane.
svdí,
maštale
z
k lejtarm!" Hanzy
vdl,
já
si
z
kon
mojí ristko-
a dej se asen-
poskoil, políbil panu
si
— —
že to
nechtl už tak Pán
zapovídal,
to
ti
—
tebe míti vojáka.
usoudil, tedy
uaroval, že jen
„To jsem
jsem
proto
mu
jako by
—
my&li na vojenský slav.
šel hned do ristkomory a vybral si uniformu samé zlato a stíbro. Když se ustrojil, byl hoch nco fajn! Strejek mu dal na cestu hodn
strejkovi ruku
—
penz a on se odebral k císai pánu. Dív ale stavil se u své sestry Khátl; mli po rodiích barák a hospodáství k tomu a Khátl to všecko zatím spravovala. Jak
dom
pijel, hined
jí
ekl: „VíšJi
rák dávám a všecko, co patí k a ženit se
nebudu nikdy, Nech
Khátl byla ráda,
to
se
rozumí
ty co, Khátl, já
ti
ba-
nmu. Budu vojákem si
to
tedy a vdej se."
a milej
Hanzy
jel
pí-
mou
cestou do logru k císai; tenkrát zrovna byla voj-
na
Tatarama,
s
a to jim
vždy
»Ale jakpak to bylo, se
paniky. »Nesedají
vzali
si
na vojnu slepého;
kterak se to
»A prosím
stalo, že
jich,
pišel jako na zavolanou!«
ten Žižka byl slepý?« ptaly
na rozum; jakpak by ho byli to
potom teprv
v Praze tolik
pane
—
oslepl. «
— »A
pobít
«
lidí dal
Josef, ale není už ten pan Žižka
živ?«
Pan Josef
ml
už chytrou
odpov
na jazyku; vtom
u vchodu do krámku hlasy: »Nalejou mi štamprli kmínky.« »Daj mi za pros díví!« a ješt ale se ozvaly
—
Pan Josef musel odbývat kunty, a paniky si vzpomnly, že mají plné koše prádla k mandlování a zaaly se hrnout do práce; pan Josef musel odložit historické pednášky, napodruhé. více jiných.
111
«
VESNICKÝ OBRÁZEK. Okolo oken a
ženy toily šátky nad hlavami
šla svatba;
všechny zpívaly, až se
daleko rozléhalo. »Na po-
to
hled se zdá ovšem, že radostí oplývají, ale kdož
práv
ta srdce,
netruchlí,«
která by
mla
nejblaženjší,
povídám své pítelkyni.
pi tch
»Je to spekulaní svatba, a
polná náklonnost. Ale divím stanou dva
pi tom
být
ví, jestli
z
ve vesnicích
se,
že
pravé lásky za sebe,
nepoádných
bývá zídka oba-
a
málo kdy do-
se
pece
nacházíš zídka
manželství.
»Jen v istých, vroucích duších zahoí láska opravlovka blaží a šlechtí. Avšak musí
dová, horoucí, která
být obapolná ušlechtilost mysli, vzdlanost ducha,
mostatná
a
sa-
pevná vle, by božský ten plamen neuhasí.
—
Taková láska vzdoruje všelikým nesnázím, ale je vzácná. Takovou najdeš tak ídce mezi vyššími jako mezi nižšími stavy.
vzdláním srdce Sedlák
lpí
U onch
zkazí, u
tlem
tch
a duší
tvái dobývá svj chléb. vznese.
Od
na
se
lichým,
se zase ani
té
hroud,
Vzhru
se
pevráceným
nevzdlává. z které v
—
potu
mysl jeho nepo-
mládí bloudí ve tmách, a nikdo neosvítí
je-
ho stezku, nikdo nestrhne pouta, duši jeho klíící! Zableskne-li se
nkdy
v jeho mysli, je to
práv
jen
pouhý
Jeho mrav je istý, prostý, ale není zušlechtn, rozum zdravý, ale nevzdlaný, upímné dobré srdce,
blesk.
112
«
nedvrné,
ale
—
«
zanikla.
má
»Jak
jich srdci? ale tatík ji
samostatnost však
Toho
je
dávno pod jhem
tedy opravdová, svatá láska vzniknout v
dve,
si
miluje dost
dve
ekne: »Tam necho,
zane
a
již
vinno vychování.
Chlapec miluje
nesmíš,« a hoch
to
«
má
je-
upímn,
málo, vzít
si
vzdychne, svsí hlavu, rozloží
si
chodit jinam. Je-li dobrý hospodá, udusí
všechny trapné myšlenky tžkou unavující prací,
ostat-
Pána Boha, a tak pomalu i nemilé žen zvykne. Nkterého ovšem domácnost, kde nemá co by rád, omrzí; potom hledá vyražení mimo a nejvíce v hospod, kde ve sklenici utápí hoe nad ztraceným štstím. Také ale nkdy láska i u selských ukáže ní složí na
dm
—
svou moc, a bda, nemohou-li se
pekážky
odstranit, a
kamene, tu zaasté i oba zajdou hoem. Píklad takových máme dost, sama jsem byla nkolika oitý svdek. má-li tatík hlavu tvrdší
jsem
»Domrnírvala
opravdové lásky,
vdla. »V jedné
selské
že
se,
a tšilo
srdce není schopno
by mne, kdybys mi jeden po-
vesnici seznámila jsem se
Musila bývat velmi sliná; tenkrát seznámila, byla
s ní
vohndé oko dlá
tvá
jako hasnoucí
nesvítilo živoucím
a zažloutlé
celou
již
byl
líce
nikdy
se
mladou
s
ale,
selkou.
když jsem se
pochode. Tma-
ohnm,
ústa byla zble-
radostí nezardly.
Pes
rozesten smutek jako erný závoj,
a
každého srdce k útrpnosti se pohnulo, když na ni patil. Sedli jsme v sad pod kvetoucí jabloní samojediné, a tu
—
mi svila píinu svého
»Vidíte odtud
pes
dv
»z toho byl Tomeš. Jako
dívali
a
leckdys celé
Baruška
—
8
žalu.«
zahrady ten statek?« zaala
pldne
dti jsme v
již
k sob cho-
tch sadech
pehráli.
113
«
Ml-li Tomeš
nco
mla-li jsem
já,
dobrého k obdu, pinesl mi kousek,
pinesla jemu. Také
mne
dost škádlil
asto jsme se poprali, ale hned jsme se zase udobili a nikdo z chlapc mi nesml ublížit, sice byl od Tomše bit. Když jsem dorstala, zapáhla mne matka do práce, a vyjmouc nedli a v pástvách málo jsem s Tomšem mohla mluvit. Když mi docházel šestnáctý rok, musila jsem k tetce do Nmec, a tam jsem zstala od podzimku až do senosee. Déle jsem tam teskností vydržet nemohla a otec musil pro mne pijet. V sobotu veer pijela jsem dom a v nedli ráno šla jsem na velkou. Ped kostelem stáli chlapci; všickni mne rukou podáním vítali a ujišovali, že nejsem k poznání, jak jsem vyrostla. Tomeš byl také mezi nimi; díve jsem si nikdy a
ale nyní jsem na první nejhezí mezi všemi. Když mi tiskl ruku a tak lib se na mne podíval, zapálila jsem se až po uši. V kostele ani modlit jsem se nemohla, poád jsem vidla jeho modré oi a slyšela slova: »Vítám t, milá Hano!« Z kostela šli jsme spolu dom.
nepovšimla, zdali je hezký,
pohled poznala, že
je
Naveer byla v hospod muzika a dvata pro mne Tu se mi opt zdálo, že Tomeš ze všech chlapc
pišla.
ním tanila. Po tetí písnice musila jsem odbhnout dom a Tomeš šel se mnou. »Poj sady,« povídal, a šli jsme. »Hano,« zaal cestou, »mn se po tob tuze stýskalo.
nejlépe tancuje a proto jsem také nejradji
»Tob
se
nemusilo stýskat, ty
jsi
s
byl doma, ale já byla
v cizin, mezi lidmi, kterým jsem nerozumla, stýskalo, že
Ty
jsi
mohl
bych byla skoro dostala užívati radostí, ale já
»Ano, kdybys bývala bez tebe
114
mne netšily
ty
již
mn
se
domácí nemoc.
žádných nemla.
doma, byl bych
je užíval,
ale
ani pástvy, ani muziky, ba ani
práce.
Po
poli,
po
odnkud
že musíš
sad
jsem se ohlížel a myslil, a když jsi nepišla, byl bych
a návsi
vyjít,
plakal teskností. Hano,
mám t
»Mám t
tuze rád.«
také ráda.« »Ale tak ne, jako já tebe.«
»A jak mne máš ty rád?« »Ó já t mám radši než rodie, než všecko na svt, než sám sebe, to Pán ví.« »Ó, ty ses již nkolikrát zapánboval,* a pece to
Bh
nebylo pravda, a
te mne
chceš také obelhat,
vi?«
nám pan
uitel,
chodili do školy, íkával
»Když jsme
když selžeme, že nám
to vidí
na oích; podívej se mi
mi hlavu, bych se mu do oí podívala. Msíek svítil jasn, a modré oi se mu tpytily jako nejkrásnjší hvzdy. Zahledla jsem se do nich, a když mne vzal Tomeš do náruí a o hubiku prosil, od srdce ráda jsem mu ji dala; vždy tedy do oí, lhu-li?«
jsem byla jeden pro
To doekl
pesvdena,
a zdvihl
že nelže.
druhého duši
dali.
Od té chvíle bychom Až do pástev nevale když mi do první
o naší lásce jen Pán Bh, Tomeš pinesl peslici a já ji pijala, vdli všichni, že se chceme. Rodie proti tomu nebyli, a tedy jsme
dl
byli docela spokojeni a blaženi. Já a sestra
dostat každá
pl
dvora.
Tomeš
dostal
mly
nkolik
set,
jsme
ml
k nám piženit, a až by mu byl otec hospodáství pedal a sestra se vdávala, mli jsme ji vyplatit. Tak to bylo umluveno a již byl den ke smlouv uren. Ale Pán to nechtl mít, abychom byli šastni! Nkolik se
Bh
dní, než byly smlouvy, sešel se
bohatým sedlákem, tamhle
mst *
V
na trhu. nkterých
potvrdit,
vat
Tomšv
z té vesnice
Mli njakou
koupi a
otec
8
jedním
pod lesem, ve oba se potom
je mezi chasou zpsob, když chtjí nco Pána Boha za svdka, a to jmenují zapánbo-
krajích
že berou
se.
115
v hospod pi litkupu podnapili, jenže byl sedlák více svj než Tomšv otec, který docela pozbyl rozumu.
ml
Sedlák
dceru, jediné to dít, ale že
mla
špatnou
povst, nechtl si ji z bohatších synk žádný vzít, a docela chudému, kdyby ji byl i chtl, nechtl ji sedlák dát. Vyhlížel
si
na Tomše, tím
vkou
zášt,
se tedy
v jiných vesnicích ženichy a oko padlo
an
více,
ml
na mého tatíka dávnoI zaal Matji,
pro kterou se nyní na nás vymstil.
k Tomšovu
otci lísat a povídá: » Vidíš,
kdybych byl tebou, nebyl bych syna tam oženil, tatík je poouchlec, zlý a tvrdohlavý, a matka již nyní povídá, kdyby to nedlali k vli Han, že má tvého hocha tak ráda, že by si
jí
byli bohatšího ženicha vyhlídli, ale že
nemusíš myslit, aby statek Tomšovi záhy pedlali,
bude musit nkolik let pacholit.« »Že má Tomeš nkolik let pacholit?« rozkikl se Matj. »I to aby do mne z cista jasná tlouklo, smí-li tam jen nohou kroit; a si vyhledají bohatšího, však já pro Tomše nevstu také najdu. « »Ba najdeš!« povídá nato zase ten sedlák, »a bohatší a tebas i hodnjší než je Hana. Sám byoh mu svoji Manku hned dal, on je spoádaný chlapec, a v hosže
podáství
mže
se
jsem, to vondání zeti
pedal,
a
pole dobré a to rozložiti,
to
na
mne by
si
uho již
spolehnout, to vím.
Stár
mrzí, rád bych to všecko
každý
dobe
ádnou hospodyni
Matji, v slovu
v
nm.
dositojíra.«
již
sedl; statek istý,
Ale
mžeš si Tomšv otec
Nu,
rukou to nerozmýšlel, se sedlákem se hned smluvil dáním se smluvní den ustanovil. Jeden sedlák od nás tam byl a domlouval mu, aby to nedlal, že není o ni-
isi
em
a.
pesvden;
ale starý
dom
stál
na svém, a ten musil
k nám, abychom se vše za tepla dovdli. Tomeš byl u nás, a my se oba ovšem hrozn odejít. I
hned
šel
«
ulekli;
mj
na steše.
tatík je prchlý, a
zaekl
I
Tomše vzala. »Darmo jsem
si
plakala,
když
ohe
to slyšel, byl
mne radji
zabije, než
abych
darmo Tomeš pro Boha
prosil,
se, že
aby se nezaíkal, že se to všecko spraví, aby nás nešastnými nedlal; otec ekl: »Nepros, Tomši, neudlám to,
kdybys klekl. Na tebe
mu
otci
Hanu
se
nehnvám,
ale
k vli
tvé-
nedostaneš, a kdybys pro ni se zlatým
—
Za týden byla jsem vozem pijel. « A pi tom zstal. Po kolenevstou jiného, jako Tomeš ženich jiné. nou jsem za otcem lezla a prosila, aby mne nechal svo-
—
on mne odstril; pro všecko na svt jsem matku prosila, aby se nade mnou smilovala, ale s plámne vzala okolo krku a jen tšila. Žádný se nad bodnou,
ale
em
námi nesmiloval.«
»Když všecko nebylo nic plátno, mlela jsem a mose. Ale Tomeš ze zaátku ukrutn dovádl, zabít se chtl, pak se na vojnu dát, a všelicos vymýšlel, takže ho hlídali a v noci do komory zaveli. Ale pacholek, co s ním spal, tuze ho miloval, a ten ho každou noc pustil. Tu picházíval k mé komoe k okénku a tam stával nkdy až do svítání. Tšila jsem ho, a on vždy pokojnjší odcházíval; nkdy jsme ovšem oba do bílého dlila
dne plakávali.
V
naší vesnici byla jedna stoletá nájemnice, chudá,
rozumná, a tuze pobožná. K té jsem jednou slíbila jsem jí, aby Tomše vymodlila, že ale
mn
smrti
budu
jdi a
poru
živit.
to
Ale ona mi ekla
a
ti
to dá, ale
v dobrém,
a
Na Bohu
se
nemá
muž nic
nepožehná. Poslechnte
v zlém.
Bh
vám
to
ji
a
do
dveko,
všecko Pánu Bohu; vymodlený
žena nejsou požehnáni. žádat, on
tolik: »Jdi,
šla
v nebi
ani
mocí
rodi
vnou 117
Ani babika mne nepotšila a já jsem ženich vyíhal Tomše, že chodí k mému okinu; zahnat si ho netroufal, ale ekl to matce. Od toho dne musila jsem spát v sednici až do svatby, a již jsem s Tomšem nemluvila. Bylo šukání radostí nahradí.« již
si
plný
žádné rady nevdla.
Mj
dm,
práce plné ruce, a já chodila jako tlo bez Matka pekla koláe a plakala, droužky vázaly kytky bez zpvu, otci hlava zblela starostí a trápením. Ženich mne netrápil, myslil si asi, že se po svatb všecko poddá. Byla to smutná svatba! Jak mne svaduše.
—
tebního dne ráno ustrojily, jak se všecko odbylo a já
vz
Ped oima
mi tmlo a na srdci ležela ulkrutná tíže. Když jsme jeli okolo Tomšova statku, ohlédla jsem se tam, jestli ho naposled ješt uhlídám; najednou vylítne sám ze vrat a vrhne se zrovna pod kon. Kdyby mne byl tatík do náruí nechytil, byla bych se s vozu skácela. Co se dlo, nena
pišla, to všecko nevím.
vím, ale povídali
ho
dom
oddali.
mn,
že se
kon
se
zastavili, a
tyi
že
Mne odvezli do kostela a se ženichem Brzy mne mrazilo, zase mi pot na ele vyodvedli.
ukrutnou úzkostí. Modlila jsem se, ne sice mne Pán záhy k sob povolal. Když jsme se vrátili dom, pitoí se ke pacholek vstával
Bh
o štstí, ale aby
mn
z
Tomšova statku
prosit, abys
mu
jej
vídám,
si
jej
vezme
na hrob vsadila. «
a
je
t
nechá
s
Pánem
zítra
k oltái,
a
Bohem,
jsi
potom
»ekni Tomšovi, Adame,
budeme brzy u kostelíka spolu
mu
Tomeš
poslala ten proutek rozmarýny, co
v ruce držela, že abys
a povídá: » Nevsto,
po-
a
ispát.«
nenaíká, že Proutek rozma-
když ho Tomšovi odvedl a vzkáubohý do pláe a od té chvíle byl jako beránek. Druhý den ml on svatbu, ale ovšem rýny jsem
dala, a
zání vyídil, dal se
118
\/-
''^km&f''^^%^
... a
vrhne se zrovna pod kon.
(Str. 118.)
'•
byla u
obd
telský
pod
ml
nevsty v druhé
rodi
u jeho
s
u nás
nedli nato byl pá-
veer
též;
kdyby pišel bez ženy, mne tam eká!
vešli a sedli
Oi ml
vpadlé
ml
Nkolik krví
a
dní
podlité,
nmu
povídá: »Tomši, dovol, abych
a
ženou tancoval,
oi
Byste se na k známým. Tomeš si Mj muž vstane, pi-
dost hezkou, ale škarohledou.
podívala, ušklíbla se a sedla
kroí k
ruku
jsem.
Sotva
žluté a pysky, jindy jako jahody, byly zmodralé.
dával nalít a vtom se zaalo hrát.
se
—
pišel Tomeš se svou ženou. Vše-
si,
ho hrozn zmnilo.
mne
šla
nenadálá, jaká bolest
cka krev mi ustydla, když jsem ho vidla.
tváe Ženu
byla v hos-
muž mne nutil, abych šla také, a že mou úzkostí, a já vdla, že by se mu
byli sousedé vysmáli,
jsme
a
V
Mj
muzika.
trplivost
Ó, já se
vesnici.
chceš-li,
a
tancuj
s
neekl ani slova, ale mu ji. Potom šel pro mne,
zableskly,
a tiskl
pro jeho ženu. Všichni kieli:
»Dobe
ky,« ale já se tásla jako osikový
s
tvou
Hanou. « Tomšovi
list,
vzal a
Josefa za
mj
muž
šel
tak, to je heza srdce
mi div
mne Tomeš rukou obtoil a do kola se mnou vkroil. Pevn mne k sob pitiskl a šeptal: »Pán Bh mne miluje, popál mi tebe obejmout, než umru. Hano, má drahá Haniko, brzy umru, a rád, bez tebe nemohu býti živ.« »Umru s tebou, Tomši.« To jsme si povídali v tanci; i toili jsme se jako smysl zbaveni a mimo sebe nic jsme neslyšeli, ani nevidli. Chvílemi se Tomšovi prsa zdmula a tžce zastenal, ale pece mne držel v náruí a nepustil, až pestali hrát. Tu mne posadil, dal mi hubiku jen v letu a vyšel ven; nemohla nepuklo, když
jsem slova promluvit,
Za
chvíli
pišel
zvolna sedl vedle
ale
k štstí toho nikdo nezahlédl.
Tomeš
mne
z
vní,
ale
a Josefa, položil
celý
zsinalý;
hlavu do
dlan 121
-
na mne. Josef
a díval se
ale já se jen úzakositn
ani slova, vzal
mu
mne
druhá ruka
na
za
sklesla,
a ptá se ho, co
vsilal
nho
ruku
a
a hlava
mu
je,
podívala. Nepromluvil
pevn
ji
stiskl,
vtom
padla nazpátek. Josef
—
ho chytil, ale najednou mu vyhrkne z úst proud krve ješt jeden, nkdo vzkikl a já padla s lavice dol. Když jsem se zase vzpamatovala, ležela jsem na své posteli, celá zkrvácená, a matka stála u mne plaíc. To bylo okamžité vzpamatování se a hned jsem zase hlaholila. Moje nemoc trvala dlouho a dvakrát jsem siln plivala krev; ale konen mi pec tak dalece po-
—
^
—
njaký as po svt plížit. mi žádný ani slovem nezmínil a já se neptala; až jednou, když mi bylo již lépe a Adam kolem oken šel, zavolala jsem ho k nám. Naši nebyli doma a mohla jsem se na všecko zeptat. První otázka mohli, že se budu musit
O Tomšovi
byla,
Tomeš mrtev. »Je, selko, ekl Adam. »Hned o svatb
je-li
peji, «
je,
mu
peji
štstí, ale
mém
po
štstí
On
vn vk
pej mi brzkou
rého pát, prosil
on odpovdl:
»
smrt.«
pespíliš rád,
ty víš, že
mne
nadarmo.
rodi vdl,
by nikde nic nepoídil, a proto si myslil, když mít Hanu, radji umru, a když mám umít,
rodim Veer
co dob-
ho bylo líto a
ale vše
ale bez svolení
toho
k nevst,
Adame,
Mn
mu
jsem, že by
jeli
veta; chceš-li
jsem dost jeho rodie za nho,
t ml
a já
vdl
rád pipravil se svta. Ráno, když
ise
je
se
že
nemám udlám
po vli, jako ona. šel
jsem také k jeho veselce, ale tak tancovat
jsem jak živ nevidl jako Tomeš tancoval;
to
bylo,
jako by se v divém víru toil, a na každý tanec
vlil
do sebe ledové pivo a lehl na sníh. Vidl jsem ho, ale
Pán 122
Bh mn
snad ten hích odpustí, já ho nechal
«
být,
a jsem vidl,
zoufalosti,
stane,
a
že
a
proto
že
ho
Vdl jsem,
to zabije.
že je pln
neume, špatným lovkem se jsem ho nechal. Jak ho to tydenní jestli
tancování a ješt vtší vnitrní trápení zmnilo, vidla j«i.
Když
vdl
vyšel ven, je zle;
spolu tancovali, díval jsem se a plakal,
jste
podepel
nezapome
pro ni pijdu. šel
Jestli
do sednice
se
na
jsem
ti
a
le
hospodyn
nelitoval,
a
povídá: »Adame,
nkdy
a za chvíli byl
ani tvoje
ublížil,
si
té
Han,
mn
že brzy
odpus.« Nato
mrtev. Jeho žena se lekla,
její tatík,
vinou vše pošlo, chodí od
hospodá
mne
na rozmarýnu a ekni
ale tuze nenaíkala;
je
Tomeš
jsem, že to bude vaše poslední radost.
ten bezbožník, jehož
doby jako Kain. Ale
vlasy
s
hlavy trhali,
rodie jsem
nelitoval,
mj
ale já
když
t
hospody odnesli a ukrutn plakali a naíkali. Vsadil jsem mu na hrob ten proutek rozmarýny, co jsi mu poslala, a ku podivu, proutek se ujal a roste. Na mši svatou jsem dal za jeho duši a denn v modlitb mu odpus, co z lásky udlal. na nho vzpomínám. Tak Adam dokonil. Plakala jsem, ale ulehilo se mi,
v krvi
z
Bh
an jsem byla uspokojena, že sama trpím.
nm
Mn
se
denn
ho vidím v bílých šatech, krásnjmne k sob zavolá; již se mi tuze na svt stýská. « Tak vzdychala po svém dlouhém, mnohokrát slzami petrženém vypravování bledá o
zdá, a vždy
šího, než
kdy
byl, a
po každé
Moje slze svdily o mém soucitu; ale útcha? Mže-liž kdo srdci tak rannému útchu jakou podat? Když jsem odcházela, stiskla mi ruku, a to bylo naposled. Po pl lét nenalezla jsem Hanu více na statku. Ležela již u kostelíka vedle Tomše. Hrob spojil mižena.
lence, které zlost bezbožníkova, neústupnost a surovost
vlastních
rodi
rozvedla.
123
%
ti? .
.
.
je
dynovaka
.
.
DTSKÉ Obrázek
Na venkov,
z
dtského
(Str. 128.)
.
HRY.
života na
venkov.
nemohou
jak známo,
tak obírat, jak to bývá u zámožnjších
Tu není chv, guvernantek oblékali, pozor na a
zpsobech
tolik
je
asu, aby
n
dávali,
cviili. se
na
a
rost,
pi tom
musejí
které
si
mohou
bu
ješt zbude
ohlíželi, jak ale
v polích, tu se odevzdají staršína proto však jim
stavení,
pece zstane zídit, jak
lidé
dtmi pán.
s
a
informátor, kteí by je s nimi hráli a v mravech
V zim
n
se
mšan
dtem
bu
rodim
nastane práce
mladší na
dobytek
sta-
hlídat;
dost chvíle k zábavám,
samy chtjí.
Jejich hry ne-
ídí nikdo, jednomu napadne to, druhému ono, a tak hrajou rok od roku ony dávné, obvyklé hry, jež hrávali již jejich praotcové a jež se nauí vždy mladší dti od 124
starších
Tch
— le
drahých,
jestli se
hlav nová hra zrodí. dmyslných hraek, jež
v dvtipné
skvostných
a
vidíváme u dtí panských, dílem pro ukrácení chvíle, dílem pro zbystení se rozumu,
tch na
vesnici nevidt.
tam u zámožnjšího sedláka na peci v koutku má dcerka sedt panenku, kterou jí matka z jarmarku pinesla, aby se uila na ni šít, na malinkém erveném stolku stojí hlinné nádobíko, v se strojí hostiny pi panenin svatb, a na malém ložiku jsou vystlány modré poduštiky. Tu a tam za okny vidt papírového Mikuláše, erného kominíka a bílého beránka, a když se v lét neb v jeseni poutníci z pouti vrátí, tu bývá také vidt chlapce po vsi bhat s ervenými trubkami a píšalkami; nkterý zase má povšený na knoflíku bubínek a tlue do nho devcemi, co na cest našel, protože babika, která mu ho pinesla, nevdla, že musí k nmu také koupit paliky. Ale tatík mu je udlá. Jiný zase táhne za sebou grošového kon, který se mu kácí se strany na stranu, a opt
Tu
a
nm
jiný chlubí se kudlou, která
lovanou.
Dvata
má stenku erven ma-
zase se dívají po boku, jak jim bu-
dou slušet nové mošinky, až s nimi pjdou do školy, malé dti pochutnávají si na perníkových beráncích a košíkách. Takovéto dni bývají ale jen jednou, nanejrvýše dvakrát do roka, kde se jim dostane podobného
a
dárku.
Na podzim
nastane jim škola; po škole rády matky k své ruce, neb ke kolébce, a peí drát jestli dve na peslici dosáhne, musí se uit pepádat cucky. Která prý pradlena dovede upíst rovnou nit z cuck, ta že dovede píst i hedvábí, íkají. Chlapci bývají také pidržováni k menším pracím, louky
dvata
—
volají
—
125
drát, košatiny plést,
provazy soukat
—
otci
nkdy
na
dti dávat pozor, jenže chlapci nemívají veliké stálosti pi práci, jakmile zoí píhodnou chvilku, jako pára zmizejí ze dveí a hned s drakem za humna, a v zim V nedli ale mají volno; tu klouzat neb sákovat.
—
si
dve
vystrojí
panenku, jde
s
pozve družky k sob, a na peci i
krtiny, také se
—
pi tom
tancuje.
aneb
ní na tácky, slaví se
Pak
hluná
se hraje
—
si
svatba
„na
zla-
jsou-li chlapci „na prodávání másla" tý prsten" oves, hraje se „na pítomni, prodává se po másle „na to, co lítá" aneb si „pochudého vandovníka" sílají truhlice", samé to hry, ke kterým není teba mnoho místnosti. Když je hry omrzí, vyženou se chlapci na náves, dvata pomalu courají za nimi, tebas
—
—
i
na klouzaky.
Nkterá
se
dovede klouzat jak
mnohá
chla-
dá ruce pod zá-
pec, nkterou musí strku a jen se dívá; když jim ale chlapci nabídnou, že je povoizí na sákách, to se žádná nezdráhá, akoliv naped vdí, že budou nejednou do snhu svrženy. Když pak jsou hodn pemrzlé, vezenou se do sednic, posedají do koleka nedaleko staré babiky neb pradleny a vést, a
si
žadoní o pohádky.
vám budu povídat, poslouchejte,« zane: »Povídám, povídám povídaku, že pes spolkl otraku! Povídám, povídám idruihou, že Pi poátku byly Povídám« tee voda struhou! oi všech na ni openy, a jak zaala, se jim zakaboní »No, pokejte, tedy
ekne babika
a
—
—
a
Tozmrzen petrhají
další povídání.
»0h, tu
my
dáv-
—
no známe,« kií, » cožpak je do ní, njakou jinou !« Není zbytí, babika musí povídat. Povídá »0 koiím
— »0 perníkové chaloupce« — »0 odené — dti, a pece upiat kolikrát
snmu« kozea
126
a
je již
slyšely,
poslouchají, jako by jim byly nové.
nkdy
otci
—
Také napadne
neb nkterému strejkovi, že jim dává »há' to ony již naped vdí, že všecko uhádnou.
— soudek bez obruí dvojí víno v nm?« ekne — »Vejce, vejce!« kií jeden pes druhého. — »No, dobe pokejte Sedí pán na steše« — »To dým!« — kií nedokajíce ani výpo— vdi. »Vy všecko tedy jinou: Co na steše neshnije? — Dti mlí, Jirka vykikne: »Díra!« »No, dat«
a
a
y^Jaký to
tatík.
dále;
všickni,
je
další
víte;
až
«
uhodls,«
ekne
»nyní ale hádejte
tatík,
—
cha vyleze na strop? «
matka pišeptává
cosi
že to
maminka ekla.
Za
Hádejte!« — »0h
rok
kolik
vdouce naped, zítra
za
na
dvr
chvilku
rok
sto
je,
že to
ale
kolík
kdo by
krok!«
vymlou-
se
mnoho-li
—
vrabec
to
pak
krok? dti,
ani nechtjí pemýšlet,
neuhádnou.
krok«
udlá
jí
a
to spoítal,« diví se
—
ble-
co u ní sedí,
snadno uhádnout, když
a spoítejte,
—
»Jaká
— »Ješt vám dám jednu hádku,
dost, dejte pozor:
»za sto
to:
hádají veliká, malá, ale
malému dveti,
Mana
mohla
Dti
»erná, erná!« — Dti
do ucha, a to volá: vají,
-
—
»No, tedy jdte
krok udlá
napovídá
tatík.
vrabec
—
»Já
vím, já vím!« vyskoí jeden chlapec, a když se vítzo-
slavn po všech podíval a na stl si trochu zabubnoval, »Žádný vrabec nedlá kroky, on skáe!« »No, když umíš tak dobe louskat, zasloužíš výlupek,« ekne orá, »ne ale co se dává holí takovýto !« a sáhne do kapsy, podá chlapci hrst lískových oech, výlupk. V jeseni je nasbíral v lese a má je schovány na v sen, a v zim dlá s nimi vzácnosti jak dvata íkají, když jim nechce dát na zálusk.
zvolá:
—
— —
•
—
—
pd
Takto
ubhnou nedle
i
všední dny, a
dtem
hry nezevšední, ani nemají dlouhé chvíle.
se
—A
pece
jakých
127
krásných svátk bývá
naped je
tší!
—
Štdrý veer
pes
zimu, na
nž
Mikuláš nadluje dary a koleda
se kolik
metly
i
nedl
— pak
— nato chodí Tí králové, pak
pekou mámy šišky, chasa strojí masopust a když se pochovává po ostatcích, chodí se s Dorotou. Pst ubhne, smrt se vynese ze vsi, léto se pinese do vsi, s ervenými vejci, žlutými mazanci, je dynovaka, a než se kdo nadje, jaro tu.
»Kdy
je lepší, jako z jara,
zelení se v poli tráva;
v poli, v poli, v políku,
tomu mému srdeku «
—
chasa vesele. Pastva nastane, škola pestane radovánky oekávají dti. Tu je orání, seití, a chlapec, malý územek jen, musí otci pohánt; zato ho posadí otec, když jedou dom, na kon, a když se umí dobe držet, smí s komi veer i na brod. Když se
zpívá
si
a jiné
—
brambory k
chystají
mají
oka
sázení, ukáže se také
dtem,, jak
vykrajovat, a ipi sázení dlají dlky.
— Jak
a dít hráb unese, musí pomáhat, Pak se zase brambory okopávají; dvata musí chodit plít len i mák, a tak se pomalu piblíží žn, kde mnohdy jen dtem na starost se dá stavení se vším všudy. Po žních se klidí otava a kone-
nastane senose obracet
i
n
se
zelí
dobývají,
vam
hrabat.
sklízí
a nakládá,
pi emž dti
a
k posledu
ipodbrají,
—
ohn
se
brambory
dlají a idobý-
pekou brambory. Mezi tím asem musí se do lesa pro díví a pro stlaní na zimu. V sad miusí se housenky sbírat, ovoce esat, sušit a vait povidla, pi emž dti pomáhají, tebas je nevolal. Dvata mu-
—
128
eejí
pomoci
len
trhat,
plít,
i
i
prostírat a na blidlech
musejí plátno polévat, k tomu se chlapci nevolají.
—
Jak se zanou housátka rodit, musejí dvata na kopivky, musejí s nimi na pastvu i na vodu, a na jejich starosti ponechána jsou stáda hus Oid jara do zimy, i v nedli musejí s nimi na pastvu, jakož i chlapci zase rožní dobytek pásat musejí. Mají práce dost, ale pi tom i mnoho radosti jak v dom tak v lese, v zahrad i na poli. A jaká to radost na pastv, tam se nejlépe
—
—
hraje.
Jejich stáda, pernatá
svorn
rožní,
se
o^kolo
nich pasou, a ony provádjí uprosted svoje hry,
nkdy
všecky v jedno,
i
bu
nkdy
každé pohlaví zvláš,
bu
že se chasa nepohodne.
že
Tu
jsou
hry spolené na slepou bábu, na hastrmana, na
bílé
hra
podle toho,
již
pasaku, na vlka, na barvy a na jiné rozliné. Aneb si chlapci zpomenou hrát na vojáky; hned si naežou z kovin u potoka, neb je-li na blízku les, husy, na
—
hole místo pušek,
dvata
upletou jim z jitrocele neb
s hrdla ervený šátek na prapor, jiné zase odvážou kalouny od pásu, by generál a dstojníci mli odznaky a tak se dá vojsko na pochod pi zpvu a pískání na vrbové píšal-
sítí
vysoké, špiaté epice, jedna sundá
—
ky, neb nemají bubnu.
Dvata
znelíbí se jim hra, hrajou
mou
si
na
se chvíli na
n
dívají, ale
žumkaku, aneb
se vez-
za ruce a pustí se do tance; ty, co netancují, jim
Ke každému
zpívají.
tanci je spolu
— —
i
píse.
A
—
jakých
Divokou Káu Hrozivou KalaRuchadlo Furianta a mnoho majku Hulána jiných ješt. Bujné vojsko ale v svévoli pižene se na tancující útokem a rozplaší jich kolo, až se dvata rozhnvají a hned svoje kalouny a šátek žádají nazpt. »Pojte, dvata, nechme ty Tozputilce,« obrátí se
tanc
neznají!
—
—
—
Baruška
—
9
129
jedna, a druhé jdou za ní stranou, kde se pasou husy;
tam si sednou a hrajou si s kamínky na chytanku nebo »Když vy s námi nemáte, my s vámi také lapaku.
— —
nemáme !«
volají za
nimi chlapci, a jeden navrhne,
—
aneb, jak nkde íkají, špaka« »dotýka«. Když je špaek omrzí, pouštjí ptáky do povtí, t. j. tenké, ploché kaménky si vyberou a do
aby se hrálo »ria
výše vymiršfují; který nejvýše vyletí, to byl skivánek,
nemotorn rozpáhne, že mu kámen nkam do kro vin zaletí, smjou se mu: »Pustils straku na
který se
vrbu,«
jestli se
tm
dvata k tomu
pimíchají
a
spolu há-
dokonce vysmjou, ponvadž málokterá tak vyhodit dovede jako oni; spíše se jim daí, když se hází kamenem do jistého cíle, do tere, že ho trefí, což také oblíbená hra chlapc. zejí,
se
Vyražení však, o
nž
se
dvata
s
chlapci nedlí, jsou
jejich tlocviná pohybování; když se jeden na hlavu postaví, druhý kotrmelce pevrací, tetí kola v povtí toí a na dvata volají: »Že to nedokážete!« tu jim jednohlasn pisvdí, že ne, odstoupnou stra-
perozliná
nou a obdivují jejich kunšty. Líbí se jim to, a nkdy samy pobízejí: » Chlapci, chyte se, který kterého !« To si nedají chlapci dvakrát íkat; plijou hned do dlaní a
Tu
oima se
vybízí jeden 'druhého:
postaví
— »Který kterého?« —
jeden proti druhému jako kohouti
chytí se okolo pasu;
je-li
a
jeden slabší neb nemotornjší,
na zemi, a taký zápas nestojí za podívání, ale když chytne rovný rovného, to je podívaná! Kížkujou se, pehybujou se na oba boky jako vrbové proutky, leží lined
tváe jim hoí, oi
svítí, idiv
tak jsou rozsatanni. chlapci,
130
pažte se,
že se do sebe nezakousnou,
Dvata
dodávají chuti: »Pažte
který kterého!«
—
Chlapci,
se,
kteí
kií
neberou podílu,
na jednoho: »Podra2 ho, Jiíku!«,
na druhého: »0 zem, o zem ale
konen
tebas tomu, který sotvaže
obma se
se
mu
jindy
si
ho dotkne,
zase usmyslí
bhat
cíle,
k
nmuž
se
již
leží,
ale
hl
co
— Nkdy hází o závod. — Na
ty
kus cesty od stanovišt zapíchne se
znamení
Když
nevysmjou, jako
«e dostane zaslouženého uznání.
míem,
—
ním, Tondo !«
s
jeden podlehne, tu se
neb
jedním pohnutím ureného
stanovišt chlapci rozbhnou; který je nejdív u ten dostane cenu vítzství.
ata
bu
Obyejn
jablko neb homolku,
chlapcm
ruce a co by
chutná svaina,
jestli
vdolek,
bylo milé.
—
cíle,
k tomu dv-
dají
práv pi
co
A
kterak jim
blízko pastvišt stará paseka neb
kde bývají jahodišt neb borvky i také ostružiny; zdarmo mají a mnohem chutnjší, ehož ve mstech si dti draze kupují. Nkdy se také vyskytne v poli tešplánka; a tu se pak s vrabci dlí. Dvata ovšem vysoko lézt se bojí, a když se pak s útrpnosti na dolení les,
n
otrhané
již
a vyšší
jim škrabou chlapci
nahoru, ale
my
tešnmi
obsypané vtve
mrkviku: »Hete,
ište,
dívají, tu
nemžete
se nyní najíme dost!«
»My neumíme tak lézt, jako vy, hote nám njakou!« prosí dvata. »Co nám dáte?« smlouvají chlapci. »My nic nemáme, ale budeme za vás pást, »Hm, to my se vás aby«te se mohli jít koupat. « neprosíme; proto ale vám pec hodíme tešn« ek-
—
—
—
—
—
nou velkomysln, a hupky jeden za druhým obejme strom, hbit nahoru se vyšplhá a 8 vtve na vtev sdcácou
jako
veverky.
—
»No
házejte !«
volají
dv-
— »No, jenom dokejte, odpov shry. — Po
ata, když dlouho nic nepadá. až se najíme my,«
když
zní
dvata opt tváe toužebn vzhru
chvíli,
zdvíhají a zá-
131
strky nastavují, zašumí to mezi vtvemi a hrst tesní padnou jim pímo na nos, až se jim v oích zaerní.
nahoe smjí
Chlapci se
a
dvata
dole ibruí a sbírají
—
tešn
Ani po tráv. Po druhé bývají ostražitjší. když pršky je na pastv pekvapí, není jim zle o zábavu; krov se vždy njaký najde, a schouleni pi sob dávají si hádky nebo si povídají pohádky, posílají si truhlice, hrajou na »suda, licha,« a když nic už nevdí, dívají se, jak hezky padá déš, smjí se husám,
oku vzhru
jak se po
jedné noze
podaí
se
stát.
mu
dívají a jak
Nkterý
to.
—
dlouho vydrží na
hned také zkouší, ale nePo dešti mohou se pak dlat na
struhách mlejnky aneb
to
hat
stavt.
Pijde veer; dvata seženou svoje hušky do hromádek, chlapci svolají stádo a jde se pomalu dom. prosí ty, »Dej mi jahody (dej mi také pár oíšk) !« co byly doma, jestli vidí, že ten neb onen cos takového
—
—
si
pináší.
»Vždy
je to
pro vás,«
eknou nkteí
a dají,
mnohých se již z mládí pozná, že nedají nic. nebudou od nich psi s koláky bhat Když pak stáda odevzdají starším a veei, hrneek co pinesli, ale u
—
—
mléka a krajíc chleba nebo cos jiného sndí, vybhnou si ješt na náves. Stranou tam je hromada písku a hliništ, itam si hrály celého pldne druhé dti, co byly doma; u hliništ je lavika a na ní stojí tch nejrozmanitjších vcí: hrneky, misky, panenky, dátka, chaloupky, buchty a láno a
nia
Bh
ví
eho, všecko hromada
slunci osušeno. Veliká
z hlíny
ud-
píisku je roz-
mravenc, celý den se v ní batolily malé vtší dlaly prkopy, jeskyn, hrady a mosty, veliké vrchy a podle nich cestiky, a zelené vtviky ryta jako od
dti
a
nastrkaly všude místo les. Chlubí se ostatním, jak
132
si
to
pkn vystavly,
a tu
piskoí jeden
ním máchnutím všecko jim druhý den co stavt. Nkteí ješt
chvíli
z
se za
chlapc
ním
a jed-
mly
aby
sesuje,
to
prý
pustí a tak se
honí a laškují, až se odzvoní klekání
mat-
a
ky volají, aby šly na svoje hnízdeka spát, že musejí záhy vstát. Jen o Štdrý veer, iprvní máj, když lítají arodjnice, o sv. Janu Ktiteli, kdy se ohn pálí, a o (posvícení, to bývá i ta malá chasa dlouho do noci íká se. vzhru, jindy ale záhy do lože, záhy s lože
—
Krásné jsou
bílé
letnice (také je
vn
stavení
vnit bízovím
i
zlaté je posvícení jen.
svátk dti
ervené velkonoce, zelené
vánoce,
zovou svátky zelené, ponvaidž
nejvíc;
Na
se
to
dobe bývá
i
a
ti dni
pi muzice po
—
ale
tší ze všech letních
pi
než o posvícení není nikdy. Nové
lá
se o nich
jedlovím zdobí)
a
obžinkách, ale lépe
šaty,
plné ošatky ko-
návsi tancovat!
—
O
po-
pastv nezstanou; dvátka ženou husy na louku, poruí je Pánu Bohu a ipospíchají dom, kde svícení ani na
je
veselosti plné kouty.
—
Pi
takovýchto zábavách
pracích uplyne vesnické mládeži dtinský
ejn
dti jedné rostvy
žijí-li
pospolu,
v
i
vk.
a
— Oby-
v pozidjších letech, zvlášt
upímném
družstvu
zstávají
muži
ženy. Když pak jednoho z nich smrt odvolá, tu si druzí pipomínají ony doby, kdy vespoln pásávali a rostli, pipomínají nebožtíka dobré i zlé vlastnosti, co a jak se jim kde s nimi pihodilo, poítají se, kolik jich ješt zstalo, a vzpomínají i na ty, co mezi nimi bývali a nei
bu
bu
bu
jinými do škol pišli, z domácího kruhu. »To jsou páni, ti by se za nás nyní stydli, snad již ani nevzpomenou, ani po nás nevzdechnou !« myslí si Pán, nepán, každý má v srdci svém skrytý o nich. jsou, co
na vojnu,
okolnostmi nuceni vymkli
—
se
—
133
kouteek,
mu
se
z
nhož
zaznívá hlas tak líbezný a sladký, že
nižádná hudba nevyrovná; v tichých chvílích
slyšen bývá jemný, nejistší tón,
pi
jehož (dotknutí se
duše zachvje; tisícero lahodných, sladkých melodií se
v
nm
—
ozývá, a
andl
Ó, mladosti, ty
nevinnostti a lásky z
nho
kyne!
nejkrásnjší poesie celého života,
— Pán, nepán, každý má tob kde zatouží tvých radostech, tvé nevinnosti! — Kdo
kdož by na tebe nevzpomínal! svoje tiché ehvíle
po tvém slastí ti
štstí,
tvých
— kde
nezaikuisil,
se ipo
ohlíží,
nemá sladkých vzpomínek,
a
kdo
brání kochati se v nevinných tvých zábavách, ten
navždy
134
sluj
ukrutníkem!
««
SELSKÁ SVATBA V OKOLÍ DOMAŽLICKÉM. SVATEBNÍ SMLOUVA. Když jdou rodie do výmluvy
mu
tek aneb když
nevstu; pi
a
odevzdají synu
statek koupí, musí
emž
se
si
nebere na srdce velký ohled.
Musil by to být rázný chlapík a k tomu
jmní
vaný, aby se na
sta-
hledat bohatou
neohlížel a
hodn
dve
zamilo-
bez pomoci
pivedl si do statku. Nemá-li žádnou na pohotov, pehlédnou se všechny selské dcery ve vesnici a v okolí a která by se tak nejlépe pro chlapce hodila, tam se pod rukou stane poptávka. Není-li holina strana proti tomu, vezme ženichv táta nkterého kmotra za svd-
ním na smlouvu. Holiny rodie mají též své svdky a tak zanou sedíce za stolem ve jménu Pán o štstí svých dtí smlouvat, kdo dá víc. Táta ženichv ekne: »Dám Jiíkovi statek, tolik polí, tolik ka
a jde 8
—
luk,
dobytek
»My a
jí
a
dáme
náadí, co dáte vy Kái?« šest
aneb více
tisíc,
tolik a tolik obilí
nábytku, k tomu ješt dobytek.
»Co pidáte ?« »Nerádi bychom
eho
pidali.
»No, ješt krávu?« Pidají-li
rodie Káiny krávu aneb co druhá strana 135
žádá, polepají
si
vespolek ruce
la
smlouiva je hotova;
nepidají-li, není z toho nic a jde se dál. Zdali se Jiík
Kái
a
Káa
pi smlouv
Jiíkovi
líbí,
po tom
nikdo neptá
se
všecko ustanoveno a svatební den uren,
je
chodit
a také
ani jeden ani druhý nebývá. Teprve když
k nevst. Nato
svatbou vije se
pi emž mladá
zane Jiík
jsou tikrát oznámeni a den
vneek
a
ped
vážou se na klobouky kytice,
chasa zpívá a tancuje do noci.
SVATEBNÍ DEN.
O pl 6
deváté zrána pišla jsem do
ženichovy strany, musila jsem
sti
byli již
pohromad
koženky, modrou vestu,
jít
vsi;
pozvána jsouc
do jeho statku. Ho-
a ženich pistrojen.
erný
Ml
žluté
šátek na krku, vysoké
boty a modrý dlouhý kabát, na límci strakat vyšívaný.
Na klobouku ml celý strom rozmarýny, na stopky až k vršku pUoktové koneky pentle
nmž
od
všeoh ba-
rev byly navázány. Družba byl též tak pistrojen.
— Na
nkterých svatbách mají eníka (tlampae), ale toho zde neibylo. Za chvíli pišel dudák a všickni zasedli ke stolm. Sotva se to stalo, nahnalo se do sednice hrza dtí, stavíce se okolo kamen; to jmenují í h a k y. Nejdíve pinesli na stl pivní a hovzí polévku, potom hovzí maso s kenem a jelita. Když jsem ty ukrutné vrchovaté mísy spatila, pomyslila jsem si: Není možná, aby to ti lidé sndli. Nevdla jsem, že se z toho na-
krmí celé hejno vesnických výrostk. Každý si vzal hodný kus pro sebe a ješt kus pro íhaky. Žádné dít, žádný žebrák neodešel ze statku, aby se byl nenajedl, a by by ho tam i živá duše neznala. To se mi líbilo 136
a
vzpomnla jsem
si
na skvostné tabule
rých astokrát sotva jaký
Sedla jsem ješt
neomítky,
s
bohá,
od kte-
drobeek nuznému odpadne.
dvma
opodál
a
snídala kávu
Po snídaní
a
dti trochu rozutíkaly, se stol se sklidilo; ženichova matka sedla na lavici a vedle ní místo zemelého otce ženichova jeho poruník. Ženich klekl nejdíve ped matku, políbil jí nohy a ruce, padl jí okolo krku a s pláem dsvatební koláe.
se
mateské vychování, prose sípolu o svaté poTo když abdržel, klekl ped poruníka a uinil totéž. Potom šel k sestrám a bratrm, dkoval jim za všecko, co mu dobrého v svobodném stavu prokázali. koval za žehnání.
Ti ho slzami polévajíce líbali a
zaal dudák
ostatní hosti za ním.
dv
(ženy
kížkem
dveí
hrát, vyšel ze
Když
žehnali.
a ženich
Nato
družba
i
i
pišli za vrata, pistoupily
k dudákov stran
a
zaaly ervenými šátky
toit a zpívat.
»Jak ty
jsi,
Jiíku,
z
však budeš naíkat, až
dobrého chování,
pjdeš od mámy,
od mámy, od mámy, od tvého tatíka, budou ti plakávat modrá tvá oika.« Se
zpvem
pišli jsme až na
dvr, kde nevsta
kožto sirotek bydlila u své sestry. bylo
jsme
Na dvoe
i
ja-
na náspi
ist vyklizeno a dvee hýly zaveny. Postavili se ped n a družba zaal tlouci, s prvodem dud
zpívaje:
^, ^ »llucu, tlucu, otevete, vy, pantáto, neslyšíte,
Jiíkovi tžké srdce nedlejte!«
Tu
se
dvee otevely
a
družika, držíc džbánek piva
v ruce, hosty pivítala a pipivši
si,
podala
jej
družbovi;
137
ten se napil a krát.
opt
Potom jsme
jej
jí
vrátil;
tak to udlali po ti-
do sednice, kdež byli
šli
s
nevstiny
strany hosti a houdek (husla). Ženich zstal po stran stát a
družka zaala: »Jdi jen, družbo, do komory, ona tam za dvemi stojí, bílým šátkem sob
erné oi vezmi
ji
pive aby v
utírá;
jen za
ty
ji
ruiku,
ped mamiku,
to odpustila,
jí
em
ona
ji
rozhnvala.«
Nkolik žen, družba a ženichv poruník, který byl svdkem, šli do srubu, kde sedla nevsta. Srub byl vybílen a kolem stál nevstin nábytek v pkném poádku. Na levé stran lože s nebesy a do rvrohu vystlanými podušikami; na pravé stran strakatými tulipány omalo-
alm,
s istým nádobím nkolika zrcadlovými obrázky. V kout stály devné nádoby, kolovrat a peslice s vetánkem. Kužel na peslici byl nadit lehkým Inem a za ervenou haraskou bylo šest nových vetánek zastrených, na každé špici bylo ervené jablko. V ele srubu stály ti strakaté omalované truhly; v jedné bylo narovnáno plátno, povlaky, ubrusy a tm podobné vci; v druhé sukn, zástry, šnroviaoky a kabátky; v tetí šátky, pleny, rukávce, fábory a epce. Kdo chce, mže si vše pehlédnout a spoítat. Zde drží selky na pkný šat a každá jen trochu bohatá nevsta má k svatb nových dvanáct i více sukní a zástr a tebas osm bo-
vaná a
na
hat 138
za ní misník ili suden
nm kížek
vyšitých
s
snrovaek,
což velmni
mnoho
stojí.
Na
«
židli
dalo.
u lože sedla nevsta
Když jsme
ruku, pak sedla a
mj
zlatý tatíku,
tom
jí
tekly slze z
šat a též
plakala, až
srdce use-
jí
nám každému znova naíkala: »Má zlatá mamiko, že vy tu nejste a mne nevidíte!« Pi
jako bohatý hrách.
smutení
a
pišli, vstala, podala
erných oek po buclatých tváích Nevsta mívala jindy k oddavkám droužka musila být tak pistrojena,
s toho sešlo a ony mají svj obyejný šat 8 tou výminkou, že nesmí mít droužka kabátek i kdyby mrzlo, až by zem svítila. Nevsta má vlasy do žíhon
ale nyní
ela dozadu na zpsob diadému, vnec dlaných kytek, na nichž není ani pozlátka ani fábor
sšesané z
a
s
šeteno; na krku bílý šátek, pak bílou zástru, ernou
erný soukenný kabátek okolo límce a u rukou kunou lemovaný; ervené punochy a stevíce s ernými mašlemi, na špalíkách kované, ale ne zpedu. Svatební sitevíc musí být nevyhnuteln zpedu holý. Chvilku ji nechal družba ješt poplakat, potom ji vzal pod rukou a vedl do sednice. Ženy zaaly: sukni a
»Jak z komory vyjdu, svobodná sem víc nepHjdu,
Tak jak díve sestrou a
ženich, klekla nyní
poruníkem
i
atd.
nevsta
ped
a prosila o požehnání.
svou
Potom
ji
vzal
družba pod jednou, droužka pod druhou rukou
a
ze
šli
dveí
zpívajíce:
y>Jak ty jsi
dvátko
z
dobrého chováni,
však budeš naikat, až pjdeš od mámy,
od mámy, od mámy, od tvého tatika, budou ti plakávat modrá tvá oika.
Když jsme
se brali ze dvora, šel
boudek
8
dudákem 139
naped, nevsta za ním a vzadu ženich sám a sám. Jeden muž nesl živou slepici, druhý na tísce nastrený neomítek a družika kytku a ervený šátek. To jsou dary panu páterovi. Tak jsme se dositali pi zpvu a veselém hovoru do Stemnic, kamž Chrastavice do ko-
Pi oddávání stála družika i družba za ženichem a jakmile pan páter s ceremonií byl hotov, popadl družba ženichv vneek a schoval latury patí.
nevstou
a
zpsob takový: když si droužka pispíší popadne, musí jí jej družba vyplatit, vezme-li družba, musí mu jej droužka vyplácet, a sice v nedli
si jej.
a
Mají oni
vneek
mst. To
po svaitb ve
pije
Po
t".
se jmenuje
oddavkách
uvedl
„vneek
pan
páter
pronevstu
v pedsíni za ženu, totiž tak jako šestinedlku, což prý zde je ve zvyku. Když bylo po všem, šli mladí zasnou-
svdky k
benci se
zápisu a
my
se postavili
u kíže
ped
kostelem, dudák a boudek zaali hrát, ti ženy se okolo nich postavily, zaaly šátky toit,
druhou
se
houpat
a
s
jedné strany na
zpívat:
»Ten stemnický pan fará
pkn
káže,
rozdává obrázky, ruce váže; já
na
to kázání také
pjdu,
o jeden obrázek žádat budu.
Stemnický pan fará
milostivý,
on mi dal obrázek, ten byl živý. Kam já ho pesmutný, kam já ho dám, dám-li ho do knížek, nevejde tam;
dám
ho do lože, lehnu k nmu, on mi dá hubiku a já jemu.«
140
já
vzhru a všickni se dívali na eskou svatbu, nebo jsou tam již Nmci a jich veselky nikdy tak hluné nebývají. Celá vesnice byla
se
Když pišel ženich s ostatními nazpátek, vrátili jsme zpívajíce dom. Ve vesnici šli jsme rovnou cestou
do hospody.
Za
chvíli
pinesli
„vandrovní ko-
á ", rozkrájeli jej a meai hosty rozdali. Potom zaal dudák zamilované koleko podle nápvu: »Vosy, vosy, sršáni,« a ženich s nevstou, družba s droužikou i všichni ostatní zaali se toit jako vetánka. Ženské, když 1
dom
pestrojit; ostatní ženy trochu potanily, šly se zstaly v tch šatech až do rána, ale nevsta, ta se skoro každou hodinu do jiných šat pevlékala.
Hosté, kteí netaní, posadí se za stoly, diváci okolo
kamen, aby mli taneníci volné místo. Dudák
milákové jak starých tak mladých, okn. Tu pijde nkterý sedlák, vezme sklenici
zane
bou-
sedí na
dek, tito
ped
a
s
pivem,
neb ono zpívat, v kole postaví se k zpnetancují, zanou tancovat a kteí váku. V zápalu popadne hoch tu neb onu holku okolo postaví se
krku
a
dudáka,
ona musí
s
ním zpívat
to
a pít. Žárlivosti neznají
zde snad ani podle jména!
Dudáka popsat není možná, k tomu by patil Hogartv šttec a kdož ví, zdali by ho i ten vylíil? Srostl s dudami v jedno tlo. Jaký tón z dud zavískne, takový výraz dostane jeho tvá. Takt si dává nohou a hlavou a kdyby
trvala svatba
nebo posvícení celý týden, co také
bývá, dudákovo oko je vždy bystré, noha vždy erstvá!
Zamilovaného srdce také není a nesmí být, sice by se padesátkrát za noc zbláznil. Není to snadná vc, sedt v kole tak kvetoucích tváí, hledt na ty kulaté hlavy, jak se s jedné strany na druhou houpají, a dívat se do 141
tch planoucích oek, temní,
je-li
jasn
jak se jim brzy
bu
píse
radositná
brzy
svítí,
neb žalostná. Ale du-
dákovi neuarují! Pozorovala jsem jednu mladou ženu, která se založenýma
rukama
s
takovou nadšeností jed-
notvárný nápv dudácký poslouchala, s jakou snad nikdo tu nejzdailejší operu poslouchati nemže. »Paní! vete,« pravila
pece
mn,
ke
když dovískly, »vete, že
jen ta nejkrásnjší muzika !«
vymlouvat byla by marná vc! Chce-li
kdo vidt pravou
—
radosit,
a
se
pijde podí-
vat na selské posvícení neb na selskou svatbu. byl sedlák
bemenem
sklánl, v tu chvíli
trampoty a
to je
Takovou dmínku
Kdyby
by se pod ním k zemi vše odhodí, ziapomene na všecky sitísnn, až
žije jen v radosti.
Kdyby mu
stála
smrt za
patami, on by se po ní neohlížel a v bujném
koleku teba do náruí se jí zatoil. Je to statný a pkný ráz lidí zde, sndých podlouhlých tváí, ohnivých oí a erných vlas. Obzvláštn hezky
to sluší
tm, kteí posud
nosí dlouhé vlasy.
K
veeru jsme
se
svými hosty a
se
svou stranou
mají
opt hovzí
z hospody k obdu. Ženich kráí dudákem do svého statku a nevsta houdkem také do svého. K obdu
šli
s
a
maso,
peené
a jelita, jich
zamilované
Po obd se zpívá, rozpráví a když se íhaky rozbhnou, zatancuje se jedno koleko. K deváté hodin se „z a v á d í n e v s t a" a ženich se odebere ee svými hosty do jejího bytu. Když jsme tam pišli, jídlo.
byla sednice lidem natlaena; mužští zstali stát a
ženy zasedly jsme ke
stolu,
okolo
nhož nkolik
my žen,
nevsta a droužka již sedly. Dudák se pipojil k svému druhu a oba se positavili k nám. Najednou ženy vstaly, upnuly zraky své na hudebníky a zaaly zpívat: 142
mne
>>Kde jsou mí zlatí rodie, kteí
mn
aby
Kde
je
má matika,
aby
mn
Kde
je
aby
naposled požehnání
dali.
m
chovala,
naposled požehnání dala.
mj
tatíek, který
mne
vychoval,
mn naposled požehnáníko
Požehnání
mí
která
zlatí
chovali,
mne
dali,
rodie, kteí
Až pjdeš
dal.
vyprovodili
mne
chovali.
ze dveí, vezmi za vorbiku,
Pán Bh,
opatruj vás
mj
zlatý tatíku!
Když pjdeš
ze dveí, tak dej pozdravení: Uchovej vás Pán Bh, všecky mé pátele!«
dv
Poté zpívaly
nevsty hluboce
mne
vídala jsem vedle
vždy nevst paní,
to
smutné, které srdce ubohé, osielé
hrza. »Dorlo,« požen, »prestate zpívat,
dojaly; plakala až
srdce
stojící
div nepukne. «
musí být,« byla naivní
»I
a
zaaly
peiny na bidle visí, Jiíku, o kon lisí.
Já se
již
postaral o celý
poj,
sedni.
»Strakaté
Najednou kde ženich
si
vz,
Kaenko! pojedem
Já nechci, nepjdu,
bych
se,
nedlá,
tuto:
starej se,
já
nic
odpov.
vpadly do veselejšího nápvu, obrátily stál,
to
kon
juž.
se plaší,
vy tloukla své modré oi. 143
«
Já nechci, nepjdu, ani nesednu, já ješt u mámy trochu zstanu. Já nechci, nepjdu, až zejtra ráno, opatruj vás Pán Bh, má zlatá mámo!«^
Po zpvu vzaly nevstu pod paží a vedly ji ze dveí. Tu piskoil družba, chytl nevstu za nohu a vyzul jí stevíc. Chtj neb nechtj musila mu jej dát. Na náspi stálo šest zapražených voz; na koních sedli pacholci každém voze u naloženého náadí jedna selka. pes pole, sedne nevsta také na vz, ale bylo jen na druhý konec vesnice, šla pšky. Než
a na
Když to
to jde
odjeli, zazpívala
»Z domu i
droužka: se louila se všemi
také na záspi
Dkuju kteí
s
dvaty
pacholaty.
vám, vy chrastavští chlapci, brávali Kaenku k tanci.
jste
Brávali
jste,
již
nebudete,
kterak vy na ni zapomenete. Zapomenete-li, já budu plakat,
kdopak bude za
Potom
ní
cestiku šlapat?
práskli pacholci do bujných koní, vyjeli ze
vrat a svatebníci za
vozem
zpívali:
y>Nepo jedem dále, jen
pes
vezeme Konopom plný Dej at
144
si
dobrý pozor, kudy
dom
trefíš,
až
t
vršek,
vz
t
podušek. vezou,
vyženou,
«
až
t
abys
budou
mlátit, až
vdla, kudy
Otvírejte
se,
ty
t
máš
Konopovic
budou
bít,
jít.
vrata,
vezem, vám, nevstu, od stíbra, zlata;
Konopovic dvírce, vezem vám nevstu, má nové stevíce.
otvírejte se,
Sundávejte
se,
všechny závory,
vezem vám nevstu, samé fábory. Poneste židliku, poneste nevst,
vezem vám nábytek,
stojí
on za
dv
st.
Poneste židliku, poneste k vozu, ai
si
nám nevsta
Slízej ty, jdi ty se
nezvrátí nohu.
nevsto,
slízej ty s
vozu,
podívat do svého domu;
do svého domu, do své sednice, jdi ty se podívat ke své mamice. Postavte ai se
alm,
a
nám nevsta
se nezvrátí,
dom
nevrátí.
Pojte, mamiko, pojte ji vítat, bude vás Kaenka poslouchat.
pkn
Bude vás poslouchat, v pátek i v sobotu, bude vám dlávat všecku robotu.
Pojte
ji
Kaenka
vítat,
všichni pátelé.
je vaše,
jina nebude.
Mezitím jsme pišli až do ženichova dvoru, kde nás na praliu oekávala jeho matka. S Baruška
pláem
jí
padla ne-
145
«
vesta okolo krku a prosila:
mne
zlatá mamiko, pijmte mn.« Matka jí udlá kíž
»Má
jako svou a neubližujte
když ji i druzí pátelé uvítali, vedli ji do sednice. se všechny ženy opt posadily za stl. Venku sklá-
a
Tu
do vyištného srubu nábytek a chlapci dostali pít. Nyní je prodej nevsty. Družba pijde a praví:
dali
»Zeny, co chcete za nevstu, já bych »Ó, holeku, ta je drahá, kdož
»A »A
ví,
ji
rád koupil.
máš-li tolik
penz?«
chtly byste ji draho prodat a není celá.« což by chyblo, je celá a k tomu nová.« »Tak ji ukažte !« Ženy nechtí nevstu ukázat, protože jí stevíc chybí, hle,
nhož
pes celou vesnici. Tu vytáhne družba nevstin stevíc a zane ženy pokoušet, že mají
bez
nevstu
o
musila
jít
jednom stevíci, že
ji
nekoupí.
»Ml, hubo pomlouvaná!« zakikne droužka, »my budeme mít nevstu o jednom stevíci, kdož to kdy tu vidíš, že má dva.« Pitom postaví na stl dva stevíce, které sama sob svlékla. »Kterak by to mohly být nevstiny stevíce, vždy
slýchal,
zpedu kované?« Ženy musí mlet a
jsou
konen mu
dají,
co za stevíc
žádá.
Te,
když byla nevsta celá, zaal ji družba kupovat. Nejdíve chtly na ženy »k a š i bez vau«. Družba se svdkem (který eníkovo místo zastával) bželi ven a pinesli talí istého medu. Ženy
nm
ohn
eno jej
schovaly a posílaly je pro všelikeré vci, jež ubozí
po
vsi
shánti museli; k posledu také pro strom deZa chvíli pinesl družba malý stro-
vatera ovoce.
mek, plný svtel, a postavil jej doprosted stolu. Na špalíku byl zastren smrkový vršek, na jehož vtvích 146
svíiky pilepeny a ovoce navázáno: tešn, trnky, oechy, šípek rozinky;
jablka, hruš-
byly ky,
s
•\
jeabinami
na nitích navleenými byl strom jako korálem okrášlen. sáhla, Ženy poítaly ovoce, ale která se omýlila a na
n
proutkem pes ruku. Když se podívaly, mrštil eník proutkem do stromu a svtla i ovoce rozlítly se po klínech. Nato musil pinést družba »pani matin kola «. Pinesl jej na zádech z nevstiny alme, v ubrusu svázaný. Je to bochník s loket délky a šíky, na zpsob mazance upeený. Ten se rozkrájel na kusy, každý kus se pomazal „kaší bez ohn vaenou" a pak se rozdaly mezi hosty. Po tom dlení se dává „nevst pomoc aneb na povij a n". Pinesou talí, postaví ho ped nevstu, ženich sedne k ní a nyní skládají na talí peníze a každý peje mladým manželm štstí a podá jim ruku. ta
dostala jalovcovým
Nevsta vysype peníze do
klína,
droužka vstane
a
dkuje: »Vy, páni muzikanti, trochu posekejte, já vás již dost dlouho poslouchám. Vy, pane eníce! omluvte mne malou chvíli, a uiním moje podkování. Povídala paní matka s panem tatíkem, nevsta i se svým štstí páti, milým ženichem, bude-li v tom Pán chce se vám vším dobrým odsloužiti. Tšte jeden drujestli já vás hého, malí, velcí, domácí i pespolní; potšit nemohu, a vás potší ta vaše nejmilejší, který kdekoliv ji najde. ji nemá, a si ji hledá Já bych v kišálové sednici sedla za si pála, abych dnes zázvorovou postelikou mramorovým stolekem, Na tom stoleku císaskou s hebíkovými klínky. stíbrnou lžiku. Až žemliku, skleniku víneka, vystrojím vám devt mís, na já se vdávati budu, dvee zantyech málo, na páté nic, okna zácpám, takto
Bh
—
— — — — — —
—
—
147
«
—
dám sama s mým milým za kamny se schovám, to vám udlám, nic vám nedám. Jestli jsem se vám
—
nem
v
—
podekla
—
za zlé
nemjte, v školách
já ne-
tm vcem se neuila. Až já v školách více nco vdt budu anebo docela nic.
byla,
—
—
— zhru hlavu
koník vraný, na ostro kovaný, když na nho moc naloží, laké tak schopná dívina nejsem, abych se Oj,
nese,
—
—
nkdy
klesne;
zalíbila
a
Páni muzikanti, hrajte, až jen všecko iní, žíly pod koleny nekrí; kde ije pan družba,
—
tancovat
—
všem.
se
a
mn jdem
do kola!«
Vyhoupne
na stl a zpívá:
se
y>Ješt
kde
budu,
je
zadupám na tom bílém stole, m,j družba, at pro mne jde.«
si
Družba jí podá ruku, ona mu sletí do náruí a tans ním koleko. Potom pijde družba k ženám a
cuje
ekne:
vám všecko udlal,
»Již jsem je
co jste chtly,
nevsta
má.«
»My
ti
dáme, ona
ji
je
však tžká, sitl by se pod ní
tyech sloupech. Družba vysázel po stole tyi ady penz, nevsta vstala a šla po nich k nmu, zatancovala s ním, jakož s ženichem koleko a ženy ji opt mezi sebe vzaly, vedouce ji k „epen í" do srubu. Pi tom nesmí být zlomil, vystav
jí
stíbrný most o
i
žádný mužský. Nevsta rosolku, jedna
y>
jí
sedla na podnožku, ženy pily
vnec
a
droužka zpívala:
Kaenko, Kaenko, díve
nedej
148
si
sundala
sob
milý,
bourat tvé epeni.
jestli
ty
si
Sundej a
epeni bourat
dáš,
na mne vzpomeneš, uhlídáš. ty,
vždy
Káa ona
Jiíku, sundej vnec,
ty nejsi
pannou
je
žádný mládenec.
byla, pentle nosila,
pro tebe sundat musela.^
Zatím dá žena nevst erný epec (ješt zachovaný od buláckého kroje) na hlavu a pevlékne ji do jiných šat. Takto ustrojenou vzaly ženy mezi sebe, pikryly ji plenou, zavolaly dudáka a družbu a šly s nimi do sednice zpívajíce:
máme mladou ženušku, my máme mladou ženu,
y>My
kdo ji chce vidti, musí nám platiti, nebo mu klobouk vezmú.« Ženich jim dá na rosolku
ruí mladou ženku, on Nato
mže
se všickni
dle své libosti pobýt.
až
šla
ony
obejme
seberou a jdou
kou zlatou noc), spala,
ji
a
Já
a
opt
mu
do nákoleko. tancuje do hospody, kde vloží
pála manželm
(slad-
k rychtáce, lehla pod nebesa
mne hluk drbeže
a
vzbudil. Sotva jsem byla
již se pihnal dudák s mladou ženou a mužem, družba s družkou a nkolika muži pro Bóra, by s nimi chodil. Já se ptala, kam pjdou, a dostala za odpov: že budou zvát na pátelský obd k nedli, který dávají mladí manželé, a pak že budou chodit po vesnici s dudami. K veeru aneb již odpo-
po snídaní,
jejím
149
ledne shrne se všecko do hospody, kde se do rána tan-
Nkterá
cuje.
svatba trvá celý týden, v nedli nato se
vneek
propíjí
Ubohý dudák!
V
a zase trvá tanec až
—
pi
písních
teba do stedy.
vbec
svatbách panuje
velká rozma-
zde pipojím jen ješt jednu, která, když
nitost,
nevsta
domu k
z
jít
takto:
»/á jsem se všemi se rozlouila,
rodie nikde
Kdepak která
je
máma má
Ach!
jsem,
má
m má
jak
m
Má
zlatá
nevidla.
zlatá
mamika,
vyprovodit?
na
hbitov
spí,
vyprovodit.
upímná mamiko!
copak tak tvrd spíte? co se vás navolám, že neslyšíte!
Co
se vás navolám, naohlížím,
já vás,
má mamiko, pec
nevidím.
Jakpak ji uhlídáš, když jí nemáš, na hbitov spí, ty jí nezvoláš.
Ješt jestli
se
podívám po našem dvoreku,
tam uhlídám zlatou mou mamiku.
Tvá máma tvrd ona
spí,
na
víc nevstane, tráva
^ 150
má
ženichovi a je sirotek, zpívá se
hbitov ji
kryje.«
je,
»Ale, že jste
mne hned
CESTA Práv
bilo
poznala
.
.
.«
(Str. 152.)
Z POUTI.
na svatoštpánské vži
pt
hodin zrána,
když z jednoho domu v té ulici vycházely dv ženy. Jedna mladá, v selském odvu, mošinku rákosovou na ruce, uzlík na zádech; druhá obstarožná již, zavalitá, bojím v mstském odvu. »Ach, teta, už bílý den neujel !« pravila úzkostným hlasem mladšL 66, aby
—
mn
»Neboj se, práv odbila pátá hodina, do pl šesté jsme na Smíchov, « pravila stará a zavírajíc za sebou
domovní dvee,
doložila:
»No,
a
kdyby
ujel,
nebylo 151
«
«
by
—
zle
zstala bys ade, nebo bys mohla
sitavníkem, byla bys
»0h,
do-
jeti
aspo díve doma.« odpovdla
byoh radji mž byla doina!«
já
«
mladší.
»Což
»U
se
u nás
vá«, teta,
mn
se
ti
nelíbilo ?«
bych byla ráda,
—
nelíbilo
»I jdižiž, bláhová, to «e
trochu se oboulala
—
ale v
lovk
tu
je
ti
Praze bývat by
jako ztracen.
jen tak zdá, eo bys jen
nynko
také jsem myslila, že tu nikdy nezvyknu, a
dvacet
let,
co jsem
poátku
mluvila bys Jinak. S
zde,
je
nešla bych již z Prahy.
a
»To vy, teta, ale já bych zde nebyla, kdybyste mne žemlemi chovali; když jsem chodila po ulicích, každý div do mne oi vrážel, jako bych z lesa pišla jsem hanbou neshorela.«
—
»To
nezvedené imužské plemeno, co
je
den po ulicích prohání za pletkami ukrádá,
—
upímných že
poznala bys
ale lidí
že
jiste
také
tu
se celý boží
Pánu Bohu den dosti
hodných,
jako u nás doma. No, ale jsem ráda,
tu byla a že jsem
jsi
»Aile
a
t
poznala.
mne hned poznala
a
pece
mne
jste
díve nevidla ?«
»Vždy vypadla.
jsi
—
neumírající matka
Ráda bych
ji
—
jako bys
vidla, sestru
—
jí
ale
z
oka
ona se
vždy do Prahy vypravuje jako chudý rytí do boje.«
»To je pravda, « zasmálo se dve, »naše matka není k vypravení z domu. Ale mohla byste vy, tetiko, k nám pijet; sitrejek tam již byl, a vy jste už mno-
—
honácte
let
u nás nebyla?«
»Ba, co jsem se vdala. Milá díví, ví,
152
když by teba
bylo
nkomu
jde-li
on
z
domu,
zatím míru vzít na
«
«
boty nebo stevíce, že já ho zastanu, ale já vím, kdybych z domu šla, že by on mne v krámku nezastal,
on neví, mnoholi díví za groš, mnoholi másla dáti a nic neví, za eho je, a tudy musím vždy býti doma.«
»Tedy nám pošlete Honzíka na vagace; by radostí do stropu 8kákal!« »No, budeme-li
vám
živi
zdrávi,
a
to
se
—
mže
Bartík
stát.
On
toho napovídá, až vás bude hlava brnt.
»I to
budeme
rádi,
—
já
Vera když mne hyn
den.
kostele vodil, všecko králích, co
tam
leží.
mn
—
bych ho poslouchala celý v zámku v tom vykládal
o
pkném
tch eských
Své divy jsem «ly8ela!«
holeku, uí v té eské škole, co jsem ti ji ukazovala v Panské ulici. Co chodí do té školy, pináší si dom všeliké tení a tatíka tím celého zbláznil, ten by ti jen ustavin etl a poslední šindele mohly prasvindru by dal za knížku. Jindy nynko jedva za týkat, a musil být veer na piv, den dvakrát že jde, a to jen tehdy, když nemá práv
»Tomu všemu
se,
— —
také
poátku jsem na to bruela, ale nynko ráda poslouchám, a nkterým vcem nerozumím.
Kdo
to
co
ísti.
S
as
u nás venku, aby slýchal za pedešlých mladý chlapec, co se za starodávna v zemi dlo, jak se lidé nosili, kde jaký zámek stál, kde jaká vojna byla, o cizích zemích, jací tam jsou lidé, jaká jejich živnost, co kde roste, z eho se to a ono dlá! Ty mj Bože, byli jsme rádi, když jsme se nauili jen
vdl
—
íst, psát a poítat.
—
Já
ku, nynko
je
svt
zcela
pomalu bude kue chytejší než slepice. »Ráda bych poslouchala o takových vcech, ale u nás jen v zim o pástkách aneb v nedli tatíek nebo Bartík ítají. Pan kaplan nám pjuje knížky; jiný a
153
«
pkné
v nkterých je
»Však jsem
se
divila,
pro knihu koleno vrtat.
vždy jsme
V
íkání.
tatínkovi posílá, jsou prý že
—
ti
ji
dal,
nebo
—
tak lehké nohy jako ty a tvoje matka
jako
vítr,
»Ano, ona
ti
mu
pikazuji,
»
je
prý
je
nebe
a
chvála
Bohu
a
;ani
ne-
zdráva jako ryba.«
milá díví, nejlepší; kdo
nemá
zdraví,
zemi dával, nepotšíš ho. Ale to
mi sem matku o svatém Václavu popoa že jí potom ješt sama
za to plátno, co
pijíti
nemám
a ta
den jako v kolovrate,
na posvícení,
dkuju
mn
celý
je
a pitom »Vždy to je,
šlete
si
povídal mi náš tatík, když od vás pijel !«
os>tojí
kdybys
by
dal
Ale nepospíchej, Veninko,
tvrt hodiny na Smíchov
asi za
strejek
knížce, co
pkné píbhy!«
také
mn
poslala.
—
pkn
Nemohly
jste
žádným darem lépe vdk.«
Matka také ekla,
že
vám
milejší
bude co
dm,
než 00 trh dává.«
»To máš pravdu, po domácím zelí bicho nebolí. jsi, Verunko, na nic nezapomnla? Máš všecko? A máš-li pak jaký domovní li&t?« »Mám všecko; ale domovní list nemám, tatíek povídal, že ho nepotebuji, když jedu s Dohnálkeim a v Praze když budu u vás.« »Inu, ovšem, ale kdybys sama šla, musila bys míti výkaz, odkud kdo jsi, sice by t etníci sebrali. »SimTt bych z toho mla,« zdsila se Verunka. Všelicos ješt rozprávjíce, pešly etzový most, Oujezdskou bránu, a pišedše na Smíchov, zastavily se »Neu první hospody. Podoimek stál mezi vraty. odjel ješt klatovský vozka Dohnálek?« ptala se rychle Verunka. »Jeii o minutu díve mla jste pijít; práv odjel.
— A jestlipak
—
—
154
«
—
Ale jdte jen rovnou cestou za ním, bude mýtem; snadno ho dohoníte.
nynko
»Já se tedy dále,
mámu sem
vrátím, a ty jdi
matku,
pozdravuj
na posvícení!
pošlete
s
Terinu
tatíka,
A
za
asi
Pánem Bohem Bartíka,
a
máš-li
a
pak jaké
peníze na ce8tu?«
si
»Mám ješt ti dvacetníky; máma mn je nco pro sebe koupila, ale já si za n
pila,
mám
je tuhle
dala,
abych
nic nekou-
v kapse,« pravila Verunka, vyndavši
zpod zástry v papírku zaobalené
a
pentlikou obvá-
zané dvacetníky.
adra, z kapsy bys je mohla snadno máš pár groš drobných, abys je nemusila mnit,« to kouc, vypustila pytlíek s drobnými penzi Verunce do kapsy. »Dej
si
vyhoditi,
»Ale
za
je
tu
a
teta,
vždy
calta a chleba,
»Jen ty
si je
a
—
penz
pl
No
a
mnit
jídla až
nech,
nezbývá. Budete to všecko.
já jich
mám
nepotebuji, dala
dost,«
jste
namítla Verunka.
a opatrnosti na
cest nikdy
tetího dne na cest, hodí se už jdi
—
Pán
Bh t
ti
pozdravuj,
pozdravuj domácí!«
Verunka chtla jí ruku políbiti, ale ona ruku odudlala dveti kížek, políbila je v líce a Teta vraslzíce, daly si poslední s Pánem Bohem. pospíchala cela se volným krokem ku Praze, Verunka za vozem. Pišedši za mýto, vidla ped sebou dv silnice a po jedné nedaleko za mýtem vidí jeti veliký vz pikrytý plachtou, zahlédne také pi vyhýbání vozu, že je náruní ryzka. »To je Dohnálek, má ryzku a zrovna takový vz,« myslí si Verunka, a ubezpeena, že to nikdo jiný není, šla za ním, nevšimnuvši táhnuvši,
—
—
k
si
na druhé
silnici
—
daleko
již
vzdáleného povozu.
—
155
jí Dohnálek již neujede, oddechla si a povolnjším krokem povzdáleí za vozem. Bylo jí milejší jíti pšky, po krajin se rozhlížeti, zažívati
Jista jsouc, že šla
doijmy, jež cítila a vštpovati si v mysl obrazy, které vidla za svého tídenního pobytu v Praze, než sedti stsnna ve voze a poslouchati rozprávky dvou starých
vdla, že s Dohnálkem pojedou zpátRáno bylo krásné, všude zeleno, obloha jak by vymetl, ceista jaíko mlat. Tu jel okolo ní vz, tu koár, poutnic, o nichž
—
ky.
jehož páni se po ní ohlíželi, a zase potkávala rozliné lidi,
kteí
se
na ni podívali,
pozdravili, jak
tomu
z
ale
domu
jménem božím
byla zvyklá.
A
ji
ne-
tam na
vršku vidla kostelíek, v dolin ddinku, ale nejvíc se
jí
líbila ta
vidla
plouti.
nevidla, když to
široká
eka, po které
tu
loku
prám, tu
Rozhlížela se okolo, divila
se,
do Prahy, ale napadlo
že
toho
jí
hned, že
nemohla vidti, když pod plachtou sedla
a v noci
jela
pijela do Prahy.
Když
šla
již
dobré
dv
hodiny, za-
ínalo jí býti horko. I zastavila se, a svléknuvši dlouhý kabátek ebíkové barvy, s ervenou podšívkou, zstala v erné šnrovace, stíbrnými prýmky lemované, a bílých širokých rukávech, které mla pod loktem v (pá-
Na krku mla strakatý vlnné látky, zástru z er-
sek složené a krajkou obšité.
svtle modrou veného kanafasu, na šátek,
sulkni z
noize
vysoké botky na špalíkách.
Na hlav mla bílou plenu, pod hradou zavázanou la hluboko pes oi staženou, takže zpod bílé stíšky bylo jen vidti kousek hezkého nosejku,
pkná
jak malina
ervená ústa a pod nimi rozkošnou malou bradiku. Když ale plenu s hlavy sundala, aby si ji vyprášila, oibjevilo se líko jako z jádra, bílé ílko, mcdré oi,
—
tmavší než chrpa,
156
s
dlouhými obrvami;
i
pkné
kašta-
nové vlasy bylo vidli, sesané dozadu a u veliký drdol v týle otoené. Nad elem okolo hlavy mla ernou aksamitku.
—
—
Bylo se radost na ni podívat!
Když
plenu zase uvázala pod bradu, aby od slunce píliš
«i
neuhoela,
a
konce uzlíku pes plece pehozeného zasi složený kabátek na vrch
vázala na prsou, položila
—
Když mošinky a rychlým krokem pospíchala dále. krok, byla od vozu tak daleko, co by dohodil, zmírnila ale
do vozu se
jí
nechtlo. Chvilkami
prozpvujíc,
si
chvilkami vzpomínajíc na svatojanskou pout, na Honzíkovo vypravování, aneb jak byla se strýcem v diva-
nhož
dle, z
se
jí
ani nechtlo, a jak se divila, když
mladá panna co umela, zase živá vyšla ven, kráela ta
zela,
ani
nevdla
jak.
veliké stavení jako
a
již
opravdu
litovala
dál a dále, a cesta
Tu nenadále
zámek, na
nž
vidí
se
jí
ped
—
uchá-
sebou
nepamatovala,
—
»Dok stavení tomu zajíždl ped ní jedoucí vz. vykikla (hlahnálku, Dohnálku, pokejte na mne!« sit, pospíchajíc rychle iza ním. Vozka vyhne se z vozu, a
—
podívá se na
dve
klatovská !« zvolalo
a
vjede do stavení.
dve,
—
»Matíko
vidouc, že to není Dohná-
omráil, ale potom pustila ponu smutná dívka, kam se nyní obrátím?« naíkala. Tu vidí picházeti dva miuže, ibyli to, jako soudila dle obleku, njací pánové. lek. Chvíli stála,
se
jako
iby ji
do usedavého pláe. »Co
I
osmlila
jí
povdli, kde
se,
a
když
došli až
ik
ní,
prosila jich, aby
je?
»V Zbraslavi jste, panenko, « odpovdl starší. »A kudypak bych odtud, prosím, pánové, pišla do Berouna? To je asi daleko?« ptala se úzkostným
—
hlasem
a slzy stály
jí
v oích.
»Do Berouna, panenko, není
tuze
daleko, když se
157
«
«
pes
jde
A
«
"vrehy
pšinkami,
Beroun?« vám stalo, že
oo chcete v
»A
co
ise
ale
tudy byste
netrefila.
ptal se starší.
ipláete?« ptal
mladší, se
ise
zalíbením na ni pohlížeje.
»Kterak
nemám
zbhdarma,
šila
a
plakati,
když jsem takový
nyní vozku klatovského,
kuis s
svta
kterým
mla jeti dom, snad již ani inedohoním,« odpovdla Verunka a vypravovala pánm, kterak si zmý-
jsem lila
cesty a šla za jiným vozem.
»Nejlépe bude, panenko, když necháte Beroun Be-
rounem
ip ujdete ipímo do Gerhovic; tak vozkovi nalam mžete zstati v hospod pes noc a ekat na nho, pijeti tam imusí.« »A kudy to pijdu, iprosím, do tch Gerhovic? Já nevím s místa.*
a
dejdete,
»Kdybych ml prázdnou chvíli, vyprovodil bych vás na kousek cesty, ale nemohu. Jdte jen tedy, panenko,
ustavin té
ddin
vám
touto silnicí, až pijdete do Jilovišt.
ukázal cestu
—V do
ddiny; íkají
Jilovišti poprosíte
evnic, ipamatujte
nkoho, aby si
to:
do
evnic. »Já
si
to
budu dobe ipamatovati, Jilovišt
a
ev-
nice.
»Když pijdete do evnic, ukáže vám každé malé dít cestu do Svina a odtud do Gerhovic. Zblouditi nemžete. » Zapla Pán za radu nevím, kam bych se byla smutná obrátila !« dkovala Verunka. »Jdte s Pánem Bohem, šastnou cestu!« pál jí starší muž s pívtivým ipohledem, posmeknuv letní apku, a šel dále. Mladší se jí poklonil, ale pitom
—
Bh
—
stiskl jí kulaté,
158
holé
rám,
takže div nevykikla. Vie-
«
cka uzardlá rychle se obrátila a utíkala, jako by za ní
hoelo. Díval
potom
se chvíli za ní,
»Na mou vru,«
šel
pravil, ušklíbaje se,
za starším.
»kdybych ne-
musil do fabriky, udlal bych dobrý skutek vodil to
skutku
dve vím,
»Rád
a
dopro-
až do Klatov !«
jenže ty
pes hích
pi každém takovém dobrém
klopýtneš,«
pravil
starší
káravým
trochu hlasem. »Ale
ta
by
stála za
hích!«
»Známo, že máš, co se zová plachta, avšak
i
dvat
»Když bude tak hezká, jako staré
bruivo,
týe, svdomí jako vo-
na tebe uzraje metla, jen pokej.
nedlám
si
co na tebe dozrála,
ta,
z toho nic,
nech mne
trochu
zmrská, « smál se mladý a oba vešli do továrny.
Verunka pospíchala po silnici plna úzkosti a strachu. Nevšímala si tu a tam lidu, pracujícího v poli, neposlouchala zpvu vysoko nad ní se vznášejících skivánk, neohlédla se po svžích lukách, zelených polích, kvetoucím stromoví, nedbala nieho, po niem jiném netoužila, jediné po tom, když ne doma, alespo býti u Dohnálka, nebo jí bylo ke všem strastem napadlo i to, že nemá výkazu, a kdyby ji potkali etníci, že ji seberou, ijak jí to ekla tetka. Srdce ji svíralo úzkostí a hrzou, jak na to pomyslila, a oi byste prohlížely každého píchozího lovka zda-
—
leka
již, není-li
prvního
to
etník.
lovka, kterého
evnic. »Dejte
se
— Pišla
do Jilovišt.
Hned
potkala, ptala se na cestu do
za vsí vpravo
a
držte se
ustavin
vpravo, až dojdete k první vsi, to jsou evnice, « ukázal bez odpoinku spchala Verunka vpravo jí muž; a bylo již po poledni, nepocítila ješt k evnicm. hladu, jen žíze ji trápila. Šla vedle Berounky, ráda by
A
«
se napila, ale
cm, nevdla,
voda byla jako rmut. Pišedši k evnimá-li jít do vsi, i nemá, bála se, aby
tam nebyli práv etníci; osmlila vody.
nemohouc
žízní vydržeti,
do nejprvnjší chalupy vyprosit
a vešla
ise
— Dve
ale
asi desítileté, bledé,
si
chatrn obleené
vybhlo práv na práh. » Pochválen bu Ježíš Krislus!« pravila Verunka. »Až na vky,« odpovdlo dve, s podivením na Verunku se dívajíe.
mn,
»Nedala bys
panenko, trochu vody?« ptala se
Verunka. »I
máme
dám, vody
tdo8.t,
ale
nevládnu navážit,« od-
povdlo dve. »Navážím
mn
ukaž studni,« nabídla odskoilo pro okov a Verunka odložila zatím mošinku a uzlík s plecí položivši to na zásep; ale odneslo to do sednice a potom vedlo VeVerunku do malé zahrádky, kde byla studn. se
Verunka.
sama, jen
si
Dve
dve
runka navážila
dla
—
®i
vody, a když se do chuti
teprve nedaleko
s,pícího
lovka,
»Kdopak
to
studn na
slunci v
naipila, vi-
tráv
ležeti
žlutého jak svíce.
tam
leží?« ptala se
dvete, nesouc plný
okov do chaloupky. »To je náš tatínek; má zimnici již nkolik nedl. Maminka ho vynese vždy na slunce a tatínek si to chválí,«
odpovdlo dve.
»A kdepak máte maminku ?« »Maminka musí chodit po chleb, když
mže »A
tatínek ne-
pracovat.
ím
je váš
tatínek ?« ptala se Verunka.
»Dlal ve fabrice a bude tam zase dlat, až bude zdráv; ale když mu nemže maminka nic dobrého uvait, aby se posilnil.
160
Nám
také
nemže
dát nic dobrého,
«
protože
nemže mnoho
«i
vydlat. Však ona se dost
naše maminka napláe,« pravilo
dve
prostosrden
utít dvátku as tyletému, které kolébalo menší dít a s Verunky oí nespouštlo, umazanou tvá. V sednice bylo isto, ale chudoba hledla ze všech kout. »Máte asi hlad, dtiky, vite?« ptala se Verunka a šlo
—
pohnuta.
»Máme,« znlo smutn »No, ipokejte, a (rozvázavši
uzlík,
dvete.
z úst staršího
dám vám
chleba,« pravila
vyndala ua stl caltu
a
Verunka
pl
veli-
kého bochnrku chleba, v nmž vykrojený dlek máslem byl naplnn a máslo pikryto výkrojkem, jak si to dlávají venkovští lidé, když jdou na cestu. Vyndavši kudlu z kapsy, nakrájela ti krajíce chleba a namazala
—
máslem.
dvatm;
sob
Jeden odložila
ineuší
dve,
které,
a
jednom dala Verunka chleba
po
jak
vyndala, nechalo kolíbání a pistoupilo ke stolu, vzalo
hned zaalo
vtší se obrátila, chtíc ven. »Kampak utíkáš?« ptala se jí Verunka. chléb a
jísti,
ale
»Dám ho tatínkovi, už dávno nejedl chleba s lein,« odpovdlo dve a oi mlo zalité slzami. » Jen si ji
ho snz, dáme tatínkovi
Verimka
nom
dala
eti, aby
a
lepšího, « zdržela
odkrojila z oalty ti krajíky;
dvatm ijej
nco
a
po jed-
nejvtší kousek dala vtšímu
dala otci, »až se probudí,«
Když sndla svj krajíek,
odkrojila
más-
si
dv-
—
doložila.
kus
calty
a
dala do uzlíku, ostatní chléb a caltu nechávajíc ležeti
k dveti: »Až pijde maminka, dej jí tuto, a vám to sama rozdlí. »Ach, Bože, Božínku, to bude maminka ráda. Pjdu vzbudit tatínka, « zvolalo dobré dve a bledé na
«tole, pravila
Baruíka
—
11
J^l
«
tváe
radostí zervenaly.
jí
—
Ale Verunka
nebo vidla malým okénkem, Potom
mlo
aby
ke kolébce
ipriistoupila
dobré
vyala
ispaní,
níky a zpolehounka položila
dvátka
takže to
dtem njakou teibní
pežehnavši ze
záadí ti
spí.
dít,
s.píci
dvacet-
dítti pod podušku,
je
ani nezipozorovala.
—
Poitom, aby
vyala z mošinky modlikaždým listem byl obrátek! íkají tob?« ptala se staršího dvete. radost udlala,
knihu, v níž skoro za
»Kteirak
»Mn »No,
dám
muž ješt
že chorý a
nedala,
jí
ti
íkají Btuška,«
patronku,
tvoji
dve
svatou
Alžbtu, nemám,
svatou Veroniku
svoji patronku,
S radostí
odpovdlo dve.
sáhlo po
—
ale
tu (máš!«
malovaném obrázku
se zla-
tým okolkem.
»A jak se jmenuje ta maliká ?« » Maenka. »Tu máš tedy pannu Marii. To jsou obrázky ze svatojanské pouti, schovejte
»Maminka nám a
když
enin
je
si
z
Prahy
je.«
dá do knížek,« pravila Btuška,
se ještt chvilku
na
n
dívaly,
zavela svj
i
Ma-
obrázek do pístolku. Poté vzala Verunka uzlík
mnohem lehí
na záda, mošinku na iruku, a když se
ješt napila, ptala
se
Btušky,
zná-li cestu
do Svina.
znám dobe, pjdu s vámi a ukážu vám. Kolíbej, Maenko, Honzíka, aby se neprobudil, pijdu hned»I
linko,«
a
Maenka hned
také sedla ke kolébce, dojí-
dajíc krajíeJc chleba.
»Pán ejíc
Bh
pes
petlici,
vás
tu zachovej !«
práh, a když
vyšly
na
pravila Verunka, krá-
Btuška
malý dvorek
a
dvee
zavsila
humna. »Je to vaše ohalouipka?« ptala se Verunka
162
na
zadními dvíky za
«
«
«
»0h, není, jsme tu jen v ipodruží,
ale
hospodá
je
náš pan kmotr a neutiskuje nás,« odpovdla Btuška. Všelicos se jí Veninka ješt po cest ptala, a dve ve své dtinské prostosrdenosti líilo jí obrázek domácnosti, kde, jak se nic.
Když
nkdy neho dá,
za
ale
to
nerady dají
»Kdyby Když tak
íká, v jedné ruce prázdno, v druhé
Verunka
se
ptala, jestli jim
neposkytnou, pravilo jí
maminka
dve:
nco
musí maminka
a žebrati se
zámožnjší selky udlat, darmo
stydí.
to jen bylo blíže Obic!« myslila
kus cesty,
šly
»Leckterá
zastavila
se
si
Verunka.
Verunka,
kouc
kudy má jíti, a potom se vráchtla ješt jíti dále, ale Verunka Ukázalo tedy dve na kíž u cesty stojící, jí nedala. »Tamto kouc: od božích muk nechote cestou dol, ale jdte po mezi nahoru, až k plané hrušce. Od hrušky
Btušce, aby tila
jí
ukázala,
dom. Btuška
—
slezete
s
kopeku dol na
icko do Svina. Ale
cestu a ta vás
já vás
povede rovni-
pece ješt kousek
vypro-
vodím!« »Ne, Btuško,
»A
co
vra
se
dom
k tatínkovi,
eknu mamince, kdo nám
již trefíim!«
to všecko nadlil?«
Btuška. ekneš? ekneš
ptala se ješt
jí, že vám to Pán Bh nadlil. Btuška se na ni podívala, a nevdouc, jak jinak vdný svj cit proijeviti, pravila: »Však já se budu za vás s maminkou modliti. »Modlete se, abych se dostala šastn dom! A vra
»Co
jí
se nyní,
Btuško, tatínek
se zajisté již probudil. S Pá-
nem Bohem!« Zvlhlým okem potepavši dveti
—
ruku,
kráela ke kíži. Ale Btuška, vracejíc se dom, nkolikrát se po ní ohlédla. Tak zaujata byla mysl Verumina od prvního vkroobrátila se a
163
cení do chalupy bídou
ubohé rodiny,
že
doista zapo-
mnla zeptati se, zdali v okolí jakých etník, mla na pamti. A nevzpomnla ani ipotom, cest.
—
tak
bylo
jí
vati
U
božích
utšen,
muk že
zastavila se na
si,
jdouc
zaala: »Kd©s, holubiko,
íko
,po
lítala,
zmáchala,« hlasem jako zvon.
což
díve
jdouc po
Otenášek
mezi nahoru,
a
zpí-
kdes tvé bílé pe-
—
Ale utšená
ta
— Když pišla k plané hrušce, oko utkvlo na oddechla. — zastavila aby aby pála Oisvtlenýcli vrších Housínského ipohoí — Od byly vrchy šumavské ona jim tak nablízku. chvíle netrvala dlouho. se,
Její
si
a
to
si,
a
božího rána na nohou, byla by
Svina
nula, ale do
nevdla
mla
si
ráda trochu odpoi-
ješt kus cesty a ze Svina,
kudy a jak dlouho bude musit veeru. I sebrala se tedy zase jít, a blížilo se již k a práv chtla sbhnout s vysoké meze dol na cestu, vedoucí k Svinam, když tu vidí po téže cest od ddiny nahoru picházeti muže, jehož ale v dáli poznati nemohla, kdo by byl, i pán i sedlák, ale byla by raUkryvši se napolo za hrušku, dji vidla sedláka. nespustila s píchozího oí. Chvíli tak stála, ale náhle to
ješt
ani,
—
—
sebou
trhla,
jakoby
jí
blesk projel.
Píinou
jejího lek-
vidla zablesknouti se na hlav píchoetnickou áku. Neekajíc, až by pišel etník zího blíže, imykla sebou jako menka nazpt a utíkala po mezi dol, kudy byla ped krátkou dobou nahoru kráPrvní její myšlenka byla utéci se do ela zpívajíc. evnic Je chudé rodin, kde, jak doufala, nejlépe bude schována. Ale pod kížem zmátla si cesty a místo vlevo bžela vpravo cestou dol, pes kamení, hroudy, pes nutí bylo, že
—
—
koly, rejhy a stoky,
pes
pole, luka, vrchy,
pes všecko
uhánla jedním vrhem jako štvaná strašnou mátohou. 164
neohlédajíc se ani vpravo ani vlevo, ani za sebe, jen
vždy
ped
kde by našla úkrytu
sebe,
a
odpoinku.
—
nepostauje jí dech, nohama sotva vládne a tu hle, pod vrchem svží louka a pkný háj. Tam dovlee se k smrti umdlena a klesne na zem porostlou Již
mechem
»Dj
a travou.
se
již,
nuvši, zaryla
—
co dj,« myslila
a
isi
uhorenou tvá do
hluboce
oddech-
si
chladné, vlhké trávy.
Dlouhou dobu tak sedla, poslouchajíc chvílemi, zdali nkdo nejde. Byla by si pála, aby nkdo šel mimo, Bylo by ji potVšude tioho. žena nebo dve.
—
—
šilo,
ikdyby slavík v háji zazpíval
kal!
—
Ani hlásku nikde, ani ten
Verunka zdvihla pomalu hlavu
—
slunce bylo na
háji, ale nic
—
—
západ
pes zašt-
nezašuiml!
lístek
po slunci po louce, po
a ohlížela se
ohlížela se
dušiky nikde. Zaalo jí býti jako by zem pod ní rostla, jako
ani živé
teskno a zdálo se
by
— — anebo
jí,
do nekonenosti, zdálo se
se rozšiovala
že
jí,
vkol
všecka opuštna, tak malou Navzdor všemu vzchopivši se, vyšla rychle z podstromí na louku. Ticho jako v hrob. »Ani ten cvríek necvrká!« šeptala sama sob, a jako by
všecko peveliké,
a cítila se
proti té velikosti.
se
bála
perušiti hlasem svým hrobové to
pece pemohši
Jakkoli nohy bolestí necítila,
ela rychle
dál
a
jen
dáJe,
ticho.
aby pišla mezi
se, lidi.
—
krá-
—
Nešla ani tvrt hodiny, když tu zaslechne zvoniti kle-
kání
„Andl Pán". Jako
veerním pozdravem,
a
hlas
s
nebe zaznl
jí
zvonek
nikdy snad tak vroucn se ne-
nebo zvonek zvstoval jí, že je Vskutku pišla po chvíli k ddin. Ale
modlila jako tehdy,
nablízku lidem. tu
jí
dati
zase napadlo, zdali
jí
dají nocleh, nebudou-li žá-
výkazu, nebudou-li tam etníci a jaká to a«i
d165
«
dina, ineibo poznávala, že
než imla
zabhla v docela
»Ach, ty milý božíku, cích, a
jiinou stranu,
jíti.
nevím
—
do pláe.
mám
býti
dnes v Cerhovi-
kde j«em,« naíkala
ani,
si
a pustila se
Tu, když plaíc a TŠeoka umdlena kráíc
k ddin, dohoní
dve
ji
polomstsky obleené,
s
nší
na zádech.
Bh
»Dej Pán
dobrý veer!« pozdravila Verunku,
stranou na ni pohlédnuvši.
Bh
»Dej Pán tivši
k
se
vám,«
i
ní uslzenou
»Kampak
dve?
jdete,
dve
kale,« ptalo se
odpovdla Verunka,
obrá-
ješt tváí.
Jak vidím, není
Verumky, vidouc
ji
vám
tuze
uplakanou a
že stží jde.
»Nohy mne
tuze bolí a jsem umdlena, ale proto ne-
pláu. Více mne hovicích,
a
trápí, že
»Jste
býti dnes ješt v Cer-
nevím, kterak se tam dostanu a kde
že
odpovdla
jsem,«
mám
Verunika.
ve Velkém Vosov,
ale
že budete ješt dnes
v Cerhovicíoh, na to, osobo, nemyslete,
i
kdybyste
mla
A
odkudpak jste? A co budete dlati v Cerhovicích? Neptám se vás nadarmo !« »I propak bych vám to nepovdla, alespo ron odlehne,« pravila Verunka a zaala vypravovat, že ije zdravé nohy.
z Obic,
iza
Klatovy,
beváovic
dcera.
e
»To patíme k jednomu poádku,« perušila jí druhá, »mj otec je koláem, ale nedlá již emesla, a
bratra » Volají
»A
mám
truhláe. Ale kterak
vám
íkají ?«
mne Verunka Blaženovic.« jmenuju Tonika a po rodiích Bradáová.
já se
»To máte hezké jméno, taikového u nás není,« pravila VeruDika.
166
»Náš
dlá
tatík
lovk
íká, že
každé jméno hezké, když
je
Ale pišly jsme
est.
povídejte
cesty,
s
mu
dále!«
Verunka vypravavala dále, jak šla do Prahy na pout jí na zpátení cest pihodilo. Když o Zbraslavi se zmínila a tch dvou pánech, z nichž staršího chválila a mladšího jako rozpustilce hanla, ozvala tse druhá. a co se
»Uhodla
jste
ovec! Ale o
bude na
to
mu
tom
barvu, to je lovec
starším
vám nco
—
dvounohých
jiného ipovím, až
a8.«
»No, tedy mluvte vy zase.«
Verunka pokraujíc ve vypravování svých nehod, nezamlela niehož, vyjmouc svoji dobroinnost, o té ani nehlesla. Když domluvila, zvolala Tonika: »0h, vy blázííniku, to jste se zbhdarma prohnala! Ani by si vás byl ten žandár nevšiml, a kdyby se byl ptal, odkud a kam jdete, mohla jste íci, že jste ze Zbraslav a že ijdete do Žebráka. Však on by se nešel ptát, jenli to pravda. Kdyby mli, milá holka, každého takového
—
i
lovka
sebrat,
Mn
se tuto
by
nevdl, odkud No,
aile
by jim všechny šatlavy nestaily.
ani
nestalo, já je
neohme toho
a
Do Cerhovic nemžete já
jsem,
pomalu
budete-li
bych ho tak
rodem. To musí míti
promluvme o
nalila, že
lovk
nem
jiném.
U
nás
si
odpoinete,
—
odkud
dnes, ale do Hositomic,
dojdete.
by
filipa!
a
ráno,
moci na nohy, dovedeme vás do Cerhovic,
to není tak daleko!«
»Ale co
eknou
vaši?« omlouvala se Verunka.
»Co by ekli? Budou míst hodný
otec je na
brota. Ale ten uzlík a tu
vedu hosta. Náš matka uinná do-
rádi, že jim
lovk mošinku
a si
dejte do mojí
nše, 167
«
nemám tam
než trochu
koení
a
vy,
chudáku, beztoho
jedva jdete.
Verunka
se
poslechnouti.
»U
zdráhala,
—
ale
musila
konen Toniku
šly dále.
pokraovala Tonika v íei, »je se po starodávnu
nás,«
to
po starosvtsku; rodie nosí
všední, jak vidíte, kanafasové
sukn
ješt
a já ve
zástry, všecko
i
domácí pedivo, erný kabátek, šáteek na hlavu a jsem hotova. Na nedli mám pknjší šaty, ale nic iskvostného. erný aksamitový kabátek, a ten vezmu, jen když bubnujou.* U nás ve msteku i jinde vzmáhá se po nkolik let náramná iparáda. Drahé šaty nosí i dcery ví, emeslnické, klobouky, salupy, paraplílca a jak ty pletky všechny se jmenují. Na tu parádu vševem, kde vem! by toho rodie chno obtují netrpli; tatík íká: „Když nemžeš být velkou paní, nebu alespo bláznem!'' Taková dvata jsou dar-
—
Bh
—
Mn
—
mo
drahá. Stydí se to
emeslník
potom
za práci
za svij po-
i
pán si jich nevezme. A který emeslník si vezme takovou nedlnou fiflenu, len nemusí íkat: Pane Bože, uetresci mne, ten je s ní dost potrestán; nedivím se také našemu Václavovi, že se nechce ženit, je to na pomyšlenou !« ctivý stav.
»U
nás,« pravila
je
jim sproistý
Verunka, »ve
a
mst
také
je
parády, ale selky se nosí po starodávnu, a
mnoho
my emesl-
nické dcerky, co jsme mezi nimi, nenosíme se ani
sky ani pansky
—
»Hezky vám to Náš Václav byl ti jak *
168
dvata Na
sluší,
léta ve
zdaleka jsem
svt
v jiných zemích
velké svátky.
sel-
jen tak, jako já jsem pistrojena.*
a se
vás všimla.
si
vypravuje nosí
a
nám asto, si kroj
jak
svýoh váží,
u nás
a
se jirni
opovrhuje. To jste
si
sama
vyšívala tu loktušku?.<
»To íkáme u nás plena; ano, sama, my si také všecko samy šijeme, pedeme a bílíme. Matka má ješt stav na ponebí na památku schovaný, na kterém lkávala, ale otec tomu nechce, že by ji to namáhalo, Matka se ráda aby toho výdlku dopála tkám. ve všem upokoí otci, u nás je to tak, co jeden, to druhý,« (pravila Verunka.
—
—
»U nás také, jeden ped druliým vody nezkalí. Ped temi lety istonal otec a od té doby je slab na dech. Tehdy zakusila matka mnoho strachu a od té doby musil nechat otec emesla a jen si tak už hoví na stará
—
kolena. a
Máme domek,
korc
pár
polí, louku,
ti krávy
všecko isté bez dluh; ani to nespotebujeme.
V
lét
každý týden jednou nebo dvakrát nesu do Prahy máslo, vejce, a když je mladá drbež, housátka nebo kuata, a
na
když trh,
urodí švestky,
se
mám
už
i
svá jistá
—
povidla.
Ale nenesu to
kde mi
místa,
to
poctiv
pece lacinji ode mne koupí, než od pekupnic. Když tam již tak chodím, kupuju zase pro nás koení, a co tam lovik lepší a lacinji dostane než zde. Václav dlá nynko také v Praze, zaplatí, protože
—
—
je
a
prvním tovaryšem v jedné velké truhláské díln vydlá si hezkých pár zlatých; ale umí také istý
kus práce udlat. Tatík by rád, aby
má hezkých
pár set uschránných a
))omohl. ale ješt váhá a slyšeti.
Mohl by
dostat
—
ale
Adamovo
brát
si
ženní nechce dokonce
dvat
hezký chlapec jako pauua, dovádí,
o
ale
nkde usadil, tatík by mu také se
on
dost, ®
i
bohatých, je
nimi zatancuje,
za-
nechce žádnou. Je to chytré, to
pokolení, každý, tebas byl sám dost svta
169
pece po žen,
se
užil, ohlíží
která za pecí, v koutku
ráda sedávala. Bylo by ho škoda, toho našeho chlapce,
nehodnou ženu, kueti neublíží a jako mže v íst. Zná se také dobe v písm a nmecky mluví, jaiko když biem m/rská. Tatík ani matka neznají silová nmecky a já rovnž kdyby
dostal
knížka
je,
tak; ale -myslím
neumím,
(proto
uí
ten se
nm
každý
nevídáno,
si,
svt
obstojí.
jestli
Ješt
v Praze zámenictví.
umím nmecky
iiebo
mám menšího bratra, A vy, Verunko, jste
je'dinaka?« »J.sme také ti, jsem nejstarší; bratr Bartík je trnáct
rok
a
školy.
Mn
»To
uí
dv
mladší než
se
chodí ješt do
sestra Terina
.mm
mladá,
léta mladší než já.
co ipes moji. a
otci,
minulo o selském posvícení sedmnáct Tok.«
jste iproti
jsem o
doba
pi
se
—
Pes Hleme,
setmlo
vám leheji
se.
šlo
když jsme «e tak
— —
sešly
mn
je
tyiadvacet rok;
Václav, ale vyhlíží iskoro
jeho hlavu se ale nepíevrhlo tak
nám tím povídáním
ušla
Podepete ise jen o imne, aby a je-li vám to milé, Verunko, a sezinámily, mohly bychoím si
tykat !«
»Tyk0Jime jíc
jí
ruku,
i8Í,«
pisvdila Verunka, ochotn podáva-
»jsem tomu „ty" tak zvyklá, že jsem
chtla nejednou už „ty" íci!« »A když jsme nyní svoje, musím starší mužiský, co
ti
ti
povdít, že ten
v Zbraslavi ukazoval cestu,
Tonika. »Tak? No dej vám Pán
ti
je
mj
ženich, « ipravila
Bh
jsem ho vidla, že
myslila,
jak
lovk,«
ipravila
štstí! ije
to
Verunka.
»Kdyby nebyl hodný, nevzala byoh si val vloni s bratrem Václavem z Vídn a 170
Hned jsem si njaký hodný ho.
ten
Pivandróho potom
«
«
«
k nám pivedl. Je šikovný zámeník
a
nynko má
práci
ve fabrice na Zbraslavi.
»A »
mu
jakže
Frank
adry
píjmením
a
Frank. Je
íkají?« ptala se Verunka.
mne má
nosil,
Milevec, ale
my
iho
lovk,
dobrá hodina, ten
to
a
voláme jen
mne by
za
tak rád, že toho ani h&dna ne-
jsem.
»Propak bys nebyla hodná jeho lásky? Což ho nemáš tak ráda jako on tebe?« ptala se Verunka. Tonika neodpovdla, nebo picházely k msteku a
do
došel jich jeden soused, který se
ei
rozprávku
další
a
Tonikou
s
dvatm
pustil
perušil.
Domek Toniinných rodi byl nevelký, ale spoádaný. Zpedu bylo podloubíko a ped ním dv lípy; zezadu dvr, chlév
—
veliký sad.
Pán"
již
odzvonili, vyšla stará
zval,
na
vždy
se
zápraží,
vracela
vyhlížet,
po
pkný,
stodolou
a stodola a za
Zajisté
desáté,
co
koláka, jak
posud každý
ji
Tonika
zdali
do sednice, zvstujíc
dosti
„Andl
ibyli
nejde;
muiži,
ale
že ješt
nejde. »I
nemj
již ležel,
stát?
starosti!«
»beztoh'0 jde
Snad
se zastavili
chlácholil s
ji
starý
ní Václav, co
by
kolá, který se
jí
mohlo
u Fraka!«
starý, tebas byl jejím ženinepjde, « pravila staena, »já ee beztoho bojím, jestli to bude šastné manželství. Tak
»Ale co
si
ohem, ona k
se,
myslíš,
nmu
mla
ráda, jako
»Neboj
to
Jana,
nemá ho
Kateino, povídám
to ti,
dve. že to
bude šastmé
Tonka není dít, je rozumná holka! Žádný k tomu nenutil, dobrovoln mu dala slovo, protože jí si ho váží. Až se budou mít, bude si jeden druihého ješt více vážit, a dokonce, dá-li jim Pán Bh rodinu. manželství;
171
«
Pál bych
«
si,
aby Váša takovou žonu dostal,
Toinka
ja'ko
muže.«
Bh
»Pán
hodila jsem
—
—
hodná holka
zajisté
vela
dej! Ale ten chlapec je imn divný; nadmu onehdy Manu Petrákovic je to ale tak se
utrhl, jako
ti
by ho
píchla.
—
nech ho, stará
»I
—
dina
však on se potom ohlásí.
Tonin
slyším
stará, a vzavši se stolu
Tonika
»Dej Pán
A
mn
zdá,
se
hože
hlas!«
»No, chvála Pánu Bohu, tu již
mu
ješt neodbila souzená
již
jsou tu!«
kahanec, chtla
obveselila «e
vyjíti vein,
když
Verunkou vcházely do dveí.
s
Bh
dobrý veer,« pozdravily jednohlasn;
Tonika hned doložila: »Vedu vám mamiko, nocleháku, je chudáek celá chromá. Jdeme z Vosova co ale
noha nohu mine, jsme
svoje pantoflíky ale
šly
jsme jako za pluhem,
se zdržely. Sedni, Veirunko, a zuj se, já
mn
—
jsou trochu
vás, podívejte se
»I podívám,
jí
co
mm
tsny
—
pinesl Václav a
vy,
a
ti
z
proto
pinesu
Vídn,
mamiko, prosím
na nohy.«
podívám; sednte, panenko,
a
dlejte,
jako byste byla doraa,« pravila stará. »Ty, Toniko, zavolej na pasaku, aby rozdlala na ohništi
pro
ohe
jitrnici
potom ji pošli do hospody pro pivo a tomu inašemu hostu. Ty máš jahelník
a
v troub. »I mechte
jeník; pravila
ku
a
to
jen,
bude
lepší,
uzlík;
»a položíme
va-
než jitrnice, vi, Verunko?«
Tonika, vyndávajíc
dnes nepijde, «
172
mamiko, udlám k veei pár
ji
z
nše Veruninu
mošin-
do druhé sednice, Václav
dodala, když
jí
Verunka pisvdila.
»Copak
se
mu
ptal se otec
stalo?«
matka jedno-
i
hlasn. »Nic se
mu
nestalo,
pán
mu
vzkázal, že
má
pro
nho
njaké
ízení, aby zstal v Praze. Snad pijde zítra,«
dodala
Tonika
a vyšla ven.
Matka, vzavši se stolu kahanec, posvítila nejdíve Verunce do tváe, a vidouc ped sebou pknou, mladou, nevinnou díví tvá, vyklouzlo jí z úst: »Požehnej t Pán Bh, dveko !« Ale posvítivši si na její nohy, zvolala lítostn: »Uboliá, kterakpak jsi mohla jen krok udlat, jdeš?«
vždy máš nohy
—
známo.
již
I
—
Litovala
ji
blud obešel, to že se tak
potom
Odkudpak to nám
jediný pryský!
vypravovala berunka v krátkosti, co
z truhly bílý
koláka
nkdy
plátný
a
stává
mínila, že
lovku,
šátek, šla natrhat
to
ji
a vzavši
bezových
list Verunce na nohy.
»A nedlejte chodívám
»A
se
si
z
toho nic, panenko, že už ležím,
slepicemi spát,«
ozval se
na
tatík
já
loži.
kohouty vstáváte, « doložila Tonika, zaslechPinesla Verunce lehké e. pantoflíky, a když si je Verunka navlékla, dali otci dobrou noc a Tonika vedla ji pes sí do protjlí s
nuvši ve dveích otcovu
—
sednice.
»Je to tatínkova hodina, to se
k
S!pánku,« omlouvala se za
mu
již
Byla to hezká sednioka, do níž vešly.
dv
oi
ubírají
dvemi.
U
zdi
stály
sob, jedna odestlaná, druhá ustlaná, uprosted stl, almara, dv kované prádelník a na skín se sklennými dví-
postele proti
nkolik truhly,
židlic,
nm
ky, za nimiž bylo vidti cínové a majolikové nádobí.
—
Na stnách
viselo
nkolik
obraz,
malé
zrcadlo,
173
u dveí kroipeniíka, u kamen uzel
nkolik vrhlík kvtin. »Zde spává mj ženich, když
bílé
píze.
Na okn
stálo
pes noc zstane, oidestlané lože, sípát.
A
»
sípává
Cíchy jsou po
uyiní isedni a
tem; beztoho
ti
nkdy s Václavem Tonika, ukazujíc na
tu
a zde,« pravila
Václav, ale dnes budeš ty zde
bílu,
odpoi není
nikdo v nich ješt neležel.
si,
matka
tu
bude hned
vi? A
asi vialn,
hlad
s
asi
lis-
také
máš?« »Nohy mne tuze bolí, ale hladu nemám; vy se tak o mne staráte, kdypak já se vám odsloužím?« pravila Verunka, pohnuta jsouc laskavou jejich starostí. »I
nemluv o
'tom,«
zakikla
ji
Tonika, »vždy
ne-
jsme pohané, abychom jedon druhému nepomohli! Jen
—
hned zase prijdu!« S tmi slovy vybhla dveí a matka její vešla do sednice, nesouc plný šátek bezového listí. Verunka chtla si oibvázati nohy sanua, stará matka toho nedopustila; musila sednouti na lože a nechati si inohy obklásti listy, mokrými kusy plátna obvázati a zaobaliti do šátku. si
uvolni,
Toinioka ze
—
—
Dkovala
staience
srden
a 'velmi si liboviala
chladný
ob^klad.
»A nynko zsta, dveko,
už ma loži a nevstupuj
na zem, aby se ti oibvazek nepocudhal. Dá Pán Bh, že ti bude do ráma lópe.« Vtom iprinášela piasaka chléb a ipomazánku a Tonika v ipatách iza mí, nesouc erstvé vajemíky a mléko. » Oberstvte se tedy a poitoim jdte záhy sípat; dej vám Pán dobrou moc!« To kouc, omoila staenka v kropenice prsty, a ipožehnavši ob dvata, odešla ma lože. Když matka odešla a pasaka též, pipravila Tonika stl k loži, sedla vedle Verunky na pelest a tak
Bh
174
«
«
—
spolu veeely. pivo
snad
»Ale
»]Vepiju ho celý rok a po
mla. A si
iprece
ibyla
ibys
roce zase,
vajeníky jsou dobré zrovna
ty
radji
Tonika. i kdybych
tu jitrniku jedla ?« ptala se
a
ipila
«
doisit!«
je
lahodila
Verunka. »Václav
rád
je taiké
lám, když pijde
jí,
dom,
mu
a iproto
je
anebo huchty
s
d-
také vždy
mákem; masa
ise v Praze dost, a on rád z mouky. »To bychom mohly spolu chodit, já také o maso Tak všelicos rozprávnedbám,« pravila Verunka. jíce, ukonily veei a pak, odstavivši stl, vynesla
nají
—
Tonika
chléb a nádobí ven.
»Jein co uklidím,
»Jen
Nemla
Tonikou, kterou sice
Vlasy
líbezinou.
se
po
která vzavši
chvíli ji
vrátila,
chom
krásnou, ale velmi
jako
erné oi
uhel,
a
o málo vyšší než Verunka,
nožku, jako strunku.
—
pisedla zase k Verunce,
za ruku, pravila: »Myslila jsem
kdybys byla v Klatovech, aibych týden vidla!
jsouc ráda,
byla velmi zami-
si
Tonika tvá
mla erné
pkný soumrný vzrst. Byla ale silnjší, a mla ipknou Když
pijdu ješt trochu na
pij, pnj,« posvdila Verunka,
že (ješt (bude s lovala.
a za chvíli
pravila ve idveích.
dychán'ky,«
t
si
práv,
alespo jednou za
— Takovou mám k tob dvru, jako by-
rostly spolu.
»I já ibyoh
si
odpovdla
pála, abys u nás byla,«
Tonika, tisiknouc jí ruku, »a je nkterý lovk ina první pohled zalíbí
seznám nkterý zpro-
to idivné, že a
tiví.
»Pravda
je to.
Mn
není žádný
lovk
jako u nás mladý jeden sedlák. Chundera
sama nevím,
pro
ho nenávidím.
A
tak protiven,
mu
vidíš,
íkají, a
práv
ten
175
«
mue
olice
když
si
»A
mermomocí
na
nho
«
Jako by
míti.
ipo
min
sahalo
—
jen vzpomenu,« otásla se Verunka.
t
k tomu rodie?« iptala se Tonika. »Neaiutí, ale rádi by to vidli, kdybych ho chtla, protože je bohatý a sám syn, myslí, že bych idobe byla zaopatena, a tudy nkdy otec pedkládá, že bych si ho mohla ráda vzít, že není tak ošklivý. »Máš milejšího chlapce v srdci, vi?« ptala se Toninuití
mn
dvrn.
ka
»Mýlíš se, Toniko,
nemám ale
Chundera
zemi
ležela,
je
mne k
nmu
Pán
za inho.
šla
rodim
milí,
Vstávajíc, lehajíc,
vštípil jiné
myšlenky,
jsem jednou prosívala Pána Boha,
— k mému dobrému. —
otcovské srdce, ale nadarmo
Bh mne nevyslyšel — a sinad mm šestnáct když jsme
Minulo
rovno
všiokni
ze všech byl nejmilejší,
nenutili.
dve, také obmkil tvrdé
»Milé
aby
jsou
mi
mi tak protiven, že bych radji v erné
než bych
prosím Pána Boha, aby aby
mn
žádného, který by
let,
se
Janem
s
zase
— Chodili jsme spolu do potom nevidli jsme se ipt ho rodie mimo dm, ho nebudu — pokládán za Jeho otec — jmenovat — boháe, bylo nkolik dtí — Jan byl školy,
shledali.
dali
ale
a
let.
ti
nejstarší.
ale
Znenadání se mu roznemohl otec a Jan vrátil se dom. Vidli jsme se v kostele a tak jsme se do sebe zahledli, že bylo po vší pobožnosti. Láska jako slza rodí se tu a v oiích a padá k srdci. Našli jsme se zase onde
—
a hýli
jsme svoji
lovk, dvata se po ve nin se zhlížel a já
máme
— jedna duše. Byl
nm v
—
to
krásný
dost ohlížela, ale on jen
nm,
a
nikdo
nevdl,
že se
rádi. Ale štstí naše netrvalo idlouho. Otci Janovu se ulehilo a Jan odejel zase do Prahy do škol.
176
Chtl
býti «tavitelským mistrem, a povídal mi, za
bude hotov, potom že má již službu vezmeme. Tšili jsme se na budoucnost
léta že
se
lovk
zstati vrni až do smrti. ní!
— Jeho otec
ise
rok ješt, až náhle
mu
nám
mla
—
místo.
ale povídal mi, že
zen chodil, dokud se
rodi
ho rodie
dceru
si
nutí,
aby pejal hospodáství a jedinou
vzal bohatého jednoho
— „já
a jako blá-
nedovdl, že jsem iho krom. Potom se mi svil, že otec myslí, že má dluhy, a netajil mi,
známého, který by
jich
nkolik nocí nespal
odbyla.
není tak l)ohat, jak se že
Bh m-
od lože otcova byla ke mn, Nevím, jak se dovdl, že zatím vdávat za poádného jednoho mš-
a první cesta
pání mých
a slíbili si
Pán
— Psali pro Jana.
bylo k «mrti.
na známé
ana,
a
jistou a že
neuzdravil nadobro; postonával celý
Jan ipijel jsem se
míní
dv
nemohu
to
obchodníka
rád vidl.
—
s
„Ale,"
obilím,
—
do-
rodim
udlat k vli, abych jim štstí celého svého života, Toniko, obtoval, všechno, nežádají!" Vila jsem mu, ale jen toho a na bylo mi pece pi slovech jeho úz'ko. Ale on mi to dal,
to
—
mn
všecko rozmluvil, a jsouce šastni, že se zase vidíme a
—
Za nkolik dní vidti budeme, rozlouili jisme se. v však to bylo tuto okno, pišel noci k mému oknu
—
nemli jsme
ale
jen komora.
to
tehdáž ješt tak zízeno, byla to
— Lekla jsem
se,
pistoupila jsem k oknu,
mi vypravoval, že otci ekl, když na nho doléhali, aby si vzal itu bohatou nevstu, že má rád mne a beze a tu
mne šasten bil,
že
mu
že nebude.
hrozil, jestli si
aby v tu chvíli ní.
—
nebyli flaruška
— Nad tím se
mn
šel z
domu,
a že
Ve krev stydla. bychom šastni, Jene,
—
12
otec tak rozzlo-
nevezme, kterou on
mu
mu
dává,
nedá ani požehná-
— Bez požehnání rodi — povídám; Bh jestli
JJJ
neobmkí, poko
srdce tvého otce povinností.
mu
Podala jsem
pustit nechtl,
konen
až
toval.
—
— Nemlo
a prosila
obmkil
být!
Kde
mu,
ale
je to
on
tvojí
mne
všecek zoufalý odešel.
Kleela jsem do rána u okna srdce tvrdého otce
se
ruku,
a
ani
—
Pána Boha, aby
nad láskou naší
se
zlato mluví, všecka jiná
isli-
e
Jan musil se pokoit
otci, tetí den bylo jeho bohatou nevstou a v noci potom otec skonal, tiše a spokojen. Když mi to matka povídala, jak by nožem o srdce zavadil, padla j«em ped ní na zem jako mrtva. Dlouho jsem stonala, a když jsem picházela k vdomí, slýchávala jsem pod oknem vzdychání a plá, že se mi z toho div v ihlav nepopudilo. Povstala jsem zase, ale chodila jsem jako tlo bez duše. Neptala jsem se po Janovi a nikdo mi o nemluvil. Když jsem trošku zesílila, radila matka, která jediné tušila, co mi je, abych šla do Prahy sloužit, a když jsem k tomu ráda svolila, sama mi zaopatila místo u lidí, kde jsem byla jako doma a kde jsem se lecemu užitenému nauila. Byla jsem tam pes dv léta, a teprv když jsem sly-
slabá.
zasnoubení
is
—
mn
—
—
—
nm
—
mn
—
šela, že se
Jan se ženou odsthoval k tchánovi, hospo-
dáství že pronajali, a matka jeho
—
s
dtmi
že bydlí
dom. Nechtla jsem se Janem nikdy více setkati a pece nás to neminulo! Jednou v nedli byla jsem ais ti nedle teprve doma jdu do hájku pro vodu, a tu, as dvacet krok za naší zahradou, koho potkám Jana! Zstali jsme v Praze, vrátila jsem se s
—
proti
sob
—
—
—
jako dva sloupy a ruce
Byl vychudlý a bledý jako
já, a
nám obma
sklesly.
oba dva jsme se tásli
Bh
t
jako lupeny. „Pece vyslyšel prosbu moji, že ješt jednou ve svém živobytí vidím, abych odpro-
t
178
„Mžeš mi ti
mn
promluvil ke
sil,"
odpustiti,
—
odpouštla, Jene
prohešil
a
se tím, žes
Pán
Bh
chvíli,
a
ruku mi podávaje. — „Nemám, co bych
—
k tomu, který
ped Bohem, nech
vinen
Tš
po
Toniko?"
se proti
odpustí
vykonal synovskou povinnost,
štstí!"
— „Po
dl smutným hlasem
a
mém
nám
Pán Bh.
štstí je veta!"
a dej
ti
odpov-
ješt smutnjším dodal: „Shle-
dáme se ješt jednou, Toniko?" „Shledáme, Jeue, ped Bohem!" a stiskli jsme si ruce, zaplakali jsme a na vky jsme se rozešli. Pišla jsem dom smutná jako s pohhu, ale od toho dne hýla jsem pokojnjší a vzpomínala jsem na nho jako na mrtvého. Když mne nkdy
—
stesk pece napadl, konejšila jsem bychom snad nebyli v manželství tak
mu
to líili, že ibych se
ibyla
se
myšlenkou, že
šastni, jak jsme
tebas potom
si
znelíbila a
sprostou zdála, až by byl pánem; a že nás tedy
Pán
Bh proto
radji rozlouil, když jsme byli nejšastnjší, abychom mohli na sebe bez hnvu a lítosti vzpomínati; což
nám nikdo
kížm,
milá
zabrániti
Verunko!
nemže!
A
lovk
jsem nikam nechodívala,
ani po známostech netoužila, ucházelo se
rodi
hodných chasník u diní,
znajíce
m
a
zvykne všem
pece nkolik
rodie jezármutek, nedomlouvali mi nikdy,
mj
o máji ruku, ale
by byli rádi dávno vidli zaopatenou. Ale lidé, že jsem nkolika ženichm dala košem, drchají o mn, že jsem hrdopyška, a že snad na svoji krásu si zaklá-
dám
a
Ped rokem rozveselil; s
koáe ekám,
na pána v
a
takové (pletky.
se vrátil bratr Václav a ten
máme
se
velmi
rádi.
mne
—
nejvíce
Pozdji picházíval
ním Frank, kterého jsme všichni rádi vidli, nejen
jako pítele bratrova, ale že jsme v
nalého
lovka. Ke
mn
nm
poznali doko-
choval se vždy uctiv a slušn
179
mn
tím
a
ml
nejvíce lahadil a na Jana upomínal, který
také docela jiné zpsoby, nežli naši nevycepovaní
—
smrková kra.
Dlouho nesvil se aini Lratrovi, že .mne má více rád, než dobrou známou, ale konen pece vyjel s barvou ven. Václav sdlil imn to za tepla, ale (já mu nemohla jiuak íci, než pravdu, že jsem totiž na Jana dosud nezamstští
drsní jako
cliasníci,
—
—
pomnla.
mn,
jako by se nic nehylo stalo.
dobe,
že bývá
nmu tak
Tak
smuten
šetrn, jako
to trvalo, až
d. Tu
povídal
myslila jsem, že
to vyídil, a
nepijde, ale picházel jako díve
již
k
mu
Václav
a tak se choval
—
rodie
roztržit, a
a lby
mli
ho
za
ke
Ale vidla jsem
nco
se chovali
odprošovat.
jsme náhodou byli sami dva v zahra-
mn,
že
mu
první ijeho láska umela,
doby že se mu nelíbila žádná ženská, až poznal „Vím, že mne nemžete tak milovat, jako jste milovala Jana," dodal potom, „ale je-li tolik náklonnosti ve vašem srdci ipro mne, že ibyste se chtla bez pemáhání státi vrnou a upímnou družkou mého života, udláte mne nejšastnjším lovkem, jinak bych
od mne. a
té
—
musil navždy
vás
jeho
eí,
že
vem, že chci
mn íce
—
Byla jsem tak dojata
jsem mu mimovoln podala ruku se slomu býti vrnou, upímnou ženou. Když
mn
radostí líbal ruku, když
(potom rodie pla-
žehnali, a bratr Václav rozveselen objímal, nelito-
vala jsem
mi
opustit."
ijen,
že
daného slova
nemohu
—
a
nelituji podnes.
—
Líto
jeho lásku vroucí opláceli stejnou
vroucností a tak šastna ho uiniti, jak by to jeho hodnost ke
mn
zasluhovala. No, bohdá, že
mrzlé srdce roztaje na výsluní
jeiho
i
to
lásky,«
moje zadokonila
Tonika. Verunka, držíc chladnou 180
její
ruku ve
své, plakala.
«
»A
o Janovi
»Není
jsi
už Tieslyšela?« ptala se ipo chvíli.
pro mne na
iho
svt,
rozlouili jsme se na
vky!« odpovdla Tonika s povzdechem. to stalo, nepežila »;Bože, Toniko, kdyby se
mn
bych toho,« pravila Verunka.
»Nepeju tvému
žádnému a manejmén bych to pála Verunko; tob pála bych muže jako náš
to
srdci,
Václav! Škoda, že jste se nepoznali !«
»Ah, Toniko, kdybych byla
»Milá (brachu, mužští jsou zaasté
hloupjší mnohého
dvete. Však
zkušení nabudeš ješt až dost.
Venku
jsem tak
ijako ty, ale já
hloupá, nezkušená díví, hanbila bych se
—
pi jsi
ped vší
ním.«
moudrosti
dost
chytrá
a
Slyš!«
ponocný jedenáctou a odtroubiv, zaal basovým hlasem ponocnou: » Odbila jedenáctá hodina, chval každý duch Hospodina!«
»Tu a
troubil
máme, jedenáct
to
t
zdržuju
hodin, a já tu ješt sedím
umdlenou od
«paiií,«
pravila
Tonika,
rychle vstávajíc.
»Vyspím
se
ješt dost,
zsta
nohy
a
mn
už také trochu
Toniku. »Už musím jíti, Veruniko, dokud matka v prvním spaní trvá; kdyby mne slyšela, lála iby, že jsem tak
otrnuly, jen
iješt!« zdržovala Verunika
dlouho zstala u tebe.«
»A kde
spíš ty?« ptala se
»Vedle
rodi
v
Verunka.
komoe,
ale
tam bys
neibyla
mla
pokoj. Otec v noci pokašláA^á, a ráno se sluncem vstá-
váme. Neškodí tak veerní sedni, jako ranní ležení. »No, dej ti Pán dobrou noc a pkný sen!« »Pravda, kde lovk po prvé spí co se mu zdá,
Bh
Dobrou noc
—
tob, Toniko !«
—
Když To-
vylíí
se.
nika
zhasila na stole stojící starodávný kahanec, dala
i
181
Veruince ješt jednou dobrou moc a tichounko vycházejíc
ize
dveí, kradla se do druhé sednice u své kovytáhla jehlici z vlas, šn-
mrky. Když si Verunka rovaku a svlékla vrchní
u lože a pežehnavši se, pomodlila se složenýma rukama veerní modlitbu: » Andlé boží, strážce mj!« a Otenášek za sukni, klekla
dušiky, aby ji asn vzbudily. Potom políbivši stíbrný kížek zavšený na hrdle, ulehla pomalu na lože,
nebo
cítila
pece
vstoupila na zem.
jen nemalou bolest v nohou, jak
— Odhrnuvši na stranu
velikou, na-
dýchanou svrohnici, pikryla se jem sukní, aby jí zstalo chladno. Chvíli ješt pemítaly se jí rozliné obrazy v mysli, ale vždy temnji, až jí spánek zavel
—
oka. *
Práv odtroubil a odzpíval ponooný jednu hodinu, když pes nevysoký plot do sadu za domkem skoil Pes vybhl mladý muž a sadem kráel k domku. z boudy, ale neštkal, jen radostn kuel, a když ho píchozí zakikl: »Lež!« ami už necekl, jem se lichotiv
—
okolo
nho
tel.
»No, jdi, Kartuši, aase do boudy, jdi!« poruil mu mladý muž, když pišel k zadním vrátkm. Pes odbhl kousek, ale zastaviv se, ekal, bude-li ho pán volati; ale ten, neohlédnuv se již po nm, vytáhl z kabátu klí, zlehka odemkl vrátka, tise vešel dovnit a zamknuv za sebou, kráel po prstech k postranním dveím; zpolehounka otevel a vešel do svtnice, kde Verunka spala. Odložilo se Noní host byl Václav, domácí synek. ízení, pro nž ml zstati v Praze, a tedy isml odejíti dom, ehož také hned použil, nedbaje pozdní doby,
—
182
Zá
svtla osvtlovala krásnou tvá
.
.
.
(Str.
186.)
—
Vda, že má doma sedniku vždy klíek od zadních vrátek maje vždy pi Sel tesob, mohl pijít dom ve dne jako v noci.
ani daleké cesty.
pichystanou,
—
dy.
že
Ve
pjde
a
—
Zbraslavi se
ním, ale
s
u Fraka, domýšleje
stavil
Frank nemohl odejít, nabízel pjdou spolu.
když jsem
dom
se již tak rozehnal, «
ráno
a
ti
pijdu
naproti.
ní snídaní tak nechutnalo, stole; to víš, jak se
mu
mž nedomlouval, znaje, co
—
pravil, » doženu
— Matce
iby ani
»Eh, ise
až
nedl-
kdyby mne nevidla sedt
pi
toho že neupustí.
však
—
Václavovi nocleh, a ráno, že
se,
vždy tší na nedli! «
do
si
Noc byla
:hlavy
jasná,
— Frank
vezme, od
teplá,
msíek
svítil jako rybí oko, a Václav, dívaje se na oblohu osypanou hvzdami zpíval isi: »Vy krásné hvzdiky, jak jste vy imaliky« a istý hlahol mocného jeho hla^u
mísil se háje.
libým klo'kotáním, jež
18
— Zpívaje, hvízdaje
dom,
víme
a
ze spaní, spával.
již jaik
dvee
»To
se ozývalo z blízkého
a chvílemi
pemýšleje, pišel
potichounku, aby
r»di
nevythl kde
otvíral a zavíral a vešel do sednice,
je tu jako v limibu,« myslil
—
záclonou zastené okno.
Ale znám
si,
jsa
vida hustou v místnosti,
hl
u kamen do kouta, povsil klobouk na heb a si zaal svlékati kabát, když zaslechne lehounký povzdech jako dítte, když si hoví v spánku. neklame ho sluch »Co to?« myslí a poslouchá slyší lehounké dýchání spícího lovka ve svém loži. »Kdožpak to tu S'pí?« myslil si; »Frantík to není, ten tíhrápe, jako by hrnce vozil; to bude sestra, snad ji bolí postavil
práv
—
hlava, a že
No,
— —
—
vždy
mne neekali, tu jsou
dv
lehla si sem, aby
lože,
ale
musím
si
mla
pokoj.
pece
roz-
svítit. « To ka, svlékl kabát, a sáhnuv jednou rukou do kapsy pro sirky, druhou na almárku pro voskový
185
sloupek, rozsvítil; avšak neolite, aby
chtl
seste do tváe, shýbl
se a
za hlavami svého lože.
Když padlo
stoleek,
s
jej
zá
svtla padala
postaviti na židli
isvtlo na židli a na
velikým podivením utkvlo jeho oko na e-
bíkovém kabátu
s ervenou podšívkou pes lenoch židle pehozeném, na erné aksamitové šnrovace se stíbrnými prýmky, na strakatém šátku, modré sukni a
malých botkách se špalíky. »To není sestin šat, í to je?« divil se Václav, prohlížeje kus po kuse. Náhle, jako by mu bylo nco nakde obyejn svtlo rukou. Pistoupil k svému loži. Div že nevykikl, vida v bílých poduškách ležeti krásnou hlavu spícího dvete, jako ržové poup v mechu. Zá svtla osvtlovala krásnou tvá Veruninu, která tžkou svxchnicí jen do pólu pikryta v bílé košilce až po krk zavené a strakaté padlo, obrátil
Frank
se,
a vida protjší
spával, ustlané, vstal
—
suknice, ruce majíc
pes
a
lože,
zaclonil
prsa složené, tiše spala. Vá-
—
—
nad ní všecek zaražen jako zaarovaný. »Bože, kdo je to? Jaké to krásné stvoení! Jak tu krásn leží.« Tváe mu planuly i oi, a tlo se mu chvlo, nemohl s ní oi spustit. Václav stál u lože jako zaarován, nevdl, bdí-li i sní-li. Srdce mu prudce bilo, ruka se mu tásla, planoucí oko nespouštlo se s tváe díví a chvjící se rtové šeptali: »Bože, jak je krásná! A tak tu spí jako fialka v listu. « Vtom se vyvinul hluboký povzdech z pootevených úst dvete, pravá ruka sklesla jí po boku dol a víka jako by se chtla otvírati. clav stál
—
Když
—
se tak na ni
s
opojenou duší
aniž vdl pro —
zhasil a
Tak
chvíli;
186
stál
dlouhou
—
díval, ulekl se,
nepohnut zstal u lože
státi.
ve svtnici bylo úplné ticho
a nebylo slyšeti, než
cího
dvete.
—
—
lehounké
Náhle pejel
odmené si
dýchání
rukou tvá
a
spí-
ze
šel
u vrátek sahaje po klíi, teprv se vzpamasvleen a že odnáší v ruce sloupek, a když se vracel do sednice, vidl, že i dvee nechal ateveny. Postaviv sloupek na ímsu u kamen, sebral odložený sednice
toval, že je
oblek
i
hl
a
vykradl se ze dveí. Venku se oblékl, a
jako by za ním hoelo, spchal ze vrátek do sadu ku
—
chtje peskoiti plot, narazil hlavou o jabloovou vtev a kulatý klobouk sletl mu s hlavy do trávy. Ustoupiv od plotu, zvedl tmavé bystré oi vzhru ke kvetoucí jabloni a k záícím hvzdám, a jako by se byl vzpamatoval, vjel si rukou do tmavých kueravých vlas. Potom zdvihl si klobouk a nesa ho v ruce, plotu
ale
kráel volným krokem do malé kvtinové zahrádky, kde si lehl do loubí na drnové sedátko, oblíbené to svoje místo, kde v letní nedlní veery sedávali s pítelem a sestrou. »Co se to se mnou stalo?« šeptal sám sob: »0h,
já blázen!
Jako by
m nkdo
oaroval!« Položil
hlavu na chladný pažit, zavel oi, ale nespal. to
myšlenky byly, co
mu
— Jaké
spáti nedaly, prozrazovala
.
.
.
187
«
KAVOVA SPOLENOST. Pan rada odcházeje: »Tedy zase nemohu si koupit kabát
visita.
Proklaté
— — dluh — — Já jednou všecko vyhámusí — S takovou pan rada klobouik na hlavu bouchne dvemi. nm vyházíš — huibou!« »Ty — radová, obrátí k slen Kamile, své dcei, která te práv zajímavý román od Paul de iKocka — poiplno
visity
ale
být.
visita
to
ti
ipritlaí
zíim!«
si
a
ušiklíbne se ipo
ty
se
painí
rouí jí: »Te neoh tení a ipoj mi pomoci, máme je und ich will niob di Schond haben tu hned na krku
—
—
se
aiby
na kafe
eklo, jako o Biirgermeisterové, že se musí
tyi
»Pro8Ím
hodiny ekat.
t,
mutr,
dej
slena, ani se nepohnouc. vedít, sti, «
mi
vtom
ale (pióhází
mi
—
s
pokoj !«
tím
Radová chce
do dveí služka.
»
odpoví
nco
odpo-
Jejich Milo-
vyizuje, »nenesu cukr, ani rum, ani to thé, kupec
nechtl na dluh
to
—
dát,
dokud
jejich Milosti neza-
»Imipertinentní chlap. Nemohla dluh!« »I jek jinému, ona hloupá?« hnvá se Milosit. vyhodili, ten je z nich ješt jich Milosti, ti druzí by
platí starý jít
—
m
nejzdvoilejiší,«
»No, tedy
šla
porouet, aby
spoádám. « kový
188
k
ml
—
šikandál
radová
usmje
se služebná.
nmu,
ekla, že se nechám uctiv
ješt do iprvmího strpení, že se odejde.
Služika
lovku
a jde chystat
—
»To
dlají pro pakatel!«
na stl. Slena
si
s
ním
—
ta-
hnvá
ise
je nace,
nevšímá, co se
kolem ní dje, tváe jí hoí rozníceníra, oJco se jí kalí; najednou ale položí hlavu do dlaní, oi zave, ruka 8 knihou sklesne do klína. Jdi cožpak jsi u té knihy usnula? »Ich bitich se ustrojit alespo, abychom byly v ordnunku a ty
—
—
drobný aby
—
kokšle co
8
Slena
že
víš,
tebou na
heisst er
o
em
klepat.
si
ibále tolik
dnu, se
— Richtuj trochu pivede dnes Herr von Oslova toho, tancoval, — jakpaik — no wie
nemly
prý Gutbesitzra syn
je to
z lantu.
<
trochu ze svého polosnní probudí, prota-
—
huje «e chvilku, zívá
pak^ schová iknížku
do
stolku,
— wie prohlíží všechny jde ke zerschlagen!< — Na — »Prozane jednoho koblihu talíe, vezme radová, »ich hobs ulekne sím t, neber mi — pro každou jedna, ti by zbyly — aby mla scelovány. Kdopak by zdálo, jako bych dokrmil, apotekrová by sama vlka sndla — konto ani neobdvá Klepanda, das weist — na — pro mutr, zveš? Je cugmein »Auch nepozvala — osoba. — »No, das wár schon — abyoh — »A co budeme smáet ke by krásn klaovala.« mutr, hast keine Kipfel?« — Služebná zaslechne poslední slovo povídá pro sebe: »Budete smáet dveky. — Dále pak vyizuje, vidla milostpaní pl— To trhne matkou dcemistrovou domu vycházet. »Mutr,
zvolna vstane a povídá:
já
jsem míid
stolu,
to
a
s
jíst.
ge-
se
to,«
se ne-
záhlt
se jich
je
a stará
die!
!«
to
ta
to
tu,
«
jí
ta
kafi,
a
že
«
z
rou,
ob
i
pospíší,
by sebe
i
vše ostatní zriohtovaly.
PO CHVÍLI. Slena šívání.
sedí
s
naesanými kokšlemi,
Paní radová
má Kopfputz
—
a
drží v ruce vy-
ješt sem
a
tam 780
«
«
nco
opravuje.
Tu najednou ozve se pede idvemi šust, vybhnou z ikuohyn, je elyšet asi
šum, šepot, služebné
po sob opakování: »Ponížein ruku líbám. si povídá: »No endlioh už jsou islyším kukavý hlas fraile Lídi.« Klepání na
desetkrát
—
—
Paní radová
—
tu
—
—
—
dvee, paní radová volá »herein«! piskoí ke dveím, slena s rozestenou náruí bží proti fraile Lidi, paní radová objímá a líbá jednu paní za druhou, jako by se chtla rozplynout srdeností. Painí radová: »Erlauben, Frau von Biirgermeister to je ten nový profét, co dostali z Prahy? Wunderschón krásn jim pasuje inu, to je hned vidt,
—
—
co je gusto
—
—
—
— tady
ti
krejí!«
Paní Biirgermeister: »Ach, kdopak by zde si dal šít! Ale zdá se mi, že je zu einfach sto koštoval
zlatých stíbra
—
m
—
a
kdo to na
nm
vidí? Za trnáot
dní bude mít každá emeslnická holka takový profét. Painí
doktorová: »To
je to nejhorší, že
— hned — ona
nic pro sebe mít
moje mlíkaka,
se
nemže lovk
—
každá má. Pomýšlejí mne onehdy ptá, v kterém
to
krámu v Praze kupuju klobouky a parasolky, chce na léto dcei koupit; že prý když na to vynaloží, aby to bylo dkladné.
— Pomýšlejí —
mne
šlak
potebuje
klo-
já myslila, že
trefí.
Slena Kamila: »Nein, das
ist
unerihórt!«
Paní Klepanda: »Taková motyka,
ta
bouk!«
Slena Kamila šeptá slen Lidi: »Sama byla také motyka dvka !« Slena Lidi se ušklíbne. Paní radová pobízí paniky k sezení. Paniky se upejpají,
—
—
žádná nechce sednout na první místo
na
190
poslední — konen
se
a
žádná nesedá
pece rozesednou
a
zanou
«
plést.
Sleny
sedí opodál
se zamstnávajíce
u stolku
chvilkami
a
vyšíváním
blíže oikna,
tiše
spolu šeptajíce.
Paní radová k paní Biirgermeistrové: »Fraile Kády a fraile
Finy jely tedy do Nebylova
0'brštovic?«
n
sama pro pijela, « povídá purk»To jsou unzertrennlicli, ty holky. Mají
»Jo; Fraule Lipy
mistrová.
k
—
—
tam dnes tanzuinterhaltung!«
Slena Kamila
šeptá
šaty, co
mla
slen
— Vera
tremnlich, ty holky!
Lidi: »Poslouchej! unzer-
Káa,
mi povídala
že ty
Lysá na bále, nebyly novy, že byly barve-
ny najplavem
—
že
jí
to
koštovalo groš stíbra
—
pomysli, to je špína.«
»Ach, nioht móglich — pfui Teufl — groš stíbra, — obarvené šaty do takového bálu! — A k emu byla Káa ustrojena Fina, — mly toho na sob — jako Palméslové. — Kokety, kdyby nebyly u obršt a
oficíi,
však by se k nim nešmajchlovaly.«
— že tam není doktorka,« tichounko šeptá Kamila, aby eená paní, u stolu nevždy ona má — ein intimes Verháltnis — obrlaitnantem Séblklirem — celý svt tom po»Wundert mich
sedící,
to
slyšela;
»
s
si
o
vídá !«
»Však kdyby ho netraktirovala, nechtl by kobzu. «
—
Sleny
Paní Klep.: »Ale
do hlavy má, chce
—
já
to
s
tou
znám
to vylízt výš
— Ale oni krámu; — bych
ji,
starou
se ušklebují.
— — jak
malíkou
to
mi nejde ani
groš než lovk, který má pece biltu rotu
to pár
pece, paní z doktor, neekli o tom vyvedla na vrch makovice. Paní dokt.: »Gott bewohr já jí nepovdla, ale moje panská jí to po stran ekla. Je to smutná dunk.
jí
já
jí
—
—
191
«
« «
vc, že nedostane lovk poctivou, upímnou služku. Každá nás po stran šidí.« Paní apatykáová: »I to mají takový ungebildet Folk žádná za nic nestojí. Já devtvšecko doihroma
—
— kradly, Paniky du —
se
—
pomlouvaly, mlsaly
usmjí
neplechy
a
Kamile:
a Lidi šeptá
»A
sama ert, skoupá a žárlivá. a pemluvila a pak ji vyhnala že je
veku
—
zrovna ráda.«
troipily.«
ekne
—
prav-
Nám taky dtu mla mutr
— jako Skalická, nemá — ich kann nicht — Pece unsereiner táhne.
Paní radová: »Takové štstí
žádná
z
nás
—
u
té se
každá drží
begreifen, že se každý k ní talké
ví,
co dlat.
Paní komifiaka:
»Jo,
to
vždy
každá neumí;
holt
jsou mužští také do ní všichni zbláznni.
Paní kancelistová polohlaisit: »Oina
—
dým vlídn mluví
a je
dobrá,
prý vzdlaná.
Paní Bíirgermeistrová urputn:
vždy ji neznají, se mnou onehdy já pece vím, co
je
»I
mluvila. Gebildet je bildunk,
jdou
mluví; hrdá
to se jen tak
mám
—
mlej, sotvaže
gebildet,
Weltkenntnis,
jak se ona chová, to jsem nevidla, to není fiihrung.
— je,
— pkn
kaž-
s
—
pkný
ale
Auf-
Já bych se byla lieber kdo ví kde vidla
než u ní neulioh, jak jsme byly zvány na aj.«
Paní Klepanda: »Ten aj, co
dy
—
je to
brynda
—
to je
si to
vzpomínají za mó-
mn milejší šálek kafe.«
»Já idržím s nima, Frau von Kletoho nic nenají. « (Paniky se smjí.)
Painí apatykárka:
panda
— lovk
se
Paní komisaova: »Ale to
je
první, co slyším
Frau
von Biirgenmeister, že byli u Skalické. Byla jsem tyi dny na venku pozvaná na .masopust u pátel mého mu192
«
«
— lovk jim nemže — vdí, — odepít mla jsem dost dlouhou Jsem neugie— prosím jak unterhaltovali u Skalických, copak tam vidli, kdo tam byl?« — »Nejvíc mužští, Prahy — auffuhrovala mi také páni co — »Literáci!« — ozve paní Klepandová, »hm, toho, jsou takoví co na krucht?« — že
sprostí lidé,
to
to
chvíli.
rig
se
jich,
to
vodí,
z
je
ráci.«
lite-
se
to je
zpívají
to
Slena Kamila Klepanda,
»Hm,
—
se
»Ne, Frau von
ušklíbne a povídá:
literát je co píše knihy.
tak jsou to písai
—
také nic nóbl,« odpoví
zase paní Klepandová.
»Nóbl
—
ani
e,«
pohodí paní purkmistrová opo-
vržliv hlavou. »Kdybych to byla zajisté
ono
vdla zum
by tam Kády ani Finy nesmly
se to
tragen ani
tam chová jako doma
e.
—o
voraus,
Ti mužští,
jít.
njakém
solid be-
Já myslila, páni z Prahy, no to se
dvata dobe
bavit (tady, prosím jich, pro
uinterhaltunku
není),
—
ale litovala
—
n
budou
mnoho
jsem toho.«
—
»Copak tam dlali, prosím jich,« vyzvídá komisaova, »že prý je tam hrozn frei tón, skandální, chra, pomlouvat, ale tak se pojá nechci. Pán
—
—
Bh
ví dá.
»Je to pravda, je im hochsten Grád unschioklich;
když jsem tam vešla, poklonil se každý jako panák devný, ruku políbit ani jim nenapadlo a hned všecko „vy sleno", my byly v nejvtším Verlegenheitu kdopak se zná do jejich vymyšlené ei a pak tu
—
—
— — impertinenci bychom mly umt. leh íct, — A ješt všecko Konen zaal jeden tch pán hrát na piano; — vzpomnlo tancovat. Tancovali. Já sedla v Sitzzimru — pak jsme také —
že
Sie! z
to
bitt
ji
nic.
si
to
šly
do salonu — pomýšlejí, koho vidím za mojí Baruška
dcerou tan193
«
covat!
—
kých
jedním z tch literák!«
8
Ne, to by neuhádly
»Ah, das
—
ist
infam
—
to je
—
panskou od
-
skandál
—
že se nestydí !«
tak a jinak zaznlo v shromáždní.
»Ich
jsem
sag'is
Ihnen,« pokraovala purkmistrová
nevdla
hanbou, kde jsem
kou v jednom jsme
ustrojily
kole! Já se a šly
— moje
dom. —-
štandepéde
—
by se entsohuldigovala mi ješt ekla do ksiohtu
—
»že
dcera se služ-
také hned vytrhla z kola,
ji
-
Skalic-
že se stal irunk
— moji
visitu že
Jiná paní
—
ale
ona
snadno ent-
beruje.«
»To je vidt, že nemá ta osoba dobrý rozum,« ozvala se Klep and a. To ekl pan z Oslova také,« pravila paní radová, - Má být iiberispannt; »že není pi dobrém rozumu. schon ihre Sproche. Vždy jí není rozumt, když mluví esky. Pece lovk taky umí dobe esky ale to je ou moc.« »Taky kouí !« uštpan prohodila >
—
—
—
Lidi.
—
»Kouí!« spráskla ruce paní Klepandová »kouí, kdo to jaktživ slyšel aby ženská kouila !« »Aoh, slena Kamila také kouila, « usmála se doktorka. »Pan obrlaitnant Séblklir to povídal jedenkrát
—
u nás, že
»Kdo
jí to
ví,
ajncik
krásn
slušelo.
koho vidl pan obrlaitnant
—
-
vždy on
se
na sleinky ani nedívá, « odsekla Kamila.
Vtom zaklepáno na dvee koje dva pánové; jeden
ml
a
na dovolení
ervený. První byl pan Dlouhý, druhý pan Pian
z
Oslova,
který byl
vešli
do po-
velký nos, druhý byl velice
již
ve
z Oslova.
spolenosti znám,
hned zaal s dámami se bavit; paní purkmistrovy se ptal na sleny s pimeným komplimentem, paní dok194
torky, jak se bavila na bále, paní komisiarku litoval, že
mla
venku dloubou
ujišoval, že
cbvíli,
ji
spolenost
na bále ipohešovala, paní Klepandové mluvil o
tvernohém
ne,
co by
ptala,
lékárnice
to
mazlíku, paní kancelistová
mla dtem
stžovala, že byly na bále špatné koblihy.
«i
co praktický léka, a tudy
Paní purkmistrová
i
klonny, dílem, že uhlazený, zdvoilý
mly lovk
doktor nenaidlal a ipišel
se
—
s
se pobavil
teba
bylo
paní radová byly dcery, a
mu
dílem,
msta
—
protekcí. velice
na-
že byl velice
nikdy jinak nepišel do
nimi
mnoho
ceremonií, byl
již
s
panikami,
obrátil ae
—
ženat
k slenám,
panem Dlouhým o bále mluvily. Pian z paniky ho radji jmenovaly „Herr von",
jež zatím
nji
mu
ra-
k pacientkám tebas v juchtových botách, nad paní purkmistrová vždy velice mokirovala.
Když va,
odpov,
ipan z Oslovia
než co živý obrázek národního žurnálu. Druhý
visity,
ímž
ho
se
poklonu; byl zaáteník, dostal se teprve do
a
Ami-
udlat, že se nastydly, paní
— A pro každou musel mít du
její
s
Oslokrás-
jméno do uší znlo, než Jednoduché „doktor", hned vpletl do ei a pomohl slenám kritisovat.
to
se
Rád by
byl
ekl ješt jednou
slen
Kamile, že
bylia
královnou plesu, kdyby nebyla pítomna paní purkmistrová a slena Lidi, které to byl
vdl
již
také ekl.
— Pe-
chyte nastrojit, že vytáhl z kapsy zvadlou kytiku, a Kamile ji ukazuje, pošeptal, »to že je ta od ní, a že ji bude na srdci nosit. « Po té intrád islril ji zase šikovn do kapsy, aby to paní ce
to
ale
vn
purkmistrová ani paní komisarka
slena Kamila všecka blažena sladce a
trošku
si
zase být co
—
— nepozorovaly — se
na
nho
a
usmála
Slena Lidi zatím snažila se možná milostnou k panu Dlouhému a mluvit vzdychla.
195
«
esky, nebo
pan Dlouhý ujišoval, že pijdo módy, mluvil jí o mkkosti eské ei, uvádje co dkaz, že nyní rodie nejdíve nechávají dti uit esky, aby si pro druhé ei co nejlépe
ji
de ješt jednou
e eská
jazyk oblomily.
—
pece
byla by to
—
Paní radové se
syn více
Gutsbesitizru
s
Lidi
to nelíbilo, že
mluví, než
ten
Kamilou,
s
jen lepší partie než doktor, který nic
e
nemá; petrhla tedy otázkou, kdy budou dávat pánové ty Tanzunterhaltunky a jaké to bude? »Herr von Oslova je Aussohus, ne?« zeptala se paní purk-
—
mistrová.
pan Dlouhý, mj pítel. « »No, bude a kdo všecko tam bude?« vyzvídala paní Klepandová. »Ano, milostpaní,
nám povdí,
tedy
»Jak ráíte
vž
já
i
jiak to
vdt,
staví se už
sito let
na zdejší radnici
posud nesešly se prostedky k tomu, aby se mohla dostavt; i usneslo se nkolik mladík zdejších a okolních a pouhé vlastenecké lásky, s povolením slavného magistrátu, k tomu úelu dát ti besedy. Bude to a
na stelnici
— vojenská banda bude hrát — vchodného
bude dvacet krejcar stíbra.
»To bude apatykáka.
ale
pi tom
jídlo
zadarmo ?« ozve
»Ne, prosím, miloistpaní, oo kdo ale
muzikantm
se
nemusí
siní,
musí
si
se paní
zaplatit,
dámy pozveme
platit, a
za-
— Zítra zaneme každý v jednom msta — katalog mám zde!« — dokonil pan Dlouhý. »Kdopiak tam bude všecko; — bude pece spolenost darmo.
díle
zvát,
již
nóbl?« vyzvídala pamí purkmistrová. »Já sám, milostpaní, nejsem tak nosti,
196
ale
znám zde
v spole-
rokovalo se o tom v celém shromáždní, a
«
tudy doufám, že bude vybrán
kvt
spolenosti, « zdvo-
ile se uklonil pan Dlouhý.
»Pozvou také paní Skalickou?« ptala
se
dále
paní
purkmistrová. »0, zajisté, ona
pauí o naši vlast zasloužilá, ku-
je
eské knihy, mnoho jich i te, mluví esky, a když nkterý vlastenec pijde sem, každého pozve na 6aj.« Paniky zstanou sedt, ani žádná nemrká, paní purkmistrová je ale ervenjší a ervenjší, krí nos, ohrnuje pysk, konen vyrazí zlostn: »Kde je Skalická, tam já nepjdu, ani své dcery nedovopuje všecky
— — ne — »Já také ne valo se ve spolenosti. — Pan Dlouhý lím!«
ble,
—
já
mu
no« se
též
zdelšil o kolik
konen
coul
—
ani já!«
—
ozý-
sedl jako ohra-
nevdl
ani,
í
ponauení. Ale to bylo ješt horší, každá chtla povídat, každá vdla nco na paní Skalickou každé ublížila, každou nanejvýš urazila. Jedna jí vytýkala, že není hospodyn, druhá, že vede svobodný život tetí, že je koketa, tvrtá že kouí, pátá, že si z nikoho nic nedlá, šestá, že má „ein intimes Verháltnis" sedmá to a osmá ono jediná kancelistová mlela. Konen pišel pan z Oslova k slovu. »Milostpaní, nerate se horšit, lomu se udlá konec; pro jednu osobu nesmí trpt spolenost, a dokonce, když dává pohoršení celému mstu. Nesmíme dopustit, aby se nžný a cudný cit našich dam je,
a prosil
o vysvtlení a
—
—
—
—
— — —
urážel. Myslím, že mi, píteli Dlouhý,
»Ano,
zítra to v
pisvdíš?«
shromáždní pednesu, aby
se
paní
Skalická nezvala.
»Tak,
vymknout
—
a
cítí,
z koleje
Spolenost
jaký trest následuje, když se chce
našeho života, « doložil pan
mu pisvdí,
z Oslova.
usmívají se zase, slena
197
tislkine panu Dlouhému ruku a bézed deklamovat jednu báse.
Lidi
slibuje
mu,
že
bude
— Vtom vkroí do on se na vše strany dveí pan rada, spolenost bo ruku — své maniželce dá paní purkmistrové
na
vítá,
líbá
klaní,
zane „dveky".
huibiku. Zatím je káva uvaena, isilena Kamila nalívat, a
ke
káv
smáejí paniky roblíky
^
198
a
TYI DOBY. I.
Gotickými, malovanými okny zámecké kaple svítí msíc. Zážehy rznobarevného svtla kladou se po mosaikové podlaze, polévají krásný
list
fikus, stojících
zdí, odrážejících se od stn potažených granátoV ele kaple je vým, stíbrem protkaným aksamitem. vytvoeaiého umlou rukou ze sousoší, záležející oltá, z kararského mramoru, pedstavujícího Krista a Magda-
podél
lenu.
—
—
Jiného není v kapli pranic, Kristus, krásná,
sedí, u jeho pak nohou pitulena kleí vnadná žena, majíc tvá, v níž se jeví neobmezená oddanoist a láska, obrácenou k nmu. Pohled Kristv jest
vznesená postava
upen na
ni,
útrpnost a láska se jeví v jeho tvái, a ret
jako by šeptal jemná slova.
Tu
se otvírají potichounku
dvee
a
do nich vstupuje
mladinké dve, jasného ela i oblieje. Ostýchav se ohlíží kolem sebe, pak sepne nábožn ruce a sklopeModlí se. ným okem kleká ped obrazem na zemi.
—
—
Tu se ozve blíže okna ze zahrady jemný klokot slavíkv. Zpívá své družce ukolébavku. Vždy sladeji a sladeji zaznívá jeho píse. Chvjí se listy fikus, chladným mramorem jako by proudila krev. Z útlých ader dvete se vyvinují vzdechy, vroucnji a vroucnji se modlí. To nejsou již slova nauená, modlitba prosby 199
a
dík,
nejhoroucnjšího zibožování,
to jisou slova
vypryšují jako vroucí
se
K Nmu
zrak
je
daleny. Útlé její
elo
ženy,
obrácen, k
její
Nmu
k
ruce, blíže a blíž se
zdroje
rám
se
z ihlombi
Nmu
tulí a již
otáí
ikol
zdvíhá sepiaté
kleí vedle Mag-
klenuté
isté, bílé jako lupen vodní
o bohaté její vlasy:
»Ty
svatá,
napl
jež
isté duše.
šíje
rže
krásné opírá
se
srdce raoje milostí
vroucn,
svou, abyoh došla milosti Jeho!« šeptá
a zdá se
blostné rám, že ji tiskne k vnadným jí, adrm, k boroucímu srdci milostiplná žena. Srdce se dveti chvje, roztoužené oko se obrací k tvái Jeho vznešené. Ret jeho se mile usmívá, oko dlí že oživuje
na ní
nevýslovnou láskou;
s
dve
bledne a rdí
jímá Jeho kolena, a pod vroucími polibky
mor.
Tvá
mkne
ob-
mra-
záhyb bílého skrápjíc je slzami. Pro pláe dvátko? Neví Jsou to slzy nevdomé, svaté touhy!
roucha, toho.
se,
její
ukrývá se do malebných
—
II.
Dve
nedá pokoje v malé své svtnice, ven
vábí do tiché májové noci. Srdce
nm
co to v
hrad pod se dmou v úkrytu
v klínu,
pláe
oranží,
jako
—
jí
prudce
ibije,
snhobílých
prsíoka
holoubátek, jež
stromovém k sob se tulí. Ruce má sepiaté a v jasných jejích oích se shlížejí dv hvzdy.
se v srdce
touhu. Sladkou ševelí,
200
to
V polosnní sedá v zakvtina mezi kvtiny. Bílá její adra a zpívá!
— A zase píse slavíkova zazní hájem, a tóny lijí
ji
neví,
dvete, rozncujíce
vní
puká touhou
dýší
nm
ty sladké
nevýslovnou
listy strom tichounce poupte ržového. Toužeb-
kvtiny,
závit
v
nji a toužebnji zní píse slavíkova: dve viku o strom, zrak jí pechází. Tu se rozlévá vkol ržové svtlo, oživuje živým ruchem. Stromy se otbjímají, šeptajíce
lásky tajné báje.
sameek zane
háj
i
pažit
sklánjí k sob, ratolesti jejich
se
si
opírá hla-
Ptáata
se pro-
samika úžeji se tulí Vtérek laškovný k nmu, radostn ho poslouchajíc. vzbudí vlnky na rybníku, a vlnky rozehrané zanou Jejich houpati v bílých lžkách spící vodní dvy. bouzejí,
zpívati, a
—
—
sestiky
v žlutých
— vznášejí
se
suknikách
ohn
—
lehkorouohými
Ji-
kvt
jsou
nad nimi, laškujíce
s
— u behu
bellami, které se jim vyvinuly z náruí;
unylá vrba, dlouhé, hebké prameny
podél truchlivé tváe po
šíji
až
vlas chvjí
barv
nho
se
jí
to
Šepot a šum!
se jak safír, ten
zlatové obleen, jiný chodí v purpuru, a vedle
prochází se kapucínek v
jánské
stojí
k pat.
Po tráv jaký to lesk barev, jaký Ten nese pláštík na sob, lesknoucí v
živého
mušky,
ti
malí
hndém
habitu. Svato-
erní havíi, dlají parádu
svými svtélky, zastávajíce
pi noních tch
se
radován-
kách službu svtlonoš. Lehkovážní motýlkové, ti mlsní záletníci, v svých krásných pestrobarevných pláštích
konen
obletují
dvorn dvátka,
medem
sladkých úst všecek zpitý se potácí na zelený
list
k odpoinku.
—
tu líbá,
Tam
rodná posestrice; velmi
laje
leží
s
tam
líbá, až
hlavou
zababušenou
na vtroplachého záletníka,
on jí povídá: »Pej mi té sladké rozkoše, sestro! Ach, vždy je život tak krátký, a neml bych ho užíti?« a zvedá se, by letl k novým rozkošem. Ach, 'kdož by se nezamiloval do tch božských dvátek! Jaké to ale
—
rozkošné skupení hyacint v bílých, ržových
suknikách, plných voavky! Tu blostná
i
modrých
lilie
se pono-
201
suje
nade všechny sestry
svojí
vznesenou postavou, po-
Pallad Athén. Tu narcisky, kloníce hlavy na ramínka, kulatým svým okem na každého pohlížejí jako gazelky. A í adra dýší tu líbeznou vni, dobajíc se
dvrn
— Tu vydychují adra — Nžná konvalinka v nadýchané
kterou zavání stinný háj?
skromných dvátek? bílé
sukýnce zahaluje se do zelené plaohetky,
skromná
a
violka shrnuje všecky lísteky na svoji hlavinku, aby
nikdo nevidl.
A pece
piletí, osvítí háj, svítí
klopí
oka
je našly!
ji
— Svatojánská muška
dvátkm
do oí,
a
stydliv
dol.
Jen se na ni
toh dvátek
rženka! podívejte! Sto sukýnek má na sob, a je-
Ale nejrozkošnjší ze všech diná není zbytená!
— Kdo ten — Vidíte,
líbal,
A
jaká to barva!
do smrti nebude
si
A
je
jak sladký ret!
páti po-
sladšího
adrech odpoívá mlsný a motýlek ji obletuje, ba i ten chrojí bák zamilovan oi obrací po ní. Ale ne každý smí ji beztrestn líbati. Paní Venuše, píznivkyn její, obdaila ji nejen opojným medem, ale i ostrým trním, a kdo tím bývá porann, toho rány nesnadno se hojí. líbení!
jak ten zlatohlávek zpitý na
—
Toužebnji zaznívá píse slavíkova, vyšším purpurem polévá se obloha; purpurem tpytí se
hvzdy
jako sma-
ragdy, brilianty, rubíny a topasy a jedna druhou stíhá,
nikdy se nedostihujíce ve
Dveti nou, a tu
ped
krásný zjev! listí,
dopád,
udiveným jejím zrakem ukazuje se aro-
lijí
ní nevídané krásy,
zlata, z kalich purprašník ijako prameny vodiamant. Na vrchu kvtiny,
lodyha ze stíbra,
se bílé proudy
pel jejich
—
v okolíku rubínových
202
kolotání.
— Kvtina vyrstá ped
ratolesti a
purových
vném
dmou adra, touhou nikdy ješt nepocít-
se
lesk
kvt,
stojí
dva
vznešené krásy,
v roucho
zahalená
tpytí
se páska,
prhledné, kol svtlého ela hvzd. Listy strom se chvjí,
bílé
utkaná
z
vydávajíce melodické tóny jako
znní
harfy, jako
zpv
— V rajské harmonie mísí se chvalozpvy provívá. lásky dech ptactva, veškerá píroda — dve dje?« šeptá se mnou divy! Co »Jaké andl!
tyto
plesá,
je
se to
to
v nadšení, vrhajíc se na kolena
A bohyn
—
ped
jasnou bohyní.
se k ní sklání a tiskne políbení na její elo.
»Tvá na vky!«
šeptá panna
posvcená,
klesajíc
v opojení na zelený pažit!
III.
Co znamená ten hluk a shon, co ten dav lidu? Kam Pro vedou pannu v bílém šat, myrtovém vnci? oplakává ji rodina? Snad ji budou páliti na hranici? snad v chrámu veleknz s napaženým nožem eká, by vroucí srdce panenské vyízl, klada je za Snad tak panna myslí, že na oltá chladné modle? se tese její noha, kráejíc pes práh chrámu, a tvá
—
—
—i
ob
—
bledne?
—
AJe
vždy
se
má
konati
—
slavnost lásky,
A v chrám vítá je ovnené družky, hluné fanfáry, hejno divák, hoící svíce, erven obestené klekátko! — Nevsta bledne a bledne, ret její me. — Krásn mluví knz o povinnostech, o vrnosti manželské, spojení dvou milujících srdcí!
knz
v zlatohlavu,
o poddanosti, ale duše nevstina dlí mezi vysokými
fí-
zvtšuje uení božské, svobodné lásky, pi níž neteba slib ni písah! Knz domluvil. Od nevsty se žádá písaha, písaha
kusy u nohou vznešeného obrazu, který
taková, že chce drží, životem,
jíti
s
ji
mužem, který ruku i zlém, dokud smrt
v dobrém
její
ve své
jich neroz-
203
louí; že ohce snášeti trpliv, co na ni chce zapíti v každé
dob, dobrovoln
vloží,
že
se
státi se otroikyní!
—
Kostelem zazní truchlivé
»aiio!« a zlatá nerozluná had kolem rulky nevstiny. ti, co jsi udlala v nevdomém poínání! Mníš, že jsi lepší ást svoji zadala andlu, trup
otáí O, nevsto, bda
páska
pak v
se
jen
—
(jako
—
lovku
t
zatím
a
celou
pojal
ábel
náru! Jí
taní
a pije se, zpívá a
se,
vše za štstí a zdar
—
Vrhá se v n, jako by chtla v divém víru zahynouti, sama sob utéci! Tu zazní jí do ucha: »Poj se mnou!« Mráz ji obchází, zapomíná, že myrtovou korunou zdobena, vzdor-
manžel. Nevsta musí
též
v kolo!
—
—
—
n
ipraví: »Nepjdu!« »MuiSÍš, jsi má!« zní odpov. Nevsta kleí u okna; za ní stojí svatební lože, úsklebná tvá satyrova rozhrnuje bílé záclony. Nevsta poslouchá veselou hudbu, která k ní zaznívá?
—
Modlí se?
—
hudby, nemodlí
bled
svítí;
v
Dmou
se,
se
krásný zjev, luzná ret,
oo se
prsy touhou? bije.
—
Msíc
i
Neslyší
hvzdy
— Nevsta vzpomíná na — Vidí ped sebou aronoc. — jiný usmívá, na
zahrad smutno!
záící nebe, na májovou
to
jí
srdce sotva, že
k
dva
se
ní sklání,
ale
ni
je
do jiného náruí bez voln
hvzdojasná elenka bohyn zahaRáno pi úsvitu vstává s lože Vidí lože bledá žena, zmaten ohlíží se kolem sebe. poskvrnné mužem, který její duši je cizí, vií zcuchané Nebe ije šedé, krajina svatební roucho, zvadlý vnec. pokryta snhem, a se strom padá žlutý list, list po Zatese se žena, listu, jako nadje zklamaného srdce. horiké slzy padnou na vnec a klesajíc na kolena, modli se: »Svatá Maí Magdaleno, stj pi mn!« klesá, a zjevení mizí,
luje se
v šedou mlhu.
—
—
—
—
204
IV.
erný
Zahalena v
žena na horu. Cesta
šat ikráí
píkrá, drsná, kluzká. Noha
její
Zem
roztrhána trním a bodláím.
rozedrána do
je
krve,
nebe nehrnou kolem ženy, zastiujíce jí cestu, pod nohou vidí propast a divé proudy valící se v ní eky. K smrti utýrána, umdlena «tojí na rozcestí. A kde je ruka, která by jí ukázala: »Tudy jdi!« Nikde. Musí sama kráet. Zoufale se dívá do jeících vln! Zdaž by nebylo lépe vrhnouti se do chladných tch vln a rázem ukojiti všechny ty palivé bolesti a svítí.
Tžké chmury
se nezelená,
se
—
—
—
K emu
—
»Kde Touha neodolatelná pohání mne sem a tam, hned bych elo koupati chtla v požárech paprsk sluneních, hned je ponoiti na dno moe a zase na perutích vtr kroužiti touhy?
životem déle?
se plížiti tím
Kde
jaké ukojení, usjednocení?
cíl
mé
cesty?
kol isvta. Horoucí láskou bych objala celý svt, lásku
podávám
mi srdce
lidem, a oni
rozdírají špendlíkem!
Že se lásce koím, nazývají híchem, že svobodu miluji za to mne kižují, pravdu-li mluvím, zle, a Ihu-li,
—
lají
mi. Jak to nésti?
jsem žena
Rám
moje není
titanské. Slabá
— nemocná — jsem híšnice! V nevdomosti
zhešila jsem proti tob, lásko svatá,
— plamen
uvdomena
vrhám k tvým nohám,
se
mne nemimne oistila,
a trest
nul! Já se lkala
bolesti. Bolest
ó
lásko
všemohoucí, pijmi dít své ve svou milost,
hvzdu, která
osvítí
dráhu mého života! Svatá
daleno, pros za mne!«
Šedý závoj padá se rozptylují,
slunce,
msíc
s
—
K
kolkolem ržový i
hvzdy,
zem
Maí
nebi zvedá žena
hlavy ženiny, elo jasn svit.
svítí,
Na nebi
svatá,
mi Mag-
sešli
rám.
chmury
se
tpytí
se odívá zelen, kvtiny
205
dýší
vní,
8
hory zaznívají harmonické tóny arovného andlských, klo-
stromu jako harfy znní, hlahol v
náru
a
—
zpv
Ladná dva se sklání k žen, bére ji unáší k svtlému trnu, kde vznesený vidí
kot slavíka.
žena svj obraz v živé kráse!
A
vstíc
jí
lem, vítají
ji,
picházejí krásné postavy
is
ozáeným e-
nazývají sestrou. Nejkrásnjší z nich zaha-
lena v iproudy zlatoskvoucích vlas, objímá
k nohám Jeho,
Bh!
Bh
plesajíc s
kleká je náš
ten je láska! Milujte a budete 8paseni.«
^
206
ji,
tváí nadšenou: »To
«
DOMÁCÍ NEMOC. Sedíme
dám
a
Anikou samy dv otin,
o své ikrásné
o
a rozmlouváme. Povívzpomínkách z mého mládí,
o rodiích, a jak se jim nyní v cizin stýská.
»Vím
ráda,« praví
Anika, »vím
co to
je,
když se
po domovu zaste8kne.«
nkdy
»Byla
jste již
»Ped
šesti lety
z
domova?« ptám
se.
msíce ve Vídni u strýka, uitelem a mnohokrát psával, abychom k nmu iprijely. Matka nemohla, poslala tedy tenkrát mne a byla tomu ráda, že se memu nauím a pi tom také trochu té nminy pochytím. Ale nemohla jsem tam vydržet. pres dva
který je tam osmadvacet
»A ipro? Vedlo »Když na sebe,
si
te
se
let
vám tam
zle?«
na tu ^lobu vzpomenu, mrzím se sama
že jsem
byla tak
nco
hloupá
a
nezstala
tam;
umt. Ale tenkrát bych byla umela! Když jsem pijela do Vídn, bylo mi hned úziko, jak jsem vidla tu hromadu dom, bhání lidu, mohla jsem nyní
více
hluk a povyk; tu chvíli byla bych se radji zase obrátila
k Domažlicm. Pijdu k strýkovi, byl ve škole; mne pivítala, podala mi ruku, ale já jí ani
paní teta
nerozumla; mluvila nmecky. Sedla jsem si do kouta, a bylo mi, jak by mne opail. Strýek pišed ze školy, srden mne uvítal. Akoli mluvil špatn esky, slova
207
na
já
to nedbala, jen
nmecky?
umím-li
„No, milá holka,
když mluvil esky. Ptal
se
mne,
s
tebou
Já že ne. to se
musíš uit, sice bude
Ode dnešního dne nebudu s tebou jinak rozprávt, tak se nejsnáze nauíš. Nouze t dožene, to bude nej-
zle.
a
lepší Sprachmeister."
Nyní mi nastaly smutné
dni.
chodila jsem k jedné paní do
Do pl
idne
i
od
pl
tam byly samé
šití;
dne
Nm-
kyn, já jim nerozumla, ony m^n ne, a tak jsem sedla jako pna. Doma bylo zase tak! Jak tžko mi to picházelo
a jak
dlouho to trvalo, než jsem se nauila
nejobyejnjším slzí vylila, to
k Sperlovi do
mne
a
Bh
tm
nejpotebnjším slovm! A co jsem sám ví! Strýek mne vodíval tu i tam,
sálu,
do
pkných
zahrad, také do divadla,
nade vše by mi bývalo, kdybych byla mohla být doma a s kamarádkami jít k svatému Vavinci, anebo do Petrovic na smetanu. V jedné zahrad, jak se procházíme, zaslechnu eské slovo: „Pojme, brate!" Jako by do mne stelil, vytrhnu se strýkovi z ruky a chci tam bžet, ale on ale
mne u
nic netšilo; milejší
zakikl:
nho
„Dums Mádl,
dos šikt
si nit!"
Musila jsem
zstat, ale mnohokrát jsem se ohlédla ješt po
tovaryších,
kteí mne
Opuštná,
tmi
jako bych
slovy tak potšili.
sama
stála
na svt,
majíc
v ošldivosti všecky radovánky, byla jsem nejradji, když a sama zstala jsem doma. Tu jsem si otevela okno na dvr, hovoila sama k sob a zpívala. Bylo to bláznovství! Ptala jsem se, jako by to byla
tetika odešla,
matka: „Aniko, jak se máš?"
svým hlasem: „Ach,
A
zase jsem
odpovdla
Nevydržím tu, a nevezmete-li mne dom, tedy zde umru; a nikdo mi na dušiky nerozsvítí na hrob svíku, a žádná kama208
zle,
matko!
zle!
ádka mi
a tšila se, a byla
Když jsem zpívat;
nj
inedá na
si
kvítí."
Tak jsem
jsem ráda, že slyším
odpovídala
si
aspo
své zvuky.
postýskala a poplakala, zaala jsem zase
nejzamilovanjší moje písn byly:
ach! není", potom: „Jen se mi, Márinko,
„Vera nedle
byla" a
mnoho
jiných.
„Není
dobe
tu,
chovej!",
Naproti
naší
pavlai zstávala úednice, rodika z Benátek ve Vlaších a asto k nám docházela. Jednou také zpívám, okno bylo oteveno a u té paní také. Za chvíli pijde nek nám a ptá se, kdo to u nás umí tak zpívat? napadlo, že by na mne myslila, i dávám na srozumnou, že u nás žádný není, a ona odešla. Sotva pišel strýek
Mn
a
dom, pibhla opt
tetika
aby se
mne
mavý zpv,
ek
se
a ty
mne
kdo
zeptal,
písn
„A kdo
ji
tm
ji
konen
ptá, a
Nevila
to byla já.
že
to
a
povídala strýkovi,
zpíval, že to byl tak dojí-
upamatovaly na
tomu, až jsem písn opakovala.
ipísním
nauil?"
který dlal tlumoníka mezi námi.
dla jakou jí dát odpov, nebo to mne od kolébky provázely, se mnou rých bych íkajíc ani býti nemohla. tedy, že u nás
poádného
bláto, a že zstávají
neslaná a
nemaštná
Jak jsem
ptala se
Na
to
strýka,
jsem nev-
byly zvuky, které srostly, a bez kte-
Odpovdla
jsem
každý slouha zpívá takové písn. Ale
paní prý slýchávala, že jsou v že nemají ani
vlast. Strý-
jsme se domluvili, že jsem
s
ta
tak suroví lidé,
obydlí, že mají místo podlah
lichvou v jedné sednici, že jedí
jídla, a že
to slyšela,
echách
neznají ani
pála jsem
jí,
Pána Boha.
aby erná chodila,
sob, abych nmecky umla jen proto, abych mohla té paní vymluvit. Ale zaala jsem jen po estku, a notn jsem si na to zadupla: „Což myslí ta paní, že jsou v echách medvdi? Jen a se pijde podívat, jak to a
Baruška
209
A tebas by nemohl mít sedlák vždy uklizeno vymyto jako v kostele, pece to není jako v chlév! Možná, že to vypadá tam u ní doma desetkrát he. vyhlíží!
a
A
o jídle!
Darmo
mluvit;
mn chutnal doma lépe všední
než zde svátení obd. Nemrzte
nemohu
poslouchat. Jen to
se,
eknte
strýku, ale
té paní,
aby
já to
vdla,
neemila lidem, kteí nevdí, co Strýek se ale na mne zamrail a neekl ani mém hnvu, nebo myslil, že se moje výitka
jak to je u nás, a mluví." slova o
také tetiky týkala, která mi asto „bóhmisches copak" íkala, což
mne
velice mrzívalo.
Od
té
d»by jsem se ne-
mohla na paní ani podívat. Poslední dny mého pobytu poslala mne tetika k prádlu se podívat, které bylo venku povšeno na travnatém míst. Jdu tedy a pebírám prádlo. Najednou jde po selsku ustrojená babika s dvma chlapci, posadí se zrovna
pede mnou
na sedátko. Chlapci
ist
ustrojení hodili sebou do trávy. „Nebhejte, dti, neválejte
se,"
prosila
»Matko boží, já na klín a slze
babika,
mám
ale
dti
se ani neohlédly.
kíž,« naíkala stará, sepiala ruce
Hned jak jsem první slovo z jejích úst zaslechla, píchlo mne u srdce a bylo mi, jako bych slyšela zpv andl. Po špikách pišourám se až k samé staence, zatáhnu Ji za rukávec a ptám se: „Matko, jste eška?" Babika sebou trhla, obrátila se na mne a radostí se zajíkajíc, odpovdla: „Jsem Moravanka, ale jste vy eška?" „Ano; dva msíce jsem již ve Vídni, a ješt jsem si esky porozprávt nemohla. Ani nemžete vit, jakou mám radost, že mohu promluvit nkolik slov." „A jakž bych nevila, panenko, vždy se mi lépe ne« 210
ji
polily.
>
Matko
dje. Sám Pán
boží, já
Bh
mám
vás
kíž,<
(Str.
sem pivedl k mému
210.)
ulehení.*'
Vtom zaaly dti po sob házet pískem, a ihabika vstala, šla k nim a gesty jim ukazovala, aby to nedlaly, že by je matka bila. Dti šly s ní k lavici, a ona se posadila. „Takhle to máte," pravila, „ráda bych s dtmi chodila, ale nemohu s nimi mluvit, proto, že neumím nmecky, a jsou to moje vlastní vnouata." 211
Já se
vyptávala, a ona mi
jí
svj
píbh
takto vypra-
vovala:
mj
„Když let.
miiiž
umel,, zstaly mi ti idti,
Chlapec hyl nejstarší
a chlapec.
Tenkrát mi bylo
Kudy jsem
zle,
a bylo
nevdla
jsem,
mu
dv
holiky
teprve šest
kam
se obrátit.
chodila, tudy jsem se modlila, aby
Bh
n-
Tu pijde jednou mj pinese mi psaní od mého bratra z Vídn. Dala jsem si je peíst, a stálo v nm, že mne nastokrát pozdravuje, že se mu 'dobe vede, a pote-
jaký prostedek v tom udlal.
soused
buji-li
msta
z
neho,
a
mu
abych
psala.
Kdo
byl radši než
já.
Koupila jsem idruhý den hned za dva krejcary papíru,
k panu kantorovi a prosila ho, aby mi napsal psaní nm vypovdl, jak se co se minou stalo a jakou mám nouzi. Pan kantor mi to udlal, a já ekala šla
a
všeoko v
den ode
odpov.
dine
poslal peníze
a
Netrvalo to dlouho, bratr mi
abych
psal,
mu
idala
svého
chlapce.
Bylo mi na rozmyšlenou, ráda bych ho byla dala, ale
ješt radši nechala doma, nebo jsem slýchávala, že je v tak velkých mstech pravá Sodoma, a kdopak tam dá na takové dít pozor! Ale sousedé a pan kantor mi to vymlouvali a radili mi, abych dítti v štstí nepekážela,
by jedenkrát na
neposlechla!
mne nenaíkalo. Kéž bych
mi psával, ale potom pestal a málokdy se ho ml rád, nakládal na nho a dal ho na pec se
dobe
uil,
císaskou službu
dvaty
ml
štstí, a
a vzal si
bídn
Pán
mly
jsem
je
ob
studie; chla-
Bh
nám
dá-
štstí, a záhy
provdala za hodné muže.
Bývala jsem brzy u
212
Strýc
bohatou paní. Já jsem se zatím
val zdraví, a že byly holky pracovité,
dost
hlásil.
uež strýc umel, dostal
protloukala, ale
s
je byla
Dala jsem tedy hocha do Vídn. Zprvu
té,
brzy u oné, pomáhala jsem
Tu mi
jim píst a chovat dti.
mu
Vídn
pišla do
matka
to
nerada
vzká/.al syn,
u
a stará léta
Nechtly
slyší?
nho
m
Která
ale
pustit,
nedala držet a sotva jsem se od té chvíle
n-
abych k
trávila.
já
se
dokat mohla,
uhlídám dít, které jsem od šesti let nevidla. Pijedeme do Vídn, slezu v pkném domu s koáru, tu uzlík z ruky, a na pibhne dol sloužící, vezme schodech mi vyjde naproti vystrojený pán, popadne až
mn
okolo krku, syn, ale já
zane
a také
na tu
slzí
plakal a vedl
chvíli
jsem
líbaly
,Synu, copak
nemžeš
mne,
k
ale
mj
mluvit; byl to
mu nerozumla." pro samý plá. slovu:
na
ani slova
e
mj
pa-
také
dtem. Pi-
své paní a
mluvit se
Po
„Nemohu,
vzpomenout. Syn
mne do pokoje k
bhly ke mn,
m
mne
matka
nebohá
teprv pišla zase
chvíli
nenko, bez
na
líhat a
ho neznala
Dále nemohla
hodné
m
mnou nemohly. mne promluvit,
jsi docela na svou zapomnl?' ptala jsem se pláem. Zavolal na sloužícího, který trochu esky rozprávl, a tomu ekl, aby se mme zeptal, co chci, a jestli docela nic nmecky nerozumím. Když mi to sloužící ekl a mne se tázal, pravila jsem mu: ,Na bych se
copak ho
s
nmecky uila?
Mn
jsem se nenadálá, že a
toho nebylo nikdy potebí,
mj
syn svou
e
a
toho
docela zapomene
svou matku ani po moravsku nepivítá.' Sloužící ekl,
to
ale
jakou
odpov
však, že se zamrail. tichá, že se to za
dostal, nevím.
mu
Vidla jsem
Sloužícímu ekl, abych jen byla
njaký as poddá
a že se
mi nebude
pranic stýskat.
Dostala jsem no,
když mne
svj
je to
nesmírn
všecko plát-
Co jsem dít uhlídám! je mám a nemohu ním potšit! Jsem tu již nkolik nedl, sem tam
se natšila, až to
se s
pokojík, ale což
pi tom
srdce
bolelo.
Te
213
«
nkteré
Tozumím,
slovíko
všecky híchy
A ua
kdyby
ale
nemohu
odpustil,
se
mi Pán
nauiti
té
Bh ei.
by to bylo? Vidíte, osobo zlatá, mohla bych se rádi, sedím s nimi u stolu, nimi, ale mne to netší, a radši bych byla, jezdím kdyby byl syn sprostým sedlákem, aspo bych se mohla s ním potšit. Pjdu tedy zase dom k dcerám a radji tu
mít dobe, mají
m
18
budu tam
mé
se a
zstala sedt,
chvátáte. Potšila jste
to posilniž.
Mjte
zde o dortech! Jako by
dít!
Zapomnla jsem taiké
krkách než
o suchých
to ani nebylo
se
m,
a
panno,
vy bezpochyby a
Bh
vás za
dobe!"
„S Páinem Bohem, matko! Šastnou cestu! Zdráva se
navrate k svým!" Podaly jsme si ruce
a
plakaly jsme, jako
byly svoji. «J5
214
bychom
Dva
chlapci se postavili
.
.
.
(Str.
225.
OBRAZY Z OKOLÍ DOMAŽLICKÉHO. Z pátelských dopis Boženy Nmcové.
I.
Mohla
ibych zaít o
tžkém píse
srdci,
když jsem Prahu
známou notou, tu zná každý, kdo se s tou drahou matkou louil. se zdá, jako byoh byla temi kroky celou vlast pemila; ze slezských hranic pes Prahu až k bavorskému pomezí, apouštla,
ale
to
je
se
Mn
to jsou
«e
ti obrazy a také ti gramatiky, u severu chodí v Praze se »unterhaltujou« a na západ
»ulicej«,
ekne
sedlák
»já
jsu bul«
a
dostal od toho
jméno 215
bu
1
á
Jak jsme pijíždli k Plzni, byla
ik.
plna selsikého lidu v byly k líbání.
V
pekrásném bohatém
již
silnice
kroji.
Selky
Plzni jich stálo jako makovic, ale mezi
všemi ani jedna blondýnka. Za
Plzaií
jsme se
mezi
octli
Nmci; akoliv jsime mli koího z germánského pokomusel pece hospodu podle zeleného vníku hledat, ponvadž tamjším Teutomm nerozuml. Srdce mi okálo, když jsem pijela na místo, kde mne domácí
lení,
paní oslovila: »Až budou chtít maso, tak jim p r o n pošlu. « Tento tvrtý pád stedního pohlaví je jako svaté
pikázání lásky k lidu našemu, který nám milý jazyk mateský v celé ineporušenosti zachoval. V celém okolí mají ti lidé e, zlatý poklad, já poslouchám jaiko u vidní. Kde se jich dotknete, jako by zlaté jisikry pršely. Tuty dny byla u mne stará žena a povídala, že zde asto hoí. Já
to myslíte?«
má
na píinu a ona pravila: »To je tím, »A jak nedává božímu ohni pokrm. « »0d každého jídla, co na stl pijde,
se ptala
zlatá paní, že se
se dát
—
nco
—
ohni
a
když
nco
hubovat; to patí ohni. Když
se
vykypí,
ptá se jeden druhého: Jak se ty máš, ten chudý
A ohe se vr je více
ohe,
že se
sthuje
má
zle a
se
nikdy
a
jak ty; a tu
íká
že se musí vysthovat.
—
Takových poupímností vypravuje.
a zapálí stavení. «
a lid to se vší
nemá
pak plaménky sejdou,
Vy nevíte,
jak hluboce ten rozpor národního života jemuž se ani ve vlastní rodin vyhnout nemžeme. V kuchyni stojí selka, povídá o své rodin, o domácnosti, mluví, jak by tiskl, že by ueného pána zahanbila, a slova její: »Mám holku, je jako vtice, mu-
uráží,
—
snad aby sím ji dát do msta, aspo se nauí studu ho pozbyla, « s tím klasickým dativem znjí mi ješt v uších; tu se strhne v pokoji kik a plá, mj vlastní
216
synáek hoekuje,
že
má
jít
— sinmeckým
do školy
slabikáem. Já jsem si ale vzpomnla na dobrou radu a citovala pana Laube: »Man muss sie bilden!« Hoch
tomu (nerozuml,
ale
ml
mlel, jako by
udláno.
obrátí si tu lid bu v legendu nebo v poMilovi práská pastý biem, kdežto jinde obyejn troubí. To prý vzalo pvod, když svatý Vojtch putuje do esiké zemi pišel na vroh ke vsi a tam umdlen usmul. Tu vyhánl pastý stádo a troubením sv. Vojtcha ze sna probudil. Za trest uložili prý si, Za pkného asu že od té doby budou biem práskat. sešla jsem si do Petrovic k známé selce. Byla churavá, duch! i ptám se jí, co schází? »Duch, milá paní Co mi umel syn, scházím hoem. Kdybyste ho ibyla vidla, kterak byl pkný jako rže, zrostlý jak panna, zrovna jak by ho vymaloval. A žádný lík nepomohl, musel umít. « Tak pokraovala v samých obrazech a na bylo uit se a poslouchat. A ti uení sousedé chtjí, abychom ten poklad mateský pochovali a od lidu se odvrátili?! Místo dlouhý íká se tu d 1 ú h ý, také k ú t, k 1 o b ú k, pak: já jsubial a já jsu bul, od toho povstalo jméno b u á k, bulka, b u s k ý kroj. Zdá se, od nich že vzal pvod selský kroj a že
Každý zvyk
Ve
hádku.
vsi
—
—
mn
—
1
1
to byli
ti
vbec
nejstarší osadníci, protože
sedláci z
ji-
ných vesnic, kteí svj kroj zmnili, jmenují bývalý kroj b u
1
8
k
ý. II.
Není tomu dávno, vyšla jsem nejbližší vesnice,
jménem
si
s
jednou ženou do
Chrastavice. Šly jsme nejdíve
k rychtáce. Vejdeme do velkého dvora; všecko zotvíráno, nikde ani
lovíka vidt.
»I jen
pojme
do sed-
217
rychtáka dveí sedí asi
nice,
U
má. Ukazuje, že
je
máma
praví
dve,
Hned u
zatím ohlédla po sednici.
se
u
moje spolenice. domácí dcerka a nv stodole. Žena šla pro ni, já
hodná, «
je
devítileté
nho
vysoký železný svícen
idveí byl krb,
pak lože nastlainé jako strmý vrch, postel s nebesy, u oken stl s vysokými trnoži a kolem lavice, v kout nad stolem visutá almárka. Jinde mají v kout zrovna nad lavicí anebo ve zdi zadlanou figurku svatého, obyejn Pannu Marii; když si zasednou ke stolu, vypadá to, jako by s nimi jedla. Okna byla z plechových mížek, jako v kostele, strop sice devný, ale tak ipkný, jako by byl z oechového deva. Na znamení, že zde rychtá bydlí, visel od stropu uprosted sednice buben, jímž se tu lid svolává. Vtom vejde ryohtáika, buclatá modrooká žena. »Vítám vás, posate ise!« praví ke a utírá zástrou a
bu
mn
lavici;
»my jsme
ten týden ipoklízeli a tak jsem ješt
ani lože nepevlíkla; nemyslete, že to vždy tak vyhlíží.
m
Dlouho
již
nebolely, až
siln, že mi líko opuchlo.
mj
sedlák doma, on umí
nepijde ze
vsi,
ta
skoí
žena do
ijí
kých knih.« neví, jak
s
dnes v noci, ale tak
Mj
Bože, kdyby byl ten pány mluvit; když lovk
neumí hubu otevít.«
—
»I jen se ne-
paní mluví radji se sedláky než
styte,
ei, »má eskou
— »Tak,
tak,
pijde vhod.
nu
e
to je
Nmecky
ráda a
hezky;
msta
ního
218
s
pány,«
mnoho es-
lovk nkdy
nerozumím,
sedlák rozumí, jemu je snáze. Tuhle jsem z
u nás
»I nedlejte
—
jste to.
—
toho nic, já vím, jak to chodí. Ale bolí vás zuby, opuchlá?« »Ba bolí, a pece držíme hrdliky pro
z
si
Škoda, že není sedlák doma.«
si
ale
mj
vypjila
kroniku, byla hezká; od té doby ale bylo pol-
díla, tu
pestává všecko
až do pá»tvy.«
—
»Po-
vezte mi,
pro pak
jste
svj
tuze nepohodlný a studený;
te
jsou slabí.
Nkteí
kroj zmnili?«
díve
—
»Byl
byli lidé silni,
ale
mají ješt bulky a pásy, ale
je
jich už imálo.«
Díve stevíce
našily s
mašle, tak
ervené punochy
(ty
mají posavad),
koženou mašlí; jako mají na Plzesku zelené mly tu pevislo širokou kži, potom ernou
širokou sukni, jen jednu sice, ale tak tuhou, že se ani
notn škrobila a sklem pak vyhladila. Zástru mly ernou neb tmavomodrou dole s prýmem, kolem tla erný pás, zlatými penízky vyšívaný, žádnou šnrovaku, jenom vzadu a naped tyhranné, erným aksamitem potažené prkýnko, které pes kíž pod paží nahoru svazovaly. Košile byla se široohnout nedala,
ta
se
kými rukávy, na hlav mly ženy plenu, holky dozadu vesané vlasy, zapletené pletánky a pes elo bílý pásek
ern vzaly
vzadu uvázaný
vyšívaný,
pes
stižený.
to
dlouhý erný
V zim
jako mašle.
kožich, vzadu
i
naped
— U mužských bylo vidt vysoké boty
do
roz-
pl
kožené nebo plátné kalhoty, krátkou vestu, bílý šerkový kabát s erným vyšíváním na ramen, až lejtek,
po kolena dlouhý; na hlav kulatou ervenou epiku 8 ernou anebo hndou kožišinou kolem. Jinde ale nosili také široký klobouk s ernými pentlemi, jako u Plzn. Tak mi to selka všecko vypravovala, a pak si stžo-
—
vala, že
má
nmé dve.
»Jeden sedlák,« pravila dále,
»ml také nmého chlapce; dal ho do Prahy, aby se nauil mluvit. I nauil se opravdu, ale škoda jen, že nmecky. Ovšem bych byla radši, kdyby dve mluvilo esky, ale nech! Jen když bude mluvit. Nejvíce se bojím, že dostane
dve domácí nemoc
nují Heimw*=>h
a
íkají:
(tak tu jme-
Od domácí nemoci
není po-
219
«
moci), ona je na
mne
navyklá.
tuze
správí nutí sedláka, aby
ji
tam
dal, a
Pan Bor
justicia!
to
a
udlá.
Po dvoe íkají sedláku Bor, jinak ale Honza, selka se jmenuje po dvoe Konopková, jindy pak Kaeuka. Tak tu má kticí jméno a píjmení své zvláštní užívání.
Po
vesnici je všude tak ticho, jako
by tam
živá duše
Okna jsou obyejn do dvora, a lid je nazad. Rychtáina máma, šedesátiletá žena, stála na mlát la mlátila. Pibhla hned k nám a islyšíc, že se nezstávala.
tom stáí mlátit mže, ipravila: »I coPán zdraví dá. Vstanu ráno o tyech hodinách, nakrmím kon; ten mj hoch tuze rád spí a zaspal by krmení; potom jdu na pole vláet, pijdu divím, jak ješt v
pak
když
to, ijen
dom, uvaím Když tady
muž, jeni.
pro chasu
leželo vojsko,
oficír Já
mn
i
Bh
jídlo
la
obd
po
vaila jsem
síprostýoh, a
mohu
s
nkdy
nimi mlátím. pro osmnáct
íci, že byli spoko-
mla radši knížete než sprostého, on si tak Vždy mne až z Prahy vzkázali pozdravovat.«
nevybíral.
Všude jsem pozorovala, že mají nad srubem holuby. Okolo Chrastavic je nejhezí koutek tch hor, které jsem posud vidla, ale nikde není tak romantická krása jako u nás doma. Což je ale do všech krajin, není-li
v nich dobrý
lovk. Nemohu
když k nám selka pišla
a
vyslovit, jak
mi bylo
nebohá ani nevdla, jak
líto,
má
promluvit. »Musejí mi odpustit,« pravila, »já jsu hlou-
pá bulka. «
Mj
vat, a tu jste
moíhla mluvit,
pro pého
220
muž, vždy ho znáte, zaal jí to vymloumli vidt tu spokajenost, tu radost, že jak chtla, a íkat nám v y. To ví Bh,
tím lidem tak opovrhují, že se ubohý drží a svého
krásného jazyka
si
sám
neváží!
za hlou-
III.
K
národním veselostem zdejším náleží koleda a v o r a k y. Selská díví koleda slaví se (prostední vánoní svátek. Tu dostane každá dveka nebo dcerka od hospodyn h n t a n k u, t. j. veliký kolá, dobe máslem a smetanou zadlaný, v nmž je sikoice, rozinek a mandlí
hojnost.
íká
Tsto
se jak náleží
— na kuplavo
nechá,
ta
shluknou
je
se
pro
uhnte
upee. Hntanku
jak ee tu
si
ale
holka ne-
Svobodní chlapci
chlapce.
pak vespolek
—
a
a
jdou do
a
msta na
holky pálení.
Dívka dá chlapci hntanku k vodce, a on jí koupí housku a jablka; to se potom tahá a strká, zpívá a hluí, a z krem to jde k muzice. Pitom se musí každý opít, ženská tak dobe jako mužský, a proto se také nepije pivo, ale pálení. O masopustních dnech mají v oracky. První den vezmou si chlapci muzikanty totiž dudy a housle a jdou po dívkách. Každá musí dát peníze na voraky, jak jen mže, nkdy teba pt zlatých. Která se z nich dá nejvíce vidt, ta potom celý
— —
—
rok také nejvíce tancuje. Chlapci platí muzikanty, astují
rosolku a taní celé ti dni masopustní ve dne
v noci bez pestání.
Dvra
v
—
mocnou pímluvu svatých
je
zde v plné
vlád. Tyto dny byla u mne stará selka. Když vidla ne-
mocné dít, s
pravila: »Ale, zlatá matko, nebyla jste ješt
tou holkou na Svaté
hoe?«
—
Já, že ne.
—
»Ó, to
tam jdte; já poád mé dcei Bárce íkám, aby šla s tou nmou holkou na Svatou horu; vte, tam se už mnoho
zázrak a
a
div
stalo.
Anebo
dejte íst mši u sv.
obtujte na oltá ti vejce, on
je
Rocha
patron proti tles221
«
ným
meádm
Na doktory
a
každého
a léky se tu
Táž iselka pozvala koho si bude syn její prý jich nkolik,
ale
—
mnoho
m na
k
nedrží.
svatbu.
nmu
—
obrátí.
Když jsem se ptala, »0n ješt neví; má dlá jak rozumí. «
bráti, pravila:
pro mne,
»Ale má-li být svatba o ais.«
uslyší, ikdo se
sv.
a
—
Martinu, tedy
»I to je pojednou,«
odpoví
je
istará.
svrchovaný
—
Tak
to
máte tady jako v residenci, satky urovnává více rozum než srdce; kdo dá víc, ten bere. Ostatn jsou to dobí lidé, vejdete-li do vesnice, nepotkáte nikde hloupou ostýchavost, každý se vám smle do oí koukne, a ne aby troubil, nýbrž
srden
vás vítá. Bývá-li ve vsi jako
po vyhoení, všude ticho, jenže nkde z chalupy zpv zaznívá anebo pasák si hvízdá, rozléhají se po zjpvy bez pestání. Ti kalounkái pi stavech celý boží den ani ústa nezavrou, a je tu písní, až není možná.
mst
—
Nevím, bylo-li by opatrovny kde tak potebí jako zde. Co se tu dtí potuluje, které na svého otce prstem ukázat nemohou! Ty rostou jako devo v lese. Co jsou staí lidé, ti jsou zdraví a zachovalí, ale ten dorstek je již dlouhým sedním u stav mnohem zakrnlejší. Avšak na vzdor všemu tomu, že je zde mnoho chudoby, není pece nic o zlodjství slyšet ani o tch hanebných nadávkách. Ale v sobotu a v nedli, když pijde vyplácení penz, tu je v krmách živo a sklená má výdllcu dost. »V té a té
krm
byly zase caparty,« íkají ráno.
—
Krásná ple dlí se tu na dv tídy, jedna má epec na drátkách, druhá klobouk. S epcem zachovaly se staré zvyky,
222
pod klobouk
se vloudila
nmina.
u
IV.
Lid zde místo
eska íká C
e c
hyn
. eška
mluví jen u Prahy. Národních povídek
je
prý se
zde veliké
množství. Nejoblíbenjší jsou krátké vtipné a
smsné
anekdoty, o nichž se myslí, že se vskutku pihodily; starší
báchorky, teba sebe básnitjší, nejsou v takové váž-
V každé z onch je vychytralý sedlák nebo selka, hloupý pán nebo vtipné dorážení na hloupé sousedy, Bavory a jiné Nmce. Jak se asy mní. V povídkách povanosti.
žuje se lid za nejchytejší a ve skutenosti se drží za
hloupého,
a by se to všem íci nesmlo.
Jeden sedlák vený, má-li k
ml býti
tomu také
máte nazbyt, mžete
dl
sedlák.
vám
už tak
rychtáem.
ptá se ho pedsta-
I
»Vždy vy ho
dost rozumu.
mn ho
— Když jsou
ty
trochu penechat,«
tady
odpov-
povsti napsané, nezdají se
smšné, jako když
lovk
poslouchá, jak je
odzpvují; to je nco zvláštního a vše jinak vypadá, než když se to obyejným hlasem povídá. Slovíka no a n jsou siln v užíváni.
K
nejoblíbenjším procházkám náleží cesta do ChraTam jsme šli na posvícení. Pijali nás s pravou
stavic.
s upímnou tváí. Sotva jsme dosedli, otoila se hospodyn a pinesla kolá. Ale jaký kolá! Takovým posvícenským koláem podlí se celá rodina; máte
hostinností a
na
nm,
kdo co
rád, tvaroh, povidlí,
pání z rozinek a mandlí. Když se
mák, perník
a sy-
kolá sndl, prosteli
jak sníh hílý ubrousek, dali majolikové talíe a pinesli
peité. Mezi jídlem hovoili jsme
s
hospodáem.
Je to
muž chytrý a zdravého rozumu, ale že se asto mezi nmeckými pány potlouká, má jazyk trochu pokaženjší než druzí domácí. Vida, že
s
námi
upímn
mluvit
mže, 223
zaal jinou. My se ho ptali, zdali pece nco ví o svých pedcích, ale o toh nevdl, ani co by za nehet vlezlo. Byl rád, když slyšel, že mu historii pjíme. V hospod bylo nkolik sedlák, protože pravé posvícení teprv v pondlí uastane. Mj hoch ml se hned k dudáku, zaal mu zpívat a dudák mu hrál. To ti sedláci koukali a divili se, až nebylo možná. »Ten mládeneek má notu, že by mohl na krucht zpívat,« pravila jedna selka, jíž
jsem za tu zdvoilost podkovala.
V
pondlí byla podívaná! Šli jsme rovnou cestou do Na jedné stran u okna sedli sedláci a nkolik mšan, u kamen sedly ženy a malé dti, v tetím kout stály holky, všechny na jedné hromad, uprosted chlapci. Na jednom okn sedl orchestr, dudák a husla. Dudák byl samý vnec, na klobouku ml plno fábor a kvítí. Hned u dveí byl šenk, kde rychtá hospodskému pro samé švagrovství nalívati pomáhal. Dvata byla v ervených šatkách a ženy bu v epcích nebo v plenách. epce mají bu bílé jako Plzeky anebo poloerné, co starodávní památku a pozstatek buláckého kroje, pkn do fald složené s ploským dnem. Chlapci byli všichni v bílých punochách a stevících, mli isté koženky, krátké vesty, rukávy jako sníh, na hlav tchoovku buto zelenou aksamitovou nebo ervenou. Po pivítání dali nám zahrát národní tance. Pála bych tm baletním taneníkm a tanenicím, kteí si tak mnoho na tom zakládají, když se nkolikrát na pat hosipody.
otoí,
alby se
pišli podívat na zdejší tance.
A
si
dudy
jak ohtí skípají, oni mají takt v nohou; tu není slyšet ani o krok více ani o krok mén, jak jeden pestane, pestane i druhý. A což polku! Tu vám tak taní,
pkn
že je radoist se podívat ina ty
224
nohy v punochách
a ste-
vících,
Nejdíve
jak opravdu elegantn vypadají.
ili polku,
pak
štajriš
tan-
(naši sousedskou), nato zelenák,
ti jako náš vrták; potom (strašáka), ševcovskou a hroziku dupavou, houpavou,
obkroák
a tínožku, všecky
koleko. Ševcovská je nový tanec, vymyšlený od našeho statného rychtáe, až posud velkého milovníka tance. Dlají se pi tom všecky posunky, jako by švec šil. Když se dratev vytahuje, musí se mít každý na pozoru, aby nco neulovil; nebo všickni stojí na jedné hromad a
kdo
se
neuhne, dostane pohlavek. Vidíte, to
kovská gymnastika,
uí
ta
turnér od starého Jahna
obratnosti bez
je ta
ven-
nmeckých
až po tu dobu.
Naposled pišlo koleko, ten
nejstarší
tanec, jak
mladých let nic jinélio netatiil. Dva chlapci se postavili se džbánkem ped dudáka a zaali dudáckou notu, dudák se šklebil, husla dával uohou takt a šest chlapc si pitáhlo své tanenice. Stojíce porznu, chlapec vedle dvete, s rukama nazad spletenýma zaali se podle taktu poád na jednom míst tak hbit a šikovn toit, že jeden o druhého ani nezavadil a z taktu nepišel, až se pustili a zipedu chapli.
pravil rychtá, který za
To
jde všecko tak
erstv a poádn, že se vám zdá, jako kolekem se toilo. Vzpomnla
by šest vetének jedním
jsem
k,
prob
krm rém
na pražské bály, co tu výbor, taneních poád-
si
a
Bh
šlo to
sále.
bez
A pro?
ví co
všecko; a zde v té nabouchané
výbor
tak
poádn,
Protože tu platí
jako sotva v kte-
mén
pikázání
dobré vle. Toileta byla na dvoe, kde mužští
a více
mli
pístup.
Mezi dvaty byly všehovšudy asi dv pravidelné tváe. Všem ale líka zdravím jen jen kvetla. Oi mla každá jako jed, což tváím neobyejné krásy dodávalo. Baruika
—
15
22^
Mužští mají pravidelnjší a výraznjší rysy, postavy jich jsou jako hory.
Škoda, že
si
je-
vlasy zkrátka pistihují.
Pi
rozchodu svil mi rychtá, že ekl nkterým souaiž bude po venkovské práci, aiby k nmu pišli „h na e j t u" (hejta je návštva, také tácky nebo hrátky, když hrají), že jim bude íst o starých Ceších, jak do zem pišli; také mi slíbil, že dá jednou
sedm,
odpoledne pástvu, abych pišla poslechnout, jak
„dvky"
umjí
zpívat.
ei
Mluvila jsem také s jednou selkou z Lužice; v pišlo na ourodu. Když mi pravila, že mají už všecko zaseto a urovnáno na polích, ekla jsem hned, jak to
zde zpsob:
»Obro Pán Bh!«
—
»Dejžto Pán
odpovdla ona. »Ale letos bude 'asi nám drahý rok, to prorokujou myši; bhá
Bh,
vás taky!«
zle,
stává
jioh
eetek. Zlatá matko, už jsem mnla, co Pemysl prorokoval. Když poli jako
na-
na
kolikrát vzpo-
si
pišli pro
nho
m
ekl: „Kdybyste byli nechali brázdu doorat, nebyla by v Cechách nikdy eští páni a on musel k Libuši
nouze, tak ale nebude se
A
vru,
nco
již
jít,
vám asto
ani chleba dostávat.'"
se kolikrát nedostávalo. «
z historie, což tu je pravou
— Ta vdla pece
vzácností.
V.
Každé msto pamatuje nkolik
oh,
jimiž lehlo po-
pelem. Takovým neštstím stane se pestávka v pamti lidské, minulost se oddlí od pítomnosti a pravda i báje
splynou v jedno.
U mne
sedí
staiká žena
a
vypravuje
velkém ohni. »Ped tím ohnm byla v mst krásná a nádherná stavení, velké zámky a pekrásný kostel, celý mdí krytý, domy ale všechny plechem pobity. o
226
Kolem
stály
tyi pedmstí,
krásné brány, valy dvakrát
vodou obehnané, zdvihací mosty, zkrátka bylo to pevné msto. Bezdkov jmenovalo se pedmstí, v nmž prý se katolíci zdržovali a tam svj kostel mli, v mst byli husité. Dávaly se bankety, hostiny a všeho bylo dost a dost. Potom prý pišli ervení knží, kteí lid uili a husitm všecky knihy na námstí spálili. Kdo se nechtl poddat, musel ze zakleli
více
zem. Když
se
ti
vyhnanci sthovali,
prý své nesnášenlivé bratry, aby
dobe
nevedlo, svých
statk aby
se
jim nikdy
neužili a jejich
aby nikdy štstí nezkvetlo. A ta kletba, vte mi, od té doby na mst, které se až dosud nespravilo. Po velkém ohni vystavlo se msto zcela jinak, do rynku
dtem
lpí
nešlo ani jediné okno, každý zstával uvnit, a
ml
do-
zadu okna. Lidí bylo málo, takže mohl lovk o pravém poledni po rynku v košili bhat. Všecko chodilo po sproistu;
radních
bohaté
pán)
mšanky
a
paní radní (bylo dvanáct
nosily na svátky zlaté
epce, krepitanové,
pájové a groditurové šaty (látky z vlny
a
hedvábí) a
k tomu hedvábné zástry. Sprosté ženské mly kanafasové šaty a cicové, na zpsob zlatých ušité epce. Oblékla-li nkterá panna do bálu kamrtuchové šaty, to byla už tuze velká paráda. Mužští nosili stevíce a punochy, dlouhé fraky, jabot, vrko a klobouk na ti facky. Než penz bylo hojno. Když se nkterá vdala, dostala kron dva i ti hrnce shánnou míru. Matematika nebyla sjkvlá; poítalo se všecko na koleka, kížky, áry a háky. Vypjil-li si nkdo peníze, pinesl dvou- neb tížejdlíkový hrnek, dostal shánnou míru a tolik zase odvedl. Všecko šlo na slovo. O nebylo památky; ve školách uilo se esky a latinsky. Mnohý desítiletý chlapec uml tolik co sám pan profesor. Na dvata se arci tak
nmin
227
«
O
nedbalo.
vdl
Vídni,
te mnozí do služeb chodí, nelovk ani dost málo; jestli co
kamž
tenkrát sprostý
zaslechl, myslil, že je to v
Prahy chodili
nkdy
stžovala
vrátila,
a že si z
že jim
si,
p),
taikže až
Pi každém
nebezpeenství bylo
posud
je
loch (skleZ toho
v zemi veliké bohatství.
každou
chvíli ihrnce
kron
hoet.
peníze zakopali, museli chodit strašil; takové
co
rejdy
horákyn
peníze zakopali, nejvíce do
a
šli
pošlo, že vidli lidé Ti,
tam íkají
ido
dvata
nich tropí smíchy. Kalouinky dlávala na ma-
lých stávkách v ruce. první, že
jiném dílu svta. Jenom
na pout. Když se odtamtud
tém
každém dom. Ped asy chodili Pána Boha; lidé ale nazí a tudy prý se asto pihodilo, že nemohli oni jim ho museli k samé posteli donést. Bhem
dly
se
knží po domech spávali vstát, a
v
dávali líbat
a
padesáti let se vše tak zimnilo.
odmny,
ina, dti dostávaly
Do
jestli
škol zavedla se
nm-
dobe umly nmec-
ky, uitelové chodili po doimech a uili ženské zadarmo.
Domácí pouštli se do svta, cizí se pisthovali, a tak to staré pomalu zahynulo. Zámky, zdi a brány se zbouraly a jiné domy se stavly, zvlášt po vyhoení ped tiadvaceti lety, kde také jedna ást vysoké vže u hlavního kostela zhynula.
Pi
ohni shoelo také
ležitých spis, které byly v železné truhle
Hned památný
pkn
jak se do
dm,
msta
vjíždí, stojí
mnoho d-
zaveny.
po pravé stran
jak se praví, ze všech nejstarší a zvenku
malovaný. Obrazy na
nm
pedstavují muže na
všech stupních lidského stáí od roku až do sta
vidt, že to bylo
Chra Bh! z
228
dost,
až
listin,
náš
let.
Je
pozlaceno.
aby snad kritika myslila, že to
pergamenových
asu
dobe
co
vysoce
tu
povídám.
vážený
pan
Na
máme to
je
nišanosta
historii
msta
slyšela, že ce,
vydá. Jak jsem se podivila, když jsem
muž
rodem ze Zátpoddaným naklonil se k jejich jazyku. mli všichni Nedoechové ped soudní stoten a spisovatel eský, jsa
teprve z lásky k
Tomu by
se
kteí myslí, že se jim tak povede, jako se jednom svobodníkovi povídá. Ml prý zlaté tele, jemuž se klanl. Když lidé ráno do kostela chodívali, nebylo na poli ani hnuto, a když šli z kostela, bylo pole zoráno. Co se ve sklep zlatému teleti klanl, zorali mu licí
dostati,
tu o
šotkové pole. VI.
Veselý život panuje mezi
dvaty
na p
á
s t
v á
c h,
kde se jim pohádky od huby jen odsejpají. Když ndvat trochu peí nastádá, sejde se
která z chudších jich
nkolik u
ní,
aby
pomohly
jí
peíko
sedrat.
Pi tom
pee
p u á 1 k a. To je smoený a pak upražený, pepem posypaný hrách, který se pi draní rozdává. Chasníci pijdou k tomu, povídá se, zpívá se a po draní nkdy i tancuje aneb hraje na výplaty ili fanty, jakýchžto se
—
her mají zde množství.
Ped
nedlouhým
asem
byla jsem v
Kout
znamenité to fabrice na vlnné vci. Je
a v Kdyni,
pekrásný zamstnává denn pes tisíc lidí a poskytuje okolním nenepatrnýoh výdlk. Z koutského zámku, okolo nhož se pkný park táhne, vidla jsem na vysokém vrchu zboeniny hradu Riesenberku a vzpomnla si pi tom na povstný román „Consuelo", jehož dj je položen z vtší ásti do tchto krajin. Vykopalo prý se tam nkolik kousk šperku, které majitel schoval. to
ústav,
Pes šumavské hory
sešli
hranice. Jaký to rozdíl!
Tu
jsme
si
až kousek cesty za
vás pozdravují
eské
dítky:
229
bu
»Pochválen na vás
Ježíš Kristus!* a kus cesty dále troubí
mmeoká tvá Tu
král jel okolo.
lupy, jinak
i
a
jsou
nepozdraví, kdyby sám bavorský i
pole jinak zorány, tu
všecko ostatní.
i
jiné cha-
Tm jejich stechám se naši
hoši vysmívají, protože mají šindele na inioh jen polo-
žené a na
kameny
teh
ležet,
místo Šindelák velké,
teba ptiliberní podivn
aby jim nespadly. Taková stecha
vypadá. Nyní vím teprve, odkud to pochází, když se íká:
»To
jsme
jeli
je
knedlík jako bavorský šindelák.«
nazpátek po
bylo nebe plno
hvzd
—
Když
tch do
oblak sahajících vrchách,
a dole z
oken roztroušených cha-
lup kmitala se rudá svtýlka plápolajících louí. Nedi-
vím se, že si staí na tch vrchách stavli zámky, nedivím se, že tu lid na domácí nemoc trpí. Horalovi je v dolin úzko, jen na milých horách je mu volno.
—
Když jsme pijíždli, šly selky do kostela; tu jsem vidla zas tu roztomilou mošinku z rákosí s nesíslnými barevnými klcky, jakou jsem sama do školy nosívala. V ruce držely modlící knížky velké a skvostn vázané, s lehkým žlutým plechem, na nmž je vytlaený kíž a jiné kvty. Uprosted a v každém rohu vzí sklenný barevný kámen, což pkn, ba skvostn vypadá. roztomilý venkovský lid, s nímž tak ráda zacházím, uvedl mne v podezení, že jsem také sprostá. Z toho si iminoho nedlám, ba jsem pesvdena, že není nic
Mj
lehkého získat
si
dvru
u selského
Když mne která potká, hned
se ptá:
lidu. Já to již » Jak se
umím.
máte, paní?
k nám nejdete?« Podám jí ruku a upímn zatesu. Jednoho dne spala jsem u Bóra, na krbu byl ohe rozdlán, já se zabrala do toho nesmírného vrchu peinového a dudy zvení se ozývající mme ukolíbaly. Ráno ipijde Dorla, mladá práv jsem si nco zapisovala
Pro
—
230
—
«
žínka, ješt
s
jednou, ikterá už také
zlatou noc
drže-
po prstech až k samému stolku; zvednu hlavu, ona mi padne okolo krku a ptá se: »Jak jste spala u sedláka?« tak upímn, jako by byla moje sestra. Druhou, která ekla: » Jak se vyspaly?« zakikla Dorla: »Ne3míš jí íkat voní, ona to nechce, já jí také tak neíkám!« la,
Te
už koluje mezi nimi „Malého historie"
ský sedlák". — Divno mi
notou nejradji zpívají,
dudy nic
bylo, že zde to
jsou chlapíci, k
á
Celý
ti
udák
„Lhot-
jenom dudáckou zamilovaná.
jejich
kdyby pišel Strauss
není, a
s
Pes
celou bandou,
boudek, to hrajú, až srdce v tle
nedostal by ani krejcaru.
s
je
a
»D
a
e.
pst
nosí zde selky bílé zástry, jejich smutek je
bílý kalounek,
modrý. Ješt
zástra;
bílá
ped nkolika
dále ve vesnicích je zase lety
panoval sem tam oby-
ej, že musel míti ženich v den svatební k
hebíkový
oddadb
kabát, jen po kolena dlouhý, bez límce, který
zaasté od pradda zddil, a k tomu ervenou epiku 8 kunou. Práv ta/k jsou vymalováni sedláci na obraze v kláštee, jak cepy a kosami Nmce tepou. Jsou to tak nazvaní Chodové, o nichž jde povst, až prý opt povstanou, že bude
Nevsta
zle.
zase musila mít bulku,
louny proplítané
a
odívku.
To prý
burnusu, celý erný, u 'kfku
zad viselo prkénko
s
pl
vrkoe ervenými kabyl pláštík na zpsob
šrou
lokte
šíky
a
sepiatý,
uprosted
délky, též
erným
suknem potažené a modrými puntíky vyšité. Až k tomu prkénku visely vrkoe. Takovou odívku není už te ani vidt, ba celý obyej vychází z pamti. Jen to se praví, že nosil družba ped dudákem ervený praporec, když šli
do kostela a zpívali písn. 231
VII.
eZeitung«
takových pán, jako
ger
nedávno jeden v »P r avyskytl, jde lehce od huiby, ale není
v ní velkého požehnání.
nmecky
se
Máme
pospíšit,
abychom
se jen
esky zapomnli, z toho že vzejde pravá blaženost. Ano, jen kdybychom se tím neodlouili od peveliké ásti našeho národu, která od nás pouení a osvícení oekává. Zeptejte se jen sedláka, který má
Nmce cko po
nauili
za
a
úedníka, podívejte
nmeku
zmatkm
a
vyjednává
iprocesm, jaké
z
se i
do vesnic, kde se vše-
ohlašuje,
nmeckých
a
podivíte se
svatebních a
ji-
ných smluv povstaly. Ovšem, kdyby alespo bylo všude kteí by to stranám obratn a svdomit peložili, ale tch není. Kdo jim to te, teba tomu sám nerozumí
lidí,
a
nejdležitjší
vc
vynechá. Ale kdož by to za svou
povinnost uznával snížit se k lidu, všimnouti
sprosáka pánové oi
si
bludu ho upímn vyvésti. Radji si ti zastou a uši zacpou a eknou vám, že dáváte neslušné a z
vci do asopis, napíšete-li, že lid až hrza hluboce povrách vzí a že se mu nedostává té nejskrovnjší dušervní stravy. astji mi pipadne na mysl, jak nám K r o u s k ý vypravoval o rvace, která se v jedné vesv
nici strhla a celou
hospodu pobouila, ponvadž
dveka
do podezení upadla, že krade sousedce kraví hnj, aby
To není pranic vzácného, že se soupeové až ipodnes pro áry k soudu rychtáskému dohánjí. Nevinnjší jsou ovšem jiné povry, když na p. selka pi velkém vtru oknem trochu mouky ven vyhodí, aby jím arovala.
mohla Meluzina dítti uvait kaši lela.
a byly rády,
232
a tak
bolestn nekvímouky ven
Jindy prý postavily teba plnou mísu
když
ji
Meluzina vyprázdnila.
Pi
starých
byla ješt štdrota, oni a
my umíme jenom
dávali
i
ubohé povtrnici,
té
svlíkat a odírat.
Nedávno jsem vidla opravdu onu kulatou kapliku pod vrchem, o níž mi spolenice pravila: » Vidíte, tamhle u té kapliky je studánka, tam stála ped lety lípa a pod tou lipou sedl sv. Vojtch a spal. Tu pijde pastý a z bezbožnosti mu zatroubí do ucha: sv. Vojtch se probudil a pastý ohluchl. Od té chvíle, kdo by chtl zatroubit,
každý ohluchne
musí za
a proto
trest
dobu Vojtška.« kde nás její dcera pívtiv
práskat. Studánce íkají po tu
lenice vedla uvítala.
hned
m
do
vsi,
Sedla u kolovratu
pkné
biem
— Spo-
peslice. Byla
a
pedla. Povšimla jsem
erven
a
mode
si
malovaná,
zdola až k vrchu kužele cínem jako stíbro lesklým vy-
kládaná, kužel byl nadit
pkným
Inem
a
otoen ervenou
haraskou, na jejímž konci byla pivázána lnu tou špicí pentle
hoe
upevnna. Je
špice
a
do
dlouhá špice a na-
to
dtská dla anebo v podo'b jasanového listu, jen trochu menší, uprosted je kvítek z granát a všecko dohromady tuze hezky vypadá. »To máte od sedláka ?« ptám se mladé ženy. »Ne, to mám od milého, kterého jsem mla díve ráda,« dala mi za odpov a vypravovala s upímnou dvrností o horkém tajemství svého srdce. Ona je té? obtí selské spekulace. Jak se ty nejkrajnjší meze žlutý plechový štítek, asi jako
—
—
nkdy
sbíhají!
U
nejnižšího a u nejvyššího bývá srdce
pravým pastorkem. Jaká
to zlá
vc,
že je sedláku
dít
jako nedít, když se tu jedná o živobytí nebo o statek.
— »Co se
jí,
uši,«
K
íká váš
milý,
když dokonila.
odpovdla
když vás
—
te
potká?« ptala jsem
»Ušklíb(ne se a zapálí až po
oi se jí zalily. obdu jsme mli hladkou anku, a
lité
dolky
s
perní-
233
kem
a
pro
oi
medem, k tomu dobrou vojtšku, která prý je také zdravá. Po obd jsem musila vypravovat o naší Praze. Tu pijde pacholek do dveí, smekne epiku: » Vítám vás, teta!«
pivítá mne, dá zase na blavu, sedne
vedle nás a poslouchá
otevenou hubou. Potom mne
s
vedli po hospodáství a do nového srubu, který vystavli na dvoe od kamene pro boží ohe. Vidím tam lože »I to dveka, nechce nám na i ptám se, kdo tam spí. »Jaképak sejpce spát; ono je to skrze to volán í.«
—
volání?«
—
»Inu, když
veer pijde
a volá
—
má
holka chlapce, tedy k ní
na ni u okénka, aby
mu
— K veeru
otevela.
dal sedlák íkáme v o 1 á n í.« mne dom. Na cest mi vypravoval, že má z knih, které mu pjujeme, velikou radost. Izidor Lhotský se mu náramn líbil, te te Spravedlivou kroniku eskou, ale o Paleku nechce ani slyšet, ten prý
Proto tomu
zapahnout
a dovezl
se jim nelíbí.
«
Cestující
popisují
všude po polích
nám
cizí
zelenají se
krajiny
stromy
jako zahrady,
a jsou
k užitku
i k utšené ozdob. Jenom u nás bývá nkdy jednotvárnost až k umdlení, nic než planina a holé role, nikde stromku, nikde kroviny. Vždy to na nkterých stra-
nách za Prahou nic jinak nevypadá. Tím více mne tu pekvapilo nkolik polí, kde jsem spatila mnoho štpných strom po mezi nasázených. Divila jsem se, že pece jeden hospodá je milovník štpaství, ale nebylo tomu tak. Stromy ty »tály tu ješt po ddovi, který zalíbení, po jeho smrti pišel jiný hospostromy okolo pole a statku až na nkolik posekal a nechal zahynouti. Smutnjší ovšem je jiná pí-
v
tom nacházel
dá
234
a ten
ina, která
se tu
vbec
udává,
pro
tak málo ovocnýoh
strom vidti, když místa dost ladem leží, jehož by se k štpnici dobe dalo použíti. Praví se, že bývá každý strmek od nezbedné luzy zkažen, a stojí-li v poli, že se
asto
i
velký kus pole sešlape. Jednomu rychtái pod-
pes pl kopy stromk,
ezali
jsem, že by se to sinad nestalo,
jednou
To vání.
jednosvom
je
opt
ta
zaali.
—
si nasázel. I ekla kdyby v tom vsickni na-
které
bídná straníka našeho školního vycho-
»Škoda na stromech inná tak neb ta k!« nepivede se lid k nie-
Tabulkami:
trestá se mu, ba jeho svévole se tím jen podráždí. Kdyby ale byla za školou malá štpnice, kde by se dít uilo, jak proutek z jádra puí, jak roste, až se z nho strmek vyvede, kdyby vidl chlapec, jakého opatrování a setení tu potebí, aby rostlina nezahynula a dobré ovoce vydávala, jsem jista, že by radji novou kudlu z klatovského jarmarku do vody hodil, než aby poranil mladý strmek. Ta rozpustilost nedje se jen od sprostého flelského kluka, to se stává i v Praze na nábeží, jak jsme nedávno etli. Naše vychování je nepirozené od jednoho konre až k druhému. Jak pkné zahrady jsou v okolních vesnicích, a co v nich vidíte? Jilm, jeáb a stemchu, jenom nkde také hrušku nebo jablo. Sotvaže se ze sta jeden zdaí, který by 8Í hledl odvtví hospodáského zamstnání. Ale odkud by se chuti a schopnosti nabralo, když se na to z
mládí nehledí. Nebohý
stane o
samot
štpa
a závist, ta
7,
vlastního nadání
z-
pekelná píšera, pejde hory
doly a vtiskne své jedovaté šlép'je po vesnici jako po
mst. Když užitek,
myslí nebohý, že
mu
jeho lopota ponese
znií hanebná zrádná ruka, která by
zasloužila,
2ZS
aby
u samého ramene ual, tolik život a tolik práce.
ji
asto
se
dívám na
vrchy a myslím
ty holé
krásné sady by tu mohly být jak
k
k okraise celé krajiny. « Ty sady dodávají Koutskému panství velké krásy.
hovní
lidu a
Polnosti
si
»Hle, jak
si:
k poštpnice
vyražení, tak a
tu ale sedlák hledí dosti bedliv,
a
prý
zstává pi starých zvycích a žádných novot nezaíná. Koní je tu málo, ale zato je radost se podívat na skot. Skoro každý sedlák chová také dvacet i ticet ovcí podle velkosti statku, což prý dobe vynáší, zvlášt když vlna platí. Musí to být od dávných a snad také k vli
as
odvu, nebo potebují do roka kolik šatstvo a pro
eládku. Pacholek dostane 5
zích a dvojí oblek,
šarkové
mnoho
sukn
liber vlny
a
dvka
2
kabáty jsou
zl.
eládka
z
nemá
zl.
na své
na pen-
a také dvojí oblek.
polovic vlny a tudy
Ty jí
když je sedlák zámožný. Když jdou ze služby, dostane každý rohá, tverhranný to kolá, vším omaistkem pomazaný. Odtud snad mají píse: vyjde.
» Dejte
m.n I
se
se
zle,
mi peníze, dejte mi rohá, tu nelíbí, já pjdu od vás.«
co se stravy týe, jsou tu jednodušeji živi nežli
v kraji a také zde umí málokterá tolik vait jako tam, a
pi žádné
píležitosti, jak jste
tolikerých krmí jako jinde.
pi svatb
Na tom však
vidli, nemají
pranic nezáleží,
—
jednoduchou stravou spokojí. lidu je velmi zanevenkovského stránka Ale duševní dbána. A jak by to mohlo jinak být? Vesniané, kteí
ba lépe
je,
jsou blíže slyší,
236
když
msta
se s
a
do školy sem chodí,
ale vzdálenjší jsou
vru
ti
pece
o
nem
nebozí. Oni mají školy
i
uitele, mže-li se to tak nazvat, ale
tžko uit, když
krom trochu íst a do sta poítat. Který poádný lovk by se však také za 50 zlv peprný stav uitelský uvázal?! A ty musí ješt dost
eený
bídn
uitel sám nic neumí,
vytlouci.
Pes zimu
chodí dti do školy, ale jak
první husí kvítko vyleze, nastane jiná práce a škola se
zave; pan uitel má beztoho také svou práci, buto polní anebo emeslnickou, a uení se musí tedy odložit. Ovšem, že tam piln dohlíží duchovní otec, ale za hodinu
nemže
se všecko do
tch tvrdých
mozk
vlít,
a
by
by jim samé potšitelné pravdy a užitené vdomosti vecpával, když uitel v tom nepokrauje a vci astým opakováním v pamti jejich neokopává, musí se to do druhého dne vykouit a vytratit. Takový ubohý sedlák neví ani, že by se mimo tení ješt jinému ml
nemu
O
nauit.
psaní nebývá ani zmínky. Ptejte se ho, co
vám
odpoví: »Vidíte, zlatá paní, ten náš kantor je hodný,
mj
dobe íst a léta svá spoítá na minutu, na selského chlaipce, vete?« Vy mu ovšem za pravdu nedáte a eknete, že je potebí, aby rolník, který je na své mozoly živ a z jehož rolí vyrstá koení chlapec umí
to je doist
proti strašlivému hladu, také jiné
dulku
z
vci uml,
kanceláe bídn dost peísti,
svém: »Milá paní, to
je
pro
uené
ale
lidi;
nežli
ce-
on zstane pi a kdo by nás
tomu nauil, náš pan kantor neumí sám tolik a pro nás síprosté lidi ta uenost není!« Pece však nám zkušenost dokazuje, že by je to tšilo, kdyby se jicli nkdo ujal. »Bože!« íkají, »kdyby nám v tch dlouhých zimních veerech nkdo tak nco povídal nebo etJ, jak bychom rádi poslouchali. « Tu však bu není, kdo by etl, anebo se knih nedostává, anebo je
ti
páni nechají
v schránce zavené.
231
«
Tyto dny zaklepe nkdo na dvee, zavolám »dále«, Vejde sedlák, peje: »Doibrého zdraví« a udlá hlubokou
Ptám
poklonu.
se ho,
eho
žádá.
—
m rychtáe a ten zapjili knížky k tení. Já jsem taky milovmík píama, prosil bych vás tedy, kdybyste pro mne nco mli k temí, já bych vám od toho zaplatily »Jdu k vám mi povídal, že
prosbou. Byl jsem u
s
mu
jste
co byste chtli.
»My nepjujeme knih za peníze, ale když vám knihu z dobré vle.« Jdu tedy
rád tete,
pjím
nco píhodného, » Prosím vás,
šené kolem po
»To
paní,« ptá se a ukazuje na obrazy izdi.
»Kdo
jsou
Karel tvrtý, otec
je
hledám
a
on se zatím ohlížel po pokoji.
od prvmího. »To
je sv.
»Pokejte, paní, to je Veleslavín,«
—
ti
pov-
pánové?«
vlasti, «
povídám,
ponouc
Prokop, opat sázavský !«
já se
na
pi tom
nho
podívám, hm, hm, tak
kroutil hlavou a
byste
se
na obraz. »To je Žižka,« vykládám dále. »To ten Kubík, co popral u Kouta ty Nmce, podívejme se.« I ptám se bo, ví-li co z eské historie? Ale on mi tolik povídal, ba i léta udával, že jsem se až podivila. etl prý jednou celou zimu eskou kroniku. Ml radost, když seznal i nkteré z ostatních král, o kterých vdl z historie. »A tito pánové skládají knížky?« opakoval ipo a oste pehlížel adu eských sípisovatel. »Tuten je švihák,« ekl, ukázav na Tyla. »Ten je taky asi dobrý tveraina. Copak skládá?« ptal se a ukázal na našeho elakovského. díval
mn
I
mu 238
jdu,
»
vezmu »0 h 1 a s p í s n k é h o sedlák a«.
es
í
e s
ký
c
h« a
petu
«
»
to
Vždy
mu
z
jsem
oi
si
to myslil, že to
nco
bude
takového,
kouká,« tak ekl a pustil se do srdeného
smíchu.
A
tak na
má
bilo, že
každém nco také jeden
z
posoudil, ale nejvíc se
tch
pán
mu
lí-
rozdlené vlasy jako
sedlák. s ním ješt bavila a poád jsem mla Když odcházel, naizovala jsem mu, aby neetl knihu jen sám pro sebe.
Dlouho jsem se
co odpovídat.
»To není
neml
starost,
na
bych
povdt,
také jiným
pro sebe etl, kdybych
to
co je hezké, ani by
m
to
netšilo.
Podala jsem
ruku
Již
u
a
s
úctou sedláku,
jejž
hloupým
nazývají,
pikázala mu, aby pišel zase brzy.
jednou se
stala
zmínka, že jsem chtla, aby se
mne každou nedli odpoledne nkolik mst»kýeh
dí-
vek scházelo, že bych jim jednu neb dv hodiny ítala. Slíbily, že jedna druhé ekne a že pijdou; první nedli jich
pišlo tedy
pt
—
a to byl
zaátek
i
konec
— více
nepišly. Dále jsem navrhla nkolika dívkám, kdyby se
chtly uit
nedli a ve tvrtek ke mn, že je budu uit. Ta se ozvala: »Kdyby to bylo nmecky, to by „Voter" nechal. « Tu zase: »Kdyby to bylo francouzsiky; esky již umím!« Není divu. Pihlásilo se jich osm, ale když mlo pijít k emu, psát, aby chodily v
m
—
—
Pro i ta druhá polovika nepi»Že prý to není potebí ženské, aby umla
zstala jen polovika. šla?«
—
psát jako kanceláský. «
— Bylo
by
si
páti, aby
uml 239
každý kanceláský pravopisn esky
bohým sedlákm mnohé Tolikrát jsem to
umla
aby dost!
ale
Musím pi žen, které
velký
že není ženské potebí, když umí trochu íst, že toho je té píležitosti své soukromé mínní povezme kolem, je ovšem imnohem vtší již slyšela,
psát, jen
vdít. Když se
poet
uspoil by ne-
psát,
mrzutosti.
poet
nepotebují celý rok pero jich je zase, které
dou aneb mužovi po ruce musí aby umly jak se patí psát.
být.
bu
vzít
celý
Tm toho
do ruky,
obchod je
ve-
potebí,
posud požadování nemožné, aby umlo tení a poítání i nco jiného, nebo nemáme po tu dobu žádných ústav k tomu. chodí od šesti do dvanácti let do školy; tetinu toho asu íká jako papoušek z nmecké knihy, dlá Aufgabe ze Sprachlehre (tebas tomu ani za mák nerozumlo, to nic) a ostatní odíkává zrovna tak, jak to nebožka bába odíkávala. Je-li dít vtipné, tak se pece nkdy stane, že se mu ve dvanáctém roce v moziku rozsvítí a ono nkterou vc pochopovati zaíná, ale tu vyjde ze školy a matka je zapáhne do jiné práce, kde si již více dve na uení nevzpomene, le na katechismus, když se má vdávat. Pamatuje-li si která, že se má psát po h, ch, k, r ypsilon, a umí-li hodn zerstva knihu peVím, že
to je
dve krom
psaní,
Dve
rozhlášena za šikovné
íkat,
je
vých?
Vždy
od
pán
páni
je to
škrabaninou nazváno
posmvákové nkdy
kové, kteí myslí, když
uenost
dve,
dve.
Ale kolik
je tako-
ženské psaní tak zostuzeno, že
hezky
a
vbec
by se mohli
vzít za nos.
Známe
ti
ta-
nkolik
škol probhli, že všecku
by
zadrhlo jedním prstem
spolkli, a zatím
které v druhé
jest,
tíd
je
v šesté lavici sedávalo! Ne-
myslím snad, aby ženské do filosofických pednášek
240
«
Bh
chra! psaní, tení
chodily,
krom
ale dle
mého uznání mla by každá
poítání znát
a
pírodopisu, obzvlášt
i
trochu zempisu,
ale historii své vlasti.
A
nejvíce
Kdyby byly vdly matky na svj národ, kdyby byly
toho mají potebí matky!
hrdým býti znaly ocenit krásný svj jazyk z mládí klant se cizím modlám esiké, co to je
a
neuily
dti hned
a vlastní svatyni zne-
nebylo by to pišlo snad tak daleko, aby se
uotívat:
dávaly v
echách
eské
plesy a pravý vlastenec ahy
byl obdivován jako cizozemské zvíe.
Každý
upamatuje na dobu, když sedával k nostaré chvy a u vytržení poslouchal pohádky o sklenném vrchu a zlatém zámku, o arovné kráse diamantového pokoje a o spících princeznách. Nebylo by lépe, kdyby se ukázala dtem také krom tch pohádkových svt skvlá skutená minulost slavných pedk? To se nikdy nezapomene. Moje ba-
hám
své
se rád
matky neb
—
bika byla jen sprostá žena, ale ona znala z vtšího dílu eskou kroniku a nejradji nám z ní povídala; zaasté dokládala: »Vidíte, dti, jak slavná byla eská zem a jak byli eši všude váženi, a nyní se jim smjí. Já se toho nedokám, ale vy se toho snad dokáte, že to bude jinak. Vzpomete si, dti, asto, když vám babika povídala, co musila pro eskou vytrpt, a nedejte se nikdy zavést. Já se neuila nmecké ei, pohrdla jsem dobrým
e
živobytím a radši jsem
šla
abych zstávala v cizin.
Bh
jí
chvíle
do chaloupky v echách, než
Svj k svému, doma
dej lehké odpoinutí!
mého
podobná
Upomínka na
nejlíp.
ty blažené
dtství, na všechny ty zlatoplodným
slova,
jsou
drahé
zrnm
kameny v rámci mého
života! *
Baruška
—
la
241
dtskou mysl uiní Sobslavu a j.; každé slovo padne do srdeka jako jiskra a roznítí je tak, že jim plamen z oek isálá. A takové
Vím
ze zkušenosti, jaký dojem na
píbhy
eské
z
jiskry boží,
historie, jako jsou o Betislavu,
vházené do mladých
ututlat, ty nezalije ani celý Dunaj.
aby se neptalo
rodi
srdcí, medají se více
Z dvaceti dtí jedno,
nikdy na nic jiného než: »Mámo,
kdy mi dáš krajíc chleba, a táto, kdy mi koupíš na nový kaibát?« Dítti je všecko nové a každý brouek, každý kvítek, každá hvzda ina nebi je anu mystickou pohádkou, jejíž rozešení nejprve od rodi žádá. Ale jakpak, nemže-li mu ji ani matka ani otec vysvtlit?
Ve
škole?
Tam
je
teprve pravý labyrint, z
nhož nkdy
A
tak
mnohé vlohy, že jim žádný na pravou cestu moci nemže. Myslím tedy, že by se nemla matka
po-
Školák
i
s
ipanem uitelem cestu
nemže
najít.
zajdou
pro sehe uit, ale pro své dti!
—
Byl by as, aby pestaly ženy myslit, že jsou
ina
jen
svt
Každá musí dle své možnosti vyplnit ásteky v nesmírném etzu lovenstva! A nyní je k tomu doba! Má-li být chrám naší národnosti na obdiv svtu a chceme-li, aby maše dti v »Te deum« zpívaly, nesmíme zaháliv ruce vložit do klína a ina muže zevlovat, jak pracn po kaménku na nj snáší. V našich rukou leží poklady a nemly by je matky chovat, by jimi
jen pro parádu!
nm
cizí rouclio zdobily, ale
chrámu, by
radji
se co jasné slunce
je vložit
do zdí vlastního
zaskvl. Není k tomu nic
Mnohá hy ekla: »Co jen obce, dáváme dti esky uit.« To je láska jen tak ledabylo, jako když se ekne: »Já mám toho lovka ráda, ani nevím sama pro a za.« S tou není vlasti pomoženo! Tu musíme milovat z pesvdení,
jiného potebí než lásky!
vždy mluvíme esky
242
a
musíme cíli
ji
konci
a
ji
zevrubn, musíme
milujeme, a tu vroucí
vdt, k jakému vdomou lásku mu-
dtem do
srdce. Takovou nevyvrátí hrom smle se mohou na ní zakládat skály. Když by eské ženy svj úkol vykonaly a naše plém by
síme vštípit a
znát
boue
takto
a
k vítzství »Halleluja« volalo, pak by se mohly beze vší chlouby mužm po boku postavit a smle íci: »My k té sláv také pisply !«
Bych lásku k
vlasti
v srdci zdejších dívek vzbudila,
chtla jsem jim pedítat se
mže
mohu
docílit
za to.
Kdo
pedn
historii,
nebo
jen tou
pravé lásky; že se mi nepodailo, neo
prospšnou
vc
nedbá, není
jí
hoden.
Ze
ty dvat mám ale potšení. Jsou to mstské dívky
a
nemyslí, že
budou nkdy hrabnkami, pece se uí psát a íkají: »Kdyby to k niemu jinému nepotebovaly, že si budou moci aspo písniku poádn napsat a že se nauí dobe íst a nco že zvdí o svt. « Udlaly si mezi svými známými chasníky, že si budou vespolek vykat. Onehdy pišla jedna ke a se smíchem mi vypravovala, že byla u jedné známé pozvána do pástvy, a když tam pišla a všickni chasníci ji vy pozdravili, divila prý se ostatní dvata, jedna druhou ukla, 8 úšklebkem si šeptajíce: »Poslouchejte jen, oni a
mn
si
vykají, jako by byli pátelské;
vru
už neví, co
dlat z pepychu.« To je po prvé, že se slovíku vy ková est stala, aby se na nóbl drželo.
Onehdy pišel jeden sedlák
za
úední
má ta-
záležitostí a
když svou vc skonil, pustil se do ei. »Pro5pak íkáte o n i a neíkáte v y?« ptal se ho mj muž pedn a nej243
prve. Sedlák se na
»My
ve vsi
ale
pánm
aisi
takový
si
nho upímn
íkáme
t
y,
podíval a
mst
prostším ve
nemže jina íci než o uený pán na mme podíval, se
odpovdl: íkáme v y,
Jakpak by se kdybych mu ekl
n
i.
v y?«
To
že jsme
je jisto,
jiného
ho
mu povdli. A mli
z
bludu vyvedli
jste
eská
a
i
mnoho
vidt, jakou radost
e
jevil,
když slyšel, že není a že neíká hotdný ech oni ani císai pánu. Ruce na^ad peložené stál ped inámi v tom šarkovém kabát s holým krkem již
opovržena
dlouhými vlasy a oi v té vráskovité tvái jen svítily. »Inu,« zaal najednou, »vždy jsem to íkal, pes tu staroesikou na svt není a sám jsem rád, že nepoa
e
mine. Ale povzte mi
nemá »Pro?«
když
to
pece
(já
vám
tedy nebudu onikat,
být), vy jste jist ze selského rodu?«
»Že tak rádi povídáte. Vidíte, to je divná vc, byl nkdy mezi pány, ale jakživ se mnou žádný
jsem také
tak nemluvil jako vy, proto jsem myslil, že jste z na-
šinc. Kterak bychom
ale také
uené
námi mezi
pány.«
Nebohý sedlák nepišel k lovenstvu a jem se
z
vidt, jak ho to tší, že
si
pece
s
my nepatí
mohli žádat, aby
tak mluvili jako vy, takoví lidé jako
podivení, když slyšel o lásce
díval a hlavou kýval
mže
a bylo
voln oddechnout;
a
na míst, kde nesmí sedlák jinak stát než se shrbeným hbetem a s poníženou tváí. Není tomu dávno, vidla jsem starého sedláka, s hlavou jak padlý sníh, stát.
to bylo
ped vyškrobeným panákem Nezdál se mu staec té
ekl: »Dej na hlavu!«
Konen
vým ruky pokynutím ho 244
dobrou tvrt hodiny hoden,
cti
se
propustit.
mu
A
aby
mu
uráilo milostibyl to
panáek
—
... a
zaal dost dobe
íst.
(Str.
246.)
sotva metle odrostlý, který ješt dlouho nedostane za
vyuenou!
eí
Mezi
nám
povídal
liezkou písniku a že se se
s
si
koupil takovou
nedli
tšil. I
ptám
jakou a kde?
»V nedli, když jsme chlapec a
že
tatík,
ní celou
ptám
sloupem
za se,
ipísniky,
aby
co
má.
mu
šli
Ale
te
z
vidím, že
kostela,
handrkuje.
I
Njaký lovk mu
dal
za
„Dej mu," povídám, „kdyby
Bh!"
zde
nkým
s
bych nedal
tu
n to
na
paklík
jdu dával
tam tri
tabáku.
bylo pro zapla
jednu písniku ani za
Pán
pt 245
«
«
«
groš. Je k svatému Janu rád zpívám, a je mi
již
nechám mužské
dny,
a
má
šedesát
osmnáct verš.
let.
se modlit,
Když jdu
jsou ty
pi
Hrozn kížové
ženských
a
zpívám.
»To nebudete »Tuto
je
asi
sám u
vás, že rád zpíváte, ne-li?«
pravda, v eských vesnicích
je
všude zípvu
když pijde lovk kousek do Nmec, tam to pestane. Zato ale když pijdou do hospody, nadlají
dost, ale již
kiku jako ti Nmci.
prašivci. Deset
ech
tolik
nenakií
jako
dále, zdali rád te, a když pisvdpodám mu ji a ptám se, uraí-li tu literu íst latinku. On si vytáhl brejle, dal je na nos, rozevel knihu a zaal dost dobe íst. »Ó, to jsme se uili ve škole tak íst za mých let, jinak ne. Ale I ptali
il,
ijsme se
vyndám
—
tohle musí být z
ho
knihu,
—
pkná
isi
kiniha?«
—
Byl to »Jarohnv
Hrádku«. Nabídla jsem
sto
zlatých.
se,
že
mu
Vzpomnla
ji
piijím, a on
jsem, že se
již
ml
radosti za
mnoho
o
tom
namluvilo, kdyby byly knihy švabachem tištny, že by
radji ítal, ale zde jsem posud ani od jednoho neslyšela, aby mu latinka v tení vadila. Jsou to jen pohodlní páni, co tak stžují, prostý rozum je práci pije lid
vyklý.
»To je divná vc, jakživi jste mne nevidli a pjíte mi hned knihu a tak se mnou mluvíte,« ekl sedlák pi odchodu. »Až to povím doma, nebudou tomu ani vit. Kdybyste tak jednou k nám chtli pijít, to bychom mli radost, já bych pro vás rád pijel. My mu to pislíbili rukou dáním a tatík bulák šel 8
radostí
246
dom.
«
—
Kam se podly asy, Dnes je Smrtelná nedle! když jsem s dvaty smrt vynášela, když jsem se tšila na svátky!
— Ty Boží hody, co
pišlo Jezulátko, byly štdrovky, se
v sob Na vánoní
ty chovaly
pro nás dti! Ale nejvíc velkonoce.
lilo se
radostí
svátky
olovo, spouštly
na vodu svíiky a byla štpánská koleda.
Na
svato-
dušní se stavly jen máje. Ale na velikonoce bylo ješt více radovánek pro nás a zaaly se hned na Smrtelnou nedli s vynášením smrti. Za mlýnem u stodoly jsme ji strojily; to bylo fábor, to bylo šátk a dlaných kytek na ní, dost a dost; okolo krku mla místo korál šru výdumek (vy dmutých vajec). Když byla ustrojena, vzaly ji nejstarší dv pod paží a vedly k ece, kiíce: »Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi.« U eky zaaly jsme ji odstrojovat a s kikem a hlukem hodily j«me potom
holý
slamný došek do Úpy,
zpívajíce:
^Smrt plave po vod, nové léto, léto, léto,
U
léto
k
nám
jede,
kdes tak dlouho bylo?
studánky u vody, ruce, nohy mylo.
rže kvésti nemže, nám Pán Bh zpomže.
Fiala,
až
Svatý Petr z
abychom
S levé strany
kteí házeli
íma
se napili.
pošle flaši vína,
Pána Boha ch valili.
zazníval
smrtonoše,
a
kik s
žernovských
pravé
strany
chlapc,
bylo
vejskot zliské chasy, která šla ze starého hradu
slyšet
dol
k poíí. Ješt jsme «i pohrály na louce » Sluneko a m3Íek« nebo na »ukababu«, potom si každá, co na smrt pjila, vzala a šly jsme dom. Na Kvtnou nedli bylo svcení koiek; když jsme
247
zavolala nás
pišli z kostela,
babika k sob, ulomila
z proutku každému po tech koikách a ty jsme musili chtj nechtj sníst, aby nás po celý rok nebolelo v krku. Odpoledne jsme se sebrali, šli na proutky a pletli dynovaoky. Na Zelený tvrtek nebyla obyejná snídan. Když jsme byli ustrojeni, poruila matka, abych vzala jidášky, sama pak nesla talí s medem. Nejdíve dostal otec ijidáška s medem, potom dti od nejmenšího, až to na mne došlo, pak dveky a naposled si vzala nuatka
sama.
Na Velký pátek pišla babika ped
slunce
východem
k našim ložím a budila nás: »Vstávejte, dti, vstávejte, hned slunce vyjde. « Honem každý nco na sebe pehodil a vybhli jsme ven, kde již otec a matka byli. Tu jsme klekli, ruce sepiali a oi upené k modrým nebesm majíce, nábožn jsme Otenáše odíkávali, až se ukázalo slunce, to jasné oko boží, oslnné ipaiprsky jako lesknoucí se dlouhou brvou.
udlali jsme kíž
Staí
lidé,
jak
a
šli
Když jsme
dom. To
spatili slunce,
prý proti zimnici.
je
mi babika povídávala,
zašli
—
pole aneb na vrchy a tam se modlili!
i
do širého
Je to velmi
dojemné podívání! Co jsou varhany, co je kadidlo zpvu ptaímu, proti istému vzduchu jarního
proti jitra.
Nevdla
jsem tenkrát, co
to
ve
mn
zpívá, jaká
radost adra má šíí, ale tak volno mi bylo, že bych samou rozkoší s tepetavým skivánkem vzhru se byla Památka ta je vznesla a s ním letla vstíc slunci! mi jedna z nejmilejjšíoh a plakávala jsem s babikou,
—
i
bylo-li
V
ipošmourné
jitro a
modlení se
nám
zkazilo.
—
mazanc, v nedli velká paráda, obarvení a kreslení vajec. V pondlí nesml žádný mužský do domu; ale bratrm, tm šiibalm, se pece vždy 248
sobotu bylo peení
«
kamarády k nám pustili, a my byly potom bity a ješt jsme k tomu musily dát koledu. To ubohé ženské plém pijde vždy Celý den picházely dti dynovat s litem, zkrátka! všelijaké kolední písn zpívajíce. Ó vy blažení bezstarostní dnové mladosti, kýž vás možno nazpt pivolati! Zde v okolí neíkají »smrt vynášet«, nýbrž »zimu«. Také se nenosí do vody, akoliv snad dle zaátk písn
njakým zpsobem
poštstilo, že
své
—
i
zde ten
zpsob
býval.
Dti
ustrojí
si
doiek do bílých
plachet jako dít, nosí je po vsi a zpívají
vod,
»Smrt plave po nové
léto
nám
k
pitom:
jede.
Ó, ty svatá Markyto,
zachovej naše žito co
Nkde
se
všecko
obilí,
nám Pán
Bh
to
i
pidává ješt
nadlí.
sloha:
» Svatý Jií jede k nám, po vneku veze nám, nám, nám, n pannám.
—
Zde
lovk
se drží
masopust jako benátský karneval, kam
každou nedli jdou
i
tam
obrátí, a
maškary. Po
se
masopust na bálové dny chodí dost maškar, pividí
do pokoj, trochu
se
celý
procházejí a zase
mlky
ovšem odejdou, což mi asto picházelo velmi podivné.
Na masopustní
dni, ili, jak se také
íká
ostatky, chodí
249
zde maškary
i
dlí, co jsem
V
za bíledni
aspo
po
ulicích, ale
pozorovala,
jen
úterý odpoledne se strhl na rynku
chut k oknu
vidím
a tu
v nedli a v ponsamé výrositky.
kik
bžím naped
a hluk,
na koních maškary,
jeti
nkolik pších, mezi nimi veliká smrt, která na nás cenila zuby. As dvacet maškar bylo na koních a nkteré velmi vtipné. Bylo
to veselé podívání, když jel ten na koních, provázen ipo všech ulicích množstvím lidu. Ped lety prý jezdívali na ticeti a více koních a mívali ješt vybranjší maškary. Ve Kdyni, jak jsem slyšela, vynášejí zase masopust na má-
strakatý
dav
rách ven.
Na masopustní pondlek
bylo hezky, šla jsem se po-
tedy do blízké vesnice, jak ten boží masopust
dívat
odbývají. Zdaleka
již
Pijdu k sedláku, k muzice, od které
zaznívaly dudy,
spal,
iselka
zpv
a výskání.
chystala šaty na
veer
ped
polednem byla pišla. Malá dcerka sedla na lavici s nohou zavázanou; ptám se, co se jí istalo. »I platila tm malým chlapcm oraky,«
odpovdla
pimíchali
se
ale teprv
matka, »potoni
mezi velké,
s
nkdo
nimi je
šla
do hospody,
porazil
a
šlápl
jí
na nohu.« »Copak dáváte na ni?« povídám, vidouc na noze
ernou njakou
ernou
mastí namazaný kloc!
jí noha nenastílela a aby se to »To jí dejte jen studenou vodu, ono to zase zajde, když noze není ublíženo. « Selka mne poslechla a hned zaala dávat dveti studené obklady,
»
potom
což
mast,
alby
neválelo. «
ta libovala. Hospodyn pinesla šišky a listy kuchakám pod jménem „Boží milosti" známé) musila jíst. Za malou chvíli se otevrou dvee a do
si
(jinak a já
nich vejde mladá žena se svým mužem, sestra to selina, nesouc v jedné ruce zaobalený naškrobený epec. »Na
250
... a tu
vidím
jeti
na koních máškary
.
.
.
(Str. 250.)
—
Dorla?«
masopust,
odpoví vesele
»Jdem, jdem,«
memocen, Pete ?« ptám se muže, který to »Ba už trnáct dní jaksi divn trápí; byl jsem pedtím v jedné vesnici u muziky, uhoren šel jsem dom a v noci mi ibylo tak selka.
»Jsite
mn
velmi daremn.
vyhlížel
mdlo, že jsem musil
vn;
tam jsem upadl,
ale
ho-
asi
dimu bez sebe ležel v zim a to mne dorazilo. Od té doby mi nechutná, brzy mi líce hoí a pysky okorají horkostí, brzy zase zima se mnou tese. Kdybych se mohl zapotit, bylo by lépe; vera jsem vstal, šel do hospody a chtl si zatancovat, ale ono to nešlo. Snad
pjde
to
»Vy
dnes.«
ale
kousek rozumu nemáte,
»kdybyste zstal radji v
loži
a
s
lidé,«
povídám nato,
lékaem
se poradil,
pemže.« »Já mu také povídala,« ozvala se »Nevte jí, paní,« zase nato Petr, »když jsem
než vás to žena.
ráno povídal, kterak sem pijdu, že mi kabonit a nemluvila. Co
dobrou vli?«
»I
ní
s
copak
je,
mám
vím,
zaala
se
však ty se z toho, Pete,
vytancuješ a bude dobe,« vskoila do zika je
je zle,
dlat, když chci mít
ei
selka,
»mu-
poloviní zdraví. Já na ty doktory pranic nekaždý jen hádá
nejlepší lék.«
—
nyní jsem mlela. sipát?« budila
—
neví žádný nic. Tanec to je
a
Nkdy
byoh
jí
pisvdila, ale o masopust
byla
»Honzo, nestydíš se
poj
Dorla sedláka, »vstávej a
ješt není Popelec. « »Jdi,
promnul oi
jdi,
blázne, «
tancovat,
bruel
sedlák,
zaal se omlouvat. Myslila jsem, že dá jinak rozumný sedlák za pravdu, aby nechodil švagr k muzice, ale pisvdil druhým a poslal Petra do hospody. Tak náruživ tancovat a s takou vášní tanec milovat jsem hned tak nevidla jako zde. Mladí, staí, vdané, nevdané, všecko ale
když
si
a
vidl mne,
vstal a
mn
253
tancuje a každý obtuje zamilovanému
to
spánek, zdraví, ba asto
i
„koleku"
život.
Za nkolik dní potom sešla jsem se s Petrovou švagrovou a hmed «e ptám, zdali není Petrovi »To, to, už mu je zase dobe. Zprvu to nešlo do koleka, ale
h.
potom
chut do toho
se
Hleme,
nemoci. «
njí, jsem ani
pustil, zapotil se
že ty zázrané dudy
i
a bylo
po
nemoc vyhá-
nevdla.
Slunce hálo jako v lét a vábilo ven z pokoje. Kojsem byla zvána od známého jednoho sedláka,
likrát
abych pišla „hejtú", použít a
k
nmu
zajít.
i
umínila jsem
Byl
si
práv pátek
krásného dne
a selky se hnaly
do msta na kázání; tu šlo nkolik mladých selek v tmavomodrých sukních, bílých zástrách s bílými kalouny, tu zase stará bulka v dlouhém ebíkovém koižichu 8 holým krkem, peinkou na prsou, mošinkou na ruce. Jak jsem již díve psala, nosí zde selky celý pst tento smutení šat. Ze silnice sešla jsem oa polní stezku a podle potoku vedla mne k vesnici jménem Boíce, která leží ma vršku, jako by ji tam zavál, malé pl hodinky od msta. Pede mnou šel žebrák a nedaleko sedlák sel. » Obro vám Pán Bh,« pál žebrák, když
pkn
jisme pišli blíže.
sedlák.
»Mn
»Dejž to Pán
Bh
i
vám,«
odpovdl
neobrodí,« usmál se trpce žebrák. »Když
máme my, máte
taky,« ekl nato rolník a šel zpovolna brázdou nahoru. »Pravda je tuto,« pisvdil žebrák, obrát se ke mn. »Inu, Pán na nás nezapomene
Bh
vždycky dobrodineoky, kteí pomohou. « »Dostanete mnoho ve vesinicích?« ptám se žebráka. »Na a sešle
254
penzích
nic,
selka dá
bu
na potravních vcích dost. Každá trochu brambor kus chleba, vajíko ale
bu
ipráv poledne,
a je-li
vesnici pejde, je toho
i
trochu polívky; když
pece
trocha.
lovk
Na masopust
do-
staneme po šišce a na každé svátky po rozpeku. Letos je ovšem idrahý rok a lovk to za zlé mít nemže, nedá-li kdo, proto nás ale pece žádná selka zprázdna neodbude.« S takovou eí pišli jsme spolu až k samé vesnici, on mi ukázal statek mého známého, sám jda po svém.
Po celém dvoe
byla rozházena
mrva a na ní stará mrvy pibylo, jíž
sláma, aby se to ušlapalo, uleželo a
mnoho zapotebí. Stavení je již staré, ale marštal a chlívy zdné. Tu vybhne proti mn Ana, domácí dcera, hezké dve, co rže pichlavá, jak mi jetu mají
den selský chlapec svou milou popisoval. »Já vidla vn (venku) a hned poznala, že to jsu vy.« Pišla i selka a ob mne vedly do sednice. »Kde máte sedláka?« ptám se. »Nahlíží velám, ale záhy tu bude, jen paní
Bednte
hin,« ukazovala do rohu za stl, »na tu
neest
v sednici nehlete, paní. Ten náš sedlák umí trochu koláství, a tu
pijdu susedí
a prosí,
aby ©pravil náadí,
je; ve vesnici koláe není, a on to rád udlá.« Nato se zatoila jako na obrtlíku, vyšla ven, ale hned tu zase byla a položila na stl bochník chleba
pluhy, rúry a co
a šálek medu. »Poslužte si paní,« nutila mne k jídlu, když byla chleba skrojila a náinek stranou položila,
Práv nyní ani ta pomazánsmetana k pití. máme jen uctít.« »Jen si nedlejte, matko, zbytené starosti, já k vám nepišla na po8vícení,« povídám, aby se upokojila. »med
je starý
jako jikry.
ka k medu není, ani
ta
Když chce sedlák zde hosta
ím
nejvíce uctít, pedloží
255
«
mu pomazánku mazaný
ohléb.
vaná lahdka
(máslo) a med, který se nakape na poNení-li
se
i
ve
med, dá se cukr. Tato zamilona banketech (jak zde krti-
mst
—
ny nazývají) užívá. V malé chvíli pišel sedlák, pivítal mne upímnou tváí, rukou dáním. »Nahlížel jsem velám a ty jedny byly tak
ka
to a
zlé,
vzal
že bych se byl málem nad nimi prohešil, velu, která mu ješt na rukavici zstala,
opatrn donesl vn. »Vete,
vyhlíží,« ipravil ale
mn,
ke
chatrn
paní, u nás to
»ohtli jsme ten rok stavt,
bez istravy emeslníci na vesnici pracovat nejdou
a letos je
máme
tuze draho, musí to ješt
pro ten boží
ohe zdné
pokat,
chlívy.
jen když Váš muž by
zde hlavou stropu dosáhl. « »Jemináku, což je tak vysoký?* divila se selka. »Je vyšší a bytelnjší chlap než já,«
odpovdl
Nato jsme
si
sedlák.
ledacos vypravovali a já musila na
jich žádost povídat o
Praze
a jak to
v kraji
je.
je-
»A kde
doimovem?« ptá se mne sedlák. Povídám, kde byli moji a kde jsou nyní. »Tak daleko ?« opakovala Ana, »a paní se nestýská po mám?« »Hlúpá, zvyk |je druhá
rodie
pirozenost. Kdybys i
do kraje
—
a
mla
chlapce ráda,
šla
bys
nedbala na nic,« tak petrhl moji
s
ním
odpov
»Ba to nešla, radji do výmluvy, « eklo dve odhodlan a zakroutilo hlavou. »Však byste pece šla, Ano,« povídám nato, »jen kdyby ipro vás pišel hezký chlapec. V kraji je lépe než zde a jist by se vám líbitatík.
bych takového ani nechtla, a by si byl mne odtud odvedl. Kterak bych byla živa, s našima za týhoden ani jednu nepromluvit? Jednu jsem byla v Klatovech na put, ale se tam
lo.« »Paní, já
jako obrázek, který by
mn
tolik
256
stýskalo, že
jsem se ani nemohla modlit. « Ta-
—
kovou zpívá zde každý. Ten sladký domov. Já se jim nedivím, vždy jsem mla také již chvíle, kde bych byla mnoho za to dala, malou chvilinku v milých R pobýt, 8 mými si pohovoit a všecka pro mne drahá místa probhnout, a nejsem na svj domov svaz-kem pírody vázaná horákyn! Smála bych se, aby tak nkdo pišel a o kosmopolitismu jim kázal. Co by ekli?
—
»Tomu
spadly myšlenky, v
ho,
neví, co mluví. «
o-n
hlav
—
se
mu popudilo, necht
Z pístolku vytáhl sedlák knížky, které jsem mu pjila, na ledacos se vyptával a povídal, jak se to tení sedlákm líbilo, zvláš „Cesta do Arábie" a „Život Jana Augusty". Litoval, že o nás díve nevdl, mnohý dlouhý veer že by jim byl ušel. Nyní nastávají polní práce a krom nedle nezbývá oasu k tení. Když jsem odcházela, vyprovázela mne celá rodina až na zásep, kde stálo nkolik dvátek boso, ruce pod zástrkami složené, by se podívala na paní v klobúku. Sedlák mne ale vedl pes vlastní zahradu, bližší cestou dol. Jeho statek je první na cest z msta a stojí na zeleném vršku jak brál, což mi hned pi odchodu do oí padlo. »Sám jste si zahradu tak zídil?« ptám se hospodáe. »Sám; ten vršek byl suchý jako trn, táhl jsem tedy tikrát vodu pes nj, abych jej zvlažil. Polovici jsem posázel stromky a druhou polovici také (ješt posázím. Loský rok jsem ml hezky ovoce již a když to sousedé vidli, prosili hned, abych jim to štpování ukázal, že to budou také dlat. Proto také rád ítám, lovk se leccos nauí a neví, k emu toho poteba; a kdyby k niemu jinému, mám tu chasu jsou ty pástvy a tu jim všelicos povídám, co jsem etl, a oni jsou tomu rádi.« Baruška
—
17
257
Ješt mne
vyprovázel
kuis cesty
a
pi
rozejití
podala
jsem piíiinlivému, rozumnému hospodái ruku, pála dolbrého izdraví a pislíbila co nejdíve 'pijít „hejtú".
Když jsem došla k mstu, hrál na pedmstí houf chlapc míem a pokikovali na mimojdoucího Nmce: » volatý, tyrrohatý,« ale ten tomu 'nerozuml a šel svým flegmatickým, filosofickým krokem pes msto. Taikový pohraniní Nmec liší se tak od eského sedláka, že ho pozná, kdyby se i do eského kabátu ustrojil, a tebas slova neproimluvil, poziná ho po houpavém, váhavém chodu a té hrdé inevšimané tvái, na které jako by bylo napsáno „Já pán". Ostatn jsou dobí lidé a nevšimnou si nieho, jen když jim nechá bavorské na ipokoji. Zvláš pak se jich netkne, co dlá „das behmsche Vólkla".
Nme
Asi hodinu cesty od
pkný
je
a
msta
na severozápadní stran
zelený vrch, tak zvaný Hrádek
pod ním vesnice Oujezd. Je
to
stavení ihezky spoádané, u každého
(S(pitZ'berg),
roztomilá vesnice;
bu
zpedu
bu
zezadu ovocný sad a skoro u pátého statku vždy ko-
Uprosted kaplika. Statky nejsou v poadí míst postavena; tu jich je nkolik nízko v dole, nkolik výše a zase nkolik až na vršku. Ale ta porznost se šatá lípa.
slaveny, protože je vesnice na hrlbolatém
mn
práv si
do
pami
líbila.
té vesnice zašla.
a
vískala.
vstali
a
Ped
prahy hrály
si
dli, pod i
jednom sad si hovl tatík v Také moji známí sedli vn pod
chtli
li-
dvata tráv a máma
v sadech sedli muži, iženy, chlapci
a hovoili; v
mu
Bylo to v nedli odpoledne, když jsem
mne
lipou;
vést do sednice, ale zstala jsem
radji u nich a sedla k sedlákov matce, devadesátileté ilé staen. Jaik mi všickni dosvdovali, dlá si posud
258
«
všecko sama, pere, vaí, chodí na trávu Sluch
tuje.
—
vozem.
má
prý tak dobrý, že
Vysoké stáí není zde co
umel
lal
v
jsime již
stará:
— Nco
vidl
slyšel a
ipoli,
Když
a
za
neobyejného.
sama zápla-
humny
V zim
jet
rok,
v jedné vesnici sto a tíletý starec, který
na hrušku vylezl
m
nic
slyší
»A
a
ovoce esal jako mladý chlapec.
a
hodnou
d-
na podzim ipi esání ovoce
—
chvíli A'šelicos povídali, ptá se
jestlipak slyšela paní o
našem Kozinovi?«
oevím, zdali to pravé. Vy to jsem budete ovšem nejlépe vdt, když byl Kozina odtud?« »Ba to že byl tamhle z toho 9tatku,« ukazovala na jeden slyšela, ale
statek v dole. »Chcete-li, budu vám tu nešastnou píhodu povídat?« »Povídejte, budu ráda poslouchat. « »Nechte mine ipovídat, bábo, vy zanete zas od konce, namítal syn. »Jen mne nech, Honzo, ona mi ibude paní rozumt. « Druzí také na sedláka kieli, aby báb nekazil radost, a on ji musil nechat. Když si odikašlala,
—
zaala, jak
jí
syn
radil,
od zaátku.
as
»Za starých byli prý ti naši sedláci tuze váženi, velké svobody a eští králové je mli v lásce,
mli
protože byli bedliví, vrní
a
do boje jako ohe.
Nkde
msto a to se jmenuje Mediolán; tam nmecký císa a chtl je rozboit, pronechtli tamjší lidé poslouchat. eský král
až tuze daleko je
prý táhl (jednou tože ho
ním šli také naši Chodováci. Ped tím mstem je eka, tam se položili, ale nemohli nijak msta dobýt. Mezi Chody byl jeden jménem Psutka
mu
šel
na pomoc
a
s
(podnes jsou v jedné vesnici zde Psutkové); ten u
té
by
eky na
je
bylo
stráži, díval se
možná
dostat.
na
Tu
msto
vidí u
a
stál
pemýšlel, jak
mstské
zdi psa,
259
i
I
myslí
si:
nepustil
„Ten pes již
s
Hned to pes eku a když vidli, msta dostat, pokusili se leze zpátky.
msta, kterak
se dostal ven?" po chvilce vidl, kudy oznámil našemu králi, pustili se
je 2
více psa
oí
a
že je
možná tou dírou
o to a tak
mohli. Tenkrát dostali naši za
to,
ise
do
šastn msto peže
(byli
tak statní
a Psutka, že to vypátral, listy zlatými slovy psainé, dostali
velká práva a svobody; patili sice k mistu, ale
Od té doby jim pezdívali Psohlavci a jméno to nám podnes zstalo. Jaký as od té doby až k nešastné píhod s Kozinou uplynul, to vám íci nemohu, ani kterak se to stalo, že obec naše pišla v poddanství. Na Trhanovský zámek, pl hodiny odtud, pišel pán z ciziny, jménem Lamingar. Ten chtl, aby mu sedláci robotovali. Tenkrát byl naším rychtáem Kozina; jak to naízení pišlo, postavil se proti tomu a stál za všecky, necht pivodit, alby svá práva a svobody zadali. Ale Lamingar ho vyhlásil iz>a (buie a odsoudil k smrti. byli svobodni.
—
Když byl v Klatovech veden k poprav, zaaly zvony samy od sebe zvonit; a tu si mli hned ti zatvrzelí pánové pomyslit, když se takový zázrak stal, že tomu Pán nechce, ale oni na to nedbali; jen lidé ho litovali. Kozina šel k smrti hrdinsky a celou cestu si zpíval. (Píse ta se prý posud v okolí pamatuje.) Když stál již na popravním míst, oibrátil se k pánm, mezi nimiž také Lamingar byl, a zvolal: „Lamingare! do dne do roka t izvu ik soudu božímu!" Nato neekl již nic a byl odpr-aven. Jeho paní hýla mezi našinci, kteí pro rychtáe tuze želeli, a že ukrutn plakala a naíkala, obklopilo ji panstvo a když mdlobou sednout musila,
Bh
házeli
260
jí
do klína kroaiy (tolary). Ale ona je vyhodila
na zem
zase ty že
Od
jí
a
odpovdla:
imuže nenahradí."
„že jejich peníze nechce,
—
toho dne nebyl Lamingar nikdy sám, ale když se
schyloval rok ke konci a on posud zdráv byl,
dlat
z iKozinova vyzvání smích. Byl rok; a
zaal
si
den nato,
poslední do urité lhty, dal pipravit Lamingar hosti-
nu a sezval své pátele, by jej s nimi prohýil. Když bylo po hostin a již se pilo víno, podepe se Lamingar o lenoch vycpané sesle a povídá se smíchem: „Ha, ha, Kozino, rok a den je a já jsem posud zde!" To doekl, zernal,
svalil se
Staena jako
pny
se
tiše
zamlela
a muži,
zádumiv k ekl
na zem a víc nevzdechl. « a
po nás
mráz. Všickni mleli
podepené nahoe
hlavy v dlaních, hledli
zemi. »Ten tam
hospodá
šel
—
a zvedl
soudí spravedliv!«
temné oko k modré obloze.
Lamingar spadl, dlouho v zámku byla schována; ale v pokoji, co umel, nechtl žádný pebývat. Ml ti sestry a ty daly na usmíení po jeho smrti ti kamenné kíže a ti kapliky na tech vrchách pastavit. Okolo jednoho jsem šla; v dole je tyhranný podstavec, na kulatý sloupek a nahoe nízký kížek. Na postavci je vytesané jméno Ježíš a poet r. 1680. Za njaký as prodaly sestry panství hrabti StaSesle, z které
nm
diónoví a šly jinam.
»Kterak jsem vám
to,
paní povídala,« ozvala se zase
staena, »tak mi to vypravovala jedna selka, která byla 105
n
let stará.
ví o
tom
Ta
to slýchala
kjaždé
dít
od jiných
zde.
pamtník;
Také mi íkala
ostat-
ta stará,
až bude zase jednou vojna, že nevyhrajou naši, dokud nepijdou k tomu Psohlavci (nebo také buláci, co mají bílé larky a na ramenou bílé šrky). Ale ona asi již
261
žádná vojna u nás nebude,« do-konila stará
e.
ani inechceme, aby jaká byla; svatý pokoj !«
ozvali se
»Ba
druzí.
Mnohý nezakusil té rozkoše sedt za iparného dne pod košatým stromem na drnu a dívat se zelenými vtvemi k modré obloze. Blaho a volno bývá lovku v tom oikamžení a myšlenky jeho brzy ise smlým volným ptá-
etem vzhru
se vznášejí,
brzy
tiše
jedna druhou honí,
jako obláky, které ma blankytném nebi jako bílé
but
la-
iplují.
Nedávno hovla jsem
kam oko
si
kvtnou
tak lib pod
hlasy ptactva se ozývaly se všech stran a
ná panna, zdálo
svží líko; probudí
zem,
ta krás-
že v zamyšlení poslouchá.
se,
vrný
pitoulá vtík,
Zašumla
lipou;
pohlédlo, všude se zelenalo. Steré rznoznící
záletník
a
její,
se ze isna a
Tu
ee
zlehounka políbí
adra
její se
zachvjí.
zavlnilo vysoké žito, jako stíbrozelená
lípa,
hladina jezerní, a mezi ním se pohyboval strakatý dav lidu,
—
jako by ploval na jeho vlnách.
Byl to vesnický ismutný,
ale
poheb svobodného dvete; ovšem
velmi
pkný
Naped
pohled.
trubai, za nimi neslo šest droužek rakev.
zpsob,
bývá
že
Vedle droužek
dve
šli
za rakví šlo ješt šest
rodie
si
je
—
k hrobu neseno. každý kytku v ruce;
pár
a
potom teprve
panen
šátkm
ustoupit musila, do
nyní pékné vlasy kryjí a tak se od žen
vlasy
mla k
též.
zadu zesané
a
do
neliší.
ty vrko
ernou mašli a na konci každého Potom trochu nad elem bílý vínek ma dla
spletené; u zavazadla
262
svobodných
dva
Zde
vínky, co jsem iponejprv vidla, proto-
že ta krásná ozdoba
kterých
vrkoe
dvat
šli
a známí.
Dvata mla
Tmavé
od
jejich chlapci,
—
zpedu krásn vyšitý aneb krajkami vysazený. Pod vrkoemi se zaváže a konce též mížkami protkané visí kupedu. Na vrchu hlavy mla každá po rozmarýnoBulky prý vém vneku. Velmi ladn vyhlížely! mívaly jen dva vrkoe a vínky s ernýrn, erveným a modrým šmelcem vyšité. široký,
—
ervenými šátky ovšena a navrchu dlaných ikytek. Nkdy iprý dávají v šátku svázaný bochník chleba umrlému za hlavu, a ten se po pohbu v hospod rozkrájí a k pivu sní, ale pi tom Rakev
ibyla celá
vnec
ležel
pohbu Když
dvata
z
toho nebylo. se blížili
—
k vršku, kde jsem sedla, postavila
rakev dol, vstoupila k zadu
šest droužeik nici je kostel,
a
tch druhých
jsem s nimi. V nedaleiké veshbitov, tam jsme zastavili. Knz
vzalo. Šla
ji
u
nho
zpváci na nás ekali; rakev se postavila a obyejné obady se zapoaly. Když udlal knz nad zesnulou nevstou poslední kíž, pustili ji tyi chlaipci do úzké
a
komrky. Dvata vzali
kytky
sejmula
vneky
posypali nimi
a
její
chlapci
hlavy,
s
bílé
a
erven
oma-
lžko. Ruce majíc zalomené kleela sehnutá máti nad hrobem a naíkala hlasit: »Má ubohá Manko! Má dobrá dveko, již mne nebudeš víc tšit. Položili t do studeného hrobu a tvrdou lilínu maiházejí lované
na tvé dobré srdeko, které O, tatíku nebeský! Kterak
mne va;
—
mne jsi
tak
tuze
mohl takové
milovalo.
hoe
na
Smuten stál otec, ale nemluvil sloruce na prsou peložené díval se kalným okem do dopustit. «
hrobu. Jen chvílemi vyvinul se hluboký vzdech ze
nných
prsou
a ústa se
keovit
stáhla, ale tu
honem tvá širokým kloboukem, hy nebylo vidt silný jeho
plá. Pátelé
tšili ijak
obyejn
stís-
pikryl ná-
naíkající
263
«
má
matku, aby neplakala, že
mamá
nebe. Ale to jsou krvácející srdce
o jeden
stupe
blíž
do
Kdo by chtl potšit
slova.
matino!
Smutno mi bylo, když jsem šla za sklíenými rodii do malého kostelíku, a mnohá trpká upomínka mi srdce sevela. Jakž by to mohlo ale jinak u hrobu být; každý
má nkoho, ztratiti.
—
kterého
Knz
bu
oplakává, anebo se bojí
již
se pomodlil, lidé se
pomalu rozchá-
zvláš pospíchala svobodná chasa do hospody, kde památku mrtvé propili a protancovali na útraty rodi zemelé; tak to je zpsob. Ješt jednou se zastavili rodie u hrobu jediného miláka, udlali ti kíže a odešli za druhými. a
zeli,
Já a starý bulák, který vstal od níz^kého hrobu a na-
oi
posled rukávem uplakané
utel, byli jsme poslední
odcházející ze hbitova.
»Pjdete do hospody, ptám se
cesty po&polu?«
»A k
což byoh v
tanci
pjdeme »Vy
táto,
anebo
pjdeme kousek
ho.
hospod
ídil,
žíze nemám
dávno pešla. Nebudete-li se za
mne
tomu
dal; Šli
kdybych se za vás stydla, nebyla jsme tedy spolu.
mn
»Dnes se vaše dvata zvláš doibe vínky jim rozkošn sluší, « povídám na cest.
»To
je
tmi
má
e,
ale
ony mi
šátky zteštily.
to
Pann
pro ženu. Kdybyste vidla, jak za
mýoh mladých
se
pkn
stáhla,
líbila,
ty
neví; nevím vru,
co
šátek nepísluší, ten je
pkn
vyhlížela
dvata
pro podívanou aby byla. Do pásu hlavu samý vrko, fábory a na ele let,
istý vínek. Potom
264
chu
stydt,
spolu.
jste
bych se nabídla. «
ise 8
a
nemly krky
tak zadlané; ten byl
«
kolem okniží
holý,
nápnku**,
prsa
naped
a
vte
drcek*
s
granátem,
pes
mohl vymalovat, jak dívat nemohu, na
mi, každou
n
hezky vyhlížely. Ale te, ani se jako i na chlapce s krátkými vlasy a dlouhými kabáty. Ta chasa si inerozumí, a kdyby jim lovk co ekl, odpovdí, ,^že jim dají vlasy mnoho pletení a bulka že je
Chlapcm
studená.
Na mou a pece by nebylo
se šarka špiní a v
zim
neheje."
vru, tem svt se zvrátil; jaké to bývaly zimy, vzalo
dve
Sám jsem
hlavu pro celý svt.
plenu nebo šátek na již
pes
osmdesát
let
pláš ani šátek jsem posud neml na tle. Nebožka Hane, Pán jí dej lehký spánek, chodila poád s holým krkem v bulce a jen když byla tuhá stár, ale ani
Bh
zima,** vzala
dlouhý kožich. Já chodíval na volání
a
tebas hodinu jsem stával u okénka v lehké kazajce; bylo teplo, jako na isteše praštly zimou heby, a po muzice. Nevím, má-li ta chasa nyní rybí krev, anebo
mn
se za starý kroj stydí.
»To paráda.
jste trefil;
Vy
ohn
oni mají dost, ale ta šlakovitá
zde o té ertici málo víte a nesmíte
si
na
mládež pespíliš stžovat, ale pijte do kraje, tam uvidíte selky samé zlato a hedvábí, samou krajku a drahý šátek. Jich krásný kroj se jim zošklivil.« »I
bodejž je pan páter, pomalu budou nosit také
ei. ped dv-
kokrhele, ne?« vskoil mi starý se smíchem do dost.
Vte
lety ve své
otin
»Možná
mne, když jsem byla a vidla své krajanky, že jsem zlostí a lítostí div neplakala. Co jsem se natšila, až je uhlídám v tom pkném kroji, tu máš, ono se to hrnulo
ma
kterým se sepne u mužských a ženských zpedu nkteré ženy íkají také jen spínátko. ** Pentle, šnrovaná pes prsa.
* Spinadlo, koSile,
265
«
do kostela napolo po jené.
K emu
napolo po mastaku ustro-
sels.ku,
vyhlížely!
—
Se šatem složí sedlák
písn
prosté mravy, všecky staré obyeje, zdají hloupé a i
konen
svou krásnou
sprost,
uí
mstech
ve
e.
se to
e
a
hry
i
své
se
mu
opiením
zkazí tím
Mysle, že mluví po selsku píliš
po mstsku
pokažená,
a že
bývá
z
vtšího dílu
Za celý den bych vám, milý tatíku, nevypovdla všecku zkázu, která z parády pochází. »0h, milá paní, však a vím, že to za
erta
to je stará historie.
já
mám
toho dobrý rozum
z
eknu
nestojí a zvláš u sedláka.
ku píkladu u nás; díve si naše selky na všecko samy napedly, i na pleny, a hrubší vci i samy utkaly. plátno prodají a koupí bavlnné hadry ídké jako mlhu. Ovšem to nebylo zdarma, ale lovk k tomu poznenáhla pišel, ani nevdl jak, a byla to vc nepejen
Te
žitelná. iKdyž
dve dv
míval chlapec
nedlní sukn,
pknou
dv
šarku a kamizolu,
zástry
a pás,
kolik let a šetili toho jako zlata. Nyní
soukenné kabáty, mluvit!
Nemá-li
šarky
a
kazajky.
má
O
mli
to
na
sedlák dva
ženách hích
dvanácte sukní, kdož ví kolik
dra-
hých šnrovaek, zástr, plen a kabátk, není spokojena, a k tomu ješt pes obvili cois nového. Já vám povídám, dvakrát tolik stojí ten nynjší šat, a nevydrží polovic, co náš starý. Co ty selky hlav si mou, jak by nejlépe tu parádu vytloukly, a co
soust utrhnou, to mají náhrady. pijde-li
to
divu, že nás
Slova (blíže
ta
tak dál
a
dál,
Sám ert
sežere paráda
—
Pán Bh tresce !« pipomenula mi povst
asu
hub
svádí a
chléb.
Není
mého domova
krkonošských hor), kterou jsem jedenkrát v
jedné knize zaznamenanou tla. Za
266
«
je
inalá-
istaré
knížete Spyti-
«
hnvá
kopalo prý se tam
zaal penzi plýtvat
lid
kabát
hešit. Nosili prý u dlouhých
ženy jejich se zlatem
hodování
lesikly;
potrestal!
prýštilo,
Prameny,
z
a
zlaté knoflíky a
nebylo
a veselí
Tu
konce a dukáty plnými hrstmi rozhazovali.
Bh
m,
zlato, stíbro, železo a
zmarnlý
bohatstvím
ale
«
«
Pán
je
hojn
nichž se jim bohatství
ztratily a více neukázaly, takže se brzy ipro
ise
nouzi do hor musili utéci. Dlouho nato koupil
Barto Svato
svo-
si
Svatoovic a dal kopat. Ale každého ze šaoht mrtvého vytáhli. Lid nemyslil jinak, než že se v tom ukazuje prst Boží, a žádný do šacht nešel. Teprve po padesáti letech zaali a dokopali se uhlí, což se tam (v Svatoovicích) po tu dobu kope. »Ale vy povídáte, « pejala jsem opt e, »že ert jen ženy svádí, myslím, že nejsou muži o nic lepší, ba
bodu hornickou
nikterý
ze
marnijší ženy.«
je
»Já je nezastávám, kdyby sami na marnost netrpli, to nedovolili. Mohla by se žena aneb dcera
ženám by
opovážit a navsit bláznových flandr na sebe, aneb
zaít dokonce
cizí kroj,
za všecky peníze.
je
nkdy
»Nu, tedy bych ale,
s
byl
i
s
tak opelo,
muž pánem
dom,
v
ní strhal.
kdopak bude tak
prohlásil,
do kostela
muž
tvrdé hlaviky.
to
mluvit.
tu nikdo neslyší; kdybyste se ve
parád
ní nešel
nkolik
parádu!«
tžká vc; tebas
ženy .mívají »Ale
jen
chu na
že by jim pestala
»To
bych
já
Kdyby se
dají
vás na
Dobe,
velkém
rože
že
mst
nás
proti
jako svatého Va-
vince.
»E mají
co,
penz
o
mstech dost,
a
ani
o
panstvu nemluvím, když
bláznjí, jim to projde. Ale sedlák
267
«
««
má zstat pi a
«
istarém,
tomu
takové opieiií po jiných
je
záhub
pílišná marnost k
a nezíská tím než
posmch
doma tak jinde. U nás je to zpsob, co beztoho víte, chodíme všickni stejn ustrojeni. Zane-li nkdo novotu a druzí se mu vysmjí, rád to odloží, sic by
jak že
neobstál, ale
h
nkdy
potom vypudit. »Na ten izpsob by jeden dva zaali,
dvatm
již
šli
ekla
tebas
se zblázní
mohli
to
celá ves a to je
ale zase odložit;
A
by druzí za nimi.
o nošení vínku, ale
to
kdyby
jsem vašim
žádná nechce
zaít.
»Když ony si nco zamanou, to je tžko vyvracet, kdyby se s tmi chlapci co zaít dalo, byl by tomu hned konec; jen prohodit slovíko, s takovou že nebudou tanit, ani o ni stát, která nevezme vínek, hned ale
by
jej
ale
na vás
Ovšem
vzaly.
to, paní,
»Jen necht,
bývají
nkdy
ženské
nepadá, « omlouval se
vždy
já
mám nkdy
svévolné,
honem
starý.
také svou hla-
viku. »No, no, to bude k obstání. Myslím, že udlá
dve
nco
k vli, vždy ise íká: „Pro milého nic tžkého, pro milou tou mírou." Vte, že by si daly íci, dobré a rozumné slovo mnoho dokáže.
hochu
»Jistá pravda.«
»Moje Hane, Pán také
nkdy
a
jí
dej
vnou
vrtoohy, ale když jsem
byla by hned do byli spolu a
Bh
ohn
skoila.
jí
Pes
radost,
mla
dal dobré slovo,
padesát
let
jsme
pokojn, jako sto kvt, Vojna byla, vojáci každou chvíli
poád svorn
a
jsme dost zkusili. ma krku, drahota, starost o živnost a všelijaké jiné trampoty nás potkaly. Ze zaátku byli jsme pi rodiích, a že táta bohatší nevstu chtl a já ho nepo-
268
«
pepmé
ibyly
slechl,
«
hodiny; ale brzy jsem nastoupil
hospodáství, a bylo lépe.«
»To
je dost, že jste si
sml Hanu
nechtli, u vás se to zídka
»Ono
nkdy
to
druhé
platiti
když rodie
jinak hýt
nemže; kdyby
nevzal
si
hospodáství, bohatou, nemohl by vy-
pejme
ten, co
vzít,
stává.
vc
statek rozdlit je
a
tžká.
V
nkte-
rých vesnicích to nkolik sedlák udlalo, a nemá
ho nikdo
už musíme zstat
nic;
pi
z to-
starém poádku,
Ovšem, že si nemže ale ono se pece vzít, vle ženu podle vždy lovk z dvaceti jedno špatné manželství vydaí. Pijde mnoho na zvyk. Já si ovšem nedal tenkrát íci a snáze bych ohceme-li hospodáství
8Í
udržet.
byl smrt udlal, než vzal jinou. Ale
dve
jako kvt, ipaty
Dokud
jako zvon.
umela,
jí
byla živa,
Dvata
hlavy ani
že to
tšil
mne
svt, ale co
te
ty staré
písn
a tance
pe-
kupují nové ipísn a ty nemají ani
si
ani kousek
ipaty,
sitaré
byla
jako smutná bíza. Bože, co jsme se
sitojím
nazpívali, natancovali; stávají.
Hane
mluvily a celý den zpívala
noty.
Škoda
vn
vk,
pomíjí.
kdybych mla hodn mnoho penz, že bych poslala taneního mistra a malíe po echách, aby sebrali všecky kroje a tance. i»Milý
táto,
já
si
kolikrát imyslila,
Ale o písn nemusíte mít starost, ty jsou zachované. Pijte k nám a já vám jich ukáži ti knížky a tebas
vám
je zazpívám. Milý brachu, ty jsou
známé, zpívají
se
ped
králi a císai, a
že jsou
máme, doma eknou, že hloupé, a v cizin se líbí.
šipetne,
hned
pak
všecky sepsal ?«
»Tu
je
to
mu
to
vyložím. Ale
daleko široko
každému
se líbí.«
mst
jsou staré, v
A mn ješt povzte
nkdo
mn,
kdo-
269
«
«
»Jeden pán v Praze
je sesbíral a dal vytisknout.
»Posil ho Pán Bh, já se za nho pomodlím nejdíve se pijdu k vám podívat.
eí
S tou na jednu, myslila,
—
a co
jsme pišli na rozcestí, starý tatík
šel
na druhou stranu. Celou cestou jsem ale
já
kdyby
—
dali a páli.
se to stalo a napravilo, co
jsme
si
poví-
*
Malý kousek za
mstem
na jihoizápadní stran
je
vrch, z mihož je rozkošná vyhlídka na celé okolí.
Za
starodávna jmenoval
nm
co je ale na
stavn, íká
se
kolika dále od
i
vrch ten
se
vbec
Veselá Hora,
Vavinci
vy-
vrchu na svatém Vavinci; jen v
n-
kostelíek ke
msta
cti
sv.
ležících vesnicích užívá se istaro-
dávné jméno. Praví se, že byl kostelíek ten založen ke Vavinci od knížete Boleslava na podkování za
cti sv.
vítzství, které obdržel dne 10. srpna 955 v šumavských
Maary
nad
lesích
utíkajícími
Veselé
Hoe
pohanští
s
Lešs.kého pole,
kde
Díve prý obtovali na echové svým bohm. Vedle Ve-
poraženi byli od císae Otty
I.
Hory táhne se lesem pokrytý vrch Erinut. Tam jsem zamíila k osamlé myslivn, bydh si u starého myslivce a jeho pívtivé starušky odpointila a ped deštm se selé
ukryla, který byl nablízku.
Než jsem krok,
s
nebo
vršku
dol
sešla, zastavila
bylo položení krajiny
jsem na chvíli
pede mnou oku
vel-
mi píjemné. Z pozadí sahá temný les až skoro k samé nayslivn, nevelkému devnému, ale ist spoádanému to stavení:
porostlý,
zpedu (jakož
i
je ale
vroh dílem zorán, dílem travou
druhý vrch,
který se hned za ním
zdvíhá; teprve za tím se vlní modrozelené vrcholy hor
270
<:^ .
.
.
chlapci skákali
i
pes ohe.
(Str.
275.)
a
hrd
svá temena k obloze vypínají.
sedláka pracujícího
v
obilí selky plejíce
s
a
onde
vidt
sem tam sedí ervenými jako makoviky. Krávy
dobytkem v
poli;
u lesa o strom eže píšaly. Zpedu myslivny
pasou po vrchu
pasák, zpívá a
je
trávu a jejich hlavy s
šátky obvázané vyhlížejí zdáli a ovce se
Tu
a
hrádka, pleteným plotem
z
open je
stojí
malá
za-
proutí ohrazena; k zadní
každý štítek kvtem jak mléko okny na lavici sedí starý mysliPod obalen. bílým jest vec, kouí a pokikuje pes chvíli na pkné dva honící psy, kteí na zeleném drnu spolu laškují; rádi by krotkou drbež, kterou myslivcova krmí, rozplašili, kdyby
stran ovocný
sad, jehož
se nebáli pána.
ek
Jako lehká mlha sklání se pomalu
deští-
k zemi, by umdlévající oberstvil.
Myslivce se zdvihne, jak
mne
spatí, jde mi naproti
a vede do sednice, kde i staruška pívtiv mne uvítá. Starý otevel okno, by erstvý chlad vál do sednice, a kvtiny z oken postavil ven, k nimž se pidružila jeho malá vnuka, by rostla skropená májovým deštm. Myslivcova pinesla zatím chléb, erstvotou vonící máslo, s(klenici mléka; sedli jsme ke stolu, rozprávli a bylo nám milo. Když bylo po dešti vyprovodil mne myslivec kus cesty a ukázal, kudy mám jít do vesnice, kamž jsem vlastn šla. Opt jsem musila lézt na vrch, pod nímž teprve leží vesnice. Ptáci zase zpívali, obloha l)yla jasná, zem vydychovala tisícerou vni a já ji ssála plnou duší.
U
nkolik dtí honsata; tch se ptám, v kterém statku zstává sedlák N. »To je mj ddek,« zvolá modrooký kluina a nabídne se, že mne k nmu povede. Šel naped, já za ním a za mnou hejno dtí, které by byly rády vdly, koho to Hanton vede. Starý sedlák vsi páslo
BaruSka
—
18
273
na záspí, díval
stál
mi
paní, to se
do
vešla
dv
písn
Bh,
pojme
dál.
stál
u krbu
V
mine byl
mj
již
neodvratn
a
se
si
dve
bralo
jednu diví
a cihlapce a
mám
tú
s
to pestála, a já
Makéto, mestj,
Hibit, a
ona
kaiždý,
smetanu, paní
si
a
jaiko kara-
odbyté. Škoda, že
pjdu
umít
dost brzy za
chléb pines, pomazánku,
vezme
zá-
nyní
diví hospo-
selku tráva kryje, ta by vás byla ráda vidla. No,
musí
má!«
nedlní
dve pkné
zdravé jako višn. »Vidíte, paní,
daím,
vždy
t as
iprvodí opovdl, na mne díval.
okamžení vešla Markétka,
fiát a
slyším,
aby zlato pa-
Marky to, kde
ozval se hlas z komory, kde
nebo
a
mžeme
si
když mne dovedl do sednice. »Již jdu,«
volal na dceru,
stru,
vidím
jak
»Po takovém deštíku
víc zazpívat, to je lepší, než
Nu, ale
dalo.
»I vítám vás,
a zpíval.
inám jdete,« zvolal, sotva jsem
Jk
»Po(zdrav
vrat.
jste vesel, táto?«
o
na nebe
se
že
líbí,
dle libosti;« tak
porouel
ní.
med táta
— Všecko na-
mu do oka vstoupila. odporování proti hostinnosti je marné
a setel slzu, která
a kdyby nechtl jíst, zarmoutil by hospodáe, který by za neest pokládal, aby si host u nho ani chleba
mítání
a
lovk si
to
neukrojil.
»Táto!
To
ila?« ptalo
je ta
se
paní, co
dve,
nám
nepošlete tátu pro jinou, když se
»Milá paní, a
než
lovk
nkdy
ty
hezké knížky pj-
když bylo všecko
mn
vám
sneslo. »Pro6paik líbila?«
nohy
ty istaré
povídám.
neohtí
slúžit,
na Veselú Horu vyleze, sklesnou; nyní bez-
toho tání pestává. « »Až to bude moct jen být, piTiihnu sama k vám,«
ekla Markétka
a já
ji
pobídla, aby
jen piišla. Již
mnohokrát jsem
slyšela
o
svatojanských oihních
(na sv. Jana Ktitele) povídat, ale
274
nco
bližšího o
tom
«
mi nikdo povdít nemohl. Ptám se tedy starého sedláka, zdali lby on o tom co vdl. »Ba práv že vím, za mých mladých let jsme to dlávali, ale to jsme íkali »Jana pálit«. Mladá chaisa, trochu odrostlá, sebrala se a nana pílohy (úhor) aneb na pastvišata díví, nosila narovnala je do hranice a zapálila; když hoela hranice plamenem, vzali jsme se za ruce a výskajíce, okolo ohme
bu
jsme skákali a naposled, když se byla hranice snížila, chlapci skákali i pes ohe. Byl jsem již hospodáem,
nevím z jaké píiny, úedn zapovdlo a od té doby to u nás pomalu pomíjelo. Nyní to dlají jen pohraniní Nmci.« »A jaké písn jste pi tom zpívali ?« »Co komu napadlo,
ješt jsme
nkdy
Jana,
pálili
potom
jsme výskali bez ladu
se to, ale
a
skladu.
když jsme si ješt chvíli porozprávli a já se mla k odchodu, vzal starý klobouk a Šárku a pravil, že pjde na kus se mnou. »Na máte iped chlévem ten drn?« ptám se venku Mar-
To mi
tatík
povídal,
a
—
dvka, aby kouzelnice kravám neuarovaly. Na veer ped prvním májem se ten drn položí a svcenou vodou pokropí; kdyby kouzelnice pišla, nesmí drn pekroit, dokud všecku travioku nekétky. »I to dala naše stará
spoítá; než
je
s
tím hotova, kohout zakokrhá a ona
více žádné moci nemá. Ale táta íká, že to hích vit. « Já ipisvdila tatíkov ei a povídala
nkdy
klady, jaké následky
Ped
z
povr
árám jí
pí-
pocházejí.
mi padly do oí nastavné po vesnici máje, které jsem díve pehlídla. Ped statky v zemi zaraženy stály štíhlé vysoké smriny, jen košatý vrcholek byl celý nechán; ostatn byly všechny vtve olávraty
mány. Vždy kus
a
kus
ale zšíí petle v kolo
je
korá oloupána,
a
kus nechána,
vyezána. Na zeleném
vršíku byly
275
navšené rznobarevné fábory
z
harasu;
nejkrásnji
okrášlen byl máj u statku Markétky. »Je to zde zpsob,
stavt máje?« iptám se. »To je u nás ve zvyku. na prvního máje postaví se, kde jsou svobodná ve statku, máj. Má-li
dve
milého, postaví
V
noci
dvata jej
ten;
domácí chasa. Které dve by nemlo máj, té by se druhé vysmály. Nechce-li se dát chlapec zahanbit, vystrojí máj co nejpknji všelikými tretky. Nkdy neví dve ani, kdo jí máj po8tavil.« »Vy to také nevíte, Markétko?« šeptám dveti. Usmála se, pozdvihla, tla jsem sklopila oi, a když je ke nemá-li žádného, postaví
jej
mn
v niob zetelnou
odpov
tatíkova spekulace
kvt
na moji otázku.
lásky tvé nezniila!
v duchu hezkému dveti, když jsem se
^
276
s
— Jen
aby
pála jsem
ní louila.
OBSAH. 5
Baniška Sestry
62
Dlouhá nac
98
Výklad
i08
historie
Vesnický oibrázek
112
Dtské hry
124
Selská svatba v o^kolí domažlickém
Cesta
tz
....
135 151
pouti
Kávová spolenost
188
tyi
199
doby
207
Domácí nemoc Obrazy
z okolí
domažliokého
215
.
Rozlomné laSkance,
plné humoru.
ueseie Knihy
s
HurulnHem,
Ka^párhem a
Mnoho
ilustrací a
smíchu
v tchto knihách:
je
Hurvínkovo posvícení Kašpárkovy jarní radovánky Spejblv rodinný výlet Veselé Knihy jsou
tištény
píhody
tybarevným
offsetem na tuhém papíe.
Cena každé knihy
K doslání u
loutek
K
uum
i6.
—
hníiiKupce.
—
«
«
... .
.
«
.
.
.
IHalým ^kol^ékm a ^kolaékám z
I. títídj
vele doporuujeme:
Charousová
M.: »Pojdte, dti, mezi nás.«
K
Ilustroval V. Tauer.
Kár nik
F.:
»Z
tenáe L.:
Kubíka
J.
Ilustroval P.
Ilustroval P.
30.
erný.
K
25.
erný.
K
25.
erný.
K
25.
íst.«
Ilustroval P.
y>Chci být vojákem,.
K
Ilustroval Fr. Smatek.
»Mj
ilustr.
P.
Cena
erný.
K
25.
—
— — — — —
K
Vojna.
»/ž hezky tu.«
umím
Bohat
do íše zvíátek.
»Moje teníko. Ilustroval J.: » První tída kašika.«
Ilustroval
nejmenší K 30. —
formou provádí
poutavou
»Ukažt jak hezky teš.«
»í/ž
—
lásky.«
Autor-pedagog
Kozel
25.
25.
deníek. a II. svazek. Každá kniha jest samostatná. Každé dít samostatn pete. itelné velké hlkové písmo. Svaz. I.
62
ilustrací.
Tesaová
L.:
Svaz.
71 ilustrací á
II.
» Kašpárek
Ilustroval J. Vodrážka.
Veškeré
tyto
knihy jsou
jsou pro žactvo, jež
K
30.
—
si I.
-.
jde do svta.
K
30.
a
ureny
»Poupat«, »Studánky«
a pod.
tištny
te
z
— hlkovým písmem
. .. ..
.
.
. .
.
Poklady naší literatury: KYTICE.
Erben K.
J. Ilustroval
Brož.
Hálek
V.:
K
akademický malí
K
12.—, váz.
VEERNÍ
Fr. Vrobel. Broi.
K
8.
—
,
váz.
NA STATKU A V CHALOUPCE. Ilustroval Fr. Horník. Brožovaná K 30. — vázaná
Hálek
K
70.—.
PÍSNÉ.
malí
Ilustroval akad.
Vrobel.
Fr.
24.—. Velké vydání váz.
K
15.
—
40.
—
8.
—
V.:
,
KEST
Havlíek-Borovský K.:
malí
akad.
Ilustroval
Klicpera Ivan:
Fr.
JINDRA.
akademický malí Fr. Horník. skvostn vázaná K 30. Brožovaná K 20. Ilustroval
—
Mácha K.
H.:
Ilustroval
Brožovaná
Mácha K.
H.:
Ilustroval
Brožovaná
Nmcová
B.:
K
VLADIMÍRA. Kratochvíl. Brožovaná K SV.
,
—
CIKÁNI. akademický malí vázaná K 10.
—
Fr. Baruch. 22.
—
K
,
MÁJ. akademický malí
K
8.
—
Fr. Vrobel. 20.
—
K
vázaná
,
BABIKA.
akademický malí Fr. Horník. Malé vydání brožované K 15.—, vázané K 25.—. Velké vy-' vázané K 35. dání brož. K 25. Ilustroval
—
Nmcová
B.:
Ilustroval
Brožovaná
Nmcová
B.:
Ilustroval
Brožovaná
Nmcová
B.:
Ilustroval
Brožovaná
Nmcová
B.:
—
,
KARLA. akademický malí
K
20.
—
POHORSKÁ
Horník.
akademický malí Fr. Horník. skvostn vázaná K 28. K 18.
—
,
—
V ZÁMKU A PODZÁMÍ. akademický malí
K
18.
—
Fr. Horník. 28.
—
K
vázaná
,
BARUŠKA.
Ilustroval Fr. Horník.
Neruda
Fr.
K 30. — VESNICE.
vázaná
,
K
Brožovaná
18.—, vázaná
MALOSTRANSKÉ POVÍDKY.
J.: Ilustroval
Brožovaná
akademický malí
K
Šmilovský A. V.:
20.
—
vázaná
,
ZA
Horník.
30.
—
RANNÍCH ERVÁNK.
akademický malí vázaná Brožovaná K 12. Ilustroval
—
Fr.
K
,
Fr. Horník. 24.
K
—
Na sklad u každého knihkupce.
K
28.—.
