Blízko a přece tak daleko

Blízko a přece tak daleko

Steven Carter Julia Sokolová

Blízko a přece tak daleko Obava ze vztahů a její následky Přeložila Michaela Vitíková

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Carter, Steven Blízko a přece tak daleko / Steven Carter a Julia Sokolová ; [ z anglického originálu ... přeložila Michaela Vitíková]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2015. -- 294 s. Název originálu.: He’s scared, she’s scared ISBN 978-80-7500-108-5 316.346.2 * 316.472.42 * 177.6 * 316.772.4 * 316.474 * 316.48 * 316.648.4 - muži a ženy - partnerské vztahy - interpersonální komunikace - partnerský výběr - interpersonální konflikty - změna postoje - příručky - rozhovory 316.4/.7 - Sociální interakce [18]

Tento překlad byl vydán ve spolupráci s Delacorte Press, součástí skupiny The Random House Publishing Group, divizí společnosti Random House, Inc. Steven Carter a Julia Sokolová Blízko a přece tak daleko He’s scared, she’s scared Copyright © Steven Carter and Julia Sokol Coopersmith, 1993 Translation © Michaela Vitíková, 2013 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2015 ISBN 978-80-7500-108-5

Obsah Slovo čtenářům Poděkování Úvod

7 8 9

Část 1 Obava z toho, co bychom si přáli 17 1 O jakou obavu vlastně jde? 19 2 Obavy a přání ve vztazích 45 3 Útěky a návraty – aktivní postoje ke vztahovým problémům 67 4 Oběti a milé typy – pasivní postoje ke vztahovým problémům 93 5 „Miluji tě, ale…“ 117 6 Získat odstup 139

Část 2 Porozumět obavám a otevřeně se postavit problémům 7 Pochopit vlastní chování 8 Prozkoumat vlastní pocity a obavy 9 Porozumět mechanismu problémů 10 Jen vztahy, které za to stojí

157 159 175 199 227

Příloha Řešení problémů a změna vztahů – příručka pro vás a vašeho partnera 245 1 Naučit se novému chování 247 2 Ukončení problematického vztahu 277 5

Slovo čtenářům Jsme autoři, nikoliv terapeuti. Naše poznatky vycházejí v první řadě z našich vlastních zkušeností a také z mnoha rozhovorů s muži a ženami, kteří bojují různými způsoby s problémy, které jsou popsány v této knize. Tím chceme naznačit, že přečtení této knihy není náhradou za profesionální psychologickou pomoc. Tím nesnižujeme námi zprostředkované informace ani osobní zkušenosti, o které se s námi lidé v mnoha rozhovorech podělili. Je ale nutné si uvědomit, kde jsou hranice této knihy. Problémy každého člověka jsou jedinečné a zaslouží si individuální pozornost. Naše kniha má sloužit jako výchozí bod v tomto procesu.

7

Poděkování Kniha tohoto typu by se nedala dokončit bez velké pomoci a podpory. Chtěli bychom vyjádřit naše díky všem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o její realizaci. V první řadě především děkujeme těm četným mužům a ženám, se kterými jsme mohli vést rozhovory a kteří nám věnovali opravdu hodně svého času. Díky jejich otevřenosti obsahuje tato kniha skutečnou studnici hodnotných zkušeností. Díky patří také naší lektorce Jackie Cantor za její intenzivní podporu. Bez její pomoci by tato kniha nevznikla. Naší agentce Barbaře Lowenstein děkujeme za to, že jsme nikdy neztratili víru v sebe a v náš projekt. Chtěli bychom tímto vzdát hold celé řadě osob za jejich kreativní příspěvky, jsou to: Peter Coopersmith, Frederick Friedel, Eric Weiss, Nancy Weiss, Dona Miller, Dr. Irene Harword a M. J. Kelly. Jim všem upřímné díky. Zcela zvláštní poděkování patří těm, kteří byli určitým způsobem nepostradatelní: Ken Starr, Michael Frankfurt, Helen Sokol, Marilyn a John Whitney, Sonja Eisenberg, Michael Petruzillo, Cheryl Pelavin, Cheryl Barnes Cabasso, Matt Stolper, Norman Haggie, Paul Trudeau, Stacey Cahn, Randy Levine Miller, Sheila Starr, Joshua Levine, Alfred a Sydelle Carter, Jane Brinker, Bob Tabian, Sloan Harris, Al Secunda, Leonard Post, Charles Bernstein, Chip Kaplan, Neil Anderson a Rita Williams. Mimořádný dík posíláme Donu Schimelfenigovi – za jeho pochopení pro všechny ty telefonáty a hodiny strávené u počítače. A nakonec děkujeme čtyřnohým a dětem – Paddingtonovi, Carle, Maggie, Tomovi a Huckovi – za jejich lásku zcela beze strachu ze vztahů.

8

Úvod Jsou lidé, kteří za celý svůj život nezažijí obavu ze vztahů ani ho neznají u ostatních. Pro mnoho jiných je tento problém stále se opakujícím a převládajícím tématem většiny, pokud ne všech jejich vztahů. Někteří z nich by mohli určitě vyprávět o tom, jakou roli u nich hrají problémy ve vztazích. Několik příkladů: • Milujete-li někoho, kdo utíká od vás a od lásky, kterou mu chcete dát, pak se musíte vyrovnat s jeho problémy ve vztazích. • Pokud vaše přání „mít prostor pro sebe“ hraje roli ve všech vašich dosavadních vztazích, pak máte bezpochyby problém s pevným vztahem a pravděpodobně to také víte. • Pokud jste nikdy nebyli schopni udržet po delší dobu pevný vztah i přesto, že jste se hodně a vytrvale snažili, jistě o svém problému víte. • Máte-li velmi silnou potřebu udržet si nezávislost a žít jako „single“ a s manželstvím se vám pojí hrůza, že vám někdo přistřihne křidélka, pak zřejmě víte o svém přání vyhnout se pevnému vztahu. Ale mnozí z nás si tyto vztahové problémy vůbec neuvědomují. Ukrývají se v různých podobách: • Uvědomíte-li si, že dáváte přednost zidealizovaným fantaziím před reálným partnerem se všemi jeho slabostmi, pak si možná neuvědomujete, jaký vliv na váš život má strach ze vztahů. • Pokud si pořád začínáte s partnery, kteří se k vám nehodí nebo kteří nejsou k mání, pak vám asi ušlo, jaký podíl mají vaše vlastní problémy na opakovaných ztroskotáních vašich vztahů. • Jste-li příliš kritičtí k možným partnerům, pak zřejmě nevíte, nakolik jsou příčinou problémy se vztahy. • Nejste-li schopni se po ztroskotaném vztahu znovu postavit na nohy, pak možná přehlížíte, jak moc tento stav ochrnutí souvisí s vašimi vlastními obavami. 9


• Vyděsí-li něco z vašeho způsobu života vašeho potencionálního partnera, pak zřejmě nevíte, jaké překážky sami budujete, abyste zabránili možnému vztahu. V této knize se chceme podrobně zabývat problémy a nejistotami, které se týkají tématu „pevný vztah“, a zjistit, jak dalece jsou těžkosti, které muži a ženy mají s nalezením dlouhodobé lásky a bezpečí, příčinou těchto problémů. Často se nedokážeme vyrovnat s obavami, které v nás vyvolávají pevné vztahy, komplikovaným způsobem řešíme, jak se vyhnout pevným svazkům a problémům ve vztazích, které by mohly v našem životě způsobovat chaos. Často jsme od mužů a žen slyšeli, kolik času a energie věnovali tomu, aby upevnili vztah, kterému se partner vehementně bránil. Je pro ně velmi těžké pochopit, že problém se vztahy mají oni sami. Často si naopak myslí, že by pevný vztah velmi chtěli. Pokud se to týká také vás, velmi dobře to chápeme. Mějte chvíli strpení, ukážeme vám, jak vás do této nepříjemné situace vtáhly vaše vlastní problémy. Mnoho žen bylo poprvé zblízka konfrontováno se svými problémy se vázat, když měly vztah, ve kterém byl partner nerozhodný. Budeme se proto snažit ukázat různé strachy a nejistoty z pohledu obou zúčastněných – muže i ženy, abyste zjistili, jak se pak projevují ve vztazích. Uvědomujeme si, jak je nebezpečné mluvit o strachu ze vztahu obecně. Existuje velké množství důvodů, proč lidé mají problémy vstupovat do pevných svazků. Mnoho žen má strach, a zcela oprávněně, že zůstanou „uvězněny“ v tradičním manželství, které jim poskytne málo prostoru pro jejich rozvoj. Muži se zase více obávají, že na ně bude uvalena role živitele a tím finanční zodpovědnost za rodinu. Mnozí lidé se vzpírají založit rodinu, která by možná nefungovala o nic lépe než rodina jejich rodičů, jiní otálejí při myšlence na manželskou věrnost nebo při představě, že by láska měla vydržet celý život. Někteří mají reálné a pochopitelné důvody, jiní neumějí vysvětlit, proč v nich myšlenka na pevný vztah vzbuzuje hlodavý strach. Existuje určitě bezpočet důvodů, proč jsou pevné svazky zpochybňovány. 10

Úvod

Musíme také zohlednit určité odstupňování problému, který muži a ženy prožívají zcela odlišně. U některých vyvolá pomyšlení na pevný svazek pouze lehkou nevolnost nebo trochu nervozity, zatímco jiní reagují mnohem prudčeji a některých se dokonce zmocní panika – pak už mluvíme o vztahové fobii. Mnozí lidé jsou nervózní již pouze z toho, když se zmíní téma manželství, další objeví své strachy teprve po svatebním dni. Budeme mluvit o jednotlivých důvodech strachu a zabývat se různými stupni a druhy strachu ze vztahu, a stejně tak podmínkami, za nichž se objevují. V této souvislosti se pokusíme zprostředkovat náhledy do „fobických vztahů“, do vztahů, které jsou charakterizovány tím, že jeden partner očekává „víc“ a ten druhý se dožaduje „více prostoru pro sebe“. Také objasníme, co se děje, když takové vztahy získají vynucený charakter. Každý má svoji definici pro pojem pevný svazek. Pro jednoho je to jednoduše manželství a nic méně nepřichází v úvahu, pro druhého to znamená ochotu pracovat na pevném vztahu dvou lidí, někteří pod tím prostě vnímají pouze blízkost. Pro další je to ode všeho trochu. My definujeme pevný vztah jako příslib být partnerem s dobrými úmysly v monogamním, časově neomezeném, zodpovědném a reálném vztahu. Toto se nám zdá rozumné a obecně dost dodržované. Mluvit o spojení pouze v souvislosti s manželstvím považujeme za stejně nesmyslné jako názor, že manželství samo o sobě je prubířským kamenem, zda máme fobii ze vztahu či nikoli, ale k tomu se ještě vrátíme. Dobré úmysly jsou to nejdůležitější, co lze do vztahu přinést, jsou mnohem důležitější než oddací list, protože zahrnují ochotu pracovat na vztahu a řešit problémy. To neznamená, že si necháte všechno líbit jenom proto, aby vztah existoval, a zrovna tak se nebudete nutit setrvávat v nešťastném nebo nenaplňujícím vztahu s partnerem, který se vůbec nesnaží. Do vztahu je důležité vnést upřímnost a otevřenost. Dobré úmysly neznamenají, že neustále zametáte pod koberec všechna nedorozumění, ale že vám budoucnost vašeho vztahu leží upřímně na srdci. Monogamie je důležitou součástí každého pevného vztahu. Jistě mnozí o tom mají jiné mínění a považují tuto představu za příliš konzervativní 11


nebo staromódní. Existují také páry, které považují své partnerství za pevné a dlouhodobé, ale mají sexuální kontakty s jinými lidmi. My přesto považujeme monogamii za jednu z podstatných částí opravdového vztahu. Časová neomezenost znamená možnost dlouhodobě ve vztahu pokračovat. Časově neomezený vztah nabízí prostor pro růst a proměnu a zároveň ochranu pro emocionální investice obou partnerů. To znamená, že partneři spolu zůstanou, nejen pokud vztah dobře funguje, ale jsou také připraveni, pokud je potřeba, na něm pracovat. Časová neomezenost obsahuje také optimistický pohled do budoucnosti, nikoliv pohled kupředu spojený se strachem. Opravdové spojení je nemyslitelné bez přijetí odpovědnosti – za vztah, za partnera a za sebe. Odpovědnost může znamenat mnohé. Například nemá se slibovat více, než čeho je člověk emocionálně schopen, a neschovávat žádné pocity, které může vyjádřit. Zodpovědné chování je slib zůstat citlivý k pocitům partnera a neutíkat pryč, když přijde strach. Rozhodující je také realistický postoj. Spojit se pevně s nějakým člověkem vyžaduje zbavit se fantazijních představ a přijmout partnera se všemi jeho chybami, slabinami a vrtochy. Dobré úmysly, monogamie, časová neomezenost, odpovědnost a realismus – to jsou charakteristické znaky, které vyjadřují ochotu zůstat ve vztahu a pracovat na něm i v době, kdy by bylo lehčí ho jednoduše ukončit. V tomto je pro nás ukryta podstata pevného vztahu.

Proč byste měli číst tuto knihu Většinou nás na to, že máme problémy se vztahy, upozorní lidé, kteří pro nás něco znamenají. Možná někdo z vás čtete tuto knihu na doporučení přátel, kteří si myslí, že utíkáte z důležitých vztahů. Možná vám někdo řekl, že se ve vztahu příliš šťouráte, než se rozhodnete do něho vstoupit. Pokud to tak je, vězte, prosím, že to nemá být odsouzení. Pokud máte problémy, neznamená to ale, že jste hrozný člověk nebo že jste nějaký 12

Úvod

divný. Jste prostě ten, kdo bojuje se strachem. Doufáme, že tím, že důkladně rozebereme zvyklosti, kterými se strach dostává do vašeho života, osvětlíme aspekty vašich problémů a chování ve vztazích. Možná, že čtete tuto knihu, protože máte partnera, který utíká od vaší lásky. Víme, jak tíživé to může být, a pokusíme se vám ukázat nové cesty, jak konstruktivně s touto situací zacházet. Poté, co jsme mnoho let prováděli rozhovory, jsme přesvědčeni, že lidé se vztahovými problémy se do určité míry vzájemně přitahují. Proto vás prosíme, abyste tuto knihu četli s otevřenou myslí a připustili možnost, že vaše vlastní problémy přispěly ke stále stejným nešťastným volbám v lásce. Upřímně doufáme, že vám pohled na to, jakým způsobem ovlivňuje strach ze vztahu váš život, pomůže přikročit k nutným změnám a konečně získat lásku, kterou hledáte.

Příliš málo pozornosti pro problémy žen V roce 1987 jsme poprvé otevřeli diskuzi o „syndromu vztahové fobie“ v naší knize „Proč muži neumějí milovat“. Ještě dnes jsme na to velmi pyšní, protože si myslíme, že tato kniha pomohla mnoha lidem. Ale mezitím jsme přišli na to, že byla chyba nemluvit více o strachu žen. Samozřejmě jsme také zmínili, že i některé ženy vytvářejí bariéry proti pevnému vztahu, ale téma jsme opustili po tomto krátkém upozornění a vrátili jsme se k tématu, které jsme považovali za poutavější. Přestože naši partneři pro rozhovory v knize „Proč muži neumějí milovat“ byli vybíráni náhodně, ženy téměř nikdy nemluvily o svém vlastním strachu ze vztahu. Místo toho jsme poslouchali příběhy – jeden za druhým – o mužích, kteří před láskou utekli. Na druhé straně, žádní z mužů, s nimiž jsme hovořili, nemluvili, přesto že k tomu měli mnoho příležitostí, o ženách, které by se vztahu vyhýbaly. Více se koncentrovali na své vlastní strachy. Mezitím se obraz změnil. Dorostla skeptická generace, která již slyšela hodně o manželských krizích a rozbitých rodinách, a stala se tak 13


mnohem citlivější vůči problémům s pevnými vztahy. V posledních osmi letech, od doby, kdy jsme začali s prvními rozhovory o problémech ve vztazích, jsme zaznamenali hlubokou změnu v názorech a postojích. Ženy mají dnes zcela vyhraněný smysl pro svoji vlastní nezávislost a sílu. Častěji zpochybňují přednosti tradičních vztahů a zvažují i nedostatky. Začínají si více uvědomovat vlastní strachy a vliv, který tyto pochybnosti mají na jejich chování ve vztazích. Muž, který se nechce vázat, nachází svůj protějšek v ženě, která si tím také není jista. Díky mnohým rozhovorům v minulých letech a četným mailům jsme si ujasnili jednu věc: strach ze vztahů není výhradně mužskou doménou. Tento syndrom překračuje hranice mezi oběma pohlavími. U mužů je sice více patrný, ale také mnoho žen by o něm mohlo vyprávět a jejich počet stále vzrůstá. Ze začátku bylo snadné obviňovat z většiny konfliktů ve vztahu muže. Jejich destruktivní chování bylo příliš patrné. Dnes také víme, jak se projevují vztahové problémy žen v jejich výběru partnera, představách, pocitech, snech a v jejich chování. Ženám, které známe, záleží hodně na převzetí odpovědnosti za svůj život a vztah. Nechtějí být viděny pouze jako oběti, ale chtějí pochopit svoji vlastní roli ve vztazích a lépe s ní zacházet. To neznamená, že muže osvobodíme od všech jejich hříchů a odpustíme jim destruktivní chování. Je ještě stále mnoho situací a vztahů, ve kterých muži mají neoprávněnou výhodu, a s tím by se v budoucnu mělo počítat. Od vydání knihy „Proč muži neumějí milovat“ jsme pochopili, že existuje ještě druhá strana partnerských fobií, na nichž se částečně podílí žena z důvodů, které chceme v této knize osvětlit. Může zaujmout aktivní nebo pasivní roli, její úloha je však nezpochybnitelná. Stále více žen si uvědomuje, že samy na sebe vytváří tlak vdát se. Mnoho těchto žen si stěžuje, že jsou unavené z pocitů viny, protože nesplnily očekávání rodičů a společenské normy. Nechtěli bychom, aby se s námi cítily ještě více pod tlakem. V této knize nám nejde o to, zda zůstat svobodný, nebo se oženit či vdát, ale o pochopení svého vlastního 14

Úvod

vzoru chování, o to rozhodnout se dobře a vyhnout se destruktivnímu vztahu.

Naše vlastní strachy ze vztahů Začali jsme psát o strachu ze vztahů, protože my sami jsme s nimi mnoho let bojovali: se strachem, s útěkem ze vztahů a se vztahy s partnery, kteří utíkali od nás. Jako autorům nám nejde pouze o vědecký aspekt, ale také o to, abychom se naučili lépe chápat sami sebe. Problémy ve vztazích se nás týkají zrovna tak jako čtenářů, nestojíme mimo.

Vztah jako svobodné rozhodnutí Strachy ze vztahů jsou částí ceny, kterou platíme za to, že se můžeme svobodně rozhodnout. Tato svoboda přináší nebezpečí, že ji opět ztratíme. To je důležitý aspekt. Strach ze vztahu není sám o sobě problémem. Pokud ovšem vy nebo někdo jiný tím trpíte, pak se problémem stává. Je důležité, abyste si ujasnili, jak vaše vlastní chování může zranit někoho jiného. I z tohoto uvědomění si je možné odvodit důsledky a provést změny. Proto se v závěrečné části této knihy ve dvou kapitolách zabýváme možnostmi, jak oba partneři mohou změnit své chování ve vztahu. O problémech ve vztazích se dnes mluví mnohem více než dříve, ale to v žádném případě neznamená, že většinu z nás by nezajímalo pevné partnerství. Mnoho lidí chce přes všechny strachy a nejistoty vědět, jak vybudovat pevný a trvalý vztah a zachovat jej. Chtějí vědět, jak najít toho správného partnera, jak se správným partnerem stát a jak se nejlépe přiblížit k cíli, jímž je pevné partnerství.

15

ČÁST 1 OBAVA Z TOHO, CO BYCHOM SI PŘÁLI „Pokaždé, když už jsme tak daleko, že bychom uzavřeli pevný svazek, jeden z nás udělá něco a všechno zničí.“ Jonathan, 28 let „Při myšlence na manželství a rodinu mě přepadne strach… Chci lásku, ale když si představím, jak by to vypadalo žít s docela běžným manželem a dětmi pod jednou střechou, cítím hrůzu.“ Marcie, 32 let „Barbara je skvělá žena, ale brát si ji nechci…. Každopádně ne ještě teď. Nechci jí ublížit, ale tomu se nedá zabránit. Buď si ji vezmu a učiním ji šťastnou, nebo odmítnu a zlomím jí srdce.“ Daniel, 36 let „Chce ode mě víc, než já od něho. Nechci ho ztratit, ale neměl by mě neustále bombardovat otázkami o naší budoucnosti.“ Angela, 33 let „Všichni muži, na kterých mi opravdu záleželo, nesnášeli blízkost. Je problém ve mně? Nebo v nich? Co je špatně?“ Nancy, 39 let 17


Zrušil jsem jedno zasnoubení, jsem jednou rozvedený a rozbil jsem přinejmenším půl tuctu vážných známostí, protože neumím zakotvit. Mám už dost zářezů na pažbě… Když už nic, tak jsem aspoň upřímný.“ Robert, 45 let

18

1 O jakou obavu vlastně jde?

V určitém smyslu jsme všichni přetahováni mezi dvěma základními přáními. Na jedné straně má každý z nás potřebu splynout s druhým člověkem v celek. Na druhou stranu pociťujeme zrovna takovou potřebu nezávislosti a svobody dělat rozhodnutí bez tlaku ke kompromisům. Konflikt mezi těmito dvěma diametrálními protiklady a možnosti jeho řešení jsou důležitým tématem této knihy. Pokud někdo vstoupí do pevného svazku s jiným člověkem, musí neodvratně brát v potaz kompromisy a určité omezení své vlastní svobody. Není vzácné, že vzniká hněv, strach a nejistota. Kdo se na druhou stranu neváže, platí emoční cenu v podobě osamělosti, pocitu, že něco promeškal, a odcizení. To je dilema, před kterým nikdo nemůže utéci. Mnoho let se mluví o tom, jak těžké je pro muže vypořádat se s pevným svazkem. „Vzdorovitý ženich“ je v naší společnosti známá postava. Zrovna tak lze ale najít ženy, které se bojí. Některé se ke svým strachům a problémům otevřeně hlásí. Obávají se, že budou v běžné domácnosti přivázány ke sporáku. Hezký domeček se zahradou a dřevěným plotem pro ně není žádná výhra, nýbrž zlý sen. Ale co s ženami, které říkají, že toto je právě to pravé a nemohou to najít? Jen těžko si dokážeme představit, že právě ony utíkají před dlouhodobým vztahem. Pokaždé, když se dívají na své chování ve vztahu s muži, vzpomínají si především na lásku, náklonnost a připravenost 19


na pevný svazek, kterými muže zahrnuly. Jejich představa je taková: sem s muži, kteří budou chodit každý večer domů z práce ve stejném čase, sem s dětmi, s večery, kdy se na zahradě griluje, a sem se společným kontem. Pokud jim chcete vysvětlit, že ony samy mají problém s pevným vztahem, odpoví vám: Já ale ne! Doporučí nám, že bychom měli spíše mluvit s muži o jejich životech. To oni mají problémy. Tomuto neodporujeme, ale jejich problémy souvisí přímo s tím, že lásku, kterou hledají, nemohou najít. Kvůli vlastní obraně by tyto ženy měly vědět více i o chování svého partnera, ale také porozumět lépe samy sobě. Ještě to není tak dávno, co ženy a muži uzavírali svazek na celý život, aniž by to příliš rozebírali. Společenská norma to tak chtěla a většina se dle toho chovala. Kdo se vzpíral, byl považován za podivína, starou pannu, mamánka nebo hlupáka. Prostě to tak bylo. Vycházelo se z toho, že muži se jednoduše oženit musí, musí mít pravidelný sex a pak tady pro ně byl někdo, kdo vařil, umýval nádobí a staral se o děti. Ženy zase na druhou stranu potřebovaly otce pro své děti, ochránce a někoho, kdo vydělával peníze. Samozřejmě oběma pohlavím záleželo také na lásce a přátelství, ale jak se tenkrát věci braly, manželé zde v prvé řadě byli proto, aby uspokojili základní požadavky. Nikdo si neuměl představit, že muži také docela obstojně vaří, přebalí mimino nebo jsou schopni vyprat prádlo. A samozřejmě nikdo nevěřil, že by ženy mohly mít úspěch v zaměstnání. Manželství obsahovalo více než vášeň a city, bylo vyloženě praktickým řešením pro závažné problémy všedního dne. Ale pak se věci začaly náhle měnit a silně otřásly základy manželství. Nástup změn začal v šedesátých letech. Na trh přišly antikoncepční pilulky, které umožnily všem ženám chránit se zcela legálně a pohodlně. V roce 1966 Masters a Johnsonová prezentovali své práce a „sexuální revoluce“ nabrala na obrátkách. Okamžitě změnila přístup k tématu vztahů. Nejdůležitější zřejmě bylo, že se nemusí žít v jednom pevném svazku, aby on či ona měli pravidelný sex. Toto poselství nejrychleji zaregistrovali muži, kteří houfně konstatovali, že už nemusí stát před oltářem, aby přemluvili ženy ke sdílení jednoho lože. Netrvalo dlouho a o slovo se 20

1 – O jakou obavu vlastně jde?

začaly hlásit ženy a stěžovaly si, že jejich přátelé mají „problémy“ s pevnými vztahy. Svět mužů náhle vypadal, jako kdyby ho postihla epidemie, jejíž symptom spočíval v odstranění klasické formy manželství. Všichni známe příběhy mužů, kteří pro sebe potřebovali více času nebo prostoru, nebyli si zcela jisti, jestli už měli dost žen, anebo příliš často poznali ty nepravé. Mezitím se muži naučili docela dobře zvládat domácnost. V polovině sedmdesátých let začalo hnutí žen nést ovoce. Rostlo sebevědomí žen v práci a přibývalo stále více mladých žen, které se uměly prosadit i bez „lepší polovičky“. Změnily se i jiné postoje. Role matky samoživitelky je tak jako dříve spjata s finančními těžkostmi, ale už není odsuzována společností. Mnoho žen si ji dnes vybírá vědomě. A nezapomeňme na ty všechny, které se ptají, zda vůbec roli matky chtějí hrát. Dnes zažíváme první generaci žen, která vyrostla po období ženského hnutí. Každý den se stále více z nich rozhoduje proti tradičnímu svazku, dovedou si představit naplněný život i bez manžela. Jak to bylo před sexuální revolucí? Nikdo neměl strach z pevných svazků? A jak to bylo v čase našich babiček? Samozřejmě že i tenkrát byl strach z pevných vztahů. Vždyť je to zcela přirozená reakce člověka. Když ale porovnáme strach z „vězení“ manželství s problémy, když se člověk neožení či nevdá – sociální zavržení, ekonomická nejistota, zřídka nebo žádný pohlavní styk – potom se rychle ukáže, že strach z osamění musí být větší než strach z manželské těsnosti. Dnes je možnost více alternativ především pro ženy a méně důvodů pro to zůstávat sám. Samozřejmě se tím skutečnost velmi zjednodušila. Každý člověk má jiné poměry a ekonomické vztahy. Faktem ale zůstává, že nutnost vstoupit do pevného vztahu a zůstat v něm není stejná jako dříve, ať už máte strach nebo ne. A pro většinu z nás to přináší problémy.

21

Blízko a přece tak daleko

Recommend Documents