Blbnutí s chemií nemůže dlouho vydržet Interview s Janem a Ivou Dvorskými. Pro mnoho lidí na planetě symbol Vánoc Sob polární

Interview s Janem a Ivou Dvorskými

Pro mnoho lidí na planetě symbol Vánoc Sob polární

Když je třeba zakročit co nejdříve Infekce

Canicross: Vyběhněte se smečkou Inspirace

eraci n e g e r Vše o zvířat: t.cz ne www.e

rgyve

www.energyvet.cz

zima 2015

Blbnutí s chemií nemůže dlouho vydržet

magazín ANIMAL Klubový magazín společnosti Energy Group, a. s. Cena: 12 Kč Ročník 4 / Číslo 12 – zima 2015 Šéfredaktor: Stanislav D. Břeň Autoři: MVDr. Lubomír Chmelař, PhD. Ing. Martina Pospíšilová Grafická úprava: Radical Design, s. r. o. Neoznačené fotografie: Dreamstime Kontakt, náměty: Trojská 201/39, 171 00 Praha 7, tel./fax: +420 283 853 853/854, GSM: +420 724 363 749 e-mail: [email protected] FB: facebook.com/Energyvetcz ISSN 1805-479X

Magazín ANIMAL vydává společnost Energy Group, a. s. Veškerý obsah je považován za duševní vlastnictví společnosti Energy Group, a. s., a podléhá autorským právům. Obsah časopisu ani jeho části nemohou být dále šířeny, zpracovávány, upravovány či jinak použity bez souhlasu vydavatele. Články označené ikonou stetoskopu jsou určeny především pro odbornou veřejnost. Vše od Energy lze objednat pomocí: klubů a konzultačních center Energy a internetového obchodu. Veškeré kontakty a potřebné informace naleznete na www.energyvet.cz.

Kdo se bojí zvířete pod stromečkem? BLÍŽÍ SE VÁNOČNÍ SVÁTKY, PŘI KTERÝCH SI VEDLE VĚCÍ NEŽIVÝCH A POLOŽIVÝCH (ZÁŽITKY) DARUJEME I „VĚCI“ ŽIVÉ (PŘIPOMEŇME, ŽE PODLE NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU PŘESTALO BÝT ZVÍŘE POVAŽOVÁNO ZA VĚC). V NĚKTERÝCH MÉDIÍCH A NA INTERNETU SE PROTO OBJEVILO NĚKOLIK ČLÁNKŮ, KTERÉ UPOZORŇUJÍ NA NEBLAHÉ NÁSLEDKY DAROVÁNÍ ZVÍŘAT. ZVÍŘE POD STROMEČKEM MOŽNÁ ZPRVU POTĚŠÍ (NĚKDY JE TO NEVÍTANÉ PŘEKVAPENÍ HNED OD ZAČÁTKU), ALE STÁVÁ SE, ŽE PES NEBO KOČKA SKONČÍ PO NOVÉM ROCE V ÚTULKU. Zmiňované články na tuto rozhodně odsouzeníhodnou praxi kriticky upozorňují a plní tak záslužnou úlohu. Příkladů a zkušeností je celá řada a lidé jsou v tomto nepoučitelní. Toť jeden rozměr celého problému. Druhý je poněkud obecnější a vlastně protichůdný. Články většinou přinášejí soupis povinností a zásad, jež jsou spojeny s chovem psa nebo kočky. Čtete dlouhou kapitolu o vhodném krmení, čtete dlouhou kapitolu o zbudování pelíšku, čtete dlouhou kapitolu o sociálním životě pejska či kočičky, čtete dlouhou kapitolu o venčení, čtete dlouhou kapitolu o výběru té správné rasy pro „potřeby vaší domácnosti“, čtete předlouhou kapitolu o možných zdravotních handicapech a jejich řešení. Dočtete a možná vás napadne otázka: Opravdu je chování psa nebo kočky tak složitým procesem? A skutečně je třeba dospělému nebo dospívajícímu člověku, který pořizuje domácího mazlíčka, vyjmenovávat do detailu vše, co je průměrně inteligentnímu a empatickému člověku jasné bez předchozí skutečnosti? Tedy že vaše zvíře potřebuje stravu, které odpovídá jeho naturelu, trvalé a klidné místo ke spánku, rozumnou pohybovou aktivitu, venčení a udržování citového pouta? Pokud ano, je složité zvažování o okolnostech pořízení kočky, psa, myši či křečka před Vánoci „zajímavým“ vyústěním tisíce let trvající domestikace, a především barometrem společenské ustrašenosti a dožadování se expertizy vždy a ke všemu. Stanislav D. Břeň

Blbnutí s chemií nemůže dlouho vydržet KOZÍ DVOREK RODINY DVORSKÝCH V OLEŠENCE NA HAVLÍČKOBRODSKU PŘEDSTAVUJE V DOBRÉM SLOVA SMYSLU ÚKAZ. ÚKAZ, KTERÝCH V ČESKÉ REPUBLICE NAŠTĚSTÍ STÁLE PŘIBÝVÁ. TEXT A FOTO: STANISLAV D. BŘEŇ

Jan Dvorský

Farma Kozí dvorek patří k těm, které stály na počátku fenoménu jménem ekologické zemědělství. Dnes zde chovají přibližně sto koz a také stádo ovcí. Vyrábějí celou paletu mléčných výrobků, rozvíjejí ideu agroturistiky a šetrného přístupu ke zvířatům. Do náročného provozu hospodářství se zapojuje celá rodina, a tak není divu, že příjemného rozhovoru kolem masivního stolu v blízkosti kachlových kamen, kde před lety připravili svůj první sýr, se účastnilo hned několika jejích členů. Na otázky ANIMALu odpovídali Jan Dvorský, jeho žena Iva Dvorská a snacha Věra Dvorská.

Iva Dvorská

TO BYLO JEŠTĚ V DOBĚ, KDY JSTE NEMĚLI SÝRÁRNU. JD: Ano. Děvčata se učila dělat sýry zde na kachlových kamnech. Měli jsme první dvě kozy, které začaly dojit a na rodinu jsme měli opravdu hodně mléka. Začali jsme proto zkoušet čerstvý měkký mléčný sýr. Pozvali jsme si odborníka z Pribiny z Přibyslavi. Jeden den se nám věnoval šikovný mladý muž, který byl v podniku zaměstnán jako technolog výroby. Jeho minikurz přípravy sýru na sporáku byl velmi zdařilý. Pojal to způsobem: Vlastně nepotřebujete nic jiného, než máte v kuchyni.

Iva Dvorská (ID): To byla výroba sýrů, ale my jsme se chovem JAKÝ JE OBJEM MLÉKA, KTERÉ KOZA KAŽDOROČNĚ VYPRODUKUJE? Jan Dvorský (JD): Vloni jsme dosáhli průměrné užitkovosti 711 litrů mléka z každé kozy, přičemž se dojí 300 dnů v roce. Z hlediska užitkovosti jsme v kontrole stád nad 50 kusů dojených koz skončili na čtvrtém místě v České republice. Při sledování užitkovosti se hledí nejen množství nadojeného mléka, ale také složení – bílkoviny, tuk, laktóza. Ještě se posuzuje plodnost. To jsme na tom velmi dobře, blížíme se dvěma odchovaným kůzlatům od kozy za rok.

JAKÉ PRODUKTY NABÍZÍTE PŘEDEVŠÍM A S JAKÝMI VÝROBKY JSTE VLASTNĚ NA KOZÍ FARMĚ ZAČÍNALI? JD: Hned od počátku jsme se zaměřovali na sýry. Naše představa byla, že bychom měli dokázat udělat i zrající sýry, ale samozřejmě jsme nevěděli jak na to. Různě jsme konzultovali a začátky nebyly jednoduché. Myslel jsem si, že nám poradí už zkušení technologové, a proto jsme cestovali a sledovali, kde co mají a pak jsme to nějak poskládali do vlastního konceptu. S odstupem času vidím, že ne úplně do podoby, jak to bylo tehdy žádoucí.

KDE NAJDETE KOZÍ DVOREK Olešenka 10, Přibyslav www.kozidvorek.cz

04 animal magazín

koz začali zabývat mnohem dříve. Už na začátku devadesátých let jsem strávila několik týdnů na různých návštěvách kozích farem v Nizozemí, Francii či Belgii.

JAK JSTE SE VLASTNĚ DOSTALI K CHOVU KOZ? JD: Úplně první kozu jsem dostal jako dárek k narozeninám, z hecu, šlo o kříženku hnědé a bílé kozy. To bylo v roce 1982. Přátelé mi chtěli věnovat kozlíka na zabití, ale nesehnali nic jiného než kozičku. Vzal jsem ji domů a samozřejmě se po pár dnech rozhodlo, že se nezabije. Takže koza vyrostla, dojili jsme ji a měla kůzlata. Od té doby jsme věděli, že budeme někdy chovat kozy. Stále jsme se o problematiku zajímali, informovali, ale ještě dlouho trvalo, než jsme začali něco vyrábět.

ID: To začalo, až když se syn vrátil z práce v Irsku, kde se staral o hospodářská zvířata. Přijel s tím, že chce mít na farmě hodně koz. Nato snacha Věra začala navštěvovat různé kurzy k chovu koz i výrobě mléčných produktů.

Věra Dvorská (VD): Zjistili jsme, že není kurz jako kurz a že vyučovat může kdokoliv. Nejlepší informace jsme nicméně dostali na Mendlově univerzitě v Brně. Velmi jsme se také poučili při vlastním zkoušení.

JAKÝ TYP PRODUKTŮ SE MEZI VAŠIMI ZÁKAZNÍKY TĚŠÍ NEJVĚTŠÍ OBLIBĚ? VD: Spousta lidí, co chová kozy, nedělá tvaroh. Přitom je výborný, lepší než z kravského mléka. Navíc na tvaroh nespotřebujete tolik mléka jako na tvrdé sýry. Právě tvarohu

a tvarohového krému – přepočteno na kilogramy – prodáme bezkonkurenčně nejvíce. Tvarohové krémy děláme slané i sladké. Na druhém místě jsou čerstvé sýry, pak jsou teprve goudy, které zaujmou spíše fajnšmekry.

KOLIK MLÉKA SE SPOTŘEBUJE NA JEDNOTLIVÉ TYPY SÝRŮ? JD: Pro polotvrdé sýry se spotřebuje 12–14 litrů na kilogram. Na tvaroh je to asi sedm až osm.

KDE SE NECHÁVÁTE INSPIROVAT? JEZDÍTE DO ZAHRANIČÍ NEBO LIDÉ PŘICHÁZEJÍ S TÍM, ŽE BY RÁDI OCHUTNALI NĚJAKÉ TYPY MLÉČNÝCH VÝROBKŮ? VD: Cestovali jsme poměrně dost, i když poslední dobou už na to není čas. Ale třeba kamarádi, kteří jedou do zahraničí, dovezou kozí sýry na degustaci. Celá rodina, je nás devět, se pak sejde a hledáme, co je na produktech zajímavého a zda bychom je mohli zařadit do své nabídky.

ID: Dcera Adéla také studovala ve Francii. Vždy, když se vracela

JAK LIDÉ NA SOUTĚŽÍCH A VÝSTAVÁCH PŘIJÍMAJÍ KOZÍ SÝRY? JD: Na první soutěž v roce 2010 jsme se hlásili s velkými obavami. Kozí sýr tady na Vysočině? Spousta lidí nechce ani ochutnat. Věrka tam tehdy jela dřív připravit stánek. Když jsem přijel na výstavu, nebyl to radostný obrázek. Náš stánek v rohu a zcela bez návštěvníků. Následně se sešla degustační komise, ve které zasedají mlékaři a nejrůznější odborníci na mléčné výrobky, a vyhlásila, že jsme získali cenu. Najednou začali chodit lidé a na stánku vznikaly fronty.

ID: Za největší úspěch přitom považuji hlasování veřejnosti. Vedle profesionální soutěže a degustace se vždy koná velká ochutnávka pro veřejnost, kdy lidé při odchodu zaškrtnou hlas pro jednoho výrobce. Hned v roce 2010 jsme dostali třetí místo, u sýrů jsme měli také dvě třetí místa. V dalších letech jsme pak získali druhá i první místa. Ale první rok jsme z toho byli docela vykulení, protože to začalo tak, že na stánku nebyla ani noha, a odcházeli jsme s cenou veřejnosti. Proto jsme byli hned od začátku namotivovaní a pro každý rok musíme vymyslet něco nového.

domů, přivezla obrovské množství francouzských kozích sýrů.

FRANCOUZSKÉ SÝRY PŘEDCHÁZÍ VÝBORNÁ POVĚST. V ČEM JSOU ODLIŠNÉ? JD: Ty ryze kozí sýry by u nás skoro nikdo nejedl. Záměrně totiž podtrhují kozí buket. Některé z nich jsem jedl akorát já. Docela často jezdí někdo z rodiny do Anglie a zajímavé je, že Angličané dělají kozí sýry, které nám velmi chutnají. Před časem nás navštívil anglický farmář, u něhož zeť pracoval sedm let. Několik dní zde pobýval, a tak jsme také testovali anglické sýry. Vlastně všechny nám chutnaly, svou povahou se blíží tomu, co mají Češi rádi.

ZA VRCHOL SÝRAŘSKÉ PRODUKCE SE POVAŽUJE GOUDA. JAK ČASTO JI PŘIPRAVUJETE? ID: Nejdříve jsme se zdokonalili v jednodušších čerstvých

JAKÝ JE DALŠÍ POTENCIÁL PRO ROZVOJ PRODUKTOVÉ NABÍDKY? ID: V tomto složení a s naším technologickým vybavením už příliš možností nemáme. Vždycky se nás ptají, jestli budeme dělat sýry s bílou plísní na povrchu, ale to asi nebudeme nikdy, to je velmi obtížné. Nemáme prostor pro zrání s plísněmi ani tolik mléka nemáme.

TAKŽE VÁS OMEZUJÍ PŘEDEVŠÍM KAPACITNÍ MOŽNOSTI? JD: Jsme omezení výměrou pozemků a počtem koz, nemáme takovou plochu, abychom jich uživili více. V současnosti obhospodařujeme celkem 21 hektarů s tím, že 14 hektarů patří nám a zbytek si pronajímáme. »

sýrech, ke goudě jsme se dostávali poměrně dlouho. Byli jsme trochu donuceni i vývojem na trhu. V době letních dovolených upadá zájem o obchod, protože lidé odjíždějí pryč. V tomto období máme více času i mléka věnovat se na přípravu náročné goudy a vyrábíme jí ve čtyřech variantách.

VD: Také je třeba zdůraznit, že v průběhu roku se kozí mléko mění. Když začnou třeba porody, tak člověk nepozná, zda má v kávě smetanu, nebo kozí mléko. Je velmi jemné. V létě výtěžnost trochu klesá. A na podzim se z mléka dělá velmi dobře tvrdý sýr.

NYNÍ MÁTE POMĚRNĚ ŠIROKÝ SORTIMENT OD KONZUMNÍHO PASTEROVANÉHO MLÉKA AŽ KE ZRAJÍCÍM SÝRŮ. EXISTUJE JEŠTĚ PROSTOR PRO NĚJAKÉ NOVINKY? JD: K tomu, abychom měli stále něco nového, nás ženou přibyslavské Mlékárenské slavnosti. Pravidelně získáváme soutěžní krajáče za přihlášené novinky.

animal magazín 05

» CO VÁM Z HLEDISKA FUNGOVÁNÍ FARMY NEJVÍCE ZTĚŽUJE ŽIVOT? ID: Byrokracie a zemědělská politika. Někdy se říká, že nejvíce vám otráví život lidé v okolí. Musím ale říci a zaklepat na dřevo, že se nám tu žije velice dobře a doufám, že to vydrží ještě po mnoho generací. Lidé jsou velmi vstřícní, a i když pracují mimo obec, skoro každý vlastní pole nebo chová zvířata. Proto jsme se také nesetkali s tím, že by někdo nadával třeba na zápach. V tomto kraji ostatně fungovalo zemědělství odjakživa, v současnosti se tu nachází družstvo a větší počet soukromých zemědělců. Dokonce držíme průměr Rakouska, protože tu máme další dvě ekologické farmy, přičemž u našich jižních sousedů jsou to právě tři na obec.

A TEĎ TEDY K TOMU NEGATIVNÍMU. JAK JE TO SE ZMIŇOVANOU BYROKRACIÍ? JD: Byrokracie obtěžuje a je to stále horší. Jen v letošním roce jsme tu měli na 20 kontrol, a to nejen od veterinární hygieny.

TO UŽ MUSÍTE BÝT PŘÁTELÉ… JD: Dvakrát tu byl epizotolog, protože existovalo podezření na Schmallenbergský virus, ale to se naštěstí nepotvrdilo.  Následně přišel provést kontrolu, protože každý chov musí získat status rizika na scrapii. Pan doktor je fajnový, ale opět jsem této kontrole musel věnovat dvě dopoledne. Česká plemenářská inspekce – další dvě kontroly. Dále Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a na závěr dvě kontroly Státního zemědělského a intervenčního fondu, které trvaly celé čtyři pracovní dny a zřejmě tomu ještě není konec. Pak přicházejí kontroly ekologického zemědělství, protože certifikáty se vydávají pouze na jeden rok. Všichni tito inspektoři vytvořili 29 kontrolních protokolů. A to všechno generuje mnoho papírů, které mi v praxi v ničem nepomohou. Musím evidovat přitom spoustu další, a mnohem podstatnější dokumentace. Když dělám plemenařinu, potřebuji záznamy a doklady k tomu, abych mohl u zvířete například rozhodnout, které bude plemenné. Máme sice veškerou administrativu pro úřady v pořádku, ale stojí to obrovské úsilí udržovat. Kdybych pracoval jako zaměstnanec, tak bych měl pro papírování těch osm hodin denně co dělat.

Jan Dvorský: Zemědělství kazí dotace, které vedou k fenoménu takzvaných farmářů z Václaváku. 06 animal magazín

JAKÉ MÁTE PLÁNY V NÁSLEDUJÍCÍCH LETECH? ID: Bude nám stačit, když vše udržíme v současném stavu a budeme to zlepšovat. Na rozvoj není prostor.

JD: Zemědělství závisí na množství půdy, které obhospodařujete, a zde každá mez patří někomu, kdo ji neprodá. Lidé jsou spjati s půdou, nic není státní, nejsou ani pozemky, které by patřily velkým vlastníkům. Jestliže neseženeme půdu, tak s rozvojem příliš počítat nemůžeme.

ID: Vize ani nevychází z toho, že budeme mít zaměstnance, v rodině nás je devět, všichni žijeme zde, a tak se můžeme o farmu postarat. Perspektiva se nám nabízí v možnosti rozšířit plemenařinu a produkovat více zvířat k prodeji.

PŘEKVAPILO MNE, ŽE JSTE ŘÍKALI, ŽE Z POHLEDU PRODEJE VYKAZUJE SLABŠÍ VÝSLEDKY LETNÍ OBDOBÍ. OČEKÁVAL BYCH, ŽE S ROZVOJEM AGROTURISTIKY JE PRÁVĚ TATO ČÁST ROKU ZAJÍMAVĚJŠÍ? VD: Řečené platí spíše pro obchody ve městech, kam dodáváme. O prázdninách tu míváme hodně dětí a rodin. Nejdříve si přijedou nakoupit sýry, a potom už jezdí na víkendy. Pracují od rána do večera za jídlo a za nocleh a odvážejí si sýry. Těchto rodin je několik a máme spoustu přátel, kteří sem pravidelně jezdí.

JD: Máme dokument strategického rozvoje pojmenovaný Diverzifikace nezemědělských činností na rodinné firmě. Když dcera Adéla dělala diplomku, tak jsem jí nahrál právě toto téma. Vše je zpracované dokonce ve francouzštině, diplomku obhájila a vyhrála s ní i soutěž kanadského velvyslanectví. V dokumentu je i pojednání o agroturistice. Mladí si rekonstruují jednu z budov, kde chtějí bydlet. V celém spodním patře se počítá právě s těmito aktivitami.

EKOLOGICKÝM ZEMĚDĚLSTVÍM SE ZABÝVÁTE VELMI DLOUHOU DOBU. KAM BUDE SMĚŘOVAT? JD: I když se ta otázka lehce řekne, je to velmi složité. A navíc aktuální. Evropská komise novelizuje pravidla pro ekologické zemědělství. Překvapilo mne, že se rozhodla, že omezí byrokracii. Navrhli třeba, že certifikace bude stačit jednou za tři roky namísto ročního obnovování. To je z našeho pohledu velmi rozumné, ale pozor: Česká republika proti tomu protestuje. Opravdu nevím, co budou dělat naše kontrolní organizace, pokud komise prosadí svou. (směje se) Jinak obor má perspektivu. Naučit se hospodařit tak, že mám-li problém, sáhnu po chemickém přípravku a je vyřešeno, to nemůže dlouho vydržet. Všechny tyto zdroje jsou velmi nejisté. Po tisíce let hospodařilo zemědělství s energií slunce, zvířat a lidí. Teprve od začátku dvacátého století se začalo blbnout s chemií.

ID: Věřím v lidský rozum a že lidé budou stále více myslet na ochranu životního prostředí. A hlavně v perspektivách

– tedy nikoliv v duchu, že teď musím rychle něco vydělat, nýbrž s myšlenkou na další generaci. Kromě toho, že sílí toto vědomí, je důležitá také hrdost na naši zemi. Když přijedu do Švýcarska, vždy mne fascinuje jejich hrdost – kupují si vlastní výrobky a dávají přednost vypěstovanému nebo vyrobenému v daném regionu. To se k nám postupně také vrací. K nám chodí lidé a říkají: my si radši sýry koupíme zde než ty ze supermarketu dovezené bůhví odkud. Věřím tomu, že lidská moudrost zvítězí.

JD: Také záleží, jak dopadne rozvoj českého a moravského venkova. Když se venkov navrátí do podoby, kdy lidem umožňoval seberealizaci, aby nemuselo 80 procent lidí ráno odjet do práce do města, pak se nám bude dařit. Bohužel všechno kazí dotace, které pak vedou k fenoménu takzvaných farmářů z Václaváku. Ekologické zemědělství by mělo směřovat k tomu, že bude produkovat biopotraviny. V České republice je ale v ekologickém režimu 80 procent travních porostů, na nichž se pohybuje pouze masný dobytek, a na jejichž udržování se vynakládají miliardy korun dotací, aniž by se zde vytvářela bioprodukce. Většina těch zvířat totiž skončí v konvenčním výkrmu nebo konvenčních jatkách. Když dotace nebyly, třeba v devadesátých letech za vedení vlády Václavem Klausem, tak všichni, kteří zůstali u ekologického zemědělství, něco vyráběli a převažovaly rodinné farmy. Právnické osoby a spekulanti od toho utekli.

JAK MŮŽE EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ OHROŽOVAT ZMĚNA KLIMATU? ID: Pro nás jako chovatele koz to není žádný problém. Kozy jsou středomořská zvířata, při těch letošních největších vedrech ležely na sluníčku a vůbec jim to nevadilo. Kozy milují slunce.

V NĚKTERÝCH ZÁPADNÍCH ZEMÍCH POCHOPILI, ŽE KONKURENCESCHOPNÍ MOHOU BÝT JEN, KDYŽ SE SDRUŽUJÍ. U NÁS SE K TOMU PO LETECH ODMÍTÁNÍ DRUŽSTEV DOSPÍVÁ ZNOVU V KLASICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ. JAK TO FUNGUJE U VÁS? JD: S našimi dvěma ekologickými zemědělci v obci spolupracujeme velmi dobře. Máme „odpad“ – syrovátku z výroby sýrů, což je ideální příležitost pro další dva chovatele, protože chovají prasata. Pravidelně si ji tedy odvážejí. Za syrovátku nebo hnůj si bereme slámu. Můžeme od nich kupovat i krmné obilí. Je to spolupráce na bázi dobrovolnosti, která je výhodná pro všechny strany.

ZASTAVME SE JEŠTĚ U ZDRAVÍ ZVÍŘAT. JAK ŘEŠÍTE JEJICH ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY? ID: V rámci šetrného zacházení se zvířaty hledáme vhodná řešení pro prevenci a udržení zdraví našich zvířat. Zkušenosti s alopatickými léčivy v chovu koz nejsou občas dobré, kozy špatně snášejí chemické látky (není výjimkou, že po injekci alopatického léčiva koza i uhyne). Uvažovali jsme o homeopatii, ale nenašli jsme vhodného veterináře-homeopata. S přihlédnutím k tomu, že kozy vyhledávají bylinky, při zažívacích problémech často trhám vhodné byliny a kozy na ně vždy dobře reagují, ale jejich působení je pomalé. Díky těmto zkušenostem jsme se rozhodli pod vedením veterináře Lubomíra Chmelaře začít s aplikací některých bylinných preparátů firmy Energy. Toto je také v souladu se stanoveným upřednostňováním fytoterapie v ekologických chovech, jak stanoví Nařízení Rady pro EZ. »

animal magazín 07

» JE MOŽNÉ UVÉST NĚKOLIK PŘÍPADŮ, KDY A JAK NASAZUJETE PREPARÁTY ZE SYSTÉMU ENERGYVET? ID: U rohatých koz jsou běžná zranění, po nichž následují záněty, zde velmi úspěšně aplikujeme Imunovet přímo do rány, ten mnohem rychleji než běžně injekčně používaná antibiotika rány zahojí a zabrání vzniku zánětu. V případě virózy v jarním období se nám u několika koz velice osvědčil Virovet, který hned v počátku zastavil rozvoj choroby a zabránil rozšíření virózy do celého stáda. V loňském roce se viróza také objevila a závěr veterináře byl, že celé stádo je třeba ošetřit antibiotiky, aby se zabránilo šířícímu kašli. Takový zákrok by pro nás byl katastrofou, protože antibiotika mají ochranou lhůtu, takže bychom veškeré nadojené mléko museli po několik dnů

O KOZÁCH CHOVANÝCH V OLEŠENCE Koza hnědá krátkosrstá vznikla zušlechtěním původních barevných a hnědých koz, chovaných v pohraničních oblastech, převážně s německým osídlením, hnědými plemeny. Zejména harzkým (Harzziege), krušnohorským (Erzgebirgziege) a hnědým alpským (Alpenziege) importovaným v období 1900–1930. Jedná se o plemena menší až střední velikosti – výška v kohoutku kozlů dosahuje 70–80 cm, koz 65–75 cm. Zbarvení je hnědé s různými odstíny. Živá hmotnost kozlů dosahuje 60–80 kg, koz 45–50 kg. Kozy jsou odolné a přizpůsobené zejména pastevnímu chovu a vyšším polohám.

08 animal magazín

likvidovat, a navíc bez jistoty, že taková léčba bude efektivní. V případě rozvinutého kašle koz, kde už byly pravděpodobně zasaženy průdušky, dobře zabral Kingvet, eventuálně v kombinaci s vnitřním aplikováním Imunovetu. Velmi úspěšná byla aplikace Gynevetu, Omegavetu a Fytovetu u plemenných kozlů letos na jaře. Po zimě měli na mnoha místech nekvalitní matnou a místy vypadanou srst, nevypadali moc dobře. Po pěti dnech této aplikace došlo k tomu, že holá místa na jejich těle začala znovu intenzivně obrůstat a další aplikace uvedených výrobků už nebyla potřebná, po 14 dnech byla jejich srst dokonalá, lesklá a zdravá.

JAK BYSTE OBECNĚ HODNOTILA PREPARÁTY ENERGY, KTERÉ POUŽÍVÁTE PRO SVÁ CHOVANÁ ZVÍŘATA? ID: Je doslova fascinující, že pár aplikovaných kapiček preparátu zcela udrží zdraví zvířete a ještě podpoří jeho imunitu. V případě mé oblíbené kozy, vybrané po prodělaném masivním zánětu mléčné žlázy k vyřazení z chovu, jsem po konzultaci s veterinářem Chmelařem aplikovala Gynevet. I u ní se regenerace projevila, museli jsme konstatovat, že se koza těší velmi dobrému zdraví a kondici a znovu byla zařazena do připouštění a ponechána v chovu. Velmi zábavné je, že prakticky všechny kozy, jimž preparát podám, už po dvou či třech dávkách běží s vyplazeným jazykem, když mě vidí, že se opět blížím s kapátkem.

Padající panely. Málem jsem to nepřežil JEZEVČÍK KIM POPISUJE VE SVÉM NEKONEČNÉM SERIÁLU SVÉ ESKAPÁDY, TENTOKRÁT Z OBLÍBENÉ CHALOUPKY. TEXT: KIM

Na chaloupce je spousta zábavy, ale také povinností. Mou hlavní je, jak jsem uvedl dříve, hlídání. Sedím na vyvýšeném místě, a to nejlépe na nějaké rohožce anebo staré dece, abych si neotlačil sice stále hbité, ale stárnoucí klouby. Je to vždy příjemnější sedět či ležet na něčem měkkém. No prostě pohodička. Jediné, co mi kazí radost, je hmyz. Mravenci a pavouci mě vždy zajímají. Musím je prověřit, a to je někdy problém. Vzhledem k délce svého čichacího orgánu a velikosti vetřelce mám dilema. Buďto vidím, nebo čichám. Skloním hlavu, abych viděl, ale pak necítím skoro nic. Když čichám, tak na tvorečka namířím nos a opatrně, abych jej náhodu nevysál, zjišťuji pach. Pak jej ale nevidím a on mi uteče jinam. Zase pohledem musím zjistit, kde mezitím odběhl a pak opět nasávám pach. Takto se to střídá i několikrát. Zjišťuji, že vícenohý narušitel nestojí za další pozornost a v klidu zaujmu číhací polohu. Já fakt nevím, čemu se moji páníčci smějí. Jiná situace nastává s létajícím hmyzem, který příšerně bzučí a vyvolává ve mně obavy. Už vím, že mouchy a dokonce pestřenky, které vypadají jako vosy, ale často stojí nehybně ve vzduchu a bzučí jinak než pravé vosy, nepředstavují žádnou významnější hrozbu. Tedy pokud se nepokoušejí na mě sednout. Na to jsem háklivý. Ani se je nesnažím chytat, vím, že jsou rychlejší než já. Jen se oženu, abych je zahnal. Horší jsou narušitelé drobní. Nevidím je, neslyším je, ale jak na mě sednou, tak jako by mě někdo píchl špendlíkem. Moje chloupky jsou velice citlivé a reaguji i na drobotinu, která není téměř vidět. Vyskočím a hned se začnu na citlivém místě vykusovat anebo drbat. A páníčci se zase smějí. Ale já se na rozdíl od nich nedrbu celou noc po poštípání komáry a muchničkami. To jsem zase veselý já. Kdo se směje naposled…

SE SOUSEDY JSME OUKEJ V rámci svého hlídání hlásím pohyb sousedů, ale to jen dočasně, než je poznám. Spíš je zdravím, sice hlasitě, ale zato srdečně. Jinak doprovázím neznámé kolemjdoucí, hlas je mnohem drsnější a o něco hlubší. Naštěstí se tam objevují jen výjimečně a zatím se mi vždy podařilo území uhájit. A to nemluvím o podomních prodejcích. Většinou podcení moji velikost a snaží se narušit naše království. Řečičky, jaký jsem

hezký a hodný pejsek, ať si nechají do pohádek pro svoje děti. Já z nich cítím chtivost a neupřímnost, a tak je patřičně držím za brankou. Zatím se mi to vždy podařilo. Kdyby věděli, že je pouze testuji, asi bychom měli chaloupku již vykradenou. Vypadám hrůzostrašně, ale když mě chtějí pohladit, tak se lísám, změním tón na vyšší – vítací. No jsem prostě vítací pes. Naštěstí to neví, a páníčci proto mohou klidně spát. Nebezpečí na mě číhá na každém kroku. Mimo hlídání ještě šmejdím. Prohledávám naše teritorium a zjišťuji, kde co leze, lítá anebo kde se objevilo něco nového. A objevil jsem u zdi takové bílé velké panely, které jsem tu ještě nikdy neviděl. A jak tak čichám a čichám, najednou se vám začaly pohybovat a padat a zrovna na mě. Moje zděšení mi svázalo nohy, zavřel jsem oči. Moje aura získala podobu tornáda. Dole úzká, nahoře široká. Prý je to úniková aura, která přenáší duši do našeho nebíčka. Za zavřenýma očima mi probíhaly obrazy ze svého života. Bože! Já to tu mám rád a teď ze mě bude placka! Mamí!!! A čekám přikrčený ránu. Ale co to? Jen to do mě ťuklo a žiju! Otvírám oči a rozpačitě vrtím ocáskem. A páníček se chechtá. Prý polystyren. A jak to mám vědět? Pro psy sice školy jsou, ale na aportování, probíhání překážkovou dráhou, na tancování a jiné zábavnosti, ale třeba chemii nás tam neučí. Občas má můj páníček hloupé nápady. V poslední době býval celý den na půdě a já pokňukával dole v přízemí. Chtěl jsem jen, aby byl dole se mnou. Ale on to špatně pochopil. Myslel, že chci za ním nahoru. Nejdříve jsem se zaradoval. Slezl po žebříku za mnou dolů. Ale co to dělá? Bere mě do náručí a šplhá se mnou po žebříku nahoru na půdu. Šmankote! To je na mě vysoko! Srdíčko mi buší jako zvon. Navíc jsou nahoře kočky a v přesile. Vysadil mě na podlahu půdy, ale já z toho žádnou radost nemám. Plížím se při zemi, jako bych byl ještě na žebříku a opatrně nakukuji dolů do té obrovské hloubky. Konečně mu došlo, že mi tím radost asi neudělal a já zase absolvoval hrůzostrašnou cestu po žebříku. Tentokrát dolů. Dole jsem si radostně poskočil a raději už budu potichu v mých přízemních prostorách, aby zase nedošlo k politováníhodnému omylu. No nic, konec dobrý, všechno dobré. Půjdeme se podívat do lesa. A to je úplně jiné kafe. pokračování příště

animal magazín 09

Proti infekci se nejúčinněji bojuje prevencí ŘADA ONEMOCNĚNÍ – ZEJMÉNA HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH – ZAČÍNÁ ČASTO PRŮNIKEM VIRŮ DO SLIZNIC, NAČEŽ SE PŘIPOJÍ BAKTERIÁLNÍ INFEKCE. ROZVOJI NEMOCI LZE PŘEDEJÍT VČASNÝM ZÁKROKEM A PŘEDEVŠÍM PREVENCÍ. TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.

Za onemocněním horních cest dýchacích, plic i dalších orgánů těla v rané fázi infekce stojí v naprosté většině případů virus. Je mnohem lépe přizpůsoben k průniku

zředění výskytu kapének, kdežto v uzavřených prostorách se infekčnost uchovává dlouhou dobu a ve vysoké koncentraci.

do organismu a obrazně řečeno otevírá vrátka dalším infekcím způsobeným bakteriemi. Virus se dostává do těla nejčastěji tzv. kapénkovou nákazou, ale i přímým kontaktem s nemocným jedincem či předměty, se kterými byl nemocný ve styku. Méně často se dostává do těla s potravou, přes drobné oděrky kůže anebo otevřenými ranami. Budeme se věnovat pouze kapénkové nákaze, protože je nejčastější. Na ostatní se zaměříme v některém z dalších čísel magazínu ANIMAL.

Další faktor představuje doba pobytu v infekčním prostředí. Je jasné, že samotný průchod místností – oproti pobytu po dobu několika desítek minut – onemocnění vyvolá jen zřídkakdy. Posledním faktorem je samozřejmě odolnost organismu vůči nakažení, úroveň přirozené imunity. Malý příklad. Zvíře s průměrnou imunitou onemocní při infekční dávce pět milionů virových částic. Zvíře s imunitou sníženou může onemocnět již při počtu půl milionu. Zvíře s velice dobrou imunitní reakcí potřebuje ke vzniku onemocnění dvacet milionů částic. Vyplývá z toho, že při vyšší infekční dávce může onemocnět i zvíře s vynikající imunitou.

PŘES SLIZNICE DO TĚLA Kapénky o mikroskopické velikosti se ve vzduchu zdržují několik desítek minut. Pokud obsahují virové částice, tak i po jejich vyschnutí si virové partikule zachovávají svoji virulenci, tedy schopnost nakažení. Aspirací vzduchu kontaminovaného kapénkami s virovými částicemi se dostává virus na sliznice, kde mechanicky ulpívá a kde vzápětí pronikají viry do jejích buněk. Zde se velmi rychle množí a po naplnění virovými částicemi začínají buňky praskat. Pak pouze záleží, jaký byl počet virových partikulí, jaká byla infekční dávka. Vůči onemocnění je organismus zvířete poměrně dobře chráněn, proto imunitní systém zvířete velmi snadno eliminuje ojedinělý průnik virových částic. Aby zvíře onemocnělo, je zapotřebí několik milionů až desítek milionů invazivních virových částic. Zdá se to hodně, ale je nutné si uvědomit, že v jedné jediné kapénce jich může být až půl milionu. Záleží také, o jaký druh viru se jedná. Třeba virus slintavky a kulhavky je schopen vyvolat onemocnění již při počtu pěti až deseti částic. U chřipky jsou to hodnoty řádově ve statisících a u běžných onemocnění horních cest dýchacích jsou ty zmíněné miliony. Velmi také záleží na počasí. Sluneční záření dokáže inaktivovat viry v kapénkách během několika desítek sekund až jednotek minut. Otevřený prostor zase způsobí

10 animal magazín

PŘEDCHOZÍ ZKUŠENOST JAKO OCHRANA Úplného chránění před infekcí dosáhne zvíře jen v případě, pokud se již s tímto kmenem viru setkalo a dovede vytvořit specifické protilátky. Pak je plně chráněno. Většina běžných původců respiračních infekcí však mění svoji antigenní strukturu a vytváří kmeny, které tělo zvířete dosud nepoznalo a nemohlo vytvořit protilátky proti tomuto kmeni. Imunitu si vytvoří buď proděláním onemocnění a takto vytvořená imunita má často celoživotní anebo alespoň dlouhodobý

PROTI INFEKCI VE STRUČNOSTI Bojujeme-li s infekcí, tak musíme zakročit hned při prvních příznacích. Virovet pomůže maximálně do tří dnů. Pro úplné zastavení rozvoje infekce je nejvhodnější dobou první den, kdy se objevují příznaky. Čím později začneme, tím delší dobu bude regenerace vyžadovat. A musíme projít obdobím kašle a zahušťujícího se výtoku, protože to není již nemoc, ale její následky. Je to způsob, jak obnovit celistvost a funkčnost tkání. A při tomto úklidu nám pomohou Kingvet, Imunovet anebo Gynevet.

charakter. Druhá možnost spočívá ve vakcinaci, ale ta má jen omezenou působnost. Většinou do dvou let. Proč tomu tak je? Onemocnění vyvolá horečku. Je to první ochrana před infekcí. Vyšší teplota urychluje život viru a brzy jeho životní cyklus ukončí. Ještě větší význam má vysoká teplota na aktivaci tvorby protilátek, a nejen jich. Stimuluje tvorbu tzv. paměťových buněk, které nesou informaci o antigenech viru a při opětovné infekci nastartují tvorbu specifických protilátek během několika hodin po průniku viru do těla. Při vakcinaci se používají oslabené nebo inaktivované kmeny viru, které nemusejí plnohodnotně stimulovat tvorbu protilátek. Mnohem důležitějším momentem je však absence horečky a tím dostatečná stimulace paměťových buněk, které nesou dlouhodobou ochranu. Po namnožení ve sliznici nosu se praskání slizničních buněk projeví svrběním a pálením a nutí zvíře ke kýchání. Tehdy je také zvíře nejnakažlivější pro své okolí. Většinou jen pro příslušníky svého druhu, ale časté jsou infekce, které se šíří mezidruhově. Samozřejmě i na člověka a naopak. Virus pak v několika generacích (každá trvá jen několik desítek minut) osídluje hlubší části dýchacího systému. Narušené sliznice propouštějí tkáňový mok a objevuje se vodnatý výtok. Virus napadá i přilehlé tkáně a objevuje se zánět spojivek a také bolest hlavy. Virové partikule putují z nosu kolem čichových nervů až k mozkovým plenám, kde se množí také a vyvolávají zmíněnou bolest hlavy.

ZAKROČIT V PRVOPOČÁTKU Jediná obrana tkví ve vytvoření slizniční ochrany. Sliznice je pokryta specifickou protilátkou (IgM), která vytváří ochranu před průnikem viru do dalších buněk sliznice. IgM se tvoří ve slezině, lymfatických uzlinách a v kostní dřeni a spolu se sekretem proniká na povrch sliznice, kde viry inaktivuje. Tento proces lze ovlivnit podáváním Virovetu, který proto působí spolehlivě na infekci jen v jejím počátku – ve stadiu kýchání, vodnatého výtoku z nosu a očí. Stimuluje také rychlejší tvorbu specifických protilátek, které se objevují masivně již druhý den po nakažení. Z těchto důvodů lze Virovet využít jen první tři dny po začátku infekčního onemocnění. Tvorba protilátek (jsou to nejsložitější materiály těla) je energeticky velmi náročná, proto se v tomto stadiu objevuje nápadná únava zvířete. Pokud se objeví vodnatý výtok, je značná část sliznic již narušena množením viru. Začíná tvorba protilátek, které s virovými částicemi vytvářejí velké komplexy. Vodnatý sekret se zahušťuje, stává se sklovitým a zvyšuje se jeho viskozita. Objevuje se hlenovitý výtok. Hlen v oblasti průdušnice a průdušek stéká a dráždí zvíře ke kašli. Je to moment, kdy původní virová infekce přechází v sekundární bakteriální infekci, protože viry svou činností vytvořily dostatek materiálu pro výživu bakterií. Zbytky narušených buněk, sekret bohatý na bílkoviny a živiny a hlavně chybějící povrchová vrstva sliznice přestala chránit hlouběji uložené vrstvy, jež nemají takovou odolnost k napadení bakteriemi. Činnost bakterií

mění zabarvení a viskozitu výtoku, přičemž je barva ovlivněna složením. Podílí se na ní i samotné bakterie a také krev více nebo méně degradovaná bakteriemi i samotnými buňkami těla. Barva se pohybuje od bílé přes žlutou k tmavě hnědé, často se přidává i krev.

MAKROFÁGY NA TÉ SPRÁVNÉ STRANĚ Proti bakteriím začne tělo vysílat pohyblivé buňky – makrofágy, žírné buňky náležející k buněčné imunitě. Bílé zabarvení způsobují bílé krvinky – neutrofilní granulocyty, které vytvářejí hnis. Pohybují se jako améby, přelévají se z místa na místo a protáhnou se sebemenší skulinou. A když narazí na bakterii anebo na mrtvou, poškozenou či nefunkční buňku těla, prostě ji uzavřou do sebe a stráví ji. Opět tento proces můžeme posílit regeneračními preparáty, v tomto případě přichází v úvahu Kingvet. Působí na veškerý pohyb v těle, aktivuje jej. Zesílí činnost nejen makrofágů, ale i řasinek v průduškách a průdušinkách. Kmitající řasinky vyhánějí hlen a nečistoty směrem k vývodu dýchacích cest a tím čistí plíce. Kingvet tedy pracuje na dvou úrovních – aktivuje likvidaci bakterií a současně stimuluje čištění plic. Proto je hlavním preparátem při kašli, při bronchitidě bez ohledu na její stupeň. Na rozdíl od Virovetu není působení Kingvetu tak rychlé. Nepořádek vznikne během okamžiku, ale úklid trvá velmi dlouho. Jakmile jsou masivně narušené sliznice, tak musí následovat po vodnatém výtoku hlenovitý. Ten se prostě musí pomalu zahušťovat a je nutné jej odstranit z plic třeba pomocí kašle. Kingvet tento proces čištění pouze urychluje, ale zastavit jej nelze. Naopak zastavení tohoto procesu naruší následné vyhojení. Očista sliznic slouží k tomu, aby zde mohly narůst nové slizniční buňky. Při zastavení přirozeného procesu čištění nemají buňky kde narůst. V tomto stadiu obnovy zdraví bude užitečný Imunovet, jenž stimuluje obnovu buněk sliznice a současně potencuje účinky Kingvetu. Působí na kostní dřeň, slezinu a lymfatické uzliny, urychluje tvorbu žírných buněk, které po jejich vzniku Kingvet aktivuje. Na hojení a obnovu postižených tkání lze použít také Gynevet, ale ten na buněčnou imunitu – na čištění nemá takový vliv jako Imunovet.

PO JAKÉM PREPARÁTU SÁHNOUT »V  irovet: kýchání, příznaky virózy v průběhu prvních tří dní »K  ingvet: při déletrvajícím kašli »K  ingvet, Imunovet, Gynevet: regenerace po infekci

animal magazín 11

Sob: Pro mnoho lidí na planetě symbol Vánoc SOB POLÁRNÍ (RANGIFER TARANDUS) JE VELMI ZAJÍMAVÉ ZVÍŘE, KTERÉ PRO ČÁST OBYVATEL ZEMĚ PŘEDSTAVUJE SYMBOL PŘICHÁZEJÍCÍCH VÁNOC. TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.

V Severní Americe se nazývá karibu, jinak také sob polární. Mezinárodně je používán termín karibu. V původních jazycích Evropy byl nazýván rohaté zvíře. Patří mezi sudokopytníky, přežvýkavce a náleží do čeledi jelenovitých. Pro sobího samce se používá název sobí býk, pro samici sobí kráva i laň a pro mládě sobí tele. Je to typický a početný představitel subpolárního pásma severní polokoule. Lze jej najít na severu Evropy, Ruska, na Aljašce, severu Kanady i v Grónsku. Tvoří četné poddruhy díky izolaci na jednotlivých kontinentech. Aristoteles řadil soby mezi jednorožce a popisoval je jako zvířata s tělem napůl býka a napůl jelena. Ale již tehdy zmiňoval sezonní změnu barvy srsti. Přestože se v životě se sobem nemohl potkat a informace získával od příslušníků kmenů obývajících sever Evropy.

VĚSTONICKÁ VENUŠE JE JEŠTĚ PAMATUJE Vývojově jde o velmi starý druh, který je nejblíže příbuzný severoamerickým jelencům rodu Odocoileus. Svou současnou podobu nabyl přibližně před 200 000 lety, kdy obýval podle dochovaných vykopávek prakticky celou Evropu. Se sobem by se našinec mohl běžně setkat tváří v tvář ještě na konci doby ledové zhruba před 10 000 lety. Věstonická Venuše ohromná stáda sobů spolu s mamuty pod Pálavou ještě zažila. Hlavní poznávací znak u soba představuje široce rozvětvené a vpředu trochu zploštělé paroží, které na rozdíl od ostatních jelenovitých nosí i samice. Sice je má menší než sobí býk, ale shazuje je mnohem později. Paroží slouží k vyhrabávání potravy, ale jeho hlavní účel spočívá v tvorbě krvinek. Paroží je bohatě prokrvené a většinu roku pokryté tzv. lýčím. Je to vlastně přídatný orgán krvetvorby pro zabezpečení zvířat dostatečnou kapacitou pro oxidativní přeměnu živin v energii. A energie je v mrazivých podmínkách subantarktického pásma opravdu nutná. Výška zvířete v kohoutku se pohybuje od 90 do 120 cm, tělo je dlouhé v průměru 180 cm a hmotnost dosahuje od 230 do 400 kg. Jako každý sudokopytník má na nohou paznehty, jež jsou široce rozšířené a fungují jako sněžnice. Proto také stopa soba je téměř dokonale kruhová. Prakticky

12 animal magazín

celý život se pohybuje ve sněhu a v období krátkého polárního léta v bahně. Proto rozšířené paznehty jsou pro jeho způsob života nutností. Další přizpůsobení představuje srst. Její charakter se mění podle ročního období, v létě se zbarvuje do šedo- až červenohněda, v zimě je světle šedá až bílá. U domestikovaných sobů se můžeme setkat s čistě bílými anebo i strakatými jedinci. Za zajímavost lze považovat i stavbu chlupu. Na rozdíl od jiných zvířat tvoří trubičku, uvnitř dutou. Taková srst má perfektní tepelněizolační vlastnosti a vlastně i dutá syntetická vlákna používaná do polštářů, prošívaných dek, spacáků pro horolezce a zimních prošívaných bund byla vytvořena podle vzoru sobího chlupu. V mírném pásmu se většinou kožichy nosí srstí dovnitř. Laponci, Eskymáci a další obyvatelé subantarktické oblasti moc dobře vědí, proč musí nosit oblečení ze sobí kůže srstí navenek. Dutá vlákna by absorbovala vodu odpařující se z těla a ztratila by svou tepelnou izolaci. Příroda to nevymyslela pro nic za nic. Suchý mrazivý vzduch se do srsti soba dostane jen na několik málo milimetrů a tím je zajištěno zvíře i proti mrazům blížících se k -50 °C.

AŽ TISÍCE KUSŮ V JEDNOM STÁDU Sobi tvoří obrovská stáda čítající až tisíce kusů. Říje se odehrává od srpna do začátku října a během ní ve stádě vznikají menší teritoria, v nichž si samci chrání svůj harém.

Samci se ozývají chrochtavým troubením a následně spolu bojují spíše v rituálních soubojích.

Samci se ozývají chrochtavým troubením a následně spolu bojují spíše v rituálních soubojích. V té době je již paroží prosté lýčí. Parohy porostlé kůží se srstí jsou velice citlivé, a tak brání soubojům mimo tento krátký čas konce severského léta. Mláďata se rodí převážně v květnu následujícího roku. Laň je kojí jen tři až čtyři měsíce. Pro soby je typická migrace, která může dosahovat až tisíců kilometrů (sever Kanady).

PADESÁTKOU I MIMO MĚSTO Migrují za potravou a také unikají před mračny komárů a muchniček, které činí vzduch nad tundrou v létě naprosto neprůhledným. Tundra jim poskytuje sice bohatost pastvy, ale dávají raději přednost vyšším polohám, kde není až tolik krvežíznivého hmyzu. V zimě se stahují k horní hranici lesa. Potřebuje také sůl, proto migrace nemine mořské pobřeží, kde získává tento vzácný minerál. Sob je velice dobrý běžec, dokáže běžet celé hodiny a může dosahovat rychlosti kolem 50 km za hodinu. Pase se, jak každý předpokládá, na bylinách a lišejnících, jež vyhrabává zpod sněhu pomocí předních končetin a paroží. Nepohrne však ani živočišnou stravou. Občas slupne nějakého lumíka a požírá i mláďata hnízdících mořských ptáků. Tvrdé prostředí vyžaduje tvrdý přístup. Pokud je to někomu divné, tak i v našich končinách jsme se mohli setkat s masožravými býložravci. Svého času na Luční boudě v Krkonoších měli tažného koníka, který v době, kde se nedalo vyjít ven, požíral zbytky z kuchyně včetně řízků, pečeného masa a odřezků z masa syrového. Nyní koně nahradily rolby a sněžné skútry stejně, jak nahrazují soby na severu. Přirozeného a dlouholetého predátora představuje pro soba vlk. Ti se vždy snaží oddělit od stáda jednoho soba, většinou se jedná o mláďata, poraněná, stará anebo nemocná zvířata. Pak je obklíčí a zabijí. Malá telata bývají také cílem rosomáka. Na dalekém východě se k těmto predátorům přidává tygr sibiřský. Vedle ektoparazitů typu komárů a muchniček, kteří nutí stáda sobů k jarní migraci, je daleko nebezpečnější parazit střeček. Klade podobně jako některé druhy masařek již živé larvy. Jeho larvy nakladené na břicho se prožírají přes kůži k nervům a okolo nich putují do podkoží hřbetu, kde se živí a následující rok na jaře vyžírají otvory v kůži, přes které vypadnou na zem a zakuklí se. Nepochybně je to pro zvíře velmi bolestivé. Po vylíhnutí dospělce podobného ovádu z kukly již nepřijímají potravu. Mají zakrnělá zažívací ústrojí a během tří týdnů se páří a opět kladou vajíčka na břicho dalších zvířat. Další typ střečka představuje nosní střeček, který klade živé larvy v okolí nozder. Larvy putují do hloubi nosu, kde dráždí k frkání a kašlání. Opět po roce se nechávají vyfrknout a kuklí se opět v zemi. Oslabují tak zvíře, které se stává terčem útoků predátorů. Jen pro ilustraci: Larvy jak kožních, tak nosních střečků dosahují délky tří centimetrů, průměr těla činí až centimetr a jsou na povrchu opatřeny několika věnci dozadu vyčnívajících chloupků. U nás podobní střečci stejným způsobem napadají srnce, další jelenovité a také skot.

Sob reprezentuje jediného zástupce jelenovitých, který prošel fází domestikace. Využívá se jako tažné zvíře, dokonce i v dnešní době severské národy dávají přednost sobímu spřežení před motorovými sáněmi anebo skútrem. Sob je pro severské národy zvíře číslo jedna. Mimo jízdního anebo tažného zvířete je chovají pro maso, kůži na tradiční oblečení, pro paroží, ze kterého si vyrábějí harpuny na lov tuleňů, luky, hroty šípů a také umělecké předměty, a pro kosti, jež slouží jako surovina pro četné nástroje. Tuk soba slouží jak potravina i jako náplň olejových lamp ke svícení. Dále dokáží zužitkovat krev a mléko (sýry). Dokonce i obsah natráveného lišejníku z bachoru zabitých zvířat slouží jako potravina pro kmeny severovýchodní Sibiře. V dnešní době je živé paroží odřezáváno a používá se jako surovina pro farmaceutický průmysl. Kůže nachází upotřebení při stavbě jurt, výrobě koberečků, řemenů a také pásů na lyže. Samotná srst soba dosahuje dostatečné délky na to, aby se dala spřádat.

RUDOLF A SANTA Není divu, že severské národy patřičně uctívají soby, kteří jim poskytují prakticky vše potřebné. Sob pro ně často reprezentuje zvíře, které doprovází zemřelého na onen svět. Proto jsou při pohřbu obětováni. V šamanismu vystupuje sob jako létající zvíře, na němž šaman podniká cesty do jiných světů. Však i Santa Claus jezdí po světě se svými létajícími soby v čele s červenonosým Rudolfem. Jen pro připomenutí. Santa Claus vznikl jako reklama na Coca Colu, ale jeho vzorem byl německý Sinterclaas anebo odvozený Saint Nicholas. Proto neblbněme dětem hlavu marketingovou postavou a uchovávejme si vlastní tradice. Ty nás přiblíží světu, ne rozmělnění svébytnosti. A nezapomeňme při tom na soby. Jsou obdivuhodní, krásní, slouží lidem a na rozdíl od jiných chovaných zvířat alespoň nepozbyli úplně svoji svobodu. Ale i tak mají velice tvrdý život.

SOB POLÁRNÍ V ČÍSLECH » » » »

9  0–120: výška zvířete v kohoutku (cm) 1  80: délka těla (cm) 2  30–400: hmotnost (kg) 5  0: maximální rychlost (km)

animal magazín 13

Vlastní zkušenost je nejlepší reklamou

S MILUŠÍ MIKOŠKOVOU, VEDOUCÍ KLUBU ENERGY V UHERSKÉM HRADIŠTI, JSME HOVOŘILI O TOM, JAK LIDÉ REAGUJÍ NA NABÍDKU VETERINÁRNÍCH PRODUKTŮ A JAK TENTO KLUB SPOLUPRACUJE S VETERINÁRNÍMI LÉKAŘI. TEXT: STANISLAV D. BŘEŇ, FOTO: ARCHIV

Miluše Mikošková (vpravo) se svou kolegyní Pavlínou Slavíkovou

JAKÁ JE HISTORIE A JAK SE POSTUPNĚ ROZVÍJELA ČINNOST KLUBU ENERGY V UHERSKÉM HRADIŠTI? S Energy pracuji takřka od počátku. Nyní již s úsměvem vzpomínám na své začátky v Energy, které nebyly zrovna lehké, nicméně „každá práce přináší koláče“. V roce 2010 se nám – za velké podpory pana Libora Zvolánka a vedení firmy – podařilo založit Klub Energy. Postupně jsme vytvořili komplex služeb založených především na měření Supertronicem, a dále služeb masérských, kosmetických a poradenských. Lidé k nám chodí rádi a my jsme za to rádi.

O CO SE ČLENOVÉ A ZÁKAZNÍCI KLUBU NEJVÍCE ZAJÍMAJÍ V OBLASTI REGENERACE ZVÍŘAT? JAKÉ MÁTE V TOMTO OHLEDU ZKUŠENOSTI? V oblasti regenerace zvířat je náš klub teprve v začátcích, ale jsme vždy rádi za každý nový případ. Časté dotazy našich zákazníků ohledně roztomilých krabiček se zvířátky nás přivedly k vytvoření samostatného regálu s veterinárními produkty, kde by mohly lépe vyniknout. Tímto bychom rádi popřáli naší veterině mnoho úspěchů a spokojených zákazníků a poděkovali za velkou podporu celé veterinární divizi Energy.

VE KTERÉ VETERINÁRNÍ PRODUKTY MAJÍ ZÁKAZNÍCI NEJVĚTŠÍ DŮVĚRU? Naši zákazníci nedají dopustit na Probiovet, se kterým mají výborné zkušenosti, zejména při zažívacích potížích psů a koček. U koní jednoznačně vítězí Kingvet. Velmi dobře také reagují na slevy a slevové balíčky na veterinární produkty, mnoho z nich je přitom samo uživateli výrobků Energy.

JAK PROBÍHÁ SPOLUPRÁCE S VETERINÁŘI NEBO VĚTŠÍMI CHOVATELI? Spolupracuje s námi zatím jen několik veterinářů, nicméně jsme šťastni i za to málo. Vážíme si jejich podpory a spolupráce a věříme, že časem se najde více takových, kteří se dají touto

14 animal magazín

cestou. Dlouhodobou součinnost udržujeme s veterinářkou Miroslavou Svobodovou, která působí ve Starém Městě, a Šárkou Čechovou. Obecným problémem je spolupráce se specialisty na velká zvířata, především koně. Tyto zákazníky odkazujeme většinou na poradnu Energyvet. V současné době jsme navázali velmi úzkou spolupráci s veterinářkou Karlou Hlačíkovou, která má poradnu v Napajedlech a má s produkty Energy velmi dobré výsledky. Díky tomu již v Napajedlech proběhly dvě veterinární přednášky s veterinářem Lubomírem Chmelařem a na příští rok plánujeme pokračování.

JSOU LIDÉ PŘÍZNIVĚ NALADĚNI VŮČI PŘÍRODNÍ MEDICÍNĚ PRO DOMÁCÍ MAZLÍČKY? Většinou se jedná o zákazníky, kteří produkty Energy znají a sami si s nimi řeší své zdravotní neduhy. Mají k produktům důvěru, a tak postupně začínají nakupovat i pro své mazlíčky. Ne nadarmo se říká, že vlastní zkušenost je nejlepší reklamou.

JAKÝ BYL POSLEDNÍ PŘÍPAD, KDY SE VÁM ÚSPĚŠNĚ PODAŘILO NASADIT NĚJAKÝ PREPARÁT ZE SYSTÉMU ENERGYVET? Naší kolegyni se podařilo – podle jejího vyjádření – doslova zachránit kocourka, který hodně zvracel a přestal úplně přijímat jídlo a vodu. Každých 15 minut mu podávala pomocí injekční stříkačky Fytovet. Postupně prodlužovala intervaly mezi dávkami a kocourek pomalu začal pít a později i jíst. Od té doby mu dává Fytovet preventivně do jídla.

KLUB ENERGY UHERSKÉ HRADIŠTĚ Adresa: Zelný trh 1249 Vedoucí klubu: Miluše Mikošková Telefon: 572 540 221 Mobil: 605 778 740 Web: www.uh-energy.cz

Canicross: Vyběhněte se smečkou PŘED ROKEM JSEM SE DOSTALA KE SPORTU, KTERÝ MĚ MAXIMÁLNĚ ZAUJAL A POHLTIL. ŘÍKÁ SE MU CANICROSS, A NENÍ TO NIC JINÉHO NEŽ AKTIVNÍ BĚHÁNÍ SE PSEM. OVŠEM BĚHÁNÍ TO NENÍ LEDAJAKÉ. TEXT: ING. MARTINA POSPÍŠILOVÁ, WWW.IZVIRATKA.CZ

Pes, se kterým se provozuje canicross, má speciální tahací postroj a je připnut pružným vodítkem k běžeckému sedáku, který na sobě máte vy. Ano, pokud váš pes oplývá dostatečným temperamentem a nadšením pro tah, může výrazně ulehčit pohyb vpřed. V České republice jde o poměrně novou sportovní disciplínu, ale vzhledem k neustále vzrůstající popularitě běhání nebude trvat dlouho a pejskaři jeho krásu objeví. Průkopníky jsou především Itálie a Francie, kde se každoročně běhají velice obtížné etapové závody, kterých se účastní canicrossaři z celého světa. Sportovat můžete s jakýmkoliv zdravým psem živějšího charakteru. Osobně běhám se svou osmikilogramovou fenou Jack Russell teriéra. Samozřejmě, čím větší a silnější pes, tím více vám může v tahu pomoci. Osobně shledávám jako optimální rasu v typu ohaře, na lehčí kostře a vážící kolem 20 kilogramů. Takový pes vám na rovině a do kopce výrazně pomůže, současně však lze regulovat rychlost pohybu z kopce. Což je u těžkých a velkých plemen někdy ne zcela jednoduché a bezpečné. Pes se pohyb vpřed před člověkem naučí systematickým tréninkem, který nesmí být násilný. Trénink by měl být veden v přátelském duchu a s maximální mírou motivace. Velká část psů táhne intuitivně téměř okamžitě a je potřeba je naučit pouze to, jak fungovat jako tým.

kilometrů, volí se spíše měkčí terén, louky a lesní cesty. Pro pejska je toto zcela nový druh pohybu. V ideálním tahu zabírají všechny svalové skupiny podél páteře a také stehenní a hýžďové svaly. Není zcela vhodné trénovat canicross na asfaltu – pes v tahu si pak zbytečně odírá tlapky. Důležitá je však různorodost, takže pár desítek metrů po tvrdé cestě je naprosto v pořádku. Ve spoustě větších měst nyní vznikají organizované spolky pejskařů, kteří rádi sportují a chodí běhat společně. Pro psy je to výborné jak z důvodu udržení dobré fyzické kondice, tak socializace ve „smečce“. Osobně vedu kurzy canicrossu pro začátečníky v Jablonci nad Nisou. Ve skupině běháme s pejsky všech ras od voříšků, ohařů, německých ovčáků až po dobrmany. Kouzlo tohoto sportu je v týmové spolupráci se psem, trávíte spolu čas aktivně venku v přírodě. Děláte něco pro sebe i pro psa. Pokud se rozhodnete tento sport zkusit, měli byste vzít v potaz, že z vašeho pejska bude rázem sportovec. Proto je důležité kvalitně krmit a podávat kloubní výživu. Velice se mi osvědčila kombinace Kingvet a Skelevet. A vy si nezapomeňte dopřát to samé. Se psem se běhá rychleji než bez něj a klouby jsou tak více namáhány, především při pohybu z kopce. Nikdy nezapomeňte na kvalitní protažení svalů před i po běhání. To platí i pro pejska, před samotným výběhem ho nechte v klidu vyvenčit a proběhnout, protože poté už by se měl věnovat jen běhu vpřed.

OD NEZÁJMU K ZÁBAVĚ Pokud jste nikdy neběhali a běh vás neláká, doporučuji to alespoň vyzkoušet. Sama jsem se běhu vyhýbala velkým obloukem, ale poté, co jsem to zkusila se psem, se můj postoj vůči tomuto sportu naprosto změnil. Ve dvou je to mnohem zábavnější, v týmu se navzájem motivujete k lepším výkonům. Stačí pořídit kvalitní obuv do terénu a vybavení v podobě postrojů a můžete začít. Nemusíte se bát žádných dlouhých distancí. Běhají se nejčastěji trasy v délce tří až sedmi

PŘED BĚHÁNÍM SE PSEM »Z  važte, zda běhání nebude dělat problém vám ani psovi. Při mírném tempu může ale začít prakticky každý.

»P  ořiďte kvalitnější běžeckou obuv sobě a postroj psovi. »S  temperamentnějšími psy si dejte před během krátkou procházku. Zejména jedinci, kteří rádi táhnou, ztratí trochu energie.

animal magazín 15

Cukrovka: Civilizační choroba, která dostihla i psy a kočky CUKROVKA, KTERÁ POSTIHUJE LIDSKÝ ORGANISMUS, SE VŠEOBECNĚ ŘADÍ MEZI TAKZVANÉ CIVILIZAČNÍ CHOROBY. MÁ  SE ZA TO, ŽE JEJÍ VÝSKYT VE VELKÉ VĚTŠINĚ PŘÍPADŮ SOUVISÍ S NEZDRAVÝM ŽIVOTNÍM STYLEM. POKUD JEJ PROVOZUJÍ LIDÉ, JE DOST PRAVDĚPODOBNÉ, ŽE VÍCE NÁCHYLNÍ BUDOU I JEJICH ZVÍŘECÍ SOUPUTNÍCI. TEXT: MVDr. LUBOMÍR CHMELAŘ, Ph.D.

Stejně jako u člověka stoupá počet případů endokrinního onemocnění s označením diabetes mellitus (cukrovka), stoupá také u nejčastějších průvodců člověka – u psa a kočky. Z dalších zvířat se prozatím cukrovka vyskytuje pouze u osmáka degu. Onemocnění se projevuje absolutním anebo relativním nedostatkem hormonu inzulinu, který má za úkol snižovat hladinu glukózy v krvi. Dosahuje toho umožněním vstupu molekuly glukózy do buňky. Buňkám chybí energie, a proto zapojují náhradní zdroje energie jako lipolýza, rozklad tuku. Odpadními látkami katabolismu (rozkladu) tuků jsou však ketony (např. aceton) a ty způsobují okyselení tkání těla – ketoacidózu. V případě nedostatku inzulinu dochází k vzestupu hladiny jednoduchého cukru glukózy v krvi, k hyperglykémii. Ledviny při vyšší hladině glukózy v krvi nejsou schopné udržet tento cukr v krvi a tím se objevuje v moči. Současně s sebou glukóza odnáší značné množství vody. Proto se objevuje zvýšený objem moči a vyšší žíznivost. Je nutné podotknout, že inzulin představuje jediný hormon, který hladinu glukózy snižuje. Jen zvýšená pohybová aktivita má vliv na snížení hladiny glukózy v krvi. Naopak na zvyšování hladiny tohoto cukru působí hormony glukagon, adrenalin, glukokortikoidy i další látky.

ZCELA BEZ INZULINU Absolutní nedostatek inzulinu se projevuje jako cukrovka 1. typu. Způsobuje ji poškození B-buněk v Langerhansových ostrůvcích tkáně slinivky břišní. B-buňky produkují hormon inzulin. K jejich poškození dochází nejčastěji vlivem tzv. autoimunitního onemocnění u psů a metabolického onemocnění nazývaného amyloidóza u koček. Často bývá příčinou dysbióza, změna přirozené mikroflóry střeva v mikroflóru patologickou, jejich metabolické produkty mění antigenní vlastnosti některých tkání. Vzniká také po prodělaném zánětu anebo nádorových onemocnění slinivky břišní. I v těchto případech často bývá dysbióza na počátku procesu.

16 animal magazín

Cukrovka 2. typu je vyvolána nadprodukcí hormonů, které vyvolávají rezistenci na inzulinu. V tomto případě je normální produkce inzulinu nedostatečná. Proto slinivka reaguje jeho zvýšenou produkcí k udržení normální hladiny cukru, normoglykémie. Tím ale dochází během krátké doby k jejímu vyčerpání. Příčinou může být nadprodukce progestinů z vaječníků nekastrovaných samic, nádory hypofýzy koček, zvýšená hladina glukokortikoidů (včetně léčebné aplikace kortikoidů). Velice častou příčinu reprezentuje obezita. Představme si, že povrch buňky je pokryt receptory pro příjem inzulinu. Malý povrch zachytí dostatek jeho molekul. Při obezitě se ale tuková buňka nafoukne, její objem se při zvětšení průměru na dvojnásobek změní čtyřnásobně a tím na čtyřikrát větší objem připadá naprosto stejný počet receptorů pro příjem inzulinu. Je jasné, že pro množství hmoty je inzulinu a tedy i zpracování cukru žalostně málo. Cukr pak není využit a zůstává v krvi. U psů se cukrovka vyskytuje nejčastěji ve věku pěti až dvanácti let. Geneticky jsou cukrovkou zatíženi samojedi. Další plemeno s predispozicí k cukrovce představují westíci (west highland white terrier), jorkšířští teriéři, Jack Russel teriér nebo německý ovčák. U koček je genetická predispozice u barmských koček.

U psů se cukrovka vyskytuje nejčastěji ve věku pěti až dvanácti let.

KOČKY JSOU OHROŽENĚJŠÍ Obezita představuje významnější faktor u koček než u psů, zvláště ohrožené jsou kočky při chovu, který neumožňuje venčení. Další faktor výskytu cukrovky souvisí s pohlavím. Nekastrované feny mají mnohem častější výskyt, naopak u koček je vyšší výskyt u kastrovaných kocourů. Další predispoziční aspekt vychází z Cushingova syndromu, dále z nadprodukce růstových hormonů (projevuje se nadměrným růstem vzhledem ke standardu plemene) anebo velice častou nedostatečnou funkcí štítné žlázy. V posledních letech se objevily poznatky, které upřesňují genezi cukrovky. Byly objeveny inkretiny, jež přirozeně vznikají v tenkém i tlustém střevě zvířete. Největší množství na konci tenkého střeva a ve střevě tlustém. Rozlišují se dva typy: GLP-1 (glucagon-like peptide – peptid podobný glukagonu) a GIP (gastric inhibitory peptide – žaludeční inhibiční peptid), který se tvoří převážně na začátku tenkého střeva a v žaludku. Obě látky v pankreatu ve vzájemné součinnosti zvedají produkci inzulinu, kdykoli se zvýší koncentrace glukózy v krvi. Inkretiny se tvoří za přítomnosti glukózy v obsahu střeva. Mimo stimulace tvorby inzulinu zpomalují také vyprazdňování žaludku a navozují pocit sytosti. U diabetu 2. typu se inkretiny zprvu začínají tvořit ve zvýšeném množství i při absenci glukózy v zažívacím traktu. Pak se jejich produkce vyčerpá, inkretiny se tvoří v nedostatečném množství a slinivka není stimulována k tvorbě potřebného inzulinu. Léčebně se využívá agonista GLP-1 (je původem ze slin korovce jedovatého, kde byly inkretiny také poprvé objeveny, má mnohem delší životnost než přirozený GLP-1) a také inhibitor enzymu DPP-4 (dipeptidyl peptidázy 4). Enzym DPP-4 způsobuje rozklad inkretinů během pěti minut po jejich vytvoření. Inhibitor pak tento rozkladný enzym inaktivuje. Velice důležitým faktem je, že mimo stimulace tvorby inzulinu snižují inkretiny sekreci hormonu glukagonu a tím redukují výdej glukózy z jaterních buněk. Další zajímavostí a důležitým faktem pro regeneraci je skutečnost, že na léčbu inkretiny reagují pouze lidé, u nichž ještě nezačala léčba inzulinem. Externí podávání inzulinu zřejmě narušuje systém řízení tvorby inzulinu ve slinivce a jeho aplikace znemožní znovu obnovit tento řídící proces.

JAK POZNÁME CUKROVKU Příznaky cukrovky se dají poznat poměrně jednoduše. Jde o hubnutí zvířete navzdory dostatečnému příjmu krmiva. Objevuje se nadměrná žíznivost spojená s větším objemem moči, která v mnoha případech imituje selhávání ledvin u šelem. Důležité je všímat si množství spotřebované vody. Normální hodnota odpovídá 60 ml na kg hmotnosti zvířete a den. Při spotřebě více než 100 ml na kilogram a den, je stav podezřelý. Dalšími symptomy bývá snadná unavitelnost, chronická onemocnění kůže, vyhledávání chladu. Může se dostavit i oboustranný zákal oční čočky. U fen se často příznaky tohoto onemocnění projevují asi dva měsíce

po skončení hárání. V pokročilejším stadiu se dostavuje nechutenství (inapetence), apatie, zvracení (vomitus) a snížený příjem vody. Důležité je odlišit další onemocnění, které mají obdobné příznaky. Může jít o zmíněné selhávání činnosti ledvin, Cushingův syndrom (nadbytek hormonů produkovaných nadledvinkami následkem nádoru na hypofýze), pyometra (hnisavý zánět dělohy), diabetes insipidus – žíznivka (nedostatečná produkce antidiuretického hormonu), pyelonefritida (hnisavý zánět ledvinné pánvičky), selhání jater. Tím ovšem seznam není kompletní. Kočky vykazují podobné příznaky jako psi, ale navíc se může objevit neuropatie (porucha nervů), která se může projevit prošlapováním zadních (pánevních) končetin a úbytkem svalů. Kočky při tomto onemocnění přestávají pečovat o svou srst, bývají anorektické a objevuje se zvracení. Klasická léčba spočívá v injekční aplikaci inzulinu, např. Caninsulinu. Pro kočky je možné použít i perorální formu inzulinu. Zároveň se musí přistoupit k úpravě krmení a nelze zapomenout na nutnost pohybu. U fen je vhodné provést kastraci ihned v počátku onemocnění a považuje se za nezbytné souběžně ošetřit i jiná onemocnění hormonálního systému, která mohla být příčinou vzniku cukrovky. Neléčená cukrovka končí smrtí zvířete následkem ketoacidózy, selháním ledvin, infekcí. V každém případě je nutné dodržovat krmný režim spočívající ve snížení podílu škrobů a jednoduchých cukrů v krmivu. Používá se vysokoproteinová dieta s nízkým obsahem sacharidů, a to hlavně v případě diabetu u koček. Při ledvinném selhávání však tuto dietu nelze použít. Léčba inkretiny se zatím u zvířat nepoužívá.

LÉČBA JE NÁROČNÁ, MYSLETE NA PREVENCI Správná výživa stejně jako nepřekrmovat zvíře je nezbytností. Při vzniku obezity ihned nasaďte opatření k jejímu odstranění. Znamená to především zvýšenou pohybovou aktivitu doprovázenou adekvátním nízkoenergetickým krmením. U samic lze předejít vzniku cukrovky včasnou kastrací. A velmi důležité: Nepoužívejte preparáty sloužící k oddálení říje anebo zabraňující nežádoucí březosti. Toto lze řešit i jiným způsobem. Regenerace onemocnění přináší poměrně dobré výsledky v případě cukrovky 2. typu. Pro regeneraci diabetu se osvědčil Gynevet. A stejně jako pro léčbu inkretiny je u regenerace cukrovky Gynevetem nezbytné, aby ještě nezapočala aplikace inzulinu. Z této skutečnosti vyplývá, že Gynevet působí na onemocnění cestou ovlivnění tvorby inkretinů anebo tlumením produkce hormonů glukagonu, antagonisty inzulinu a tlumením tvorby glukokortikoidů v nadledvinkách. Podstatné je, že po časově omezené regeneraci Gynevetem (maximálně třikrát tři týdny aplikace v průběhu 6–12 měsíců) dochází k trvalému ovlivnění diabetu. Nemusí se tedy podávat doživotně jako v případě inzulinu anebo inkretinů. V každém případě Gynevetu úspěšně napomáhá aplikace Fytovetu. Obsahuje zinek pro organismus zvířete v té nejvyužitelnější podobě, v koloidním stavu. A snadno využitelný zinek přímo aktivuje bílkovinnou molekulu inzulinu. Cukrovka 1. typu by mohla reagovat na aplikaci Regavetu, ale započatá aplikace externího inzulinu, bez které by zvíře nejspíš uhynulo, narušila řízení tvorby inzulinu. Proto v tomto případě ani regenerace nemá příliš šanci na úspěch.

animal magazín 17

Kdo používá produkty systému Energyvet PREPARÁTY PŘÍRODNÍ MEDICÍNY ENERGYVET JSOU ŠIROCE DOSTUPNÉ PROSTŘEDNICTVÍM KLUBŮ ENERGY, KONZULTAČNÍCH CENTER NEBO V NAŠEM ELEKTRONICKÉM OBCHODĚ. V PŘÍPADĚ POTŘEBY KONZULTACE SE LZE OBRÁTIT NA NÁSLEDUJÍCÍ ODBORNÍKY. BRNO

OLOMOUC

ŘÍČANY

Veterinární poradna klubu Energy – Hana Hosová Divadelní 3, Brno, www.brnoenergy.cz; 542 139 250, [email protected]

Veterinární poradna klubu Energy – Jana Indrychová, Energycentrum Dolní náměstí 16, Olomouc; 777 225 517

Veterinární poradna – MVDr. Petr Košař Osiková 226/3, Říčany; 605 780 690, 323 631 877, [email protected]

ČESKÉ BUDĚJOVICE

OPAVA

Veterinární poradna – Petra Prokopcová, Apatyka Česká 18, České Budějovice; 777 245 573

Veterinární poradna – MVDr. Radomír Hynar Přemyslovců 76/24, Opava www.veterinarninemocnice.cz; www.centrumprirody.cz 553 662 467, 606 712 512

Veterinární poradna – MVDr. Miroslava Svobodová náměstí Hrdinů 14, Staré Město; 731 616 901

DOMAŽLICE Veterinární poradna – MVDr. Linda Hynčíková Birnerová 28. října 296, Domažlice; www.l-vet.cz, 604 489 477

FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ Veterinární poradna – MVDr. Petra Domesová Veterinární ošetřovna Snozina 191, Frýdlant nad Ostravicí; www.beskydvet.cz, 776 792 394

HOROMĚŘICE Veterinární poradna – MVDr. Martina Frühauf-Kolářová Velvarská 24, Horoměřice; 220 971 236, [email protected]

HOŘOVICE Veterinární poradna – MVDr. Michaela Gerychová Obránců míru 580/10, Hořovice; 602 350 669, 311 513 617, [email protected]

HRADEC KRÁLOVÉ Veterinární poradna – MVDr. Milena Martincová, ZooVET Labská Louka 650, Hradec Králové; www.zoovet.cz, 732 512 181, 495 262 144, [email protected]

JABLONEC NAD NISOU Veterinární poradna – Ing. Martina Pospíšilová Žitná 2880/19, Jablonec nad Nisou, www.izviratka.cz, 773 99 66 44 nebo [email protected]

OSTRAVA Veterinární poradna – MVDr. Monika Šrubařová Prodejna krmiv – PURITER, 28. října 861/260, Ostrava – Mariánské Hory, 606 669 956 [email protected]

PRAHA Centrum Mazlíček – Janka Dvořák Majerčinová Freyova 235/7, Praha 9; 739 084 356 Klubu Energy – Alena Pávková, Andrea Šulcová Řeznická 6, Praha 1; 224 934 642 Veterinární poradna – MVDr. Jana Srpová Vinohrady 62/6, Praha 5–Radotín; 723 953 573, 257 911 140 Veterinární poradna – MVDr. Lucie Boháčová Klášterského 180/2A, Praha 4 – Modřany; 775 918 250, [email protected]

PRACHATICE Veterinární poradna – MVDr. Petr Hrabák Menšíkova 1156, Prachatice; www.mvdrhrabak.cz, 388 317 544, [email protected]

PŘÍBRAM

Veterinární klinika a laboratoř Mrač 170; www.veterinamrac.cz, 317 779 298, 605 700 866

Veterinární poradna – MVDr. Jiří Korecký Žižkova 489, Příbram nebo Bubovice 68, Březnice; 775 643 640, [email protected]

NAPAJEDLA

ŘEVNICE

Veterinární poradna – MVDr. Karla Hlačíková Na kapli 1622, Napajedla; 723 446 021, [email protected]

Veterinární ordinace – MVDr. Vojtěch Veverka Bezručova 523, Řevnice; 602 312 577, 257 720 577

MRAČ U BENEŠOVA

18 animal magazín

STARÉ MĚSTO

TÁBOR Veterinární poradna pro malá zvířata – MVDr. Lucie Míková eshop.zivocich.com/veterinarni-poradna

TÁBOR, SEDLČANY Veterinární poradna – MVDr. Martin Pán Nám. Mikuláše z Husi 42/3, Tábor; 722 185 213, [email protected] Nádražní 95, Sedlčany; 722 658 031, [email protected]

TÝNEC NAD SÁZAVOU Veterinární poradna – MVDr. Martina Jůzová, MVDr. Daniela Mustafa Ali Na Kněžíně 36, Týnec n. Sáz. – Brodce; 733 703 518, 603 818 284, [email protected]

UHERSKÝ BROD Veterinární poradna – MVDr.Jiří Zábojník Na Chmelnici 1960, Uherský Brod 723 280 241, 572 635 770, [email protected]

VALAŠSKÉ MEZIŘÍČÍ Veterinární poradna – MVDr. Jarmil Dobeš Jiráskova 432/18, Valašské Meziříčí 602 777 033, [email protected]

VELVARY Veterinární poradna – MVDr. Ivan Soukup Pražská 58, Velvary; www.veterinavelvary.cz, 315 761 019

ŽÍREC U DVORA KRÁLOVÉ Veterinární poradna – MVDr. Karin Seitlová Žireč 56, Dvůr Králové nad Labem; 737 113 608

Produkty Energyvet získáte prostřednictvím Klubů Energy, Konzultačních center nebo e-shopu. Plné kontaktní údaje získáte na: www.energyvet.cz

Trochu relaxu na závěr TEXT: REDAKCE

ÚSMĚVY „NĚMÉ“ TVÁŘE Potkají se po čase dva ježkové. Jeden z nich obvázanou packou. „Co se ti stalo,“ ptá se první. ,,Ále zapomněl jsem a podrbal se na zádech,“ odvětí druhý.

SUDOKU PRO ZÁBAVU

4

5

7

8

8

Mol se potká s mouchou a ptá se: „Chceš vidět moje akrobatické létání?“ „A proč bych se na to měla dívat?“ „Protože i lidé, když létám, mi vždycky tleskají.“

9

7

6

7 1

3 1

4

8

CITÁTY O ZVÍŘATECH

6 2

5

Člověk má úžasnou schopnost hovořit, ale většina z toho, co říká je prázdná a klamná. Zvířata jí mají méně, ale to málo, co sdělují, je užitečné a pravdivé. A je lepší malá a pravdivá věc než obrovská faleš.

7

9

6 6

3

2

1

– Leonardo Da Vinci – Kolik má kočka životů? Potřebuje-li něco zvíře, ví samo, kolik potřebuje. Potřebuje-li něco člověk, nepozná to.

........................................................................ Nahraďte zvýrazněná čísla podle klíče písmeny.

– Démokritos –

1

2

3

4

5

6

7

8

9

V

E

S A O

J

N D M

animal magazín 19

GRAFIKON Praktická pomůcka pro optimální výběr hlavního veterinárního preparátu. Jednoduchý návod na použití na zadní straně. Minimalizace chyb při určení správné regenerace zvířat. Zakoupit lze v Klubech Energy nebo v e-shopu www.energyvet.cz