Bible
Označení bible pochází z řečtiny, přičemž biblos znamená kniha a biblia knihy. Pro bibli se používají i jiná označení, např. Písmo svaté, Kniha knih. Bible má 2 části, které křesťané nazývají Starý zákon (Stará smlouva) a Nový zákon (Nová smlouva). Toto rozdělení vzniklo až tehdy, kdy si církev vytvořila svou sbírku posvátných knih, které později dostaly název Nový zákon, je tedy zcela přirozené, že Židé svou sbírku posvátných knih Starým zákonem nenazývali. Autoři – zatímco v Novém zákoně známe aspoň u některých částí autora, ve Starém zákoně tomu tak není, starozákonní knihy jsou anonymní. Starý zákon Zachycuje poslední tisíciletí předkřesťanské. Byl psán hebrejsky, část aramejsky. 1. Zákon = Tóra = Pentateuch = 5 knih Mojžíšových 2. Proroci - např. Jozue Soudců První a druhá kniha Samuelova První a druhá kniha Královská 3. Svaté spisy - např. Píseň písní ( Píseň Šalamounova ) Žalmy ( připisovány Davidovi ) Přísloví ( připisovány Šalamounovi )
Genesis = 1. kniha Mojžíšova Stvoření světa – nejdřív stvořil Bůh nebe a zemi, den a noc, slunce, měsíc a hvězdy, pak oddělil souš a moře, vytvořil rostliny, ptactvo a mořské živočichy. Šestého dne stvořil živočichy na zemi a prvního člověka – Adama – kterého uhnětl z hlíny. Sedmý den odpočíval. Aby člověku nebylo smutno, stvořil pro něj z jeho žebra ženu Evu. Vysadil pro ně zahradu v Edenu, aby tam mohli žít. Zakázal jim ale jíst plody z jediného stromu – stromu poznání dobrého a zlého. K ženě se připlazil ďábel v podobě hada a přemluvil ji, aby plod z tohoto stromu utrhla. Jedla ona i muž. Pak poznali, že jsou nazí, a oděli se fíkovými listy.Bůh se na ně rozhněval a potrestal je – hada – bude vyvržen ode všech zvířat, bude se plazit po břiše a žrát prach ženu – bolestmi v těhotenství a při porodu, podřízeností muži muže – v potu tváře bude pracovat a jíst chléb Pak je vyhnal z Edenu. Na zemi porodila Eva 2 syny – Kaina a Ábela. Kain byl zemědělec, pěstoval obilí, byl ale lenivý a jako hospodář špatný. Ábel choval ovce, byl pečlivý a pracovitý. Když dali Bohu obětní dar, Kain část své úrody a Ábel ovci, Bůh shlédl jen na dar Ábelův. Kain ze vzteku a
žárlivosti svého bratra zabil. Bůh to viděl, Kaina vyhnal ze země a opatřil ho znamením, aby ho nikdo nezabil a on mohl trest náležitě vychutnat. Adam s Evou měli ještě spoustu dětí. Lidstvo se rozrůstalo a stále více hřešilo. Bůh se rozhněval a rozhodl se, že na něj sešle potopu. Zvolil jednoho spravedlivého jménem Noe a přikázal mu, aby postavil archu. Do ní pak nastoupil Noe s manželkou, jejich 3 synové s manželkami a z každého živočišného druhu pár. Pršelo 40 dní a nocí. Noe pak vypustil krkavce, vrátil se, poté holubici, vrátila se s olivovou snítkou, až vypustil holubici, která se nevrátila, pochopil, že je po všem. Vylodili se na hoře Ararat. Noe pak obětoval Bohu a on slíbil, že už to nikdy neudělá. Lidé se pak rozhodli, že si postaví věž, která by sahala až do nebes. Bohu se to nelíbilo, proto jim zmátl jazyky. Lidé se nemohli domluvit a rozutekli se do všech stran. Toto místo pak dostalo název Bábel = Zmatek. Bůh si pak vyvolil spravedlivého Abraháma, kterého se svým kmenem vyslal z Mezopotámie do dnešní Palestiny a slíbil mu, že jeho lid učiní velkým národem a že mu požehná. Znamením této smlouvy měla být obřízka u mužů. Spolu s Abrahamem se vypravil i Lot se svým lidem. Po čase se rozdělili a každý šli svou cestou. Lot se pak usadil v Sodomě. Po čase se Sodoma a blízká Gomora staly nejhříšnějšími městy. Bůh se rozhodl, že je zničí. Zvolil právě Lota a jeho rodinu, kterým dovolil uprchnout pod podmínkou, že se neotočí. Lotova žena se otočila a změnila se v solný sloup. Obě dcery pak počaly se svým otcem, aby nevymřel rod. Bůh chtěl vyzkoušet Abrahamovu věrnost a víru, požádal ho tedy, aby mu obětoval svého jediného syna Izáka jako oběť zápalnou. Abrahám už by to byl učinil, ale Bůh ho v poslední chvíli zastavil. Jedním ze synů Abrahamových byl Jákob, který lstivě připravil svého bratra o prvorozenství, vynutil si Hospodinovo požehnání a stal se božím vyvolencem – dostal jméno Izrael. Jákob měl spoustu synů. Jedním z nich byl Josef. Byl otcovým oblíbencem, což mu všichni bratři záviděli. Chtěli se ho zbavit, tak ho prodali do otroctví do Egypta. Josef se dostal až k faraónovi, protože uměl věštit a vykládat sny. Brzy se stal pravou rukou faraóna. Když postihl Egypt 7 hladových let, díky Josefovi měli zásoby a nezemřeli hlady. V tomto období nedostatku a hladu přišli do Egypta i Josefovi bratři, aby zde nakoupili potraviny. Josef jim odpustil jejich podlý čin a dovolil jim, aby se i s celým rodem do Egypta nastěhovali. Exodus = 2. kniha Mojžíšova Po smrti faraóna přišel na trůn jiný a Izraelité upadli do otroctví. Hospodin pak poslal Mojžíše, aby šel do Egypta a vyvedl je. Faraón však Izraelity propustit nechtěl, vyhovovala mu tak levná pracovní síla. Hospodin proto seslal na Egypt 10 ran – zkažení vod, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, hnisavé neštovice, krupobití, kobylky, temnota, smrt všeho prvorozeného. Faraón se stále bránil, ale když skutečně jedné noci zemřelo vše prvorozené, nechal Izraelity odejít. Faraón s vojskem však Izraelity pronásledoval. Došli až k Rudému moři a tu začali bědovat, že jsou v koncích. Moře se však před nimi rozestoupilo, Izraelité prošli suchou nohou a když vstoupilo faraónovo vojsko, voda se vrátila a oni se utopili.
Izraelité pak pokračovali pouští, ale protože stále reptali, že mají hlad a žízeň a že v Egyptě jim bylo lépe, Hospodin se rozzlobil a oni museli pouští bloudit 40 let, aby zemřeli všichni ti, kteří nevěřili a reptali. Na poušti Sinaj se Mojžíšovi zjevil Bůh a předal mu kamenné desky, do kterých bylo vyryto Desatero. Byl to soubor pravidel a mravních přikázání upravujících vztahy lidí k Bohu a mezi sebou. 1. Věřiti budeš v jediného Boha. 2. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho. 3. Nezneužiješ jména Hospodina. 4. Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 5. Cti svého otce i matku. 6. Nezabiješ. 7. Nesesmilníš. 8. Nepokradeš. 9. Nevydáš proti svému bližnímu křivého svědectví. 10. Nebudeš dychtit po ničem, co patří tvému bližnímu. Izraelité pak dále putovali do Zaslíbené země sinajskou pouští. Lid neustále reptal, proto Hospodin řekl Mojžíšovi, že on do Zaslíbené země nedojde a že ustanoví nového vůdce. Mojžíš se směl podívat na Zaslíbenou zemi jen z dálky, pak zemřel. Novým vůdcem Izraelitů byl ustanoven Jozue.
kniha Jozue Jozue přivádí Izraelity až k Zaslíbené zemi, vyvražďují původní obyvatelstvo Palestiny a Jericha, obsazují území a rozdělují si ho podle kmenů.
kniha Soudců Součástí této knihy je příběh o Samsonovi a krásné Delíle ( Dalile ). Samson byl boží zasvěcenec, Bůh ohlásil rodičům jeho narození a sledoval jeho výchovu. Byl nepřemožitelný, veškerá jeho síla byla uložena v jeho dlouhých vlasech. Zamiloval se do Delíly, ženy z rodu Pelištejských ( Filištínských ), z rodu jeho nepřátel. Jí šlo ale jen o to, aby z něj vymámila jeho tajemství. Samson chvíli odolával, ale nakonec jí vše vyzradil. Pelištejci ho zajali, vypíchli mu oči a uvěznili. Při oslavách vítězství si Samsona nechali přivést, aby se trošku pobavili. On však objal sloupy, na kterých stál dům se všemi hosty, poprosil Boha, aby mu naposledy dal sílu, zatřásl, dům se zřítil a všechny i se Samsonem usmrtil.
1. a 2. kniha Samuelova Vypráví o vládě prvních dvou židovských králů. První z nich – Saul – byl vybrán podle vzhledu, nebyl však kvalitním králem, spíše postavou zápornou.
Druhého už vybírali podle udatnosti a moudrosti, byl jím David. Bojoval také proti Filištínským, přímo s nejudatnějším z nich, s Goliášem. Skolil ho prakem, kámen ho zasáhl do čela, a když spadl, uťal mu hlavu. Filištínští se vzdali a David se stal králem.
1. a 2. kniha Královská Vypráví o vládě třetího židovského krále Šalamouna, který byl považován za velmi moudrého panovníka, stavitele jeruzalémského chrámu.
Proroci - předpovídají příchod Mesiáše ( vykupitele ), který vytvoří spravedlivou říši.
Nový zákon Je to křesťanská část Bible, zahrnuje první dvě století našeho letopočtu. Byl psán řecky. Má 4 základní části: 1. 2. 3. 4.
Evangelia – Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo ( evangelium = radostná zvěst ) Skutky apoštolské Epištoly = listy apoštolů věřícím Zjevení sv. Jana = Apokalypsa
Evangelia Vypráví o Kristově životě a jeho učení. Tvoří hlavní část Nového zákona, jejich autory jsou Kristovi žáci – apoštolové. Marii se zjevil anděl a zvěstoval jí, že se jí narodí syn, který bude synem božím. Marie opravdu počala z Ducha svatého. Josefovi, za kterého se měla Marie brzy provdat, se to těhotenství nelíbilo, ale i jemu se zjevil anděl, vše vysvětlil a ke sňatku došlo. Narodil se jim syn, kterému dali jméno Ježíš. Narodil se v Betlémě, kam přišli jeho rodiče na sčítání lidu. Jelikož neměli kde přespat, strávili noc v chlévě a právě tam přišel Ježíš na svět. Jeho narození ohlásila kometa, která k němu přivedla 3 mudrce z Východu s hojnými dary – Kašpara, Melichara a Baltazara. Když se král Herodes dozvěděl, že se narodil nový židovský král, dostal strach, že ho jednou připraví o trůn, a nechal vyvraždit všechna nemluvňata. Marii, Josefovi a Ježíši se podařilo uprchnout. Už jako dítě proslul Ježíš svou moudrostí. Když dospěl, byl pokřtěn vodou z řeky Jordánu Janem Křtitelem a jím byl také uznán Mesiášem. Seskupil kolem sebe učedníky – apoštoly – procházel s nimi zemí, hlásal své učení, konal zázraky, uzdravoval nemocné, křísil mrtvé. Např. nasytil zástupy jen několika rybami a chlebem. Hlásal pokoru, toleranci, lásku k Bohu i ke svému bližnímu.
Někteří uznali Ježíše za Mesiáše, zůstala však i spousta těch, kteří ho měli za podvodníka. I vládnoucí kněží se ho chtěli zbavit. Využili k tomu jednoho z jeho učedníků – Jidáše Iškariotského – kterému za zradu nabídli 30 stříbrných. Ježíš tušil, co se na něj chystá. Uspořádal tzv. Poslední večeři Páně, které se zúčastnilo jeho 12 apoštolů. Tam podával červené víno a pravil: „Pijte, toto je má krev.“ Pak nabízel chléb a pravil: „Jezte, toto je mé tělo.“ Pak ukázal na Jidáše a označil jej za svého zrádce, ukázal na Petra a řekl, že než kohout zakokrhá, tak ho 3x zapře. Po večeři se Ježíš odešel pomodlit na Olivovou horu, kde k němu přistoupil Jidáš a polibkem ho označil. Pak byl Ježíš zatčen. Jidáše začalo trápit svědomí, chtěl vrátit získané peníze, ale kněží ho odmítli. Pak se oběsil na osice. Ježíše předvedli před soudce Piláta Pontského. Ten stále nechápal, proč ho má odsoudit, nenacházel žádný prohřešek, který by měl být potrestán. Blížil se právě svátek Velikonoc, kdy měl Pilát ve zvyku propustit vždy jednoho odsouzence. Nabídl lidu Ježíše a vraha Barnabáše. Nenávistný lid však zvolil Barnabáše. Pilát pochopil, že pro záchranu Ježíše už nemůže nic udělat, a proto se od tohoto případu distancoval se slovy: „Já si myju ruce!“ Brzy nato byl Ježíš ukřižován na hoře Golgotě, kam si sám vynesl svůj kříž ( v tomto bodě se evangelia rozcházejí ). Když visel na kříži, jeden z dozorců mu položil na hlavu trnovou korunku, jen z posměchu, že mu říkají židovský král. Zemřel na kříži mezi dvěma vrahy. Po smrti bylo jeho tělo sňato s kříže a uloženo v nedaleké jeskyni, kterou pak zavalili balvanem. Po třech dnech, když kámen odvalili, zjistili, že Ježíšovo tělo zmizelo. Stalo se tak, jak předpovídal. Zjevil se pak svým učedníkům a rozeslal je do celého světa, aby šířili jeho učení. Někteří z nich nechtěli věřit, že Kristus opravdu vstal z mrtvých, dokud se jim sám nezjevil – nevěřící Tomáš. Skutky apoštolské Zde je popsáno šíření křesťanství apoštolem Petrem mezi židovským obyvatelstvem a kazatelská činnost apoštola Pavla mezi pohany. Ukázky: Bible – Starý zákon UVEDENÍ POTOPY HROZNÉ NA VŠECKEN SVĚT Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeleď tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé bylo zachováno símě na vší zemi. Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho,
i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak, jakž byl rozkázal Bůh Noé. Stalo se pak po sedmi dnech, že z vody potopy přišli na zemi. Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všelijaké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všelijaké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má. Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života. A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory. I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka. Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo. A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů. Potopa přestala, Noé vyšel z korábu, a oběti Bohu obětoval Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval z nebe. I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech. Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. Když pak vody odcházely a opadávaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
I stalo se po čtyřidsíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, vypustil krkavce, kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchu země. Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vznesl k sobě do korábu. A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. I přiletěla k němu holubice k večeru, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tehdy poznal Noé, že opadly vody se svrchu země. I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátí se k němu více. I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
Bible – Nový zákon, Evangelium sv. Lukáše NAROZENÍ JEŽÍŠOVO Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Syrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal do Galilee, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: ”Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristu Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.” A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: ”Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení.” Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: ”Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.” Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Evangelium sv. Marka - SMRT JEŽÍŠE Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: ”Eloi, Eloi, lema sabachtani?” což přeloženo znamená: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: ”Hle, volá Eliáše.” Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na tyč a dával mu pít se slovy: ”Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.” Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. Chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů. A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: ”Tento člověk byl opravdu Syn Boží.” Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, které ho provázely a obsluhovaly, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly vzhůru od Jeruzaléma.
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, přišly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: ”Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?” Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen, a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho, i zděsily se. Řekl jim: ”Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaratského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům i Petrovi: ”Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.” Vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
