Bible Jana Záblackého ve Stefanykově knihovně ve Lvově

STUDIE O RUKOPISECH XXXV 2002–2003–2004

Bible Jana Záblackého ve Stefanykově knihovně ve Lvově Stanislav Petr Kulturní styky zemí Koruny české s haličskou meropolí sahají do vzdálené minulosti. Již z 1. poloviny 16. století máme zprávy o pobytu židovské komunity z Čech v Krakově, resp. Kaziměři a ve Lvově;1 její příslušníci museli po nařízení krále Ferdinanda I. v roce 1541 opustit Čechy. Vzájemné vztahy českých zemí a Haliče se ještě více upevnily po roce 1772; tehdy po prvním dělení Polska až do roku 1918, kdy došlo k rozpadu Rakouska–Uherska, náležely české země i Halič ke společnému státu. Ještě dnes jsou stopy společného soužití, zejména v architektuře, ve Lvově patrné. Vzájemné kontakty měly nesporně vliv i na dochování literárních památek ve lvovských archivech a knihovnách. Povědomost o nich byla mezi českými učenci již ve 2. polovině 18. století, i když průkopníku zahraničního rukopisného výzkumu Josefovi Dobrovskému se při jeho zpáteční cestě z Moskvy v roce 1793 sice Lvov navštívit nepodařilo,2 a tak krátký pobyt v Krakově využil k průzkumu rukopisných bohemik uložených v tamních knihovnách.3 Byl to tedy až nejpilnější badatel, jenž se v 19. století zabýval výzkumem zahraničních bohemik, rajhradský benediktin Beda Dudík, který nás seznámil se sítí archivů a knihoven nacházejících se ve Lvově i s bohemiky v nich ulože-

1

2

3

Dokladem toho je list městské rady ve Lvově z 24. července 1550, v němž se oznamuje právní pořízení kolínských židů, která učinili ve Lvově ohledně domů zanechaných před svým odchodem v Kolíně. Stanislav Petr, Nejstarší židovská kniha města Kolína z let 1598–1729 a správa kolínské židovské obce v tomto období. In: Sborník z historie židů na Kolínsku. Kolín 1992, 27. Srov. Josefa Dobrovského korrespondence. II. Vzájemné listy Josefa Dobrovského a Jiřího Ribaye z let 1783–1810. K tisku upravil Adolf Patera, Praha, 224, č. 76. Dobrovský v listě psaném v Olomouci 8. února 1793 píše, že nenavštívil Kijev ani Lvov, neboť cestoval přes Varšavu a Krakov. Litterarische Nachrichten von einer auf Veranlassung der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften im Jahre 1792 unternommenen Reise nach Schweden von Abbé Joseph Dobrowsky. In: Neuere Abhandlungen der kön. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Bd. 2. (Diplomatisch–Historisch– Litterarischer Theil). Prag 1795, 193–194.

65

nými.4 Od jeho objevné cesty však návštěvy badatelů z Čech a Moravy ve Lvově bohužel v podstatě ustaly. Až poznámka Vladimíra Kyase o potřebě prozkoumání rukopisné české bible Jana Záblackého,5 která byla po 2. světové válce nezvěstná, a i pozdější nejisté zprávy o místě jejího uložení ve Lvově mě spolu s ujištěním kol. Pečírkové, že informace o bibli by byly nanejvýš užitečné, přiměly ke dvojí návštěvě lvovských knihoven v letech 2002 a 2003 a k podrobnějšímu průzkumu této pozdněstředověké památky českého biblického překladu. Po předcházejících rozhovorech s ukrajinskými badateli v Praze a následné korespondenci s vedoucím rukopisného oddělení knihovny Vasila Stefanyka ve Lvově Oleksandrem Dzyobanem se podařilo zjistit, že hledaná bible je uložena v tamním rukopisném oddělení. Než jsem se však mohl v listopadu roku 2002 do Lvova vypravit, bylo zapotřebí překonat byrokratické bariéry, které stály v cestě k udělení cestovního víza na Ukrajinu. Ty se podařilo překonat díky pozvání prezidenta České besedy ve Lvově ing. Evžena Topinky, který mi pomohl zajistit ubytování i usnadnit první kroky ve Lvově i ve Stefanykově knihovně, za což jsem mu zavázán díkem. Ve Lvově se nacházejí dvě knihovny, v nichž jsou uložena rukopisná bohemika. Je to jednak Univerzitní knihovna, dnes Vědecká knihovna Univerzity Ivana Franka ve Lvově (Наукoвa бiблiотека Унiверзитета Ивана Франка в Львiве), kde je uložen rukopis středověkých textů (sign. 37 II) z počátku 15. století, z nichž jeden, obsahující astronomický text Jana z Polska, Computus manualis cum commentario (ff. 100r–103r), je datován rokem 1411.6 Na rukopis v minulosti upozornil B. Dudík, který texty v něm zapsané stručně popsal.7 Z textů zapsaných v rukopisu budil u badatelů největší zájem opis Husova odvolání od soudu papežova ke Kristu (fol. 23rv), který zaznamenává ve své edici i V. Novotný jako text Le.8 Podobně je tomu i s textem kvestie Jana 4

5 6 7 8

66

Beda Dudík, Archive im Königreiche Galizien und Lodomerien. Archiv für österreichische Geschichte 39, 1868, 1–222. Po něm podal výsledky svých studií v Haliči И. И. Пeрвoльфь, Отчеть o научныхь занятиях за границею сь 20. Мая по 20. Сентября 1882 г. Варшава 1883. Vladimír Kyas, Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha 1997, 114. Srv. Lynn Thorndike, Pearl Kybre, A Catalogue of incipits of medieval scientific writings in Latin. Cambridge Mass. 1963, sl. 508. B. Dudík, Archive im Königreiche Galizien und Lodomerien, 113–115. Václav Novotný, M. Jana Husi korespondence a dokumenty. Praha 1920, 129–133, č. 46. Srv. též František Michálek Bartoš, Pavel Spunar, Soupis pramenů k literární činnosti M. Jana Husa a M. Jeronýma Pražského. Praha 1965, 37, 185.

z Jičína, zapsané v rukopise na ff. 110r–111v, která byla pronesena v kvodlibetu M. Michala z Malenic roku 1412.9 Ostatní texty obsahují formule listin a listů královské, městské a vrchnostenské kanceláře rozdělené podle jednotlivých stavů a hodností, rejstřík salutací a oslovení církevních a světských hodnostářů, soupis českých a latinských sentencí a některé další texty sloužící patrně k potřebě úředníků některé církevní či světské kanceláře. V závěru rukopisu jsou zapsány astronomické tabulky (ff. 112–121). Ve lvovské univerzitní knihovně byl v minulosti uložen ještě další středověký bohemikální rukopis; ten však byl dle sdělení pracovníků knihovny v minulosti delimitován do Polska, patrně do Vratislavi. Rovněž o tzv. Lvovském sborníku modliteb a legend z poloviny 15. století, který byl v univerzitní knihovně uložen pod sign. I E 21 a byl údajně zničen za 2. světové války, se nepodařilo zjistit žádnou pozitivní informaci.10 Druhou lvovskou knihovnou, v níž se nacházejí rukopisná bohemika, je Lvovská vědecká knihovna Vasila Stefanyka (1871–1936) Národní akademie věd Ukrajiny (Львiвська наукова бiблiотека iм. В. Стефаника НАН України). Je nástupkyní někdejší slavné knihovny Ossolińskich (Zakładu narodowego imienia Ossolińskich), kterou založil Josef Maxmilián Ossoliński, někdejší prefekt císařské Dvorské knihovny ve Vídni. Ten získal roku 1817 do držení bývalý klášter obutých karmelitek, zrušený Josefem II. roku 1782 a přeměněný zprvu na generální seminář a později na pekárnu a krámy, až skončil v majetku vojenského eráru. Značně zpustlý objekt nechal Josef Maxmilián opravit a umístil zde knihovnu a vydavatelství Ossolińskich, známé „Ossolineum“, které z jeho nadace zahájilo svou činnost v roce 1826. Po druhé světové válce byla v roce 1946 většina rukopisů knihovny Ossolińskich odvezena do Vratislavi a pouze asi desetina rukopisů (ca 280) zůstala ve Lvově. Nástupkyní knihovny Ossolińskich se stala Stefanykova knihovna, která v původních prostorách Ossolinea sídlí dosud. 9

10

Pavel Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post universitatem Pragensem conditam illustrans 2, Warsaviae–Pragae 1995, 259, č. 76. František Šmahel, Verzeichnis der Quellen zum Prager Universalienstreit 1348–1500. Medievalia philosophica Polonorum 25. Wrócław, Varsovie, Cracovie, Gdańsk 1980, 31–32 4. 82/A–B. Jiří Kejř, Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě. Praha 1971, 148–149. Spunar a Šmahel považovali rukopis za ztracený, což se naštěstí nepotvrdilo. V. Kůst, O dialektických zvláštnostech staročeských Lvovských modliteb a legend. ČMF 41915, 291–300, týž, K poměru některých skladeb Lvovského sborníku modliteb a legend k jiným staročeským rukopisům. In: Slovanský sborník věnovaný Jeho Magnificenci prof. Františku Pastrnkovi, rektoru UK, k sedmdesátým narozeninám 1853–1923. Praha 1923, 266–271.

67

Z rukopisných bohemik uložených ve Stefanykově knihovně je patrně nejznámější česká pozdněstředověká bible opsaná písařem Janem Záblackým, jejíž kodikologický popis bude obsahem této studie. První zprávu o ní podal v roce 1883 Ignác Polkowski.11 Následujícího roku seznámil s Polkowského závěry české badatele v Hlídce literární Časopisu Národního muzeum Adolf Patera.12 Rukopisu nebyla poté věnována téměř půl století pozornost, až v roce 1926 porovnal text Záblackého bible v souvislosti s nejstarším polským překladem bible královny Žofie docent lvovské univerzity Jan Janów.13 Z domácích badatelů na českém biblickém překladu zaznamenali bibli Záblackého Vladimír Kyas a Bohumil Ryba, kteří ji ve svém soupise českých biblických rukopisů, otištěném v roce 1952, přidělili označení Az. Jejich znalosti o ní pocházely ze záznamu Josefa Vraštila, který bibli patrně znal ještě z doby, kdy byla v majetku p. Pinińského (či Ponińského, jak uvádí popiska při reprodukci folia 215v bible, připojená k výše zmíněnému článku Janówově na s. 257), a považovali ji toho času za nezvěstnou.14 Jako nezvěstnou uvádí Záblackého bibli ve svém nepublikovaném soupisu z 50. let minulého století i M. Bohatcová, která doplňuje údaje o vlastnících bible o již výše jmenovaného kněze Ig. Polkowského a připojuje též dosud známou literaturu o ní.15 Naposledy bibli Záblackého uvádí ve své posmrtně vydané knize V. Kyas s poznámkou, že bible je vystavena v expozici muzea ve Lvově.16 Bible Jana Záblackého je dnes uložena v rukopisném oddělení Stefanykovy knihovny ve Lvově pod signaturou: 9 O/Н Од. Зб. 3897. Papírový knižní blok o 464 foliích je foliového formátu o rozměrech 42x29 cm o 39 složkách, které jsou zpravidla sexterny. Na papíru bible se vyskytují dva druhy filigránu; filigrán květu o šesti lístcích, jehož variantu klade Piccard do roku 1463.17 Tento filigrán se vyskytuje ve 11

12

13 14 15 16 17

68

Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476 opisał ks. Ignacy Polkowski. Rozprawy i sprawozdania z posiedzeń Wydawnicztwa filologicznego Akademii Umiejętności. Kraków, 10, 1883, 94–133. Adolf Patera, Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476 opisał ks. Ignacy Polkowski czł. kor. Akad. umiejęt. Osobne odbicie z X. T. Rozpraw wydz. filologicznego Akad. umiejęt. w Krakowie 1883. ČMČ 58, 1884, 123–124. Jan Janów, Czeska biblja Záblackiego i biblja królowej Zofji. Przewodnik bibljograficzny 49, ser. II., rok VII, Lwów 1926, 250–257. Bohumil Ryba a V. Kyas, Označení českých biblických rukopisů a tisků. Věstník ČAVU 61, 1952, 37–43. Soupis s. 121–122. Dr. Bohatcové děkuji za laskavé zapůjčení seznamu. V. Kyas, Česká bible, 114. Gerhard Piccard, Wasserzeichen, Blatt, Blume, Baum. Stuttgart 1982, var. II–707. Na tento druh filigránu upozornil již Polkowski, Rękopis biblii Czeskiej, 101, a označuje jej jako šestilistou růži.

3⁄4 rukopisu zcela výlučně, a to až do folia 377. Na zbývajících ca 100 foliích se s ním vyskytuje ještě filigrán volské hlavy s vybíhající korunou, zakončenou šestilistým kvítkem. Z tlamy pak dolů vybíhá ještě drát zakončený křížkem. Jako jí nejbližší byla shledána var. u Piccarda kladená do let 1471–1481.18 Foliace rukopisu je nová (XXin.), tužkou, je ale chybná. Lístek vlepený za folium 273 byl označen jako fol. 280 a hned v následující složce byla jako 286 označena dvě folia. Rukopis byl někdy ve 2. polovině 19. století (k zpevnění hřbetu bylo použito makulatury polských novin, kde v textu je možno nalézt udaje o Napoleonovi III.) převázán do nové polokožené vazby. Kartonové desky jsou polepené černým papírem, kožený hřbet je odtržen. Z původní vazby se patrně dochovalo pouze kování, gravírované, deltoidní nárožnice na přední desce a 6 mosazných pukel na zadní desce. Knižní blok je při horním okraji částečně poškozen vlhkem a z toho důvodu byl i částečně zasažen plísní. Celý rukopis byl napsán jedním písařem, který se na několika místech v závěru a někdy i na začátku jednotlivých knih výslovně uvádí jménem jako Jan Záblacký. Bibli opisoval v letech 1476–1478. Písmo je knižní bastarda a text je psán ve dvou sloupcích. Starý zákon má sloupce o 59 řádcích, Nový zákon pak o 54 řádcích. Výzdoba bible je poměrně prostá, na začátcích knih jsou malované ornamentální iniciálky ve výši 6–13 řádků textu. Malířská kvalita iniciál je průměrná až podprůměrná, patrně písařské provenience; jinak je výzdoba omezena pouze na rubrikaci.19 Červeně jsou psána živá záhlaví, verzálky na začátku kapitol a začáteční písmena veršů a vět, dále kolofony na konci knih, označení začátků jednotlivých knih a někdy i první řádek textu knihy, který tak splývá s rubrikou. Verzálky na začátku kapitol jsou psány ozdobněji v případě, že se nacházejí na začátku prvního řádku ve sloupci a perokresebný ornament vybíhá do volného prostoru na okraji. Rukopis obsahuje celý text bible. Knihy Starého zákona následují po sobě v pořadí dodržovaném ve Vulgátě. Po první knize Ezdrášově následuje kniha Nehemiášova, jak bývá zpravidla nazývána 2. kniha Ezdrášova. Za ní následují 2.–5. kniha Ezdrášova, do nichž jsou rozděleny 2. a 3. kniha Ezdrášova z vulgátní předlohy. Po nich je zařazeno pokračování pravidla epištolních a evangelijních čtení pro společné svátky (Commune sanctorum), tj. pro svátky apoštolů, mučedníků a vyznavačů, jak bylo uvedeno na začátku za perikopani nedělních a svátečních čtení. 18 19

G. Piccard, Wasserzeichen, Ochsenkopf. Stuttgart 1966, var. č. XV–252. Srv. variantu Charles Moise Briquet, Les filigranes, Amsterdam 1968, var. č. 14583. K výzdobě rukopisu srv. Pavel Brodský, Iluminované rukopisy českého původu v polských sbírkách. Praha 2004, 128–129.

69

Začínají nejprve čtení epištolní ze Starého zákona, zpravidla z knihy Ježíše Siracha a z knihy Moudrosti, a po nich následují perikopy z evangelií. Zbývající folia 17. složky (ff. 202v–203v) za pravidlem perikopálních čtení jsou prázdná. Na rektu folia 204 pokračuje Starý zákon knihami Judit, Ester, Tobiáš a Job, za kterými následuje Žaltář, pět knih krále Šalomouna – Přísloví, Píseň písní, Moudrosti a Ježíše Siracha. Za nimi podle pořadí Vulgáty zapsal Jan Záblacký knihy velkých a malých proroků, kde za Pláčem Jeremiášovým je zařazena kniha proroka Bárucha. Závěr Starého zákana patří oběma knihám Makabejských. Nový zákon má po evangeliích zapsány epištoly a Skutky apoštolské jsou podle zvyklostí zapsány až za epištolou k Židům na ff. 444va (recte 439va)–457vb (recte 452vb). Po nich následují epištoly obecné a Apokalypsa. Není zde zařazena epištola sv. Pavla k Laodicejským. Předmluvy k jednotlivým knihám nejsou zapsány na jejich počátku, ale na začátku bible na ff. 1rb–15ra spolu s přehledem obsahu jednotlivých biblických knih a jejich kapitol. Za nimi jsou na ff. 15ra–17ra zapsána výše zmíněná nedělní a sváteční perikopální čtení od první neděle adventní až po poslední listopadové čtení na svátek Dušiček z listu sv. Pavla k Soluňanům (1. Thess. 4, 13). Překlad bible není ve svém celku jednotný, jak prokázala ve své studii otištěné v tomto sborníku Jaroslava Pečírková, jedná se o překlad kompilační, což ostatně přepokládal již V. Kyas.20 O kompilační povaze překladu bible Záblackého se také zmínil i docent univerzity ve Lvově Jan Janów, který ji v polovině 20. let minulého století srovnával s polským překladem bible královny Žofie. Janów odmítl tvrzení Polkowského, že by překlad bible Záblackého nenáležel k žádné ze čtyř redakcí českého biblického překladu, ale považuje ji z velké části za překlad první redakce a částečně i redakce druhé.21 Badatelem, který se biblí Záblackého dosud nejpodrobněji zabýval byl kněz Ignác Polkowski.22 Je to vcelku pochopitelné, protože bibli koncem 19. století vlastnil. Srovnal Záblackého bibli nejen s českými rukopisnými biblemi, počínaje biblí Leskoveckou, kterou znal z ukázek otištěných Jungmannem23 a z fotografií, jež mu zaslal z Drážďan prof. Nehring,24 biblí Dlouhoveskou (NK XVII 20 21 22 23 24

70

Jaroslava Pečírková, Určení redakce staročeské bible Záblackého, StR 35, 2002–2003, 25–63, V. Kyas, Česká bible, 114. J. Janów, Czeska biblja Záblackiego i biblja królowej Zofji, 26, č. 6, 252–253. I. Polkowski, Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476. Výbor z literatury české. Díl první. V Praze 1845. Sl. 331–342. Srv. i I. Polkowski, Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476, 109–112. I. Polkowski, Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476, 96.

A 37), Táborskou (NK XVII A 10), Nymburskou (KNM IV B 12), ale i nejstaršími prvotisky, biblí Pražskou z r. 1488 a biblí Martina z Tišnova z r. 1489. Ke srovnání použil Polkowski také polské biblické překlady jak rukopisné – Starý zákon Zamojských a především bibli královny Žofie,25 tak i nejstarší polskou tištěnou bibli Leopolity, vytištěnou v Krakově roku 1561. Dospěl k závěru, že překlad bible Záblackého nevyhovuje žádné ze čtyř redakcí českého biblického překladu, jak je navrhl Dobrovský, ale vychází z nějaké další neznámé předlohy páté redakce,26 patrně velmi staré, neboť nachází některé shody překladu bible Záblackého s překladem bible Leskovecké.27 Z této neznámé předlohy vyšel podle Polkowského i nejstarší polský překlad v bibli královny Žofie, jejíž text považuje textu bible Záblackého za nejbližší.28 Polkowski věnoval pozornost i obsahu Záblackého bible a pořadí jednotlivých biblických knih, které srovnával s pořadím platným ve Vulgátě. Podrobněji si též všímá přehledu jednotlivých biblických knih, který je zapsán na prvních patnácti foliích spolu s předmluvami, a v němž je podrobněji rozepsán i obsah kapitol jednotlivých biblických knih. Polkowski upozorňuje na odlišnost pořadí knih ve Starém zákoně Záblackého bible, v níž je po knize Nehemiáše, označované zpravidla jako 2. kniha Ezdrášova, zařazena kniha Ezdrášova označená zde jako druhá, odpovídající třetí, nekanonické knize Ezdrášově. Ta však zde nemá, jak bývá zvykem, 9 kapitol, ale 15, což je způsobeno tím, že první 4 kapitoly jsou rozděleny na 9 kapitol, pátá kapitola je v Záblackého bibli označena jako 10., 6. jako 11., 7. jako 12., 8. jako 13. a poslední 9. kapitola je rozdělena na dvě kapitoly 14. a 15. Čtvrtá nekanonická kniha Ezdrášova, obsahující 16 kapitol, je v bibli Záblackého rozdělena na III., IV. a V. knihu Ezdrášovu tím způsobem, že kniha III. obsahuje první dvě kapitoly rozdělené do pěti kapitol, kniha IV. obsahuje 3.–14. 25

26 27 28

Ta byla v pozornosti badatelů již od konce 18. století. Zkoumali ji jak slovenský jazkovědec a literární historik Jiří Ribay, tak profesor a knihovník krakovské univerzity Jiří Samuel Bandtke, a zabýval se jí i Josef Dobrovský. Srv. S. Petr, Josef Dobrovský a jeho přínos k výzkumu literárních rukopisů. In: Josef Dobrovský. Fundator studiorum slavicorum.(Příspěvky z mezinárodní vědecké konference v Praze 10.–13. června 2003. Vydali: Vladimír Vavřínek, Hana Gladková, Karolína Skwarska). Slovanský ústav AV ČR, Praha 2004, 175. Edici bible královny Žofie vydali Stanislaw Urbańczyk, V. Kyas, Biblia Królowej Zofii (Szaroszpatacka) wraz ze staroczeskim przekładem biblii. Wrócław 1965–1971, srv. též V. Kyas, K rekonstrukci české předlohy staropolské bible. In. Česko–polský sborník vědeckých prací 2, Praha 1955, 39–67. Tamtéž, 95. Tamtéž, 96, 113. Tamtéž, 99, 106, 113.

71

kapitolu rozdělené do 16 kapitol a konečně kniha V. obsahuje poslední dvě kapitoly 15. a 16., rozdělené zde do pěti kapitol. Za pátou knihou Ezdrášovou je v Záblackého bibli zapsáno již zmíněné pokračování pravidla epištolních a evangelijních čtení pro obecné (společné) svátky. Starý zákon pak nepokračuje, jak je zvykem ve Vulgátě, knihou Tobiášovou, ale knihami Judit a Ester, za nimiž je teprve zařazena kniha Tobiášova. Pořadí zbývajících knih Starého zákona v bibli Záblackého je již shodné s pořadím ve Vulgátě. Polkowski však upozorňuje ještě na odlišnosti ve vyznačení hlasů v Písni písní, na počáteční verše v proroctví Izaiášově a v Pláči Jeremiášově, na intitulaci listu Jeremiáše v 6. kapitole proroctví Báruchova a konečně na verš zapsaný na konci 12. kapitoly proroctví Danielova.29 K vlastnímu textu má Záblackého bible poměrně málo doplňků a poznámek. Jediným větším doplňkem je text na vlepeném lístku mezi ff. 273 a 281, označeném jako fol. 280. Ten, kdo rukopis na počátku 20. století folioval, zaměnil číslici 3 (273) za 9 a vlepený lístek označil jako fol. 280 místo 274, čímž došlo i k chybě v další foliaci. Na lístku je zapsána v textu bible chybějící část 5. kapitoly proroka Izaiáše [5, 6] „aby nečtila na ni přievala. [5, 7] Neb vinice Boha zástupóv dům Izrahelského jest ... běda, kteříž tiehnete nepravost“ [5, 18], s připojenou rubrikou: „hledaj, kde stojí ruka ukazujíc takto”. Jiný lístek, vlepený mezi ff., 441 a 443 a označený jako fol. 442, má zapsán text s verši z konce 7. a začátku 8. kapitoly listu sv. Pavla k Židům: „[7, 25 k Bo]hu, vždycky jsa živ k orodování za nás ... kterýžto jest postavil Buoh, a ne člověk. Neb každý biskup k ofěrování [8, 3].“ Poznámky jsou téměř výhradně české, pouze jejich uvození je někdy doplněno latinským slůvkem nota a na fol. 261r je rukou XVII. století připsán latinský verš: „Deest: Nec enim in uno eris immunis“ [Ecclus. 7, 8]. Na fol. 378r [recte 373r] je polsky dopsán chybějící verš z Matoušova evangelia: „A kto będzie czynił y uczył, then wielky będzie nazwan w królestwie bożym“ [Mt 5, 19]. Polkowski se domnívá, že verš dopsala ruka již ve 2. polovině 16. století z bible Leopolity (1561).30 Podle písma byl však přípisek pořízen nepochybně později koncem 18., neli až počátkem 19. století. Chyby v textu písař zabílil. Podrobněji si I. Polkowski všímá zpráv Jana Záblackého, zaznamenaných na konci některých knižních celků, i když z nich nevyvozuje hlubší závěry. Tyto poznámky jsou však jedinečným dokladem k poznání, jak 29 30

72

Tamtéž, 105–108. Srv. též kodikologický popis rukopisu v příloze této studie. Tamtéž, 101.

rychle přepis bible pokračoval, a svědčí i o úsilí a čase, který mu Jan Záblacký věnoval. Jan Záblacký začal opisovat Starý zákon v pátek před sv. Martinem r. 1476 [8. 11. 1476].31 První knihu Mojžíšovu dokončil za čtrnáct dní v pátek před sv. Kateřinou [22. 11. 1476].32 Zbývající čtyři knihy Pentateuchu dopsal Jan Záblacký za dalších 7 týdnů v pátek po Božím křtění, tj. 10. ledna 1477.33 Celý Pentateuch opsal Jan Záblacký za 64 dní; vzhledem k tomu, že tato část zabírá v rukopise 69 folií, opsal denně o něco více než jedno folio. Další záznam o dokončeném celku je na fol. 119ra, kdy v pátek po první neděli postní [28. 2. 1477], tedy přesně 7 týdnů po dokončení Pentateuchu, začal opisovat druhou knihu Královskou.34 Za 49 dní tedy opsal Jan Záblacký 33 folia, což znamená, že tempo přepisu poněkud polevilo a písař v uvedené době nepřepsal denně ani jedno celé folio. Opis knih Samuelových či Královských dokončil Jan Záblacký v sobotu před Zvěstováním P. Marie [22. 3. 1477].35 Přepisoval tedy tři Královské knihy, které v rukopise bible zabírají 34 folia, tři týdny, což představovalo denní penzum 1 a půl folia. Za další týden 29. března dokončil písař přepis první knihy Paralipomenon a započal opisovat knihu druhou.36 V rukopise činila přepsaná část 10 folií, opsal tedy v průměru denně 1 a půl folia. Záznam o další dokončené práci na opisu bible pořídil Jan Záblacký po dokončení knih Ezdrášových, avšak uvedl pouze rok a ne denní datum.37 Vzhledem k tomu, že se jednalo o 37 folií, pak s přihlédnutím k předchozímu tempu opisu lze odhadnout, 31

32

33

34 35

36 37

Fol. 17ra Počínají psáti knihy Starého zákona, jenž slovú Biblí, rukú Jana Záblackého léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého za krále českého, krále syna polského, ten pátek před svatým Martinem. Fol. 35ra Skonaly se knihy prvnie Mojžiešovy v pátek před s. Kateřinú o stvoření světa, o pokolení židovském rukú Jana Záblackého. Počínají druhé knihy Mojžiešovy, jenž slovú Exodus, túž chvíli téhož Jana Záblackého, jakož pověděno. Fol. 86ra Skonaly sú se patery knihy Mojžiešovy Genesis, Exodus, Levitikus, Numerus[!], Deuteronomus [!] v sobotu po Božiem křtění léta tisícého čtyřstého sedmdesátého sedmého za krále Ladislava. Fol. 119ra Skonaly sú se prvnie knihy Královské rukú Jana Záblackého. Počínají se druhé knihy Královské v pátek po první neděli v postě. Fol. 153rb Skonaly se čtvery knihy skrze rukú Jana Záblackého, jenž slovú Královské, v sobotu před Matkú Boží léta etc. LXXoVIIo [22. 3. 1477]. Počínají se knihy, jenž slovú Paralipomenon, v túž hodinu a v týž čas dne. Fol. 163rb Skonaly se prvnie knihy Paralipomenon. Počaly se druhé knihy Paralipomenon v sobotu před Květnú nedělí léta etc. LXX VII.o Fol. 200rb Skonaly sú se knihy Ezdrášovy patery rukú Jana Záblackého léta etc. LXXoVIIo.

73

že tato práce mu trvala zhruba 3–4 týdny. Ve čtvrtek blíže neuvedeného měsíce dokončil Jan Záblacký knihu Job,38 což proti předchozí zprávě činilo dalších 25 folií, čili dalších zhruba 2 a půl týdne práce, uvedenému čtvrtku by tedy nejspíše vyhovoval 8. květen roku 1477. V sobotu před svátkem Nejsvětější Trojice [31. 5. 1477] dokončil Jan Záblacký knihu Moudrosti,39 to znamená, že za tři předchozí týdny opsal Žaltář a knihy Přísloví, Kazatel, Píseň písní a Moudrosti, což v rukopise představuje 34 a půl folia a denní průměr 3 přepsané strany rukopisu. Následující knihu Ježíše Siracha opsal Jan Záblacký za 11 dní, jak se dovídáme z kolofonu zapsaného na jejím konci.40 V rukopise zabírá tato kniha 13 folií. Téhož dne 11. června začal opisovat i knihy proroků, jmenovitě proroka Izaiáše. Přepisy knih velkých i malých proroků dokončil Jan Záblacký v úterý před Nanebevzetím P. Marie, tj. 12. srpna 1477.41 Tuto část obsahující 91 folií opsal náš písař za dva měsíce. Denně tedy opisoval 1 a půl folia, což odpovídá předchozímu dennímu množství opsaného textu. Poslední dvě knihy Starého zákona, jimiž byly knihy Makabejských, dokončil Jan Záblacký za dalších 11 dní v úterý po sv. Bartoloměji, tj. 26. srpna,42 a potřeboval k tomu 8 folií. Rychlost psaní zde poněkud polevila, neboť denně opsal necelé dvě strany. Patrně ještě téhož dne začal přepisovat Nový zákon. O jeho přepisu informace nejsou již tak časté a přesné jako ve Starém zákoně. Jediný časový údaj, z něhož můžeme sledovat postup jeho přepisu, je až na samém konci Nového zákona: v pondělí po druhé neděli velikonoční roku 1478 v Kamenici [6. 4. 1478].43 Práce na přepisu Nového zákona trvaly Janu Záblackému sedm měsíců a 11 dní. Vzhledem k tomu, že Nový zákon zabírá v rukopise bible 93 folií, je zřejmé, že rychlost 38 39

40 41 42

43

74

Fol. 225rb Skonaly se kniehy Jobovy ve čtvrtek. Počíná se Žaltář svatého Davida takto. Fol. 259vb Skonaly sú se čtvrté knihy Šalomúnovy, jenž sú Múdrost. Počínají se páté knihy Šalomúnovy v sobotu před svatú Trojicí [31. 5. 1477], jenž slovú Ekleziastikus. Kapitola prvá. Fol. 272vb Skonaly sú se knihy patery Šalomúnovy v středu před s. Vítem léta etc. LXVIIo [!] [11. 6.]. Fol. 368va (recte 363va) Skonaly se řeči prorocké v úterý před Matkú Boží nanebevzetie. Fol. 376vb (recte 371vb) Skonaly se knihy Starého zákona, jenž slovú Biblia, skrze ruce Jana Záblackého s pomocí Ducha svatého, jenž jest Bóh, od kteréhožto božstvie vešken svět pochodí, jemužto čest a chvála na věky věkóv. A to se dálo léta tisícého CCCCo sedmdesátého VIIo v úterý po sv. Bartoloměji. Skonaly se kniehy rukú Jana Záblackého, jenž slovú Biblia. Léta et cetera LXXVIIIo. Buď Bohu chvála za kralovánie Vladislava, krále českého, v pondělí po druhé neděli veliké noci, a to v Kamenici.

přepisu se značně snížila a Jan Záblacký neopsal v průměru denně ani jednu celou stranu, zatímco při přepisu Starého zákona opsal průměrně denně dvě a půl strany. Navíc strany Nového zákona mají v textu o 4–5 řádek méně než strany s textem Starého zákona. Starý a Nový zákon přepsal Jan Záblacký za 1 rok, 4 měsíce a 29 dní. K tomu je zapotřebí připočíst ještě dobu, kterou potřeboval k přepsání úvodních šestnácti a půl folia, která předcházejí Starému zákonu a na nichž jsou zapsány předmluvy, obsah jednotlivých knih a kapitol a pravidlo perikopálních čtení pro neděle a svátky v průběhu církevního roku. Předpokládáme–li, že Jan Záblacký přepisoval tuto část bible stejným tempem jako potom následující Pentateuch, potřeboval by k jejímu přepsání asi 14–16 dní; započal tedy s opisem bible někdy kolem 20. října roku 1476. K osobě písaře Jana Záblackého nemůžeme na základě údajů, které o sobě v bibli zanechal, říci nic konkrétního. Podle jména můžeme usuzovat, že pocházel z obce Záblatí. V Čechách nacházíme dvě obce tohoto jména, městečko Záblatí nad Blanicí nedaleko Prachatic a ves Záblatí poblíž Hluboké. Ta je známá spíše z vojenské historie, neboť zde bylo v červnu r. 1619 stavovské vojsko pod velením gen. Mansfelda poraženo císařským vojskem vedeným gen. Buquoyem. Na Moravě se vyskytují dva statky tohoto jména, jeden u Velké Bíteše a druhý u Bohumína. Zda však některé z výše jmenovaných Záblatí má nějakou spojitost s písařem české bible uložené ve Stefanykově knihovně ve Lvově, nelze nijak doložit. Se jménem Záblackých se setkáváme i mezi jmény české a moravské nižší šlechty, nelze však prokázat jejich souvislost s osobou písaře lvovské bible. V Čechách je povědomost o rodině Záblatských z Libentálu a ve druhé polovině 17. století vlastnil Isidor Záblacký statek Tulešice u Moravského Krumlova a v držení Záblackých zůstal až do roku 1785.44 Ještě méně jsme informováni o místě, kde byla bible napsána nebo alespoň dokončena. V kolofonu zapsaném na konci Nového zákona za knihou Zjevení sv. Jana píše Jan Záblacký, že „kniehy, jenž slovú biblia se skonaly v pondělí po druhé neděli po velikonocích roku 1478 v Kamenici“.45 Městeček a vsí s tímto jménem máme v Čechách a na Moravě opět několik. Největší z nich je patrně jihočeská Kamenice nad Lipou, v severních Čechách je nedaleko Děčína město Česká Kamenice a ve východních Čechách v Železných horách, leží 8 km západně od Hlinska 44

45

Čeněk Zíbrt, Bibliografie české historie. Díl 1., Praha 1900, 619. A. Sedláček, Českomoravská heraldika 2., Praha 1925, 680–681. Ladislav Hosák, Historický místopis země moravskoslezské. Brno 1938, 123. Srv. pozn. č. 42.

75

městečko Trhová Kamenice. Vedle těchto tří Kamenic se v Čechách nachází minimálně 10 dalších vsí téhož jména. Na Moravě pak leží východně od Jihlavy směrem na Velké Meziříčí městečko Kamenice. Kamenice nad Lipou byla v 70. letech 15. století v držení Jana ze Šelmberka, nejvyššího kancléře království Českého, a to až do roku 1496. Jan ze Šelmberka se těšil neobyčejné vážnosti u svých současníků a za něho byla Kamenice nadána i novými právy a městským řádem z r. 1476. Dochoval se zde rovněž rukopis právní knihy či spíše kopiář městských privilegií z 90. let 15. století. Druhým rukopisem, jenž byl patrně součástí rukopisu prvního, jsou práva města Kamenice.46 V žádném z obou pramenů však nenacházíme jakoukoliv zmínku o jménu písaře, který jej pořídil, ani se v něm neobjevuje jméno Jana Záblackého, písaře lvovské bible. Nicméně kulturní a společenské prostředí v Kamenici za jejího držení Janem ze Šelmberka bylo nepochybně příznivé pro napsání rukopisné bible. Česká Kamenice, která rovněž přichází v úvahu jako místo, kde mohla být Janem Záblackým bible opsána, náležela v 15. století k panství děčínskému a v 70. letech tohoto století byla v držení pánů Kryštofa a Zikmunda z Vartemberka, za něž město spravoval hejtman Petr Kronichin. Pro sledované období se v České Kamenici dochoval nanejvýš důležitý a spolehlivý pramen, kterým je městská kniha z let 1380–1516, jejíž zápisy jsou navíc vydány.47 Jakkoli i zde byly jistě podmínky pro napsání bible, zdejší prostředí nebylo již tak klidné jako v jihočeské Kamenici, a to zejména pro nebezpečí nájezdů ze sousední Lužice, neboť právě Lužičané v roce 1444 Kamenici zpustošili.48 Výše uvedená městská kniha ani dostupná literatura nemá o osobě Jana Záblackého a jeho případném působení v České Kamenici žádnou zmínku. Obdobně tomu 46

47

48

76

O středověkých pramenech Kamenice nad Lipou srv. Miloslav Volf, Popis městských archivů v Čechách. Praha 1947, 118–119; právní rukopisy popsal František Hoffmann, Rukopis práv města Kamenice nad Lipou. StR 17, 1978, 145–154. Srv. též stručnou historii Kamenice v tomto období, Václav Škorpík, Stručné dějiny města Kamenice nad Lipou. Kamenice nad Lipou 1940, a A. Sedláček, Hrady 4, 172–173. Das älteste Böhmisch Kamnitzer Stadtbuch aus dem Nachlaß Adalbert Horcickas, herausgegeben vom Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen. Mit zwei Abhandlungen über die Sprache des Stadtbuches von A. Berndt, über die rechtsgeschichtliche Bedeutung von O. Peterka. Prag 1915. Další středověké prameny České Kamenice srv. M. Volf, Popis městských archivů v Čechách, 117– 118, Rostislav Nový, Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310–1526. Katalog. AUC Phil.Hist. 4, Praha 1963, 52–53. K dějinám České Kamenice ve sledovaném období srv. A. Sedláček, Hrady 14, 292, a Karl Linke, Geschichte der Stadt Böhm. Kamnitz und ihres Gerichtsbezirkes im Mittelalter. MVGDB 19, 1881, 215–223, 279–314.

je i pokud jde o Trhovou Kamenici, která by potenciálně též mohla připadat v úvahu jako místo, kde byla Záblackého bible napsána. Ta patřila v 15. století vladykům z Kocourova, avšak zejména pro námi sledovanou 2. polovinu 15. století příliš zpráv o zdejších poměrech nemáme.49 Z měst a městeček tohoto jména nacházejících se na Moravě by připadala v úvahu pouze Kamenice u Jihlavy, pro kterou však z 15. století nemáme žádné informace. Ostatní známé Kamenice byly pouhými vesnicemi, často ani ne farními. Z Kamenic výše uvedených by svým prostředím jako místo vhodné pro napsání bible Jana Záblackého nejlépe vyhovovala Kamenice nad Lipou, avšak je to pouhá hypotéza, pro kterou chybí pevnější opora. Ještě méně než o písaři bible a místě jejího napsání jsme informováni o tom komu byla bible určena a kdo byl jejím prvním vlastníkem, popřípadě objenavatelem. Sám Jan Záblacký se o tom nikde v bibli nezmiňuje. Pokud ji neopisoval pro vlastní potřebu, domníváme se, že vzhledem k tomu, že byla psána česky a i svou výpravností byla spíše skromnější, byla patrně určena spíš pro světského uživatele než klerika, a nejspíše pro příslušníka šlechtického stavu nebo movitějšího měšťana. Na závěr bychom se pokusili zrekapitulovat informace o bibli Jana Záblackého a jejich osudech. Byla napsána v letech 1476–1478 Janem Záblackým, který její opis dokončil v blíže neznámé Kamenici pro rovněž blíže neznámého objednavatele. V Čechách byla bible ještě v 17. století, jak o tom svědčí české poznámky k jejímu textu. Snad v průběhu 18. století se bible dostala do Polska a podle vlastnické poznámky byla v majetku kapituly ve Włoclavku. Roku 1801 darovala kujavská kapitula bibli Tadeuszovi Czackiemu. Po jeho smrti se knihovna a pozůstalost dostala do Puław, avšak rukopis bible zůstal v St. Petěrburgu. Tam jej získal prof. Muchliński, po němž vlastnil bibli kněz Ignác Polkowski, který ji poprvé podrobněji popsal.50 Z držení I. Polkowského se Záblackého bible dostala do majetku rodiny Ponińskich ve Lvově, kde o ní informace získal Josef Vraštil. Ve 20. letech minulého století byla bible již uložena v knihovně Ossolińskich ve Lvově, kde její překlad srovnával s překladem polským docent lvovské univerzity Jan Janów. V Knihovně Ossolińskich zůstala bible až do konce 2. světové války. Po válce nebyl rukopis bible s větší částí knihovny Ossolińskich odvezen do Vratislavi, ale zůstal nadále ve Lvově. Zde však zprávy o Záblackého bibli na delší čas chybějí a bible byla považována za nezvěstnou. Zda skutečně byla ně49 50

A. Sedláček, Hrady 1, 167. Informace o osudech bible Jana Záblackého byly čerpány jednak z vlastnických poznámek zapsaných v rukopise, jednak z informací, které uvádí I. Polkowski, Rękopis biblii Czeskiej z roku 1476, 100.

77

jaký čas v muzejní expozici lvovského městského muzea, jak uváděl V. Kyas, či zůstala stále v knihovně, která byla po válce přejmenována na knihovnu V. Stefanyka, se nepodařilo zjistit. Dnes je Záblackého bible uložena v rukopisném oddělení Stefanykovy knihovny ve Lvově, kde je volně přístupná badatelům jak z Čech, tak i z ostatních zemí.

Příloha: Knihovna V. Stefanyka Lvov sign. 9 O/Н Од. Зб. 3897 1476–1478, Čechy, pap., 469 (recte 464) ff., 42x29 cm, ilum. vazba nová (XIX.) Filigrány: Květ srv. Gerhard Piccard, Wasserzeichen, Blatt, Blume Baum. Stuttgart 1982, var. II 707 (1463) ff. 1–377, 379, 381, 384, 386, 388, 389, 391, 393, 396, 400, 401, 403, 405, 408, 410, 412, 413, 415, 417, 420, 422, 424, 425, 429, 432, 436, 443–469, Volská hlava srv. Gerhard Piccard, Wasserzeichen, Ochsenkopf. Stuttgart 1966, var. č. XV–252. Srv. variantu Charles Moise Briquet, Les Filigranes, Amsterdam 1968, var. č. 14583.: Ff. 378, 380, 382, 383, 385, 387, 390, 392, 394, 395, 397, 399, 402, 404, 406, 407, 409, 411, 414, 416, 418, 419, 421, 423, 427, 428, 430, 431, 433, 434, 439, 440. – Skladba: (VI–1, fol. 11) + 16.VI (fol. 203) + (VI–1, fol. 214) + 4.VI (fol. 262) + (VI+1, fol. 281, recte 275) + 12.VI (fol. 429 recte 419) + (VI+1, fol. 437, recte 432) + (II+1, fol. 442, recte 437) + 2.VI (fol. 466, recte 461) + (I+1, fol. 469, recte 464). Před fol. 204 vyříznut 1 list, za fol. 273 vlepen lístek, který chybně označen jako fol. 280, za ff. 431 (recte 426) a 441 (recte 436) je vlepeno po 1 listě. V poslední složce je za dvojlistem vlepen jeden list – fol. 469 (recte 464). Kustody se nevyskytují, reklamanty stránkové místy seříznuty. Foliace: Nová tužkou, chybná, za fol. 273 označeno následující fol. (vlepený lístek) jako fol. 280 a v následující složce označeno fol. 286 2x. Psáno ve dvou sloupcích na předem nalinkovaných 59 řádcích – Starý zákon a 54 řádcích – Nový zákon. Živá záhlaví psána červeně. Písmo: 1 ruka – Jan Záblacký v Kamenici ff. 17ra, 36ra, 119ra, 153rb, 272vb, 376vb, recte 371vb, 469rb, recte 464rb, bastarda.– Výzdoba: Iniciály ornamentální malované, někde s akantovými výběhy na margu, jednoduché ve výši 6–9, 10 (na zač. NZ) 13 (SZ) řádků textu, ff. 1ra, 1rb, 17va, 35ra, 49ra, 58vb, 73ra, 86ra, 95ra, 104rb, 105vb, 119rb, 130ra, 141vb, 159rb, 163rb, 176rb, 179vb, 185ra, 190vb, 191vb, 199ra, 204ra, 208va, 213ra, 216va, 225rb, 244rb, 251rb, 253va, 254vb, 259vb, 260vb, 272vb, 294va, 314ra, 315vb, 318rb,

78

336rb, 343va, 346ra, 347ra, 349ra, 349rb, 349vb, 351rb, 351vb, 352va, 353ra, 353va, 356rb, 357rb, 368va, 376vb, 388vb, 395va, 408ra, 417va, 422va, 427rb, 430va, 432r, 433vb, 434vb, 435vb, 436vb, 437va, 438vb, 439vb, 440rb, 440va, 444vb, 457rb, 458vb, 460ra, 461ra, 462rb, 462va, 462vb, 463ra, četné ukazovací ručičky. Verzálky na začátcích kapitol červené ve výši 3 řádků textu, rubrikace, červeně zvýrazněná začáteční písmena veršů a vět. Pokud vyšla verzálka na začátek kapitoly nebo na začátek prvního řádku sloupce, je ozdobnější a rozvinutá do prostoru mezi prvním řádkem a živým záhlavím. Marginální poznámky skrovné, spíše k textu, chybná slova v textu jsou zabílena. Někdy je psán červeně i první řádek, na začátcích knih, splývá v rubrice. – Vazba: Nová, 19. stol., desky lepenkové polepené černým papírem. Hřbet kožený je utržen. Na přední desce mosazné nárožnice deltoidní, gravírované, na zadní desce 6 mosazných pukel. – Signatury: Na pap. štítku na přední desce: Львiвська наукова бiблiотека iм В. Стефаника АН УРСР ВДДIЛ рукописiв, Фонд: 9 О/Н Опис Од. Зб. 3897. Na předsádkovém listě vpředu razítko obdélné: Львiвська бiб–ка АН УРСР ВДДIЛ РУКОПИСIВ No О/Н 3897, totéž razítko na druhém předsádkovém listě a na fol. 1r nahoře. – Vlastnické poznámky Ex libris V[e]n[era]b[i]lis Capituli w Wroclawku 1801 Rn 23go sierpnia P: Kapitulum. Rukopis poškozen vlhkem (horní okraj), zčásti plesnivý. Ff. 1ra–464: Bible Starý a Nový zákon Fol. 1ra Počíná se předmluva na knihy Biblí řečené Starý zákon takto: Zdá mi se dobré a velmi užitečné věděti, že všecko svaté Písmo, na kteréž se móžem bezpečně podepřieti, dva zákony, Starý a Nový točíšto, v sobě držíta ... [fol. 1rb] Počínají se řeči na kniehy Biblí. Jakož die s. Jeroným v jedné epištole, jenž slóve Helunka (?), kterúžto píše dóstojně kněžně římské Pavlemen [!] a dceři její Eustachim panně Bohu oddané... [fol. 15ra] Počíná se pravidlo prvnie neděle v advent epištola k Římenóm VIII [XIII?] vědúce, že hodina ko, ale oblecte se ... [fol. 17ra] Na Dušičky epištola k Tesaloni IIII. Nechceme, byšte nevěděli k v slovech těch čtenie Jan VI. Vše, co mi dá otec, ke mně přijde. Pane všemohúcí, rač spomáhati, poče i konati vedlé vóle své svaté. Amen. Ve jméno Božie. Amen. Počínají psáti knihy Starého zákona, jenž slovú Biblí, rukú Jana Záblackého léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyřstého sedmdesátého šestého za krále českého, krále syna polského, ten pátek před svatým Martinem [8. 11. 1476]. [fol. 17rb] Hledej pravidla obecných epištol a čtení po knihách Ezdrášových, před knihami Judit nalezneš.

79

[fol. 17va] Na počátku Buoh stvořil jest nebe i zemi, ale země bieše neužitečná a prazdná ... x ... [fol. 35vb] i umřel jest po desieti ke stu letech života svého a zmazán mastmi drahými i položen jest v hrob v Ejiptě. [fol. 36ra] Skonaly se knihy prvnie Mojžiešovy v pátek před s. Kateřinú [22. 11. 1476] o stvoření světa, o pokolení židovském rukú Jana Záblackého. Počínají druhé knihy Mojžiešovy, jenž slovú Exodus, túž chvíli téhož Jana Záblackého, jakož pověděno. Totoť jsú jména synóv izrahelských, jižto sú přišli do Ejipta s Jákobem ... x ... [fol. 49ra] Jistě oblak příležieše přes den v stau a oheň v noci, a to vidiechu synové izrahelští po všech svých přiebytciech. Počínají se třetie knihy Mojžiešovy, ježto slovú Levitikus kapitola 1a. A povolav Hospodin Mojžieše mluvil jest k němu: ... x ... [fol. 58va] Totoť sú přikázanie, kterážto přikázal [fol. 58vb] Pán skrze ruku Mojžiešovu na hoře Sina [!] k synóm israhelským. Skonaly sú se knihy Levitikus. Počínají se knihy Numerus. A mluvil jest Hospodin k Mojžiešovi na púšti Sinai ... x ... [fol. 73ra] Tatoť sú přikázanie a súdové, kteréž přikázal Pán skrze ruku Mojžiešovu synóm izrahelským v polích moabských nad Jordánem proti Jericho. Skonaly sú se knihy Numerus. Počínají se knihy Deut<e>ronomus. Tato sú slova, kteráž mluvil jest Mojžieš ke všemu Izraeli za Jordánem na púšti ... x ... [fol. 86ra], aby činil v zemi ejiptské faraonovi i všem sluhám jeho i vší zemi jeho i všicku ruku mocnú a veliké divy, kteréž činil jest Mojžieš přede vším Izraelem. Amen. Skonaly sú se patery knihy Mojžiešovy Genesis, Exodus, Levitikus, Numerus, Deuteronomus v sobotu po Božiem křtění léta tisícého čtyřstého sedmdesátého sedmého za krále Ladislava [10. 1. 1477]. Počínají se knihy Jozue tak řečené. Stalo se jest po smrti Mojžieše, sluhy Páně, mluvil jest Pán k Jozue, synu Nun, sluze Mojžiešovu ... x ... [fol. 95ra] i pohřebli sú jeho v Galaad Fines synové jeho, ješto dáno jest jemu na hoře Efraim. Skonaly sú se knihy Jozue. Počínají se kniehy Judikum. Po smrti Jozue poradili sú se synové izrahelští s Pánem řce>: ... x ... [fol. 104rb] V těch dnech nebieše krále v Izraeli, ale jeden každý, což se jemu pravého , to činieše. Skonaly se kniehy Judikum. Počínají se knihy řečené Ruth. Ve dnech jednoho súdce, kdyžto súdce vládniechu, stal se jest hlad v zemi ... x ... [fol. 105vb] Tuto jsú národové Faresovi: [Z] Fares zplodil Ezroma, Ezrom urodil Arama, Aram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Naazona, Naazon zplodil Salmona, Salmon zplodil Booz a Booz zplodil Obeta, Obet zplodil Izai i Izai zplodil Davida. Skonaly sú se knihy Ruth. Ale potom počínají se knihy prvnie Královské. Byl jest muž jeden z Ramatain Sofim s ho-

80

ry Efraim a jméno jeho Elkana, syn Jeroboam syna Heliu ... x ... [fol. 119ra] pohřebli je na Jabském lese i postili sú se sedm dní. Skonaly sú se prvnie knihy Královské rukú Jana Záblackého. Počínají se druhé knihy Královské v pátek po první neděli v postě [28. 2. 1477]. [fol. 119rb] Tehda se tak stalo, když byl Saul umřel ... x ... [fol.130ra] a zabráněna jest rána od izrahelského lidu a viece lid nemřel. Skonaly se druhý [!] knihy Královské. Počínají se třetie knihy Královské. Tehda když se byl David sstaral a mějéše mnoho dní ... x ... [fol. 141vb] a hněval Hospodina Boha izrahelského podlé toho všeho, což jest činil otec jeho. Skonaly se třetie knihy Královské. Počínají se čtvrté knihy Královské kapitola Ia. Přestúpil jest slib svój Moab v zboru izrahelském ... x ... [fol. 153rb] I daváno jest jemu od krále na všaký den života jeho. Skonaly se čtvery knihy skrze rukú Jana Záblackého, jenž slovú Královské, v sobotu před Matkú Boží léta etc. LXXoVIIo [29. 3. 1477]. Počínají se knihy, jenž slovú Paralipomenon, v túž hodinu a v týž čas dne. Adam, Set, Enos, Kainan, Malaleel, Jaret, Enoch, Matuzalem, Lameth, Noe, Sem, Cham a Jafet. ... x ... [fol. 163rb] i všechno jeho královstvie i síly i chrámóv, což jest za něho přeběhlo nebo v Izraheli nebo ve všech zemiech. Skonaly se prvnie knihy Paralipomenon. Počaly se druhé knihy Paralipomenon v sobotu před Květnú nedělí léta etc. LXX VIIo [29. 3. 1477]. Tak se jest rozšířil Šalomún, syn Davidóv, v svém království a byl jest Hospodin s ním ... x ... [fol. 176rb] neb tě chváliti má všecka moc nebeská. A tobě jest sláva na věky věkóv. Amen. Skonaly se kniehy dvoje, jenž slovú Paralipomenon. Počínají se prvnie knihy Ezdrášovy. Léta prvnieho Cyra, krále perského, aby se naplnilo slovo Hospodinovo ... x ... [fol. 179vb] a byly sú mezi nimi ženy, ješto sú zrodily syny. Skonaly se prvnie knihy Ezdrášovy. Počíná se Neemiáš, takto se píše. Slova Neemiášova, syna Elchie. I stalo se jest měséce prosince léta dvúdcatého ... x ... [fol. 185ra] Pomni na mě, Bože mój, v dobrém a nezapomínaj mne až na věky. Skonaly se kniehy Neemiáše. Počínají se druhé kniehy Ezdrášovy. Učinil jest Joziáš veliku noc v Jeruzalémě Hospodinu a obětoval beránce čtrnádstého dne měséce prvnieho ... x ... [fol. 190vb] Pak sebrali sú se všickni do Jeruzaléma, chtiec slaviti veselé podlé zpósobenie Hospodina Boha izrahelského.

81

Skonaly sú se druhé knihy Ezdrášovy držéce patnádste kapitol. Počínají se třetie knihy Ezdrášovy. Knihy Ezdráše proroka třetie, syna Sarie syna Azarie ... x ... [fol. 191vb] Jdi a zvěstuj lidu mému, kterak veliké a kterak divné věci Pána Boha tvého viděl si. Skonaly se třetie knihy Ezdrášovy maje 5 kapitol. Počínají se čtvrté knihy Ezdrášovy. Léta třidcátého zbořenie města biech v Babyloně já, Salatel ... x ... [fol. 199ra] Neb v těch jest žíla rozumu a múdrosti studnice a uměnie, a řka i učinil sem tak. Počínají se páté knihy Ezdrášovy učitele zákona. Aj, mluv v uši lida mého řeči proroctvie, kteréž vpustím v usta tvá, praví Pán ... x ... [fol. 200rb] a vyřezané bývá a puštěné bývá k sežrání ohně. Skonaly sú se knihy Ezdrášovy patery rukú Jana Záblackého léta etc. LXXoVIIo. Pán Buoh má naděje a nejmá, kto tomu nevěří, sám se klama ... x ... [fol. 200va] Tuto se počíná pravidlo obecních epištol o apoštolech. Epištola v Ekleziastiku v XL a IIII a V kae. Požehnánie Božie k a oblekl jest jeho Buoh korunu slávy. Epištoly o mučedlnicéch, a najprvé epištola v Ekleziastiku v II. k. Bojéce se Boha k, jenž jeho hledaji ... [fol. 200vb] Čteme o mučedlnicéch, a najprvé píše s. Lukáš v XXI k: Když uslyšíte boje a sváry k budete vládnúti dušemi vašemi ... [fol. 201ra] Tuto se počínají epištoly o jednom mučedlníku, a najprvé epištola v knihách Múdrosti v X. k. Spravedlivého jest dovedl Pán k a dal jest ... Tuto se počínají čtenie o jednom mučedlníku, najprvé s. Matúše v XVI. kapitole: Chce li kto po mně přijíti k v království svém ... Tuto se počínají epištoly o zpovědlnicéch, najprvé Eleziastikus v XIIII. a v XV. k. Aj, kněz veliký k vóni chutnú ... [Fol. 201rb] Tuto se počínají čtenie o zpovědlnicéch. Najprvé s. Lukáše v VII. kapitole: Buďte bedra vaše podpásána k syn člověka přijde, Čtenie s. Matúše v XXIII. k: bděte, neb neviete k nade vším svým dobrým. [fol. 204ra] Počínají se knihy, jenž slovú Judit. Arfaxat, kral médský, pobiv mnohý lid pod svú říši, udělal jest město mocné ... x ... [fol. 208va] Protož den jejie vítězstvie u Židóv jest v číslo [!] mezi svatými dni vzata i přijata [!]. I slavie jej Židové od toho času až do nynějšieho dne. Skonaly se kniehy Judit. Počínají se knihy Ester, kapitola prvá. Ve dnech Asverových, jenž jest kraloval od Indie až do múřenínské země ... x ... [fol. 213ra] zvieřata do něho se nepostojie na věky pro příklad potupenie a neposlušenstvie.

82

Skonaly se knihy Ester. Počínají se knihy Tobiášovy, kapitola Ia. Za dávných časuov Starého zákona bieše jeden sluha a přítel Boží milosrdný jménem Tobiáš ... x ... [fol. 216va] takež sú vzácni byli Bohu i všem lidem přebývajícím na zemi. Počínají se knihy Jobovy takto: Počátek: Byl jest muž v té. Bieše muž v té zemi, ješto slóve Hus, jménem Job a bieše muž spravedlivý ... x ... [fol. 225rb] i viděl jest syny své i syny svých synóv až do čtvrtého pokolenie. I umřel jest Job stár sa a pln dnóv. Skonaly se kniehy Jobovy ve čtvrtek. Počíná se Žaltář svatého Davida takto: Blažený muž, kterýž jest neodšel v radě nemilostivých a na cestě hřiešných nestál jest ... x ... [fol. 244rb] jakož jsme naději měli v tobě, v tě sem úfal, Hospodine, nebudu pohaněn na věky. Buď Bohu chvála. Skonala se kniha Žaltář svatého Davida. Počínají se prvnie knihy Šalomúnovy, jenž slovú Příslovie, takto: Příslovie Šalomúnova, syna Davidova, krále izrahelského, k umění múdrosti a kázni ... x ... [fol. 251ra] Dajte jí užitku rukú jejích a chvalte ji v branách skutkové její. Skonaly se prvnie knihy Šalomúnovy Příslovie. Počínají se druhé knihy Šalomúnovy, jenž slovú Ekleziastikus [!]. [fol. 251rb] Slova Ekleziastes, syna Davidova, krále jeruzalémského. Marnost marnosti, řekl jest Ekleziastes ... x ... [fol. 253va] A všecky věci, které se dějí, přivede Bóh na súd za každé poblúzenie, leč buď dobré, leč zlé. Skonaly se druhé knihy Šalomúnovy, jenž slovú Ekleziastes. Již se počínají třetie knihy Šalomúnovy, ješto slovú Piesničky. Polib mě políbením úst svých, neb lepšie sú prsi tvé nežli víno, vonnějšie nežli masti najlepšie ... x ... [fol. 254vb] Utec, mój milý, a přirovnaj se k srně a k mladému jelénku na hory [!] drahých vóní. Skonaly sú se třetie knihy Šalomúnovy, ješto slovú Piesničky. Počínají se čtvrté knihy Šalomúnovy, ješto slovú Múdrost. Milujte spravedlnost, vy, ktož súdíte zemi. Čijte o Bohu v dobrotě a sprostnosti srdce vašeho ... x ... [fol. 259vb]. Neb ve všech věcech, Pane, zvelebil si lid tvój a poctils a nepohrdals v každý čas a na každém miestě přistoje jim. Skonaly sú se čtvrté knihy Šalomúnovy, jenž sú Múdrost. Počínají se páté knihy Šalomúnovy v sobotu před svatú Trojicí [31. 5. 1477], jenž slovú Ekleziastikus, kapitola prvá. Každá múdrost od Pána Boha jest a s ním jest byla vždycky i jest před ním [?] ... x ... [fol. 272vb] Dělajte dielo vaše před časem a dáť vám odplatu vaši v času svém.

83

Skonaly sú se knihy patery Šalomúnovy v středu před s. Vítem: léta etc. LXVIIo [!] [11. 6. 1477]. Počínají se knihy prorocké, najprv Izaiáše proroka rukú Jana Záblackého kapitola prvá. Izaiáš v Jeruzalémě z ušlechtilého pokolenie narozen jest a tu prorokoval za krále Oziáše a Joatana ... Viděnie Izaiáše proroka, syna Ámos, kteréžto jest viděl, o domu Juda ... x ... [fol. 294va, recte 289va] i budú až do nasycenie viděnie všelikému tělu. Amen. Skonaly se knihy Izaiáše proroka. Potom se počínají kniehy Jeremiáše proroka, kapitola prvá. Slova Jeremiášova, syna Elchiášova, kněží, jižto sú byli v Anotot [!] v zemi benjaminské, že se jest stalo slovo Božie k němu ... x ... [fol. 314ra, recte 309ra] pokrmové věční býváchu dáváni jemu od krále babylonského určeni po všecky dni až do dne smrti jeho všech dní života jeho. Nařiekanie Jeremiáše proroka, kapitola Ia. I stalo se jest, když do vězenie veden byl izrahelský lid a Jeruzalém zkažen byl ... x ... [fol. 315vb, recte 310vb] ale zamietaje zapudil si ny a rozhněval si se proti nám násilně. Počíná se kniha Barucha proroka kapitula prvá. Tato sú slova knihy té, jižto jest psal Baruch, syn Neeriášóv syna Maaziášova syna Sedechiášova syna Sedeiona syna Elchiášova v Babyloně v pátém létě ... x ... [fol. 318rb, recte 313rb] Lepí jest člověk spravedlivý, jenžto nemá podobizny nebo bude daleko od úkor. Počíná se řeč Ezechiele proroka kapitola Ia. Tehda stalo se jest ve třidcátém létě v čtvrtém měséci v pátém dni měséce, když biech prostřed jatých podlé potoka Chobar ... x ... [fol. 336rb, recte 331rb] brána Neptalimova jedna vókol vosumádct tisícóv a jmě městu od tohoto dne Pán tudiež. Amen. Skonala se řeč Ezechiele proroka. Počíná se řeč Daniele proroka kapitola prvá. Třetieho léta královstvie Joachima, krále judského, přijev Nabochodonozor, král babylonský, do Jeruzaléma ... x ... [fol. 343va, recte 338va] činie divy i znamenie na nebi i na zemi, jenž jest vysvobodil Daniele z jámy lvové. Skoná se řeč Daniele proroka dotud. Počíná se řeč Oze<e> proroka kapitola prvá. Slovo Božie, ješto se jest stalo k Ozee, synu Beri, za dnóv Oziášových, Joatanových, Achazových, Ezechiášových ... x ... [fol. 346ra, recte 341ra] a spravedlni choditi budú v nich, ale přestupníci padati budú v nich. Skonala se řeč Oze<e> proroka. A již počíná Johel prorok, kapitola prvá takto jest. Slovo Božie, ješto se jest stalo k Johelovi synu Fatuelovu ... x ... [fol. 347ra, recte 342ra] A očistím krev jich, ježto sem byl neočistil, a Pán bydliti bude v Sion.

84

Skonala se řeč proroka Ozee a již se počne psáti řeč proroka Ámosa, kapitola prvá. Slova Ámos, jenž jest byl v pastýřových stavadlách z Tekue, ježto jest viděl o izrahelském lidu ... x ... [fol. 349ra, recte 344ra] a nevytrhnu jich viece z jich země, jižto sem jim dal, praví Pán Bóh tvój. Skonala se řeč proroka Ámos. Počíná se kniha Abdiáše proroka, kapitola Ia. Viděnie Abdiášovo, co to praví Pán Buoh k Edom ... x ... [fol. 349rb, recte 344rb] i vzendú spasitelové na horu Sion súdit hory Ezau, i bude Pán kralovstvie. Skonaly se knihy Abdiáše proroka. Počíná se kniha Jonáše proroka, kapitola Ia. I stalo se jest slovo Božie k Jonášovi, synu Amathi, řka: Vstaň a jdi do Niniven ... x ... [fol. 349vb, recte 344vb] v němžto jest viece než sto dvaceti tisícóv lidi, kteříž nevědie, co jest mezi pravicí a mezi levicí svú, a dobyt k mnohý jest v něm. Skonala se řeč Jonáše roroka. Počíná se kniha Micheáše proroka, kapitola Ia. Slovo Božie, ješto se jest stalo k Micheášovi, proroku morastenskému ... x ... [fol. 351ra, recte 346ra] Dáš pravdu Jakobovi a milosrdenstvie Abrahamovi, ješto jsi přisál otcóm našim od starých dní. Skonala se řeč Micheáše proroka. Počínají se knihy Naum proroka takto: [Fol. 351rb, recte 364rb] Břiemě Ninive, kniha viděnie Naum helcheského, Pán mstitel a mstějící Bóh, Pán mstivý ... x ... [fol. 351vb, recte 346vb] všickni, kteří sú slyšeli slyšenie tvé, stiskli sú ruku na tě, neb na koho nevzchodila jest zlost tvá vždycky. Skonaly se knihy Naum proroka. Počínají se knihy Abakuka proroka. Břiemě, ješto jest viděl Abakuk prorok, až dokavad, Pane, volati budú, a neuslyšíš ... x ... [fol. 352rb, recte 347rb] Pán Bóh síla má a položí nohy mé jako jelenové a na výsosti mé přivodí mě svítězitel v žalmiech zpievajících. Konec Abakuka. Počínají se knihy Zofoniáše proroka. [fol. 352va, recte 347va] Slovo Božie, ješto se jest stalo k Zofoniášovi, synu Chuzi syna Godoliášova syna Amaziášova syna Ezechiášova ... x ... [fol. 353ra, recte 348ra] Nebo dám vy ve jméno a v chválu všem lidem zemským, když obrátím vězenie vaše před vašima očima, praví Pán všemohúcí. Skonaly se knihy Zofoniáše proroka. Počínají se knihy Aggea proroka, ka Ia. Léta druhého Dariáše, krále perského, v šestém měséci jednoho dne měséce stalo se jest slovo Božie v ruce Aggea proroka ... x ... [fol. 353va, recte 348va] praví Pán a položím tě jako znameníčko, neb sem tě zvolil, praví Pán zástupóv. Kniha Zachariáše proroka. V osmém měsieci v druhém létě Daria stalo se jest slovo Božie k Zachariášovi, synu Bara-

85

chiášovu ... x ... [fol. 356rb, recte 351rb] a budú vařiti v nich a nebude kupec viece v domu Pána zástupóv toho dne. Počíná se kniha Malachiáše proroka. Břiemě slova Božieho k izrahelskému lidu v ruce Malachiáše proroka: Miloval sem vy, praví Pán ... x ... [fol. 357rb, recte 352rb] ať bych snad nepřišel a nepobil země prokletím. Amen. Skonaly se řeči prorocké v úterý před Matkú Boží nanebevzetie [12. 8. 1477]. A počínají se knihy Machabeorum dvoje, téhož času kapitola prvá. Tehda stalo se jest, když již pobil Alexander Filipóv, král makedonský, jenž první kraloval v řecké zemi ... x ... [fol. 368va, recte 363va] Aj, toť jest vše popsáno v knihách dní kniežectva jeho a od toho času, jakž jest učiněn kniežetem nad kněží po svém otci. Skonaly sú se prvnie knihy Machabeorum a již se počínají druhé knihy Machabeorum. Bratří [!], jižto sú po ejiptské zemi, Židóm pozdravenie vzkazují bratřie ti, jižto sú v Jeruzalémě ... x ... [fol. 376vb, recte 371vb] Ale časem toho, časem onoho požívati rozkošné jest takéž těm, ješto čtú. Bude li vždy prodlena řeč, nebude vděčna, ale tato řeč teď bude skonána. Skonaly se knihy Starého zákona, jenž slovú Biblia, skrze ruce Jana Záblackého s pomocí Ducha svatého, jenž jest Bóh, od kteréhožto božstvie vešken svět pochodí, jemužto čest a chvála na věky věkóv. A to se dálo léta tisícého CCCCo sedmdesátého VIIo v úterý po sv. Bartoloměji [26. 8. 1477]. Počíná se Nový zákon, v němž se vypisuje život i rod i trpědlivost vysvědčením čtyř evangelist, Matúše, Marka, Jana, Lukáše, i také apoštolóv a učedlníkóv Pána Ježíše Krista, svatých lidí Bohu milých. Kniha rodu Jezu Krista, syna Davidova, syna Abrahamova ... [fol. 388va, recte 383va] A aj, já s vámi jsem po všecky dni až do skonánie světa. Amen. [Fol. 388vb, recte 383vb] Počíná se s. Marek, kapitola prvá. Počátek čtenie Jezu Krista, syna Božieho, jakož psáno jest v Izaiášovi proroku ... x ... [fol. 395va, recte 390va] A oni šedše kázali sú všudy s Pánem pomáhajícími [!] a řeči potvrzující [!] divy a zázraky. Počínají se čtenie s. Lukáše, kaa prvá. Byl jest ve dnech Erodesa, krále židovského, kněz jeden jménem Zachariáš ... x ... [fol. 408ra, recte 403ra] A biechu vždycky v chrámě chváléce a velebiece Boha. Skonala se řeč čtení s. Lukáše. Počíná se řeč čtení s. Jana. Na počátku bieše Slovo a Slovo bieše u Boha a Buoh bieše Slovo ... x ... [fol. 417va, recte 412va] A jsú i jiné mnohé věci, kteréž

86

jest činil Ježíš, kteréžto byly psány s [!] všecky skrze nemním, by tento svět mohl pochopiti tyto knihy, ješto by měly psány býti. Skonaly se řeči čtení čtyř evangelist, ale již počínají se epištoly s. Pavla, kaa prvá. Pavel, sluha Jezu Kristóv, nazvaný apoštol, oddělený ke čtení Božiemu ... x ... [fol. 422va, recte 417va] oznámeni súc samému mudrému Bohu skrze Jezu Krista, jemužto jest čest i chvála na věky věkuov. Amen. Počíná se epištola s. Pavla prvá k Korintóm. Pavel nazván apoštol Jezu Krista skrze vóli Boží a Sostenes, bratr kostela Božieho, ješto jest v Korintu ... x ... [fol. 427rb, recte 422rb] Milost Pána našeho Jezu Krista buď s vámi. Láska má se všemi vámi v Kristu Ježíši Pánu našem. Amen. Počíná se druhá k Korintóm epištola, kaa Ia s. Pavla. Pavel, apoštol Krista Ježíše skrze vóli Boží, Timoteus bratr zboru Božieho, jenž jest v Korintu ... x ... [fol. 430va, recte 425va] Milost Pána našeho Jezu Krista a láska božie i obecenstvie svatého Ducha buď se všemi vámi. Amen. Počíná se k Galatóm. Pavel apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Jezu Krista a Boha Otce, jenž jej vzkřiesil z mrtvých ... x ... [fol. 432ra, recte 427ra] neboť já jézvy Pána Ježíše na těle svém nosím. Milost Pána našeho Jezu Krista z Duchem vaším, bratřie. Amen. Počínají se epištoly k Efezóm. Pavel apoštol Jezu Kristóv skrze vóli Boží, všem svatým, ješto sú v Efezu, věrným v Kristu Ježíši ... x ... [fol. 433vb, recte 428vb] Milost se všemi, kteříž milují Pána našeho Jezu Krista v neporušení. Amen. Počínají se epištoly k Filipenským s. Pavel. Pavel a Timoteus, sluhy Jezu Kristovy, všem svatým v Kristu Ježíši, ješto sú v Filipis, s biskupy a s jáhny ... x ... [fol. 434vb, recte 429vb] Milost Pána našeho Jezu Krista s duchem vaším. Počínají se epištoly k Kolocenským. Pavel apoštol Jezu Kristóv skrze vóli Boží a Timoteus bratr, těm, ješto sú v Kolozech, svatým a věrným bratřím v Kristu Ježíši ... x ... [fol. 435vb, recte 430vb] Pozdravenie mé rukú Pavlovú. Pomněte na mé okovánie. Milost Pána Ježíše s vámi. Amen. Počíná se k Tesalonicenským. Pavel a Silvanus a Timoteus zboru tesalonicenskému v Bohu Otci našem a Pánu [fol. 436ra, recte 431ra] Jezu Kristu ... x ... [fol. 436vb, recte 431vb] Zaklínám vás skrze Pána, aby byla čtena tato epištola všem svatým bratřím. Milost Pána našeho Jezu Krista se všemi. Amen. Počíná se druhá k Tesalonicenským s. Pavla, kapitola prvá. Pavel a Silvanus a Titus zboru Tesalonicenskému v Bohu Otci

87

našem a Pánu Jezu Kristu ... x ... [fol. 437rb, recte 432rb] Pozdravenie mé rukú Pavlovú, které jest znamenie ve šeliké epištole, tak píši. Milost Pána našeho Jezu Krista buď se všemi vámi. Amen. Skonaly se druhé epištoly k Tesalonicenským. Počínají se k Timoteovi s. Pavla. [fol. 437va, recte 432va] Pavel apoštol Jezu Kristóv podlé přikázanie Boha, Spasitele našeho, i Krista Ježíše naděje naše [!] Timoteovi ... x ... [fol. 438vb, recte 433vb] varuj se hlasóv daremných novin a odpornosti křivého jména uměnie, kteréžto někteří slibujíce, podlé viery vypadli sú. Milost Božie s tebú. Amen. Druhá k Timoteovi. Pavel apoštol Jezu Kristóv skrze vóli Boží podlé zaslíbenie života, jenž jest v Kristu Ježíši, Timoteovi, najmilejšiemu synu. Jeho milost a milosrdenstvie a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše Pána našeho ... x ... [fol. 439va, recte 434va] pozdravuje tebe Gudolus a Prudens [!] a Lvus [!] a Claudia a bratřie všickni. Pán náš Ježíš Kristus buď z duchem tvým. Amen. Milost Božie s vámi. Amen. Počínají se epištoly svatého Pavla k Titovi, kapitola prvá, takto: [fol. 439vb, recte 434vb] Pavel, sluha Boží, apoštol Jezu Kristóv, podlé viery zvolených Božích a poznánie pravdy ... x ... [fol. 440rb, recte 435rb] Pozdravuj těch, ješto nás milují v vieře. Milost Božie se všemi vámi. Amen. Počíná se k Filomenovi jedna kapitola. Pavel, vězeň Kristóv Ježíšóv, a Timoteus bratr, Filomenovi milému a spomocníku našemu ... Poz[fol. 440va, recte 435va]dravuje tebe Epafras, spoluvězeň mój v Kristu Ježíši, Marek, Aristarkus, Demas a Lukáš, spomocníci moji. Milost Pána našeho Jezu Krista s duchem vaším. Amen. Počínají se epištoly k Židóm. Mnohú řečí i mnohými obyčeji někdy Buoh mluviv otcóm v prorocéch, naposledy těchto dnóv mluvil jest nám v Synu svém ... x ... [fol. 444va, recte 439va] Pozdravují vás všichni bratřie z [!]. I také milost Božie se všemi vámi. Amen. Najprvé sem zajisté řeč učinil o Teofile i o všech věcech, kteréž počal Ježíš činiti a učiti ... x ... [fol. 457vb, recte 452vb] se vším doufáním bez zabráněnie, že tento jest Kristus Syn Boží, skrze něhož počne se vešken svět súditi. Počíná se řeč s. Jakuba, kapitola prvá. Jakub, Boží a Pána našeho Jezu Krista služebník, dvanádsti pokolení, ješto sú v rozdělení, spasení ... x ... [fol. 458vb, recte 453vb] aby se hřiešný odvrátil od bludu cesty své, spasí duši jeho od smrti a přikrývá množstvie hřiechóv. Počíná se řeč s. Petra, kapitola Ia. Petr, apoštol Jezu Kristóv, zvoleným příchozím rozptýlenie v Pontu, Galacii, Kapado-

88

cii v Azí a Bitynii podlé předvěděnie Boha Otce ... x ... [fol. 460ra, recte 455ra] Pozdravte se vespolek v políbení svatém. Milost vám všem, jenž ste v Kristu Ježíši. Simon Petr, sluha a apoštol Ježíše Krista, těm, kteříž spolu rovni s námi odděleni sú věrú v spravedlnosti Boha našeho a Spasitele Ježíše Krista... x ... [fol. 461ra, recte 456ra] ale roste v múdrosti a v poznání Pána našeho Jezu Krista a spasitele našeho, jemužto chvála nynie i v den věčnosti. Co jest bylo od počátka, co sme viděli a slyšeli očima našima, co sme opatřili a ruce naše obierala o slovu života a život zjeven jest ... x ... [fol. 462rb, recte 457rb] ten jest pravý Buoh a život věčný. Synáčkové, ostřiehajte se od modl. Starší zvolené Pánu a synóm jejím, kteréžto já miluji v pravdě a netoliko já sám, ale všichni, ješto sú poznali pravdu ... x ... [fol. 462va, recte 457va] že přijde k vám a usty k ustóm mluviti, aby radost vaše plna byla. Pozdravují tebe dcery sestry tvé zvolené. Milost s tebú. Amen. Starší Gazovi najmilejšiemu, jehožto já miluji v pravdě ... x ... [fol. 462vb, recte 457vb] Pokoj tobě. Pozdravují tebe, přieteli. Pozdrav ty přátel ze jména. Judáš Jezu Kristóv, sluha a bratr Jakubóv, těm, ješto sú v Boze Otci milým a od Krista Ježíše zachovalým povolaným ... x ... [fol. 463ra, recte 458ra] samému Bohu, spasiteli našemu, skrze Jezu Krista Pána chvála a velebnost ciesařstvie a moc přede všemi věky i nynie i vždycky věky věkuov. Amen. Skonaly sú se kanoniky s. apoštolóv. Již se počínají knihy Zjevenie svatého Jana, kapitola prvá. Zjevenie Jezu Kristovo, kteréž jest dal jemu Bóh, zjevenie činiti sluhám svým o těch věcech, ješto se mají státi ... x ... [fol. 469rb, recte 464rb] a již przi///<jdu brzo> ame/// Ježíši/// <Milost Hospodi>na na///[šeho] Jezu Kris/// se všemi v<ámi>. Amen. Skonaly se kniehy rukú Jana Záblackého, jenž slovú Biblia. Léta et cetera LXXVIIIo. Buď Bohu chvála! Za kralovánie Vladislava, krále českého, v pondělí po druhé neděli veliké noci, a to v Kamenici [6. 4. 1478]. Amen. Pán Buoh naděje a ne jiná neb v něm a skrze něho všecky věci, jemuž čest a chvála na věky věkóv. Amen.

89

Die Záblacký–Bibel in der Stefanyk–Bibliothek der Ukrainischen Akademie der Wissenschaften in Lemberg Zusammenfassung In der Stefanyk–Bibliothek der Ukrainischen Akademie der Wissenschaften in Lemberg wird eine Handschrift der böhmischen mittelalterlichen Bibel unter Signatur 9 O/H Oд. 3б. 3897 aufbewahrt. Die Bibel schrieb in den Jahren 1476–1478 ein näher nicht bekannter Schreiber Jan Záblacký. Die Bibel beinhaltet die Gesamtheit der Bücher des Alten und Neuen Testaments ohne die Vorreden. Diese sind teilweise am Anfang der Handschrift (Ff. 1ra–17ra) zusammen mit einer Übersicht über die einzelnen biblischen Bücher und ihre Kapitel, als auch mit der Regel der Perikopenlesungen für Sonntage und Festtage im Laufe des Kirchenjahres aufgeführt. Die Bibel ist mit Buchbastarda geschrieben, ihr Schmuck ist einfach. Die gemalten ornamentalen Inizialen am Anfang der einzelnen Bücher sind durchschnittlich bis unterdurchschnittlich. In der 2. Hälfte des 19. Jahrhunderts wurde die Handschrift mit einem neuen halbledernen Einband versehnt. Wir kennen weder ihren Besteller noch ihren ersten Besitzer; wenn Jan Záblacký sie nicht für seinen eigenen Gebrauch abschrieb, war die Handschrift höchstwahrscheinlich für einen Adelstandsangehörigen oder einen wohlhabenderen Bürger bestimmt. Man kann nicht einmal den Ort, wo die Bibel niedergeschrieben oder wenigstens beendet wurde, mit Sicherheit bestimmen. Jan Záblacky schreibt im Kolofon am Ende der Handschrift, dass er die Handschrift der Bibel am 9. April 1478 in Kamnitz zu Ende brachte. Gleichnamige Städte und Städtchen gibt es in Böhmen und Mähren mehrere. In Frage würde das südböhmische Kamnitz an der Linde, das nordböhmische Böhmisch Kamnitz, das ostböhmische Trhová Kamenice oder das südmährische Kamnitz bei Jihlava kommen. Bei keinem von diesen Kamnitz können wir aber mit Sicherheit sagen, dass es um das in unserer Handschrift angeführte Kamnitz geht. Interessant und wertvoll sind Záblackýs häufige hinter den einzelnen biblischen Büchern zu findende Zeitangaben. Auf Grund dieser Angaben ist es möglich, das Tempo, mit dem der Schreiber den Text der Bibel überschrieb, als auch das pro Tag überschriebene Pensum zu rekonstruieren. Nicht zu viele Glossen, Besitzeranmerkungen und die Angaben von Ignaz Polkowski, der die Bibel am Ende des 19. Jahrhunderts besass und einen ersten ausführlichen Bericht über sie in der Fachliteratur vorlegte, ermöglichen, sie eine konkretere Vorstellung über die Hand-

90

schrift und ihr Schicksal zu machen. Im Laufe des 18. Jahrhunderts gelangte wahrscheinlich die Bibel aus Böhmen nach Polen, wo sich am Ende des 19. Jahrhunderts im Besitz des Kapitels in Włoclawek war. Von dem Kapitel gewann die Handschrift Tadeusz Czacki, nach seinem Tod der Professor Muchliński und nach ihm der Priester I. Polkowski. Am Anfang des 20. Jahrhunderts gelangte die Bibel nach Lemberg, wo sie später in der Ossoliński–Bibliothek aufbewahrt wurde. Nach dem Krieg forschten nach ihr tschechische Fachleute, die sich mit der tschechischen biblischen Übersetzung beschäftigten, aber es gelang ihnen nicht etwas Konkretes über ihre Aufbewahrung festzustellen. Erst vor kurzem stellte man fest, dass die Bibel des Jan Záblacký in der Stefanyk–Bibliothek der Ukrainischen Akademie der Wissenschaften in Lemberg aufbewahrt wird, und es war möglich, sie ausführlicher zu bearbeiten. Übersetzung von Irena Zachová

91