OBSAH: * biblická úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2002 * Mistrovství ČR ve znalosti Bible * čtení na pokračování * informace a zprávy * příběhy a poezie * názory a náměty * ještě Sv. Jiří * knihovnička _____________________________________________________________________________________ Motto: Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Jan 10,17-18 Minule jsem společně s vámi uvažoval o smyslu půstu. Tam se ukázalo, že je to velice dobře promyšlená metoda přípravy. Takový intenzivní, vícefázový trénink. Ovšem – zůstává jednoduchá otázečka: přípravy na co? Myslíte, že vás tak trochu zkouším z něčeho samozřejmého? Nebo že snad - vzhledem k vyššímu věku – si nemůžu vzpomenout? Ovšemže přípravou na velikonoce! Jenomže – touhle odpovědí to vůbec nekončí, dobrodružství hledání teprve začíná. A já ho začnu zkušeností docela nedávnou. Můj mladý přítel Bobo (ostatně mnozí ho znáte jako ředitele TDC) se loni touhle dobou vrátil z několika týdenního pobytu v Thajsku. Byl to pro něj pobyt velice intenzivní i z hlediska jeho duchovního hledání. To ovšem byste museli slyšet od něj osobně. Já se zastavím jen u jediné poznámky, která nás uvede přímo do středu našeho dnešního zamyšlení. Týkala se toho, jak na člověka tam v Thajsku působí setkávání s množstvím soch rozesmátého Budhy. Povzbudivě, jako paprsek světla – vůbec žádná devalvace k něčemu povrchnímu, umělému. Na rozdíl od toho setkání s typickým symbolem našeho západního křesťanství – ukřižovaným Kristem – evokuje u lidí, zejména těch, kteří nevyrostli v tradičním církevním prostředí, smutek, bolest, zoufalství, bezmoc. Nemusíte mi hned vykládat o tom, že náš svět přece není žádná růžová zahrada a že bolest a utrpení v něm mají skoro svůj domov. To já vím přece moc dobře. Také to tu neuvádím jako nějakou lacinou propagandu východního náboženství. Ale na druhou stranu - buďme k sobě upřímní. Kolik křesťanů chápe opravdu Ježíšovo ukřižování jako součást velkého vítězství? Není snad v nás to, co jsem opakovaně slýchal u dětí, když jsem je seznamoval s touto nejdůležitější událostí Ježíšova života a tím i života našeho: „Proč se nebránil?! Kdybych tam byl já a měl kulomet – tak bych ho zachránil…“ Lišíme se příliš od apoštola Petra, který Ježíše „moudře“ nabádá: Pane, to se ti nesmí stát!? A když si ten nedá poradit, tak se chystáme vyřešit to mečem. Myslím, že k tomu, abychom opravdu křesťansky prožili velikonoční událost a přijali ji jako zásadní nový začátek i pro svůj život, je nezbytné podstatně proměnit navyklý obraz toho, co se to vlastně dělo – a tedy dosud děje. Vůbec přitom nechci zastírat, že to bylo také Ježíšovo příšerné utrpení: fyzické (o tom stačí uvažovat nad turínským plátnem), duševní (to dojde člověku při Ježíšově zápase v Getsemanech, kdy jeho nejbližší přátelé spí, zatímco on se potí krví) i duchovní (kdy solidarita z lidstvem jej zavaluje břemenem hříchu celého stvoření – a on volá „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?!“). A přece musíme jít za to všechno dál. „Nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe.“ Teprve tohle je základ, ze kterého můžeme unést tíhu Golgoty – i všech svých zápasů, které vypadají jako totální prohra. Věříme tomu? Nemáme pořád spíš tendenci Ježíše před tím vším „uchránit“ – místo abychom společně s ním vstoupili do onoho nikdo mi život nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Nevím, jak vy. Já většinou ano. Ježíš dokázal se zlem neuvěřitelné jiu-jistu. Zatímco Boží Odpůrce využívá utrpení k tomu, aby nás deptal k zoufalství a podněcoval nás ke zlobě vůči ostatním i vůči Bohu, Ježíš provedl pravý opak: k zoufalství zdeptal Odpůrce, odpustil ostatním a přimkl se ke svému Otci („Do Tvých rukou odevzdávám svého ducha“). Mám jistotu, že na takovéhle jiu-jitsu je krátký i mistr Gótáma (Buddha) – a že mu upřímně zatleskal. Jistě se při tom usmíval. Vždyť Kristus je cestou záchrany pro celé stvoření. nejen pro křesťany. I když ti by se z toho mohli – a měli – přece jen nejvíc radovat. Edy
1
Březnové jednání odboru duchovní výchovy se zabývalo zejména těmito záležitostmi - Stezka písmáků – přípravy letáku (Dawy) a otázek (Edy, Hanka, Dawy a Kamzík) pro 1. kolo jsou v plném proudu; Dawy po domluvě s Kamzíkem zajistí též výrobu odznaků; Edy rozešle plakátky i na některá další sdružení při ČRDM, která mají křesťanskou orientaci (Asociace křesťanských sdružení mládeže – čili diecézní centra mládeže, Salesiánské kluby mládeže, Salesiánské hnutí mládeže, YMCA, Dorostová unie – sdružení křesťanských dorostů, Royal Rangers) - Na dobré stopě – Edy připraví rozhovor se zástupcem České biblické společnosti, která je sponzorem Stezky písmáků; od května bude nový seriál na pokračování – nejspíš příběhy pro děti; Karbous s Edym zajistí aktualizaci webových stránek; pro květnové číslo Edy připraví novelu metodiky k udělování Liliového kříže (od roku 1991 vyšla už třikrát, ale mnozí vedoucí se stále dožadují přesného „popisu postupu pro udělování LK“). - oslavy sv. Jiří na pražském Hradě – vzhledem k tomu, že se organizace ujali už někteří členové pražské rady a ELŠ a k projednání ekumenického pojetí celé slavnosti není dost času, ponechává odbor zajištění této oslavy plně v kompetenci br. místonáčelníka Balůa; pro příští rok je potřeba s předstihem připravit takový scénář této celoskautské slavnosti, aby se na ní mohli plnohodnotně podílet i zástupci nekatolické křesťanské tradice; odbor současně vítá návrh ústředních duchovních rádců za ČCE a CASD připravit pro příští rok duchovně zaměřený program Dne sesterství.
Stezka Písmáků Pro tuto celostátní soutěž ve znalosti Bible, jež se bude konat opět ve dvou kolech jako vloni,
p r á v ě p ro b í h á t i s k l e t á k ů , k t e r é n á s l e d n ě o b d r ž í jednak tradiční účastníci a také církve i další příznivci této naší soutěže. L e t á č e k u m í s t í m e r o v n ě ž n a s k a u t s k é w e b o v é s t r á n k y. Ve třech kategoriích, dohodnutých na besedě s vedoucími a rodiči při loňském druhém kole, budou letos soutěžit po celou dobu týmy: - v nejmladší kategorii do 9 do let včetně v počtu od 2 do 4 členů týmu, - v mladší (prostřední) kategorii od 10 do 12 let včetně rovněž v počtu od 2 až 4 členové týmu, - v nejstarší kategorii od 13 do 16 let včetně v počtu nejvýše 2 členů týmu
ve všech kategoriích budou moci soutěžit jednotlivci - zůstává možnost soutěžit „mimo pořadí“. Jak ukazuje dosavadní zkušenost, mají o to zájem jak starší dospívající účastníci tak sami dospělí a to pořadatele velice těší. Nicméně připomínáme, že pro zájemce od 16 let platí i letos také následující nabídka, kterou redakce obdržela: -
Mistrovství České republiky ve znalostech Bible 2002 • • •
Je to soutěž 4 členných týmů (s možnými 3 náhradníky) – vítáni jsou i individuální soutěžící, kteří mohou vytvořit tým až před samotným mistrovstvím. Účastníkem soutěže může být každý, kdo v roce pořádání soutěže dovršil 16 roků. Tématem soutěže budou otázky ze Starého i Nového zákona.
Místo a čas konání • • • • •
2. mistrovství ČR ve znalostech Bible proběhne v sobotu 1. června 2002 opět v Husově sboru Církve československé husitské v Praze - Vinohradech, Dykova 1. Registrace se zaplacením poplatku 60 Kč za soutěžícího bude od 8:30 hod. Zahájení mistrovství je v 9:30 hod. Přestávka na malé občerstvení bude od 12:00 do 13:00 hod. Předpokládané zakončení spojené s udělením cen pro vítěze a pamětních diplomů pro všechny zúčastněné se očekává v 16 hod. 2
Přihlášky 4 členné týmy s možností 3 náhradníků (stejně jako individuální soutěžící) se přihlásí nejpozději do 20. května 2002 na adresu: Občanské sdružení MSZB, V Průčelí 1655, 149 00 Praha 4, fax 02/22515663, e-mail:
[email protected] V přihlášce bude uvedeno: - jména účastníků - vyznačeno jméno vedoucího týmu s uvedením kontaktu a adresy - uveden název sboru či farnosti. Průběh mistrovství První kolo bude písemné. Účastníkům budou rozdány zapečetěné obálky s otázkami a pěti odpověďmi, z nichž jedna bude správná. Úkolem soutěžících bude správnou odpověď označit. Každý člen týmu soutěží sám, správná odpověď je hodnocena jedním bodem. Budou vyhodnoceni nejlepší jednotlivci. Pořadí týmů se určí součtem bodů jejich členů. Nejlepších 5 týmů postoupí do finále. Otázky ve finále jsou ústní a na odpovědích spolupracuje celý tým. ____________________________________________________________________________________ SKAUTSKÉ ČTENÍ K TÉMATU SPIRITUALITY NA POKRAČOVÁNÍ
Z knihy „Drumherum und mittendrin, Special: Spiritualität“, autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Matthias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v r. 2001, "POHLED ZVENČÍ I ZEVNITŘ, zvláštnosti spirituality" přeložila a upravila Anna Velichová – Ida. (6. pokračování)
Život Spiritualita prostupuje celou oblast života. Moje duševní i duchovni jednání je zřejmé skrze vztahy ke všemu, co žije a existuje. Příslušnost ke skautskému svazu znamená pro světlušky, vlčata i jejich vůdce a vůdkyně část života. Jejich život je podstatně to, co se děje na oddílovkách, družinovkách, střediskových akcích a na výpravách. Jen o těchto zkušenostech by se dala napsat celá kniha. Můžeme si toto ozřejmit na základě několika bodů, které se dají doplnit mnoha věcmi. 1. Společenství Světlušky a vlčata žijí v různých společenstvích uvnitř i vně skautského svazu. Získávají různé zkušenosti, jež je formují. Toto má také vliv na chování v oddíle. Formujícími společenstvími jsou ve věku světlušek a vlčat rodina, školní třída, přátelé, vrstevníci, církevní společenství, sportovní organizace, atd. ... a mnohem více. Tyto zkušenosti je třeba brát vážně, neboť se jasně projevují v sociálním jednání uvnitř oddílu. Smečka či roj je prvním místem, v němž jsou světlušky a vlčata konfrontováni s principy skautského života. Základní principy svazu jsou projevem skautské spirituality. Družinovky a oddílovky, akce ve středisku a na jiných úrovních svazu nabízejí prostor pro zkušenosti, slouží k tomu, abychom otevřeli skautským cílům prostor ve světě zkušeností vlčat i světlušek a aby tento způsob žití dával oddílu životadárnou sílu. Umožnit sociální chování v oddíle a formovat je, to je spirituální dimenze v životě skautských společenství vlčat a světlušek, i když zde ještě není řeč o Bohu a nebo o jiných náboženských námětech. 2. Spolurozhodování dětí Spolurozhodování předpokládá vysoký stupeň zodpovědnosti jak u vůdců a vůdkyň, tak i u světlušek a vlčat. Děti nesou v tomto věku často již značnou zodpovědnost: za sebe sama, za mladší sourozence, za domácí zvířata, za kamarády a kamarádky ze třídy. Život
3
dětí je však často určován i autoritami: rodiči, prarodiči, učitelkami a učiteli, trenéry, vůdci a vůdkyněmi atd. V našem skautském svazu */ mají děti vlastní hlas. Svaz zastupuje zájmy dětí. Baden-Powellův příkaz "look at the boy/girl = všímej si chlapce/dívky", jakož i vyzdvižení hodnoty postavení dětí v Ježíšových výrocích (" Postavil dítě do středu"…, "Když budete jako děti…"), to jsou psychologické i duchovní základy pro zacházení s dětmi a týkají se jejich práva na spolurozhodování ve svazu, v církvi a ve společnosti. Děti nejsou – obdobně jako ostatní – ani v oblasti duchovního života jen objekty, ale mnohem více subjekty. Být subjektem znamená vlastní odpovědné jednání. Záleží na vůdcích a vůdkyních, aby děti v tomto smyslu podporovali a provázeli je. 3. Objevovat nadání Využít Bohem darované nadání je úkolem jednoho každého člověka, který chce naplňovat evangelium. Objevovat vlastni vlohy a využívat je - to je celoživotní proces. Naše skautská organizace nabízí prostor, jak mladé lidi v důležitém časovém úseku jejich života v tomto procesu provázet, podněcovat a motivovat je. Vlčata a světlušky zjistí podle oceňování vůdců a vůdkyň, že člověku dělá radost objevovat své vlohy, využívat je a podporovat. Takový systematický, trvalý přístup k dětem oživuje a posiluje život ve společenství. Mimoto slouží i rozvoji a posílení osobnosti dětí. Zkušenost, že člověk může praktickým procvičováním svých schopností vést sama sebe kupředu a vzájemně se s ostatními doplňovat, posiluje ducha sounáležitosti ve smečce, roji i v oddíle. 4. Vnímat všemi smysly Jedině když věnuji pozornost svým smyslům, mohu je použít, abych do hloubky objevoval lidi, události stvoření a Boha a učil se je chápat. Používám-li své smysly pouze k tomu, abych šel povrchně životem, pak zakrní a stanou se čisté fyzickými nositeli funkcí mého těla. Co smyslové orgány znamenají a jak působí, to vyjadřují přísloví jako "toho nemohu ani cítit", "dostal se mi pod kůži", "necítím se dobře", "přechází mi zrak i sluch“. Smysly nejsou pouhou záležitostí „hlavy“, ale víceméně „srdce“. Zostřit své smysly, abychom viděli za věci a odkryli jejich vlastní, hluboký obsah, to je pro život osobní i život v oddíle rozhodující. Odkrývání je základ pro každou formu výkladu smyslu věcí. 5. Dobrodružství Vnímat své smysly a posilovat je pomáhá k tomu, abychom zažívali velká i malá dobrodružství. Ano, zjistit, že nakonec celý život je dobrodružství. Dobrodružné postavy jsou dětem často známy z románů nebo komiksů. V mnoha dětech je zakořeněna touha, aby si samy zajistily nějakou dobrodružnou zkušenost. Dobrodružné zážitky jsou pro děti důležitou zkušeností a proto i důležitým prvkem ve skautské pedagogice. Tyto zážitky vysvětlují, že život má svou hodnotu nejen ve svém každodenním předvídatelném a plánovaném průběhu, ale že jde i přes něj dál. Pro děti je např. velkým dobrodružstvím, když se poprvé účastní o prázdninách tábora. Také víra v Boha je dobrodružství, neboť na lidské straně pro ni neexistuje žádná možnost, jak si ji prověřit. Nikdo nemůže dokázat Boží existenci. Bible je plná příběhů a zpráv, v nichž se lidé pouštějí do dobrodružství (např. Abrahamův odchod z rodné země, mládenci jako např. Timoteus, následující Ježíše podle rad apoštola Pavla). Také František z Assisi, patron vlčat, se dal na zcela jiný způsob života. V důvěře v Boha se vzdal celého svého bohatství, aby žil se svými přáteli v přírodě. Takové lidi můžeme označit jako Boží dobrodruhy. Dávají Bohu prostor ve svém životě. Má v jejich životě místo ne jen jako nějaký výklenek pro sošku, když jej potřebují.
4
6. Boží prostor Boží prostor - to je slovo s mnohoznačným významem. Nejprve s ním spojujeme budovy, v nichž je Bůh uctíván, v nichž jsou liturgicky prováděny náboženské obřady, v nichž lidé hledají kontakt s Bohem ve slavnostních bohoslužbách i v tiché modlitbě. Boží prostory jsou také společenství, v nichž je Bůh přítomen, neboť je mu zde uvolněno místo, protože má pro ně význam. Tak může být Božím prostorem každý člověk, neboť dává Bohu prostor ve svém životě a tím ho vyznává. Nemohu bez Boha žít. Dává mi směr a výdrž. Má mne bezpodmínečně rád. Dává mi perspektivu, přesahující můj život. Objevit Boží prostory a otevřít k nim přístup - to je záležitost atmosféry. Pro věřícího člověka je „Bůh zde“ všude. Zda pociťuji jeho přítomnost, je otázkou víry a chtění. Je však také mnoho lidí, kteří pochybují nebo hledají. Pociťují Boha jako něco skrytého a vzdáleného. To jsou opravdové pocity, které je třeba brát vážně. Děti jsou v podstatě otevřené pro náboženské zkušenosti a také pro náboženskou praxi. Zásady našeho skautského svazu vyžadují a podporují Boží prostory v pedagogické práci s dětmi. Děti jsou schopny se nadchnout pro biblické příběhy, které mohou být pedagogicko-prakticky upraveny. K tomu se využívají metody pro hry s určitými rolemi, ruční práce, malování, duchovní písně, vhodné pro děti i zkoumání a objevování Božích prostor. Je důležité, že skautské středisko - a tím i vlčata a světlušky - pociťuje, že je ve svém "sídle" součástí církevní obce. Život vlčat a světlušek nabízí dosti příležitostí, jak učinit hrou bohoslužby nebo formy jim podobné. Například oslava svátku patrona vlčat, sv. Františka z Assisi 4. listopadu, slib, ranní i večerní modlitby na táboře, bohoslužby při závěrečné slavnosti ukončení nějakého projektu (pozn. překl.: DPSG provádí každoročně velké, centrálně řízené projekty, do nichž se zapojují všichni jeho členové), oslava prvního přijímání vlčat a světlušek, instalování adventního věnce, jesliček, velikonočních svící atd. Vůdci a vůdkyně světlušek a vlčat nemusejí být perfektními "křesťany" či dokonce "teology", aby vytvořili a využili Boží prostor. Důležité je, že jsou otevřeni tomu, aby do hry „vnesli Boha“. Žádoucí je osobni výklad náboženských prvků, které mají mít v životě světlušek a vlčat své místo. Vůdci a vůdkyně nemohou a nemusejí znát odpověď na všechny otázky dětí. Většina se dá najít v knihách. Některé otázky se nedají definitivně zodpovědět. Je třeba apelovat na odpovědnost duchovních rádců, aby svou autoritou vůdcům pomohli. I když je náš skautský svaz /DPSG/ podporován katolickou církví, neskládají se smečky a roje pouze z katolických dětí. Často se zde scházejí děti různých vyznáni i církví včetně nepokřtěných dětí. Zde je velká šance seznámit se pomocí rozhovoru a hry s náboženstvím toho druhého a odbourávat předsudky. Tak může být lépe poznán ten jediný Bůh, jenž je různým způsobem znám a ctěn v různých náboženstvích /např. židovské náboženství, islám/. 7. Příroda a stvoření Pro věřící lidi je příroda více než vzduch, voda, země a živé bytosti. My křesťané a křesťanky se hlásíme k Božímu stvoření. Stvoření nevylučuje evoluci, ba právě naopak. V první zprávě o stvořeni stojí na konci vytvořeni člověka. Jména Adam a Eva jsou názornými jmény pro první lidi. Adam znamená doslova "Ze země" a Eva "Život". Boží stvoření je neustávající proces, jehož se svými tvůrčími schopnostmi zúčastňujeme, dokud nebude jednou Bohem dokončen. Bůh svěřil stvoření člověku. Máme odpovědný úkol chránit je. Existují rozmanité možnosti, jak s dětmi objevovat stvořeni a stupňovat svůj respekt před vším, co žije. Zasazování se o ochranu přírody a o respektování důstojnosti jednoho každého člověka zdůrazňuje hluboce duchovní, křesťanský způsob jednán. Úcta před stvořením a
5
respektování lidské důstojnosti vyvolává politické jednání. Tento fakt nám ozřejmuje řada forem skautských akcí. Děti cítí, že jsou se svými zkušenostmi z přírody a životního prostředí brány vážně. Trpí poškozováním životního prostředí. Cítí, že je naše životní prostředí stále více měněno a omezováno. Dotýká se jich, když slyší o neúctě k právům dítěte. Vůdci a vůdkyně však nemají pouze zostřovat cit pro takové nespravedlnosti, ale i být zastánci dětí, jejichž důstojnost a práva jsou opomíjeny. 8. Rozloučení Děti ve věku světlušek a vlčat již zažili situace loučení. Rozloučení s mateřskou školkou a se základní školou je mezník v životě dětí. Znamená to opuštění místa a budov, vrstevníků, spolužáků a spolužaček, vychovatelek a učitelek. Děti se vyrovnávají se situacemi loučení velmi rozdílně. Slavnost na rozloučenou dává dětem pocítit, že život se skládá z mnoha úseků. V životě skautského střediska znamená rozloučení přechod od jedné věkové skupiny do další. Na jedné straně opouštějí vlčata a světlušky oblíbeně společenství smečky a roje, na druhé straně jsou pyšní na to, že nyní jako skauti a skautky patři ke starším. Mají perspektivu, že se časem znovu setkají s těmi, s nimiž byli ve smečce či roji. Když dáme tohle dětem na srozuměnou, pomůže jim to zmírnit bolest z rozloučení. Zkušenosti s odchodem a s tím spojeným loučením zanechávají většinou hluboký dojem. Když si děti takovéto zkušenosti přinesou s sebou na oddílovky, pak závisí na vůdcích a vůdkyních, aby tomu, co děti zaměstnává, dali prostor. Podobnou zkušeností může být i smrt blízkého člověka nebo domácího zvířete. Nejde zde ani tak o hluboké rozebírání, jako víceméně o to, aby se děti cítily být přijímány ve svém stavu mysli a pociťovaly solidaritu dětí i vůdců a vůdkyň. */ Připomínáme opět, že se jedná o svaz Němečtí skauti sv. Jiří, pro který je tato příručka, z níž uveřejňujeme čtení na pokračování, napsána. _______________________________________________________________________________________________________________________________
Skautské středisko „Bílá labuť“ Bor pořádá každoroční akci Víkend svatého Jiří Přimda 26.-28.4.2002 • • •
Na obrazech ho nejčastěji vidíme na koni, oblečeného v brnění, jak se ohání mečem či kopím v boji proti drakovi. Výjev jako z pohádky, třeba právě z té o Bajajovi.... Legenda o svatém Jiří se opravdu podobá pohádce – skutečnost však byla jiná. Ptáte se jaká? Přijeďte a dozvíte se více! Chtěli bychom vás pozvat do malého městečka pod nejstarším kamenným hradem v Čechách. Nabízíme zajímavý program, skautskou mši v kostele svatého Jiří na Přimdě, levné přespání v tělocvičně místní základní školy (20 Kč/noc).
Odpolední skautská mše. Doprovodný program. Večerní slavnostní oheň.
Neděle • Dopolední soutěže. Nesnadným úkolem tohoto víkendu je seznámit účastníky s postavou svatého Jiří, zahrát si mnoho her a hlavně navázat nová přátelství, a proto bychom chtěli pozvat i váš oddíl. Těšíme se na vaši návštěvu.
Stručně z programu: Pátek • Hry venku i v tělocvičně. • Noční hra pro starší účastníky (inspirovaná svatým Jiřím). Sobota • Dopolední závod v „nejen“ skautských disciplínách. • Okresní kolo Závodu vlčat a světlušek. 6
V případě zájmu zajistíme i stravování. Přihlášky posílejte do 10.4. na adresu: Michal Bureš, Plzeňská 353, 348 02 Bor, e-mail
[email protected] , tel. 0724 243209. Na výše uvedené adrese získáte také bližší informace. (obrázky příspěvku upraveny redakcí) _______________________________________________________________________________________________________________________________
OKRESNÍ
RADA V
PRAZE 2
SI V MĚSÍCI BŘEZNU
(SPOLU
S INSTRUKTORY
ELŠ
A OKRESNÍMI
OLDSKAUTY) PŘIPOMNĚLA, ŽE JEJÍ ČESTNÝ PŘEDSEDA, BRATR
Eduard M A R E K je pětaosmdesátníkem! „Bratr Eda“ , jak mu po skautsku říkáme, je členem Svojsíkova oddílu a také dnes již hostujícím členem střediska MAJÁK, ale to není všechno. Drží ochrannou ruku nad skautským střediskem „JEČNÁ“ a klubovnou jejího jednoho oddílu v Kremnické ulici na Praze 4 – Spořilově. Jako vůdce ORJ Praha 2 byl totiž přímo u založení tohoto střediska č. 112.38 na Den sesterství v roce 1969. Na jeho moudré vedení vzpomínal při této příležitosti také tehdejší vůdce střediska br. Vladimír Kolomý – Maják i další členové střediskové rady a klubu OS. Většina vedení tohoto střediska má evangelické zázemí, stejně jako část dětí. Eda je věrným členem katolické farnosti na Spořilově. Zde má k místním evangelických skautským vedoucím i rádcům zmíněného oddílu i k jeho dětem velice vřelý vztah. Zdůvodňuje svůj praktický ekumenismus mimo jiné také tím, že za svého mládí poslouchal, jak jeho otec – katolík, vedl zajímavé rozhovory s evangelickým farářem Dobiášem. Jako dlouholetý „mukl“ kupodivu na komunistickou persekuci rád vzpomíná - nejen na to, jak ve vězení skautoval, ale také na spoluvězně - duchovní, kteří vězňům sloužili útěchou bez ohledu na církevní nebo politickou příslušnost. Rád zdůrazňuje, že pravému ekumenismu se naučil právě ve vězení. Jeho nezdolný optimismus nás vždy znovu nadchne i někdy zahanbuje… Vladislav Jech – Kamzík Celý skautský životopis br. Edy Marka si mohou zájemci přečíst v Pražském skautském almana chu z roku 1989, který je stále na ORJ 112 k dispozici u br. Pavla Döllingera - Minewakana. Ale ani to není ještě všechno – Eda sepisuje své vzpomínky a také vypráví. Vypráví svým vlastním, humorným způ sobem – má to prý po svém otci. Posuďme to sami podle jednoho jeho vyprávění… P E S A PAN HRABĚ
protože se jejich páni právě také potkali. Jak to dopadlo si umíte představit. Kovářův pes byl opravdový pes, takový, jako pes má být - byl velký, silný a znal svoje povinnosti bránit, sloužit, poslouchat a milovat svého pána. Jaké povinnosti měl ten pes pana hraběte, těžko říci a tak se muselo stát, že kovářův pes se pustil do toho panského mrňouse a nevadilo mu vůbec, že je to pes prý cenný jinak byl určitě k ničemu - ale to psi o sobě nevědí, jenom jejich páni. Asi by to bývalo špatně dopadlo, kdyby pan hrabě nekřikl na kováře Marka: „Kováři, zavolejte si toho vašeho psa!“
Hrabě Trčka byl spíše sedlák, nežli hrabě, neboť jsme k němu měli úctu jako k někomu, na němž nám zvlášť záleželo a také jako k zákazníkovi, kterému jsme kovali jeho koně. Často objížděl hrabě své statky a samozřejmě s ním jezdil i jeho pes. Byla to taková divná nestvůra. Štěkat uměl, ale vypadalo to jako nějaké divné mňoukání, no zkrátka panský pes musel být jiný, nežli jsou psi sedláků a chalupníků, tak jako prý jsou jiní i ti jejich páni. Trčkové měli slavnou minulost a byli i na to hrdí i ti, co s tím neměli nic společného. A tak se ten panský pes potkal se psem kováře Marka, 7
„To je poslušný pes, pane hrabě, můžete ho sám zavolat, sám mu můžete poručit,“ na to kovář. Pan hrabě se ptá, jakpak že se ten pes jmenuje. „Ale Jináč, pane hrabě“. „Jak jináč?“ „No Jináč“. Dohady pokračují a pejskové na sebe vztekle vrčí dál. Kovář to musel proto rychle ukončit. „No Jináč je jméno mého psa, ten můj pes se jmenuje Jináč. Takové jméno je každému těžké pochopit, i když je to třeba i sám hrabě.“ Tak tohle byl zase jeden s žertů našeho tatínka. I pes se musel jmenovat tak, jak se nikdy žádný pes nejmenoval. Ale to jméno mu určitě patřilo, vždyť to nebyl obyčejný pes, ale hlídač výborný. Zloději ale přece jen se nedají vždycky vystrašit, a tak Jináč hlídal. Jednou zavětřil nějaké zloděje a na povel „Jináči, vem si je!“ Jináč bez štěkání a potichu
skočil na záda bábě, i s rancem ji porazil. Bába ranec pustila a aniž se ohlédla křičí na svého společníka: „Uteč, čert na mně skočil“! Jen tak „pro pořádek“ upřesníme, že tenhle příběh se udál pod hradem Lipnice v době Rakouska-Uherska, kdy to ještě zdaleka nebyla taková ruina jako dnes, ale opatrovaná „zřícenina“. Bohužel ani Markova kovárna už nestojí…
Kdopak poznal, odkud jsme vzali ten obrázek?
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________ _
Jaro je tady…
(radujme se z něho s autorkou Alenou Břeňovou)
Slunce rozzáří jejich tvář a vyhladí vějířky vrásek na čele, které se na něm usadily přes zimu nevlídnou.
Nejradši chodím naboso, když svítí slunce a hřeje tráva a lidé se na sebe usmívají.
Pejsek přeběhne kolem, ocásek vztyčený, kosáček vytahuje žížalu z hlíny a stromy voní až k zbláznění.
Nedělní sváteční slovo „O svědomí“ Tábor Lobendava 2001, Jaroslav Janšta – Racek
1. Svědomí – hlas skautského slibu v nás Moji drazí, slyšeli jste někdy slovo (termín) „svědomí“? Dnes se společně budeme zamýšlet nad jeho významem a smyslem. A protože jsme skauti a skautky, budeme se tedy společně v dnešním svátečním slově zabývat skautským svědomím. Co je to vlastně svědomí? Jsem přesvědčen, že každý z nás má již se svědomím vlastní zkušenosti. Jak bychom my skauti a skautky mohli definovat pojem svědomí? Dovolím si říci, že svědomí je „Hlas skautského slibu v nás“. Někde tam hluboko uvnitř našeho bytí máme zakódovaný skautský slib, který nám tajemným vnitřním hlasem říká, co jsme udělali správně, co jsme udělali špatně, či dokonce neudělali to, co jsme udělat měli.
2. „Proč, kdy a jak“, aneb „Jak naplňuji svůj skautský slib?“ Na skautský slib se můžeme dívat několika pohledy. 1) Pohled nováčka, který se připravuje na svůj vlastní skautský slib. 2) Pohled vůdce, který připravuje nováčka ke skautskému slibu. 3) Pohled skauta, či skautky, kteří mají svůj skautský slib již složený a kteří si právem kladou otázku: „Jak prožívám a naplňuji svůj skautský slib?….“ 8
O prvních dvou pohledech jsme si již několikrát povídali. Dnes se budeme zabývat pohledem třetím. Nebude to však pohled nikterak jednoduchý. Musíme si položit tři otázky: Proč?, Kdy?, Jak? PROČ? Pokud se nebudu zabývat otázkou „Jak prožívám a naplňuji svůj skautský slib?“ časem se může stát, že se můj závazek – slib, který jsem kdysi dal, stane pouhou historickou událostí, nikoliv slibem a jakousi motivací ke konání dobra. Může se stát, že se můj skautský slib, který jsem kdysi dal svému vůdci či vůdkyni, vytratí z mého srdce a moje skautská stezka nenápadně, pomalu, ale jistě zaroste travou a plevelem… KDY? Pokud možno pravidelně. Výroční den mého skautského slibu je vlastně dnem mých skautských narozenin. Jsem přesvědčen, že právě tento den je nejvhodnějším dnem k takovému to zamyšlení a ohlédnutí. JAK? Na tuto otázku se nyní pokusíme hledat odpověď. Pokusíme se nyní pravdivě se zamyslet nikoliv však společně, ale každý sám za sebe. Tak jako někdy při velké fyzické námaze říkáme, že jsme si sáhli (hrábli) až na dno, pokusme se i my dnes zajet na hlubinu , pokusme se na chvíli zastavit, poctivě a pravdivě se zamyslet nad tím „Jak prožívám a naplňuji svůj skautský slib?“.
• • •
Snaž se nyní hledat pravdivou odpověď na následující otázky: • Pamatuji si datum a okolnosti mého skautského slibu? • Jak často si připomínám můj skautský slib? • Co pro mne znamená můj slibový odznak? Je to kus plechu na mém kroji, nebo je to němý svědek mého celoživotního závazku, svědek který mi symbolicky také ukazuje správnost směru mé skautské stezky? Co se od doby mého skautského slibu v mém životě změnilo? (k lepšímu, k horšímu) Jak jsem se změnil já? (k lepšímu? k horšímu?) Jak se chci změnit já? (předsevzetí do dalšího výročního dne mého skautského slibu)
1. čtení (Mt 5, 13) „Vy jste sůl země. Pozbude-li však sůl slanou chuť, čím zas nabude solivosti? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali“. Ano sůl, minerál, na jednu stranu obyčejný, ale na druhou stranu vzácný nerost bez kterého by to na světě nebylo ono. Nesmí chybět v přírodě, v potravě, ani v lidském těle. I my skauti a skautky bychom měli být pro svět kolem nás takovou solí, zdravým jádrem, které přírodě i lidem zpříjemňuje život. Dokud je ta naše sůl dostatečně slaná, je to dobré, ale pokud přestane být slaná, k ničemu se nehodí a nezbývá nic jiného než aby se vyhodila ven. Nedávno při čekatelských zkouškách jeden bráška řekl: „Skautský slib je nafurt!“ Ano, má plnou pravdu. Skautský slib má trvalou platnost, jde jen o to, kdo a jak se jím skutečně řídí a naplňuje. Pro mnoho z nás je skauting životním stylem, celoživotním posláním. Skauti a skautky naplno prožívající svůj skautský slib jsou solí dnešní konzumní společnosti, společnosti, která svou netečností, bezohledností , nezájmem o druhé pomalu ale jistě pozbývá své solivosti. Jak je to vlastně s mou skautskou solivostí? Nepozbývám také já své solivosti? Co pro mne znamená skauting? Je to pro mne pouze místo, kde se něco naučím, kde uplatním své znalosti a svou zručnost, nebo pro mne skauting znamená něco více? Skautský slib vychází ze tří základních principů. Prvním principem je povinnost k sobě. (- plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské) To, že povinnost k sobě klademe na první místo, není znakem pýchy a nadutosti, ale důkazem toho, že chci-li něco změnit, musím vždy začít u sebe. Chci-li se vydat na cestu k druhému skautskému principu, musím se na to dobře připravit, tedy opět začít u sebe. Princip povinnosti k sobě zahrnuje odpovědnost za své činy, za svůj vlastní život. Jak dbám o své vlastní zdraví? Jaký je můj vztah k návykovým látkám jako jsou cigarety, alkohol a drogy? 9
Co dělám pro své vlastní lidské i skautské sebevzdělání? Podávám se bez boje svým smyslům, touhám, svým přirozeným chybám, nebo se snažím je překonávat a zdolávat? Dbám o svůj morální růst, nebo je mi všechno jedno že rostu jako plevel na poli? „Plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské…“ jak je to na první pohled zdánlivě lehké a jednoduché. Ale jaká je realita? Jak často se zamýšlím nad tím jak ve svém životě plním skautský zákon? Znám skautský zákon opravdu dobře? Pracuji s ním také ve svém skautském srdci, ve svém skautském svědomí? Poznají moji mladší bratři a sestry v družině a oddíle, že opravdu žiji podle skautského zákona? Co by byla platná slova, kdybych je nedodržoval v praktickém životě. Druhým principem je povinnost k ostatním. (- duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním) V tomto bodu našeho skautského slibu začínáme své vnímání obracet k potřebám naší společnosti a potřebám našich bližních. Pokud toto naše vnímání dokáži proměnit ve skutek, tehdy začínám opravdově sloužit. Skautská služba je těžká a náročná, ale současně také krásná a radostná. Jak se snažím naplňovat úkol každodenního dobrého skutku? Vím vůbec že něco takového existuje? Říká mi vůbec něco pojem „Dobrý skutek“? Dokáži v případě potřeby pomoci tam, kde je třeba? Snažím se vidět svět i očima mého bližního. Kdo je to vlastně můj bližní? Jak je to s mým vztahem k mé vlastní rodině, skautskému hnutí, mému okolí, společnosti a vlasti? Vezu se jen tak s davem což nestojí mnoho práce a síly, nebo také přiložím ruku k dílu a snažím se přispět svým postojem a chováním k tomu, aby vše kolem nás bylo lepší? A co mé slovo? Mohou se na mne ostatní vždy spolehnout? Třetí princip je povinnost k Bohu. (- sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době) Stupňující se … já, moji bližní a společnost, vyšší cíle…) Třetí, poslední a nejvyšší princip zastřešuje dva principy předešlé, bez kterých bychom nikdy nemohli pochopit jeho smysl a význam. Pojmy jako Dobro, svoboda, spravedlnost, poctivost, služba sice nemůžeme nacpat do peněženky nebo do trezoru, ani si je dát na talíř, ale bez nich by bylo na světě moc zle. Na obranu nejvyššího principu – vyšším hodnotám byli po staletí lidé ochotni položit i své životy. Buďme hrdi nato, že právě my skauti a skautky můžeme těmto hodnotám sloužit. 2.čtení (Mt 25, 34-40) „Tehdy řekne král těm po své pravici: Pojďte požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl Království, které je pro Vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst. Měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem cizí a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně. Spravedliví mu na to řeknou: Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali jsme ti najíst, žíznivého a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli jsme k tobě? Král jim odpoví: Skutečně říkám vám: Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších bratří, pro mne jste udělali“. „Cokoliv jste udělali pro jednoho z těchto mých nejnepatrnějších bratří, pro mne jste udělali“. Ano, v uvedeném úryvku je možno poměrně snadno najít výše uvedené základní skautské principy i vysvětlení skautského slibu: Čím více pracuji na svém vnitřním růstu, čím více se snažím nezištně pomáhat svým bližním, tím více sloužím nejvyšší Pravdě a Lásce“.
3. Skautský slib –„Naše historie, přítomnost i budoucnost“ Opravdu mysleme na to, abychom se ve výroční den našeho skautského slibu dokázali zastavit, ztišit a nechali v sobě znít hlas skautského slibu v nás, naše svědomí. Zkusme pravdivě vyhodnotit to, jakým směrem se ubíráme, co se zdařilo i nezdařilo. Zjistěme zda jsme na naší skautské stezce udělali alespoň 10
jeden jediný krok kupředu. Skautský slib je naše historie, přítomnost i budoucnost. Skautský slib je nutno prožívat každou vteřinu, minutu, hodinu i každý den našeho života. Pokud toto pochopíme a přijmeme za vlastní , pokud se nám toto bude alespoň trochu dařit, potom jistě plamínek našeho teplického skautingu neuhasne a naše skautská stezka nezaroste travou a lebedou. Není žádným tajemstvím ani pro čtenáře NDS, že některé skautky a někteří skauti myslí na svoji budoucí službu a skládají OČK = odbornou činovnickou kvalifikaci. Pro tento účel také předkládají zkušební komisi svoje práce. Br. Racek předložil v roce 2001 komisi pro OČK „Myšlenkové základy skautingu + historie“ svoje „Nedělní sváteční slovo“, které jste právě jistě s užitkem přečetli – nemůže přece zůstat jen v archivu této komise… (obrázky doplnila redakce) Od: "Pavel Opatřil" <
[email protected]> Předmět: Fw: Prosba o přeposlání Datum: 2. března 2002 20:18 Milí přátelé, přes mnohé pozitivní ohlasy na náš skautský web, mi několik lidí nezávisle na sobě řeklo, že měli problém dostat se na skautskou webovou stránku. Nejasnost vznikla v adrese skautskejweb.webpark.cz, která je odlišná od klasické tím, že neobsahuje ono typické www. na začátku. Proto připomínám, že není potřeba toto www zadávat. Pokud je někomu milejší "klasická" adresa, může použít www.webpark.cz/skautskejweb. Odkazuje na stejné stránky. Poslední novinky: - žáby v Moravském Krasu - fotografie a Samův článek z XII. vzdělávacího a výchovného skautského semináře, který se uskutečnil v sobotu 9. února 2002 v Brně. - ankety ve kterých nám můžete dvěma kliknutími dát najevo co se vám líbí a co není na skautských stránkách. - nové odkazy na kytarové akordy a texty písní Těším se na vaše dopisy a přeji mnoho hezkých skautských zážitků v blížícím se jaru. Rád zodpovím jakékoli dotazy. Lukáš "Lord" Matěna
[email protected] [email protected]
Scala paradisi
co v nás působí, jak se mezi sebou odlišují a jeden nad druhým vynikají. Bude-li je někdo pečlivě zkoumat, všechna práce a námaha, kterou vynaloží, bude mu připadat krátká a snadná ve srovnání s velikostí užitku a potěšení, které získá. Čtení je horlivý a soustředěný pohled do Písma. Rozjímání je snaha mysli vypátrat pod vedením rozumu význam skryté pravdy. Modlitba je oddané zaměření srdce k Bohu, aby se odstranilo zlo nebo dosáhlo dobro. Nazírání je jakési povznesení mysli ponořené do Boha nad sebe tam, kde zakouší radosti věčné slasti.“
„Stupně k ráji“, Karmelitánské naklada telství Kostelní Vydří, 1996. Toto „malé pojednání“ je dopis, který před rokem 1150 mladý kartuzián (a budoucí převor Velké Kartouzy) Guigo napsal do Kartouzy Mont-Dieu převoru Gervaisovi. Bratr Guido v něm popisuje svému příteli čtyři stupně duchovního života, které vedou k Bohu: „Jednoho dne, když tělo bylo zaměstnáno prací rukou, začal jsem uvažovat o duchovní činnosti člověka. A náhle se mi v duchu vybavily čtyři duchovní stupně, totiž četba, rozjímání (meditace), modlitba a nazírání (kontemplace). To je jakýsi žebřík mnichů, po kterém vystupují ze země do nebe. Má sice malý počet stupňů, přece však je nesmírně a neuvěřitelně veliký. Jeho dolní část se opírá o zem, horní pak proniká nebesa a zkoumá jejich tajemství. Tyto stupně se liší jak jménem a počtem, tak i pořadím a významem. Mají různé úlohy podle toho,
Knížku jsem zakoupil v tzv. „Štáflově domě“ – roubené stavbě, patřící ke kulturním památkám Havlíčkova Brodu. Město ji odkoupilo před léty od rodiny Štáflovy, jež naplno žije skautingem (spoluorganizovala jednání náčelnictva kmene OS Junáka ve dnech 15.-17. března 2002 v tomto městě). Ve Štáflově domě je totiž nejen skautské muzeum, ale i antikvariát a prodejna knih, kde právě měli na prodej tuto knížečku o necelých 50 stranách, avšak s významným obsahem. Kamzík
11
Motto: Nelze slevit cokoliv z vysokého mravního základu, který vytvořil náš skautský slib a zákon. A.B. Svojsík Tato slova zakladatele čs. Junáka použil bratr Jan Čeliš v úvodu své stati v příručce pro frekventanty Lesních Škol Jiráskovy oblasti. Myslím, že nejlépe vystihují povahu a charakter člověka, se kterým jsme se 18. ledna 2002 rozloučili. Jan Čeliš zůstává pro nás navždy zapsán jako člověk ryzí povahy a dobrého srdce. Mladý Jan vstoupil do 2. odd. Junáka v Hradci Králové v roce 1937 a po nováčkovské lhůtě ještě téhož roku skládá skautský slib. S celou svou duší a mladistvým elánem se věnuje skautské myšlence. Záhy v roce 1939 je naše čs. vlast okupována německými vojsky a skauti se připravují na přechod do ilegality. Nechybí ani hradecký oddíl "Dvojka" a v patnáctičlenné skupině je rovněž bratr Čeliš. Chlapci jsou členěni do samostatných trojek, aby budoucí úkoly byly plněny s maximálním utajením. Bratr Čeliš neváhá a svědomitostí sobě vlastní plní skautský slib do posledního písmene. V uznání zásluh, které získal v boji za osvobození republiky, obdržel "Junácký kříž Za vlast 1939 - 45" a "Rytířské stužky" za statečnost při plnění vlasteneckých a skautských povinností v době okupace. Po válce opět plně pracuje ve skautském hnutí a s plným nasazením se věnuje výchově a vedení 36. odd. II. střediska. Takto nezištně a skromně dokazuje, že plným právem patří mezi skauty, na které můžeme být hrdí. Za zmínku stojí jeho opravdová láska k čs. republice, zejména k jejímu zakladateli TGM, kterou vyjadřoval aktivním členstvím v Masarykově společnosti. Postupem času bratr Čeliš opět příkladně plní svůj skautský slib v duchu slov tehdejšího náčelníka R. Plajnera: "Co nezrušitelného jest? Slib složený na svou čest". Po druhém zákazu činnosti našeho hnutí stanul po roce 1968 v čele Měst. Rady Junáka v HK, totéž opakoval po 3. obnovení našeho hnutí v r. 1989. Jan Čeliš jako 65letý se řadí do družiny Wabanaků - instruktorů Lesních Škol Jiráskovy oblasti a svým zápalem šíří duchovní a mravní myšlenky skautingu především osobním příkladem. Zde setrval v aktivní práci do posledních dnů svého života. Ideu "kdo jednou skautem, navždy skautem" naplnil Jan Čeliš vrchovatou měrou a jeho celoživotní věrnost skautského hnutí nám zůstane navždy v našich srdcích. Jsem přesvědčen, že za bratra Jana Čeliše bude velmi obtížné najít rovnocennou náhradu a v našem hnutí bude zase jeden opravdový skaut chybět. Děkujeme Ti bratře a nezapomeneme. Dvojkař Borek - Egil Tímto nekrologem k odchodu br. J. Čeliše doplňujeme stručnou informaci z minulého čísla NDS .
Junák - svaz skautů a skautek ČR - středisko Holešov srdečně zve na XIII. ročník Memoriálu RNDr. Rudolfa Plajnera k uctění památky tohoto druhého náčelníka čs. JUNÁKA 1939 - 1987 v sobotu 18. května 2002.
přeprava linkovým autobusem přímo na Hostýn. Program na Hostýně: - v 11.30 hodin je skautská mše v bazilice na Hostýně, - ve 13.00 hod je vzpomínka u památníku br. R. Plajnera.
Propozice: Po příjezdu linkovým autobusem z Bystřice pod Hostýnem na Tesák následuje individuální odchod po turisticky značených cestách směr Hostýn. Na Hostýně je možnost občerstvení, návštěva rozhledny a prohlídka křížových cest. Další možností příchodu na Hostýn je samostatný pěší výstup z Bystřice pod Hostýnem a dále
Spojení: Příjezdy vlaků do Bystřice pod Hostýnem • v 8.15 hod ze směru od Hulína, • v 8.16 hod ze směru od Valašského Meziříčí. Odjezd linkového autobusu na Tesák od nádraží ČD v 8.40 hod, odjezdy linkových autobusů na Hostýn od nádraží ČD 8.23, 8.28 a 9.48 hod (při větším počtu 12
cestujících zajišťuje ČSAD také posilové spoje). Odjezdy linkových autobusů
z Hostýna do Bystřice pod Hostýnem k nádraží ČD ve 13.50, 14.05, 15.00 a 16.00 hodin.
Je třeba nejprve porozumět – a pak teprve debatovat Minule jsem vám slíbil, že se vrátím ke kritickým poznámkám bratra Jiřího Smékala – Zrzka, které si zapsal při Kamzíkově semináři na kursu INTENTIO. Způsob, jakým Zrzek reagoval, pěkně dokumentuje velkou bolest naší současné situace v české společnosti vůbec – a ve skautingu zvlášť. Desetiletí zanedbaného vzdělání zejména v oblasti humanitních věd a zvláště jazyka dnes způsobuje, že sice všichni nějak mluvíme česky, ale navzdory tomu si velmi špatně rozumíme. Chybí nám totiž spolehlivý základ všeobecně sdílených významů slov. A to i tak důležitých a základních, jako je věrnost, láska, spravedlivost, slušnost. A samozřejmě také Bůh a víra. Jelikož jsem po více než třicet let měl možnost o těchto skutečnostech hovořit i uvažovat s dětmi a mladými lidmi, kteří ještě netrpí pocitem, že se musí tvářit jako vševědoucí, i když nevědí zhola nic, mohl jsem si na tisících příkladů ověřovat, jak neuvěřitelně odlišný význam mají stejně znějící slova i pro lidi z křesťanského, dokonce katolického prostředí. Což teprve v případě lidí, kteří mají za sebou úplně jiné životní cesty, zkušenosti i duchovní zázemí. Ale teď už chutě ke konkrétní první věci. Tedy Kamzík nejprve předložil Tezi a poté k ní definici: (1. Teze:) Náboženství, kultura a civilizace jsou souhrnné názvy pro to, co vytvořila lidská společnost - spojnicí náboženství, kultury a civilizace je lidské společenství, taková společnost, která se těší výhodě společného pozadí, vůči němuž poměřují druhé – nejvýraznějším a nejdůležitějším fenoménem, svědčícím o tom společném, je řeč. (Definice:) Náboženství původně znamenalo bohoslužbu a mnišství, je to artikulovaný, soustavný, veřejný výkon zbožnosti, týká se toho, co člověka přesahuje a zároveň s čím žije každý sám za sebe, co oslovuje jednotlivého člověka – má však nepřehlédnutelnou společenskou stránku, zakládá náboženský provoz, výkon, který se obrací k druhým lidem a zařazuje je do světa. Teze je shrnutí nějakého názoru (postoje). Definice pak vysvětluje pojmy, které pro pochopení toho potřebujeme. A podívejme, jak se k tomu Zrzek postavil: 13
Toto je proti nábožensky založeným lidem. Ať už křesťanství, židovství či islám – všichni věří, že Bůh byl dřív než vše ostatní. A pokud vím, tak Bůh = víra = náboženství. Je to tedy moc ateistické. Už tady se zastavím, protože všechno podstatné se podařilo Zrzkovi umístit už do těchto čtyř vět. Včetně oné kardinální chyby, kterou si vůbec neuvědomil. Takže – když se na to podíváme popořádku (tak, jako to učím své studenty v semináři „Polemika a diskuse“), nejprve začal Zrzek sám údernou tezí: Toto je proti nábožensky založeným lidem. Na závěr ji pak ještě jednou v určité modifikaci zopakoval „Je to tedy moc ateistické“. Mohl bych hned začít s kritikou termínu „nábožensky založení lidé“ – který nemá vůbec žádnou oporu ani v psychologii, ani v sociologii, ani v religionistice – natož v teologii. To je jen taková lidová pověra – že je někdo „nábožensky založený“ – zatímco někdo jiný ne. Ve skutečnosti „náboženskou potřebu“ nalézá psychologie, sociologie i religionistika u všech lidí. Pouze záleží na tom, čím se kdo snaží tuto potřebu naplnit. Ale to je jen tak na okraj. Vlastní kolaps Zrzkovy úvahy teprve přijde. Ty dvě věty uprostřed tohoto odstavečku, jsou argumenty ve prospěch oné úvodní teze. Ten první argument - Ať už křesťanství, židovství či islám – všichni věří, že Bůh byl dřív než vše ostatní - je jistě přijatelný. Je vlastně poněkud populárně vyjádřenou definicí samotného Boha. Musí být především Absolutnem – tedy skutečností, která předchází vše ostatní. Tedy tohle je OK. Úplně jinak je tomu s argumentem druhým: A pokud vím, tak Bůh = víra = náboženství. Zrzek bohužel ví velmi špatně. Tahle dvojí totožnost vůbec neplatí. Právě to se mu snažil sdělit (s pomocí religionistické definice Jana Sokola) Kamzík. Jenomže Zrzek se rozhodl, že to bude ignorovat a „postaví se na vlastní nohy“. Mohl by – jenomže to by toho přece jenom musel znát podstatně více – a hlavně lépe. Zkrátka – tady se velice zmýlil: 1) Bůh a víra sice spolu souvisejí, ale vůbec není možno mezi nimi napsat rovnítko. Bůh je absolutní skutečnost, zatímco víra je podstatně lidská záležitost. Víra je most mezi Bohem a člověkem. Nutně předpokládá onoho absolutního partnera – Boha, ale současně svým druhým „ramenem“ kotví v lidské svobodě, touze po věčném, potřebě porozumět, odvaze k sebevydání. I když most víry staví i ze své strany Bůh (a proto křesťané uznávají, že víra je milost), přesto je možná teprve tehdy, když se zachytí v konkrétní stvořené (lidské) svobodě, odkud se ozve souhlas a přilnutí k této nabídce. Víra je formou lásky mezi člověkem a Bohem. Proto podstatně závisí i na člověku. 2) Rovnice ale neplatí ani mezi vírou a náboženstvím. I to se mu snažil Kamzík vysvětlit poskytnutou definicí. Marně. A přitom ten, kdo se v problematice orientuje, jistě nemá potíž s tím ukázat, že: • lze věřit (i Bohu) bez náboženství (viz např. Karl Jaspers v knize „Filosofická víra“ - takových lidí je dneska velice mnoho), • lze zachovávat nějaké náboženství bez víry (typické to bylo pro náboženství východní – např. japonské, ale také, že Ježíšova kritika farizeů se podstatně týkala právě tohoto stavu – viz např. Mt. 15,1-20), • a samozřejmě může být mezi nimi i různý vztah. V tom nejlepším případě je víra srdcem (duší) náboženství. Podstatou náboženství je totiž jeho společenský rozměr – to se snažila vysvětlit jak úvodní teze, tak následná definice (… má však nepřehlédnutelnou společenskou stránku…). Ze svého naprostého nepochopení vyvodil Zrzek zdrcující odsouzení autora: Dát tuto definici jako oficiální versi, tak to se naštvu a řeknu si, že si ze mě dělá autor švandu anebo vůbec neví o náboženství. Náboženství je, když člověk v něco věří a řídí se podle nějakých pravidel (u křesťana je to desatero). Je to služba Bohu ať už u oltáře tak i v civilu. Takový byl jeho význam, tohle to znamená a bude znamenat. Nu – nebude. Tím, že něco vykřikujeme hodně nahlas, ještě nezajistíme, že to bude správné. Nicméně – postup, který Zrzek volí, je dnes bohužel dosti obvyklý: z neznalosti se dělá argument a ještě se to vnucuje druhým. O tom, co znamená slovo „náboženství“, je alespoň mezi lidmi, kteří vědí, oč běží, celkem jasno. Je sice možno zvolit i jinou, neobvyklou definici nějakého pojmu. Je to však vždycky riskantní, protože mi s největší pravděpodobností ostatní nebudou dobře rozumět. A už vůbec takový postup neopravňuje k tomu, abych kritizoval názory těch, kteří tuhle mou originalitu nepoužívají. Závěr téhle první části jen dokumentuje hlavní Zrzkův problém: 14
Poslední část definice od slov „…týká se toho…“ je buď nejdokonalejší věta, co jsem slyšel, a přitom jsem to nepochopil, nebo se zde píše, že když něčemu já sám uvěřím, začnu to hlásat druhým a jim se to bude zamlouvat a vezmou si to k srdci, pak z toho vznikne náboženství. A co kult peněz? Říkám kult a ne náboženství, protože kult je to, co se uznává, když to funguje. Náboženství přežije všechno, proto nic, co nemá základy jako skála, nemá šanci. Ano, může se to zvrhnout přinejlepším v sektu, ale to už je předem odsouzeno ke zkáze, jež dříve či později musí přijít. „Slyšel – a přitom nepochopil.“ Tak to je. Celá Zrzkova kritika této části je založena na tom, že si nedal moc práce s tím, aby „pochopil“, protože příliš rychle se „naštval“. Důvodem k tomu bylo ale to, že si sám všechno vykládá podle svého – výrazně chybného – pojetí. Lze se s takovým partnerem vůbec domluvit? Těžko, velmi těžko… Takhle by vypadal rozbor Zrzkových názorů na semináři „Polemika a diskuse“, který už šestým rokem vedu na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze. Předpokládám, že to mnohým z Vás přišlo dost tvrdé. Pravda je, že ani Zrzek své oponenty (zejména Jana Sokola) nijak nešetřil. Obvinil je z ateismu, naštvali ho, nejspíš vůbec nic nevědí o náboženství. … Byl bych ovšem nerad, abyste si z toho vzali hlavně tuto stránku našeho seriálu. Předně musíme být Zrzkovi vděční, že nebyl k celému Kamzíkovu snažení lhostejný (což by bylo daleko nejhorší) – a že byl i ochotný se s námi podělit o svoje původně zcela soukromé uvažování. Jsou jistě mnozí, kteří v duchu vyslovují ještě mnohem tvrdší soudy a sdílejí mnohem nepřiměřenější představy – a nemají vůbec odvahu s tím vyjít „na světlo Boží“. Navíc mne tak Zrzek přinutil k tomu, abych opět aspoň stručně vyjádřil to, jak současné křesťanství i současná náboženská věda (religionistika) rozumí některým zásadním pojmům, které mají klíčový význam pro náš duchovní život. A to by mohlo některého čtenáře inspirovat k vlastnímu přemýšlení a hledání. I za to patří Zrzkovi Edy -o-o-o-o-o-o-o-o-o-
Čtu Edyho příspěvek a musím jen litovat, že nebyl osobně přítomen na kursu INTENTIO – všechno by jeho účastníkům bylo jasné – ovšem zas by z toho nic neměli čtenáři... Na každý pád potvrzuji, že jsme s br. Zrzkem byli předem domluveni, že tato diskuse bude otevřená a veřejná – takže: Edy, díky! Ale neukončíme přece rozpravu jen v tomto čísle – prosím, ozvěte se další diskutující ! A abych trochu „na štval“ i Edyho, dovoluji si dát dalšímu příspěvku, na který se těším, předem nadpis:
Je třeba debatovat – nechat si své objevy jen pro sebe je málo (a to nemám na mysli třeba jen to, co právě v tomto čísle čteme v našem „Čtení na pokračování“)
Kamzík
Že právě jaro je doba na důkladnou přípravu letních táborů, nikoho nepřekvapí. Přepočítáváme dospělé svolné k vedení tábora a dětem odpovídáme na zvědavé otázky. Někde se hlavně dělají inventury, jinde zase je třeba najít jinou základnu a to bude stát peníze navíc… Pokročilé nováčky zase trápí otázka: stihnu to do tábora, abych na něm mohl slibovat? A právě ke přípravě slavnostních slibů by mohla pomoci praxe ze střediska ICHTHYS, jak ji sepsalo několik vůdkyň a vůdců v roce 2001. Výchovný zpravodaj střediska br. Václav Lehečka – Houbař sestavil vše do „příručky“, nazvané SLIBOVÉ OBŘADY. Vyjímáme z ní několik kapitol:
Slibový obřad 41. oddílu Fratelli a 42. oddílu Lucie Okem vnitřního pozorovatele Budoucí skauti udržují oheň (každý má svůj), od kterého se pak zapaluje čtyřmi pochodněmi slavnostní slibový oheň, 24 hodin. Vlčata pak udržují oheň v den slibu od nástupu do nástupu. Samotný ceremoniál pak začíná večerním nástupem. Ceremoniář při něm představí slibující vůdci tábora a oznámí táboru, jak samotný obřad bude vypadat. Potom dá ceremoniář povel k odchodu kw slibovému ohni. Nejprve jde státní vlajka - tu nesou 4 lidé (zodpovědní) - potom Bible a jako třetí vhodná skautská příručka - Základy junáctví. Po nich jdou oddílové vlajky, družiny a jako poslední jdou vedoucí. Rozestaví se kolem ohně. Ceremoniář vyzve adepty, určené k zapalování slavnostního ohně (1 skaut, 1 světluška, 1 vlče a 1 skautka), aby za ujali svá místa. Předem určený člověk (ohnivec) zapálí louč ze satelitního ohně, kterou předá předem určenému adeptovi a ten zapálí slibový oheň: "Zapaluji tento slavnostní slibový oheň ze strany Východní ve znamení krásy (Jih-Pravda, Západ-láska, Sever-síla)." Po zapálení slibového ohně se všichni najednou odeberou vybraným prostorem na předem stanovené místo (po levici vedoucích). Adepti doslibují, vedoucí je okrojují a zbytek tábora jim potřese levicí a adepti se zařadí zpět na stanovené místo. Ceremoniář poděkuje a prohlásí obřad za ukončený. Vyzve účastníky, aby se odkrojovali. Po splnění pokračuje další program - scénky, písničky. Petr Krůta & Jiří Machulka 15
Slibový obřad 43. oddílu Pardi Okem vnějšího (a zároveň vnitřního) pozorovatele Jeden den, tedy 24 hodin před zapálením slibového ohně, zapálí budoucí skauti předslibový oheň. U toho se pak střídají po celou dobu. Vždy má ale u ohně stráž pouze jeden. Během této doby má možnost nerušeně přemýšlet o sobě, o slibu a o skautingu. Vůdce oddílu za každým v této době na chvíli přijde a pohovoří s ním o slibu. Před vlastním slibem je nástup. Nástupu se účastní všichni. Po skončení nástupu družiny uspořádaně odcházejí k ohni a budoucí skauti jdou k předslibovému ohníčku s pochodní. Na výzvu vůdce přijdou s pochodní. Vůdce říká: "Zapal tento oheň se strany severní ve jménu Pravdy". Nato jeden z budoucích skautů zapálí oheň ze severní strany. Poté předá pochodeň druhému a ten zapaluje ze strany východní. "Zapal tento oheň ze strany východní ve jménu Lásky". Třetí zapaluje z jižní strany "ve jménu Síly" a čtvrtý ze západní strany "ve jménu Krásy". Nyní se všichni zařadí do svých družin a společně (celý oddíl) zpívají "červená se". Duchovní otec posvětí slibové odznaky. Vedoucí vyzve vůdce družin, aby představili slibující. Jednotliví vůdcové družin říkají: "Bratře vedoucí, žádám Tě o vlčácký slib pro bratra ... (skautský slib pro bratra ...). Vždy když požádá o slib pro někoho, ten dotyčný se postaví před lavici s vlajkou České republiky a řekne: "Jsem připraven". Jednotlivci se staví vedle sebe do řady. Když jsou zde všichni, začínají postupně slibovat. Po slibu každému vždy vůdce odpoví: "Věřím ti". Poté mu podá slibový odznak a šátek. Když všichni doslibují, družiny, ve kterých sliboval, přivítají nové skauty (a vlčata) družinovým pokřikem. Poté se všichni chytí v kruhu za ruce (křížem - pravou přes levou) a zpívají večerku. Poté vůdce stiskne ruku sousedovi a počká, až se stisk z druhé strany vrátí. Potom se všichni pustí a odcházejí do stanů spát. Cestou podávají vedoucím levou ruku. Večer se již nic neděje a všichni jdou rovnou spát. V táboře panuje vážná a slavnostní nálada. Martin Kačer - Duck Slibový obřad 45. oddílu Poutníci Okem vnějšího pozorovatele Večer před slibovým ohněm zapalují budoucí skauti, skautky, vlčata a světlušky předslibový oheň, který po 24 hodin hlídají, aby neuhasl. U ohně se střídají po skupinách dle vlastní dohody. Před nástupem je určena vlajková četa, která během nástupu stáhne vlajku ze stožáru. Nástupu se neúčastní budoucí slibující. Ti setrvávají u předslibového ohně s připravenými čtyřmi pochodněmi. Po skončení nástupu vůdce odchází k ohništi a ostatní ho uspořádaně následují. Postaví se do kruhu kolem ohniště. Vůdce oddílu pokyne vlajkové četě, která zůstala stát u stožáru, a ta přináší vlajku. Když ji přinesou, zařadí se mezi ostatní s výjimkou dvou, kteří vlajku drží rozloženou před sebou. Budoucí skauti, skautky, světlušky a vlčata zapálí pochodně a na povel "Nosiči ohně vpřed" přicházejí a zařadí se mezi ostatní až na čtyři budoucí skauty (skautky, vlčata a světlušky) s pochodněmi. Ti obstoupí oheň ze čtyř světových stran. Postupně zapalují oheň se slovy: "Zapaluji tento oheň ve jménu Pravdy", "Zapaluji tento oheň ve jménu Lásky", "Zapaluji tento oheň ve jménu Víry", "Zapaluji tento oheň ve jménu Naděje". Poté se zařadí mezi ostatní u společně zpívají "červená se". Když dozpívají, vůdce oddílu přečte jméno a dotyčný předstoupí ke slibu. Když doslibuje, vůdce mu dá slibový odznak, budoucím skautům a skautkám sundá žlutý šátek a navlékne jim hnědý. U budoucích světlušek a vlčat jim jen navlékne žlutý (před slibem nenosí žádný) a dostanou turbánek. Vůdce oddílu podá slibujícímu levou ruku a přečte další jméno. Když doslibují všichni, vedoucí a všichni dnes slibující procházejí kruhem kolem ostatních a podávají všem levou ruku. Na závěr si všichni v kroužku podají křížem (pravou přes levou) ruku a společně zpívají večerku. Potom vůdce stiskne sousedovi po levé ruce ruku a počká, až kolečko oběhne. Všichni odchází, u ohně zůstávají ohnivci, kteří mají za úkol být u ohně, dokud nevyhasne. Ilona Urbanová – Noli NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 02/81865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. *
16
