B h ke mn v noci z pátku na sobotu promluvil jednoduché slovo, tak bych vám ho rád p edal. Velmi rád p edávám slovo, které mi Hospodin mluví, respektive ho mluví nám všem. To slovo je na jednu stranu velmi jednoduché a p iznám se, že je mi trochu líto, že práv toto B h hovo í. Mluví to totiž i n co o nás. O tom, že nám musí p ipomínat základní v ci. B h mi mluvil o k tu. Modlil jsem se nad ránem za r zné situace a B h íkal, že pot ebujeme k est. Uv domuji si, že k est je záležitostí vn jšího nádvo í. Odtud malinko pramení moje lítost, protože si uv domuji, že navzdory slovu, které máme už desítky let, mnozí z nás stále ješt pot ebují k est. A nemluvím o nových lidech, kte í p icházejí. Rád bych ustanovil n kolik základních princip , na kterých bychom se shodli a porozum li si. Týkají se z velké ásti podstaty slova, kterému u nás v íme. Znova bych se krátce dotkl stánku. Hovo ili jsme o n m už mnohokrát, a p esto nemám pocit, že by bylo zbyte né o n m mluvit, že mu už pln rozumíme. Základní premisa je, že stánek hovo í o cest . Nedávno jsem se zmi oval o podstat stánku, o t ístovce, pamatujete si na to? Gedeonova t ístovka, která mluví o d lení a o tom, že máme dojít do cíle. Stánek mluví o cest . To je jeden z velkých princip a rozdíl oproti standardnímu církevnímu u ení. Velmi m oslovil a zapadl do mého chápání ch ze s Bohem. Cesta totiž mluví o tom, že pot ebuji jít. Amen? Znamená to, že jsem ješt nedorazil. M že se stát, že n kdo v jiné církvi tomu také tak v í, ale m nikdo takto nevyu oval. Ježíš íká: „Já jsem cesta ...“ Otázka je, cesta kam? „Žádný nep ichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6) Cesta tedy zna í, že máme p ijít k Bohu. Cesta stánkem není žádná mystická záležitost nebo teologie, zjevení, co znamená který kolík, houn , barva nebo rozm r. O tom to totiž v bec není, pokud nepochopíme 1
podstatu pro náš praktický život. Mnozí z nás, brat í, jí nerozumí. Jak to vím? Protože nenesou d kaz porozum ní, kterým je ch ze s Bohem. Celá cesta je vlastn jinými slovy totéž, jako když Ježíš hovo í o dvou cestách. D ti, pora te mi, jak je to v Božím slov s dv ma cestami? Široká je cesta a mnozí po ní jdou, že? Kam vede? Vede do zahynutí, dob e. Úzkou cestu málokdo nalézá a vede kam? Ke spasení, do Božího království, je to tak? Takže existuje cesta, po které jde málo lidí, dokonce málokdo ji nalézá. Málokdo ví, že to je cesta. Amen? Mnozí jdou bu po široké cest , ta ale vede do zahynutí, anebo nikam nejdou. Podíváte-li se na život a p emýšlení n jakého lov ka p ed lety a dneska, nezaznamenáváte žádnou zm nu. Nikam se ten lov k nedostal, anebo ješt h , vidíte úpadek. Musíme si tedy uv domit základní myšlenku, že nemáme z stat na jednom míst , ale jsme na cest , kde se posouváme od jedné zkušenosti ke druhé, od jednoho nábytku k druhému. Je to ! " jako žeb ík nebo schody, kdy dosáhnout na # !$ ur itou úrove je p íliš vysoko, a proto nás B h % &' žádá, abychom na tu úrove šli sch dek po ( $&) * sch dku. N kdy toužíme a hledáme, jak se ve stánku dostat na n jakou vysokou úrove . $ +&,(Mentáln bychom rádi byli ve svatyni, dokonce ve svatyni svatých, uvažovali o moci, autorit , síle a prom n charakteru. N kdy se ale ptáme, co tomu brání, a Boží slovo nám díky stánku dává odpov di. Proto máme stánek tak rádi, protože je v n m velmi jednoduchá nápov da. Kdokoliv se mnou bude mluvit ze sv ta nebo z práce a bude chtít, abych mu vysv tlil, pro se trápí, pro má takový problém, tak vím, že m žu jednoduše za ít od za átku a zeptat se: „Jsi spasený? P ijal jsi Krista do svého života?“ Pokud jsi nep ijal Krista, nemá smysl ešit nic dalšího, za n me tady. Amen? Nemá smysl zkrášlovat a zlepšovat mrtvolu, dokud je mrtvá. Za n me úpln na za átku. Všimn te si, jak nás B h znova a znova vrací ke spasení, jak mluví o prvním nábytku. Kolikrát jsme letos mluvili o spasení! Ujist te se o svém spasení, s bázní a t esením ho konejte! Vypráv l jsem o falešném oltá i, který byl p inesen z Damašku. Bronzový oltá byl odsunut stranou a do církve, do náboženského systému p išlo falešné spasení, které není 2
žádným spasením. Jsou tisíce a tisíce lidí v církvích, kte í se domnívají, že jsou spaseni, ale jsou spaseni falešn . A to se týká i našeho shromážd ní, kde si lidé myslí, že vstupenka ke spasení je sounáležitost k n jaké církvi. Není tomu tak. Ov te si spasení! Jestli chcete jít dál, musíte vydat sv j život Kristu skrze soud a odpušt ní. Není odpušt ní, kde není soud. Pokud jste neprožili, že jste ve své podstat h íšní, že ve své podstat nejste dob í lidé, nikdy jste neprožili spasení a odpušt ní. To je základní podstata soudu, který je vykonán nad lov kem, a po n m p ichází odpušt ní. V tu chvíli lov k chodí v odpušt ní, už nechodí v soudu, protože soud p ijal. Další nábytek, který znovu p ináší myšlenku soudu, je k est. I to je bronzový nábytek. Mark Jantzi na Filipínách mluvil o tom, jak v církvi k tili. Trochu lidi odrazovali, respektive kladli jim spoustu „podmínek“, nikoliv církevních podmínek, ale cht li, aby si velmi významn a jednozna n uv domili, že k est je vyznání uritého životního stylu a smrti starému životnímu stylu. Amen?
"*#,# "! & '. ' /*' +* & $+ & %&) %&) !$ & -
Rád bych, abychom se znova podívali na myšlenku k tu, jestli a jak jsme pok t ni, jsme-li dostate n pok t ni. Poj me se nejd ív podívat na odchylky, které v církvích ohledn k tu existují. Která u ení pat í mezi nejbludn jší, co se k tu tý e? K est malých d tí a pokropení. To jsou asi dva nejv tší bludy. Co je na tom tak špatného a pro tak brojíme proti k tu malých d tí? Není to jejich rozhodnutí, degraduje to povahu smlouvy a stává se z toho náboženský akt, rituál. Napíšu to tady na tabuli – K est malých d tí je špatn . Myslíme tím k est nemluv at, která ke k tu nedojdou vlastní v lí, z vlastní pot eby. Druhá v c je, že ecké sloví ko k est znamená pono ení, tudíž je nesmysl íkat pono ení pokropením, že? Musím to aspo napsat do uvozovek. „K est“ pokropením. Pokud degradujeme pono ení na pokropení, tak jsme degradovali celou úvahu našeho vno ení se do Krista na záležitost, která je na povrchu. Mimochodem, brat í, mnozí lidé, kte í možná sedí na tomto shromážd ní nebo chodí do sboru, který se tvá í, že v í v k est pono ením, nev í v k est pono ením. V í v k est pokropením, 3
p estože byli pono eni do vody. Pro ? Pro to íkám? Protože v nich z stala povrchnost. K est vodou je jen obrazem plnosti k tu. ekl bych, že mnozí z nás, v širším slova smyslu poctiví v ící lidé, jsou, jestli v bec jsou, pokropeni do Krista. Pokropeni Duchem. Zapojení do Krista je na povrchu, není to pono ení, kdy se nad vámi zav e hladina. Nedošlo ke ztrát vlastního života, opušt ní jedné roviny, vzduchu, a p ijetí jiné roviny, to znamená vody. Nedošlo ke smrti a novot života, k zmrtvýchvstání. Pro by nám B h jinak íkal, abychom se pok tili? Abychom tu ješt našli n jaké dít , které nebylo pono eno do vody? Asi by tu takové bylo. Jak d ti postupn rostou, tak vždycky n kdo bude. Nebo n kdo, kdo p ijde nový ze sv ta, p ípadn z církve, kde u ili o k tu špatn . Já ale nev ím, že mi B h v noci mluvil o tom, že pot ebujete být pok t ni, jenom proto, abychom tady našli n jakého lov ka, který se p ihlásí, že ješt nebyl pok t n. Mimochodem, Boží slovo jasn dává do souvislostí k est a spasení. Pokud nebudeme pok t ni, nem žeme být spaseni. (Mk 16:16) Trochu se necháme namo it do vody a máme pocit, že máme ten verš za sebou. Opravdu? Cht l bych, abychom porozum li celému principu a varování, které nám B h sd luje. V ím, že nemluvím jen slovo vyu ování, že bych nev d l, o em lepším kázat, a k ty umím dob e. V ím, že mluvím na základ toho, co k nám B h mluví. A proto chci, abychom každý za sebe zpytovali svoji míru k tu. Kolik je vlastn k t ? Jeden? T i v jednom? Te mi musíte malinko pomoct, jste v tší bibli tí experti na vyhledání správných verš . I kv li d tem si poj me pár verš íct. Kde se píše o „k t u ení“? Žid m 6:1–2: „Protož opustíce e po átku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne op t zakládajíce gruntu pokání z skutk mrtvých, a víry v Boha, k t u ení…“ Nau ím vás, d ti, jedno latinské slovo – plurál. Zjistil jsem, že dneska lidé neznají základy lingvistiky. Nevím, jestli se to už ve školách neu í, ale je to zvláštní. My jsme se to u ili na základce. Možná to známe i z angli tiny. Takže v Žid m 6:2 je „k t u ení“, což je v plurálu, to je v množném ísle. Mluvíme tedy o tom, že jsou k ty. A p esto, kde najdeme, že je jeden k est? Myslím, že v Efezským 4. Ano, Efezským 4:5. Nau ím vás druhé latinské slovo. Je málo užite ných latinských slov, a tohle k nim pat í: singulár, to znamená jednotné íslo. Takže v Efezským 4:5 se píše: „…jeden k est,…“ Amen? Pamatujte si, že máme k t u ení versus jeden k est. Co to pro nás znamená? Znamená to, že tak jako 4
je jeden lov k – duch, duše t lo; jeden B h – Otec, Syn, Duch svatý, tak je jeden k est, který má t i úrovn , t i roviny. Tyto t i roviny k tu je ale pot eba vykládat a chápat jako jeden k est, jeden princip pono ení se. B h íká: „Nechte se pok tít.“ Mluví-li o k tu obecn , tak je to vždycky interpretovatelné všemi t emi k ty. Amen? Když musíme být pok t ni, tak B h chce, abychom byli pono eni. Podívejme se, kde se píše o t ech k tech. Poj me si ten základ uv domit. V Matoušovi 3:11 se píše: „Já k tím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mn p ichází, jesti mocn jší nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. On vás k títi bude Duchem svatým a ohn m.“ Tady je k est vodou, a stejný verš m žeme použít i pro k est Duchem. Mluvíme o tom, že lov k k tí do vody. To je pro nás jednoduché. K est vodou neboli pono ení lov ka do vody je obrazem. Už jsem vám tady vypráv l ten p íb h, jak jsme zkoušeli pok tít jednoho dlouhého bratra ve van ? Pán B h nám velmi intenzivn položil na srdce, že ho máme pono it, a že ho máme pln pono it. Tak jsme tomu rozum li, a proto kolem toho vznikla taková situace, že když jsme mu pono ili hlavu, vylezla mu kolena. Tak jsme na to koukali a íkali: „To ale není plný k est.“ Možná by $0 ! n kdo ekl: „No to jste náboženští blázni, Pán $ +1 0* B h tohle p ece dokáže tolerovat.“ Ale my jsme vnímali, že to má význam. Tak jsme si ekli: 2+ ' ! 0* „Takhle to nejde.“ Znova jsme ho vzali, zatla ili + '* .kolena, a vylezla hlava. Tak jsme se s jedním starším a samoz ejm také s tím bratrem dohodli, že jeden bude tla it hlavu, druhý nohy a n jak ho tam musíme zkroutit. Odstartovali jsme to, jeden zatla il na hlavu, druhý ohnul nohy, n jak jsme ho tam vyskládali, až se hladina uzav ela. Bratr byl pok t n – pono en. Spat uji v tom ur itou d ležitost, ur itou významnost principu, kdy se B h p iznává k plnosti, k plnému pono ení. Tohle má na zodpov dnost lov k a m že pok tít vodou. Kristýnka vám asi vykládala, jak byl jeden lov k pok t ný ve studené vod , že? Pro ty, kte í jste to neslyšeli vypráv t, vám eknu zkrácenou verzi. Na n jakém shromážd ní byl pán, který chodil o berlích. Dotklo se ho Boží slovo a najednou p išel s tím, že chce být pok t n. Byl to katolík. A tak se brat i rozhodli ho pok tít. Nastal ale problém, protože zapomn li oh át vodu v baptisteriu. Jeho manželka nebyla úpln rozhodnutá, 5
jestli do toho jít, nebo ne, ale když p jde on, tak ona tedy taky. Šla první, pono ili ji do studené vody, (n které z d tí mají zkušenost se k tem v ledové vod , že? ), a když vylezla, za ala nadávat. Mimochodem, když už jsme u toho, zcela zjevn nebyla pok t ná. Nicmén pán se nenechal odradit a že taky p jde. Jenže v tom rozrušení dostal infarkt. Už infarkt m l, takže znal p íznaky. V té situaci starší sboru úpln zpanika il a nev d l, co má d lat. V panice všechno p ehodnotil a nabídl mu, že ho pok tí pokropením. Pán na to ale íká: „Vždy jsem byl pokropený v katolické církvi, to nechci! P išel jsem, aby m n kdo pok til opravdov . Chci reálnou zm nu života.“ Starší zase, že ho namo í áste n , t eba jenom hlavu. Pán na to: „Ne, ne, ne, chci být po ádn & * pok t ný.“ Starší si v té panice už p edstavoval % ," ! titulky v novinách, kdyby jim pán um el: „Šílená církev k tí v ledové vod !“ „Fanatická církev 3 , zabila katolíka! Uk tila ho k smrti!“ Ani bych se % $0 *moc nedivil, co všecko mu asi b halo v hlav . Našt stí to ten pán myslel vážn a nechal se pono it do ledové vody. Pono ili ho úpln , on vylezl, a nejenže bylo v tu chvíli po infarktu, ale už ani nepot eboval berle! Když to jeho manželka vid la, dotklo se jí to, tak za ním s berlemi b hala a volala: haleluja! Mám pocit, že se hned ten den sebral a šel všem do katolické církve vykládat, co se stalo, když byl opravdov pok t n. Musíme si pohlídat, do eho jsme pok t ni. Pokud jsme totiž pok t ni do n eho špatného, špatným zp sobem, tak to ovlivní zbytek našeho fungování a ch ze. Jsme-li pok t ni do denominace, tak se z nás stává denominace. Jeden bratr o n kom s námi vykládal a íkal: „Víš, tamten bratr z naší církve je hrozn nep íjemný, musel být asi pok t ný do citrónové š ávy.“ Vtipným zp sobem tak krásn vyjád il, že je n co okolo vás, ve vás, co se stává vaší sou ástí a eho vy se stáváte sou ástí. Rozumíte mi? lov k si musí pohlídat, aby jeho k est vodou byl správný, a nejen to, aby byl také v kontextu celkového k tu. Kdo provádí k est Duchem? Ano, Ježíš Kristus, Hlava církve. Žádáme, aby nás Kristus pono il do Ducha a Ducha vlil do nás. Bratr duCille to krásn vykládal na lahvi, která je hozena do vody, voda je okolo ní a nate e i do ní. Obraz, který je s tím spojený, ukazuje na to, že jsme duch, duše, t lo, a náš duch, který byl spasením obživen, byl te 6
Duchem svatým napln n. Duch svatý v podstat oza uje naši duši, je to tak? Ale ani zde nem že být žádná verze pokropením. I tady B h mluví o tom, že musí dojít k plnému napln ní našeho ducha Duchem Božím, který nás potom postupn uvádí do všeliké pravdy, posv cuje naši duši a p ivádí nás ke spasení. Jak poznáte lov ka, který byl pok t ný Duchem svatým? – „Jeden ze zp sob je mluvení jazyky.“ – „Zm na charakteru.“ Jednozna n . Mluvení jazyky m žu posoudit jenom z ásti, ale zm nu m žu posoudit v plnosti. Když je n kdo pok t ný Duchem, projeví se to tak, že vidím zm nu. Vidím, že Duch za íná prom ovat jeho duši. – „Když lov k p ijme Ducha svatého, tak ho to ješt nemusí nutn zm nit. Zm na se m že projevit až po delším ase.“
4&
5"*
Ano, to ano. S odstupem asu ale musím % 0 *! vid t, že dochází k prom n . To je pro m teprve d kaz, že lov k je pok t ný Duchem. ' $0) *- & Jinými slovy, pokud vidím, že duše není osv - %+ $&) cována, že ho B h neuvádí do všeliké pravdy, + * +( & zpochyb uji k est. Ne nutn jemu, ale vkládám tam otazník a nabízím ho i vám. Jestliže 3" ' $&! +( & jste tento nástroj n jakým omylem ve svém /*' &u ení nebo ve své ch zi s Bohem vynechali, tak se velmi nad ete. Být bez Kristovy krve, být bez Božího ducha, být bez k tu Duchem a bojovat s h íchem – tak nevím, jak po ádn na to. V tu chvíli je skoro zbyte né sed t v církvi. Jd te rad ji na motiva ní seminá , aby vám ekli, jak se sebezlepšit. Jinak budete sed t v církvi, neustále prožívat soud a nebudete v d t pro . Protože nemáte vít zství nad h íchem. Máme žít vít zný život! Roman tady krásn mluvil o síle, o ch zi ze síly do síly, od slávy ke sláv . Nev ím v prosperitu, a p esto v ní v ím. Náš život má být ch ze prosperity, v d li jste to? Ale pokud se rozhodneme, že chceme n co d lat ur itým zp sobem, v íme nap íklad, že máme vykopat jámu, ale odmítneme sednout do bagru, najdeme klací ek a rýpeme díru, tak je jasné, že je to celé jenom o utrpení, trápení, a žádná 7
radost ani vít zství v tom není. Amen. Ale my máme jít od slávy ke sláv , máme zvít zit nad h íchem. V ím, že b hem zkušeností k tu a k tu Duchem se mnohokrát stane, že zjistíte, že ur ité h íchy najednou pominuly. Že jste nad nimi zvít zili. N které v ci jsou tak zako en ny v samé podstat vás samých, že s nimi budete muset nakládat dál. Ale bez k tu Duchem svatým ani po ádn nevím jak. Cítím s takovými lidmi a je mi jich líto, že se tímto zp sobem d ou. Tak to nebylo zamýšleno. Duchem jste po ali, nyní t lem konáte, nemoud í Galatští? (Gal 3:3) Boží zám r tedy je, abychom byli pono eni. Budete-li pono eni, jste vzk íšeni. Musíte projít zkušeností smrti starému lov ku, starému životu. Obrácení, spasení musí být dramatická zkušenost ve vašem život . Odvrácení se od starého života k novému životu. Seznam v cí, od kterých se odvracíte, je obrovský. Starý zp sob uvažování, staré emoce, zlobu m níte za spravedlnost, sob st ednost m níte za lásku k ostatním. To je myslím to, o em mluvil bratr Mark, když lidem, kte í se cht li nechat pok tít, íkali: „Ale musíte um ít. Po ítejte s tím, že 4 $0 & se hlásíte k tomu, že chcete um ít. Starému životu 6 &#, íkáte: ‚A dost!‘“ Rozumíte, pro B h íká: „Mluv / 71 jim o k tu.“? Protože k est mluví o smrti a o vzk í' " ' &- šení. Píše se, že Kristus nás k tí Duchem a Duch v nás vykonává práci na naší duši, která se potom projevuje v našem t le, které zá í do sv ta. Teprve k tem získáváme vstupenku k tomu, že m žeme vydávat sv tlo a být sv tlem sv tu. Bez k tu Duchem nem žete být sv tlem sv tu, v d li jste to? Všechno ostatní jsou skutky t la, které k ni emu nejsou, nepo ítají se. I kdybyste vydali své t lo k upálení. (1Kor 13:3) Musím íct, že mnozí lidé ob as mluví o n kom, jako je Irena Sendlerová. Položme si te t žkou otázku. D ti se m v aut ptaly, jestli je spasená. íkám: „D ti, pevn doufám, že když se potkala s Bohem, tak Ho rozpoznala a p ijala.“ A d ti p išly s úvahou: „Tatínku, ale když p ece zachránila tolik d tí, když žila život, jaký žila, tak p ece musí…“ Odpovídám: „V žádném p ípad , to s tím nemá nic spole ného.“ To je smutný omyl mnohých lidí, že tím je Irena Sendlerová spasená. Pevn doufám, že je spasená, že když se její srdce v n jaký moment setkalo s Kristem, tak Ho rozpoznalo, rozpoznala sv j blud, ve kterém byla vychována, 8
p ihlásila se ke Kristu, a tudíž je spasena. Ale jestli je spasena, tak není spasena proto, že zachra ovala židovské d ti. Amen? Nikdo nem že být spasený skrze skutky, jestliže h ešil. Ptal jsem se d tí: „Myslíte, že n kdy zh ešila?“ Bezpochyby ano. Pokra uji: „A to je celé.“ Konec p íb hu. Tady je soud. Ani vaše hodná babi ka, d de ek, ani žádný hrdina, který se ve válce za n koho ob toval a zachránil ho, tím nep ijde ke spasení. Pozor na to, nemylme se! Abychom tedy mohli vydávat reálné sv tlo a p ivád t lidi ke Kristu, musíme být pok t ní Duchem. A co víc, máme ješt t etí k est. První Korintským 12:12–13. Vodou, Duchem, do Krista. Tady se špatn íká Kristem. Vždycky jsme pono eni do vody, do Ducha, do Krista, takhle to chápeme. Kdo to d lá? Duch. Takže nem žete být nikdy pok t ni do Krista, pokud nejste pok t ni Duchem. Ale když jste pok t ni Duchem, tak jedna z prací, kterou ve vás Duch vykonává, je co? Vede nás ke Kristu. Vede vás ke Kristu, pono uje t do Krista. A do jakého Krista? Do T la Kristova. Poj me se na to podívat.
/ 71 *$ . % $0 * +* ! % $& % $0 * 6 &#, -
„Nebo jakož t lo jedno jest a mnoho má úd , ale všichni ti jednoho t la údové mnozí jsouce, však jedno t lo jsou, tak i Kristus.“ To znamená, že je tady jedno T lo. Mluvíme o T le, o T le Kristov . Pevn doufám, že víme, že Kristus není p íjmení Ježíše, ale osoba, která se skládá z mnoha úd – Hlavy, což je Ježíš, a nás; i my jsme Kristus. Nebudeme ale chodit po ulici a íkat: „Jsem Kristus,“ protože by si to leckdo špatn vyložil a spravedliv by se chápal kamene. Tady to ale íct m žu. Rozum jte mi správn , když eknu: „Ano, i já jsem Kristus,“ ve smyslu: i já jsem souástí T la Kristova. Ta myšlenka není h íšná. Nebojte se toho. Kdokoliv je v T le Kristov , je sou ástí jednoho T la, jednoho Krista, a Hlavou je Ježíš. Verš 13 mluví o tom, že: „Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno t lo pok t ni jsme, bu to Židé, bu to ekové, bu to služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.“ To znamená, že plnost k tu jako takového je, že se stáváme sou ástí Krista. Možná práv tady je o to víc zjevná falešnost myšlenky k tu pokropením. Tak jako lov k, který nebyl pln pono en vodou, nebyl pln pok t n. A už jsme ho 9
pocákali vodou anebo mu z vody lezlo p l t la, protože se tam nevešel, stejným zp sobem jsou mnozí lidé takzvan „pok t ni – nepok t ni“ do Krista, do T la Kristova. Nejsou pln sou ástí T la Kristova. Nep ijali T lo Kristovo a církev jako svoji novou rodinu. Duch svatý vás musí ponouknout, abyste ve svém duchu rozpoznali, 7+ + ! jestli jste, nebo nejste sou ástí Krista. Když se $ "& +* '& zvedne, zvednete se také? Ale pozor! To nezna#, ' mená, že musíte být nutn sou ástí lokální církve, Patmosu, rozumíte mi? B h vám dal místo, kde $ v T le zapadáte. Dal vám sbor, shromážd ní, cír$ '" &kev, ást církve, kam pat íte, nikoliv denominaci, ale místo, kde se fyzicky nacházíte, je to tak? P esto myšlenka T la Kristova je globální. Cítíme se být sou ástí daleko globáln jšího uskupení než jen skupinky lidí, kte í se scházejí v Tursku plus mínus 50 kilometr . Myšlenkou tedy je, abychom dopustili Božímu duchu, Duchu svatému, aby nás pono oval do T la Kristova stejným zp sobem, jako p i k tu vodou umíráme sv tu. Co to znamená? Nemám žádné známé mimo církev? To ne íkám, ale umíráte sv tu a rodíte se T lu Kristovu. Všechno vaše p emýšlení, práce, všechno, co d láte, je v kontextu a porozum ní, že jste sou ástí T la Kristova, které se stalo vaším t lem. Duch svatý ve vás zp sobuje mentalitu, že je to vaše rodina, vaše t lo. K bratr m, k T lu Kristovu se chováte jako k vlastnímu. To znamená, že mu ne iníte zle, ale iníte mu dob e, p edn pak domácím víry. (Gal 6:10) Pe ujete o n j, vnímáte trápení T la jako svoje vlastní. Uvažujete zp sobem, že cokoliv ud láte pro svoji fyzickou rodinu, stejn tak je vám blízké a normální ud lat cokoli pro T lo Kristovo. Mentáln nerozd lujete na moje nebo tvoje. Možná máte doma z n jakých organiza ních d vod rozd lené finance, že ást jde na pojišt ní, ást na chleba a další ást na n co jiného. Abychom se v tom u nás zorientovali, já se starám o ur itou oblast a Kristýna zase o jinou. Možná to máte jinak. Takže n kdy íkám: „Kristýno, to platíš ty.“ A Kristýna jindy: „To platíš ty.“ Ale v podstat to je jedno, rozumíte mi? To s tím nemá nic spole ného a já to ne eším. U ím d ti hospoda it, a tak íkám: „To si zapla , Johanko, ze svého a tohle ti platím já.“ Takže i my máme rozd lené finance. V našem p emýšlení
10
bychom se ale m li chápat jako sou ást T la Kristova a pokládat život jedni za druhé. B h tedy hovo í o plnosti pono ení do Krista. A vím, pro to, co mi B h tu noc ekl, že to je slovo pro mnohé z vás. Abyste p ed Bohem našli tu bariéru, která vám brání. Co se stalo. Co se d je nebo ned je a v jaké mí e je vaše pono ení do Krista, smrt sv tu a vzk íšení v Kristu. Doufám, že to n kdo z vás nepochopí jako úkol do dení ku, co máte d lat. To byste se strašn nad eli. Znova by to dopadlo tak, že eknete: „Jé, a co ješt ?“ Anebo p ijdete, nedej Bože, a eknete: „OK, tak jak se mám teda pono it? No dob e, p iznám se, že nechodím úpln na každou brigádu, v era jsem se nebyl podívat na divadlo, ve st edu mi to ob as nevyjde, tak nep ijdu, z p ti církevních svateb jsem byl jenom na ty ech, nejsem na každém tábo e a na každé konferenci, dob e, dob e, beru, píšu si seznam, dávám do kalendá e, budu jezdit všude.“ Je to ono? Chra B h! To by bylo povrchní, i p esto, že je to ovoce toho, že jsme v Kristu. Jeden z projev , že jsem sou ástí T la Kristova, je to, že nejsem volný radikál a nefunguji nezávisle. Ani já, ani nikdo ze starších, ani nikdo jiný nebude posuzovat vaši ch zi. Jestli jsi byl nebo nebyl na tábo e, konferenci, brigád , ve st edu na shromážd ní, v ned li na shromážd ní, na misijní cest nebo na akci s mládeží v Man icích, tím se nehodlám zabývat. To nikdo, doufám, ne eší. A jestli eší, tak je nám ho líto. P esto vím, že je v Duchu souvislost mezi k tem vodou a k tem do Krista. Když se n kdo vydá Kristu a nechá se pok tít, automaticky vnímám, že je sou ástí T la Kristova, sou ástí lokálního T la, kam ho B h umístil. Takže každý za sebe musí v Bohu najít, kde je jeho místo, kde má T lo budovat, kde se má z T la sytit, kde do n j má být zapojen. Chra B h to te vyložit ve smyslu: Každý si najd te službu, a pokud nic nemáte, tak p ij te, my vám n jakou p id líme. Víta e u dve í taky ješt nemáme. Kamil se hlásí? Ne, ne, dob e. Takže myšlenka, kterou vám sd luji, je, že nem žete jít dál, pokud nejste pok t ni. Nem žete být sv tlem, nem žete se po ádn sytit v Kristu, nem žete po ádn ob tovat a m nit svoji duši, jestliže jste neprošli k tem. Poj me se ješt podívat na n kolik míst. Víte, ješt jsme po ád neuv ili tomu, že nem žeme stát v plnosti sami o sob . Mluvím o matematickém vzore ku 1,5 + 1,5 = 3. Víte, kam mí ím, že? Ší ka desky + ší ka desky ve stánku. Tam to všechno za íná. 11
Chcete-li být stabilní k es an, tak zde máte jasný a jednoduchý návod. V rychlosti to zopakuji: St jte ve vykoupení. Ujist te se, že jste vykoupení, protože pokud nejste, jste nestabilní. Ujist te se, že stojíte ve Slovu a v Duchu. Dva sv dkové – 8 " +* ' Slovo a Duch – dva kolíky na každé desce. Amen? Ujist te se, že jste pokryti Božím charakterem. To & znamená, že když narážíte jeden na druhého, tak jenom v Božím charakteru. Ujist te se, že stojí + *! jeden vlevo, jeden vpravo, sami stát nem žete. + %& * Dotýkáte se zlatem. Ujist te se, že stojíte s n kým, protože 1,5 je málo. Vaše ší ka je nic, bez výkladu v Božím slov . T i je plnost. Ujist te se, že máte zlaté prsteny, což znamená, že jste se oženili se služebností. Máte dobrovolný vztah, ve kterém p ijímáte apoštoly, proroky, u itele, pastý e a evangelisty. To je všecko. To je základní zp sob, jakým máte stát v T le Kristov . Je to krásn jednoduché, že? Ale to už jsem zašel trochu dál. Je t eba pochopit, že jsem sou ástí T la Kristova a nem žu fungovat samostatn . Jestliže uvažuji ohledn svého asu, energie, financí, modliteb, v le, programu jenom v kontextu toho, že jsem sám, tak nejsem pok t ný, pono ený do T la Kristova. V T le Kristov se musíte ztratit, rozpustit. Poj me si do íst Efezským 4, teme od verše 5: „Jeden Pán, jedna víra, jeden k est, jeden B h a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova. Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl v zn , a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran zem ? Ten pak, jenž sstoupil, on jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. A on jest dal n které zajisté apoštoly, n které pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastý e a u itele, pro spo ádání svatých, k dílu služebnosti, k vzd lání t la Kristova, …“ Amen? To „ke vzd lání T la Kristova“ íká, že T lo Kristovo má dojít do plnosti. Nedojdeme do plnosti ani za sebe, ani spolu, jestliže se nenecháme pok tít do zp sobu, jakým B h chce s církví jednat. Pokud jste na své cest uhnuli do bo ní uli ky, kde jste za ali být sob sta ní, pozor na to! Odešli jste z Božího zám ru a Božího zp sobu fungování. 12
„… až bychom se sb hli všickni v jednotu víry …“, to znamená, že služebnosti dal do asu. Nikoli do asu omezeného asem, jestli mi rozumíte, ale do asu omezeného cílem. Omezeného tím, že služebnosti dal k tomu, až se n co stane. To znamená, že dal všechny apoštoly, proroky a u itele k tomu, aby se naplnil zám r, který s námi jakožto s T lem Kristovým má. V tomto kontextu to t me, p átelé. Abychom se všichni sb hli v jednotu víry. Nemáš-li jednotu víry, n co je špatn . M žeš si naivn íct: „Ale já jsem v pohod .“ A k emu jsi dosp l? K emu ti to je? Máš pocit, že jsi dosp l v jednotu víry? Sám za sebe? To je jednota, že? M žeš se jednohlasn na všem shodnout, vždycky si to odhlasuješ, a jestli to chceš mít ješt potvrzené, tak si zajdi na Pet ín, tam si m žeš zajít do takové místnosti, zrcadla okolo tebe a m žeš íct: „Tak kdo má stejný názor? Kdo je proti? Nikdo.“ Rozhlédneš se a ekneš: „I ti hubení, i ti tlustí, i ti k iví, i ti šišatí …“ Taková je mentalita n kterých lidí. Cht l bych ji trošku nabo it. A možná ne já, ale Pán B h. Víte, je to, jako kdyby byla n jaká sout ž na tábo e a my jsme ekli: „Dostanete bod, až to celé družstvo pochopí.“ Pokud bys to pochopil ty, tak se nic nestane. P ijdete o bod. Musíme za ít fungovat a p emýšlet v kontextu T la Kristova. B h nám dal své zp soby a své služebnosti k tomu, abychom se sb hli v jednotu víry. Pro si myslíte, že tady stojím? Jaký je m j motiv? Že už jsem dlouho nikde nemluvil? Nebo že mám n jakou pot ebu? V te mi, není tomu tak. Stojím tady proto, protože v ím, že jsme se ješt nesb hli v jednotu víry. Protože v ím, že mám p ed sebou ješt dlouhou cestu. Protože v ím, že toho povolání, které B h pro nás má, které nám nabízí, je ješt t eba dosáhnout. Ješt jsme nedošli, nedosp li, a do té doby, než se to stane, B h bude dávat vyu ování a proroctví, která nás budou napomínat, povzbuzovat, napravovat, abychom dosp li. Proto budeme pokládat životy jedni za druhé, proto budeme psát lánky, proto budeme pracovat, cestovat, vydávat se, modlit se, prát se a zápasit. V íme, že zám r s T lem Kristovým ješt nedošel do plnosti, brat í. Víte, co se stane lidem, kte í pohrdnou T lem Kristovým? Kolikrát jsme pozorovali, co se stane za týden, m síc, p l roku, rok? Ti lidé odpadnou a um ou. Ješt nedávno jsem pochyboval o spasení ur itých mladých lidí, kte í byli mezi námi, a dnes už nejsou. Dnes o n m v bec nepochybuji, ti lidé nejsou spasení! Jdou do pekel. Služebnosti byly dány, abychom „se sb hli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, … “, abychom znali Krista jednotn jako Syna 13
Božího. Proto bychom se tady m li shromaž ovat, a dokud se to nestane, tak nevím, pro sedíme. Každý má svoji roli, každý má sv j dar. N kdo a se modlí, n kdo a povzbuzuje, n kdo a p ijde a kopne krumpá em, n kdo a napíše lánek, n kdo a pohlídá d ti – každý a d lá to, co v í v Kristu, že d lat má. Myslíte si, že jsme v era hráli divadlo jen tak pro legraci? V ím, že to je sv dectví mnohým lidem a mnohé z nich to p ivede ke spasení. Lidé nám íkají, jak nás pozorují, jak fungujeme, jakým zp sobem se k sob chováme. To je jedna z v cí, jak m žeme n komu vydat sv dectví 4+ 0! "* a p edat život. Jestli jsme solí zem a sv tlem sv tu, tak co m žeme d lat jiného než svítit? Ale $ $ "* musíme chodit v Duchu, aby se nám nestalo, že ' ' "* ! ábel uvidí, že jsme ochotní spolu fungovat, / 71 a tak nás zavalí hromadou úkol . Poj me zvážit +) !3*9 a ov it si, co je z Boha, a co z Boha není, nebojme se toho. Ale i me každý to, co jeho % $ jest. Pracujme spolu s T lem, budujme T lo pro nás, ale i pro lidi, co pot ebují vid t, jak T lo Kristovo funguje. „… v muže dokonalého, v míru postavy plného v ku Kristova, …“ B h íká, abychom byli pok t ni v T lo, abychom fungovali a uv domovali si, že se máme sb hnout v dosp lého muže, v dosp lého Krista. Brat í, jestli jste kdokoli z vás vzdali to, že máte být starší, i te pokání. Ta teologie se nezm nila. Neznamená to, že když se vám to nepovedlo p t let, tak je to za vámi. Jestli jste se sami v sob usnesli na tom, že tahle církev má ty i starší a že to je tak akorát, že se vás to netýká, pokud tu ambici nemáte, tak i te pokání. M li byste o to usilovat a žádat to. Jestli jste se spokojili s tím, že z stanete mladší, tak jste n co nepochopili. To není Boží zám r pro vás, to není to, v em máte chodit. Nev ím v laiky a v duchovenstvo! Nikdy jsme tomu nev ili a ekáme na to, že všichni, každý z nás doroste, i ti malí kluci, co tady sedí. Oni n kdy mají v tší ambici než n kte í z vás. Malý Davídek se m tu a tam ptá, jaké to je být starší, a že taky bude jednou starší. Tak se ho ptám: „Chceš být starší?“ íká: „Jo, jo, budu starší.“ Tohle vyu ujeme, aby to m l automaticky v hlav . Doufám, brat í, že takhle svoje syny vyu ujete. A moje dcery? Pochopiteln si cht jí vzít staršího. Rozumíte té 14
mentalit ? Rozumíte tomu r stu? Anebo si zvolte jinou teologii. Pokud máte svrablavé uši, tohle vám nesedí a nevoní, tak si budete muset najít jinou teologii, jinou církev, tak jako to n kte í ud lali. A našli. Najdete. Ano, nemusíte mu íkat pastor, ale chová se jako pastor. „… v míru postavy plného v ku Kristova, abychom již více nebyli d ti …“ B h nechce, abychom byli d ti. B h nechce, abychom byli nezralí, abychom si d lali svoje v ci, abychom byli na okraji a aby, tak jako se B h ptá: „Adame, kde jsi?“ se ptalo T lo Kristovo: „Kde jsi, brat e, kde jsi, sestro?“ Je mi jedno, kolik je ti rok . Nevím, jakou máme p ed Bohem výmluvu, jakou Mu dáváme odpov nebo jakou odpov dáváme sami sob , že nestojíme tam, kde máme stát. Naši nedostate nost? Srovnávání se s n kým? Nedostatek daru? Že neumíme anglicky? Zajímalo by m , jak uvažujeme, a to se týká i d tí. Když jsem v era vid l d ti na divadle, íkal jsem si, že už to nejsou d ti. Už to nejsou d ti, a nepomohly tomu jen podpatky a dosp lé obleení. Vyza ovalo z nich n co, co íkalo, že to nejsou d ti. Nev ím, že Ježíš byl výjimka, když ve dvanácti letech mohl vést dialog s farizei, se staršími. Cht l bych vid t, d ti, že nás budete bombardovat otázkami. Nebyli to farizeové, kte í šli za Ježíšem. Ježíš šel do chrámu za nimi. Kde mám jinde být, než sou ástí v cí svého Otce? (Luk 2:49) Byl to Ježíš, který se dotazoval a pokládal t žké otázky. Myslíte, že je vymýšlel na míst ? Myslíte si, že ned lal horké chvilky Josefovi? P edpokládám, že mu v p irozeném kontextu asi íkal tati, a když spolu hoblovali, íkal: „Ty, tati, a jak je to s tímhle, a co tohle, a tati, co ímani, jak vidíš tamto, ale Boží slovo to p ece íká jinak…?“ Myslíte, že ne? Bezpochyby. Josef byl spravedlivý muž, Boží slovo ho nazývá spravedlivým mužem. Vstávaje lehaje u il. „… abychom již více nebyli d ti, zmítající se a to ící každým v trem u ení v neustavi nosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;…“ Zaho me své chytráctví, zaho me to a za n me být duchovní. „… ale pravdu iníce v lásce, ros me v n j všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, z kteréhožto všecko t lo p íslušn spojené a svázané po všech kloubích p isluhování, …“ Nevymýšlím si to, brat í. Takhle to tu, takhle tomu rozumím, že mám být pok t ný do Krista, pok t ný v T lo Kristovo, v Hlavu, ze které všechno T lo p íslušn spojené a svázané roste. To není banda individualist , to není pytel k es an , se kterými 15
m žete t ást. Je to spojené, jsou to lidé, kte í spolu mají vztah, kte í spolu fungují. B h m postavil jako sou ást jedné desky a další desky. Nemusím se dotýkat všech desek. To je Boží v c, kam m postaví a které skupinky jsem sou ástí, s kým spolupracuji na tomhle díle a s kým spolupracuji na dalším díle. Hrozn se t ším, až budeme zase opravovat ze . Net ším se nutn na ze , ale na vás u zdi, že tam budeme pracovat a budeme zase celí od betonu. Mám to hrozn rád, protože miluji vás. Jestli myslíte, že miluji ze , tak m tam postavte s 30 kolegy z práce. Uf! Horší sobotu si ./ nedovedu p edstavit. Opravdu nemám pot ebu. Chci tam stát s vámi. Nemusím tam nutn být se $0 : všemi, ani bychom se tam nevešli. Patrn tady %+ 0 bude stát jeden, tady bude n kdo vozit kole ka, % $ '*) ! $ tady bude n kdo tlouct, támhle bude n kdo lepit, #,'*"$& ale pokud m B h n kam postavil, tak jsme spolu svázáni. „… t lo p íslušn spojené a svázané po & 3 + všech kloubích p isluhování, podle vnit ní moci $. $.v míru jednoho každého údu, zr st t la iní, k vzd lání svému v lásce.“ Amen. Mimochodem, všimn te si 17. verše: „A protož toto pravím a osv d uji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, …“ Víte, o em ješt k est je? O zbavení se marnosti. ekn te mi, bibli tí studenti, pro ? – „Umyvadlo bylo vyrobeno ze zrcátek.“ A co symbolizuje zrcátko žen? Marnost! Marná je krása. (P 31:30) Amen? Proto B h cht l, aby umyvadlo vyrobili z bronzových zrcátek, protože to symbolizuje zrušení marnosti. Abychom nadále nechodili v marnosti svojí mysli. Naše p emýšlení, n kdy zdánliv nad Biblí, m že být plné marnosti, protože nep ispívá k žádnému životu, nevytvá í život ani v nás, ani v nikom okolo nás. To je marnost. Dokonce bych spolu s kazatelem ekl, marnost nad marnost. Amen? B h chce, abychom p inášeli a generovali život. D kaz naší ch ze s Bohem musí být život v nás, ale i vylévání života okolo nás. Když zasadíte k es ana doprost ed pískovišt , tak tam za chvilku musí za ít r st kytky. Za chvilku tam musí za ít r st kytky, protože život, který je ve vás, se musí rozmnožovat. 16
Nevím, do jakého pískovišt vás B h zasadí, ale v te, že zasadí a zasadil. Možná je to vaše práce, cizí zem , sousedé nebo komunita, vesnice, klub fotbalist , kam vás B h posílá, sportovní oddíl, plavání, škola nebo cokoli, kam vás B h zasadí. Všude musí být vid t jakási míra života, kterou lidé zavnímají a za nou se ptát: „Co to je? Co to máš?“ Navzdory mí e h íchu, která v nás ješt je. Myslíte si, že jsme byli na gymnáziu dokonalí? B h odpus ! A p esto tady i na Morav sedí parta spolužák . To je d kaz každého k es ana, který je n kde zasazen, že lidé okolo n ho nasávají život. Víte, kolik mi volá lidí z práce, z r zných firem a ptají se na život? Nedávno mi volala n jaká paní: „Pane Klusoni, já nevím, pro vám volám, nic o vás nevím …“ Myslel jsem, že chce n jaký byznys, že je to n jaký zákazník. Jednou jsem ji školil, o n em jsme spolu mluvili a ona íká: „Víte, je jedna paní a já cítím, že byste se m li potkat, že byste s ní mohl promluvit ;+ '* & *! a n co pro ni ud lat.“ íkám: „O co jde?“ Odpo$ & 7*#* vídá: „Mám takový pocit, že by vás m la potkat, ! že byste jí mohl n co p edat.“ A to není jeden ' +* & lov k, ale druhý, t etí, tvrtý, pátý. Lidé p ece "* musí n co zavnímat a za ít se vás zv dav ptát: 7. 3 „A co to je? Co to máš?“ Budou to chtít a p ijmou $ život. Brat í, snad si nemyslíme, že jsme dob hli, a máme radost a t šíme se jenom z toho, že je p kná ned le. Ale vzbu me v sob to uv dom ní, že jsme na cest . Jestli sedíme na bobku v n jaké oáze, tak se koukejme zvednout a jít, pokud chceme dojít. Nemylte se, nefunguje to tak, že si sednete, a ono to s vámi jede. A jestli jede, tak opa ným sm rem. Pokud se, brat í, nemodlíte a neusilujete stát se starším, tak se p ipravujete o plnost Krista, o to, co B h pro vás má. Ano, je to dobrovolná v c, ale dobrovoln se m žete o n co ztrátou ambice p ipravit. „A protož toto pravím a osv d uji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, …“ Amen? Dalo by se asi íst a íst a íst, ale myslím, že to sta í. B h íká, abychom byli pono eni do Krista, abychom byli pok t ni do vody, do Ducha a do Krista. Usilujte o k est, zpytujte k est, p edložte to p ed Boha a ekn te: „Pane, pot ebuji být pono en, abych mohl jít dál. Pot ebuji být vno en.“ Dopus te práci 17
Ducha svatého, abyste nebyli na okraji nebo mimo T lo, ale abyste byli sou ástí T la. Vyho te každého ábla, který vám to za ne interpretovat tak, že íkám, abyste chodili na brigádu ast ji. To vám musí íct Duch svatý, ne já. Dopus te Božímu duchu, aby k vám mluvil, a zrevidujte si, jakou ambici v Kristu máte, jestli není zbyte n nízko. Amen. B h vám požehnej.
18
