březen

ČiGoligo

ČiGoligo - časopis skautského střediska Dvojka Praha únor/březen 2006 www.dvojka.cz/cigoligo

Zdravíčko! doufám, že jste si užili kulturně zážitkovou Akademii. Aby se vám to kulturno pěkně rozleželo, přichází vyloženě barbarské a typicky dekadentní Čigoligo. Redakce opět zlobí, původní plány byly o něco tlustší, než sešítek, který vám předkládáme. Ale což. Určitě nám tím vykrystalizovaly ty kvalitnější články. A jaké? Obzvláště bych vaší pozornosti doporučil novou rubriku ČG poradna, kde školení odborníci radí mladistvým v problémech. Za pozornost určitě stojí i dvě hlubokomyslná zamyšlení na volné téma. Krom toho přinášíme reporty z těch zásadních akcí posledních měsíců a tradiční dávku historie. Dobrou chuť přeje

Obsah: ÚVODNÍK Zdravíčko! HISTORIE Osudy bývalého člena oddílu REPORTÁŽE Expedice 2006 HOBŘ výprava - geocaching ČG PORADNA Jak zaujmout? MODERNÍ TRENDY Něco o Sudoku ZAMYŠLENÍ Znáte takové ty návaly nálady? Zamyšlení REPORTÁŽ Žirafa6 – Mentaurov VŠEHOCHUŤ Zprávy a reklamky

Aleš šéfredaktor

Jestli nebudete číst ČG, přijde na vás Jakub (Balda) s kosou!

ČG únor/březen 2006 - str 2

2 3 4 5 7 8 9 10 11 12

Ea ORI T S I t H nos Osudy bývalého člena oddílu s a č Jednou na jaře roku Vzpomíná na své kamarády z oddílu (vyjsou 1965 přivedl Mirek Vrátný do naší radlické klubovny malého drobného chlapce a jenom stručně oznámil: “To je Ruda Jarolím a chtěl by k nám chodit do oddílu...” Jestřáb jako obvykle s nováčkem vlídně promluvil a zeptal se ho na některé věci, dověděli jsme se, že Ruda má už v oddílu dva bratrance Richmonda a Mikiho. Ruda se s námi brzy spřátelil. Zúčastnil se i táborů u Pribyliny 1965 a 1966. Na táboře “S kamerou” roku 1966 hrál dokonce ve filmu “Tábor Černého delfína”, který tam natočil podle Jestřábovy knihy můj kamarád režisér Hynek Bočan. V červenci 1967 ale přišla pohroma - Rudovi rodiče se rozhodli emigrovat do USA - marně je přemlouval, aby zůstali v Československu. Moc jsem ho tehdy litoval, bylo mu 13 let, měl zde své kamarády v oddílu i ve škole a teď měl přijít do cizího neznámého prostředí, kde neznal ani slovo anglicky nebo německy (tehdy se učila ve školách jenom ruština). Nejprve se octl v táboře pro uprchlíky v Rakousku, potom už v New Yorku, odkud poslal ještě Jestřábovi dva dopisy o svém dobrodružném útěku. Potom jsme o něm dlouhá léta nic nevěděli, až na naše setkání letos 13.1. se dostal jeho e-mail, kde oznámil, že žije v Pasadeně v Texasu, vyučoval tam Indiány a teď učí na gymnaziu fyziku a chemii.

menoval jich ještě 12), pamatuje si dokonce, že byl v Zelené družině a oddílovýpoz drav “Tři psi” slíbil také, že v létě přiletí do Prahy. Pro Čigoligo napsal Dan únor 2006

A, Pasadena, ... Ja pisu z US ston. Ja jsem Texas, blisko Hou em byvalej clen Ruda Jarolim a js Bobri Reky.. to klubu ..Hosi od -1967.. Nas bylo v roce 1965 icich, Praha. klub byl v Radl y a ja sem byl Jestrab byl vedouc v Cervency , 13 let. V roce 1967 ja osobne nechmoje rodina a ja( do Rakouska a tel ) jsme zdrhly valy do USA. pak jsme emigro t.. mluvit cesUz sem tady 38 le to psani je dost ky jeste umim ale ste ... slabe. Tak se nede átel Jarolu Sdružení př z Rudova mai slava Foglara


ž

rtá

o Rep

Expedice 2006 aneb - „Víte, před hodinkou mi shořela bába.“ - „Ano, také jsem žhavá jak láva!“

Letos jsme se vypravili na Expedici v poměrně nízkém počtu osmnácti lidí do Novohradských hor, kousek od letního tábořiště HOBŘů, do chaloupky na Jednotách. Z Hlavního nádraží jsme pomocí vlakového i autobusového spojení dorazili až do Bělé. Jakmile jsme prošli vesnicí, připojil se k nám něčí pejsek a následoval nás celou cestu, nahoru do kopce k chalupě. Když se nás avšak dožadoval i nadále, vyvstaly otázky typu: „Necháme si ho?“ „Necháme ho umrznout venku?“ „Budeme mít večeři?“. Nakonec ho někdo propašoval dovnitř. Před setměním jsme ještě jeli na krátkou objížďku. Viděli jsme ,,tábor“ v zimě, Pohořák byl celý zamrzlý


a ti víc ,,cool“ (nejspíš všichni) si skočili z mostu nad plážičkou u zmrzky *. Následující dny (omluvte prosím autorovu neschopnost zapamatovat si jak to šlo chronologicky za sebou) jsme byli zhruba tak obden na celodenním výletu na běžkách a dny mezi nimi jsme trávili hříčkami venku i vevnitř. Taková obzvláště vypečená byla dobývání severního pólu. V první části jsme si vymysleli stát a k němu vyrobili vlajku, nasadili patřičný make-up nebo ještě úplně jiným specifickým způsobem doplnili naší vizáž. A pak nastala ta prostší, zato namáhavější část. Která skupina se jako první dostane na vrcholek severního pólu (kóta Jelení-

ho vrchu :-)). To znamenalo probrodit se sněhem, kam jste asi po pás zapadali a ještě se vyšplhat po balvanech, kterých na Jelením vrchu není zrovna málo. Nakonec se to všem podařilo, někomu dřív, někomu později a někomu úplně nejpozději, ale nahoře nás čekal sladký nektar, zasloužená odměna! Další hra, která se mi taky trochu vryla do paměti, se odehrávala již za tmy. Na běžkách jsme objížděli stanoviště a testovali, jaký vliv mají různé druhy poridgeů. A tak jsme ochutnali poridge kávový, pepřový, zázvorový, citrónový a marmeládový. Ke hrám ve vnitř patřilo jak jinak než paření Talismanu, Bangu, Monopolů, ale také tradičních her jako Vrah a upíři. Dostalo se ale i na hru divadelní, kterou jste mohli shlédnout na Akademii (z jejího nacvičování pochází i hláška použitá v nadpisu). Dále jako každé z posledních let byla nachystaná celovečerní ,,role playing“ hra. Tentokrát v ní vystupovaly postavy

táž

or Rep

kdesi ve švýcarské chalupě, typu francouzští squateři, turecký obchodník s Kosmo-Disky, ruský kníže s kněžnou a kněžím, další ruský dřevorubec s medvědem, chudí manželé z Čech, ale také bohatí američané a svůdní svůdcové! Hra dosáhla závěru, jakmile se našel hledaný obraz i postrádaný toaletní papír. Večer na to se pořádala taktéž jako každý rok malá-velká žranice, kde jsme vypili spoustu džusu a spořádali mísu dortu (byla tma, tak si tím ale nejsem jistej). A na závěr... co bych ještě podotkl? Počasí nám příliš nepřálo až na první, prostřední a poslední den pobytu a nálada se zdála být vcelku veselá, povzbuzující, relaxační…relaxační…RELAXAČNÍ… Vojta * pro ty méně informovanější: zmrzlina je zázračné místo, kde již pookřálo mnoho generací našeho střediska. A to hovoří za vše...

HOBŘ výprava 21.1.

Geocaching

Téma této výpravy (ale i celého dvojměsíce) byl zimní outdoor. V plánu bylo naučit se s dalším z dlouhé řady technických vynálezů (po benzínovém vařiči, sedáku a buzole) - americkou GPS. Aby učení se s GPS nebyla taková pruda, rozhodli jsme se pro zábavičku posledních let, populární po celičkém světě, zvanou geocaching ([geokešink] - z anglického cache - úkryt, skladiště a z internacionálnějšího geo :-). Při této aktivitě hledáte podle souřadnic s pomocí GPSky určité místo, kde někdo založil cache. Ta většinou bývá na nějakém hezkém nebo zajímavém místě. Skládá se z krabičky, ve které jsou různé malé i větší předměty typu postavička z Kindervejce,

přívěsek, nebo jenom blbůstaka pro radost. Pokud point úspěšně naleznete, můžete si něco vyměnit na památku. Původně se cache měly hledat po družinkách, ale vinou nedokonalé komunikace a hyperaktivity strojvůdce (který s polovinou odjel během vystupování) byl náš šik rozdělen na dvě úderné skupiny Přívoz a Krhanice. Naštěstí v každé skupince zůstal někdo rozumný + GPS. Nic nám nebránilo se vesele pustit do lovu. Naše skupinka vyrazila z Krhanic směrem k Panské skále-vyhlídce. V používání GPS jsem se vesele střídali až pod kopeček, na kterém se Panská skála nacházela. Lenost a touha po vymanění ze stereotypu ČG únor/březen 2006 - str 5

středočeské silnice vedla k rozdělení naší skupinky na Aktivní a ty Druhé. Já jsem se vydal s Aktivními vesele do kopce, zatímco ti Druzí šli po silnici. Sice jsem byl krapet od sněhu, ale na místo cache jsme dorazili dříve než Druzí! GPS není zas tak dokonalá (Galilleo, fandíme ti!) a cache dokáže zaměřit jen přibližně, s odchylkou tak 10-20 metříků. A tak jsem se dali do manuálního hledání. Po chvíli drápání po skalách, se podařilo point najít zrovna mě. Už vím jaké je hledat poklady nebo masové vrahy, ten pocit byl moc fajn. Pokud se vám cache stále nedaří najít je ale ke každé cachi k dispozici i slovní nápověda, která její pozici upřesní. Za chvilku se podařilo celé výpravě najít vyhlídku a uskutečnil se oběd a všeobecné koulovací orgie.

práce s GPS


Co je GPS?

PS) je sousning System (G Global Positio státům, třící Spojeným tava družic pa hodin 24 e uj yt sk po ově která celosvět pro e ac rm fo přesné in denně vysoce ci. Přijímač ga vi na a hy zjišťováni polo i až zemi sleduje tř GPS (GPSka) na je vysílané inru st gi re a ic dvanáct druž určí přesně to údajů pak formace. Z těch i to, jakým ň ve ro lohu a zá svoji vlastní po ijímač př u rychlostí se směrem a jako pohybuje. sweb.cz zdroj: www.gp

P o nasycení všech jsme se po stejných skupinkách vydali hledat další cache - Zahrádky. Pozor, samostatně, bez těch rozumnějších (PK)! Skupinka Krhanice opět prokázala přehled a na místo dorazila dříve. Ale to, i další hodina hledáni nebylo nic platné, cache jakoby se do země propadla. Ani nápověda získaná z Internetu nepomohla. Začalo se stmívat a jakož ti Rozumnější jsme se vydali na vláček do Přívozu. Ve vlaku jsme si rozdali dárečky od našich přemilých Sluníček, které svojí nadčasovostí a nadhledem potěšily úplně všechny. Touto cestou bych chtěl všem, co se podílely na přípravě poděkovat. Nakonec jsme všichni (k mému úžasu i moje promáčklá termoska) úspěšně dorazili ke svým rodinám, ženám a dítkám, popřípadě na večerní plesání. Vlk

ČG

!

na!!

ad por

Jak zaujmout?

Nedávno jsme dostali do ČG schránky email:

vím, jak dál. Milé ČG, už ne o kluka. Je takMám ráda jednoh a vůbec. Ale mě ový aktivní, milý Nejsem žádná si vůbec nevšímá. nijak malovat fiflena, nechci se abych ho zaua nakrucovat, jen nějakou šanci? jala. Mám vůbec pozornost? Čím upoutat jeho ářka Tvoje oddaná čten Ahoj neznámá čtenářko, moc děkujeme za důvěru, kterou v náš časopis vkládáš. Co rozhodně musím napsat jako první: šanci máš určitě! Nesmíš ztrácet naději ve svůj úspěch a nesmíš se za žádnou cenu počátečními neúspěchy trápit, byla bys jedině smutná a to by nikam nevedlo. Je dokázáno, že ten, kdo je psychicky v pohodě a pevně věří ve svůj úspěch, má cestu ke svému cíli daleko, daleko jednodušší než někdo, kdo si moc nevěří a je zarmoucený kvůli svému neštěstí. Vem si příklad třeba z horolezců nebo špičkových sportovců. Pevné odhodlání a sebevědomí je 90% procent celkového úspěchu. Jsi zásadová, že ho nechceš zaujmout jen svojí fyzickou stránkou, na což někteří zaberou. Kluci si většinou myslí, že všechny dívky jsou stejné až na tu jednu, která se mu začne líbit. Ta ho většinou upoutá něčím zvláštním, něčím, co ostatní dívky neměly. Některé se tomu snaží trochu pomoci make-upem, nebo rtěnkou, ty to můžeš zkusit svojí stránkou duševní. Pokud se ti to povede, někteří to umějí ocenit daleko více než stránku fyzickou a

při tom si všimnou i dalších částí tvé osoby, což z toho, jak člověk vypadá a jaké má řasy moc dobře nejde. Nechci, tyto principy zatracovat, vůbec ne, někomu se to může naopak líbit, ale nemělo by to přehánět. Lehce se ráno přelíčit je úplně něco jiného než účelově hodiny vysedávat před zrcadlem. A hlavně: člověk vypadá tak, jak se cítí, což úzce souvisí s tím co jsem psal v předešlém odstavci. Kinsey (jeden z nejznámějších amerických sexuologů a psychologů) doporučoval si idol nenápadně oťukávat, a zjistit , jestli je opravdu takový, jak si ho představuješ a při tom zjistit jaké má záliby. Už se kolikrát stalo, že si jeden partner druhého moc idealizoval a jejich vztah skončil ještě dříve než mohl pořádně začat. Zkus třeba navázat rozhovor o tom, co ho baví. I po krátké konverzaci se dají najít společné cíle, koníčky a záliby, a to je přesně tvoje šance, kdy si tě může všimnout a říct: „Tyjo, vždyť máme spolu společné koníčky… a když tak na ní koukám, je i hezká a dobře se sní povídá!“ Přeji ti mnoho úspěchů a hezkých chvil s tvým milým. Snad tahle malá rada pomůže tobě i našim čtenářům k úplném naplnění pocitu štěstí . MUDr. PhDr. Wol O-Kee CsC. a kolektiv odborníků na oblast psychologie mladých

Pokud bude te chtít i vy poradit od naší po radny, neváhe jte a pište na cigoligo@dvoj ka.cz a pokusíme se vám pomoci.


ndy

re ní t r e mod

Něco o Sudoku

Něco o Sudoku Skoro každý už to slovo slyšel. A kdo ne, tomu to vysvětlím… Jedná se o celosvětový hit a může se stát, že v tramvaji potkáte člověka, co civí do tabulky a doplňuje tam nějaká číslíčka… K jádru věci, jedná se o logický hlavolam,

Další sudoku naleznete na www.sudoku.wz.cz


Fíja

ve kterém vpisujete číslice 1-9 do tabulky rozdělené na devět čtverců, každý obsahuje ještě dalších devět čtverců, pomocí několika prostých pravidel. V každém řádku, sloupci i vnitřním čtverci musí být všechna čísla od 1 do 9 a žádné se nesmí opakovat…

í

len

yš zam

Znáte takové ty návaly nálady?

Z ničeho nic se člověk cítí jako zamračená socha národního buditele, který asi nebyl spokojen se svojí prací a po nocích přemýšlel jak se dostat Habsburkům na kobylku. A nebo úplný opak, máte takovou radost, že byste nejraději objali celičký svět i s většinou jeho nedostatků. Nebo je člověk jenom rád, že lidi kolem něj jsou v pohodě, že si ptáčci je tak prozpěvují. Na jazyk se derou různé písničky a moudra, prsty si začnou jen tak poklepávat o kapsu s mobilem. Člověku je všechno úplně jedno. Jenom má nehorázně dobrou náladu. A pozor! Může to i gradovat! To má člověk touhu se je tak procházet, provětrat si hlavu a užívat si toho takřka dokonalého okamžiku, dokud je ta možnost. Jednou mě takováto nálada zastihla zcela nepřipraveného a hladového. Začínalo sněžit a byla zima. Ale mě to bylo jedno. Vydal jsem se svižným krokem podél pravého břehu Vltavy a došel jsem ke Karlovu mostu. Byla to krása. Na mostě skoro nikdo nebyl a začalo hustě sněžit, což v kombinaci s nasvícením celého mostu a okolních budov dávalo opravdu nezapomenutelný efekt. Procházel jsem podél starých soch, jejich mimikry mizely pod sněhem. Zapomněl jsem na všechna moje trápení posledních dní, na všechen ten shon kolem sebe. A byl jsem štastný. Proč vůbec píšu tyto řádky? Kvůli jednomu moudru, na které jsem si v tu chvíli vzpomněl. Mám dojem, že ho pronesl pan Werich, ale tím si nejsem stoprocentně jistý. Je docela možné, že ho prohlásil nějaký akční hrdina v nějakém „béčkovém bijáku“, ale to teď nerozhoduje. Šlo

v něm zhruba o to: „až budete prožívat něco hezkého, nějaký hezký okamžik, schovejte si část na potom, na ‚horší časy‘, kdy vám nebude zrovna moc hej. A tuto vzpomínku si můžete otevřít jako poslední konzervu, a udělá vám radost...“ A to jsem udělal. Část této procházky jsem si schoval na jindy. Až někdy budete mít najednou podobný nával štěstí, vzpomeňte si na tyto slova a udělejte si zásobičku. Ale přeji vám abyste byli jenom šťastní a abyste tudle zásobičku nemuseli nikdy použít... ale sichr je sichr. Vlk


í

šlen

y zam

Naši milí,

přemýšleli jste někdy, co pro vás znamená naše středisko? Dvojka? Společné akce? Kamarádi? Stránky? Tak co je pro vás oddíl? A co od něj čekáte? Místo, kam si chodíte krátit čas? Pokecat si? Zrealizovat svoje nápady? Uplatnit se? Prožít spoustu supr věcí? Nebo spíš už jen zvyk? Co vám středisko dává? A co vy dáváte jemu? Hafo lidí věnuje spoustu času připravování programu a dalším věcem kolem oddílu. Záleží na každém, jak to přijme. No jo, asi jsme prostě znuděný. To je po-

:-) poezie t, a h c o r T í čís nebav ty plky

Už mě moc! o lehká p list… e t ť a r Ob


chopitelný. I když to není jen naše chyba, přece to tak nenecháme! Třeba v oddíle je spousta možností, jak ledacos vylepšit. Trochu aktivnějšího přístupu a vlastní iniciativy by neškodilo. Máte někdy pocit, že jste sami? Že si vás nikdo nevšimne? Dejte najevo, že žijete! Připravte supr hru, sežeňte pár nováčků, napište něco do čiga.. Vyplatí se to. nemějte deprese, ozvěte se. Nezavírejte se ve svých hlavičkách, pozvěte někoho na domovní prohlídku! Broskev a Ríma (Žijeme!)

ž

rtá

o rep

Žirafa6 – Mentaurov

O víkendu prodlouženém pololetními prázdninami (2.-5.2.) pořádal Dvojkařský tým již podruhé rádcovské setkání Žirafa Mentaurov. Dorazilo 37 účastníků doslova z celé republiky (od Ostravy přes Šumperk, Dobříš a další až do Prahy) a staralo se o ně 10 Dvojkařů + jedna externí specialistka (na převelice tajnou aktivitu :-)

a Myš, která přijela jen na jeden den, vést svoje přírodovědné programy. Program byl rozmanitý, od přednášek (v Žirafím slangu Miniškol), přes venkovní hry na sněhu až vyloženě zážitkové aktivity jako role playing poslední večer a noční „fakt psycho“ hru (taky nanejvýš tajnou). Naším cílem bylo dát generaci rádců hlavně inspiraci a motivaci do vedení družin. Ale neméně důležitý cíl byl užít si víkend se spoustou nových zajímavých lidí a odnést si nové kamarády. Podle omezených prostředků naší zpětné vazby se to povedlo. Ale vy se radši zeptejte kamarádů, co tam byli, ať to máte z první ruky. A když se vám Žirafa bude zamlouvat, nezapomeňte se brzo přihlásit na další ročník! Aleš „šéfinstruktor“ Žirafy6


huť

oc šeh

v

Zprávy a reklamky

• v polovině března rozjede svojí činnost nový webový skautský časopis pro věkovou kategorii 13-16 let. Bude se jmenovat Teepek a bude sídlit na stejnojmenné adrese www.teepek.cz. • FK Dvojka rozjíždí nový tematický celek „Filmy různých kultur“. V jeho rámci shlédneme 4 filmy z různých koutů světa (Rusko, Hong Kong, Amerika, Francie). • v rámci festivalu filmů o lidských právech Jeden Svět se o víkendu 4.-5.3. budou konat v kině Lucerna projekce pro skauty za zlevněné vstupné 40Kč. Konkrétně to jsou filmy: • 4.5. 11:15 - Punam + Trable s ekzémem (pro věk 7-13let) • 4.5. 13:00 - Oči pro Tibet (pro věk 13+) • 5.5. 11:15 - Jsem silný + Můj kámoš (pro věk 7-13let) • 5.5. 13:00 - Nade vší pochybnost (pro věk 13+) podrobný popis filmů najdete na www.jedensvet.cz

• ČG stále hledá nové nadšené lidi do svého týmu! Máte-li zájem se na jeho tvorbě podílet, stačí se jakkoli ozvat Alešovi!

čigoligo časopis Dvojkaře šéfredaktor: Aleš Vitinger mail: [email protected] do čísla přispěli: Marek Dočekal - Vlk Zuzana Fialová - Fíja Anča Helfertová - Ríma Klára “Bibis” Zahrádková - Broskev Alenka Trabalíková Vladimír Janík - Dan Vojta Výravský www.dvojka.cz/cigoligo ČG únor/březen 2006 - str 12

březen

Recommend Documents