BŘEZEN 2015
ARBITRABILITA V MEZINÁRODNÍM ROZHODČÍM ŘÍZENÍ
ÚVOD
může být platná, ale vzhledem k nedostatku arbitrabi-
Arbitrabilita představuje jedno ze stěžejních témat a pro-
lity nevymahatelná: „Even if the parties have concluded
blémů v rozhodčím řízení. Arbitrabilita je okruh právních
a valid arbitration agreement, which extends to a dispute,
vztahů, ve kterém si státní moc nevyhradila právo roz-
the agreement will not be enforceable as applied to the
hodovat výlučně státními soudy (popřípadě jinými svými
non-arbitrable matters.“5 Z hlediska většiny autorů je
orgány) a připustila tedy, aby spory byly rozhodovány
ovšem non-arbitrabilita přímo spojena s neplatností roz-
i rozhodci, pokud si tak strany ujednají.1 V problematice
hodčí smlouvy,6 což je logické vzhledem k tomu, že ať již
arbitrability se tedy opět střetávají dva principy stojící
chápeme rozhodčí smlouvu jako neplatnou či nevymaha-
v základu rozhodčího řízení, a to vůle stran rozhodnout
telnou, v obou případech bude výsledek stejný – nedojde
svůj spor formou arbitráže, a veřejné moci, kladoucí této
k založení pravomoci rozhodce spor rozhodnout.
vůli objektivní právní limity. Arbitrabilita tedy vymezuje, jaké typy sporů mohou být V rámci počátečních úvah můžeme pojmově rozlišit mezi
rozhodnuty formou rozhodčího řízení, a jaké typy sporů
arbitrabilitou objektivní, kterou lze charakterizovat jako
mohou rozhodovat výlučně soudy. Toto rozlišení má nejen
okruh otázek připuštěných právním řádem k řešení před
právní, ale i politický, sociální a ekonomický podtext. Vět-
rozhodci a arbitrabilitou subjektivní, kterou část dokt-
šinu obchodních sporů lze dnes ovšem považovat za
ríny rozumí zúžení objektivní arbitrability vůlí smluvních
arbitrabilní, a to napříč všemi relevantními právními řády.7
stran, tedy redukci dopadu rozhodčí smlouvy pouze na
Obecně lze proto pouze rámcově a velmi přibližně vyme-
některé spory vzniklé ze vztahů mezi stranami.2 Jiná část
zit, které právní vztahy obvykle arbitrabilní napříč právními
(především zahraniční) doktríny pod pojmem subjektivní
řády nebývají. Jedná se zejména o spory spojené s osob-
arbitrability traktuje problematiku omezení možnosti uza-
ním statusem, právem průmyslového vlastnictví a právem
vřít rozhodčí smlouvu plynoucí z objektivního práva pro
autorským, úpadkem dlužníka a nuceným výkonem roz-
určité druhy subjektů (například subjekty veřejného práva
hodnutí.
apod.).
3
Za jistou hraniční kategorii je možno považovat spory Na arbitrabilitu je dále možno pohlížet z hlediska procesně-
mezi dodavatelem a spotřebitelem a pracovněprávní
právního, kde arbitrabilita představuje přípustnost sporu
spory, které jsou v některých právních řádech arbitrabilní,
k jeho rozhodnutí rozhodci, a z hlediska hmotněprávního,
zatímco v jiných buď vůbec, nebo jen za splnění určitých
kde vymezuje dovolenost předmětu rozhodčí smlouvy.
podmínek (např. rozhodčí smlouva může být uzavřena
Česká právní úprava používá zřejmě obou pohledů, když
v takových případech pouze jako tzv. dohoda o rozhodci,
v ustanovení § 31 písm. a) zákona č. 216/1994 Sb., o roz-
tedy až po vzniku samotného sporu).8
hodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (ZRŘ) hovoří o věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,4 v ustanovení § 36 odst. 1 věty prvé ZRŘ o přípustnosti rozhodčí smlouvy, v ustanovení § 36 odst. 1 věty druhé potom o ostatních náležitostech rozhodčí smlouvy, kterými se rozumí zejména otázka její platnosti. 5
Někteří autoři dále zvlášť posuzují otázku platnosti rozhodčí smlouvy, tj. její uzavření z hlediska obecných ustanovení právního řádu o náležitostech právních úkonů a otázku vymahatelnosti této smlouvy vzhledem k „non-arbitrabilitě“. Docházejí tudíž k závěru, že rozhodčí smlouva
1
Raban, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H.Beck, 2004. str. 73.
2
Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 116.
3 Tamtéž. 4
02
Věci, o nichž lze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu jsou odvoditelné z ustanovení § 2 ZRŘ (viz dále).
Born, G. International arbitration: law and practice. Wolters Kluwer: 2012, str. 82. Z českých autorů např. Lisse: „(…) účastníci sice uzavřeli jinak formálně platnou rozhodčí smlouvu, avšak o předmětu, o němž ji uzavřít nemohli (…).“ Lisse, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a.s., 2012, str. 566.
6 „(…) arbitrabilita sporu (…) může mít rozhodující vliv na platnost smlouvy.“ Raban, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H.Beck, 2004. str. 58. „(…) spory (…) nejsou arbitrabilní a rozhodčí smlouva by v takovém případě byla neplatná.“ Bělohlávek, A. J. Ochrana spotřebitelů v rozhodčím řízení. Praha: C.H. Beck, 2012, str. 413. 7
Blackaby, N.; Partasides, C.; Redfern, A.; Hunter, M. Redfern and Hunter on international arbitration. New York: Oxford University Press, 2009, str. 135.
8
Rozehnalová, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, 2. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. str. 127.
ČESKA PRÁVNÍ ÚPRAVA
smlouvu, jakož i bez ohledu na volbu legis causae, bude
V rámci české právní úpravy je arbitrabilita upravena
přípustnost projednání sporu v řízení před rozhodci zpra-
v ZRŘ. Z hlediska ustanovení § 2 odst. 1 a odst. 2 ZRŘ lze
vidla omezena právním řádem legis arbitri. Dodejme ještě,
v rozhodčím řízení rozhodovat spory, splňující kumulativně
že pojetí domácího rozhodčího nálezu dle ZRŘ související
tyto podmínky jde o majetkový spor, spor lze jinak projed-
toliko s místem vydání rozhodčího nálezu (území České
nat v soudním řízení, nebo arbitrabilitu sporu založí zvláštní
republiky) se uplatní i v mezinárodním rozhodčím řízení,
zákon,9 v dané věci lze uzavřít smír a nejde o spor vzniklý
jehož účastníci ani předmět či jiné okolnosti sporu nemají
v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů.
jinak s Českou republikou žádné sepětí. I v takovém případě, kdy byl rozhodčí nález v mezinárodním rozhodčím
Zejména výkladovou metodou a contrario lze dospět
řízení na území České republiky toliko vydán, může český
k tomu, že tam, kde nejde o majetkový spor, kde má
soud k návrhu některé ze stran rozhodčí nález zrušit (např.
o věci rozhodnout jiný orgán veřejné moci, než soud (např.
právě pro nedostatek arbitrability z hlediska české právní
správní orgán), jakož i tam, kde nelze uzavřít smír (srov.
úpravy). Stát výkonu takového rozhodnutí ovšem k tomuto
ustanovení § 99 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
zrušení nemusí přihlížet.
řád), nebo kde jde o spor vzniklý v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, nelze z hlediska českého
Na základě článku V odst. 2 písm. a) Úmluvy o uznání
právního řádu uzavřít ani platnou rozhodčí smlouvu.
a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva) může český soud neuznat a odepřít výkon cizího roz-
DŮSLEDKY ARBITRABILITY
hodčího nálezu na území České republiky v případě, že předmět sporu není dle českého práva (legis loci execu-
Jak bylo řečeno, každý právní řád zaujímá k arbitrabilitě
tionis) arbitrabilní. Arbitrabilita dle českého práva bude
poněkud rozdílný přístup. Vzhledem k tomu, že v meziná-
mít proto dopad jak na mezinárodní rozhodčí řízení, ve
rodní arbitráži přichází do úvahy aplikace více právních
kterém je nález na území České republiky vydán (v tomto
řádů, je nutné samozřejmě rozhodnout i o tom, z hlediska
případě bude nález chápán jako nález domácí, podřazený
kterého právního řádu se bude v konkrétním případě
pod české právo jakožto lex arbitri), tak na mezinárodní
posuzovat arbitrabilita sporu.
rozhodčí řízení, jehož rozhodčí nález nemá být na území
10
České republiky vydán, ale vykonán (v tomto případě bude Česká právní úprava je v otázce dopadu arbitrability na
rozhodčí nález chápán jako cizí), a jeho uznání a výkon
právo rozhodné stejně jasná, jako tomu je v případě její
může být odepřen na základě nedostatku arbitrability dle
aplikace na posuzování „ostatních náležitostí rozhodčí
českého práva ve smyslu legis loci executionis dle článku
smlouvy.“ Dle ustanovení § 36 odst. 1 věta prvá ZRŘ se
V odst. 2 písm. a) Newyorské úmluvy.
přípustnost rozhodčí smlouvy [tedy arbitrabilita] posuzuje podle tohoto zákona [tedy ZRŘ]. Je-li místem vydání rozhodčího nálezu Česká republika, posoudí se arbitrabilita
MEZINÁRODNÍ VEŘEJNÝ POŘÁDEK
sporu vždy dle českého práva, a to samozřejmě i v pří-
Je nicméně vhodné zmínit v této souvislosti probíhající
padě, pokud smluvní strany za lex causae českou právní
odborné diskuze o možnosti neposuzování arbitrability
úpravu nezvolily. Tuto úpravu obsahuje většina právních
sporu řešeného v mezinárodním rozhodčím řízení dle
řádů. Možnost volby práva rozhodného pro rozhodčí
právních norem legis arbitri či legis loci executionis. O této
smlouvu je tedy ve většině právních řádů významně
možnosti lze tedy uvažovat jak v nalézací fázi rozhodčího
ovlivněna a omezena hlediskem arbitrability zakotveným
řízení, tak ve fázi uznávání a výkonu rozhodčího nálezu.
v právním řádu sudiště, jelikož bez ohledu na volbu pří-
V obou případech je tento postup založen na možnosti
padnou explicitní volbu práva rozhodného pro rozhodčí
restriktivního výkladu národních právních norem upravu-
11
jících arbitrabilitu a jejich posouzení a interpretaci skrze 9
Srov. například ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, podle kterého Český telekomunikační úřad rozhoduje soukromoprávní spory mezi operátory a tzv. účastnické spory mezi operátorem a účastníkem.
mezinárodní veřejný pořádek. Prostor pro tyto úvahy zakládá článek II odst. 1 Newyorské úmluvy, který přikazuje signatářským státům uznat písemnou dohodu, podle níž se strany zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, týkající se věci, jež může být vyřízena
10 Moses, M.L. The principles and Practice of International Commercial Arbitration. New York: Cambridge University Press, 2012, str. 72.
rozhodčím řízením. Toto ustanovení nedává přímočarou
11 Raban, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H.Beck, 2004. str. 58.
vení Newyorské úmluvy nestanoví, že by referenčním hle-
odpověď na otázku, dle kterého právního řádu má být arbitrabilita sporu posuzována. Jinými slovy toto ustanodiskem musel být lex arbitri. Přímočařejší je v tomto ohledu
03
článek V odst. 2 Newyorské úmluvy, který obsahuje dvo-
por s veřejným pořádkem. Arbitrabilitu je v tomto případě
jici důvodů, pro které mohou (tedy nikoli musí) být uznání
třeba posuzovat v kontextu mezinárodního veřejného
a výkon cizího rozhodčího nálezu odepřeny. Je tomu tak
pořádku, a vykládat ji proto restriktivně, tj. právě vzhledem
tehdy, pokud příslušný orgán země, kde oprávněný žádá
k obsahu pojmu mezinárodního veřejného pořádku.
o uznání a výkon rozhodčího nálezu, zjistí, že dle článku V odst. 2 písm. a) Newyorské úmluvy předmět sporu
Tyto názory jsou nejen diskutovány odbornou veřejností.
nemůže být předmětem rozhodčího řízení podle práva
Prakticky (tj. skrze právní normy a judikaturu) se projevují
této země (tedy podle legis loci executionis), nebo že by
zejména v oblastech s delokalizačními tendencemi, tedy
dle článku V odst. 2 písm. b) Newyorské úmluvy uznání
ve státech, které za účelem maximálně možného pone-
nebo výkon rozhodčího nálezu byl v rozporu s veřejným
chání prostoru smluvním stranám rozvolňují tradiční vztah
pořádkem této země (tedy legis loci executionis).
rozhodčího řízení, legis arbitri a legis loci executionis. Tyto státy se snaží vytvořit na svém území jednak „neutrální
Národní soudy tedy dle tohoto názoru z důvodu nedo-
sudiště“, které by smluvním stranám umožnilo řešit spor
statku arbitrability sporu dle národní právní úpravy nemusí
dle pravidel založených co nejvíce na jejich vlastním
konstatovat nemožnost provedení rozhodčího řízení na
výběru, jakož i umožnit stranám, jež v rámci mezinárod-
základě právních norem legis arbitri, či odepřít uznání
ního rozhodčího řízení dosáhly vydání rozhodčího nálezu,
cizího rozhodčího nálezu z důvodu nedostatku arbitrabi-
tento nález uznat a vykonat, neodporuje-li mezinárodnímu
lity sporu na základě právních norem legis loci executio-
veřejnému pořádku daného státu (tedy bez ohledu na
nis. Doktrinální názor navíc prosazuje, že by tak činit ani
arbitrabilitu).
neměly, a to nejen v procesu uznávání a výkonu rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu (tedy dle legis loci executi-
V této souvislosti je možné uvést zejména rozhodnutí
onis), ale ani v případě konání mezinárodního rozhodčího
Mitsubishi v. Soler.12 Případ byl rozhodnut roku 1985 Nej-
či vydání nálezu v mezinárodním rozhodčím řízení kona-
vyšším soudem Spojených států amerických a týkal se
ném na jeho území. Ani v tomto případě by dle výkladu
sporu portorické (Soler Chrysler-Plymouth) a japonské
opírajícího se o smysl mezinárodního rozhodčího řízení
(Mitsubishi Motors) společnosti o možnost vést rozhodčí
a o cíle Newyorské úmluvy neměl stát sudiště tomuto
řízení ve věci týkající se vedle nároku na plnění též otázky
řízení bránit, či takový rozhodčí nález rušit z důvodů nedo-
ochrany hospodářské soutěže (antitrust policy), která je
statku arbitrability sporu na základě svých právních norem
považována za věc veřejného zájmu, a proto je v právním
(legis arbitri). Stěžejními argumenty jsou zde především
řádu zakotvena jako nearbitrabilní, jelikož soukromému
skutečnost, že státy by mohly skrze velmi úzké vyme-
rozhodci nemůže být dle tradičního názoru svěřena věc
zení arbitrability ve svém národním právním řádu de facto
veřejného zájmu.13 V roce 197014 se Spojené státy ame-
obejít hlavní účel Newyorské úmluvy, tedy podporování
rické staly smluvní stranou Newyorské úmluvy, která se
platnosti rozhodčích smluv a maximální možné zjednodu-
dle svého článku I odst. 1 vztahuje, jak již bylo řečeno, na
šení uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Druhým
uznání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů
argumentem je zamezení možnosti strany sporu obejít
mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na
smysl výběru sudiště, tedy přenesení sporu do neutrál-
území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich
ního prostředí, a to skrze kalkulace s arbitrabilitou sporu
uznání a výkon, ale i na rozhodčí nálezy, které nejsou
v místě takového sudiště, včetně možnosti, že řízení vůbec
pokládány za nálezy místní (národní) ve státě, v němž
nebude moci proběhnout a tato strana následně znovu
je žádáno o jejich uznání a výkon, jakkoli tak činí pouze
získá výhodu domácího prostředí v soudním řízení.
pro potřeby uznávání a výkonu těchto cizích rozhodčích nálezů. Článek V odst. 2 potom umožňuje cizí rozhodčí
V souvislosti s mezinárodním rozhodčím řízením se proto
nález neuznat z těch důvodů, že věc je v uznávajícím státě
objevují názory, že by měl být jednak vykonatelný domácí
nearbitrabilní, nebo pokud by uznání a výkon byly v roz-
mezinárodní rozhodčí nález, který, byť by byl dle legis
poru s veřejným pořádkem.
arbitri nearbitrabilní, neodporuje normám mezinárodního veřejného pořádku. Taktéž ve fázi uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů by měl důvod odepření tohoto uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu dle článku V odst. 2 písm. a) Newyorské úmluvy (tedy nedostatek arbitrability z pohledu norem legis loci executionis) ustoupit do pozadí, a státy by měly i v tomto případě uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů odepírat toliko z důvodu zakotveného v článku V odst. 2 písm. b) Newyorské úmluvy, tedy pro roz-
04
12 Skutkové shrnutí případu podává Born, G. International arbitration: cases and materials. Kluwer Law International, 2011, str. 433. 13 Sopata, L. Mitsubishi Motors Corp. v. Soler Chrysler-Plymouth, Inc: International Arbitration and Antitrust Claims. Northwestern Journal of International Law&Business, 1986, str. 595. 14 Viz
.
Soud první instance rozhodl, že spor je arbitrabilní. Toto rozhodnutí bylo odvolací instancí zrušeno, když tato kon-
JUDr. Gabriel Achour
statovala, že ani Newyorská úmluva, ani dřívější soudní
T +420 270 006 111
rozhodnutí (prior case law) nevyžadují, aby Spojené státy
F +420 270 006 122
americké přehlížely národní právní úpravu a nařizovaly
E [email protected]
arbitráž ve věcech spadajících do veřejného zájmu. Nejvyšší soud spojených států ve svém rozhodnutí konstatoval, že pokud smluvní vztah s mezinárodním prvkem obsahuje široce koncipovanou rozhodčí smlouvu, potom zájem na konání rozhodčího řízení (policy favoring arbitration) převáží národní právní normy považující předmět sporu za nearbitrabilní. Dále bylo konstatováno, že bylo-li vůlí stran podřízení rozhodnutí o určitých nárocích arbitráži, měl by soud zohlednit právo rozhodné z hlediska původu těchto nároků (law giving rise to that claim). Možnost chránit veřejný pořádek bude mít soud případně v momentě, pokud by měl být takový rozhodčí nález na daném území též vykonán. Na základě rozhodnutí ve věci Mitsubishi v. Soler tedy příslušné soudy mohou povolit mezinárodní rozhodčí řízení v poměrně širokém spektru sporů. Soudní pravomoc neuznat cizí rozhodčí nález na základě nearbitrability sporu dle Newyorské úmluvy tím samozřejmě není dotčena.15 Závěry Nejvyššího soudu Spojených států amerických v této věci lze chápat i jako rozlišení mezi arbitrabilitou ve vnitrostátních případech a arbitrabilitou v mezinárodních případech.16 V rámci odborné literatury se lze dále setkat i s vyhraněným názorem, dle kterého arbitrabilita vůbec není ani součástí institutu nazývaného veřejný pořádek, a měla by se vztahovat toliko k přirozeným limitům rozhodčího řízení, jakožto soukromoprávnímu způsobu rozhodování, který je založen na smluvním základě.17
15 Sopata, L. Mitsubishi Motors Corp. v. Soler Chrysler-Plymouth, Inc: International Arbitration and Antitrust Claims. Northwestern Journal of International Law&Business, 1986, str. 616. 16 Svobodová, K. Arbitrabilita jako důvod pro odmítnutí uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu. Brno: Masaryk University, 2010, str. 16. 17 „(…) inarbitrability relates to the natural limitations of arbitration as a dispute resolution mechanism of consensual character rather than to public policy.“ Brekoulakis, S. On Arbitrability: Persisting Misconceptions And New Areas of Concern, str. 2.
05
Achour & Hájek s.r.o. Kaunický palác, Panská 7, 110 00 Prague 1, Czech Republic | Tel.: +420 270 006 111 | Fax: +420 270 006 122 | www.achourhajek.com Tato publikace je vydána advokátní kanceláří Achour & Hájek s.r.o. a je určena zejména pro klienty Achour & Hájek s.r.o. a další zájemce. Žádná část této publikace nepředstavuje právní stanovisko a nelze ji vykládat jako poskytování právních nebo jiných poradenských služeb ze strany Achour & Hájek s.r.o. nebo jejích partnerů nebo spolupracujících osob nebo jakýchkoliv autorů. Achour & Hájek s.r.o. neodpovídá za aplikaci stanovisek nebo názorů vyjádřených v této publikaci na jakýkoliv konkrétní právní případ. Achour & Hájek s.r.o. udržuje databázi obchodních kontaktů za účelem rozšíření a zlepšení služeb svým klientům. Informace týkající se těchto kontaktů jsou užívány pouze pro vnitřní potřebu Achour & Hájek s.r.o. Pokud je jakýkoliv kontaktní údaj týkající se Vaší osoby nesprávný nebo pokud si nepřejete nadále zasílat publikace Achour & Hájek s.r.o., oznamte nám prosím tuto skutečnost na následující adresu: [email protected].
www.achourhajek.com © Achour & Hájek s.r.o. 2015. Veškerá práva vyhrazena.
