Vyneseno z ředitelny
Projekt UNICEF
Návštěva knihovny
Policisté v 1. třídě
Okresní Jaro ve škole
Karneval Info z 2. 1. tříd
tříd
Jsou recitační soutěže Dvojčata mezi námi
Zeptali na škole
jsme se nejmenších
R.U.R.
Rozhovor S
Anketa na téma...
s...
deváťáky o životě
Prstem po mapě
Další pejsek
Olympiáda 2014
Anglické okénko
Nejen pro kluky
¨
4. ročník / březen 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy 1
Jelikož nám často přicházejí dotazy ohledně plánovaných oslav spojených s výročím školy, rozhodla jsem se Vás o těchto akcích informovat již v březnovém čísle našeho časopisu. Jak jsem se zmínila v červnu 2013 na „Rozloučení se školním rokem“, bude naše škola slavit 50. narozeniny. 1. 9. 1964 byl slavnostně zahájen první školní rok na Sokolovské, tehdy nazývané Nová škola. Oslavu kulatin slavnostně zahájíme 1. září 2014. Po celý den bude probíhat Den otevřených dveří pro všechny, kteří budou chtít nahlédnout do prostor školy. Ten se uskuteční nejen na Sokolovské, ale také na našem odloučeném pracovišti, kde se můžete potkat s našimi nejmenšími v mateřské škole a v prvních a druhých třídách. Momentálně pilně pracujeme na Almanachu, který bychom chtěli zveřejnit 1. 9. 2014 v knižním vydání. Kromě toho v tento den plánujeme zahájení výstavy fotografií absolventů školy v multifunkčním centru Fabrika. Musím velmi poděkovat všem, kteří se podíleli a podílejí na Almanachu, především paní učitelce Škraňkové, Křičkové, Maňasové, dále pak paní učitelce Sirkové a Andresové. Chtěla bych se pochlubit, že se nám podařilo sehnat fotografie všech absolventů školy, pro představu to bylo více než 80 tříd. Almanach nebude pouze „album“ fotografií všech bývalých absolventů a stávajících žáků školy, ale bude obsahovat také historický přehled vývoje školy. A na co se můžete opravdu těšit, tak to jsou vzpomínky bývalých ředitelů, učitelů a žáků školy. O své dojmy ze školních let se s Vámi podělí pan ředitel Vítězslav Dobeš a Jiří Novotný, pan učitel Josef Fiala, dále paní učitelky Božena Dobešová, Danuše Páralová, Libuše Samuelová, Libuše Novotná a Vlasta Dvořáková. S úsměvnými historkami přispěl i náš bývalý žák a nynější městský historik Radoslav Fikejz.
Své polínko do ohně přidal také pan starosta David Šimek. Almanach budeme prodávat na všech zmiňovaných akcích a budete si ho moci od 2. září 2014 zakoupit i ve škole. Od 15. 4. 2014 si ho můžete zamluvit na školním e-mailu
[email protected]. Vzhledem k finanční náročnosti výtisku Almanachu neplánujeme jeho dotisk. No, a abychom na ty padesátiny vzpomínali opravdu dlouho, připravujeme „taneční plesání“, jež se uskuteční dne 19. 9. 2014 v multifunkčním centru Fabrika. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nás již podpořili a přispěli finanční částkou ve formě sponzorských darů. Využijeme je právě na vydání Almanachu. Jeho prodejem získáme pouze 1/3 skutečného nákladu za výtisk, což činí okolo 120 Kč. Jsme rádi, že nejste lhostejní ke školním akcím a podporujete je. Důkazem toho jsou přibývající dotazy z Vaší strany ohledně tomboly - zda budeme přijímat věcné dary na školní „plesání“. Samozřejmě budeme rádi za všechny zajímavé ceny. Jsme si vědomi, že je mezi Vámi celá řada šikovných maminek a tatínků, proto uvítáme domácí výrobky, kterými můžete potěšit někoho dalšího, nebo reklamní předměty z Vaší firmy. Na dotaz, jestli byste mohli něco upéct (např. dort), odpovídám ANO, ale v květnu nám to pouze nahlaste, abychom o tom věděli. Dort nám dodáte až v den plesu, aby si ho výherci mohli užít pěkně čerstvý . Věcné dary do tomboly budou přijímat od 5. května 2014 – třídní učitelé, vedení školy, účetní školy nebo paní učitelka Sirková. Samozřejmě i nadále uvítáme jakékoliv finanční dary, které využijeme na plánované „narozeninové“ akce. Všechny sponzory zveřejníme, proto prosíme, abyste společně s darem uvedli jméno Vaše nebo organizace, která dar věnovala. Hlavní sponzoři budou mezi čestnými hosty naší taneční zábavy. Lístky na „taneční plesání“ budeme prodávat ve škole od 5. května 2014 do naplnění kapacity multifunkčního centra. Prodej lístků bude organizovat paní učitelka Sirková. Bližší informace získáte na rodičovských schůzkách 14. 4. 2014 a v dubnovém čísle Sokolovského koktejlu. Doufám, že si to společně užijeme! Alena Vašáková
2
Při příležitosti Světového dne vody 22. 3. jsme se zapojili do charitativního projektu „Mýdlo = hrdina dětí“. Tento projekt je součástí aktuální kampaně UNICEF. Cílem akce je zlepšit hygienické podmínky a přístup k nezávadné vodě pro děti v rozvojových zemích a v krizových oblastech. Jak projekt „Mýdlo = hrdina dětí“ probíhal? Přinesli jsme si stará tuhá mýdla, nastrouhali je, přidali trochu tekutého mýdla, vody a vznikla hmota, z které jsme si vymodelovali mýdla různých tvarů (sluníčko, sněhulák, houba, dort, slepička atd.) a dozdobili je semínky. Nakonec jsme mýdla zabalili a ten, kdo z rodičů chtěl, mohl si mýdlo koupit nebo si ho jen tak pro radost odnést domů. Získané peníze jsme odeslali organizaci UNICEF. Díky patří všem, kteří přispěli nejen finančním darem, ale také dodáním mýdel, zapůjčením struhadel a formiček .
Březen – měsíc knihy. Ani my, žáčci a žákyně z 1. A, jsme nezůstali pozadu a za knihami jsme se rovnou vydali. Kam? No přeci do naší městské knihovny. Paní knihovnice nás seznámila s tím, jak se knihy půjčují, jak jsou seřazeny a v neposlední řadě také s tím, jak se k nim máme chovat. Poté jsme si zahráli „Abecedov“. Byly to hry, ve kterých se objevovala jednotlivá písmenka abecedy. My ještě všechna písmenka neumíme, ale s malou pomocí paní knihovnice jsme všechno zvládli. Vše bylo velice zábavné, ale i poučné. Nakonec jsme si mohli prolistovat knížky, které nás zajímaly. Návštěva knihovny se nám líbila, proto jsme si další návštěvu domluvili hned na měsíc duben. Moooc se všichni těšíme!
3
Ve čtvrtek 13. března nás přišel navštívit příslušník Policie ČR. Měli jsme obrovskou výhodu, protože to byl tatínek naší Kristýnky Čadilové. Zpočátku jsme si povídali o tom, jak se máme chovat na ulici při jízdě na kole, skateboardu, koloběžce apod., co si máme před jízdou obléknout a v neposlední řadě jsme si zopakovali pravidla silničního provozu. Dále jsme si připomněli, jak se máme chovat, když nás osloví cizí osoba nebo když jsme sami doma a někdo na nás zazvoní. Bylo to velice důležité si vše oživit, protože se stáváme samostatnějšími
a nikdo nechce, aby se nám cokoliv stalo. Nejvíc nás ale zajímalo, co si pan policista přinesl v těch velikých černých taškách. Byla to celá policejní uniforma – chrániče, helma, plastový štít, obušek a neprůstřelná vesta. Vše jsme si mohli vyzkoušet. A nebyla to žádná legrace. Nakonec nás pan policista spoutal do opravdových pout, ale rozhodně to nebyl příjemný pocit. Setkání se nám moc líbilo, dozvěděli jsme se mnoho zajímavého a nového. Doufáme, že nás pan policista znovu navštíví, třeba i za doprovodu pejska.
Bylo období karnevalů. Ani 1. A nebyla výjimkou a uspořádala si malý karneval. Od rána se třída neplnila dětmi, nýbrž pohádkovými, ale i nepohádkovými bytostmi. A že byl výběr velice pestrý! V českém jazyce místo Honzíka, Evičky, Kačenky a Tomáška četli pirát, zlodějka, Hello Kitty a rytíř. V matematice nesčítali Páťa, Markétka, Matěj a Štěpánek, ale had, pirátka, fotbalista a šašek. No, a ve výtvarné výchově netvořili Kristýnka, Kryštůfek, Terezka a Deniska, ale kostlivec, vlk, Šípková Růženka a Včelka Mája. Ne, že bychom se celý den učili. Ke správnému karnevalu patří také zábava, a to pořádná! Vyrobili jsme si kouzelné brýle, nafoukli balónky a skvěle zatancovali!!! V pátek 7. března se konal karneval v 1. B. Děti si vyrobily kouzelné brýle, zatancovaly si v kostýmech, navštívily děti a paní učitelky ze školky a pak v družině tančily a mlsaly celé odpoledne.
Za informace a foto o dění v prvních třídách děkujeme paním učitelkám Procházkové a Ptáčkové.
4
Tak jako každý rok se lesní paseky u Semanína pokryly mléčně bílým závojem bledulí. Byly jich tisíce a rozkvetly o měsíc dříve, než tomu bylo v jiných letech. Děti z 2. tříd nasedly do vláčku a jely se na tu krásu podívat. A věřte, stálo to zato!
Děti ve školní družině strávily neobvyklé odpoledne. Přijel se za nimi podívat bývalý žák naší školy, vnuk paní vychovatelky Maňasové a možná příští velká hvězda showbusinessu Christopher. Hrál na kytaru, děti zpívaly a tancovaly na jeho internetový klip. A nakonec ho obehrály v kartách.
Děti ze školní družiny společně s paní vychovatelkou Maňasovou a paní učitelkou Škraňkovou besedovaly 10. 3. s paní Soudkovou v knihovně. Děti se zúčastnily soutěže o nejoblíbenější knihu a také si vybraly knihy pro domácí čtení.
5
Jak jsme se zmiňovali již v únorovém čísle, postoupilo několik žáků naší školy do okresního kola recitační soutěže Dětská scéna 2014. Žáky hodnotila porota sestavená z profesionálů v jazykovém a dramatickém oboru. V konkurenci recitátorů z 0. – III. kategorie nejvíce uspěla Anička Ingrová, která obsadila 3. místo s postupem do krajského kola, jež se uskuteční v dubnu v Pardubicích. Velmi pěkný výkon předvedl také František Vraspír, ale dosáhl „jen“ na Čestné uznání. Ani ostatní postupující z oblastního kola si rozhodně neudělali ostudu. Aničce přejeme hodně štěstí v krajském kole. Ve starších kategoriích děvčata nedosáhla na žádnou z postupových příček, přesto předvedla vyrovnané výkony. Velkým přínosem jsou rozborové semináře recitátorů s členy poroty. Odtud si mohou odnést ke svému projevu cenné poznatky a připomínky, na co si mají v příštích letech dát pozor nebo na čem mají ještě zapracovat. Všichni si zaslouží velikou pochvalu!
U kultury ještě zůstaneme. V únoru jsme přijali pozvání divadelního souboru DOMA (Docela Malé divadlo Svitavy) na hru Karla Čapka. Ta vypráví o světě, kterému technika přinesla zkázu civilizace, ale také o tom, že jedinou nadějí pro budoucnost je láska. Součástí divadelního představení bylo i vyprávění o cestě na Island, kterou celému souboru umožnilo pozvání do Reykjavíku na 98. „Světový kongres esperanta“. Z pohledu diváka: Vystoupení začalo krátkým povídáním a prezentací o Islandu, které kromě dvou členek divadla moderoval i náš bývalý učitel chemie Daniel Šrajbr. A jsme u představení. Ve hře se střídaly scény dialogu Karla Čapka s jeho přítelem se scénami jejich představ. Úvodní dialog všechny zaujal hlavně díky futuristickému nádechu snu Karla Čapka. Poté, co se děj přesunul do továrny, měli jsme možnost zhlédnout kvalitní herecké výkony jednoho z profesorů a Heleny. I přes rozsáhlost celého Čapkova R.U.R. vystihli herci ty nejzajímavější okamžiky. Továrna se původně jevila, alespoň ze strany profesora, jako idylický ráj. Ten se však proměnil v pekelnou základnu robotů, v níž byl profesor uvězněn. Pochmurný konec byl však zažehnán. Objevila se naděje na záchranu civilizace – láska. Ocenili jsme nejen herecké výkony všech, ale i efekty a celkové zpracování. Honza Plíhal a Ondra Beneš Děkujeme paní profesorce svitavského gymnázia - Radce Obloukové, která hru režírovala, a jejímu divadelnímu týmu za skutečně krásný kulturní zážitek. Je to důkaz toho, že za kulturou nemusíme pokaždé jezdit jinam do větších měst. 6
Na podzim i v zimě se naše škola obléká do nového kabátu, aby nás naladila na aktuální dobu. Na jaře tomu není jinak. Okna zdobí barevné kytičky, motýlci a sluníčka, na konci chodby (u jazykové učebny) se za plotem schovávají husy, které hlídá kočička a spousta barevných ptáčků. Tyto ptáčky můžete vidět i v jiné části chodby, kde jim společnost dělají ovečky. Ani v některých třídách není o jarní atmosféru nouze. A co u vás doma? Máte už jarní nebo přímo velikonoční výzdobu?
7
; Tentokrát jsme vybrali dvojčátka, která k nám přišla v loňském roce z Vietnamu.
Narodili se 1. února 2006. Nikolka svého brášku při narození předběhla.
Nikolka a Filípek Pham
Oblíbená barva Nikolka: Růžová Filípek: Zelená
Oblíbené jídlo Nikolka: Rajská omáčka Filípek: Rajská omáčka
Oblíbený předmět Nikolka: Matika Filípek: Výtvarka
Koníčky, záliby Nikolka: Výtvarka Filípek: Výtvarka
Co prásknu na druhého Nikolka: Dívá se na televizi Filípek: Je hodná
A co o nich napsali spolužáci? Andýsek: Filípek je dobrý kamarád. Kubík L.: Nikolka je chytrá a Fíla je můj kamarád. Daník: Jsou přátelský. Tom D.: Zvládají dobře těžké a složité úkoly. Filípek má zlaté jedničky. Kristýnka: Nikolka a Filípek jsou hodní a chtěla bych, aby se jim u nás líbilo. Andrejka: Jsou milí a umí jiné jazyky. Mikeš: Oba dva dobrý. Terezka Š.: Nikolka je moje nejlepší kamarádka a Filip je taky můj kamarád. Samík: Jsou to skvělí kamarádi. Barča: Jsou bezva kamarádi. Terezka S.: Jsou hodní. Kubík V.: Niki je malinká, ale chytrá. Fíla je rychlý počtář.
Slovo paní učitelky třídní: Nikolka a Filípek jsou velmi šikovné děti. První třídu absolvovali ve Vietnamu, takže se učili číst a psát úplně jiná písmena, než známe u nás. Přesto patří nejlepším žákům ve třídě. Však se také pečlivě každý den učí. Dokonce i o prázdninách. Obdivuji jejich píli a snahu. Nikolka krásně maluje a Filípek skvěle počítá. Oba jsou velice kamarádští a spolužáci je mají moc rádi.
8
Anička Kosinová z 6. třídy si připravila pár otázek pro svoji spolužačku z Mongolska AZZAYU LKHAMPUREVMU – ACEU. Acea je uzavřená dívka, která se moc neprojevuje, proto nás zajímalo, co na sebe prozradí. Kolik ti je let? 14 let. Kdy ses narodila? 20. srpna 2000. Ve kterém městě ses narodila? Narodila jsem se v městě Darkhan. V čem se liší život v Mongolsku od toho tady? Třeba v tom, že v létě je v Mongolsku +40°. Jak vypadal váš dům? Měl červenou střechu, tmavě modré dveře, čtyři pokoje + jídelnu a měl bílou fasádu. Měli jste nějaká zvířátko? Ano měli, kočku a psa. Jak se jmenuje tvoje maminka? Davka Lkhampurevma. A tatínek? Lhamaa Lkhampurevma. Máš nějaké sourozence? Ne, nemám.
Acea s Aničkou
Máte v Mongolsku nějaké svátky, které u nás nejsou? Letní a zimní svátky. Jak je to u vás se školní docházkou? Základní škola je 11 let. Jinak to je stejné jako tady v České republice. Kolik máte druhů předmětů? Asi 20 druhů předmětů, na každý předmět jiného učitele. Jak se liší hodnocení v Mongolsku a tady v České Republice? Hodnocení je tam písmenky abecedy.
Jak dlouho jsi žila v Mongolsku? 8 let. Jak dlouho žiješ tady? 6 let. Chutná ti tady jídlo? Ano, chutná. Je pro tebe rozdíl mezi českou a mongolskou kuchyní? Jaký? Ano je. Ale neumím to popsat. Slavíte v Mongolsku Velikonoce? Velikonoce u nás v Mongolsku neslavíme. 9
Jakým jazykem mluvíš doma? Doma mluvím mongolsky. Co tě baví? Kreslení. Které předměty jsou tvoje oblíbené? Výtvarná výchova, pracovní činnosti. Líbí se ti v České Republice? Ano, líbí. Žije se mi tu fajn. Líbí se ti u nás ve škole? Ano, líbí. Kde bys chtěla žít, až vyrosteš? No, tak napůl.
Jak jste se dočetli, Acea ráda kreslí. A že jí to opravdu jde, se můžete přesvědčit.
10
Četli jste knihu „Spící město“ od spisovatele Martina Vopěnky? Někteří čtrvrťáci ano, a tak jsme využili toho, že spisovatel přijel besedovat se studenty gymnázia, a domluvili jsme se, že se ho i my zeptáme na nějaké zajímavosti a popovídáme si s ním o jeho knihách. Zaujalo nás už samo téma – všichni rodiče v jeho knize usnuli a děti se o sebe musely postarat samy. Co všechno by se mohlo stát, když rodiče spí a děti jsou odkázány samy na sebe? Pan spisovatel nám, čtvrťákům a páťákům, předčítal ze své knihy, diskutoval s námi, ptal se a ptali jsme se hodně i my. Zajímalo nás, jak dlouho píše, co píše, kde bere inspiraci, co dělá ve volném čase, kolik má dětí, jestli sportuje. Překvapilo nás, že má rád vytrvalostní sporty, běhá na lyžích, účastní se maratónu, leze po horách, cestuje, navštívil Antarktidu a materiál na knihu sbíral třeba i v Argentině. Někteří z nás si jeho knihu i koupili a dostali do ní věnování. A abyste se o panu spisovateli dozvěděli něco i vy, vyzpovídaly ho pro vás naše redaktorky Kája a Kája z osmičky. Položily mu několik otázek a on jim ochotně odpovídal. Tak čtěte! Vystudoval jste fyziku, tak by nás zajímalo, jak jste se vlastně dostal k psaní knih? No, já jsem vlastně nikdy tak moc tu fyziku studovat nechtěl, ale to byla taková doba, že jsem si nemohl úplně vybrat. Byli jsme taková rodina, která moc nesouhlasila s komunistickým režimem, takže bych se nedostal na filozofickou fakultu, kde se studovala literatura. Ale protože můj tatínek byl a je slavný matematik, tak mě přemluvil na matematiku a fyziku. Já jsem ale chtěl vždy psát a vždycky jsem psal, a tak jsem se k tomu zase vrátil. Takže jste chtěl psát? Já jsem nejenom chtěl psát, ale já jsem taky psal hned, jak jsem se to naučil. Psal jsem básničky a taky malé povídky. Co vás motivuje ke psaní? Pro mě je to velké dobrodružství, protože píšu to, co se mi zrovna honí v hlavě. Sám objevuju cestou toho psaní nové světy, napadají mě nové myšlenky, které by mě jinak nenapadly.
Tedy já skutečně píšu taková témata, která jsou i pro mě nějakým způsobem zajímavá. Co byste chtěl knihami říct? O tom asi nemůže úplně rozhodnout autor, ale čtenáři. Když píšu, tak si uvědomuju, že by to mělo být napínavé, ale rozhodující je pro mě, abych já tu emoci prožil, a pak doufám, že to bude napínavé a zajímavé i pro čtenáře. O čem nejraději a nejčastěji píšete? Mám asi dost široký rozptyl. Teď jsem napsal trilogii pro mládež, ale předtím jsem psal romány pro dospělé. Po té trilogii jsem psal ještě svoje dětské vzpomínky z 60. let. Vždycky mě baví přesně to, co píšu právě teď. Teď zrovna pracuji na knize – Má nová planeta, která bude mít asi 600 - 700 stránek, takže bude rozsáhlá. Už mám tak půlku a je to takový velký příběh z daleké budoucnosti.
11
Jaké jsou vaše záliby kromě psaní? Hlavně sport a hory. Běhám taky dálkové běhy na lyžích a takové ty závody, jako je půlmaratón. Při sportu duševně odpočívám. Hrozně rád cestuji a dřív jsem cestoval i do jiných krajin. Byl jsem třeba v Antarktidě nebo ve vysokých horách. Příští rok se opět chystám vyrazit někam do Himalájí. Je na Zemi nějaké místo, kam byste se chtěl podívat? No, chtěl bych určitě do Tibetu, ale protože je pod čínskou okupací a není svobodný, tak bych raději do Ladaku, což je část Indie. Je to vysoko v horách, takže je to takový Tibet, který není okupován. Kde se vám nejvíce líbilo? Největší zážitek pro mě byla Antarktida, protože tam se turisticky ani nemůže, čili je to něco úplně nepředstavitelného, takže je to zážitek, ale takový nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byl, je Patagonie v Chile. Kterou ze svých knih máte nejraději? Na to se taky těžko odpovídá, protože já vždycky žiju tou, kterou zrovna píšu. Ty ostatní už jsou ve světě a od těch se musím odstřihnout. Ale díky tomu, že teď jezdím po besedách, ta tou se Spícím městem žiju déle, i když už je 3 roky dopsaná. Díky ní se také potkávám se svými čtenáři.
A četly Spící město vaše děti? To ony byly předlohou pro hlavní hrdiny, takže četly. Ale ne, když jsem ji psal, ale skutečně až jsem ji dopsal. Samy se v hlavních hrdinech našly a kupodivu k tomu neměly žádné připomínky. V zásadě se ztotožnily s tím, jak jsem je tam vylíčil. Váš otec byl ministrem školství. Změnil byste něco v současném školství? Mně se nezdá, že bych změnil, ale určitě bych posílil roli učitelů (i platově), protože sám vidím, když strávím ve škole na besedě 3 hodiny, že pak 2 dny nemůžu mluvit. Myslím si, že být učitelem je krásné povolání, a taky velmi náročné. Mělo by mít náležitou společenskou prestiž, to určitě. Ale jinak co se organizace týče, do toho tak nevidím, abych mohl navrhovat nějaké změny. Píšete raději pro děti, nebo pro dospělé? No musím říct, že romány pro děti mě hodně bavily, protože jsem tím zároveň trávil čas se svými dětmi a protože byly hlavními hrdiny. Pořád jsem si je představoval v těch situacích. Na druhou strany píšu jen témata, která mě baví. Je to sice těžké psát román, trvá to léta, ale zároveň jsem strašně rád za tvůrčí činnost, že nemusím sedět někde v kanceláři a dělat něco nudného. Největší štěstí je dělat povolání, které vás baví. Chtěl byste něco vzkázat žákům naší školy? Nějaké velké poselství asi ne, ale celkově bych řekl, že dětem docela věřím. Dospělí často děti podceňují. Mám zkušenosti z drsnějších končin, že děti jsou schopny zvládnout těžší situace, než si my dospělí myslíme, takže kdyby nastala situace jako ve Spícím městě, že by rodiče usnuli, věřím, že by se děti od určitého věku o sebe dokázaly postarat.
Panu Vopěnkovi moc děkujeme za besedu i za rozhovor, přejeme mnoho úspěchů a inspirace k psaní a příjemné cestování. Foto: p. uč. Chybová 12
Proč čteme knihy? Tínka, 2. B Andrejka, 2. B Protože je březen a v pondělí si ji Naučíme se číst. Pro radost. A aby ses něco naučil. máme donést.
Vojta, 1. B Abysme měli zábavu.
Honza D., 2. A Abychom se naučili stará slova a cizí slova.
Jakub K., 1. A Abychom se nenudili.
Kubík V., 2. B Abychom si přinesli něco do života.
Terezka S., 2. B Protože abychom se bavili.
Marek, 1. B Abysme se naučili číst.
Tom D., 2. B Abychom se něco naučili.
Eva, 1. A Abychom se naučili číst.
Jolanka, 1. B Abychom se o něčem dozvěděli.
Ondra, 2. B Čteme pro zábavu.
Kubík L., 2. B Abychom se naučili číst.
Terezka, 1. B Abysme toho hodně věděli.
Markéta, 1. A Abychom byli chytří.
Tonda, 2. A Katka S., 2. A Knihy se čtou proto, abysme byli Protože když jsou lidé staří a slepí, tak nás poprosí, abychom jim chytrý a nepropadávali ve třídách. to přečetli, a když nečteme pořádně, tak nebudou vědět, co se stane. Kryštof, 1. B Protože jsou hezké.
Štěpán P., 1. A Abychom zjišťovali nové věci.
Anetka, 1. B Abychom uměli číst.
Filip Š., 2. A Já čtu rád knihy, protože se naučím abecedu.
Tomáš, 1. A Abychom si pamatovali písmenka.
Petra, 2. A Abysme byli chytrý a uměli číst a abysme nekoktali.
Barunka, 2. B Knížky se čtou proto, abychom byli zdraví a poučení.
Andrýsek, 2. B Jirka, 2. A Abychom se něco naučili a Knihy čteme proto, abychom dobře uměli číst dětem pohádky. poslechli jsme si nějaký příběh.
Mikuláš, 2. B Abychom se něco naučili.
Kristýnka, 1. A Protože to dělá lidem radost.
Adámek, 2. B Abychom věděli, o čem to je.
Máťa K., 2. B Pro zajímavost.
Domča, 2. A Abychom věděli, kde je třeba d nebo p a pak abychom věděli, o čem to je.
Terezka Š., 2. B Protože je měsíc knihy.
Samík, 2. B Protože nás to baví!
Filípek, 2. B Pro radost.
Pája, 2. B Protože nám musí něco dát do života.
David Š., 2. A Čteme knihy, abysme se dozvěděli, co se stalo.
Honza H., 1. A Abychom mohli usnout.
Kristýnka, 2. B Abychom si procvičili čtení a pro různé dobrodružství.
Magdalena, 2. A Čteme knihy, abysme se dozvěděli nějaké nové slovo.
Lucka S., 2. A My čteme knihy, abysme byli chytří a věděli vše. 13
Žáci: 1) Jakou knížku bys doporučil (a) ostatním spolužákům? 2) Proč právě tuhle? Lea Kučerová, 8. A 1) Tak mně se líbí Bratrstvo od Johna Flanagana. 2) Doporučila bych ji ostatním, protože to zaujme hnedka od začátku a je to čtivé. Kuba Kočvara, 6. A 1) Jirkův vesmírný lov pokladů, Lovci mamutů. 2) Protože jsem to četl a protože to jsou výborné knížky. Ladislav Vašák, 6. A 1) Klub záhad. 2) Můžeš tam luštit lupou a je to hlavně krátké, takže se v tom vyznáš. Dominik Jansa, 6. A 1) Horory na dobrou noc od Horowitze. 2) Je to zajímavé, dobře hororové.
Učitelé: 1) Jaká byla vaše oblíbená knížka v dětství? 2) Jaká je vaše oblíbená knížka teď? p. uč. Macenauerová 1) V dětství Šťastný princ a jiné pohádky. 2) Teď asi nemám oblíbenou knížku, možná Kámen mudrců. Tahle se mi líbila.
Jirka Pilař, 6. A 1) Deník malého poseroutky. 2) Protože je to vtipné a zábavné. Nikola Valentovičová, 6. A 1) Strašidla po telefonu. 2) Je vtipná. Pavla Mařáková, 8. A 1) Deník malého poseroutky. 2) A protože je zábavná. Dominik Pilař, 6. A 1) Tak to nevím, možná Malý princ. 2) ???? Míša Hotařová, 6. A 1)Deník malého poseroutky. 2) Je to srandovní a myslím, že by to mohlo ostatní bavit. p. uč. Chybová 1) Dětství si teď nevybavím. 2) Teď čtu Přemyslovská epopej. p. uč. Dagmar Průšková 1) Jako úplně malá jsem měla ráda Honzíkovu cestu a z Deníku kocoura Modroočka. 2) A teď trilogie Milénium.
Na 28. březen připadá Den učitelů. Abychom zjistili, jaký by podle našich žáků měl být učitel, zeptaly se Kája Nespěšná a Kíťa Kösslerová 65 žáků naší školy (z 1. i 2. stupně) na to, jaké vlastnosti by podle nich měl mít správný učitel. Dopadlo to takto: 35 žáků odpovědělo hodný, 16 žáků - zábavný, 12 žáků - přísný, 8 žáků - chytrý, 6 žáků - spravedlivý, 4 žáci - sympatický, 2 žáci odpověděli přátelský, klidný, hezký a musí mít respekt a jednou padly tyto vlastnosti - nápaditý, chápavý, spolehlivý, volnější, důvěryhodný, důrazný, laskavý, milý, cool, inteligentní, shovívavý, normální, aby nedával poznámky, aby neučil, aby nedával písemky. A když se redaktorky zeptaly, koho by vlastnosti, které odpověděli, nejvíce vystihovali, nejčastěji byla zmiňována tato jména: uč. Andresová, p. uč. Žilka, p. uč. Pulkrábková, p. uč. Luňáček, p. uč. Stavělová, p. uč. Sirková, p. uč. Chybová, p. uč. Rusková, p. uč. Vašáková a p. uč. Macenauerová.
14
Zamyšlení deváťáků nad tím – Co je to život? – je pokračováním ankety prvňáčků a druháčků, které se nám do únorového vydání našeho časopisu už nevešlo. Nyní máte příležitost si přečíst, co si o životě myslí nebo jak život vnímají naši nejstarší. Když se řekne život, většina lidí si představí živou bytost, která prostě žije. Já si pod tímto slovem představím duši, která lidské tělo ovládá, říká mu, co má dělat, tvoří jeho osobnost a dělá nejenom lidi, ale i zvířata těmi, jakými opravdu jsou. Bohužel většina lidí se neřídí vlastní duší. Svět by byl určitě lepší, kdyby si každý uvědomoval sám sebe, a tudíž i ostatní. Teprve potom by se dalo říkat tomu procesu, jímž postupujeme - ŽIVOT. Artur Pohorský Život bych popsal jako krátký časový úsek mezi narozením a smrtí. Život nám darují rodiče, vychovávají nás a učí nás novým věcem, které budeme v budoucnu potřebovat. Každý by měl mít právo žít ten svůj podle sebe (to ale neznamená, že to tak vždy je). Život bych přirovnal ke kusu papíru a naši rodiče nám do ruky vložili tužku se slovy: „Nakresli si svoji budoucnost.“ Když tohle všechno shrnu, život je dar, který dostaneme jen jednou, ale můžeme ho rozdat mnohokrát. Roman Vykoukal Kdo ví, zda je život směska náhod, nebo pečlivě nařádkovaný osud. Na tuhle otázku snad ani nejde odpovědět. Ovládá nás někdo „ze shora“, nebo každou vteřinu našeho života prožíváme různě díky našim rozhodnutím? Vždy, když se nad tímhle zamyslím, mám zvláštní pocit. Takový pocit bezmoci. Všechny naše zážitky, vzpomínky a vztahy mohou být už předem dané… Ale i kdyby to tak bylo, život si musíme užívat, trávit ho s našimi blízkými a nezahazovat se zbytečnostmi. Mým snem je, abych si na smrtelné posteli mohla říct, že nelituju žádného rozhodnutí v mém životě. Lucka Mrázová Život je dar, kterého bychom si měli vážit, protože je celkem krátký. Pro někoho je důležité užít si ho naplno a pro někoho je cílem být úspěšný. Život nás pořád překvapuje – ať už v dobrém, nebo v horším. Slovo život je obsáhlé, napadá mě život s rodinou, život osamělý, život krátký, dlouhý,… nevím. Pro mě má ale jeden pravý význam – je to dar. A nechci ani pomyslet, jaké by to bylo nežít! Aneta Faltysová
Život je podle mého názoru šance změnit svět k lepšímu. Tím myslím např. svět bez válek, záchranu přírody atd. Ale hlavně bychom měli zažít ty nezapomenutelné chvíle, jako jsou první lásky, první den ve škole, konec školy (tím nemyslím, že škola vybuchne nebo se zbourá), první den v práci a mnohem více. Život je od toho, abychom dělali věci, které nás baví, a abychom si ho užili tak naplno. Patrik Kratochvíla Život je dar, zázrak, ale i prokletí a utrpení. Život je něco neuvěřitelného, jak z neživé věci dokáže vzniknout něco tak úžasného a složitého, jako je člověk, pes, květina,… Život každý vnímá jinak. Kdo má vše, co potřebuje, užívá si každé chvilky. Ten, kdo nemá nic (ani svobodu), si jen přeje, aby takový hrozný život nemusel déle žít. Každý si zaslouží svobodný život a možnost zvolit si, jak ho bude žít. Život je zároveň cesta – cesta k poznání, dokonalosti, osvícení, ... Ale každá cesta někde končí a ta životní končí smrtí. Ale kdo ví? Třeba nás po smrti čeká život, který si zasloužíme dle našich skutků zde na Zemi. Honza Plíhal Život je jen nějaká neurčitá doba, během které zažíváme radostné chvíle, zklamání, lásku, pláč, možnost být rodičem, mít rodinu a spoustu dalších věcí. Pokud chceme mít spokojený život, tak se musíme snažit, protože život je takový, jaký si ho uděláme. A je jen náš a nikoho jiného! Lucka Klusáková Život je dar od Boha. Někdo si myslí, že po konci života, může být další život. Já v to osobně také věřím. Nesnáším lidi, kteří si neváží života tak, jak by měli, pokouší se o sebevraždu, fetují apod. Když už . dal Bůh šanci žít, měli by toho využít. Je to jim největší dar, co existuje. Život je cesta k začátku nového příběhu, který se odehrává na Zemi. A Zem je jedinou planetou, která není pojmenována po bohu. Je to náhoda, či ne? Vojta Sajdl 15
V tomto čísle Sokolovského koktejlu se podíváme do Paříže, hlavního města Francie. Paříž je velice krásná a každý by ji měl za svůj život navštívit. Jde o město plné památek, muzeí, romantiky a spousty dalších zajímavých věcí. Eiffelova věž je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížskou dominantou. Byla postavena v letech 1887 - 1889. Do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler Building, byla s výškou 300 metrů nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížané hrdí. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Vítězný oblouk byl vybudován v letech 1806 - 1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle (dříve Place de l'Étoile) na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Uvnitř stavby je malé muzeum zaměřené na historii objektu. Každý rok u oblouku bývá ukončen cyklistický závod Tour de France. K památníku dojdete podzemní chodbou. Na jeho střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa. Disneyland - je nejznámější a nejnavštěvovanější zábavní park v Paříži. Celý park se dělí na čtyři části: Fantasyland, Frontierland, Adventureland a Discoveryland. Zámek ve Versailles - zámek ve městě Versailles u Paříže, které vzniklo v době vrcholu královské moci ve Francii, a symbol absolutistické monarchie. V roce 1979 byl zámek s parkem zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Samotný zámek má tyto části: vlevo Jižní křídlo, ve středu Královské nádvoří, vpravo Severní křídlo, úplně vpravo Opera, za Královským nádvořím Mramové nádvoří, obklopené jádrem zámku, které končí Zrcadlovým sálem. Louvre - je muzeum v Paříži, které patří k největším muzeím na světě. Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji založil František I. a dále Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha. Až za Francouzské revoluce roku 1793 bylo v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských zámcích, kostelech a klášterech. Po různých vítězných bitvách, kdy francouzská vojska přinášela z jiných zemí válečnou kořist, se stal Louvre významným evropským i světovým muzeem.
16
Yorkšírský teriér je plemeno psa malého vzrůstu řadící se mezi teriéry, které pochází ze Spojeného království. Chová se jako společenské plemeno. Je vhodný pro rodiny s dětmi. Hodí se do panelového domu.
Historie Původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu, a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire malého robustního psíka, který uměl chytat krysy a potkany a příležitostně ulovil i králíka. Na vzniku yorkšírského teriéra se patrně podíleli nízkonozí skotští teriéři. O jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Původní poslání yorkšírského teriéra nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do šachet a v přádelnách působil jako krysař. Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z pracovního ve společenského psa se udál koncem 19. století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na počátku šedesátých let 20. století a dodnes se těší stále rostoucí oblibě. Do svazu Kennel Club bylo toto plemeno poprvé zapsáno v roce 1886.
a odtažitě, ale svého pána miluje nadevše a je nervózní, když je bez něho. Je to oddaný psík, který ochotně a rád doprovází svého majitele všude, kam se hne. Spokojí se i s nošením v košíku nebo speciální tašce, hlavně že může být nablízku svému člověku. Yorkšírský teriér rozhodně nepatří mezi zrovna nejposlušnější. Tento malý psík je velice tvrdohlavý, proto musí být jeho výchova pečlivá a důsledná. Přestože patří mezi nejmenší psí plemena světa, miluje pohyb a dovádění, a proto je i vhodným účastníkem závodů agility a jiných psích sportů. Pravidelný pohyb je pro toto plemeno velmi důležité už jen proto, že má sklon k tloustnutí. Yorkšírský teriér je poměrně robustním a odolným plemenem, které není nijak přecitlivělé ani přehnaně náchylné k onemocněním. Údržba srsti je velice náročná. Krásná lesklá srst sahající až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů, je výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho majitele. Základem péče o srst je pravidelné pročesávání a kartáčování. K dosažení co největší délky je třeba srst psa balíčkovat. Sportujícímu psovi je vhodné srst stříhat.
Charakteristika a péče Živý výraz očí tohoto malého psíka vypovídá mnoho o jeho povaze. I přes svůj malý vzrůst a nevinný vzhled je to velice ostrý, živý, odvážný a vždy ostražitý pes, který velice rád štěká. K neznámým lidem se chová poněkud nedůvěřivě Článek od Barči Bouškové a obrázek od Kíti Kösslerové.
Zdroje:text:http://cs.wikipedia.org/wiki/Jork%C5%A 1%C3%ADrsk%C3%BD_teri%C3%A9r obrázky: http://www.jork- FotoReportage.jpg,
17
Během jarních prázdnin (7. února - 23. února) se konaly v ruském Soči XXII. zimní olympijské hry. Stala se nejdražší a pro Česko nejúspěšnější olympiádou v historii. Většina Čechů si určitě nenechala ujít napínavé závody našich skvělých biatlonistů, rychlobruslařů, snowboardistů, lyžařů nebo hokejové zápasy. Kdo olympiádu sledoval, jistě ví, že při vyhlašování dvakrát zazněla česká hymna a mnohokrát se čeští sportovci postavili na stupně vítězů. Abychom byli konkrétnější:
ZLATO - Martina Sáblíková – rychlobruslení (5 000 m) Eva Samková – snowboardcross STŘÍBRO – Ondra Moravec-biatlon (stíhací závod) Gabriela Soukalová-biatlon (hromadný start) Gabriela Soukalová, Vernika Vítková, Ondřej Moravec, Jaroslav Soukup – biatlon (smíšená štafeta) Martina Sáblíková-rychlobruslení (3 000 m) BRONZ - Jaroslav Soukup – biatlon (sprint) Ondra Moravec – biatlon (hromadný start) Mezi výborné, ale bohužel „bezmedailové“ výsledky patří také dvě 4. místa Gabriely Soukalové, jedno 5., jedno 7. a jedno 9. místo Ondřeje Banka a 4. místo Šárky Pančochové. Díky osmi medailím se dostala Česká republika v celkovém vyhodnocení na 15. místo z 88 zúčastněných zemí. Na 1. místě skončil letošní hostitel, tedy Rusko - s 36 medailemi. O deset medailí méně získalo Norsko a o jednu méně než Norsko měla Kanada.
A pár informací o „zlaté“ Evě Samkové o česká snowboardistka, o narodila se ve Vrchlabí 28. dubna 1993, o přezdívka: Krůta, o výška 170 cm a váha 55 kg, o sportovní klub: Dukla Praha, o disciplína: snowboardcross, o debut: 2010, o záliby: saxofon, bicí, jízda na koni, surfing, o celkem má 33 medailí. Osobní příběh: S lyžováním začala ve věku dvou let a v sedmi letech přešla na snowboard. Závodně se snowboardingu věnuje od 10 let. Nejdříve se věnovala freestyle snowboardingu. Po zlomenině nohy a ruky přešla k snowboardcrossu, kterému se věnuje od roku 2008. Zajímavosti: Nosí namalovaný knírek. Jednak ho má pro štěstí a pak sama říká, že se s ním cítí mužněji, a potom tak i jede. Je to její poznávací znamení. o Na helmě měla vlčí malbu a na prkně beránčí - takový symbol rovnováhy. Vlci na helmě by měli honit ovečku na prkně. Vlky na přilbu jí namalovala její kamarádka. Zdroje obrázků:http://g.denik.cz/1/53/ctk-soci-rychlobrusleni-sablikova-201402190782201_denik-380.jpg, http://g.denik.cz/1/c5/ctk-soci-biatlon-201402201024401_denik-1024.jpg, http://www.tuzka.eu/wp-content/uploads/2014/02/samkova-knirek.jpg,
Informace o olympiádě dali dohromady Tomáš Konůpka z 9. tř. a Filip Vykopal z 6. tř. 18
Přiřaď anglické výrazy k českým.
19
Ani tentokrát nepřijdete o pravidelný příspěvek Iva z 6. třídy. Přichází s recenzí další počítačové hry.
Metro Last light http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg
Pokračování úspěšného metra 2033. Opět se vžijeme do role Arťoma, který je o 20 let starší. Arťom v minulém díle odpálil rakety, kterými zahubil skoro celou rasu tzv. temných ano, ta stvoření, která byla určena pro záchranu lidstva. Jednoho dne je Arťom povolán, aby s odstřelovačkou Annou zahubil posledního temného. Jeho přítel Chán ale říká, že on může být jediný, který dokáže s temnými mluvit, a tak ho Arťom moc zabít nechce. Vydává se s Annou na povrch, ale temný uteče a Arťom je zajat rudými. Posléze uteče se svým novým přítelem Pavlem, kterého následně unesou. Arťom ho zachrání, ale Pavel ho zradí a Arťom je mučen. Poté unikne a jde hledat temného, což je vaším hlavním úkolem. Hru můžete projít dvěma způsoby - buď potichu, nebo nahlas. To se projeví na konci hry. Ke konci najdete temného, najdete Pavla, a buď se mu pomstíte, nebo ho necháte. To si temný zapamatuje a podle vašich skutků bude buď dobrý, nebo špatný. Konec ten vám ale neřeknu, přišli byste o spoustu zábavy. Hra je graficky výborná, umělá inteligence skvělá a celkově tak dobrých her se už moc nevidí. Za mě 10/10. Zdroj: www.doupě.cz
Na březnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Šéfredaktorka: Karolína Hynková Členové redakční rady: Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Denisa Nováková, Martina Drápelová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Kateřina Procházková, Zuzana Ptáčková, Monika Škraňková, Anička Kosinová, Tomáš Konůpka, Petra Janků
DĚKUJEME!!!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/ 20
