.
Beseda o komiksech V pondělí 16.3.2015 jsme se komiksu, doplnit text k my z 6.A vydali do Městské obrázkům nebo vymyslet konec knihovny v Tišnově na besedu o příběhu. O komiksech jsme se komiksech. Rozdělili jsme se do dozvěděli spoustu věcí, které skupinek a poslouchali výklad jsme ani netušili (např. historii a pana Vydry. Poté jsme od něj vznik komiksů, jak se vytvářejí dostávali různé zábavné úkoly, komiksy nebo že komiks kde jsme doplňovali text, nevytváří jenom jeden člověk, domýšleli příběh a vymýšleli ale celý tým, který má konec příběhu. U úkolů byla rozdělenou práci, a další sranda a také jsme zjistili, že informace. Beseda se nám moc není lehké vymyslet konec líbila. Simona Babáčková, Nikol Hálová, Terka Šimečková 6.A
Vida 17.3 jela naše třída 6. A už podruhé do Vida centra. Vida je zábavní centrum pro děti i dospělé. Má 5000m2 plné zábavy a pokusů, které si můžete zkusit. Ve Vida je vyhrazený čas science show. Pro nejmenší je tam dopravní hřiště se semafory a přechody, prolézačka se skluzavkou, balonky atd. Ostatní děti a dospělí si mohou vyzkoušet odpálit vodíkovou raketu, stát se
rosničkou, projet se na kole, které je na laně, zmrazit vlastní stín, zažít zemětřesení, rozpoutat tornádo, projet se tobogánem nebo přijít na kloub Bermudskému trojúhelníku. Toto všechno, ale možná i více můžete zažít ve Vida centru v Brně u výstaviště, Křižíkova 12. Všem se nám tam moc líbilo a doufáme, že se tam třeba ještě někdy podíváme. Adéla Mecová, Zuzana Landori A. Mecová, Z. Landori 6
Jazyková přehlídka Již poněkolikáté naše škola pořádala Přehlídku jazykových dovedností. Konala se 26. dubna. Tentokrát byla zahájena netradičně, a to předáváním diplomů žákům, kteří úspěšně absolvovali zkoušku Cambridge. Diplomy studentům předala zástupkyně Jazykové školy P.A.R.K. Následně začal připravovaný program. Měli jsme možnost
zhlédnout divadelní, recitační i pěvecká vystoupení v českém, ruském, německém a anglickém jazyce v podání žáků 1. i 2. stupně a dramatického kroužku. Celý program zakončila žákovská školní kapela pod vedením pana učitele Vrtěla. Anna Bracková 9.B
Rozhovor Rozhovor s paní Marií Kapellovou – pamětnicí 2. světové války Kolik Vám bylo a kde jste bydlela v době druhé světové války? Když začala válka, tak jsem vyšla ze školy, bylo mi patnáct a bydlela jsem ve Vohančicích. Jak jste prožívala válku? Válka byla plná omezení. Žádné vaše mládí. Vůbec nepřipadalo v úvahu, že bychom se účastnili diskoték nebo jiných radovánek mládí. Za války jsem byla na diskotéce jen jednou - na Skaličce. Tam se mládež, teda spíš ti odvážní, občas scházeli při harmonice. Zazpívali jsme si tam, zatancovali, ale víte, jaká to byla dálka? Z Vohančic do Skaličky a nazpátek? Šli jsme tam, zůstali jsme asi hodinu, dvě, a potom jsme šli zase nazpátek. To byly celý radovánky našich dob. Byl to život. Tak jak jsme měli možnost, tak jsme žili. Co se dělo v místě Vašeho bydliště a okolí? Nic podstatného a taky jsme se z domu moc často nevzdalovali. Začali se toulat utečenci z těch různých táborů a člověk neměl moc důvěru vzdalovat se od domu. Nebylo úplně bezpečno. Taky jsme měli ve sklepě domu skrýš. Když se ke konci začaly hnát celé kolony vojáků, snažily se nechodit hlavními cestami, ale volily ty vedlejší. Když někdo zaklepal, tak jsme utíkaly do skrýše, my holky teda, tam jsme z vrchu naházely nějaké smetí a slyšely jsme, jak ti lidé chodí okolo a ptají se: „ Měli jste tady děvčata?“ Někteří samozřejmě mluvili česky. „Teď tady nejsou.“ A my byly v tom úkrytu schované. Jaký byl pro Vás nejhorší moment války? Na konci války létali hloubkoví letci tak nízko, až drnčelo sklo v oknech, takže jsme se schovávali strachy. Taky se mi několikrát stalo, že jsem byla na poli a letěli hloubkoví letci, a i když nemířili na jednoho konkrétního člověka, radši jsem vždy utekla, než abych byla
terč. Naopak Američané létali tak vysoko, že byl slyšet jen vzdálený bzukot. Když se člověk podíval, celé nebe bylo poseto letadly. Pamatujete si, kdy už jste poznali, že se blíží konec? Jak jsme to poznali? Už bylo slyšet o partyzánech. Lidé sdělovali jeden druhému informace, kde byli nebo kde je viděli. Taky byl vždycky velký shon, když někdo poslouchal rádio, protože to bylo zakázané a velmi tvrdě trestané, tak se to dělalo potají. Jak si pamatujete konec války a osvobození? Když Němci táhli, tak vždycky k večeru přišli a hledali nocleh. Kde byly stodoly, tam byli na noc umístění. Vždy tam přespali tu noc, nebo si den odpočinuli a zase táhli dál. Přišla Rudá armáda i do Vohančic? Ano, přišli. Oni vjížděli do těch vesnic i na takovou kontrolu nebo tak nějak. A to víte, že po té německé nadvládě se přátelsky vítali Rusové jako osvoboditelé. A osvobodili vás tady i Rusové, nebo jen Rumuni? Ano, byli tady i Rusové. Oni k nám dost chodili, protože tatínek, coby zajatec v Rusku z první světové války se tam naučil rusky a nezapomněl. Tak se s nimi dokázal domluvit a oni k nám chodili, protože zase slyšeli ten svůj mateřský jazyk. Anna Bracková, Pavlína Kubátová 9.B
Anketa 1. otázka - Kdy začala a kdy skončila 2. světová válka? 2. otázka - Jaké oblečení měli vězni v koncentračních táborech? 3. otázka - Jaký koncentrační tábor znáš v ČR? 4. otázka - Co to je holocaust? 5. otázka - Kolik lidí zemřelo v 2. světové válce? 6.A Jakub Chladil 1.1935-1945. 2. Pruhované a hvězdu Jude. 3. Terezín. 4. Vyvražďování Židů. 5. 50 000 000. 7.A Viktorie Veselá 1.1939-1945. 2. Pruhované s hvězdou Jude. 3. Terezín. 4. Vyvražďování Židů. 5. 60 000 000. 8.B Michal Pánek 1.1939-1945. 2. Pruhované. 3. Terezín. 4. Vyvražďování Židů. 5. Hodně. 9.B Štěpán Fabula 1.1939-1945. 2. Pruhované. 3. Terezín. 4. Vyvražďování Židů. 5. 50 000 000.
Osobnosti Tišnovska Božena Škrabálková (12.1. 1923 Modřice u Brna - 10.4. 1945 Mauthausen) Boženka Škrabálkova se narodila v Modřicích u Brna. Její rodina se odstěhovala už v r. 1931 do Rakouska za prací. Její otec byl odborník na provoz cukrovarů. Boženka chodila dva roky do obecné školy a od svých deseti let na gymnázium v Linci. Své spolužáky předčila nejen prospěchem, ale i svým talentem. Navštěvovala tady i soukromé hodiny klavíru a tance. V roce 1941 se rodina vrací na Tišnovsko, protože maminka Boženky pocházela z Předklášteří. Nakonec Škrabálkovi bydlí v Lomničce v domě č. 8. Boženka chtěla svůj talent uplatnit maturitou na českém gymnáziu, ale to už nebylo možné. Jako únik totálnímu nasazení nastoupila na tišnovský pracovní úřad, protože velmi dobře ovládala kancelářské práce a hovořila dokonale německy. Brzy si také získala důvěru německých úředníků. Netrvala dlouho a přes svého bratrance Miroše Habrovce se zapojuje do odbojové činnosti. Pro uprchlíky z Vídně, kteří se skrývali na Skaličce, opatřovala tajně pracovní knížky. Knížky byly pravé, jen uvedená jména a pracovní zařazení smyšlená. Z těchto chlapců se později utvořila česká partyzánská jednotka – III. úderná rota. Koncem roku 1944 Boženku postihlo hned několik tragédií. Na nemoc umírá její tatínek, 5. října je na útěku zastřelen její bratranec Miroš Habrovec.
V lednu a únoru 1945 se díky českým spolupracovníkům gestapa, kteří pracují na Tišnovsku, začíná uzavírat kruh kolem Boženky. Když byla varována, že se o ní začíná mluvit na brněnském gestapu, rozhodne se odjet ke svým příbuzným na sever Čech a tam se skrýt. Ale zdrží ji únorové události, které začaly zastřelením osmnáctileté Zdeny Vlčkové. 23. února před svým odjezdem chtěla zajít ještě na pracovní úřad a zahladit stopy po své ilegální činnosti. Zde ale byla zatčena brněnským gestapem. Více než měsíc byla vězněna v Brně a poté byla poslána zpět do kraje dětství, i když tuto cestu by raději nepodnikla. Spolu s ní 8. dubna transportem KL3 míří do Mauthausenu více než dvě stovky mužů a žen. Boženka mezi nimi v nákladních vagonech poznává spoustu známých lidí. 9. dubna vlak přijíždí do stanice Mauthausen a všichni jdou pěšky přes les směrem ke koncentračnímu táboru. Po noci, kterou musela s ostatními v přeplněném koncentračním táboře strávit v táborové umývárně, jsou nejprve muži a po nich i ženy nahnáni do plynové komory a 10. dubna zavražděni. Za účast v odboji jí byl v r. 1947 udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939. David Malík 7.A
Den Země Na naší škole se letos opět konal Den Země. Protože právě na toto období připadlo 70. výročí konce 2. světové války, rozhodli jsme se tentokrát navštívit místa spojená s válečnými událostmi v našem kraji. V pondělí 20.4. si třídy druhého stupně „rozebraly“ své mladší spolužáky ze 4. a 5. ročníku a pěšky, vlakem nebo autobusem vyrazily na různá místa na Tišnovsku. Na některé z dětí čekali pamětníci nebo znalci místních válečných událostí, jinde role průvodců zastaly samy starší děti za pomoci učitelů. Jedna skupina osmáků se spolu s páťáky ocitla u partyzánského památníku ve Skaličce, aby si připomněli prostřednictvím poutavého vyprávění pamětníka pana Krapky tragédii, která se tam odehrála v únoru 1945. Němci tehdy postříleli nebo pozatýkali naše a sovětské partyzány ukrývající se v okolních lesích, ale i jejich pomocníky ze Skaličky a okolí. Další skupina dětí – opět spojené 8. a 5. třídy – zamířila do Šerkovic k hájence. Tam na ně čekal dr. Zacpal z Podhoráckého muzea a vylíčil jim tragédii, která se zde před 70 lety odehrála. Tehdy byla vyzrazena předem dohodnutá schůzka partyzánů z oddílu Jermak a 3. úderné roty ze Skaličky, která se měla konat právě v šerkovické hájence, a Němci opět zabíjeli a zatýkali. Mnozí ze zatčených skončili svůj život v plynové komoře koncentračního tábora Mauthausen stejně jako Boženka Škrabálková. Její pomník u sokolovny navštívili žáci 6. ročníků v rámci mapování míst spjatých s válkou v Tišnově. Zastavili se u stolpersteinů věnovaných památce tišnovských Židů i u pomníku obětem obou světových válek na náměstí 28. října. Při této příležitosti děti zavítaly také do Podhoráckého muzea v Předklášteří a se zájmem si prohlédly výstavu o konci války na Tišnovsku doprovázenou opět výkladem dr. Zacpala. Obě třídy čtvrťáků v doprovodu žáků 9. B a sedmáků se vydaly po stopách drážky, která vedla k tunelům u Dolních Louček, Lubného a Níhova, kde za války existovala německá továrna na výrobu stíhaček Messerschmitt Diana. V krajině děti nacházely pozůstatky
nejrůznějších staveb, ať už náspy samotné úzkorozchodné železnice, nebo základy baráků, v nichž bydleli dělníci a které sloužily jako sklady nebo dílny pro Dianu. Bylo to pátrání velmi dobrodružné, protože řadu staveb nelítostně pohlcuje příroda a také proto, že někde místo lávky byl jen brod přes potok .... Žáci 9.A zamířili na pole pod Tišnovem, kde se v dubnu 1945 zřítil americký bombardér. Došli k pomníčku nedaleko současného sídla hasičů, který tuto událost připomíná. Mohli porovnat současnou podobu těchto míst se záběry, které předtím viděli v dokumentárním filmu. Den Země jsme zakončili o pár dnů později ve škole. Při projektových hodinách žáci převedli svoje zážitky i znalosti do „papírové“ podoby – vytvořili za pomoci dobových fotografií i vlastních fotek ze současnosti zdařilé a velmi nápadité plakáty o jednotlivých místech a válečných událostech. Plakáty budou na stěnách školních chodeb k dispozici všem ostatním zájemcům o toto období naší historie. Děti si uvědomily, že 2. světová válka se neodehrávala jen na vzdálených válečných frontách, ale že se týkala také míst, kde dnes žijí a kde žili jejich předkové. Velký dík patří všem dospělým, kteří je při poznávání válečné minulosti našeho kraje rádi provázeli. A také tvůrcům poučné a zajímavé putovní výstavy o 3. úderné rotě připravené obcí Skalička, kterou jsme měli celý týden k dispozici přímo v naší škole. Pochvala samozřejmě náleží i všem zvídavým dětem. Mgr. Dagmar Zacpalová
Magda doporučuje Karel Plíhal Navštívila jsem koncert Karla Plíhala v Divadle Bolka Polívky v Brně. Byl to úžasný zážitek a všem vám doporučuji poslechnout si alespoň jednu jeho písničku. Karel Plíhal je český kytarista, zpěvák a skladatel. Narodil se v Přerově 23. srpna 1958. Žánry, které hraje, jsou folk a jazz. V roce 2006 vydal výběr svých básní „Jako cool v potě“. Ilustrace vytvořil Miroslav Barták. Cenu Anděl získal za zatím poslední vydané album „Vzduchoprázdniny“, které vyšly v roce 2012 v kategorii Folk & Country. Připravila jsem si pár jeho básní: Schwarzeneggerova ukolébavka pro děti Děti, které nestíhají, uspím svojí pěstí, Hají!!! Tuleň Máme doma tuleně, kterej hraje na bicí. Přikreju ho krabicí, bude to znít tlumeně… Rukavice Našel jsem já na ulici sedmiprstou rukavici. Je to smůla, Boží trest, když mám prstů jenom šest… Magda Hutařová
Zábava VTIPY Přijde ožralý chlap domů a manželka mu postaví židli před oči. Manželka se ho po chvíli zeptá: ,,Kolik vidíš židlí?" A manžel na to ožrale odpoví: ,,A v jaký řadě?" ,,Ale já nebyl až tak ožralý!" "Ne?" povídá manželka. Hodil jsi s mým křečkem o zem a křičel jsi:,,Pikaču, volím si tebe!" Potom jsi hodinu řval ve skříni, že vchod do Narnie nefunguje. Před barákem jsi křičel na mé auto:,,Optime, já vím, že jsi to ty. Transformuj se!" Potom jsi vypouštěl bazén s tím, že hledáš Nema a když ses vracel domů, skočil jsi po bezdomovci a křičel:,,Brumbále, ty žiješ!"
