Beseda o Nepálu Ve čtvrtek 15. 10. 2015 se uskutečnila na naší škole beseda s panem Paličkou, který se s žáky druhého stupně podělil o své zážitky z Nepálu. Pan Por. Bc. Dalibor Palička, zdravotník a profesionální hasič Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, byl na jaře 2015 jediným zástupcem Moravskoslezského kraje, který se spolu s ostatními lékaři a zdravotníky z Prahy a Brna podílel na humanitární pomoci v Nepálu poté, co tuto asijskou zemi postihlo několikanásobné silné zemětřesení (konec dubna 2015). Celý tým zdravotníků se po dobu jednoho měsíce snažil pomoci všem postiženým obyvatelům a poskytoval jim zdravotní péči a ošetření. Pan Palička si pro setkání s našimi žáky připravil velice poutavou prezentaci s množstvím zajímavých fotografií. I díky prezentaci se naši žáci dozvěděli, jak probíhají záchranářské práce a humanitární pomoc v praxi a také se dozvěděli spoustu informací o zemi, která je pro nás velmi vzdálená a exotická. Panu Paličkovi mockrát děkujeme za návštěvu a budeme se těšit na další setkání.
Mgr. Jan Číhal
1
Projekt Rodilí mluvčí do škol 2015-16 Ve školním roce 2015/2016 jsme navázali na úspěšný projekt Rodilí mluvčí do škol. Za podpory ÚMOb Ostrava-Jih a ve spolupráci s partnerskou jazykovou školou Hello působí v hodinách anglického jazyka každý pátek rodilý mluvčí, Mr. Christos Panagopoulos. Do výuky s rodilým mluvčím se zapojí třídy 3.A, 3.B, 5.A, 6.A, 6.B, 7.A, 8.A, 8.B, 9.A, 9.B. Bc. Pavlína Palarczyková
2
Píšeme dopisy pohádkovým postavám Milá Liso, jak se má celá tvoje rodinka? Co Bart, je pořád ve škole takový rošťák? A Homer? Pořád pracuje, nebo ho už pan Burns vyhodil za pozdní příchody a za spaní v práci? Jak se má Marge? Asi jenom pere, vaří, utírá prach, že ano? Maggie se má asi nejlépe, protože je ještě dítě a nemusí nic dělat. A co ty, Liso? Jak se máš ty? Co je nového ve škole? Vsadím se, že máš samá áčka a doma si čteš nebo pomáháš Marge s úklidem. Našla sis nějaké kamarádky? Já jsem právě ve škole a máme češtinu, potom máme tělocvik, který mám moc ráda. Těším se, až se my dvě uvidíme a popovídáme si. Zdraví tě Karolína Neuwirthová, 6.A Ahoj Barte! Píšu Ti dopis o tom, jak jsem byl ve Springfieldu. Viděl jsem tvoji školu, dům i kostel. Vím, že se ti do kostela nechce chodit, tak ti o něm psát nebudu. Vím, že děláš lumpárny ve škole, Lisa hraje ráda na saxofon, Marge uklízí a Homer pije pivo. Znám tě, určitě teď ve škole předstíráš, že tě bolí břicho, abys nemusel psát písemku. Zatím čau, zase ti brzy napíšu. Radim Pukalík, 6.A
Bobe a Bobku, zdravím Vás. Určitě se máte dobře, když si žijete ve svém kouzelném klobouku kouzelníka Pokustóna. Zatím jsem neviděl, že byste si v něm aspoň jednou uklidili. Ale co, musíte pořád někoho zachraňovat, nebo jíst mrkve, aby jich nebylo příliš ☺. Kdysi jsem se na Vás díval a řeknu Vám, Vy máte ale štěstí! Ale teď už musíte být docela staří, protože jsem Vás sledoval už před osmi lety. Doufám ale také, že Vás uvidí i další generace dětí, protože sledovanost Večerníčků a dětských pohádek docela klesla. Ahoj Lukáš Plachý, 6.A 3
Příběh na pokračování 1. kapitola - Kde jsme se to ocitli? Byla jedna planeta a ta se jmenovala Dogland. Byla to obyčejná země, ale nebyli na ní lidé. Žili tady jenom psi, plemena od čivavy po bernardýna. Místo oblečení nosili psi obojky od různých prodejců, např. Petface nebo Huhumabo. Jinak žili stejně jako lidé. Někdo pracoval jako vychovatelka ve školce, někdo ve škole, někdo v salóně, někdo v dogmarketu, někdo v Hafbertu. Jeden pejsek Tobiš vydělával za den 30 000 vincí. Chodil do salónu a nechal se obskakovat nadšenými pudlími fenami. Jedna z nich – Eliška – byla do něho zamilovaná. Jenže Eliška byla moc malá. Chodila teprve do klubu pro ty, kteří nechodí do školky. Toby šel jako každou středu do salónu. Lehnul si do vířivky a ležel. Za chvíli přišla Eliščina maminka Andy a nabídla Tobovi salámový pudink. Tobiš zaplatil a už si pochutnával. Po vířivce zašel na masáž, která se jmenovala Hafaiská. Po masáži si oblékl obojek a vyšel na ulici, kde ho hned zastavila fena labradorského retrívra Šejla. „Prosím tě, nevíš, kde je bouda číslo 321?“ Toby to věděl, bydlel totiž v boudě číslo 320. Šel ji doprovodit a pak šel rovnou domů. Najednou ucítil, že Šejla peče šunkovou bábovku. Tu on měl moc rád. Vyšel z boudy a zaklepal na dveře boudy 321. Otevřely se dveře a Toby se zeptal, jestli by mohl přijít na návštěvu. Šejla byla nadšená, že ji o návštěvu poprosil tak známý pes. Tobiásek se pěkně oblékl a nasadil si obojek s drahokamy. Se Šejlou se společně navečeřeli a Tobiásek šel spát do své boudy a Šejla zůstala v té své. 4
2. kapitola - Zloděj Ferda Oba pejsci spali. Do Tobyho zahrádky se připlížil zloděj. Ukradl mu semínka kostíkovníku (stromu, který dává kosti). Ráno se Tobík vzbudil a neměl semínka. Běžel ještě v pyžamovém obojku na policii. „Ještě je blízko,“ vyhrkl ze sebe uřícený Tobiš. Nadporučík se jmenoval Spike a podporučík Nick. Okamžitě běželi na místo činu, a protože byli dobří, rychle našli stopu. „Ferda!“ „Kdo že?“ zeptal se Tobiš. Vysvětlili mu, že Ferda je zloděj, ale nikdy ho nedokázali usvědčit. Doběhli k jeho chatrči a uviděli semínka. Ferdu okamžitě zavřeli do vězení. Tobík šel dospat to, co zameškal. Vtom ucítil bůčkovou vánočku. Šejla mu opět dovolila, aby u ní posnídal. Tobík se cítil trapně, že u Šejly jedl zadarmo, a tak ji pozval na procházku. Šli po cestě a Šejle se líbil bílý obojek s bílými drahokamy. Koukla smutně do peněženky a zakroutila hlavou. Teď se podíval Tobiš do své peněženky a vešel do obchodu. Vyšel s obojkem v tlapce. Šejla se málem rozplakala. „To máš dárek ode mě,“ řekl Tobišek. Tak to s nimi šlo den co den, až se Tobiš rozhodl, že Šejlu požádá o tlapku. A také požádal. Šejla souhlasila. Konala se svatba. „A nyní olízejte nevěstu!“ Toby předal Šejle bílý obojek a Šejla Tobovi předala černý. Pokračování příště!!! Nikol Karbulová, 5.A
5
Skřítkové existují! Důkazy přináší třída 7.A! Jmenuje se Filly. Je malý a hodný. Uklízí dětem pokoje. Vyskytuje se pod postelí. Přes den spí a v noci uklízí. Pomáhá jenom velmi hodným dětem, které si jeho pomoc zaslouží. Jana Lyčková, 7.A Skřítek se nazývá Goriloun. Vypadá velice agresivně, je svalnatý a vysoký přibližně půl metru. Vyskytuje se blízko chat, kde krade jídlo a ostatní věci. Z toho vyplývá, že moc lidem prospěšný není. Přespává v jeskyních, na které cestou narazí. Je velice mstivý, takže když mu někdo něco udělá, hned se pomstí. Sergej Tomjuk, 7.A Jméno tohoto skřítka je Sturer Emil. Měří 9 milimetrů. Sturer je tlustý s dlouhýma nohama, avšak s kratšíma rukama. Vyskytuje se u řek, ale ne v nížinách, nýbrž v horách. Dohlíží na čistotu řek i přesto, že neumí plavat. Vezme svou síťku, ponoří ji do vody a deset minut čeká, jestli se mu do ní něco zachytí. Sturer ví, jací jsou lidé, a proto je nedůvěřivý až skoro nepřátelský. Není zlý, ale lidem nevěří. Roman Kratochvíl, 7.A Jmenuje se Skřítek Smíšek. Je menší postavy, má velké hnědé oči a nosí výrazné oblečení. Najdeme ho v zahradách, kde potají zalévá květiny. Často se usmívá a má radost ze života. Je velmi citlivý a pomáhá ostatním, je ochráncem květin a miluje roztomilé věci. Živí se nezvanými škůdci ze zahrady a pije čistou vodu. Simona Nečesaná, 7.A
6
Koutek poezie aneb Vánoce se blíží Už padá venku sníh, pojedeme na saních. Pojedu s kamarádem, proletíme se vzduchem. Pak vyrazíme domů a kamarád spadne ze saní dolů. Jakub Fistr, 5.A
My máme doma marcipán, který nám upekl náš pán. Můj pes běží, uklouzl a leží, zatímco venku zase sněží. Josef Kaleta, 5.A
Hurá je tu sníh, pojedeme na saních. Už se těším na Vánoce. To bude ale práce! Máme plno cukroví a také plno prachu v podkroví. Pro psa jsme koupili dárek. Je to párek! Marie Myslikovjanová, 5.A Sníh už klepe na dveře, bude Štědrý den. Děti sedí v komoře, čekají na pěkný sen. Kamna pěkně hřejí, venku jsou kupy závějí. Takový je pěkný den, o Vánocích hřeje jen. Přichází k nám svátky klidu, svátky vánoční. Dárky i vzduch hřeje v míru, rolničky už cítí sníh. Nikol Karbulová, 5.A
7
„Sportujeme, soutěžíme, ve škole se nenudíme.“ Projekt, který byl podpořen dotačním programem SMO. Celoroční práce v kroužku házené byla završena závěrečnými turnaji, které proběhly 4. 6. 2015 v tělocvičně naší školy a ZŠ E. Lukášové, pro smíšená družstva kategorie: 1. – 3. třída, 4. – 5. třída. Celkem 86 žáků bojovalo o co nejlepší umístění (45 žáků z naší školy, 15 žáků ZŠ E. Lukášové, 15 žáků ZŠ Dětská, 11 žáků ZŠ Horymírova). Smíšení chlapců s dívkami mělo být ukázkou týmové spolupráce, kamarádství a vzájemného respektování rozdílů. Na turnaj se přišli podívat i rodiče, učitelé, žáci naší školy, ZŠ E. Lukášové a rozhodovali je trenéři házené. Boje o vítězství se uskutečnily v duchu fair – play. Mgr. Dagmar Haasová
9
Dům mých snů Chtěla bych dům, který by stál u moře nebo na ostrově. Byl by velký, dvouposchoďový s terasou a rozlehlou zahradou. Měl by výhled na moře. Vevnitř by byl vybaven prostornou kuchyní, útulným obývacím pokojem s velkou televizí a třemi dalšími pokoji. Na zahradě by pobývali psi a dva
koně.
Tereza Rosypálková, 7.A
Místo, kde bych chtěla být Chtěla bych být v Norsku. Jsou tam takové krásné domečky a nádherná příroda. Ráda bych spatřila všechny zajímavé přírodní úkazy. Nachází se tam vysoké hory. Přijde mi vtipné, že bych chtěla na ně vylézt a pozorovat okolí, ale musela bych překonat svůj strach z výšek. Krásně by se mi tam dýchalo, snad tam není moc velký hluk. Zkoušela bych tam malovat obrazy. Snažila bych se vnímat okolí a třeba bych složila nějakou báseň. Musela bych se ale nejdříve naučit jejich jazyk, abych se tam mohla aspoň trochu domluvit. Simona Nečesaná, 7.A
10
Vánoční bludiště
11
Obsah Beseda o Nepálu
1
Projekt Rodilí mluvčí do škol 2015/2016
2
Píšeme dopisy pohádkovým postavám
3
Příběh na pokračování
4
Skřítkové existují! Důkazy přináší třída 7.A!
6
Koutek poezie aneb Vánoce se blíží
7
Sportujeme, soutěžíme, ve škole se nenudíme
8
Dům mých snů
10
Vánoční bludiště
11
Obsah
12
