Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v turistické oblasti Moravský kras a okolí

Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v turistické oblasti Moravský kras a okolí

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v turistické oblasti Moravský kras a okolí bakalářská práce

Autor: Ilona Boucníková Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Jihlava 2014

Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne …………………………………… Podpis

Abstrakt BOUCNÍKOVÁ, Ilona: Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v turistické oblasti Moravský kras a okolí. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Ing. Ivica Linderová, PhD. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2014, 69 stran. Cílem práce je identifikovat bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v turistické oblasti Moravský kras a okolí a navrhnout možnosti jejich eliminace. Práce poukazuje na současný stav cestování zdravotně postižených osob a zabývá se vymezením bariér rozvoje cestovního ruchu v turistické oblasti Moravský kras a okolí. Výsledky ukazují, se kterými bariérami se zdravotně postižené osoby setkávají. Práce přispívá k poznání specifických potřeb a požadavků zdravotně postižených osob.

Klíčová slova Bariéry. Cestovní ruch. Moravský kras. Rozvoj. Zdravotně postižené osoby.

Abstract BOUCNÍKOVÁ, Ilona Barriers for tourism development of disabled people in Moravian Karst area. Bachelor thesis. Collegeof Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Supervisor: Ing. Ivica Linder, PhD. Level of professional qualifications: Bachelor's degree. Jihlava 2014, 69 pp. The aim is to identify the barriers for tourism development of disabled people in Moravian Karst area and the surrounding and to propose options for their elimination. The work refers to the current state of the travel of persons with disabilities and deals with the definition of barriers for the development of tourism in the tourist area of the Moravian Karst and its environs. The results indicate that barriers to people with disabilities. The work contributes to the knowledge of the specific needs and requirements of people with disabilities.

Keywords Barriers. Tourism. Moravian Karst. Development. Disabled people.

Poděkování Poděkování patří především vedoucí, bakalářské práce Ing. Ivici Linderové PhD., za konzultace, které mi poskytla během tvorby práce, za cenné rady a trpělivost. Také bych ráda poděkovala panu Josefu Štefkovi ze správy CHKO Moravský kras, a panu Jiřímu Hebelkovi ze správy jeskyní Moravského krasu, za poskytnuté materiály a osobní konzultace. Chtěla bych poděkovat za ochotu a vstřícný přístup organizacím a sdružením pro zdravotně postižené osoby z Letovic a Boskovic, které mi poskytli potřebné informace. V neposlední řadě patří poděkování mé rodině, za pomoc a podporu po celou dobu mého studia.

Copyright © 2014 Ilona Boucníková

Obsah Abstrakt ............................................................................................................................. 4 Seznam tabulek ................................................................................................................. 9 Seznam Grafů ................................................................................................................... 9 Úvod................................................................................................................................ 10 1

Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením a jeho bariéry .............. 11 1.1

Cestovní ruch osob se zdravotním postižením ................................................. 11

1.1.1

Znaky a specifika cestovního ruchu zdravotně postižených osob ............ 12

1.1.2

Vývoj cestovního ruchu zdravotně postižených ....................................... 13

1.1.3

Postavení cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v systému

cestovního ruchu ..................................................................................................... 15 1.2

2

Zdravotně postižené osoby jako návštěvníci cestovního ruchu ....................... 21

1.2.1

Zdravotní postižení ................................................................................... 21

1.2.2

Právo osob se zdravotním postižením na účast na cestovním ruchu ........ 25

1.2.3

Motivy účasti osob se zdravotním postižením na cestovním ruchu ......... 28

1.2.4

Překážky účasti osob se zdravotním postižením na cestovním ruchu ...... 30

Analýza bariér rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením

v Moravském krasu ......................................................................................................... 33 2.1

Cíl a metodika zkoumání ................................................................................. 33

2.2

Architektonické bariéry .................................................................................... 36

2.3

Společenské bariéry ......................................................................................... 42

2.4

Ekonomické bariéry ......................................................................................... 46

2.5

Podpora rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v

Jihomoravském kraji ................................................................................................... 47 3

Možnosti podpory cestovního ruchu zdravotně postižených osob v Jihomoravském

kraji …………………………………………………………………………………….51 4

Závěr ....................................................................................................................... 56

5

Seznam použité literatury ....................................................................................... 57

Seznam příloh ................................................................................................................. 62 Přílohy......................................................................................................................... 63

Seznam tabulek Tabulka 1: Struktura osob se zdravotním postižením ..................................................... 13 Tabulka 2: Typy zdravotního postižení podle pohlaví a věku ........................................ 14 Tabulka 3: Členění tělesného postižení .......................................................................... 22 Tabulka 4: Členěn zrakového postižení .......................................................................... 23 Tabulka 5: Členění sluchového postižení ....................................................................... 24 Tabulka 6: Členění mentálního postižení ....................................................................... 25 Tabulka 7: Základní charakteristika zkoumaného vzorku .............................................. 33 Tabulka 8: Přístupnost jeskyní ........................................................................................ 38 Tabulka 9: Přístupnost kulturních památek .................................................................... 41 Tabulka 10: Přístupnost ostatních atraktivit ................................................................... 41 Tabulka 11: Zábrany v odbourávání bariér..................................................................... 47

Seznam Grafů Graf 1: Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob ......................... 36

Úvod Cestovní ruch je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví. Přináší značné zisky do státního rozpočtu, podporuje národní hospodářství a růst hrubého domácího produktu. Zdravotně postižené osoby jsou v posledních letech stále častěji diskutované téma, protože i tito jedinci by měli mít právo aktivně se účastnit cestovního ruchu. Bohužel jsme ale stále svědky spíše nedostupnosti některých památek, dopravních prostředků, ubytovacích, stravovacích a doplňkových zařízení z důvodu různých bariér. Všeobecnou snahou je proto zpřístupnit co nejvíce památek i osobám zdravotně postiženým. Moravský kras, stejně tak jako i Česká republika, již pracuje na odbourávání bariér pro zdravotně postižené, ale na rozdíl od vyspělejších zemí, Česká republika v tomto trendu stále hodně zaostává a s vyspělejšími zeměmi se zatím nedá srovnávat. Na mezinárodní úrovni se stále více diskutuje o problematice podpory rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Postupně vznikají různé podpůrné programy, a to ne jen na úrovni Evropské unie, ale i v České republice. Cílem bakalářské práce je identifikovat bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v dané oblasti a navrhnout efektivní možnosti jejich eliminace, které by vedly k větší účasti osob zdravotně postižených na cestovním ruchu. V teoretické části práce se zabýváme rozvojem cestovního ruchu účastníků se zdravotním postižením, jeho bariérami, organizacemi, které se zaměřují na cestovní ruch zdravotně postižených osob, druhy zdravotního postižení a motivy cestování zdravotně postižených osob. V analytické části na základě dotazníků a rozhovorů s postiženými jedinci a pracovníky z organizací, které tyto osoby sdružují, zkoumáme současnou situaci bariér, v oblasti cestování této specifické skupiny obyvatel. V závěru práce je pak zhodnocen celkový pohled na situaci a nastíněno možné řešení a plány do budoucna.

1 Rozvoj cestovního ruchu osob se zdravotním postižením a jeho bariéry Potenciál cestovního ruchu zdravotně postižených osob se v dnešní době rozrůstá, a to především díky odbourávání bariér a zlepšení vědomostí o zdravotně postižených osobách. Tento segment zákazníků s sebou přináší nové možnosti a tím i zisky, jež by mohly z jejich návštěv plynout.

1.1 Cestovní ruch osob se zdravotním postižením Každý člověk, bez rozdílu věku, pohlaví, rasy nebo zdravotního stavu, má právo cestovat. Osoby se zdravotním postižením jsou stejně důležité pro rozvoj cestovního ruchu jako osoby bez zdravotního omezení. Je třeba si uvědomit potenciál, který se v tomto sektoru nachází. Měli bychom dopřát rovnocenný přístup k cestovnímu ruchu všem bez rozdílu. Cestovní ruch zdravotně postižených osob omezují značné bariéry, které souvisí s typem jejich postižení. Nejčastěji se setkávají s bariérami v oblastech ubytovacích a stravovacích zařízení, dále potom v kulturních a historických objektech, a také v dopravě. Tyto překážky je potřeba odbourávat, proto nestačí pouze finanční podpora cestovního ruchu zdravotně postižených jedinců, ale je nutné i zajištění bezbariérové přístupnosti objektů a dopravy, v neposlední řadě také zpřístupnění informací o dostupnosti objektů (Petrů, 2008, s. 80). Cestovní ruch zdravotně postižených osob je odvětvím, které zahrnuje dopravu, turistická, ubytovací a stravování zařízení, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby a turistické informační systémy, zaměřené na specifické požadavky. Je novým a stále se rozvíjejícím odvětvím v oblasti cestovního ruchu, přispívá k nárůstům hrubého domácího produktu a je přínosem pro národní i světovou ekonomiku. Mezi základní znaky bychom zařadili specifické potřeby jedinců s omezenou schopností pohybu a orientace, dále potom požadavky na bezbariérové prostředí, cestování s doprovodem jiné osoby, preference účasti na cestovním ruchu v mimosezoně a upřednostňování tuzemského cestovního ruchu.

11

1.1.1 Znaky a specifika cestovního ruchu zdravotně postižených osob Cestovní ruch zdravotně postižených osob je součástí sociálního cestovního ruchu, který má za účel zpřístupnit cestování pro všechny. Koncept cestovního ruchu pro všechny vznikl ve Velké Británii, jeho cílem bylo oslovit podniky pracující v cestovním ruchu, aby podpořil vytvoření lepší a kvalitnější nabídky služeb. Cílem je, aby tyto podniky brali v potaz návštěvníky se specifickými potřebami a nároky. Konkurenceschopnost všech podniků v oblasti cestovního ruchu je přímo spojená se službami a produkty, které podniky nabízejí. Návštěvníci si na základě svých přání a požadavků vybírají cílovou destinaci.

Při cestování zdravotně postižených osob jsou jejich možnosti

značně omezeny z důvodu zdravotního postižení, také mají speciální požadavky na ubytovací, stravovací a další služby. Každé rozhodnutí při výběru destinace provádějí s požadavkem maximálního možného uspokojení svých potřeb a požadavků. Zdravotně postižené osoby se setkávají s překážkami v primárním i sekundárním sektoru. Když se s nimi setkají, musejí hledat vhodné kompromisy k řešení své situace. Filozofie cestovního ruchu pro všechny se drží toho, aby podmínky na účasti byly vhodné a přístupné všem bez rozdílu (Kiráľová, 2008, s. 25). Podle Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch se vychází z pěti kritérií. Prvním je právo většiny osob na cestování. Druhé je příspěvek sociálního cestovního ruchu k začlenění. Třetí se týká budování udržitelných struktur cestovního ruchu. Čtvrté se věnuje příspěvku k zaměstnanosti a hospodářskému rozvoji. Páté kritérium je přínos sociálního cestovního ruchu k celosvětovému rozvoji. Evropské instituce prokazují zvyšující se zájem o sociální cestovní ruch, a to na základě různých studií, stanovisek, zpráv a konferencí, které organizují nebo podporují (Kiráľová, 2008, s. 27). V roce 2003 vydala Evropská ekonomická a sociální komise stanovisko k tématu Sociálně udržitelného cestovního ruchu pro všechny, ve kterém klade důraz na důležitost cestovního ruchu pro Evropskou unii i svět, a to z hlediska ekonomického, sociálního i enviromentálního. V tomto dokumentu je také dále uvedeno, že cestovní ruch ještě stále není z různých sociálních a ekonomických důvodů, dostupný pro všechny obyvatele Evropy. K vytvoření ekologičtější, lepší, sociálně soudržnější a konkurenceschopnější Evropy jsou potřeba zdroje, dostatečné množství pozornosti a podpůrná politika (Kiráľová, 2008, s. 27).

12

1.1.2 Vývoj cestovního ruchu zdravotně postižených Ze statistického průzkumu z roku 2007 vyplývá, že v té době bylo v České republice 1 015 548 zdravotně postižených osob. Tyto statistické výsledky jsou podloženy zjišťováním a sběr informací o zdravotně postižených osobách. Cílem tohoto šetření, bylo zjistit základní charakteristiku osob se zdravotním postižením, pohlaví, věk, vzdělanostní úroveň, rodinný stav osob se zdravotním postižením, zdravotní situaci, typ postižení, jeho důsledky, míru soběstačnosti, bydlení osob se zdravotním postižením a ekonomickou aktivitu. V rámci tohoto projektu zaměřeného na získání informací o

osobách

se

zdravotním

postižením,

bylo

osloveno

2

330

praktických

a dětských lékařů. Ochotu zúčastnit se šetření nakonec projevilo pouze 548 lékařů, což je 23,5 % a do závěrečného zpracování bylo zařazeno 10 645 řádně vyplněných dotazníků. Pro účely své práce jsme využili z tohoto souboru následující informace. Jsou jimi informace o struktuře osob se zdravotním postižením a informace o zdravotním postižení podle pohlaví a věku [30]. V následující tabulce můžeme vidět strukturu věkového složení obyvatelstva a počet zdravotně postižených osob v České republice. Tabulka 1: Struktura osob se zdravotním postižením Populace v České republice (stav k 31. 12. 2006)

Občané se zdravotním postižením v České republice

10 287 189

1 015 548

Muži

5 026 184

490 427

Ženy

5 261 005

525 121

0 - 14 let

1 479 514

46 208

15 - 29 let

2 175 672

60 621

30 - 44 let

2 312 929

101 331

45 - 59 let

2 195 646

245 743

60 - 74 let

1 462 586

283 274

660 842

276 744

Počet obyvatel v ČR Pohlaví

Věkové složení obyvatel

75 let a více Zdroj: Český statistický úřad [online], 2007

13

V následujícím souboru, jsou obsaženy informace o zdravotním postižení, které jsou rozděleny dle pohlaví a věkových skupin. Také je zde zaznamenána četnost postižení připadajících na 1 osobu. Tabulka 2: Typy zdravotního postižení podle pohlaví a věku Věková zdravotní postižení celkem četnost skupina osob postižení tělesné zrakové sluchové Mentální duševní vnitřní celkem na 1 osobu Muži 9 703 4 393 1 154 7 549 3 285 13 552 39 636 27 941 1,419 0 - 14 15 - 29

14 246 3 243

2 365

14 210

6 012

10 754 50 830

34 271

1,483

30 - 44

22 855 4 451

1 981

9 742

10 806

18 333 68 168

52 984

1,287

45 - 59

63 616 6 997

6 166

12 570

17 957

1,335

60 - 74

73 687 10 785

9 361

8 682

11 411

75+

54 267 8 844

14 875

5 830

9 354

65 586 172 892 129 465 102 216 671 152 745 443 66 603 159 773 92 624

38 713

35 902

58 675

58 986

277 954

708 658 490 452

1,445

3 571

1 748

4 055

1 561

8 791

26 710

18 267

1,462

15 - 29

11 464 3 075

1 470

8 754

3 140

10 177 38 080

26 350

1,445

30 - 44

20 252 3 146

2 752

9 564

11 470

16 657 63 841

48 347

1,320

45 - 59

64 343 5 781

5 060

7 732

16 705

1,312

60 - 74

79 173 7 857

5 844

4 645

12 251

21 809

13 182

23 776

38 798

48 024

69 079

52 961 152 582 116 278 83 623 193 393 130 831 121 334 469 184 069 120 293 810 386 525 780 096

Celkem 238 428 Ženy 6 984 0 - 14

129 25 296 337 Celkem 311 48 726 979 Celkem 75+

1,421 1,725

1,478 1,817 1,543

0 - 14

16 687 7 964

2 902

11 604

4 846

22 343 66 346

46 208

1,436

15 - 29

25 710 6 318

3 835

22 964

9 152

20 931 88 910

60 621

1,467

30 - 44

43 107 7 597

4 733

19 306

22 276

34 990 132 009 101 331 34 662 118 325 474 245 547 743 23 662 186 410 064 283 368 274 33 130 187 494 242 276 74 672 128 065 571 1 519 1 015 734 044 548

1,303

127 12 778 11 226 20 302 959 18 642 15 205 13 327 60 - 74 152 860 183 34 140 36 684 19 012 75+ 604 Celkem 550 87 439 74 700 106 699 407 Zdroj: Český statistický úřad [online], 2007 45 - 59

1,324 1,448 1,786 1,496

14

1.1.3 Postavení cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v systému cestovního ruchu Organizace zabývající se cestovním ruchem zdravotně postižených osob jsou: Světová organizace pro cestovní ruch, Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch, Evropský svaz pro dostupný cestovní ruch, Evropská komise cestovního ruchu, Cestovní ruch pro všechny, Institut pro seniory a sociální služby a Národní agentura pro poukázky na dovolenou. Projekty podporující cestovní ruch zdravotně postižených osob jsou: projekt OpenBritain, projekt EDEN, projekt Athena na cestách a Mezinárodní projekt Euroklíč. a) Organizace podpory cestovného ruchu zdravotně postižených osob Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO, World tourism organization), je organizace spojených národů odpovědná za prosazování odpovědného a udržitelného všeobecně přístupného cestovního ruchu. Jako vedoucí mezinárodní organizace v oblasti cestovního ruchu, podporuje cestovní ruch v oblasti hospodářského růstu, začlenění rozvoje a udržitelnosti životního prostředí, dále nabízí vedení a podporu při zvyšování znalostí o cestovním ruchu na celém světě. Podporuje provádění Globálního etického kodexu cestovního ruchu s cílem maximalizovat sociálně-ekonomický přínos cestovního ruchu při minimalizaci možných negativních dopadů a je odhodlána k podpoře cestovního ruchu jako nástroje pro dosažení rozvojových cílů tisíciletí OSN (MDG), zaměřené na snižování chudoby a na podporu udržitelného rozvoje. Tato organizace generuje znalosti trhu, prosazuje konkurenceschopné a udržitelné politiky a nástroje v oblasti cestovního ruchu. Podporuje vzdělávání a odborné přípravy a snaží se, aby byl cestovní ruch účinný nástroj pro rozvoj prostřednictvím projektů technické pomoci ve více než 100 zemích po celém světě. Členství UNWTO zahrnuje 156 zemí, 6 přidružených členů a více než 400 přidružených členů zastupujících soukromý sektor, vzdělávací instituce, sdružení a místní orgány v oblasti cestovního ruchu [46]. Důležitou roli v uplatňování principů cestovního ruchu pro všechny sehrává Mezinárodní organizace pro sociální cestovní ruch OITS (dříve BITS, The International Social Tourism Organisation), ta byla založena roku 1963 a jejím hlavním cílem je prosazovat rozvoj sociálního cestovního ruchu na mezinárodní úrovni. Prioritní úlohou této organizace je poskytovat informace, spojené se sociálním cestovním ruchem. Jedná se o neziskovou organizaci, jež se snaží zpřístupnit cestování osobám 15

s omezenými možnostmi nebo absolutní nemožností cestovat, a to z ekonomického nebo zdravotního důvodu. V dalším případě přikládá důraz na trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu a zachování kulturní, přírodní a historické hodnoty památek a destinací [41]. Zpřístupněním cestovního ruchu pro všechny se zabývá Evropský svaz pro dostupný cestovní ruch (ENAT , European Network for Accessible Tourism), který chce tento cíl dosáhnout podporou výměny zkušeností a spolupráce představitelů různých sektorů v této oblasti, podporou širšího povědomí a porozumění potřebám přístupnosti ve všech oblastech spojených s cestovním ruchem v Evropě, podporou rozvoje a šíření dobrých příkladů z praxe, rozvojem poznatků a odborných znalostí v oblasti přístupnosti evropského cestovního ruchu, vytvořením platformy pro všechny, kteří podporují přístupnost cestovního ruchu, a tuto filozofii následně reprezentuje napříč Evropu v těch národních institucích a organizacích, které mají přímý vliv na cestovní ruch. Evropský svaz pro dostupný cestovní ruch aktivně napomáhá k vytvoření Evropy, jako přístupné destinace pro všechny, destinace, kde se mohou účastníci cestovního ruchu pohybovat svobodně, užívat si nových zkušeností a mohou si být jisti, že jim budou poskytnuty služby, které potřebují a očekávají. Zpřístupnění cestovní ruchu by mělo být prioritou pro dobro všech jeho účastníků i pro dlouhodobou udržitelnost cestovního ruchu v Evropě [7]. Evropská komise cestovního ruchu (ETC, Europe travel commision). Je to organizace odpovědná za propagaci Evropy jako turistické destinace. Působí již 60 let. Vznikla v roce 1948 a je to nezisková mezinárodní organizace. Tuto organizaci prezentuje, 33 zemí z Evropské unie jsou to: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovenská republika, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, dalšími jsou Island, Monako, Černá Hora, Norsko, San Marino, Srbsko, Švýcarsko, Turecko. Tato organizace je odpovědná za propagaci Evropy. Funguje na čtyřech zámořských trzích, a to v Brazílii, v Kanadě, v Číně a v USA. Cílem komise je podpora cestování do Evropy ze všech regionů světa, uskutečňovaná mimo jiné pracovními skupinami v USA, Kanadě, Argentině, Japonsku, Brazílii a Austrálii. Evropská komise cestovního ruchu se při propagaci zaměřuje na tři hlavní aktivity. První je public relations, druhá je reklama a podpora obchodu. 16

Těmto aktivitám předchází průzkum trhu, který určuje výběr aktivit a kampaní na zámořských trzích. V zámoří zastupují Evropskou komisi cestovního ruchu kanceláře European National Tourist Offices (NTOs), které působí na různých dálkových trzích, spolupracují

s

Europe

travel

commision

a

volí

předsedu.

Rozhodují

o programu společných aktivit na podporu Evropy na rok dopředu, navrhují rozpočet a usilují o umístění podpory průmyslu v Evropě. Tento program je předložen ke schválení členům Europe tourist council, ti se scházejí dvakrát ročně na valné hromadě [8]. Europe tourist council je zcela financován z příspěvků poslancům, vypočtených podle soustavy dohodnutých kritérií. Dlouholetá místní podpora pro činnosti průmyslu je důkazem jeho důvěryhodnosti v této oblasti. Vložené peníze se každý rok znásobí dvakrát, třikrát až čtyřikrát. Dále potom může každý člen operační skupiny najmout služby a agentury public relations, která je zodpovědná za podporu průmyslu. Velikou výhodou

jsou

nízké

náklady provozu

Evropské

komise

cestovního

ruchu,

z tohoto důvodu může být značná část finančních prostředků přesunuta do zámoří [8]. Evropská komise cestovního ruchu poskytuje fórum pro ředitele Evropské národní kanceláře programu Tempus, aby si mohli pravidelně vyměňovat nápady. To zajišťuje neustálý kontakt se všemi mezinárodními organizacemi a lidmi pracujícími v cestovním ruchu [8]. Institut pro seniory a sociální služby (IMSERSO, Instituto de Mayores y Servicios Sociales) je španělská organizace. Tato instituce navazuje na činnosti instituce Národního ústavu spociálních služebn (INSERSO), vytvořené na základě královského nařízení 36/1978, ze dne 16. 11, 1978 o institucionální správě sociálního zabezpečení, zdravotnictví a zaměstnanosti, pro řízení doplňkové služby k výhodám systému sociálního zabezpečení [15]. Cestovní ruch pro všechny (TFA, Tourism for all) je organizace Velké Británie, jež se zaměřuje na cestovní ruch přístupný pro všechny. Obsahuje poznatky získané v průběhu posledních 35 let v oblasti poskytování informací pro veřejnost, a to zejména pro starší osoby nebo osoby zdravotně postižené. Je potřeba vnímat jejich specifické potřeby a přizpůsobit podmínky tak, aby se mohly plně podílet na cestovním ruchu a mohly efektivně využívat svůj volný čas. Tato organizace vznikla v roce 2004 17

sloučením několika organizací, a to Charity Holiday Care, lobbying group Tourism for All Consortium a hotelový projekt IndividuALL [42]. Webová stránka této organizace je navštěvována více než 400 000 návštěvníky, a dostávají každý rok tisíce dotazů ohledně informací. Organizace se snaží zjednodušit a zpřístupnit cestovní ruch pro všechny a uspokojit tak potřeby všech bez rozdílu. Také má bezkonkurenční znalosti v oblasti pomoci podnikům provést změny, které jsou praktické a realistické. V minulém roce byla zaměřena na hostování Olympijských a paralympijských her. Hostování paralympiády ve Velké Británii v roce 2012 reprezentovalo nejlepší příležitost na změnu postojů k postiženým osobám. Cestovní ruch pro všechny je tak důležitý pro osoby se zdravotním postižením, a to jak v oblasti zdrojů ze strany vlády, tak i ze strany dalšího odbourávání bariér pro přístupný cestovní ruch [42]. Národní agentura pro poukázky na dovolenou, (L'Agence Nationale pour les Cheques-Vacances, ANCV) je veřejná instituce, vytvořená v roce 1982 a pod dohledem ministra hospodářství a ministra pro cestovní ruch. Řídí se zákoníkem cestovního ruchu. V jejím čele stojí generální ředitel Philippe Laval. Představenstvu předsedá pan Bernard Noulin. Cílem je snížit nerovnosti v přístupu k dovolené a trávení volného času a zpřístupnit dovolenou i pro lidi v nesnázích. Je to prováděna dvěma následujícími způsoby, které se navzájem doplňují. Jsou jimi rekreační poukázky a kupóny L'Agence Nationale pour les Cheques-Vacances Sport, určené pro zaměstnance a agenty soukromého sektoru, tří veřejných funkcí, které představují 4 miliony příjemců, a sociálních akčních programů zřízených ve prospěch lidí s ekonomickými a sociálnícmi obtížemi (včetně neúplných rodin, mladých dospělých, lidí s postižením a starších osob) s více než 225 000 příjemců (údaje 2013) [2]. Národní rada pro poukázky na dovolenou je pod dvojím dozorem ministerstva hospodářství a financí a ministra pro cestovní ruch. Úkolem agentury je řídit a rozvíjet systém prázdninových poukazů a přispívá tak k provádění sociální politiky v podnicích. Dále poskytuje rekreační poukazy pro zaměstnance, to slouží jako nástroj k přerozdělování příjmů a vytvoření rozpočtu na dovolenou pro zaměstnance. Umožňují také modernizaci turistických zařízení pro sociální účely. Národní rada pro poukázky na dovolenou nepobírá státní dotace. Agentura prostřednictvím své sítě a usazení v rámci území se stala klíčovým hráčem v oblasti sociální politiky a ekonomiky 18

cestovního ruchu. Poslání veřejné služby provádí 222 zaměstnanců, a to v nejvyšší možné kvalitě. Tyto poukázky lze využívat v celé Francii, ale i v dalších zemích Evropské unie. Lze je uplatňovat na ubytování, stravování, cestování, kulturní akce, a další věci spojené s cestovním ruchem. Jejich hlavním účelem je sociální pomoc, ale přinášejí i značné ekonomické úlevy. Poukázka je platná 2 roky, pokud však není využita, lze ji vyměnit za novou, a to po dobu 3 měsíců od skončení její platnosti. Tyto poukázky jsou nástrojem v boji proti všem formám vyloučení [2]. b) Projekty podpory cestovního ruchu zdravotně postižených osob Projekt OpenBritain (OB) byl založen v roce 2008, kdy průvodce „Snadný přístup“ (Easy Acces), který byl publikován Turism for all, byl sloučen s průvodcem přístupnosti zveřejněné RADAREM k vytvoření nového režimu, OpenBritain, pro poskytovatele ubytovacích a turistických atrakcí na podporu jejich zařízení a zařízení pro klienty s potřebami přístupnosti. První vydání příručky OpenBritain bylo zveřejněno v roce 2009/10, druhé vydání v roce 2010/11. Tato příručka byla doplněna o vytvoření nové webové stránky, www.openbritain.net , která poskytla on-line nástroj pro uživatele k hledání přístupných zařízení. Koncept OpenBritain byl následně rozšířen tak, aby zahrnoval vytvoření otevřené databáze základních informací turistické přístupnosti, které mají být dány k dispozici při vytváření služeb a produktů, pro použití turistům se specifickými potřebami přístupnosti. Vytvoření databáze a základní webové stránky umožňující uživatelům vyhledávat přístupné produkty cestovního ruchu byl sponzorován British Telecom (BT). Po rozpadu společnosti a webových stránek, který zveřejnila OpenBritain

jeho majetek získala New Vision group (NVG). Webové

stránky byly opět spuštěny v roce 2013. Turism for all je nyní obchodním partnerem tohoto projektu. [42]. Projekt EDEN vypisuje Evropská komise již od roku 2006 s cílem zviditelnit především méně známé evropské regiony. Volba „ excelentních evropských destinací“ má upozornit na rozmanitost, ale i společné znaky evropských turistických destinací a zároveň podpořit sociální, kulturní a environmentální udržitelnost cestovního ruchu. Organizátorem soutěže v České republice je agentura CzechTourism. V ročníku 2013, který byl věnován cestování bez bariér, soutěžily destinace, které dlouhodobě pracují na odstraňování bariér v cestovním ruchu a zpřístupňování 19

turistických atraktivit lidem s handicapem, seniorům, rodinám s malými dětmi a dalším turistům se specifickými potřebami. Soutěže se zúčastnilo celkem 15 destinací a titul Excelentní evropská destinace získalo Lipno [5]. Projekt Athena na cestách je realizován za podpory Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. Zabývá se oblastí bezbariérového cestování v České republice. Tato specifická oblast zahrnuje cestování, turistická místa, produkty a informace pro turisty se zvláštními potřebami, zejména pro osoby se zdravotním postižením, seniory, rodiče s malými dětmi, či jiné osoby s omezenou pohyblivostí. Projekt se snaží, představit bezbariérové cestování jako oblast pro rozvoj zaměstnanosti a jeho cílem je uplatnit znevýhodněné osoby na trhu práce a tak začlenit handicapované do společnosti. Dále také motivovat subjekty, podílející se na cestovním ruchu, ke vzájemné spolupráci a uplatnění těchto principů v praxi. Chtějí se zapojit do evropských aktivit v sektoru bezbariérového cestování, získat mezinárodní zkušenosti a vytvořit informační systém pro zdravotně postižené. Aktivity tohoto projektu jsou uskutečňovány na územích Moravskoslezského, Královéhradeckého, Jihočeského kraje a Hlavního města Prahy [3]. Jsou určeny pro kraje, obce a jimi zřízené organizace, orgány státní a veřejné správy v oblasti cestovního ruchu a sociální integrace, nestátní neziskové organizace, zaměstnavatele osob se zdravotním postižením, vzdělávací instituce, úřady práce, instituce služeb zaměstnanosti, osoby se zdravotním postižením a širokou veřejnost. Cílem tohoto projektu je vytvořit příručky o bezbariérovém cestování, nastavit pravidla, vytvořit elektronickou knihu, realizovat workshopy a vytvořit tematickou síť pro spolupráci při bezbariérovém cestování [3]. Mezinárodní projekt Euroklíč už více než dvacet let efektivně pomáhá lidem se sníženou schopností pohybu ve vyspělých evropských zemích a zapouští kořeny i ve Spojených státech Amerických. V České Republice byl projekt ve své kategorii oceněn titulem: „Nejvýznamnější počin roku 2007“. Asociace krajů České republiky poskytla Národní radě osob se zdravotním postižením záštitu pro přípravu a realizaci tohoto projektu na území našeho státu. Dlouhodobým cílem projektu je zajistit osobám se sníženou schopností pohybu na celém území České republiky rychlou a důstojnou dostupnost veřejných sociálních a technických kompenzačních zařízení tím, že budou tato zařízení osazena jednotným Eurozámkem, osobám se zdravotním postižením budou na základě průkazu zdravotně tělesně postižených nebo zdravotně tělesně postiženým 20

s průvodcem distribuovány univerzální Euroklíče,a to prostřednictvím Sítě mateřských center. V jednotlivých krajích budou Euroklíče dlouhodobě zapůjčovány rodičům dětí do tří let, seniorům a osobám krátkodobě zdravotně indisponovaným. Euroklíče půjčovány přímo ve veřejně přístupných budovách [23].

1.2 Zdravotně postižené osoby jako návštěvníci cestovního ruchu Podle ustanovení § 67 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti je osoba se zdravotním postižením ta, které je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"), orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, nebo rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné"). Zdravotně znevýhodněnou osobou je myšlena fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být, zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání, využít dosavadní kvalifikaci, nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu [53]. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že je osobou plně nebo částečně invalidní, dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Skutečnost, že je osobou zdravotně znevýhodněnou, dokládá fyzická soba rozhodnutím z úřadu práce [53]. 1.2.1 Zdravotní postižení Osoba se zdravotním postižením potřebuje při pohybu, vnímání a přijímání informací, nebo při komunikaci s jinými lidmi určité specifické pomůcky nebo pomoc ostatních. tito lidé se ve svém životě setkávají se situacemi, kdy prožívají určité znevýhodnění. Mnoho z těchto situací nevyplývá jen ze zdravotního postižení, ale v důsledku architektonických překážek a mezilidských vztahů. Každé zdravotní postižení s sebou 21

přináší určitá omezení, která si však zdravý člověk neuvědomuje nebo nedokáže představit. Zdravotně postižené osoby se setkávají kromě architektonických bariér i s bariérami společenskými [53]. Zdravotně postižené členíme na zrakově postižené, sluchově postižené, tělesně postižené a mentálně postižené. a) Tělesné postižení Je způsobeno vadou pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení, jakož i poškození nebo porucha nervového ústrojí, jestliže se projevuje porušenou hybností. Patří sem také všechny odchylky od normálního tvaru těla a končetin. Tělesná postižení mohou být vrozená nebo získaná. Vrozené vady vznikají buď během těhotenství nebo při porodu. Získaná postižení může způsobit buď úraz, nebo různé choroby. Na rozdíl od vrozených vad mohou vzniknout v kterémkoli období života. Jedná se o dlouhodobý nebo trvalý stav. Obecně můžeme omezení pohybových schopností rozdělit na primární a sekundární. Primární je přímé postižení hybného ústrojí, postižení centrální nebo periferní nervové soustavy, kdy v periferní části je postiženo vlastní hybné ústrojí např. amputací, deformací nebo vývojovými vadami. Sekundární je centrální i periferní nervová soustava a vlastní hybné ústrojí bez patologických změn, hybnost je omezena z jiných příčin. Za lehčí tělesné postižení se považuje stav, při kterém se člověk dokáže pohybovat sám nebo s berlemi. Jako těžší, když je osoba upoutána na invalidní vozík [40]. Tabulka 3: Členění tělesného postižení Členění tělesného postižení Primární

postižení hybného ústrojí

postižení centrální nervové soustavy Zdroj: Vlastní zpracování, 2014 Sekundární

postižení centrální nervové soustavy postižení periferní nervové soustavy

postižení periferní nervové soustavy

b) Zrakové postižení Zrakový orgán je složen ze tří částí, a to receptor (zevní oko), dráha spojující oko s centrem - oční nerv a zrakové centrum v mozku. V každé z těchto částí může dojít k poškození s charakteristickými následky pro vidění. Viděním rozumíme schopnost zrakově vnímat, rozlišovat a představovat si prostředí. Rozlišujeme vidění centrální, 22

kterým vnímáme detaily a barvy a vidění periferní, které umožňuje vnímat prostor a orientovat se v něm. Lidé s lehkými zrakovými vadami používají pro korekci dioptrické brýle, ale vidí i bez nich a v běžném životě nebývají omezeni. Vidí i bez těchto dioptrických pomůcek, sice hůře, ale dokáží se orientovat. Těžce zrakově postižení jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností, u nichž poškození zraku nějak ovlivňuje činnosti v běžném životě a běžná optická korekce nepostačuje. Tuto skupinu můžeme dále dělit na nevidomé a slabozraké. Podle výsledků oftalmologického vyšetření je možno zrakově postiženého člověka zařadit do některé z 5 kategorií zrakového postižení, a to střední slabozrakost, silná slabozrakost, těžce slabý zrak, praktická nevidomost a úplná nevidomost. Podle statistik bylo v České republice k roku 2007 87 439 zrakově postižených osob [36]. Tabulka 4: Členěn zrakového postižení Členění zrakového postižení Střední slabozrakost Silná slabozrakost Těžce slabý zrak Praktická slepota Úplná slepota

zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí, tedy maximum menší než 6/18 (0,30) a minimum rovné nebo lepší než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10 zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí, a to maximum menší než 6/60 (0,10) a minimum rovné nebo lepší než 3/60 (0,05), 1/10 - 10/20 zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí, a to maximum menší než 3/60 (0,05) a minimum rovné nebo lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50 zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), až světlocit, nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena naprostá ztráta světlocitu, až zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí

Kategorie zrakového postižení 1

2

3

4

5

Zdroj: Vlastní zpracování, 2014

c) Sluchové postižení V České republice žije zhruba 0,5 milionu nedoslýchavých a neslyšících lidí. Z nich převážnou část tvoří nedoslýchaví, jejichž sluch se zhoršil z důvodu věku. Zhruba 15 000 nedoslýchavých a neslyšících lidí se s vadou sluchu narodilo nebo jejich vada vznikla už v dětství. Osoby se sluchovým postižením netvoří jednolitou skupinu. Existuje více druhů, typů a stupňů postižení sluchu. Způsoby komunikace jsou závislé i na dalších faktorech, jako je doba vzniku hluchoty, vliv školy, vliv rodiny či osobnostní předpoklady. Znakový jazyk používá 7000 až 10 000 uživatelů, 23

pro většinu z nich je mateřským jazykem. Někteří ohluchlí nebo těžce nedoslýchaví lidé se dorozumívají pomocí odezírání, ale tato metoda je nespolehlivá a ne každý je schopen ji zvládnout. V posledních letech zavedla Česká unie neslyšících službu simultánního přepisu mluvené řeči, která je optimálním komunikačním systémem především pro lidi ohluchlé a nedoslýchavé. Odhaduje se, že asi 180 tisíc lidí používá jako kompenzační pomůcku sluchadla, další velmi početná skupina si svoji sluchovou ztrátu neuvědomuje nebo si ji nechce připustit. V roce 2008 byl přijat zákon č. 155/1998 Sb. ve znění zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který uvádí 10 systémů, mezi nimiž mohou volit lidé se sluchovým postižením ten, který jim vyhovuje [35]. Osoby se sluchovým postižením můžeme obecně rozdělit na prelingvvální neslyšící a postlingvální neslyšící. U postlingválních neslyšících získaná sluchová vada nastala po ukončení vývoje řeči. Prelingválně neslyšící jsou osoby, které se narodily plně neslyšící nebo ztratily sluch před ukončením vývoje řeči, a to absolutně, nebo mají jen využitelné zbytky sluchových vjemů. Zvláštní formou sluchového poškození jsou elesty.

Někdy

je

vada

sluchu

doprovázena

vadou

zraku

(hluchoslepota).

Nedoslýchavost, ohluchnutí a prelingvální hluchota jsou tři plně rozdílná postižení se zcela odlišnými a často dokonce vzájemně protichůdnými potřebami [35]. Tabulka 5: Členění sluchového postižení Členění sluchového postižení Prelingvální neslyšící

Osoby, které se narodily plně neslyšící, nebo ztratily sluch před ukončením vývoje řeči, a to absolutně, nebo mají jen využitelné zbytky sluchových vjemů.

Postlingvální Osoby, u kterých nastala sluchová vada po ukončení vývoje řeči neslyšící Zdroj: Vlastní zpracování, 2014

d) Mentální postižení Označení mentální retardace se váže na tři kritéria. Pokud má člověk inteligenční kvocient (IQ) nižší než 70-75, má vážná omezení ve dvou nebo více oblastech adaptivních schopností potřebných v každodenním životě - tedy komunikaci, péči o sebe sama, rodinném životě, sociálních schopnostech, volném čase, péči o zdraví, sebekontrole, vzdělání a uplatnění v komunitě a práci. Tento stav trvá od dětství, vymezeného jako věk 18 a méně. Adaptivní schopnosti jsou hodnoceny v přirozeném 24

prostředí daného jedince vzhledem ke všem aspektům jeho života. Osoba s omezenou intelektuální činností, která není omezena v oblastech adaptivních schopností, nemusí být diagnostikována jako osoba mentálně retardovaná. Statistiky z roku 2007 udávají počet 106 699 mentálně postižených osob [6]. Obecně můžeme mentální retardaci rozdělit následovně: na lehkou mentální retardaci (lehká slabomyslnost) IQ 50-69 s mentálním věkem 9 - 12 let, středně těžkou mentální retardaci (střední slabomyslnost) IQ 35 – 49 s mentálním věkem 6 - 9 let a těžkou mentální retardaci (těžká slabomyslnost) IQ 20 – 34 a mentální věk 3 - 6 let. Kromě této klasifikace se můžeme setkat i s jinými druhy mentální retardace, například s hlubokou mentální retardaci, což znamená, že IQ je nižší než 20 a mentální věk pod 3 roky. Jinou mentální retardací u tohoto postižení nelze stupně určit, zejména z důvodu dalších postižení nebo nespecifikovanou mentální retardací - u tohoto postižení nejde určit jako stupeň, je nejasný vznik [6]. Tabulka 6: Členění mentálního postižení Členění mentálního postižení IQ

Mentální věk

Lehká slabomyslnost

50 - 69

9 - 12 let

Středně těžká mentální retardace (střední slabomyslnost)

35 - 49

6 - 9 let

Těžká mentální retardace (těžká slabomyslnost)

20 – 34

3 - 6 let

Zdroj: Vlastní zpracování, 2014

1.2.2 Právo osob se zdravotním postižením na účast na cestovním ruchu Na valném shromáždění světové organizace cestovního ruchu UNWTO konaném v roce 1999 v Santiágu v Chille, byl schválen globální etický kodex cestovního ruchu. Ten je zaměřen na minimalizaci negativních sociálních a ekologických dopadů cestovního ruchu. Globální etický kodex cestovního ruchu. Je to souhrn zásad pro chování v cestovním ruchu jak ze strany podniků tak i účastníků cestovního ruchu. Pojednává o udržitelnosti rozvoje cestovního ruchu, svobodě turistů bez rozdílu rasy, věku, pohlaví nebo zdravotního stavu. Tento dokument se skládá z preambule a principů rozdělených do deseti článků. První článek pojednává o příspěvku turistiky ke vzájemnému porozumění a respektu mezi národy a společnostmi. Druhý, se zabývá turistikou jako 25

nástrojem uspokojování individuálních a kolektivních potřeb. Třetí turistikou jako faktorem udržitelného rozvoje. Čtvrtý pojednává o turistice jako o uživateli kulturního dědictví lidstva a přispěvovateli k jeho posílení. V pátém článku je brána turistika jako činnost prospěšná pro hostitelské zemně a komunity. V šestém jde o závazky osob zainteresovaných v rozvoji turistiky. Sedmý se týká práva na turistiku. V osmém článku se jedná o svobodu pohybu turistů. V devátém o právu účasti zaměstnanců a podnikatelů v turistickém průmyslu. A poslední desátý článek se zabývá uskutečňováním principů Světového etického kodexu pro turistiku [46]. Dalším důležitým dokumentem je Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch, která byla přijata Komisí evropských společenstev v roce 2007. Agenda vznikla z iniciativy Evropské hospodářské a sociální komise a vychází z dokumentu Politika cestovního ruchu v rozšířené Evropské unii. Dokument zdůrazňuje, že vytváření správné rovnováhy mezi potřebami přírodního a kulturního prostředí, příznivými podmínkami pro účastníky cestovního ruchu, rozvojem a konkurenceschopností destinací cestovního ruchu a podniků, vyžaduje integrovaný a ucelený přístup politiky, kdy všechny zúčastněné strany sdílejí stejné cíle (Kiráľová, 2008, s. 31) Listina základních lidských práv a svobod se týká základních práv a svobod každého občana. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Věnuje se lidským právům, právům politickým, právům národnostních a etnických menšin, hospodářským, sociálním a kulturním právům, dále právům na soudní a jinou ochranu a společenskými stanoveními. V této listině jsou uvedena všechna práva a svobody občanů České republiky [29]. Posílení práv osob se zdravotním postižením a sníženou schopností pohybu a orientace, je aktuální i v letecké dopravě. V oblasti letecké dopravy došlo v rámci Evropské unie k významnému posílení a zajištění práv osob se zdravotním postižením přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. 6. 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě. Účelem daného nařízení je stanovit pravidla pro ochranu a poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením v letecké dopravě tak, aby se zabránilo jejich diskriminaci a bylo zajištěno, že se jim dostane pomoci, která odpovídá jejich zvláštním 26

potřebám. Dané nařízení zajišťuje možnost využívat leteckou dopravu osobám se zdravotním postižením způsobem srovnatelným s ostatními cestujícími. Za tímto účelem stanoví nařízení způsob pomoci ze strany provozovatelů letišť a leteckých dopravců. Tato služba je pro osoby se zdravotním postižením poskytována bez dodatečných poplatků pro tyto osoby [22]. Ke dni 1. 4. 1997, nabyl, účinnost zákon č. 49/1997 Sb., který je zákonem o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zdravotně postiženým osobám se věnuje v hlavě druhé, části osmé a paragrafu č. 93, který pojednává o správních deliktech právnických a podnikajících fyzických osob. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství jako letecký dopravce nebo provozovatel letiště nezajistí, aby všichni zaměstnanci, včetně zaměstnanců jiných subjektů působících na dotčeném letišti, kteří poskytují přímou pomoc osobám se zdravotním postižením a osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, nevyhoví zvláštním potřebám těchto osob, nebo neposkytne školení o rovnoprávnosti zdravotně postižených osob a o problematice zdravotního postižení veškerému personálu letiště, který přichází do přímého styku s cestující veřejností, anebo nezajistí, aby všichni zaměstnanci prošli školením o problematice zdravotního postižení [54]. Ke dni 1. 1. 1995 nabyl, účinnost zákon č. 266/1994 Sb., který je zákonem o drahách. Zdravotně postiženým osobám se věnuje v paragrafu 52., pojednávající o tom že se právnická nebo fyzická osoba jako dopravce dopustí správního deliktu v případech uvedených v tomto zákoníku [50]. Ke dni 3. 12. 2009 nabyl účinnosti zákon č. 377/2009 Sb., kterým se mění a novelizuje zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela vychází z Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) a měla by výrazně posílit práva osob se zdravotním handicapem. Osoby postižené stejně jako kdokoliv jiný mají nárok na rovné zacházení, rovné podmínky v cestování, dopravě apod. Tématu zdravotně postižených osob se věnuje v první části a to pod označením č. 4. Jedná se o úpravu paragrafu 52, a to přidáním nového odstavce. Upravuje informace o tom, ve kterých případech se právnická nebo fyzická osoba jako dopravce dopouští správního deliktu v důsledku porušení zákoníku [52]. 27

Ke dni 1. 7. 2004, nabyl účinnosti zákon č. 352/2004 Sb., který je vyhláškou o provozování technické propojenosti Evropského železničního systému. Zdravotně postiženým osobám se tato vyhláška věnuje v hlavě první v paragrafu 12a, který se týká přístupnosti, a to ve znění subsystému, infrastruktury, kolejových vozidel, provozování dráhy a organizování drážní dopravy a telematiky. V osobní dopravě zahrnují opatření k předcházení a odstraňování překážek v přístupu osob se zdravotním postižením a osob se sníženou schopností pohybu a orientace k přepravním službám pro přepravu osob a zajišťují jejich rovný přístup k těmto službám [51]. 1.2.3 Motivy účasti osob se zdravotním postižením na cestovním ruchu Zdravotně postižené osoby své potřeby a požadavky podřizují těžkostem, kterým čelí kvůli svému postižení. V souvislosti s jednotlivými handicapy můžeme mluvit o následujících pod segmentech: Lidé s omezením mobility jsou upoutání na kolečkovém křesle nebo s limitovanou schopností hybnosti. Dále osoby se senzorickým postižením, jedná se o ztrátu nebo omezením zraku a sluchu. Osoby s mentálním postižením, řadíme sem osoby s těžkostmi v učení a s Downovým syndromem. Posledním pod segmentem jsou osoby s jiným typem postižení, a to alergiemi, diabetem, respiračními problémy, růstovými problémy apod. Nejčastějšími formami cestovního ruchu osob se zdravotním postižením je poznávací cestovní ruch, okružní plavby lodí, rekreační cestovní ruch v přímořských letoviscích, zdravotní a lázeňský cestovní ruch, a to za účelem preventivní nebo regenerační lázeňské léčby, kulturní cestovní ruch, směrující především do hlavních měst Evropské unie, náboženský cestovní ruch za účelem návštěv poutnických míst a nákupní cestovní ruch do okolních zemí (Indrová, 2008, s, 37). Rekreační cestovní ruch představuje nejen pasivní, ale i aktivní odpočinek ve vhodném přírodním prostředí s cílem obnovy fyzických a psychických sil. Jeho podstata je dána rozdílnými rekreačními aktivitami, jako jsou procházky, sportovní činnosti, poznávání přírody a památek. Pobyt v příznivém prostředí má pozitivní účinky na organizmus a duševní pohodu osob. Rekreační cestovní ruch má podobu individuální nebo rodinné rekreace, kterou si účastníci organizují sami, nebo organizovaně formou rekreačně zařízených podniků a odborů, charitativních organizací a různých spolků (Gúčik, 2000, s. 21). 28

Okružní plavby lodí zahrnují plavbu na lodi v určité kategorii, stravování, večerní a zábavní programy a mnohé další doplňkové služby. Při tomto druhu cestovního ruchu návštěvníci tráví svoji dovolenou převážně na lodi. Známými okružními plavbami je například plavba po Nilu, nebo okružní plavba lodí Queen Mary 2. Lázeňský cestovní ruch představují zdravotně-preventivní a léčebné činnosti pod odborným dohledem. Podmínkou rozvoje lázeňského cestovního ruchu je existence přírodního léčivého zdroje, který ovlivňuje zaměřené lázeňské procedury. V současnosti se lázeňská přírodní léčba kombinuje s medikační léčbou, dietním stravováním a rehabilitací. Lázeňské pobyty slouží, jako prevence proti chorobám, zlepšení zdravotního stavu a tím zvyšování práce schopného obyvatelstva (Gúčik, 2000, str. 23). Zdravotní cestovní ruch není typický jen pro lázeňská místa. Příčinou zdravotního cestovního ruchu je životní prostředí, životní styl a vysoké životní tempo. Stále výraznějším problémem je nedostatek pohybu a špatná životospráva. Podnikatelé poskytující služby zdravotního cestovního ruchu se zaměřují na specifické produkty pro zdraví. Trendem 20. století se stala péče o tělo a krásu. Služby zdravotního ruchu nabízejí jak lázeňská střediska tak i rekreační střediska. Základním prvkem nabídky jsou sportovně-rekreační aktivity (Pásková, Zelenka, 2012, s. 332). Kulturní cestovní ruch představuje rozdílné způsoby uspokojování duchovních potřeb osob. Má mnoho forem a stupňů intenzity. V praxi má podobu návštěv muzeí, galerií, kulturních památek, archeologických nalezišť, hudebních, divadelních a filmových festivalů, výstav, a společenských a náboženských akcí. V mezinárodním cestovním ruchu se nejvíce rozšiřuje v Evropě, na Blízkém východě a v Asii, směřuje i do oblastí s dávnými civilizacemi. Součástí kulturního cestovního ruchu je i náboženský cestovní ruch, toto cestování je spojeno s tradicemi světových náboženství. Zahrnuje především putování na poutní a nábožensky významná místa. Například věřící katolíci cestují do Vatikánu, Říma. Židé zase do Izraele a muslimové například do Mekky a Mediny (Gúčik, 2000, s. 22).

29

Při účasti na nákupním cestovním ruchu jsou účastníci motivování prožitkem z nakupování specifických předmětů v dané destinaci. Jedná se o nákup zboží, nejčastěji spotřebního charakteru, prožitek z nákupu je umocňován místní, nebo dobovou atmosférou, kontaktem s prodávajícím. Příkladem jsou nákupy na bazarech, tržištích, burzách, prodejních výstavách a výstavních sálech (Pásková, Zelenka, 2012, s. 205). 1.2.4 Překážky účasti osob se zdravotním postižením na cestovním ruchu Hlavními překážkami účasti osob se zdravotním postižením na cestovním ruchu jsou architektonické a společenské bariéry. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj České republiky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Tato vyhláška stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let (dále jen „osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace“). Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. 6. 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby informační společnosti ve znění směrnice 98/48/ES1. Pro užívání staveb infrastruktury osobami s omezenou schopností pohybu, nebo orientace v transevropském konvenčním a vysokorychlostním železničním systému platí jiný právní předpis. Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, při zpracování jednoduchého technického popisu záměru pro vydání územního souhlasu, při zpracování projektové dokumentace, při povolování, nebo ohlašování a provádění staveb, při vydávání kolaudačního souhlasu, při užívání a odstraňování staveb nebo zařízení a při kontrolních prohlídkách staveb pozemních komunikací a veřejného prostranství, občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytového domu obsahujícího více než 3 byty, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení, pro výkon práce celkově 25 a více osob, pokud provoz v těchto stavbách umožňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postižením nebo stavby pro výkon práce osob s těžkým zdravotním postižením [31]. 30

Technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb občanského vybavení v částech určených pro užívání veřejností, společných prostor a domovního vybavení bytových domů, upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení a staveb pro výkon práce [31]. a) Vstup do budovy a dveře Před vstupem do budovy musí být plocha nejméně 1500 mm x 1500 mm. Při otevírání dveří musí být šířka nejméně 1500 mm a délka ve směru přístupu nejméně 2000 mm. Sklon plochy před vstupem do budovy smí být maximálně 2%. Vstup do objektu musí mít šířku nejméně 1250 mm. Hlavní křídlo dvoukřídlých dveří musí umožňovat otevřít nejméně 900 mm. Otevírání dveří musí být ve výši 800 až 900 mm opatřena přes celou jejich šířku vodorovnými madly. Dveře smí být zaskleny tak, aby byly chráněny proti poškození vozíkem. Horní hrana zvonkového panelu musí být nejvýše 1200 mm od podlahy s odsazením od pevné překážky nejméně 500 mm. Vstup musí být vizuálně rozeznatelný od okolí. Prosklené dveře, jejichž zasklení zasahuje níže než 800 mm musí být ve výšce 800 až 1000 mm a zároveň ve výšce 1400 až 1600 mm kontrastně označeny oproti pozadí. Zejména musejí mít pruh šířky nejméně 50 mm nebo pruh značek o průměru 50 mm, vzdálených od sebe nejvíce 150 mm, jasně viditelnými oproti pozadí. Pro osoby neslyšící musí být elektronický vrátný s akustickou signalizací vybaven také signalizací optickou. Oboustranný komunikační systém musí umožňovat indukční poslech pro nedoslýchavé osoby [31]. b) Bezbariérové rampy Rampy musí mít po obou stranách opatření proti sjetí vozíku, respektive vodící prvek pro bílou hůl jako je spodní tyč zábradlí ve výšce 100 až 250 mm nebo sokl s výškou nejméně 100 mm. Rampy musejí být široké nejméně 1500 mm a jejich podélný sklon smí být maximálně v 6,25% a příčný sklon nejvýše 1,0%. Bezbariérová rampa delší než 9000 mm musí být přerušena podestou v délce nejméně 1500 mm. Podesty musí mít kruhová nebo jinak zakřivená rampa. Podesty ramp smí mít sklon pouze v jednou směru a nejvýše 2%. Přechod mezi bezbariérovou rampou a navazující komunikací musí být bez výškových rozdílů. Rampy musí být oboustranně opatřeny madly ve výši 900 mm, doporučené je druhé madlo ve výši 750 mm, které musí přesahovat nejméně o 150 mm začátek a konec šikmé rampy. Tvar madla musí umožnit uchopení seshora a jeho pevné sevření. Rampy vybíhající do prostoru musejí mít buď pevnou zábranu nebo sokl výšky 31

nejméně 300 mm nebo ve výši 100 až 250 mm pevnou zarážku pro bílou hůl. Pevná zábrana nebo zarážka musí být umístěna tak, aby bylo zabráněno možnosti vstupu zrakově postižených osob do průměru prostoru s nižší výškou než 2200 mm v exteriéru a 2100 mm v interiéru [31]. c) Okna V každé obytné nebo pobytové místnosti musí mít nejméně jedno okno pákové otevírání nejvýše 1100 mm nad podlahou. Okna s parapetem nižším než 500 mm a prosklené stěny, musí mít spodní část opatřenu proti mechanickému poškození. Okna musejí být ve výšce 800 až 1000 mm a zároveň ve výšce 1400 až 1600 mm kontrastně označeny oproti pozadí [31]. d) Hygienické zařízení Záchodová kabina musí mít šířku nejméně 1800 mm a hloubku nejméně 2150 mm. U změn dokončených stavem lze rozměry snížit na 1600 mm na 1600 mm. Záchodová kabina s využitím asistence musí mít šířku nejméně 2200 mm a hloubku nejméně 2150mm. V kabině musí být záchodová mísa, umyvadlo, háček na oděvy a prostor na odpadkový koš. Záchodová mísa musí být osazena v osové vzdálenosti 450 mm od boční stěny Mezi čelem záchodové mísy a zadní stěnou musí být nejméně 700 mm. Prostor okolo mísy musí umožnit čelní, diagonální nebo boční nástup. Ovládání splachovacího zařízení musí být umístěno na straně, ze které je volný přístup k záchodové míse, nejvýše 1200 mm nad podlahou. V dosahu záchodové mísy, a to ve výšce 600 až 1200 mm, musí být ovladač signalizačního systému nouzového volání. Po obou stranách záchodové mísy musí být madla ve vzájemné vzdálenosti 600 mm a ve výši 800 mm nad podlahou [31]. e) Vany Před podélnou stěnou vany musí být volný manipulační prostor nejméně 1500 mm. Horní hrana vany smí být nejvýše 500 mm nad podlahou. Vana musí být odsazena od přilehlé stěny nejméně o 100 mm. V záhlaví vany musí být přizděná plocha šířky nejméně 400 mm. Vanová páka musí být odsazena od podélné zdi a být v dosahu osoby sedící ve vaně. Je-li vana umístěna podél zdi, musí být na této zdi opěrné vodorovné madlo délky nejméně 1200 mm ve výšce 100 mm nad lícem vany a svislé madlo délky nejméně 500 mm umístěné nejvýše 200 mm od vanové baterie [31].

32

Zdravotně postižené osoby se při účasti na cestovním ruchu nesetkávají pouze s architektonickými bariérami, ale také s bariérami společenskými. V tomto ohledu se jedná o bariéry a společenské předsudky. Je potřeba vzdělávat pracovníky cestovního ruchu v oblasti jednání se zdravotně postiženými osobami. Cílem dnešního cestovního ruchu je zařadit i postižené osoby do plnohodnotného života a cestovního ruchu. V dřívějších dobách byly tyto osoby izolovány od společnosti, a to domácím nebo hospitalizačním prostředím. Školeni na tento segment trhu by měli být jak pracovníci cestovního ruchu a zaměstnanci podniků s tímto odvětvím spojenými, tak i osoby, jež se v oblasti cestovního ruchu vzdělávají. Každý by měl vědět, jak k těmto osobám přistupovat. V této oblasti je dobrá spolupráce vysokých škol zaměřených na cestovní ruch se školami zaměřenými na tělesnou kulturu.

2 Analýza bariér rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Moravském krasu Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených jsou zábrany, které zhoršují možnosti přístupnosti tohoto cestovního ruchu. Tyto bariéry dělíme na architektonické, společenské a ekonomické. Bariéry, které brání v rozvoji cestovního ruchu zdravotně postižených osob, je třeba odbourávat. Důvody k odbourávání bariér jsou následující: zpřístupnění turistické oblasti Moravského krasu pro zdravotně postižené osoby. Tím se zvýší podíl zdravotně postižených cestujících a to s sebou přináší další finanční prostředky plynoucí z nového segmentu návštěvníků na účasti cestovního ruchu.

2.1 Cíl a metodika zkoumání Cílem práce je identifikovat bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob v dané oblasti a navrhnout možnosti jejich eliminace. V závislosti na výzkumném cíli jsme stanovili výzkumné otázky, a to takto: s jakými bariérami se při účasti na cestovním ruchu setkávají zdravotně postižení návštěvníci turistické oblasti Moravského krasu a okolí? Jak je možné podpořit cestovní ruch zdravotně postižených osob v Jihomoravském kraji? Při zpracování práce, jsme využili primární i sekundární zdroje dat. Sekundárními zdroji dat byly webové stránky Moravského krasu a okolí, a brožury z informačních center. Primární data jsme získali technikou dotazníku a řízeným rozhovorem. Dotazníkové šetření probíhalo od 1. 4. 2014 do 25. 4. 2014. 33

Uskutečnili jsme ho především v turistické oblasti Moravský kras a okolí, přičemž mezi hlavní

zkoumané

města

patřily

Letovice,

Boskovice

a

Blansko.

Jednalo

se o respondenty se zdravotním postižením. Dotazníky byly respondentům distribuovány osobně, a také prostřednictvím webu helpnet.cz a vozejkov.cz, kde byly umístěny odkazy pro vyplnění online verze dotazníku. Dotazník se skládal ze dvou částí, ta první se věnuje cestování zdravotně postižených osob obecně, zatímco druhá část zahrnuje otázky ohledně cestování zdravotně postižených jedinců v turistické oblasti Moravský kras a okolí. Dotazník se skládal z 22 otázek, použili jsme v něm uzavřené otázky, kde mohli respondenti vybírat z více možností. Polootevřené otázky nabízely dotázaným výběr z jedné možnosti nebo vyjádření vlastního názoru. Škálové otázky sloužily respondentům k hodnocení určitých kritérií. V rámci dotazníkového šetření bylo vyplněno 100 dotazníků. Po vytřídění špatně vyplněných a neúplných dotazníků nám zbyl výběrový soubor 95 respondentů. Získaná data jsme statisticky zpracovali a vyhodnotili. Z metod vědecké práce jsme využili metodu analýzy a syntézy, metodu abstrakce a generalizace. Z celkového počtu respondentů bylo 51 žen a 44 můžu, přičemž ženy tvoří 56 % a muži 46 %. Zastoupení respondentů v jednotlivých věkových kategoriích nebylo zcela totožné. Nejvyšší podíl dotazovaných představují osoby ve věku 55 – 65 let (34 %). Dále je zastoupení osob následující 41 54 let. (24 %), 31 – 40 let (21 %), 18 – 30 let (19 %) a nejméně je zastoupena věková kategorie 65 let (2 %).

34

Tabulka 7: Základní charakteristika zkoumaného vzorku Kritérium

Vymezení

Počet v %

Pohlaví

Žena Muž méně než 18 18 až 30 let 31 až 40 41 až 54 54 až 65 nad 65 let tělesné – pohybové ústrojí (invalidní vozík)

54 46 0 19 21 24 34 2 44

Věk

Druh zdravotního postižení

tělesné – pohybové 17 ústrojí (francouzské hole)

Kraj bydliště

tělesné – pohybové ústrojí (jiné)

7

zrakové

14

sluchové mentální jiné Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královéhradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Plzeňský Pardubický Praha Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský

7 5 5 0 56 1 3 1 5 1 4 13 3 2 4 4 2

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

Oblast Moravského krasu začíná na východě masívem Drahanské vrchoviny, na západě se zvedá oblast českomoravské vrchoviny. Centrem regionu je CHKO Moravský kras, je nejprobádanější, archeologicky nejvýznamnější a největší krasové území v Českém masívu. Je tvořena 2 – 6 km širokým a téměř 25 km dlouhým pruhem zvrásněných devonských vápenců, táhnoucích se od Brna ke Sloupu a Holštejnu. Území krasu má

35

typický vzhled kaňonů s vysokými a příkrými stěnami, je tu mnoho povrchových toků, spousta jich proniká do podzemí, dále je tu také spoustu jeskyní (Zajíček, 2012, s. 3).

2.2 Architektonické bariéry Architektonické bariéry jsou fyzické bariéry, které byly vytvořeny projektanty, nebo fyzické

bariéry

vytvořené

přírodními

podmínkami.

Dle

typů

postižení

se architektonické bariéry liší. Jedná se především o technické bariéry bránící v přístupu zdravotně postiženým osobám (Filipiová, 2002, st. 5) Z dotazníkového výzkumu vyplývá, že architektonické bariéry jsou nejčetnějšími bariérami v rozvoji cestovního ruchu v turistické oblasti Moravského krasu a okolí. Architektonické bariéry mají většinové zastoupení (61 %), poté následují společenské bariéry (35 %) a ekonomické bariéry (4 %). Graf 1: Bariéry rozvoje cestovního ruchu zdravotně postižených osob

4%

architektonické bariéry

35%

společenské bariéry 61%

ekonomické bariéry

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

a) Jeskyně a přírodní atraktivity Propast Macocha a Punkevní jeskyně se nacházejí v centru Moravského krasu. K této památce je možné se dostat autem. V případě návštěvy Punkevních jeskyní je na speciální povolení možno přijet i přímo před nástupní místo na lodičky, které jsou součástí prohlídky Punkevních jeskyní. Bariérami pro osoby na vozíku je špatný terén, který vede z horního můstku k můstku dolnímu. Vede sem turistická stezka, která je místy dosti strmá a nachází se tu i schodiště. Proto je pro osoby na vozíku zcela 36

nepřístupná z důvodu špatného terénu. S touto architektonickou bariérou nelze nic provést, vytvoření stezky, která by vedla na dolní můstek a byla přístupná vozíčkářům, je zcela nemožné. Z horního můstku k nástupnímu místu na lodičky u Punkevních jeskyní se vozíčkáři mohou dopravit lanovkou. Osoby zrakově postižené se tu setkají s bariérami v podobě schodů a špatného terénu. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace (Zajíček, 2012, s. 16). Sloupsko-šošůvské jeskyně leží na severním okraji Moravského krasu u města Sloup. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeskynní systém, není celá prohlídková trasa přístupná osobám na vozíku. Pro návštěvníky je tu připraven krátký a dlouhý okruh. Část krátkého okruhu je přístupná i bezbariérově, zbytek trasy bohužel z architektonických důvodů přístupný není, úprava pro bezbariérový vstup na celou trasu je nemožná. Mezi architektonické bariéry pro pohyb zrakově postižených osob patří chody, místy stoupání a nerovný terén v jeskynních chodbách. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace (Zajíček, 2012, s. 4). Jeskyně Balcarka je pro vozíčkáře nepřístupná, a to z důvodu velkého počtu schodů. Osoby s postižením zraku musejí při návštěvě této památky s velkým množstvím schodů počítat, neboť bez pomoci druhé osoby by se zde pohybovaly velice těžko. Osoby mentálně postižené mají přístup bez problému. Pro sluchově postižené osoby může

být

architektonickou

překážkou

chybějící

vizuální

signalizace

(Zajíček, 2012, s 26). Kateřinská jeskyně není pro vozíčkáře přístupná. Architektonické bariéry, které neumožňují vstup, jsou schody. Osoby s omezenou pohyblivostí bez vozíku mohou tuto památku navštívit se značnými obtížemi. Na zrakově postižené osoby tu čekají bariéry v podobě schodů a terénu. Také je sem zakázán vstup se zvířaty. Proto při návštěvě nevidomým návštěvníkem je potřeba doprovod jiné osoby, která jej cestou provede. Pro sluchově postižené osoby, může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace (Zajíček, 2012, s. 26). Jeskyně Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu je pro vozíčkáře přístupná, ale s obtížemi. Hlavní architektonickou bariérou je překonání 8 schodů, které jsou hned na začátku trasy. Poté musejí ještě překonat cestu k jeskyni, která vede do mírného kopce. Po překonání schodů na začátku trasy se již mohou volně pohybovat s vozíkem, 37

a to i v jeskyni. Architektonickými bariérami pro zrakově postižené, jsou také již zmíněné schody, po překonání této první překážky je již jejich pohyb možný bez větších problémů. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace. Paní Zdena Popelková, která má na starosti správu jeskyně, nám sdělila, že již pracují na odbourání architektonické bariéry a je vypracován projekt na bezbariérový vstup. Již letos proto bude možná vytvořen bezbariérový přístup [33]. Tabulka 8: Přístupnost jeskyní Přístupnost

Jeskyně Balcarka Jeskyně Blanických rytířů Kateřinská jeskyně Propast Macocha Sloupskošošůvské jeskyně Punkevní jeskyně

sluchové tělesné postižení postižení

přístupné s pomocí další osoby přístupné s pomocí další osoby přístupné s pomocí další osoby přístupné s pomocí další osoby přístupné s pomocí další osoby přístupné s pomocí další osoby

přístupné nepřístupné přístupné nepřístupné přístupné přístupné částečně přístupné

mentální toalety postižení

občerstvení a obchody se suvenýry

zrakové postižení

přístupné přístupné

přístupné

přístupné nepřístupné přístupné nepřístupné nepřístupné přístupné částečně přístupné

přístupné přístupné

přístupné

přístupné částečně přístupné

přístupné přístupné

přístupné

částečně přístupné přístupné

přístupné nepřístupné nepřístupné

b) Kulturně-historické památky Zámek Lysice je přístupný za poplatek a s průvodcem. Přístup pro osoby s omezenou schopností pohybu, ať na vozíku, nebo s francouzskými holemi, je značně omezen. Hlavními architektonickými bariérami, které se tu nacházejí, je značné množství schodů, které by návštěvníci museli překonávat. Na internetových stránkách se nachází informace o tom, že je možné po předchozí domluvě sjednat bezbariérovou prohlídku a vstup do prvního patra, jedná se o prohlídkovou trasu A. Ostatní prostory jsou osobám na vozíku nepřístupné. Osoby, které při svém tělesném postižení nevyužívají vozík, se mohou dostat i do ostatních prohlídkových okruhů, ale musejí počítat se značným 38

počtem schodů, které budou muset překonat. Zrakově postižené osoby a osoby tělesně postižené se tu setkají především s bariérami v podobě schodiště. Pro sluchově postižené osoby zde nejsou žádné architektonické bariéry. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [57]. Zámek Rájec Jestřebí má i jako ostatní zámky pro osoby tělesně postižené značné architektonické bariéry v podobě schodů. Bezbariérový přístup je možný pouze do přízemního patra. Přístupová cesta i zahrady jsou vcelku přístupné trasy, jsou poměrně rovné a terén je vhodný i pro vozíčkáře. Osoby zrakově postižené se tu setkají opět s bariérami v podobě schodů. Architektonické bariéry pro sluchově postižené se zde nenacházejí. Úprava prostor pro přístup bez bariér by byla značně finančně nákladná a také by znehodnotila historickou hodnotu této památky. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [58]. Hrad Boskovice se nachází na kopci, který se tyčí nad stejnojmenným městem. Přístupnost pro osoby na vozíku a s omezenou schopností pohybu je značně omezena. Informace o přístupnosti mohou návštěvníci získat po kontaktování telefonem. Bezbariérově dostupné je pouze první nádvoří a je možno se dostat i k historické studni. Dále už v bezbariérovém pohybu brání schodiště. Se stejnými architektonickými bariérami v podobě schodiště a nerovného terénu se setkají i osoby zrakově postižené. Také je sem zákaz vstupu se psy, proto ani asistenční pes nemá možnost vstupu na tento objekt. Pro sluchově postižené osoby neshledávám žádné architektonické bariéry. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [14]. Zámek Boskovice je pro osoby tělesně postižené přístupný jen částečně. Architektonické bariéry, které se tu nacházejí, jsou především opět schody. Proto je přístupný jen částečně, a to nádvoří, zahrady a vestibul. Terén zahrad a nádvoří umožňuje celkem bezproblémový pohyb osob na vozíku. V další prohlídce už mohou pokračovat pouze osoby, které nepoužívají invalidní vozík. Osoby se zrakovým postižením musejí překonat značné množství schodů. Pro sluchově postižené osoby, může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [55]. Zámek Kunštát skýtá pro tělesně postižené osoby opět architektonické bariéry v podobě 39

schodů. Bezbariérově je přístupno pouze nádvoří a zámecké zahrady. Dále už se osoby na vozíku nedostanu, nebo jen velice těžko s pomocí ostatních osob, jelikož zámek nemá žádné plošiny, které by usnadnily přístup do ostatních pater zámku. Proto je prohlídka vozíčkářů nemožná a do vyšších pater zámku by se mohli dostat pouze v ojedinělých případech. Osoby bez invalidního vozíku s omezenou schopností pohybu při své návštěvě musejí počítat s bariérami v podobě schodiště a prahů. Osoby zrakově postižené také musejí překonávat bariéry v podobě schodů a prahů, které jim jejich návštěvu značně ztíží. Osoby se sluchovým postižením se tu mohou pohybovat bez omezení. Pro sluchově postižené osoby může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [56]. Mlýn Rudice se nachází v obci Rudice. Uvnitř této památky je k dispozici turistické informační centrum a muzeum. Pro osoby na vozíku je přístupné pouze přízemní patro, další dvě nadzemní poschodí již přístupné na vozíku nejsou. Do druhého patra se po překonání schodiště mohou dostat i osoby s omezenou schopností pohybu, které nepoužívají

invalidní

vozík,

a

osoby

zrakově

postižené

musejí

počítat

s architektonickými bariérami v podobě schodů a prahů. Pro sluchově postižené osoby, může být architektonickou překážkou chybějící vizuální signalizace [38]. Zřícenina hradu Holštejn se nachází na vápencové skále zhruba 300 m od vesnice Holštejn. Tato památka je volně přístupná. Pod hradem se nachází hladomorna, do které se vchází chodbou, jež je při úpatí skály. Překážkami v navštívení této památky je špatně přístupný terén, vzhledem k tomu že je hrad na kopci a jedná se již pouze o zříceninu, jejíž okolí je porostlé stromy. Pro osoby na vozíku je tak tato památka nepřístupná. Pokud někdo používá francouzské hole, záleží na velikosti omezení jeho pohybu. V tomto případě by byla návštěva této památky značně náročná a potřeboval by asistenci další osoby, ale nebyla by zcela nemožná. Zrakově postižené osoby by tuto památku mohly navštívit v doprovodu asistenta či jiné osoby, která by jim pomohla zorientovat se v prostoru. Vzhledem k volné přístupnosti této památky by si mohli zříceniny hradu i osahat a tak si utvořit představu z jakých materiálů byl tento hrad dříve postaven. Osoby se sluchovým postižením mohou tuto památku navštívit bez problémů, při návštěvě není žádný průvodce tudíž ani výklad, a proto si mohou neslyšící osoby vychutnat tuto památku bez větších rozdílů od ostatních osob [13].

40

Tabulka 9: Přístupnost kulturních památek Přístupnost zrakové postižení

sluchové tělesné postižení postižení

mentální toalety postižení

občerstvení a obchody se suvenýry

Zámek Rájec Jestřebí

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Zámek Lysice

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Hrad Boskovice

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Zámek Boskovice

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Zámek Kunštát

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Mlýn Rudice

přístupné s přístupné částečně pomocí další přístupné osoby

přístupné částečně přístupné

částečně přístupné

Zřícenina hradu Holštejn

přístupné s přístupné nepřístupné přístupné nepřístupné částečně pomocí další přístupné osoby

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

c) Další atraktivity Westernové městečko Boskovice je pro osoby na vozíku přístupné pouze obtížně. Je to především z důvodu členitosti terénu. Tento terén také působí jako architektonická bariéra pro osoby zrakově postižené, bez doprovodu jiné osoby by se zde velice těžko pohybovaly. Osoby sluchově a mentálně postižené se zde mohou pohybovat bez omezení architektonickými bariérami [45]. Huť Františka je pro osoby na vozíku zcela nepřístupná z důvodů velkého množství schodů. Osoby tělesně postižené používající francouzské hole se na tuto památku dostanou, ale musejí překonat značné množství schodů. Osoby zrakově postižené se zde mohou po překonání schodů pohybovat, ale pouze v doprovodu jiné osoby. Sluchově 41

a mentálně postižené osoby nemají při pohybu problém s architektonickými bariérami [1]. Tabulka 10: Přístupnost ostatních atraktivit Přístupnost dle postižení

Westernové městečko Boskovice

zrakové postižení

sluchové postižení

tělesné postižení

mentální postižení

toalety

přístupné s pomocí další osoby

přístupné

částečně přístupné

přístupné

přístupné

občerstvení a obchody se suvenýry přístupné

nepřístupné

přístupné

nepřístupné

nepřístupné

HuŤ Františka

přístupné přístupné s pomocí další osoby Zdroj: vlastní zpravování, 20014

2.3 Společenské bariéry Společenské bariéry jsou ty, se kterými se zdravotně postižené osoby setkávají při komunikaci a jednání s pracovníky podnicích cestovního ruchu. Jedná se především o předsudky společnosti a způsob, jak naše společnosti vnímá zdravotně postižené osoby. Proto se musíme snažit tuto situaci napravit a společenské bariéry odstraňovat zvýšením povědomí o zdravotním postižení. Při komunikaci s tělesně postiženými bychom měli dodržovat několik zásad jednání (Konvalinka, Zahradníková, Šindlerová, Kučerová, 2013, s. 43,44) Komunikace zdravých lidí s tělesně postiženými osobami má svá specifika. Častým problémem je popření postižení, což znamená, že zdravý člověk komunikuje s postiženým, jako by jeho postižení neexistovalo. Důvodem k tomuto chování bývá obava, aby se zdravý člověk tělesně postiženého nějak citově nedotkl nebo mu neublížil. Míra tělesného postižení může ovlivňovat i projevy mimiky při komunikaci, zdravá osoba, která s tímto nemá zkušenosti, může tyto projevy mimiky brát jako vyjádření nezájmu o komunikaci. K osobě s tělesným postižením přistupujeme bez předsudků a dojmů, které v nás jeho postižení vyvolává. K tělesně postižené osobě nepřistupujeme zezadu. Při komunikaci zachováváme stejné zásady jako při komunikaci se zdravou osobou. Snažíme se komunikovat tváří v tvář. Tělesně postiženou osobu respektujeme jako rovnocenného komunikačního partnera a komunikujeme přímo 42

s ním, nemluvíme na něj prostřednictvím jeho doprovodu nebo asistenta či asistentky. Dále se neopíráme o vozík postiženého. Pokud se jedná o osobu, která má narušenou komunikační schopnost, zeptáme se, zda používá nějakou kompenzační pomůcku, nebo si domluvíme způsob, jakým budeme komunikovat. Respektujeme osobnost tělesně postižené osoby. Pomoc pouze nabízíme, nikoli vnucujeme, záleží na tělesně postiženém, zda pomoc přijme či nikoli. Pomoc nabízíme přirozeně a opatrně. Pokud jsme o pomoc požádáni, žádost si vyslechneme a snažíme se vyjít postižené osobě maximálně vstříc (Konvalinka, Kučerová, Šindlerová, Zahradníková, 2013, s. 43,44). Z rozhovorů s tělesně postiženými osobami jsme zjistili následující společenské bariéry: Velmi často se setkávají se soucitem, nebo naopak s náznakem ignorace jejich postižení. Také dosti často chybí oční kontakt zdravé osoby s tělesně postiženým. Tělesně postižené osoby se potom při komunikaci necítí dobře, neboť jim připadá, že osobu, se kterou komunikují, obtěžují. Dalším problémem je, že si musejí o pomoc většinou říci sami, málokdy je jim pomoc automaticky nabídnuta. Také reakce pracovníků v podnicích cestovního ruchu jsou někdy neadekvátní. Když je potřeba dostat postiženou osobu třeba do patra nebo jí pomoci překonat schody, pracovníci nevědomky tělesně postiženou osobu urazí tím, že nevědí, co si počít. Citlivější osoby, především hlavně ty, které k tělesnému postižení přišly, až během života například následkem úrazu tyto poznámky snášejí špatně. Po takovýchto zkušenostech se cestovního ruchu nezúčastňují a zůstávají raději doma, kde mají své bezpečí a jistotu. Zásady jednání se sluchově postiženými osobami. Při rozhovoru se sluchově postiženým člověkem musí člověk vyslovovat zřetelně, nezvyšovat hlas a nesmí měnit rychlost řeči. Nikdy nemluvíme otočeni zády ke sluchově postižené osobě, musíme dbát na to, aby na nás sluchově postižená osoba viděla zepředu a bylo jí jasné, že na ni mluvíme. Pokud se na nás sluchově postižená osoba nedívá, upozorníme ji například jemným dotekem. Dále je potřeba dbát na to, aby byl náš obličej dobře osvětlen, snažit se nestát ve stínu či zády k oknu. Vnímat řeč pomocí naslouchadla a přitom odezírat je velice náročné. Proto pokud je to možné snažte se při komunikaci se sluchově postiženou osobou ztlumit a zredukovat veškeré rušivé zvuky. Také na sluchově postižené osoby mluvíme jednotlivě. Pokud se nachází sluchově postižená osoba v kolektivu více osob, dbáme na to, aby se sluchově postižená osoba zúčastňovala rozhovoru, sdělíme takovému člověku, o čem se mluví, popřípadě napíšeme písemné 43

sdělení. Vždy se ujistíme, zda nám sluchově postižená osoba, se kterou komunikujeme, vše rozuměla. Pokud by nestihla některou informaci zaregistrovat, vše zopakujeme nebo vysvětlíme, abychom měli jistotu, že rozumí všemu, co jsme říkali. Po celou dobu komunikace se snažíme udržovat oční kontakt. Indukční smyčky v konferenčních a společenských sálech, divadlech, kinech, kostelech usnadňují sluchově postiženým rozumět sledovanému pořadu. Je proto v osobním zájmu podniků v cestovním ruchu instalovat tato zařízení do svých podniků a udržovat je v provozu [37]. Na základě rozhovorů se sluchově postiženými osobami jsme zjistili následující bariéry. Pokud sluchově postižené osoby navštíví památku, která zahrnuje výklad průvodce, velice často se setkávají s tím, že průvodce mluví rychle a nezřetelně. Dále také stojí ve větší vzdálenosti od sluchově postižené osoby. To značně ztěžuje takto postiženým přijmout informace, které průvodce sděluje. Dále se také velice často setkávají s neochotou a neporozuměním ze strany ostatních návštěvníků, kteří neberou ohledy na jejich postižení a nepustí je blíže k průvodci, nebo je neupozorní dotekem, když jim chtějí něco sdělit. Také při komunikaci v pokladnách, občerstveních a dalších centrech spojených s cestovním ruchem se setkávají se špatně informovaným personálem, který není poučen o komunikaci se sluchově postiženými osobami. Komunikace se zrakově postiženými osobami. Při komunikaci se zrakově postiženými sobami nevidomého oslovíme a pozdravíme vždy jako první, protože takto postižený člověk nás nevidí a nemusí tušit naši přítomnost. Nevidomému se představíme, jelikož je pro něj podle hlasu těžké poznat, s kým mluví. Když nevidomého oslovujeme, přidáme i oslovení jeho jménem, pokud jej známe, nebo se ho zlehka dotkneme, aby věděl, že oslovení patřilo jemu. Pokud se musíme při rozhovoru s nevidomým přesunout, upozorníme ho na tuto skutečnost, aby věděl, kde se nacházíme. Podání ruky na pozdrav nahrazuje nevidomému vizuální kontakt, stačí jen oznámit, podávám vám ruku, aby věděl, co se chystáte udělat. Také je velice důležité dívat se na nevidomého zpříma a neodvracet tvář, protože zrakově postižený to pozná a je mu to nepříjemné. Pokud s nevidomým uzavíráme písemnou smlouvu, musíme mu ji přečíst, aby věděl, o co se jedná, a při podpisu ho musíme navést, kam přesně se podpis umístí. Pokud se pohybujeme společně s nevidomou osobou, upozorňujeme ji na bariéry při pohybu, jako jsou schody, dveře, obrubníky a další (Macháček, Janečka, 2002, s. 17).

44

Z rozhovorů se zrakově postiženými jsme zjistili následující společenské bariéry. Situace je dnes již na dobré rovni. Pokud se již zrakově postižené osoby setkají se společenskými bariérami, jedná se o to, že při komunikaci se osoba, která s nimi jedná, nepředstaví, nebo chybí dotek při zahájení komunikace. Také občas chybí upozornění na překážky při pohybu, například když se přesouvají z jedné místnosti do druhé, nikdo nevidomou osobu neupozorní, že se zde nachází schod nebo práh, který musí překonat. Také jako společenskou bariéru pociťují to, že se zdravé osoby nedokážou do jejich situace vcítit a pochopit tak jejich specifické potřeby. Při komunikaci s mentálně postiženými osobami musíme dodržovat následující zásady. Je velmi důležité udržovat oční kontakt při komunikaci s mentálně postiženou osobou. Jeho ochotu komunikovat velice ovlivňuje to, jakým způsobem s postiženým hovoříte a jak k němu přistupujete. Při komunikaci s mentálně postiženými osobami používáme jednoduchou řeč, krátké věty, nepoužíváme cizí nebo hovorová slova. Dbáme na to, abychom mluvili pomalu a srozumitelně, abychom mentálně postiženého člověka příliš nezatěžovali velkým množstvím informací. Dále jsme při komunikaci trpěliví a poskytujeme mu dostatečný prostor pro jeho odpověď. Velice důležitá je neverbální komunikace, rozhovor doplňujeme mimikou a gestikulacemi. Snažíme se vyhýbat abstraktním pojmům. Vždy je třeba ověřit, zda nám mentálně postižený rozuměl a zda s naším sdělením souhlasí či nikoli. Lidé s mentálním postižením jsou velmi sugestivní, nekriticky přejímají myšlenky druhých, proto na to musíme myslet po dobu celé komunikace. S mentálně postiženými osobami jednáme se značnou mírou empatie, respektu a trpělivosti. Při komunikaci s postiženým nepoužíváme zdrobněliny a jednáme s ním jako s dospělou osobou (Fialová, 2013). Z rozhovorů s mentálně postiženými osobami a pracovníky v organizacích, které zdravotně postižené sdružují, jsme zjistili následující společenské bariéry. Hlavní společenskou bariérou je malá trpělivost pracovníků v oblasti cestovního ruchu při komunikaci s mentálně postiženými osobami. Při komunikaci se snaží rozhovor co nejvíce uspíšit a ukončit. Nedávají těmto osobám dostatečný prostor pro vyjádření. Další bariérou, s kterou se setkávají, je příliš velký soucit nebo naopak viditelný pocit pohoršení mentálním postižením. Především projevy pohoršení a nepochopení odrazují mentálně postižené osoby na účasti na cestovním ruchu.

45

2.4 Ekonomické bariéry

Z rozhovorů se zdravotně postiženými osobami a pracovníky z organizací sdružujících zdravotně postižené osoby jsme zjistili následující ekonomické bariéry při cestování zdravotně postižených osoby v turistické oblasti Moravský kras a okolí. Hlavní ekonomickou bariérou je nedostatek financí na cestování a náklady s ním spojené. Zdravotně postižené osoby si, ze svého invalidního důchodu nemohou dovolit platit vysoké náklady na cestování. Proto bez finanční pomoci okolí a svých blízkých, je pro ně cestování náročné nebo nemožné. Spousta zdravotně postižených osob může cestovat jen díky organizacím a sdružením jejímiž jsou členy. Tyto organizace většinou část nákladů hradí z příspěvků státu, nebo ze sponzorských darů, které organizace a sdružení dostávají. Z dotazníkového šetření mezi zdravotně postiženými osobami, jsme zjistili, že jako nečastější překážku v odbourávání bariér cestovního ruchu pro zdravotně postižené osoby, považují nedostatek financí na rekonstrukce a debarierizaci (44 %), dále potom malé povědomí a přetrvávající předsudky společnosti vůči zdravotně postiženým osobám (19 %), legislativa, např. nemožnost stavebního zásahu kvůli zachování kulturně-historických

památek

(17

%),

neochota

provozovatelů

ubytovacích

a pohostinských zařízení (12 %), nemožnost provádět debarierizaci kvůli samotné zlé dostupnosti např. úprava některých turistických stezek (6 %), jiné (2 %).

46

Tabulka 11: Zábrany v odbourávání bariér Počet odpovědí v%

Nedostatek financí na rekonstrukce a debarierizaci

44

Legislativa, např. nemožnost stavebního zásahu kvůli zachování kulturněhistorických památek

17

Nemožnost provádět debarierizaci kvůli samotné zlé dostupnosti např. úprava některých turistických stezek

6

Malé povědomí a přetrvávající předsudky společnosti vůči zdravotně postiženým osobám

19

Neochota provozovatelů ubytovacích a stravovacích zařízení

12

Jiné Zdroj: vlastní zpracování, 2014

2

2.5 Podpora rozvoje cestovního ruchu osob se zdravotním postižením v Jihomoravském kraji V průběhu roku 2009 se zrodila myšlenka na zlepšení podmínek rovnocenného postavení zdravotně postižených osob v běžném životě. V prosinci 2009, byla na

základě

tohoto

podnětu

založena

společnost

Kunštát

PRO

FUTURO

o. p. s. Společnost realizuje vzdělávací a výchovné programy zdravotně postiženým občanům. Jejich cílem je snaha o zkvalitnění života lidí se zdravotním postižením, jejich snazší integrace do společnosti, překonávání bariér, důsledků postižení. Budují v parku TGM u Jeskyně Blanických rytířů prostor, kde si každý z postižených najde místo, ve kterém se bude cítit dobře. Tělesně postižení se dostávají do zajímavých míst, která jim byla dříve těžce přístupná. V zahradě smyslů mají nevidomí možnost vnímat rostliny, přivonět si k nim, ohmatat je, naučit se je rozeznávat. Stávají se tak součástí přírody a beze strachu zažívají jedinečnost tohoto okamžiku [18]. Svaz tělesně postižených v České republice, o.s. místní organizace. Tento svaz má pobočky také v Adamově, Blansku, Boskovicích, Kunštáte, Lipovci, Lysicích, Letovicích, Ostrově u Macochy a mnoha dalších obcích nacházejících se v turistické oblasti Moravského krasu. Všechny tyto jednotlivé pobočky sdružují tělesně postižené 47

osoby a pořádají pro ně sezení, výlety a rehabilitační pobyty. Pro bližší představu jsem si vybrala organizaci v Letovicích. Svaz tělesně postižených v České republice, o. s. místní organizace- (pobočka Letovice). Sdružuje osoby se zdravotním postižením, zejména tělesným. Hájí potřeby a zájmy zdravotně postižených osob a seniorů. Tato pobočka sdružuje, starší osoby okolo 70 let s problémy pohybového ústrojí, jsou tu i dvě slabozraké osoby. Má, okolo 75 členů, organizuje výlety, každý měsíc se scházejí a to druhé úterý v měsíci. Na těchto sezeních jsou pravidelně nějací hosté například, starosta, předsedové, nebo Ředitelka městského muzea v Blansku. Pořádají výlety v rámci Letovic a okolí. Dvakrát ročně jezdí na rehabilitaci do Vísek do bazénu. Dvakrát do roka jezdí na jeden celodenní zájezd, ve kterých je spojena návštěva tří památek. Také každý rok jezdí na týdenní ozdravný pobyt, tento rok to bude Horní Bečva. Částečně je financována v rámci dotací od města Letovice, 20 000 Kč ročně, a dále si financují sami a také vkládají roční příspěvek 60 Kč. Tento svaz má pobočky také v Adamově, Blansku, Boskovicích, Kunštáte, Lipovci, Lysicích, Ostrově u Macochy a mnoha dalších obcích nacházejících se v turistické oblasti Moravského krasu. Všechny tyto jednotlivé pobočky sdružují tělesně postižené osoby a pořádají pro ně sezení, výlety a rehabilitační pobyty [38]. Časopis vozíčkář je určený pro osoby na vozíku, vychází 5 krát ročně, v barevném provedení. Soukromým osobám je zasílán zdarma až domů. Instituce platí roční poplatek 230 Kč. Stálé rubriky, které časopis nabízí, jsou, Liga informuje, Aktuálně, Osobnost čísla, Psychologie, vztahy, sex, My se světem, svět s námi, Vozíčkář na cestách, Technologie, Kuriozity, Slovenský periskop, Kultura, Sport, Inzerce. Pojednává o aktuálních tématech a slouží také jako zásobárna kontaktů a inzerátů nejen od výrobců kompenzačních pomůcek. Redakce tohoto časopisu se snaží poskytovat aktuální informace zábavnou a zajímavou formou. Nabízí také online zpravodajství na jejich webu. Informace a novinky lze také sledovat prostřednictvím internetového newsletteru nebo na sociálních sítích [43]. Senior pasy jsou unikátním projektem, který vznikl na podporu obyvatelstva s věkem od 55 let. Zapojení do projektu je Zdarma. Projekt přináší ucelený a jednotný systém slev na výrobky a služby poskytovaný držitelům karet Senior pas. Nabízené slevy ve výši 5 – 50% jsou primárně zaměřeny na zdravotnictví, lázeňství, wellness, cestování, stravování, ubytování, vzdělání, muzea, galerie, ale i spotřební nákupy. 48

Osoby, které chtějí senior pas, se mohou registrovat online na webu nebo vyplní registrační formulář a zašlou jej na adresu Senior Pas, Mendlovo náměstí 1a, 60300 Brno. Pokud chce, uživatel využít slevy této karty musí ji předložit vždy před placením, poskytovatel má právo si ověřit totožnost držitele senior pasu podle průkazu totožnosti. Mimo tyto poskytované slevy nabízí, také web, na kterém lze získat potřebné informace o slevách, cestování, společenských a kulturních akcích a dalších zajímavostech pro seniory a držitele Senior pasu [34]. Nové sdružení bylo založeno v Letovicích v říjnu 2002 jako neziskové a dobrovolné sdružení zdravotně postižených. Je zaregistrováno u Ministerstva vnitra České republiky, jako samostatný subjekt, který podává pomocnou ruku zdravotně postiženým občanům Letovic, přidružených obcí a širokého okolí. V současné době je ve sdružení zaregistrováno 360 členů. Nové sdružení poskytuje pomoc tělesně postiženým, interně nebo onkologicky nemocným, ale i lidem se smyslovými a psychickými poruchami. Provádí poradenskou činnost právně zajištěnou spoluprací s JUDr. Hutařem, který se orientuje na problematiku zdravotně postižených. Nové sdružení se vydává cestou tzv. sociální rehabilitace, což je starost o psychickou i fyzickou pohodu chronicky nemocných, se snahou ulehčit jim návrat a plnohodnotnou integraci do společnosti zdravých lidí. Hlavní náplní programu této organizace je péče o fyzickou a psychickou kondici členů. Pravidelně pořádá odpoledne pro zdraví s přednáškou odborného lékaře na vybrané téma v Agrocentru na Vískách, kde také využívají vodoléčebné zařízení. Během celého roku organizují aktivní návštěvy na balneoterapii rehabilitačního oddělení v nemocnici v Blansku. Každý rok pořádávají dva ozdravné pobyty se zaměřením na psychický a fyzický rozvoj osobnosti pro 120 členů. Jednou týdně mají zájemci o posílení tělesné i duševní kondice možnost se scházet při relaxačně rehabilitačním cvičení. Ročně pořádá čtyři poznávací zájezdy po nejzajímavějších místech republiky. Organizuje letní a zimní setkání zdravotně postižených občanů doprovázené kulturním programem. Dvakrát ročně konkrétně na vánoce a velikonoce navštěvují dlouhodobě léčené pacienty v letovické nemocnici Milosrdných Bratří a seniory v domově důchodců s krátkým kulturním programem. Dále spolupracujeme s organizací Zdravotně postižených z Černé Hory a Bořitova. Aktivně se zúčastňují dnů zdraví, které pořádá Národní síť zdravých měst. Také získávají informace o možnostech výletů z reportáží toulavé kamery, a při výletech spolupracují se starosty obcí, od nichž získávají povolení a informace o přístupu pro zdravotně postižené osoby. K dopravě 49

využívají bezbariérový autobus od autodopravce, pana Zunky, ten při jeho koupi požádal předsedu pana Rašovského o pomoc se zjištěním, zda je vhodný pro bezbariérovou dopravu. Požádal ho, aby přijel s vozíkem a funkčnost autobusu vyzkoušel [25]. Oblastní charita Blansko je součástí neziskové humanitární organizace Charita Česká republika. Ta je největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních služeb u nás. Charita ČR je právnickou osobou a je součástí římskokatolické církve. Oblastní charita Blansko je jednou z deseti oblastních charit Diecézní charity Brno, která je zřízená brněnským biskupem. Jejím posláním je služba milosrdné lásky církve bližnímu v nouzi, bez ohledu na jeho příslušnost k rase, národnosti, vyznání a politickou příslušnost. Posláním Oblastní charity Blansko je pomoc lidem, kteří se ocitli v takové životní situaci, kterou nejsou schopni zvládnout vlastními silami. Tato pomoc je realizována sociálními a zdravotními službami, krizovou, humanitární pomocí a výchovně - vzdělávacími aktivitami, podporou svépomoci a vzájemné pomoci s důrazem na respektování lidské důstojnosti. Předmětem hlavní činnosti charity je zejména zajišťování a poskytování duchovních, sociálních a zdravotních služeb. Jedná se především o seniory, lidi se zdravotním postižením, lidi v sociální a hmotné tísni, lidi bez domova, ohroženou a neorganizovanou mládež, příslušníky etnických a národnostních menšin, cizince a osoby se závislostí na návykových látkách. Oblastní charita Blansko také poskytuje humanitární pomoc. Oblastní charita Blansko zajišťuje svoji činnost v blanenském a boskovickém regionu prostřednictvím středisek rozmístěných v Blansku, Boskovicích, Adamově a Doubravici nad Svitavou. Spolupráce v rámci místní komunity umožňuje, aby každý občan mohl přispět na dobrou věc, která bude sloužit postiženým lidem, potřebným, či jinak znevýhodněným občanům. Každé středisko pořádá během roku akci spojenou s veřejností: benefiční akce, výstavy výrobků, obrazů, přednášky, zahradní slavnosti nebo setkání pracovníků charity. Osoby, které jsou, členy této charity mají možnost s organizací i cestovat [26]. Betany Boskovice je jednou z poboček oblastní charity Blansko. Komplex služeb Betany Boskovice nabízí službu Denního stacionáře a Sociální rehabilitace. V rámci této organizace jsou pro její členy pořádány výlety do okolí. Také různé schůzky s významnými osobami Jihomoravského kraje. Zdravotně postižené osoby, které 50

využívají denní stacionář, jsou osoby zrakově, sluchově, tělesně i mentálně postižení. Přínosem pro tyto osoby je přítomnost kolektivu a proškoleného personálu a také možnost cestovat [26].

3 Možnosti podpory cestovního ruchu zdravotně postižených osob v Jihomoravském kraji Našimi návrhy na podporu cestovního ruchu zdravotně postižených osob jsou: Dům přírody Moravského krasu jehož, stavba byla v letošním roce již zahájena. Dále potom vytvoření informačního portálu, který by sdružoval informace o cestovním ruchu pro zdravotně postižené, různé zkušenosti a tipy pro návštěvu památek. Vytvoření Roční publikace pro zdravotně postižené osoby, Umístění hmatových maket pro zrakově postižené, Poradna pro uživatele sociálních služeb, nebo informační centrum pro zdravotně

postižené

osoby.

Lepší

promyšlenost

architektonických

projektů

a důkladnější kontrola provádění debarierizace. a) Dům přírody Moravského krasu Operační program životní prostředí na období 2009 – 2013 umožňuje financovat až 85% investičních nákladů staveb návštěvnických středisek (Domů přírody) z prostředků Evropské unie. Program Domů přírody otevřel možnost vybudovat v chráněných a přitom turisticky vyhledávaných lokalitách objekty, které přiblíží jak hodnotu území, tak i důvody jejich ochrany. Nástupními místy k nejnavštěvovanějším Punkevním jeskyním (200.000 návštěvníků ročně) jsou Skalní mlýn a areál propasti Macochy. Právě do těchto míst je připravena stavba Domu přírody Moravského krasu. Objekt zahrnuje vstupní informační prostor s prodejnou. Hlavní prostory zaujímá stálá expozice. První podlaží přibližuje geologickou minulost Moravského krasu, utváření krasové krajiny a vznik jeskyní, dávný i současný život v jeskyních. Točité schodiště návštěvníka zavede do prosvětlených prostor druhého podlaží s expozicí živé přírody. V kinosále si budete moci vybrat z krátkých filmů. Nabídka bude obsahovat i 3D film o Moravském krasu. Pro nejmladší návštěvníky je navržena herna s motivy krasu. Vnitřní expozici doplňuje expozice venkovní. Na modelu krasové krajiny bude možno pozorovat průchod vody krasovou krajinou od ponorů a závrtů přes jeskyně do vývěrů. Bloky hornin s vyleštěnými řezy přiblíží horniny krasové oblasti. Celý tento objekt bude v souladu s přírodou a bude ekologicky šetrný, bude využívat například i dešťovou vodu 51

a mnohé další šetrné formy využívání přírodních zdrojů. Provoz Domu přírody Moravského krasu je plánován jako celoroční. Období menší návštěvnosti (podzim až jaro) bude nabízet programy pro školy včetně terénních exkurzí. Pro stavbu Domu přírody je vydáno stavební povolení a jsou vyčleněny investiční prostředky pro výstavbu. Provoz bude z části pokryt vlastními příjmy (vstupné, prodej) a příspěvkem agentura ochrany přírody a krajiny České republiky – chráněné krajinné oblasti Moravský kras a Správy jeskyní. Téměř polovinu potřebných provozních prostředků se ve smlouvě zavázaly poskytnout města, obce a někteří podnikatelé. Zahájení realizace je vázáno na ukončení výběrových řízení. Zahájení provozu lze očekávat v roce 2015. Obecněji zaměřená expozice o celém Moravském krasu v Domě přírody se tak bude vhodně doplňovat s tematickými expozicemi v jednotlivých přístupných jeskyních. Celý tento komplex by měl být bezbariérový, aby byl přístupný pro všechny. Celkové výdaje na výstavbu tohoto projektu jsou 84 milionů korun (Štefka, 2009, s. 58) b) Webová stránka s informacemi pro zdravotně postižené osoby Informovanost o možnostech návštěvy památek Moravského krasu na webech je velice slabá. Pokud se zdravotně postižený člověk dostane na internetové stránky určité památky, většinou tu úplně chybějí informace o tom, která část je přístupná bezbariérově a zda je tu vůbec možnost bezbariérového pohybu. V případě, že chce zdravotně postižený nějaké informace získat ve většině případů, telefonicky kontaktovat správu daného místa a informace si vyžádat. To mnoho osob od návštěvy odradí. Na webech, jsou sice informace o snížené ceně vstupného pro osoby ZTP, ale už chybějí informace o tom, pro které zdravotně postižené osoby je tato památka vhodná a pro které nikoli. Informace na této webové stránce by byli, rozděleny podle druhů postižení. Na tomto webu by se nacházely informace sesbírané na základě osobních zkušeností zdravotně postižených osob, tyto poznatky by byly vytříděny na základě určitých kritérií. Také by se zde nacházeli informace od organizací, které služby pro zdravotně postižené osoby poskytují. A potřebné informace od osob, jež mají na starost správu daných památek. Administrátor této webové stránky, by měl přímé kontakty s těmito osobami pro to, aby mohl na webu poskytovat potřebné a úplné informace o přístupnosti, cenách a dalších potřebných informacích týkajících se památek, které by chtěli zdravotně postižené osoby navštívit. Také by zde bylo možné přidávat příspěvky s osobními zkušenostmi k daným památkám, od samotných osob se zdravotním postižením. Web by byl přizpůsoben i sobám zrakově postiženým. 52

c) Roční publikace pro zdravotně postižené osoby a lepší propagace moravského krasu mimo internet Mnoho zdravotně postižených osob, nemám přístup k internetu. Značnou část zdravotně postižených osob tvoří senioři, a ti s počítači neumí pracovat, nebo je doma nemají. Další část zdravotně postižených osob si počítač nemůže dovolit z finančních důvodů. Získávání informací o památkách Moravského krasu, je pro ně potom tedy velice náročné. Bylo by potřeba doplnit informační letáky o informace týkající bezbariérového přístupu pro zdravotně postižené. Dále také v oblasti Moravského krasu a okolí chybějí informační cedule, které by návštěvníky upozornili o tom, kde se daná památka nachází a jak se k ní dostanou. Pokud už nějaké takové informační tabule, nebo cedule nalezneme, chybějí zde informace o přístupu pro zdravotně postižené osoby. Proto by bylo potřeba do turistické oblasti Moravského krasu umístit informační cedule o památkách s informacemi o jejich přístupu pro zdravotně postižené osoby. Měli by tu být informace o počtu schodů, přístupových cestách, o možnostech prohlídkových okruhů vhodných pro zdravotně postižené. A také by tady měli být informace rozdělené podle typů postižení, jelikož každé postižení je specifické a má jiné požadavky, to co je přístupné pro zrakově, či sluchově postižené, nemusí být přístupné pro vozíčkáře. A naopak pokud se někde nedostane vozíčkář, neznamená to automaticky, že žádný člověk s tělesním postižením se sem nemže dostat, osoby které jsou omezeny pouze francouzskými holemi, se mohou dostat i na prohlídkové okruhy jako osoby bez omezení pohybu. V souvislosti s těmito informacemi, by bylo vhodné, aby každý rok ministerstvo sociálních věcí mohlo ve spolupráci s organizacemi zdravotně postižených osob a ve spolupráci s pracovníky v oblasti cestovního ruchu vydávat sborník, nebo časopis, který by obsahoval informace o inovacích v oblasti cestování zdravotně postižených osob. Nacházeli by se tu informace o přístupnosti památek. Také by zde, byly zveřejňovány projekty, které by se plánovali do dalších let. Tento sborník by sloužil jako všeobecný přehled o turistických destinacích a byl by rozdělen dle krajů a také druhů postižení. Vycházel by jednou ročně, a byl by přístupný v organizacích zdravotně postižených osob, v informačních centrech krajských měst a třeba i na webu ministerstva sociálních věcí v podobě dokumentu ke stažení. d) Umístění hmatových maket pro zrakově postižené U některých památek, by bylo vhodné mimo popisků Braillovým písmem umístit i hmatové makety památek, a orientační mapy a plánky pro nevidomé. Pro destinaci 53

by to přinášelo nový segment návštěvníků, kteří by památku navštívili a z toho i plynoucí příjmy. Zrakově postiženým by to usnadnilo orientaci, a měli by větší představu, o tom jak památky vypadají. Také by to otevřelo nové možnosti pro cestovní ruch v podobě, dalšího segmentu návštěvníků a to právě zrakově postižených osob. Tyto osoby by si mohli udělat představu o daném místě a tak si lépe vychutnat navštívené místo a začlenit se tak lépe do cestovního ruchu. e) Poradna pro uživatele sociálních služeb, nebo informační centrum Dříve na území České republiky fungovaly centra, které poskytovali informace o cestování pro zdravotně postižené osoby. V turistické oblasti Moravského krasu takovéto středisko bylo například v Blansku, nebo Boskovicích. Poskytovali zde informace o přístupnosti památek, o otevírací době, také o tom jak se k dané památce dostat, které části jsou přístupné pro vozíčkáře a na požádání zjistili o daných památkách potřebné informace. Dále také bylo možné přes tyto poradny zamluvit prohlídky a domluvit návštěvy památek a měst. Bohužel v rámci šetření státu byly tyto poradny zrušeny a tak dnes chybí jakákoli místa, kde by zdravotně postižené osoby mohli získat potřebné informace. Bylo by tedy dobré pro začátek alespoň ve větších, nebo krajských městech tyto poradny opět zavést. Dle rozhovorů by bylo znovu zavedení těchto poraden velkým přínosem v oblasti odbourávání bariér v cestovním ruchu zdravotně postižených osob. Dříve vydával JuDr. Jan Hutař Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené, ve kterém se právě adresář těchto míst nacházel. On sám je vozíčkář a proto mohl tyto informace posuzovat na základě vlastních zkušeností. f) Lepší promyšlenost architektonických projektů a důkladnější kontrola provádění debarierizace Při provádění debarierizace ať už v pohostinských službách, nebo ve službách ubytovacích, či sportovně rekreačních by měli být zapojeny osoby, které dané problematice opravdu rozumějí. Také by byla vhodná spolupráce na těchto projektech s osobami zdravotně postiženými. V mnoha případech se totiž stává, že projekty nejsou

54

domyšleny do detailů. V praxi to znamená, že se provede, oprava pokoje pro bezbariérový přístup, udělá se i bezbariérová koupelna, ale přesto, že se osoba s vozíkem dostane do koupelny potom má problém se dostat do sprchy z důvodu schodku, nebo úzkého vstupu do sprchy. Dále se potom osoby dostanou do pokoje, ale už se zde nemohou pohybovat, neboť jsou velké rozdíly při pohybu na invalidním vozíku elektrickém a manuálním. Každý potřebuje jiné rozměry a místa kam se dostane člověk na elektrickém invalidním vozíku, se osoba na invalidním vozíku bez elektrického pohonu nedostane, jelikož potřebuje větší prostor pro vstup. Proto je potřeba při zpracovávání nových projektů, na odbourávání bariér a přestavbu spolupracovat se zdravotně postiženými osobami, aby mohli sdělit své požadavky a tím zajistit stoprocentní odbourání bariér. Také kontroly provedení daných stavebních úprav by mělo být prováděno důkladněji nejlépe za přítomnosti zdravotně postižené, pro jejíž postižení je tato úprava prováděna, aby mohli případné nedostatky zhodnotit a upozornit na ně ještě před dokončením celého projektu a byla možnost je ještě opravit.

55

4 Závěr Cestovní ruch zdravotně postižených osob, je součástí sociálního cestovního ruchu. Přináší nové příležitosti jak pro osoby zdravotně postižené, tak i pro osoby pracující v oblasti cestovního ruchu. V České republice se objevuje stále více aktivit na podporu cestovního ruchu zdravotně postižených osob. Všechny kraje se nějakým způsobem zapojují do začleňování zdravotně postižených osob no normální společnosti. Na základě rozhovorů se zdravotně postiženými osobami jsme zjistili, že tito jedinci již pozorují značné zlepšení, ve snížení počtu bariér, které se týkají cestovního ruchu. Dále bylo při analýze zjištěno že, v posledních letech bylo v turistické oblasti částečně zpřístupněno

několik

památek

pro

zdravotně

postižené,

odbouráním

bariér

a to především odstraněním bariér architektonických. I přes tuto snahu, na některých místech bariéry přetrvávají. Sociální bariéry v oblasti Moravského krasu, stále přetrvávají, ale už se pracuje na jejich odbourávání, personál je ke zdravotně postiženým vstřícný a snaží se jim vyjít maximálně vstříc. Jen informovanost o památkách, přírodních zajímavostech ubytovacích a stravovacích zařízeních a informačních střediscích je nedostačující. Mnoho zdravotně postižených osob nemá přístup k internetu, a tak nemohou informace získat. Pokud již nějaké informace o památce naleznou, většinou jsou informace o bezbariérovosti velice strohé, nebo žádné a bez telefonické domluvy, nezjistí zda, je památka přístupná či nikoli, a pokud ano které části jsou upraveny bezbariérově. V poslední době vznikly v Moravském krasu nové projekty pro zdravotně postižené osoby. V Rudce u Kunštátu byla vytvořena zahrada smyslů pro nevidomé. Zpřístupnilo se dno propasti Macochy i pro osoby na vozíku. Dále se plánuje úplný bezbariérový přístup do jeskyní Blanických rytířů v Rudce u Kunštátu. V oblasti chráněné krajinné oblasti Moravského krasu, se zahájila výstavba domu přírody, který bude celý kompletně bezbariérově přístupný. Zdravotně postižené osoby z Moravského krasu a okolí se cestovního ruchu zúčastňují především, ve společnosti kolektivu z organizací, do kterých pravidelně docházejí. Informace potřebné pro cestování získávají prostřednictvím těchto organizací, na základě vlastních zkušeností, popřípadě z médií. Bariéry v cestovním ruchu pro zdravotně postižené osoby, se odbourávají a v průběhu

několika let, by mohla být většina památek, uzpůsobena podle maximálního možného technického stavu, který změny dovoluje. Zdravotně postižené osoby mají zájem se aktivně podílet na cestovním ruchu, a rádi by se zapojili i do projektů, při kterých se řeší odbourávání bariér, aby mohli sdělit své požadavky a připomínky na odbourávání bariér. Velkým přínosem pro zdravotně postižené osoby, ale i podniky pracující v cestovním ruchu by bylo vytvoření informačního webu. Zdravotně postižené osoby by zde nalezli potřebné informace, a podniky by si zajistili reklamu a rozšíření své klientely. Dále by zdravotně postižení jedinci, by uvítali opětovné zavedení sborníku, který by shromažďoval informace a bezbariérově přístupných, památkách. V poslední řadě by se zdravotně postižené osoby, rády začlenily do normální společnosti, aniž by musely bojovat s předsudky, které o nich společnost má.

5 Seznam použité literatury [1] Adamov a okolí: Františčina huť [online]. 2012 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z: [2] ANCV: L'Agence Nationale pour les Chèques-Vacances [online]. 2013 [cit. 201404-17]. Dostupné z: [3] Athena na cestách: O projektu [online]. 2009 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: [4] Bez

bariér:

Moravský

kras [online].

2013

[cit.

2014-04-28].

Dostupné

z:< http://www.bezbarier.cz/> [5] CzechTurism: projekt EDEN [online]. 2013 [cit. 2014-03-21]. Dostupné z: [6] Dobromysl: Co je mentální postižení [online]. 2012 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z: [7] European Network for Accessible Tourism: About. [online] 2013. [cit. 2014-0428]. Dostupné z: [8] European travel commision: About [online]. 2012 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: [9] FIALOVÁ, Klára. Zásady komunikace: Zásady komunikace s lidmi s mentálním postižením [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

[10]

FILIPIOVÁ, Daniela. Projektujeme bez bariér. Praha: Ministersvo práce a

sociálních věcí, 2002, 101 s. ISBN 80-865-5218-7. [11]

Globální etický kodex cestovního ruchu: Etický kodex [online]. 2014 [cit. 2014-

03-03]. Dostupné z: [12]

GÚČIK, Marian. Základy cestovného ruchu. Banská Bystrica: TRIAN s. r. o

Banská Bystrica, 2000. ISBN 80-8055-355-6. [13]

Holštejn: Hrad Holštejn [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

< http://www.holstejn.eu/> [14]

Hrad Boskovice: Informace [online]. 2006 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

[15]

Imserso: Instituto de Mayores y Servicios Sociales [online]. 2013 [cit. 2014-04-

17]. Dostupné z: [16]

INROVÁ, Jarmila. 2008. Formy cestovního ruchu pro všechny dle jednotlivých

segmentů. In: Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny: odborná školení a vzdělávání pracovníků územní veřejné správy pro oblast cestovního ruchu. vyd. 1. Praha: Tribun EU, 2008, s. 33-40. ISBN 97880-7399-407-5. [17]

KIRÁĽOVÁ, Alžběta. 2008. Cestovní ruch pro všechny v materiálech EU a

UNWTO. In: Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny: odborná školení a vzdělávání pracovníků územní veřejné správy pro oblast cestovního ruchu. vyd. 1. Praha: Tribun EU, 2008, s. 33-40. ISBN 978-807399-407-5. [18]

Kunštát prr FUTURO o.p.s.: o společnosti. [online]. 2013 [cit. 2014-02-20].

Dostupné z [19]

L'Agence Nationale pour les Chèques-Vacances: Qui est l’ANCV [online]. 2012

[cit. 2014-04-28]. Dostupné z: [20]

MACKŮ, Iva. Cestování bez bariér: EDEN 2013. 1. vyd. Praha: CzechTourism,

2013, 19 s. ISBN 978-80-87824-40-5 [21]

MACHÁČEK, Pavel a Zbyněk JANEČKA. Nejsme všichni stejní: Zásady

komunikace se zrakově postiženými [online]. 2002 [cit. 2014-04-27]. Dostupné [22]

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR: Cestujeme letadlem [online].

2010 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z:

[23]

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR: EUROKLÍČ [online]. 2014

[cit. 2014-03-02]. Dostupné z: [24]

Nejsme všichni stejní: Zásady správné komunikace s osobami s tělesným

postižením

[online].

2013

[cit.

2014-04-28].

Dostupné

z:

[25]

Nové sdružení zdravotně postižených: O sdružení. [online]. 2010 [cit. 2014-04-

24]. Dostupné z: <www.novesdruzenizp.cz.> [26]

Oblastní charita Blansko: O nás [online]. 2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné

z: [27]

PÁSKOVÁ, Martina a ZELENKA, Josef. Výkladový slovník cestovního ruchu.

2. vyd. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-80-7201-880-2 [28]

PETRŮ, Zdenka. 2008. Podpora účasti zdravotně postižených na cestovním

ruchu. In: Kolektiv autorů Katedry cestovního ruchu VŠE v Praze. Cestovní ruch pro všechny: odborná školení a vzdělávání pracovníků územní veřejné správy pro oblast cestovního ruchu. vyd. 1. Praha: Tribun EU, 2008, s. 33-40. ISBN 978-807399-407-5. [29]

Poslanecká sněmovna parlament České republiky: Listina základních práv a

svobod [online]. 1998 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: [30]

Práce, sociální statistiky: Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v

České republice za rok 2007. Český statistický úřad: sociální statistiky [online]. 2008 [cit. 2014-04-08]. [31]

Právní předpisy: Vyhláška č.398/2009 sb. [online]. 2009 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [32]

Rudice: Mlýn Rudice [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

[33]

Rudka u Kunštátu: Jeskyně Blanických rytířů [online]. 2013 [cit. 2014-04-28].

Dostupné z: [34]

Senior pas:

Slevy a výhody pro seniory. [online]. 2010 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [35]

Sluchové postižení: O sluchovém postižení [online]. 2014 [cit. 2014-03-03].

Dostupné z:< http://www.helpnet.cz/> [36]

SONS: O zrakových vadách [online]. 2014 [cit. 2014-03-03]. Dostupné z:



[37]

Svaz neslyšících a nedoslýchavých: Hlavní zásady pro komunikaci s osobami se

sluchovým

postižením

[online].

2012

[cit.

2014-04-27].


z:

http://www.snncr.cz/> [38]

Svaz tělesně postižených v České republice: Organizace [online]. 2014 [cit.

2014-04-28]. Dostupné z: [39]

ŠTEFKA, Leoš., Dům přírody Moravského krasu – příležitost, In. Public

Recreation and Landscape Protection – with man hand in hand. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. 1. ISBN 978-80-7375-746-5 [40]

Tělesné postižení: Co je tělesné postižení [online]. 2014 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [41]

The International Social Tourism Organisation: About [online]. 2014 [cit. 2014-

04-28]. Dostupné z: [42]

Tourism for all: information [online]. 2013 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z:

[43]

Vozíčkář: O časopise vozíčkář. [online]. 2013 [cit. 2014-04-24]. Dostupné z:

<www.vozickar.com> [44]

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR: Vyhláška o obecných technických

požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR [online]. 2009, 398/2009 Sb. [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: [45]

Westernové městečko Boskovice: Western park [online]. 2012 [cit. 2014-04-28].

Dostupné z: [46]

World Tourism Organization UNWTO: Who we are [online]. 2014 [cit. 2014-

03-21]. Dostupné z: [47]

World Tourism Organization UNWTO: Who we are [online]. 2014 [cit. 2014-

03-21]. Dostupné z: [48]

ZAJÍČEK, Petr. Punkevní jeskyně a propast Macocha. 3., upr. a rozš. vyd.

Průhonice: Správa jeskyní České republiky, 2012, 27 s. ISBN 978-80-87309-15-5. [49]

ZAJÍČEK, Petr. Sloupsko-šošůvské jeskyně. 2., upr. a rozš. vyd. Průhonice:

Správa jeskyní České republiky, 2012, 27 s. ISBN 978-80-87309-16-2. [50]

Zákony pro lidi: Předpis č.266/1994 Sb. [online]. 1994 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z:

[51]

Zákony pro lidi: Předpis č.352/2004 Sb. [online]. 2004 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z:< http://www.zakonyprolidi.cz/> [52]

Zákony pro lidi: Předpis č.377/2009 Sb. [online]. 2009 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [53]

Zákony pro lidi: Předpis č.49/1997 Sb. [online]. 1997 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [54]

Zákony pro lidi: Zákon č.435/2004 Sb. [online]. 1997 [cit. 2014-04-24].

Dostupné z: [55]

Zámek Boskovice: Informace [online]. 2013 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

[56]

Zámek Kunštát: O zámku [online]. 2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:

[57]

Zámek Lysice: Historie zámku Lysice [online]. 2014 [cit. 2014-04-28].

[58]

Zámek Rájec: Historie [online]. 2014 [cit. 2014-04-28]. Dostupné z:



Seznam příloh Příloha 1: Dům přírody Moravského krasu .................................................................... 63 Příloha 2: Dům přírody Moravského krasu .................................................................... 63 Příloha 3: Zahrada smyslů Rudka u Kunštátu ................................................................ 64 Příloha 4: Dotazník ......................................................................................................... 65 Příloha 5: Dotazník ......................................................................................................... 66 Příloha 6: Dotazník ......................................................................................................... 67 Příloha 7: Dotazník ......................................................................................................... 68 Příloha 8: Dotazník ......................................................................................................... 69

Přílohy Příloha 1: Dům přírody Moravského krasu

Zdroj: P.P.Architects s.r.o.,, Ing.arch. Pavel Pekár. Příloha 2: Dům přírody Moravského krasu

Zdroj: P.P.Architects s.r.o.,, Ing.arch. Pavel Pekár., 2012

Příloha 3: Zahrada smyslů Rudka u Kunštátu

Zdroj: www.rudka.cz, 2012

Příloha 4: Dotazník

Zdroj: Vlastní zpracování, 2014

Příloha 5: Dotazník

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

Příloha 6: Dotazník

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

Příloha 7: Dotazník

Zdroj: vlastní zpracování, 2014

Příloha 8: Dotazník

Zdroj: vlastní zpracování, 2014