Bankovní systém a měnová politika

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Bankovní systém a měnová politika Diplomová práce

Autor:

Bc. Miroslav Turčín BIVŠ FIK Finance

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. František Jirásek, CSc.

červenec, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 25. 7. 2011

Miroslav Turčín

Poděkování Rád bych tímto poděkoval vedoucímu diplomové práce za spolupráci, podporu a pomoc při zpracování tohoto tématu. Zároveň, bych rád poděkoval všem, kteří se podílejí na otevřené a nezávislé komunikaci České národní banky k široké veřejnosti. Bez této komunikační strategie by bylo mnohem obtíţnější zvolené téma zpracovat.

Anotace Diplomová práce na téma „Bankovní systém a měnová politika“ obsahuje rešerši literatury vymezující problematiku bankovního systému a měnové politiky. Jsou zde definovány základní pojmy nezbytné pro pochopení řešeného problému. Cílem diplomové práce je analýza role centrální banky jako tvůrce měnové politiky v období finanční a ekonomické krize (v letech 2007-2010), dopad krize na bankovní sektor a reálnou ekonomiku ČR.

Annotation The diploma thesis „Banking system and monetary policy“ includes the search of the literature defining an issue of the banking system and monetary policy. There are basic concepts necessary to understand the matter. The goal of the diploma thesis is to analyze the role of the central bank as the monetary policy creator in the period of financial and economic crisis of 2007-2010, impact of the crisis to banking sector and to real economic system of Czech Republic.

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 6 1. BANKOVNÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE ........................................................... 9 1.1 BANKY A BANKOVNÍ SYSTÉM ........................................................................................ 9 1.1.1. Jednostupňový bankovní systém ....................................................................... 10 1.1.2. Dvoustupňový bankovní systém ........................................................................ 11 1.2 BANKA JAKO PRVEK BANKOVNÍHO SYSTÉMU .............................................................. 11 1.2.1. Řídící a kontrolní orgány bank ......................................................................... 13 1.3 DRUHY BANK .............................................................................................................. 14 1.3.1. Univerzální obchodní banky ............................................................................. 15 1.4 MODERNÍ HISTORIE BANKOVNÍHO SEKTORU V ČESKÉ REPUBLICE ............................... 17 1.4.1. Nová autorita - Česká národní banka ............................................................... 17 1.4.2. Devadesátá léta - ztráta důvěry ........................................................................ 19 1.4.3. Privatizace bank................................................................................................ 24 1.4.4. Jednotná bankovní licence ................................................................................ 25 1.5 STRUKTURA BANKOVNÍHO SEKTORU V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2010 ..................... 26 2. MĚNOVÁ POLITIKA ČNB .......................................................................................... 28 2.1 NÁSTROJE A CÍLE MĚNOVÉ POLITIKY ........................................................................... 29 2.1.1. Dvoutýdenní repo sazba .................................................................................... 31 2.1.2. Lombardní sazba - zápůjční facilita ................................................................. 33 2.1.3. Diskontní sazba - depozitní facilita................................................................... 34 2.1.4. Ostatní nástroje................................................................................................. 34 3.

FINANČNÍ A EKONOMICKÁ KRIZE ....................................................................... 38 3.1 DEPRESE V ROCE 1929 A OBECNÉ DŮVODY PRO VZNIK FINANČNÍCH KRIZÍ ........................ 38 3.2 FINANČNÍ KRIZE 2007 – 2010 ...................................................................................... 40 3.3 OPATŘENÍ MĚNOVÉ A HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY ........................................................... 44 3.3.1 Snížení úrokových sazeb ................................................................................... 44 3.3.2 Podpora likvidity ............................................................................................... 45 3.3.3 Zbavení bankovní bilancí znehodnocených aktiv .............................................. 46 3.3.4 Majetkový vstup státu ........................................................................................ 46 3.3.5 Zvýšení vládních garancí bankovních vkladů ................................................... 48

4.

ČESKÁ REPUBLIKA V OBDOBÍ KRIZE .................................................................. 49 4.1 OPATŘENÍ ČNB NA ZMÍRNĚNÍ KRIZE ........................................................................... 49 4.1.1 Změny úrokových sazeb .................................................................................... 49 4.1.2 Dodávací repo operace ..................................................................................... 50 4.1.3 Zátěžové testy bank ........................................................................................... 50 4.1.4 Mezinárodní spolupráce ................................................................................... 51 4.2 VÝVOJ V BANKOVNÍM SEKTORU .................................................................................. 51 4.3 MAKROEKONOMICKÁ SITUACE.................................................................................... 52

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ................................................................................................. 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 58

5

Úvod Hlavním tématem diplomové práce je bankovní systém a měnová politika. Více detailu je pak věnováno domácímu bankovnímu systému a činnosti České národní banky v oblasti měnové politiky. V souladu s cílem diplomové práce, spojuje řešené téma teoretické znalosti z prostředí bankovního sektoru a měnové politiky centrální banky, s praktickou ukázkou vyuţití různých měnověpolitických nástrojů v období finanční a ekonomické krize. Krizi je také věnována významná část práce a to s ohledem na uţitečnost a aktuálnost tématu. ČR se nachází v období doznívající ekonomické globální krize (práce analyzuje období let 2007 – 2010), jenţ měla počátky právě v bankovním sektoru v USA. V úvodní části jsou vymezeny základní pojmy, mezi které patří hlavně banka a bankovní systém. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách definuje podmínky pro vznik banky, obdobně jako typy obchodů, které můţe banka realizovat. Na příkladu České republiky, je vysvětlen rozdíl mezi jednostupňovým a dvoustupňovým bankovním systémem. Tato část obsahuje praktické ukázky rozdílných struktur GE Money Bank, a.s. a České spořitelny, a.s.. Organigram GE Money Bank, a.s. poukazuje na vazby, mezi výkonným a kontrolním orgánem banky a doplňuje pojednání k tématu. Naopak Česká spořitelna, a.s. je ukázkou moderní univerzální banky. Tento typ banky dominuje českému bankovnímu sektoru. Na příkladu České spořitelny, a.s., která patří mezi největší banky v zemi, je ukázáno, nejen jak funguje v oblasti produktového managementu moderní univerzální banka, ale je také zajímavé sledovat, do jaké šíře produktové nabídky (v závislosti na obsluhovaném klientském segmentu) je banka ochotna investovat a vytvářet individuální produktové řady. Pro hlubší pochopení a úplnost aktuálního stavu domácího bankovního sektoru a v návaznosti na hodnocení dopadů krize na bankovní sektor,

je připojen historický přehled klíčových událostí, které spoluutvářely

a významně ovlivnily součastnou podobu sektoru. Moderní bankovní historie počíná v České republice rokem 1993, kdy na pozadí vzniku nového státu, je zřízena Ústavou České republiky Česká národní banka. Ta svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Banka se tak od roku 1993 stává ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Mezi roky 1994 - 1997 (na trhu se v těchto letech uchází o klienty aţ 55 bankovních domů) dochází především v sektoru malých a středních bank k nárůstu problémů spojených ze ztrátou likvidní pozice. Propojuje se více negativních faktorů (špatné řízení bank, makroekonomická situace, objem nesplácených úvěrů, podvodné jednání apod.), jenţ

6

znamenají pro menší banky likvidní potíţe. Sektor středních a malých bank výrazně ztrácí důvěru vkladatelů a ta se tedy přesouvá na velké bankovní skupiny. Česká národní banka v tomto prostředí připravuje státní pomoc. Celkový účet stabilizace sektoru převyšuje stovky miliard korun. I takto vypadá realita první dekády obnoveného bankovního podnikání v České republice. Detailnější vyčíslení vynaloţených prostředků ke stabilizaci bankovního sektoru poskytují dále uvedené tabulky. Privatizace státních podílů ve velkých domácích bankách měla za cíl umoţnit stabilizovat sektor, vrátit všeobecnou důvěru v banky, zefektivnit fungování finančního trhu jako celku. Předpokladem pro naplnění těchto cílů měla být rychlá a transparentní privatizace, která banky finančně posílí a zajistí tak jejich další úspěšný rozvoj. Privatizace proběhla aţ po očištění finančního trhu od problematických úvěrů státem a řadou státních garancí. Největší banky na trhu získali strategické partnery a stali se součástí nadnárodních bankovních skupin a zároveň významně posílili svou pozici na trhu. Dnes Československá obchodní banka, Komerční banka a Česká spořitelna reprezentují bilanční sumou bezmála 60 % celého bankovního sektoru. Další významnou událostí bylo zavedení tzv. jednotné bankovní licence. Od 1. 5. 2004 se rozšířili moţnosti podnikání zahraničních bank na našem území a zároveň podnikání českých bank na území členských států Evropské unie a Evropského sdruţení volného obchodu. V součastné době podniká na základě této licence na našem území celkem 19 poboček zahraničních bank. K 31. 3. 2011 mělo na území České republiky v rámci volného pohybu sluţeb a na základě příslušné notifikace České národní banky oprávnění poskytovat bankovní sluţby celkem 299 bank z členských států Evropské unie. Rovněţ banky se sídlem v České republice mohou působit a působí i v některých případech v zahraničí. V zahraničí nabízí své sluţby šest bank na principu jednotné licence a tři banky mají v zahraničí i svou pobočku. V závěru úvodní části je popsána aktuální velikost a kondice domácího bankovního sektoru v roce 2010. Pro větší názornost jsou informace doplněny grafy. Další část práce je věnována České národní bance a měnové politice, která je součástí hospodářské politiky státu. Jedním z jejich hlavních úkolů je udrţování cenové stability. K uskutečnění svých měnově-politických rozhodnutích vyuţívá Česká národní banka standardních nebo nepřímých, tzv. neadministrativních nástrojů. Z hlediska parametrů a struktury nástrojů došlo jiţ ke sladění s instrumentáriem Evropské centrální banky. Základním nástrojem je tedy dvoutýdenní repo sazba. Další nástroje jsou popsány na konci této části.

7

Další část práce plynule navazuje na část předešlou, v rámci které je řešeno trţní selhání s dopady na bankovní a finanční sektor. Tato část je tedy věnována ekonomické a finanční krizi. Na příkladu velké deprese z roku 1929 (počátek byl přehřátý akciový trh) lze nalézt paralely se součastnými problémy na finančních trzích. Na základě finanční teorie jsou následně popsány obecné důvody pro vznik krize. Dále se práce věnuje analýze vzniku finanční krize v roce 2007, jenţ započala v USA na úvěrovém trhu (především hypoteční úvěry a subsegment rizikovějších úvěrů). Analýza rozkrývá důvody vzniku krize, které byly tvořeny skupinou několika faktorů. Následuje přehled měnově hospodářských opatření, které byly pouţity s cílem tlumit dopady krize a to ze strany vlád nebo centrálních bank. V závěrečné části práce je provedena analýza role centrální banky jako tvůrce měnové politiky v aktuálním období ekonomické krize a dopady ekonomické krize na bankovní systém a reálnou ekonomiku České republiky. Tato rozsáhlá analýza je rozdělena na tři dílčí cíle. Prvním, je analýza aktivit domácí centrální banky v období globální ekonomické krize mezi roky 2007 - 2010 na poli měnové politiky. Druhým, je hodnocení stability bankovní sektoru a případných dopadů krize na tento sektor. Třetím cílem je pak analýza dopadů globální finanční krize na reálnou ekonomiku České republiky.

8

1.

Bankovní systém v České republice Banky dominují tuzemskému finančnímu trhu. Objem aktiv ve správě a počet klientů, řadí

bankovní sektor na vedoucí místo. Prostřednictvím úvěrové kreace peněz, proudí od bank do ekonomiky nutné zdroje. Stabilita a důvěra v sektor je zásadní pro řádné plnění jeho funkce.

1.1 Banky a bankovní systém Bankovní systém (téţ bankovní soustava) je teritoriálně vymezený souhrn bankovních subjektů a vzájemných vazeb vznikajících mezi nimi.1 Mezi bankovní subjekty jsou zahrnuty výhradně instituce, které jsou bankami podle příslušného zákona platného v dané zemi. V České republice definuje tyto instituce jednak zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, který konkretizuje podmínky pro komerční banky a dále zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, který konkretizuje podmínky fungování pro centrální banku. Bankovní systém lze jako systém dále rozdělit na dvě provázané sloţky: na sloţku institucionální a na sloţku funkční. Institucionální sloţka bankovního systému je tvořena jednotlivými bankami, které se od sebe liší činnostmi, které uskutečňují. Funkční sloţku reprezentuje organizace, způsob uspořádání systému a vztahů mezi bankami v ekonomice. Kaţdý bankovní systém je tvořen menšími díly, subsystémy, bez nichţ by nemohl fungovat. Podle výše uvedeného dělení bankovních subjektů v České republice existují v našem bankovním systému následující subsystémy2: a) centrální banka, b) souhrn bank, c) vztahy mezi centrální bankou a bankami, d) vztahy mezi bankami, e) vztahy bank k okolí.

1

DUCHÁČKOVÁ, Eva; MUSÍLEK, Petr a kol. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů, s. 31

2

ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kol. Bankovnictví, s. 46

9

Centrální banka z popisu své role zabezpečuje především makroekonomické funkce. Jedním z hlavních cílů centrální banky v České republice je péče o cenovou stabilitu. Oproti tomu

komerční

banky

fungují

na

podnikatelském

principu

a

zajišťují

hlavně

mikroekonomické funkce. V průběhu vývoje bankovních systému se objevily dva rozdílné typy, které přetrvaly aţ do současnosti – jednostupňový bankovní systém a dvoustupňový bankovní systém. 1.1.1. Jednostupňový bankovní systém V dřívějších dobách v tomto systému veškeré obchodní činnosti včetně emise peněz zajišťovaly nebo mohly zajišťovat všechny existujících banky. Postupně však finančně slabší banky byly nuceny emisní činnosti zanechat (jejich „peníze“ nebyly dostatečně v obchodním a zejména platebním styku akceptovány). Historicky se tento typ jednostupňového bankovnictví vyčerpal nejpozději v průběhu 19. století. Jiná forma jednostupňového bankovnictví je typická pro země s centrálně plánovanou ekonomikou. Ústřední (zpravidla státní) banka je nejen jedinou bankou emisní, ale současně zajišťuje všechny statní funkce (pokud v centrálně plánovaném, netrţním hospodářství existují), které náleţí k činnosti obchodních bank. Tento systém byl uplatňován v Československu v období let 1950 do konce roku 1989. Právě v roce 1950 vzniká na základě zákona č. 31/1950 Sb., o Statní bance československé, Státní banka československá (SBČS) jako monobanka3, která naplňuje tehdejší hospodářskou politiku socialistického státu. SBČS vykonávala funkci centrální emisní banky státu a současně obchodní banky, jenţ má monopol na všechny sluţby pro firmy v oblasti obchodního bankovnictví. Od roku 1958 poskytovala i dlouhodobé investiční úvěry. Pomocí měnového, úvěrového, pokladního a devizového plánu přímo řídila všechny ostatní banky v československé ekonomice.

3

Monobanka - termín pro centrální banku socialistického státu, jeţ ve své činnosti spojovala funkce emisní i komerční

banky, přičemţ jako součást národohospodářského centra vykonávala i významné plánovací a kontrolní činnosti.

10

1.1.2. Dvoustupňový bankovní systém V trţním ekonomickém prostředí existuje dvoustupňový bankovní systém, to znamená, ţe centrální banka je svými funkcemi institucionálně oddělena od obchodních bank. Důleţitým úkolem centrální banky je zajišťování cenové a měnové stability. Naopak úkolem obchodní banky je podnikání za účelem dosaţení zisku. Dvoustupňový bankovní systém je realitou českého finančního trhu a utváří ekonomicko hospodářské prostředí země. Obecně lze konstatovat, ţe na výslednou podobu bankovních systémů působí mnoho různých faktorů, jako např. ekonomické prostředí, rozvinutost finanční soustavy a vyspělost finančního trhu. Dále také směnitelnost měny a její stabilita, způsob regulace bankovního systému, právní systém dané země, historické tradice a v neposlední řadě také zapojení dané země do mezinárodních organizací a struktur.

1.2 Banka jako prvek bankovního systému Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách definuje banku jako právnickou osobu se sídlem v České republice, zaloţenou jako akciová společnost která, přijímá vklady od veřejnosti, poskytuje úvěry a je k výkonu těchto činností vybavena povolením (licencí) od České národní banky (ČNB). Zákon o bankách pak detailněji uvádí jaké činnosti můţe banka provádět: 

investování do cenných papírů na vlastní účet,



finanční pronájem (leasing),



platební styk a zúčtování,



vydávání a správa platebních prostředků (např. platebních karet a cestovních šeků),



poskytování záruk,



otvírání akreditivů,



obstarávání inkasa,



poskytování investičních sluţeb,



finanční makléřství,



výkon funkce depozitáře,



směnárenskou činnost (nákup devizových prostředků),

11



obchodování na vlastní účet,



poskytování bankovních informací,



obchodování na vlastní účet nebo na účet klienta s devizovými hodnotami a se zlatem,



pronájem bezpečnostních schránek,



činnosti, které přímo souvisejí s výše uvedenými činnostmi a přijímáním vkladů od veřejnosti a poskytováním úvěrů.

Získaná bankovní licence od ČNB opravňuje banku k bankovnímu podnikání. V ţádosti o udělení bankovní licence se posuzuje zejména: 

schopnost sloţit dostatečné základní jmění4,



zdroj a původ základního jmění,



odborná způsobilost a občanská bezúhonnost vedení banky,



reálnost propočtu budoucí likvidity a rentability banky,



ekonomická účelnost zaloţení banky.

Licenci bankám uděluje instituce, která je k tomuto úkonu ze zákona určená a která rovněţ provádí nad bankami výkon tzv. bankovního dohledu. V České republice je touto institucí ČNB. Banka však můţe získat i jen tzv. omezenou licenci, která vyloučí moţnost poskytování některých bankovních produktů a sluţeb (např. devizové operace). Banka můţe dále zaţádat o rozšíření licence a o některé další dosud jí nepovolené činnosti. Od vstupu České republiky do Evropské unie, mohou u nás působit, na základě tzv. jednotné evropské licence, i zahraniční banky z členských zemí Evropské unie. Pravidla a podmínky týkající se vystavení a podmínek platnosti „univerzální licence“ jsou stanoveny Směrnicí Evropského parlamentu a Rady Evropy 2000/12/ES ze dne 20. března 2000. Tyto podmínky byly příslušnou novelizací přijaty i do našeho zákona č. 21/1992 Sb., o bankách ve znění pozdějších předpisů. Bankovní licence podle této Směrnice jsou v členských zemích Evropské unie harmonizovány, tj. podmínky jejich vystavení, platnosti i jejich rozsah jsou principiálně shodné.

4

Od roku 1994 je min. poţadavek na kapitál ve výši 500 mil. Kč

12

1.2.1. Řídící a kontrolní orgány bank Nejvyšším orgánem banky, která má, jak jiţ bylo uvedeno, formu akciové společnosti, je valná hromada akcionářů. Činnost banky řídí představenstvo, ve kterém je obvykle zastoupen především výkonný management. Představenstvo rozhoduje ve všech záleţitostech, pokud nejsou zákonem či stanovami vyhrazeny do působnosti valné hromady. Odpovědnost představenstva za kvalitní řízení banky je umocněna tím, ţe hospodaří s penězi vkladatelů, nikoli jen se základním kapitálem banky. Představenstvo banky formuluje základní směr rozvoje banky, obchodní strategii, postupy a metody pomocí kterých bude banku řídit a které se promítají do veškeré její činnosti. Těmito řídícími a funkčními kontrolními systémy je permanentně řešen rozpor mezi obezřetným způsobem řízení banky a maximalizací zisku pro jejich akcionáře. Současně řízení těchto rizik, při zachování vyváţeného vztahu konfliktních zájmů (odpovědnost vůči věřitelům, dluţníkům a akcionářům banky), bývá nejnáročnějším úkolem představenstva i výkonného managementu. Kontrolním orgánem banky je dozorčí rada, která dohlíţí na činnost představenstva a na uskutečňování podnikatelské činnosti banky. V dozorčí radě jsou zpravidla zastoupeny rozhodující akcionáři nebo osoby jimi zmocněné. Kontrolní systémy banky koncipuje představenstvo a realizuje je ve svém kaţdodenním řízení vrcholový management na úrovni centrály i poboček banky. Představenstvo jmenuje výkonný management, který ve své činnosti řídí obchodní strategií a politikou, kterou určuje představenstvo. Delegování pravomocí v jednotlivých oblastech činnosti je významným aspektem procesu řízení banky. Třebaţe se jednotlivé činnosti v různých bankách liší, struktura základních činností je stejná. Determinuje i organizační strukturu banky. Jako příklad organizační struktury významné banky na českém trhu (v roce 2010 patřila mezi pět bank s nejvyšším ziskem v sektoru) je uveden organigram GE Money Bank a.s.. Vazby mezi managementem a výkonným aparátem naznačuje plná čára, naopak vztah s akcionáři je naznačenou čárou přerušovanou.

13

Obr. 1: Organigram GE Money Bank, a.s. Dozorčí rada

Představenstvo banky

Internal Audit Department

Chief Executive Officer

Distribution Division

Risk Division

Finance Division Commercial Banking Division Human Resources Division Legal & Compliance Division Marketing & Strategy Division Information Technologies Division Operations Division Products Division Zdroj: GE Money: Konsolidovaná výroční zpráva 2010

1.3 Druhy bank Historicky vzniklo mnoţství různých druhů bank. Z počátku byly banky obvykle pojmenovávány podle toho, kterými bankovními činnostmi se zabývaly. Například spořitelny se zabývaly shromaţďováním vkladů drobných střadatelů, kteří si své vklady většinou ukládali na vkladních kníţkách. Spořitelna následně tyto vklady transformovala na půjčky drobným klientům, občanům.

14

Paleta bank, tak jak v jednotlivých zemích historicky vznikla, je velmi pestrá. Existují:5 

obchodní (komerční) banky,



spořitelny a spořitelní banky,



investiční banky,



rozvojové banky,



specializované vládní banky,



hypoteční banky,



stavební spořitelny,



zemědělské banky,



městské a komunální banky,



konsorciální banky,



zahraniční banky,



bankovní holdingové společnosti aj.

Obchodní neboli komerční banky, z nichţ v minulosti v různých zemích začaly vznikat národní bankovní soustavy, se původně zabývaly především shromaţďováním vkladů a poskytováním úvěrů. Kdyţ k těmto základním činnostem postupně přibývaly další, začaly být tyto banky později označovány za univerzální. 1.3.1. Univerzální obchodní banky Univerzální obchodní banky se dnes vyznačují rozsáhlou škálou nabízených bankovních produktů a sluţeb včetně obchodování s cennými papíry. Tyto banky ve většině zemí obvykle tvoří značnou část subjektů bankovního trhu. Mezi nejběţnější a typické produkty univerzální banky patří přijímání vkladů, poskytování úvěrů, zprostředkování platebního styku, emisní obchody, obchody s cennými papíry, depotní6 sluţby atd. Velké univerzální banky obvykle disponují rozsáhlou pobočkovou sítí a zakládají i dceřinné společnosti pro poskytování některých speciálních produktů, např. stavebního spoření, hypotečních úvěrů apod. Široká škála produktů, které zpravidla tyto banky nabízejí, jim umoţňuje relativně vyšší rozloţení rizik, coţ můţe pozitivně ovlivnit jejich stabilitu a získat mnoho klientů. Pro klienta

5

ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kol. Bankovnictví, s. 51

6

Depotní sluţby - úschova, úloţka cenných papírů

15

je výhodou moţnost získat různé sluţby a produkty u stejné banky, i kdyţ občas u některých sluţeb za vyšší ceny. Česká spořitelna, a.s. patří mezi největší banky v České republice. Výší bilanční sumy (v roce 2010 dosáhla skoro 882 mld. Kč) se v České republice řadí mezi bankami na druhé místo. Dohromady zaměstnává více neţ 10 tis. zaměstnanců a své klienty obsluhuje na více neţ 670 obchodních místech. Počtem klientů7 pod správou, se řadí na vrchol bankovního sektoru v České republice. Jde o typickou univerzální banku, která v šíři palety produktové nabídky oslovuje různé klientské segmenty a umí nabídnout pro tyto segmenty individuální produktové řady. V rámci finanční skupiny (patří sem mimo banky také penzijní fond, stavební spořitelna, leasingová a realitní společnost) nabízí svým klientům na pobočkách více neţ 70 různých finančních produktů. Banka je proto uvedena jako příklad univerzální banky, která obsluhuje přes různé produkty, široké portfolio různých typů klientů. Tab. 1: Produktová nabídka univerzální banky, příklad Česká spořitelna, a.s. Klientský segment Děti Student Občan nepodnikatel FO podnikatel s obratem do 30 mil. Kč / rok Finanční instituce Velké firmy

Typ produktu s vlivem na Typ produktu s vlivem na aktivní stranu bilance banky pasivní stranu bilance banky Spoření pro děti (dětská N/A vkladová kníţka, dětský vkladový účet) Půjčka na studium Osobní účet ČS student Vkladní kníţka, Hypoteční úvěr termínovaný vklady Kontokorentní úvěr mini Vkladový účet, PROFIT investiční produkty Financování investic Custody sluţby Provozní financování, financování investic, financování obchodu

Města a obce

Investiční úvěr

Neziskové organizace

Investiční úvěr Projektové financování nemovitostí Investiční úvěr, hypoteční úvěr, projektové financování Hypoteční úvěr

Developeři Bytová družstva a SVJ Movití privátní klienti

Depozitní produkty, depozitní směnky, O/N, termínované vklady Depozitní produkty, depozitní směnky, O/N, termínované vklady Termínované vklady N/A Balíček bankovních sluţeb Program DOMOV Spořící účet PREMIER

Zdroj: Česká spořitelna: Velké firmy; vlastní zpracování

7

Dle Výroční zprávy banky za rok 2010 je počet obsluhovaných klientů 5 265 097 osob.

16

1.4 Moderní historie bankovního sektoru v České republice Historie nám poskytuje důleţitou zpětnou vazbu a neocenitelné informační zázemí směrem k současnosti. Umoţňuje nám pochopit souvislosti a důvody některých významných událostí. Tak jako v průběhu celé transformace české ekonomiky docházelo také v bankovním sektoru k významným a mnohdy dramatickým událostem. Tyto události předurčily současnou podobu sektoru. Další kapitoly popisují čtyři klíčové oblasti, které výrazně ovlivnily dynamiku v rozvoji domácího bankovního sektoru. První událostí je vznik nové regulatorní autority - ČNB, která začíná formovat trh od roku 1993. Poslední z nich je situace spojená se vstupem České republiky do Evropské unie. Zde v roce 2004 začíná platit v České republice směrnice Evropské unie týkající se tzv. jednotné licence. 1.4.1. Nová autorita – Česká národní banka ČNB vznikla na půdorysu Státní banky československé, která se v počátku 90. let transformovala z monobanky do centrální banky, jenţ měla působit ve vznikajícím dvoustupňovém bankovním systému. Vedle centrální banky se na počátku 90. let začal tvořit také komerční bankovní sektor (Komerční banka, Investiční banka, Česká státní spořitelna, Československá obchodní banka a Ţivnobanka). V prostředí bezprecedentní celospolečenské transformace (přechod centrálně řízených ekonomik ve střední a východní Evropě byl zcela unikátním projektem) začíná ČNB plnit roli dohledu, který systémově sniţuje riziko bankovního podnikání, zajišťuje ochranu integrity, bezpečnosti a stability bankovního sektoru. Centrální banka umoţnila licenčním řízením vstup dalších subjektů do sektoru. V prvním roce působení ČNB v roli dozorového orgánu a regulační autority, tedy v roce 1993, funguje na českém trhu celkem 48 bank: 

1 státní instituce (Konsolidační banka),



25 bank s právní formou akciové společnosti a výlučně vlastněných českými residenty,



7 bank s právní formou joint ventures, jejichţ akcie vlastní společně české a zahraniční subjekty,



9 bank s právní formou joint ventures, jejichţ akce vlastní výhradně zahraniční subjekty,



6 poboček zahraničních bank.

17

V současné době, tedy v roce 2011, plní ČNB své poslání, které je postaveno na definovaných cílech vycházejících především ze zákona. Tato mise nese řadu úkolů, mezi které patří zejména8: 

udrţovat nízkou a stabilní inflaci,



zajišťovat hladký oběh peněz,



dohlíţet na stabilitu finančního systému,



podporovat vyváţený a plynulý rozvoj finančního trhu České republiky.

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, účinný od 1. 1. 1993 poskytuje právní zázemí pro činnosti ČNB. Přesto, ţe byl tento zákon, jiţ více neţ dvacetkrát novelizován, je občasným terčem návrhů na novelizace další. Především snaha v oblasti vyšší závislosti centrální banky na vládě nebo Poslanecké sněmovně. Zákon jasně definuje významné jistoty, které bance umoţňují naplňovat její cíle: 

ČNB je ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem.



Hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, ČNB podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu. ČNB jedná v souladu se zásadou otevřeného trţního hospodářství.



ČNB je součástí Evropského systému dohledu nad finančními trhy a spolupracuje s Evropskou radou pro systémová rizika a evropskými orgány dohledu nad finančními trhy.



Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada ČNB. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově politických opatřeních ČNB.



Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér ČNB, 2 víceguvernéři ČNB a další 4 členové bankovní rady ČNB.

8



Guvernéra, víceguvernéra a ostatní členy jmenuje a odvolává prezident republiky.



Nikdo nesmí zastávat funkci člena bankovní rady více neţ dvakrát.

Výroční zpráva ČNB za rok 2010 st. 5

18



ČNB a bankovní rada při plnění hlavního cíle ČNB a při výkonu dalších činností nesmějí přijímat ani vyţadovat pokyny od prezidenta republiky, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu.



Dále zákon popisuje emisní činnost banky, obchody s komerčními bankami, obchody s Českou republikou, pravomoci v devizovém hospodářství, činnosti spojené s bankovním dohledem a hospodaření ČNB.

1.4.2. Devadesátá léta - ztráta důvěry Privatizační aktivity státu, nebývalý rozmach bankovního podnikání, všeobecná podpora financování podnikové sféry, očekávaný ekonomický růst na straně jedné. Na straně druhé obrovské transformační náklady a mělký právní systém znamenal hned z počátku pro ČNB řadu nutných a někdy obtíţných rozhodnutí. Míra rizika v nově vznikající ekonomice, kterou hospodářství České republiky na počátku 90. let jistě bylo, představovala všeobecně řádově vyšší stupeň neţ ve standardních vyspělých ekonomikách. V bankovnictví se navíc k tomu přidala nezkušenost nových bankéřů, manaţerská neschopnost a někdy také korupční a podvodné jednání. Často docházelo k financování vlastních projektů akcionářů bank ze zdrojů klientských vkladů. Výsledkem byla ztráta likvidity a insolvence. Prvním významným příkladem bankovního úpadku byla nucená správa v Kreditní a průmyslové bance, jenţ byla v roce 1993 zahrnuta do konsolidačního programu. Hned v roce 1994 kulminuje počet vydaných bankovních licencí na svém maximu. V sektoru působí celkem 55 finančních ústavů (z toho 32 s českým kapitálem, 15 ze zahraničním, 8 poboček zahraničních bank). Jiţ nikdy v budoucnu nebude tak vysoký počet subjektů působit na našem trhu. Tato inflace vstupujících hráčů na trh a zároveň první případy problematických bank vedly ČNB k rozhodnutí ochránit trh a dočasně pozastavit poskytování nových licencí. Tento stav trval více neţ dva roky. Mimo velkých bank, které měly jisté zázemí jiţ z dob Československa, působí na trhu v roce 1994 také pět stavebních spořitelen a řada nově vzniklých subjektů menší nebo střední velikosti. Především tyto banky se stanou v období dalších let místem, kde stát (také prostřednictvím ČNB) bude sanovat jejich bilance.

19

Jak jiţ bylo uvedeno, základním problémem sektoru byl úvěrový obchod, resp. špatná kvalita úvěrového portfolia. V roce 1995 tvořil podíl klasifikovaných úvěrů v nominálním vyjádření na úvěrech celkem aţ 35 %.9 Za tak obrovským podílem špatných úvěrů stojí i makroekonomická situace České republiky. V období let 1996 - 1997 došlo k měnové krizi, zároveň ČNB mění povinné minimální rezervy10 a dále úrokové sazby. ČNB přechází z dosavadního systému fixního kurzu koruny na řízený floating. I tyto události přispěly ke zvýšení krize finančně slabé podnikové sféry a přesunu rizik na financující banky. V polovině devadesátých letech ČNB dohlíţí na bankovní sektor a snaţí se o aktivní přístup v řešení nadcházejících problémů. V roce 1996 tvoří sektor z 90 % velké české banky spolu se zahraničními bankami. Stát přistoupil ještě na začátku 90. let k řešení problémů vyplývajících z minulosti a pomohl bankám začít fungovat bez zátěţe z minulého reţimu. Pomoc spočívala v odkupu těţko vymahatelných pohledávek nebonitních úvěrů (např. úvěry na trvale se otáčející zásoby). Takto byly podpořeny Komerční banka, Investiční banka a Československá obchodní banka, kde došlo k vyčištění nebonitních aktiv vázaných zejména na zahraniční pohledávky exportních organizací. Také z tohoto důvodu byly v roce 1996 velké české banky stabilizované. Zahraniční banky fungovaly dle mateřských koncernových zásad, které byly opatrné a vycházely ze zajištěných pozic. Subsektor malých bank se však potácel v obtíţích, především kvůli kvalitě úvěrového portfolia. S podílem na vkladech se jednalo o 5 % celého sektoru, ale počtem o více neţ desítku bank. Navíc ČNB přistupuje ke zpřísnění pravidel v oblasti obezřetného podnikání bank. S cílem očistit bankovní sektor od subjektů, které nedávají předpoklady budoucího stabilizovaného a obezřetného vývoje, připravuje ČNB ucelený program konsolidace subsektoru malých bank. Podstatou konsolidačního programu je zásadní řešení situace bank ve vztahu k potenciálním ztrátám z aktivních operací a objemu zdrojů pro krytí těchto ztrát. Důraz byl přitom kladen na ochranu věřitelů banky. Stát následně vyplácí jak fyzickým osobám tak právnickým osobám 100 % vkladu aţ do výše 4 mil. Kč11.

9

Výroční zpráva ČNB 1995 s. 101

10

Povinné minimální rezervy 1995 8,5 %, 1996 11,5 %, 1997 9,5%

11

Fond pojištění vkladů byl zaveden v roce 1994

20

Důsledkem konsolidačního programu bylo ukončení činnosti odebráním licence v: 

První slezské bance,



Kreditní bance,

a zavedením nucené správy v: 

Ekoagrobance (ke konci 3Q 1996 přebírá Union banka),



COOP bance,



Podnikatelské bance,



Realitbance,



Velkomoravské bance.

V dalších bankách bylo posílení stability řešeno formou navýšení základního jmění stávajícími nebo novými akcionáři, změnami v akcionářské struktuře i managementu bank. Někdy také integrací bank do silnější skupiny (např. převzetí Ekoagrobanky, Evrobanky a Bankovního domu Skala Union bankou). Dalším krokem ke stabilizaci bylo usnesení Vlády České republiky č. 51/1997, jehoţ podstatou bylo nahrazení nekvalitních aktiv likviditou prostřednictvím jejich odkupu speciální společností s tím, ţe banka tyto zdroje vrátí v horizontu 5 - 7 let. Společností, zaloţenou pro sanaci bank byla Česká finanční s.r.o., kterou stát zaloţil jako speciální vládní jednotku pro správu nebonitních bankovních aktiv. Česká finanční financovala celkem dva bloky programů směřujících k revitalizaci bank. První blok byl financován prostřednictvím ČNB, druhý nazývaný Stabilizační program byl financován prostřednictvím Konsolidační banky. Konsolidační banka Praha, státní peněţní ústav, vznikla v roce 1991 a podle původního záměru se měla stát institucí určenou pouze k řešení problémů spojených s ekonomickou transformací a po jejím skončení zaniknout. Aktivity Konsolidační banky Praha se však postupně rozšiřovaly. Zpočátku spravovala špatné úvěry od komerčních bank, později absorbovala i aktivity zaměřené na restrukturalizaci vybraných subjektů a vykonávala funkci finančního manaţera. Konsolidační banka Praha skrze specifické transakce „čistila“ bankovní sektor a poskytovala pomoc při privatizaci českých bank.

21

Zájem o vstup do programu stabilizace projevilo šest bank: 

Banka Haná,



Pragobanka,



Universal banka,



Moravia banka,



Foresbank,



Expandia banka.

Banky předloţily své individuální stabilizační programy a postupně se do programu zapojily, včetně zahájení odprodeje svých nekvalitních pohledávek České finanční. Předtím, však musela ještě většina bank navýšit základní jmění. V průběhu roku 1998 (rok po spuštění programu) se ukázalo, ţe ne všechny banky jsou schopny plnit stanovené podmínky. Dvěma bankám Pragobance a Universal bance byly odejmuty povolení působit jako banka. Banka Haná byla převzata Investiční a poštovní bankou a její účast v programu byla také ukončena. Po obnaţení problémů v subsektoru malých bank, výrazně klesla na veřejnosti důvěra v tyto bankovní domy. Většina z nich přišla o významnou část vkladů a klientského kmene. Banky čelily nájezdu nespokojených střadatelů, kteří poţadovali zpět své finanční prostředky. Naplno se ukázaly případy tunelování bank, špatného řízení úvěrového rizika a především nutnost další regulace v odvětví. Klienti se s důvěrou obraceli buď na svůj vlastní systém (peníze ponechávají doma) nebo se přesouvali do velkých českých bank a poboček zahraničních bank. Koncentrace a význam kapitálu ve velkých českých bankách dále narůstal. Poţadavky na další regulaci a očistu systému přetavuje ČNB do přípravy novel zákona o bankách. Od roku 1998 jsou účinné dvě nové právní normy tzv. „malá a velká novela“, které upravují především následující oblasti: 

omezení propojení bank s podnikovou sférou,



oddělení investičního a komerčního bankovnictví v rámci univerzální banky,



rozšíření systému pojištění vkladů (maximální částka pro výplatu vkladů v rámci systému pojištění vkladů se zvýšila ze 100 tis. Kč na 300 tis. Kč, relativní limit 80 %, resp. na 400 tis. Kč a relativní limit 90 %),



zpřísnění udělování povolení působit jako banka a nápravných opatřeních pro banky,



rozšíření informační povinnosti bank vůči veřejnosti,

22



moţnost pozastavení hlasovacích práv akcionářům, kteří negativně působí na banku,



zpřísnění nápravných opatřeních pro banky, a to zejména z pohledu povinných postupů ČNB v případě neplnění limitů kapitálové přiměřenosti.

Zároveň dochází k reorganizaci bankovního dohledu uvnitř samotné ČNB posílením a vymezením činností u nově vzniklých odborů. Jaký je výsledný účet za všechny padlé banky, stabilizační programy a transformační náklady, jenţ byly realitou bankovního trhu České republiky v devadesátých letech minulého století ukazuje dokument Ministerstva finanční České republiky „Analýza transformačních nákladů v letech 1991 - 2005“. Podle tohoto dokumentu se celkové náklady sektoru redukované o inkasa z realizovaných aktiv pohybují na částce 234,4 mld. Kč. Tyto náklady jsou děleny na tři sloţky: 

Transformační náklady TN1 - náklady na řešení problémů podniků a bank řízených státem, které mají původ v období centrálně plánované ekonomiky,



Předprivatizační náklady TN2 - náklady vynaloţené v souvislosti s privatizací jednotlivých subjektů, s cílem dosáhnout co nejvyššího ocenění privatizovaného subjektu,



Náklady ostatních operací TN3 = ostatní náklady transformace spojené zejména s konsolidací a stabilizací bankovního sektoru.

Tab. 2: Transformační náklady v bankovním sektoru redukované o inkasa z realizace aktiv v jednotlivých letech 1991-1999 mld. Kč

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

Celkem

TN 1

0,0

-81,5

-21,8

4,6

7,9

8,8

6,0

4,4

3,5

-68,1

TN 2

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

-7,8

0,0

-21,5

-31,8

-61,1

TN 3

0,0

0,0

-0,7

0,0

-1,4

-5,0

-30,4

-66,0

-1,7

-105,2

Celkem

0,0

-81,5

-22,5

4,6

6,5

-4,0

-24,4

-83,2

-29,9

-234,4

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky: Analýza transformačních nákladů v letech 1991-2005, vlastní zpracování

Detailnější pohled jakým způsobem ukončily činnost problémové banky nabízí tabulky níţe. V tomto případě se podílela na sanaci bank ČNB.

23

Tab. 3: Transakce realizované ČNB a přímo ze státního rozpočtu v letech 1991-2005 Instituce

Způsob řešení

Datum

Kreditní a průmyslová banka

1993 - 2002

odnětí licence 1995, konkurz 1995

AB Banka

1995 - 2002

odnětí licence 1995, konkurz 1999

Bankovní dům Skala

1996 - 2002

odnětí licence 1997

Realitbanka

1997 - 2002

odnětí licence 1997, konkurz 1997

První slezská banka

1997 - 2002

odnětí licence 1996, konkurz 1997

Podnikatelská banka

1997 - 1998

vstup investora, nově jako J&T banka

Velkomoravská banka

1998 - 2002

odnětí licence 1998, konkurz 1998

Evrobanka

1998

odnětí licence 1997, likvidace 1998

GE Capital Bank

1998

do 1/ 2005 následně GE Money Bank

Agrobanka

1998

zanikla

Ekoagrobanka

1998-2002

Banka Bohemia

1999 - 2002

COOP Banka

1999 - 2002

Union Banka

1999

ČSOB (zálohy na odškodnění za převzetí podniku IPB)

odnětí licence 1997, likvidace 1999

odnětí licence 1998, likvidace 1999 likvidace 2003

2001 - 2005

Zdroj: Ministerstvo financí České republiky: Analýza transformačních nákladů v letech 1991-2005, vlastní zpracování

1.4.3. Privatizace bank Od roku 1999 začíná intenzivní práce na přípravě privatizace velkých českých bank do rukou zahraničních subjektů. V červenci je jako první dokončena privatizace Československé obchodní banky, kdy rozhodující podíl získává belgická KBC Bank. Privatizace České spořitelny, byla dokončena na počátku roku 2000 prodejem státního podílu rakouské Erste Bank Sparkassen. Privatizace státních podílů zásadně změnila vlastnickou strukturu bankovního sektoru z hlediska podílu zahraničního kapitálu. Celkové příjmy z privatizace bank s majoritním podílem státu (Československá obchodní banka, Česká spořitelna, Komerční banka, Česká pojišťovna) dosáhly celkem 87,7 mld. Kč.

24

1.4.4. Jednotná bankovní licence V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie se rozšířily moţnosti podnikání bank se sídlem v Evropské unii. Tyto subjekty mohou vyuţívat tzv. princip jednotné licence, na jehoţ základě je drţitel licence udělené domovským orgánem dohledu oprávněn vykonávat činnosti vyplývající z jeho licence i na území jiného členského státu Evropské unie bez nutnosti ţádat o licenci tohoto státu. Činnost osoby vyuţívající výhod jednotné licence na území hostitelského státu podléhá dohledu orgánu domovského státu s výjimkou dohledu nad dodrţováním úzce vymezených právních předpisů hostitelského státu. Banka můţe na území jiného členského státu Evropské unie poskytovat sluţby prostřednictvím své pobočky nebo bez zaloţení pobočky (tedy ojediněle). V případě, ţe banka plánuje poskytovat sluţby prostřednictvím pobočky, musí pouze splnit tzv. oznamovací proceduru, v rámci které předkládá informace týkající se obchodního plánu, výčtu poskytovaných činností, sídla pobočky, organizační struktury a vedoucího organizační sloţky. Pokud banka uvaţuje začít poskytovat sluţby bez zaloţení pobočky, musí svůj záměr měsíc před prvním poskytnutím sluţby na území jiného členského státu Evropské unie oznámit domovskému orgánu dohledu, který toto oznámení do jednoho měsíce zašle orgánu dohledu hostitelského státu. V České republice mohou působit i pobočky zahraničních bank, které jsou organizační sloţkou těchto bank. Zahraniční banky ze zemí mimo Evropskou unii potřebují ke své činnosti rovněţ licenci. Řízení k jejímu vydání probíhá obdobně jako v případě bank. V tomto případě je vyţadováno i vyjádření bankovního dohledu ze země, kde má sídlo centrála zahraniční banky a bankovní dohled ČNB při posuzování ţádosti spolupracuje s tímto zahraničním regulátorem. Spolupráce se zahraničním regulátorem probíhá téţ při udělování bankovní licence dceřiné společnosti zahraniční banky (ta je však akciovou společností podle českého práva).

25

1.5 Struktura bankovního sektoru v České republice v roce 2010 Bankovní sektor tvoří 41 bank a poboček zahraniční bank, v reţimu jednotné licence funguje na našem trhu 19 subjektů. Dominantní roli v sektoru hraje zahraniční kapitál, jenţ kontroluje aţ 95 % jeho celkových aktiv. Bilanční suma sektoru vzrostla oproti roku 2009 o 2,5 % na 4,2 bil. Kč. Klientské vklady o 3,3 % na 2,8 bil. Kč. Vklady klientů jsou hlavním zdrojem pro poskytování úvěrů. Kapitálová přiměřenost odvětví je 15,5 % a má stále se zlepšující úroveň. Čistý zisk sektoru dosáhl 55,7 mld. Kč a je druhý nejvyšší od roku 2005. Hlavní část výnosů bank tvoří výnosy z poplatků, které v roce 2010 dosáhly úrovně 38,3 mld. Kč. Vklady klientů, jenţ sektor obsluhuje tvoří 83,2 % všech aktiv na českém finančním trhu, který má ČNB v dozorové gesci. Bankovní vklady jsou energií finančního trhu. Obr. 2: Podíl aktiv dohlíţených subjektů finančního trhu k 31.12.2010

Bankovní sektor 83.2%

0.4%

Pojišťovny Penzjiní fondy

3.3%

Fondy kolektivního investování

4.6%

Druţstevní záloţny

8.5%

Zdroj: Česká národní banka: Výroční zpráva 2010

Trh ovládají silné finanční nadnárodní skupiny, prostřednictvím svých českých dceřiných společností. Dle bilanční sumy je největší bankou v České republice Československá obchodní banka (patří do KBC Group), následuje Česká spořitelna (patří do Erste Group) a na třetím místě je Komerční banka (patří do SG Group). Jejich bilanční suma se pohybuje od 698 mld. Kč do 885 mld. Kč. Čtvrtá v pořadí je UniCredit Bank (patří do Unicredit Group), jenţ disponuje bilanční sumou třikrát niţší a to ve výši 270 mld. Kč. Toto pořadí zůstává v podstatě nezměněno od začátku dekády, kdy se banky privatizovaly. Tři největší banky v zemi představují společně 60 % hodnoty celého bankovního sektoru.

26

Obr. 3: Pět největších bank podle bilanční sumy v roce 2010 (v mld. Kč) Česká spořitelna

885.055

Československá obchodní banka

881.629

Komerční banka

698.014

UniCreditBank

270.022

Raiffeisenbank

186.28 0

200

400

600

800

1000

Zdroj: KUNERT, Jiří. Ostrov bankovní stability. TOP Finance.

Obr. 4: Pět největších bank podle primárních vkladů v roce 2010 (v mld. Kč) Česká spořitelna

661.074

Československá obchodní banka

596.078

Komerční banka

538.051 146.470

UniCreditBank

Raiffeisenbank 125.936 0

200

400

600

800

Zdroj: KUNERT, Jiří. Ostrov bankovní stability. TOP Finance.

Obr. 5: Pět největších bank podle úvěrů klientům v roce 2010 (v mld. Kč) Česká spořitelna

459.975

Československá obchodní banka

397.445

Komerční banka

384.593 171.691

UniCreditBank

146.950

Raiffeisenbank 0

100

Zdroj: KUNERT, Jiří. Ostrov bankovní stability. TOP Finance.

27

200

300

400

500

Měnová politika ČNB

2.

Měnová politika je představována opatřeními, kterými je ovlivňován vývoj peněţního trhu, a to nejčastěji nabídky peněz (peněţní zásoby). O těchto opatřeních rozhodují a uskutečňují je monetární autority, coţ je v prostředí české ekonomiky ČNB. Peněţní zásoba se vyvíjí pod vlivem mnoha okolností, nejdůleţitější z nich jsou12: 

prvotní zdroje multiplikované expanze bankovních depozit - změny těchto zdrojů jsou centrální bankou buď přímo iniciovány (nákupem vládních cenných papírů, nebo poskytováním úvěrů komerčním bankám) nebo jsou z její strany alespoň částečně ovlivnitelné (jako příliv peněz ze zahraničí),



tvorba bankovních peněz - na tomto stupni tvorby peněţní zásoby má centrální banka významný vliv prostřednictvím stanovení sazby povinných minimálních rezerv nebo např. pomocí úvěrových limitů stanovených komerčním bankám.

Peněţní zásoba (peněţní nabídka) je formována institucemi bankovního systému, které se zabývají přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů. Je to určité mnoţství peněţních prostředků zabezpečující ekonomický pohyb a vyjadřuje se za pomoci tzv. měnových agregátů. Z hlediska harmonizace statistických veličin, existují jednotný systém, který v rámci Evropské unie zachycuje vývoj měnových agregátů. Evropská centrální banka a národní centrální banky členských států jsou zapojeny do společného systému, jehoţ řízením je pověřen Evropský systém centrálních bank. ČNB nyní na tomto systému participuje informačním plněním, které je pravidelně vyhodnocováno na úrovni Evropské centrální banky. Měnové agregáty jsou definovány následovně: 

M1 - úzké peníze, zahrnují oběţivo, tj. bankovky a mince, a také zůstatky, které lze okamţitě převést na oběţivo nebo pouţít k bezhotovostní platbě, např. jednodenní vklady,



M2 - střední peníze, zahrnují úzké peníze M1 a navíc vklady se splatností do dvou let a vklady s výpovědní lhůtou do tří měsíců,

12

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs, s. 241

28



M3 - široké peníze, zahrnují M2 a obchodovatelné nástroje emitované sektorem měnových finančních institucí. Do tohoto agregátu patří některého nástroje peněţního trhu, zejména akcie / podílové listy fondů peněţního trhu a repo operace.

Tab.4: Definice peněţních agregátů Eurozóny Pasiva

M1

M2

M3

Emitované oběživo

X

X

X

Jednodenní vklady

X

X

X

Vklady s dohodnutou splatností do dvou let

X

X

Vklady s výpovědní lhůtou do 3 měsíců

X

X

Repo operace

X

Akcie/ podílové listy fondů peněžního trhu a papíry peněžního trhu

X

Emitované cenné papíry do 2 let

X

Zdroj: Česká národní banka: Peněžní agregáty Eurozóny

Dle statistik je peněţní zásoba České republiky k 30. 4. 2011 tvořena agregáty M1 (2,0 bil. Kč), agregátem M2 (700 mld. Kč) a agregátem M3 (50 mld. Kč). Celkový výše peněţní zásoby dosahuje 2,75 bil. Kč.

2.1 Nástroje a cíle měnové politiky Hlavním úkolem měnové politiky ČNB stanoveným zákonem č. 6/1993 Sb., o ČNB je udrţování cenové stability. Toho je od ledna 1998 dosahováno v rámci reţimu cílování inflace, v němţ se ČNB snaţí udrţet inflaci poblíţ předem vyhlášeného cíle. V období let 2006 aţ 2009 byl cíl ČNB stanoven v podobě meziročního přírůstku indexu spotřebitelských cen ve výši 3 % s tolerančním pásmem ± 1 procentní bod. S účinností od počátku roku 2010 ČNB cíl sníţila na 2 % s nezměněným tolerančním pásmem.

29

Obr. 6: Plnění inflačního cíle

Zdroj: Česká národní banka: Výroční zpráva 2010

Rozhodování bankovní rady o nastavení úrokových sazeb vychází z budoucí makroekonomické prognózy a vyhodnocení rizik jejího naplnění. Na základě těchto úvah pak Bankovní rada hlasuje o tom, zda a jak by se mělo změnit nastavení měnověpolitických nástrojů. Změnami těchto nástrojů se centrální banka snaţí kompenzovat excesivní inflační, resp. dezinflační tlaky, které vychylují budoucí inflaci mimo inflační cíl, resp. toleranční pásmo

kolem

tohoto

cíle.

Například

zvýšení

repo

sazby vede

prostřednictvím

tzv. transmisního mechanismu obvykle k oslabení agregátní poptávky, které má za následek oslabení cenového růstu. Sníţení repo sazby má na inflaci obvykle opačný dopad. Pokud centrální banka očekává, ţe v budoucnosti budou převaţovat inflační vlivy vychylující inflaci nad cílovanou hodnotu, je to signál, ţe měnová politika by měla být restriktivnější, tj. ţe repo sazba by měla být zvýšena. ČNB realizuje měnovou politiku prostřednictvím systému nástrojů měnové politiky. Mezi hlavní pouţívané nástroje patří zejména: 

operace na finančním trhu,



automatické facility,



povinné minimální rezervy.

30

Operace na finančním trhu hrají klíčovou roli při řízení hladiny krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Bankovní rada ČNB rozhoduje o stanovení hodnoty tří úrokových sazeb: 

limitní dvoutýdenní repo sazba,



diskontní sazby,



lombardní sazby,

Jako další podpůrné nástroje vyuţívá centrální banka tzv. dolaďovacích operací a mimořádných operací. 2.1.1. Dvoutýdenní repo sazba Hlavní měnově-politickou úrokovou sazbou je limitní dvoutýdenní repo sazba. Změnou těchto úrokových sazeb nastává měnově-politický impuls, který se prostřednictvím operací na finančním trhu přenáší do výše krátkodobých úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Při úpravách repo sazby (nastavené uprostřed) dochází obvykle k symetrické úpravě diskontní a lombardní sazby. Operace na volném trhu Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací. Z hlediska cíle a pravidelnosti lze operace na volném trhu rozdělit následovně: a) Repo operace prováděné formou tendrů Jde o hlavní měnový nástroj; při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál (zástavu) dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, ţe po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níţ ČNB jako dluţník vrátí věřitelské bance zapůjčenou listinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba těchto operací je stanovena na 14 dní, proto je z hlediska měnové politiky chápána jako klíčová dvoutýdenní repo sazba. V závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší neţ 14 dní. Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovním sektoru slouţí repo tendry především k odčerpávání likvidity. ČNB provádí repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, ţe vyhlášená dvoutýdenní repo sazba slouţí jako maximální limitní sazba, za kterou mohou

31

být banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky bank jsou vypořádány podle americké aukční procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabídky poţadující nejniţší úrokovou sazbu, a to aţ do výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V případě, ţe objem objednaný bankami přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabídky za nejvyšší sazby buď zcela odmítne nebo proporcionálně zkrátí. Repo tendr je obvykle prováděn třikrát týdně s vyhlášením kolem 9:30 hod. Banky mají moţnost ve stanovené době předávat své objednávky, tj. objem a poţadovanou úrokovou sazbu. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč. b) Doplňkové měnové nástroje Nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němţ ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců. Tříměsíční repo tendr probíhá podle americké aukční procedury (viz dvoutýdenní repo tendr). ČNB nemá v úmyslu tímto nástrojem vysílat na trh signály, a proto tříměsíční repo sazba pouţívaná pro tento tendr není sazbou ČNB, nýbrţ jde o sazbu peněţního trhu aktuální v době vypsání tendru. V současnosti se tento nástroj nevyuţívá, poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001. c) Nástroje jemného ladění Patří sem devizové operace, operace s cennými papíry; ČNB je pouţívá ad hoc zejména v případech nečekaných krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohroţena stabilita vývoje úrokových sazeb. Pouţití těchto nástrojů je v praxi spíše výjimečné. Prostřednictvím operací na volném trhu ČNB ovlivňuje stav likvidity bankovního sektoru, tak aby odpovídal optimální výši pro plnění povinných minimálních rezerv. Tím je zabezpečena stabilita krátkodobých úrokových sazeb na ţádoucí úrovni. Základním podkladem pro rozhodování o operacích centrální banky na peněţním trhu je denní analýza a predikce vývoje likvidity bankovního sektoru a vývoj situace na bankovním trhu. Hlavním nástrojem pro řízení krátkodobých úrokových sazeb byly také v posledních dvou letech repo operace, vyhlašované pravidelně třikrát týdně se 14 denní splatností. Vzhledem k dlouhodobému přebytku volné likvidity v bankovním sektoru byly tyto operace pouţívány na stahování volných rezerv (na rozdíl od Evropské centrální banky, která chybějící likviditu dodávala). Za staţenou likviditu platí ČNB úrok maximálně ve výši limitní repo sazby. Jak se pohyboval objem volné likvidity stahované prostřednictvím měnových operací ukazuje následující tabulka.

32

Tab. 5: Objem stahované likvidity v roce 2009 a 2010 rok 2009 / mld. Kč

rok 2010 / mld. Kč

230 - 378

318 – 389

348

385

Měsíční minima a maxima Průměrná roční výše stahované likvidity

Zdroj: Česká národní banka: Výroční zpráva 2010, vlastní zpracování

Nastavení úrovně dvoutýdenní repo sazby odpovídá makroekonomickému vývoji a plnění stanovených cílů ČNB. Ta se při svém rozhodování o změnách sazeb opírá o pravidelný čtvrteční analytický servis, který zabezpečuje dostatečný informační základ. Jde především o makroekonomické prognózy měnové sekce a statistiky. Postupným sniţováním úrokových sazeb, ČNB deklaruje připravenost podpořit ekonomický růst s ohledem na zdravé hodnoty, které jsou v mezích hranic tolerančního pásma inflačního cíle. Aktuální úrokové sazby, platné od 7. 5. 2010 jsou v krátké historii České republiky na zcela nejniţších úrovních. Tab. 6: Základní sazby ČNB (platné od 7.5.2010) Dvoutýdenní repo sazba (%)

Diskontní sazba (%)

Lombardní sazba (%)

0,75

0,25

1,75

Sazba ČNB Zdroj: Česká národní banka

2.1.2. Lombardní sazba - zápůjční facilita V rámci zápůjční facility ČNB půjčuje bankám na jeden den (O/N) finanční prostředky oproti zajištění převodem cenných papírů. Tyto úvěry jsou úročeny lombardní sazbou. Lombardní sazba proto tvoří maximální hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb. Jako zajištění úvěrů ČNB přijímá poukázky emitované ČNB, dluhopisy vydané a bezpodmínečně garantované Českou republikou a korunové cenné papíry emitované či bezpodmínečně garantované vládami Evropské unie a vybranými nadnárodními emitenty. Banka má na přístup do zápůjční facility nárok, pokud poţádá o uzavření obchodu Odbor korunových a devizových intervencí ČNB nejpozději 25 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS13. Minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou poskytovány bez dalších omezení. Finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou. Vzhledem k trvalému přebytku likvidity je tato facilita bankami vyuţívána 13

Systém CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System) je jediným systémem mezibankovního

zúčtování v ČR

33

minimálně. Lombardní sazba představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. ČNB je kdykoliv oprávněna z mimořádných měnově politických důvodů dočasně omezit nebo zcela pozastavit poskytování lombardních úvěrů. V praxi je aktuálně tento instrument vyuţíván ve velmi malé míře, z důvodu stabilní kapitálové vybavenosti bankovního sektoru v České republice. 2.1.3. Diskontní sazba - depozitní facilita Depozitní facilita umoţňuje bankám uloţit si u ČNB prostředky na jeden den (O/N) za diskontní sazbu formou depozita. Diskontní sazba zde tvoří spodní hranici pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb. Minimální objem při kterém jsou tyto operace prováděny činí 10 mil. Kč. Depozitní facilitu mohou banky vyuţívat od roku 1998. Smyslem tohoto opatření bylo zmenšení volatility krátkodobých úrokových sazeb a omezení jejich pohybu do koridoru mezi lombardní a diskontní sazbou. Zavedením tohoto instrumentu byla škála měnových nástrojů sladěna s nástroji Evropské centrální banky. V praxi je však tato sluţba vyuţívána v marginální míře a to aţ do takové míry, ţe není ani ve výroční zprávě ČNB za rok 2010 detailněji popsán objem finančních prostředků takto uloţených. V období nízkých úrokových sazeb pouţívají komerční banky jiné cesty a kanály, kde hledají způsoby pro vyšší zhodnocení svých pasiv. 2.1.4. Ostatní nástroje Dolaďovací operace Individuální repo a reverzní repo za trţních podmínek patří také do měnově-politického instrumentária ČNB. Tento nástroj je pouţíván výjimečně a např. v roce 2010 nebyl pouţit vůbec. Také v loňském roce vydávala ČNB vlastní poukázky, které pouţívala jako kolaterál pro operace na volném trhu. Vedle toho jsou pouţívány bankami k zajištění úvěru, který mají moţnost čerpat od ČNB v průběhu dne (vnitrodenní úvěr). Tyto úvěry jsou poskytovány s cílem zajistit plynulé fungování platebního styku v zúčtovacím centru ČNB. Za poskytnutí tohoto úvěru si ČNB úrok neúčtuje. V případě nesplacení vnitrodenního úvěru na konci dne dojde k jeho automatické změně v zápůjční facilitu.

34

Mimořádné operace Tyto operace nepatří do standardního instrumentaria a ČNB k nim přistoupila v průběhu října 2008 v důsledku propuknutí finanční krize. Mimořádné operace byly bankám k dispozici během roků 2009, 2010, v letošním roce moţnost jejich vyuţití také pokračuje, ale jiţ v omezenějším rozsahu. Účelem těchto operací je zvýšení likvidity na sekundárním trhu státních dluhopisů a otevření dalších kanálů pro poskytnutí finančních prostředků bankám, které se mohou potýkat s omezeným přístupem k úvěrům na mezibankovním trhu. Jedná se o dodávací repo operace a devizové swapy. V rámci dodávacích repo operací ČNB poskytuje bankám likviditu se splatností 14 dní, případně 3 měsíce. Úroková sazba pro 14denní operace je stanovena ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 0,1 % a pro 3měsíční ve výši repo sazby ČNB zvýšené o 0,3 %. Devizové swapy na dodání korunové likvidity proti eurům jsou bankám nabídnuty se splatností aţ do 3 měsíců. Z těchto operací byly v roce 2010 nejvíce vyuţívány 14denní dodávací repo operace, avšak při minimálním zájmu z hlediska počtu protistran, a tím měly dodávací repo operace pouze doplňkový charakter. Devizové swapy nebyly v roce 2010 pro účely měnové politiky vyuţity ani jednou. Přímé (administrativní) nástroje Vedle nepřímých (trţních) nástrojů existují také nástroje přímé. Mezi ně patří např. limity úvěrů bank, kdy centrální banka určuje minimální nebo naopak maximální hranici pro poskytování úvěrů. Stanovením limitu centrální banka vymezuje maximální objem (rozsah) úvěrů, které banky mohou poskytnout svým klientům. Tyto limity bývají označovány jako úvěrové kontingenty nebo absolutní úvěrové stropy. Dalším administrativním nástrojem jsou limity úrokových sazeb bank, kdy centrální banka stanoví horní hranici pro výše úrokových sazeb z úvěrů a nebo stanovuje spodní a horní hranici pro úrokové sazby z vkladů. Účelem těchto limitů je regulace krátkodobé úrokové míry. Povinné vklady znamenají povinnost vést účty a platební styk výhradně přes centrální banku. Obvykle se tato povinnost vztahuje na centrální orgány, orgány veřejné (místní) správy nebo podniky ve státním vlastnictví. Primárním cílem tohoto opatření je spíše kontrola nad pohybem likvidních finančních prostředků daných subjektů neţ vyuţití jejich existence při provádění politiky centrální banky.

35

Pravidlo likvidity spočívá ve stanovení závazné struktury aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi těmito veličinami v bilancích bank, jejich dodrţováním lze zabezpečit dostatečnou likviditu bank. Všechny výše uvedené přímé nástroje nejsou v reálném prostředí bankovního trhu v České republice pouţívány. Jejich aplikace není vzhledem ke stabilitě bankovního sektoru nutná. Jediným administrativním opatřením, přímým nástrojem, který je v praxi vyuţíván tak zůstávají povinné minimální rezervy bank. Kaţdá banka (včetně stavebních spořitelen) a pobočka zahraniční banky, která má v České republice bankovní licenci nebo se rozhodne podnikat na základě tzv. jednotné licence je povinna drţet na svém účtu u ČNB objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy. Banky v současné době udrţují povinné minimální rezervy na svém účtu ve zúčtovacím centru ČNB (tzv. účet platebního styku) a téţ na účtu pro výběry a skládání hotovostí, mají-li tento účet zřízen. Předepsaný objem povinných minimálních rezerv je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet povinné minimální rezervy. S platností od 12. 7. 2001 je touto základnou objem primárních závazků dané banky (tj. především vkladů od nebankovních subjektů), jejichţ splatnost nepřevyšuje 2 roky. Příslušná banka je povinna udrţovat na účtech pro drţení povinné minimální rezervy takový denní zůstatek, který je v průměru za udrţovací období (přibliţně 1 měsíc - začíná první čtvrtek v měsíci a končí ve středu před prvním čtvrtkem v následujícím měsíci) roven minimálně stanovené povinné minimální rezervě pro dané udrţovací období. Prostředky na tomto účtu aţ do výše předepsaného objemu povinných minimálních rezerv jsou počínaje 12. 7. 2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB (dříve úročeny nebyly). Funkce povinných minimálních rezerv jako měnově-politického nástroje je v současné době nízká. Prostředky deponované bankami v ČNB za účelem plnění povinných minimálních rezerv však mají jinou významnou úlohu: slouţí jako "polštář" zajišťující plynulost mezibankovního platebního styku v Zúčtovacím centru ČNB. V roce 1999 dokončila ČNB proces postupného sniţování sazby povinné minimální rezervy na úroveň 2 %, která je shodná s výší sazby povinné minimální rezervy stanovenou Evropskou centrální bankou pro banky v Hospodářské a měnové unii.

36

Aby byla zachována plynulost mezibankovního platebního styku i po sníţení sazby povinné minimální rezervy na současnou úroveň, byla zavedena kolateralizovaná (tj. poskytovaná bankám výměnou za cenné papíry) vnitrodenní úvěrová facilita. V jejím rámci ČNB, jakoţto operátor platebního systému a systému vypořádání obchodů s krátkodobými dluhopisy, poskytuje bankám krátkodobé úvěry v průběhu dne tak, aby byly schopny plynule provádět platby i v případě, ţe v daný okamţik nemají na svém účtu platebního styku u ČNB dostatek prostředků. Vnitrodenní úvěr je poskytován za sazbu 0 % a v případě nesplacení automaticky přejde v marginální zápůjční facilitu.

37

Finanční a ekonomická krize

3.

Krize znamená obtíţnou situaci, tíseň nebo zmatek. Obdobně je ekonomická krize definována jako fáze hospodářského cyklu, při níţ dochází k poklesu reálného produktu, nárůstu nezaměstnanosti a s tím souvisejícímu poklesu ţivotní úrovně.

3.1

Deprese v roce 1929 a obecné důvody pro vznik finančních krizí

Finanční krize je průvodním jevem peněţní krize, resp. úvěrové krize. Je spojována zejména s problémy finančního hospodaření státu. Peněţní krize je charakterizována jako rozvrat peněţního oběhu, v důsledku toho, ţe banky a podniky nemají dostatek prostředků k pohotovému placení. Je projevem začínající hospodářské krize, kdy existuje nedostatek kapitálu. Peněţní krize je tedy shodná s krizí likvidity bankovního sektoru. Úvěrová krize naopak, je definována jako všeobecné zamrznutí úvěrových pohledávek v důsledku platební neschopnosti a jejich řešení násilným způsobem anebo jednorázovými státními zásahy. Dalšími oblastmi, které jsou zasaţeny při finanční krizi jsou devizové a investiční operace. V historii známe mnoho situací, kdy došlo k finančním a posléze i hospodářským krizím. Jednou z nejznámějších je Velký krach v roce 1929, kdy v USA startuje hospodářská celosvětová deprese, kde na začátku stojí akciový trh. Býčí trh zaznamenal v období let 1924 do září 1929 nárůst amerického indexu DJIA (Dow Jones Industial Average) ze 100 bodů aţ na 386 bodů. Průměrný denní objem obchodů vzrostl v uvedeném období z 932 tis. aţ na neuvěřitelných 3,8 mil. Akciový trh a zájem o akcie, zaţívá svou první obrovskou vlnu v celospolečenském měřítku. Očekávání jednoduchého, bezrizikového výnosu lákal nové investory, kteří přidávali oheň do kotle. Vytvořila se spekulativní bublina, očekával se finanční perpetum mobile, ale místo toho přišel první propad, panické obavy a masivní deziluze. První problémová situace byla ještě ve čtvrtek 24. října 1929 zaţehnána doplněním likvidity na trh prostřednictvím významných amerických bank. Přišlo však „černé úterý“ 29. října 1929 a pokles trhu o 30 bodů. Následně byla uzavřena burza a obchodování zastaveno. Po otevření burzy klesal trh postupně aţ do konce rok 1929. Překvapivě i tehdy americký prezident Hoover neztrácel optimismus a přesvědčoval investory, ţe se trh vzkřísí. Trend se na trhu obrátil aţ v roce 1932, kdy index DJIA dosáhl hodnoty 42,84 bodů, coţ bylo pouze 11 % jeho hodnoty ze září 1929. Vlekoucí se „Velká deprese“ v USA (obdobně, ale o něco později také v Evropě) byla definitivně překonána aţ díky výdajům a legislativním opatřením na obnovu a reformu ekonomického systému. Pomohly tomu také vládní výdaje

38

na zbrojení, které se realizovalo v souvislosti s nadcházející II. světovou válkou. Index DJIA potřeboval dlouhých 27 let, aby v roce 1956 dosáhl a překonal svůj vrchol ze září 1929. Zajímavým momentem jsou diskutované příčiny vzniku a splasknutí této bubliny ve dvacátých letech našeho století. Lze mezi nimi nalézt řadu paralel s poslední finanční krizí, která se projevila na konci první dekády 21. století. Mezi nejčastěji diskutované příčiny vzniku „Velké deprese“ patří zejména tyto:14 

nadměrný a nereálný investiční boom po roce 1926,



nebezpečná, nadměrná spekulace ze strany investičních trustů, které svou potřebu volných zdrojů k investování do rizikových akcií na finančním trhu nebo do akcií jiných investičních trustů kryly např. emisi vlastních obligací nebo prioritních akcií a vyuţívaly tak pákového efektu, který však můţe působit oběma směry,



klamavá, přehnaně optimistická vystoupení politických a ekonomických představitelů zaměřená na zvýšení osobní prestiţe a prospěchu často na úkor nebo bez ohledu na veřejnost,



obrovský nárůst obchodů na úvěr a naprostá nedostatečnost marţe skládané u obchodníků s cennými papíry,



nedostatečná regulace obchodů na finančním trhu a z ní vyplývající nadměrný rozvoj nelegálních obchodům jako např. insider trading nebo transakce vedoucí k manipulaci s kurzy,



run na banky neboli řetězová reakce útoků na banky ze strany vkladatelů vyvolaná jejich nedůvěrou v bankovní systém,



příliš laxní, pomalé, nedostatečné a neúčinné reakce Americké centrální banky na vzniklou situaci,



velmi úzké propojení a vzájemná provázanost průmyslových firem investičními trusty umoţňující rychlé šíření krize a nadměrnou spekulaci na finančním trhu,



příliš velká závislost USA na spotřebě luxusního, zbytného zboţí.

Krize (ekonomická, či finanční) je vţdy přítomným elementem všech ekonomických systémů. Pravidelně dochází k výkyvům (fluktuaci) v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu. Ekonomická realita vykazuje neustálé výkyvy

14

MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, s.52, 53

39

ve vývoji reálného produktu, neustále dochází ke střídání kratších či delších období pomalejšího nebo rychlejšího růstu nebo poklesu produktu případně jeho stagnace. Profesor Musílek ve své práci z roku 200415 popisuje důvody vzniku finančních krizí za pomoci světové peněţní a finanční teorie. Mezi základní modely, objasňující finanční krize v soudobé peněţní a finanční ekonomii, patří: 

Finanční krize vyvolaná nadměrnou úvěrovou expanzí.



Finanční krize vyvolaná chybnou makroekonomickou politikou.



Finanční krize vyvolaná nadměrnou finanční liberalizací.



Finanční krize vyvolaná finanční panikou.



Finanční krize vyvolaná splasknutím cenové bubliny.



Finanční krize vyvolaná selháním trhu.



Finanční krize vyvolaná nadměrným přílivem zahraničního kapitálu.



Finanční krize vyvolaná institucionální nedokonalostí ekonomiky.



Finanční krize vyvolaná hospodářskými cykly a strukturálními problémy.



Finanční krize vyvolaná skupinou faktorů.

3.2

Finanční krize 2007 – 2010

Zatím poslední globální ekonomická krize má původ ve finančním sektoru v USA. Příčiny vzniku krize můţeme hledat v syntéze hned několika skupin faktorů. Patří sem ekonomické aspekty, finanční aspekty a institucionální aspekty. Ekonomické důvody vzniku krize: 

dlouhodobě nízká inflace, obrovský objem volné likvidity,



dlouhodobě nízká míra úspor v USA, ochota zahraničních investorů financovat spotřebu amerických domácností,



15

nízké úrokové sazby Americké centrální banky.

MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, s. 13, 14

40

Finanční důvody vzniku krize: 

rozvoj „stínového“ bankovního systému, nárůst obchodů s finanční pákou,



subrime sektor hypotečních úvěrů,16



sekuritizace,17



nedostatečný monitoring úvěrového procesu,



poskytování hypoték bez realizace obezřetných pravidel.

Institucionální důvody vzniku krize: 

Community Reinvestment Act (1977),18



Fannie Mae a Freddie Mac,19



Commodity Futures Modernisation Act (2000),20



povolená páka (debt-to-net capital ratio) zvýšena z 12 na 40 (2004),21

K uvedeným důvodům zbývá ještě přidat jeden faktor, který je velmi důleţitý a silně ovlivnil velikost krize. Guvernér ČNB Miroslav Singer tyto příčiny krize označuje jako „perverzní“ podněty22. Rozdělil je dle jednotlivých subjektů trhu, jenţ působily v sektoru hypotečního financování. Dle jeho analýzy sem patři: 

hypoteční brokeři - maximalizace počtu a objemu uzavřených smluv,



odhadci - přeceňování hodnoty nemovitostí,



poskytovatelé hypotečních úvěrů - maximalizace objemu úvěrů a odvozených cenných papírů,



ratingové agentury - maximalizace počtu hodnocení.

16

Sektor rizikových hypotečních úvěrů v USA

17

Metoda transferu kreditního rizika, při které se ze souboru nelikvidních aktiv vytvoří nový obchodovatelný cenný papír, jehoţ hotovostní toky jsou závislé na peněţních tocích z těchto podkladových aktiv

18

Zákon prosazoval státní pomoc ekonomicky slabým komunitám, které si nemohly dovolit vlastní bydlení a neměli

19

Státní hypoteční agentury v USA, vzniklých v 30. letech 20. století na podporu hypotečního trhu

20

Zákon znamenal v USA vyjmutí mezibankovního trhu s deriváty a kreditními swapy z dohledu státního regulátora

21

Poměr dluhu k čistému kapitálu, SEC (americká komise pro cenné papíry) povolila u významných investičních bank

standardní přístup k hypotékám, v 90. letech novelizován směrem k vyšší podpoře subrime segmentu hypoték

(všechny z nich následně byly v potíţích) více neţ dvojnásobně vyuţívat pákového efektu 22

SINGER, Miroslav. Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku

41

První výraznější obtíţe se v USA projevily na hypotečním trhu v březnu 2007. Jejich bezprostřední příčinou byly hypotéky pro méně bonitní klienty (tzv. subprime market) a benevolentní přístup bank při poskytování úvěrů těmto klientům. Jak uvádí ve své knize George Soros: „Běžnými se staly tzv. „lhářské půjčky“, poskytované na základě omezené dokumentace nebo dokonce zcela bez ní. V krajních případech byly poskytovány tzv. „ninja půjčky“ („žádné zaměstnání, žádný příjem, žádný majetek“), nezřídka s tichým souhlasem hypotečních makléřů a věřitelů.23 Po období relativně nízkých úrokových sazeb však začala z důvodu rostoucích inflačních tlaků Americká centrální banka (Federal Reserve Systém, FED) zvyšovat úrokové sazby, coţ vedlo k nárůstu úrokových sazeb hypoték, a tedy i jejich splátek. Méně bonitní dluţníci se tak dostali do potíţí se splácením. Přenosovým mechanismem šíření ztrát a nejistoty na globálním finančním trhu se stala sekuritizace aktiv. Ta umoţňovala úvěrovým institucím v době přebytku likvidity na světových trzích prostřednictvím prodeje cenných papírů při vyuţití finančních inovací vyvádět riziko mimo své rozvahy. Vytvořil se tak systém velmi výhodný právě pro banky, zejména pak investiční banky. Riziko se však přeneslo pouze do rozvah finančních institucí po celém světě napříč všemi sektory finančního trhu. Vlivem poklesu kvality úvěrového portfolia a přeceněného rizika však následně hodnota cenných papírů s vazbou na problematická aktiva (např. na hypoteční úvěry) dramaticky poklesla. Zrychlený růst objemu nesplácených subprime hypoték v USA v prostředí zvyšujících se úrokových sazeb a zvolnění růstu cen nemovitostí se v průběhu roku 2007 odrazil v náhlém poklesu cen dluhopisů krytých těmito rizikovými hypotékami a to ve všech ratingových třídách. Následné masivní výprodeje vedly k zastavení obchodování s těmito produkty, narostla averze k trhu s deriváty , zejména s kontrakty CDS (Credit Default Swap)24

23

SOROS, George. Nové paradigma pro finanční trhy: Úvěrová krize 2008 a co dál. s.13

24

CDS - kreditní derivát, v rámci kterého se kupujícího kreditního zajištění zavazuje platit prodávajícímu kreditní zajištění periodické fixní platby po dobu ţivotnosti kontraktu výměnou za podmíněnou platbu protistrany v případě kreditní události, tzv. referenční entity, ke které se dohoda vztahuje.

42

Obr. 7: Vývoj na trhu dluhopisů krytých subprime hypotékami a na trhu kontraktů CDS (indexy kontraktů CDS (iTraxx a CDX) v bazických bodech; index ABX-HE 2006-2 podle ratingů v % nominální hodnoty podkladových dluhopisů)

Zdroj: Česká národní banka: Zprávy o finanční stabilitě 2007

Rostoucí nejistota ohledně toho, kdo utrpěl jaké ztráty, následně přispěla k poklesu vzájemné důvěry mezi bankami, začala se mezi nimi šířit vzájemná nedůvěra, přestávaly si věřit a půjčovat (krize likvidity v mezibankovním sektoru). Pro odvrácení této hrozby uvolnily centrální banky po celém světě řádově stovky miliard amerických dolarů, jeţ si mohou komerční banky půjčovat, pokud potřebují dočasně zvýšit likviditu. Centrální banky se tak snaţí nahradit funkci mezibankovního trhu s likviditou. Původní krize finančního trhu se postupně stala krizí celé ekonomiky USA. Vzhledem k významu americké ekonomiky pro vývoj celosvětové ekonomiky se přenesly problémy USA i do dalších zemí. K postupnému zpomalení či propadu ekonomického růstu došlo v Eurozóně i zbytku Evropy, Rusku i Číně.

43

Tab. 7: Tempo růstu HDP (roční, %)

2005

2006

2007

2008

2009

2010

ČR

6,3

6,8

6,1

2,5

-4,1

2,3

EU27

2,0

3,2

3,0

0,5

-4,2

1,8

Eurozóna

1,7

3,0

2,8

0,4

-4,1

1,7

USA

3,1

2,7

1,9

0,0

-2,6

2,8

Zdroj: Eurostat, vlastní zpracování

3.3 Opatření měnové a hospodářské politiky Vzhledem

k rizikům, které

ohroţují

samotné

fungování

světového

finančního

a ekonomického systému, a k dalším dopadům na reálnou ekonomiku, byla podniknuta řada opatření měnové a hospodářské politiky. 3.3.1 Snížení úrokových sazeb S ohledem na potřebu ekonomického oţivení, docházelo k celé řadě sniţování klíčových sazeb u většiny významných světových ekonomik. Dochází ke globálnímu měnovému uvolňování.

Tyto

akce

byly

dokonce

koordinovány

skupinově

(skupina

G10),

např. 8. 10. 2008 dochází k této situaci: FED sniţuje o 50 bps z 2 % na 1,5 %, Evropská centrální banka rovněţ o půl procenta na 3,75 % z 4,25 %, Bank of England z 5 % na 4,5 %. Sazby sniţují v rámci této koordinované akce i švýcarská centrální banka, švédská Riksbank a Bank of Canada.

44

Obr. 8: Klíčové úrokové sazby

Zdroj: Česká národní banka: Monitoring centrálních bank

3.3.2 Podpora likvidity Subjekty finančního trhu jsou likvidně podpořeny s cílem obnovit důvěru v bankovní sektor a zamezit tak šokovému poklesu úvěrové aktivity. Např. Evropská centrální banka poskytla 9. 8. 2007 na trh téměř 100 mld. EUR, které půjčila bankám na jeden den, čímţ stlačila jednodenní úrokovou sazbu blízko k úrovni klíčové sazby Evropské centrální banky. Tyto operace pak několikrát opakovala. Ke stejnému kroku přistoupil i FED, který opakovaně poskytl na trh mimořádnou likviditu. Přestoţe se nezdařilo, vše co si banky od mimořádných operací banky slibovaly, jejich aktivita byla trhem vnímána pozitivně. Na podporu likvidity došlo k rozšíření typů aktiv akceptovaných jako kolaterál centrálními bankami pro financování obchodních bank a dalších subjektů finančních trhů. Vládní půjčky bankám a vládní garance úvěrů poskytnutých na mezibankovním trhu jsou dalším prostředkem k uklidnění trhů a obnovení jistoty. Mimo to, FED zavedl programy odkupu specifických aktiv, aby podpořil aktivitu v oblasti úvěrů domácnostem a nefinančním podnikům. Celkem šlo o 11 záchranných mechanismů. Mezi tyto programy patří např. Asset-Backed Commercial Paper Money Market Mutual Fund Liquidity Facility (AMLF), Commercial Paper Funding Facility (CPFF), Primary Credit Dealer Facility (PDCF) a Term Securities Lending Facility (TSLF). Tyto programy byly vyhlášeny v roce 2008 a platily aţ do února 2010.

45

3.3.3 Zbavení bankovní bilancí znehodnocených aktiv Vláda USA vytvořila fond (kam vyčlenila aţ 700 mld. USD, tj. 12 bil. Kč), jenţ skupoval špatná, „toxická“25 aktiva u nejohroţenějších finančních institucí. Tyto instituce ohroţovaly sektor a sniţovaly důvěru investorů. Vláda USA vytvořila obdobně jako Česká republika v 90. letech záchranný systém, financovaný státním dluhem. Dalším cílem opatření byla implementace celé řady fiskálních a regulatorních změn, např. zvýšení minimálního objemu pojištěných vkladů ze 100 tis. USD na 250 tis. USD a zavedení dodatečných daňových úlev. Hlavním cílem pro vytvoření tak masivní fiskální podpory byla snaha stabilizovat trhy a dodat jim tak potřebnou důvěru. Jedná se o největší zásah státu do americké ekonomiky od 30. let minulého století, kdy prezident Roosevelt prosadil ekonomický program New Deal. Program TARP (Troubled Asset Relief Program), byl po krátkém odmítnutí ve sněmovně reprezentantů schválen a to 29. 9. 2008. Ani Evropská unie nezůstala v pozadí, největší ekonomiky Evropy, Německo a Francie přistoupily k deklaraci připravenosti udrţet ekonomiku na nohou. Německo podpořilo trhy částkou aţ 500 mld. EUR, přičemţ 400 mld. EUR je vyčleněno na bankovní garance, zbytek na kapitalizace bank. Francie připravila prostředky kolem 300 mld. EUR. V poválečných dějinách obou zemí jde o mimořádný krok. 3.3.4 Majetkový vstup státu Majetkový vstup státu se aplikuje, pokud je nutné doplnění kapitálu zasaţených institucí a tuto rekapitalizaci nejsou schopny a ochotny provést soukromé subjekty. Tzv. znárodňování, tj. vloţení peněţních prostředků do postiţené banky výměnou za získání majetkového podílu, podnikly např. vlády USA, Belgie, Velké Británie či Islandu.

25

Aktiva, jeţ se vyznačují tím, ţe jejich hodnota je významně niţší, neţ za kterou byla pořizována

46

Tab. 8: Přehled společností, které v důsledku krize stát „znárodnil“ Název společnosti

Typ subjektu

Země původu

Freddie Mac

polostátní hypoteční agentura

USA

HBOS plc

Hypoteční banka

Velká Británie

Wachovia

banka

USA

DEXIA

polostátní hypoteční agentura

Benelux

Merrill Lynch

investiční banka

USA

Northern Rock

hypoteční banka

Velká Británie

AIG

pojišťovna

USA

Bradford&Bingley

hypoteční banka

Velká Británie

Lehman Brother

investiční banka

USA

Hypo Real Estate

hypoteční banka

Německo

Indymac Bank

hypoteční banka

USA

Fannie Mae

polostátní hypoteční agentura

USA

kontrolu převzal stát

Washington Mutual

spořitelna

USA

koupila JP Morgan Chase

Bear Stearns

investiční banka

USA

GLITNIR

banka

Island

FORTIS

bankovní skupina

Benelux

Akce kontrolu převzal stát 7. 9. 2008, pomoc + garance 61 mld. USD převzala Lloyds TSB 18. 9. 2008, 17. mld. GBP převzala Wells Fargo 3. 10. 2008 státní dotace Beneluxu 29. 9. 2008, 6,4 mld. EUR převzala Bank of America 15. 9. 2008 kontrolu převzal stát, náklady + garance 55 mld. GBP kontrolu převzal stát 17. 9. 2008, náklady + garance 182,3 mld. USD převzal stát + prodej Santanderu zkrachovala 15. 9. 2008 státní záruky 29. 9. 2008 aţ do výše 142 mld. EUR zkrachovala, odhady nákladů 8 mld. USD

koupila JP Morgan Chase 16. 3. 2008, 30 mld. USD kontrolu převzal stát státní dotace Beneluxu, 29. 9. 2008, 11 mld. EUR

Zdroj: Vlastní zpracování

Panika postihla finanční trhy po celém světě. Pády nejvýznamnějších investičních bank odstartovaly problémy celého bankovního sektoru v USA a vedly k zásadní změně finančního trhu. Pět největších investičních bank přestalo v původní podobě existovat. Zkrachovaly Bear Stearns a Lehman Brothers, Mefrrill Lynch se zachránila pod křídly Bank of America a Goldman Sachs a Morgan Stanley poţádaly FED o přeměnu na bankovní holding. Největší americká spořitelna (Washington Mutual) zkrachovala a nad pojišťovnou AIG (American International Group) převzal kontrolu FED. Významná vládní podpora směřovala i do dalších

47

klíčových subjektů jako např. Citibank, britské Royal Bank of Scotland, nebo Německé Hypo Real Estate. 3.3.5 Zvýšení vládních garancí bankovních vkladů Obdobně jako v USA, také v Evropě dochází k aplikaci instrumentu zvýšení garancí za bankovní vklady, které poskytuje vláda. V říjnu 2008 německá vláda oznamuje, ţe garantuje všechny soukromé bankovní vklady v zemi. Německý vzor pak následuje Rakousko. Zároveň se ve stejném období zaručuje za všechny vklady také dánská vláda. K podobnému kroku následně přistupuje také Irsko a Island. Následující den schvalují ministři zemí Evropské unie vyšší záruky vkladů v bankách, aţ do výše 50 tis. EUR. Původní poţadavek států garantovat aţ na 100 tis. EUR neprošel, byl zablokován hlasováním České republiky, Lotyšska, Finska a Švédska. Dále probíhá nekoordinovaný postup států Evropské unie, Slovinsko ručí za vklady v bankách bez omezení. Itálie garantuje sumu 103 tis. EUR. V říjnu a v reakci na světové trhy přistupuje k absolutní garanci také Austrálie a Nový Zéland. Dne 14. října 2008 schvaluje Vláda České republiky na svém mimořádném zasedání zvýšení garancí za vklady klientů v tuzemských bankách. Klienti mají nově pojištěno 100 % bankovních vkladů aţ do výše 50 tis. EUR, resp. ekvivalentu v korunách. Došlo k navýšení garantovaných vkladů na dvojnásobek původní částky, která byla ekvivalentní částkou k 25 tis. EUR. Zároveň platila před zvýšením 10% spoluúčast majitele vkladu. Opatření podobného typu mají pouze jediný cíl. Psychologicky podpořit masu střadatelů, aby hromadně nevybírali z bankovních kont, coţ by mělo fatální důsledek na bankovní sektor a dále na státní finance. Reálně není stát schopen hradit plné vklady v případě defaultu celé bankovní soustavy.

48

4.

Česká republika v období krize Exportovaná ekonomická krize zasáhla Českou republiku především v roce 2009.

Nepříznivý vývoj poptávky vedl k poklesu výkonnosti. Velká otevřenost české ekonomiky a silná závislost na zahraniční poptávce znamená pokles vývozů a investic. V návaznosti na to dochází ke sníţení zaměstnanosti a sníţení inflace. Pokles hrubého domácího produktu za celý rok 2009 tak činil -4,1 %. Skončilo tak období silného ekonomického růstu z let předešlých.

4.1 Opatření ČNB na zmírnění krize V souladu se svým cílem, naplňovala ČNB aktivně roli ochránce stability finančního trhu a snaţila se podpořit ekonomický růst, resp. eliminovat dopady ekonomické recese. Obdobně jako ostatní centrální banky (Evropská centrální banka, FED apod.), i domácí centrální banka disponuje instrumentariem, který můţe v oblasti měnové politiky pouţít. Rozdíl oproti jiným centrálním bankám, např. Evropské centrální bance, byl však ten, ţe ČNB pouţila pro řešení krize tzv. konvenční nástroje měnové politiky. 4.1.1 Změny úrokových sazeb Nastavení základních úrokových sazeb patří mezi základní instrumenty centrální banky. Větší detail této problematice je věnován v kapitole 2.1. Česká ekonomika je malou otevřenou, exportně orientovanou ekonomikou. Závislost na exportní politice je významná, neboli kaţdé ochlazení ekonomické aktivity našich exportních partnerů znamená významný dopad na domácí růst produktu. V roce 2008 se světová ekonomika propadá do recese, výraznější propad pokračuje i v roce 2009. Obdobný průběh zaznamenává i ekonomika České republiky, v roce 2009 klesá hrubý domácí produkt o 4,1 %. ČNB přistupuje k uvolnění měnové politiky, sniţuje klíčovou sazbu a to jiţ od roku 2008 (celkem 4 x o -1,5 pb), v roce 2009 pokračuje směrem k niţším sazbám (celkem 4 x o -0,75 pb.).

49

Tab. 9: Vývoj dvoutýdenní repo sazby mezi roky 2007 – 2010 2007

2008

2009

2010

datum změny

úroková sazba

datum změny

úroková sazba

datum změny

úroková sazba

datum změny

úroková sazba

1.6.

2,75%

8.2.

3,75%

6.2.

1,75%

7.5.*

0,75%

27.7

3,00%

8.8.

3,50%

11.5.

1,50%

-

-

31.8

3,25%

7.11.

2,75%

7.8.

1,25%

-

-

30.11

3,50%

18.12.

2,25%

17.12:

1,00%

-

-

Zdroj: vlastní zpracování

* aktuální úroková sazba

4.1.2 Dodávací repo operace Pro uklidnění situace na peněţním trhu zavádí na podzim roku 2008 centrální banka mimořádné dodávací repo operace s akceptací vládních dluhopisů jako kolaterálu. Komerční banky tak získávají moţnost čerpat z ČNB likviditu na 2 týdny nebo 3 měsíce. Jedná se o důleţitý krok připravenosti centrální banky pomoci sektoru s likviditou. Dále poskytuje ČNB účastníkům CERTISu tzv. bezúročné vnitrodenní úvěry prostřednictvím systému krátkodobých dluhopisů, aby zajistila dostatečnou likviditu v průběhu dne. České banky nemají nutnost vyuţívat nástroj vnitrodenního úvěru častěji neţ v minulosti, coţ svědčí o velmi nízkých dopadech finanční krize na český bankovní sektor. Od ledna 2011 byla ponechána pouze dodávací repo operace se splatností dva týdny. 4.1.3 Zátěžové testy bank K preventivním opatřením lze počítat testy odolnosti finančního trhu, které má v centrální bance na starosti samostatný odbor ekonomického výzkumu a finanční stability. Hodnocení odolnosti probíhá na základě zátěţových testů bank, pojišťoven a penzijních fondů za pouţití tří scénářů budoucího vývoje s názvy Základní scénář, Návrat recese a Ztráta důvěry. Zátěţovému testu byla rovněţ podrobena bilanční likvidita bank26. Testuje se bilanční likvidita, neboli do jaké míry lze předejít likvidnímu šoku, pokud se výrazně změní podmínky na likvidním trhu. Test byl aplikován jednotlivě na 37 bank působících na českém trhu a měl za cíl určit, zda-li je po dobu 21 dnů schopna kaţdá ze sledovaných bank odolat výraznému

26

Bilanční likvidita banky vyjadřuje jejích schopnost dostát svým závazkům v odpovídající objemové a časové struktuře

50

odlivu své bilanční likvidity za předpokladu, ţe ji není moţné získat zvenčí (od centrální banky, jiné banky, nebo jiného sektoru). První scénář reprezentuje vývoj, který ČNB povaţuje za nejpravděpodobnější. Další dva alternativní scénáře jsou charakteristické značným propadem ekonomické aktivity. V oblasti bankovního sektoru je zkoumáno především úvěrové riziko. Jak uvádí Zpráva ČNB o finanční stabilitě za roky 2009/2010: Zátěţové testy indikují dobrou odolnost. 4.1.4 Mezinárodní spolupráce V návaznosti na globální charakter finanční krize, která začala v roce 2007 na trhu subprime hypoték v USA a pro níţ byl charakteristický přenos rizik mezi finančními systémy jednotlivých zemí, se zvýšily poţadavky na prohloubení mezinárodní spolupráce v oblasti finanční stability. Na evropské úrovni vznikla na počátku roku 2011 Evropská rada pro systémová rizika (European Systemic Risk Board, ESRB), která spolu se třemi celoevropskými sektorovými dohledovými orgány EBA, ESMA a EIOPA (European Banking Authority, European Sales and Marketing Association a European Insturance and Occupational Pensions Authority) tvoří Evropský systém finančního dohledu (European System of Financial Supervision). Evropská rada pro systémová rizika je na rozdíl od evropských orgánů dohledu zaměřena na identifikaci systémových rizik a makroprudenční politiku, jeţ má zajistit stabilitu evropského finančního systému jako celku. V případě identifikace zvýšených rizik systémového charakteru můţe ESRB vydat varování a doporučení vedoucí ke zmírnění rizik. Přestavitelé ČNB se na činnosti ESRB přímo podílejí, a to jak formou účasti guvernéra ČNB a dalšího člena bankovní rady v její Generální radě, tak účastí expertů ČNB v Poradním technickém výboru (Advisory Technical Committee) a jeho pracovních skupinách.

4.2 Vývoj v bankovním sektoru Český bankovní sektor nebyl finanční krizí přímo zasaţen. Celková expozice vůči produktům obsahující sekuritizované subprime hypotéky a jiná znehodnocená aktiva byla velmi nízká a dosahovala řádově desetin procenta aktiv. Bankovní sektor je v dobré kondici a převaţuje v něm nadále klasické bankovnictví. Sektor dlouhodobě disponuje dostatečnými zdroji, cca 67% podíl vkladů klientů tvoří největší poloţku pasivní strany rozvahy bank. Hodnota kapitálové přiměřenosti má rostoucí tendenci a v roce 2010 dosahovala 15,5 % coţ výrazně přesahuje zákonem danou hranici (8 %).

51

Úvěrové instituce se v České republice zaměřují na retailové aktivity spíše neţ na investiční bankovnictví. V době potencionální nejistoty na mezibankovním trhu se tak české úvěrové instituce mohly spolehnout na financování ze stabilních klientských vkladů. Poměr vkladů k poskytnutým úvěrům v roce 2008 představoval 130 %, o rok později dosáhl téměř 138 % a patřil tak k nejvyšším v celé Evropě. Obr. 9: Ukazatele vývoje bankovního sektoru

Zdroj: Česká národní banka: Výroční zpráva 2010

Ke stabilitě systému přispěla vyţadovaná vyšší bonita klientů s úvěry, tradiční způsob fixace úrokových sazeb, menší vyuţívání externích upisovatelů hypoték, absence sekuritizace úvěrů a zejména dobré zajištění hypotečních úvěrů nemovitostmi. Důvěra v domácí bankovní sektor zůstala v období globální krize na velmi vysoké úrovni. Jde o zásadní tezi, která potvrzuje úspěch celého „přeţití“ finanční krize. I přes často hysterické mediální nálady a negativní zprávy nedošlo k runu na ţádnou banku v České republice. Doplňkovým krokem k posílení důvěry v očích běţného střadatele zůstává krok vlády směrem k vyššímu limitu garance bankovních depozit.

4.3 Makroekonomická situace V roce 2008 klesá domácí průmyslová produkce, klesá celkový export a zároveň se zhoršuje finanční situace podniků. Banky zpřísňují podmínky přístupu k úvěrům a tempo růstu zadluţení obyvatelstva se výrazně sniţuje. Úvěrová dynamika klesá, ale přesto dosahuje v České republice poměrně vysokých hodnot. České podniky mají proti zahraničním menší míru zadluţenosti. Často se však stává, ţe firmy přistupují ke krácení pracovní doby, krácení variabilní sloţky platu zaměstnanců, nebo uzavírají nábor brigádnických či sezónních pozic. Od ledna 2008 platí nový zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), který umoţňuje oddluţení fyzických osob, vyhlášením tzv. osobního

52

bankrotu. Tento institut je hojně vyuţíván a to v souvislosti s ekonomickou situací českých domácností. Zejména podniky v roce 2009, kdy země padá do recese, cítí pokles poptávky, díky tomu se zvyšuje nezaměstnanost a klesá nominální příjem domácností. Nejistota na trzích práce a růst kreditního rizika se pak projevuje ve zpomalení tempa růstu zadluţování domácností. Platební bilance (výkonová bilance) převládala po celé období 2008 – 2010 v pozitivním trendu. Mírné schody se vyskytovaly u běţného účtu, ale celková vnější pozice české ekonomiky je stabilní. Tab. 10: Makroekonomické indikátory Ukazatel

2007

2008

2009

2010

HDP

6,1%

2,5%

-4,1%

2,3%

Inflace

2,8%

6,3%

1,0%

1,5%

Nezaměstnanost

5,3%

4,4%

6,7%

7,3%

Vývoz zboží a služeb

15,0

6,0

-10,8

18,0

Finanční účet platební bilance

125,8

59,0

154,2

182,1

Běžný účet platební bilance

-113,1

-22,9

-114,8

-139,2

Zdroj: vlastní zpracování

Realitní trh zaznamenal růst cen nemovitostí. Podíl cen bytů a průměrných mezd se ke konci roku 2008 dostal na své historické maximum. Zadluţení domácností dosahuje na konci roku 2007 950 mld. Kč. Z toho 65 % tvoří úvěry na bydlení, 20 % bankovní spotřebitelské úvěry a 15 % nebankovní úvěry. Agregátní ukazatele zadluţení domácností i nadále rostou (v roce 2011 dosahují jiţ 1,1 bilionu Kč), přesto stále v porovnání se zeměmi Eurozóny je míra zadluţení na polovičních hodnotách. České domácnosti nemají úvěry v cizích měnách a tak nejsou vystaveny kurzovému riziku. V roce 2009 klesají ceny nemovitostí a v roce 2010 začínají stagnovat. Podobný trend následuje i v letošním roce, kdy je převis nabídky nad poptávkou v oblasti nových bytů. Celkově došlo v posledních dvou letech k poklesu nové výstavby a prodlouţení prodeje jiţ vybudovaných kapacit. V oblasti komerčních nemovitostí dochází k poklesu cen a nárůstu míry neobsazenosti. Trend kopíruje situaci v občanské výstavbě.

53

Akciový trh dosáhl svého dna v prvním čtvrtletí roku 2009, kdy index propadl na hranici 628,5 bodu. To představuje aţ 70% propad trhu z nejvyšších pozic. Historický graf ukazuje, ţe tento vrchol byl dosaţen na začátku roku 2008. Jde o pohled na trh českých blue-chips akciových titulů, tzn. s nejvyšší mírou likvidity. Akciový trh byl zasaţen neochotou obchodovat, investoři vyčkávali na další podněty z trhu. Proto také objem obchodů v roce 2009 výrazně poklesl a dosáhl jen 463,9 mld. Kč (oproti 852 mld. Kč v roce 2008 a 1,013 bil. Kč v roce 2007). Obr. 10: Vývoj burzovní indexu PX 50 - celkový přehled

Zdroj: Burza cenných papírů Praha: Index PX

54

Závěry a doporučení Cílem diplomové práce je analýza role centrální banky jako tvůrce měnové politiky v období ekonomické a finanční krize a dále analýza dopadů finanční krize na domácí bankovní systém a reálnou ekonomiku České republiky. K druhému cíli docházím přes čtyři logicky navazující kapitoly. V první řadě se potvrzuje, ţe finančnímu trhu v České republice dominuje bankovní sektor. Bankovních sluţeb vyuţívá drtivá většina ekonomicky aktivních občanů této země, obdobně i v podnikovém sektoru. Mezi nejčastější produkty patří bankovní účet, platební karta a internetové bankovnictví. V úvěrové oblasti převládá nemovitostní financování (hypoteční úvěry) a úvěry bez zajištění nemovitostí (spotřebitelské úvěry). Konkurenční boj bank vnímám jako omezený, a to z důvodu silných bariér pro vstup nové konkurence. Příčiny nacházím v dřívějším vývoji, kdy při transformaci sektoru došlo k netrţní podpoře vybraných velkých bank, které dnes představují majoritu trhu (Komerční banka, Česká spořitelna, Československá obchodní banka ovládají společně 60 % finančního trhu). Ostatní banky (malé a střední) tak bojují o uţší a menší segment trhu., snaţí se konkurovat dumpingovými cenami (např. mBank) nebo oslovují malý segment klientů (např. Citibank a program Citigold). Také varianta podnikání na základě jednotné evropské licence výrazně nemění poměr sil. Domácí trh je saturovaný a zájemce o vyšší trţní podíl, by musel investovat mnoho finančních prostředků s delší neţ průměrnou dobou návratnosti. Na druhou stranu hodnotím pozitivně, ţe banky disponují dostatečným kapitálem pro stabilní podnikání a rozvoj. Jejich konzervatismus při řízení úvěrových rizik, pozitivně ovlivňuje ukazatel kapitálové přiměřenosti, který roste od roku 2006 a dále pozitivní důvěra klientů v banky (spíše pocitová, nedá se totiţ exaktně změřit) ještě dále podporuje stabilitu celého finančního sektoru. Kde však vnímám budoucí riziko, je struktura zisku bank. Významnou část příjmu bank dnes tvoří výnosy z poplatků. V loňském roce dosáhl poplatkový výnos v sektoru aţ 40 mld. Kč. Např. Česká spořitelna inkasovala kaţdou vteřinu loňského roku od svých klientů poplatek ve výši 386 Kč! Citlivost na cenu je u klientů tradičně vysoká, coţ vede k tlaku na banky na niţší poplatky. V Evropě patříme k zemím, kde klienti bank odvádí nejvyšší průměrné poplatky za běţné sluţby. Jestliţe klienti nebudou chtít jiţ více platit, musí banky pruţně reagovat. Moţnou cestu shledávám v x-sellu a up-sellu stávajícího kmene

55

klientů. Tomu se také ovšem musí přizpůsobit struktura poplatků, která se přesune z běţných produktů na produkty speciální (investice, pojištění, úvěry apod.). V druhé části práce se podrobněji věnuji centrální bance jako bance bank, jako tvůrci měnové politiky. Hodnotím zde roli centrální banky, jaký smysl má její počínání a jaké sleduje cíle. Oceňuji deklaraci nezávislosti, které přisuzuji vysokou důleţitost. Centrální banka musí být ve své činnosti nezávislá na politické reprezentaci a musí

rozhodovat

ve prospěch ekonomiky a občanů této země. Dále představuji instrumenty, jenţ banka pouţívá v oblasti měnové politiky. Docházím k tomu, ţe v praxi pouţívané nástroje, se neliší od nástrojů, které pouţívají ostatní centrální banky. Centrální banka v komunikaci směrem k veřejnosti nepouţívá politiku zavřených dveří. Naopak, uveřejňuje řadu zajímavých statistik, analýz nebo např. záznamů z jednání bankovní rady apod. Takto nastavenou komunikační strategii hodnotím velmi dobře, přispívá k růstu důvěry v činnost centrální banky, která dozoruje subjekty finančního trhu. Třetí část práce analyzuje příčiny vzniku poslední finanční krize. V úvodu se zabývám komparací mezi teoretickými východisky vzniku krizí (zde pouţívám jako zdroj výzkumnou studii prof. Musílka) a praktickými dopady na ekonomiku (na příkladu velké deprese z počátku minulého století). Výstupem z komparace je poznání, ţe poslední globální krize vznikla na základě souběhu několika faktorů, které zapůsobily ve stejném čase a na jednom trhu. Osobně vidím hlavní příčiny vzniku krize v následujících faktorech: 1) nestabilní trh hypotečních úvěrů (především existence subprime segmentu) 2) expanzivní měnová politika FEDu (politika levně dostupných zdrojů) 3) kreace investičních bank (sekuritizace, nové a neznámé derivátové struktury). Faktory tvoří společně rizikový mix, který vedl v USA ke ztrátě důvěry ve finanční sektor, navýšení schodku státních financí a pokles růstu hrubého domácího produktu. Závěrečná část diplomové práce naplňuje stanovený cíl. Ten jsem rozdělil na část, kde se věnuji aktivitám centrální banky v období vrcholu krize, dále na část, kde zhodnocuji dopad krize na domácí bankovní sektor a v souladu s tím, doplňuji pohled na makroekonomickou situaci státu. Úvodem je dobré říci, ţe Česká republika byla poslední krizí zasaţena méně, neţ ostatní státy Evropského společenství a neţ občas prezentují média. Důvody vnímám především ve stabilním bankovním sektoru, který neinvestoval do toxických aktiv a neposkytoval rizikové úvěrové obchody. V České republice se jednoduše nerozpoutala investiční mánie, vedoucí k pádu nebo zestátnění bank obdobně jako např. v USA, Německu, Beneluxu, Anglii. Centrální banka prokázala připravenost čelit krizi v období potíţí, dodává

56

na trh aditivní likviditu a upravuje klíčové měnově-politické sazby. V tomto smyslu centrální banka splnila své poslání a přispěla k eliminaci dopadů krize na finanční trh. Pozitivně hodnotím ten fakt, ţe pouţila konvenční instrumentárium a nepřistoupila k nástrojům, které nebyly nezbytné a tím posílala důvěru v celý bankovní systém.

57

Seznam použité literatury Bibliografie: [1]

BRŮNA, Karel. Dynamika úrokových sazeb v kontextu měnové politiky. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2009. 218 s. ISBN 978-80-245-1555-7.

[2]

DUCHÁČKOVÁ, Eva; MUSÍLEK, Petr a kol. Slovník bankovnictví, pojišťovnictví a kapitálových trhů. 1. vyd. Praha : Public History, 2001. 328 s. ISBN 80-902193-2-2.

[3]

DVOŘÁK, Pavel. Finanční krize jako globální problém a možnosti jejího vzniku v ČR. 1.vyd.

Praha

:

Národohospodářský

ústav

Josefa

Hlávky,

2004.

158

s.

ISBN 80-86729-09-5. [4]

HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie základní kurs. 2. přeprac. vyd. Slaný : Melandrium, 2002. 326 s. ISBN 80-86175-25-1.

[5]

JONÁŠ, Jiří. Bankovní krize a ekonomická transformace : souvislosti mezi ekonomickou transformací, finanční liberalizací a bankovními krizemi. 1. vyd. Praha : Management Press, 1998. 107 s. ISBN 80-85943-70-0.

[6]

REVENDA, Zbyněk a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha : Management Press, 2005. 627 s. ISBN 80-7261-132-1

[7]

REVENDA, Zbyněk. Banky a měnová politika. 1. vyd. Praha : Nad zlato, 1991. 136 s. ISBN 80-900383-3-6.

[8]

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualit. vyd. Praha : Management Press, 2011. 558 s. ISBN 978-80-7261-230-7.

[9]

SEDLÁČEK, Petr. Mezinárodní měnový fond ve 21. století. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. 234 s. ISBN 978-80-7400-012-6.

[10] SOROS, George. Nové paradigma pro finanční trhy: Úvěrová krize 2008 a co dál. 1. vyd. Praha : Vyšehrad, 2009. 144 s. ISBN 978-80-7021-997-3. [11] ŠENKÝŘOVÁ, Bohuslava a kol. Bankovnictví. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, 2010. 253 s. ISBN 978-80-7408-029-6. [12] VENCOVSKÝ, František. Dějiny měnových teorií na českém území. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2005. 485 s. ISBN 80-245-0992-X.

58

Periodika: [13] KUNERT, Jiří. Ostrov bankovní stability. TOP Finance. Speciál měsíčníku Bankovnictví, 2011. s. 7-13. Zákony: [14] Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. [15] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. [16] Zákon č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, ve znění pozdějších předpisů. [17] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. Elektronické zdroje: [18] Burza cenných papírů Praha: Index PX [online]. 2011. [cit. 2011-07-27]. Dostupné z WWW: < http://www.bcpp.cz/Statistika/Burzovni-Indexy/Detail.aspx?bi=1>. [19] Česká národní banka: Cílování inflace [online]. 2003 – 2011. [cit. 2011-07-10]. Dostupné z WWW: . [20] Česká národní banka: Měnová politika [online]. 2003 – 2011. [cit. 2011-07-05]. Dostupné z WWW: . [21] Česká národní banka: Měnově politické nástroje [online]. 2003 – 2011. [cit. 2011-07-05]. Dostupné z WWW: . [22] Česká národní banka: Monitoring centrálních bank [online]. Září 2009, 4x ročně. [cit. 2011-07-20]. Dostupné z WWW: . [23] Česká národní banka: O ČNB [online]. [cit. 2011-07-05]. Dostupné z WWW: . [24] Česká národní banka: Peněžní agregáty Eurozóny [online]. 2003 – 2011. [cit. 2011-07-15]. Dostupné

z WWW:


harmonizace_mbs/harmonizace_mbs_agregaty.html>.

59

[25] Česká národní banka: Výroční zpráva 2010 [online]. 2011. [cit. 2011-07-20]. Dostupné z WWW: . [26] Česká národní banka: Zátěžové testy [online]. 2003 – 2011. [cit. 2011-07-15]. Dostupné z WWW: . [27] Česká národní banka: Zprávy o finanční stabilitě 2007 [online]. 2008. [cit. 2011-07-20]. Dostupné

z WWW:


financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2007/FS_2007.pdf >. [28] Česká spořitelna: Velké firmy [online]. 2011. [cit. 2011-07-05]. Dostupné z WWW: . [29] GE Money: Konsolidovaná výroční zpráva 2010 [online]. 2010. [cit. 2011-07-25]. Dostupné z WWW: . [30] Ministerstvo financí České republiky: Analýza transformačních nákladů v letech 19912005 [online]. 2005. [cit. 2011-07-15]. Dostupné z WWW: . [31] MUSÍLEK, Petr. Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. [online]. Grantová agentura České republiky GA 402/02/1308, 2004. 64 s. [cit. 2011-07-15]. Dostupné z WWW: . [32] SINGER, Miroslav. Finanční krize: příčiny a možné dopady na českou ekonomiku [online]. Česká národní banka, 2008. [cit. 2011-07-15]. Dostupné z WWW: .

60