Bankovní regulace a dohled v České republice

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva

Diplomová práce

Bankovní regulace a dohled v České republice

Kateřina Surková 2006/2007

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Bankovní regulace a dohled v České republice zpracovala sama a uvedla jsem všechny dostupné prameny.

Obsah 1 Úvod

6

2 Vymezení základních pojmů

9

2.1

Základní součásti finančního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2.2

Klasifikace bankovního systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

3 Pojem banky a centrální banky

9

12

3.1

Vznik centrálních bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3.2

Základní charakteristika centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

3.3

Cíle centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3.4

Funkce centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

3.5

Zásady centrální banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

3.6

Vznik a vývoj centrálního bankovnictví v České republice . . . . . . . . 18

4 Stav centrálního bankovnictví v České republice v současnosti

20

4.1

Základní vymezení České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

4.2

Hospodaření a cíle České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

4.3

Samostatnost České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 4.3.1

Politické charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

4.3.2

Ekonomické charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

4.3.3

Finanční charakteristiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

4.4

Organizace České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

4.5

Funkce České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 4.5.1

Emisní funkce České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . . 25

4.5.2

Měnová funkce České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . 25

4.5.3

Devizová funkce České národní banky . . . . . . . . . . . . . . . 25

4.5.4

Regulace a dohled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3

OBSAH

4.5.5

Česká národní banka jako banka obchodních bank . . . . . . . . 26

4.5.6

Česká národní banka jako banka státu . . . . . . . . . . . . . . 26

4.5.7

Česká národní banka jako reprezentant v měnové oblasti . . . . 27

5 Pojem, cíle a nástroje bankovní regulace a dohledu

28

5.1

Definice bankovní regulace a dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

5.2

Důvody bankovní regulace a dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 5.2.1

Zvláštnosti bankovních institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

5.2.2

Asymetrie informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

5.2.3

Účast nebankovních subjektů na bankovním trhu . . . . . . . . 31

5.2.4

Emise bezhotovostních peněz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

5.3

Kritika bankovní regulace a dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

5.4

Cíle bankovní regulace a dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

5.5

Nástroje bankovní regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

5.6

Nástroje bankovního dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

5.7

Způsoby bankovního dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 5.7.1

Dohled na dálku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

5.7.2

Dohled na místě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

5.7.3

Metoda hodnocení bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

5.8

Neformální bankovní regulace a dohled . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

5.9

Vývoj bankovní regulace a dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 5.9.1

Deregulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

5.9.2

Harmonizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

5.9.3

Koordinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

6 Subjekty a instituce bankovní regulace a dohledu

40

6.1

Základní modely uspořádání institucí bankovní regulace a dohledu . . . 40

6.2

Systém a instituce bankovní regulace a dohledu v ČR . . . . . . . . . . 42 6.2.1

Instituce bankovní regulace a dohledu v České republice . . . . 43

7 Součásti systému bankovní regulace a dohledu 7.1

44

Podmínky vstupu do bankovnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 7.1.1

Kritéria posuzování žádostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

7.2

Základní povinnosti bank . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

7.3

Povinné pojištění vkladů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 4

OBSAH

7.4

Věřitel poslední instance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

8 Princip jednotné licence

57

8.1

Vymezení principu jednotné licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

8.2

Výkon bankovního dohledu v rámci principu jednotné licence . . . . . . 58

9 Konsolidovaný dohled

60

9.1

Základní vymezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

9.2

Česká právní úprava konsolidovaného dohledu . . . . . . . . . . . . . . 60

9.3

Upuštění od konsolidovaného dohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

9.4

Povinností regulovaných subjektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 9.4.1

Dodržování pravidel obezřetného podnikání . . . . . . . . . . . 63

9.4.2

Informační povinnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

9.4.3

Nedostatky v činnosti regulovaných osob . . . . . . . . . . . . . 64

10 Základní principy efektivního bankovního dohledu

67

11 Právní úprava bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii

71

11.1 Bank of England . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 11.1.1 Vývoj a základní vymezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 11.1.2 Struktura a funkce Bank of England . . . . . . . . . . . . . . . 72 11.2 Regulace a dohled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 11.2.1 Základní vymezení regulujícího orgánu . . . . . . . . . . . . . . 73 11.2.2 Pravomoci FSA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 11.2.3 Kritika bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii . . . . . . 75 12 Alternativy a tendence vývoje systému bankovní regulace a dohledu

77

12.1 Alternativní vývoj bankovní regulace a dohledu do budoucna . . . . . . 77 12.2 Tendence vývoje bankovní regulace a dohledu v České republice . . . . 78 13 Závěr

81

14 Resumé

85

5

Kapitola 1 Úvod Jako téma své diplomové práce jsem si zvolila Bankovní regulaci a dohled v České republice. Podle mého názoru se jedná o velice zajímavé téma, protože bankovní regulace a dohled tvoří významnou součást bankovního systému. Můžeme říci, že bankovnictví představuje oblast, která z právního hlediska podléhá velmi důsledné regulaci. Důvodem je požadavek na zabezpečení stabilního a důvěryhodného bankovního systému, který je důležitý pro rovnováhu celé finanční soustavy. Hlavním cílem této práce je vymezení a pochopení systému bankovní regulace a dohledu, a to jako celku i jeho jednotlivých součástí. Vzhledem k tomu, že systém bankovní regulace a dohledu je poměrně rozsáhlou problematikou, zvolila jsem u některých aspektů vyskytujících se v rámci bankovní regulace podrobnější a u jiných méně podrobný rozbor. Cílem této práce je také pochopení nutnosti regulatorních opatření jako takových, přičemž nezapomíná ani na kritiky tohoto systému a uvádí také jejich argumenty, aby poskytla ucelený obraz o této problematice. Tato práce obsahuje uvedení do oblasti bankovní regulace a dohledu prostřednictvím jejího zařazení do celkového finančního systému a vymezením jeho základních prvků. Vzhledem ke složitosti probíraného tématu je třeba pro jeho lepší pochopení vymezit také elementární pojmy z bankovnictví. Vedle definování pojmu banky a centrální banky se tato práce zabývá vznikem a následným vývojem těchto institucí se zvláštní pozorností na vývoj v České republice. Centrální banky jsou nepostradatelnou součástí celého hospodářského systému každé země díky důležitosti cílů, které plní. Jedná se především o celkovou stabilitu, bezpečnost a plynulé fungování a rozvoj bankovního systému. K plnění těchto cílů musí být centrálním bankám dány patřičné nástroje, které se realizují ve formě různých oprávnění. 6

Tato práce objasňuje situaci centrálního bankovnictví v České republice, kde veškeré funkce ústřední banky plní Česká národní banka, která je vykonává na základě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Tato právní norma tvoří současně spolu se zákonem č. 21/1992 Sb., o bankách, základní právní rámec úpravy bankovního dohledu v České republice a tvoří také základní prameny této práce. Veškeré právní předpisy, na které tato práce odkazuje nebo ze kterých čerpá, jsou použity ve znění platném k 1. 6. 2007. Velká pozornost je věnována jednotlivým součástem systému bankovní regulace a dohledu, neboť ty tvoří vlastní jádro této práce. Jedná se o podmínky vstupu do bankovnictví, základní povinnosti bank, povinné pojištění vkladů a institut věřitele poslední instance. Je třeba dodat, že tyto součásti, ve své konkrétní podobě, prošly značným vývojem. Díky této skutečnosti tato práce zachycuje i změny z posledních let, související především s přistoupením České republiky k Evropské unii. Mezi takové změny patří princip jednotné licence a dohled na konsolidovaném základě, kterým jsou z důvodu zdůraznění jejich významu věnovány samostatné kapitoly. Princip jednotné licence umožňuje v rámci Evropské unie snazší výkon činností bankovních institucí, stejně jako lepší koordinaci spolupráce mezi regulujícími orgány. Zároveň představuje další podnět pro pokračování v harmonizaci právních předpisů týkající se této oblasti. Dohled na konsolidovaném základě tvoří v současnosti nejvýznamnější trend v oblasti bankovního dohledu. Tento prvek je dalším logickým důsledkem pokračující globalizace, neboť v dnešní době bývají banky zpravidla součástí složitých struktur, a proto je nezbytné provádět bankovní dohled nad touto bankou v rámci jejího zařazení do takovéto struktury a mít přehled i o ostatních členech. Tyto důvody pak vedou k zavedení vedle individuálního také konsolidovaný dohled tak, jak je popsán v samostatné kapitole této práce. Nesmíme ani zapomínat, že v oblasti bankovního dohledu nejsou důležitá jen právně závazná legislativní opatření, ale významnou roli hraje i činnost Basilejského výboru pro bankovní dohled. Výsledkem jeho práce je vytvoření dokumentu nazvaného Klíčové principy účinného bankovního dohledu, na základě kterého je postavena dnešní úprava bankovního dohledu ve většině vyspělých států. Na jeho důležitosti nic neubírá ani skutečnost, že se nejedná o právně závazný akt, ale pouze o doporučení. Podle mého názoru je možné, že právě tato nezávazná forma umožnila větší konsensus při jeho přípravě a pokud by byla zvolena forma jiná, například 7

mezinárodní smlouvy, pravděpodobně by se vytvoření jeho konečného znění značné protáhlo a ratifikační proces by ještě nemusel být ani ukončen. Pro pochopení celé problematiky považuji za přínosné objasnit otázky bankovní regulace a dohledu v jiné zemi, s poukázáním na případné odlišnosti nebo naopak podobnosti. Pro tento účel je v této práci zvolena právní úprava bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii. V závěru jsou rozvedeny možné alternativy budoucího vývoje, stejně jako předpokládané tendence do budoucna, zejména se zaměřením na cíle České národní banky v nejbližších letech. V této práci se tedy snažím popsat a objasnit základní cíle a principy, na kterých je systém bankovní regulace a dohledu založen. Přičemž platí, že velká většina z těchto zásad je platná nejen pro právní úpravu v naší republice, ale i na mezinárodní úrovni.

8

Kapitola 2 Vymezení základních pojmů Bankovní soustava jako taková spadá do finančního systému a tvoří jeho významnou součást. Finanční systém rozvíjí ekonomický systém, se kterým je ve vzájemných interakcích a právě v tom spočívá jeho významnost.1 Finanční systém představuje souhrn finančních trhů, dokumentů, institucí či práv a regulací, které jsou potřebné pro realizaci finančních operací. Veškeré součásti finančního systému nelze, stejně jako v jiných oblastech, považovat za samostatné a vzájemně nezávislé, ale právě naopak. Jedině společně mohou napomáhat k plnění funkce finančního systému, kterou představuje usnadnění a uskutečnění reálných i finančních transakcí.

2.1 Základní součásti finančního systému Finanční dokumenty – finanční dokumenty představují veškeré formy cenných papírů, které umožňují dokumentování závazků. Mohou to být například dluhopisy, vlastnické cenné papíry jako jsou akcie popřípadě i depozitní certifikáty nebo peníze. Finanční trhy – finanční trhy2 umožňují přemisťování finančních prostředků od přebytkových k deficitním subjektům, přičemž platí, že subjekty nebývají trvale deficitní nebo přebytkové, neboť tyto pozice se během času mění. Můžeme rozlišit dvě základní skupiny finančních trhů: První skupinu představuje privátní finanční trh. Na tomto trhu dochází k alokaci finančních prostředků pomocí různých druhů cenných papírů, které jsou emitovány deficitními subjekty. Tyto 1

Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-7179462-7. 2 Kvizda, Martin. Centrální banka a národní hospodářství. MU : Brno, 1998. 217 s. ISBN: 80-2101942-5.

9

2.2. Klasifikace bankovního systému

cenné papíry mohou být krátkodobé nebo dlouhodobé a přebytkové subjekty do nich investují své finanční prostředky. Druhou skupinou je zprostředkovatelský finanční trh, kde vystupuje finanční zprostředkovatel, zpravidla banka, jako prostředník mezi přebytkovými a deficitními subjekty a sám zajišťuje tuto alokaci prostředků. Tedy přebírá na vlastní účet a riziko finanční zdroje od přebytkových subjektů a poskytuje je subjektům deficitním. Podstata finančních trhů je v tom, že slouží jako strukturovaný systém, který zajišťuje tok kapitálu mezi jeho účastníky. Finanční instituce – finanční instituce3 jsou instituce, které vytváří a obchodují s výše definovanými finančními dokumenty. Finanční instituce jsou významné zejména tím, že poskytují důležité finanční služby, jako jsou transakční služby, zprostředkovatelské a pojišťovací služby a v neposlední řadě služby spojené s obchodováním s cennými papíry. Teorie dělí finanční instituce na depozitní a nedepozitní instituce podle toho, zda poskytují depozitní služby či nikoliv. Můžeme říci, že tato klasifikace dnes již není odpovídající, neboť i mnohé nedepozitní instituce mají v současnosti možnost přijímat depozita. Nedepozitní instituce vystupují na finančním trhu jako finanční zprostředkovatelé. Mezi nedepozitní instituce můžeme například řadit pojišťovny, penzijní fondy, investiční či leasingové společnosti nebo i směnárny. Depozitní instituce, jak vyplývá z výše uvedeného, jsou instituce, které nabízejí depozitní prostředky zejména ve formě úvěrů. Nejvýznamnějšími depozitními institucemi jsou banky a spořitelny.

2.2

Klasifikace bankovního systému

Banky jako finanční instituce zabezpečující zprostředkovávání toku finančních prostředků mezi přebytkovými a deficitními subjekty a tvoří základní prvek bankovní soustavy, neboli bankovního systému. Bankovní systém je relativně samostatnou a otevřenou součástí finančního systému, to znamená, že tento systém nemůže existovat sám o sobě, tedy že je ovlivňován okolím a zpětně toto okolí ovlivňuje. Je tvořen souhrnem bank působících v určitém teritoriu, zpravidla v určité zemi, a jejich vzájemnými vazbami. Bankovní systémy v různých zemích mohou být uspořádány na základě různých principů. Toto rozdílné uspořádání má význam spíše z hlediska histo3

Palouček, Stanislav. Peníze, banky a finanční trhy. Slezská univerzita v Opavě : Karviná, 2000. 244 s. ISBN: 80-7248-074-X.

10

2.2. Klasifikace bankovního systému

rického utváření systému, neboť v současnosti jsou v demokraticky fungujících státech základní principy bankovního systému již shodné. Podle existence centrální banky lze dělit bankovní systém na jednostupňový a dvoustupňový4 . Jednostupňový bankovní systém je tvořen pouze univerzálními bankami, které provádí veškeré bankovní obchody a plní všechny funkce. V tomto systému tedy chybí institucionálně oddělená centrální banka, která by vykonávala odlišné funkce od ostatních bank. Do tohoto systému lze řadit země s centrálně plánovanou ekonomikou, která v České republice fakticky existovala v letech 1948–1989 s tím, že na rozdíl od klasického modelu, kde všechny bankovní instituce mohou vše, v tomto případě o všem rozhodovala pouze centrální banka řízená politickou silou a ostatní subjekty zde sehrávaly nepodstatnou roli. Systém založený na plně univerzálních bankách je základem tzv. teorie svobodného bankovnictví, neboli free banking 4 , jejíž jádro spočívá v kritice existence centrální banky, jako dohlížející a regulační instituce, která svou činností zabraňuje samoregulačnímu působení trhu. Dvoustupňový systém je charakteristický pro dnešní demokratická zřízení. Je založen na oddělení centrálního a obchodního bankovnictví a centrální banka, až na výjimky, neprovádí činnosti spadající do oblasti působení obchodních bank. Dalším kritériem klasifikace bankovního systému je dělení podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank. Podle tohoto kritéria rozlišujeme univerzální a specializovaný bankovní systém4 . Univerzální bankovní systém je založen na existenci centrální banky a ostatních obchodních bank, které mohou provádět prakticky veškerou bankovní činnost (až na emisi bankovek, která je výhradně svěřena centrální bance). Specializovaný bankovní systém funguje podobně jako univerzální s tím rozdílem, že jen některé banky mohou mít oprávnění nabízet určité produkty. Cílem je snížit rizikovost poskytování vybraných produktů prostřednictvím zvýšené regulace určitých činností bank5 .

4

Revenda, Zbyněk, a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Management Press : Praha, 2005. 627 s. ISBN: 80-7261-132-1. 5 Do tohoto systému lze zařadit i český bankovní systém, kde ovšem specializace není provedena důsledně, neboť zatímco stavební spoření mohou provádět pouze specializované instituce, pro hypoteční služby to už tak úplně neplatí.

11

Kapitola 3 Pojem banky a centrální banky Banku můžeme definovat jak z ekonomického tak z právního hlediska. Podle ekonomické teorie banka představuje instituci obchodující a provádějící operace s penězi.1 Právní teorie považuje za banku instituci, které byla udělena bankovní licence. Slovo banka pochází z italského termínu banco 2 , který v překladu znamená lavice, a který používali obchodníci v renesanční Itálii pro obchody související s půjčováním peněz3 . Počátek bankovnictví však můžeme nalézt ještě mnohem dříve – dalo by se říci, že současně se vznikem peněz. Bankovnictví v institucionální formě se vyvinulo v Itálii ve dvanáctém století, tedy v době obchodního rozmachu velkých italských měst. Tehdejší bankéři byli využíváni především pro zvláštní operace s penězi, které poskytovali za úplatu. Mezi tyto operace patřilo směňování různých druhů mincí, ověřování jejich pravosti či poskytování půjček oproti movitým zástavám. Bankovnictví se jako specifický druh podnikání začalo velmi rychle rozvíjet, zejména pak v 17. století, kdy se do oběhu začaly dostávat šeky a směnky. Devatenácté století přineslo obrovský rozmach tohoto odvětví spojený s potřebou financování průmyslové revoluce a obchodováním mezi koloniálními mocnostmi a také postupným vznikem bezhotovostních peněz.

3.1 Vznik centrálních bank Ve srovnání s obchodními bankami jsou centrální banky velmi mladou institucí, což jim ovšem neubírá nikterak na důležitosti. Vznik centrálních bank se považuje za 1

Palouček, Stanislav. Peníze, banky a finanční trhy. Slezská univerzita v Opavě : Karviná, 2000. 244 s. ISBN: 80-7248-074-X. 2 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 3 Nehybová, Marta. Regulace a dohled nad bankami. Nakladatelství a vydavatelství Miroslav Nehyba : Brno, 1999. 110 s. ISBN: 80-902645-6-7.

12

3.1. Vznik centrálních bank

důležitý stupeň vývoje bankovnictví zejména proto, že souvisí se vznikem dvoustupňového bankovního systému, který dnes existuje v převážné většině vyspělých zemí. Jak vyplývá z předchozí kapitoly, je třeba mít na mysli, že existence centrální banky automaticky neznamená existenci dvoustupňového bankovního systému. Vznik prvních centrálních bank se datuje do 17. století, ale převážná většina z nich vznikla až ve století dvacátém.4 Mezi nejstarší důvody zakládání centrálních bank patří především finanční zájmy panovníka vlastnit banku pro úvěrování státních financí a snaha panovníka soustředit veškeré obchody s financemi ze státní pokladny do vlastí instituce, tedy dnešními slovy řečeno, vedení účtu pro panovníka. Centrální banky založené pouze z těchto důvodů, se velmi brzo potýkaly s velkými finančními problémy stejně jako celá ekonomika takovéto země, neboť došlo k nekontrolovanému růstu množství peněz, založeného na panovníkově neomezeném půjčováním si z vlastní banky. Tyto původní naprosto neekonomické důvody se vlivem nepříznivého vývoje začaly postupně formovat v důvody racionálnější, a to především v centralizovanou emisi peněz. To znamená v požadavku na existenci pouze jedné instituce s právem vydávání bankovek. Později se začaly připojovat i další důvody jako regulace bankovního systému s cílem měnové a cenové stability nebo například nutnost bezpečnosti bankovního systému. Můžeme rozlišit tři základní způsoby zakládání bank:4 1. Přeměnou z existující soukromé obchodní banky Tento způsob probíhal buď se souhlasem vlastníka takovéto banky, nebo i bez něj na základě nařízení panovníka. Takto vznikla například centrální banka Švédska – Sveriges Riksbank5 – která byla přeměnou zachráněna před úpadkem, a která je někdy považována za nejstarší centrální banku na světě. 2. Přidělením práva na emisi bankovek Příkladem může být banka Itálie, kdy povolení k emisi bankovek měli nejen státní, ale i soukromé bankovní instituce. Postupem času došlo ke sloučení některých institucí s tímto povolením a vznikla Banca d’Italia6 , která jako jediná mohla bankovky emitovat. 4

Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-7179462-7. 5 Viz www.riksbank.com. 6 Viz www.bancaditalia.it.

13

3.2. Základní charakteristika centrální banky

3. Založením jako nové instituce Výhodou tohoto způsobu byly především malé náklady na založení a rychlý přístup vlády k novým finančním prostředkům. Nejvýznamnější takto založenou bankou je Bank of England7 , která byla založena roku 1694. I když je podle data vzniku tato banka mladší než Švédská centrální banka, plnila úkoly centrální banky mnohem dříve. Pro všechny centrální banky je typické, že nevykonávaly ihned po svém vzniku pouze funkce centrálních banky, ale naopak, že ještě po relativně dlouhou dobu participovaly na finančním trhu společně s obchodními bankami.

3.2

Základní charakteristika centrální banky

Domnívám se, že problematika centrálního bankovnictví má mimořádný význam pro činnost všech subjektů bankovní sféry. „Centrální banka je relativně samostatná instituce bankovní soustavy, která emituje hotovostní peníze, reguluje činnost bankovních subjektů a provádí bankovní dohled.ÿ8 Centrální banka je charakteristická tím, že mívá emisní monopol na hotovostní peníze, je nejvýznamnější institucí provádějící měnovou politiku a regulující bankovní systém. I přesto, že ve většině vyspělých ekonomik plní nezastupitelnou úlohu, v některých zemích není centrální banka ustanovena buď vůbec, nebo je nahrazena měnovou radou (Currency Boards)9 . Příkladem první situace bylo Lucembursko, kde Belgická centrální banka, v důsledku belgicko-lucemburské měnové unie, emitovala obě měny. V současnosti je to Andora, Vatikán či Lichtenštejnsko, kde dochází k zabezpečení příslušných činností centrálními bankami jiných zemí. Ve státech, kde působí měnová rada, je zásadně emise domácí měny závislá na množství určité zahraniční měny. Takovými státy dříve byly například Singapur či Argentina. Zvláštním případem jsou také státy, kde působí více centrálních bank vedle sebe. Jedná se o USA, kde tvoří několik centrálních bank ucelenou centrální bankovní soustavu. Přes uvedené odlišnosti lze konstatovat, že funkce a cíle centrálních bank se ve vyspělých státech v podstatě shodují. 7

Viz www.bankofengland.co.uk. Ševčík, Aleš. Bankovnictví 1. 1. vyd. MU : Brno, 2005. 128 s. ISBN: 80-210-3649-4. 9 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 8

14

3.3. Cíle centrální banky

3.3

Cíle centrální banky

Jako jeden z hlavních cílů centrální banky můžeme označit stabilní měnový vývoj ve spojení s vnitřní a vnější stabilitou měny.10 Vnitřní stabilita měny představuje především problematiku míry inflace, zatímco vnější stabilita měny znamená vývoj měnového kurzu dané země. Centrální banka usiluje o plynulé fungování a rozvoj bankovního systému, účastní se na řešení státního deficitu emisí státních dluhopisů a usiluje o bezpečnost, efektivnost a důvěryhodnost bankovního systému. Můžeme tedy říci, že se centrální banky od ostatních bank, i jiných obdobných institucí v bankovním systému odlišují tím, že jejich primárním cílem není dosahování zisku.

3.4 Funkce centrální banky Podle mého názoru, se základními cíly banky úzce souvisí i vymezení funkcí banky, neboť plněním příslušných funkcí centrální banky dochází k uskutečňování jejich cílů. Pod pojmem funkce můžeme rozumět typický směr odlišného působení jednotlivých právních norem na společenskou realitu. Jsou to tedy úlohy, které právo plní při regulaci dané skupiny společenských vztahů. Soudobá teorie dělí funkce centrální banky na mikroekonomické a makroekonomické.11 Makroekonomickými funkcemi centrální banka realizuje cíle na úrovni celého finančního systému a mezi tyto funkce patří: Emisní funkce centrální banky Tato funkce je jednou z vývojově nejstarších. Centrální banka je zpravidla jedinou institucí v zemi s oprávněním emitovat hotovostní peníze. Emisní monopol je těsně spjat s existencí zákonných peněz, tedy „platidla, které mají všechny subjekty ze zákona povinnost přijímat k úhradě svých pohledávek ÿ12 . Tato funkce souvisí s povinností centrální banky dbát na ochranu peněz, tedy jinými slovy dbát na zamezení možnosti padělání zákonných peněz. Vzhledem k současnému rostoucímu podílu bezhotovostních peněz na celkovém peněžním obratu můžeme říci, že funkce ztrácí na významu a tento trend se pravděpodobně udrží i do budoucnosti. 10

Pánek, Dalibor. Bankovní regulace a dohled. MU : Brno, 2005. 58 s. ISBN: 80-210-3660-5. Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 12 Palouček, Stanislav. Peníze, banky a finanční trhy. Slezská univerzita v Opavě : Karviná, 2000. 244 s. ISBN: 80-7248-074-X. 11

15

3.4. Funkce centrální banky

Měnová funkce centrální banky Provádění měnové politiky je vzhledem k základnímu cíli centrální banky její nejdůležitější funkcí. Centrální banka využívá regulaci množství peněz k podpoře stability cenové hladiny. Obecně lze říci, že s rozvojem bezhotovostní formy peněz získává tato funkce stále většího významu, neboť emise bezhotovostních peněz se stává součástí měnové politiky centrální banky. Otázkou zůstává stupeň samostatnosti provádění této funkce. V některých zemí mohou rozhodnutí centrální banky v rámci měnové politiky podléhat schválení vlády či ministerstva financí. Devizová funkce centrální banky Tato funkce zahrnuje shromažďování devizových rezerv státu a operace na devizovém trhu. Centrální banka se snaží zabezpečit žádoucí výši a strukturu devizových rezerv, udržování hodnoty devizových rezerv a pozitivní ovlivňování úrovně měnového kursu domácí měny ve vztahu k zahraničním měnám. Centrální banky se také často v rámci této funkce podílí na stanovení pravidel pro disponování se zahraničními měnami. Plněním mikroekonomických funkcí se centrální banka zaměřuje na jednotlivé subjekty bankovní soustavy. Mezi tyto funkce řadíme: Regulace a dohled bankovního systému Centrální banka jako první stupeň bankovního sytému má mimo jiné za úkol regulovat a kontrolovat činnosti druhého stupně, tedy činnosti obchodních bank. Centrální banka se především podílí na koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí a také na kontrole dodržování těchto pravidel. V současnosti je pro bankovnictví ve vyspělých zemích typická přísnější míra regulace než pro jiná odvětví národního hospodářství. O této problematice bude podrobněji pojednáno v dalších kapitolách. Centrální banka jako banka obchodních bank Prostřednictvím této funkce může centrální banka vést obchodním bankám účty, provádět zúčtování mezi nimi nebo jim poskytovat úvěry. Na druhé straně, obchodní banky do jisté míry mají povinnost u centrální banky ukládat svá depozita. Jsou to především povinné minimální rezervy, pomocí kterých centrální banka reguluje množství peněžních prostředků, se kterými banky mohou volně disponovat, a tím i celkové množství peněz v ekonomice. Centrální banka, za 16

3.5. Zásady centrální banky

splnění určitých podmínek, poskytuje obchodním bankám úvěry při potížích s likviditou. Centrální banka jako banka státu Centrální banka může vykonávat bankovní služby pro vládní i ostatní ústřední orgány, stejně jako pro orgány místní moci a správy nebo některé podniky náležící do veřejného sektoru. Centrální banka má na starosti správu státního dluhu, tedy poskytování a splácení úvěrů státu, poskytování úvěru státu, který se provádí upisováním státních dluhopisů a jejich následným uvedením do oběhu a pokladním plnění státního rozpočtu, což představuje vedení účtů, inkasa a úhrady a další operace související se státním rozpočtem. Centrální banka jako reprezentant v měnové oblasti Tato funkce je na rozdíl od ostatních funkcí charakterická tím, že se projevuje hlavně navenek. Centrální banka jako vrcholný subjekt, v jehož kompetenci a odpovědnosti je provádění měnové politiky, také zastupuje stát v mezinárodních finančních a měnových institucích, jejichž cílem je zejména řešení finančně měnových otázek na mezinárodní úrovni. Součástí této funkce je i oprávnění centrálních bank uzavírat mezinárodní platební a jiné dohody se zahraničními bankami a mezinárodními finančními instituty, v rámci možností danými právním řádem příslušného státu. Uvnitř se tato funkce projevuje hlavně ve formě pravidelného informování státních orgánů a veřejnosti o měnovém vývoji, jeho hlavních problémech a možných způsobech řešení. Myslím si, že všechny výše uvedené funkce nelze chápat jednotlivě bez vazby k ostatním, nýbrž jako vzájemně provázané a navzájem se doplňující. Náplň funkcí centrální banky se vyvíjí postupem času a v závislosti na okolním prostředí, tedy nejen v rámci jednoho státu, ale především na mezinárodní úrovni, v souvislosti s fenoménem globalizace.

3.5

Zásady centrální banky

Jako každá instituce, tak i centrální banka se musí řídit určitými základními zásadami, které byly zformovány v průběhu historického vývoje. Základní zásady jsou určité principy a vůdčí ideje, na základě kterých centrální banka funguje, realizuje svoji 17

3.6. Vznik a vývoj centrálního bankovnictví v České republice

činnost a které rovněž stanoví celkovou šíři a koncepci pravomocí centrální banky.13 Mezi tyto zásady patří, že centrální banka by: • neměla být konkurentem ostatním bankám v obchodních činnostech; • měla být nezávislou institucí, ale na druhou stranu také institucí oprávněnou provádět operace pro vládu; • měla napomáhat ostatním bankám v jejich rozvoji a být zúčtovacím střediskem pro ostatní banky; • měla sledovat odlišné cíle od ostatních bank, tedy především snahu o zdravou měnu a bezpečnost a spolehlivost bankovního systému.

3.6 Vznik a vývoj centrálního bankovnictví v České republice Za první centrální banku, která působila i na našem území, považujeme Privilegovanou Rakouskou národní banku14 . Vznikla jako soukromá instituce v roce 1816, ale již o rok později získala emisní monopol.V druhé polovině devatenáctého století byla jako centrální banka vytvořena nová instituce, Rakousko-Uherská banka, která však existovala jen do konce první světové války. Obchodní banky začaly působit v Českých zemích již na počátku 19. století a vytvářely poměrně silné a stabilní bankovní prostředí.15 Za základní mezník ve vývoji můžeme považovat vznik samostatného Československého státu, kdy počátkem roku 1919 proběhala peněžní reforma a byl ustanoven Bankovní úřad ministerstva financí16 , který měl za úkol dočasně zabezpečovat funkce centrální banky. V roce 1926 zahájila svoji činnost Národní banka československá17 , která byla akciovou společností, a i přesto, že stát byl vlastníkem asi jen třetiny akcií, byla tato banka pod jeho kontrolou, neboť ministr financí dosazoval do banky vládního komisaře, který dohlížel 13

Lér, Leopold. Regulace činnosti bank. Bankovní institut a. s. : Praha, 1997. 157 s. Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515. 15 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 16 Zákon 187/1919 Sb., jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje se zmocnění ministerstva financí dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. 17 Novela zákona 187/1919 Sb. (č. 102/25 z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 z. a n., o akciové bance cedulové). 14

18

3.6. Vznik a vývoj centrálního bankovnictví v České republice

na činnost banky. Národní banka československá měla výhradní právo vydávat bankovky a povinnost udržovat kvalitu domácího kurzu v poměru k zahraničím měnám. V období protektorátu byla tato banka přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu a byla zcela podřízena Německé kontrole. Po konci války sice došlo k obnovení původních činností i názvu centrální banky, ale již v dubnu 1950 byla na základě zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, založena Státní banka československá v čele s generálním ředitelem, který byl jmenován vládou na návrh ministra financí. Tento krok znamenal přechod k centrálně plánované ekonomice a kompetence centrální banky se odvíjely od kompetencí vlády, což mělo za důsledek úplnou ztrátu její nezávislosti a vytvoření jednostupňového bankovního systému. Na počátku devadesátých let se v České republice začalo formovat tržní hospodářství a s ním i základní rysy dvoustupňového bankovního systému. Po rozpadu Československa v roce 1993 na našem území vznikla a zahájila svou činnost Česká národní banka.

19

Kapitola 4 Stav centrálního bankovnictví v České republice v současnosti 4.1

Základní vymezení České národní banky

V České republice je základní postavení centrální banky vymezeno ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., tedy Ústavou České republiky, která jí zaručuje nezávislost a vymezuje ji jako ústřední banku státu. Působnost, pravomoci, organizace či hospodaření centrální banky jsou konkretizovány v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance (dále jen „zákon o ČNBÿ), který se stal účinným dnem 1. ledna 1993 a od té doby byl již několikrát novelizován. Tento zákon vymezuje v § 1 Českou národní banku jako právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu, pro který platí výjimka z povinností zápisu do obchodního rejstříku.

4.2 Hospodaření a cíle České národní banky Česká národní banka není příspěvkovou ani organizační složkou státu a není vlastním hospodařením přímo napojena na stát. Česká národní banka nezískává státní dotace, je osvobozena z daně z příjmů právnických osob1 a má povinnost hradit náklady na svoji činnost ze svých výnosů. Podle § 47 zákona o ČNB, pokud vytvoří zisk, používá jej na doplnění rezervního fondu nebo dalších fondů vytvářených ze zisku, popřípadě k ostatnímu použití zisku v rozpočtované výši. Zbývající část zisku, kterou nepoužije výše uvedeným způsobem, má povinnost odvést do státního rozpočtu. Kontrolu nad hospodařením České národní banky má stát prostřednictvím roční zprávy o výsledku hospodaření, kterou banka předkládá ke schválení poslanecké sně1

Viz § 17 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

20

4.3. Samostatnost České národní banky

movně2 . Zpráva o výsledku hospodaření obsahuje, mimo jiné, také informace o platech členů bankovní rady. Pokud by poslanecká sněmovna tuto zprávu odmítla, Česká národní banka by ji musela podle požadavků upřesnit popřípadě doplnit. Hlavní cíl České národní banky byl zformulován v souladu s principy fungování centrálních bank v rámci Evropského společenství, jako péče o cenovou stabilitu3 . Tento hlavní cíl však podle platné právní úpravy není jediným a centrální bance je dána širší odpovědnost za ekonomický rozvoj, neboť zákon stanoví, že „pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstuÿ3 . Vzhledem k přistoupení České republiky k Evropské Unii Česká národní banka mimo tyto cíle podporuje také „obecné hospodářské politiky v Evropském společenství se záměrem přispět k dosažení cílů Evropského společenstvíÿ4 . Je nutno upozornit, že cílem bankovního dohledu není zabránit úpadku každé jednotlivé banky nebo nahrazovat funkci policie a dalších orgánů činných v trestním řízení či vyřizovat stížnosti klientů na banky. Tyto činnosti nepatří do kompetencí centrální banky.

4.3

Samostatnost České národní banky

Významným faktorem z hlediska plnění základních funkcí centrální banky je stupeň samostatnosti. Jak jsem uvedla výše, v demokratickém státě je třeba této instituci poskytnou jistou úroveň samostatnosti a autonomie, neboť bez těchto předpokladů by nemohla provádět své cíle a byla by institucí závislou na rozhodování politické moci, tak jako tomu bylo u nás v letech 1950–1989. Nejedná však ani o samostatnost absolutní, což by představovalo opačný extrémní přístup5 . V takovém případě by se banka mohla vymknout jakékoliv kontrole, což by vzhledem k její důležitosti v tržní ekonomice mohlo vést k velmi negativním důsledkům. Vztah centrální banky ke státu je upraven legislativně, přičemž míra samostatnosti je vymezena zákonem o ČNB a k jejímu posouzení můžeme dojít přes tři základní 2

Viz § 34 zákona o ČNB. Viz § 2 zákona o ČNB. 4 Zákon č. 442/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů. 5 Revenda, Zbyněk, a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Management Press : Praha, 2005. 627 s. ISBN: 80-7261-132-1. 3

21

4.3. Samostatnost České národní banky

definiční charakteristiky samostatnosti – jedná se o politická, ekonomická a finanční kritéria.6

4.3.1

Politické charakteristiky

Tyto charakteristiky spočívají zejména v postavení členů bankovní rady. Podle zákona o ČNB jsou guvernér a ostatní členové bankovní rady jmenováni i odvoláváni prezidentem republiky, nikoliv vládou nebo parlamentem, jak by tomu bylo v méně samostatném systému, a to pouze z důvodů uvedených v zákoně, nikoliv politických. Také jejich funkční období je delší než období vlády. Důvodem je, aby nedocházelo pokaždé při nástupu nové vlády k výměně vedení banky a tím ke změně charakteru provádění měnové politiky. Možnost opětovného zvolení člena bankovní rady je omezena na maximálně dvě funkční období. Dále do této charakteristiky patří nutnost schvalování měnové politiky vládou či parlamentem, která se podle zákona o ČNB neuplatní, protože banka má pouze povinnost dvakrát ročně informovat o měnovém vývoji. Důležitým znakem samostatnosti je také členství představitelů vlády ve vedení centrální banky. Podle naší právní úpravy je toto členství vyloučeno, aby nemohlo docházet k prosazování politických záměrů vlády proti záměrům banky. Na druhou stranu se představitelé vlády mohou s poradním hlasem účastnit zasedání bankovní rady stejně jako guvernér banky má právo účastnit se zasedání vlády. V neposlední řadě, vláda nemá možnost donutit banku k odkupu státních cenných papírů ani k úvěrové pomoci ohrožené bance.

4.3.2

Ekonomické charakteristiky

Jedná se o podmínky poskytování úvěrů a použití nástrojů měnové politiky.Na našem území je stanoví výhradně banka, a to včetně úrokových sazeb i možnosti odmítnout poskytnutí úvěru. Důležitý vliv na samostatnost centrální banky má také možnost přímého úvěrování vlády, která je podle platného právního řádu České republiky vyloučena a zároveň možnost nepřímého úvěrování, která je omezena. 6

Revenda, Zbyněk, a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Management Press : Praha, 2005. 627 s. ISBN: 80-7261-132-1.

22

4.4. Organizace České národní banky

4.3.3

Finanční charakteristiky

Pod finančními charakteristikami rozumíme především rozpočet banky, který v České republice sestavuje bankovní rada. Parlamentu předkládá ke schválení jen zprávu o činnosti a výsledku hospodaření ve formě výroční zprávy. Důležitým pravidlem je, že banka není orientovaná na zisk a případná ztráta není důvodem pro zásah vlády do její činnosti. Za jisté omezení samostatnosti můžeme považovat i vymezení hlavního cíle. Zde je však nutno dodat, že centrální bance zůstává samotnost v rozhodování o tom, který nástroj a postup použije k dosažení tohoto cíle. Jako další mírné omezení může být vnímáno i stanovení limitu povinných minimálních rezerv, které představují povinnost bank uložit část svých zdrojů u České národní banky. Česká národní banka má zákonem stanovenou nejvyšší přípustnou hranici, do které může požadovat po bankách uložení minimálních povinných rezerv. Tato hranice je stanovena na 30 % celkových závazků banky snížených o závazky banky vůči jiným bankám. I navzdory posledně uvedenému se domnívám, že uvedené znaky vypovídají o vysokém stupni samostatnosti České národní banky tak, jak to odpovídá požadavkům bankovního systému fungujícího v tržním mechanismu. Ráda bych na tomto místě zdůraznila, že podle mého názoru, i když stupeň samostatnosti určuje především platná právní úprava, důležitou roli může sehrát také osobnost guvernéra a schopnost koordinace a konsensu mezi vládními představiteli a vedením banky a pochopitelně schopnost představitelů vedení banky využívat zákonem dané možnosti řízení banky.

4.4

Organizace České národní banky

Česká národní banka je složena z ústředí, poboček a účelově organizačních jednotek. Ústředí banky je umístěno v Praze a je tvořeno sekcemi a samostatnými odbory7 . Jednotlivé organizační útvary České národní banky jsou řízeny od 1. ledna 2002 bankovní radou, který působí jako kolektivní orgán. V čele každé sekce a samostatného odboru stojí ředitel, který odpovídá bankovní radě za výkon svěřených pravomocí a za zajišťování jím svěřených agend v souladu se střednědobými koncepcemi přijatými bankovní radou pro jednotlivé oblasti činnosti centrální banky. Ředitelé jednotlivých sekcí a samostatných odborů mají poměrně velký rozsah své působnosti, díky čemuž 7

Dostupné na http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o cnb/organizacni struktura/ /org struktura.html [citováno dne 15. května 2007].

23

4.4. Organizace České národní banky

se členové bankovní rady mohou věnovat více rozhodování v oblasti měnové politiky, tedy přímému naplňování zákonem stanoveného cíle České národní banky, a dalším otázkám koncepčního a strategického charakteru.8 Otázky bankovní regulace a dohledu spadají do kompetence sekce bankovní regulace a dohledu9 , která se dále dělí na pět odborů. Jedná se o odbor regulace, odbor dohledu na místě, odbor dohledu na dálku odbor licenční a povolovací a odbor podpory a dohledu10 . Česká národní banka má sedm poboček umístěných v Praze, Brně, Plzni, Hradci Králové, Ostravě, Ústí nad Labem a v Českých Budějovicích. Úkolem těchto poboček je zastupovat Českou národní banku v rámci svých oprávnění. Zároveň jsou kontaktním místem pro styk se zástupci bank, s orgány státní správy, Českým statistickým úřadem, finančními orgány, institucemi a vybranou klientelou. Pobočky odpovídají zejména za „správu zásob peněz, vedení účtů státního rozpočtu a ostatních klientů pobočky, za provádění platebního styku, za výkon devizové kontroly a sběr údajů za směnárenské operace, za správní řízení ve vymezeném rozsahu, za pořizování, kontrolu a zpracování dat pro konjunkturální šetření a za účetnictví pobočkyÿ11 . Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, která se skládá ze sedmi členů12 . V čele stojí guvernér, dalšími členy jsou dva viceguvernéři a dále čtyři členové bankovní rady. Jak je uvedeno výše, všichni členové bankovní rady jsou jmenováni prezidentem republiky. Vzhledem k tomu, že zákon neuvádí na čí návrh provádí prezident republiky jmenování, lze říci, že to záleží výhradně na jeho rozhodnutí. Bankovní rada především určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadách měnově politických opatření centrální banky. Zákon o ČNB stanoví zásady činnosti a obchodů banky a druhy fondů centrální banky, jejich výši a případné použití nebo schvaluje rozpočet centrální banky. V souladu s demokratickými zásadami zákon stanoví podmínky, které osoba musí splňovat, aby mohla být jmenována členem bankovní rady, a funkce, které jsou neslučitelné se členstvím v bankovní radě. 8

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 9 Ředitelem této sekce je Ing. L. Pýtr, CSc. 10 Dostupné na http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o cnb/organizacni struktura/ /org bankovni regulace.html [citováno dne 15. května 2007]. 11 Dostupné na www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o cnb/organizacni struktura/pobocky/index.html [citováno 15. května 2007] 12 Dostupné na http://www.cnb.cz/www.cnb.cz/cz/o cnb/organizacni struktura/ /org struktura.html [citováno dne 15. května 2007].

24

4.5. Funkce České národní banky

4.5 4.5.1

Funkce České národní banky Emisní funkce České národní banky

Česká národní banka má podle zákona o ČNB jak výkonnou, tak legislativní odpovědnost za hotovostní peněžní oběh. Co se týče výkonné odpovědnosti, má za povinnost především vydávat bankovky a mince a zásobovat oběh jejich dostatečným množstvím. Zároveň dbá i o jejich kvalitu, tedy o jejich vzhled týkající se únosné míry opotřebení bankovek nebo například odolnosti vůči padělání.13 Legislativní odpovědnost se projevuje v povinnosti pomoci na přípravě zákonných norem a prováděcích právních předpisů pro hotovostní oběh. Zákon o ČNB ukládá povinnost centrální bance nejméně jednou za čtvrt roku informovat veřejnost o měnovém vývoji.

4.5.2

Měnová funkce České národní banky

Provádění měnové politiky je jednou z nejdůležitějších funkcí. Česká národní banka stanoví úrokové sazby, výši povinných minimálních rezerv a také podmínky obezřetného podnikání bank, poboček bank a dalších osob na peněžním trhu stejně jako podmínky, na základě kterých lze obchodovat na peněžním trhu. Prostřednictvím těchto nástrojů Česká národní banka ovlivňuje množství peněz v oběhu a plní svůj hlavní cíl, tedy cenovou stabilitu.

4.5.3

Devizová funkce České národní banky

V rámci této funkce Česká národní banka stanoví a vyhlašuje, po projednání s vládou, režim kursu domácí měny ve vztahu k zahraničním měnám. Vedle toho má Česká národní banka na starosti úschovu, správu a dispozici s měnovými rezervami ve zlatě a devizových prostředcích.

4.5.4

Regulace a dohled

V současnosti je v České republice uplatňován model s dominantním postavením centrální banky v této oblasti. Česká národní banka vykonává dohled nad širokým spektrem osob, neboť je bankovní regulace a dohled založena na univerzálním principu. 13

Podrobná pravidla stanoví ve své části třetí zákon o ČNB a vyhláška č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince.

25

4.5. Funkce České národní banky

Tato skutečnost znamená, že Česká národní banka vykonává dohled nejen nad bankovními subjekty, ale také například nad pojišťovnami, penzijními fondy nebo obchodníky s cennými papíry. Jako poradní orgán pro tuto oblast byl nedávno zřízen Výbor pro finanční trh, který má za úkol projednávat koncepce a strategie dohledu nad finančním trhem. Česká národní banka dohlíží nad bezpečným fungováním bankovního systému a dále nad bezpečným, spolehlivým a efektivním fungováním platebních systémů14 .

4.5.5

Česká národní banka jako banka obchodních bank

Česká národní banka vede účty obchodních bank, přijímá jejich vklady a provádí mezibankovní platební styk. Důležitou roli plní při poskytování krátkodobého úvěru obchodním bankám, které mají potíže s likviditou. Poskytnutí tohoto úvěru podle zákona o ČNB záleží na uvážení České národní banky, nicméně je důležité dodat, že tyto úvěry nejsou určeny na řešení nesolventnosti banky, to znamená situace, za které banka není schopna pokrýt vzniklé ztráty svými zdroji. Česká národní banka má povinnost požadovat odpovídající zajištění takového úvěru.

4.5.6

Česká národní banka jako banka státu

Česká národní banka plní poradní funkci vůči vládě v měnově politické oblasti. Vede účty podle zákona o rozpočtových pravidlech15 , tedy účty pro organizační složky státu, které jsou napojené na státní rozpočet, pro různé státní úřady, příspěvkové instituce, státní fondy a další instituce stanovené tímto zákonem. Poskytuje ministerstvu financí informace o těchto účtech a vede také bankovní účty pro zajištění financování státního dluhu. Dále Česká národní banka dává do prodeje podle zvláštního zákona16 státní dluhopisy a po dohodě s ministerstvem financí může vykonávat i jejich správu. Podle zákona o ČNB vede centrální banka evidenci cenných papírů vydávaných Českou republikou, které jsou splatné do jednoho roku a evidenci dalších cenných papírů podle tohoto zákona. V neposlední řadě je Česká národní banka oprávněna sjednávat obchody s investičními nástroji17 na základě žádosti ministerstva financí. 14

Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech. 15 Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. 16 Viz § 19 odst. 2 zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech. 17 Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

26

4.5. Funkce České národní banky

4.5.7

Česká národní banka jako reprezentant v měnové oblasti

Z hlediska České republiky jako člena Evropského společenství se jeví jako nejvýznamnější členství v Evropském systému centrálních bank, které je řízeno Evropskou centrální bankou. Guvernér České národní banky se účastní jako řádný člen jednání Generální rady této instituce. Mezi další významné instituce, kde Česká národní banka reprezentuje Česku republiku, patří zejména Mezinárodní měnový fond, Světová banka či Banka pro mezinárodní platby.

27

Kapitola 5 Pojem, cíle a nástroje bankovní regulace a dohledu Mezi nejdůležitější oblasti činnosti centrální banky patří zpravidla systém bankovní regulace a dohledu, který je také pokládán za stěžejní problematiku bankovního systému ve vyspělých zemích s tržní ekonomikou. Můžeme se nicméně setkat i s takovými názory, které tento institut zcela odmítají a považují jej za zbytečný až škodlivý pro hospodářský vývoj země.1 Tyto názory však nepřevažují a systém bankovní regulace a dohledu je spíše považován za prospěšný. Můžeme říci, že bankovnictví stále patří k nejvíce regulované oblasti. Tato skutečnost bývá zdůvodňována především velkou významností stability bankovního sektoru pro celou ekonomiku země. V posledních letech však pozorujeme i tendence opačného vývoje, tedy k deregulaci bankovního systému.2 Je to zapříčiněno zejména stále významnějšími procesy vzájemného sbližování a harmonizace bankovních předpisů v zemích s tržní ekonomikou a snahou o internacionalizaci bankovnictví jako oblasti důležité ekonomiky. Deregulace se ovšem netýká celého systému, neboť v některých jeho částech, jako jsou například pravidla ochrany před nelegálními praktikami, dochází k jejich dalšímu zpřísňování. Dále je třeba upozornit, v návaznosti na předchozí kapitoly, že problematika regulace a dohledu se zásadně týká pouze vyspělých demokratických zemí s tržní ekonomikou, neboť v jednostupňovém systému centrálně plánovaných ekonomik jsou banky řízeny přímo politickým centrem a nevystupují jako samostatné podnikatelské subjekty.

1

Pánek, Dalibor. Bankovní regulace a dohled. MU : Brno, 2005. 58 s. ISBN: 80-210-3660-5. Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515. 2

28

5.1. Definice bankovní regulace a dohledu

5.1

Definice bankovní regulace a dohledu

Bankovní regulací rozumíme „stanovení pravidel (zákonů, nařízení, opatření, vyhlášek atd.), které upravují vznik, činnost působnost a zánik bankovních institucí v dané ekonomiceÿ.3 Dohled nad bankami (supervize) chápeme jako „kontrolu dodržování těchto pravidel a následné uplatňování sankcí, s cílem upravit peněžní a tržní disciplínu a zvyšovat kvalitu řízení finančních procesů a rizik z nich vyplývajícíchÿ.3 V praxi se můžeme někdy setkat se zaměňováním pojmu bankovní regulace a bankovního dohledu. Je však třeba zdůraznit, že zatímco bankovní regulace je zaměřena na preventivní působení, bankovní dohled se soustředí spíše na upozornění na zjištěné nedostatky a jejich případné odstranění. Bankovní dohled kontroluje dodržování pravidel stanovených právě v rámci bankovní regulace. Podstatou bankovní regulace je tedy stanovení pravidel pro činnost bank a podstatou bankovního dohledu je kontrola dodržování stanovených pravidel. Podle mého názoru by bankovní regulace měla zajišťovat nejen stabilitu bankovního systému, ale také jeho efektivnost a vytvářet vhodný prostor pro fungování bankovních institucí.

5.2 5.2.1

Důvody bankovní regulace a dohledu Zvláštnosti bankovních institucí

Důvodem, proč je bankovnictví tak přísně regulovanou oblastí, je specifičnost těchto institucí.4 Banky nejsou ani tak odlišné formou jejich vlastnictví ani hlavním cílem jejich podnikání, jako spíše předmětem jejich činnosti. Právě tento předmět spočívající ve finančním zprostředkování je základním důvodem regulace bank z hlediska společenské hodnoty bank a rizik souvisejících s destabilizací bankovního sektoru. Specifičnost bank spočívá v tom, že emitují bezhotovostní peníze, přičemž množství peněz v oběhu je z hlediska stability celého ekonomického systému velmi důležitou veličinou, a proto by mělo podléhat kontrole. Bankovní instituce také zprostředkovávají provádění platebního styku, a to jak v rámci jedné země tak i do zahraničí, a tím pádem je tu potřeba jasných pravidel pro jeho fungování a ochranu jeho účastníků. 3

Nehybová, Marta. Regulace a dohled nad bankami. Nakladatelství a vydavatelství Miroslav Nehyba : Brno, 1999. 110 s. ISBN: 80-902645-6-7. 4 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1.

29

5.2. Důvody bankovní regulace a dohledu

Další závažnou skutečností odlišující předmět činnosti bank od ostatních subjektů je rozhodující podíl cizích finančních zdrojů, které banky využívají ke svému podnikání.5 Banky používají ke své činnosti převážně zdroje, které jim svěřili klienti, a proto by s nimi neměli nakládat jen na základě vlastního uvážení. Následné případné ztráty by se nejvíce dotkly právě těchto klientů, čímž by mohlo dojít k narušení důvěry v bankovnictví, a tím k ohrožení celého ekonomického systému6 . Takovému následku lze předcházet stanovením pevných pravidel pro likviditu banky a povinného pojištění vkladů. S využíváním cizích vkladů úzce souvisí problematika možného úpadku banky. Úpadek banky má pro ekonomiku země mnohem horší důsledky než úpadek nebankovní instituce, neboť může vyvolat systémovou krizi celého bankovního systému, a tím opět ohrozit jeho důvěryhodnost. Přitom platí, že čím větší je tato bankovní instituce, tím větší následky ponese vkladatel banky, který ji poskytl své peněžní zdroje. Bankovní regulace a dohled se snaží tyto důsledky zmírnit. Bankovnictví je zároveň oblastí, kde je možné dosáhnout relativně vysokých zisků, a proto pokud by byla regulace příliš mírná, pronikaly by do této oblasti i subjekty jejichž hlavním cílem by bylo brzké dosáhnutí zisku a poté brzké ukončení podnikatelské činnosti v tomto sektoru, což by mohlo přinést značnou nestabilitu.5 Na druhou stranu odpůrci systému regulace a dohledu zdůrazňují škodlivost kladení úmyslných překážek při vstupu na trh z důvodu narušení tržní rovnováhy a omezení existence konkurence mezi subjekty bankovního sektoru. O argumentech proti bankovní regulaci a dohledu bude více pojednáno v další kapitole.

5.2.2

Asymetrie informací

Jedním z nejzávažnějších problémů, který má vliv na plnění funkcí bankovního systému, je asymetrie informací7 . Tento problém se samozřejmě nevyskytuje pouze v bankovnictví, nicméně se dá říci, že je pro tuto oblast typickým. Jeho podstatou je problém důvěrných a citlivých informací o obchodech, které banky provádí, a velká rozdílnost v možnosti přístupu k těmto informacím. Pro bankovnictví je charakteristické, že nejlepší přístup k informacím mají vlastníci a vedení příslušné banky, následně centrální 5

Ševčík, Aleš. Bankovnictví 1. 1. vyd. MU : Brno, 2005. 128 s. ISBN: 80-210-3649-4. Výsledkem by podle mého názoru mohla být situace, kdy by klienti nevkládali své úspory do bank, ale nechali by je „ležet domaÿ, což by mělo za důsledek zpomalení ekonomického růstu země. 7 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 6

30

5.2. Důvody bankovní regulace a dohledu

banka země, případně další dohlížející instituce včetně externích auditorských společností. Dále ostatní banky, které potřebují informace o svých konkurentech, nebo další subjekty, jako jsou například zaměstnanci banky, ministerstvo financí či nebankovní subjekty trhu a až na posledním místě jsou klienti banky, především z řad drobných vkladatelů. Jednotliví vkladatelé tedy nemají dostatek informací pro zhodnocení postavení banky a rizikovosti jejich obchodů. Bankovní regulace a dohled se snaží o omezení této asymetrie, především stanovením informační povinnosti bank a následným prověřováním spolehlivosti těchto informací.

5.2.3

Účast nebankovních subjektů na bankovním trhu

Jako důvod pro nutnost regulace bankovního systému se také uvádí snaha o zpomalení světového poklesu finančního zprostředkovávání bank.8 V dnešní době je stále častějším jevem, že některé typické bankovní služby poskytují i nebankovní subjekty, které logicky nespadají pod systém bankovní regulace a dohledu. Dochází tak k situaci, kdy se na subjekty poskytující stejné služby vztahují různá regulační pravidla. Zastánci bankovní regulace a dohledu argumentují, že určitými regulačními pravidly lze tento trend zastavit nebo alespoň výrazně omezit. Takovým pravidlem může být například zákaz přijímání primárních vkladů nebankovními institucemi nebo poskytování nouzových úvěrů pouze bankovním subjektům. Při těchto opatřeních může nastat jiný problém a to ten, že každé regulativní pravidlo automaticky vyvolá tendenci k nalezení způsobu jeho obcházení a může se tedy minout účinkem. Nejlepším řešením otázky poklesu finančního zprostředkování bank by bylo sjednocení pravidel regulace pro bankovní i nebankovní subjekty, které poskytují obdobné služby. V praxi tomu však bude bránit nátlak nebankovních subjektů působících v bankovním sektoru, které se samozřejmě budou snažit, aby k takové harmonizaci nedošlo.

5.2.4

Emise bezhotovostních peněz

Podle mého mínění, dalším významným důvodem ospravedlňujícím existenci systému regulace a dohledu je skutečnost, že vedle centrální banky dochází k emitování bezhotovostní formy peněz i ostatními institucemi. Část peněz se tímto způsobem dostává zcela mimo dosah působnosti centrální banky, čímž, jak jsem uvedla výše, může dojít k nemožnosti regulovat celkové množství peněz a k narušení makroekonomické rovno8

Ševčík, Aleš. Bankovnictví 1. 1. vyd. MU : Brno, 2005. 128 s. ISBN: 80-210-3649-4.

31

5.3. Kritika bankovní regulace a dohledu

váhy. Systém regulace a dohledu se snaží omezit tyto nepříznivé důsledky vytvářením pevných pravidel pro bankovní subjekty.

5.3

Kritika bankovní regulace a dohledu

Odpůrci systému bankovní regulace a dohledu vychází především z toho, že stanovením jakéhokoliv regulačního pravidla dochází k narušení přirozeného tržního prostředí, neboť to neodpovídá jeho charakteru.9 Při neexistenci regulace by došlo k otevření trhu i dalším subjektům, a tím k vytvoření dokonale konkurenčního prostředí. Banky by tak ve svém vlastním zájmu byly nuceny poskytovat vkladatelům dostatek kvalitních informací pro jejich rozhodování stejně tak, jako by došlo ke zkvalitnění nabízených služeb. Kritici bankovního systému vidí problém zejména ve vyšším stupni nejistoty subjektů bankovního systému. Měnící se regulativní normy znesnadňují předvídání dalšího vývoje a mohou vést k přílišnému konzervativnímu přístupu nebo naopak ke snaze o obcházení platné právní úpravy. Posledně uvedený důsledek je navíc podporován dalšími opatřeními prováděnými v rámci systému bankovní regulace a dohledu. Jedná se o opatření na záchranu banky před úpadkem, kdy se v praxi často setkáváme se záchranou velkých bankovních institucí „za každou cenuÿ tak, aby nedošlo k ohrožení důvěryhodnosti bankovního systému. Je zřejmé, že takovéto opatření může tyto velké banky podněcovat k riskantnějším obchodům a k nedodržování pravidel stanovených právním předpisem, neboť je zde velká pravděpodobnost, že v případě potíží se jim dostane pomoci, ať již ze strany státu nebo centrální banky. Dále se jedná o problém povinného pojištění vkladů, kdy případné ztráty banky hradí jiné instituce – pojišťovny. Banka tak má menší zábrany pro provádění rizikovějších obchodů. Teorie mluví o tomto jevu jako o tzv. morálním hazardu 9 . Jedním z nejdůležitějších argumentů proti bankovní regulaci je její nákladnost. Náklady mohou nést buď banky, které je ovšem promítnou do cen za bankovní služby, nebo příslušná instituce dohledu, která je opět přenese na daňové poplatníky. Výsledkem je například situace, kdy náklady na záchranu banky nesou i daňoví poplatníci, kteří v ní své vklady nemají. I přes výše uvedené důvody proti uplatňování bankovní regulace a dohledu si mys9

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1.

32

5.4. Cíle bankovní regulace a dohledu

lím, že je její nutnost zjevná. Negativa vyplývající z bankovní regulace a dohledu je třeba vždy srovnávat s výhodami systému. V dnešní době převažuje mínění považující existenci systému bankovní regulace a dohledu za opodstatněnou.10 Nicméně dle mého názoru, by se argumenty odmítající bankovní regulaci neměly brát na lehkou váhu, neboť je zřejmé, že žádný systém regulace a dohledu nemůže posoudit nebo obsáhnout všechna rizika, kterým jsou jednotlivé bankovní subjekty vystaveny. Tato rizika jsou individuální a neustále se v čase mění. Domnívám se, že příslušné instituce by měly vyvíjet co největší snahu o odstranění těchto negativních důsledků vyplývajících z uplatňování systému bankovní regulace a dohledu.

5.4 Cíle bankovní regulace a dohledu Cíle bankovní regulace a dohledu jsou zpravidla formulovány velmi široce a zahrnují především zajištění měnové stability, spolehlivosti a bezpečnosti bankovního systému, včetně zajištění před nekalými praktikami. Vhodně stanovenými regulačními pravidly má regulující instituce, zpravidla centrální banka, možnost efektivně ovlivňovat měnový vývoj žádoucím směrem.11 Zajištění bezpečnosti bankovního systému je základním cílem, při jehož plnění dochází k předcházení možných poruch bankovního systému a následnému zpomalení ekonomického vývoje. Spadá sem také omezení informační asymetrie a ochrana vkladatelů jejichž význam byl popsán výše. Podle teorie mají cíle bankovní regulace a dohledu zejména „napomáhat k vytvoření stabilního, efektivního a transparentního finančního systémuÿ11 . Můžeme tedy říci, že elementárním cílem je minimalizovat rizika vyskytující se v bankovním sektoru a zvýšit jeho bezpečnost a důvěryhodnost. Mezi základními cíli bankovní regulace a dohledu mohou existovat vzájemné rozpory. Jedná se například o situaci, kdy centrální banka jako věřitel poslední instance poskytne ohrožené bance úvěr jako pomoc před jejím úpadkem. Při tomto procesu musí emitovat nové peněžní prostředky, což může být v rozporu s požadavkem měnové stability. 10

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 11 Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-7179462-7.

33

5.5. Nástroje bankovní regulace

5.5

Nástroje bankovní regulace

Regulační nástroje můžeme dělit podle toho, jestli přímo ovlivňují strukturu bankovnictví nebo ovlivňují chování bank.12 Do první skupiny patří oddělení různých funkcí bank, jako například rozdělení komerčního a investičního bankovnictví, dále nezbytné podmínky pro vstup do bankovního sektoru nebo diskriminační opatření uplatňované vůči zahraničním bankám. Tyto nástroje, mimo jiné, ovlivňují celkový počet účastníků bankovního trhu, jejich velikost nebo rozsah nabízených produktů i přítomnost zahraničních subjektů. Do druhé skupiny patří nástroje v podobě přímých omezení aktiv a pasiv bankovních institucí, pravidla zveřejňování informací, pravidla poskytování úvěrů nebo omezení výše poplatků a úrokových sazeb. Regulační opatření můžeme také dělit na pozitivní, které podporují ekonomickou aktivitu v bankovním sektoru, a negativní, které chápeme jako zákazy některých ekonomických činností nebo nabídky určitých bankovních produktů.12 Pozitivní opatření jsou typická pro evropský bankovní sektor a Japonsko, zatímco negativní opatření se uplatňují zejména ve Spojených státech amerických.

5.6 Nástroje bankovního dohledu Nástroje bankovního dohledu lze rozřadit do dvou základních skupin13 . První skupinu představují oprávnění požadovat a ověřovat informace, které umožní orgánu vykonávajícímu dohled kontrolovat, zda bankovní instituce dodržují pravidla vyplývající z platné právní úpravy. Druhá skupina je tvořena sankcemi a nápravnými opatřeními, kterými může dohlížející instituce vynucovat dodržování platné právní úpravy a případně postihovat její porušení. Uplatňované sankce při zjištění nedostatků v činnosti banky mohou mít různou povahu. Může se jednat například o: • požadavek na ukončení nedovolené činnosti, • nařízení mimořádného auditu nebo • zavedení nucené správy na proviněnou bankovní instituci.14 12

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 13 Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515. 14 Kopáč, Ludvík. Nucená správa v bance. Právní rozhledy 1994, č. 11, s. 390–394.

34

5.7. Způsoby bankovního dohledu

5.7

Způsoby bankovního dohledu

Sbírání a ověřování informací nutných k uplatňování bankovního dohledu probíhá dvěma způsoby. Jedná se o dohled na dálku a dohled na místě.15

5.7.1

Dohled na dálku

Dohled na dálku spočívá v pravidelném monitoringu činnosti jednotlivých bank nebo bankovních skupin a ukládání nápravných opatření v případě zjištění nedostatků. Výkon dohledu na dálku je charakteristický tím, že sběr a ověřování informací probíhá na základě statistických výkazů zasílaných dohlíženými subjekty. Základním analytickým nástrojem, který je v rámci dohledu na dálku využíván, je provádění komplexních analýz k posouzení finanční situace jednotlivých bank při zohlednění podstupovaných rizik. Při výkonu dohledu na dálku se Česká národní banka zaměřuje především na oblast kapitálu, likvidity, organizace banky a kvality aktiv. Dohled na dálku využívá automatizovaný systém Informačního centra bankovního dohledu, který soustřeďuje údaje ze všech výkazů a hlášení pro bankovní dohled a poskytuje určité výstupní sestavy pro hodnocení bank.16 Díky tomuto systému má Česká národní banka rychlý přehled o vývoji základních ukazatelů, které charakterizují finanční situaci banky. Výsledkem dohledu na dálku je vytipování problémových oblastí v činnosti banky a posouzení míry jednotlivých rizik, což může být impuls pro zahájení kontroly na místě. Výhodou tohoto způsobu je skutečnost, že dohlížející subjekt získává informace průběžně a s nízkými náklady. Na druhou stranu však dohlížející orgán nemá nikdy absolutní jistotu o úplnosti a správnosti údajů a navíc takto nelze získat detailnější přehled o finanční situaci bankovní instituce. Informace, které jsou takto zasílané, jsou založeny na statistických metodách. Jak minulá léta ukázala, tyto metody nejsou schopny včas odhalit signalizaci úpadku bankovní instituce, neboť jimi nelze zhodnotit nekvantifikovatelné údaje. 15

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 16 Viz Česká národní banka. Bankovní dohled 2005. Praha 2005.

35

5.7. Způsoby bankovního dohledu

5.7.2

Dohled na místě

Naproti tomu dohled na místě představuje detailní prověření aktivit příslušné bankovní instituce. Je zaměřen na zjišťování poctivosti, správnosti a úplnosti finančních výkazů stejně, jako na kontrolu toho, zda nedochází k podvodům nebo k prosazování a zneužívání skrytých zájmů ze strany vedení bankovní instituce. Při přípravě na provedení kontroly na místě se shromažďují všechny dostupné zdroje o situaci banky. Dohlížející orgán zpravidla zašle do banky před plánovanou dohlídkou dopis, kterým oznamuje termín konání kontroly. Před začátkem dohledu na místě se zpravidla uskutečňuje informační návštěva v bance, na které se dohodnou některé technické záležitosti, jako jsou například místnosti, které budou k dispozici, časový harmonogram apod. Samotná prohlídka se skládá ze dvou základních částí: • kontrolní činnosti, zaměřená na předem stanovené oblasti a • pohovorů se zaměstnanci, včetně managementu banky. Po skončení kontroly se jednotlivá zjištění i celkové zhodnocení zapisují do protokolu. Česká národní banka se při výkonu dohledu na místě zaměřuje na funkčnost a efektivnost vnitřního a řídícího kontrolního systému příslušné oblasti činnosti banky.17 Předmětem ověřování je také skutečnost, zda předpisy a postupy banky jsou úplné, srozumitelné, nejsou ve vzájemném rozporu a zda jsou zaměstnanci banky dodržovány. V této souvislosti Česká národní banka také zjišťuje, zda banka naplňuje požadavky platné legislativy a doporučovaných postupů a jakým způsobem jsou prosazovány i tzv. „měkké normyÿ, především etický kodex. Tento způsob nám tedy poskytne více informací a celkový obraz o stavu a fungování bankovní instituce. Domnívám se, že jeho hlavní nevýhodou je vysoká nákladnost a požadavek na dostatečné množství kvalifikovaných odborníků, kteří by takový dohled prováděli. Vzhledem k výše popsanému se tento způsob používá hlavně u problémových bankovních institucí, přičemž dohled může zaměřen i jen na některé dílčí oblasti18 . Myslím si, že oba uvedené způsoby mají své pozitiva i nedostatky. Řekla bych, že zatímco dohled na dálku je založen na kvantitativních informacích, dohled na místě 17

Viz Česká národní banka. Bankovní dohled 2005. Praha 2005. Například v roce 2005 provedla Česká národní banka kontroly na místě v deseti bankách, přičemž ve všech případech šlo o kontrolu vybraných oblastí. 18

36

5.8. Neformální bankovní regulace a dohled

sleduje spíše kvalitu poskytovaných informací. Podle mého názoru, výběr způsobu dohledu bude vždy záležet na konkrétní situaci a zvážení orgánu vykonávajícího dohled.

5.7.3

Metoda hodnocení bank

Nejvýznamnější a nejrozšířenější komplexní metodou hodnocení bank je metoda CAMEL19 . Tato mezinárodně používaná metoda hodnocení bankovních institucí vypovídá o jejich stavu co se týče oblasti kapitálu, zajištění aktiv, úrovně řízení bankovní instituce – to znamená zejména základních trendů jejího hospodaření, výnosů a likvidity. I přes poměrně obsáhlé hodnocení bankovní instituce má i tato metoda své nedostatky. Jedná se především o skutečnost, že nedokáže vždy včasně signalizovat budoucí problémy bankovních institucí, a to i z důvodu určité míry subjektivismu, který se vyskytuje při hodnocení úrovně řízení bankovní instituce. Navíc lze tuto metodu aplikovat pouze dohledem na místě, tudíž je spojena s vysokými náklady.

5.8 Neformální bankovní regulace a dohled Výše popsaný systém bankovní regulace a dohledu někdy teorie označuje termínem formální regulace a dohled 20 . Vedle toho může existovat i tzv. neformální regulace a dohled, která na rozdíl od formální regulace a dohledu není založena na povinné bázi. Tento nepovinný systém regulace a dohledu může existovat ve dvou podobách: • Dobrovolný systém bankovní regulace a dohled, který funguje bez explicitně stanovené právní úpravy. • Seberegulace bankovní regulace a dohledu, která existuje na základě pravidel stanovených institucí vytvořenou samotnými bankami za tímto účelem. Výhodou této neformální regulace a dohledu je skutečnost, že je založena především na vzájemné důvěře regulovaných a regulujících subjektů, což efektivitě napomáhá provádění bankovní regulace a dohledu. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že takováto dobrovolná regulace a dohled může mít za následek zpřísnění podmínek vstupu na bankovní trh a tedy zúžení okruhu bankovních subjektů na něm působících. Ve své podstatě to znamená menší konkurenci mezi těmito subjekty. Dále může 19

Capital Assets Management Earnings and Liquidity. Zdroj: Lér, Leopold. Regulace činnosti bank. Bankovní institut a. s. : Praha, 1997. 157 s. 20 Nehybová, Marta. Regulace a dohled nad bankami. Nakladatelství a vydavatelství Miroslav Nehyba : Brno, 1999. 110 s. ISBN: 80-902645-6-7.

37

5.9. Vývoj bankovní regulace a dohledu

mít vytváření těchto nepovinných pravidel za následek znesnadnění harmonizace bankovních pravidel regulace a dohledu v mezinárodním měřítku, který dnes představuje hlavní tendenci bankovního vývoje. Z výše uvedených důvodů se dobrovolný systém regulace a dohledu používá pouze jako doplněk systému bankovní regulace a dohledu stanoveného platnými právními předpisy.

5.9

Vývoj bankovní regulace a dohledu

V průběhu 70. let existoval v bankovním sektoru všeobecný souhlas v pojetí, jaké funkce by měl systém bankovní regulace a dohledu plnit.21 Jednalo se především o předcházení úpadku bank a to většinou bez ohledu na nákladnost a důsledky, které tato skutečnost dále přinese. V zmiňované době se systému bankovní regulace a dohledu dařilo v podstatě bez problémů tuto funkci plnit. Postupem času však bankovní instituce, i přes uplatňování tohoto systému, začaly čelit vážným finančním problémům, které často vedly až k jejím úpadkům. Důvodem byla mimo jiné plošná liberalizace trhů a zavádění nových bankovních produktů. Od 80. let se tedy začaly prosazovat odlišné tendence, které můžeme zařadit do tří skupin:22

5.9.1

Deregulace

Deregulace znamená tendenci ke snižování míry regulace, ke zrušení přísné právní úpravy a jejímu nahrazení mírnějšími právními předpisy, které ponechají větší pravomoc v rozhodování bankovním institucím a které více spoléhají na působení trhu jako konečného regulátora. Tato skutečnost s sebou nese i novou právní úpravu v oblasti vymezení odpovědnosti vedení bankovních institucí, neboť s většími pravomocemi musí být stanovena i jasná pravidla, pro případ zneužití svěřené pravomoci. Deregulace se dotkla především úvěrové pomoci bankám proti jejich úpadku, kdy se regulující instituce zaměřuje více na bankovní systém jako celek, a ne na každou jednotlivou bankovní instituci. Regulující instituce se více zaměřují na stanovení vstupních pravidel a obecných pravidel pro provádění bankovní činnosti a zavádí požadavek na tzv. vnitrobankovní kontroly, která mimo jiné obsahuje povinnost bankovních institucí na provádění interního auditu. 21

Revenda, Zbyněk, a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Management Press: Praha, 2005. 627 s. ISBN: 80-7261-132-1. 22 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1.

38

5.9. Vývoj bankovní regulace a dohledu

Na druhou stranu tento vývoj není zcela kontinuální, neboť i za této situace dochází k jeho narušení určitou krizí bankovního systému země, při jejímž propuknutí dojde k opětovnému zpřísnění právní úpravy a přesunu pravomocí zpět na regulující instituci, která se snaží pak vhodnými nástroji krizi potlačit nebo alespoň zmírnit její následky. Proto můžeme pozorovat, že vedle bankovní deregulace dochází na druhé straně ke zpřísnění právní úpravy bankovního dohledu v těch oblastech, které se mají snažit předcházet těmto krizím.

5.9.2

Harmonizace

Harmonizace pravidel se projevuje zejména v našich zeměpisných podmínkách, tedy v rámci Evropy, kde za základní vývojovou tendenci považujeme snahu o integraci, projevující se stálým rozšiřováním Evropského společenství. Pro úspěšnost procesu integrace je harmonizace právní úpravy nutným předpokladem, bez kterého by se tento proces neobešel. Zároveň tento trend úzce souvisí s výše popsanou bankovní deregulací, neboť je pochopitelné, že je snadnější sjednotit menší počet mírnějších právních předpisů, než složitou a početnou právní úpravu jednotlivých zemí.

5.9.3

Koordinace

Poslední tendenci představuje koordinace vzájemné spolupráce regulujících institucí. Tato koordinace bude mít největší význam pro regulaci činností, jejíž důsledky se mohou projevit i za hranicemi jednotlivých zemí. Jedná se tedy především o koordinaci při stanovení právní úpravy zamezující praní špinavých peněz nebo stanovující pravomoci institucí bankovního dohledu nad bankovními institucemi, které jsou pobočkami zahraničních bank. Do budoucnosti lze očekávat pokračování a prohlubování těchto tendencí, při rostoucím významu mezinárodních bankovních institucí, ať již celosvětově nebo v rámci Evropské unie.23

23

Nehybová, Marta. Regulace a dohled nad bankami. Nakladatelství a vydavatelství Miroslav Nehyba : Brno, 1999. 110 s. ISBN: 80-902645-6-7.

39

Kapitola 6 Subjekty a instituce bankovní regulace a dohledu Bankovní regulace a dohled je proces, ve kterém figurují zejména dvě skupiny subjektů1 . Jsou jimi regulující a dohlížející subjekty, o kterých je pojednáno níže, a regulované a dohlížené subjekty, které představují instituce s bankovní licencí. Teorie někdy rozeznává ještě třetí skupinu, do které řadí externí auditorské společnosti2 , které prověřují pravdivost, úplnost a správnost výkazů jednotlivých bank, ale podle mého názoru je vhodné tyto subjekty zařadit do první skupiny, tedy mezi regulující a dohlížející instituce, neboť svou činností napomáhají výkonu bankovního dohledu.

6.1

Základní modely uspořádání institucí bankovní regulace a dohledu

Instituce provádějící bankovní regulaci a dohled nejsou ve všech zemích jednotné a mohou být organizovány odlišným způsobem – proto i role centrální banky může být v těchto systémech odlišná. Institucionální zařazení centrální banky do systému bankovní regulace a dohledu se odvíjí především od tradic v dané zemi. V zemích Evropské Unie rozeznáváme tři základní modely.3 První přestavuje model sektorového uspořádání, ve kterém působí několik institucí regulace a dohledu, které mají své pravomoci rozdělené vždy na patřičný sektor finanč1

Pánek, Dalibor. Bankovní regulace a dohled. MU : Brno, 2005. 58 s. ISBN: 80-210-3660-5. Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 3 Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 2

40

6.1. Základní modely uspořádání institucí bankovní regulace a dohledu

ního trhu. Jsou zde tedy instituce vykonávající regulaci a dohled nad bankovnictvím, pojišťovnictví nebo kapitálovými trhy popřípadě dalšími sektory. Druhou možností je model funkcionálního uspořádání, ve kterém jsou pravomoci institucím přiděleny podle dvou nejvýznamnějších funkcí, které mají plnit. Jsou jimi na jedné straně zajištění solventnosti a stability finančních institucí a na druhé straně zajištění transparentnosti bankovního sektoru a ochrana vkladatelů. Posledním možným způsobem je model centralizovaného uspořádání, kde, jak název napovídá, je veškerý výkon regulace a dohledu svěřen jedné instituci, zpravidla centrální bance. V současnosti se uplatňuje trend koncentrace v oblasti bankovní regulace a dohledu, to znamená soustředění těchto pravomocí v rámci jediné instituce. Z výše uvedeného vyplývá, že centrální banky hrají v systému bankovní regulace a dohledu ve vyspělých státech vždy určitou roli, liší se však mírou důležitosti. Potřeba účasti centrální banky v systému bankovní regulace se odvíjí především ze skutečnosti, že právě tato instituce má ovlivňovat množství peněz v oběhu, a proto by měla mít možnost podílet se na určování právní úpravy vztahující se k činnosti bankovních institucí. Navíc má výborný přístup k informacím o bankovním sektoru, což ostatní instituce, vzhledem k problému asymetrie informací, mít nemusí. V otázce dohledu nad bankovním sektorem nebývá účast centrálních bank tak častá jako u regulace. Nicméně ve vyspělých zemích se tento trend začíná prolamovat i do oblasti dohledu. Hlavním důvodem je, jak jsem uvedla již výše, že centrální banka může díky svému přístupu k informacím jako první odhalit problémy jednotlivých bank, zejména otázky související s rizikem jejich úpadku. Na druhou stranu můžeme nalézt i důvody proti působení centrální banky v oblasti dohledu. Jedná se především o skutečnost, že cíle centrální banky by se mohly dostat do vzájemného rozporu, jak je popsáno v podkapitole o cílech centrální banky. Dalším důvodem může být otázka přílišné koncentrace pravomocí v rukou centrální banky. Dalšími organizacemi, účastnícími se bankovní regulace a dohledu vedle centrálních bank, mohou být specializované státní nebo vládní instituce, popřípadě ministerstva, zejména ministerstva financí.4 Za zmínku stojí odlišné postavení v některých vyspělých zemí jako je například Německo, kde vykonává funkce dohledu, společně 4

Goodhard, CH. A. The Organisational Structure of Banking Supervision. Financial Stability Institute : Basel, 2000.

41

6.2. Systém a instituce bankovní regulace a dohledu v ČR

s centrální bankou, specializovaná státní instituce – Spolkový dozorčí úřad5 se sídlem v Berlíně. Nevýhodou účasti státních institucí na procesu bankovního dohledu je skutečnost, že takovéto instituce se jen stěží vyvarují upřednostňování politických hledisek při řešení určité nastalé situace, před čistě ekonomickými hledisky.

6.2 Systém a instituce bankovní regulace a dohledu v ČR Systém bankovní regulace a dohledu se na našem území mohl začít vytvářet až po provedení bankovní reformy související se vznikem demokratického státu po roce 1989. Vzhledem k tomu, že zde po několik desetiletí přetrvával model centrálně plánované ekonomiky s jednostupňovým bankovním systémem, můžeme říci, že právní úprava bankovní regulace a dohledu se stala naprosto novou součástí našeho právního systému.6 Tento nový prvek byl zaveden ve formě zákonné úpravy a to konkrétně zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách (dále jen „zákon o bankáchÿ) a vývojovým mezníkem bylo založení České národní banky zákonem o ČNB, jako centrální banky České republiky a jako ústředního orgánu bankovní regulace a dohledu. Vývoj bankovní regulace a dohledu byl poznamenán závažnými problémy bank působících na našem území v průběhu 90. let.7 Tyto problémy byly způsobeny jednak zůstatky z předrevoluční doby a jednak chybnými obchody bank při poskytování úvěrů souvisejícími s prováděním nekalých praktik vedením banky. Ke změnám právní úpravy bankovní regulace vedla snaha řešit finanční situaci velkých bank, které se dostaly do potíží, a snaha předcházet vzniku dalším problémům. Těmito změnami došlo k posílení pozice České národní banky na poli bankovní regulace a dohledu a k výraznému nárůstu počtu pracovníků centrální banky. V dalších letech pokračoval proces standardizace právní úpravy v této oblasti a současně její harmonizace s právním stavem v Evropském společenství. Tato doba byla typická snahou o stabilizaci bankovního sektoru a privatizací velkých obchodních bank.

5

Bundesaufsichtsamt für das Kreditwesen. Velek, Jan. Základní informace o českém bankovnictví Bankovní institut – vysoká škola : Praha, 2000. 63 s. ISBN: 80-7265-034-3. 7 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 6

42

6.2. Systém a instituce bankovní regulace a dohledu v ČR

6.2.1

Instituce bankovní regulace a dohledu v České republice

V České republice je uplatňován model jediné instituce vykonávající bankovní regulaci a dohled. Touto institucí je na základě zákona o ČNB Česká národní banka, která je charakteristická velkou samostatností a nezávislostí na státní moci8 . Česká národní banka stanovuje pravidla bankovní činnosti, zejména vydáváním nařízení a opatření a zabezpečuje jejich dodržování ve spoluprácí s externími auditory.

8

Viz § 50 zákona o ČNB.

43

Kapitola 7 Součásti systému bankovní regulace a dohledu Jednotlivé součásti systému bankovní regulace a dohledu jsou stanoveny zákonem o bankách a zákonem o ČNB. Legislativní rámec je dále konkretizován vyhláškami, které vydává centrální banka. Můžeme říci, že ve vyspělých státech s tržní ekonomikou se systém bankovní regulace a dohledu opírá o čtyři základní součásti1 : 1. Podmínky vstupu do bankovnictví, tedy podmínky, které musí splnit společnost, která se chce stát bankou, pro přidělení bankovní licence. 2. Stanovení a základních povinností bank a případné prověřování jejich plnění. V této součásti se uplatní především následný dohled. 3. Povinné pojištění vkladů v bankách – nejčastěji půjde o úspory vkladatelů – fyzických a právnických osob – v domácí měně. 4. Úvěry poskytované centrální bankou ohroženým institucím s finančními problémy, které se nazývají úvěry věřitele poslední instance. Dle mého mínění, můžeme konstatovat, že všechny tyto součásti byly v českém bankovnictví postupně zavedeny. Jejich podrobnějším výkladem se budu zabývat v dalších kapitolách.

7.1

Podmínky vstupu do bankovnictví

Regulace vstupu do bankovního sektoru je typická svým preventivním charakterem. Je založena na vymezení minimálních počátečních předpokladů, které jsou konstituovány 1

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8.

44

7.1. Podmínky vstupu do bankovnictví

tak, aby snížily pravděpodobnost nevhodného řízení banky nebo dokonce zneužití pravomocí, které by mohly způsobit ztráty jejím vkladatelům.2 Můžeme říci, že regulace vstupu má především tzv. administrativně správní povahu 3 a je založena na využívání platných právní předpisů. Podle § 1 zákona o bankách se bankou rozumí „právnická osoba se sídlem v České republice, založená jako akciová společnost, která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry, a která má k výkonu těchto činností bankovní licenci ÿ. Na rozdíl od řady finančních institucí, kterým stačí k zahájení jejich činnosti pouhá registrace, musí tedy právnická osoba, aby se mohla stát bankou, nejprve získat bankovní licenci, jejíž udělení je závislé na splnění stanovených podmínek. Žádost o udělení bankovní licence se společně s návrhem stanov předkládá České národní bance, která o ní také rozhoduje. Náležitosti žádosti o udělení bankovní licence jsou stanoveny vyhláškou České národní banky č. 166/2002 Sb. Je třeba zdůraznit, že i splnění všech potřebných podmínek nemusí znamenat, že subjekt automaticky bankovní licenci získá. Na bankovní licenci totiž není právní nárok. Česká národní banka může žádost o bankovní licenci posuzovat i z hlediska aktuálních potřeb bankovního systému jako celku. Vysoké nároky kladené na žadatele o bankovní licenci se odráží v zákonné lhůtě, kterou má Česká národní banka na posouzení žádosti. Podle ní musí Česká národní banka rozhodnout o úplné žádosti do šesti měsíců od zahájení správního řízení, tedy ode dne doručení žádosti4 . V případě neúplné žádosti, kde je vyžadováno její doplnění, platí lhůta 12 měsíců ode dne doručení žádosti. Licence se uděluje v rámci fungování bankovního systému a právní jistoty vkladatelů, na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Dřívější právní úprava požadovala, aby si Česká národní banka před vydáním rozhodnutí o žádosti o bankovní licenci vyžádala písemné stanovisko Ministerstva financí České republiky. V současné době zákon o bankách pouze ukládá České národní bance, aby v případech stanovených zákonem5 požádala o stanovisko orgán dohledu členského státu Evropské unie.

2

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 3 Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 4 Viz zák. č. 500/2004, správní řád 5 Viz § 4 odst. 3) bankovního zákona.

45

7.1. Podmínky vstupu do bankovnictví

7.1.1

Kritéria posuzování žádostí

Česká národní banka se při procesu posuzování žádosti o bankovní licenci zaměřuje zejména na splnění těchto základních podmínek:6 Forma vlastnictví banky Podle českého právního řádu jsou banky zakládány jako akciové společnosti, protože ustanovení obchodního zákoníku7 upravující akciové společnosti jsou nejvíce propracované a nejlépe vyhovují požadavkům transparentnosti. V rámci této fáze licenčního řízení posuzuje Česká národní banka také způsobilost hlavních akcionářů banky, neboť tyto osoby disponují významnými právy podílet se na řízení společnosti. Česká národní banka zkoumá způsobilost hlavních akcionářů banky k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. Za hlavní akcionáře považujeme osoby s kvalifikovanou účastí na bance, která je vymezena v § 17a odst. 4 zákona o bankách, jako přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet představující alespoň 10 % na základním kapitálu banky. Dále se Česká národní banka zabývá průhledností skupiny osob s úzkým propojením s bankou. Tímto úzkým propojením se pode § 4 odst. 5 zákona o bankách rozumí tři možné způsoby propojení: • vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, jejichž součet představuje alespoň 20 %; • vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém jedna z osob druhou osobu ovládá; • vztah dvou nebo více osob, které ovládá tatáž osoba. Cílem regulace struktury akcionářů je zejména zamezení výskytu neprůhledných vztahů mezi bankami a jinými společnostmi a předcházení možnému vzniku konfliktu zájmů. Úkolem bankovního dohledu je tedy zjistit, kdo bude skutečným vlastníkem banky a kdo bude potencionálně nebo fakticky rozhodovat o její činnosti. Dalším kritériem pro posuzování může být také finanční stabilita akcionáře banky, díky které by vlastníci banky mohly poskytnout součinnost v případě finančních pro6

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 7 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

46

7.1. Podmínky vstupu do bankovnictví

blémů banky. Z tohoto důvodu Česká národní banka vyhodnocuje finanční výkazy a účetní závěrky akcionářů banky. Výše základního kapitálu Minimální výše základního kapitálu představuje hranici vstupu do bankovního sektoru. Tato hranice je výrazně vyšší, než je požadovaná výše u akciových společností v jiných odvětvích. V české republice je minimální výše základního kapitálu pro založení banky stanovena na 500 milionů korun8 a minimálně v této výši musí být tvořen a peněžitými vklady. Základní kapitál musí být splacen v plné výši ještě před vydáním bankovní licence a Česká národní banka mimo tyto požadavky zkoumá průhledný a nezávadný původ základního kapitálu a dalších finančních zdrojů banky stejně, jako jejich dostatečnost a vyhovující skladbu.9 Základní kapitál by měl být tvořen především vlastními zdroji akcionářů. Cizí zdroje získané ve formě úvěru nebo například dluhopisů by měly být jen minimální zdroje základního kapitálu. Důvodem nevhodnosti zahrnování cizích zdrojů do základního kapitálu je obava, že v této situaci by se akcionáři banky mohli snažit prosazovat provádění riskantnějších obchodů s větší ziskovostí, aby co nejdříve splatili použité cizí zdroje. Způsobilost managementu banky Další podmínkou pro udělení bankovní licence je odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost osob, které jsou navrhovány na řídicí výkonné funkce, tedy osob s vrcholovými rozhodovacími pravomocemi a významnou odpovědností. Okruh osob, kterých se tato podmínka týká, musí být vymezen stanovami banky. Taková osoba by měla především splňovat odborné znalosti s dostatečnou délku praxe, přiměřené manažerské schopnosti, a to vše s přihlédnutím k pozici, kterou má vykonávat. Jen odborné předpoklady však nejsou dostačující.10 Velmi důležitou roli hraje důvěryhodnost osoby, která se neomezuje pouze na čistý výpis z evidence Rejstříku trestů, ale je třeba ji zkoumat vzhledem k minulým aktivitám, zejména je třeba zjišťovat, zda 8

Podle obchodního zákoníku je minimální výše základního kapitálu pro akciovou společnost bez veřejné nabídky akcií stanovena na 2 miliony korun a pro akciovou společnost s veřejnou nabídkou akcií na 20 milionů korun. 9 Viz § 4 odst. 5 písm. a) zákona o bankách. 10 Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-7179462-7.

47

7.1. Podmínky vstupu do bankovnictví

tato osoba nezastávala řídící funkce ve společnosti, která se za jejího působení dostala do finančních problémů. Česká národní banka má oprávnění vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů osob navrhovaných na vedení banky, přičemž opis na rozdíl od výpisu obsahuje i zahlazené tresty. Obchodní plán Obchodní plán je v podstatě programem činnosti banky pro nejbližší období a fakticky vymezuje činnost žadatele po získání bankovní licence. Obchodní plán se předkládá zpravidla na tři roky a měl by odpovídat možnostem a velikosti banky a být podložen reálnými ekonomickými kalkulacemi. V tomto dokumentu by měly být stanoveny jednotlivé odvětví, ve kterých chce banka působit, základní obchodní strategie banky a předpokládané činnosti a záměry nutné k jejich zavedení. Organizační a materiálně technické předpoklady Organizační předpoklady jsou tvořeny ve formě stanov společnosti. Kromě základních požadavků kladených obchodním zákoníkem na všechny akciové společnosti by měly stanovy banky obsahovat i vymezení struktury a organizace banky, pravomoci a odpovědnost vedoucích zaměstnanců banky, organizační zajištění vnitřního kontrolního systému a podobné organizační požadavky nutné pro fungování banky. Česká národní banka také posuzuje tzv. corporate governance 11 , tedy systém řízení společnosti, který zahrnuje určení, jak jsou v rámci stanov zajištěna základní práva akcionářů nebo způsoby poskytování informací o finanční situaci společnosti. Vzhledem k tomu, že banka má k dispozici velké množství svěřených prostředků, je třeba vysokých nároků na technické, technologické a bezpečnostní zabezpečení činnosti. Mezi tyto předpoklady působení banky patří úroveň výpočetní techniky, spolehlivost ochrany softwaru nebo například trezory či ostraha prostor, ve kterých banka vykonává svou činnost. Vnitřní řídící a kontrolní systém Banka musí mít vypracované zásady vnitřního a kontrolního sytému, které budou postihovat způsob řízení a vymezení odpovědností na jednotlivých úrovních řízení12 . 11

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 12 Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-7179462-7.

48

7.2. Základní povinnosti bank

Důležité je vymezit zejména zásady provádění celkové strategie banky, řízení a identifikaci rizik spojených s provozováním činností banky nebo sledování neslučitelnosti funkcí. Je třeba zmínit, že čím je právní úprava požadavků na získání bankovní licence přísnější, tím je větší pravděpodobnost, že se v bankovním sektoru budou vyskytovat jen kvalitní subjekty, čímž bude zajištěno spolehlivější fungování této oblasti. Zároveň však přísná pravidla vytvářejí bariéry vstupu nových subjektů do bankovnictví, a tím dochází k existenci menší konkurence na trhu a oligopolizaci bankovního sektoru.

7.2

Základní povinnosti bank

Poté, co subjekt získá bankovní licenci potřebnou k zahájení jeho činnosti, nastává fáze dohledu nad dodržováním základních povinností bank. Okamžikem vzniku banky se na ni začínají vztahovat nová pravidla, která jsou stanovena platnou právní úpravou, a to zejména ve formě zákona, popřípadě mohou být dále konkretizována opatřeními a vyhláškami České národní banky. Při krátkodobém porušování těchto povinností může zpravidla banka pokračovat v provádění předmětu své činnosti, ale někdy jen v omezeném rozsahu, a to do doby odstranění tohoto nežádoucího chování nebo jeho následků. Při dlouhodobějším neplnění stanovených povinností může dojít až k odebrání bankovní licence a zákazu činnosti.13 Tyto základní povinnosti jsou v podstatě shodné pro všechny bankovní instituce, postihují veškeré aspekty bankovní činnosti a slouží k základnímu vymezení pravidel obezřetného podnikání. Menší rozdíly můžeme pozorovat jen v závislosti na různých druzích bankovních institucí, jako je například stavební spořitelna nebo hypoteční banka. Základní povinnosti lze dělit do pěti následujících skupin:14 Kapitálová přiměřenost Pravidla kapitálové přiměřenosti jsou velmi důležitou součástí bankovní regulace. Věnuje se jim mimořádně velká pozornost, a to díky skutečnosti, že vlastní kapitál je považován jako nejvhodnější zdroj ke krytí případných finančních problémů banky, k financování aktivit banky a zároveň je ukazatelem kapitálové síly banky. Z těchto 13

Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. 14 Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1.

49

7.2. Základní povinnosti bank

důvodů právní úprava kapitálové přiměřenosti ve všech vyspělých ekonomikách vychází z dohod a doporučení na mezinárodní úrovni, které jsou koordinovány především Bankou pro mezinárodní platby. Přiměřenost likvidity Povinnost dodržovat stanovená pravidla přiměřenosti likvidity patří mezi základní zásady činnosti bankovních institucí v bankovním sektoru. Pojem likvidity obecně vyjadřuje „schopnost dostát svým závazkům v době jejich splatnostiÿ15 . Význam dodržování její přiměřenosti spočívá ve skutečnosti, že může být v rozporu se snahou bank o co největší ziskovost. Čím větší míry rentability chce banka dosáhnout, tím rizikovější obchody musí provádět, což ve svém důsledku může znamenat ztrátu hotovosti a banka se může dostat do prodlení s plněním svých závazků. Přísnější regulace pravidel přiměřenosti likvidity pomáhá k vytvoření bezpečného, důvěryhodného a efektivního bankovního systému jako celku. Co se jednotnosti pravidel týče, můžeme říci, že pro banky s obdobnou činností a velikosti platí i obdobná právní úprava pravidel likvidity. Samozřejmě nesmíme zapomínat, že bez patřičného systému následných sankcí a nápravných opatření by tato pravidla nemohla plnit svůj účel. Úvěrová angažovanost Právní úprava se v této oblasti zaměřuje v první řadě na stanovení podmínek pro poskytování úvěrů a jiných aktivit ve vztahu k jednomu subjektu, popřípadě ve vztahu ke skupině ekonomicky nebo právně spjatých subjektů. Dále pak stanovuje limity ve vztahu k akcionářům banky, vedoucím zaměstnancům, členům statutárních orgánů i ostatním zaměstnancům, aby omezila možnost zneužití pravomoci jednotlivých osob pro sledování vlastních zájmů. Poslední významnou skupinou regulovaných vztahů v této oblasti představují úvěry poskytované ústředím banky svým pobočkám a dceřiným společnostem. Z výše uvedeného vyplývá povinnost bank správně a přesně identifikovat možná spojení mezi svými dlužníky. Poskytování informací K účinnému provádění regulace a dohledu je třeba, aby Česká národní banka měla k dispozici dostatek informací, což souvisí s výše zmiňovaným problémem asymetrie 15

Pánek, Dalibor. Bankovní regulace a dohled. MU : Brno, 2005. 58 s. ISBN: 80-210-3660-5.

50

7.2. Základní povinnosti bank

informací, vyskytujícím se v bankovní sféře. Povinnost bank poskytovat informace je regulována několika právními předpisy. Patří mezi ně například zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který ukládá povinnost uveřejnit účetní závěrku i výroční zprávu do 30 dnů po ověření auditorem a schválení příslušným orgánem banky. Důležitou roli při ověřování úplnosti a pravdivosti údajů banky, hrají také externí auditorské společnosti. Také Česká národní banka svým opatřením č. 1/2003 ze dne 30. prosince 2003, stanoví povinnost pravidelně uveřejňovat určité informace. Jedná se především o údaje o bance samotné, o vztazích se spřízněnými stranami, o hospodaření a o řízení rizik při její činnosti. Banky mají povinnost tyto údaje uveřejňovat čtvrtletně. Bankovní regulace se nevztahuje jen na úpravu rozsahu informační povinnosti a způsobu získávání informací, ale také na nakládání s nimi a způsobu jejich uchovávání. Jedná se o údaje zjištěné především dohledem na místě, které mají velmi důvěrný charakter, a při nesprávném zacházení by mohlo lehce dojít k jejich zneužití. Informace takového charakteru podléhají zásadě ochraně bankovního tajemství a musí s nimi být podle toho zacházeno. Naproti tomu právní úprava reguluje i informace, které této zásadě nepodléhají, neboť musí být veřejně dostupné. Do této kategorie patří především výroční zpráva banky. Česká národní banka má navíc právo vyžadovat potřebné informace, které slouží k dohledu na místě, prakticky kdykoliv. Nutno dodat, že úlohou České národní banky není provádět žádná veřejná hodnocení bank na základě poskytnutých informací. Takováto hodnocení patří do kompetencí specializovaných ratingových agentur. Ochrana před nelegálními praktikami v bankovním sektoru Tato problematika vyžaduje mimořádnou pozornost systému bankovní regulace a dohledu, neboť nelegální činnosti neohrožují pouze jednotlivé banky, ale důvěryhodnost a bezpečnost celého bankovního sektoru. V dnešní době plné nových technologií a inovací bankovních produktů, je riziko nelegálních činností větší než kdykoliv předtím. Na druhou stranu zkvalitňuje se i ochrana proti těmto činnostem, a to zejména díky vzájemnému poskytování informací, harmonizaci a standardizaci právní úpravy bankovní činnosti. Je třeba si uvědomit, že vytvořit absolutní ochranu proti těmto praktikám je nemožné, a proto je potřeba zaměřit se spíše na omezení výskytu tohoto nežádoucího jevu. Jednou z nejrozšířenějších praktik je tzv. praní špinavých peněz, to znamená legalizace příjmů z nezákonné činnosti, hlavně z obchodu se zbraněmi, drogami nebo 51

7.3. Povinné pojištění vkladů

prostitucí. Jedná se o hotovostní peníze, které jsou převáděny na aktiva prostřednictvím bankovních vkladů. Základní způsobem omezení této činnosti je zrušení možnosti zakládání anonymních kont16 a stanovení dolních limitů17 pro ohlašovací povinnost banky spojenou s identifikací vkladatele. Banky mají navíc povinnost ohlásit jakékoliv „neobvyklé transakceÿ i pod stanoveným limitem. K tomu, aby ochrana mohla být účinnou, musí být bankám dána také možnost odmítnout provedení podezřelé transakce a současně dočasně znemožnit vlastníku účtu s ním nakládat. Další problémovou oblastí jsou obchody s využíváním důvěrných informací tzv. insider obchody. Jedná se o vysoce důvěrné informace, které nejsou dostupné subjektům mimo bankovní sektor a jejich využití přestavuje pro subjekt, který s nimi disponuje neoprávněnou výhodu. Pojem důvěrných informací je definován například ve Směrnici ES 89/592 ze dne 13.11.1989 jako „veřejnosti neznámé přesné informace týkající nejednoho nebo více emitentů cenných papírů, které by, pokud by byly zveřejněny, podstatně ovlivnily kursy cenných papírůÿ. Od této situace je třeba důkladně odlišovat vyskytující se rozdíly mezi profesionálními a amatérskými obchodníky, kde se nejedná o zneužití informací, ale pouze o informační nadřazenost, kterou právní úprava pochopitelně nezakazuje. Poslední, nejčastější možností nelegálních činností v bankovní oblasti jsou podvody managementu bank a bankovních akcionářů. Tuto problematiku upravuje především trestní právo, protože se podle našeho právního řádu jedná o trestný čin. Nicméně i bankovní regulace se v rámci vstupních podmínek pro udělení bankovní licence snaží předcházet této činnosti kladením vysokých nároků na kvalifikační a morální způsobilost osob navrhovaných do vedení banky.

7.3

Povinné pojištění vkladů

Povinné pojištění vkladů patří mezi základní součásti bankovní regulace a dohledu ve všech vyspělých zemích.18 Důvodem pro zavedení tohoto institutu do platné právní úpravy je především fakt, že velkou část prostředků, které mají banky k dispozici, tvoří vklady obyvatelstva, tedy úspory fyzických osob. V případě úpadku banky, je návratnost těchto úspor ohrožena, což může mít velké sociální dopady na celkovou společnost. 16

Na našem území nechvalně proslavené existence anonymních vkladních knížek. V České republice je tato hranice stanovena na 500 000 Kč. 18 Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515. 17

52

7.3. Povinné pojištění vkladů

Povinné pojištění vkladů sleduje dva základní cíle. Jednak se snaží v případě úpadku banky alespoň částečně kompenzovat ztráty vkladatelů, na něž se pojištění vztahuje, a jednak zvyšuje důvěryhodnost a následně i konkurenceschopnost bank v porovnání s nebankovními institucemi, které poskytují bankovní služby. Povinné pojištění vkladů se však nevyhne ani negativním jevům, které jej doprovází. Za nejvýznamnější považuji již výše zmíněný problém „morálního hazarduÿ. Jeho jádro spočívá v tom, že subjekt nenese plnou odpovědnost za následky svého jednání. Tento jev se vztahuje jak na vkladatele, tak na samotné banky. Vkladatelé s vědomím pojištění jejich vkladů nemusí vyhledávat pouze důvěryhodné instituce, protože mají jistotu, že minimálně právním předpisem stanovená část jejich vkladu se jim vrátí i v případě, že se banka dostane do finančních problémů. Jejich hlavním kritériem pro výběr bankovního institutu bude tedy ziskovost uložených prostředků. V praxi ale platí, že čím vyšší zisky banky nabízí, tím více rizikové obchody provádějí. Vedle toho představuje povinné pojištění vkladů i modifikaci dvojité odpovědnosti akcionářů banky, kteří dříve měli vedle povinnosti ručit do výše prostředků vložených do akcií, také povinnost podílet se na úhradě ztrát vkladatelů při úpadku dané banky. Posledně zmíněná povinnost je nahrazena právě systémem povinně pojištěných vkladů. Pro vlastníky banky platí stejné riziko jako pro vkladatele v tom smyslu, že mohou upřednostňovat rizikovější obchody za účelem snazšího dosažení zisku. Dalším problémem může být skutečnost, že pojistné, které je placené bankami, vytváří další náklady banky, a tím zlevňuje vklady a naopak zdražuje úvěry, což nakonec zaplatí vkladatelé. V České republice byl tento institut zaveden až v roce 1994 a limit pojištěných vkladů vkladatele u jedné banky činil 125 000 Kč s pojistnou náhradou maximálně ve výši 80 %.19 Tato hranice byla na jednu stranu ve srovnání se západní Evropou velmi nízká, na druhou stranu je třeba uvést, že v praxi došlo několikrát k vyplacení vkladů všem vkladatelům v plné výši až do 4 milionů korun. Za účelem pojištění vkladů byl vytvořen na základě zákona o bankách Fond pojištění vkladů. Jedná se o právnickou osobu, která je zapsaná v obchodním rejstříku, a na kterou se nevztahují předpisy o pojišťovnictví. Tento fond je řízen správní radou, která je složena z pěti členů, kteří jsou jmenováni a odvoláváni ministrem financí. Jeden ze členů správní rady musí být zaměstnanec České národní banky a nejméně dva členové musí být jmenováni z řad představenstev bank. Systému povinného pojištění jsou povinny účastnit se všechny 19

Lér, Leopold. Regulace činnosti bank. Bankovní institut a. s. : Praha, 1997. 157 s.

53

7.4. Věřitel poslední instance

banky a zpravidla i pobočky zahraničních bank. Fond pojištění vkladů má především tyto finanční zdroje: • příspěvky od bank, • výnosy z investování peněžních prostředků, • návratné finanční výpomoci a • výtěžky z ukončených konkurzních a likvidačních řízení. Podle § 41c zákona o bankách činí roční příspěvek banky 0,1 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok včetně úroků a příspěvek stavební spořitelny činí 0,5 %. Splatnost příspěvku je stanovena nejpozději na 31. ledna následujícího roku. „Pojištění se vztahuje na veškeré pohledávky z vkladů včetně úroků vedených v české nebo cizí měně, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech, vkladních knížkách nebo potvrzené vkladovým certifikátem, vkladním listem nebo jiným obdobným dokumentemÿ.20 Pojištění se nevztahuje na směnky a na vklady bank, finančních institucí, zdravotních pojišťoven a státních fondů. Další podmínkou je, že se nesmí jednat o anonymní vklady, neboť banka má povinnost zabezpečit identifikaci vkladatele. Pro výpočet náhrady musí dojít k sečtení všech pojištěných pohledávek vkladatele u této banky, včetně podílu na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Poté se od získané částky odečtou závazky vkladatele vůči této bance. Náhrada se poskytuje v maximálně ve výši 90 % z takto získané částky, nejvýše však 25 000 euro pro jednoho vkladatele u této bankovní instituce.21

7.4 Věřitel poslední instance Důležitou součástí bankovní regulace a ohledu je existence institutu věřitele poslední instance. Pod tímto pojmem rozumíme úvěrovou pomoc poskytnutou centrální bankou nebo jinou pověřenou institucí bankám při jejich finančních potížích. Pomoc je poskytována až v případě, že ostatní možnosti řešení problémů banky selžou. Těmito možnostmi mám na mysli především získání prostředků na mezibankovním trhu prodejem cenných papírů. Tak jako u ostatních nástrojů bankovní regulace a dohledu je hlavním cílem udržet stabilitu a důvěryhodnost bankovního sektoru a zamezení nepříznivých dopadů na veřejnost. 20 21

Viz § 41c odst. 6 zákona o bankách. Viz § 41e zákona o bankách.

54

7.4. Věřitel poslední instance

Základním důvodem pro poskytnutí této pomoci je obava ze systémového rizika, díky kterému dojde k ohrožení i bezproblémových bank v důsledku úpadku některé velké banky. Pokud se nějaká větší bankovní instituce dostane do finančních problémů, které následně povedou až k jejímu úpadku, může to vyvolat obavu vkladatelů ostatních bank, že by k úpadku mohlo dojít i v jejich bankovní instituci. Vkladatelé začnou hromadně předčasně vybírat své vklady uložené v bance a banka nepřipravená na tento náhlý obrat se může lehce dostat do problémů. Dalším důvodem, který teorie rozeznává, je efekt tzv. too–large–too fail, tedy v doslovném překladu příliš velká na úpadek.22 Centrální banky vychází z úvahy, že čím větší je ohrožená banka, tím těžší jsou důsledky jejího úpadku. Můžeme říci, že tato upřednostňovaná ochrana velkých bank představuje zjevně diskriminační prvek vůči malým bankám. Nerovné podmínky mohou způsobit problémy malých bank tím, že vkladatelé budou mít tendence soustředit své vklady jen u velkých bank. Úvěrová pomoc se v žádném případě nevztahuje na nesolventní banky. Nebude poskytnuta bankovním institucím, které mají dlouhodobé problémy s plněním svých závazků. Je určena bankám, které se dostaly do přechodných a krátkodobých problémů a které budou v horizontu delšího období schopny dostát svým závazkům, včetně splacení úvěru centrální bance. Problémem představuje skutečnost, že pro posuzování likvidity a solventnosti banky neexistuje ukazatel, který by byl vypovídající o všech rozhodných aspektech. V České republice vystupuje jako věřitel poslední instance Česká národní banka, která rozhoduje o poskytnutí takovéto pomoci. Je třeba zdůraznit, že na tuto pomoc není v žádném případě právní nárok a centrální banka sama rozhodne, kdy a jaké instituci úvěr poskytne. Základním kritériem by mělo být zvažování účelnosti a návratnosti úvěrové pomoci bance, neboť tato operace s sebou nese obrovské finanční náklady. Důležitým faktorem ovlivňujícím rozhodování České národní banky by také měly být příčiny finančních problémů dané banky. V případě zjištění neodpovědného a podvodného jednání managementu banky při jejím řízení by neměla podpora centrální banky přicházet v úvahu. Domnívám se, že Vhodným opatřením ke splnění efektivnosti tohoto regulačního opatření je také stanovení přísné účelové vázanosti úvěru nebo jeho zajištění přiměřenou zástavou zejména cenných papírů dané banky. Mimo této úvěrové pomoci může 22

Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515.

55

7.4. Věřitel poslední instance

centrální banka nebo stát poskytnout i jiný způsob pomoci. Může jít například o garantování vkladů nebo v mimořádných situacích poskytnutí nenávratných prostředků bance.

56

Kapitola 8 Princip jednotné licence 8.1

Vymezení principu jednotné licence

Tento princip do našeho právního řádu byl transformován zákonem č. 126/2002 Sb., zákon kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a další zákony, který nabyl účinnosti dnem vstupu v platnost smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, tedy dne 1.5.2005. Princip jednotné licence bývá také někdy teorií nazýván evropský pas nebo jednotná bankovní licence a vychází ze základních zásad Evropského společenství, ze svobody poskytování služeb a svobody usazování. Babouček v této souvislosti uvádí: „Tento princip představuje možnost provádět licencované činnosti nejen na území státu, který licenci vydal, ale ve všech členských státech Evropské unie, aniž by bylo třeba vydání dalších licencí k této činnosti.ÿ1 Podle § 5c zákona o bankách mohou banky se sídlem na území členského státu Evropské unie (domovský stát) vykonávat na území jiného státu Evropské unie (hostitelský stát) vymezené činnosti i bez licence, pokud jim bylo uděleno oprávnění k výkonu těchto činností ve státě sídla. Banky mohou nabízet své produkty a služby na trzích všech členských států na základě jedné licence. Princip jednotné licence je určen pro banky, finanční instituce a osoby s oprávněním vydávat elektronické peněžní prostředky. Dohled nad těmito institucemi provádí příslušný orgán dohledu domovského státu. Hostitelský stát do tohoto procesu může zasahovat jen v určitých, právními předpisy přesně stanovených situacích. Zákon o bankách taxativně vymezuje činnosti, které mohou banky na základě jednotné bankovní licence vykonávat2 i v hostitelském státě, pokud k nim mají oprávnění 1

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 2 Viz § 5d bankovního zákona. Tento výčet vychází z práva Evropského společenství, konkrétně ze

57

8.2. Výkon bankovního dohledu v rámci principu jednotné licence

vydané domovským státem. Vydání licence domovským státem je však plně v jeho kompetenci a záleží jen na jeho právních předpisech, popřípadě jeho uvážení, zda licenci vůbec udělí nebo zda ji udělí v omezeném rozsahu jen k některým těmto činnostem. Banky mohou na území hostitelského státu provozovat svou činnost buď na základě založení pobočky, nebo i bez ní. Druhá možnost je omezena podmínkou, že služby, které jsou takto poskytovány, nebudou mít charakter trvalé hospodářské činnosti. Hlavním kritériem pro toto posouzení je soustavnost poskytování služeb, charakterizovaná pojmy: • trvalost, • pravidelnost, • vykonávaná nepřetržitě. Pokud chce banka využít principu jednotné licence a zahájit svou činnost na území jiného členského státu, musí tuto skutečnost oznámit orgánu, který jí udělil bankovní licenci.3 Tento orgán prověří organizační a finanční situaci banky a pokud nemá ke zjištěným skutečnostem výhrady, oznámí do tří měsíců od obdržení oznámení hostitelskému státu tuto skutečnost. V opačném případě uvědomí banku, že její oznámení nebylo předáno hostitelskému státu a odůvodní, proč tak neučinil. Orgány bankovního dohledu hostitelského státu nemají v této věci žádná rozhodovací oprávnění. Vezmou to pouze na vědomí a oznámí bankovní instituci seznam právních předpisů, které upravují podmínky výkonu bankovní činnosti na jeho území.

8.2 Výkon bankovního dohledu v rámci principu jednotné licence Výkon dohledu nad bankou, v průběhu jejího poskytování služeb v hostitelském státě, spadá do působnosti orgánu dohledu domácího státu.4 Hostitelský stát má pouze omezené pravomoci. Vykonává především dohled nad likviditou banky, protože případné problémy s ní spojené by se dotkly především občanů hostitelského státu. Podle české právní úpravy, která je v souladu s právem Evropského společenství, Česká národní směrnice 2000/12/ES. 3 Viz § 5f zákona o bankách. 4 Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8.

58

8.2. Výkon bankovního dohledu v rámci principu jednotné licence

banka může po pobočce zahraniční banky, využívající princip jednotné licence na našem území, vyžadovat informace z oblasti likvidity, stejně jako informace týkající se monitorování rizik. Pokud by Česká národní banka shledala, že tato pobočka zahraniční banky porušuje zákony, které spadají do její působnosti, může požádat banku o ukončení této protiprávní činnosti.5 V případě, že by tak banka neučinila, požádá Česká národní banka orgán dohledu domovského státu, aby zahájil potřebná opatření. Neustane-li porušování platných právních předpisů, může Česká národní banka zakročit sama a je li to nezbytné, může zakázat činnost takovéto pobočky zahraniční banky na našem území. Pobočky zahraničních bank působící v rámci jednotné bankovní licence musí podle zákona o bankách dodržovat především povinnost zavést účinný systém vyřizování stížností včetně jeho zveřejnění v českém jazyce6 nebo povinnost informovat zákonem stanovené orgány o údajích týkajících se klienta banky, i když spadají pod bankovní tajemství. Pro pobočky zahraničních bank platí výjimka ze systému povinného pojištění vkladů.7 Za předpokladu, že České národní bance oznámí, že nechtějí pod tento systém spadat a současně prokáží, že jsou účastníky obdobného systému pojištění pohledávek z vkladů, který zajišťuje vkladatelům stejné nebo výhodnější podmínky, jako jsou požadovány právem Evropských společenství, nemusí se účastnit českého systému pojištění vkladů. Česká národní banka může při výkonu dohledu nad pobočkami banky, která má sídlo v České republice, požádat hostitelský orgán dohledu o provedení kontroly na místě u pobočky na jeho území. Podle mého názoru, je předpokladem úspěšného aplikování dohledu v principu jednotné licence spolupráce mezi orgány hostitelského a domácího státu. Především by měl být velký důraz kladen na povinnosti poskytovat si informace důležité pro výkon dohledu.

5

Viz § 5k zákona o bankách. Viz § 11 odst. 5 zákona o bankách. 7 Viz § 41l zákona o bankách. 6

59

Kapitola 9 Konsolidovaný dohled 9.1

Základní vymezení

Dohled v bankovním sektoru může být uskutečňován buď na tzv. konsolidovaném nebo na tzv. individuálním základě.1 Druhá možnost spočívá v dohlížení nad jednotlivými bankami, což zahrnuje i sledování, zda banka naplňuje závazně stanovené limity. Bankovní dohled na konsolidovaném základě znamená „sledování a regulace činností konsolidačních celků, jejichž součástí je i bankovní instituce a to za účelem omezení rizik, kterým je banka jako člen této konsolidační skupiny vystavenaÿ2 . Důležité je si uvědomit, že tento dohled neznamená dohled nad jednotlivými bankami, tedy nenahrazuje dohled na individuálním základě. Jeho základní úlohou je posuzování vlivu členů konsolidačního celku na banku, která je jeho členem.

9.2 Česká právní úprava konsolidovaného dohledu Do českého právního řádu, konkrétně do bankovního zákona, byla úprava konsolidovaného dohledu včleněna tzv. harmonizační novelou3 s účinností od 1. května 2002. Novelizující zákon vycházel ze směrnice 2000/12/ES ze dne 20. března 2000, o přístupu k činnosti úvěrových institucí a jejím výkonu a z doporučení basilejského výboru pro bankovní dohled, o kterém jsem se zmiňovala výše. Podle těchto doporučení je konsolidovaný dohled základním požadavkem potřebným pro efektivní bankovní dohled. Tato představa vychází z celosvětové zkušenosti, že bankovní subjekty vykonávají význam1

Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. 2 Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 3 Viz zákon č. 126/2002 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a další zákony.

60

9.2. Česká právní úprava konsolidovaného dohledu

nou část svých aktivit prostřednictvím dceřiných, popřípadě sesterských4 Aktivitami mám na mysli zejména činnosti, které nemohou být vykonávány samotnou bankou, neboť by byly považovány za neobezřetné nebo dokonce protizákonné. Banku je třeba posuzovat i v těchto souvislostech, aby nedocházelo k obcházení zákona. Před činností této harmonizační novely Česká národní banka vykonávala dohled hlavně na individuálním základě a konsolidovaný dohled mohla vykonávat jen ve velmi omezeném rozsahu, což prakticky znamenalo, že vůči nebankovním subjektům neměla téměř žádné pravomoci. Velký význam pro fungování tohoto systému bankovního dohledu mají dvě skutečnosti. Jedná se o:5 • Vzájemnou spolupráci dohlížejících orgánů, a to zejména přeshraniční spolupráci, neboť konsolidované celky zpravidla nepůsobí pouze na území jednoho státu. Česká národní banka má zmocnění spolupracovat s orgány dohledu cizích států na základě § 2 odst. 3 zákona o ČNB. Získané informace smí použít jen k takovému účelu, k jakému jí byly poskytnuty. • Pravomoc provést kontrolu na místě v osobě, která je členem konsolidačního celku. Tato osoba má povinnost tuto kontrolu umožnit a poskytnout orgánu vykonávajícímu dohled součinnost.6 Bez tohoto oprávnění by Česká národní banka neměla možnost ověřit si pravdivost a úplnost informací, které jí tato osoba poskytuje, a tím pádem by dohled ztrácel na významu. Účast banky v konsolidovaném celku znamená, že je součástí určité majetkové nebo personálně propojené skupiny osob, jejichž hospodaření má vliv na hospodaření popřípadě reputaci samotné banky. V závislosti na charakteru konsolidačních celků zákon vymezuje tři typy7 – skupina ovládající banky, skupina finanční holdingové osoby nebo skupina smíšené holdingové osoby a následně je vymezuje, přičemž konsolidační celek musí tvořit alespoň dvě osoby. V České republice se nejčastěji vyskytují celky bankovní, tedy skupiny ovládajících bank, protože bankovní instituce na našem území mají historicky nejsilnější postavení v rámci finančního sektoru.8 4

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 5 Viz Česká národní banka. Bankovní dohled 2005. Praha 2005. 6 Viz § 26c bankovního zákona. 7 Viz § 26d bankovního zákona. 8 Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN:

61

9.3. Upuštění od konsolidovaného dohledu

9.3

Upuštění od konsolidovaného dohledu

Vzhledem k tomu, že ve většině případů právní předpisy vyspělých zemí obsahují úpravu dohledu na konsolidovaném základě, může se v praxi stát, že dojde k překrývání kompetencí orgánů bankovního dohledu, tedy ke vzniku tzv. pozitivního kompetenčního konfliktu.9 V případě vícenásobného dohledu nad jednou osobou by tato osoba byla vystavena právní nejistotě a zvyšování nákladů na plnění povinností uložených orgány dohledu. Navíc v dnešní době dochází ke stále větší globalizaci finančního sektoru, což pravděpodobnost takového konfliktu zvyšuje. Řešením je stanovení podmínek, za kterých orgán dohledu upustí od jeho výkonu. Zákon o bankách stanoví, že Česká národní banka nebude vykonávat svou pravomoc v této oblasti, pokud je nad konsolidačním celkem vykonáván „bankovní dohled nebo srovnatelný dohled na konsolidovaném základě v tuzemsku nebo v jiném státě ÿ.10 Je třeba upozornit, že nestačí, je-li určitý orgán k takovému dohledu zmocněn, ale musí jej skutečně vykonávat. Zákon o bankách dále stanoví, že Česká národní banka neupustí od dohledu na konsolidovaném základě nad skupinou ovládající banky, která má své sídlo na území České republiky. Upuštění od dohledu zpravidla nebývá absolutní, ale orgány dohledu mezi sebou uzavřou dohodu, na jejímž základě vymezí podmínky pravidelného informování o vykonávaném dohledu. O tom, že bylo odstoupeno od bankovního dohledu na konsolidovaném základě, musí být samozřejmě informovány subjekty, kterých se upuštění týká, aby zbytečně neplnily povinnosti kladené na ně právní úpravou konsolidovaného dohledu. Česká národní banka oznamuje tuto skutečnost dopisem adresovaným ovládající osobě dotčeného konsolidovaného celku, od jehož konsolidovaného dohledu upouští, nebo bance, která je jeho členem. Vzhledem k tomu, že se mohou změnit podmínky, za kterých bylo od konsolidovaného dohledu upuštěno, musí mít Česká národní banka možnost k jeho výkonu opětovně přistoupit. Ovládací osoby nebo banky, které jsou členy konsolidovaného celku, od jehož dohledu Česká národní banka upustila, mají povinnost neprodleně oznamovat veškeré 80-7201-515. 9 Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. 10 Viz § 26e odst. 1 bankovního zákona.

62

9.4. Povinností regulovaných subjektů

skutečnosti, které odůvodňují opětovné přistoupení k výkonu bankovního dohledu11 . Zákon o bankách také upravuje podmínky, za kterých Česká národní banka nevykonává dohled nad konsolidovanou skupinou finanční holdingové osoby se sídlem v jiném členském státě Evropské Unie a stanoví podmínky, za kterých se tento dohled neuskutečňuje.

9.4

Povinností regulovaných subjektů

Osoby podléhající bankovnímu dohledu na konsolidovaném základě mají vůči orgánu dohledu dvě základní povinnosti. První je dodržování pravidel obezřetného podnikání na konsolidovaném základě a druhou je informační povinnost.12

9.4.1

Dodržování pravidel obezřetného podnikání

Touto povinností se rozumí „dodržování limitů kapitálové přiměřenosti a čisté angažovanosti ovládajícími osobami na konsolidovaném základě ÿ.12 Konkrétní pravidla a rozsah této povinnosti stanoví vyhláška č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání osob na konsolidovaném základě. Kapitálová přiměřenost ovládající osoby na konsolidovaném základě musí, podle § 8 výše uvedené vyhlášky, dosahovat aspoň 8 %. Důležité je upozornit, že těmto pravidlům podléhají pouze ovládající banky a finanční holdingové společnosti, které ovšem nejsou povinny dodržovat tuto povinnost za celý svůj konsolidační celek, nýbrž pouze za tzv. regulované konsolidační celky 13 .

9.4.2

Informační povinnost

Co se týče informační povinnosti ovládajících osob, překládají tyto informace v rozsahu uvedeném ve vyhlášce č. 333/2002 Sb., a to ve stavu ke konci roku, vždy nejpozději do 31. ledna následujícího roku. Dojde-li ke změně povinně oznamovaných údajů, jsou ovládající osoby povinny informovat Českou národní banku o těchto změnách neprodleně. 11

Viz § 26e zákona o bankách. Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. 13 Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. 12

63

9.4. Povinností regulovaných subjektů

To, zda bude bankovní dohled na konsolidovaném základu efektivní, závisí na spolehlivosti informací, které jsou regulovanými orgány dodávány České národní bance. I přes skutečnost, že orgán bankovního dohledu disponuje pravomocí provést bankovní dohled na místě v osobě nebankovní instituce, která je členem konsolidačního celku, bude tato možnost využívána spíše výjimečně, a to díky limitaci zdrojů. U informací poskytovaných bankovními subjekty lze předpokládat vyšší míru spolehlivosti a ověřitelnosti z toho titulu, že činnost banky, včetně plnění vykazovací a informační povinnosti, podléhá také dohledu na individuálním základě. Vzhledem k těmto skutečnostem zákon o bankách ukládá všem osobám konsolidačního celku, aby vytvořily dostatečné kontrolní mechanismy, kterými budou zajišťovat správnost poskytovaných informací pro účely dohledu na konsolidovaném základě. Ovládající osoba má také podle bankovního zákona „povinnost oznámit České národní bance, auditory nebo auditorské společnosti, které budou provádět audit osob zahrnutých v konsolidačním celkuÿ14 . Toto ustanovení navazuje na požadavek kontrolních mechanismů zajišťujících správnost informací, neboť externí audit je jedním z významných prvků kontroly správnosti a úplnosti informací předávaných České národní bance. Samotná osoba auditora již skýtá určitou záruku spolehlivosti těchto informací. Zákon o bankách samozřejmě neukládá, aby všechny osoby, které tvoří konsolidační celek, měly proveden audit účetní závěrky, popřípadě jiných skutečností. Tyto požadavky upravují jiné právními předpisy, zejména zákon o účetnictví. Podle zákona o bankách má Česká národní banka pravomoc ukládat pokuty, a to až do výše 50 milionů korun, členům konsolidačního celku, kteří nejsou bankou, pokud neposkytnou informace požadované za účelem konsolidovaného dohledu. Při porušení této povinnosti bankovními subjekty se uplatní odlišný postup podle samostatné sedmé části bankovního zákona, která se nazývá opatření k nápravě a pokuty. Uložení výše popsané pokuty je jediný nástroj, který může Česká národní banka, v rámci výkonu konsolidovaného dohledu, uplatnit vůči jakémukoliv členu konsolidačního celku.

9.4.3

Nedostatky v činnosti regulovaných osob

Podle § 26h odst. 2 bankovního zákona „zjistí-li Česká národní banka nedostatky v činnosti osoby zahrnuté do konsolidačního celku, která není bankou, a přitom tyto nedostatky mohou negativně ovlivnit hospodaření banky, která je součástí konsolidačního 14

Viz § 26g bankovního zákona.

64

9.4. Povinností regulovaných subjektů

celku, je oprávněna ve vztahu k ovládající bance nebo ve vztahu k finanční holdingové společnosti, podle povahy zjištěného nedostatku, vyžadovat, aby ve stanovené době zjednala nápravuÿ. Na rozdíl od § 26 odst. 1, kde je upraven postup pro bankovní členy, neuvádí zákonodárce ani demonstrativní výčet možný požadavků na sjednání nápravy. Dále Česká národní banka může nařídit, aby ovládající osoba zajistila na své náklady mimořádný audit u osoby, která je součástí konsolidovaného celku, u níž se nedostatek vyskytl. To platí i pro případ, že tato osoba nepodléhá zákonem vyžadované povinnosti mít audit účetní závěrky. Česká národní banka má oprávnění zakázat nebo omezit provádění určitých operací osobami, které jsou součástí stejného konsolidačního celku. Tyto sankce však lze ukládat pouze ovládající bance nebo finanční holdingové společnosti. Česká národní banka může zakázat:15 • provádění některých operací všem členům konsolidačního celku, • provádění veškerých operací pouze některým členům, • kombinace výše uvedeného. Je třeba upozornit, že ne všechny nedostatky v činnosti nebankovních členů konsolidačního celku mohou být důvodem sankce, ale pouze takové které mohou negativně ovlivnit hospodaření banky zahrnuté do konsolidačního celku15 . Opatření k nápravě, respektive uložená sankce, nemusí být uložena osobě, v jejíž činnosti se nedostatek vyskytl. Česká národní banka jej může uložit ovládající osobě, které se z regulatorního hlediska přičítá jednání jimi ovládaných osob, popřípadě přidružených společností. Je tedy na ovládající osobě, aby zajistila dodržování pravidel konsolidovaného dohledu u všech členů její skupiny. Toto pravidlo se aplikuje na základě skutečnosti, že nedostatek v ovládané osobě se zpravidla projeví i v činnosti osoby ovládající. Řízení o uložení opatření podle bankovního zákona má povahu správního řízení.16 Účastníky tohoto řízení jsou Česká národní banka a dotčená ovládající banka nebo finanční holdingová společnost. Řízení je zahájeno doručením ovládající osobě , které provádí Česká národní banka do vlastních rukou členovi statutárního orgánu nebo členovi dozorčí rady ovládající osoby. Odmítne-li některá z uvedených osob rozhodnutí převzít, je doručeno okamžikem tohoto odmítnutí. Proti takovémuto rozhodnutí lze 15

Viz § 26h zákona o bankách. Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. 16

65

9.4. Povinností regulovaných subjektů

podat rozklad, který nemá odkladný účinek a o kterém rozhoduje bankovní rada České národní banky.

66

Kapitola 10 Základní principy efektivního bankovního dohledu V roce 1998 byly zpracovány základní principy efektivního bankovního dohledu, a to Výborem pro bankovní dohled, zřízeným při Bance pro mezinárodní platby se sídlem v Basileji. Za zmínku stojí, že na jejich vytváření se podílela i Česká republika, prostřednictvím svých zástupců mimo jiné z řad České národní banky.1 Tento dokument obsahuje dvacet pět základních zásad z oblastí tzv. obezřetnostních opatření a celkového dohledu nad bankovním sektorem. Cílem jejich vymezení bylo vytvoření jakéhosi mezinárodního rámce, který by sloužil ke zefektivnění výkonu bankovního dohledu a který by vycházel z dlouhodobých mezinárodních zkušeností. V dnešní době mají tyto zásady velký význam pro vytvoření právních předpisů, které upravují institucionální, personální nebo technickou stránku bankovní činnosti v jednotlivých zemích, a kterými dochází ke konkretizaci těchto principů. Je třeba mít na paměti, že tyto principy nebyly uzavřeny ve formě mezinárodní smlouvy ani jiného právně závazného dokumentu, a proto mají pouze doporučující charakter bez možnosti vynucení, čemuž odpovídá i vysoký stupeň jejich obecnosti. Jednotlivé principy jsou zařazeny do sedmi následujících skupin:1 • postavení a základní kompetence bankovního dohledu; • udělování licencí, vlastnická struktura bank a jejich majetková propojení s jinými subjekty; • pravidla obezřetného podnikání a systémy řízení rizik; • systémy vnitřní kontroly; 1

Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8.

67

• metody výkonu bankovního dohledu; • pravomoc dohledu ukládat nápravná opatření při působení bank v hostitelských zemích. Dále se v rámci této kapitoly budu věnovat konkrétnímu uplatnění, některých z principů, v naší právní úpravě.2 Princip č. 2 — týkající se udělování licencí, vlastnické struktury bank a jejich majetkového propojení s jinými subjekty „Přípustné činnosti institucí, které obdržely licenci a podléhají bankovnímu dohledu, musí být jasně definovány a užití slova banka v názvech společností by mělo být chráněno v maximální možné míře.ÿ3 Pojem banka je přesně definován v zákoně o bankách, tak jak je uvedeno výše. Co do ochrany jeho použití tento zákon stanoví, že „takovéto označení může využívat jen právnická osoba, které byla licence udělenaÿ.4 Výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy je zřejmé, že společnost se nezabývá bankovní činností. Příkladem může být například označení „krevní bankaÿ. Problematika ochrany používání názvu banka nepatří mezi priority České národní banky, neboť doposud nedošlo k nějakému závažnějšímu zneužití tohoto oprávnění. „Bankovní dohled musí mít pravomoc prověřit a odmítnout žádosti o převedení významných majetkových podílů nebo dokonce většinových podílů v existujících bankách jiným osobám.ÿ Tato problematika je upravena § 20 zákona o bankách. Pokud má dojít k nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti na bance tím způsobem, že osoba dosáhne minimálních limitů stanovených zákonem, je nutný souhlas České národní banky. Totéž platí i pro případ ovládací smlouvy mezi bankou a řídící osobou. Žadatel musí splnit podmínky stanovené vyhláškou České národní banky5 . Česká národní banka má rovněž možnost pozastavit výkon akcionářských práv akcionářů banky, pokud by akcionář tyto akcie nabyl bez předchozího souhlasu České národní banky. Princip č. 14 — týkající se systému vnitřní kontroly „Bankovní dohled musí stanovit, aby banky užívaly kontrolní mechanismy, které odpo2

Dostupné na http://www.bis.org [citováno dne 22. května 2007]. Přeloženo z angličtiny z internetového zdroje www.bis.org. 4 Viz § 3 zákona o bankách. 5 Vyhláška č. 166/2002 Sb. 3

68

vídají povaze a rozsahu jejich činností, včetně pravidel odděleností funkcí nebo systému nezávislého vnitřního a vnějšího auditu a kontroly.ÿ Tento princip je v české právní úpravě zakotven v obchodním zákoníku, který obecně specifikuje povinnosti členů představenstev akciových společností. Zákon o bankách tyto povinnosti přizpůsobuje specifikům bankovního sektoru. Zároveň stanovuje povinnost ve stanovách vymezit pravomoci a odpovědnost vedoucích zaměstnanců. Neslučitelnost funkcí je vymezena opatřením České národní banky č. 2/2004. Vedle těchto skutečností má banka také povinnost zřídit útvar vnitřního auditu, který má za úkol odhalovat případná rizika v činnosti banky, a kterému musí být zaručena nezávislost k výkonu jeho činností.

Princip č. 16 – týkající se metody výkonu bankovního dohledu „Efektivní bankovní dohled by měl zahrnovat dohled na místě a dohledy na dálku.ÿ Podle naší právní úpravy provádí Česká národní banka oba dva způsoby výkonu dohledu. Používá k tomu ucelený soubor metod a nástrojů, které jsou rozebrány na jiném místě této práce. Jako doplněk může také využívat výstupy externích nezávislých auditorů.

Princip č. 20 — týkající se výkonu bankovního dohledu „Schopnost dohlížejícího orgánu provádět bankovní dohled na konsolidovaném základě nad bankovní skupinou.ÿ V České republice byl tento princip zaveden až tzv. harmonizační novelou v roce 2002. Do té doby vykonávala Česká národní banka dohled pouze nad skupinami ovládajících bank na základě opatření České národní banky č. 2/1999, přičemž neměla v podstatě žádnou možnost zakročit vůči nebankovním členům takovéto skupiny. V současné době má Česká národní banka možnost vyžadovat veškeré informace o všech členech konsolidačního celku a vzájemných vazbách v něm, jakožto i dodržování pravidel obezřetného podnikání stanovených Českou národní bankou. Pokud by Česká národní banka zjistila nedostatky v činnosti osoby patřící do dohlíženého konsolidovaného celku, která není bankou, může jí nařídit, aby zjednala nápravu nebo jí, na náklady ovládající osoby, uložit pokutu až do výše 50 milionů korun. S tímto principem úzce souvisí následující zásada stanovená Basilejským výborem. 69

Princip č. 24 – týkající se působení bank v hostitelských zemích „Jádrem konsolidovaného dohledu je navázání kontaktů a výměna informací s dalšími orgány dohledu, především hostitelské země.ÿ K naplnění tohoto principu uzavírá Česká národní banka dohody o spolupráci se zahraničními regulátory. Tyto dohody jsou uzavírány jak s orgány v domovských, tak i v hostitelských zemích.

70

Kapitola 11 Právní úprava bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii 11.1 Bank of England 11.1.1

Vývoj a základní vymezení

Centrální bankou Velké Británie je Bank of England1 . Tato banka je obecně považována za nejstarší centrální banku světa. Vznikla sice až po založení centrální banky ve Švédsku, která ale na rozdíl od Bank of England zpočátku neplnila funkce centrálních bank. Bank of England byla založena v roce 1694, za vlády krále Karla II, původně jako akciová společnost s názvem Governor and Copany of the Bank of England2 . V roce 1844 se stala první bankou s emisním monopolem, ale stažení všech dalších peněz z oběhu trvalo až do roku 1921 a probíhalo pouze na území Anglie a Walesu. Co se týče Skotska, dodnes tu obíhají libry tří skotských bank, které jsou však v oběhu pouze na základě odkupu liber. V roce 1844 došlo k rozdělení banky na dvě samostatné části a tento systém se zachoval dodnes. První oddělení se nazývá Issue department, neboli emisní oddělení, a je pověřeno zejména emisí hotovostních peněz. Druhé oddělení se jmenuje Banking department a vystupuje jako bankéř bankovního systému. Konec soukromé éry nastal v polovině dvacátého století, kdy došlo ke znárodnění, a to labouristickou vládou. Od tohoto okamžiku vedení nebylo jmenováno akcionáři, ale královskou korunou na návrh ministerského předsedy. Znárodněním banky došlo 1

Dostupné na www.bankofengland.co.uk/about/index.htm [citováno dne 26. května 2007]. Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 2

71

11.1. Bank of England

k významným změnám v oblasti měnové politiky. Tato oblast byla podřízena vládě, což v praxi znamenalo, že ministr zahraničí rozhodoval o výši diskontní sazby a konkrétních cílech měnové politiky. Dalším mezníkem ve vývoji bylo rozhodnutí v devadesátých letech, že diskontní sazbu bude již napříště určovat centrální banka. Určování konkrétních cílů (míra inflace) však zůstalo v pravomoci vlády. Bankovní právo bylo dlouhou dobu, jak je typické pro anglosaský systém, pouze v podobě nepsaných pravidel. S rostoucím nátlakem ES byl v roce 1979 přijat první psaný zákon o bankách, který pouze potvrdil zažitou praxi i roli centrální banky jako orgán dohledu nad bankovním systémem.

11.1.2

Struktura a funkce Bank of England

V čele banky stojí guvernér, jeho zástupci a dalších šest členů bankovní rady, kteří jsou jmenováni na pětileté funkční období. Bank of England je rozdělena do čtyř sekcí:3 1. Monetary Analysis and Statistics (měnová sekce a statistika), 2. Markets (obchodní sekce), 3. Financial Stability (sekce finanční stability) a 4. Banking Services (sekce bankovních služeb). V současnosti Bank of England vykonává všechny funkce, které mají za úlohu centrální banky ve vyspělých zemích. Bank of England má výhradní právo na emisi bankovek v Anglii a Walesu a zastává funkci bankéře pro vládu i pro ostatní banky. Spravuje zlatou rezervu a v minulosti plnila i kontrolní funkce v bankovním sektoru. Bank of England se snaží zejména udržovat cenovou stabilitu a podporovat ekonomický růst ve spolupráci s vládou. Pro vytváření zdravého finančního prostředí sleduje tato banka dvě hlavní oblasti:4 • měnovou stabilitu – stabilita cen a důvěra v měnu; • finanční stabilitu – minimalizace ztrát a rizik finančního systému jako celku. 3

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. 4 Dostupné na http://www.bankofengland.co.uk/about/corepurposes/index.htm [citováno dne 15. května 2007].

72

11.2. Regulace a dohled

V souvislosti se snahou posílit nezávislost rozhodování centrální banky byla zodpovědnost za vládní dluh převedena v roce 1998 na nově zřízený Úřad pro správu státního dluhu, který od roku 2000 spravuje účet státního rozpočtu. Můžeme říci, že v dnešní době byla dána bance dostatečná instrumentální nezávislost a byl specifikován dlouhodobý finanční cíl, který definoval cenovou stabilitu.

11.2 Regulace a dohled 11.2.1

Základní vymezení regulujícího orgánu

Systém regulace a dohledu je ve Velké Británii založen na jediném univerzálním regulátorovi, kterým je Financial Service Authority (dále jen „FSAÿ).5 Tento orgán slučuje pravomoci původních devíti nezávislých orgánů a dohlíží nad bankovnictvím, pojišťovnictvím, investováním a obchodováním na finančních trzích a snaží se o potírání nelegálních činností na finančním trhu. Institut byl založen na základě zákona Financial Services and Market Act v roce 2001. FSA je koncipován sice jako nezávislý orgán, financovaný z příspěvků účastníků trhu, ale jehož správní rada je jmenována ministrem financí. Jeho hlavním cílem je posilovat důvěryhodnost v celý bankovní systém, což je pro bankovní sektor velmi důležité. Mimo to má za úkol snažit se rozšířit veřejné povědomí o fungování bankovní regulace a dohledu, stejně jako celého bankovního systému a napomáhat předcházení nebo případně odhalování finanční kriminality. Posledně zmíněná úloha byla původně v kompetenci ministerstva obchodu a průmyslu6 .

11.2.2

Pravomoci FSA

FSA, obdobně jako Česká národní banka, vydává a odnímá licence k regulované činnosti, rozdíl je však v tom, že do kompetencí FSA spadá ještě větší rozsah vztahů. FSA vydává a odnímá fyzickým osobám souhlas k výkonu vyšších manažerských funkcí. Můžeme říci, že kritéria, kterými se řídí, jsou stejné jako v České republice. Prověrka těchto osob se nazývá fit and proper test 7 a hlavními požadavky jsou odbornost, mravní předpoklady a pověst, ale navíc také osobní jmění vlastněné těmto 5

Howard, Davies. Financial Services Authority, An outline, Thomson company : London, 1997. Department of Trade and Industry. 7 James, Perry. The financial Services and Markets Act: A practical Legal Guide. Sweet and Maxwell: London, 2001. 6

73

11.2. Regulace a dohled

osobami, kterým by v případě stanovených událostí mohly ručit za škody. Podmínka bezúhonnosti je poměřována přísněji než u nás. FSA zkoumá nejen to, zda osoba nebyla odsouzena nebo trestně stíhána, ale také, jestli jí někdy nebylo sděleno, že by mohla být v souvislosti nějakými skutečnosti vyšetřována, i když posléze k žádnému vyšetřování nedošlo. Stačí tedy podezření, že by mohly existovat důvody, na základě kterých by mohla být stíhána. FSA má také možnost zveřejnit jména vedoucích osob, které při výkonu své funkce nedostatečně chrání zájmy akcionářů banky. FSA má oprávnění určovat základní standardy pro organizaci a řízení bank, tedy otázky pravomoci a odpovědnosti statutárních orgánů nebo třeba systém vnitřní kontroly. Stejně jako Česká národní banka, FSA určuje postup bank při pravidelném povinném zveřejňování informací. Do pravomocí FSA patří i stanovení závazných pravidel obezřetného podnikání. Tato pravidla jsou ve Velké Británii postavena na dvou základních pilířích. Jednak na stanovení kapitálové přiměřenosti a jednak na stanovení velmi podrobné úpravy směrnic týkajících se systému vnitřní kontroly a řízení rizik v bankách. Tento druhý pilíř je známý pod názvem risk based regulatory approach 8 . I když Velká Británie patří do anglosaského systému, pro který je typická nepsaná forma práva, můžeme i v oblasti bankovní regulace pozorovat tendence ke sbližování s kontinentálním právem. FSA vydává regulační opatření ve formě tzv. general rules, které odpovídají našim obecně závazným předpisům, dále general guidance, tedy směrnice a statement neboli vyhlášky. V některých těchto opatřeních můžeme najít výslovný odkaz na směrnice Evropského společenství. FSA tedy tímto způsobem implementuje, v rámci harmonizačního procesu, do britského systému bankovní regulace a dohledu právo Evropské unie. Základní závazná pravidla, které FSA uplatňuje, bychom mohli zařadit do šesti skupin:9 1. pravidlo zásady čtyř očí; 2. pravidla pro likviditu; 3. pravidla pro úvěrovou angažovanost; 4. pravidla pro poskytování údajů FSA; 5. pravidla pro zveřejňování informací; 6. pravidla vnitřní kontroly a tvorby opravných položek. 8

Dostupné na www.fsa.gov.uk/pages/about/what/approach/index.shtml [citováno 26. května 2007]. 9 Macey, R., Miller, P., Carnell, S. Banking law and regulation. USA: Aspen Law & Business, 2001.

74

11.2. Regulace a dohled

Bankovní regulace ve Velké Británii je založena na zásadě, která říká, že „všechny banky musí postupovat podle stejných směrnic, aby se tak zabránilo nežádoucímu vlivu bankovní regulace na konkurenční prostředí bankovního systémuÿ10 . Nutno dodat, že FSA preferuje k plnění svých cílů zásadu prevence, nikoliv represe a navíc se snaží zasahovat jen v případě, že samoregulační funkce trhu si není schopna poradit sama. Jen v tomto případě se považují obrovské vynaložené náklady za ospravedlnitelné. To je podle mého názoru rozdíl od naší právní úpravy, kde centrální banka má více možností, jak zasáhnout.

11.2.3

Kritika bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii

Odpůrci tohoto systému bývají často z řad politiků Velké Británie.11 Důvod je logický. Vznik takovéto velké instituce s relativně rozsáhlými pravomocemi musí nutně znamenat, že určitá část rozhodování se děje zcela mimo ně. To znamená, že politici nemají možnost ovlivnit vývoj v této důležité části ekonomiky. FSA je samozřejmě velmi nákladnou institucí, neboť představuje obrovský byrokratický aparát. Navíc vydává velké množství vyhlášek v psané podobě, což se nelíbí konzervativním zastáncům anglosaského právního systému. Odborná kritika upozorňuje, že nastavení tohoto systému klade přílišný důraz na ochranu spotřebitele, což se projevuje ve vzrůstajících nákladech regulovaných institucí a poklesem jejich konkurenceschopnosti na evropských trzích, čímž může být narušena stabilita celého finančního systému. I přes výše uvedenou kritiku můžeme říci, že obecně převažují pozitivní ohlasy. FSA jako univerzální regulátor má možnost kontrolovat velká finanční seskupení, které poskytují široké spektrum finančních produktů a které by jinak musely být kontrolovány několika institucemi, čímž by nikdy nevznikl celistvý obraz o všech aktivitách konglomerátu. Pozitivy a negativy britského systému bankovní regulace a dohledu se zabývala skupina odborníků vedená A. Lamfalussym, který dříve působil v čele Evropského Měnového Institutu.11 Závěrem jejího zkoumání bylo, že pozitiva systému jediného regulátora aplikovaného ve Velké Británii převažují nad nedostatky. Tito odbor10

James, Perry. The financial Services and Markets Act: A practical Legal Guide. Sweet and Maxwell: London, 2001. 11 Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8.

75

11.2. Regulace a dohled

níci doporučili univerzální systém zemím Evropské unie jako z dlouhodobého hlediska nejlepší řešení systému bankovní regulace a dohledu. Na rozdíl od právní úpravy v České republice je bankovní dohled ve Velké Británii vykonáván institucí rozdílnou od centrální banky země. Centrální bance zůstal pouze dohled nad bankovním systémem jako celkem12 , ale jednotlivá opatření a politiky jsou prováděny prostřednictvím FSA. Jak je uvedeno výše, v části týkající se subjektů systému bankovní regulace a dohledu má i tento systém, kdy je orgán dohledu oddělen od ústřední banky, své klady. Za největší výhodu považuji skutečnost, že centrální banka, vedle zabezpečení bankovního dohledu, plní další významné úlohy. V praxi může snadno dojít k vzájemnému rozporu mezi jejími cíli. Centrální banka se dostane do situace, kdy musí řešit dilema, který cíl upřednostnit. V systému odděleného výkonu bankovní regulace a dohledu se tomuto problému vyhneme. Nicméně se podle mého názoru mohou vyskytnout problémy jiné, jako je například nedostatečná informovanost regulujícího orgánu.

12

Bank of England Act, 1998.

76

Kapitola 12 Alternativy a tendence vývoje systému bankovní regulace a dohledu 12.1 Alternativní vývoj bankovní regulace a dohledu do budoucna Jak bylo uvedeno výše, systém bankovní regulace a dohledu v dnešní podobě nemá jen své zastánce. Často můžeme slyšet o jeho odpůrcích, volajících po odlišné úpravě. Jednu z možných alternativ představuje free banking and private money, tedy tzv. teorie svobodného bankovnictví a soukromých peněz 1 . Její zastánci poukazují na skutečnost, že díky globalizaci světové ekonomiky, finančním inovacím, deregulačním tendencím a řadě bankovních krizí, je třeba bankovní systémy zdokonalovat. Soukromé peníze znamenají, že jejich emitování nemá na starosti nějaká stanovená instituce, ale hotovostní i bezhotovostní peníze jsou emitovány soukromými bankami. Stabilita bankovního sektoru je zajišťována dokonalou konkurencí mezi bankovními subjekty a vázaností peněz na zlato nebo jiná vhodné aktiva. Tato teorie vychází z předpokladu, že banky by emitovaly jen takové množství peněz, které by zabezpečilo provádění činností a neohrozilo jejich stabilitu. Nutno podotknout, že v tomto systému by každý subjekt musel znát veškeré platné bankovky, které se na trhu vyskytují, a padělání peněz by se stalo mnohem snadnějším, než je tomu dnes. Svobodné bankovnictví je charakteristické tím, že je založeno na jednostupňovém bankovním systému. Tato teorie nepřipouští existenci centrální banky jako druhého stupně, a tím pádem ani existenci bankovního systému regulace a dohledu, na kterém by se jakýmkoliv způsobem podílel stát. Svobodné bankovnictví neznamená, že by se 1

Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1.

77

12.2. Tendence vývoje bankovní regulace a dohledu v České republice

bankovní subjekty mohly chovat libovolně. Jejich činnosti by byly ovlivňovány především tržními mechanismy, které by se v prostředí bez státních intervencí mohly plně prosazovat. Bankovní subjekty by byly tlačeny k určitým krokům zejména neomezovaným konkurenčním bojem. Tato teorie také připouští, aby rámcová pravidla byla stanovena soukromou institucí, která by na bankovní sektor dohlížela. Podle jejich zastánců by byla založena samotnými bankami, čímž by se zamezilo tomu, aby sledovala vedle stability bankovního sektoru i jiné cíle tak, jak tomu může být u centrálních bank nebo jiných institucí dohledu založených státem. Na druhou stranu si lze těžko představit rozhodovací procesy takové instituce. Vzhledem k tomu, že mezi subjekty bankovního sektoru mohou být velké rozdíly, ať už do velikosti nebo rozsahu činnosti, jednomyslný souhlas k určitému opatření by byl spíše teoretickou možností. Rozhodování by nutně muselo být postaveno na základě výsledku hlasování bankovních subjektů. Zajímavou otázkou by bylo, zda by přehlasované banky dodržovaly takováto rozhodnutí. Podle mého názoru současný vývoj nenaznačuje, že by se měly změny v systému bankovní regulace a dohledu ubírat tímto směrem. Spíše naopak. Dochází ke koncentraci oprávnění institucí bankovního dohledu, a to dvěma způsoby. Jednak na mezinárodní úrovni, přenášením určitých pravomocí na nadnárodní subjekt, a jednak v rámci finančního trhu jedné země, sjednocováním systému regulace a dohledu nad celým finančním systémem do jedné instituce. Jsem přesvědčena, že velkým přínosem tohoto alternativního proudu bylo vyvolání diskuse týkající se nejzávažnějších nedostatků v bankovním sektoru. Příznivci teorie svobodného bankovnictví poukázaly na hlavní problém, kterým jsou „ne ekonomicky, ale politicky motivovaná rozhodnutí v oblasti bankovnictvíÿ.2

12.2 Tendence vývoje bankovní regulace a dohledu v České republice Domnívám se, že do budoucna budou pokračovat procesy, které jsem popsala již výše v kapitole nazvané vývoj bankovní regulace a dohledu. Jedná se deregulaci určitých bankovních oblastí, harmonizaci právních úprav jednotlivých zemí a koordinaci vzájemné spolupráce mezi orgány dohledu. 2

Friedrich A. Hayek. Denationalisation of Money.

78

12.2. Tendence vývoje bankovní regulace a dohledu v České republice

Na tomto místě bych se ráda zabývala spíše vývojem bankovní regulace a dohledu na našem území z pohledu několika příštích let. Úlohy České národní banky jsou stanoveny prostřednictvím střednědobé koncepce bankovní regulace a dohledu.3 V současnosti je tato koncepce stanovena do roku 2010. Navazuje mimo jiné na změny právní úpravy týkající se institucionálního uspořádání dohledu nad finančním trhem. Česká národní banka se bude snažit o zlepšení bankovního dohledu i dohledu nad ostatními účastníky finančního trhu, kteří spadají do její kompetence, na základě zkušeností z výkonu dohledu nad bankami v minulých letech. Díky změně ze sektorového na univerzální systém bankovního dohledu by mělo dojít k úsporám nákladů. Vzhledem ke skutečnosti, že Česká národní banka bude mít komplexnější informace o dějích na finančním trhu, bude moci prostřednictvím jednotlivých sekcí v rámci její organizace vykonávat dohled efektivněji. Do budoucna by mělo dojít k další harmonizaci standardů a postupů mezi zahraničními regulátory. Základem budou společné závazné směrnice vydávané orgány Evropského společenství i širší závazné dohody a zvyklosti mezi zeměmi s rozvinutým bankovním systémem. Výkon bankovního dohledu na konsolidovaném základě bude vyžadovat prohlubování principů vzájemné spolupráce mezi orgány dohledu v domovském a v hostitelském státě. Česká národní banka se bude dále snažit zejména o to, aby regulatorní pravidla byla jednoznačná a srozumitelná a aby se na nich podílela i Česká bankovní asociace a Komora auditorů. Mělo by dojít k postupnému posílení informovanosti veřejnosti o výkonu bankovního dohledu i o situaci celého bankovnictví. Co se týče samotného výkonu dohledu, Česká národní banka hodlá dále pokračovat v kombinaci dohledu na dálku a na místě i s využíváním výsledků činnosti auditorů při ověřování průběhu řízení určité banky. Od stupně rizikovosti a významu příslušné banky pro stabilitu sektoru bude odvíjena intenzita dohledu, zejména hloubka a četnost kontrol na místě, které budou primárně zaměřeny na vnitřní řídicí a kontrolní systém bank. Během příštích několika let by se měla zlepšit transparentnost dohledu a přijímaných opatřeních, pomocí publikování postupů a principů používaných při výkonu dohledu. Současně by podle mého názoru mělo dojít k vytvoření systému hodnocení kvality a efektivnosti bankovního dohledu. Mezi významné oblasti patří odhalování ne3

Viz Česká národní banka. Bankovní dohled 2005. Praha 2005.

79

12.2. Tendence vývoje bankovní regulace a dohledu v České republice

legálních praktik v bankovním sektoru, které narušují stabilitu celého systému. Česká národní banka se bude i nadále snažit o zamezení rizik vyplývajících z praní špinavých peněz, což je problém, o kterém se domnívám, že je pro Českou republiku obzvláště významný.

80

Kapitola 13 Závěr V této práci jsem se pokusila popsat různé koncepce systému bankovní regulace a dohledu, a to zejména situaci, kdy se centrální banka účastní dohledu jako jediná instituce a situaci, kdy se na výkonu dohledu pouze podílí. Samostatná část je také věnována České národní bance, její organizační struktuře, pravomocem a nezávislosti. Základem bylo její vymezení jako ústředního orgánu vykonávajícího dohled nad bankovním sektorem a srovnání s ostatními orgány dohledu. Cílem bylo popsat jednotlivé součásti bankovního dohledu a nové právní instituty, které s sebou vývoj přinesl, jako například dohled na konsolidovaném základě nebo princip jednotné licence. Nelze popřít, že v dnešní době je bankovní sektor velmi důležitou součástí celého hospodářského systému. Uskutečňuje se zde velké množství operací, které dnes považujeme za samozřejmé. Systém bankovní regulace a dohledu představuje jednu z nejvýznamnějších součástí bankovního systému, zejména díky tomu, že bankovní systém patří mezi nejvíce regulované oblasti. Cíle, priority i systémy bankovní regulace a dohledu se mohou v jednotlivých zemích lišit. Přesto však existuje jistá všeobecná shoda v otázkách naplňování základních principů a úkolů dohledu, jako je například udržení stability a rentability bankovního sektoru, dále pak udržení důvěry veřejnosti v bankovnictví, eliminace systematických rizik a tržních nerovnováh, ochrany vkladatelů i investorů a jiné. Hlavním cílem bankovní regulace a dohledu je tedy udržet stabilitu a důvěryhodnost bankovnictví. Systém bankovní regulace a dohledu je dnes ve vyspělých zemích natolik důležitým předpokladem fungování bankovního sektoru, že si lze jen stěží představit jeho absenci. Na druhou stranu se můžeme také setkat s kritickými pohledy na systém bankovní regulace. Jeho odpůrci upozorňují zejména na narušení přirozeného tržního prostředí a na nákladnost celého tohoto systému. 81

Podle mého názoru, vzhledem k závažnosti negativních důsledků při úpadku banky, plní orgán regulace a dohledu nezastupitelnou úlohu a je nezbytným pro fungování bankovního systému. Zároveň se však domnívám, že je třeba najít správnou míru bankovní regulace. Přílišná regulace by totiž mohla vést ke ztrátě konkurenceschopnosti a omezování počtu bankovních institucí. Nedostatečná míra regulace by naopak vytvořila absolutní volnost bank, což by mohlo mimo jiné zapříčinit právní nejistotu subjektů působících na bankovním trhu. Za základní argumenty opodstatňující právní úpravu regulující činnost bankovních institucí považuji skutečnost, že banky mají k dispozici velké množství cizích finančních zdrojů. Nevhodným podnikáním banky, spočívajícím v podstupování nepřiměřených rizik, není tedy ohrožena pouze tato banka, ale hospodářský systém jako celek. Dalším argumentem podporujícím bankovní regulaci je, dle mého názoru, problém nedostatku informací. Běžní klienti bankovních institucí mnohdy nemají možnost získat dostatek informací o situaci banky, popřípadě nemají dostačující znalosti, aby se v tomto složitém systému vyznali. Přičemž rozhodnutí, do které instituce uloží své finanční prostředky, může být pro ně posléze existenčně důležité. Proto se domnívám, že by stát měl poskytnout těmto slabším subjektům určitou míru ochrany. V minulých letech, zejména v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie, došlo v české právní úpravě k celé řadě významných změn v oblasti bankovní regulace V první řadě muselo dojít k úpravě postavení a pravomocí České národní banky. Právní úprava zakotvila obdobné principy a cíle, které jsou uplatňovány v jiných vyspělých zemích. Myslím si, že důležitým okamžikem bylo, že se Česká národní banka stala zcela nezávislou institucí, což považuji za základní předpoklad toho, aby tyto principy byly naplněny nejen legislativně, ale také fakticky. Vzhledem ke členství České republiky v Evropské unii, musela proběhnout harmonizace právních předpisů souvisejících s bankovní regulací. V rámci těchto procesů si Česká národní banka stanovila za hlavní strategický cíl vybudování silného, stabilního, efektivního a konkurenceschopného bankovního sektoru. Tohoto cíle se snaží dosáhnout především zavedením konsolidačního dohledu nebo uplatňováním principu jednotné licence. V minulém roce došlo k výraznému posunu, neboť vstoupila v platnost dlouho připravovaná právní úprava integrující orgány dohledu nad finančním trhem a Česká národní banka se stala ústředním orgánem tohoto dohledu. Samozřejmě i tento sys82

tém má své nedostatky. Osobně se však domnívám, že převažují výhody tohoto nového uspořádání. Velký počet regulujících a dohlížejících orgánů může vést k nepřehlednosti a nejednotnosti, proto se domnívám, že dohled soustředěný v rukou jediné instituce může být mnohem účinnější, a to díky snadnější komunikaci, lepšímu přehledu o celkové situaci a efektivnějšímu ukládání nápravných opatření. Vše nasvědčuje tomu, že Česká národní banka již výše uvedeného cíle dosáhla. Zastávám názor, že v současné době je český bankovní sektor, co se týče bezpečnosti, efektivnosti a dalších faktorů srovnatelný s úrovní bankovnictví v západních státech. Česká národní banka plní všechny povinnosti a funkce, které jsou jí jako ústřednímu orgánu dohledu uloženy. Splňuje tedy veškeré požadavky pro to, aby mohla být plnohodnotným orgánem dohledu. Dále jsem se v rámci této práce věnovala popisu bankovního systému a především systému bankovní regulace a dohledu ve Velké Británii. Tuto zemi jsem si zvolila záměrně pro částečné srovnání se systémem dohledu, který je uplatňován na našem území. Z příslušné kapitoly je zřejmé, že oba systémy mají společné i rozdílné prvky. Bankovní regulace a dohled ve Velké Británii je založena na stejných principech a cílech jako dohled v České republice. Myslím si, že se není čemu divit, neboť tyto základní zásady a cíle jsou dnes společné všem vyspělým zemím, tím spíše, jsou-li oba státy členy Evropské unie. Systém bankovní regulace a dohledu je v obou státech založen na univerzálním a integrujícím principu, což znamená, že jej v podstatě nad celým trhem vykonává jediná instituce. Řekla bych, že zásadní rozdíl však spočívá právě v tomto orgánu. Zatímco v České republice je dohled prováděn centrální bankou, ve Velké Británii se uplatňuje model odděleného výkonu dohledu od ústřední banky. Centrální banka má oprávnění vykonávat pouze dohled nad bankovním systémem jako celkem, ale jednotlivá opatření a politiky jsou prováděny institucí od ní oddělenou a zcela samostatnou. Česká a britská instituce dohledu představují dva základní možné přístupy k institucionálnímu uspořádání. První z nich reprezentuje názor, že centrální banka by jako věřitel poslední instance neměla vykonávat současně pravomoci bankovního dohledu, aby nedošlo ke konfliktu zájmů. Druhý přístup naopak říká, že by tyto pravomoci, vzhledem například k výhodě přesné informovanosti, centrální banka vykonávat měla. V závěrečné části této práce jsem se věnovala vymezení tendencí dalšího vývoje bankovní regulace a dohledu i jeho možným alternativám. Podle mého názoru by se Česká národní banka měla zaměřit na další zkvalitňování výkonu dohledu, zejména na 83

vytvoření vhodného systému, který by napomáhal včasnému odhalování rizika úpadku banky. Může ji v tom pomoci pokračující proces harmonizace i přijímání doporučení vydaných Výborem pro bankovní dohled v Basileji. Domnívám se, že velmi významnou součástí bankovní regulace a dohledu je boj proti nelegálním praktikám. Vzhledem k neustálému trendu globalizace, který se projevuje ve všech odvětvích, přesahuje tento problém hranice jednoho státu. Efektivní dohled zabraňující nezneužívání pravomocí by proto měl být postaven především na vzájemné koordinaci orgánů dohledu a na jejich vzájemné spolupráci při poskytování informací. Jsem toho názoru, že pro bankovní sektor je důvěryhodnost obzvláště důležitým faktorem. Bez ní by lidé nesvěřovaly své finanční prostředky bankovním institucím a existence finančního trhu by ztratila na významu. Vhodně nastavená právní úprava se snaží vytvořit především silný, efektivní a důvěryhodný bankovní systém. Česká národní banka i vláda České republiky vydaly v rámci bankovní regulace a dohledu mnoho opatření a vyhlášek, které pomáhají posilovat stabilitu bankovního sektoru, spolupráci a komunikaci mezi regulujícími subjekty. Vzhledem k této skutečnosti je dle mého názoru zřejmé, že současný právní stav vytváří stabilní prostředí a dostatečnou ochranu před možnými výkyvy v hospodářských cyklech. Otevřenou otázkou však, podle mého názoru, zůstává právní úprava sjednocující orgány vykonávající dohled. Až čas nám ukáže její případné nedostatky, které budou muset být napraveny. I když se v dnešní době v některých oblastech bankovního systému projevují deregulující tendence, troufám si tvrdit, že systém bankovní regulace a dohledu bude hrát i do budoucna velmi významnou roli.

84

Kapitola 14 Resumé This thesis is devoted to the issue of bank regulation and supervision. Its aim is to describe and explain the individual parts of bank regulation and supervision system as it is set in the Czech Republic. Bank regulation and supervision are an important part of the banking system. There are some opponents of regulation measures but, in my opinion, the bank system without regulations would not be effective, reliable and safe. The aim of this thesis is to describe the role and importance of the Czech National Bank in the banking system as a whole from the point of execution of regulation and supervision. From my point of view, the Czech National Bank at present represents a self-dependent and independent institution execution all tasks which are common and necessary in the banking sector of an advanced state. Since last year the execution of supervision of the financial market in our country has been unified and the Czech National Bank plays the role of central supervising institution. It has the power over the execution of remote or on-site supervision as well as over issuing measures specifying legal rules. A special attention is paid to the explanation of four prime parts of the bank regulation and supervision system. These are as follows: conditions for entering banking, basic duties of banks, obligatory insurance of deposits and the institution of the creditor of the last instance. The thesis also mentions the protection of the bank system against illegal activities, mainly against the misuse of managers’ powers. Attention is also paid to some new features of bank regulation and supervision enactments adopted in connection with entering the EU. Such feature is, for example the principle of unitary licence which has been in effect in our country since May 1, 2005. The core of this principal is that a bank based an EU member state and having 85

the licence to execute banking activities does not have to go through the licence process again. Such banks can execute bank activities of the same extension as in the country of their residence. They only have to send an announcement to the Czech National Bank. The principal of unitary licence is based on the EU rule of freedom of service rendering. Another step in the process of harmonisation was the introduction of bank supervision on the consolidated base. With the spreading of globalisation in many sectors, banks are often not independent institutions but a part of complicated economically connected international units. This was the reason to introduce consolidated supervision in which case an institution of the home state executes the supervision of the whole financial unit, including banks being a part of the unit but operating in another state. This thesis also includes a chapter describing the banking system and the issue of bank regulation in Great Britain. It points out similarities as well as differences in the legal standards concerning this issue. The most important fact and difference is that the bank regulation and supervision is in Great Britain executed by an institution separated from the Central Bank. The end of the thesis is devoted to the tendencies of the development of bank regulation and supervision in the Czech Republic in the future. We can say that the processes of harmonization, globalization and coordination will continue.

86

Literatura [1] Babouček, Ivan, a kol. Regulace činnosti bank. 2. vyd. Bankovní institut vysoká škola, a. s. : Praha, 2005. 318 s. ISBN: 80-7265-071-8. [2] Bakeš, Milan, a kol. Finanční právo. 3. vyd. C. H. Beck : Praha, 2003. 721 s. ISBN: 80-7179-667-0. [3] Barák, Josef, a kol. Zákon o bankách, komentář a předpisy související. Linde : Praha, 2003. 482 s. ISBN: 80-7201-418-8. [4] Dvořák, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Linde : Praha, 2005. 681 s. ISBN: 80-7201-515. [5] Kvizda, Martin. Centrální banka a národní hospodářství. MU : Brno, 1998. 217 s. ISBN: 80-210-1942-5. [6] Lér, Leopold. Regulace činnosti bank. Bankovní institut a. s. : Praha, 1997. 157 s. [7] Mrkývka, Petr, a kol. Finanční právo a finanční správa. 1. díl. 1. vyd. MU : Brno, 2005. 404 s. ISBN: 80-210-3578-1. [8] Mrkývka, Petr, a kol. Finanční právo a finanční správa. 2. díl. 1. vyd. MU : Brno, 2005. 381 s. ISBN: 80-210-3579-X. [9] Nehybová, Marta. Regulace a dohled nad bankami. Nakladatelství a vydavatelství Miroslav Nehyba : Brno, 1999. 110 s. ISBN: 80-902645-6-7. [10] Palouček, Stanislav, a kol. Bankovnictví. 1. vyd. C. H. Beck : Praha, 2006. 716 s. ISBN: 80-717-9462-7. [11] Palouček, Stanislav. Peníze, banky a finanční trhy. Slezská univerzita v Opavě : Karviná, 2000. 244 s. ISBN: 80-7248-074-X. [12] Pánek, Dalibor. Bankovní regulace a dohled. MU : Brno, 2005. 58 s. ISBN: 80-210-3660-5. [13] Petrjánošová, Božena. Bankovnictví 2. MU : Brno, 2005. 94 s. ISBN: 80-210-3523-4. [14] Revenda, Zbyněk, a kol. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 2. vyd. Management Press : Praha, 2005. 627 s. ISBN: 80-7261-132-1.

87

LITERATURA

[15] Revenda, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Management Press : Praha, 1999. 743 s. ISBN: 80-85943-89-1. [16] Salin, Pascal. Ekonomická harmonizace. Liberální institut : Praha, 2003. 214 s. ISBN: 80-863-8926-X. [17] Ševčík, Aleš. Bankovnictví 1. 1 vyd. MU : Brno, 2005. 128 s. ISBN: 80-210-3649-4. [18] Velek, Jan. Základní informace o českém bankovnictví. Bankovní institut – vysoká škola : Praha, 2000. 63 s. ISBN: 80-7265-034-3. [19] Česká národní banka 1993–2003. Praha, 2003. [20] Česká národní banka. Bankovní dohled 2005. Praha 2005. [21] Howard, Davies. Financial Services Authority. An outline, Thomson company: London, 1997. [22] James, Perry. The financial Services and Markets Act: A practical Legal Guide. Sweet and Maxwell : London, 2001. [23] Carmichael, J., Fleming, A., Llevelyn, D. Aligning Financial Supervisory Structures with Country needs, World Bank Institute 2004. [24] Clarke, B. W. Handbook of International Credit Management. 2. vyd. Gower Publishing Ltd., Hampshire, 1995. [25] Goodhard, CH. A. The Organisational Structure of Banking Supervision. Financial Stability Institute: Basel, 2000. [26] Macey, R., Miller, P., Carnell, S. Banking law and regulation. USA: Aspen Law & Business, 2001. [27] Bortin, J. Bank Regulation and Supervision in the 1990’s. London: LLP Professional Publishing, 1991. [28] Jaroš, Petr. Obecná prevenční povinnost v bankovní praxi. Právní rozhledy, 2003, č. 11, s. 577–579. [29] Čech, Petr. Sjednocen dohled nad finančním trhem. Právní zpravodaj, 2006, č. 4, s. 6–9. [30] Barák, Josef. Česká národní banka jako orgán dohledu nad finančním trhem. Právní rozhledy, 2006, č. 7. [31] Stuna, Stanislav. Několik úvah nad státem jako právnickou osobou, zejména právní subjektivitou státních orgánů. Právní rozhledy, 1999, č. 6, s. 289–295. [32] Kopáč, Ludvík. Nucená správa v bance. Právní rozhledy, 1994, č. 11, s. 390–394. [33] Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů.

88

LITERATURA

[34] Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. [35] Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů. [36] Zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, ve znění pozdějších předpisů. [37] Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů. [38] Zákon č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), ve znění pozdějších předpisů. [39] Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů. [40] Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů. [41] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [42] Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. [43] Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. [44] Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. [45] Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), ve znění pozdějších předpisů. [46] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. [47] Zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech. [48] Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů. [49] Vyhláška ČNB č. 90/2006 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádostí, oznámení a minimální výše finančních zdrojů poskytnutých pobočce zahraniční bankou. [50] Vyhláška ČNB č. 333/2002 Sb., kterou se stanoví pravidla obezřetného podnikání ovládajících osob na konsolidovaném základě. [51] Vyhláška ČNB č. 166/2002 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o bankovní licenci, náležitosti žádosti o souhlas České národní banky s nabytím nebo zvýšením kvalifikované účasti na bance, s osobou uzavírající ovládací smlouvu s bankou nebo s osobou provádějící právní úkon směřující k ovládnutí banky a náležitosti oznámení o snížení kvalifikované účasti na bance nebo o pozbytí postavení ovládající osoby vůči bance.

89

LITERATURA

[52] Vyhláška ČNB č. 307/2004 Sb., o předkládání informací a podkladů České národní bance osobami, které náleží do sektoru finančních institucí. [53] Opatření České národní banky č. 3 ze dne 5. října 1995 o kapitálové přiměřenosti bank. [54] Opatření České národní banky č. 1 ze dne 30. prosince 2003, kterým se stanoví minimální požadavky na uveřejňování informací bankami. [55] Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. února 2004 k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky. [56] Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálním základě. [57] Opatření České národní banky č. 1 ze dne 8. září 2003, k vnitřnímu řídícímu a kontrolnímu systému banky pro oblast předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti. [58] Opatření České národní banky č. 11 ze dne 10. prosince 2002, kterým se stanoví požadavky na ověření řídicího a kontrolního systému banky včetně systému řízení rizik. [59] Direktiva č. 93/6/ECC o kapitálové přiměřenosti investičním podniků a bank. [60] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, ve znění směrnice 2002/87/ES. [61] Směrnice Rady ES č. 89/592/EHS ze 13. listopadu 1989, kterou se koordinují předpisy o obchodování osob s privilegovaným přístupem k interním informacím. [62] Směrnice Rady ES č. 73/183/EHS ze dne 28. června 1973 o odstranění omezení svobody usazování a volného pohybu služeb pro samostatnou činnost bank a jiných finančních institucí. [63] Směrnice Rady ES č. 92/30/EHS ze dne 6. dubna o dohledu nad úvěrovými institucemi na konsolidovaném základě.

90