Bakalářská práce. Vliv rodiny na trávení volného času dětí

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií

Bakalářská práce Iva Horychová

Vliv rodiny na trávení volného času dětí

Olomouc 2013

Vedoucí práce: Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a že jsem použila jen uvedenou literaturu a prameny.

V Olomouci dne 15. dubna 2013 .....................................

Děkuji Mgr. Pavle Vyhnálkové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné vedení mé bakalářské práce. Velké poděkování patří i mé rodině za podporu při studiu.

OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................... 6 1 VOLNÝ ČAS .......................................................................................................................... 8 1.1 Pojem volný čas ................................................................................................................ 8 1.2 Funkce volného času ....................................................................................................... 10 1.3 Pohledy na volný čas ...................................................................................................... 11 2 VÝCHOVA MIMO VYUČOVÁNÍ ................................................................................... 13 2.1 Vymezení pojmu výchova mimo vyučování .................................................................. 13 2.2 Požadavky na výchovu mimo vyučování ....................................................................... 14 2.3 Pedagogika volného času a její přístupy ......................................................................... 15 2.4 Instituce pro výchovu a vzdělávání mimo vyučování..................................................... 17 2.4.1 Školní družiny .......................................................................................................... 17 2.4.2 Školní kluby ............................................................................................................. 17 2.4.3 Střediska pro volný čas dětí a mládeže .................................................................... 18 2.4.4 Domovy mládeže ..................................................................................................... 18 2.4.5 Sdružení dětí a mládeže ........................................................................................... 18 3 RODINA ............................................................................................................................... 19 3.1 Definice rodiny ............................................................................................................... 19 3.2 Funkce rodiny a jejich poruchy....................................................................................... 21 3.3 Rodina a socializace ........................................................................................................ 23 3.4 Výchovné styly v rodině ................................................................................................. 24 3.5 Vliv rodiny na volný čas dětí .......................................................................................... 26 4 VLIV RODINY NA TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ – VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠEŘENÍ ................................................................................................. 29 4.1 Cíle výzkumu .................................................................................................................. 29 4.2 Výzkumné otázky a stanovené hypotézy ........................................................................ 29 4.3 Metoda sběru a zpracování dat ....................................................................................... 30 4.4 Popis výzkumného vzorku .............................................................................................. 31 4.5 Analýza dat ..................................................................................................................... 32 4.6 Vyhodnocení hypotéz ..................................................................................................... 43 4.7 Závěrečné shrnutí výsledků ............................................................................................ 47 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 49

SEZNAM LITERATURY ..................................................................................................... 51 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................ 54

ÚVOD Ve svém profesním životě bych jednou ráda přispěla k tomu, aby ani dnešní děti nepřišly o kvalitní trávení volného času v průběhu dětství a dospívání. I to byl jeden z důvodů,

proč

jsem

si jako ústřední

téma mé

bakalářské

práce

zvolila trávení

volného času dětí, přičemž konkrétně se chci zaměřit na to, jak (a zda vůbec) je volný čas ovlivňován jejich rodinou. Neuplynulo tolik času od dob, kdy jsem jako menší trávila svůj volný čas s vrstevníky na čerstvém vzduchu. A přesto se toho tolik změnilo. Hřiště, parky a ostatní veřejná prostranství zejí i po skončení vyučování prázdnotou, stejně tak o prázdninách. Potkat skupinky dětí, které se rozhodly vyplnit svůj volný čas s kamarády hrou venku, to se dnes rovná téměř zázraku. Pocházím z menší vesničky a ráda bych řekla, že alespoň zde je stále vše při starém. Bohužel, i sem již dorazil onen trend volného času, stráveného mezi čtyřmi stěnami. V dnešní době už není příliš časté sednout si večer s dětmi ke stolu a zhodnotit uplynulý den. Přitom přicházíme o příležitost dozvědět se o vlastních dětech spoustu informací. Společné trávení času dětí s rodiči je příležitostí k prohloubení citového vztahu mezi nimi, k vzájemnému pochopení, ale v neposlední řadě také pomáhá získat rodičům přehled o tom, kde a jak jejich dítě tráví volný čas. V okamžiku, kdy se do rodiny narodí dítě, by se celý jeho budoucí život měl stát součástí života rodičů. Čím dál častěji však pozoruji jen jakési soužití dětí a rodičů vedle sebe, bez jakýchkoliv společných aktivit. Cílem bakalářské práce je popsat vliv rodičů na to, jak jejich děti tráví volný čas. Bakalářská práce bude rozdělena na teoretickou a praktickou část. Cílem teoretické části je charakterizovat stěžejní pojmy, které souvisí se zkoumaným tématem, jako je například volný čas, rodina, výchova mimo vyučování a stručně si představíme i některé z institucí pro volnočasové aktivity. V praktické části se seznámíme s výzkumným šetřením, jehož cílem bude zjistit vliv rodičů na trávení volného času dětí. Výzkum bude realizován prostřednictvím dotazníků, určených jak dětem, tak jejich rodičům. 6

Pokusíme se mimo jiné zjistit, zda mají děti možnost vybrat si zájmové kroužky podle vlastních přání, jakými kritérii se rodiče a děti řídí při výběru zájmových kroužků a zda má aktivita samotných rodičů vliv na počet zájmových kroužků jejich dětí.

7

1 VOLNÝ ČAS Co přesně si máme představit pod pojmem volný čas, jaké funkce plní a různé pohledy na něj si uvedeme v 1. kapitole.

1.1 Pojem volný čas Co je to vlastně volný čas? Na tuto otázku by nejspíš většina z nás odpověděla dost podobně, ne-li stejně. Je to čas, kdy nemusíme nic dělat, nečekají nás žádné povinnosti, naopak si můžeme užít volna a klidu. Uveďme si ale přesnější definici tohoto stěžejního pojmu bakalářské práce. „Volný čas je čas, kdy člověk nevykonává činnosti pod tlakem závazků, jež vyplývají z jeho sociálních rolí, zvláště z dělby práce a nutnosti zachovat a rozvíjet svůj život. (...) Přesnější

a úplnější

je

však jeho charakteristika jako činnosti,

do níž

člověk vstupuje

s očekáváními, účastní se jí na základě svého svobodného rozhodnutí a která mu přináší příjemné zážitky a uspokojení.“ (Hofbauer, 2004, s. 13) Volný čas lze vymezit také rozdělením dne na několik úseků, jak to můžeme vidět u Hájka a kolektivu (2008, s. 10). U nich najdeme dělení na:  čas pracovní – tzn. čas strávený v práci, příp. ve škole, přičemž sem řadíme i čas strávený přípravou na vyučování,  čas vázaný – ten zahrnuje dobu, která je určena např. k uspokojování základních potřeb (spánek, hygiena atd.) a péči o děti,  čas volný – je vymezen jako čas, který zbývá po splnění povinností a uspokojení potřeb. Jinak zní definice od Průchy, Walterové a Mareše, podle kterých je volný čas „čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba,

která

zůstane

z 24

hodin

běžného dne

po odečtení

času věnovaného práci,

péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku).“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 274)

8

Volný čas lze podle Vážanského (2001, s. 30) vymezit dvěma způsoby. V případě pozitivního vymezení můžeme říct, že jde o časový prostor, kdy volný čas znamená pro jedince svobodu. Je to doba, v níž se může jedinec seberealizovat, věnovat se činnostem, které ho baví. Negativní vymezení naopak charakterizuje volný čas jako dobu, která zůstane po úkolech v domácnosti, splnění školních či pracovních povinností a po uspokojení základních biologických potřeb. Toto vymezení nám tedy říká, co volný čas není. Volný

čas v našich

životech

hraje

velice

významnou roli a neměli bychom

ho proto podceňovat. Zejména v dnešní, uspěchané době, kdy jsou lidé v práci přetěžováni, bychom problémy z profesních a studijních životů měli občas nechat za dveřmi a užít si klidu, přítomnosti našich nejbližších a radostí, které nám život nabízí. Většinu volného času bychom se však měli snažit využít tak, aby nás nějakým způsobem obohatil. Specifikem volného času u dětí a mládeže je, že z hlediska výchovy je důležité a žádoucí to, aby byl pedagogicky ovlivňován. Podle Úmluvy o právech dítěte rozumíme dítětem jedince, který má méně než 18 let a o mládeži hovoříme v případě věkové skupiny 18–26 let. Děti se jednoduše v tomto období života neorientují ve všech oblastech zájmového vzdělávání, a tak je potřeba jejich vedení. To však musí být citlivé a nenásilné. Děti si musí samy a dobrovolně vybrat z pestré škály nabízených aktivit. To, do jaké míry by se dítě mělo ovlivňovat, je samozřejmě závislé především na jeho věku a vyspělosti (mentální i sociální). V neposlední řadě je zde důležitý i charakter rodiny dítěte. (Pávková a kol., 2008, s. 13–14) Problém, se kterým se dnes setkáváme poměrně často, a který výrazně zasahuje do volného času dospělých

osob,

je

nezaměstnanost.

Chybí-li práce,

která

by

se

doplňovala s volným časem, stane se volný čas zátěží. Člověk si nemá od čeho odpočinout a nemá dostatek finančních prostředků, díky kterým by se mohl ve volném čase věnovat oblíbeným činnostem. (Vyhnálková in Kantorová a kol., 2010, s. 162) Ačkoliv si to mnozí z nás nejspíše ani neuvědomují, je absence volného času škodlivá. Příčin by se dalo najít mnoho, nejčastěji to však bývá neschopnost správně si zorganizovat denní režim. Situaci, kdy jedinec není schopen odpočívat, řadíme do patologie volného času. Do stejné kategorie lze zařadit například také známý psychický fenomén, zvaný nuda. (Řehulka in Spousta a kol., 1996a, s. 14)

9

Spolu s dospíváním a vyhraňováním našich zájmů nabývá volný čas na významu. Volný čas je aktuálním tématem i ve stáří a v průběhu posledních let dostávají prostor i programy, které pomáhají lidem v poproduktivním věku (a ve stáří) vhodně trávit volný čas. Aktivita člověka je z gerontologického hlediska důležitým faktorem, který pozitivně působí na zdravotní stav člověka. V současnosti společnost usiluje o začlenění nejstarší generace do společenského života například pomocí vzdělávacích aktivit (univerzity třetího věku atd.). (Řehořková in Spousta a kol., 1996b, s. 12, 14) Volný čas tedy významně přispívá ke kvalitě života a každý z nás na něj má právo – bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci, věk, rasu, náboženství, ekonomické postavení apod. (Kominarec, 2003, s. 28)

1.2 Funkce volného času Volný čas si samozřejmě nevyplňujeme bezúčelně, plní tedy tyto hlavní funkce:  „odpočinek (regenerace pracovní síly),  zábava (regenerace duševních sil),  rozvoj osobnosti (spoluúčast na vytváření kultury)“. (Hofbauer, 2004, s. 13)

Různí autoři však uvádí různé funkce volného času. Slovenská autorka Kratochvílová (2004, s. 87–88) je rozdělila následujícím způsobem:  zdravotně-hygienická funkce – jejím cílem je odpočinek, kompenzování zátěže,  seberealizační funkce – volný čas umožňuje uspokojovat naše specifické potřeby, rozvíjet zájmy apod.,  formativně-výchovná funkce – volnočasové aktivity poskytují prostor pro formování osobnosti jedince,  socializační funkce – tato funkce volného času napomáhá socializaci člověka, vytváří podmínky pro získávání nových zkušeností v oblasti sociálních kontaktů,  preventivní

funkce

–

efektivní

trávení

vzniku sociálně patologických jevů.

10

volného času je

dobrou prevencí

1.3 Pohledy na volný čas Na problematiku volného času lze podle Pávkové a kolektivu (2008, s. 15–17) pohlížet z několika různých hledisek. Z ekonomického hlediska je hlavní to, kolik prostředků je ochotna společnost investovat do volnočasových zařízení, ale i to, jakým způsobem (a zda vůbec) se alespoň část nákladů vrátí. Z volného času se stalo odvětví, které je kromě výchovy a vzdělávání využíváno také komerčně. V tržních ekonomikách je průmysl volného času samostatně stojícím

(a také

dobře

prosperujícím)

odvětvím.

Často se

však odchyluje

od

toho nejdůležitějšího, tzn. vzdělávacích cílů a kultivace osobnosti. Ze sociologického a sociálně-psychologického hlediska je důležité, jak volnočasové aktivity pomáhají utvářet mezilidské vztahy, zda přispívají ke kultivaci těchto vztahů. Způsob, jakým děti nakládají se svým volným časem je ovlivněn mj. i sociálním prostředím, přičemž velmi silný je vliv rodiny, která dětem slouží jako vzor (pozitivní či negativní). Případný nedostatek ve výchovné funkci rodiny může kompenzovat škola a další výchovná zařízení prostřednictvím kvalifikovaných pedagogických pracovníků, ovšem pouze do jisté míry. V případě

nezdaru je

zde

vysoké

riziko,

že

dítě

bude

ovlivněno nežádoucí

vrstevnickou skupinou, která ohrozí jeho vývoj. Situace se komplikuje další skutečností, že v období dospívání, kdy roste význam vrstevnických skupin pro jedince, není nabídka ze strany různých zařízení pro volný čas dostatečná i pro děti z méně podnětných (příp. sociálně slabších) rodin, ani pro děti s průměrnými, či dokonce podprůměrnými schopnostmi. U politického hlediska musíme uvážit, zda (a do jaké míry) bude stát pomocí svých orgánů

zasahovat

do volného času obyvatel,

jaká

bude

školská

politika a zda bude

v rámci školské soustavy věnována pozornost i zařízením pro volný čas. Zdravotně-hygienický pohled pozoruje především to, jak je možné ve volném čase podporovat tělesný i duševní vývoj. Zdravotníci se zajímají především o uspořádání režimu dne, hygienu prostředí a sociálních vztahů, respektování křivky výkonnosti a hygienu duševního života. Na našem zdravotním stavu se totiž může projevit to, jakým způsobem trávíme volný čas.

11

Věkové i individuální zvláštnosti berou v úvahu pedagogická a psychologická hlediska, která se snaží o jejich respektování ve volném čase. Zabývají se i tím, jakým způsobem a do jaké míry přispívají činnosti ve volném čase k uspokojení biologických i psychických potřeb člověka. Správné pedagogické ovlivňování ve volném čase by mělo podporovat

u dětí

a mládeže

aktivitu,

poskytovat

dostatek prostoru pro jejich

spontaneitu, uspokojit potřebu seberealizace, sociálních kontaktů, kladné citové odezvy a v neposlední řadě poskytovat pocit bezpečí a jistoty. Volnočasové aktivity, konané dobrovolně a vhodným

způsobem

motivované a usměrňované, poskytují

příležitost

k rozvoji všech stránek osobnosti, sociálních vztahů a tělesných i duševních vlastností. Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že volný čas je poměrně úzce svázán s mnoha dalšími vědními disciplínami. Jedině v případě souhry všech těchto hledisek je možno vytvořit ideální prostředí pro trávení našeho volného času.

12

2 VÝCHOVA MIMO VYUČOVÁNÍ Vymezení pojmu výchova mimo vyučování, její odlišení od výchovy ve volném čase, ale i požadavky, které jsou na ni kladeny, najdeme v kapitole č. 2. Zmíníme také některé instituce, které zajišťují výchovu mimo vyučování.

2.1 Vymezení pojmu výchova mimo vyučování Pojem výchova mimo vyučování bývá občas ztotožňována s výchovou ve volném čase. Tyto pojmy jsou si sice blízké, avšak neměli bychom je zaměňovat. Výchova ve volném čase je širším pojmem, než výchova mimo vyučování, co se věku týče. Kromě výchovy dětí a mládeže totiž zahrnuje i výchovu dospělých (včetně seniorů). Naopak výchova mimo vyučování je širším pojmem vzhledem k činnostem, které jsou v tuto dobu vykonávány. Zahrnuje jak odpočinek, zábavu a zájmové činnosti, tak i povinnosti dětí, jako je například příprava na další vyučování. (Hájek a kol., 2008, s. 67) Výchovu mimo vyučování lze vymezit v několika bodech:  „probíhá mimo povinné vyučování,  probíhá mimo bezprostřední vliv rodiny,  je institucionálně zajištěná,  uskutečňuje se převážně ve volném čase.“ (Pávková a kol., 2008, s. 37)

Pedagogické ovlivňování volného času je důležitou součástí výchovného působení na jedince. Dává nám možnost vést děti k racionálnímu trávení volného času, rozvíjet schopnosti, formovat zájmy, upevňovat morálku aj. Výchova mimo vyučování taktéž rozvíjí potřebu celoživotního vzdělávání. Rozlišujeme čtyři funkce, které tato oblast plní: výchovnou, vzdělávací, zdravotní a sociální. V době, kdy je problém narůstající kriminalita, je nutné zmínit, že přispívá k prevenci společensky nevhodného chování. (Pávková a kol., 2008, s. 37–38).

13

2.2 Požadavky na výchovu mimo vyučování Aby pedagogické působení mělo úspěch, je třeba dodržovat některé pedagogické zásady a požadavky:  Zásada soustavnosti, cílevědomosti – znamená několik dílčích kroků, které na sebe navazují a směřují k cíli, tzn. vytvoření dovedností, návyků atd. Realizaci této zásady může napomoci plán, který bude vytvořen na základě zkušeností a odborných poznatků.  Zásada posloupnosti – požaduje, aby pedagog postupoval od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitému apod.  Zásada aktivnosti – při výběru činností je žádoucí, aby bylo možné zapojit všechny přítomné, ať už v jakékoliv míře.  Zásada přiměřenosti – připomíná pedagogovi, že při výběru aktivit je nutné zohlednit věk a vyspělost dětí. Příliš vysoké nároky budou děti vyčerpávat, v opačném případě bude děti aktivita brzy nudit. Je nutné brát v úvahu také např. denní rytmus, rytmus dní v týdnu atd.  Zásada vyzdvihování kladných rysů osobnosti – zahrnuje nejrůznější pochvaly a ocenění, které děti motivují a zvyšují jejich sebevědomí.  Požadavek pedagogického ovlivňování

volného času –

jde

o jakousi nutnost

citlivého vedení dětí odborníkem k užitečnému trávení volného času.  Požadavek jednoty

a specifičnosti vyučování

a výchovy

mimo vyučování

–

tento požadavek můžeme chápat jako plnění výchovného cíle, mj. prostřednictvím spolupráce pedagogů.  Požadavek dobrovolnosti – znamená dobrovolnou účast dítěte na činnosti, mnohdy je to však dobrovolnost relativní, kdy pedagog dětem vytvoří takové podmínky a motivuje je tak, že jej přijmou dobrovolně.  Požadavek aktivity – požaduje aktivní zapojení dětí ve všech fázích, tedy při plánování, přípravě, realizaci a následném hodnocení činnosti. 14

 Požadavek seberealizace – činnost by měla být taková, aby každý jedinec mohl přispět svými specifickými dovednostmi, mohou se uplatnit tedy i děti, které nejsou tolik úspěšné ve škole.  Požadavek pestrosti a přitažlivosti – obsah, metody i formy práce je nutno střídat. Požaduje zařazování činností, které odstraňují únavu a regenerují organismus a kompenzují tak vyučování.  Požadavek zajímavosti a zájmovosti – zdůrazňuje zájmové činnosti jako nejdůležitější součást výchovy mimo vyučování. Jejich podstatou je podněcování, rozvíjení a prohlubování zájmů dítěte.  Požadavek citlivosti a citovosti – pedagog při vedení a motivování musí dbát zvýšené citlivosti, jelikož působí nejen na rozumovou, ale i na citovou stránku osobnosti. Lze sem zahrnout i požadavek, aby mělo dítě z činností pozitivní emocionální zážitek.  Požadavek orientace na sociální kontakt – důraz se klade na to, aby se volný čas trávil ve vzájemném působení s ostatními lidmi a člověk si našel v dané skupině své místo.  Požadavek efektivity – zde se jedná o to, aby bylo cílů dosaženo těmi správnými prostředky, racionálně a hospodárně.  Požadavek kvality a evaluace – každé zařízení pro volný čas by se mělo průběžně zamyslet, zda a do jaké míry plní své cíle – tzv. vnitřní evaluace, případně výsledky svého úsilí také veřejně prokázat (vnější evaluace). (Pávková a kol., 2008, s. 46–48)

2.3 Pedagogika volného času a její přístupy Výchovou i vzděláváním ve volném čase se zabývá pedagogika volného času, která je definována jako „disciplína pedagogiky, zaměřená na výchovné a vzdělávací prostředky, napomáhající

autonomnímu a smysluplnému využívání

volného času dětí,

dospívajících

i dospělých; v mnoha zemích zároveň studijní obor.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 161–162)

15

Dle Hájka a kol. (2008, s. 12) se pedagogika volného času zabývá pojetím, cíli, obsahem a způsoby, kterými se zhodnocuje volný čas, ale také organizacemi a institucemi, které takové aktivity uskutečňují (nebo pro ně alespoň uskutečňují podmínky). Níže představíme některé z metod, které se využívají v pedagogice volného času. Animací rozumíme výchovnou metodu, která je užívaná „zejm. při práci s dospívajícími a v pedagogice volného času. Je založena hlavně na nedirektivních metodách povzbuzování mladých lidí k hledání vlastní cesty životem a schopnosti realizovat svou svobodu a autonomii, přičemž se jim zároveň předkládá velké množství přiměřených, zajímavě strukturovaných pozitivních možností seberealizace (sport a akce s intenzivním rekreačním režimem, kultura, zejm. aktivně provozovaná, společensky prospěšná činnost aj.).“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 17) Je tedy možné říct, že pod slovem animace se ukrývá vytváření tak zajímavých aktivit pro mladé lidi, že aniž bychom museli použít zákazů a moralizování, tak chování, které je pro společnost nežádoucí, ztratí svou atraktivitu. Díky těmto aktivitám vzniknou skupiny vrstevníků, kteří budou navzájem poznávat jak sami sebe, tak i ostatní. V animačních skupinách lze také zaznamenat snahy o přenesení co největší míry odpovědnosti a rozhodování na jejich členy, přičemž vedoucí (animátor) je jim k dispozici při řešení problémů. (Pávková a kol., 2008, s. 77–78) Další možností je výchova prožitkem, někde uváděná také jako výchova zážitkem či výchova dobrodružstvím.

Tato

forma

výchovy

zahrnuje

programy,

které

jsou

„organizované zprav. formou fyzicky náročné činnosti spojené s určitou mírou rizika ve vnějším, přírodním i městském prostředí, popř. v tělocvičných zařízeních (strukturované hry, výpravy do obtížně přístupného terénu, trénink přežívání v přírodě, náročné vodácké akce). Jsou zaměřeny na rozvoj sebepojetí, sociálních vztahů a vztahů k životnímu prostředí, proto kromě fyzického výkonu zahrnují obvykle sebereflexi, reflexi sociální interakce a pozorování prostředí.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 278–279)

16

2.4 Instituce pro výchovu a vzdělávání mimo vyučování Existuje mnoho institucí, které zajišťují výchovu ve volném čase. Kromě jistých nezbytných

podmínek,

zejména materiálních,

jsou důležitým

prvkem

těchto institucí

bezpochyby také lidé, kteří mají patřičné vzdělání. V této podkapitole si zmíníme a stručně představíme pouze některé z nich, se kterými se setkáváme nejčastěji. Většina z nás má minimálně s jednou z těchto institucí jistě vlastní zkušenosti, ať už jsou jakékoliv.

2.4.1 Školní družiny Nejspíš nejbližší nám bude školní družina. Místo, kde většina z nás trávila po skončení vyučování volné chvíle se spolužáky a kamarády, některými dětmi milované, jinými zavrhované. Družina by neměla být jen jakousi čekárnou na rodiče. Její účel je samozřejmě nabídnout efektivní trávení volného času dětem, jejichž rodiče jsou v zaměstnání. Návštěva školní družiny není povinná, záleží tedy pouze na rodičích, zda budou chtít sem své dítě umístit. Pokud ano, nevyhne se jim příspěvek, který se od nich vybírá na provoz družiny. Školní družiny jsou zaměřeny na děti prvního stupně základních škol. Vzhledem k tomu, že děti mladšího školního věku mají obvykle velký rozsah zájmů, které ke všemu nejsou příliš stálé, se družiny snaží o co nejpestřejší výplň času, který zde děti stráví. Důležité je do aktivit zahrnout i pohyb, který je nedílnou součástí života u dětí této věkové kategorie. (Pávková a kol., 2008, s. 43–44)

2.4.2 Školní kluby Školní kluby se zaměřují na starší děti, a to děti středního školního věku, žáky druhého stupně.

Zde

jsou již

děti vyhraněnější

a samostatnější.

Zájmy,

které

dítě

tolik nenaplňovaly, ustoupily, a naopak je již viditelnější směr, kterým se dítě bude ubírat. Sociální funkce zde na rozdíl od družiny taktéž ustupuje. Těžiště je v samotné činnosti, tedy v kroužcích, souborech a podobně. (Pávková a kol., 2008, s. 44)

17

2.4.3 Střediska pro volný čas dětí a mládeže Tato střediska v sobě zahrnují domy dětí a mládeže a stanice zájmových činností. Realizují se zde především specializované činnosti za přítomnosti odborného vedení. Zájmová činnost zde probíhá jak pravidelně, tak příležitostně. Aktivit se mohou účastnit děti, mládež, ale také rodiče s dětmi, případně další zájemci. (Pávková a kol., 2008, s. 44)

2.4.4 Domovy mládeže Domovy mládeže zajišťují kromě výchovy mimo vyučování také stravu a ubytování pro starší děti a mládež. Domovů využívají především žáci středních škol, kterým vzdálenost bydliště od školy nedovoluje denně dojíždět. Vzhledem k věku těch, kteří využívají služeb domovů mládeže, je zde důležitý princip dobrovolnosti. Měla by se zde uplatňovat motivace spolu s nabídkou zájmové činnosti, která se zde realizuje spolu s činnostmi souvisejícími s režimem dne. Důležitá je zde také příprava na vyučování. (Pávková a kol., 2008, s. 44)

2.4.5 Sdružení dětí a mládeže Volným časem dětí a mládeže se zabývají také nejrůznější sdružení, která mohou mít lokální, regionální, celostátní, ale i mezinárodní dosah. Postupem času však bohužel klesá zájem mladých lidí o členství v těchto sdruženích. Jako příklad uveďme například skautskou organizaci Junák, Pionýr, Českou tábornickou unii, Hnutí Brontosaurus, křesťansky orientované sdružení YMCA atd. (Pávková a kol., 2008, s. 142–145)

18

3 RODINA Jak někteří autoři definují rodinu, jaké funkce by měla plnit, jakou roli hraje rodina v socializaci, ale i jaké výchovné styly v rodině existují – tím vším se budeme zabývat v kapitole č. 3.

3.1 Definice rodiny Helus (2007, s. 135) uvádí, že rodina je „jednou ze základních strukturálních složek společnosti a složkou zcela základní, pokud jde o zajišťování péče o děti a mládež, zejména pak o vytváření prvopočátečních předpokladů rozvoje osobnosti v socializačním procesu.“ Rodinu také výstižně charakterizuje Matějček (2005, s. 167), který uvádí, že „rodina je zajisté společenský jev pro lidstvo specifický. Trvá od úsvitu lidské historie na této zemi a je univerzálně přítomna ve všech jejích kulturách.“ V Pedagogickém slovníku je rodina popisována jako „nejstarší společenská instituce. Plní socializační, ekonomické, sexuálně-regulační, reprodukční a další funkce. Vytváří určité emocionální klima, formuje interpersonální vztahy, hodnoty a postoje, základy etiky a životního stylu. Z hlediska sociologického je formou začlenění jedince do sociální struktury.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 202) Helus (2007, s. 135) také správně poznamenává, že „rodina je základním životním prostředím dítěte. Nejen že dítě obklopuje, ale také se do něho promítá. Odráží se v jeho vlastnostech, vtiskuje svou pečeť jeho jednání. Dítě je výrazným produktem rodiny.“ Během posledních desetiletí se model rodiny významně proměňuje. Do rodinných typů zahrnujeme nejen rodinu vlastní a úplnou, ale také rodinu neúplnou, nevlastní a náhradní. V současnosti se rodina chápe jako sociální skupina, která žije ve vlastním prostoru, uspokojuje potřeby a poskytuje péči a základní jistoty dětem. (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 202)

19

Uvedeme několik pojmů, kterými může být dnešní rodina charakterizována. Jsou to pojmy následující:  „nukleární, neboli jádrová,  manželská,  dvougenerační,  intimně vztahová, nebo též rodina centrální vztahové zóny,  privátní individualizace“. (Helus, 2007, s. 137) Pro jasnost a srozumitelnost si nyní tyto pojmy stručně vysvětlíme. Nukleární (jádrovou) rodinou rozumíme to, že se skládá z malého počtu lidí, které tvoří jakési jádro rodiny. Toto jádro je tvořeno manželskou, případně partnerskou dvojicí, přičemž nezáleží na tom, zda jsou partneři již sezdaní či nikoliv. Zde tedy hovoříme o rodině manželské. Tím, že je rodina dvougenerační, poukazujeme na to, že tito manželé jsou zároveň rodiči dětí, nebo se starají o děti přisvojené či o děti, které vznikly z předchozích vztahů těchto lidí. Je zde tedy zastoupena generace rodičů a generace jejich dětí. Rodina, kde byla u manželů (ještě v období před uzavřením manželství) přítomna jakási citová blízkost, se označuje jako intimně vztahová. Dnešní nukleární rodiny se vyznačují mnohem větší citovostí, než tradiční rodiny. Poslední pojem, privátní individualizace, nám říká, že se jedinec vymanil z pout, která mu kdysi jasně předurčovala, v jakých majetkových a profesních podmínkách bude žít. Tradiční předávání zvyků a závazků již dnes v podstatě nefunguje.

Dnešní

jedinec

může

o svém

životě

rozhodovat

zcela svobodně,

avšak za tato rozhodnutí nese také odpovědnost. (Helus, 2007, s. 137, 139) Přechod od tradiční (široké) rodiny k již zmíněné nukleární (užší), je fakt, který nelze popřít. Podle Émila Durkheima je toto důsledkem ekonomického rozvoje a industrializace. Americký sociolog Talcott Parsons však považuje za rozhodující prvek přechodu individualismus. Podle něj se v době, kdy je vyžadována poměrně velká mobilita rodiny, dokáže nukleární rodina lépe adaptovat na takový životní styl. (Montoussé, Renouard, 2005, s. 283) V současnosti se můžeme setkat také s pojmem krize rodiny. Mladí lidé odkládají manželství a upřednostňují budování kariéry před rodinným životem. Narození dítěte v takovém případě představuje spíše překážku v dosahování cílů, než radost. (Šmelová, 2004, s. 88) 20

3.2 Funkce rodiny a jejich poruchy Rodina samozřejmě plní i několik funkcí. Názvy se mohou u různých autorů mírně lišit, jejich podstata je však vždy stejná. Jsou to funkce následující:  biologicko-erotická (reprodukční) funkce – jedná se o zajištění reprodukce lidského rodu, ale i zajištění podmínek pro zdravý biologický vývoj členů rodiny,  ekonomicko-zabezpečovací funkce – zajištění hmotných podmínek a potřeb rodiny, v této funkci může některým rodičům pomáhat stát (prostřednictvím dávek),  emocionální funkce – zakládá se na citových vazbách v rodině, pokud funguje správně, má dítě pocit jistoty, bezpečí, lásky atd.,  výchovná funkce – rodina by se měla snažit o záměrné, cílevědomé a dlouhodobé působení na členy rodiny, zejména na děti. Cílem by měl být všestranný a harmonický vývoj vychovávaného. (Grecmanová in Grecmanová a kol., 1998, s. 11–12)

Jak to vypadá, když je narušena jedna z funkcí rodiny, uvádí Dunovský (1986, s. 13–16, 20):  Porucha biologicko-reprodukční funkce – nastává tehdy, kdy se v rodině nerodí děti, protože rodiče nemohou, případně nechtějí počít potomka. Tato porucha zahrnuje ale i situaci, kdy se rodí děti nějakým způsobem poškozené. V neposlední řadě se tato porucha týká rodin, kde se rodí děti do neadekvátních podmínek, nebo kde rodičům jejich zdravotní stav nedovolí se o dítě náležitě starat. Biologickoreprodukční funkce úzce souvisí s funkcí ekonomicko-zabezpečovací, tedy se standardem rodiny. Čím vyšší je totiž počet dětí, tím se samozřejmě snižuje onen standard.  Porucha ekonomicko-zabezpečovací nebo nemohou zapojit dostatek prostředků

funkce

–

pokud

do pracovního procesu, pro svou rodinu,

můžeme

mluvit

se

rodiče

nechtějí

a nemohou tak zabezpečit o poruše

ekonomicko-

zabezpečovací funkce. Porucha může být spojena s alkoholismem, delikvencí, či podobným problémem v rodině.

21

 Porucha emocionální funkce – již samotná významnost této funkce nám napovídá, že její porucha má velké dopady na všechny ostatní funkce, tedy na fungování celé rodiny. Dítě je připraveno o pohodovou rodinnou atmosféru, trpí nedostatkem zájmu ze strany rodičů, rozchodem rodičů, opuštěním, někdy dokonce až týráním a zneužíváním.  Porucha socializačně-výchovné funkce – příčiny poruchy této funkce můžeme rozdělit následovně: a) Rodiče se nemohou starat o dítě – důvodů můžeme najít mnoho, ať už jde o přírodní podmínky, války, hladomory, nezaměstnanost, smrt jednoho, případně obou rodičů aj. Tato porucha však bývá provázena velkým zájmem o dítě. b) Rodiče se nedovedou starat o dítě – toto může být způsobeno například nezralostí

rodičů,

narozením

handicapovaného dítěte,

přijetím

dítěte

do náhradní rodinné péče a lze najít mnoho dalších důvodů. Zájem rodičů o dítě zde může, ale také nemusí být. c) Rodiče

se

nechtějí

starat

o

dítě

–

v takovém

případě

je

příčinou porucha v osobnostech rodičů. Zájem rodičů bývá minimální, či úplně chybí. Intenzita nezájmu ze strany rodičů může vygradovat až v odebrání dítěte, aby nebyl nadále ohrožen jeho vývoj. Takovým dětem je nutné v jejich zájmu zajistit rodinu náhradní.

Zamyslíme-li se nad již zmíněnými funkcemi rodiny, nejspíš každého z nás napadne, že jen málokterá současná rodina splňuje všechny požadované funkce. V téměř každé rodině se čas od času vyskytnou nejrůznější problémy. Uvedeme si zde tedy dělení rodiny podle její funkčnosti.  Rodiny

stabilizovaně

funkční

–

jedná

se

o rodiny,

bez problému a všechny funkce jsou spolehlivě zabezpečeny.

22

kde

vše

funguje

 Funkční rodiny s přechodnými, více či méně vážnými problémy – rodiny, které dokážou problémy vyřešit, případně se díky nim i rozvíjet a upevnit. Ohrožení si členové rodiny plně uvědomují a usilují o to, aby se daly věci opět do pořádku. Problémy posilují členy rodiny pro budoucí život.  Rodiny problémové – rodiny, kde problém způsobuje zproblematizování plnění funkcí. Členové čelí možnému rozpadu rodiny, avšak snaží se o nápravu. Často však dochází k rozpadu rodiny a snaze, aby tímto dítě trpělo co nejméně.  Rodiny dysfunkční – zde jsou vážně a dlouhodobě narušeny některé z funkcí a dítě je ohroženo na vývoji. Je nutný zásah ze strany odborníků. Jako příklad je možno uvést rodinu, kde je rodič závislý na alkoholu.  Rodiny afunkční – situace, kdy rodina již neplní svůj základní účel vůči dítěti, hromadí se patologické jevy, objevuje se nevraživost, případně nenávist k dítěti, a tím jej přímo ohrožuje. Nutná intervence ze strany odborníků. Často dochází také k rozhodnutí soudu o odebrání dítěte. (Helus, 2007, s. 152–153)

3.3 Rodina a socializace Předtím, než si popíšeme úlohu rodiny v procesu socializace, definujme si nejprve samotný pojem socializace. Psychologický slovník vysvětluje tento pojem jako „začleňování člověka do společnosti prostřednictvím nápodoby a identifikace; zprvu v nukleární rodině, pak v malých společenských skupinách (…), až po zapojení se do nejširších celospolečenských vztahů.“ (Hartl, Hartlová, 2010, s. 537) Socializaci je možno dělit na primární a sekundární. Níže si oba typy stručně popíšeme. V průběhu primární socializace, která probíhá právě v rodině, se realizuje první kontakt dítěte s kulturou a danou společností. Tím, jak s dítětem rodina jedná, jaké k němu má postoje, jakou vytváří oporu pro jeho vývoj a i tím, jakou citovostí jej zahrnuje, mu pomáhá zvládat základní vzorce chování a myšlení v našich sociokulturních podmínkách. Díky nim může dítě rozvíjet jak vztahy k druhým lidem, tak k sobě samému, ale i k širšímu sociálnímu okolí, k věcem a úkolům. 23

Po primární nastupuje socializace sekundární. V té má hlavní úlohu škola. Promítají se do ní však efekty rodinného působení, a to jak pozitivní, tak negativní. Obojí s dalekosáhlými důsledky. (Helus, 2007, s. 135) Vzhledem k výše uvedenému je tedy důležité, aby se učitel snažil žáka vidět v rodinném kontextu, protože se často ukazuje, že za nekvalitní postoje, návyky a vlastnosti mohou především nedostatky v rodinném prostředí žáka. (Helus, 2007, s. 136) Rodina může k socializaci a předávání hodnot využívat dva základní nástroje. Mluvíme o socializaci:  nevědomé, která je založena na implicitním učení,  vědomé, kterou je možno definovat jako výchovu a explicitní (tzn. přímé) vysvětlování norem a pravidel. (Montoussé, Renouard, 2005, s. 286)

3.4 Výchovné styly v rodině Abychom se mohli pustit do rozebírání výchovných stylů, je třeba si nejprve definovat samotný pojem výchova. Jak píše Jůva (1999, s. 8), stručně lze výchovu označit za předmět pedagogiky. To s sebou však nese řadu dílčích otázek, týkajících se šíře a obsahu tohoto pojmu. Konkrétněji pojali pojem výchova například Průcha, Walterová a Mareš (2003, s. 277), kteří definují výchovu jako „proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji.“ Rozvoj jedince je determinován hned několika činiteli. Je to dědičnost, prostředí a velkou úlohu má i ona záměrná snaha utvářet jedince s kvalitami, které budou odpovídat historicky podmíněnému ideálu člověka. Právě toto záměrné působení se tedy označuje jako výchova, která je protikladem k prostředí, jež na nás působí bezděčně a které si mnohdy vůbec neuvědomujeme. (Jůva sen. & jun., 1999, s. 8) Výchova je samozřejmě různými autory různě chápána, a proto se v literatuře můžeme setkat s mnoha definicemi, které se od sebe mírně liší.

24

Nutno ještě podotknout, že výchova je chápána jako specificky lidská činnost, která má permanentní, adaptační a anticipační charakter. Pod slovem permanentní rozumíme to, že výchova působí na člověka nepřetržitě, celý život. Adaptační charakter výchovy pomáhá člověku uplatnit se za současných podmínek. Anticipační charakter potom spočívá v předvídání toho, jaké kvality je potřeba rozvíjet, aby člověk obstál i v budoucnosti. (Kantorová in Kantorová a kol., 2008, s. 74–75) Jak už bylo napsáno, celou naši osobnost však neformuje pouze výchova. Každý z nás je do jisté míry ovlivněn i tím, v jakém prostředí a s jakými dispozicemi se narodí. Prostředím nemyslíme pouze to, ve kterém žijeme, ale také to, ve kterém jsme vychováváni a vzděláváni. Je to složitě strukturovaný systém, který má svou vnitřní organizaci, na základě které funguje. (Knotová in Přadka a kol., 2004, s. 23–24) Jako jeden z činitelů výchovy jsme zmínili i dědičnost. Různorodost lidí je možné postřehnout, podíváme-li se na jakoukoliv rodinu či třídu dětí. A nemyslí se tím pouze rozdílnost fyzického charakteru (různá barva vlasů, očí, výška), ale také se lišíme našimi schopnostmi a v neposlední řadě i chováním. Některé pětileté děti dokonale ovládají ruce, umí krásně kreslit nejrůznější tvary. Jiné jsou naopak v tom samém věku stále nešikovné a úrovně ostatních nedosahují ani zdaleka. Stejně tak jsou některé děti ustrašené, jiné naopak odvážné. U starších dětí, které například učitel již stačil poznat, je mu už jasné, jaký přístup které dítě potřebuje. Jedno potřebuje pobízet, druhé ne. (Brierley, 1996, s. 94) Každý z nás tedy potřebuje různý přístup jak při výchově, tak při vzdělávání. Právě tak vznikají a rozvíjejí se jedinečné osobnosti každého z nás. Jedno má však výchova nás všech společné – vždy by měl být jejím cílem harmonický rozvoj naší osobnosti a utvoření člověka, který bude pouze přínosem pro lidskou společnost a nebude narušovat její fungování. Dostáváme

se

k hlavnímu tématu této podkapitoly.

Nejprve

definujme

pojem

výchovný styl. Nahlédneme-li do Pedagogického slovníku, dozvíme se, že je to „souhrn záměrných i spontánních způsobů chování vychovatele k vychovávanému. Tradičně se uvádějí: autoritativní výchova, liberální výchova, demokratická výchova.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 279)

25

Tak, jako jsou od sebe odlišní lidé, musí být v důsledku toho odlišné i přístupy těchto lidí k výchově jejich dětí. Někteří z nás jsou spíše zastánci přísného dodržování stanovených pravidel, jiní dovolují dětem, aby se rozhodovali sami a nesli za svá rozhodnutí odpovědnost. To, jaký výchovný styl budeme uplatňovat vůči našim dětem, je do velké míry ovlivněno tím, jaký výchovný styl zvolili rodiče pro nás. Níže uvádíme jedno z možných dělení výchovných stylů.  Autoritářský styl – pro autoritářský styl je charakteristický vysoký stupeň direktivnosti a rigidnosti (nepružnosti)

při prosazování

požadavků

na poslušnost

dítěte. Rodiče s dítětem příliš nekomunikují, spíše se uplatňuje přístup „mlč a dělej, co ti říkám“. Své místo zde má i trestání, a to i fyzické.  Povolující styl – povolující styl klade důraz na maximální volnost dítěti. Omezující požadavky se objevují minimálně, trestání je eliminováno. Významnou roli má předpoklad, že dítě nakonec samo přijde k rozumu.  Styl opřený o autoritu – styl, který je charakteristický jasným stanovením zásad a principů. Je vymezeno i to, co je správné a co ne. Oproti prvnímu (autoritářskému) stylu ale rodiče s dítětem komunikují a chtějí, aby požadavkům rozumělo a vědělo, k čemu slouží a proč platí nekompromisně (ovšem nikoliv rigidně). Rodiče, kteří své požadavky takto uplatňují, jsou pro dítě vzor, autoritou hodnou následování. Odtud i název stylu. (Helus, 2007, s. 169)

3.5 Vliv rodiny na volný čas dětí Rodina je první sociální skupinou, ve které trávíme náš volný čas. Poskytuje nám zázemí, vytváří podmínky pro obohacující trávení volného času, motivuje a podporuje nás při činnostech, kterým se rádi věnujeme. Mělo by být zájmem každého rodiče, aby své dítě naučil smysluplně a aktivně trávit volný čas. Přispěje tak k rozvoji osobnosti a také dovedností dítěte. Společným trávením volného času se navíc upevní vztah mezi dítětem a rodičem. Toto je však v dnešní době u mnoha rodin spíše ideálem, kterého ani zdaleka nedosahují. Spousta rodičů se příliš nezajímá o to, jakým způsobem si jejich děti vyplňují chvíle volna. Stačí jim, že se jednoduše nějak zabaví a oni tak mají čas sami pro sebe. 26

Zapomínají ale nejspíš, že v okamžiku narození dítěte za něj přebírají plnou odpovědnost. A to jak za jeho bezpečí, tak za jeho výchovu, která probíhá také skrze volný čas. Nemůžeme však předpokládat, že rodina samotná dokáže vyplnit všechen volný čas dítěte. Zejména u dospívajících toto platí dvojnásob. Rodina jako taková pro to nemá dostatek času, ale především nemá tolik potřebné zázemí a materiální vybavení. Drtivá většina rodičů také nemá odborné vzdělání, které je v tomto ohledu také potřeba. Je proto vhodné, aby na řadu přišla i některá z institucí, která tohle vše nabízí. U dospívajících lze najít další věc, kterou rodina nemůže sama zařídit. V období dospívání má totiž každý z nás především potřebu scházet se s vrstevníky a rodina se částečně odsouvá na vedlejší kolej. Je tedy nepromyšlené pokoušet se rušit některé z institucí pro volný čas, neboť i historické zkušenosti jasně ukazují, že prevence je oproti nápravě výhodnější (i z hlediska financí). A tuto prevenci právě zajišťuje kvalitní výchova ve volném čase. (Pávková a kol., 2008, s. 14) Názory

na rodinu,

na její

význam

a výchovné

působení,

se

u nás ale

v průběhu času vyvíjely a měnily spolu s tím, jak se vyvíjela společnost. Srovnáme-li tedy pohledy

na rodinnou výchovu v minulosti s tím,

jak je

na ni pohlíženo dnes,

najdeme

mnoho rozdílů. Již Platon se ve spise Ústava zabývá myšlenkou, že výchovu dětí by měl mít plně pod kontrolou stát. Na počátku 2. poloviny 20. století byl jeden ze záměrů socialistického stylu života prosadit zaměstnanost obou rodičů, a přenechat tak značnou část výchovy rozsáhlé síti institucí pro výchovu dětí, která v tehdejší době vznikala. Tento postoj se začíná pozvolna měnit zhruba v 60. letech, kdy se stále častěji začaly objevovat názory odborníků, že rodina má při výchově dětí nezastupitelné místo. Čím harmoničtější a stabilnější je kultura rodiny a jejího okolí, se kterým jsou děti v kontaktu, tím méně je nutné děti přímo vychovávat. Výchova je totiž z velké části ovlivněna podmínkami, ve kterých děti žijí, ale také způsoby, jakými se s dětmi jedná. V neposlední řadě je kvalita výchovy také postavena na příkladech, které dětem okolí poskytuje. Ve způsobu života rodiny se odráží hodnoty a postoje rodičů k nejrůznějším skutečnostem. Bylo prokázáno, že hodnotová orientace a aktivity rodičů ovlivňují hodnotovou orientaci a činnosti jejich dětí. (Střelec in Spousta a kol., 1994, s. 103–105, 108–109)

27

Rodina (kromě mnoha dalších oblastí) formuje tedy člověka i v oblasti volného času. Právě v ní získáváme první zkušenosti s nakládáním a využíváním volného času. Rodiče jsou pro nás prvními vzory. Při formování vztahu k volnému času mají velký význam některé skutečnosti:  velikost rodiny, způsob rodinného soužití, věk jednotlivých členů rodiny apod.,  zájmy rodičů, vzájemná tolerance zájmů mezi rodiči, význam zájmů pro členy rodiny, ale i vynaložené finanční prostředky. (Pávková a kol., 2008, s. 30) Rodinné působení je však ovlivněno hned několika faktory:  materiální (ekonomické) faktory – zařazení rodiny do ekonomického systému společnosti, zaměstnanost rodičů, vliv techniky na život rodiny  psychologické podmínky rodinného prostředí – např. vnitřní stabilita rodiny,  kulturní stránka rodinného prostředí – hodnotová orientace rodičů, vzdělání rodičů, připravenost na výchovu dětí, využívání pedagogických prostředků atd. (Střelec in Spousta a kol., 1994, s. 110–111)

Výchova ze strany rodiny se tedy z velké části odvíjí od toho, jaký prostor jí k tomu dává společnost. Počátek 50. let minulého století rodinné výchově příliš nepřál. Dnes je již toto přezíravé stanovisko naštěstí minulostí a na výchovu v rodině je kladen velký důraz. Existuje však zároveň dost institucí, jejichž hlavní náplní je výchova dětí mimo rodinné prostředí,

a tak není

celá

výchova ponechána pouze

na rodině.

mého názoru nejlepší variantou, která by se mohla nazvat zlatou střední cestou.

28

To je

podle

4 VLIV RODINY NA TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V praktické části bakalářské práce se zaměříme na provedené výzkumné šetření, konkrétně na jeho popis, průběh a především výsledky.

4.1 Cíle výzkumu Cílem výzkumného šetření, které bylo realizováno v rámci bakalářské práce, je popsat některé aspekty vlivu rodičů na trávení volného času jejich dětí. Z hlavního cíle vychází cíle dílčí: 

posoudit, zda mají děti možnost vybrat si způsob trávení volného času podle sebe,



rozhodnout, zda děti aktivních rodičů navštěvují více zájmových kroužků, než děti pasivních rodičů,



prověřit, zda děti, se kterými rodiče tráví velmi málo času nebo s nimi netráví volný čas vůbec, více vyjadřují potřebu trávit čas s rodiči, než děti, s nimiž rodiče čas tráví,



určit kritéria, která jsou pro děti nejdůležitější při výběru zájmového kroužku,



určit kritéria, která jsou důležitá pro rodiče při výběru zájmového kroužku dítěti.

4.2 Výzkumné otázky a stanovené hypotézy Z cílů výzkumného šetření vyplývají následující výzkumné otázky: 1. Navštěvují děti aktivních rodičů více zájmových kroužků, než děti pasivních rodičů? 2. Jsou děti spokojené s tím, kolik času s nimi rodiče tráví? 3. Jaká kritéria jsou pro rodiče a děti při volbě zájmových kroužků nejdůležitější? 4. Jak velká část rodičů zasahuje dítěti do výběru zájmového kroužku? 5. Existuje souvislost mezi množstvím společně tráveného času (dětí s rodiči) a tím, zda děti více vyjadřují potřebu trávit s rodiči volné chvilky?

29

K uvedeným otázkám jsme formulovali následující hypotézy: Hypotéza č. 1:

Děti aktivních rodičů navštěvují více zájmových kroužků, než děti pasivních rodičů.

Hypotéza č. 2:

Děti, se kterými rodiče tráví velmi málo času nebo s nimi netráví volný čas vůbec, vyjadřují potřebu trávit s rodiči čas více, než děti, s nimiž rodiče čas tráví často nebo alespoň občas.

Hypotéza č. 3:

Kritérium „kroužek navštěvuje spolu se mnou i někdo z mých kamarádů“ budou děti při výběru zájmového kroužku častěji řadit na první či druhé místo, než na místa ostatní.

Hypotéza č. 4:

Kritérium „finance“ budou rodiče při výběru zájmového kroužku dítěti častěji řadit na první či druhé místo, než na místa ostatní

4.3 Metoda sběru a zpracování dat Jako metodu sběru dat jsme zvolili dotazník. Dotazníky byly vyhotoveny ve dvou formách, z nichž jedna byla určena dětem a druhá jejich rodičům. Dotazník určený dětem byl přizpůsobený jejich věku. V obou formách dotazníku byla jako motivace k upřímnému vyplnění uvedena informace o naprosté anonymitě. Aby bylo možné provést plánované výzkumné šetření, bylo nutné dotazníky spárovat. Každý rodič tedy dostal dotazník, který byl označený stejným číslem, jako dotazník jejich dítěte. Dotazník obsahoval jak otevřené, tak uzavřené položky. V případě uzavřených položek byly zastoupeny dichotomické (odpovědi ano – ne) i polytomické (více možností odpovědí) položky. Při zjišťování důležitosti kritérií byly použity stupnicové položky. Při samotném vyplňování dotazníků dětmi jsem byla přítomna a děti se na mě tedy mohly v případě jakéhokoliv problému obrátit. Vzor dotazníků je k nahlédnutí v příloze práce. Při zpracovávání dat a ověřování hypotéz jsme zjišťovali absolutní a relativní četnosti, použili jsme výpočet aritmetického průměru a test chí-kvadrát.

30

4.4 Popis výzkumného vzorku Dotazníky byly rozdány žákům 3. a 4. ročníku na jedné ze základních škol v Olomouci v první polovině listopadu 2012. Celkem bylo rozdáno 72 dotazníků pro děti. Z tohoto počtu musely být tři vyřazeny, protože tyto děti nenavštěvovaly žádný zájmový kroužek. Zbylých 69 dětí dostalo dotazníky i pro rodiče. Z těch se navrátilo rovných 57. Celkem tedy bylo k dispozici 57 párů dotazníků a 12 samostatných dotazníků od dětí, jejichž rodiče dotazník nevrátili (tzn. 126 řádně vyplněných dotazníků). Ve zkoumaných oblastech, kde není třeba srovnání s rodiči, jsme použili data ze všech 69 dotazníků od dětí.

Graf č. 1: Zastoupení jednotlivých pohlaví v dotazníkovém šetření V zastoupení jednotlivých pohlaví ve výzkumném šetření měly dívky mírnou převahu, i tak ale rozdíl není nijak markantní. Tabulka č. 1: Návratnost dotazníků od rodičů Počet dotazníků

Relativní četnost (v %)

ni

fi

navrácené

57

82,61

nenavrácené

12

17,39

∑

69

100

Dotazníky

31

Graf č. 2: Návratnost dotazníků od rodičů Dotazník navrátilo více než 80 % rodičů. Návratnost byla tedy poměrně vysoká.

4.5 Analýza dat V jedné ze zkoumaných oblastí jsme se zaměřili na to, jaký je průměrný počet zájmových kroužků u dívek i u chlapců.

Graf č. 3: Průměrný počet zájmových kroužků dle pohlaví Graf č. 3 ukazuje průměrný počet zájmových kroužků u dívek i chlapců. Při zaokrouhlení na jedno desetinné místo nám vyjdou naprosto stejné hodnoty. 32

Z námi získaných dat není tedy možné učinit závěry, že by děti jednoho pohlaví navštěvovaly více zájmových kroužků než děti opačného pohlaví. Graf č. 3 byl sestaven z údajů od dětí, kdy měly do dotazníku uvést počet zájmových kroužků, které navštěvují. Ze získaných čísel jsme následně vypočítali aritmetický průměr.

V bakalářské práci jsme také chtěli zjistit, zda mají děti možnost vybrat si zájmový kroužek dle vlastních přání, nebo zda jim do výběru zasahují i rodiče.

Graf č. 4: Výběr zájmových kroužků dítěte (dotazníky rodičů)

Graf č. 4 znázorňuje, v kolika případech nechali rodiče výběr zájmového kroužku na dítěti a v kolika se do výběru kroužku angažovali také oni sami. Graf byl vytvořen z dat získaných z dotazníků od rodičů. Celých 70 % rodičů nechává výběr čistě na dítěti a výplň volného času (co se volby zájmových kroužků týče) tedy příliš neovlivňuje.

33

Vzhledem ke spárování dotazníků se můžeme podívat, jak odpověděly na stejnou otázku děti těchto rodičů.

Graf č. 5: Výběr zájmových kroužků dítěte (dotazníky dětí)

Podle grafu č. 5, který ukazuje odpovědi dětí na stejnou otázku, jaká byla položena rodičům, se pohled dětí na volnou ruku při výběru kroužku lehce liší. U dětí se, a to hned třikrát, objevila i odpověď, že všechny zájmové kroužky jim vybrali rodiče. Nicméně i z odpovědí dětí je patrné, že více než polovině z nich byla ponechána volnost při výběru zájmového kroužku. Aby bylo možné provést toto srovnání, do grafu č. 5 byly zahrnuty pouze odpovědi dětí těch rodičů, kteří vrátili dotazník.

34

Postoj dětí k těm kroužkům, do jejichž výběru zasahovali i rodiče, ukazuje následující graf.

Graf č. 6: Postoj dětí ke kroužkům, které vybrali rodiče

Graf je sestaven z dat od dětí, které uvedly, že jim rodiče vybrali buď některé, nebo všechny

zájmové

kroužky.

Ze

všech

dětí,

kterým

byl

dotazník rozdán,

odpovědělo takto 28 z nich. Do grafu byla zahrnuta i data od dětí, jejichž rodiče dotazníky nenavrátili. Jak můžeme vidět, pouze čtyři děti chodí do jednoho či více kroužků, které jim rodiče vybrali, nerady.

35

V praktické části bakalářské práce jsme se zaměřili i na to, zda by děti chtěly trávit s rodiči více času. Grafy č. 7, 8 a 9 ukazují podíl jednotlivých odpovědí na otázku „Přál/a by sis, aby s Tebou rodiče trávili více času?“. Pro účely grafů (č. 7 a 8) jsme si děti rozdělili na dvě skupiny: 1. děti, se kterými rodiče čas netráví – u otázky, zda tráví s rodiči volný čas, zvolily odpověď c (velmi málo) nebo d (s rodiči netráví volný čas vůbec), 2. děti, se kterými rodiče čas tráví – tyto děti zvolily odpověď a (často) nebo b (občas).

Graf č. 7: Podíl jednotlivých odpovědí u dětí, se kterými rodiče čas netráví

Až na jedinou výjimku si všechny děti, se kterými rodiče netráví volný čas vůbec, nebo jen velmi málo, přejí být s rodiči ve volném čase častěji. Absence zájmu rodičů ve volném čase dítěte může vést k narušení vztahu mezi nimi, proto by se každý rodič měl snažit věnovat se dětem dostatečně.

36

Graf č. 8: Podíl jednotlivých odpovědí u dětí, se kterými rodiče čas tráví Není příliš překvapující, že četnost odpovědí „ne“ je vyšší u dětí, s nimiž rodiče čas tráví často nebo alespoň občas. I tak by ale značná část dětí uvítala ještě více společných chvil s rodiči. To je však u mnoha rodin znemožněno již zmíněnou pracovní vytížeností, případně financemi, zdravotním stavem apod. Tuto oblast budeme ještě blíže zkoumat v průběhu ověřování jedné z hypotéz.

Graf č. 9: Celkový podíl odpovědí ano – ne Celkový podíl odpovědí ano – ne (tzn. odpovědi všech dětí, které se zúčastnily dotazníkového šetření) ukazuje graf č. 9. Rovných 52 dětí si přeje trávit s rodiči více času. 37

Na spokojenost s množstvím společně tráveného času, jsme se dotazovali i rodičů.

Graf č. 10: Pohled rodičů na čas trávený s dětmi

Jak je

z grafu patrné,

více

než

polovina rodičů

by

uvítala více

společně

stráveného času. Většina odpovědí těchto rodičů byla zároveň doplněna poznámkou, že kvůli pracovní vytíženosti je to však takřka nemožné.

38

Úkolem jedné z položek dotazníku bylo zjistit, s kým (kromě rodičů) tráví děti nejčastěji volný čas. Graf č. 11 znázorňuje odpovědí získané v dotazníkovém šetření.

Graf č. 11: Osoby, se kterými děti tráví volný čas Nejvíce zastoupeni v odpovědích dětí jsou tedy prarodiče. Ti jsou těsně následováni sourozenci, za které děti umístily sestřenice a bratrance. Celkem 17 dětí zaškrtlo také možnost „jiné“, kam zároveň všichni doplnili kamarády. Jedno z dětí sem zahrnulo také zvíře v domácnosti.

V dotazníkovém šetření měly děti také seřadit uvedená kritéria, kterými se řídí při výběru zájmového kroužku, dle důležitosti, kterou jim přikládají. Nabízená kritéria i četnosti jejich zastoupení na jednotlivých místech ukazuje tabulka č. 3.

Tabulka č. 3: Řazení jednotlivých kritérií dle významnosti pro děti Kritérium Kroužek navštěvuje i někdo z kamarádů Zájem o danou činnost Oblíbenost mezi dětmi Malá vzdálenost od bydliště

1. místo 22 40 3 4 39

2. místo 28 22 12 7

3. místo 10 5 31 23

4. místo 9 2 23 35

Tabulka č. 4: Bodové ohodnocení kritérií u dětí Kritérium Kroužek navštěvuje i někdo z kamarádů Zájem o danou činnost Oblíbenost mezi dětmi Malá vzdálenost od bydliště

1. místo 88 160 12 16

2. místo 84 66 36 21

3. místo 20 10 62 46

4. místo 9 2 23 35

Pro představu o důležitosti kritérií si sestavíme žebříček dle odpovědí dětí. Výskyt kritérií na jednotlivých místech jsme nejprve ohodnotili body (kterými se násobila četnost výskytu kritérií – viz tabulka č. 4), a to následujícím způsobem: 1. místo – 4 body 2. místo – 3 body 3. místo – 2 body 4. místo – 1 bod Tabulka č. 5: Průměrný počet bodů jednotlivých kritérií u dětí Kritérium Kroužek navštěvuje i někdo z kamarádů Zájem o danou činnost Oblíbenost mezi dětmi Malá vzdálenost od bydliště

Průměrný počet bodů od 1 dítěte 2,913 3,449 1,928 1,710

Po sečtení všech hodnot v řádcích a vydělení počtem dětí (69) dostaneme průměrný počet bodů, který lze každému kritériu přiřadit. Žebříček kritérií (od nejvíce po nejméně důležité) by tedy mohl vypadat následovně: 1.

Zájem o danou činnost (aktivita v kroužku dítě baví).

2.

Kroužek navštěvuje i někdo z kamarádů dítěte.

3.

Všeobecná oblíbenost mezi ostatními dětmi.

4.

Malá vzdálenost místa (kde se kroužek uskutečňuje) od bydliště. 40

Z uvedených dat lze říci, že děti považují za velmi důležitá kritéria především to, zda mají zájem o činnost provozovanou v kroužku, ale i to, zda s nimi kroužek bude navštěvovat i někdo z kamarádů. Naopak nejméně důležitá je pro ně vzdálenost místa kroužku od bydliště.

To, jaká kritéria jsou preferovaná, jsme nesledovali pouze u dětí, ale i u jejich rodičů. Tabulka č. 6: Řazení jednotlivých kritérií dle významnosti pro rodiče Kritérium Finance Zájem dítěte o kroužek Vzdálenost místa kroužku od bydliště Rozvoj schopností dítěte Popularita kroužku v okolí

1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 2 8 14 25 8 47 10 0 0 0 1

8

28

18

2

7

31

12

7

0

0

3

7

0 47

U sestavování žebříčku bude postup stejný, jako u dětí. Menší změna nastane pouze u bodování, které je následující: 1. místo – 5 bodů 2. místo – 4 body 3. místo – 3 body 4. místo – 2 body 5. místo – 1 bod

41

Tabulka č. 7: Bodové ohodnocení kritérií u rodičů Kritérium Finance Zájem dítěte o kroužek Vzdálenost místa kroužku od bydliště Rozvoj schopností dítěte Popularita kroužku v okolí

1. místo 2. místo 3. místo 4. místo 5. místo 10 32 42 50 8 235 40 0 0 0 5

32

84

36

2

35

124

36

14

0

0

9

14

0 47

Tabulka č. 8: Průměrný počet bodů jednotlivých kritérií u rodičů Kritérium Finance Zájem dítěte o kroužek Vzdálenost místa kroužku od bydliště Rozvoj schopností dítěte Popularita kroužku v okolí

Průměrný počet bodů od 1 rodiče 2,491 4,825 2,789 3,667 1,228

Žebříček rodičů vypadá následovně: 1. Zájem dítěte o kroužek. 2. Rozvoj schopností dítěte. 3. Vzdálenost místa kroužku od bydliště. 4. Finance. 5. Popularita kroužku v okolí.

Dle výsledků je pro rodiče (stejně jako pro děti) důležité, zda má jejich dítě zájem o činnost nabízenou v kroužku. Důležitým aspektem je také to, zda kroužek nějakým způsobem podporuje rozvoj schopností dítěte. Popularitou kroužku v blízkém okolí se naopak rodiče příliš neřídí. Stejně tak se (dle toho, co uvedli v dotaznících) neřídí tím, jak je kroužek finančně náročný. Z dat tedy jasně vyplývá, že již není nutné ověřovat hypotézu č. 4.

42

4.6 Vyhodnocení hypotéz Pro ověřování hypotéz byl použit test chí-kvadrát. Vyhodnocení hypotézy č. 1 Děti aktivních rodičů navštěvují více zájmových kroužků, než děti pasivních rodičů. Pro posouzení platnosti první hypotézy je nejprve nutné si definovat, koho budeme považovat za aktivního rodiče. S ohledem na pracovní vytížení dnešních rodičů bude jako aktivní rodič označen ten, který z nabízených možností v první položce dotazníku (týkající se činností, které sám rodič provozuje min. 1x týdně) označil alespoň jednu aktivní činnost. Za aktivní činnosti budeme považovat sportovní aktivity, návštěvu kulturních zařízení, výlety a procházky. Naopak rodiče, kteří tento požadavek nesplňují, budeme označovat jako pasivní. Alternativní hypotéza HA: Děti rodičů realizujících alespoň jednu aktivní činnost týdně navštěvují statisticky významně více zájmových kroužků, než děti rodičů, kteří neprovozují žádnou aktivní činnost minimálně jednou týdně. Nulová hypotéza H0: Mezi dětmi, jejichž rodiče realizují alespoň jednu aktivní činnost týdně, a dětmi, jejichž rodiče neprovozují žádnou aktivní činnost minimálně jednou týdně, není v návštěvnosti zájmových kroužků statisticky významný rozdíl.

Při ověřování této hypotézy byly samozřejmě použity pouze údaje dětí, jejichž rodiče navrátili dotazník. Tabulka č. 9: Pozorované četnosti kroužků

Děti aktivních rodičů Děti pasivních rodičů ∑

1 12 1 13

Počet kroužků dětí 2 3 19 8 2 2 21 10

43

4 7 0 7

5 6 0 6

∑ 52 5 57

Tabulka č. 10: Očekávané četnosti kroužků

Děti aktivních rodičů Děti pasivních rodičů ∑

1 11,860 1,140 13

Počet kroužků dětí 2 3 4 19,158 9,123 6,386 1,842 0,877 0,614 21 10 7

5 5,474 0,526 6

∑ 52,001 4,999 57

Tabulka č. 11: Testová kritéria

Děti aktivních rodičů Děti pasivních rodičů ∑

1 0,002 0,017 0,019

Počet kroužků dětí 2 3 4 0,001 0,138 0,059 0,014 1,438 0,614 0,015 1,576 0,673

5 0,050 0,526 0,576

∑ 0,25 2,609 2,859

Kritická hodnota pro hladinu významnosti 0,05 a stupeň volnosti 1 je 3,841. Námi vypočítaná hodnota je nižší, než kritická, proto není možné odmítnout nulovou hypotézu a nemůžeme tedy říci, že děti aktivních rodičů navštěvují více zájmových kroužků, než děti pasivních rodičů.

Vyhodnocení hypotézy č. 2 Děti, se kterými rodiče tráví velmi málo času nebo s nimi netráví volný čas vůbec, vyjadřují potřebu trávit s rodiči čas více, než děti, s nimiž rodiče čas tráví často nebo alespoň občas. K testování hypotézy byly využity dvě otázky z dotazníku. První z nich zněla následovně: „Trávíš svůj volný čas i společně s rodiči?“. Podle odpovědí jsme si děti následně rozdělili na dvě skupiny: 1. děti, se kterými rodiče čas netráví – u otázky zvolily odpověď c (velmi málo) nebo odpověď d (s rodiči netráví volný čas vůbec), 2. děti, se kterými rodiče čas tráví – tyto děti zvolily odpověď a (často) nebo b (občas).

44

U obou skupin dětí jsme poté z další otázky („Přál/a by sis, aby s Tebou rodiče trávili více času?“) zjistili, kolik z nich si přeje trávit s rodiči více času a naopak. Alternativní

hypotéza HA:

Děti,

se

kterými rodiče

tráví

velmi málo času

nebo s nimi netráví volný čas vůbec, vyjadřují potřebu trávit s rodiči čas více, než děti, s nimiž rodiče čas tráví často nebo alespoň občas. Nulová

hypotéza H0:

Neexistuje

souvislost

mezi množstvím

společně

tráveného času dětí s rodiči a tím, zda děti více vyjadřují potřebu trávit čas s rodiči. Tuto hypotézu budeme testovat pomocí chí-kvadrátu pro čtyřpolní tabulku. Tabulka č. 12: Odpovědi dětí na otázku, zda by chtěli s rodiči trávit více času chtěli 38 14 52

Děti, se kterými rodiče čas tráví Děti, se kterými rodiče čas netráví ∑

nechtěli 16 1 17

∑ 54 15 69

Po dosazení hodnot do příslušného vzorce dostaneme po zaokrouhlení nově vypočítanou hodnotu χ2 = 3,334. Vypočítanou hodnotu χ2 musíme srovnat s kritickou hodnotou pro 1 stupeň volnosti a hladinu významnosti 0,05. Vypočítaná hodnota χ2 je nižší než hodnota kritická χ

2

0,05(1)

= 3,841. Alternativní hypotézu tedy není možné přijmout –

nemůžeme potvrdit, že existuje souvislost mezi množstvím společně tráveného času a tím, zda děti více vyjadřují potřebu trávit čas s rodiči.

Vyhodnocení hypotézy č. 3: Kritérium „kroužek navštěvuje spolu se mnou i někdo z mých kamarádů“ budou děti při výběru zájmového kroužku častěji řadit na první či druhé místo, než na místa ostatní. Další oblastí, kterou budeme podrobněji rozebírat, jsou kritéria, jimiž se řídí děti při výběru zájmových kroužků. 45

Opět si stanovíme hypotézy: Alternativní hypotéza HA: Kritérium „kroužek navštěvuje spolu se mnou i někdo z mých kamarádů“ budou děti při výběru zájmového kroužku častěji řadit na první či druhé místo, než na místa ostatní Nulová hypotéza H0: Kritérium „kroužek navštěvuje spolu se mnou i někdo z mých kamarádů“ se na žádném místě nebude vyskytovat statisticky významně častěji.

Tabulka č. 13: Pozorované a očekávané četnosti kritéria Umístění

Pozorovaná četnost (P)

Očekávaná četnost (O)

1. a 2. místo 3. a 4. místo ∑

50 19 69

34,5 (17,25*2) 34,5 (17,25*2) 69

P-O

(P - O)2

(P - O)2 / O

15,5 -15,5

240,25 240,25

6,964 6,964 13,928

Kritická hodnota pro 1 stupeň volnosti a hladinu významnosti 0,05 je 3,841. Vypočítaná hodnota je vyšší, než kritická, můžeme tak odmítnout nulovou hypotézu a přijmout hypotézu alternativní. Děti tedy kritérium, zda by s nimi kroužek navštěvoval i nějaký kamarád, řadí častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní.

Vyhodnocení hypotézy č. 4: Kritérium „finance“ budou rodiče při výběru zájmového kroužku dítěti řadit častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní. S ohledem na výsledky v podkapitole 4.5 již není třeba tuto hypotézu ověřovat. Tuto hypotézu není možné přijmout a nemůžeme tedy potvrdit, že by rodiče řadili kritérium „finance“ častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní.

46

4.7 Závěrečné shrnutí výsledků V empirické části bakalářské práce jsme si dali za cíl ověřit námi stanovené hypotézy a odpovědět na výzkumné otázky. Při analýze jsme zjistili, že (z námi získaných dat) není možné činit závěry, že by děti jednoho pohlaví navštěvovaly v průměru více zájmových kroužků, než děti opačného pohlaví. Zaměřili

jsme

se také

na výběr

zájmových

kroužků.

Z dotazníků,

které

vyplňovali rodiče, jsme zjistili, že téměř 75 % z nich nechalo výběr kroužků zcela na jejich dítěti a pouze 17 z 57 dotazovaných rodičů odpovědělo, že jejich dítě si nemohlo vybrat všechny kroužky samo. Odpovědi dětí a rodičů na tu samou otázku přinesly mírně odlišné informace. U dětí se totiž celkem třikrát objevila odpověď, že si děti nemohly vybrat žádný kroužek samy. Tato odpověď nebyla u rodičů zaznamenána ani jednou. Je otázkou, zda byly dětem kroužky opravdu vybrány pouze rodiči, kteří tuto skutečnost v dotazníku nepřiznali, nebo zda jsou odlišnosti způsobeny například špatnou komunikací mezi dítětem a rodičem při výběru kroužku, a tak mají na tutéž věc obě strany různý pohled. Při větším nátlaku ze strany rodičů totiž může dojít k situaci, kdy dítě nakonec se zájmovým kroužkem souhlasí, takže jej zdánlivě vybrali společně, nicméně dítě samotné to vidí jinak. Ať už je důvod nesrovnalostí jakýkoliv, může náš těšit to, že většina dotazovaných (dětí i rodičů) odpověděla, že děti si vybraly zájmové kroužky samy (nebo ve spolupráci s rodiči), tedy že jim rodiče v rámci možností ponechávají svobodnou volbu kroužku. Pozitivní výsledky vyšly i z odpovědí dětí, zda rády navštěvují ty z kroužků, které jim vybrali rodiče. Naprostá většina z nich totiž tyto kroužky navštěvuje ráda. V praktické části jsme se také podívali na to, s kým (kromě rodičů) tráví děti volný čas. První tři pozice obsadili prarodiče, sourozenci a sestřenice/bratranci. Celkově lze říci, že co se zájmových kroužků týče, rodiče zasahují do jejich výběru (a tím tedy i do způsobu trávení volného času dětí) pouze částečně a většina dětí má možnost zvolit si náplň volného času dle vlastních preferencí.

47

Z odpovědí dětí jsme sestavili jakýsi žebříček, kde se jako nejdůležitější kritérium, kterým se děti řídí, ukázal zájem o činnost v kroužku. Poměrně důležitým atributem je však také to, zda s nimi kroužek navštěvuje někdo z kamarádů. Na kritéria, kterými se děti řídí při výběru zájmových kroužků, se blíže zaměřila i jedna z našich hypotéz. Zájem dítěte o kroužek umístila na první místo pomyslného žebříčku kritérií také drtivá většina rodičů. Zde se tedy obě skupiny shodly. Kritéria rodičů zkoumala další ze stanovených hypotéz. Výzkumné šetření také ukázalo, že naprostá většina dětí si přeje trávit s rodiči více času, a to nezávisle na současném množství společně tráveného času. To je výsledek hodný zamyšlení ze strany rodičů, zda dětem věnují dostatek času. Z celkových čtyř námi stanovených hypotéz jsme mohli přijmout pouze jednu z nich. Po provedení výzkumu je tedy možné vyslovit závěr, že děti řadí to, zda s nimi bude kroužek navštěvovat i někdo z jejich kamarádů, častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní. Přijetí alternativní hypotézy nebylo ničím překvapivým, protože snad každý z nás učinil v dětství rozhodnutí podle toho, zda s námi bude přítomen někdo z našich kamarádů. Naopak není

možné

z námi získaných

dat

vyvodit,

že

existuje

souvislost

mezi aktivitou rodičů a počtem zájmových kroužků jejich dětí. Stejně tak nemůžeme říct, že existuje souvislost mezi množstvím společně tráveného času a tím, zda děti více vyjadřují potřebu trávit čas s rodiči. Nepotvrdila se nám ani hypotéza, že rodiče budou řadit kritérium „finance“ častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní.

48

ZÁVĚR Bakalářská práce si v úvodu kladla za cíl prozkoumat, jak (a zda vůbec) je volný čas dětí ovlivňován jejich rodinou, zejména rodiči. V teoretické části jsme vysvětlili některé základní pojmy bakalářské práce. V praktické části jsme potom prostřednictvím výzkumného šetření mohli potvrdit některé z námi stanovených hypotéz a odpovědět na výzkumné otázky. Z celkem čtyř stanovených hypotéz bylo možné pouze jedinou přijmout. U zbylých tří nám získaná data neposkytla oprávnění odmítnout nulové hypotézy. Nepodařilo se nám tedy z našeho vzorku prokázat, že by aktivita rodičů měla nějaký vliv na počet zájmových kroužků jejich dětí. Stejně tak není možné tvrdit, že existuje souvislost mezi množstvím společně tráveného času dětí s rodiči a tím, zda chtějí s rodiči trávit ještě více času. Nemohli jsme ani potvrdit, že by rodiče při výběru zájmového kroužku dítěti řadili kritérium „finance“ častěji na první či druhé místo, než na místa ostatní. Přijmout jsme však nakonec mohli hypotézu, která se týkala kritérií dětí při výběru zájmových kroužků. Přítomnost kamaráda v zájmovém kroužku se tedy ukázalo pro děti jako důležité kritérium. Potěšujícím faktem je zjištění, že téměř tři čtvrtiny dětí dostaly volnou ruku při výběru zájmových kroužků, které navštěvují. Výzkumné šetření také ukázalo, že větší část obou výzkumných skupin (tzn. dětí i rodičů) by uvítala ještě více společně trávených chvil. To však dle většiny rodičů, kteří se účastnili šetření, znemožňuje pracovní vytížení. O to více by se měli rodiče snažit o obohacující trávení volného času s jejich dětmi, neboť vlastní absenci ve volnu dítěte nelze nijak nahradit. Jak jsme již řekli, rodina je první skupinou, ve které se děti učí mimo jiné i to, jak nakládat s volným časem. Rodiče jsou pro nás od dětství vzory, a to také co se využívání volného času týká. Rodinné prostředí se odráží v osobnosti dítěte a je proto v zájmu každého rodiče naučit své dítě trávit volný čas smysluplně, způsobem, který člověka obohacuje.

49

Volný čas je třeba vhodným způsobem využít. Příliš velká zátěž vede k nevyrovnanosti, která postihuje jak tělo, tak naši mysl. Abychom mohli život prožít, ne pouze přežít, je třeba si ho také užívat, trávit čas s nejbližšími, zkoušet nové věci, poznávat nová místa, setkávat se s novými lidmi. Volný čas skýtá spoustu příležitostí k objevování nového, nepoznaného, ale i k pouhému navození stavu klidu a pohody, k upevnění vztahů nejen v rámci rodiny. Byla by obrovská škoda tohoto potenciálu nevyužít.

50

SEZNAM LITERATURY BRIERLEY, John. 7 prvních let života rozhoduje. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 112 s. ISBN 80-7178-109-6. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 272 s. ISBN 978-80-247-1369-4. DUNOVSKÝ, Jiří. Dítě a poruchy rodiny. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 140 s. GRECMANOVÁ, Helena a kol. Obecná pedagogika II. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1998. 192 s. ISBN 80-85783-24-X. HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2010. 800 s. ISBN 978-80-7367-686-5. HÁJEK, Bedřich, HOFBAUER, Břetislav, PÁVKOVÁ, Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-473-1. HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 280 s. ISBN 978-80-247-1168-3. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5. JŮVA, Vladimír sen. & jun. Úvod do pedagogiky. 4. dopl. vyd. Brno: Paido, 1999. 110 s. ISBN 80-85931-78-8. KANTOROVÁ, Jana a kol. Vybrané kapitoly z obecné pedagogiky I. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2008. 246 s. ISBN 978-80-7409-024-0. KANTOROVÁ, Jana a kol. Vybrané kapitoly z obecné pedagogiky II. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2010. 182 s. ISBN 978-80-7409-030-1. 51

KOMINAREC, Igor. Úvod do pedagogiky voľného času. 1. vyd. Prešov: Grafotlač, 2003. 113 s. ISBN 80-968608-5-2. KRATOCHVÍLOVÁ, Emília. Pedagogika voľného času: výchova v čase mimo vyučovania v pedagogickej teórii a v praxi. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2004. 308 s. ISBN 80-223-1930-9. MATĚJČEK, Zdeněk. Co děti nejvíc potřebují. 1. vyd. Praha: Portál, 1994. 108 s. ISBN 807178-853-8. MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 144 s. ISBN 80-7178-085-5. MATĚJČEK, Zdeněk. Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005, 184 s. ISBN 80-247-0870-1. MONTOUSSÉ, Marc., RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 336 s. ISBN 80-7178-976-3. PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-423-6. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. PŘADKA, Milan, KNOTOVÁ, Dana, FALTÝSKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 45 s. ISBN 80-210-3469-6.

SPOUSTA,

Vladimír

a kol.

Kapitoly

z pedagogiky

volného času.

1.

vyd.

Brno:

Masarykova univerzita, 1996a. 37 s. ISBN 80-210-1274-9. SPOUSTA, Vladimír a kol. Metody a formy výchovy ve volném čase: kultura a umění ve výchově. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996b. 82 s. ISBN 80-210-1275-7. 52

SPOUSTA, Vladimír a kol. Teoretické základy výchovy ve volném čase. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 183 s. ISBN 80-210-1007-X. ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola: teorie a praxe I. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004. 168 s. ISBN 80-244-0945-8. VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času. 2. dopl. vyd. Brno: Print-Typia, 2001. 175 s. ISBN 80-86384-00-4.

53

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Dotazník pro děti Příloha č. 2 – Dotazník pro rodiče

54

Příloha č. 1 – Dotazník pro děti Jmenuji se Iva Horychová a dotazník, který před Tebou leží, se týká Tvých zájmů. Dotazník je anonymní a poslouží pouze ke studijním účelům. Proto prosím, vyplň jej upřímně. Za spolupráci předem moc děkuji. Pohlaví:

chlapec

dívka

Počet zájmových kroužků, do kterých chodíš (i mimo školu): .................

1. Označ možnost, se kterou souhlasíš: a) všechny kroužky, které navštěvuji, jsem si vybral/a sám/sama, dobrovolně  pokud zvolíš tuto možnost, přejdi k otázce č. 4

b) některé kroužky, které navštěvuji, mi vybrali rodiče  pokud zvolíš tuto možnost, přejdi k otázce č. 2

c) všechny kroužky, které navštěvuji, mi vybrali rodiče  pokud zvolíš tuto možnost, přejdi k otázce č. 3 a potom vynechej otázku č. 4

2. Raději navštěvuješ kroužky, které: a) sis vybral/a sám/sama b) Ti vybrali rodiče c) mezi kroužky neděláš rozdíly  pokud zvolíš tuto možnost, přejdi k otázce č. 5 3. Kroužky, které Ti vybrali rodiče, navštěvuješ rád/a? a) ano b) ne 4. Kroužky, které sis vybral/a sám/sama, navštěvuješ rád/a? a) ano b) ne 5. Představ si, že dostaneš nyní možnost vybrat si kroužek. Seřaď níže napsané důvody, podle kterých by ses rozhodoval/a, od nejdůležitějšího po ten nejméně důležitý (do volného místa před slovem napiš číslo od 1 do 4, kdy 1 znamená velmi důležitý důvod a 4 nejméně důležitý důvod): ...... Kroužek navštěvuje spolu se mnou i někdo z mých kamarádů. ...... Činnosti, kterým se v kroužku věnujeme, mě baví. ...... Kroužek je oblíbený mezi ostatními dětmi. ...... Kroužek je blízko mého bydliště.

6. Trávíš svůj volný čas i společně s rodiči (např. hry, procházky)? a) b) c) d)

ano, často jen občas velmi málo ne, s rodiči volný čas netrávím vůbec  pokud zvolíš tuto možnost, přejdi rovnou k otázce č. 9

7. Vyjmenuj aktivity, které děláš ve volném čase spolu s rodiči: ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 8. S kým dalším z rodiny (kromě rodičů) ještě trávíš svůj volný čas? Můžeš označit i více možností. a) teta/strýc b) babička/dědeček c) sestra/bratr d) bratranec/sestřenice e) s nikým jiným f) s někým jiným (napiš s kým): _____________________________________________ 9. Přál/a by sis, aby s Tebou rodiče trávili více času? a) ano b) ne

Tímto dotazník končí. Ještě jednou Ti velice děkuji za ochotu při vyplňování dotazníku.

Příloha č. 2 – Dotazník pro rodiče Dobrý den. Jmenuji se Iva Horychová a jsem studentkou Univerzity Palackého. Dotazník, který před Vámi leží, byl zhotoven za účelem průzkumu ohledně volného času Vás a Vašich dětí. Prosím o vyplnění dotazníku toho z rodičů, který rozhodoval o výběru zájmových kroužků dítěte (případně je samozřejmě také možné vyplnění oběma rodiči společně). Dotazník je anonymní a poslouží pouze ke studijním účelům, proto prosím o upřímnost. Za jeho vyplnění Vám předem děkuji.

1. Označte činnosti, kterým se vy sami věnujete minimálně 1x týdně: a) b) c) d) e) f) g)

sportovní aktivity návštěva kulturních zařízení sledování televize četba knih internet výlety, procházky jiné: _____________________________________________________________

2. Vypište prosím aktivity, kterým se věnujete s dětmi a uveďte také, jak často: Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

Aktivita: _____________________________________

Jak často: ________________

3. Jaký máte pohled na trávení času s Vaším dítětem/dětmi? Máte pocit, že spolu trávíte dost času, nebo byste uvítali více společných chvil? ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________

4. Kde a s kým tráví Vaše dítě nejčastěji volný čas (mimo domov)? ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ ___________________________________________________________________________ 5. Seřaďte následující kritéria, podle kterých byste se rozhodoval/a při výběru zájmového kroužku pro Vaše dítě, od nejdůležitějšího po nejméně důležitý (do volného místa před slovem napište číslo od 1 do 5, kdy 1 znamená velmi důležité kritérium a 5 nejméně důležité kritérium): ...... Finance (cena kroužku) ...... Zájem dítěte o kroužek ...... Vzdálenost místa (kde se kroužek uskutečňuje) od bydliště ...... Rozvoj schopností dítěte v kroužku ...... Popularita kroužku v okolí ...... Jiné kritérium (napište jaké): ..............................................................................................

6. Vaše dítě si: a) mohlo vybrat všechny zájmové kroužky samo b) mohlo vybrat některé z kroužků samo c) nemohlo vybrat žádný z kroužků samo

Tímto dotazník končí. Ještě jednou děkuji za ochotu při spolupráci.

ANOTACE Jméno a příjmení:

Iva Horychová

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

Mgr. Pavla Vyhnálková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce

Vliv rodiny na trávení volného času dětí

Název v angličtině:

Family Influences on Children's Leisure-Time Activities

Anotace práce:

Bakalářská práce zkoumá vliv rodiny (zejména rodičů) na trávení volného času dětí. V teoretické části jsou vysvětleny základní pojmy bakalářské práce. Praktická část se zaměřuje na zjišťování, zda rodiče zasahují dětem do výběru zájmových kroužků, zda má aktivita rodičů vliv na počet zájmových kroužků jejich dětí, ale také zkoumá, jakými kritérii se při výběru kroužků řídí jak děti, tak rodiče.

Klíčová slova:

Volný čas, rodina, zájmový kroužek

Anotace v angličtině:

The bachelor thesis focuses on the influence of family (mainly the influence of parents) on the leisure time of their children. The theoretical part explains the basic terms of the bachelor thesis. The practical part explores the ways in which the parents intervene in their children's hobby groups choices; it also examines how the parents' activity influence the final number of the hobby groups their children attend. Lastly, the practical part concentrates on the criteria that both parents and children consider when choosing a hobby group.

Klíčová slova v angličtině:

Leisure time, family, hobby group

Přílohy vázané v práci:

1 – dotazník pro děti 2 – dotazník pro rodiče

Rozsah práce:

54

Jazyk práce:

Český