B a k a l ářská práce

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci

Bakalářská práce

Jan Chum 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra managementu veřejného sektoru

Světová obchodní organizace a její vliv na mezinárodní obchod

Vypracoval: Jan Chum

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Martin Musil

Praha, červen 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma »Světová obchodní organizace a její vliv na mezinárodní obchod« jsem vypracoval samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Praha, červen 2008

podpis studenta

Anotace

Cílem práce je charakterizovat vývoj mezinárodního obchodu a mezinárodních organizací a samozřejmě samotnou strukturu Světové obchodní organizace. Na struktuře a nástrojích Světové obchodní organizace se chci pokusit nastínit její významný vliv na stále se rychleji rozvíjejícím mezinárodním obchodu.

červen 2008

Poděkování

Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěl poděkovat Ing. Martinu Musilovi, z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci.

OBSAH Úvod ................................................................................................................................... 1 1. Mezinárodní obchod ........................................................................................................ 3 1.1 Vývoj mezinárodního obchodu .................................................................................. 4 1.2 Obchodně-politické nástroje ...................................................................................... 6 1.2.1 Tarifní nástroje.................................................................................................... 6 1.2.2 Netarifní nástroje ................................................................................................ 7 2. Vznik a vývoj WTO ........................................................................................................ 8 2.1. Cesta k WTO............................................................................................................ 9 2.2 GATT...................................................................................................................... 11 2.3 WTO ....................................................................................................................... 13 3. Organizace .................................................................................................................... 16 3.1 Členství ve WTO ..................................................................................................... 16 3.2 Ministerská konference............................................................................................ 17 3.3 Generální rada ......................................................................................................... 18 3.4 Rady, výbory a pracovní skupiny ............................................................................. 20 3.5 Sekretariát ............................................................................................................... 22 4. Výhody členství............................................................................................................. 23 5. Mechanismus řešení sporů............................................................................................. 27 5.1 Kroky řízení............................................................................................................ 28 5.2 Odvolací řízení ........................................................................................................ 31 6. Mechanismus řešení sporů v praxi ................................................................................. 33 6.1 Banánový spor......................................................................................................... 34 6.2 Spor o ocel............................................................................................................... 35 6.3 Růstový hormon a GMO.......................................................................................... 37 7. Budoucí vývoj WTO ..................................................................................................... 39 Závěr................................................................................................................................. 46 Literatura: ......................................................................................................................... 48 Seznam příloh ................................................................................................................... 50

Úvod Mezinárodní obchod se za poslední dekádu stal důležitým faktorem ovlivňujícím blahobyt a prosperitu země. Výměna zboží se dále rozšířila o služby, investice a duševní vlastnictví. Jejich bezproblémový proud je důležitým prvkem obchodních vztahů. Aby bylo možné tento volný pohyb zajistit, je třeba stanovit určitá pravidla a povinnosti pro bezproblémový chod. WTO je organizace, která má zajistit dohled nad dodržováním pravidel, kontrolu plnění dohod a povinností a má poskytnout prostor pro konzultace mezi členskými státy. Cílem práce je charakterizovat vývoj mezinárodního obchodu a mezinárodních organizací a samozřejmě samotnou strukturu WTO. Na struktuře a nástrojích WTO se chci pokusit nastínit její významný vliv na stále se rychleji rozvíjejícím mezinárodním obchodu. V první části práce jsem se rozhodl stručně popsat vývoj mezinárodního obchodu z pohledu jednotlivých ekonomických či filosofických směrů společně s obchodněpolitickými nástroji. Součástí první části práce je i vývoj předcházející vzniku WTO, jelikož považuji za vhodné seznámit i s uspořádáním a situací, která předcházela vytvoření WTO. Mnoho nedostatků a nedokonalostí předcházejícího systému se stalo základem požadavků na změnu. Druhou část práce zaměřím na organizační strukturu WTO. A také na možná nejdůležitější změnu oproti předchozímu systému, kterou je mechanismus pro řešení sporů. Můžeme předpokládat, že rychlé a spolehlivé řešení sporů zabrání jejich eskalaci a napomáhá zvyšovat důvěru v celou organizaci. Stejně tak organizační struktura ukazuje silné a slabé stránky WTO. Hledání shody napříč členskou základnou, i pro předjednané záležitosti může být komplikované. Ve třetí části se snažím vyjmenovat nejdůležitější výhody členství a některé spory v rámci WTO. Důvody pro členství a výhody plynoucí z něj jsou určitě rozdílné u všech členů i zájemců o něj, ale pozitivním ukazatelem dozajista je, že počet zemí stojící mimo WTO se stále zmenšuje. Zatím poslední zemí, která se stala členem WTO, byla 16. května 2008 Ukrajina. Další zemí, která se stanem členem WTO, bude 23. července 2008 Cape Verde. Tím se počet členů dostane na číslo 153. Spory, které jsem vybral patří mezi ty nejznámější a také mezi ty nejdéle běžící. Cílem těchto vybraných sporů je zmapovat vliv WTO na obchodní politiky jednotlivých členských států. Vybral jsem spory o režim obchodu s banány, spor o obchod s ocelí a třetím sporem je spor o omezení obchodu s geneticky modifikovanými potravinami a omezením pro růstové hormony. 1

V poslední části se pokusím nastínit budoucí vývoj WTO. Jaké jsou úkoly, před kterými WTO stojí, které body si WTO sama určila a jak pokračuje v jejich prosazování. Další otázky, kterými se zabývám, jsou například oblasti, kde WTO musí pracovat na zlepšení, aby mohla naplňovat své cíle. Které oblasti potřebují zlepšení nebo kde je potřeba reforma, která může napravit současný stav. Zajímavá je i myšlenka, co by bylo kdyby WTO nevznikla. Proto se pokusím přiblížit, jak by vypadalo uspořádání mezinárodního obchodu bez WTO.

2

1. Mezinárodní obchod [7] Mezinárodní obchod je přeshraniční výměna kapitálu, zboží a služeb. Hranicemi nejsou myšleny pouze hranice státu, ale v současnosti už s trochou nadsázky lze říci hranice světadílů. Obchod je činnost, která je provozována staletí a za tuto dobu byla mnohými účastníky nějakým způsobem ovlivněna. Například staří Římané do obchodu přinesli smlouvu a s tím i závazná ustanovení výměny. Na významu nabyl obchod s postupující industrializací a s ní spojenými změnami v oblasti dopravy. Hlavními hráči na poli mezinárodního obchodu jsou nadnárodní korporace a mezinárodní společnosti. Tito hráči často působí v roli nákupčích drobných částí svého produktu nebo v rolích koordinátorů velkých investičních akcí. Globální trh nabízí mnoho možností své výrobky prodat nebo potřebné zboží a služby nakoupit. Tabulka I: Přírůstky světového exportu zbožím a HDP, 1950-2006 10

8

procenta

6

4

2

0

-2 1950-60

1960-70

1970-80

1980-90

1990-00

2000-06

2001

2002

2003

2004

2005

2006

roky Objem ex portů

HDP

Zdroj: WTO, V mnoha zemích se obchod podílí velkou měrou na HDP, zaměstnanosti růstu životní úrovně. Naopak mnoho firem je závislých na každodenních dodávkách surovin nebo polotovarů, a tak sněhová kalamita nebo nehoda mohou způsobit zastavení výroby. Propojení ekonomik a také firem je jedním z průvodních znaků rozvoje obchodu. Volný pohyb zboží, služeb a kapitálu je velkým tématem současnosti. Volný obchod je často zneužíván jako strašák a nebo obětní beránek. Příkladem může být souboj prezidentských

3

kandidátů před blížícími se volbami v USA. Volný obchod, přesněji Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA), je odpovědný za rostoucí nezaměstnanost a přesuny výroby do zahraničí. V některých programech můžeme číst i o zmrazení stávajících dohod o volném obchodu, otázkou je do jaké míry tyto opatření pomůžou současnému stavu ekonomiky a jak nastartují ekonomický růst. Zachování stávajícího stavu a omezení konkurenčního tlaku, ale určitě nebude správnou cestou k ekonomickému růstu. Současný kurz dolaru otočil směr toku zboží a služeb, a tak lodě vezoucí zásilky z Ameriky jsou na delší dobu vyknihované. Proto jsou opatření omezující volný obchod z mého pohledu tak trochu nesmyslná. Bohužel volnému obchodu jsou často připisovány neúspěchy národních hospodářských politik nebo špatných manažerských rozhodnutí. A je otázkou zda různá omezení dokáží nastartovat ekonomiku a vytvořit pracovní místa, když jednotlivé ekonomiky jsou navzájem provázané a dodavatelské řetězce jsou celosvětové.

1.1 Vývoj mezinárodního obchodu [7]

Merkantilizmus a fyziokratizmus jsou dva směry, které ovlivňovaly dění v 16. a 18. století. Merkantilizmus byl založen na udržování národního bohatství hromaděním zlata a stříbra. Pokud stát neměl doly, kde by si obstaral drahé kovy, musel si opatřovat bohatství obchodem. Tedy směnou zboží za zlato, státy udržovaly vysoká dovozní cla a omezení na dovoz (kromě zlata a stříbra). Aby bylo možné akumulovat zlato a stříbro, podporovali merkantilisté dovoz potřebných a levných surovin a následný zpětný prodej kompletních výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Takto zajistili přebytek obchodní bilance a tento přebytek, ve formě drahých kovů, zvyšoval národní bohatství. Příkladem může být obchod mateřské země Velké Británie a jejími koloniemi, které sloužily jako zásobárna levných surovin a odbytiště zboží. Fyziokratizmus byl naopak směr, který podporoval zemědělskou produkci a malé zásahy státu do ekonomiky. Zemědělská produkce byla jedinou produkcí, která přináší výnosy. Tento proud našel zastánce hlavně mezi francouzskými filozofy. Protekcionistické tendence přetrvaly až do 19. století, kdy došlo k postupnému uvolnění. Merkantilismus a jím podporovaný protekcionismu se dostal pod tlak ze strany kritiků. Díky neustálému mezinárodnímu a společenskému vývoji a novým směrům došlo k uvolnění obchodních vztahů. 4

V roce 1776 publikoval Adam Smith knihu s názvem Bohatství národů. V této knize označil půdu, práci a kapitál jako bohatství národů a trhu přidělil samoregulační funkci. Tuto samoregulaci nazval neviditelnou rukou trhu. Ruka byla tím, co mělo trh regulovat a řídit. Smith položil základ klasické teorii mezinárodního obchodu , následně jeho práci rozšířili R. Torrens a D. Richardo. Richardiánský pohled přestavuje fungování mezinárodního obchodu na principu absolutních a relativních výhod, zavádí dělbu práce a specializaci. Klasický model vysvětluje zapojení ekonomik do obchodu pomocí absolutní a komparativní výhody. Absolutní výhoda znamená, že země má nižší jednotkové náklady práce na výrobu komodity než jiné země. Pokud druhá země nemá žádnou absolutní výhodu při výrobě komodit, neznemožňuje to její zapojení do obchodu. Naopak i přesto, že má země absolutní výhodu u všech komodit, zapojí se do obchodu s tou komoditou, u které dosahuje komparativní výhody. Pro obě země tedy platí, že se musí specializovat a zaměřit se na to, co umí nejlépe a z čeho dokážou získat větší užitek (výnos). Dominantní výrobním faktorem je práce, pomocí které se měří i náročnost výroby komodit. Protekcionismus představoval nebezpečí zachování stávajícího stavu a stagnaci, která způsobí zastarávání a pokles bohatství. Koncem 19. století se opět objevují protekcionistické snahy, které přináší teorie nezralého průmyslu, jejímž autorem byl Friedrich List. Cílem tehdy bylo dohnat rozvinuté země (Velkou Británii), pro které je mezinárodní obchod propagovaný klasicky jednostranně výhodný. Dominantní mocností byla tehdy dílna světa, nebo-li Velká Británie, naopak Německo se teprve sjednocovalo a snažilo se změnit agrární zaměření ekonomiky a podpořit

industrializaci. Teorie nezralého průmyslu zavedla možnost

dočasného

ochranářství, pokud se průmysl dostane na vyšší úroveň opatření již nebudou nutná. Méně rozvinuté země, které se potřebují dále rozvíjet, by měly používat cla pro výchovu a posílení domácího průmyslu. Měly by chránit svůj rozvíjející průmysl dokud nebude konkurenceschopný, protože volný obchod nemusí být dobrý pro všechna stádia rozvoje ekonomiky. První světová válka a následná ekonomická krize dále podpořila protekcionistické snahy. Můžeme jen spekulovat, jak obchodní války 30. let prodloužily krizi světového hospodářství, protože každá ze zemí stavěla stále vyšší bariéry obchodu a naopak uměle znehodnocovala kurz své měny, aby získala konkurenční výhodu. Z ekonomických teorií v této době ovlivnil mezinárodní obchod keynesianismus. Zvlášť pak myšlenka národní soběstačnosti států a popření názoru, že uvalené clo je nevýhodné pro zemi, která ho uvalila.

5

Podle Keynese naopak clo omezí dovoz konkurenčních výrobků a posílí poptávku po národních produktech.

Další snahy o uvolnění mezinárodního obchodu ukončila opět válka, nyní druhá světová válka. Na rozdíl od konce předchozího konfliktu byl zájem všech vítězných mocností na společné obnově postižených oblastí a na zapojení poražených států (s určitými omezeními). Svou roli jistě sehrála zkušenost z předchozího poválečného vývoje. Společně s tímto zájmem dospělo společenství států k názoru, že bude třeba provést institucionalizaci vztahů v rámci mezinárodních vztahů a obchodu, protože smluvní závazky přestávají stačit potřebám rychle rostoucí mezinárodní komunity. Vrcholem tohoto snažení je pak konference v Breton-Woods, která si položila za cíl založení a vznik tří mezinárodněekonomických organizací.

1.2 Obchodně-politické nástroje Obchodně-politické nástroje můžeme rozdělit na nástroje autonomní a smluvní. Autonomní nástroje může stát používat bez omezení. Omezení by představovaly závazky vyplývající z mezinárodních smluv. Naopak smluvní nástroje představují opatření povolená pouze v rozsahu dohod v rámci mezinárodních smluv. Dalším typem nástrojů jsou tarifní a netarifní opatření. Tarifní nástroje, nebo-li cla mají dlouhou historii, kdy cla posilovala příjem státního rozpočtu. Nyní se začala cla využívat spíš jako nástroj obchodní politiky než jako zdroj příjmů. [7]

1.2.1 Tarifní nástroje [7] Cla jsou opatření smluvní i autonomní, i když autonomní nástroje mají čím dál tím menší manévrovací prostor. Cla můžeme rozdělit na vývozní a dovozní, přičemž vývozní cla jsou na ústupu (např. Rusko uvaluje vývozní clo na suroviny).

Rozeznáváme tyto tři typy cel:
valorická – clo je stanoveno jak procento z celní hodnoty
specifická- clo je vyměřeno pevnou částkou v peněžních jednotkách za fyzickou jednotku (kus, kg, metr)
diferencovaná – mají odstranit nedostatky kalorických a specifických cel

6

o dif. valorická – jsou vyměřována z celní hodnoty, ale jejich výše se přizpůsobuje situaci na vnitřním trhu o dif. specifická – jsou vyměřována z jednotky zboží, přičemž se odstupňovávají podle jeho ceny

1.2.2 Netarifní nástroje Na rozdíl od cel, která jsou přehledná a snadno stanovitelná, jsou netarifní nástroje komplikovanou součástí mezinárodního obchodu. Netarifní nástroje jsou klasickým příkladem protekcionistických nástrojů, snad pouze vyrovnávací a anti-dumpingová opatření najdou zastání. Oba tyto nástroje upravují mezinárodní smlouvy a jsou vlastně odpovědí na nekalé podpory a vývozy. Netarifní nástroje jako celek patří mezi sporné části uspořádání mezinárodního obchodu a cílem WTO je postupné zrušení těchto nástrojů a jejich nahrazení tarifními opatřeními (ty mají postupně klesnout k nule). [7]

„Mezi netarifní nástroje patří: o dovozní přirážka – vybírá se dovozu výrobků nad rámec běžného cla a stanovuje se procentem z celní hodnoty o dovozní depozitum – finanční částka složená při dovozu na bezplatný účet, která je po uplynutí určité doby vrácena o sledování exportu a importu o množstevní omezení exportu a importu – po vyčerpání limitu nelze s výrobek dovážet nebo vyvážet o antidumpingové clo – uvaluje se na výrobek, který způsobuje újmu a je nutno vyrovnat rozdíl mezi normální a vývozní hodnotou o vyrovnávací opatření – vyrovnává rozdíl vzniklý poskytnutou subvencí o minimální cena – pokud není stanovená hranice dodržena uvaluje stát sankce o státní obchodní podniky [7]“

7

2. Vznik a vývoj WTO Důvodem, proč vůbec Světová obchodní organizace vznikla a existuje, je obchod. Obchod, můžeme říci i směna, doprovází každého z nás a je součástí našich každodenních rozhodnutí. Při nákupu zboží a služeb nebo při rozhodnutí, zda si najdu zaměstnání a budu pracovat. Smyslem obchodu je výměna něčeho za něco, každý je tak úspěšný, jak dokáže využít své výhody a odhalit nevýhody nebo spíše slabiny svých protivníků (pardon obchodních partnerů). Samozřejmě, že každý z nás se s obchodem setkává na lokálních či národních trzích, ale již ze starověku víme, že lidé cestovali z důvodu obchodu tedy směny zboží za zboží nebo za nějaký peněžní ekvivalent. Právě střetávání obchodních partnerů na globálním trhu a volné pronikání nových hráčů na národní trhy je to, co WTO zajímá. Získat zboží a služby můžeme násilím (válka), krádeží a pak také směnou neboli obchodem. První dvě možnosti nevedou k dlouhodobému rozvoji a prosperitě, o své budoucí partnery musíme spíše pečovat, než je likvidovat. Obchod ale přináší svoje vlastní úskalí, která začínají u rozdílných právních a sociálních systémů. A pokračují dále přes ochranu duševního vlastnictví po různé technologické, hygienické, ekologické

a další

požadavky. Tyto systémy a předpisy mohou být a také často jsou zneužívány při blokování vstupu na národní trh. [1] Příkladem mohou být snahy orgánů Ruské federace získat kontrolu nad těžebními společnosti, které byly prodány v rámci divoké privatizace v 90. letech. Jako záminka zde slouží porušování ekologických norem a daňových zákonů. Samozřejmě dohled nad placením daní a ekologickou těžbou nerostných surovin je plně v kompetenci státních orgánů. Problematické je ale zaměření pouze na určité společnosti, produkty nebo vybrané komodity. Pokud se začnou stavět bariery pouze pro vybrané odvětví, zahraniční investory a dodavatele, vybrané komodity, suroviny nebo produkty, dochází k poškození a pokřivení trhu. Subvence, dotace a další státní podpory jsou dalším faktorem, který poškozuje trh. Příklad nemusíme hledat daleko, používá ho snad každý a to denně. Cukr je v Evropské unii produkován s daleko vyššími náklady a nakonec prodáván i za „netržní“ ceny. Pokud by měla na trh s cukrem přístup konkurence, ušetřila by Evropská unii za subvence a dotace spojené s cukernou politikou a každý spotřebitel by ušetřil při nákupu. Pokud bychom dopady změn sledovali až do konce, mohli by producenti využít svou výhodu v obchodu a nabízet levnější a třeba i kvalitativně srovnatelný produkt. Třeba by se mohly i díky tomuto 8

zapojení do obchodu některé země přesunout ze skupiny rozvojových do tranzitivních ekonomik. Příklad potravin je nyní velmi aktuální, protože ceny potravin celosvětově rostou, jihoasijské země uvažují o rýžovém OPECu a Evropská unie dočasně zrušila clo na obilí. Právě chování EU a její zemědělská politika je ukázkový příklad krátkozrakosti subvenční a dotační politiky, která nahrazuje volné soupeření na trhu. Proč stanovuje EU počty dojnic a produkovaného mléka, výměry obdělávané půdy a proč podporuje diskutabilní programy na využívání biopaliv. Možná, že tyto umělé restrikce vede dobrý úmysl, ale užitečnost je diskutabilní. V případě nedostatku těchto základních potravin, a to jak z důvodů neúrody, tak z důvodu vysoké poptávky, není trh schopen výpadky nebo poptávku pokrýt, protože nadbytečné kapacity na základě poskytovaných dotací zrušil. Naopak nemožnost dodávat na trh EU poškozuje ostatní pěstitele a chovatele mimo společenství. A naopak vysoká cena u některých produktů doplněná omezeným přístupem dodavatelů vede místní vlády k zavádění opatření omezující nebo dokonce penalizující vývoz, aby chránily dostatek na vlastním trhu. Právě zde vidím hlavní roli WTO, propagátora volného obchodu, bořitele bariér obchodu, kontrolora dodržování a pokroku a také fóra pro diskusi a sjednávání dohod. Se vznikem a uzavíráním dohod souvisí i další úkol nebo pravomoc a to kontrola dodržování dohod a při porušování dohod. Úkolem WTO by mělo být vytvoření nezávislého „soudu“, kde mohou členové přednést své stížnosti a získat vymahatelná rozhodnutí.

2.1. Cesta k WTO Z důvodu nutnosti obnovy a regulace mezinárodního obchodu po druhé světové válce byly uzavřeny v roce 1944 Brettonwoodské dohody nazvané podle města Breton Woods, USA, ve kterém byly dohody podepsány a následně tak propůjčilo město jméno systému poválečného uspořádání mezinárodních institucí. Cílem bylo posílit vzájemnou spolupráci, odstranit bariéry a odbourat nedůvěru a protekcionismus jednotlivých partnerů. Dlouhodobý ekonomický růst, spolupráce a rozvoj měly být prostředkem jak zabránit opakování ničivých konfliktů. Cílem bylo zapojit poražené i vítěze, tak aby se účastnili všichni bez rozdílu. Plánované nebyly pouze níže zmíněné mezinárodní organizace, ale i organizace regionální (příkladem může být Evropská unie). [1]

9

Plánované instituce byly:


Mezinárodní měnový fond (IMF)




Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD)




Mezinárodní obchodní organizace (ITO)

IMF a IBRD byly založeny ještě v roce 1945 a jejich sídlem je Washington, USA, IBRD je nyní součástí skupiny Světové banky. Dále bylo cílem konference zavedení systému pevných směných kurzů, které by bylo možné upravovat maximálně o 10% a volná směnitelnost měn pro případ obchodních transakcí, i zde měly státy možnost regulovat tok kapitálu. Systém v konečném důsledku udělal z amerického dolaru celosvětové platidlo, protože jediná měna volně směnitelná za zlato byl americký dolar, v něm byly prováděny mezinárodní obchodní operace. Proto dolar převzal roli zlata jako světového platidla. Všechny měny byly směnitelné za dolar, který bylo zase možno směnit za zlato. Proto mluvíme o zlatém dolarovém standardu a dolarovém standardu. [1] Mezinárodní obchodní organizace na rozdíl od svých dvou sourozenců, které měla doplňovat a společně měly utvářet a podporovat volný obchod, nevznikla. V roce 1948, v Havaně byl dohodnut její vznik, ale bohužel v průběhu ratifikace jejího založení, byla ratifikace opakovaně zamítnuta Kongresem USA (koncem roku 1950 prezident Trumman rozhodl znovu nepředkládat ITO ratifikaci). Protože ITO nikdy nebyla založena, určitým pokračovatelem se stal GATT a s trochou nadsázky bychom mohli říci, že zbylí dva sourozenci dostali náhradu za ITO až v roce 1995 založením WTO. IMF měla mít na starosti fiskální a měnové záležitosti, Světová banka finanční a ITO měla převzít kontrolu nad mezinárodním obchodem. [1] Souběžně s jednáním o ITO probíhala jednání, jejímž cílem bylo odstranění cel. I když byla ITO schválena, nikdy nedošlo k její ratifikaci, a proto byla použita nejdůležitější část Havanské dohody jako jakési provizorium. GATT bylo dočasným fórem (provizoriem), před vznikem ITO, fungujícím na principu smluvních stran. Toto provizorium vydrželo až do založení WTO skoro 50 let. Všechny tři organizace byly navzájem propojeny, takže členství v MMF bylo předpokladem pro členství ve Světové bance a naopak členové (signatáři) GATT byli zase zavázáni ke spolupráci v rámci MMF. [1]

10

2.2 GATT General Agreement on Tariffs and Trade ( Všeobecná dohoda o clech a obchodu) zkráceně GATT, je jak již název napovídá mnohostrannou dohodou. GATT byl zřízen za účelem dohledu nad uzavíráním vzájemných oboustranně výhodných dohod. Dohody se týkaly tarifních a netarifních překážek obchodu a byly postaveny na principu most favoured nation a dalších dojednaných v článcích Havanské charty. GATT byl vytvořen z důvodu překlenutí období do ratifikace schválených dohod o vytvoření ITO. Na rozdíl od širokého záběru plánované ITO bylo zaměření GATT více omezené a bylo spíš zaměřeno na snižování celních bariér. Protože se nejedná o organizaci, ale o dohodu a to dohodu chápanou jako prozatímní, tak postrádá GATT donucovací prvky a také plnohodnotný prostor pro posouzení stížností a rozhodování sporů. Systém řešení sporů GATT se skládal z jednání panelu, jehož rozhodnutí bylo platné pouze pokud s ním souhlasily všechny zúčastněné strany. Nejdůležitější část vyjednávání probíhala na tzv. kolech jednání (trade rounds), celkem se v rámci existence GATT konalo 8 kol. Posledním kolem, bylo kolo uruguayské, které položilo základ nutné transformaci GATT a vzniku WTO. [1]

Kola jednání (Trade rounds): •

1947 - Ženevské kolo (Geneva Round)

•

1949 - Annecy, Francie

•

1950-51 – Torquay (Torquay Round)

•

1956 - Ženevské kolo (Geneva Round)

•

1960-62 - Dillonovo kolo (Dillon Round)

•

1964-67 - Kennedyho kolo (Kennedy Round)

•

1973-79 - Tokijské kolo (Tokyo Round)

•

1986-94 - Uruguayské kolo (Uruguay Round) Zdroj: WTO, Jednotlivá kola můžeme rozdělit do tří etap. Během první etapy, od roku 1947 do

Torquayského kola, se strany dohody dohadovaly na komoditách, které budou součástí dohody, a na zmražení cel. První kolo proběhlo ještě před vstoupením GATT v platnost,

11

které připadlo na 1. leden 1948. Během druhé etapa mezi lety 1959-1979, se strany dohadovaly na snižování cel. Závěrečná etapou je Uruguayské kolo, během kterého se strany soustředily na duševní vlastnictví a jeho ochranu, pohyb služeb a kapitálu a zemědělské komodity. [1] Nejvýznamnějších posunů se dosáhlo v průběhu posledních 3 kol. Kennedyho kolo přineslo významné zjednodušení, zefektivnění a zkrácení vyjednávání o snížení cel zavedením lineární metody vyjednávání (nahradila vyjednávání po jednotlivých výrobcích). Předmětem vyjednávání se také staly další překážky volného obchodu a antidumping. Bohužel vynalézavost členských států ukázala, že i když se snižují tarifní překážky, rozvoji volného obchodu brání nárůst netarifních překážek. Proto se také další kolo vyjednávání zaměřilo na povolení, kvóty nebo embarga. Samozřejmě, že účastnící pokračovali ve snižování cel. Další zajímavostí je počet účastníků, který dosáhl čísla 102. Počet smluvních stran se z původních 23 postupně rozrostl až na 128 signatářů v roce 1994. Poslední osmé kolo položilo základ pro přechod GATT pod WTO a pro mnoho dalších dohod a cílů, které jsou ještě nyní náplní mnoha jednání v rámci WTO. [1] Z důvodů rostoucích nároků na administrativu a koordinaci smluvních stran vznikla potřeba pevné organizační struktury. Mezi jednotlivými koly řídil každodenní chod Výbor , který byl později přetvořen a přejmenován na stálou radu Rada zástupců smluvních stran (rok 1960). Tato stálá rada získala větší pravomoci a odpovědnost za každodenní chod. Kromě výboru a později rady existoval ještě stálý sekretariát GATT. Formální název byl Interim Commission for the International Trade Organisation (ICITO), to byl název přípravného výboru ITO, který přešel pod GATT v okamžiku kdy bylo jasné, že ITO nevznikne. Výkonný tajemník sekretariátu byl později přejmenován na generálního ředitele a vykonával od roku 1955 funkci depozitáře GATT a dalších dodatků. GATT sice disponoval organizační strukturou, která se vytvářela za roky činnosti, ale stále se nejednalo o kodifikovaný systém umožňující rychlé a pružné jednání, řešení sporů a kontrolu postupu a plnění dohodnutých změn. [1] Uzavřené smlouvy a dodatky smluv, vytvořili „džungli“ složitých a komplexních legálních textů. Tento problém dále prohloubila nezávaznost smluv, pokud stát nechtěl, nemusel se k dohodě připojit. Neúčast všech států na smlouvách zbytečně prodlužuje a komplikuje jednání o dalším uvolnění bariér obchodu.

12

GATT 1947 GATT ve svém vývoji můžeme rozdělit na dva časové úseky 1947 až do roku 1993, tedy před Uruguayské kolo a na vývoj po roce 1994. GATT 1947 je označení Všeobecné dohody o clech a obchodu ve znění z roku 1947 a pozdějších dodatků až před ukončení Uruguayského kola. GATT 1947 vstoupil v platnost 1. ledna 1948. GATT byl podepsán jako prozatímní dohoda části Charty ITO. Záměrem bylo použít část charty a prozatímně ji uvést v platnost, aby bylo možné vytvořit základ pro dohody o celních úlevách. Zajímavostí je, že dohoda nebyla nikdy ratifikována a účast na dohodě upravoval Protokol o prozatímní použitelnosti GATT. I díky tomu nemusel být GATT předložen ke schválení v kongresu USA. Bylo pouze potřeba k protokolu přistoupit a předběžně odsouhlasit dvoutřetinovou většinou členských států protokolu, aby dohoda vstoupila v platnost. Proto také GATT často doprovází slovo prozatímní, protože závaznost GATT vyplývala z Prozatímního protokolu. Ale nedokončení ratifikačního procesu nebylo překážkou pro fungování a postup v liberalizaci obchodu. Cílem signatářů GATT 1947 bylo zajištění bezbariérové obchodní výměna, podpora a rozvoj obchodu, plné využívání zdrojů, ale také růst zaměstnanosti a životní úrovně. Bohužel dohody mezi signatáři se týkaly pouze zboží, a tak s rozvoj pohybu služeb, investic a společně s potřebou ochrany duševního vlastnictví GATT došel až na hranici svým možností. [1]

GATT 1994 Logickým krokem v důsledku rozvoje mezinárodního obchodu byla modernizace systému, který reguloval vztahy mezi signatáři. Protože ale potřeby a úkoly nemohla plnit ani mnohokrát doplňovaná dohoda, došlo k transformaci GATT na tak dlouho očekávanou organizaci. GATT 1994 je přepracovaný GATT 1947 doplněný o nové dohody a úmluvy, které vzešly z Uruguayského kola, ale již bez organizační složky. Roli organizační složky převzal WTO a GATT se stal jednou ze základních smluvních ujednání WTO. Změna vyžadovala přistoupení a ratifikaci GATT 1994 a odstoupení od GATT 1947. [1]

2.3 WTO Uruguayské kolo GATT bylo posledním kolem, kdy se konalo jednání o otázkách mezinárodního obchodu pod hlavičkou GATT. Smluvní strany GATT si dostatečně uvědomovaly, že je potřeba rozšířit záběr zájmu i o další prvky a ne jenom na zboží. Nutnost úpravy nakládání a zacházení při pohybu služeb, investic a duševního vlastnictví se staly motorem změny. USA již v této době nebyly tou mocností jako v době Bretton

13

Woodské konference. Rozvoj mezinárodního obchodu a zapojení dalších zemí do obchodní výměny přineslo další problémy. V podobě nerespektování práv k duševnímu vlastnictví a nedostatečné patentové ochrany. Zvýšení zájmu o bezbariérový obchod se zemědělskými produkty, zapojení rozvojových, rozvíjejících a tranzitujících ekonomik do mezinárodního obchodu. [2] WTO bylo založeno podpisem Dohody o zřízení Světové obchodní organizace dne 15. dubna 1994 v Marakeši, Maroko. Dohoda vstoupila v platnost 1. ledna 1995. Organizace má své sídlo narozdíl od zbývajících Bretton Wodských organizací v Ženevě ve Švýcarsku. Sdružuje celkem 152 států (stav k 6/2008). Organizaci má provozně na starosti sekretariát v čele s generálním ředitelem, kterým je nyní Pascal Lamy. Pascal Lamy je pro zajímavost bývalým vyjednavačem EU pro WTO, kterou plnil z pozice komisaře pro obchod. Jeho protivníkem ve funkci vyjednavače na straně USA byl Robert Zoellick, který se pro změnu stal v roce 2007 předsedou Světové banky. WTO vzniklo až poté, co provizorní řešení, nebo-li GATT po 47 letech narazil na své mantinely a smluvní strany se rozhodly GATT modernizovat. Modernizace GATT si položila za cíl vytvořit silné institucionální prvky organizace, která by zvládala široké spektrum úkolů a rostoucí počet členů. Dalším bodem bylo rozšíření působnosti GATT mimo jeho doménu, tou byl obchod se zbožím. Tyto plánované změny byly tak rozsáhlé, že vyvrcholily oprášením ITO, ale v podobě Světové obchodní organizace. Plánované kolo jednání, kterému se podle místa zahájení jednání říká uruguayské kolo GATT, překročilo svůj naplánovaný časový rámec. Závěry jednání, byly dále projednávány v rámci struktur WTO a stále tvoří velkou část agendy. Aby bylo možné vést rozhovory, kontrolovat pokrok, řešit spory a umožňovat setkávání a diskusi mezi konkurujícími si státy. Musely být WTO a její organizační struktuře přiděleny určité funkce a pravomoci. [2]

Funkce WTO: o Správa obchodních dohod WTO o Fórum pro vyjednávání o Vyřizování obchodních sporů o Monitoring národních obchodních politik o Technická pomoc a školení rozvojových zemí o Kooperace s ostatními mezinárodními organizacemi

14

GATT se z původního GATT 1947 přetransformoval na GATT 1994, který se pak stal základním stavebním kamenem smluvních ujednání WTO. Protože bylo potřeba rozšířit záběr smluvních ujednání doplnil GATT ještě Všeobecná dohoda o obchodu se službami nebo-li GATS (General Agreement on Trade in Services), a Dohoda o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví TRIPS (Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights). GATT, GATS a TRIPS jsou tři základní smlouvy určující zaměření WTO, dalšími důležitými smlouvami jsou samozřejmě smlouva zakládací a dohody týkající se pravidel a způsobů urovnávání sporů společně s dohodou o revizi obchodní politiky. Celý balík dohod představuje přibližně 60 mnohostranných dohod, listin koncesí a dvou vícestranných dohod. Listina koncesí upravuje pravidla pro přístup na trh každého člena WTO. Dohody a smlouvy pokrývají oblasti obchodu se službami a zbožím, zemědělskými komoditami, antidumpingu a subvencí a pak i pravidla chodu WTO a kontrolu činnosti organizace a jednotlivých členů. [2] Mezi základní principy WTO patří nediskriminace, kterou zajišťují a kontrolují pomocí přístupu moust favoured kation (MFN) a národní zacházení. Cílem je poskytnout stejný přístup na trh, jako jsem poskytl některým členům a chovat se k zahraničnímu zboží a službám stejně jako k domácímu. Členské státy nesmí uplatňovat vůči dovozovému zboží tvrdší podmínky a požadavky než na domácí produkty, zacházení musí být vůči všem stejné. Nediskriminace je základním pilířem principů WTO, dalším pilířem je reciprocita, ta se využívá zvláště v průběhu vyjednávání. Další dva principy přístup na trh a čestná konkurence jsou spíše cílem, kterého chci dosáhnou než principem, ale mohu je chápat i jako ideální stav, kterého chci dosáhnout. Kromě těchto principů platí ještě další, kterým je princip jediného závazku all or nothing. Pokud se některá země nebo celní území stane členem WTO, musí pak převzít kompletní soubor závazků. Není možné, aby si země vybrala jen ty mnohostranné dohody, které jsou pro ni výhodné. Výjimku tvoří 4 vícestranné dohody, které se týkají specifických oblastí, u těchto dohod je omezený počet signatářů z důvodu úzkého zaměření. [2]

Členství a organizační struktuře se věnuji v další kapitole.

15

3. Organizace Organizaci WTO můžeme rozdělit na 4 úrovně. Nejvyšší úrovní je Ministerská konference, kterou následuje generální rada. Na dalším stupínku jsou jednotlivé rady, pod které pak spadají jednotlivé výbory. Protože při projednávání problematiky je při rozhodování využíván konsensus namísto hlasování hrají důležitou roli neformální setkání jednotlivých delegací nebo skupin delegací. Každý člen se může účastnit jednání výboru nebo rady. Výjimku ale tvoří odvolací orgán WTO a panely řešící spory členů. Kromě toho se ještě všichni členové nemohou účastnit výborů, které jsou založeny na základě vícestranných dohod (nebyli podepsány všemi členy), sem patří od roku 1997 již jen dva výbory a to pro obchod s civilními letadly a vládní zakázky. [2]

3.1 Členství ve WTO Členem WTO může být stát nebo celní území, které má rozhodovací pravomoci o své obchodní politice. Každý nový člen získává výhody vyjednané v předešlých letech. Naopak nový člen musí poskytnout závazky, že otevře svůj trh a bude dodržovat stanovená pravidla. Tyto závazky jsou výsledkem vyjednávání o přistoupení. [2] Aby bylo možné nabídnout kandidátovi přistoupení, musí projít čtyřmi fázemi. První fázi WTO nazývá, řekni nám něco osobě. V rámci této fáze předloží zájemce o přistoupení memorandum, ve kterém popíše své obchodní a hospodářské politiky a jejich vztah k politikám WTO. Toto memorandum zpracovává pracovní skupina, které se mohou účastnit všichni členi.

Další fáze je nazvaná vypracuj s námi individuálně co můžeš

nabídnout. Pokud pracovní skupina učiní dostatečný pokrok na principech a politikách, začnou paralelně bilaterální rozhovory s jednotlivými členy. Třetí fází je návrh členských podmínek. Když pracovní skupiny prozkoumá obchodní režim uchazeče a paralelní bilaterální vyjednávání jsou ukončena, navrhne pracovní skupina podmínky přístupu, které uvede ve zprávě, v přístupové smlouvě (protokolu o přistoupení) a v seznamu závazků. Závěrečnou fází přístupu je rozhodnutí. Finální balíček, který se skládá ze zprávy, protokolu a seznamu závazků je předložen Generální radě nebo Ministerské konferenci. Pokud více jak dvě třetiny členů vysloví souhlas, může žadatel podepsat protokol o přistoupení. Často ještě následuje ratifikační proces, dle národního práva žadatele. [2]

16

Později hledají členské státy spojence, ať už jsou důvodem pro spojení společné cíle nebo příslušnost k regionální uskupení. Celá WTO má nyní 152 členů a působit pouze sám za sebe, by znamenalo nést sám odpovědnost za všechny náklady, časovou náročnost a realizaci vyjednávání, konzultování a přesvědčování. Takový výkon by byl jistě hoden obdivu, ale zvrat a posun dál by asi nepřinesl. Proto členové hledají spojence a vytvářejí různé pakty, skupin a aliance. Tato seskupení pak často hovoří prostřednictvím jednoho mluvčího nebo vyjednávací komise a snaží se co nejvíce členů přetáhnout do svého tábora. Nejaktivnější jsou členové v rámci vyjednávání v zemědělském sektoru, asi nejznámější je Cairns Group, která vznikla ještě před začátkem uruguayského kola a za cíl si dala liberalizaci trhu s agrárními produkty. Cairns Group je stále aktivní a její cíl se nezměnil. Politické motivy můžeme přiřadit uskupeni G-20, společný cíl má Cotton Four, regionální uskupení zemí subsaharské Afriky, jejichž cílem je liberalizace trhu se zemědělskými produkty. Asi nejvýznamnější skupinou je Evropské společenství, žádné jiné regionální uskupení ještě nedokázalo vyrovnat jeho vliv. [2]

3.2 Ministerská konference Ministerská konference je nejvyšší rozhodovací orgán WTO, je složena ze zástupců všech členů. Schází se minimálně jednou za dva roky, hodnotí pokrok v práci, poskytuje politické vedení a určuje směr dalšího vývoje v práci WTO. Toho dosahuje tím, že určuje agendu které se pak další orgány věnují a snaží se uskutečnit záměry ministerské konference. Má pravomoc schvalovat a přijímat rozhodnutí v otázkách vztahujících se k mnohostranným dohodám. Jmenuje generálního ředitele WTO a určuje jeho povinnosti. Protože WTO vychází z dohody GATT, tak můžeme říct že ministerská konference nahrazuje zasedání Smluvních stran GATT. Zatím byla ministerská konference svolána šestkrát, poslední se konala v roce 2005 a hostil ji Hong Kong. Jako stále aktuální a nedořešené téma je poslední osmé vyjednávací kolo z Doha, které prostupuje jednáním posledních ministerských konferencí a současných vyjednávání. [2]

Ministerské konference: o Singapore 9–13 Dec. 1996 o Geneva 18 & 20 May 1998 o Seattle 30 Nov.–3 Dec. 1999

17

o Doha 9–14 Nov. 2001 o Cancún 10–14 Sept. 2003 o Hong Kong, 13–18 Dec. 2005 Zdroj: WTO, V současnosti se práce zaměřuje na uskutečňování závěrů kola z Doha. Zde se členové zaměřili na přetrvávající bariery na trhu se zemědělskými produkty a komoditami. Za priority kola byly určeny vstup na trh, postupné snižování exportních subvencí (počítá se s jejich zrušením) a konečně snižování a rušení domácích podpor, které deformují trh. Cílem je odstranění omezení a deformací světového trhu se zemědělskými komoditami, ale zároveň jsou zohledněny i jiné zájmy než obchod a to například ochrana životního prostředí a nebo rozvoj venkova. [9] Dalším jednacím bodem byl rozvoj dohody GATS, kdy jsou již stanoveny pravidla a předpisy společně s časovým harmonogramem. V současnosti se dostává do popředí také dohoda TRIPS. Ochrana duševního vlastnictví se s rozvojem obchodu v celosvětovém měřítku řadí mezi velice důležité body ochrany v rámci WTO. A to i z důvodu liknavého přístupu některých členských zemích v potírání pirátských kopií všeho druhu. V oblasti nezemědělských produktů se ministerská konference shodla na pokračování snižování a odstraňování cel a možná ještě důležitějšího bodu odstraňování necelních bariér. U cel se dle dohody vyjednavači zaměřují na situace, kdy na jednu „citlivou“ komoditu je najednou uvaleno clo, které vyčnívá nad průměrem uvalených celních sazeb, nebo stavu, který se nazývá celní eskalace „tariff escalation“, kdy celní sazby na suroviny jsou nižší než celní sazby na polotovary nebo hotové výrobky. Toto opatření je zaměřené hlavně na ochranu domácích zpracovatelů surovin, před dovozem hotových výrobků ze zemí které surovinu vyváží. [9]

3.3 Generální rada Generální rada se skládá ze všech členů WTO. Na rozdíl od Konference ministrů se schází podle potřeby, třeba i několikrát za rok. Generální rada a konference ministru mají pravomoc vykládat Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace a všechny mnohostranné obchodní dohody. Tato jejich pravomoc je pravomocí výhradní. Členy Generální rady jsou všechny členské země a to na úrovni ambasadorů nebo jejich ekvivalentu. V současnosti Generální radě předsedá H.E. Muhamad NOOR (Malajsie). Generální rada jedná

18

v zastoupení Ministerské konference,

to pouze v období mezi schůzemi Ministerské

konference, řídí činnost WTO, dohlíží na činnost WTO a řeší problémy a úkoly spojené s dohodami spadajícími do kompetence WTO. Proto se Generální rada někdy schází jako Orgán pro řešení sporů nebo jako Orgán pro přezkoumávání obchodní politiky. [2] Orgán pro řešení sporů slouží k urovnání sporů mezi jednotlivými členy a nyní mu předsedá H.E. Bruce GOSPER (Austrálie). Spor vzniká pokud se jeden člen domnívá, že jiný člen nebo členové WTO porušují jeho práva nebo své povinnosti vyplývající z určitých dohod. Tyto dohody byly vyjednány jednotlivými členy WTO a je také právě na těchto členech, aby své spory urovnali a to právě skrze Orgán pro řešení sporů. Tento orgán má samozřejmě ještě dvě sekce a to odvolací orgán a panely pro urovnávání sporů. Tyto panely se sestavují vždy k jednomu určitému případu (stížnosti) a projednávají spor za účasti třetích stran. Výstupem je zpráva, ve které jsou shrnuty hlavní bod stížnosti, argumenty a důkazy obou stran. Dále je součástí postoj třetích stran a také závěrečné rozhodnutí, doporučení a návrhy panelu. Protože dohled nad národními obchodními politikami je velmi důležitý pro aktivity a práci WTO. Je ustaven Orgán pro přezkoumávání obchodní politiky, který tyto kontroly nebo dozor provádí. Přezkum obchodní politiky byl předběžně dohodnut během uruguayského kola a až dohoda z Marakeše zakotvila pevně Trade Policy Review Mechanism nebo TPRM, jak se tento nástroj kontroly nazývá. Cílem tohoto mechanismu je klidné fungování mnohostranných dohod. [2] Každý člen WTO je podroben kontrole svých obchodních politik a četnost těchto kontrol závisí na zapojení a podíle země na mezinárodním obchodu. V současnosti patří mezi země s největším podílem na světovém obchodu Evropské společenství, USA, Japonsko a Čína, tyto země jsou proto kontrolovány každé dva roky, dalších 16 zemí v pořadí je kontrolováno každé čtyři roky a pro zbytek je stanoven šestiletý cyklus kontrol. U nejméně rozvinutých členských zemí může být stanoven jiný cyklus. Tento systém byl od svého vzniku ještě drobně upraven, například od roku 1996 je každá druhá kontrola prvních čtyř zemí kontrolou přechodnou. [14] Každý rok je na první schůzi zvolen předseda, nyní je to H.E. Vesa HIMANEN (Finsko), a v půlce předchozího období je schválen program kontrol na další rok. Aby se podpořila diskuse v rámci Orgánu pro přezkoumání obchodní politiky, jsou před každým setkáním zvoleni dva konferenciéři, kteří jednají sami za sebe ne jako reprezentanti jednotlivých států. Většina administrativní práce je v kompetenci sekretariátu WTO i když vedení je v kompetenci Orgánu pro přezkoumávání obchodní politiky. Proces přípravy 19

podkladů, předběžného průzkumu a přípravy dotazníku zabere zhruba deset měsíců. Během přípravy zpráv využívá sekretariát spolupráce kontrolovaného člena, ale sám je zodpovědný za argumenty, fakta a názory, které použije. Zpráva obsahuje kapitoly, které se detailně zabývají obchodními politikami a směrnicemi, orgány vytvářejícími politiky a makroekonomickou situací. Tyto kapitoly pak sekretariát uvede ve shrnutí pozorování, kde shrne zprávu a prezentuje pohled sekretariátu na obchodní politiky člena. Zpráva sekretariátu, prohlášení členského státu jsou zveřejněny po jednání společně se závěrečnými poznámkami předsedy a záznamem jednání. [14]

3.4 Rady, výbory a pracovní skupiny Rady, výbory a pracovní skupiny společně představují třetí a čtvrtou úroveň hierarchie WTO. Jedná se orgány, které jsou výkonnými orgány zodpovědnými za svěřenou oblast. Pod vedením Generální rady působí tři rady, jejich označení rada vyplývá z rozsahu činností a svěřených úkolů. Jejími členy jsou všichni členové WTO. Jedná se o Radu pro obchod zbožím, Radu pro obchod službami a Radu pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. Jednotlivé rady, dohlížejí podle svých kompetencí na plnění jednotlivých dohod, mohou zřizovat podřízené orgány. Kromě těchto tří rad podléhají Generální radě přímo ještě další orgány, protože je rozsah jejich činnosti menší než u rad, jsou proto označovány jako výbor. [2] Obchod a životní prostředí, cíle tohoto výboru vycházejí z Marakešských dohod a výbor je také garantem pro tuto oblast. Snahou WTO je zachovat volný přístup na trh, ale zároveň umožnit ochranu životního prostředí za předem stanovených podmínek a zamezit tak zneužívání ochrany životního prostředí k uzavření trhu. Dalším výborem je Obchod a rozvoj, přes dvě třetiny členů WTO jsou rozvojové země. Výbor tak má za cíl podpořit rozvoj ekonomik a větší zapojení do obchodu. Dalším výborem, který působí v rámci WTO je výbor pro Regionální obchodní dohody. Mezi tyto dohody patří například EU, NAFTA, MERCOSUR , ASEAN v rámci těchto dohod si poskytují signatáři výhody navzájem. Pro dohody, které poskytují výhody jednostranně (většinou jde o dohody mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi), je potřeba souhlas dvou třetin členů WTO, příkladem může být CARIBCAN, kdy Kanada poskytuje přístup na trh většině karibských zemí. Souhlas ostatních členů, je vlastně zřeknutím se práva na podobné zacházení. Úkolem výboru je

20

kontrola toho, zda je daná dohoda v souladu s pravidly WTO. Tyto výbory jsou garantem, pro určitou oblast, kde jim byl svěřen dohled. [14] Další výbory jsou přímo podřízeny radám, jedná se například o výbor pro pravidla původu, přístup na trh, zemědělství. Úkolem těchto výborů je dohlížet na specifickou část dohod, takže se starají o záležitostí týkající se pohybu zboží na trhu agrárních výrobků, o přístup na trhy. Výbor kontroluje naplňování závazků jednotlivých signatářů. Například výbor pro zemědělství, dohoda o zemědělství byla dojednána v rámci uruguayského kola, kontroluje zda jednotlivé země splnili své závazky do 6 let od roku 1995, rozvojové země dostali výjimku a byl jim termín prodloužen na 10 let. [14] Další stupněm v organizaci jsou pracovní skupiny, jako již zmíněná pracovní skupina pro přistoupení. Pracovní skupiny jsou zakládány, pokud mají členové zájem prozkoumat vztah mezi vlivem obchodu na další rozvoj zemí (možnosti obchodu redukovat zadlužení rozvojových zemí), nebo chtějí prověřit fungování a vliv regulací v určitém segmentu pravidel WTO. [2] Zvláštní statut mají výbory zřízené při mnohostranných dohodách. Pod Radu pro obchod s výrobky patří výbor pro Dohodu o informačních technologiích. Dohoda byla uzavřena v rámci singapurské ministerské konference v roce 1996 a z původních 28 signatářů jim má nyní 70 (dohoda tak pokrývá 97% obchodu s IT produkty). Dohoda stanovuje účastníkům zrušit cla na IT výrobky určené v dohodě. Dalším výborem je dohoda o obchodu s civilními letadly. Tato dohoda vstoupila v platnost 1. ledna 1980 a reguluje obchod s letadly, leteckými motory, leteckými součástkami, u kterých eliminuje importní cla. Dohoda má celkem 30 signatářů. Obsahuje pravidla pro vládní zakázky nebo vládou zprostředkovávané zakázky civilních letadel a vládní pobídky k nákupu. Stejně tak postihuje vládní podporu pro sektor civilního letectví.

Třetí dohodou je Dohoda o vládních

zakázkách, která jak již název napovídá postihuje oblast vládních zakázek. Původní omezení pouze na vládu bylo rozšířeno na vládní organizace a i na regionální samosprávy. Jedná se o jedinou dohodu v rámci WTO, která se zabývá vládními zakázkami. Dohoda byla projednávána v rámci uruguayského kola a vstoupila v platnost 1.ledna 1996. Protože se jedná o velmi specifickou dohodu, která se snaží o otevřenost a transparentnost vládních zakázek. Nejsou nastaveny jednotné podmínky pro všechny signatáře, každý má specificky stanovené podmínky a orgány státní správy a samosprávy, které dohoda reguluje. EU skrze kterou je signatářem dohody i ČR, má vyjmenované organizace každého členského státu a také stanovené definice toho, která organizace spadá do působnosti dohody. V příloze 4 jsou uvedeny státní organizace, na které se vztahuje dohoda. Zatím má dohoda 39 signatářů a 21

také několik pozorovatelů, kteří se účastní chodu. V rámci dohody dochází k dalšímu vyjednávání a úpravám dohody, která by se také měla stát mnohostrannou. Tyto dohody mají vlastní orgány, ale přestože nejsou podepsány všemi členy WTO, musí informovat o své činnosti Generální radu nebo Radu pro obchod zbožím. [14]

3.5 Sekretariát Sídlo sekretariátu je v Ženevě. Celkem má WTO 625 zaměstnanců a v roce 2008 disponovala rozpočtem ve výši 18 miliónů švýcarských franků. Sekretariát je administrativa, technická podpora a organizační centrum pro jednotlivé rady, výbory a pracovní skupiny. Poskytuje podporu rozvojovým zemím, podílí se na přístupových rozhovorech. Připravuje výklad pravidel, předpisů a judikátů, zpracovává různé analýzy. A v čele s generálním ředitelem funguje jako dohled nad správným a řádným fungováním organizace a na dodržování principů a zásad WTO. [14]

22

4. Výhody členství [16,17,18,19] Pro každého budoucího člena jsou důvody a potenciální výhody rozdílné. Každý stát určitě vstupoval do WTO s rozdílných důvodů a motivů. Asi největší výhodou je velikost potenciálního trhu, na který může členský stát vyvážet svou produkci nebo uspokojovat své potřeby. Počet členů postupně roste od založení GATT a pokračuje v růstu i v éře WTO, proto můžeme počet členů uvést jako výhodu. Graf1-Počet členů GATT a WTO Počet členů GATT a WTO 160

152 141

140 123

128

1947 1949

120

1951

102

1956

100

1961 80

1967 1979

62 60

1994 1.1.1995

38

40

2001 26

23

26

7.7.2008

13

20

7. 7. 20 08

20 01

1. 1. 19 95

19 94

19 79

19 67

19 61

19 56

19 51

19 49

19 47

0

Zdroj: WTO, .

Naopak členské státy mají možnost v rámci vyjednávání přinutit zájemce o členství k akceptování přepisů týkajících se například sanitární a fytosanitární oblasti, technických předpisů, hygienických norem, norem o ochraně životního prostředí a také pracovněprávních předpisů. Budoucí člen již nyní vstupuje ve slabší pozici než dřív, počet členů WTO je faktorem nutícím ho k ústupkům. USA proto po Rusku stejně jako po Číně požadují zavedení ochrany duševních práv ještě před vstupem do WTO.

23

Další výhodou je přístup členského státu na trh jiného člena. Se zahraničními společnostmi nesmí být zacházeno jinak než s domácími společnostmi a omezení, pokud jsou uvalena, musí být jasně zdůvodněna. Každý stát musel při vstupu nabídnout ústupky u svých opatření, takže vstup na trh je snadnější. Naopak všechny předchozí úlevy, poskytnuté před rozšířením, platí i pro nové členy. Kromě snižování ochranných opatření a cel, patří mezi výhody členství možnost napadnout u WTO opatření, nařízení nebo zákony, které považuje stát za diskriminační. Pro rozvojové země, kterých je mezi členy většina, je výhodou členství volný přístup na trh rozvinutých zemí za výhodnějších podmínek. A naopak přechodná období na uvolnění vlastního trhu pro konkurenci z rozvinutých zemí, představují další výhodu a poskytují čas na provedení potřebných reforem. Jedním z posledních velkých států, který stojí mimo WTO, je Rusko. Rusko podalo přihlášku do GATT v roce 1993 a vstupní jednání stále pokračují. Rusko mezi výhody vstupu řadí volný přístup pro v Rusku vyrobené zboží na světové trhy a naopak dovoz zboží na ruské území bude bez omezení. Rusko počítá, že tyto dvě výhody budou dále podporovat potenciál průmyslového rozvoje a stanou se zdrojem zahraničních investic směřujících do Ruska. Zároveň uvolnění na straně překážek dovozů může přinést benefity ruským spotřebitelům. Snížení dovozních cel a rušení dovozních omezení přiláká větší objemy kvalitnějšího zboží a zároveň dovážené zboží zlevní (například dovozní cla na automobily klesnou na 10%). Výhodou vstupu i vstupních jednání je vytvoření lepších podmínek pro obchod, které budou následovány i institucionálními změnami a ekonomickými reformami. Mnoho států stejně jako Rusko vidí v členství příležitost jak podpořit ekonomický rozvoj. Členství donutí stát i soukromý sektor k reformám a přinese potřebné investice. Například pro ruský textilní sektor bude zrušení a omezení opatření, kterým je nyní vystaven, velkým plusem. Naopak ústupky u dovozních omezení a poklesu cel je vnímáno jako velké minus. Některá odvětví v Rusku se bojí růstu zahraničních dovozů a rostoucí konkurence na domácím trhu. Automobilový a letecký průmysl společně s dalšími průmyslovými odvětvími ztratí ochranný val před zahraniční konkurencí. Stejně jako v případě vstupu Číny i u Ruska se bude muset otevřít finanční sektor zahraniční konkurenci, i toto je chápáno jako hrozba zvlášť pro ruské pojišťovnictví. Kritici v Rusku poukazují na skladbu exportu. Velká část je tvořena nerostnými surovinami, jejich producenti a vývozci nemají problém s volným

24

přístupem na trh. Proto nebude možné využít výhody plynoucí z volného přístupu na světové trhy v plném rozsahu. Proto si noví členové často vyjednávají dlouhá přechodná období a postupná snižování cel na konečnou hranici. Rusko si například vyjednalo sedmileté přechodné období na snížení průměrné výše dovozních cel. Rusko stále pokulhává v oblastech státní podpory, zemědělství, vývozní cla a ochrany duševního vlastnictví. Toto jsou stěžejní body dalšího vyjednávání. Samozřejmě vstup do WTO nepředstavuje jistotu ekonomického rozvoje a rozšíření obchodních vztahů s členskými státy. Domácí výrobci nebudou vystaveni tarifním opatřením, mnoho netarifních opatření zůstane v provozu. Pro exportéry toto omezení představuje nutnost splnit kvalitativní opatření, tato opatření ale mohou být v konečném důsledku přínosem. Zlepšený, bezpečnější a zdravotně nezávadný produkt bude také určitě lépe prodejný, i když tyto nároky budou spojeny s vyššími počátečními investicemi. Vstup do WTO je také často chápán jako proces změny, rozbití starých struktur a vytvoření nových a toto je jeden z projevů tohoto procesu. Pokud má členský stát pocit, že tato opatření jsou diskriminační a neopodstatněná má jako člen WTO plné právo je v rámci WTO napadnout stížností a požádat o konzultace. Čína, která do WTO vstoupila v roce 2001 po 15 letech vyjednávání, rok po svém vstupu začala rezolutně naplňovat své závazky plynoucí z přístupových dohod a členství ve WTO. Upravila právní dokumenty se vztahem k nařízením WTO, snížila dovozní cla na průměrnou úroveň 12%. A také provedla reformu některých odvětví . A přínosy členství, mnoho společností přemístilo svá regionální sídla do Číny. Zahraniční investice plynou nejen do výroby, ale již i do výzkumu i vývoje. Čínské společnosti nejsou již pouze výrobci levných součástek a kandidáti na převzetí velkými koncerny, ale postupně začínají skupovat společnosti a budovat image a povědomí u svých značek. Výhodou členství zajisté jsou i úspěšné spory, které Čína vedla proti netarifním opatřením omezujícím čínské vývozy. Čína se rychle naučila využívat možnosti, které nabízí systém WTO. Prozatím posledním nováčkem je Ukrajina, která vstoupila do WTO po 15 letech vyjednávání. Posledními překážkami byly technické překážky obchodu, ochrana zeměpisných označení a dovozní licenční podmínky. Společně s těmito body měla například EU zájem na vyřešení tranzitních poplatků a vývozních cel.

25

Výsledky vstupu se neprojevují ihned, i když změny v obchodně-politickém zákonodárství jsou okamžité. Tyto změny mají uvést předpisy do souladu s pravidly WTO. Přínosy pro nového člena jsou právě dopady úprav zákonů. Omezení zásahů do ekonomiky, omezení ochranných opatření, maximální hranice pro cla a ochrana duševního vlastnictví zvyšují důvěryhodnost státu. Obchodně-politický režim se stane přehledným, čitelným a předvídatelným. Všechny tyto body pak mohou vést k přílivu zahraničních investic a růstu ekonomiky. Zda nový člen výhod členství dokáže využít záleží pouze na něm.

26

5. Mechanismus řešení sporů [2,14] Řešení problémů, sporů a konfliktních situací bylo jedním z nedostatků uspořádáni před založením WTO. Protože při obchodu dochází ke střetávání jednotlivých politik, národních předpisů a ustanovení, musí existovat v rámci systému orgán, který je schopen posoudit zda dochází k porušování pravidel a tedy k poškozování práv některých soutěžitelů. A proto je systém, který byl dohodnut v průběhu uruguayského kola GATT, považován za jeden ze stěžejních prvků dohody o vzniku WTO. Při vyjednávání o nové formě řešení sporů, z důvodu nespokojenosti se stávajícím, měli jednotlivé strany požadavky na omezení možnosti používání jednostranných opatření (možné dle zákonů USA), jasný časový harmonogram , automatismus řízení, jasná pravidla pro řízení, omezení délky trvání řešení sporu a hledání dohody společně s možností křížných odvet. Samočinnost řízení založená na jasných pravidlech a časovém harmonogramu společně se zavedením negativního konsenzu jsou odpovědí na kritiku starého systému, kdy bylo možné řízení účinně blokovat a nakonec zablokovat i přijetí zprávy. Jednání včetně odvolání může trvat maximálně 1 rok a 4 měsíce, bez odvolání 1 rok. Protože je WTO organizací států nebo suvereních celních území, jedná se tedy o spory dvou či více států. Pokud jeden stát shledá, že druhý porušuje jeho práva a jednání mezi zúčastněnými selhala, nastupuje nezávislý rozhodce. Případy, které WTO projednává, řeší stížnosti podnikatelských subjektů a asociací, které si stěžují na diskriminační zacházení. Tyto podnikatelské subjekty a asociace, nejsou členy WTO a nemohou tedy vystupovat přímo. Proto je ve WTO zastupují domovské státy, které jednají na základě jejich podnětů, pokud se firmy či jiná obchodní uskupení setkají s nějakými projevy diskriminace. Tyto projevy diskriminace jsou dány jednak pozůstatkem nejasně formulovaných pravidel v rámci GATT, prostorem pro různé výklady nařízení a dohod a rychle se měnícím prostředím. Mechanismus urovnávání sporů je jednotný, má tedy pevně daná pravidla a časový harmonogram. Z důvodu rozsahu smluv a rozmanitosti jejich signatářů je řešení sporů v rámci WTO, jedním z důležitých prvků při potlačování diskriminačních praktik. Mechanismy, postupy a pravidla jsou řešeny Dohodou o urovnávání sporů (Dispute settlement understanding zkráceně DSU). DSU má celkem 27 článků a 4 dodatky Na základě dohody je za vzniklé spory zodpovědný Orgán pro řešení sporů (Dispute Settlement Body), dále jen DSB. DSB má na starosti všechny spory, které vzniknou na 27

základě dohod WTO a zabývá nejen záležitostmi ohledně pohybu zboží, ale také služeb a duševního vlastnictví. DSB má pravomoc ustanovit panel zodpovědný za spor, přijmout zprávu panelu, prozkoumat zavádění doporučení a schválit, pokud je zapotřebí, odvetná opatření. Výjimku tvoří případy, kdy má dohoda která je předmětem sporu, vlastní postupy pro řešení sporů. V takovém případě mají přednost postupy porušené dohody. Aby bylo možné spor předložit, musí být splněny tři podmínky, porušení pravidel musí způsobit stát, nedošlo k porušení pravidel, ale opatření vymazaly dohodnuté výhody. Opatření musí být neočekávané, nebylo možné ho předpokládat při fázi vyjednávání. Změny oproti praxi GATT, jsou pro pružnost a rychlost jednání podstatná . Protože jednotlivé strany mohly v systému GATT blokovat ustanovení panelu a pokud panel vytvořil nějakou zprávu, tak mohl jeden z účastníků blokovat její přijetí. Systém WTO využívá časová omezení pro jednotlivé části řízení, dále dává standardní pravomoce panelům a zlepšil dohled nad uváděním panelových zpráv do praxe. Řízení dostalo formu rozhodčího řízení. Podle pravidel WTO může být zpráva panelu zablokovaná pouze konsenzem členů. Aby bylo možno rozhodnutí přezkoumat, byly vytvořeny odvolací orgány, které mohou přehodnotit nebo potvrdit dosažená rozhodnutí. Odvolání může být směřováno pouze proti právním výkladům panelu. Pokud se odvolací orgán ztotožní s nálezem orgánu pro řešení sporů, není proti rozhodnutí další odvolání. Poražená strana pak musí naplnit doporučení panelu a uvést je do praxe. Právě pro svá pravidla, časový harmonogram a možná i přísnost je DSU vítaným zlepšením, původního systému v rámci GATT. Pokud se jednou kolotoč sporů rozjede, je těžké ho ukončit, protože k tomu je potřeba konsenzu členů. Protože konsenzu se dosahuje velice těžko, existují pouze tři možnosti, jak ukončit řízení a to vyhrát, prohrát nebo se dohodnout.

5.1 Kroky řízení [2,14] V následujících řádcích představím zjednodušený postup řízení. Tyto jednotlivé kroky samy naznačují, že systém je nastaven spíše než na konfrontaci na dohodu. Cílem je donutit strany jednat, protože pokud nebudou jednat, přebírá vedení sporu panel, který má jasně stanovený časový harmonogram a dané postupy. Panel řeší spor z pozice neutrálního arbitra, jehož rozhodnutí mohou být, pokud se strany nedohodnou, vymáhána.

28

Fáze řízení: o Konzultace a zprostředkování Každý člen má právo požádat o konzultaci, pokud jsou porušována jeho práva nebo závazky vůči němu. Strany sporu se musí nejprve pokusit vyřešit spor bilaterálním jednání, než se vůbec učiní další kroky. Pokud je požádáno o konzultace, jsou stanoveny konkrétní časové omezení pro jejich zahájení a průběh. Člen má 10 dní na potvrzení přijetí protestu, 30dní na zahájení konzultací a 60 dní na dosažení dohody. Výjimku má případ nouze, tedy zboží podléhající zkáze, kdy je lhůta zkrácena na 10 dní pro zahájení konzultací a 30 dní na vyřešení sporu.

o Žádost o panel Jestliže strany nejsou schopny dosáhnout dohody konzultacemi během 60 dnů. Vytvoří DSB panel, sekretariát WTO navrhne nebo doporučí jména tři možných členů panelu. Členové panelů se rekrutují z bývalých zástupců při GATT nebo státních úředníků se znalostí mezinárodního obchodu a jeho problematiky. Panelisté jsou tedy zástupci vládních a nevládních organizací. Vyhledáváni jsou ti lidé, kteří již mají zkušenost se systémem GATT nebo WTO, jako bývalý zástupci státu pro jednotlivé dohody, bývalý účastníci řízení, učitelé mezinárodního práva nebo úředníci zodpovědní za obchodní politiku členů. Sekretariát vede seznam těchto jednotlivců, společně se jménem je na něm i oblast ve které je jedinec expertem popřípadě další jeho znalosti o sektorech a předmětech pokrývaných dohodami. Členové navrhují osoby, které mají být doplněny do seznamu společně s relevantními informacemi o navrhované osobě. Zanesení do seznamu podléhá schválení DSB. Panelista nezastupuje člena nebo organizaci, kteří ho navrhli, ale pouze sám za sebe. Cílem tohoto opatření je zachování nezávislosti panelu při rozhodování sporů. Sekretariát WTO poskytuje právní pomoc a připravuje dokumentaci k případu, funguje tedy jako administrativní středisko. A také jako školicí středisko pro rozvojové země, aby zvládaly postupy a pravidla pro řízení.

o Panelové řízení Projednávání sporu v rámci panelu má několik fází. Těmito fázemi jsou: 1. prezentace faktů a argumentů 2. setkání stran a třetích zemí 3. vyvracení důkazů 4. dodatečná setkání a návrhy (pokud jsou potřeba) 29

5. příprava zprávy na základě prezentovaných faktů a argumentů 6. prozatímní zpráva 7. návrhy závěrů a doporučení 8. předání finální zprávy stranám sporu a DSB Panel se skládá z tři členů, pokud se strany sporu dohodnou, může mít panel pět členů, toto rozhodnutí musí učinit do 10 dnů od ustanovení panelu. Sekretariát navrhne tři kandidáty, které by bez závažných důvodů neměly strany sporu odmítat. Pokud se strany do 20 dní nedohodnou na obsazení panelu, jmenuje panelisty generální ředitel po konzultaci s příslušnou radou nebo výborem a předsedou DSB na žádost jedné strany sporu. Strany sporu musí být o takto zřízeném panelu informováni do 10 dnů od doručení žádosti o jmenování. Pokud je jednou stranou sporu rozvojová země, měl by být i jeden panelista z rozvojové země. Pokud požádá o zřízení panelu v jedné věci více zemí, jsou tyto řízení sloučena do jednoho. Pokud je záležitost řešena ve více panelech, měl by být jejich harmonogram sjednocen. Každá strana takovéhoto vícestranného sporu může požádat o separátní rozhodnutí, zároveň nesmí být porušena její práva Při projednávání sporu může panel požádat o pomoc externí expertní skupinu. Tato skupina pak vypracuje poradní zprávu, tato zpráva se může týkat pouze technických otázek.

o Přijetí rozhodnutí Panel má 6 měsíců na vydání zprávy pro strany sporu a další 3 měsíce na předložení kompletní závěrečné zprávy DSB. DSB by mělo přijmout zprávu během 60 dní oběhu zprávy. Tato lhůta se přerušuje pokud je DSB doručeno odvolání jednoho z účastníků sporu.

o Implementace Jako u každého sporu, je nejefektivnější ta náprava, která je okamžitá. Proto implementace rozhodnutí musí být okamžitá. Strana, která porušovala pravidla, musí předložit zprávu, ve které specifikuje svá nápravná opatření. Pokud není okamžitá náprava možná ihned (překážky na straně poražené strany), je stanovena lhůta na sjednání nápravy. V případě, že náprava není sjednaná ve stanoveném časovém rámci, musí strana, která porušila pravidla vstoupit do jednání, aby stanovila všeobecně přijatelnou kompenzaci. Pokud takovouto kompenzaci nedojednají (je stanovena lhůta 30 dní na dosažení dohody), může stěžovatel žádat DSB o autorizaci pozastavení výhod a závazků vůči straně porušující pravidla. Tato možnost odvetných opatření je vlastně vždy povolena, protože zamítnuta 30

může být pouze konsenzem. Odvetnými opatřeními mohou být například obchodní sankce nebo ztráta preferenčních cel. Z důvodu preference jednání před konfrontací jsou první odvetná opatření omezena na sektor sporu. Pouze pokud nápravná opatření nejsou dostatečná nebo jsou implementována pomalu, je tu možnost pro stupňování tlaku na dosažení dohody a zjednání nápravy. Touto možností je uvalení plošných sankcí. Kompenzace nebo odvetná opatření jsou dva prostředky, jak uvalit náklady na země, které porušují dohody WTO a nejsou ochotny implementovat rozhodnutí panelu. Systém WTO také spíše preferuje kompenzace před odvetnými opatřeními. Odvetná opatření nemusí být vždy účinná, pokud je poškozenou stranou některý z menších členů, mohou se minout účinkem. Jednak mohou odvetná opatření omezit jeho vlastní blahobyt, ekonomický rozvoj a naopak výše odvetných opatření nemusí na druhou stranu přenést efekt donucovacího prostředku ke změně. Protože do sporu se mohou zapojit pouze země, které jednání poškozuje, existuje možnost spojení menších stran a koordinace odvetných opatření. Spojený tlak pak může přinést tolik potřebný tlak, který by jednotlivé země nemohly vytvořit.

5.2 Odvolací řízení [2,14] Místem zodpovědným za odvolání proti rozhodnutím panelů, je odvolací orgán (Appelatte body). Odvolací orgán má sloužit jako nezávislé přezkoumání rozhodnutí. Pro panel i odvolací orgán platí při rozhodování sporů stejná pravidla. Pokud panel nebo odvolací orgán shledají, že opatření porušuje dohody WTO,

doporučí členovi uvést

zmíněný problém do souladu s příslušnou dohodou. Oba zároveň mohou navrhnou způsob, jak to provést. Jediným omezením je, že nesmí přidat nebo zmenšit práva a povinnosti poskytované dohodou. Odvolací orgán se skládá ze sedmi členů. Za každé odvolání zodpovídají tři členové orgánu. Členství v orgánu je na 4 roky. Aby byla zajištěna rotace a obměna členů, bylo při založení omezeno funkční období tří vylosovaných členů pouze na dva roky. Každý člen smí být navržen znovu pouze jednou. Odvolání musí být omezeno právní otázkou, kterou se zabýval panel ve své zprávě, a právní interpretací vytvořenou panelem. Odvolání by ve svém konaní nemělo překročit 60 dnů, ode dne formálního oznámení strany o odvolání proti rozhodnutí, a v žádném případě nesmí překročit lhůtu 90 dní. Odvolací orgán může potvrdit, změnit nebo zvrátit právní nálezy a závěry panelu.

31

Zpráva odvolacího orgánu má být přijata DSB a bezpodmínečně akceptována stranami sporu (každá strana ale může vyjádřit svůj názor na zprávu) a to do 30 dní od jejího uvedení do oběhu.

32

6. Mechanismus řešení sporů v praxi [8,12,14] Mechanismus řešení sporů (DSU) patří mezi nástroje WTO, jak aktivně ovlivňovat politicko-ekonomické dění. Protože WTO nevydává žádná nařízení ani směrnice, vytvářejí pravidla hry jednotlivé uzavřené smlouvy a dohody a ještě národní legislativa členských států. Právě zde, u prolínání dohod WTO a národní legislativy, dochází často ke konfliktům. WTO ze své funkce kontrolora, správce dohod a vyjednávacího místa poskytuje členům prostor k ukončení vzniklých konfliktů. Pokud se národní legislativa přestane pohybovat v mantinelech dohod a stát přestane dodržovat principy WTO a vytvoří takové prostředí, které nepodporuje volný obchod existují dvě možnosti jak situaci řešit. Jednou je, že nařízení, ustanovení nebo zákon odhalí WTO sama v rámci TRPM a vyzve stát k nápravě, nebo si jiný členský stát podá stížnost, protože mu stav může i nemusí způsobovat škody. Tyto stížnosti podávají členské státy často na popud soukromých společností, které si sami nemohou prostřednictvím WTO stěžovat. Tyto stížnosti často směřují na jednání, které je nějak diskriminuje a poškozuje (omezený přístup na trh, podmínky vstupu na trh jsou přísnější než u domácích výrobců) jejich podnikání. Vzhledem k dominanci EU a USA ve světovém obchodě, je přibližně 40% všech sporů od založení WTO mezi USA a EU. Spory, které spolu EU a USA vedou, se často týkají těch nejspornějších a nejproblematičtějších bodů v rámci dalšího vývoje WTO. Jako například exportní subvence, daňové výhody, státní podpora a zemědělská politika. Zvlášť zemědělská politika je oblastí, ve které se setkává mnoho potenciálně výbušných témat. DSU představuje zřetelný posun proti předcházejícímu systému, když se podařilo odstranit možnost účinně blokovat jednání pomocí striktních pravidel a časových limitů. EU a USA ztratily možnost svojí vahou ovlivnit ostatní nebo efektivně zablokovat hledání řešení společným postupem v projednávané záležitosti. Bohužel i DSU stále ještě umožňuje zemím s větší ekonomickou a politickou silou přinutit protivníka k dohodě. DSU stále bojuje o svou důvěryhodnost a kredit nezávislé odborně zdatné součásti systému WTO. Otázkou je do jaké míry by například profesionální panelisté zastoupili současné dobrovolné poloprofesionály. Nebyli by nakonec permanentní panelisté opět prvkem, který by svou permanentností ztrácel důvěryhodnost pro možnou ovlivnitelnost? Přesvědčit rozvojové a nejméně rozvinuté země, aby využívali možnosti nabízené DSU, společně s odstraněním sporných a nejasných bodů je další úkolem, který má WTO předsedou. Opatření vyžadující přítomnost panelisty

33

z rozvojové země, pokud je rozvojová země účastníkem jednání, se svým pozitivně diskriminačním způsobem snaží zvýšit důvěryhodnost DSU. Je otázkou do jaké míry to rozvojovým zemím doopravdy pomůže, pokud budou stále muset sami bojovat s nákladným a technicky náročným řízením.

6.1 Banánový spor [8,12,14] Pro tuto kapitolu se ani jiný název nehodí. Spor se vedl a stále vede mezi producenty banánů z Jižní Ameriky a EU. Tento spor je příkladem porušení volného přístupu na trh, principu most favoured nation. Kromě Jihoamerických států a EU se do sporu zapojily také USA. To můžeme považovat za příklad dopadů volného obchodu. USA ve sporu vystupovaly jako hlavní stěžovatel, protože americké firmy exportující banány si stěžovaly na diskriminující zacházení. Účast USA v tomto sporu je zarážející, protože USA nejsou producentem, ale konzumentem banánů. Americké společnosti, ale patří mezi největší obchodníky s banány. Proto stížnost u amerických orgánů na režim, který je poškozuje, vedl k připojení USA, protože porušování zájmů USA bylo dostatečným důvodem pro zapojení. Pravidla pro obchod s banány jednostranně zvýhodňovala některé bývalé kolonie a zámořská teritoria. Tyto výhody vycházely z dohod uzavřených mezi EU a státy ACP (Africa Caribbean Pacific), které uzavíraly postupně smlouvy s EU. Na tyto smlouvy byly poskytnuty jak GATT, tak i WTO výjimky. EU regulovala přístup na trh pomocí cel, kvót a později i pomocí importních licencí. Zvýhodňování některých zemí (i když rozvojových zemí) považuji za nesystémové řešení se spíše negativními dopady. Negativním dopadem programu EU byl růst ceny banánů v EU nad světový průměr, zároveň poškodil ostatní producenty omezením přístupu na druhý největší trh s banány na světě. První stížnosti probíhaly ještě pod taktovkou GATT, bohužel úspěch nepřinesly. Naopak spory, které byly vedeny po vzniku WTO při použití nových zrychlených postupů nutily EU jednat. Zpráva DSB uznala, že režim obchodu s banány je v rozporu s pravidly WTO, a stanovila lhůtu pro zjednání nápravy. Lhůta byla stanovena na 1.1. 1999. EU neuspěla se svým odvoláním, a tak byl schválen nový režim obchodu s banány. Okamžitě po zveřejnění požádala EU o prověření nového režimu a Ekvádor podal novou stížnost. Protože DSB shledalo, že nová pravidla nepředstavují zlepšení, měly strany sporu nárok na odvetná opatření a odškodnění. Zároveň se na sporu ukázala problematická část DSU. V případě

34

Ekvádoru bylo uděleno svolení k sankcím ve výši 201,6 miliónů dolarů. Bohužel tato částka byla větší než celá hodnota importů Ekvádoru z EU. Možná, že by bylo lepší uplatňovat sankce na importy i exporty. To je pro export země určitě zajímavější a zbytečně to nezdražuje importované zboží. Místo sankce by se udělilo zvýhodnění na vlastní zboží, myslím, že to není až tak špatný nápad. Skoro pět let a tři spory nakonec přimělo EU, aby změnila svůj režim na dovoz banánů. Na rozdíl od prvních dvou sporů v rámci GATT, již EU neměla možnost vetovat výsledky sporů. I když EU využila všechny legální prostředky, jak rozhodnutí a jeho naplnění oddálit, již nešlo požadované změny neučinit. Bohužel dalším negativem sporu je závislost dosavadních preferovaných zemí na trhu EU. Protože přístup na trh byl jednoduchý a konkurence omezená, nebyli producenti nuceni příliš soupeřit o trh. Ten měli díky kvótám stabilně zajištěný a nebyli příliš nuceni k efektivitě. Zapojení USA v tomto sporu zůstane asi trvale kontroverzní, protože je otázkou, zda si škodu firmy nezpůsobily špatnou strategií. DSU se ukázalo jako efektivní řešení tohoto dlouhodobého sporu. Rozhodnutí, které DSU učinilo, se nakonec realizuje. Mezi poražené určitě patří producenti ze zemí ACP, kteří budou nyní vystaveni přímé konkurenci. Pokud budou chtít uspět, budou muset zefektivnit svou produkci a zvýšit konkurenceschopnost. Naopak mezi vítěze mohou patřit spotřebitelé, kterým by mohla klesnout cena banánů. To zda doopravdy užitek pocítí spotřebitelé nebo pouze dominantní producenti, není úkolem pro obchodní politiku, ale pro orgány zodpovědné za hospodářskou soutěž.

6.2 Spor o ocel [8,14] Spor o ocel je klasickým příkladem situace, kdy WTO musí řešit dlouhodobý spor spojený s omezením u určité komodity. Opatření na americké straně jsou ukázkovým příkladem ochranářských opatřeních, které jsou učiněny na základě tlaku lobbyistů a s ohledem na zájmy voličů. První část sporu se týká vyrovnávacích opatření na dovoz výrobků společnosti British Steel. Vyrovnávací opatření byla uvalena na základě subvencí poskytnutých v rámci restrukturalizace společnosti. USA spor prohrály hlavně proto, že společnost byla prodána za tržní cenu. Prodej za tržní cenu pak podle pravidel WTO vynuluje výhody z předchozích

35

subvencí. Zároveň byly americká strana přinucena upravit své zákony, protože neodpovídala pravidlům WTO. Ocelářský sektor byl a je citlivou oblastí na obou stranách Atlantiku. Americká strana bohužel nedokončila započatou restrukturalizaci, naopak státy EU pokročily dále, protože byli donuceni podmínkami v rozhodnutích Evropské komise o poskytnuté podpoře. Proto také státy omezovali kapacitu a zvyšovali efektivitu. Pravidla WTO umožňují uvalení nouzových ochranných opatření na určitý produkt, pokud jeho import vzrostl tak, že způsobuje škody domácím producentům. Pravidla WTO stanovují na jak dlouhou dobu je pak možné zavést ochranná opatření, aby se ochránil domácí průmysl. Opatření nesmí být diskriminační, takže musí platit pro všechny země. Pravidla WTO tedy stanovují časové limity, požadují podložit rozhodnutí důkladnou analýzou a také důkazy a zároveň požadují konzultace. Na základě zprávy o situaci v ocelářském průmyslu, bylo rozhodnuto o uvalení ochranných opatření (opatření byla vyšší než doporučila komise). Tato opatření pak ještě byla rozmělněna výjimkami pro některé země, což porušovalo princip nediskriminace. Také spotřebitelé a zpracovatelé dostali možnost vyjádřit se k opatřením, což vedlo k dalším úpravám seznamu produktů a dalším výjimkám. Většina producentů je koncentrovaná v malé skupině států, ocelářský sektor a jeho lobby dlouhodobě požadovala řešení situace. Blížící se doplňovací volby v roce 2002 a možné náklady na podporu odvětví učinily z cel a kvót politicky efektivní řešení. Dopad na rozpočet byl minimální a efekt byl viditelný okamžitě. Případná odvetná opatření nebyla okamžitou hrozbou a dopady nepůsobily přímo na voliče. Šetření bohužel podcenilo analýzu a shromažďování důkazů a navrhlo příliš široké spektrum produktů. Proto byly některé dodatečně vyjmuty. V nekvalitně zpracovaných podkladech pro rozhodnutí se skrývá nebezpečí pro stát uvažující o jejich zavedení. Jednak poskytne postiženým státům prostor pro kritiku a domácím spotřebitelům může zbytečně zdražit některé vstupy. USA nakonec spor v rámci WTO prohrály, protože nedokázaly doložit svá tvrzení o způsobených škodách a ohrožení domácího ocelářského průmyslu. Přínos opatření je v konečném hodnocení sporný (snad kromě zisků v doplňovacích volbách). Přínosy pro producenty nebo ztráty pro spotřebitele vidí každá zájmová skupina jinak. Většina amerických producentů prošla bankrotovými řízeními a některé se staly obětí převzetí ze strany neamerické konkurence. V době, kdy USA zavedly opatření proti dovozům,

36

postihovaly stejné výrobky antidumpingové a vyrovnávací cla. Fakticky tedy šlo o dvojí ochranu trhu. Osobně považuji možnost uvalení nouzových ochranných opatření za sporný bod pravidel WTO. Jako prvek proti zneužití se mohou státy obrátit na WTO a využít DSU, jako svůj obranný prostředek. Rychlost s jakou řízení pokračovalo omezilo působení opatření na 21 měsíců a zkrátilo tak jejich plánované působení. DSU získalo potřebný kredit a WTO posílil vliv na mezinárodní obchod. Již není možné sporná opatření uměle a bezdůvodně zavádět a udržovat je zdržováním při životě. Spor je příkladem situace, kdy povolené výjimky určené k ochraně ve výjimečných situacích,

jsou

zneužívány

politickými

rozhodnutími.

Ochrana

neefektivního

a

nerestrukturalizovaného odvětví před konkurencí není zrovna optimální případ pro jejich použití. Zajímavostí je, že stejný důvod, který ovlivnil zavedení opatření, přiměl USA k jejich zrušení. EU sestavila seznam produktů, na které uvalí odvetná opatření. Tyto produkty ale pocházeli z klíčových států pro blížící se prezidentské volby 2004. USA zrušili svá opatření 5.12. 2003 pět dní před uplynutím lhůty stanovené WTO na zjednání nápravy. Jako důvod bylo uvedeno, že splnily svůj účel.

6.3 Růstový hormon a GMO [8,14] Spor, který naopak podkopává důvěru v pravomoci a jednání WTO, je spor o zákaz dovozu hovězího ošetřeného růstovým hormonem. Zákaz, který EU zavedla není založen na společné zemědělské politice ani na politicko-ekonomických důvodech, ale pouze na požadavcích spotřebitelů. Z pohledu principů, na kterých WTO stojí není organizace na podobný případ připravena. EU je dokonce připravena akceptovat odvetná opatření, jen aby hormony ošetřené hovězí nemohlo na evropský trh. Hormony nejsou pro chov povoleny ani na vnitřním trhu EU i přes četné analýzy vědců o nezávislosti. EU ani nepřináší na svou obhajobu žádné vědecké důkazy, i proto že mnoho občanů-voličů hormony ošetřené maso odmítá. EU proto v rozporu s běžným postupem ignoruje rozhodnutí a přijímá důsledky, které z tohoto jednání plynou. Tato kauza byla první, kdy člen WTO ignoruje rozhodnutí panelu. Otázkou zůstává, zda příklad EU neinspiruje další členy, kteří pak napodobí rozhodnutí EU. Řešením by potom mohlo být násobení a rozšiřování sankcí, takový tlak by možná členy přesvědčil

37

akceptovat a realizovat rozhodnutí panelu. Bohužel zatím WTO mnoho nástrojů pro situaci, kdy poražený raději strpí odvetná opatření než by realizoval závěr panelu, nemá. Celý spor také otestoval dohodu o sanitárních a fytosanitárních opatřeních, která se tak v praxi osvědčila. Založení opatření a rozhodnutí na vědeckých podkladech je základem této dohody. Poměr postiženého obchodu k celku je malý, ale spor byl dalším reliktem doby před WTO, takže byl využit jako test pro nový systém. Později sektor biotechnologií a genetiky získal na významu a spor se stal základem pro stanovení pravidel v této oblasti.

Následovníkem pak je spor o GMO (geneticky modifikované) potraviny. Problematické z pohledu EU je, že jednotlivé státy mají vlastní normy, které jsou tvrdší než normy EU. Kritika směřuje zvlášť na schvalovací proces, nedostatečnou transparentnost a označovací povinnost. Ta spadá pod technické bariéry obchodu, protože označení neinformuje o produktu nebo kaloriích, ale odlišuje GMO od non-GMO. Oba spory se pohybují ve sféře vlivu dohod o sanitárních a fytosanitárních opatření a technických bariér obchodu. Obě tyto dohody pokrývají oblasti, které umožňují efektivní zablokování přístupu na trh pro určitý produkt za pomoci širokého spektra nařízení a předpisů, které se bezpodmínečně musí plnit. V rámci těchto dohod je nyní možné omezit dovoz pouze po předložení vědeckých analýz a důkazů o škodlivosti produktů. Analýza musí být podkladem pro rozhodnutí, ne dodatečným odůvodněním. U hormonů například EU dodatečně přehodnotila trvalý zákaz na přechodný zákaz, aby získala čas a zbavila se uvalených sankcí. Přechodné zákazy jsou povoleny za účelem získání vědeckých důkazů. Otázkou je, co se rozumí pod pojmem přechodný zákaz.

38

7. Budoucí vývoj WTO [1-15] Pokud bychom mluvili o budoucím vývoji WTO, pak dominantní roli hraje zájem o růst blahobytu a odstraňování chudoby. Toho chce WTO dosahovat pomocí obchodu, protože díky zapojení do obchodu dochází k optimalizaci využívání zdrojů, získávání prostředků a posilování ekonomiky. WTO chce tento cíl dosáhnout pomocí volného obchodu, který přináší všem zúčastněným nějaký užitek. WTO je často nepřesně označována jako organizace volného obchodu. V rámci systému WTO, je ale možné požívat tarifních a netarifních opatření, které jsou překážkami volného obchodu. Pokud bychom tedy měli WTO nějak zařadit, by bylo lepší použít spojení organizace podporující nezkreslenou a otevřenou soutěž. Otevřenost se snaží WTO prosadit požadavkem (je přímo v některých dohodách) zveřejňovat národní obchodní politiky, jednak v rámci země nebo nahlášením orgánům WTO. Dalším prvkem kontrolujícím plnění závazků v rámci obchodních politik je TPRM, kdy WTO kontroluje, jak člen plní své závazky z podepsaných dohod. Kontrolu provádí v pravidelných časových intervalech, nejkratší interval mají země s dominantním podílem na mezinárodním obchodě. O otevřenost se WTO snaží různými způsoby, jedním z nich je vícestranná dohoda o vládních výdajích, kterou se snaží rozšířit tak, aby pokrývala co nejvíce členských států. Důvodem je povinnost vlád, místních samospráv a vládních organizací zdůvodnit svá rozhodnutí při alokaci peněžních prostředků. Jedním z cílů WTO je zrušení netarifních překážek obchodu. Některé z těchto netarifních překážek mají své opodstatnění, jejich cílem je stanovení standardů, bezpečnostních nároků a zdravotních opatření. Problematické je pak ale použití těchto nástrojů k omezení přístupu na národní trhy, pod záminkou ochrany zdraví a splnění minimálních technologických nároků. WTO již delší dobu provádí identifikaci a katalogizaci netarifních opatření společně se zkoumáním jejich dopadů. Cílem těchto opatření je postupně netarifní překážky odstranit, tedy změnit současný stav, kdy některé překážky jsou řešeny mnohostrannými dohodami anebo bilaterálními smlouvami. V současnosti je asi nejzajímavějším problémem, kterým je v rámci volného přístupu na trh a odstraňování deformací trhu, zrušení dumpingu a subvencí. Například EU nyní tvrdošíjně hájí svůj systém subvencí evropským zemědělcům a omezený přístup na trh pro některé producentské země. Subvence a dumping jsou jedním z projevů deformace trhu, protože v obou případech se jedná o prodej za ceny, které neodpovídají realitě trhu. Zemědělské dotace nejsou pouze evropskou doménou, i na druhé straně Atlantiku se mohou 39

zemědělci spolehnout na podporu ze státních fondů. Obě strany si navzájem předhazují své systémy podpor, i když EU se snaží o reformu své zemědělské politiky je zatím posledním počinem nárůst kvót pro produkci mléka, zrušení dovozních cel u obilovin ( v EU nedostatek) a omezení podpory biopaliv. Zemědělská politika patří mezi priority vyjednávání v rámci WTO. Dalším bodem, který se dostává do popředí zájmu, je ochrana duševního vlastnictví. Cílem WTO je stanovit pravidla pro ochranu patentů, výrobních postupů nebo designu výrobků a dalších forem duševního vlastnictví. Problematickou oblastí je ochrana před padělky, které oslabují pozici a poškozují dobré jméno výrobce. Do duševního vlastnictví patří také omezení užívání regionálních označení. Mezi tyto označení patří například Roquefort, Champagne, Tequila nebo parmská šunka ( české příklady mohou být plzeňské pivo nebo karlovarské oplatky). Toto regionální označení definuje určitý produkt, zaručuje určitou kvalitu a provedení. Proto se označení smí používat pouze pro výrobky, které byly vyrobeny v určitém regionu. Například oblast, která smí užívat označení Champagne, se bude ve Francii rozšiřovat a pozemky, které se nacházejí v nově zahrnutých oblast, zněkolikanásobily svou hodnotu. Rozšíření regionu probíhá na základě dlouhodobých studií podmínek a vyhodnocování podobnosti prostředí se stávající oblastí. Označení Champagne pak přinese výrobcům nové zisky, naopak plagiátoři mohou poškodit dobré jméno výrobců nedostatečnou kvalitou. Proto jsou tato pravidla tak důležitá, stanovují standardy pro chráněné výrobky a umožňují také důslednější kontrolu jejich plnění, jak u výrobců tak i při odhalování jejich napodobitelů. Proto WTO zavazuje své členy k tomu, aby pomocí domácí legislativy bránili využívání regionálních označení pokud produkt z regionu nepochází a postihovali porušování autorských práv. Pokračování v trendu zapojování rozvojových zemí do struktur fungování WTO. Pokud nebudou mít menší a rozvojové země pocit, že jsou plnohodnotnými členy a ne pouze statisty do počtu, tak bude jejich plná spolupráce pro WTO i mezinárodní obchod určitě velkým přínosem. Tyto země nejsou pouze odběratelem, ale v mnoha případech i producentem důležitých komodit a výrobků. Současná potravinová krize je příkladem, jak by mohl otevřený a pružný trh snáz pokrývat výpadky v určitém regionu i bez toho, aby bylo nutné přechodně rušit dovozní cla a jiné bariéry obchodu. I proto by se WTO a další mezinárodní instituce měly snažit svůj rozhodovací proces co nejvíce zjednodušit a otevřít všem členům. MMF se snaží o zapojení rozvojových zemí například změnou při udělování hlasovacích kvót, aby měly menší a rozvojové země větší možnost spolurozhodovat o tvorbě politik a ovlivňovat chod organizace. 40

V průběhu čtvrté ministerské konference v Doha byla sestavena deklarace, které ovlivňuje směřování WTO. Tato deklarace, která nese jméno po místě konání konference, obsahuje 21 bodů. Deklarace v těchto oblastech (bodech) uděluje mandát pro vyjednávání. Z větší části se jedná o body vyžadující další vyjednávání, ale i body týkající se implementace, monitoringu nebo analýz. Jedním z projednávaných bodů, byla implementace stávajících dohod v rámci WTO. Cílem je sjednotit a objasnit závazky vlád rozvojových zemí v oblastech jako je zemědělství, pravidla původu a subvence. Sjednocení a objasnění závazků zjednoduší budoucí vyjednávání a poskytne potřebná pravidla pro další rozvoj. Členské státy pak budou moci snáze vyjednávat o rozšíření nebo prohloubení stávajících dohod. Dalším bodem je zemědělství, jedná se asi o nejkonfliktnější oblast vyjednávání. Jen během konference v Doha podalo 121 vlád mnoho různých návrhů pro vyjednávání. Cílem je vylepšit přístup na trh, omezení exportních subvencí a jejich postupné zrušení a výrazné omezení národních programů podpory, které poškozují volný obchod a pokřivují trh. Výjimku obdržely rozvojové země. Úlevy jsou zatím zachovány z důvodu zabezpečení dostatku potravin a rozvoje venkova. Následující body jsou neméně sporné, jedná se o vládní zakázky, dumping a subvence. U vládních zakázek je zájem na transparentnosti a otevřenosti, bohužel bod není jednou z priorit a z agendy z Doha postupně vypadl. Stačí si jen vzpomenout na dvě poslední zakázky v České republice (např. policejní a pak i armádní auta) rozsah zakázek a celková suma společně s následnou dlouhodobou údržbou stojí určitě za úvahu, zda transparentnost a otevřenost výběrových řízení není něčím, co by proces výběru zjednodušilo a zlevnilo. U dumpingu a subvencí se WTO snaží vyjasnit pravidla a principy poskytování i s ohledem na potřeby rozvojových zemí. Zvlášť různé národní programy podpory působí pokřivení na trhu, protože zvýhodněné produkty nebo firmy nemusí vstupovat do tržní soutěže naplno a mohou část svých ztrát pokrýt z příspěvků z programů. Například po zrušení vývozních subvencí na máslo, sýry a mléčný prášek došlo k poklesu vývozu těchto produktů, protože cena, kterou vývozci nabízeli, přestala být i společně s transportními náklady udržitelná. Dalším sporným bodem v rámci WTO jsou regionální obchodní dohody. WTO monitoruje, zda dohody neporušují pravidla WTO. Kritici těchto dohod jim vytýkají, že se členské země uzavírají vůči ostatním nečlenům dohody. Naopak některé dohody postoupily s uvolňováním obchodu dále než WTO jako celek. A to je právě jejich výhoda, protože v rámci regionálních dohod dojde ke spojení zemí, které propojí své ekonomiky a zruší svá 41

ochranná opatření více než ostatní a postoupí s uvolňováním obchodních bariér. Příkladem může být Evropské společenství, které vzájemně uvolnilo trh nejen pro zboží, ale i pro služby i kapitál. I když i zde jsou ještě potřebné další kroky, šlo Evropské společenství dál než WTO. Dalším plus je, že toto uskupení získá na váze při dalším vyjednávání v rámci WTO. WTO se bude do budoucna potýkat i s problémy spojenými s ochranou životního prostředí. Budou se muset stanovit pravidla s ohledem na plány některých členských států v oblasti životního prostředí. WTO již má zkušenosti s případy, kdy jeden stát žaloval druhý z důvodu pravidel spojených s ochranou životního prostředí. Z pohledu volného obchodu může být sporné omezení přístupu některých výrobků na trh z důvodu překračování ekologických limitů. Ale naopak všichni akceptujeme omezování vstupu zdravotně závadných výrobků na trh. V konečném důsledku je dopad obou výrobků stejný, jen je potřeba přesně stanovit pravidla, aby se předešlo zneužívání jako u některých netarifních bariér. Samozřejmostí by mělo být fungování programů technické podpory, kde si členské země mohou vyměňovat zkušenosti s fungováních národních politik pro životní prostředí a omezení bariér pro výrobky a služby, které pomáhají zlepšovat kvalitu životního prostředí (filtry, čističky, konzultace). Protože většina členských států se rekrutuje z rozvojových zemí, byla v minulosti poskytnuta řada výhod a úlev rozvojovým zemím. Bohužel některé tyto úlevy se ukazují jako kontraproduktivní a tak dochází k jejich přezkumu. Výsledkem má být zpřísnění a zpřesnění výhod, jako prodloužení lhůt na uvedení dohody do praxe nebo zvláštní zacházení. Zvláštní skupinu tvoří nejméně rozvinuté země, u těchto zemí většina rozvinutých zemí zrušila importní cla. WTO se musí dále snažit podpořit tyto země úplným zrušením cel a kvót omezujících přístup na trh. Samozřejmostí jsou i programy technické podpory těchto zemí , jejichž cílem je navýšení obchodní kapacity. Větší zapojení těchto zemí do mezinárodního obchodu má přinést růst blahobytu, ekonomiky

a následně i rozvoj

společnosti. Zapojení rozvojových zemí musí probíhat na celé šíři spektra, sem patří i mechanismus řešení sporů. Současné nastavení nemusí vyhovovat menším rozvojovým zemím. Potřebu reformy si uvědomuje i sama WTO a tak snad přestane být mechanismus řešení sporů vnímán jako prostředek pro řešení sporů pro ty velké hráče. Protože WTO má nyní 152 členů a toto číslo není určitě konečné. Je dalším problémem před kterým WTO stojí řízení organizace. Jednotlivé členské státy nebo různá 42

uskupení států mají rozdílné názory, politiky a potřeby. Jejich skloubení do fungujících pravidel a dohoda nad tím jak tato pravidla budou vypadat je další úkol, který bude potřeba zvládnout. Koordinovat pohyb 152 ministerských delegací během ministerské konference, je velkou logistickou výzvou stejně tak distribuce materiálů a jednání v jednotlivých radách, výborech a pracovních skupinách. Situaci pak dále komplikuje forma hlasování, primárně se hledá konsenzus, pokud není možné konsenzu dosáhnout pak se hlasuje pomocí většinového hlasování. Pro přijetí pak stačí většina odevzdaných hlasů při principu jeden stát jeden hlas. Bohužel takto přijatá rozhodnutí jsou pak závazná pouze pro ty, co s ním vyslovili souhlas. Pokud tedy takto přijatá rozhodnutí nebudou závazná pro všechny bez rozdílu a začne se hlasovat rovnou pomocí většinového hlasování, bude celá organizace pomalá při přijímání potřebných rozhodnutí. Pro zajímavost pro dohodu z Doha byla stanovena lhůta do roku 2005, která byla neoficiálně prodloužena do roku 2006.

Dohody WTO rozlišují 4 situace kdy dochází k hlasování:
Hlasování o interpretaci dohody Zde je potřeba ¾ většina všech členů
Hlasování o odložení povinnosti některého člena vyplývající z některé z dohod ¾ většina všech členů
Hlasování o doplnění nebo pozměnění ustanovení některé z dohod Souhlas všech členů nebo 2/3 většina hlasů, změna je pak platná pouze pro ty co s ní souhlasili
Hlasování o přijetí nového člena Souhlas 2/3 většiny Ministerské konference nebo Generální rady (v období mezi konferencemi)

Zjednodušení celého procesu hlasování a zavedení většinového hlasování je výzva, před kterou ještě WTO stojí a při 152 členech je tato změna nutná. Společně se zavedením většinového hlasování musí být spojena závaznost usnesení pro všechny nejenom pro ty co hlasovali pro. Pokud bychom se měli zabývat otázkou, jak by vypadal mezinárodní obchod, kdyby nedošlo ke vzniku WTO. Tak se stačí podívat na fungování a chod WTO nyní. Regionální dohody, které jsou povolenou součástí dohod v rámci WTO, by tvořily určité bloky, které by mezi sebou navzájem konkurovaly a stavěly by proti sobě svá opatření. Takovýmto blokem může být Evropské společenství, NAFTA nebo plánovaná Americká zóna volného 43

obchodu. Tyto bloky by se snažily smlouvami rozšiřovat svou sféru vlivu například mezi rozvojovými zeměmi na úkor jiných seskupení. Čína si takto pomocí obchodních dohod a nabídek finanční rozvojové pomoci a investic upevňuje svůj vliv v jihovýchodní Asii, Oceánii, Africe a dokonce i Jižní Americe . Bohužel na rozdíl od evropských zemí a USA nemusí dbát na dodržování lidských práv, v obchodních dohodách nezmiňuje ani boj proti zaměstnávání dětí, práva zaměstnanců nebo ekologické normy. Státy by dále pokračovaly v politice blokování rozšíření dohod o zemědělskou politiku pod záminkou zachování národní soběstačnosti a možná i pod záminkou podporování rozvoje krajiny. Evropské společenství by si chránilo své dohody s rozvojovými zeměmi, svůj systém dotací a subvencí a naopak USA zase své exportní subvence a daňové úlevy. Přechod od současného multilaterálního přístupu zpět k bilaterálnímu uspořádání by jednoznačně znevýhodnil malé a slabší ekonomiky na úkor těch velkých a vlivných. Malé státy by se dostaly zpět do pozice, kdy jejich možnosti uspořádat a uzavřít obchodní dohody budou horší. Dohody budou spíše odpovídat potřebám dominantní strany. Bilaterální vyjednávání je výhodnější pro silnější ekonomiku, která tak může maximalizovat svůj užitek z mezinárodního obchodu i podíl na něm. WTO proto představuje určitou protiváhu velkým státům a poskytuje možnost zlepšit své vyhlídky vytvářením různých vyjednávacích aliancí. Zatím bohužel WTO nedokázala plně vyčerpat svůj potenciál v této oblasti, jak je vidět na neúspěšném prosazování Agendy z Doha a zvláště na snahách o uvolnění obchodu se zemědělskými produkty. Dalším úkolem WTO je odstranění vyjímek pro nediskriminaci, regionální dohody a potíže s platební bilancí. Myslím, že tyto výjimky nemají být výmluvou pro ochranářská opatření. V případě, že se dokážou dohodnout členové s okolními státy na vytvoření regionální dohody, proč nenabídnout výhody všem. Další výjimka, kterou je zvláštní zacházení pro rozvojové a nejméně rozvinuté země, patří z mého pohledu k těm akceptovatelným. I zde ale platí, proč nenabídnout stejnou dohodu všem ostatním členům. Proč se bát volné soutěže různých dodavatelů nebo producentů, když tato soutěž je užitečná jak pro zákazníky, tak pro producenty. WTO mezinárodnímu obchodu dodává rámec, ve kterém se státy se svojí obchodní politikou musí pohybovat a také pravidla a povinnosti, které musí dodržovat a plnit. Princip reciprocity umožňuje odstranění efektu černého pasažéra, protože každý musí poskytnout příspěvek. Naopak princip transparentnosti poskytuje přehled a informace o opatřeních států v rámci obchodní politiky. Tím umožňuje připravit se na plánovaná opatření s předstihem nebo ta opatření, která jsou v rozporu s pravidly WTO zrušit. 44

Samozřejmě, že povinnosti jsou doplněna právy, takže členové WTO mají právo napadnout sporná ustanovení, pravidla, předpisy nebo zacházení, pokud se domnívají, že je takovéto jednání poškozuje. Řešení sporů v rámci WTO považuji za jeden z positivních přínosů jejího vzniku. DSU v současné podobě bude potřebovat určité změny, jak jsem již zmínil, ale také dává možnost rychlého vyřešení sporu buď dohodou nebo na základě rozhodnutí DSB.

45

Závěr Mezinárodní obchod se stal dominantním faktorem ekonomického rozvoje, kdy výměna objemu zboží a služeb přes hranice a s nimi spojených převodů duševního vlastnictví a investic stále narůstá. WTO se postupem času stává garantem volného pohybu a nediskriminačního zacházení. Jako velice pozitivní jev důležitosti WTO si můžeme uvést, že počet států a celních území mimo WTO se postupně snižuje. To s sebou přináší i jistá rizika, kdy s rostoucím počtem členů vznikají problémy i pro samotnou WTO. Po 18 letech existence, tedy s nadsázkou řečeno na prahu dospělosti, stojí WTO před několika složitými úkoly. Jednak pokračovat dále v liberalizaci obchodu, zrušení netarifních opatření a minimalizace celních sazeb. Pokud chce WTO zabránit dalším problémům měla by dále pokračovat liberalizace obchodu se zemědělskými produkty, zajistit ochranu duševního vlastnictví a stanovit pravidla pro ekologická opatření omezující obchod. Organizační struktura je silnou i slabou stránkou WTO zároveň. Počet delegací a tedy hlasů, které rozhodují o dalším postupu jednání již překročil hranici 150 členů. Koordinace projednávaných záležitostí společně s hlasováním a distribucí informací je s postupem času komplikovanější. Hledání kompromisu vyžaduje složitější konzultace, a tak WTO stojí před vlastní organizační reformou. Na druhou stranu možnost členů ovlivňovat chod organizace, předjednáváním projednávaných záležitostí v pracovních skupinách a výborech patří určitě k výhodám. Stejně k nim patří i specializace jednotlivých orgánů na určitou problematiku, které se pak mohou důkladně věnovat a zodpovídat za ni. Reformovaný mechanismus pro řešení sporů se osvědčil. Rychlost, s jakou jsou vydávána rozhodnutí a také možnost odvet při nedodržení rozhodnutí, zefektivní celé řízení a odstraní možnost dlouhodobého blokování projednání. Mechanismus umožňuje pružně odstraňovat ochranná opatření, která nejsou v souladu s pravidly WTO. Některé spory, které WTO řešila, jsou pozůstatkem předchozích neúspěšných projednávání v rámci GATT. Na příkladech vybraných sporů jsme si ukázali i potenciální konfliktní situace. Například, když WTO nemůže dostatečně pružně reagovat v případě, kdy člen raději snáší odvetná opatření, než by uvedl rozhodnutí panelu do praxe. Zároveň možná odvetná opatření někdy neodpovídají možnostem méně rozvinutých zemí, pro které je řízení již tak komplikované a náročné.

46

Věřím, že jsem dokázal cíle své bakalářské práce podle prezentovaných údajů naplnit. Uvedli jsme si, že WTO ze své pozice správce dohod, kontrolora jejich naplňování a také platformy pro jednání, ovlivňuje dění v rámci mezinárodního obchodu. Vytváření různých zájmových či regionálních skupin v rámci WTO mění rozložení sil na mezinárodní scéně. Nástroje WTO, například mechanismus pro řešení obchodních sporů a kontrolu obchodních politik, umožňuje WTO významně ovlivňovat mezinárodní obchod. V případě kontroly obchodních politik může WTO sama, v rámci dohledu nad naplňováním dohod, odhalit sporné body a zjednat nápravu bez vnějšího impulsu. Ovšem ve zmíněném mechanismu řešení sporů WTO vstupuje do problému na základě stížnosti člena. Poté orgán WTO provede výklad dohod a smluv, zhodnotí zda opatření odpovídá pravidlům WTO, a pokud shledá, že opatření porušuje pravidla a smlouvy WTO, sdělí to ve svém rozhodnutí. Celkový pohled na problematiku mezinárodních obchodu nám poté dává za pravdu, jak jsou tato rozhodnuti důležitá, jelikož pak slouží jako návod pro sjednání nápravy nebo jako základ pro odvetná opatření. Doufám, že se mi povedlo uvést co nejdůležitější údaje o WTO a podpořit tak její úlohu a vliv na mezinárodní obchod. Při psaní práce jsem získal řadu zajímavých poznatků, které jsem použil v této práci pro podpoření předpokladu oprávněnosti rozvíjejícího vlivu WTO.

47

Literatura: [1] VOLZ, Gerhard. Die Organisationen der Weltwirtschaft. München: Oldenburg, 1998. ISBN 3486-24686-0.

[2] HOEKMAN, Bernard; KOSTECKI, Michel. The Political Economy of the World Trading System. Oxford: Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-829017-9.

[3] JEROME, Robert. World Trade at the Cross-roads. USA: University Press of America, 1992. ISBN 0-8191-8496-9.

[4] ŠRONĚK, Ivan. Světová obchodní organizace. 2. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1999. ISBN 80-7079-838-6.

[5] ŠTĚRBOVÁ, Ludmila. Aktuální otazky vývoje světové obchodní organizace. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2001. ISBN 80-245-0210-0.

[6] Annual Report 1998- International trade statisics. World Trade Organization, 1998. ISBN 10204997.

[7] Kubišta, Václav. Mezinárodní ekonomické vztahy. Praha: HZ Editio s.r.o., 1999, ISBN 8086009-29-7

[8] Perdikis, Nicholas; Read, Robert. The WTO ans the regulation of international trade. Bodmin: Edward Elgard publishing limited, 2005. ISBN 1 84376 200 5

[9] UNCTAD. Back to basics: Market access issues in the Doha agenda. Geneva: United Nations publication, 2003. ISBN 92-1-112576-6

Ročenky WTO

[10] WTO. Budget estimates 2000. World Trade Organization, 1999.

[11] WTO. Trade Policy Review: European Union 2002. World Trade Organization, 2003.

48

[12] WTO. European Communities: Regime for the Importation, Sale and Distibution of Bananas. World Trade Organization, 1997.

[13] WTO. Trade Policy Review: Argentina. World Trade Organization, 1998.

Elektronické zdroje [14] Internetové stránky World Trade Organisation [online]. Dostupný z WWW: .

[15] Internetové stránky United States Trade Representative [online]. Dostupný z WWW: . [16] Russia is counting pluses and minuses of WTO membership [online]. [cit. 2008-07-07]. Dostupný z WWW: . [17] China Strives for Win-win Results on Basis of WTO Membership [online]. [cit. 2008-07-07]. Dostupný z WWW: < http://english.people.com.cn/200212/12/eng20021212_108339.shtml>.

Periodika [18] TLAPA , Martin. Dohoda o vstupu Ruska do WTO může přijít už letos. Exportér. 2008, č. 2, s. 11. [19] TLAPA , Martin. Stane se Ukrajina 152. členem WTO?. Exportér. 2007, č. 8, s. 22.

49

Seznam příloh Příloha 1 – Seznam členů WTO................................................................................51 Příloha 2 – Seznam pozorovatelů..............................................................................55 Příloha 3 – Organizační struktura WTO....................................................................56 Příloha 4 – Seznam institucí ČR, které pokrývá Dohoda o vládních zakázkách......57

50

Příloha 1 Seznam členů

SEZNAM ČLENŮ

Albania 8 September 2000 Angola 23 November 1996 Antigua and Barbuda 1 January 1995 Argentina 1 January 1995 Armenia 5 February 2003 Australia 1 January 1995 Austria 1 January 1995 Bahrain, Kingdom of 1 January 1995 Bangladesh 1 January 1995 Barbados 1 January 1995 Belgium 1 January 1995 Belize 1 January 1995 Benin 22 February 1996 Bolivia 12 September 1995 Botswana 31 May 1995 Brazil 1 January 1995 Brunei Darussalam 1 January 1995 Bulgaria 1 December 1996 Burkina Faso 3 June 1995 Burundi 23 July 1995 Cambodia 13 October 2004 Cameroon 13 December 1995 Canada 1 January 1995 Central African Republic 31 May 1995 Chad 19 October 1996 Chile 1 January 1995 China 11 December 2001 Colombia 30 April 1995 Congo 27 March 1997 Costa Rica 1 January 1995 Côte d'Ivoire 1 January 1995 Croatia 30 November 2000 Cuba 20 April 1995 Cyprus 30 July 1995 Czech Republic 1 January 1995 Democratic Republic of the Congo 1 January 1997 Denmark 1 January 1995 Djibouti 31 May 1995 Dominica 1 January 1995 Dominican Republic 9 March 1995 Ecuador 21 January 1996 Egypt 30 June 1995 El Salvador 7 May 1995 Estonia 13 November 1999 European Communities 1 January 1995 Fiji 14 January 1996

51

Příloha 1 Seznam členů

Finland 1 January 1995 Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM) 4 April 2003 France 1 January 1995 Gabon 1 January 1995 The Gambia 23 October 1996 Georgia 14 June 2000 Germany 1 January 1995 Ghana 1 January 1995 Greece 1 January 1995 Grenada 22 February 1996 Guatemala 21 July 1995 Guinea 25 October 1995 Guinea Bissau 31 May 1995 Guyana 1 January 1995 Haiti 30 January 1996 Honduras 1 January 1995 Hong Kong, China 1 January 1995 Hungary 1 January 1995 Iceland 1 January 1995 India 1 January 1995 Indonesia 1 January 1995 Ireland 1 January 1995 Israel 21 April 1995 Italy 1 January 1995 Jamaica 9 March 1995 Japan 1 January 1995 Jordan 11 April 2000 Kenya 1 January 1995 Korea, Republic of 1 January 1995 Kuwait 1 January 1995 Kyrgyz Republic 20 December 1998 Latvia 10 February 1999 Lesotho 31 May 1995 Liechtenstein 1 September 1995 Lithuania 31 May 2001 Luxembourg 1 January 1995 Macao, China 1 January 1995 Madagascar 17 November 1995 Malawi 31 May 1995 Malaysia 1 January 1995 Maldives 31 May 1995 Mali 31 May 1995 Malta 1 January 1995 Mauritania 31 May 1995 Mauritius 1 January 1995 Mexico 1 January 1995 Moldova 26 July 2001 Mongolia 29 January 1997 Morocco 1 January 1995 Mozambique 26 August 1995

52

Příloha 1 Seznam členů

Myanmar 1 January 1995 Namibia 1 January 1995 Nepal 23 April 2004 Netherlands — For the Kingdom in Europe and for the Netherlands Antilles 1 January 1995 New Zealand 1 January 1995 Nicaragua 3 September 1995 Niger 13 December 1996 Nigeria 1 January 1995 Norway 1 January 1995 Oman 9 November 2000 Pakistan 1 January 1995 Panama 6 September 1997 Papua New Guinea 9 June 1996 Paraguay 1 January 1995 Peru 1 January 1995 Philippines 1 January 1995 Poland 1 July 1995 Portugal 1 January 1995 Qatar 13 January 1996 Romania 1 January 1995 Rwanda 22 May 1996 Saint Kitts and Nevis 21 February 1996 Saint Lucia 1 January 1995 Saint Vincent & the Grenadines 1 January 1995 Saudi Arabia 11 December 2005 Senegal 1 January 1995 Sierra Leone 23 July 1995 Singapore 1 January 1995 Slovak Republic 1 January 1995 Slovenia 30 July 1995 Solomon Islands 26 July 1996 South Africa 1 January 1995 Spain 1 January 1995 Sri Lanka 1 January 1995 Suriname 1 January 1995 Swaziland 1 January 1995 Sweden 1 January 1995 Switzerland 1 July 1995 Chinese Taipei 1 January 2002 Tanzania 1 January 1995 Thailand 1 January 1995 Togo 31 May 1995 Tonga 27 July 2007 Trinidad and Tobago 1 March 1995 Tunisia 29 March 1995 Turkey 26 March 1995 Uganda 1 January 1995 Ukraine 16 May 2008 United Arab Emirates 10 April 1996 United Kingdom 1 January 1995

53

Příloha 1 Seznam členů

United States of America 1 January 1995 Uruguay 1 January 1995 Venezuela (Bolivarian Republic of) 1 January 1995 Viet Nam 11 January 2007 Zambia 1 January 1995 Zimbabwe 5 March 1995

Zdroj: WTO,

54

Příloha 2 Seznam pozorovatelů

SEZNAM POZOROVATELŮ

Afghanistan Algeria Andorra Azerbaijan Bahamas Belarus Bhutan Bosnia and Herzegovina Cape Verde Equatorial Guinea Ethiopia Holy See (Vatican) Iran Iraq Kazakhstan Lao People's Democratic Republic Lebanese Republic Libya Montenegro Russian Federation Samoa Sao Tomé and Principe Serbia Seychelles Sudan Tajikistan Uzbekistan Vanuatu Yemen

Všichni pozorovatele s výjimkou Vatikánu musí zahájit do pěti let od získání statutu pozorovatel přístupní rozhovory. Zdroj: WTO,

55

Příloha 3 Organizační struktura WTO

Key Reporting to General Council (or a subsidiary) Reporting to Dispute Settlement Body Plurilateral committees inform the General Council or Goods Council of their activities, although these agreements are not signed by all WTO members Trade Negotiations Committee reports to General Council

Zdroj: WTO,

56

Příloha 4 Seznam institucí ČR, které pokrývá Dohoda o vládních zakázkách

APPENDIX I EUROPEAN COMMUNITIES: CZECH REPUBLIC ANNEX 1 CZECH REPUBLIC – REPUBLIQUE TCHEQUE – REPÚBLICA CHECA

Contracting authorities are the following (non-exhaustive list):

Ministerstvo dopravy (Ministry of Transport) Ministerstvo informatiky (Ministry of Informatics) Ministerstvo financí (Ministry of Finance) Ministerstvo kultury (Ministry of Culture) Ministerstvo obrany (Ministry of Defence) Ministerstvo pro místní rozvoj (Ministry for Regional Development) Ministerstvo práce a sociálních věcí (Ministry of Labour and Social Affairs) Ministerstvo průmyslu a obchodu (Ministry of Industry and Trade) Ministerstvo spravedlnosti (Ministry of Justice) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (Ministry of Education, Youth and Sports) Ministerstvo vnitra (Ministry of the Interior) Ministerstvo zahraničních věcí (Ministry of Foreign Affairs) Ministerstvo zdravotnictví (Ministry of Health) Ministerstvo zemědělství (Ministry of Agriculture) Ministerstvo životního prostředí (Ministry of the Environment) Poslanecká sněmovna PČR (Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic) Senát PČR (Senate of the Parliament of the Czech Republic) Kancelář prezidenta (Office of the President) Český statistický úřad (Czech Statistical Office) Český úřad zeměměřičský a katastrální (Czech Office for Surveying, Mapping and Cadastre) Úřad průmyslového vlastnictví (Industrial Property Office) Úřad pro ochranu osobních údajů (Office for Personal Data Protection) Bezpečnostní informační služba (Security Information Service) Národní bezpečnostní úřad (National Security Authority) Česká akademie věd (Academy of Sciences of the Czech Republic)

57

Příloha 4 Seznam institucí ČR, které pokrývá Dohoda o vládních zakázkách

Vězeňská služba (Prison Service) Český báňský úřad (Czech Mining Authority) Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (Office for the Protection of Competition) Správa státních hmotných rezerv (Administration of the State Material Reserves) Státní úřad pro jadernou bezpečnost (State Office for Nuclear Safety) Komise pro cenné papíry (Czech Securities Commission) Energetický regulační úřad (Energy Regulatory Office) Úřad vlády České republiky (Office of the Government of the Czech Republic) Ústavní soud (Constitutional Court) Nejvyšší soud (Supreme Court) Nejvyšší správní soud (Supreme Administrative Court) Nejvyšší státní zastupitelství (Supreme Public Prosecutor’s Office) Nejvyšší kontrolní úřad (Supreme Audit Office) Kancelář Veřejného ochránce práv (Office of the Public Defender of Rights) Grantová agentura České republiky (Grant Agency of the Czech Republic) Český úřad bezpečnosti práce (Czech Authority of Safety Work) Český telekomunikační úřad (Czech Telecommunication Office)

Zdroj: WTO,

58