B
1
2
ASI M
BUSINESS A
G
a
z
í
n
®
®
®
A S I BUSI− N E S S M A G
C O L A F I T S V I T A M Í N E M C P OM Ů Ž E
P E Č OVAT
O VAŠ E KLO U BY atelokolagen
C O L A F I T S V I TA M Í N E M C
vitamín C přispívá k normální tvorbě kolagenu pro:
doplněk stravy
• normální funkci chrupavek • normální funkci kostí • normální funkci zubů, dásní a kůže
®
Kolagen je přirozenou součástí kloubní chrupavky, vazivových tkání, kloubních pouzder, kostí, kůže, zubů a nehtů. Užívat Colafit je samozřejmostí v každém věku. Zvlášť vhodný je pro střední a starší generaci, sportovce a děti v období růstu.
K dostání
v lékárnách,
našich
prodejnách
B
S
A
H
®
Diamant mezi kolageny
podnikové prodejny: Praha Navrátilova 1, tel.: 702 011 876 BrnO Bayerova 15, tel.: 607 055 572 Ostrava Hollarova14, tel.: 725 523 593 Kyjov (sídlo firmy) Svatoborská 365, tel.: 518 698 911
O
V z tah y, p o d ni k á n í , B ib l e a se ls k ý r oz um Petr Skrla
4
Ja k ov l á d nou t s lona Mojmír Voráč
10
V z tah y, man ž e ls t v í a business Mojmír Voráč
14
Za c o mohou gen y a z a c o my Vladimír Král
22
M o d l i t ba z a koz y, v d ov y a d ě t i Olga Steinertová
25
J sem ta dy, abyc h p ř e dáva l na d ě ji Michaela Hrachovcová
30
Články ze strany 4, 10 a 22 jsou zpracovány z přednášek pronesených na setkání ASI.
M A GA ZÍ N AS I - C S V y dává AS I - C S , o . s . Lon dý ns k á 3 0 , 12 0 0 0 P r aha 2 — V inoh r a dy Výrobek je tvořen dvěma lahvičkami (horní lahvička obsahuje i stabilizační mezikus), které jsou připraveny k použití po oddělení odtrhávacího proužku. Ve spodní lahvičce je Colafit 60 kostiček a v horní lahvičce je vitamín C 60 tablet.
nebo
na:
www.dacom.cz
kontakt: 603 864 711, www.asi-cs.cz redakce: Mgr. Michaela Hrachovcová produkce: Radomír Steinert grafická úprava a sazba: marketasteinert.com foto: archiv ASI, istockphoto.com Speciální číslo — vydáno pro vnitřní potřebu ASI-CS ISBN: 978-80-905133-4-1
3
4
Pe t r
Skrla
p ř ev z a t o a a d a p t ová no z přednášky p r onesen é b ě hem se t k á n í ASI
Nikdo jistě nepochybuje o tom, že vztahy do života patří a že jej velmi obohacují. Přátelé nás mohou usměrňovat, dávat nám lásku, ujištění a společenství. Také v obchodování jsou vztahy velice důležité. Mnoho obchodů se uzavře hlavně na základě vztahů. Když vytvoříte správné vztahy, můžete mít správný business. Když nejste schopni uchopit tyto vztahy správně, tak i kdyby byl váš business sebegeniálnější, nemusí vám to být mnoho platné. Avšak vztahy mají mnohem rozsáhlejší a komplexnější hodnotu než jako pouhý nástroj k získávání businessu. Vztahy jsou velmi důležité i v církvi. Bůh chce, abychom byli schopni si navzájem porozumět a především abychom měli vztah s ním. Takový je vlastně smysl spasení: Bůh nás chce konečně vzít zpátky k sobě, aby s námi mohl mít smysluplný, hodnotný a přímý vztah. V ZT A H Y
P O DL E
BIBLE
V Bibli jsou uvedeny tři klíčové verše týkající se vztahů, které mě v životě hodně ovlivnily. První verš je Ježíšovou
odpovědí na otázku farizeů, jaké přikázání je nejdůležitější. A On jim odpověděl: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ Takový je nejvyšší cíl, který Bůh ustanovil. Samozřejmě máme nejvíce usilovat o vztah s Bohem a poté s bližními tak jako sami se sebou. Vztahy k Bohu, bližním a sami k sobě jsou základním trojúhelníkem, který vytváří pozadí všech našich vztahů. Další verš je zapsán ve Filipským 2,3: „V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ Tuto radu dal Bůh ústy proroka už izraelským králům, kteří se z našeho pohledu mohli právem cítit ostatním nadřazení. V knize Deuteronomium je napsáno: „Když dosedne na svůj královský trůn, dá si napsat do knihy opis tohoto zákona… Bude jej mít u sebe a bude v něm číst po všechny dny svého života, aby se učil bát Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržoval všechna slova tohoto zákona a tato nařízení; aby se jeho srdce nevypínalo nad jeho bratry a neuchyloval se od příkazu napravo ani nalevo; aby byl dlouho živ ve svém království uprostřed Izraele on i jeho synové.“ Bůh vyzývá nejen izraelské krále, ale i všechny generální ředitele a představitele církví, v podstatě kohokoli z nás, kdo je v nějaké vedoucí pozici, abychom nepovažovali druhé za horší, než jsme my sami. Proto si ve chvíli, kdy si večer promítám den a přemýšlím nad
5
7
6
různými setkáními, často kladu otázku, zda mé jednání s druhými nebylo poznamenáno nadřazeností a zda jsem s ostatními jednal jako se sobě rovnými. Třetí text jde trochu proti naší logice. Zdravý selský rozum je podle mě zahrnut do verše: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi“ (Lukáš 6,31). Toto pochopí každý. Avšak Bible nás vyzývá, abychom překročili svůj stín a šli do radikální pozice definované právě touto pasáží — 13. kapitolou 1. listu Korintským. Tuto pasáž dobře známe, ale jednoznačně nás vyzývá, abychom byli radikálně trpěliví, snášenliví a pokorní. Jde v podstatě o velmi pragmatický test, který spolehlivě určí úroveň vašeho vztahu k šéfovi, podřízenému, kolegovi, dodavateli, odběrateli… V podnikání je samozřejmě nutné vytvořit zisk, to je náš Bohem vyvolený úkol. Jinak byste nebyli podnikateli, ale pracovali byste např. v sociálních službách. Je samozřejmě otázka, jak ten zisk uděláme. Pro mě je ideálem cesta, která je slučitelná s nároky 1. listu Korintským 13. Z těchto biblických rad jsem si utvořil seznam osmi bodů, které jsou pro mě důležité ve vztazích v businessu a o které bych se rád s vámi podělil. ZÁKLADNÍ
STAVEBNÍ
PRVKY
VZTAHŮ
Dříve než se dostaneme k uvedenému tématu, dovolte mě seznámit vás s pravidlem, které jsem si za svůj život vytvořil a které vnáší nový rozměr nejen do vztahů mezi přáteli nebo v manželství, ale svým způsobem i vůči business partnerům. Je jím — úcta, láska a radost. Každý vztah začíná vzájemnou úctou, která se pak může stát základem pro lásku, a to buď lásku romantickou v případě, že vznikne mezi mužem a ženou ve správné situaci, anebo třeba v businessu v lásku agapé, při které se k druhým z principu chováme korektně, velkoryse a dokonce i nezištně. V businessu to neznamená, že nevytvářím zisk, ale že například nezneužívám neštěstí či slabou pozici druhého.
Prvním ze základních stavebních kamenů dobrého vztahu je r e s p e k t a ú c ta . Časté zmínky o něm nalézáme i v Bibli, kde jsme na mnoha místech vyzýváni: Bojte se Boha. Není zde myšleno, že se máme třást strachy, ale že máme respektovat druhého člověka. Vyjadřujeme tím: beru tě takového, jaký jsi; tvá pozice je zcela legitimní a já tě přijímám. Konkrétně pro mě úcta znamená mj. dar času, je to ta nejdražší věc, kterou mohu někomu dát. Svoji úctu vůči druhému, ať je to moje asistentka, nebo nějaký kolega, začínající pracovník v naší firmě, vyjadřuji tak, že když ke mně přijdou a chtějí něco řešit, tak je-li to jen trochu možné (a v rámci časového řádu), vytvořím si pro ně čas. Tím jim dávám najevo, že jsou pro mě důležití a že jim rád pomohu, aby se posunuli někam dál.
Další nezbytnou vlastností je p o ko r a . Ta má v businessu tendenci se velmi rychle vytrácet. Z mých zkušeností z jednání v církevních kruzích jsem pochopil, že existují dvě úskalí, která bychom si měli hlídat: jednak je to pýcha duševní a pak samozřejmě pýcha duchovní. Duchovní pýcha se překonává velmi složitě: je totiž těžké si připustit, že jednám špatně, že nejsem schopen vnímat pohled toho druhého, že věci mohou být jinak, než jak jsem o tom přesvědčen. Z mnoha různých postojů lidí v církvi cítím duchovní pýchu. V tom jsou církevní
Další složkou dobrých vztahů je s l užba a uznání. Pro mne má podnikání smysl v tom, že jej vnímám jako službu. Chci tím sloužit lidem, kteří jsou kolem mě. Mohu jim pomoci změnit jejich život, mohu jim dát odbornou radu, jsem schopen je v něčem postrčit dopředu. Proto mám svou práci rád. V mém minulém zaměstnání jsme umožnili mnoha mladým lidem dostat se ze spodních míst naší organizace až na první nebo druhou úroveň řízení. Byli šikovní, ale neměli potřebné manažerské znalosti, a tak jsme s jedním kolegou založili takovou mini MBA uvnitř společnosti, speciálně uzpůsobenou potřebám našeho podniku. To, že jsme se jim věnovali, bylo naším poděkováním za to, s jakým nasazením pro firmu pracovali a pracují. Pro budování vztahů je důležité sloužit, kdykoli k tomu máte příležitost: udělat si čas pro kolegy, posunout je trochu dopředu, ocenit jejich nasazení a schopnosti.
V businessu jednáme s celou řadou lidí, se kterými nesouzníme, ale není jiného zbytí než být s nimi v kontaktu. Některá jednání obzvlášť vyžadují speciální prvek Boží trpělivosti a jiné přívlastky, zaznamenané v 1. listu Korintským. Lidé velmi rychle vycítí, jestli k nim máte respekt, nebo je berete jako nutné zlo. Když jednám s nějakým dodavatelem, o kterém vím, že jeho nabídky rozhodně nevyužiji, vždy mu ze zdvořilosti věnuji alespoň patnáct minut a hledám, kde bychom si mohli být vzájemně prospěšní anebo minimálně mu vysvětlím, proč nás jeho nabídka neoslovuje. Když jsem se jako mladý pustil do svého prvního restrukturalizačního projektu, měl jsem tu čest pracovat s jednou zkušenou paní, která mně dávala dobré rady. Vnímala, že mám často bojovnou náladu a chuť vyhrávat. Tehdy mi dala geniální radu: „Petře, udělej si přítele.“ I nadále jsem při obchodních jednáních sledoval své cíle a vedl jsem je stejně tvrdě jako dřív, ale nově jsem měl za cíl i vytvořit si s dotyčným vztah, abychom se na konci jednání na sebe nedívali jako nepřátelé, ale aby bylo na co navázat případný přátelský vztah. Změnilo to moje vnímání toho druhého.
statečnosti. Znamená to, že když něco pokazím, zvednu na poradě ruku a řeknu: „Hoši, je mi líto, toto jsem zmastil.“ Je ideální, když jste schopni vytvořit takové prostředí, kde vaši manažeři a zaměstnanci mohou říct: „Za to beru zodpovědnost já“ bez strachu z toho, že jejich přiznání někdo zneužije. Ve vztahových záležitostech je také velice důležitá důvěra. Zrovna včera se mě jistý člověk ptal: Mohu důvěřovat tomu a tomu? Mohu se na něj spolehnout? Jsou to zásadní otázky, které si klademe nejen v osobním životě, ale i v businessu.
vztahy o to náročnější, že si při nich musíme hlídat nejen naši duševní pýchu, ale také pýchu duchovní. Také v businessu je to obtížné. Když se nám daří, máme za chvíli pocit neomylnosti a neporazitelného štěstí, což je samozřejmě do určité míry legitimní, avšak často v důsledku toho začneme přehlížet ostatní. Dalším potřebným základem pro fungující vztah je u p ř í m n o s t a d ů věr a . Jsou to základní kameny všech vztahů i fungujících firem a organizací. Pokud lidé nejsou k sobě upřímní, není možné si s nimi vybudovat vztah. Nese to s sebou i požadavek odpovědnosti a určité osobní
Dalším podílem na dobrých vztazích je schopnost empatie, vi dě t pe rs pe kti vu par tne ra. To znamená, že se při jednáních snažím přemýšlet, proč dotyčný takto jedná nebo uvažuje nebo co jej trápí. Lidé se vždy rozhodují pro své důvody, ne pro důvody mé nebo vaše. Mnoho z těchto důvodů je viditelných, ale spousta jich je neviditelných, do kterých člověk nepronikne. Snažím se vždy alespoň nahlédnout do psychiky nebo situace mého partnera a i to mi pomáhá budovat s ním vztah. Někdy se může zdát, že se partner chová naprosto nepřijatelně, ale po několika otázkách se ukáže, že zrovna prožívá nějakou osobní tragédii nebo jeho
8
N ě k t e r á z e sv ě t ov ý c h p r vens t v í DeDie t r i c h :
děti mají nějaký problém. Všechno je spojeno se vším a projevuje se to v každodenním jednání. Proto je třeba se za určitých okolností přenést přes některé momentální nedostatky a přehlédnout je. Snažte se všechnu svou moc používat k b u d ová ní. Mám takové pravidlo: pochvala potěší, ale kritika posune. Svým způsobem je lehčí chválit než kritizovat — lidí vás mají rádi a nemusíte řešit nepříjemnosti. Avšak bez pozitivní kritiky (tedy kritiky, která je míněná pro náš růst) a toho, aby se někdo nad námi zamyslel, porosteme velmi pomalu. V Bibli je plno kritiky, ale opět té, která nás má uschopnit k dalšímu růstu. V budování uplatňuji následující pravidlo: u pochval pronáším polovinu z nich veřejně a polovinu soukromě. Když člověk jenom chválí veřejně, pak to působí trochu falešně — jako byste chtěli druhého jen vychválit. Je dobré si pak ještě s dotyčným sednout v soukromí a říct mu: „Mám za to, že jste to udělali fakt dobře, a moc si toho vážím.“ U kritiky pak používám poměr zcela odlišný: v 90 % chyby vytýkám soukromě, ale z 10 % také veřejně, protože je třeba na poradě dát jasně najevo, že není přijatelné, když jsou dána pravidla a někdo je nedodrží, dost často z důvodu intelektuální lenosti anebo otevřeného vzdoru. V tu chvíli nejen vytýkám a kritizuji, ale chci také vědět, proč k tomu došlo. Mnohdy dlouho čekám na odpověď a jsou to nepříjemné chvíle. Přesto je třeba tyto věci řešit, a to pokud možno bez emocí a bez výtek, které s daným případem nesouvisejí. Velmi cenným prvkem při budování vztahů je pak „p osi t i ve f o rg iven e ss“. Nejen odpuštění, ale pozitivní odpuštění. To znamená, že se pokusíte z dané situace vytvořit něco pozitivního, abyste oba dva měli pocit: „Něco jsme prožili, něco jsme překonali, ale náš vztah je o to silnější.“ A to platí mezi manželi, přáteli i lidmi v businessu. Zažil jsem situaci, kdy jsem udělal chybu, ale hned jsem zavolal, i když mi to bylo velmi nepříjemné, a řekl jsem: „Sorry, já jsem pochybil, omlouvám se, měli bychom teď udělat tato opatření a za sebe udělám to a to a to…“ Můj obchodní partner to ocenil, vyjádřil pro moji chybu pochopení a šel mi vstříc, abych nemusel utrpět tak velkou škodu. V důsledku mého přiznání a jeho přístupu se tím náš vztah upevnil.
do firmy lidi, kteří ve vztahové oblasti fungují jako „tlumiče“, nikoliv „posilovače“. Myslím tím, že někteří lidé při problému nebo chybě druhého po firmě roznášejí: „To je hrozný. Víš, co se stalo? No to je hrozný, co budeme dělat.“ Tím ten problém zesilují. A naopak jsou zaměstnanci, kteří po zjištění problému hned zavolají člověku, kterého se to týká, a zeptají se: „Mám tady papír, který mi nesedí. Pomoz mi tomu porozumět.“ Vysvětlí, co je na tom špatně, a tímto přístupem řeší a tlumí daný problém. Když máte v organizaci zesilovače, zešílíte. Když máte tlumiče, pak máte krásný život. Vytvořte kulturu, která buduje, ne která strhává. Zamezte tomu, aby ve chvíli, kdy se někdo přizná, že udělal chybu, si zbylí kolegové hned po poradě šuškají a náležitě se po něm vezou. Budujte atmosféru důvěry, otevřenosti a podpory. Vytvořte také kulturu, kde je s m ys l p r o f a i r p l a y. Každý z nás má smysl pro fair play. Když někdo zůstane v práci přes noc, aby dokončil důležitý projekt, potřebuje uznání. Ale na druhé straně by neměl sám přijímat uznání, které patří jiným. A pokud nějaký projekt nedopadne podle plánů, je to příležitost k tomu, abychom se z toho poučili. Vzpomeňte si na to, jak silný mají děti smysl pro fair play. Když jste někdy pokárali vaše děti neprávem, jak těžce to nesly! IN S P IR AC E
NA
P rv ní s porák pro dom ácnos t s trou bou a v arnou de s k ou r. 1850. P rv ní ve s tav ný s potře bič v r. 1950 Vý roba indu kčních de s e k od r. 1978 Vý roba py roly tick ých tru b od r. 1980 Prv ní ce loploš ná indu kční v arná de s ka v r. 200 4
První vůz De Dietrich Bugatti (r. 1902) více o historii na www.de-dietrich.cz
www.de -dietrich.cz
ZÁVĚR
Dovolte mi závěrem zopakovat několik osvědčených rad, které mohou zásadním způsobem ovlivnit náš vztah k druhým i k sobě sama. Buďme sami sebou. Nezkoušejme být někým jiným. Nezapomínejme na to, že nejsme vševědoucí jako Kristus a jako Bůh. Někdy si myslíme, že nejlépe víme, jak oslovit toho druhého nebo jak mu poradit. Hlavně, buďme více velkorysí v posuzování ostatních. Používejme Bibli pro každodenní inspiraci. A pokud nejsme schopni žít podle radikální výzvy apoštola Pavla uvedené v 1. Korintským 13, nezapomínejme alespoň na zdravý selský rozum v církvi, doma či podnikaní, který je obsažen ve zlatém pravidle — chovejme se k sobě navzájem tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám.
K dobrým vztahům také neodmyslitelně patří komu ni ka ce a smysl pro fair play. Velmi často máme tendenci komunikovat se všemi lidmi kromě člověka, kterého se to týká. Takové jednání žel často vidím v církevním společenství. Komunikace musí být přesná, kompletní a včasná, aby stála za to, ale hlavně mířená na relevantní lidi a opět s cílem budovat, nikoliv strhávat. Osobně hledám
w w w . b r a n d t . c z
10
M ojm í r
11
Vo r áč
V n á s l e d uj í c í m t é ma t u se p o d í vá me na z á k l a d n í s tavebn í k amen y ja k é ko l i z m ě n y. Co z m ě nu p o d p o r uje a c o ji b r z d í ? J a k ý m z p ůsobem mů ž eme p r o c es změny a k t ivn ě p o d p o r ova t ?
K dy ž jsem si k dysi dávno ve sv ýc h t ř ia dvac e t i l e t e c h p o p rv é d efinova l sv é p os l á n í , na p sa l jsem si : Pos l á n í m m é ho ž ivo ta je p om á hat d r uh ým k p oz i t ivn í m zm ě n á m . Dnes u ž je m á pýc ha s p ojen á s p ř esv ě d čen í m , že jsem s c ho p en ini c iovat zm ě nu u d r uh ýc h , dávno p ryč . Mým d nešn í m p os l á n í m je , ž e byc h se r á d s ta l ins p i r ac í p r o p oz i t ivn í zm ě n y. P ř á l byc h si , aby s B ož í p omo c í by ly na m é m ž ivo t ě vi d ě t ta kov é zm ě n y, kt e r é se s tanou z d r ojem p ov z bu z en í i p r o d r uh é . ZM Ě N A
—
ZÁKL A D N Í
PR I N C I P
RŮSTU
Změna je trvalou součástí našeho života. Neustále musíme čelit výzvám, které od nás život vyžaduje. Každý pokrok je ve skutečnosti dobře provedená změna. Byli jsme předurčeni ke změnám. Bůh nás nestvořil jako hotové. Dítě se narodí a postupnými procesy změn má dorůst do dospělého člověka, do člověka, který žije k Boží slávě. A tak by se mohlo zdát, že teď, když už máme pár let za sebou, bychom měli být odborníky na změny. Je tomu opravdu tak? Když bylo jednomu z nejcitovanějších psychologů 20. století, Carlu Roggersovi, téměř osmdesát let, přišel za ním jeden novinář s otázkou: „Pane doktore, celý život pomáháte druhým lidem se změnami. Řekněte mi, prosím vás, za jakých okolností jsou lidé ochotni se nejsnadněji změnit?“ Slavný terapeut se zamyslel a pak odpověděl: „Víte, moje více než padesátiletá praxe psychologa mě přesvědčila o tom, že většina lidí se vlastně vůbec změnit nechce. Možná o změně mluví nebo po ní dokonce touží, ale když přijde na věc, tak se málokdy mění.“ A pak uvedl TŘ I D Ů VO DY , které podle něj vedou lidi k tomu, že jsou najednou ochotni se měnit. 1. Tím prvním je p r ož í vá n í n ě ja k é t ě ž k é si t uac e spojené s emocionální bolestí. Každá změna s sebou nese určitou míru bolesti. I když je to změna k dobrému, musíme při ní opustit něco starého, pevného, jistého. Bolest prožívané situace nebo problému však musí být větší než bolest ze změny. Jinak je pro většinu z nás velmi těžké změnu podstoupit. 2. To druhé, na co doktor Roggers poukazuje, je prožívání hlubokého zoufalství nebo nudy. To je případ dlouholetých manželství, kdy se už dobře známe, vášeň
už dávno vyprchala a my si klademe otázku: Chci, aby to takhle pokračovalo dalších dvacet, třicet let? Je to příležitost se vztahem zatřást a znovu jej oživit. 3. Tím třetím faktorem zaručujícím, že ke změně skutečně dojde, je porozumění tomu, že J E mož n é se zm ě ni t a JAK je možné se změnit; přijmout určité principy a také se nechat inspirovat druhými. V í t e , ko l i k zm ě n je s tat is t i c k y s ku t ečn ě ú s p ě šn ýc h ? Pouhých dvacet procent. Až osmdesát procent firemních nebo organizačních změn je v konečném důsledku neúspěšných. Jistý výzkum doložil, že jen necelých 10 % z těch, kteří pracně snížili svoji hmotnost, si ji skutečně udrží. Většina se vrátí zpět ke své dřívější váze. Téměř 80 % párů i po dvaceti letech manželství zápasí se stejnými problémy jako na začátku. PR OČ
JE
TRVALÁ
ZM ĚN A
TAK
TĚŽKÁ?
Zkuste se zamyslet nad situací své firmy a nějakou nedotaženou změnou. Na čem ta změna ztroskotala? Anebo si připomeňte nějaký problém ve vašem manželství. Možná jste dokonce o něm mluvili, ale nedošlo k oné pozitivní očekávané změně. Na čem ta změna ztroskotala? Máme sklon odpovědět, že na tom druhém, ale zkuste se zamyslet především nad tím, co bylo ve vaší moci. Možná jste usilovali i o nějakou změnu ve svém křesťanském společenství, ve sboru, v církvi. O co jste usilovali? Na čem případně ta změna ztroskotala? N es tač í jenom v ě d ě t , CO máme udělat. Nestačí dokonce vědět, JAK to udělat. Každá zm ě na t o t i ž mus í bý t p ř í mo svá z á na s kon k r é t n í m c hová n í m , jež by mělo být popsatelné, kontrolovatelné a vymahatelné. Pokud si např. chceme udělat čas na sexuální život i po třiceti letech manželství, je potřeba se dohodnout, které dny této aktivitě vyhradíte, a že např. když jeden nebude moci, tak to bude on, který tuto aktivitu bude některého dalšího dne iniciovat. Po dvaceti, třiceti letech manželství žel dnes nebývá samozřejmé mít sex pravidelně, užívat si jej dosyta jako jedinečné vyjádření manželské lásky. Přitom manželství vášeň potřebuje, protože bez ní něco významného ve vztahu umírá. Pokud však jakýkoli pár chce v této oblasti podniknout pozitivní změny, je k tomu potřeba něco změnit ve svých návycích, ve svých přístupech. A pokud tyto změny nebudou kon-
13
12
trolovatelné a pozitivně vymahatelné, mohu z mé zkušenosti manželského poradce konstatovat, že nebudou dlouhodobě úspěšné. Z mě n y dále čast o t roskota j í na ztr á tě d ů l eži t o s ti cí l e . Někdy po čase zjistíme, že jsme ztratili ze zřetele cíl, že pro nás přestal být důležitý. Pak se logicky vytrácí i naše motivace. Ideální pomůckou je p ou žívá ní ka r t i če k. Ať už jde o změnu pracovní nebo osobní, vždy je dobré napsat si cíl vaší změny na kartičku a mít ji neustále před očima. N ě kd y je n e úspě ch zp ů sob en tím, že j sme si v y t yči l i v í ce změn na j ed nou . Pokud se soustředíte na více cílů, oslabí vás únava a vyčerpání. Už slavný sportovní trenér Vincent Lop a r d i řekl, že ú na va z n á s čin í zbabě lce. Máme totiž omezené množství energie, a pokud ji rozmělníme, přichází vyčerpání. Pak je již obtížné nějaké změny dosáhnout. Proto je důležité nejen vybrat si správné cíle, ale také vytvořit si strategii k jejich dosažení. K dosažení skutečné změny je někdy nezby tné změni t p r o s tř edí . To je to, co Pán Bůh udělal, když vyvedl izraelský národ z Egypta a když je pak vodil po poušti místo několika týdnů 40 let. Prostředí pouště na ně určitým způsobem výchovně působilo. Někdy nestačí vůle, emoce, ba ani modlitba, pokud nezměníme konkrétní prostředí. V určitých případech je proto třeba posílit odhodlání a rozumné argumenty specifickou úpravou vnějších okolností. Prostředí nás významně ovlivňuje — buď podporuje proces změny, nebo jej naopak brzdí. Dnes se například ví, že když chceme zhubnout, je dobré si pořídit všechny talíře malé a pokud možno červené barvy. Zjistilo se, že když vaše talíře budou červené barvy, budete se cítit zasycení, i když sníte jídla o celou jednu třetinu méně. Jsou to důsledky vnějších okolností, které si velmi často neuvědomujeme. KO LÁČKY,
ŘE DKVIČ KY
A
SEBEOV LÁDÁNÍ
Byl proveden zajímavý výzkum týkající se lidské motivace a změnového chování. Zadání bylo jasné: studenti nesměli před experimentem nejméně tři hodiny jíst. Pak je přivedli do místnosti, která nádherně voněla. Na stole byly dvě mísy. Na jedné z nich byly čerstvé, ještě teplé voňavé čokoládové koláčky. Na druhé misce byly naskládány syrové ředkvičky. Polovinu účastníků pak požádali, aby snědli několik koláčků, ale žádné ředkvičky.
odměně je pravým opakem silné stránky jezdce. Proto je tak důležité dlouhodobé myšlení a plánování.
Druhé polovině naopak řekli, že mohou sníst ředkviček, kolik chtějí, ale žádný čokoládový koláček. Navzdory pokušení snědli všichni, co měli, a žádný z konzumentů ředkviček nesáhl po koláčku. Následně byli studenti vyzváni k tomu, aby vyřešili určité matematické úkoly. Ve skutečnosti však byly všechny tyto příklady neřešitelné. Výzkumníci jen chtěli zjistit, jak dlouho studenti vydrží u obtížného úkolu, než to vzdají. S tu d e nti , k te ř í ne byl i v ys ta ve ni p o ku š e ní a m o hl i j í s t č ok o l á d ové k ol á č k y, s tr á v i l i na d ú k o l e m v p r ů m ě r u 19 m i nu t a u č i ni l i p r ů m ě r ně 34 d o b ř e m í ně nýc h p oku s ů o j e j i c h ř e š e ní . Ko nz u m e nti ř e d k v i č k y byl i m é ně v y tr v a l í . Ú k ol v z d a l i p o p o u hýc h o s m i m i nu tá c h v p r ů m ě r u a p o ku s ů p r ove d l i j e n d e v a te ná c t. Proč? Neměli již sílu k dalšímu sebeovládání. Protože často pracuji se závislými lidmi, vím, jak je náročné odolávat pokušení. Konzumenti ředkviček vyčerpali své sebeovládání při odpírání koláčků. Co nám tento experiment chce říci? Naše sebeovládání je vyčerpatelný zdroj. O co větší změnu usilujeme, o to víc bude vysávat vaši vůli. A tak postupně a často nevědomě vyčerpáme své duševní svaly, které potřebujeme ke kreativnímu myšlení, k soustředění, k potlačení impulsivního jednání a k vytrvalosti. Změna je tedy někdy proto tak těžká, p r o tož e s e l i d é o p o tř e b o v á v a j í . Konkrétní příklad takovéhoto vyhoření nacházíme v Bibli. Jistá význačná biblická postava po tom největším vítězství prožila své největší „zbabělství“. E l i j á š stál sám proti falešným prorokům a proti králi. Zažil silnou duchovní zkušenost, při které se k němu Bůh mimořádným způsobem přiznal. Avšak tato chvíle vyčerpala rezervy jeho energie. A tak po zjištění, že je v ohrožení života, bere nohy na ramena a utíká, protože nemá sílu jakýmkoli způsobem bojovat. Bůh mu nic nevyčítá, protože ví, že jsme omezení. Postupně k němu promlouvá tichým hlasem a chce ho občerstvit. Pokud jako lidé nepočítáme se svými omezenými silami, říkáme si o problém, ať už jsme majitelé firem, duchovní nebo rodiče. Všichni se potřebujeme naučit určitým způsobem ob nov ov a t s vé z d r oj e e ne r gi e . JAK
OVLÁD N O U T
S LO N A?
Psycholog Jo na tha n H a i d t z Univerzity ve Virginii kdysi použil pro znázornění principů úspěšné změny výstižné podobenství nazvané Je z d e c ,
J ez d ec to je naše myšlení, cíle, které si dáváme. Slo n to jsou naše emoce, naše touhy a někdy i zlozvyky. K dosažení našeho cíle jsou nezbytné obě dvě roviny: jezdec, který přemýšlí, rozmýšlí, plánuje, vytváří procesy, strategie, řeší problémy, ale potřebujeme také slona — emocionální a instinktivní složku, která nám dodává dostatek energie. Je třeba zapojit obě dvě složky. Jezdec určí plán a směr, slon dodá energii. Jakmile se slon a jezdec pohybují společně, může změna nastat docela snadno.
s lo n a jejic h s p o leč n á c es t a . Při změně je tomu podobně, jako když jezdec sedí v sedle na slonovi. Kdo řídí slona? Jezdec, zvlášť když toho slona vycvičil. Avšak kdo má ve skutečnosti větší sílu? Slon. Když všechno funguje dobře, když nikde nezatroubí auto a nestane se nic, co by slona dostalo do stresu, pak je jezdec schopen slona ovládat. V opačném případě je slon silnější. S námi je to stejné. Když je všechno v pohodě, když nemáme stres a uvědomujeme si svůj cíl, pak postupujeme žádoucím směrem. Ale pak najednou toho máme v práci moc, jsme nevyspaní, rozčílí nás dítě, pak partner — a my uděláme něco, proti čemu jsme bojovali. Najednou je slon silnější. A to je princip tohoto příběhu. Kdykoli se slon a jeho jezdec neshodnou na směru cesty, je jezdec v nebezpečí, že prohraje a slon ho porazí. Jezdec nemůže dlouhodobě zápasit se slonem, protože mu dojdou síly. Vzpomeňte na konzumenty ředkviček. Vyčerpali své sebeovládání při odpírání koláčků. Když si jejich vnitřní slon začal stěžovat: je to příliš těžké, není to žádná zábava, nám to nejde…, tak rezignovali. Neměli sílu řídit slona víc než 8 minut. Slon byl silnější. Konzumenti koláčků měli naproti tomu jezdce odpočatého, nezatíženého rozhodováním, a proto zvládli se slonem bojovat 19 minut. Slon se snadno poddává náladám a touží po okamžité odměně. I my někdy řešíme to naléhavé, co na nás tlačí tady a teď, protože k tomu, abychom se drželi dlouhodobého cíle, potřebujeme mnohem víc energie. Dlouhodobé procesové změny vyžadují schopnost odložit to naléhavé, abychom se uměli zaměřit na cíl naší cesty. Změny se často nedaří provést proto, že jezdec nedokáže slona udržet na cestě tak dlouho, aby dosáhl cíle. Touha slona po okamžité
Ale někdy jdou tyto dvě složky proti sobě — jezdec bojuje se slonem. Když tento zápas trvá příliš dlouho, jezdec se obvykle unaví a prohrává. Proto potřebujeme ještě tře tí s l ožku — úpravu ce s t y. Znamená to vytvořit si takové změny v našem prostředí, které nás udrží na cestě, i když selhává vůle. Vzpomeňte na červené talíře, sex ve středu a neděli, Josefův barevný plášť v rukou Putifarovy ženy či jakékoli jiné opatření, „nakopnutí“, nebo třeba útěk, které nás udrží ve správném směru. Jsme jen omezení a často slabí lidé. Proto je tak důležité systematicky pracovat na utváření dobrých návyků — osobních, pracovních, ale i vztahových. Pomůže nám to v časech, kdy je jezdec příliš slabý. Zamyšlení nad změnami shrnu do čtyř milosrdných pravd: To, co se na první pohled zdá být problémem lidí, je často spíše probl é m e m s i tuace . To, co někdy vypadá jako lenost nebo nedostatek sebeovládání, bývá často vyče rpání. A nakonec, to, co vypadá jako odpor, je často jen ne j as nos t s m ě ru nebo ne dos t a t ečné zapoj e ní e m ocí. Jak s tímto poznáním naložíme, je již jen na nás. Na závěr se vrátím k tomu nejdůležitějšímu. Chci připomenout novozákonní text o tom, že „Bůh činí chtění a také i činění“. Přestože už víme, jak nás ovlivňují okolnosti a že je důležité definovat si směr cesty a pracovat s informacemi, bez Boží milosti, bez jeho požehnání a bez jeho práce na nás změny často nejsou možné. K tomu, abychom se změnili, potřebujeme zapojit všechny tyto roviny: psychologickou, fyzickou změnu prostředí, ale i rovinu duchovní, která je základní a která podtrhává a upevňuje všechny ostatní. Přeji vám, ať se vám daří realizovat všechny nezbytné změny ve vašem životě — a ať si to užijete!
14
jak „přežít“ ve světě změn Č aso p is F o rt une p ř e d časem z ve ř ejni l p o d n ě t nou s t u d ii , kt e r á ana ly zova l a s c ho p nos t fi r em p ř e ž í t v p r ůb ě hu času . Ze z ve ř ejn ě n ýc h v ýs l e d ků v yš lo šo kuj í c í z jiš t ě n í : 4 0 % nejv ě t š í c h fi r em , kt e r é z d e by ly p ř e d d ese t i l e t y, u ž nee x is t uje . 6 0 % nejv ě t š í c h fi r em z l e t se dm d es át ýc h a osmdesátých již dávno zaniklo. A z analýzy aktuálního podnikatelského prostředí také vyplynulo, že většina nově založených firem nepřežije prvních 5 let své existence. To, že jste dnes tady, že fungujete a daří se vám, nevypovídá vůbec nic o tom, zda to tak bude i za dalších pět nebo deset let. Příběh firmy Nokia, bývalé „technologické jedničky“, která se dnes stále ještě potácí „na hořící plošině“, je toho varovným příkladem. Finské rodinné stříbro velmi rychle zešedlo, zůstal jen šok a otazníky směrem k budoucnosti. A tak je stále více patrné, že klíčovou výzvou současnosti nejen v podnikání je otázka, jak PŘEŽÍT VE SVĚTĚ ZMĚN. A možná nejen přežít, ale i navzdory okolnostem RŮST A ROZVÍJET SE. Chytře se měnit tváří v tvář výzvám proměňujícího se světa. Manželství — podnik s rizikovým kapitálem Kdosi výstižně poznamenal, že k tomu, abychom lépe porozuměli sami sobě, svým životům, rodinám i vztahům, je nezbytné porozumět starozákonní knize Genesis. Jedinečný příběh stvoření je korunován „první svatbou“ a ustanovením instituce manželství, pokračuje pověřením člověka správou Země, popisem jeho prvních i následných kroků včetně dramatických změn, které navždy poznamenaly lidský osud. Vše je plné fascinujících psychologických postřehů, jejichž pochopením můžeme lépe čelit i dnešní realitě, byť je o tisíce let vzdálenější. Když v tomto příběhu Bůh pověřil člověka správou veškerého stvoření, čelil první pár výzvám velmi podobným těm, jaké stojí před každým podnikatelem, který má vizi, jasně dané zdroje a před sebou úkol měnit svět. Jedním z principů úspěšného podnikání je totiž vytvářet nové — z nápadů, myšlenek, spolupráce… — stvořit to, co zde
Ze s l avnos t n í ho sva t ebn í ho k á z á n í Robe r ta Run c ie , a r c ibis k u p a z Can t ebu r y
ještě nebylo. Jít do rizika, rozmnožit hřivny, dary, potenciál a jejich prostřednictvím zdokonalit a pozitivně obohatit svět. Adam tak byl ve své podstatě „samostatný podnikatel“ a se svou ženou tvořili první rodinnou firmu. Tím jejich nejnáročnějším „společným podnikem“ však bylo jejich vlastní manželství. Velmi záhy jej zasáhly krize, které hrozily zánikem společného projektu. Zásahem Boží milosti však získávají novou šanci, a přestože jejich možnosti jsou omezené novými limity, pokračují, aby se naučili žít i v nových podmínkách a nakonec splnili svou společnou misi. Od těch dob však je každé další manželství poznamenáno zápasem, který ohrožuje samou podstatu jeho existence. Zdědili jsme rizikový kapitál, s nímž je velmi obtížné dosáhnout skvělých výsledků. H l e dá n í
ko ř enů
Slavný americký spisovatel Alex Haley vypráví ve své autobiografické knize KOŘENY strhující příběh hledání svého vlastního původu. Pátrá v archívech, procestuje tisíce kilometrů, než se mu podaří najít a spojit střípky osudů jeho rodiny, díky nimž pak lépe porozumí tomu, kým je a odkud pochází. Když nakonec po dlouhých letech hledání stane v původní africké vesnici, ze které byl jeho prapředek před mnoha lety uloupen otrokáři, a slyší vyprávět příběh svého praděda, oba konce jeho života do sebe podivuhodně zapadají — je to, jako by našel své skutečné kořeny. Opakovaně zfilmovaný příběh Alexe Haleyho má však ještě jeden přesah. Je dojímavým podobenstvím o touze člověka pochopit svůj vlastní příběh — odkud pochází, kam jde a jaký je konečný smysl jeho putování.
ZTRACENÉ SNY … „To t o je l át k a , z n í ž se s t ř á daj í p oh á d k y. P r in c a p r in c e z na ve svat ebn í d en . J en ž e p oh á d k y obv y k l e v t om t o m í s t ě konč í vaj í p r os t ou v ě t ou : ‚ A pa k s p o lu š ťas t n ě ž i l i a ž d o sm rt i . ‘ M ož n á je t omu ta k p r o t o , ž e v p oh á d k ác h se man ž e ls t v í p ova ž uje z a v y v r c ho l en í , kt e r é n ás l e d uje p o t é , c o se o sebe snouben c i r oman t i c k y u c h á z ej í . N aše v í r a vša k ne vi d í svat ebn í d en ja ko c í l , a l e ja ko bo d , v n ě m ž d ob r o d r u žs t v í t e p rve z ač í n á … “ 29. červenec roku 1981 se nesmazatelně zapsal do dějin jako den, ve kterém proběhl jeden z nejvelkolepějších svatebních obřadů 20. století. V londýnské Katedrále sv. Pavla uzavírají sňatek korunní princ Charles a Lady Diana Spencer. Zraky všech jsou upřeny na tento šťastně vyhlížející pár. V přímém přenosu událost sledují téměř dvě miliardy diváků z celého světa. Historický okamžik celé události umocňuje skutečnost, že Diana je první Angličanka za posledních 300 let, která si brala následníka britského trůnu. „Dívala jsem se na Charlese přes závoj a tolik jsem doufala, že naše manželství bude šťastné,“ řekla Diana později… Pravda je taková, že Diana v manželství s Charlesem šťastná nebyla a ani on nebyl šťastný s ní. Velice brzy se tento slavný manželský pár i široká veřejnost přesvědčili o tom, že ani svatba jako z pohádky nemusí být zárukou manželského štěstí. Po několika málo letech začalo jejich manželství velmi rychle upadat. Když se navíc provalilo, že je jí princ nevěrný, vzájemné hádky se dramaticky stupňovaly. Diana začala trpět bulimií, a přestože byla stále považována za miláčka Anglie i médií, několikrát se pokusila o demonstrativní sebevraždu. Upoutat pozornost svého muže se marně snažila i během hádek, které byly vyhrocovány i tím, že se Diana opakovaně pobodala nebo se pro změnu vrhla proti zasklené skříni. Zprávy o tom, že se jejich manželství hroutí, se snažili usilovně ututlat až do posledních chvil, ale když jste neustále středem zájmu novinářů a médií, je to obtížné. V roce 1992 bylo veřejnosti oficiálně oznámeno, že manželský pár žije odděleně. Neúnosná tíha publicity a zhoršení vztahů s ostatními členy královské rodiny vedly u princezny Diany až k podlomení psychického zdraví — trpěla depresemi i poruchou příjmu potravy. Po dlouhém a vyčerpávajícím řízení nakonec manželství zaniklo hořkým
V z t a h y , man ž e l s t v í a business
V následující sérii postřehů bych vás chtěl pozvat k zamyšlení nad tím, co mohou mít společného oba dva z výše uvedených darů příběhu z ráje — podnikání a manželství — a zda existují nějaké jednotící principy, které je možné společně aplikovat u obou zdánlivě tak odlišných sfér našeho života. Nejdříve se v našem pohledu letmo zaměříme na smutnou realitu velké části současných partnerských vztahů, ale potom budeme především hledat „kořeny“, z nichž může vyrůstat naděje pro lepší a radostnější perspektivu. Věřím, že najdete pozitivní náměty pro vaše osobní vztahy a možná si odvodíte i nějaký konkrétní podnět pro efektivnější podnikání.
a ostře sledovaným rozvodem. Stalo se tak v srpnu 1996, téměř přesně po 15 letech manželství. Velkolepá pohádka lásky skončila — bez happy endu. Jedna z nejslavnějších svateb 20. století byla nakonec jen předehrou celé řady nešťastných událostí, které vyvrcholily tragickou smrtí Diany v roce 1997. N av ž dy s p o lu — mý t us nebo r ea l i ta ? Je těžké vtěsnat do několika řádků příběh, který již vydal na desítky knih a filmů. Lady Dianu, princeznu z Walesu, pozná i po letech téměř každý. Jen málokdo však zná skutečnou Dianu Spencerovou, jen málokdo v ní vidí obyčejnou ženu, jejíž osud je v konečném tragickém důsledku jakýmsi moderním podobenstvím současných partnerských vztahů. Začíná to sny a nadějemi, ale více než v polovině manželství nakonec dochází k bolestnému vystřízlivění a následnému rozpadu nebo aspoň ochladnutí vztahu. Ale to je jen špička ledovce. Ve skutečnosti se však „rozvodovost“ těch, kteří usilují o dlouhodobé partnerské vztahy, blíží šokujícím 80 procentům. Je to způsobeno tím, že část lidí dnes zastává „moderní názor“, že „láska papír nepotřebuje!“. Že pokud se lidé mají rádi, nejsou závislí na něčem tak staromódním a nepotřebném, jako je nějaký úřední „cár papíru“ a veřejné potvrzení před svědky. Realita je však taková, že tyto páry „na dobré slovo“ jsou mnohem více ohroženy rozchodem a jejich „rozvodovost“ je podle posledních výzkumů dramaticky vyšší navzdory všem upřímně míněným tvrzením o síle lásky. Statistická data hovoří jasnou řečí: vztah, který není stvrzen veřejným a právním aktem, je z důvodu své odlišné psychologické i duchovní podstaty podstatně méně stabilní než svazek těch, kteří se nechají „dobrovolně spoutat“ manželským závazkem. Rozpadovost, která přesahuje 80 procent, je toho důkazem. A tak dnes dramaticky narůstá skepse o schopnosti člověka vytvořit trvalý celoživotní a monogamní vztah. Články sociologů a psychologů s názvy jako Soumrak manželství nebo Monogamie je mýtus plní odborné i populární časopisy stejně jako internetové magazíny se stále sílící intenzitou. Nedivím se proto rostoucímu počtu lidí, kteří tyto informace přijímají jako skutečnost, s níž se nedá mnoho dělat. Možná by i zde pomohl návrat ke kořenům a hledání příběhu lásky, „která nikdy nezanikne“.
15
17
16
…A ŠEST NEJ− V ĚT Š Í C H Z A B I − JÁ KŮ V ZTA H Ů Ja k é jsou h l avn í d ůvo dy t oho , ž e p r o Č Í M DÁL V ĚT Š Í p oče t l i d í , k ř es ťan y nev yj í maje , je s tá l e obt í ž n ě jš í v y t vo ř i t t rva lý v z tah — „s p o l ečn ý p o d ni k l ás k y “ , kt e rý by d o k á z a l p ř e konat vše c hn y k r i z e i n ás t r ah y a na kone c d oše l na p l n ě n í ve š ťas t n é m c e lož ivo t n í m z áva z ku ? Spisovatel a psychiatr David Viscott výstižně poznamenal: „Vztahy málokdy umírají proto, že náhle v sobě nemají více života. Pomalu vadnou buď proto, že lidé nerozumějí tomu, jak mnoho a jaký druh péče, práce, lásky a pěstování tyto vztahy vyžadují, či proto, že jsou lidé příliš pohodlní nebo se bojí to zkusit. Vztah je ale živá věc. Vyžaduje stejnou péči o detail a stejnou pozornost, jakou umělec věnuje svému dílu.“ Odborníci, kteří se zabývají párovými vztahy, shodně tvrdí, že žít spolu šťastně až do smrti není až takovým tajemstvím, jako spíše schopností osvojit si konkrétní vztahové dovednosti. Existuje totiž celá řada faktorů, které se spikly proti nám, aby nám znesnadnily vytvořit takový vztah, po němž většina z nás touží. Z mé poradenské praxe bych největší nepřátele trvalých partnerských vztahů rozdělil do šesti následujících kategorií: 1. Neznalost základních principů Většina z nás vstupuje do manželství jen velmi málo připravena. Porovnejte si to s přípravou na zaměstnání. Do školy chodíme celou řadu let, získáváme spoustu znalostí a učíme se mnoho dovedností pro dobrý výkon svého povolání. Vytvořit skvělý vztah však vyžaduje souhrn schopností a návyků, jejichž osvojení je mnohem náročnější a komplexnější než např. vystudovat náročné obory práva nebo medicínu. Čemu však lidé věnují více času a úsilí — přípravě na povolání, nebo přípravě na manželství? Vše je komplikováno tím, že když se zamilujeme, všechno se jeví tak snadné. Většina párů je pak zaskočena, že skutečnost je úplně jiná, než jak si ji představovali… 2. Mý t y o man ž e ls t v í Protože jen málokdo zažil dlouhodobě funkční, důvěrně partnerský, závazný a trvale vášnivý párový vztah rodičů,
vytváříme si o lásce a manželství určité mylné představy a názory, které ani zdaleka nemusí odpovídat realitě. Přitom tyto „manželské mýty“ bereme jako „pravdu“, aniž bychom tušili, že toho mají s realitou společného asi tolik jako den s nocí. Dokázali byste jmenovat alespoň některé mýty, které jsou o lásce a manželství všeobecně rozšířené? Anebo jste si dokonce sami vědomi toho, že i některé vaše osobní představy nejsou postaveny na realitě, ale jsou spíše odleskem vlivů okolí, odrazem vašich subjektivních očekávání, které jste nevědomě přijali za bernou minci? 3. N e p o r oz um ě n í v ý vojov ým fá z í m man ž e ls t v í Většina párových vztahů prochází specifickými stupni vývoje, které jsou předvídatelné a mají do značné míry charakteristický průběh. Přechod od jedné fáze do druhé bývá obvykle poznamenán různě intenzivní krizí vztahu. Mnohé páry, když se objeví zcela zákonité problémy a krize, však mají pocit, že se „jejich láska vytratila“, že společně zabloudili, a tak se závazku ke vztahu i jeden k druhému až příliš snadno vzdávají. Ve skutečnosti však právě přicházející krize jsou lekcemi, díky nimž se mohou naučit milovat na hlubší a zralejší úrovni. 4. N e d os tat ečn ý z áva z e k Výzkumy v oblasti partnerských vztahů jednoznačně prokázaly, že pro trvanlivost manželství a vznik skutečné lásky je ochota k závazku základním faktorem, bez nějž celoživotní láskyplný vztah nemůže vzniknout. 5. Po r u c hová komuni k ac e Většinou komunikujeme tak, jak nám to připadá přirozené. Mnohé naše komunikační vzorce jsou však jen chybnými schématy, které dokážou našim vztahům pořádně „zatopit“. Mohu i já něco nahradit pozitivnějším přístupem? 6. S obe c t v í Někdy šokuji manželské páry sdělením, že se pravděpodobně nevzali z lásky. Drtivá většina z nás totiž uzavírá sňatek více méně ze sobeckých důvodů. „Nechceme být sami. Toužíme po uspokojení svých potřeb. Cítíme se zamilovaní…“ Velká část těchto potřeb a prožitků je legitimní a zcela přirozená, ale není to ještě skutečná a plnohodnotná láska. Je to právě manželství, v němž se můžeme oddané a trvalé lásce učit. Do jisté míry celoživotní párový vztah mezi
mužem a ženou je jakýmsi výcvikovým táborem, v němž si můžeme osvojit základní životní lekci — přejít od fáze sobectví do fáze vzájemného uspokojování potřeb a pokročit až do fáze nesobeckosti — bezpodmínečné lásky, v níž dokážeme sloužit jeden druhému bez toho, abychom počítali, co z toho budeme mít.
JA K PŘ I J M O U T R E A L I T U „ p o d ni k at e ls k ý pro v z tah ,
kt e rý
záměr“ vydrží
Jako firemní poradci vidíme, že každá rostoucí firma prochází v průběhu svého vývoje logickými a zákonitými fázemi, které bývají doprovázeny tzv. krizemi růstu. Stejně tak i manželství je poznamenáno předvídatelnými vývojovými stadii, kterými pár musí projít, aby mohl prožívat novou kvalitu vzájemného vztahu. Znalost těchto fází významně pomáhá k tomu, aby partneři dokázali čelit problémům, které se v přechodných fázích vývoje vztahu zákonitě objevují. Pro každou fázi jsou typické i konkrétní „lekce“, které se partneři musí naučit, aby mohli postoupit na vyšší úroveň. PĚT
FÁZÍ
V Ý VOJ E
PA RT N E R S KÉ H O
V ZTA H U
V následujícím textu najdete přehled pěti fází vývoje, kterými partneři v manželství procházejí nebo, jinak řečeno, které je čekají jako výzva a lekce k osvojení. Sami si pak můžete definovat, ve které fázi vztahu se právě nacházíte. 1. Zami lovanos t Počáteční fází vztahu je romantické zalíbení. Pro mnohé páry je to období zdánlivé jednoty, hlubokého citu a souznění nebo alespoň silné přitažlivosti plné vášně a touhy. Někteří by proto v této fázi nejraději zůstali navždy. 2. B oj o mo c Princ a princezna z počátku vztahu se však začínají během krátkého období měsíců či let podezřele vybarvovat. V okamžiku poklesu hladiny „hormonů zamilovanosti“ začínají vycházet najevo vzájemné rozdíly, odlišná očekávání a představy. V této fázi téměř všechny páry spolu viditelně nebo skrytě „bojují“ ve snaze změnit partnera ke svému obrazu. Je to kritická fáze každého vztahu, v níž některé páry uvíznou na celý život a do dalších fází
již nepostoupí. Úkolem této etapy je akceptovat vzájemné odlišnosti, obnovit a upevnit svůj závazek, přijmout realističtější pohled na svůj vztah. Pokud partneři úspěšně projdou tímto stadiem, mohou postoupit do další fáze. 3. S p o lu p r ác e Pokud partneři akceptují, že nemohou druhého přetvořit podle svých představ, a začnou se přijímat ve své odlišnosti, mohou vstoupit do fáze, která je sice typická menším množstvím vášně, ale umožňuje novou formu vzájemné spolupráce založené na pragmatických dohodách a snaze vycházet si vstříc. Partneři v této etapě opouštějí představu, že ten druhý je má učinit šťastným, a začínají se učit tomu, co to je opravdová láska. 4. V z á jemnos t Do této etapy v průběhu svého soužití dospěje již menší počet páru. Fáze vzájemnosti spočívá v tom, že vzájemné rozdíly mezi partnery už nejsou zdrojem konfliktů a napětí jako v druhé fázi, ale naopak — stávají se zdrojem obohacení a radosti. Skutečné přijetí partnera takového, jaký je — ať už v rozdílnosti pohlaví, temperamentu, osobnostních preferencí — vede k nové formě soužití, která se vyznačuje oboustranným obohacováním. Získaná vzájemná důvěra a úcta probouzí nové vlny emocí i vášně a jejich společná historie — sdílené radosti, úspěchy, ale i vyřešené konflikty - utváří hloubku vztahu, kterou obvykle nemohou zažít jedinci, kteří při problémech ze vztahu vycouvávají nebo si hledají jiného partnera. 5. S p o luv y t vá ř en í Pár, který se dostal do této fáze, již sklízí naplno ovoce své lásky, nesobeckého odevzdání se jeden druhému, ale i své odvahy na vztahu i sobě samém pracovat. V této fázi je láska silnější a hlubší než kdykoli předtím. Desetiletí společného putování, obnovování závazku i prohlubování intimity přináší ovoce v nádherné partnerské souhře. Partneři už nemusí bojovat sami se sebou ani s tím druhým. Vše je přijato, odpuštěno i překonáno a oba se s potěšením odevzdávají nejen sobě, ale i světu okolo. Pro mnohé je toto období jedno z nejsmysluplnějších a nejkreativnějších navzdory pokročilým letům. Je to báječný čas odměny za to, že to pár spolu nevzdal, společně vyrostl a prošel katarzí opravdové lásky.
19
18
Přestože je každé manželství jiné, dají se výše uvedené úseky vývoje párového vztahu vystopovat téměř v každém vztahu, a jsou tedy do značné míry předvídatelné. V každé z méně zralých fází vztahu však mohou partneři „uvíznout“ a nepokročit dál. Jsou páry, které se nikdy nedostanou přes etapu boje o moc, kde se „zaseknou“ nebo se rozejdou, a jsou jiné páry, které jsou schopné maximálně dlouhodobé „funkční spolupráce“, ale vzájemnost a hluboká spoluúčast na vytváření něčeho úžasného chybí. Přesto však výše uvedený model je podle výzkumů velmi reálným scénářem vývoje současných vztahů. Na každém páru záleží, jak se dokáže vyrovnat se všemi výzvami, které jednotlivé fáze přinášejí, a zda dokáže postoupit do fází pokročilejších. Nejvyšší fáze by se daly označit jako skvělá a výjimečná manželství, kterých sice není mnoho, ale jsou zářným příkladem toho, že respektování určitých principů přináší výsledky a že „vše je možné pro ty, kteří to nevzdají“.
C o mů ž e ud ě − l at mu ž p ro svou ž enu Když se podíváte na předešlé fáze vývoje vztahu, možná si položíte otázku, kdo je za zdárný vývoj vztahu více odpovědný. A pokud jste pro rovnoprávnost, pak samozřejmě odpovíte, že oba — a určitě máte pravdu. Realita je však velmi překvapivá a je v rozporu se všeobecným očekáváním. Po praktické stránce se většinou za vztah cítí více odpovědné ženy. Jsou přirozeně pečující, některé věci vycítí dříve než muž, a tak se ve vztahu obvykle také více angažují. Přesto však výzkumy o těch nejlepších vztazích přisuzují primární úlohu — pánové, nyní zpozorněte — MUŽI! Co může muž udělat pro svou ženu, pro své manželství, a tím také sám pro sebe, aby měl výjimečný vztah? Odborníci působící na několika význačných univerzitách State University of New York v Buffalu, University v Michiganu, Britské Kolumbii a Waterloo a ze Sussexské univerzity ve Velké Británii použili velmi sofistikovanou metodu zkoumání skvělých manželských párů a odhalili fakta, která se jen obtížně přijímají. Většinou se domníváme, že jednou z podmínek pro vznik pevného partnerského vztahu je co neobjektivnější poznání a pochopení druhého partnera. Možná před svatbou to platí, ale později již platí jiná pravidla. Nebyla totiž prokázána žádná viditelná souvislost mezi přesným vnímáním druhého
a manželskou spokojeností. Výzkum naopak odhalil zcela odlišnou zákonitost: U těch nejšťastnějších dvojic hodnotil manžel manželku ve všech osobnostních rysech kladněji než ona sama sebe. Manželé v nejspokojenějších manželstvích shodně přisuzovali svým manželkám kladné vlastnosti, dokonce i takové, které ony podle svého názoru neměly. (Je důležité podotknout, že opačně ve vztahu žen k mužům to takto zásadně neplatilo). Můžeme to dokonce označit za sebeklam, ale vědci došli k nepochybnému paradoxnímu závěru: Nejšťastnější jsou ta manželství, kde manžel zůstává slepý! Výzkumní pracovníci si kladli otázku, zda onen šťastný manžel, zaslepen svou pozitivní iluzí, nesměřuje k rozčarování, a proto se rozhodli sledovat dvojice po dobu dalších několika let. A co zjistili? Manžel, který dal své manželce vysoké ohodnocení u těch vlastností, které ona podle svého názoru neměla, byl spokojenější se svým vztahem nejen dnes, ale i mnohem později. Uváděl dokonce vyšší míru spokojenosti, méně příčin konfliktů a méně pochybností. Manžel, jenž se domnívá, že jeho žena má kladné vlastnosti, ačkoli si to ona sama o sobě nemyslí, bude v manželství šťasten dnes a zítra ještě více. Proč tomu tak je? Vědci to vysvětlují takto: Existuje jen málo tak důležitých rozhodnutí, jako je výběr životního partnera. Když se rozhodnete spojit život se svou manželkou, berete na sebe největší závazek svého života. Člověk se stává velice zranitelným, a proto, má-li se cítit šťastně a bezpečně, musí věřit, že jeho partnerský vztah je kvalitní a že se může kdykoli spolehnout na lásku a citlivost svého partnera. • Abyste zabránili kognitivní disonanci (poznávacímu nesouladu), potřebujete přesvědčit sami sebe, že jste učinili to nejlepší rozhodnutí. Problém je v tom, že vaše manželka není dokonalá a její pohled na svět není totožný s vaším. Pokud se budete soustředit na tyto nedokonalosti a rozdílnosti v názorech, přestanete si být jisti správností své volby a zakrátko i bezpečím v samotném vztahu. Důsledek se projeví tak, že vám bude dělat větší potíže skutečná intimita, budete méně ochotní odpouštět, budete méně pozitivní a vztah začne pomalu upadat. • Proto místo toho začnete věřit, že manželka má více předností, než si ona sama myslí. Díky nim cítíte jistotu, že jste se správně rozhodli, cítíte se ve vztahu bezpečně,
a tudíž vaše důvěra ve váš vztah přebije váš pud sebezáchovy i ve chvílích extrémní zranitelnosti. A protože vám pozitivní iluze dodávají sílu, udělá-li vaše žena něco, co vás dopálí, neodtáhnete se a nebudete se snažit jí to oplatit, ale místo toho se k ní ještě více přimknete, protože se budete snažit vysvětlit její jednání tím nejlepším možným způsobem. Tak postupem času vytvoří vaše pozitivní iluze vzestupnou spirálu lásky. Vaše přesvědčení vás utvrzuje ve správnosti vašeho rozhodnutí. Toto přesvědčení vede k pocitu bezpečí. Pocit bezpečí podporuje intimitu. A intimita utužuje lásku.
Když jsem se seznámil s tímto výzkumem, něco uvnitř se bránilo přijmout uvedené závěry. Ale vědecká fakta byla nekompromisní. A tak jsem si vzpomněl na můj oblíbený citát, který již dávno před lety vyřkl Goethe: „Dívejte se na lidí, jací jsou, a oni takoví zůstanou. Dívejte se na lidi, jací mohou být, a oni se takovými stanou.“ Vypadá to, že my muži jsme ve vztahu ke svým ženám povoláni, abychom se stali ztělesněním tohoto výroku. A díky tomuto výzkumu můžeme i trochu více porozumět jednomu téměř dva tisíce let starému textu: „…cokoli je pravdivé, cokoli je spravedlivé, cokoli je čisté, co je milé a co má dobrou pověst, je-li nějaká ctnost a nějaká chvála — o tom přemýšlejte.“
TO NEJDŮLEŽI− TĚJŠÍ PŘEDEVŠÍM Rovni c e
Robe rt S t e r nbe r k Co je man ž e ls k á l ás k a ?
man ž e ls k é
l ás k y
Výsledky studie z předchozí stránky patří do kategorie tzv. klíčových principů. Známe je z vědy, medicíny, psychologie, teologie. Vzpomeňte si například na všeobecně známé Kristovo shrnutí Desatera: „Miluj bližního jako sám sebe a Boha z celé své duše…“ Pokud můžeme v jakékoli oblasti lidského chování identifikovat nějaký princip, který vysvětluje podstatu toho nejdůležitějšího i v odvášeň intimita (d ůvě ra lišných situacích, a zjistíme, že tato zákonitost platí do a d ůvě rno s t ) značné míry univerzálně, je předvídatelná a opakovatelná a především přináší žádoucí výsledky, máme pravděpodobně co do činění s vůdčím principem ve smyslu „To nejdůležitější“. Zde jsou tři nejdůležitější kritéria, jak poznat „klíčový princip“: záva zek Musí platit v celé řadě různých situací, musí mít schop(ro z ho d nut í a o d d a no s t ) nost násobit výsledek, což z průměru dělá výjimečnost, a musí vést ke konkrétním akcím. Bylo by možné nalézt takový princip i v manželství, díky němuž by bylo snazší určit, co je pro lásku mezi mužem a ženou natolik pod-
statné, že to nakonec dokáže zajistit i onen vysněný trvalý a dnes již zpochybňovaný monogamní vztah? A co vlastně scházelo princi Charlesovi a princezně Dianě, že jejich příběh lásky tak snadno a rychle uvadl? V ĚD E CKÁ
ROV N I CE
M AN ŽELS KÉ
LÁS KY
Profesor Robert J. Sternberg, jeden z nejznámějších odborníků na partnerské vztahy, zveřejnil před časem závěr svých mnohaletých výzkumů a současně jedinečný pohled na „to nejdůležitější v manželství“. Celá desetiletí se společně se svým týmem věnoval zkoumání skvělých manželských párů, které ani po desetiletích vztahu neztratily nic ze své jiskry, vzájemné přitažlivosti ani zájmu jeden o druhého. A tak si položil otázku: V čem jsou tyto páry jiné? Vždyť i ony mají své problémy, konflikty, někdy si působí bolest, a přesto z jejich vztahu, komunikace i z toho, jak se prostě i po letech na sebe dívají, vyzařuje zvláštní souznění a skrytý žár. Co dělají tyto páry jinak? S překvapením zjistil, že tyto šťastné páry jsou v něčem velmi odlišné a v něčem velmi stejné. To, co měly společné, byly jakési tři základní priority, na něž se tyto páry, ať už vědomě nebo nevědomě, zaměřovaly. Tyto klíčové stavební rysy úspěšného manželství nazval jako trojúhelník manželské lásky a docela vážně říká: „Dnes na základě výzkumů již známe vědeckou rovnici lásky v manželství a v této rovnici jsou tři hlavní proměnné: závazek, intimita a vášeň.“ Manželská láska, která se liší od ostatních typů lásky, je zvláštní a v optimálním případě vyvážené spojení těchto tří prvků — dynamických ingrediencí lásky, v nichž je jedinečným způsobem ukryto všechno ostatní. Čím máte silnější závazek, čím důvěrněji zažíváte intimitu (vzájemnou citovou blízkost) a čím radostněji si užíváte i fyzické vášně, tím je vaše manželská láska větší. Ve zkratce ještě jednou — čím více závazku, vášně a intimity, tím větší je vaše manželská láska. Čím méně závazku, intimity a vášně, tím je manželská láska slabší. Tečka. Vědecká rovnice lásky. Pokud se partneři zaměří na to, aby tyto tři prvky nezakrněly, ale naopak rostly, společně s nimi se rozvíjejí i mnohé další dovednosti, které jdou s klíčovými principy ruku v ruce. Chcete-li např. prožívat intimitu — vzájemnou blízkost založenou na důvěře, musíte se naučit otevřít své srdce, hovořit o svých pocitech, radosti i strachu, naučit se se hádat, protože citlivě vedeným konfliktem odhalujeme to, co nám schází, po čem touží-
21
20
me nebo co nás zraňuje. A také se musíme naučit společně plánovat, někam směřovat, protože intimita je možná jen tehdy, když máme své sny a sdílíme je s tím druhým. A podobně je to i s vášní. Chceme-li si vzájemně užívat svých těl a doteků a také jiskry v oku, potřebujeme se naučit, jak vzrušit sebe, vzrušit partnera za různých okolností, rozvíjet náš nejdůležitější sexuální orgán, kterým je náš mozek a v něm uchované vzpomínky a hýčkané představy… A najednou zjišťujeme, že můžeme a častěji také chceme — jak rád někdy říkám — „kdykoli, kdekoli a jakkoli, ale ne s kýmkoli“, protože náš partner je pro nás jedinečný a výlučný duševní i sexuální společník, s nímž můžeme neustále objevovat nové obzory vzájemného potěšení a prožívat jedinečnou fyzickou i emocionální jednotu. Pokud žijete v partnerském vztahu, jaký je váš aktuální trojúhelník lásky? Je samozřejmé, že v některých etapách života může být některá z odvěsen o něco kratší nebo dokonce téměř chybí a to je pak vztah ve vážném ohrožení. Naštěstí vždy můžeme začít pracovat na kterémkoli z těchto prvků a vrátit lásce její původní tvar i vnitřní žár… Když jsem se poprvé setkal s tímto jedinečným konceptem manželské lásky, uvědomil jsem si, že jej již dávno odněkud znám. V knize počátků — Genesis — je zaznamenán první svatební proslov, kterým se Bůh obrací k prvnímu páru: „Opustí muž svého otce i svoji matku a přilne ke své manželce a budou ti dva jedno tělo.“ Najednou mně to došlo. Věda znovu objevila kořeny — původní záměr o manželství. Stojí na třech stavebních kamenech tisíce let starých, stále platných a především fungujících — na závazku, intimitě a vášni. Věčný recept pro skvělý partnerský vztah.
CO MNE POD− NIKÁNÍ j eš t ě N A U Č I L O O M A N Ž E LS T V Í N ej r ozs á h l ejš í v ý z kum v his t o r ii p o d ni k á n í o fi r emn í efe kt ivi t ě a c o se z n ě j dá v y vo d i t p r o s kv ě lý v z tah Jim Collins je spoluautor inspirující knihy Built to Last, v češtině vydané pod názvem Jak z dobré firmy udělat skvělou. Tato publikace je již několik let mezinárodním bestsellerem s nákladem milionů výtisků. Je výsledkem několikaleté studie, která zkoumala dlouhodobě úspěšné společnosti
to dělají, je to nejlepší a zda to není možné udělat i lépe. V tomto ohledu byli téměř posedlí.
a porovnávala je s těmi, které byly pouze „dobré“ nebo dokonce neúspěšné. Výsledky byly více než překvapivé. Čeho se výzkum týkal a k jakým závěrům přišel?
3. A nakonec měli i disciplinované chování, tzn. schopnost rychle se zachovat podle výsledků provedené analýzy a změnit jednání, proces nebo návyk.
Odborníci z prestižní podnikatelské univerzity si položili otázku, zda existují společnosti, které navzdory těžkostem, které je potkaly, dokázaly přeměnit dříve průměrný nebo dokonce špatný výkon na dlouhodobě vynikající výsledky. A pokud takové společnosti existují, dají se objevit nějaké praktické univerzální principy, které způsobí, že se průměrná společnost nakonec změní ve skvělou? Jim Collins a jeho výzkumný tým pak pět let podrobně analyzovali elitní skupinu osmadvaceti společností, kterým se podařilo nastartovat skvělé výkony přesahující srovnatelnou konkurenci řádově o desítky až stovky procent a tyto výsledky si udržet po dobu minimálně patnácti let. Kumulované výnosy akcií těchto společností dokonce překonávaly běžný akciový trh za uvedené období v průměru až sedminásobně! V čem byl rozdíl? Proč se jedné skupině firem podařilo stát se skvělou, zatímco druhá skupina zůstala ve svých výsledcích pouze dobrá, i když působily na stejném trhu, ve stejném oboru a za srovnatelných vnějších podmínek? Poznatky zjištěné ve studii byly pro mnohé překvapením, a to včetně samotných výzkumníků. Po prozkoumání ohromného množství dat a tisíců stran rozhovorů vědecký tým objevil zcela nečekané rozhodující faktory pro úspěšnou přeměnu dobrého ve skvělé — toho, proč některé společnosti udělají velký skok vpřed a jiné ne. Zjištěné principy vrhají světlo prakticky na všechny oblasti manažerské a podnikatelské činnosti. Klíčové slovo dlouhodobého úspěchu bylo DISCIPLÍNA, která se uplatňuje ve třech úhlech pohledu. Vidíte to graficky znázorněné na uvedeném náčrtu. Co
to
z namen á
v
praxi?
1. Ve výjimečných společnostech byla větší koncentrace disciplinovaných lidí, tj. takových, kteří byli schopni „plnit sliby a závazky dané sobě i druhým“, a tím dosahovali výsledků bez ohledu na pocity, chuť či nechuť, prostě jen proto, že to bylo správné a vedlo to k cíli. 2. Současně však tito lidé měli disciplinované myšlení, tzn. schopnost položit si otázku, zda to, co dělají a jak
t ř i k amen y d louho d ob é ho ú s p ě c hu
1. discipl i novaní lidé
3. disciplinované jednání
2. discip linované myš lení
Řečeno jinak, vše začíná disciplinovanými lidmi. Zásadní změna v jakékoli společnosti nezačíná snahou o ukázňování nesprávných lidí, aby se chovali správně, ale tím, že do svého týmu, firmy, pracovní skupiny nebo služby v prvé řadě dostanete lidi se sebekázní — se schopností plnit své závazky. Pak přichází na řadu disciplinované myšlení. Potřebujeme kázeň pro to, abychom měli odvahu konfrontovat se i s tvrdými fakty reality a následně přijímali nezbytná opatření, která povedou ke změně. A za třetí dochází k disciplinovanému jednání — potřebujeme, aby nám kázeň vydržela při našem úsilí realizovat potřebné změny, dotáhnout je do konce a žít. Co z výše uvedeného vyplývá pro utváření skvělých vztahů? Výzkumníci nakonec zjistili, že poznatky objevené ve studii jsou univerzálně platné nejen pro podnikání, ale i pro jakoukoli jinou organizaci, tým, manželství nebo jednotlivce. Cesta k jakékoli výjimečnosti je formována naší schopností měnit se, proto jedním z klíčových faktorů, který přináší výsledky i v partnerských vztazích, je dostatečná míra sebeovládání a disciplinovanosti. Vždyť např. i k tomu, abychom po celou dobu partnerského soužití udrželi živou sexualitu a vášeň, potřebujeme v mnoha obdobích života značnou míru disciplíny a odhodlání. Umět zapomínat na to, co bylo, a upírat se k tomu, co může být, i to vyžaduje disciplínu a kázeň. A tak možná více rozumíme slovům jednoho muže, jehož slavný historik Michael Hart zařadil na šesté místo mezi 100 nejvýznačnějších osobností, které nejvíc ovlivnily svět. Svatý Pavel se v jednom ze svých listů svěřuje se svým receptem na disciplínu: „Nutím své tělo ke kázni…“ Dobře věděl, o čem mluví. Bez disciplíny není výjimečnosti.
S H R N U TÍ Z Á V Ě R E M Dlouhá léta pracuji jako podnikatelský poradce, konzultant a lektor v oblasti manažerských dovedností. Tuto práci pravidelně propojuji i s partnerským poradenstvím nebo koučováním. Chtěl jsem se s vámi podělit o to, jak zvláštním a podivuhodným způsobem jsou tyto zdánlivě odliš-
né disciplíny navzájem propojeny. Gándhí kdysi řekl, že „život je nedělitelný celek“. Klíčové principy pro podnikání i úspěšný partnerský vztah jsou stejné nebo velmi podobné. Jejich odhalením a praktickou aplikací můžeme získat úžasný klíč k novým možnostem našich vztahů i novou radost z jakéhokoli dobře vedeného businessu. Kdybyste všechno, co jste četli, zapomněli, co by vám podle mého názoru mělo uvíznout ve vašem vědomí a zachytit se i v nových pohledech nebo návycích? 1. Nevěřte mýtům o manželství, názorům, že trvalým partnerským vztahům už odzvonilo a že vytvořit stabilní a šťastný vztah je spíše věcí štěstí a náhody než ovocem vlastního úsilí a neutuchajícího odhodlání. 2. Uvědomte si, že cesta k hlubokému a šťastnému vztahu vede přes předvídatelné krize i údolí a že základním předpokladem je nevzdat to, protože každý kopec má svůj vrchol, a když vytrváme, můžeme se těšit z výhledu i pýchy, že jsme to prostě zvládli. A spolu. 3. A pánové, navzdory tomu, že se zdá, že od vztahů tu jsou ženy a my jsme ti, co se tak trochu někdy vezeme, za ty nejšťastnější páry podle univerzitních výzkumů vlastně může muž, protože se dokáže dívat na svou ženu kouzelnýma očima — když ji dokáže vidět ve svých očích ve všech ohledech krásnější, než to sama cítí i než skutečně je, a to tak dlouho, až se touto kráskou v očích svého muže a možná i ve skutečnosti opravdu stane. 4. A oba dva pamatujte na tři magické prvky, od nichž se odvíjí, jak prožíváte svoji lásku. Závazek, vášeň a intimita — vědecká rovnice manželské lásky. Pokud je kterákoli část ve vašem vztahu o něco kratší nebo chybí, není ten nejlepší čas si promluvit, „změřit váš trojúhelník“ a dát mu tvar, který skutečně chcete? 5. A nakonec — nic se nedá dotáhnout do konce bez jistého odhodlání a disciplinovanosti, ochotě udělat krok navíc, ujít další míli a dotáhnout nezbytnou změnu i navzdory tomu, že se tolik lidí raději spokojí s málem. Jim Collins shrnul svůj velký výzkum o nejproduktivnějších firmách do jediné věty. Tato věta také patří ke klíčovým principům, a proto platí o firmě, manželství, rodině a třeba klidně i o církvi. Jak zní?
„Dobré telem
je největším nepří− toho nejlepšího.“
22
V l a d im í r
Nakolik je naše jednání předurčeno naší gene tickou výbavou? A můžeme vůbec nést plnou zodpovědnost za své chování, jestliže je ovlivňováno gene tickou informací? Kolem roku 2001 došlo k tomu, že byl zmapován celý lidský genom. Známe pořadí všech 3 miliard párů bází a vzájemně se jako lidé lišíme jenom v desetině procenta, což úplně stačí k tomu, aby to způsobilo naši odlišnost. Lišíme se tedy ve třech milionech párů bází a to rozhoduje o tom, jak vypadáme, ale i o našich sklonech a temperamentu. JÁ
ZA
TO
N EM OH U …
Pro dnešní dobu je typická neochota přiznat si své chyby a slabé stránky a bojovat proti nim. Stále častěji slyšíme výmluvy typu: nemohu za to, že jsem vztekloun, nemohu za to, že mlátím do stolu a osočuji svoje spolupracovníky, nemohu za svoji závislost na alkoholu, nemohu za to, že jsem lenoch, protože mám gen lenosti, určitě ho taky najdou…, nemohu za svoji sexuální orientaci nebo za promiskuitu… Mluví se o tom, že možná existuje gen šťastného manželství — a vy si můžete nechat asi za 1000 dolarů ověřit, zda jste nebo nejste nositelem rozvodového genu.
Král
jednání. V roce 2009 proběhl zajímavý soudní proces v Itálii, při kterém byl vrah osvobozen na základě šetření neurologa, který doložil, že pachatel má v sobě gen zla a násilí. Vědci skutečně zmapovali určitý gen, který vytváří vysokou hladinu neurotransmiterů serotoninu a dopaminu, a to v takových koncentracích, že člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním, a překvapivě na základě tohoto znaleckého posudku byl obžalovaný osvobozen. Pokud bychom však přijali tezi genetického determinismu, vedlo by to ke ztrátě osobní zodpovědnosti za naše jednání. A tam, kde se ztrácí odpovědnost, neexistuje hřích, neexistuje potřeba Spasitele. Je pravda, že v genech je toho zapsáno mnohem víc, než jsme si původně mysleli. Přesto nelze přenést veškerou zodpovědnost na naše genetické naprogramování.
Hodně se mluví o genu pro násilnictví. Při jeho zkoumání se jednak studují hladiny koncentrace neurotransmiterů serotoninu, protože se tvrdí, že gen pro násilí souvisí se špatnou komunikací mezi mozkovými buňkami, a dále se měří hladina testosteronu. Je prokázaný fakt, že lidé, kteří mají vysokou hladinu testosteronu, mají skutečně tendenci k násilí.
Věda dnes zastává názor, že naše jednání je z poloviny zapříčiněno geny a druhá polovina je ovlivněna prostředím a výchovou. Jako příklad si můžeme uvést sebevědomí. Existují studie zabývající se tím, zda je sebevědomí ukryto v našich genech. Říká se, že 75 % lidí přichází na svět se zdravým sebevědomím a pak je asi čtvrtina lidí, kteří si už od začátku myslí, že by se měli všem omlouvat, že jsou tady, a kteří mají dojem, že všude jenom překážejí. Tito lidé s vrozeným nízkým sebevědomím jsou velmi závislí na tom, co si o nich myslí ostatní. Čím je pak v dospělosti ovlivněno vědomí jejich vlastní hodnoty? Geny? Nebo výchovou a prostředím, v kterém vyrostli? V otázce sebevědomí je extrémně důležité, jak se k vám chovají rodiče do tří let života. Pokud máte něžnou péči a rodiče vás povzbuzují, pak většinou nemáte v budoucnosti problém se zdravým sebevědomím.
Tyto vědecké poznatky se dnes stále častěji využívají u soudních přelíčení. Právníci objevili způsob obhajoby založený na tom, že obžalovaný za spáchaný čin nemůže, protože má genovou predispozici k takovému
Říká se, že každý z nás patří do tří typů životních rolí — do role oběti, tyrana nebo zachránce. Roli zachránce si často vybírají lidé, kteří jsou pak později učitelé nebo lékaři. Dosti rozšířenou skupinou lidí jsou tyrani,
23
25
24
OSOBNOST
Možná vás také při pohledu na charismatické lidi s kouzlem osobnosti napadly otázky: Kde je jejich kouzlo ukryto? V genech? Nebo ve skvělé výchově? Jak to, že umějí udělat na ostatní takový dojem? Jak je to s geny a osobností člověka? Pokud jste nedávno byli na setkání spolužáků, jistě potvrdíte, že občas máte problém toho člověka, který roky seděl vedle vás v lavici, vůbec poznat. Když se s ním však dáte do řeči, zjistíte, že i když fyzicky váží třeba třikrát tolik, jeho charakter, temperament, osobnost zůstaly stejné. To, co nás jako jednotlivce charakterizuje, má zcela jistě silný genetický základ. Nelze ovšem přijmout teorie, podle kterých je to právě a jedině naše DNA, která určuje naši budoucnost; a nikoli vliv prostředí nebo ekonomická či politická situace. Podle těchto teorií jsme naprogramováni od zrození až ke smrti. Je tomu skutečně tak? A do jaké míry? Zřejmě opravdu existuje i gen, který ovlivňuje náš temperament. Náš temperament však není dán jednou nějakou jednoduchou sekvencí, ale je ukryt v mnoha vrstvách genetické informace, a proto tuto oblast není jednoduché zmapovat. V naší dědičné informaci je ukryto to, jakou budeme mít barvu vlasů, jak velké anebo odstálé budou naše uši, jak velký budeme mít nos, jak vysoko vyrosteme, jakou budeme mít náchylnost k nemocem. Jsou určité geny, které jsou zodpovědné za to, že máme predispozici k nějaké nemoci, a určité mutace, které nás předurčují k velmi vážným onemocněním. Nedocenitelný je v těchto případech vliv životního stylu. Přestože je uvedený gen poškozen, nemusí dojít k manifestaci např. rakoviny, kterou jiní lidé se stejnou genetickou informací onemocní. Epigenetika, nedávno objevená další hladina kontroly, vnesla do této oblasti nový pohled. I když mám poškozený gen, tato informace může zůstat skryta, nemusí se projevit. Mnohé informace, jež nese genetický kód, jsou nám již dobře známé. Otázkou však zůstává, zda je v něm uloženo i to, že budu cholerik, sangvinik, že budu mít sklon k depresím, že budu zlostný nebo nepříjemný. Jisté je, že vypadáme podobně jako všichni ostatní členové rodiny a že i naše osobnost souvisí s tím, jací jsou naši rodiče.
Studie se však zaměřila i na zkoumání vlivu odlišného životního stylu. Zjistilo se, že pokud jedno z dvojčat jedlo ve vegetariánské restauraci a druhé chodilo do fast foodu, docházelo ke změnám v tzv. nekódující oblasti (není dosud přesně zjištěno, co všechno ovlivňuje, ale víme, že má vliv na vznik nemocí). U jednovaječných dvojčat, která měla stejnou dědičnou informaci, ale žila odlišným životním stylem, došlo v pozdějších letech k jasně patrným odlišnostem daným významnými změnami v nekódující části DNA. Genetická informace je tedy věčná informace, která je napsána ve šroubovici DNA a která určuje nejen to, jak vypadáme, ale také nějakým způsobem kóduje náš temperament, naše chování a pochody v mozku. Je však na každém z nás, jak bude nakonec vypadat naše chování. Zkoumání jednovaječných dvojčat jasně prokázalo, že přestože vliv genů je možná větší, než jsme si představovali, nelze uniknout zodpovědnosti za své jednání. Náš informační systém je velmi složitý. Pro oblast psychiky neexistuje jednoduchý gen, je to souhra genů z celé řady oblastí a jejich kombinace. Pro Pána Boha je to informace, kterou On vytvořil. Bible nám už dávno říká: „Dřív, než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě. Dřív, než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.“ V Písmu dokonce čteme: „Znám počet vlasů na tvé hlavě, stvořil jsem tě k mému obrazu.“ Bůh je Ten, kdo navrhl onu mediální miniaturizaci v informačním systému, který si každý z nás nosíme. Informace o nás, celkově ukryta v jádře buňky, váží asi 10-9 g a v této hmotě je vložena veškerá informace o člověku. Není to geniální?
inves t uj t e do v t ahů , na kt e rýc h vá m z á l e ž í !
Dospívání je právem považováno za nejrizikovější období lidského života. Vaše dítě, včera ještě veselé a bezstarostné, se najednou promění ve vzdorovitého teenagera, který hledá sám sebe, zkoumá své schopnosti a vytváří si vlastní pohled na svět. Je těžké přihlížet tomu, jak přes všechny vaše snahy a dobře míněné rady dělá vaše dítě chyby, které mohou ovlivnit jeho budoucnost. Ale vydržte! Tohle období netrvá věčně. I když to s dospívajícím možná máte opravdu těžké, snažte se ho akceptovat, mějte ho rádi a udržujte s ním komunikaci. Nezapomínejte, že čím je to pro vás náročnější, tím víc potřebuje vaše dítě lásky a porozumění.
„
Možná odmítá všechny vaše návrhy, ale neodstrkujte je. Vy jste dospělí, vaše dítě zatím nikoli. Vy se můžete rozhodnout chovat se v těchto chvílích dospěle, ono ne. Jednejte rozhodně, ale s láskou, bez ohledu na okolnosti. Ty mohou být opravdu vypjaté, ale jednou vám dítě vaše jednání vrátí.
“
Vy muži to máte skutečně složité. Vaše žena je tajuplná jako vzdálená planeta v jiné galaxii. Každým dnem vás něčím překvapuje, a ať se snažíte sebevíc, pořád není vedle vás zcela spokojená. V této knížce najdete to nejdůležitější, co by vám vaše žena chtěla říct a co se vám pravděpodobně pokusila svojí ženskou řečí už vícekrát naznačit. Dozvíte se v ní, co od vás očekává, proč potřebuje tolik mluvit, jaké jsou její základní podmínky pro důvěrný vztah, co s ní dělá premenstruační syndrom i jaké je tajemství její sexuality.
„
Pouze naslouchejte. Pokud jí dopřejete dostatek pozornosti, bude zažívat pocity intimity a blízkosti, které přesahují její nejodvážnější představy. Nebudete jen jejím milencem, budete i jejím nejdražším přítelem a společníkem.
Jak přežít dospívání “ svého dítěte Nancy van Peltová
Vy muži to máte skutečně složité. Vaše žena je tajuplná jako vzdálená planeta v jiné galaxii. Každým dnem vás něčím překvapuje, a ať se snažíte sebevíc, pořád není vedle vás zcela spokojená. V této knížce najdete to nejdůležitější, co by vám vaše žena chtěla říct a co se vám pravděpodobně pokusila svojí ženskou řečí už vícekrát naznačit. Dozvíte se v ní, co od vás očekává, proč potřebuje tolik mluvit, jaké jsou její základní podmínky pro důvěrný vztah, co s ní dělá premenstruační syndrom i jaké je tajemství její sexuality.
„
Pouze naslouchejte. Pokud jí dopřejete dostatek pozornosti, bude zažívat pocity intimity a blízkosti, které přesahují její nejodvážnější představy. Nebudete jen jejím milencem, budete i jejím nejdražším přítelem a společníkem.
“
TAJEMSTVÍ SEXUÁLNÍ INTIMITY
A
TajemsTví sexuální inTimiTy
GENY
Zajímavý vhled do této problematiky přináší studie zabývající se jednovaječnými dvojčaty. Jednovaječná dvojčata jsou výjimečná tím, že mají naprosto stejnou dědičnou informaci, a právě proto na nich můžeme velmi dobře experimentálně sledovat, co je vrozené, a co je dané výchovou a prostředím. Nedávná studie se zabývala dvaceti jednovaječnými dvojčaty, která vyrostla v naprosto odlišném prostředí. Uvedu příklad jedněch z nich: Jeden bratr žil v Austrálii, druhý v Americe. Nejenže oba vypadali stejně a měřili stejně, ale oba měli podobný typ domu, oba si vzali podobně vypadající blondýnu a řídili stejný typ auta. Sledovaná dvojčata měla obvykle i velmi podobné nebo stejné zaměstnání. Tyto shody jsou dokladem toho, že vliv genů je úžasný.
Jak přežít dospívání svého dítěte
kteří chtějí ostatní ovládat. Často jsou to ekonomové. Zkusme se zamyslet nad tím, jakou roli hrajeme, jestli jsme na to naprogramováni, co ovlivnila naše výchova, co ovlivnily naše geny.
Tajemství sexuální intimity Nancy van Peltová
Mož ná od mí tá vše chny va še ná vrhy, a l e ne od strk u j te j e . Vy j ste d osp ě l í , va še d í tě za tí m ni k ol i . Vy se mů že te roz hod nou t chova t se v tě chto chví l í ch d osp ě l e , ono ne . J e d ne j te roz hod ně , a l e s l á sk ou , b ez ohl e d u na ok ol nosti . Ty mohou b ý t op ra vd u vy p j a té , a l e j e d nou vá m d í tě va še j e d ná ní vrá tí .
Sk u te čnou p otře b ou d ne šk a j e schop nost vrá ti t d o na ši ch vz ta hů vá še ň, ra d ost a d ů vě rnost, k te ré vy tr va j í . Chce me - l i p rož í va t na p l ňu j í cí se x u a l i tu , p otře b u j e me se na u či t p ři j í ma t j e d e n d ru hé ho, vní ma t j e d i ne čnost p a r tne ra , mí t od va hu z b a vi t se zá b ra n, ote vře ně si s p a r tne re m p oví d a t a p orozu mě t zá k oni toste m e roti ck é l á sk y.
www.adventorion.cz
Umění řešit konflikty Nancy van Peltová
Pokud si osvojíte umění řešit konflikt y konstruktivním způsobem, nebudete se jim muset vyhýbat. P řes všec hna nedorozumění budete mít jistotu, že si navzájem patříte. Konflikt y už nebudou ohrožením vaší vzájemné důvěr y, ale naopak c estou k hlubšímu vztahu a zralosti.
26
O l ga S t eine r t ov á w w w . gos p e l fo r af r iKa . c z
Do Tan z anie jsme se v r ac e l i s jasn ým ú ko l em — z jis t i t , k am smys lu p l n ě o d ev z dat vše , c o jsme nash r om á ž d i l i p r os t ř e d ni c t v í m a kc í „ G os p e l fo r A f r i k a “ . Ch ys ta l i jsme se zma p ovat p ř i l eh l é vesni c e a z jis t i t , d o kt e rýc h r o d in a kt e rým v d ová m a si r o t kům je p o t ř eba p ř e dat da ry o d vás , na kou p i t d om ác í z v í ř ata , ob l ečen í nebo B ib l e . N áš c í l neby l je d no d u c h ý. Po t ř ebujeme ve vesni c í c h p o c t iv é s p o lu p r ac ovn í k y s p ojen c e , aby vše p ř iš lo d o s p r ávn ýc h r u kou . P ř e dává n í da r ů jsme chtěli osobn ě z kon t r o lovat a sami na kou p i t , c o bu d e t ř eba — k r áv y, koz y, ob l ečen í . Naší základnou se opět stala Kibidula — nádherná oblast zahrnující ohromné zelené pozemky o několika údolích s vodními prameny. Její poloha (2000 m. n. m.) jí zajišťuje velmi příjemné klima. Téměř nikdy zde není zima, jen v „zimním“ období, když zajde slunce, je někdy na nule. Denní teploty v létě i v zimě nepřesahují 25 stupňů. Rostliny a stromy zde nemají téměř vegetační klid, a tak všechno postupně roste a dozrává po celý rok. Kolem chaloupky nám kvetou stromy, na některých už dozrávají nektarinky, vedle u našich sousedů se na stromech houpe avokádo, kolibříci sají nektar z květů na záhonech před okny a létají zde nádherně barevní ptáci. V samém srdci tohoto rozsáhlého prostoru jsou domy bílých misionářů, farma, kanceláře, školy pro misionáře a pro zemědělce, základní škola pro místní a děti z nejbližší vesnice, ubytovny pro studenty z těchto škol a modlitebna. Usadily se zde rodiny adventistů z Ameriky i z Evropy, hospodaří si zde, pomáhají místním a hlavně je vzdělávají. Žijí si tady nezasaženi západní civilizací. Mají vše, co potřebují k životu. Z vymožeností si opatřují jen ty prospěšné, které člověku pomáhají a usnadňují mu
práci na poli nebo v domácnosti. Nenajdete tady žádné televize, hospody, bary, diskotéky, obchoďáky, hromady umělých potravin, spěch, zlobu, nenávist… Je to jako kousek ráje na Zemi. V okolních vesnicích je už situace jiná. Mnoho vdov a dětí zde trpí nemocí a nedostatkem základních potřeb nutných pro přežití. Včera jsme byli ve vesnici Sao Hill, kam jsme vloni i předloni jezdili evangelizovat. Navštívili jsme vdovu se třemi dětmi, které jsme vloni koupili kozu: koza žije, a má dokonce kůzle. Vdova si vzala domů ještě dva sirotky, kterým zemřeli oba rodiče na AIDS, a tak má tato dobrá žena co živit. Její nejstarší syn by velmi rád chodil do školy, ale není v jejích silách a možnostech mu zaplatit školné na rok, které činí 500 našich korun(!). Určitě mu školu zaplatíme. Mladším dětem dáme oblečení a dostanou ještě jednu kozu. Takových rodin, většinou bez živitele, máme jen v této vesnici vytipovaných asi deset. Je neuvěřitelné, jak i malé částky peněz jsou pro místní lidi hotovým majetkem. Pár stovek dokáže změnit jejich osudy a někdy dokonce zachránit i životy. Jsme vděčni vám všem, kteří se podílíte na záchraně existence těch nejchudších. Velmi bych vám přála se s těmito lidmi setkat osobně a zažít to velké požehnání z dávání. Dnes jsme byli nadělovat „kozénky“, jak říká můj milý přítel Láďa, který mimochodem poslal do Tanzanie peníze na čtyři tato užitečná zvířátka a projevil přání dát jim jména. Kozénky Maru, Oli, Aneta a Míla dostaly nejen jména, ale i nový domov a majitele. Moc se nám ten nápad zalíbil, a tak pojmenujeme všech dvacet pět koz, na které jste do Afriky poslali peníze. Do vesnice jsme vyjeli po obědě. Když jsme dorazili na místo, hned se začaly sbíhat nejprve zvědavé děti a pak i dospělí. Čekala na nás také Grace, naše spolupracovnice v organizování pomoci a biblická pracovnice pro tuto vesnici. Přišel i majitel koz a začalo obchodní
27
29
28
jednání. Baba Tembo vedl smlouvání o cenách čtyř koz a usmlouval celkem slušnou cenu. I přihlížející se radovali z dobrého obchodu: i když sami nevydělali ani šilink, bylo vidět, že to svým sousedům velmi přejí a mají opravdu upřímnou, až dětskou radost ze štěstí druhého.
V dálce se rýsovalo stádečko asi třiceti koz všeho druhu a velikostí. Děti zahnaly stádečko do chlívku a začalo vyjednávání o ceně a počtu. Po čase se v davu vyjasnily role — kdo je majitel, kdo zprostředkovatel obchodu — a začalo několikahodinové vyjednávání o ceně, počtu a kvalitě koz.
První nový a šťastný majitel kozy se jmenuje Musa a svoji kozičku si domů odnesl doslova v náruči. Je to už dospělý chlapec, žije jen s matkou, která je duševně nemocná. Poté, co si kozu jménem Broňa, podle dárkyně, donesl až do chlívku a tam ji pěkně zavřel, šli jsme se podívat na jeho loňský dar, kozu, které se narodilo kůzle. Mezitím se však novému přírůstku evidentně v chlívku nelíbilo, a tak milá koza Broňa vyskočila z ohrady ven a zdrhala do polí. Chtěli jsme s Musou natočit rozhovor, ale on měl jiné starosti, totiž upalovat za Broňou. Ten den jsme již nespatřili ani Broňu, ani Musu. Později jsme se však dozvěděli, že ji dohonil a zase šťastně donesl v náruči domů.
Radek začal licitaci o ceně svou oblíbenou větou ve svahilštině: „Ninapenda diskonti!“ (Mám rád slevy!) Postupně majitel vytahoval kozy z chlívku a my jsme schvalovali a odmítali: moc malá, moc stará, kozly nebereme atd. Majitel tlačil na domluvené množství a Radek nechtěl mláďata. Atmosféra houstla a pomalu se začalo smrákat. Po několika výhrůžkách, že majitel zažene všechny kozy zpět do chlívku, a naléhavém přemlouvání obou stran všemi zprostředkovateli jsme nakonec souhlasili s navrženou cenou za stádečko dvaceti koz včetně dopravy a pravděpodobně i provize zprostředkovatelům. Ještě ten večer jsme čtyři z nich rozdali ženám, které na ně trpělivě čekaly celý den. Trpělivost přináší ovoce, a proto měly právo prvního výběru. Ostatní kozy jsme zahnali k jedné z nich do domu a pak jsme se už jen modlili, abychom je tam druhý den našli.
Druhou kozu dostal malý, asi desetiletý chlapec Clinton, o kterého se stará babička. Otec mu zemřel a matka je neznámo kde. Clinton byl loni pokřtěný; tak velmi ho oslovila evangelizace, že chce být jednou pastorem. Na své nové majitele čeká ještě koza Oli, Aneta a Míla a s nimi dalších asi 25 kozének. Takže jsou z nás teď obchodníci s kozami, ale je to moc radostná práce.
2013 Misijní cesta
Jsme velmi vděčni vám všem, kteří se na této misii podílíte, bez vás by nebylo nic, ani radost, ani pomoc, ani záchrana těchto milých a tak chudých lidiček tady v Tanzanii. Několik posledních dní trávíme s kozami, a tak nás provází mečení, bobky, smrdíme jako psí kšíry, vlastně jako kozí kšíry, ale jsme šťastní, že se nám podařilo darovat třicet kozích slečen, přestože nás provázely různé nesnáze a komplikace. Jako funkční se ukázala rozhozená sít na místním trhu. Nějací místní zprostředkovatelé nám nabídli, že nás dovedou k majiteli většího stádečka, který je ochoten nějaké prodat. Postupně na korbu naskakovali další sousedé a známí a vozili nás po místních zákoutích a polních cestách, až jsme začali mít obavy o náš finanční obnos. Po hodině ježdění sem tam jsme dorazili na shambu.
https://plus.google.com/u/0/photos/106531320649...
http://kaywa.me/q4XTt
p r o h lédn ěte si fotodokumentaci p r o j e k t u
Download the Kaywa QR Code Reader (App Store &Android Market) and scan your code!
Následujícího dne jsme darovali další kozénky, rozdali jsme dětem po vesnici tři kufry bundiček a utahaní jako koťata, ale šťastní jsme se pozdě večer vraceli do Kibi. V sobotu po bohoslužbě jsme byli na obědě u našeho kozího spolupracovníka Stevarta a domluvili jsme se s ním, že s námi bude jezdit do vesnice Ulole, kde máme deset adeptů na kozy, vlastně adeptek, protože to jsou převážně ženy vdovy. Přemýšlíme nad tím, jak velký zázrak a požehnání přináší místním lidem vaše dárcovství. Jedna darovaná tisícikoruna jim za rok může vydělat až další dva tisíce a stále jim zůstává původních vašich tisíc korun. Stačí těch „tisíc korun“ dobře uvázat na šťavnaté pastvě a dvakrát do roka pozvat na návštěvu pana kozla! Cesta do Kolébky lásky. Na Štědrý den se chystáme do dětského domova v Mafinze. Pro sirotky máme nakoupené boty, bundy a ještě nějaké hračky. Po cestě z Mafingy nám náš průvodce nabídl zajímavý výlet do města Arusha na severu u hranic s Keňou, téměř pod nejvyšší horou Tanzanie, světoznámým Kilimanjarem. Hned nás ovšem upozornil, že to bude cesta nelehká, nepohodlná a dosti dlouhá. I když to bylo velmi lákavé pozvání, stále jsme váhali, protože potíží při cestování jsme zažili již dost. Když nám ovšem řekl, že na místě je asi jediný kojenecký ústav v zemi a na takové úrovni, kterou bychom chtěli dělat i my v našem krizovém centru, neváhali jsme už ani vteřinu!
Paní ředitelka ústavu, který má nádherné jméno „Cradle of Love“ — Kolébka lásky, je Američanka jménem Davona Church. V mých očích se stala andělem a opravdovou hrdinkou. To, co dělá pro ty nejzranitelnější, je zázrak! Kolébku začala stavět v roce 2005 s 5 000 dolary v kapse. To dnes potřebuje jen na měsíční provoz a ještě musí na každý měsíc sehnat 7 500 dolarů, aby uživila 38 miminek a asi 30 zaměstnanců. Viděli jsme tolik praktických pomůcek při práci s dětmi, které by nás napadly snad až po dlouhé praxi nebo možná vůbec. Měli jsme možnost vidět všechny činnosti v ústavu, od krmení, přebalování, hraní až po ukládání do postýlek. Jen na novorozenecké oddělení jsme se dívali přes sklo, tam zůstávají miminka až do půl roku svého života a dostávají umělé mléko. Poté se stěhují do další budovy, kde již jedí zvláštní kaši z několika druhů zrn a díky tomu a další zdravé stravě mají velmi nízkou nemocnost. Davona byla milá a vstřícná. Potěšilo nás, že nám slíbila poradenství v případě našeho projektu péče o nezaopatřené děti. Vyprávěla nám, jakými strašnými způsoby se k nim někdy děti dostávají. Většinou je ale matky porodí v nemocnicích a nechají je tam. Zdraví novorozenci putují do Kolébky, ovšem nakažení chudáčci zůstávají po nemocnicích… Tato návštěva nás velmi zasáhla. Chceme poděkovat Bohu za tak úžasné lidi, jako je Davona, kteří obětují život těm nejmenším. Říkáte si, je to kapka v moři, ano, ale můžeme se k ní připojit všichni, každý jinak. Afrika už navždy zůstane v mém srdci: barevná i zaprášená, pokorná i divoká, chudá, ale tolik bohatá duchem. Potřebuje nejen naše modlitby.
Vaše Oli — bílá masajka
Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: Pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa. List Jakubův 1,27 (B21)
30
M i c hae l a H r a c hov c ov á Ro z hovo r s M g r . M i c ha l em B a l k em , k oo r d in á t o r em d u c hovn í p é če a k a p l anem Thoma y e r ov y nemo c ni c e v P r a z e
Jsem tady, abyc h p ř edáva l nad ě j i … Ja k á by l a vaše c es ta k víře? Pocházím z rodiny, kde otec i matka byli učitelé. Na gymnáziu jsem si proto plánoval, že půjdu na pedagogickou fakultu a stanu se učitelem. Jenže pak došlo k politickým zvratům a já jsem se, už ani nevím proč, přihlásil na Vysokou školu báňskou do Ostravy. Starší bratr mě ale vzápětí nasměroval na Husitskou teologickou fakultu. Moji rodiče nebyli věřící a tímto mým rozhodnutím byli velmi zaskočeni. Osobně jsem to bral tak, že aspoň poznám základy evropské civilizace. Na škole jsem vydržel jen asi půl roku, ale uvěřil jsem… Po deseti letech jsem se pak na školu vrátil — začal jsem studovat obor psychosociální studia a teologii. Zároveň jsem sloužil jako kazatel CČSH v Kutné Hoře. Od roku 2005 jsem souběžně pracoval ve Výchovném ústavu Klíčov. Ja k js t e p ř eše l do v yc hovat e ls t v í ? Během psychosociálních studií jsem byl v rámci praxe deset dní ve Výchovném ústavu. Vedoucí oddělení se mě pak zeptal, zda bych tam nechtěl nastoupit. Nakonec jsem tam strávil šest let. A i když některé situace byly hodně náročné, zažil jsem tam úžasné chvíle a doteď jsem s některými kluky v kontaktu.
Co vá m dáva l a p r ác e v pas ťá ku ? Je to hodně intenzivní. Ocitáte se v krajních polohách „buď — anebo“. Ti chlapci jsou vždycky sociálně velmi silní, jinak by na ulici nebo v tom svém prostředí nepřežili. Těžko si před nimi můžete na něco hrát: buď vás vezmou, nebo nevezmou. A teprve až přijmou, že to s nimi myslíte dobře, že je máte ráda, pak je můžete nějak vychovávat. Byla to výzva, jestli to vůbec ustojím. Pracoval jsem i v oddělení ochranné výchovy, kde jsme měli mimo jiné mladistvé vrahy. První rok byl neskutečně náročný, kdy kluci odmítali jakkoli spolupracovat, vařili si tam tvrdé drogy a bylo to s nimi těžké, ale ten druhý rok se to najednou obrátilo a týmu vychovatelů se povedlo je navést na to, aby například byli ve školách úspěšní… P r ác e v ta kov é m ú s tavu asi p ř e d p o k l á dá bý t si l nou osobnos t í … Spíš opravdovou…, nepovyšovat se, být upřímný a mít ty kluky rád. Oni to časem poznají, jestli vám na nich záleží. Za těch šest let jsem vystřídal různá oddělení: měl jsem mladší děti od 12 do 16 let, potom děti v ochranné výchově a nakonec jsem se věnoval těm nejnadějnějším klukům, kteří mohli být doma a my jsme za nimi docházeli do rodin. Byla to moc zajímavá práce… Ř í k át e , ž e t o by l a z aj í mavá p r ác e , na v í c nes l a v ýs l e d k y. A p ř es t o js t e o d e še l . Co t o z p ůsobi lo a c o vás p ř ive d lo k p r ác i nemo c ničn í ho d u c hovn í ho ? Asi jsem potřeboval novou výzvu, zkusit něco nového. Kolega mě upozornil na inzerát Lékořice, že hledají nemocničního kaplana, a to mě zaujalo. V Církvi
31
33
32
československé husitské jsem působil jako kazatel, měl jsem na starosti i náboženskou obec, a navíc jsem civilní službu absolvoval v nemocnici jako sanitář, a tak jsem si říkal, že bych se vrátil do prostředí, které znám. Co vá m ta p r ác e dává ? Z jistého pohledu je to adrenalinová záležitost. Většina lidí, za kterými docházím, nejsou věřící, a tak do poslední chvíle nevím, jak se k tomu postaví. A pokud se komunikace daří, už při další návštěvě vidím, že se na mě těší. Ve výchovném ústavu ta odezva trvala v nejlepším případě několik měsíců. Kdežto tady to funguje tak, že druhá třetí návštěva už je hodně emocionálně silná… Když se člověk třeba nečekaně dostane do nemocnice a pak v ní leží i několik měsíců, má najednou hodně času přemýšlet o různých věcech, leccos mu dochází a má potřebu si o tom s někým popovídat. Co nao pa k dávát e v y t ě m d r uh ým ? Č as a o c ho t u nas lou c hat ? Osobně to vnímám tak, že jim dávám hlavně naději. Přicházím za nimi s přesvědčením, že to, co se děje, a třeba je to těžké, má nějaký smysl a nakonec to bude k dobrému. V tom mi pomáhá má víra. A i když ten člověk nevěří, může tu naději čerpat skrze mě. Mohu mu například nabídnout, že se za něj pomodlím, jestli mu to nevadí, a on řekne: „Proč ne, tak to udělejte…“ A najednou si uvědomí, že je tady někdo, kdo jej poslouchá, kdo je tady pro něj, kdo s ním tráví čas, a to někteří lidé nezažili neskutečně dlouho. Jedné staré paní jsem se zeptal, jestli ji mohu pohladit, a ona se rozplakala a řekla mi, že ji nikdo nepohladil už čtyřicet let… Ja k ý je r oz d í l me z i p omo c í p syc ho loga a p omo c í d u c hovn í ho ? Mně ten rozdíl přijde v tom, že když za vámi přijde psycholog, tak nevíte, v čem má svůj základ, z čeho vychází. Kdežto u duchovního předpokládáte, že to bude víra. Psycholog je veden k tomu, aby vám pomáhal vyřešit konkrétní problém. Já konkrétní problémy řešit nemusím. Jsem tady od toho, abych jim je pomohl nést. Někdy pomůže už jen to, že ten člověk některé věci vysloví. J sou o tá z k y, na kt e r é ne z n át e o d p ov ě ď ? Řekl jsem, že moje přesvědčení stojí na tom, že všechno má nějaký smysl, i když jej dohledáme třeba až v budoucnu. Ale když se mě někdo zeptá, jaký smysl má, že dostal rakovinu, tak na to mu odpovědět neumím. Není to ale tak, že by utrpení mělo vždy nějaký smysl. Rodičům, kterým onemocněla holčička nebo chlapec přišel o nohu,
netvrdím, že to má nějaký smysl. Osobně si nemyslím, že bolest a utrpení je cesta k něčemu vyššímu. …spíš to asi p ř in áš í uv ě d om ě n í si ho d no t y ž ivo ta nebo d ob r a ( ja ko protikladu ke z lu ) … Je pravda, že když jsme zdraví, málokdy si uvědomujeme křehkost toho, co máme. A pak si povídám s člověkem, kterého porazilo na přechodu auto, a najednou se mu radikálně změnil život — nemůže chodit, je odkázán na pomoc druhých… Nemocnice mě naučila vážit si toho, co máme… Ještě na jeden typ otázek nedokážu odpovědět. Když se mě někdo ptá na nějakou konkrétní situaci v rodině a chce radu, tak mu také popravdě řeknu, že nevím. Znám situaci jen z jednoho pohledu a neodvažuji se ji hodnotit. N i c m é n ě mů ž e t e ho v é s t k n ě ja k ým obe c n ým p r in c i p ům — ke sm í ř en í nebo o d p uš t ě n í … To určitě. Zrovna včera jsem mluvil s paní, ze které vyšlo, že se nebaví se svými dvěma dětmi ani s vnoučaty a že mně nemůže říct proč. Namítl jsem: „Ale komu jinému byste to měla říct než mně?“ Odpověděla: „No právě proto…“ Došlo mně, že jde o věc víry. „Když oni jsou silně věřící a já jsem silně nevěřící a rozhádali jsme se.“ Řekl jsem, že je to velká škoda, když kvůli něčemu takovému dojde k tak velkým rozporům. Bylo by hezké, kdyby se naší komunikací něco uvolnilo a jejich vztah by směřoval ke smíření. Jenže nejsem v pozici toho, kdo by jim měl radit. Jsem jen jejich průvodce. Ale říkám jim třeba příběhy jiných lidí, které je mohou v jejich životní situaci inspirovat… J e t o ta k , ž e k dy ž v yče r paj í vše c hn y l i d s k é mož nos t i ř ešen í , v z p omenou si na vás a u d ě l aj í t en k r o k v í ry ? To si nemyslím. Jeden starý duchovní na jednom semináři kaplanů řekl, že není dobré lidi, zvlášť ve vyšším věku, někam přesazovat, spíše hledat to dobré, co je v životě drželo, co je neslo, a to pak zkusit nějak obnovit, aby bylo na čem stavět. Já bych byl moc rád, kdyby ti lidé uvěřili, jenže víra je opravdu dar. Sám jsem jej dostal absolutně nezaslouženě, vlastně jsem o něj tehdy ani nestál — a dostal jsem ho, možná proto, abych nějakým způsobem sloužil, abych pomáhal. Vlastně ani nevím, jak s těmi lidmi pracovat na tom, aby také ten dar dostali.
Navíc kaplani mají svůj etický kodex, kde je napsáno, že by neměli nikoho obracet na víru. Služba nemocničního kaplana je primárně neevangelizační. Vždy jste totiž v nerovné pozici: pacient je oslabený, v nemoci, v těžké situaci a nebylo by fér toho využívat. Já jim předávám svoji zkušenost, a když budou chtít, mohou se mě ptát nebo jít dál, až se uzdraví. Ja k á by l a vaše nej t ě žš í c hv í l e p ř i p r ác i nemo c ničn í ho d u c hovn í ho ? Jediné, co mě zatím rozplakalo, byl případ, ke kterému mě volaly kolegyně, herní terapeutky. Na oddělení dětské psychiatrie se děti popraly: jeden chlapec se poté zasekl, odmítal komunikovat, cokoli dělat a ony potřebovaly, abych s ním něco udělal. Doprovázel jsem jej na dětskou psychiatrii, což je asi 15 minut chůze, a během cesty mi ve stručnosti povyprávěl C EN TR U M P ODPŮ R N É PÉ Č E příběh svého života. Byl LÉKOŘ I C E V T h o m a y er o vě n e - to pro mě takový mazec, m o c n ic i f u n g u je o d r o ku 2 0 0 5 , že celou cestu zpátky jsem r es p . 2 0 0 8 . N ejp r ve t o by lo probrečel. Byl na dětské pouze d o b r o v o ln ic ké c en t - psychiatrii coby klient r u m , kt er é d o d n es velm i ú z c e dětského domova s tím, že s p o lu p r a c u je s o b č a n s ký m zlobí. Posílali jej z jednoho s d r u ž en í m L éko ř ic e. Po s t u p n ě děcáku do druhého, z jeds e k d o b r o v o ln í ků m p ř ip o ji- né rodiny do druhé. Byl to li p r o f es io n á lo vé — d u c h o v - moc fajn, živý, asi jedenácn í a t a ké h er n í t er a p eu t i. D o tiletý kluk, ale život měl p r o g r a m u je n y n í z a p o jen o natolik zpackaný a vyhlíds ed m p r o f es io n á lů , 8 0 d o b - ky tak minimální, že mně r o v o ln í ků p r o d lo u h o d o b o u ho bylo opravdu moc líto. č in n o s t a p ř es 15 0 p r o jed n o r á z o vé a kc e. C en t r u m s e s t a - Vzpomenu ještě na jedr á o p s yc h o s o c iá ln í i d u c h o v - noho pána. Měl rakovinu n í p o d p o r u p a c ien t ů , jejic h a věděl, že umře. Smrti se p ř í b u z n ýc h a t a ké p er s o n á lu nebál, říkal, že se v podT h o m a y er o v y n em o c n ic e. Od statě už těší za manželz a č á t ku s véh o v z n iku je p o d - kou, byl s tím smířený. p o r o v á n o i s d r u ž en í m ASI . Pravidelně jsme spolu ( V í c e n a w w w . leko r ic e. c o m . ) trávili pondělky — chodili jsme krmit kachny do rybníka — a on mi vyprávěl příhody ze svého života — byl námořník, a tak to bylo zajímavé. Vzniklo mezi námi silné pouto. Pak jsem odjel na dovolenou, a když jsem se vrátil, řekli mi, že den předtím zemřel. Ani jsem se s ním nerozloučil…, to bylo taky smutné. V y si p ř e c e jen k e k l ien t ům v y t vá ř í t e u r či t ou va z bu , nejs t e ja ko o d bo r n ý
l é k a ř , kt e rý p ř ij d e , oše t ř í a o d ej d e … Ono by to bez vztahu nešlo… I když většina je časem překryta dalšími vztahy. Osobně mně pomáhá, když mohu jejich problémy a životní osudy odevzdávat Bohu. Využívám k tomu nemocniční kapli: trávím tam o samotě určitý čas a modlím se za to, abych je mohl pustit a odevzdat, protože kdybych s tím žil ve svém civilním životě, tak bych to asi vždycky nezvládl… J s t e p r o m ě p ř í k l a d em vašeho p ř e sv ě d čen í , ž e vše c hno m á svůj smys l . To , č í m js t e v ž ivo t ě p r oše l , se z v l áš t n í m z p ůsobem p os k l á da lo do sebe ja ko do moz ai k y. Ano. Až tady jsem vlastně zjistil, proč se staly některé věci, proč jsem zažil to či ono. Kupříkladu když mně bylo dvanáct let, dopustil jsem se z nerozvážnosti jedné trestné činnosti. A když jsem se pak ocitl jako vychovatel v pasťáku, najednou jsem jim rozuměl, neodsuzoval jsem je. Naopak jsem jim mohl říct: „Podívej se, já jsem taky udělal takovouto věc — ale pak jsem pochopil, že tohle není dobrá cesta životem. Pojď to taky zkusit nějakým způsobem změnit…“ K dy ž jsem ř e k l a sv ým p ř át e lům , ž e j d u z a vá mi , je d en z ni c h p r ones l : „T y j d eš d ě l at r oz hovo r s nemo c ničn í m k a p l anem ? Ta k to asi nebu d e mo c vese lý č lov ě k …“ Tak to jde o nepochopení mé práce. Já tady přece nejsem od toho, abych za lidmi přicházel s vědomím tíhy světa. V Písmu je psáno: „Radujte se s radujícími a plačte s plačícími“, což samozřejmě platí, ale já jim chci dávat naději. Navíc pracuji i s příbuznými a ti to častokrát potřebují víc než nemocní. Když jsem byl na návštěvě u jedné paní, byl zrovna u vedlejší pacientky její manžel. Ona měla alzheimera, což je nemoc, při které dochází k naprosté změně osobnosti, kdy tito lidé nikoho nepoznávají, jsou agresivní… Na chodbě jsem pak toho pána oslovil: „Máte můj hluboký obdiv za to, jakou máte s vaší ženou trpělivost,“ a on se rozplakal. Řekl: „Mám ji hrozně moc rád, ale prostě to nechápu, co se s ní děje…“ A tak jsem si s ním povídal o tom, jaké to pro něj v tu chvíli je, co mu to přináší, jak je nešťastný, jak neví, co si počít, a mohl jsem jej nasměrovat na organizaci, která se rodinám takto nemocných věnuje. Jsem tady, abych dával lidem naději, a pokud se na jejich tváři objeví aspoň nepatrný úsměv, jsem tomu rád.
A u t o S o c k jsou t e x t i l n í sn ě hov é ř e t ě z y, kt e r é jsou ideálním ř ešen í m pro ma x im á l n í komfo rt j í z dy na sn ě hu a l e d u . V ý ho dy: • velmi snadné a r ychlé nazutí a vyzutí • použitelné na osobní auta, nákladní auta i vysokozdvižné vozíky • c er t i f i ko v án o j ak o n o u zo v á z i mn í výbava splňující standardy TÜV-53219 a TÜV-53283 • vhodné i pro auta s malým prostorem mezi pneumatikou a blatníkem • nepoškozuje hliníkové disky • kompatabilní s elektronickými systémy, jako jsou ABS, ESP, ...
• vyrobeno z recyklovatelného materiálu přívětivého k životním prostřední • úsporné uložení v kufru auta
Zabe z p eč t e se na z imu !
www.snehove -retezy.eu
sa pro
r
a
p
is mu ž e
Možná jste nevěděli, že potíže, které trápí Vás, Vašeho manžela, tátu, kamaráda či známého, mohou souviset i s obdobím tzv. „andropauzy“. Proto je důležité, abychom o této problematice byli informováni a věděli, že již existuje také Sarapis pro muže, nejen pro ženy. Představujeme Vám doplněk stravy z řady přípravků SARAPIS. Jedná se o preparát Sarapis pro muže, kter ý díky svému jedinečnému složení: hořčík, vitamin C, ženšenový extrakt, mateří kašička, vitamin E, železo, vitamin A, měd, selen, vitamin D3 v ranní kapsli a extraktu z česneku, extraktu z citrusů, meduňky lékařské, niacinu, zinku, kozlíku lékařského, kyseliny pantothenové, vitaminu B6, vitaminu B2, vitaminu B1, kyselině listové, biotinu a vitaminu B12 ve večerní kapsli, je výborným pomocníkem pro muže v období andropauzy. Sarapis pro muže díky svému složení napomáhá t yto obtíže překonávat. Příznivě působí na únavu, podrážděnost, při zvýšené citlivosti na stres, při snížení libida, ale také v sexuální oblasti. Přispívá ke správné hustotě kostní hmot y, tvorbě čer vených kr vinek. Má příznivý vliv také na srdce, oběhový systém a sníženou imunitu.
předtisková příprava – ofse t ový t isk – k n ih ařsk é zp r a co vá ní +420 603 165 896 –
[email protected] – www.ofsettisk.cz
…papír , kt erý če ká n a v aš e myš le n ky .
Je důležité, aby si muži uvědomili, že i oni mohou mít svůj „přechod”. Proč si nechat těmito obtížemi znepříjemňovat život, když je v lékárnách k dispozici preparát, kter ý může pomoci žít plnohodnotně i v období „andropauzy“. Není nutné se za t yto obtíže st ydět, vždyť tímto obdobím si většina mužů projde s většími či menšími obtížemi. Řešení již existuje, a to i bez vedlejších nepříznivých účinků.
Sarapis pro muže je registrován jako tzv. doplněk stravy a je k dostání v lékárnách. Není urče no osobám alergickým na včelí produkt y.
w w w . v e g a l l . c z
Podrobnější informace získáte bezplatně na tele fonické lince 800 100 140. Své dotazy můžete také zasílat na e -mail:
[email protected]
ne z ávis los t 10 0 0 Kč r a d os t a t e p lo 2 5 Kč s t o p nemo c i 8 0 0 Kč r o k v z d ě l á n í 2 5 0 0 Kč
Je mno h o mo ž nos t í ja k se z a p oj i t da r uj na w w w . gos p e l fo r af r i k a . c z