Azbest: Chamtivost koncernů stojí lidské životy
A GUE/NGL Publication
Azbest: Chamtivost koncernů stojí lidské životy
Obsah Předmluva Francis Wurtz Úvod Kartika Liotard 1. Příprava půdy: pozadí a historie používání azbestu 2. Určení rozsahu problému 3. Expozice azbestu v zaměstnání 4. Expozice azbestu v životním prostředí 5. Lidský rozměr 6. Údaje ze zemí 7. Zabránit dalším zbytečným úmrtím 8. Závěr autorky Příloha A: Prohlášení z konference Příloha B: Program konference a seznam účastníků Příloha C: Užitečné odkazy
2
„Kromě střelného prachu je azbest nejskandálnější látkou, s níž lidé museli pracovat, temné síly, které mají z azbestu prospěch, moc nepřemýšlejí o vyděračství, podvodu a bezohledných praktikách, které používají, aby se udržely na trhu; vědomě obětují zdraví pracovníků pro zisk společnosti“, Remi Poppe, bývalý poslanec, Socialistická strana, Nizozemsko.
Tato publikace je věnována všem lidem na celém světě, kteří podlehli onemocněním způsobeným azbestem.
3
PŘÍKLADNÝ BOJ Konference o azbestu, která se konala v Evropském parlamentu ve dnech 22. a 23. září 2005 a o níž informuje tato brožura, je novým počinem v úsilí směřujícím k pravdivému informování o nebezpečnosti azbestu, k ochraně obětí a vymýcení této vážné hrozby pro lidské zdraví, v němž se různých důvodů již několik desítek let angažují v Evropě odborové svazy, sdružení a nesčetní jednotlivci. Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice považuje za svou povinnost přispět k tomuto úsilí o zvýšení informovanosti, povědomí o této otázce a angažovanosti. Velký dík patří všem evropským i mimoevropským účastníkům a všem, kteří se podíleli na těchto činnostech. Jejich svědectví prokázala především aktuálnost tohoto boje. Ačkoli byla spojitost mezi azbestem a rizikem onemocnění rakovinou plic odhalena již v roce 1935, všechny typy azbestu byly v roce 1977 označeny za karcinogenní a v roce 1999 byla přijata evropská směrnice o zákazu azbestu, skutečný zákaz používání azbestu v celé Evropské unii vstoupil v platnost až 1. ledna 2005! Časté používání azbestu v minulosti bude nejen nadále zabíjet i v budoucnosti – počet úmrtí způsobených azbestem je v Evropě na vzestupu a hrozí, že tomu tak bude ještě dalších patnáct let! – ale existuje ještě řada oblastí, v nichž bude třeba se angažovat v nadcházejících letech: sledování účinného zavádění právních předpisů, ochrana pracovníků pověřených odstraňováním azbestu, podpora prokazatelným obětem, stejně jako předcházení rizikům, zejména na pracovišti. Současně nezapomínejme na naši odpovědnost jakožto Evropanů v souvislosti s ostudnými praktikami vývozu tohoto nebezpečí do jiných zemí, zejména do zemí jižní polokoule. Z tohoto důvodu Bruselská deklarace přijatá na závěr evropské konference v září minulého roku, která vychází z požadavku lékařských sdružení a mezinárodních organizací, aby byl rok 2006 prohlášen rokem proti azbestu, vyzývá evropské orgány, aby provedly podrobný akční plán (viz příloha A). Zvláštní uznání patří Laurie Kazanové a všem účastníkům a účastnicím tohoto příkladného boje. Francis Wurtz, předseda skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice
4
ÚVOD Ukončení spikleneckého mlčení Azbest je i nadále hlavní karcinogenní toxickou látkou, jejímuž působení jsou vystaveni pracující lidé v Evropě. Mimo pracoviště zaujímá azbest mezi látkami v okolním prostředním, které způsobují rakovinu, hned druhé místo za tabákem. Výrobky obsahující azbest v evropských domácnostech a v užitkových budovách a azbestový odpad v našem okolním prostředí i nadále vedou v členských státech Evropské unie k rekordnímu množství výskytu onemocnění a úmrtí. Velmi rozšířené používání azbestu v mé domovské zemi, v Nizozemsku, má otřesné důsledky; tisíce lidí zemřely na onemocnění způsobená azbestem: lidé, kteří pracovali s touto látkou nebo s výrobky, které ji obsahovaly, bydleli v domácnosti, jejíž členové byli v práci vystaveni působení azbestu, nebo žili v blízkosti závodů, které při výrobě používaly azbest. Ve městě Gooru byla velkým místním zaměstnavatelem továrna na výrobu azbestu, eternitu a cementu a u mnoha místních lidí – a to nejen u zaměstnanců továrny – vznikla onemocnění způsobená azbestem. Dlouho v této věci panovalo spiklenecké mlčení a oběti tohoto jevu zpočátku nenacházely ani pomocnou ruku, ani pochopení. Vytvoření Nizozemského výboru pro oběti azbestu v 90. letech a zanícené úsilí jeho členů znamenaly změnu v obtížné situaci obětí azbestu v Nizozemsku. Dnes jsou mnozí z těch, kteří v Nizozemsku onemocněli v souvislosti s účinky azbestu, v odpovídající lékařské péči a pobírají finanční odškodnění. Bohužel, u jiných tomu tak není. Okolí závodů je i nadále kontaminováno a pracující jsou i nadále vystaveni působení výrobkům obsahujících azbest, které jsou skrytou součástí naší infrastruktury ... Azbest není pouze evropským problémem; nadnárodní společnosti vyvážejí toto zlo do zemí, v nichž není sociální ochrana a ochrana zdraví tak vyspělá jako v Evropě. Xavier Jonckheere, předseda ABEVA, prohlásil: „Azbest trápí všechny země na naší planetě. Je jako chobotnice, která roztahuje svá chapadla. To, co je v našich končinách zakázáno, se nyní děje jinde – tam, kde nejsou tak přísné pracovněprávní předpisy, kde neexistují potřebné úrovně ochrany, kde je stále silná azbestová lobby.“ Více než 25 zemí vyslalo své zástupce na konferenci o azbestu, která se konala v Evropském parlamentu ve dnech 22.–23. září 2005. Mezi účastníky byli pracující, kteří trpí účinky azbestu, a jejich rodinní příslušníci, pracovníci poskytující pomoc obětem azbestu, aktivisté v oblasti péče o zdraví, lékaři a zdravotníci, právníci, novináři, státní úředníci, inspektoři výrobních závodů, odborníci na odstraňování azbestu a vědečtí pracovníci. Během konference jsme se zabývali politikou EU v otázce azbestu, vyzdvihli jsme její úspěchy a otevřeně hovořili o tom, kde selhala. Delegáti vylíčili zkušenosti s azbestem v nových členských státech a zdůraznili problémy, na které narazili. Účelem setkání
5
bylo nalézt odpovědi na otázky jako např. jak můžeme zlepšit situaci všech obětí azbestu? Jak můžeme zabránit tomu, aby budoucí generace trpěly těmito smrtelnými onemocněními? Na závěr konference jsme přijali Evropský akční plán boje proti azbestu na léta 2005– 2006. Plán vyzývá Evropský parlament, Evropskou komisi a Radu, aby podpořily mezinárodní zákaz používání azbestu. Právní předpisy EU by měly zakázat společnostem z EU používat azbest kdekoli na světě. Je třeba znemožnit přenos výroby azbestu a kontaminovaných výrobků z Evropy do rozvojových zemí. Účinnost takového postupu jednoznačně ukázaly výsledky vytrvalé kampaně nevládních organizací ve Francii, v Egyptě a v Indii proti lodi Clemenceau, která bývala jedním z nejvěhlasnějších plavidel francouzského námořnictva a která byla poslána do Indie k likvidaci. Francouzský nejvyšší správní soud dal nakonec za pravdu aktivistům, že vývoz tohoto toxického odpadu byl v rozporu s mezinárodními protokoly, globálními dohodami a s francouzským právem a porušením, a rozhodl, že odeslání lodi Clemenceau do Indie je nutno zastavit. 15. února 2006 přikázal francouzský prezident Jacques Chirac, aby byla loď Clemenceau dopravena zpět do Francie! K této radostné události došlo jen pár měsíců po konferenci. Svůj úvod k této publikaci bych ráda uzavřela citací její autorky, Laurie Kazan: „Evropská konference o azbestu byla milníkem, který vymezil novou etapu v evropské diskusi o azbestu. Velké společnosti, vlády, obchodní sdružení a jednotlivci, kteří vnutili tuto karcinogenní látku občanské společnosti a mají i nadále zisk z jejího používání, by měli být pohnáni k zodpovědnosti. Bitva pokračuje!“ Kartika Liotard poslankyně Evropského parlamentu, členka skupiny GUE/NGL Socialistische Partij, Nizozemsko
6
1. Příprava půdy: pozadí a historie používání azbestu Na začátku 20. století Ludwig Hatschek vynalezl postup kombinující azbestová vlákna s cementem a vytvořil tak azbestocement (AC), materiál s vynikajícími technickými vlastnostmi, který mohl mít v širokou škálu uplatnění. Protože azbest měl „vydržet věčně“, Hatschek dal postupu jméno Eternit, jako věčnost, a začal patent prodávat společnostem na celém světě, z nichž mnoho převzalo název Eternit. Průmysl azbestocementu se rychle rozšířil a měl velký úspěch. Celosvětová výroba dosáhla vrcholu v roce 1975, poté začal prodej v rozvinutém světě upadat. V průběhu let se opakovaně objevovala znepokojení ohledně zdravotních rizik spojených s azbestem, když se prokázalo, že jemná azbestová vlákna je možno snadno vdechnout a způsobují mnoho respiračních onemocnění, včetně akutní plicní fibrózy zvané azbestóza. Výzkum potvrdil, že vystavování se této látce může způsobit velice nebezpečný druh rakoviny v oblasti hrudníku a břicha. Odhaduje se, že každoročně na choroby spojené s azbestem, jako je mezoteliom, azbestóza a různé rakoviny zemře 100 000 lidí. Protože v rozvinutých zemích bylo používání azbestu zakázáno, vyhledaly se nové trhy v rozvíjejících se ekonomikách; v posledních letech prodej výrobků z azbestocementu v Indii, Pákistánu, Indonésii a Thajsku značně vzrostl. Přestože je známo, že vystavení se azbestu může vyvolat oslabující a smrtelné choroby, výrobci azbestu nadále propagují bezpečné používání azbestu a popírají existenci bezpečnějších alternativ. Dlouhé dějiny lobbingu Dokumenty ukazují, že průmysl výroby azbestu od třicátých let dvacátého století aktivně lobboval u národních vlád a rovněž u mezinárodních agentur, jako je Mezinárodní organizace práce (ILO), ohledně problematiky azbestu, s cílem „udržet si své postavení“. V roce 1929 vstoupily společnosti Eternit Belgie a Eternit Švýcarsko do společného podniku, a to na návrh Ernsta Schmidheina ze společnosti Eternit Švýcarsko, který věřil, že hospodářská soutěž v oblasti nezpracovaných materiálů a trhů není pro výrobce azbestocementu tak výhodná, jako spolupráce. Byla vytvořena výlučná skupina společností vyrábějících azbestocement; jmenovala se Mezinárodní azbestocement AG (SAIAC). Jejími cíli bylo: • • • • • •
výměna technických znalostí, zkušeností, postupů propagace a patentů; společný nákup surovin pro výrobu; společný výzkum; příprava opatření pro vývoz; zřízení nových společností v „neutrálních“ zemích; úmluva ohledně trhů a tržních cen.
7
Společnost Turner & Newall s.r.o., největší skupina výroby azbestu ve Velké Británii, byla pyšná na své členství v kartelu, které ve výroční zprávě společnosti přirovnávala k „miniaturnímu svazu národů“. Dnes se agresivní marketingové kampaně zaštítěné miliony dolarů z prodeje azbestu zaměřují na zákonodárce a spotřebitele v rozvojových zemích. Vážné znepokojení vyvolává nárůst spotřeby azbestu v zemích, které mají málo informací o dlouhodobých následcích expozice azbestu, nemají specifické zákony na používání azbestu, neprosazují existující zákony, nemají oficiální pracovní inspekce, náhrady, zdravotní služby ani sociální zabezpečení. Stavební dělníci jsou v těchto zemích zranitelní kvůli zvyku vykořisťování; často jsou negramotní, mnoho z nich bydlí se svými rodinami na staveništích nebo u silnic. V této souvislosti je pojem „kontrolované použití“ azbestu podle Fiony Murieové, ředitelky pro zdraví a bezpečnost v Mezinárodní federaci stavebních dělníků a dělníků pracujících se dřevem (IFBWW), „špatným vtipem“. IFBWW a kampaň za celosvětový zákaz azbestu IFBWW vede kampaň ohledně azbestu od osmdesátých let. V čele hnutí za zákaz azbestu v Chile stáli odboráři; protože pracovali se skupinou obětí azbestu, byli schopni odhalit nečestné praktiky společnosti Pizzarreno, člena skupiny Eternit, která odmítla uznat nebo odškodnit pozůstalé rodiny 300 zaměstnanců, kteří zemřeli následkem chorob způsobených azbestem, z 11 továren na výrobu azbestocementu. Před domy vedoucích pracovníků společnosti Pizzarreno se konaly „funas“,1 kdy demonstranti využívali technik demonstrace zdokonalených v době Pinochetovy diktatury, aby ukázali jejich osobní podíl na ostudném chování společnosti a vyvinuli tlak na celostátní zákaz azbestu. V roce 2001 se Chile stala první zemí v Latinské Americe, která azbest zakázala. IFBWW, která spolupracuje s jinými celosvětovými organizacemi práce, lobovala u ILO, aby přijala stanovisko založené na zdraví ohledně celosvětového zákazu azbestu. Mnoho evropských vlád však bohužel nechtělo spolupracovat; kromě jiných Velká Británie, Nizozemsko a Dánsko odolávají novým zákonům, vícestranným smlouvám a novým úmluvám ohledně pracovních norem a jsou odhodlány zachovat status quo. Úmluvu Mezinárodní organizace práce 162 záměrně zneužily lobbistické skupiny za azbest v Brazílii a jinde a uvádějí ji jako odůvodnění pro propagandu průmyslu ohledně „kontrolovaného užívání“. Účastníci konference musí podnítit národní delegace, aby podpořily postoj pro zákaz v Mezinárodní organizaci práce. Světová zdravotnická organizace (WHO), která schválila, aby se odstranění azbestu stalo prioritou, se potřebuje zaměřit rovněž na následky expozice azbestu v životním prostředí. Mezi cíle IFBWW patří:
1
Při demonstraci „funa“ demonstranti hlasitě tlučou do hrnců a kastrolů a vytvářejí tak nadmíru viditelnou a veřejnou událost.
8
• • • • •
nutnost celosvětového zákazu azbestu; začlenění chrysotilového (bílého) azbestu na seznam látek podléhajících postupu předchozího souhlasu (PIC) Rotterdamské úmluvy; ochrana pracovníků, jako jsou tesaři a instalatéři, před nebezpečnou expozicí azbestu; zákaz snímání azbestu na sucho společnostmi, které k tomu nemají povolení a zaměstnávají neškolené pracovníky, a nezákonné ukládání azbestu; potřeba zlepšit práva a podmínky dělníků a ukončit neformální a nekontrolované pracovní postupy.
Vliv společnosti Eternit Eternit (Nizozemsko), část belgické skupiny Etex, způsobila onemocnění a úmrtí mnoha svých bývalých zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků a místních obyvatel. V okolí továren Eternitu jsou obce zamořeny azbestem; náklady na asanační práce, které se v Nizozemsku musí provést, se odhadují na 50 milionů EUR. Společnost Eternit je neústupná a nechce platit. Nizozemští poslanci byli požádáni, aby uplatnili „zásadu, že platí znečišťovatel“, aby tak společnost přinutili napravit devastaci životního prostředí, kterou způsobila. Arogance zodpovědných činitelů a korporací výroby azbestocementu však stále trvá. Ve Švýcarsku nedávno vyšel novinový článek kritizující italské žalobce, kteří ve snaze dosáhnout spravedlnosti pro oběti azbestu, uvažují o žalobě na pana Schmidheina. Švýcarský podnikatel prohlašuje, že ho (italské) soudy „bezdůvodně pronásledují“. V Belgii má Eternit obrovský vliv. Novinový článek s titulkem Tiché údolí v Belgii o tragickém dědictví azbestu v Belgii měl být zveřejněn v době konání Evropské konference o azbestu; nevyšel. Potlačení článku ukazuje, že v roce 2005 je v Belgii cenzura a vliv korporací stále silnější než svobodný projev a demokracie.
9
2. Určení rozsahu problému azbestu V Evropské unii existuje legislativa na ochranu dělníků proti expozici azbestu od roku 1983. Po dvaceti letech výzkum ukazuje, že tato legislativa není dostatečná a že ji mnohé členské státy nesplňují dostatečně. Jak je přesně stanoveno ve směrnici Rady EU 83/477/EHS ze dne 19. září 1983 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci, před začátkem rizikové expozice azbestu a poté každé tři roky je třeba provádět lékařské prohlídky.2 Článek 16 této směrnice stanoví, že lékařské záznamy se musí uchovávat po dobu 30 let, a článek 17 stanoví, že rejstřík uznaných případů azbestózy a mezoteliomu se uchovávají. Od července 2004 do dubna 2005 dr. Olaf Hagemeyer z Univerzity v Cáchách v Německu provedl výzkum běžných postupů členských států. Byly rozeslány dotazníky ohledně toho, jak se provádějí směrnice EU, byla v nich položena specifická otázka ohledně lékařských kontrol po expozici azbestu. Odpovědi přišly z 23 členských států; neodpověděly Kypr a Malta. Analýza odpovědí ukázala, že lékařské prohlídky po skončení expozice se provádějí pouze ve 14 členských státech (60 %); postupy kontroly jsou různé: některé spočívají v pravidelných RTG vyšetření plic, v sedmi zemích se provádí analýza hlenu a ve 12 členských státech se příležitostně provádí počítačová tomografie. Pouze 15 států uchovává lékařské záznamy po dobu tří let. Pan Hagemeyer prohlásil, že „chybějící záznamy budou mít dopad na naši schopnost získat údaje.“ V září 2005 se EU rozhodla, že shromažďování údajů rozdělených podle pohlaví není nezbytné. Dr. Hagemeyr říká, že s ohledem na německé statistiky ohledně výskytu mezoteliomu u mužů a žen bylo toto rozhodnutí krátkozraké. Je značný rozdíl mezi počtem případů mezoteliomu u žen a počtem žádostí těchto žen o odškodnění; v roce 2002 zemřelo na mezoteliom více než 250 žen a stát obdržel pouze 75 žádostí. Na druhou stranu shromážděná data ukazují, že počet mužů trpících mezoteliomem a podávajících žádost o odškodnění se za posledních dvacet let dramaticky zvýšil. Jedním možným vysvětlením je to, že se lékaři ani patologové neptali po tom, zda žena trpící mezoteliomem byla v minulosti vystavena vlivu azbestu. V Německu platí, že pokud nemůžete prokázat expozici azbestu v zaměstnání, není možné uznat chorobu jako nemoc z povolání, což je nezbytné k získání vládního odškodnění. Choroby způsobené azbestem mají dlouhou latentní dobu, proto může být obtížné dokázat expozici azbestu v zaměstnání. Hagemeyer proto navrhl, že by se měl vytvořit ústřední rejstřík všech pracovníků vystavených vlivu azbestu. Dánsko Při sběru informací o problému a v obecném boji proti azbestu měly v Dánsku klíčovou pozici odbory. Na konci osmdesátých let se místní organizace Dánské odborové konfederace stavebních dělníků podívaly na mapu Dánska, kterou vytvořil Institut pro 2
http://europa.eu.int/eur-lex/lex/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:31983L0477:EN:HTML
10
výzkum rakoviny a která ukazovala výskyt mezoteliomu. Výskyt tohoto nádoru převažoval v oblastech, kde se nacházely loděnice, sklárny a jiné továrny používající azbest. Odborová konfederace napsala několika stovkám bývalých pracovníků a zeptala se jich, zda pracovali v loděnicích, pracovali s izolací obsahující azbest nebo zda mají příznaky plicní choroby. Bylo dotázáno více než sto bývalých dělníků z loděnic a 50 z nich bylo posláno na lékařskou prohlídku. Významným aspektem programu prohlídky byla spolupráce úředníků odborové konfederace, místních praktických lékařů a lékařů pracujících na klinikách zabývajících se chorobami z povolání. Díky této iniciativě mohlo 24 dělníků dostat peníze z Národního výboru pro odškodnění. V Dánsku musí každý dělník přispívat do Vládního programu pro pracovní úrazy a choroby; lékaři z nemocnic musí hlásit všechny nemoci z povolání a rovněž podezření na choroby, které by mohly být spojeny s výkonem povolání. Jsou-li například u tesaře diagnostikovány plicní problémy, které mohou mít souvislost s výkonem jeho povolání, musí se onemocnění ohlásit. Choroby vyvolané azbestem se oficiálně uznávají jako nemoci z povolání už více než 40 let: od roku 1954 azbestóza, rakovina plic od konce padesátých let a mezoteliom od roku 1963. Neexistuje však automatický postup pro jejich uznání a byly případy, kdy musely odbory žalovat zaměstnavatele o úhradu odškodnění. V roce 1986 odbory dohnaly případ před nejvyšší soud, aby přinutily obžalovaného, společnost Dánský Eternit, aby zaplatila odškodnění. V Dánsku má 2–5 % všech zjištěných rakovin souvislost se zaměstnáním; to je 650– 1300 rakovin z povolání ročně. Bohužel pouze zlomek z nich, 208, je uznáváno. Dánský Institut pro výzkum rakoviny provedl výzkum, aby zjistil, zda došlo k neohlášení nemocí, a aby vyhodnotil dopad, jaký na postup uznání může mít jednoduché dotázání se na pracovní minulost. Téměř 700 pacientů trpících mezoteliomem, u nichž byl tento nádor zjištěn mezi léty 1994 a 2002, splňovalo kritéria určená institutem; méně než polovina (300) těchto případů bylo oznámeno Národnímu výboru pro odškodnění. Studie zveřejněná v roce 2005 činí závěr, že dochází k vážnému zanedbávání hlášení chorob z povolání. Další odhalení učinila následná dotazování mezi mužskými pacienty trpícími mezoteliomem z Dánského rejstříku nemocných rakovinou, kteří nezažádali o to, aby byla jejich nemoc uznána jako choroba z povolání. Badatelé mohli prokázat, že informace dostupné o povoláních, které tito muži vykonávali, a možná expozice azbestu v těchto zaměstnáních by oprávnila dalších 105 mužských obětí mezoteliomu k získání odškodnění. „Tato studie ukazuje, že, v ekonomických pojmech, za dobu osmi let pojišťovny ošidily pacienty trpící mezoteliomem o 16 milionů dánských korun (2,15 milionů EUR),“ tvrdí Lars Vedsmand, úředník zabývající se zaměstnáním a bezpečností Dánské odborové konfederace stavebních dělníků. Závěry této studie byly pro Dánsko šokující. I když onkologická oddělení musela vědět o tom, že nemoc měla souvislost s povoláním, nežádalo se po pacientech, aby podali přehled vykonávaných zaměstnání. Podíl žen, u nichž se hlásí mezoteliom, je ještě nižší než u mužů. Dánská zkušenost bohužel není neobvyklá; v roce 2001 Evropská liga
11
proti rakovině hlásila, že pouze Finsko, Francie, Velká Británie a Dánsko mohly, na základě veřejně dostupných informací, poskytnout statistiky ohledně výskytu mezoteliomu. V reakci na zanedbávání ohlašování dánský ministr zaměstnanosti nedávno prohlásil, že budou provedeny kroky, aby pro nemocniční personál a praktické lékaře bylo povinné mít přehled zaměstnání vykonávaných v minulosti pacienty; zajistí se více školení a informací. Nebezpečné pokrytectví: Clemenceau Případ Clemenceau dokládá dvojí normy západních zemích vyvážejících vyřazená plavidla zamořená azbestem k likvidaci do asijských loděnic. Clemenceau, zprovozněn v roce 1957, bylo po čtyřicet let jedno z nejprestižnějších plavidel francouzského námořnictva. Na její stavbu se použilo velké množství azbestu, jak bylo v té době zvykem u všech lodí. Podle Basilejské úmluvy, mezinárodní úmluvy zakazující vývoz nebezpečného odpadu, a podle nařízení Evropské unie o životním prostředí, by si každá země měla svůj nebezpečný odpad zlikvidovat sama; likvidace plavidel obsahujících azbest by se proto měla provádět v zemi jejich původu. V roce 2003 plul Clemenceau Středozemním mořem a hledal pohřebiště lodí s laxními pravidly; plavidlo bylo prodáno španělské společnosti, která s pokusila odstranit azbest v Turecku. Francouzská vláda zakročila a přinutila loď, aby se vrátila do francouzského vojenského přístavu v Toulonu. Dne 23. června 2004 podepsala Francouzská republika a Korporace průmyslu vyřazení plavidel z provozu (SDI), dceřinná společnost německé nadnárodní společnosti, smlouvu o dekontaminaci plavidla. Tato smlouvy stanovila, že poté, co bude ve Francii provedena první fáze odstranění azbestu, pošle se plavidlo do Indie, kde se odstraní zbytek azbestu.3 Dekontaminace se prováděla ve Francii od listopadu 2004 do března 2005. Mezitím Organizace pro zákaz azbestu ve Francii požádala ministerstvo obrany, aby zabránilo vývozu zamořeného plavidla do Indie. Organizace pro zákaz azbestu ve Francii rovněž zahájila soudní řízení, aby zajistila, že plavidlo neodpluje. Navázala spojení s indickými sdruženími a nevládními organizacemi, které již dříve otevřeně hovořily o podobných otázkách. Výzkumy, které provedla organizace Greenpeace, dokumentovaly skutečná pracovní rizika, která v indických pohřebištích lodí přetrvávají.4 Fotografie ukázaly otřesné podmínky v zálivu Alang, kde se o pobřeží neustále rozbíjejí silné vlny. V zálivu Alang je likvidace lodí výhodným obchodem, a právě tam směřovalo plavidlo Clemenceau. V letech 2001–2002 se zde zlikvidovalo 264 plavidel a na této likvidaci pracovalo 25 000–40 000 dělníků, některým bylo teprve 17 let. Ženy z plavidel odnášely hořlavé věci, z nichž mnohé obsahovaly nebo byly pokryty azbestem. Azbest se strhával z ocelových konstrukcí holýma rukama; lidé sušili krokydolit, aby jej znovu prodali. Dělníci jsou většinou bosí a jejich ochrana před množstvím nemocí z povolání, kterým 3
Článek v deníku La Liberation ze dne 15. března 2005 odhadoval, že v Toulonu se z plavidla Clemenceau odstranilo 65–80 tun azbestu a že 22 tun azbestu zůstalo, aby je odstranili nezkušení a nechránění dělníci z indických loděnic likvidujících vyřazená plavidla. 4 Viz: Plavidla, která dosloužila – lidské náklady na likvidaci plavidel na internetových stránkách: http://www.fidh.org/IMG/pdf/shipbreaking2005a.pdf
12
jsou vystaveni, spočívá většinou jen v látkové roušce přes ústa. Organizace pro zákaz azbestu ve Francii podala žalobu na Francouzskou republiku a na SDI; debata o zásadách se během řízení zvrhla v handrkování. Pařížský soud měl rozhodnout dne 11. října 2005 a měl řešit otázku jurisdikce. Nedojde-li k dramatickému vývoji situace, plavidlo bude moci odplout do Indie v březnu 2006.5 O plavidlo Clemenceau se bojovalo u francouzských soudů, ve francouzské televizi a v médiích. Zviditelnilo obvykle nepovšimnutý vývoz nebezpečného odpadu z rozvinutého do rozvojového světa. Tento případ ilustruje nejen dvojí normy, které se používají, ale rovněž odhodlání národních vlád a nadnárodních společností ignorovat mezinárodní úmluvy a zákony, které mají nepříznivý vliv na jejich hospodářské zájmy.6 Řecko V roce 1990 řecký profesor E. Velonakis odhadl, že stále rostoucí počet 150 000 řeckých dělníků byl vystaven vlivu azbestu. V roce 1993 studie, kterou provedl profesor M. Kogevinas, odhadovala, že každoročně 10 000 dělníků prodělá škodlivou expozici azbestu. Až do roku 1995 bylo Řecko jedním ze sedmi největších světových dodavatelů azbestu, vyrábělo 100 000 tun chrysotilového azbestu ročně, přičemž se více než 300 000 tun ročně řeckého a dovezeného azbestu zpracovávalo v továrnách na azbestocement v: • • •
Nea Lamsakos, Evoia, 250 zaměstnanců ohroženo expozicí azbestu v zaměstnání v letech 1961–1990; Soluň, 416 zaměstnanců ohroženo expozicí azbestu v zaměstnání v letech 1968– 2003; Patras, 150 zaměstnanců ohroženo expozicí azbestu v letech 1969–2000.
V Řecku se vyráběly rovněž brzdy a ohnivzdorné materiály obsahující azbest. V roce 1993 bylo používání modrého azbestu (krokydolitu) zakázáno zákonem (článek 1154/93); dne 31. prosince 2004 se Řecko stalo posledním z členských států EU-15, který zakázal používání všech forem azbestu podle směrnice EU. Výskyt nemocí způsobených azbestem řecké vládní agentury podceňují; počet případů azbestózy, které hlásil Fond sociálního zabezpečení, byl: tři (1994), pět (1995), tři (1996), čtyři (1999), tři (2000) a jeden (2001). Specialista na respirační onemocnění dr. Patentalakis, který pracuje v nemocnici specializující se na plicní onemocnění, oznámil, že v období 1994–2002 stanovil diagnózu azbestózy ve 456 případech a mezoteliomu ve 22 případech. Mezi skupiny, u nichž se zjistilo, že jsou více ohroženy onemocněními způsobenými azbestem, patří:
5
Po intenzivních soudních snahách Organizace pro zákaz azbestu ve Francii a jiných nevládních organizací soud rozhodující v této věci umožnil aby plavidlo Clemenceau dne 31. prosince 2005 odplulo do Indie. 6 Viz: články v národních novinách The Hindu (vydání ze dne 31. prosince 2005 a 1. ledna 2006).
13
• •
lidé z oblasti Metsovo, kde je velký výskyt mezoteliomu kvůli přírodní expozici azbestu; obchodní námořníci a zaměstnanci námořnictva, zejména strojníci, kteří jsou tradičně vystaveni vysokým dávkám stálé expozice azbestu při výkonu svých povinností na palubách plavidel.
Ačkoli se v Řecku uznává jako choroba z povolání mezoteliom pobřišnice, mezoteliom pohrudnice nikoli.7 Přestože si je vláda tohoto rozporu vědoma, neřeší jej. V roce 2001 byla u 52-letého dělníka válcovny plechů stanovena diagnóza mezoteliomu pohrudnice; díky intenzivnímu úsilí jeho lékařů byl jeho případ uznán jako choroba z povolání. Od roku 2002, kdy se v Athénách konal Řecký seminář o azbestu, probíhají s řeckou vládou jednání ohledně problematiky azbestu. Na tiskové konferenci, která se uskutečnila v Athénách dne 21. září 2005, ministr práce potvrdil rozhodnutí zřídit ministerstvo zaměstnanosti a národní výbor sociálního zabezpečení pro řízení rizik spojených s azbestem. Ve spolupráci s oddělením pracovního a environmentálního lékařství na Imperial College v Londýně se zvažují opatření pro vytvoření řeckého rejstříku případů mezoteliomu a poté rejstříku všech chorob způsobených azbestem. Vytvářejí se plány na zlepšení povědomí dělníků pracujících ve stavebnictví o nebezpečích azbestu; ministerstvo školství vytváří program řešící problém azbestu ve školách, který zahrne opatření na ochranu dělníků, kteří budou ze zamořených školních budov odstraňovat azbest, a rovněž na ochranu uživatelů budov. „Neexistence statistických údajů o přítomnosti azbestu ve veřejných a soukromých budovách je ústředním bodem problematiky azbestu v Řecku – dříve jednoho z největších producentů azbestu ve světě.“ Dimitris Papadimoulis, Synaspismos, Řecko Česká republika V letech 1991–2004 byla v České republice stanovena diagnóza mezoteliomu u 638 případů, z čehož 52 (8 %) bylo uznáno jako choroba z povolání; dalších 230 případů bylo uznáno jako choroby způsobené azbestem. V České republice jsou uznávané nemoci z povolání stanoveny v seznamu nemocí z povolání (nařízení vlády č. 290/1995), který je založen na klasifikaci Mezinárodní organizace práce.8 Na choroby z povolání se specializuje 18 klinik nebo ambulantních oddělení. Každý případ nemoci z povolání musí ověřit jedna z 18 poboček Oddělení nemocí z povolání; nemoc musí být na seznamu nemocí z povolání a expozici musí potvrdit průmysloví hygienici. Žádost posuzuje oddělení (nikoli pojišťovna nebo soud) a rozhoduje o odškodnění, 7
Vit: Zanedbání registrace nemocí z povolání: případ Řecka. Alexopoulos CG, Rachiotis G, Valasi M, Drivas S, Behrakis P., in: Pracovní lékařství 2005; 55 (1), s. 64–65. 8 Česká republika má 10 milionů obyvatel; polovina z nich je v produktivním věku a okolo 8 % zažívá nebezpečné expozice v zaměstnání. V současné době je 276 dělníků vystaveno vlivu chrysotilu a 97 amfibolu.
14
většinou v průběhu několika týdnů.9 V následující tabulce je uveden přehled 23 případů chorob z povolání způsobených azbestem, které byly uznány v roce 2004: Diagnózy
Uznaný počet
Muži/ženy
Věk
Expozice (v letech)
Azbestóza
4
3/1
43–69
3–34
Hyalinóza pohrudnice s poruchou plicních funkcí
12
4/8
55–79
2–38
Mezoteliom
3
2/1
45–64
16–22
Rakovina plic s azbestózou nebo hyalinózou pohrudnice
4
4/0
56–73
3–30
Tato čísla se zdají být nízká, vzhledem k tomu, že oficiální zdroje uvádějí, že v České republice bylo v zaměstnání vystaveno expozici azbestu více než 55 000 dělníků; k expozicím stále ještě dochází u lidí, kteří se účastní odstraňování azbestu, demolic a stavebních prací. „Azbest se v mé zemi používal od dvacátých let minulého století při výrobě řady výrobků včetně textilu, brzd, obuvi a třecích materiálů – to mělo za následek nevýslovné lidské utrpení a negativní sociální důsledky.“ Jiří Maštálka, KSČM, Česká republika Indie Národní rejstřík případů rakoviny (Indie) nedokumentuje případy mezoteliomu; indická vláda nezaznamenává výskyt chorob z povolání. Pouze 7 % indické pracovní síly je organizováno; velká většina dělníků, zejména ve stavebnictví, zůstává neviditelná a není o ní slyšet. Na ochranu dělníků před nebezpečnou expozicí azbestu se nepoužívá žádné ochranné vybavení nebo pomůcky na ochranu dýchání. Špatná vláda v Indii, korupce a politický vliv získaný díky rozptýlení zisků z průmyslu výroby azbestu společně vytvářejí podmínky, v nichž se spotřebě azbestu dobře daří. Průmysl azbestocementu, který má v Indii mocné lobby, přesvědčil politiky, aby snížili clo na dovoz azbestu; v důsledky toho se dovoz zvýšil téměř o 30 %, ze 76 095 tun v letech 1998–1999 na 98 884 tun v letech 2002–2003. Podle informací, které předložil indický parlament: • •
82 % dovezeného azbestu pochází z Ruska, Kanady a Zimbabwe; výroba materiálu z azbestocementu se zvýšila z 681 000 tun ve letech 1993– 1994 na 1 387 000 tun v letech 2002–2003;
9
V České republice závisí objem odškodnění za nemoc z povolání na závažnosti a době trvání choroby; proplácí se odškodnění za bolest a utrpení, omezené životní možnosti, ušlou mzdu a náklady na léčbu. Osoba trpící mezoteliomem by mohla obdržet okolo 4 000 EUR.
15
•
v Indii je 32 továren na výrobu azbestocementu; státy s největším počtem těchto zařízení jsou: Maharasthra (9), Tamilnádu (6), Andhra Pradéš (3) a Západní Bengálsko (2).
Litva V roce 1997 se odhadovalo, že vlivu azbestu bylo v Litvě vystaveno 7 451 dělníků, z nichž 42 % pracovalo ve stavebnictví. Ostatních 2 787 dělníků ohrožených chorobami z povolání způsobených azbestem, pracovalo v: • •
továrně na stavební materiály Daugeliai, která vyráběla pláty z azbestocementu v letech 1956 až 1997; továrně Akmenes Cementas, kde se vyráběly pláty a trubky z azbestocementu od roku 1963 do roku 2001 (pláty) a do roku 2004 (trubky).
V devadesátých letech 20. století a v prvních letech 21. století průzkumy ukázaly, že azbest se nachází v elektrárnách, strojírnách a v chemickém, stavebním a dopravním průmyslu. V Litvě bylo uznáno jen málo případů chorob způsobených azbestem. Navzdory 125 případům mezoteliomu pohrudnice zaznamenaným v letech 1992 až 2001 a 1300 novým případům každoročně nově diagnostikovaných případů rakoviny plic u mužů, ani jeden případ těchto onemocnění nebyl diagnostikován nebo odškodněn jako choroba z povolání způsobená azbestem. Existuje seznam chorob uznávaných vládou a zahrnující maligní a benigní choroby, které jsou způsobeny expozicí nebezpečným látkám v zaměstnání. Postup hodnocení a oznamování chorob z povolání je neohebný a těžkopádný: • • •
praktický lékař nebo pracovní lékař musí o případu informovat místní pracovní inspekci; vytvoří se tříčlenný výbor, který vyšetřuje, zda došlo k expozici na pracovišti; závěry výboru jsou základem pro další posuzování, které provádí oprávněný pracovní lékař.
Pacienti, z nichž mnozí jsou vážně nemocní, se musí účastnit zdlouhavých schůzí v průběhu postupu posuzování. Kvůli zdlouhavému a složitému systému projevují lékaři jen málo chuti k navrhování případů. Důkaz o příčině se požaduje dokonce i po lidech, kteří pracovali ve vysoce rizikových odvětvích, jako je výroba azbestocementu, nebo zaměstnáních, jako je izolátor, a onemocněli specifickou chorobou, jako mezoteliomem nebo rakovinou plic. Výzkumy v Litvě ukazují, že každý rok se objeví nejméně 50 případů rakoviny plic způsobených azbestem, z nichž ani jeden není uznán jako choroba z povolání. Turecko V Karainu a Tuzkoy, vesnicích v Kapadokii v Turecku, je vysoký výskyt mezoteliomu kvůli výskytu a používání erionitu nacházejícího se v přírodě. Dr. Salih Emri z Univerzity Hacettepe v Ankaře provedl průzkum, zda kromě nebezpečné expozice v přírodě existují jiné faktory, které by vysvětlily, proč někteří obyvatelé vesnic trpí
16
mezoteliomem a jiní nikoli. Skupina tureckých a amerických vědců shromažďovala 30 měsíců údaje o stravování, zaměstnání, životním stylu, anamnézách a kuřáckých návycích v rodinách ve městech Karain, Tuzkoy a Karlik. Použití techniky genetického mapování ukázalo genetickou náchylnost: • •
analýza šest generací trvajícího rodu o počtu 526 osob ukázala, že náchylnost k malignímu mezoteliomu pohrudnice se přenášela geneticky; ukázalo se, že vertikální přenos maligního mezoteliomu pohrudnice se objevuje pravděpodobně autosomálně dominantně.
Provádí se další výzkumy. Tvrzení o vztahu mezi virem SV40 a mezoteliomem nebyl výzkumem v Turecku potvrzen. Tento výzkum odhalil, že SV40 nebyl jedním z činitelů při vzniku tureckého mezoteliomu. Portugalsko V osmdesátých letech zaměstnávaly továrny na výrobu azbestu v Portugalsku 800 osob a výhodně se obchodovalo s azbestocementem. Aby chránily své zájmy, vytvořily subjekty podílející se na obchodování s azbestem obchodní sdružení, Sdružení výrobců produktů z chrysotilu, které lobbovalo ve vládě, aby zabránilo zavedení zákazu azbestu. Výrobci tvrdili, že chrysotilový azbest by se mohl používat bezpečně za „kontrolovaných podmínek“. Od provedení směrnic EU ohledně azbestu nahrazuje průmysl azbest bezpečnějšími náhražkami, jako je polyvinilacetát a celulóza. Údaje o výskytu chorob z povolání způsobených azbestem v Portugalsku jsou dostupné pouze za období 1985–1993; v této době bylo zaznamenáno 71 případů chorob způsobených azbestem. V roce 1992 bylo zaznamenáno šest úmrtí na následky chorob způsobených azbestem. V roce 2003 ministr sociálních věcí prohlásil, že existuje 161 případů nemocí způsobených azbestem a rovněž mnohem více případů plicních komplikací způsobených vdechováním azbestového prachu. Systém shromažďování a ověřování údajů o výskytu chorob způsobených azbestem je nedostatečný a není pravděpodobné, že by oficiální čísla byla přesná. Brazílie Průmysl chlóru má v Brazílii mocnou lobby. V roce 2004 vyrábělo osm brazilských společností 1,2 milionu tun hydroxidu sodného. 72 % brazilské výroby chlóru zajišťují tři společnosti, které používají technologii azbestových membrán; v roce 2003 tyto továrny spotřebovaly na své azbestové membrány 128 tun azbestu. Brazilská tovární inspektorka Fernanda Giannasi zahájila vyšetřování nebezpečných expozic v průmyslu, avšak úředníci ministerstva práce jí nařídili, aby výzkum ukončila. Než jim vyhověla, učinila závěr, že nebezpečí nemoci z povolání následkem expozice azbestu v odvětví výroby alkalických chloridů je stejně závažné jako v jiných odvětvích, v nichž bylo používání azbestu v Evropě zakázáno.
17
Více než 11 % světového azbestu pochází z Brazílie; Brazílie nyní předběhla Kanadu a stala se čtvrtým největším výrobcem chrysotilu. Brazílie vyváží 65 % své roční výroby 252 000 tun do Thajska, Indie, Indonésie, Iránu a jiných zemí Latinské Ameriky. Brazilská vláda si vytváří pokrytecký postoj k azbestu po vzoru Kanady: zatímco Kanada tvrdí, že je možno azbest použít bezpečně za „kontrolovaných podmínek“, vyváží více než 95 % azbestu, který vyrobí. Přestože brazilská vláda oznámila záměr v roce 2004 azbest zakázat, k ničemu nedošlo. Pro rozvojové země, jako je Brazílie, je těžké postupovat proti průmyslu, na němž se podílejí tak mocné strany. Vědecký výbor pro toxicitu, ekotoxicitu a životní prostředí Evropské unie (SCTEE) bude brzy přezkoumávat výjimku z pravidel pro azbest pro výrobu chlóru, kterou udělila směrnice EU z roku 1999, která říkala, že výjimka musí být znovu zvážena do dne 1. ledna 2008. SCTEE musí tuto výjimku ukončit; učiní-li tak, dá tím silný signál, který pobídne národní vlády a mezinárodní agentury k celosvětovému zákazu azbestu. Chlór – zvláštní případ V roce 1999 byla ve směrnici EU 99/77/ES o zákazu používání chrysotilu ode dne 1. ledna 2005 jedna výjimka: používání azbestových membrán při výrobě alkalických chloridů ve stávajících továrnách. Evropská chlórová lobby, kterou vedla obchodní skupina Euro Chlor, prosazovala názor, že průmysl výroby chlóru by měl být „zvláštním případem“, protože: – riziko expozice azbestu bude v tomto průmyslu velmi nízké; – azbestové membrány se budou vyrábět uzavřeným procesem na místě a nebude se s nimi obchodovat; – bylo by potřeba více času na vytvoření přijatelných náhražek; pokud by se nenašly, mohlo by dojít k výbuchům. Motivace průmyslu však byla čistě ekonomická; přestože již byly k dispozici vhodné náhražky, primárním cílem průmyslu bylo vyhnout se nákladům spojeným s přechodem na technologie nepoužívající azbest. V Evropě vyrábí 85 společností 20 milionů tun alkalického chloridu (chlór + hydroxid sodný) ročně; největším výrobcem je Německo, které vytváří 48,9 % celkové evropské produkce. Od roku 1997 bylo tempo postupného ukončení používání azbestu v evropské výrobě chlóru pomalé: v roce 1996 se azbestové membrány používaly ve 24 % celkové výroby, v roce 2005 se tento podíl snížil na 17,4 %. Devět evropských společností vyrábějících alkalický chlorid používá technologii azbestových membrán: tři ve Francii, dvě v Německu, jedna v Polsku, jedna v Nizozemsku a jedna v Norsku. Při současném tempu nahrazování se v těchto postupech přestane azbest používat za 24 let.
18
3. Expozice azbestu v zaměstnání Zdraví a bezpečnost pracovníků je často na druhém místě za ziskem společnosti. Desetiletí ziskuchtivosti korporací měla katastrofální dopad na životy milionů dělníků po celém světě. Tato kapitola se zabývá mírou expozice azbestu na pracovištích v Nizozemsku, Španělsku, Bulharsku a Itálii. Socialistický poslanec Remi Poppe z Nizozemska zkoumal nebezpečnou expozici azbestu čtyřicet let. Podle něj „dříve než byl azbest v Holandsku zakázán, existovaly přísné ekologické zákazy práce s chrysotilovým azbestem; ty se běžně porušovaly“. Na konci osmdesátých let se Poppe spojil s lidmi z Gooru, kde se nachází továrna na azbestocement Eternit; ti mu umožnili vstoupit do továrny zadním vchodem. Sledoval tam, v jak děsivých podmínkách tam lidé pracují: • • • • •
podlaha továrny byla pokryta azbestovým odpadem; azbest odpadával z přepravního pásu; lidé nasucho zametali azbestový odpad z podlahy; ukončený výrobek měl být vakuově balen do plastových obalů, byly však pouze naházeny do plastových pytlů a potom ručně stlačovány a zavazovány; kvůli teplotě v továrně (bylo to v srpnu) žádný z dělníků neměl ochranný oděv.
Když Poppe zveřejnil zprávu podrobně popisující tato zjištění, společnost mu pohrozila žalobou. Skandál, který tento případ vyvolal, vedl k zákazu azbestu v Nizozemsku. „Pokud je takový typ trestného činu společnosti možný v zemi, kde jsou přísné zdravotní a bezpečnostní předpisy, co se potom děje jinde?“ ptá se Poppe. „Je na čase, aby byl azbest zakázán na celém světě. OSN by měla přijmout rezoluci vyzývající k celosvětovému ukončení průmyslu používajícího azbest.“ Vyhýbání se odpovědnosti Usazeniny na pohrudnici tvoří 70 % všech soudních případů spojených s azbestem ve Velké Británii. V minulosti dostávaly oběti usazenin na pohrudnici od soudů přechodně 6 000–7 000 £; v roce 2005 rozhodnutí soudu snížilo tyto velké sumy přibližně o 50 %. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání k odvolacímu soudu. Další záležitostí, která poškodila práva obětí, jsou restrukturalizace korporací, jako např. nákup „azbestového obra“ Velké Británie T&N PLC americkou společností Federal Mogul (FM). Za tři roky po nákupu FM pod záplavou tvrzení USA o azbestu rozebrala kapitolu 11 a řízení T&N. V následujících čtyřech letech zemřely tisíce osob na nemoci způsobené azbestem a ani jedna oběť nedostala odškodnění, protože všechny žaloby byly zmrazeny nařízením soudu. Společnost Cape s.r.o., dříve druhá největší skupina vyrábějící azbest ve Velké Británii, se rovněž pokouší upravit svou odpovědnost, pokud jde o azbest, restrukturalizací společnosti.V roce 2005 přijaly skupiny obětí azbestu ve Velké Británii skepticky plány, které společnost oznámila, na zřízení fondu odškodnění, do něhož vloží 40 000 £. Odpor těchto skupin a jejich právních zástupců měl úspěch a
19
odložil pokusy společnosti Cape prosadit své návrhy prostřednictvím soudů; skupiny žadatelů nyní hledají nezávislou právní a finanční radu, aby vyhodnotili význam a schůdnost návrhů Cape. „Jako by toho nebylo dost, lidé, kteří utrpěli choroby způsobené azbestem v rukou nedbalých zaměstnavatelů nyní čelí rovněž nejistotě, zda pojišťovna zaměstnavatele zaplatí jejich odškodnění.“ Sally Moore, právní zástupkyně. Španělsko V průběhu desetiletí před tím, než byl ve Španělsku azbest zakázán, bylo 140 000 dělníků vystaveno směsi krokydolitu, amositu a chrysolitu (2001),10 za tuto dobu se dovezlo více než dva miliony tun11 chrysolitu. Podle (španělského) Národního epidemiologického střediska se míra úmrtnosti na následky expozice azbestu zvýšila o 90 %, ze 419 obětí v roce 1992 na 795 v roce 2002.12 Španělská zkušenost s azbestem kopíruje zkušenost jiných zemí, avšak je zde mnohem větší pokrok v této problematice plynoucí z koordinace činností, které zahájily oběti a odbory. Confederación Sindical de Comisiones Obreras (CCOO), jeden z největších španělských odborových svazů, spolupracuje s ostatními zúčastněnými stranami, včetně Výboru vedoucích inspektorů práce EU (SLIC), aby se ve Španělsku uskutečnily tyto projekty: • • • • • •
zřízení programu zdravotních kontrol ohrožených dělníků; zřízení národního rejstříku výskytu mezoteliomu a programu pro psychologickou a sociální podporu obětí azbestu; epidemiologický výzkum oblastí s vysokým výskytem azbestu; legislativa umožňující dělníkům vystaveným vlivu azbestu dřívější odchod do důchodu; vytvoření národního fondu pro odškodnění a postupů na uznávání nemocí způsobených azbestem jako chorob z povolání; přijetí národního protokolu na ochranu veřejnosti před skrytým azbestem ve španělských infrastrukturách; povinné kontroly přítomnosti azbestu v budovách a stavbách.
Bulharsko V Bulharsku se dělníci vystavení vlivu azbestu systematicky nekontrolují. Navzdory krokům, které podnikla vláda za účelem omezení nebezpečné expozice azbestu, průzkum provedený před pěti lety ukázal, že 4 400 dělníků bylo v zaměstnání stále 10
Používání a obchodování s krokydolitem bylo zakázáno v roce 1984. V celé této zprávě slovo „tuna“ obvykle znamená metrickou tunu (ve starších údajích může znamenat britskou tunu, která je přibližně o 2 % těžší). Tam kde řečník explicitně zmínil metrické tuny, používá se slovo „tuny“. 12 Přehled 795 úmrtí způsobených azbestem: 259 případů úmrtí na rakovinu pobřišnice, 210 na rakovinu pohrudnice, 196 na rakovinu plic a 130 z jiných důvodů. 11
20
vystaveno vlivu azbestu a že zaměstnavatelé i zaměstnanci měli o nebezpečí azbestu malé povědomí. Podle Svetly Karovové z Konfederace nezávislých odborů (Bulharsko),13 bylo od sedmdesátých do devadesátých let v Bulharsku vyrobeno nebo zpracováno 40 000 tun chrysotilu a antofylitu. Kromě toho se tisíce tun produktů obsahujících azbest dovezlo na použití ve stavebnictví, energetice, dopravě a v jiných průmyslových odvětvích. Výskyt chorob způsobených azbestem, který byl zaznamenán v letech 1980–2000, tvoří celkem 887 případů včetně 45 maligních mezoteliomů pohrudnice. Přestože se počet případů mezoteliomu vzrostl téměř trojnásobně ze šesti v roce 1991 na 16 v roce 1997, mnoho případů není známo kvůli neúčinným postupům shromažďování údajů. Vystavení účtů průmyslu Celkové finanční prostředky, které se ve Velké Británii utratily za léčbu mezoteliomu v období 1990–1999, se odhadují na 471 019 000 £. Tyto náklady nesli daňoví poplatníci a nikoli azbestové korporace, které měly zisk z prodeje zboží obsahujícího azbest. Celosvětoví výrobci azbestu mohli pouze vydělávat na svém vražedném obchodu a přenést náklady na zdravotní péči a léčbu svých obětí na společnost. Zahrnou-li se tyto náklady do rozpočtu, ukáže se, že je výroba a používání azbestu neúnosné. Itálie Oficiální čísla ukazují, že od března 2005 italský stát uznal 128 000 žádostí o uznání chorob z povolání způsobených azbestem od žadatelů, kteří byli vystaveni vlivu azbestu déle než deset let. Podle italského odboráře Richarda Ferrettiho řízení azbestových produktů, které se nacházejí v mnoha veřejných budovách, včetně škol a nemocnic, není dostatečné a postupy odstraňování azbestu a asanace před demolicí se neprovádějí podle přípustných norem. I poté, co byl v roce 1992 v Itálii azbest zakázán, nadále zde způsobuje problémy; nařízení ohledně azbestu se vymáhají jen částečně a dělníci jsou stále nedostatečně chráněni. „Problém azbestu je svým charakterem globální a musí být řešen na úrovni OSN.“ Roberto Musacchio, PRC, Itálie
13
Je to největší odborové sdružení v Bulharsku.
21
4. Expozice azbestu v životním prostředí Azbest neohrožuje zdraví a bezpečnost pouze těch, kdo jsou jeho vlivu přímo vystaveni na pracovišti, způsobuje rovněž rozsáhlé znečištění ovzduší a životního prostředí, které má vliv na velké množství populace. Tato kapitola se zabývá výzkumy provedenými Polsku, na Kypru, v Itálii a na Ukrajině. Polsko Studie Expozice azbestu v životním prostředí v Polsku dr. Neonily SzeszeniaDabrowské, odbornice na azbest z Nofer institutu pracovního lékařství v Polsku, zdůrazňuje specifické vlastnosti znečištění životního prostředí azbestem: • • •
neomezená životnost – azbestová vlákna jsou prakticky nezničitelná; přetrvávající riziko – smrtonosná vlákna se neustále uvolňují v průběhu rozkladu materiálů obsahujících azbest, jako je azbestocement a izolační materiály; velké množství zdrojů azbestu a různá koncentrace azbestových vláken v okolním ovzduší.
Expozice azbestovému prachu v životním prostředí zvyšuje riziko rakoviny plic a může rovněž způsobit mezoteliom a benigní poškození pohrudnice. K vyčíslení ohrožení zdraví obyvatelstva je nezbytné vzít v úvahu: • • •
akumulaci azbestových vláken v plicích vdechovaných z okolního ovzduší v průběhu života jedince; dlouhé latentní doby chorob způsobených azbestem (20–40 let) a fakt, že nemoc může propuknout dlouho po skončení nebezpečné expozice; fakt, že krátkodobá expozice vysoké koncentraci azbestu v životním prostředí nebo dlouhodobý kontakt s nízkými koncentracemi azbestu může způsobit mezoteliom.
Protože nemáme podrobné záznamy o koncentracích azbestu v okolí, základní informace pro vyhodnocení přesného rizika zahrnují: • • • •
množství azbestu a materiálů obsahujících azbest dovezených do země; objem surového azbestu používaného v továrnách na zpracování azbestu; roční spotřebu surového azbestu na obyvatele; množství a stav produktů obsahujících azbest v zemi a množství azbestového odpadu a odpadu obsahujícího azbest.
Polsko dovezlo dva miliony tun azbestu, z nichž 90 % tvořil chrysotil z bývalého Sovětského svazu a 10 % krokydolit z Jihoafrické republiky. Odhaduje se, že
22
v polských budovách je 15,5 milionu tun materiálů obsahujících azbest. Výroba produktů z azbestocementu v polských továrnách v letech 1946–1993 spotřebovala 1,4 milionu tun azbestu, včetně 86 000 tun krokydolitu. V Polsku jsou velké rozdíly mezi regiony ve výskytu chorob způsobených azbestem, což souvisí s umístěním bývalých podniků na zpracování azbestu: „Továrny vyrábějící produkty a azbestocementu byly zdrojem značného znečištění ovzduší; ovzduší v okolí těchto továren obsahovalo vysoké koncentrace azbestových vláken. Skladování azbestového odpadu a lehkomyslné pokusy místních lidí znovu využít výrobky kontaminované azbestem, aby ušetřili, způsobuje vážný zdravotní problém,“ říká Neonila Szeszenia-Dabrowska. Dopady azbestu na malé polské město Továrny na výrobu azbestocementu se v Polsku nacházejí převážně ve východních oblastech, jako jsou: Podlaskie, Lubelskie, Mazowieckie a Swietokrzyskie. Malé město na jihovýchodě Polska Szczucin je oblastí velkého výskytu azbestu. Dříve zde sídlila velká továrna na výrobu azbestocementu, která spotřebovala obrovské množství krokydolitu, a obyvatelé města a životní prostředí zde bylo kontaminováno. Vyhodnocení měření ukazuje, že více než polovina (55 %) obyvatel oblasti je v životním prostředí vystavena vysoké koncentraci azbestových vláken, která je vyšší než 10 f/l. V období 1987–2003 bylo zaznamenáno 55 případů mezoteliomu pohrudnice, včetně 28 případů mezi dělníky z továrny v Szczucině (expozice v zaměstnání a v životním prostředí) a 27 případů mezi obyvateli Szczucina (expozice v životním prostředí). Výskyt mezoteliomu pohrudnice u obyvatel města v letech 2000– 2003 byl 125krát vyšší než u běžných obyvatel Polska. Kypr V roce 1980 bylo zdraví 8 % obyvatel žijících v těsné blízkosti dolů na chrysotilový azbest na Kypru ohroženo chorobami způsobenými azbestem. V letech 1990–1995 bylo 30 % úmrtí v této oblasti způsobeno chorobami vyvolanými azbestem, jako je mezoteliom, azbestóza a rakovina plic. Nyní je největším problémem oblast nedaleko dolů, kde jsou haldy. Proběhla debata, zda by měl být azbest odstraněn z domovů, avšak nebylo k dispozici náhradní ubytování pro jejich obyvatele. V roce 2002 průzkum určil 110 vládních budov na Kypru, které obsahovaly azbestový materiál. Vláda sestavila akční plán, který vyzýval k: • • •
postupnému odstranění azbestových střešních tašek ze škol a vládních budov; využití bývalých azbestových dolů k bezpečnému uložení azbestového odpadu; odstranění azbestových vodovodních trubek z vodovodního řádu.
Za tři roky se toho provedlo jen málo. Kromě toho nedostatek skládek, kam by se na Kypru azbest mohl ukládat, vedl k nekontrolovanému odkládání azbestového odpadu. Kampaň vedená proti azbestu vyžaduje:
23
• • • • •
okamžité bezpečné odstranění a uložení azbestového materiálu z veřejných budov a z řádu dodávek vody; vytvoření a bezpečné řízení kontrolovaných úložišť azbestového odpadu; okamžité zavedení povinných kontrol přítomnosti azbestu ve veřejných a soukromých budovách; provedení osvětové kampaně pro veřejnost; zpřísnění legislativy k omezení nebezpečné expozice azbestu na minimum.
„Musíme zajistit řádné provádění příslušných směrnic EU při dekontaminaci budov.“ Adamos Adamou, AKEL, Kypr
Itálie Italské Sdružení osob vystavených vlivu azbestu trvá na tom, že expozice azbestu v životním prostředí je v Itálii rostoucím problémem. Vzhledem k faktu, že v Itálii byl azbest zakázán v roce 1992, se to může zdát překvapivé; avšak přítomnost 34 milionů tun azbestu je v Itálii nadále jasným a přítomným nebezpečím pro veřejnost a dělníky. Pro oběti expozice azbestu v životním prostředí není v Itálii dostupné odškodnění; Sdružení lobuje u politiků, aby zřídili fond, který by tyto oběti odškodnil. Údaje z národního rejstříku výskytu mezoteliomu ukazují, že v roce 2001 byla 4 % případů mezoteliomu (88 z 3 446) způsobena expozicí v životním prostředí; velká většina rakovin způsobených azbestem pochází z expozice v zaměstnání. Ukrajina Dmytro Skrylnikov ze Sdružení práva týkajícího se životním prostředí CEE/NIS14 ve Lvově, na Ukrajině, potvrzuje, že na Ukrajině se azbest stále ještě používá. V současné době 4 000 dělníků v 10 továrnách zpracovává 110 000 tun ruského a kazašského chrysotilu na výrobu materiálů obsahujících azbest, které přinášejí roční obrat 828 000 EUR. Jedním z hlavních ukrajinských azbestových produktů je střešní břidlice, která se hodně používá zejména ve venkovských oblastech. Protože je dovoz azbestových výrobků nyní v EU zakázán, někteří výrobci přecházejí na technologie, které nevyužívají azbest; za poslední léta výroba střešních materiálů z azbestu klesala o 6–7 % ročně. Na Ukrajině však není žádná vládní politika ohledně azbestu a neexistuje koordinace mezi různými ministerstvy a institucemi. Výsledkem je to, že někteří politici tlačí na to, aby byla národní legislativa sladěna s legislativou EU, což by zahrnovalo i směrnice o azbestu, zatímco jiní prosazují politiku podporovanou průmyslem výroby azbestu a ruskou vládou, která je založena na argumentu „kontrolovaného použití“.
14
CEE/NIS: střední a východní Evropa a nové nezávislé státy.
24
V roce 2004 byl delegát Ukrajiny jeden z 11 národních představitelů, kteří se postavili proti zařazení chrysotilu na seznam PIC Rotterdamské úmluvy. Po schůzi řekl ukrajinský delegát, který byl ředitelem Institutu pracovního lékařství, novinářům: • •
Ukrajina bránila své právo používat azbest! Ukrajina EU dokázala, že chrysotilový azbest je bezpečný a může se bezpečně používat.
V květnu 2005 Světová banka schválila udělit půjčku ve výši 71,9 milionů EUR na program zajišťující Spravedlivý přístup ke kvalitnímu vzdělání na Ukrajině. Podmínky této půjčky zdůrazňovaly problémy způsobené přítomností azbestových materiálů v ukrajinských školách a podle Skrylnikova by mohly být prvním krokem k zákazu azbestu na Ukrajině: „Vzhledem k tomu, že mnoho školních budov na Ukrajině bylo postaveno v období sovětského režimu a jsou zastřešeny azbestovými materiály, bude jejich oprava v rámci projektu vyžadovat bezpečné odstranění a uložení těchto azbestových materiálů. Ministerstvo školství připraví řídící plán pro životní prostředí, který bude konzultovat s klíčovými zúčastněnými stranami a jenž přijme tato opatření: i) ii) iii) iv)
při opravě škol nebudou použity žádné azbestové materiály; azbest bude řádně uložen podle zákona a v souladu s obecně přijatými postupy pro jeho uložení; nepoužijí se žádné nátěry na bázi olova; a hluk spojený se stavbou bude omezen na minimum, tak aby byl snesitelný pro okolní obec.
Dodavatelé stavebních prací budou požádáni, aby dodržovali řídící plán pro životní prostředí, který bude součástí běžného zadávacího dokumentu.“ Spodden Valley Skupina občanů vedoucí kampaň „Zachraňme Spodden Valley“ vznikla, aby upozornila na problémy způsobené znečištěním životního prostředí oblasti o rozloze 72 akrů, kterou dříve vlastnila společnost Turner Brothers Asbestos (TBA) v Rochdale, Velké Británii. V sedmdesátých letech 19. století se na tomto místě zrodil moderní azbestový textilní průmysl; bylo zde téměř třicet let hlavní sídlo největší azbestové skupiny ve Velké Británii, Turner & Newall (T&N), a rovněž zde sídlila Rada pro výzkum azbestu. Společnost TBA zpracovávala stovky tisíc tun azbestových vláken a vystavovala tak dělníky i místní obyvatelstvo vysoké míře nebezpečné expozice. Dokument společnosti z roku 1957 uváděl, že: „V současné době je v továrně v Rochdale zaměstnáno 2 200 osob, z nichž 1 300 pracuje v „programovaných oblastech“, tedy v oblastech, na něž se vztahuje nařízení.
25
Celková hmotnost (azbestového) prachu zachyceného ve filtrovacích místnostech je přibližně 15 000 liber, všechen se odkládá mezi odpad.“ O znečištění oblasti se dobře vědělo. Bývalí vlastníci pozemku v tom viděli: „pochybný přínos, možná dokonce odpovědnost.“ Místní lidé, kteří pracovali v továrně, potvrzovali existenci skládky azbestu, která možná obsahuje desetitisíce tun azbestového odpadu. V dubnu 2004 pozemek koupili projektanti nemovitostí a začali kácet stromy okolo továrních budov, které zde zůstaly. Zjevná nedbalost o to, že je oblast kontaminovaná a o případné dopady jednání projektantů na zdraví, podnítily místní obec: začala kampaň Zachraňme Spodden Valley. Jason Addy, zakládající člen, shrnuje, z čeho mají organizátoři kampaně největší obavy: 1. přítomnost azbestu na skládkách na pozemku a v továrních budovách, které zde zůstaly; 2. možná kontaminace místních vodních zdrojů – skládky kontaminované azbestem na březích řeky Spodden, azbestový odpad vyhazovaný do bývalých uhelných dolů, které jsou zatopeny; 3. narušování kontaminované půdy a budov může vyvolat značnou míru znečištění ovzduší azbestem. „Pokud nebudou tyto oblasti řádně posouzeny a asanovány, budoucí generace budou vytaveny nebezpečné expozici, která již zničila zdraví a životy tolika lidí. Plány majitelů pozemku postavit 600 domů a k tomu dětské jesle na místě, které nebylo řádně prozkoumáno, jsou, mírně řečeno, nerozumné. Jediné úmrtí následkem rakoviny způsobené azbestem z této oblasti je příliš mnoho. S údolím se musí naložit s co nejvyšší opatrností. Dokud nebude provedeno srozumitelné veřejné šetření, měly by být jakékoli projektantské práce zakázány.“ Jason Addy. To, co se děje v Rochdale, je nesmírně důležité. Ve Velké Británii a jinde je obrovský tlak na přestavbu bývalých průmyslových zón na obytné oblasti.
26
Azbest a právní předpisy EU pro chemické látky – REACH Používání azbestu v EU omezují v současnosti specifické právní předpisy a nová politika Evropské unie v oblasti chemických látek, známá pod zkratkou REACH (Registration, Evaluation, and Authorisation of Chemicals), se vztahuje na azbest jen částečně. Nebudou stanoveny žádné významné nové požadavky. Účelem REACH je dostat pod kontrolu chemický průmysl, protože u téměř všech nejužívanějších chemických látek platí, že o jejich bezpečnosti a vlivu na životní prostředí je veřejně k dispozici málo informací nebo nejsou takové informace k dispozici vůbec, a vzrůstají obavy, že je souvislost mezi těmito látkami a zvýšeným výskytem rakoviny, alergických onemocnění, poškození plodu a snížené plodnosti v posledních desetiletích. Nejvýraznější novinkou, kterou přináší REACH, je postup registrace, který ukládá výrobcům povinnost registrovat chemické látky, které nejčastěji vyrábějí. Pro každou látku budou muset výrobci sestavit informační složku obsahující údaje o fyzikálně-chemických vlastnostech látky a toxikologické a ekotoxikologické informace o látce a rovněž informace o jejích použitích; tato složka se zasílá Evropské agentuře pro chemické látky a souběžně musí výrobci využít jejího obsahu k provedení opatření řízení rizika v celém dodavatelském řetězci. Bohužel v důsledku změn, které v návrhu Komise provedly Evropský parlament a Rada, je azbest mimo oblast působnosti příslušných právních předpisů – podle pozměněného znění REACH se na nebezpečné minerály povinnost registrace nevztahuje. Vztahují se na ně pouze ustanovení REACH o omezení a schvalování. Po provedení změn v návrhu nebude REACH sloužit jako systém včasného varování pro budoucí případy ohrožení azbestem. Pokud by byly z povinnosti registrace vyňaty nebezpečné minerály, nebylo by možno zjistit rizika související s azbestem v raném stadiu nebo jinak, než tomu bylo v minulosti. Konečné znění návrhu směrnice REACH schválí Evropský parlament a Rada do jara 2007.
27
5. Lidský rozměr nemocí způsobených azbestem Realitu epidemie způsobené azbestem si můžeme uvědomit při pohledu na stovky tisíc pozůstalých příbuzných a truchlících obcí po celé EU. Každý člověk, který zemře na chorobu způsobenou azbestem, již představuje další úmrtí, kterému se mohlo zabránit. Tato kapitola ukazuje příběhy některých nevinných obětí azbestu. Vyhýbání se vině a obranné taktiky společností Boj obětí azbestu a jejich rodin za získání odškodnění je nekončícím zápasem; současný vývoj ukazuje rostoucí neústupnost obžalovaných, kteří i přes nárůst počtu úmrtí způsobených azbestem ve Velké Británii organizují koordinovaný odpor u soudů a v médiích, aby připravili oběti azbestu o jejich práva. Pojišťovny a obžalovaní spolupracovali na strategii v případu Fairchild a prohlašovali, že pokud není možno vědecky dokázat, které azbestové vlákno způsobilo mezoteliom žalobce, nemůže se odpovědnost klást na obžalovaného. Naštěstí Sněmovna lordů Velké Británie v roce 2002 rozhodla, že žalující strany, které prodělaly expozici azbestu, která hmotně zvýšila jejich ohrožení mezoteliomem, měly právo požadovat pokrytí všech svých škod po jakémkoli obžalovaném, který zanedbal své povinnosti. Zpráva provedená pojistným matematikem po aféře Fairchild (2004) odhadovala, že v příštích třiceti letech může být ve Velké Británii vzneseno více než 200 000 požadavků na odškodnění, což bude stát 8–20 miliard liber; tyto předpovědi daly další impuls k hledání nových obranných taktik. V případu Barker, který si Sněmovna lordů vyslechne v roce 2006, budou obžalovaní argumentovat tím, že je-li povinnost vyplatit odškodnění uložena různým zaměstnavatelům, každý by měl zaplatit jen svůj podíl na škodě. Vítězství obžalovaného by „mělo obrovský dopad na odškodnění obětí mezoteliomu.“ Francie: sestřin boj za spravedlnost Rodina Nicole Voideové žila 100 metrů od továrny na azbest CMMP v Aulnay-SousBois;15 místní škola, do níž chodila Nicole i její bratr, stála 50 metrů od továrny. V roce 1995 byl u jejího bratra diagnostikován mezoteliom. Po stanovení diagnózy se pátralo po zdroji jeho expozice; nikdo jeho nemoc nespojoval s továrnou, která se před několika lety uzavřela. Po pečlivém prošetření jeho pracovní minulosti byly objeveny dokumenty, které nepochybně ukázaly, že v továrně CMMP se zpracovával azbest. Voideová, motivovaná slibem bratrovi, že dosáhne spravedlnosti, pokračovala v pátrání a zjistila, že 50 dalších obyvatel města, kteří žili nebo se učili v okruhu 500 metrů od továrny, zemřelo. V roce 2000 byla uspořádána veřejná schůze; organizátoři očekávali publikum v počtu 20 lidí, ale přišlo jich 100. Šedesát dobrovolníků odhlasovalo založení nové 15
CMMP: Pobočka pro minerály a suroviny.
28
organizace, Společenství obyvatel a obětí CMMP,16 která měla vést kampaň za opravení zpustlé továrny. V dubnu 2005 uspořádalo dvousetčlenné Společenství se čtyřmi dalšími organizacemi demonstraci před bývalou továrnou a požadovalo, aby společnost oblast asanovala.17 Voideová mluvila na konferenci o azbestu skupiny ESL/SZL, kde vyjmenovala čtyři skandály týkající se azbestu v Aulnay-Sous-Bois: 1. stavba továrny na azbest CMMP 50 metrů od jeslí a základní školy ve středu města, když zastupitelé věděli, že azbest je nebezpečná látka; 2. porušení francouzských hygienických zákonů společností; 3. selhání místních úřadů v minulosti při ochraně obyvatel, žáků a životního prostředí; 4. selhání místní správy nyní při asanaci oblasti. Belgie: život pod Damoklovým mečem Rodinu Xaviera Jonckheera ničí azbest. Otec pana Jonckheera, který pracoval s azbestem, zemřel v roce 1987 na mezoteliom; jeho matka zemřela na stejnou chorobu v roce 2000. Dům této rodiny se nacházel 200 metrů od místní továrny Eternit v Kappelle-op-den-Bos v Belgii. Následkem expozice azbestu jeden ze čtyř bratrů pana Jonckheera rovněž zemřel na mezoteliom; bylo mu 43 let a měl tři děti. Nespravedlnost, kterou rodina pociťovala, je zdrcující a přeživší bratři žijí pod „Damoklovým mečem“, nikdy neví, kdy/zda jsou na řadě. Podle této rodiny belgická vláda povolila, aby byli lidé vystaveni vlivu azbestu, a proto má povinnost pomoci nemocným a pozůstalým. Harmignies Ve městě Harmignies v Belgii, kde žije Michel Verniers (trpí azbestózou a je zakládajícím členem belgické skupiny obětí azbestu), azbest pocházející z továrny Fabrecim Coverit, dceřinné společnosti Eternitu, vedl k více než 100 úmrtí, mnoha dalším onemocněním vlivem expozice; bývalí dělníci a místní obyvatelé jsou postiženi průmyslovou minulostí města a konec je v nedohlednu. Krize veřejného zdraví v Harmignies je pouze jedním příkladem vážných problémů, které zůstaly i po zákazu azbestu v EU v roce 2005. Velká Británie: zlepšit život obětí V červenci 2005 vytvořilo devět skupin obětí azbestu ze severní Anglie a Walesu orgán pro vedení kampaně nazvaný Fórum skupin na podporu obětí azbestu (Fórum). Zatímco impulsem k vytvoření tohoto orgánu byl návrh společnosti Cape s.r.o. (dříve Cape Asbestos), který vyvolal ve skupinách oprávněné pochybnosti, cíle Fóra přesahovaly tuto problematiku. Členové Fóra si přáli zlepšit rozsah služeb a poradenství pro oběti a 16
Francouzské jméno skupiny je Le Collectif des Riverains et Victimes du CMMP. Ostatní skupiny účastnící se protestu představovaly rodiče dětí místní školy, Organizaci pro zákaz azbestu ve Francii, skupinu místních obětí azbestu a ekologické sdružení.
17
29
vytvořit pro ně možnost podělit se o své zkušenosti a nabídnout si vzájemnou podporu. Fórum pracuje společně s parlamentním podvýborem pro azbest na zlepšení problematiky, která se týká každodenních životů obětí azbestu a jejich rodin. „Hlavní starostí Fóra i parlamentního podvýboru pro azbest je nespravedlnost, jakou prožívají žadatelé odškodnění v souvislosti s azbestem při jednání s naším systémem sociálního zabezpečení. Tento systém brání obětem rakoviny plic způsobené azbestem, aby žádaly o příspěvky kvůli drakonickým kritériím, kvůli nimž nemůže většina obětí žádost podat. Zdá se, že nová pravidla v lepším případě zachovají status quo a v horším omezí počet žadatelů.“ John Flanagan z Merseyside a Oblastní skupiny na podporu obětí azbestu. Přestože by vzhledem k dramatickému nárůstu případů úmrtí na mezoteliom ve Velké Británii měl být lékařský výzkum pro vládu prioritou – v současné době je ve Velké Británii téměř 2 000 úmrtí na mezoteliom ročně – neposkytla v letech 2000–2004 vláda ani EU žádné finanční prostředky na výzkum mezoteliomu. Drobná částka, kterou dostali badatelé v oblasti mezoteliomu v tomto období, byla od charitativních organizací a jejich celková výše byla pouze 1,2 milionu EUR. Vzhledem k tomu, že základní náklady na laboratorní výzkum se odhadují na 160 000 EUR ročně na jednoho zaměstnance, je jasné, že finanční prostředky poskytnuté na výzkum jsou žalostně nedostatečné. Graf Národního institutu na výzkum rakoviny ukázal, že ačkoli tvořil v roce 2000 výskyt rakoviny plic (včetně mezoteliomu) 14 % ze všech případů rakoviny, celkové finanční prostředky přidělené na výzkum rakoviny plic byly pouze 4 % z rozpočtu na výzkum rakoviny. Další problém financování, který se týká britských pacientů trpících mezoteliomem, je neochota národního zdravotního systému schválit používání léku ALIMTA. Přestože je ALIMTA jediným povoleným lékem na léčbu mezoteliomu ve Velké Británii a je běžně dostupný v USA a po celé Evropě, většina středisek v Anglii ho stále nepoužívá. „Je příšerné,“ prohlásil Klabasta, „že jediný povolený lék na mezoteliom, u něhož se ověřilo, že pomáhá více než 30 % pacientů, není běžně předepisován.“ Lék prochází byrokratickým procesem diktovaným Národním institutem pro správnou klinickou praxi; žádné rozhodnutí nepadne do podzimu 2006. „Mezoteliom je závažnou chorobou a my máme málo času. Lidé umírají a my pro ně musíme zajistit lepší přežití. Je to příšerné a směšné říci, že doba přežití osoby, u níž byl diagnostikován mezoteliom, je jeden rok. Jako vědci toto nemůžeme přijmout a pokoušíme se dělat maximum, potřebujeme však více peněz na moderní výzkum a více kolegů zabývajících se touto chorobou. A potřebujeme, aby EU a národní vlády vážně uvažovaly o zrychlení záležitostí, jako je schvalování léků, abychom mohli zkoušet léky a pokusné léčby bez dlouhého odkládání.“ Astero Klabatsa z Bartova oddělení na výzkum mezoteliomu v Bartově a Londýnské nemocnici.
30
„Britská zkušenost ukazuje, že když oběti azbestu a lidé, kteří je zastupují, spojí své zdroje a vyvinou politický tlak, představují ohromnou opozici zabraňující pokusům korporací okrást oběti. Roste povědomí o kritické situaci obětí azbestu; skupiny podporující oběti azbestu se objevují po celém světě na místech jako Japonsko, Argentina a Filipíny… My všichni nadále potřebujeme, aby oběti, zástupci obětí, odbory, akademici a právníci spolupracovali. A Evropská unie nadále potřebuje udělat si doma pořádek. Přesídlení společnosti James Hardie z Austrálie do Nizozemska, aby se vyhnula odpovědnosti ohledně azbestu, je průhledné a opovrženíhodné. EU by neměla být domovem pro tyto špinavé peníze. Kromě toho musí EU zajistit, aby se společnosti z EU nemohly podílet na podnicích týkajících se azbestu mimo Evropu. Měly by být stanoveny sankce pro ty, kdo tak učiní.“ Sally Moore.
31
6. Údaje ze zemí: současný vývoj a specifické problémy Během tříhodinového kulatého stolu v rámci Evropské konference o azbestu (spoluorganizátorem byla skupina ESL/SZL) dne 23. září 2005 referovali lékaři, političtí činitelé, odboráři, organizátoři kampaní na podporu obětí a představitelé nevládních organizací z nových i starých členských států EU o současném vývoji a specifických problémech, s nimiž se setkávají. Byly představeny řady aktuálních informací o zemích a následovala rozsáhlá diskuse, do níž se zapojilo mnoho účastníků konference. Litva V reakci na svůj předchozí příspěvek (viz strana ??) dr. Ruta Everattová vysvětlila, že první národní nařízení ohledně výroby a použití azbestu bylo přijalo v roce 1998; v roce 1999 se začalo měřit znečištění ovzduší azbestem. Od roku 2000 se podnikají kroky k postupnému ukončení používání azbestu a jsou zakázány specifické výrobky jako: • •
• •
ode dne 1. ledna 2001 dovoz, výroba a použití vlnitých a plochých břidlicových tašek z azbestocementu na nové domy a veřejné budovy; ode dne 1. ledna 2002 používání vlnitých a plochých břidlicových tašek z azbestocementu na všechny ostatní nové budovy a dovoz a výroba zpracovaných azbestových vláken a materiálů, kromě materiálů určených k použití v civilním letectví; ode dne 1. ledna 2003 používání zpracovaných azbestových vláken a materiálů, kromě materiálů určených k použití v civilním letectví; ode dne 1. ledna 2004 dovoz azbestu a výroba potrubí z azbestocementu.
V souladu s hygienickou normou HN 36:2002: Zakázané a omezené látky a dekretem vlády Zákaz dovozu, výroby a použití azbestu a produktů obsahujících azbest byl v roce 2004 v Litvě proveden úplný zákaz azbestu. Současné úsilí o minimalizaci expozice azbestu v Litvě pramení z provedení legislativy EU ohledně azbestu. Nařízení pro práci s azbestem, které vstoupilo v platnost dne 1. července 2005, bylo připraveno v souladu se směrnicemi Evropské rady 80/1107/EHS, 83/477/EHS a 91/382/EHS. Podle dr. Ruty Everattové: „Toto nařízení specifikuje požadavky pro všechny oblasti činností spojených s azbestem: přepravu, skladování, demoliční a opravné práce, odstranění odpadu, ochranu, zdravotní péči a speciální školení pracovníků, označování atd. Před zahájením jakékoli činnosti spojené s azbestem a rovněž demolice nebo odstraňování azbestu je třeba vyhodnotit expozici a určit stupeň a charakter expozice dělníka. Po zaměstnavateli se žádá, aby o těchto činnostech informoval inspektorát práce. Nařízení snížilo mezní hodnoty azbestu na 0,1 f/cm3 a koncentrace v ovzduší na pracovišti se musí pravidelně měřit: zdravotní stav každého pracovníka musí být posouzen před expozicí a pravidelně kontrolován
32
během expozice a musí být založen na každoročním RTG vyšetření hrudníku a vyhodnocení respiračních funkcí. Po skončení expozice se žádná lékařská prohlídka neprovádí.“ Byly nahlášeny obtíže s prováděním těchto nařízení a výsledkem toho je, že nebezpečná expozice azbestu v zaměstnání a v životním prostředí je „stále celkem běžná“. Bulharsko Odborářka Svetla Karovová popsala snahy o vyřešení bulharského azbestového dědictví. Cílem kampaně, kterou zahájil v roce 2000 Všeobecný inspektorát práce, bylo dosáhnout konsensu pro ukončení používání azbestu a výrobků z azbestu. O programu se jednalo na Národním tripartitním semináři v roce 2001 a ministerstvo zdravotnictví jej začlenilo do Národního akčního plánu pro životní prostředí a zdraví. Nezbytná schválená legislativa obsahovala: • • • •
nařízení č. 1 ze dne 27. února 2003 o ochraně pracovníků před riziky spojenými s expozicí azbestu v zaměstnání;18 nařízení č. 5 ze dne 5. dubna 2003 o předcházení a snižování znečištění životního prostředí azbestem;19 nařízení o nebezpečných chemických látkách, přípravcích a výrobcích, v platnost vstoupilo dne 1. ledna 2003; nařízení o dovozu a vývozu nebezpečných chemických látek, v platnosti od roku 2004.
Ačkoli byl dovoz, výroba a použití všech azbestových vláken a typů výrobků obsahujících azbest zakázán od 1. ledna 2005, „nebezpečný vliv azbestu tu zůstane v dalších letech, protože mnoho dělníků je zapojeno do rizikových činností.“ Techniky navrhované pro řešení přetrvávajícího nebezpečí azbestu zahrnují: • • • •
provádění kontrol vedoucích k sestavení rejstříku budov kontaminovaných azbestem; sledování zdravotního stavu dělníků pracujících s azbestem; registrace osob, které byly vystaveny vlivu azbestu v zaměstnání; kontrola uložení azbestového odpadu a řízení nebezpečných skládek.
Kypr Po kampani, která měla v roce 2002 rozšířit povědomí o problematice azbestu na Kypru, se objevilo několik nových problémů, prohlásila Efi Xanthouová. Plány vlády použít bývalé azbestové doly k uložení azbestového odpadu jsou neproveditelné. Ukázalo se, že dohoda s místními úřady na uložení 30 nákladních kontejnerů 18
Tento akt provedl směrnici EU 83/477/EHS pozměňující směrnici 91/382/EHS a směrnici 98/24/EHS o předcházení ohrožení zdraví při práci s azbestem a materiály obsahujícími azbest. 19 Tento akt provádí směrnici EU 87/217/EHS.
33
azbestového odpadu do dolů žalostně podcenila množství odpadu, který by vznikl asanací budov na Kypru. V současné době, pokud se odstraňuje azbest, neexistuje oficiálně určené místo, kam by se měl uložit. V důsledku toho se zvýšilo množství divokých skládek materiálů obsahujících azbest. Odhady vlády nadále bagatelizují rozsah problému; v roce 2005 průzkum domů kontaminovaných azbestem v osadách uprchlíků opomněl zahrnout některé tábory. Česká republika Dr. Daniela Pelcová se ve svém druhém příspěvku zaměřila na vývoj české legislativy týkající se azbestu. Mimo to uvedla aktuální údaje z Českého národního institutu veřejného zdraví (Praha), které ukazují, že 373 zaměstnanců je stále vystaveno vlivu azbestu v zaměstnání: 276 chrysotilu a 97 amfibolu.20 K většině těchto nebezpečných expozicí dochází při odstraňování azbestu z budov nebo při napravování stavu.21 Podle oficiálních odhadů bylo v České republice více než 55 000 lidí vystaveno vlivu azbestu. Mezi stárnoucím desetimilionovým obyvatelstvem této země narůstá množství všech typů rakoviny. Podíl rakoviny způsobené expozicí nebezpečným látkám v zaměstnání však není znám. Nizozemsko Tinka de Bruin, předsedkyně (nizozemského) Výboru obětí azbestu, prohlásila, že účastníci konference z nových členských států EU se zdají být překvapení, že starý členský stát EU, jakým je Nizozemsko, má stále problémy s azbestem. Bohužel je tomu tak. Mezi 16 miliony obyvatel je každoročně diagnostikováno 400 případů mezoteliomu a 600 případů onemocnění plic způsobených azbestem. V roce 1995 se oběti azbestu za pomoci Socialistické strany začaly organizovat; od roku 1999 je Výbor obětí azbestu nezávislou organizací. Intenzivní lobbování členů výboru zlepšilo nelehkou situaci holandských obětí mezoteliomu. V roce 2000 byl zřízen (holandský) Institut pro oběti azbestu (IAV) za spolupráce vlády, Výboru, odborů, zaměstnavatelů a pojišťoven, který zahrnul rovněž postup odškodnění. Pokud byla oběť mezoteliomu vystavena vlivu azbestu v zaměstnání, může dostat odškodnění prostřednictvím IAV v poměrně krátké době. Pokud zaměstnavatel, který zanedbal své povinnosti, ukončil provoz, zaplatí odškodnění stát. Kromě toho program vládního financování zavedený v roce 2003 zaplatí paušální částku 16 000 EUR pacientům, u nichž byl zjištěn mezoteliom a kteří pracovali ve vysoce rizikových odvětvích. V květnu 2004 Výbor holandských obětí uspořádal první mezinárodní konferenci o azbestu v Nizozemsku. Výtisky anglické verze sborníku z kongresu Znečišťovatel platí se rozdaly na bruselské konferenci. Rozhodnutí přijatá na konferenci v Bruselu ovlivní životy milionů Evropanů. Nestačí zakázat azbest; musí se jasně říci, že jsme s jeho oběťmi: 20
Z 276 osob vystavených vlivu chrysotilu se pouze v jednom případě jednalo o ženu; z 97 osob vystavených vlivu amfibolu bylo pouze 8 žen. 21 Většina expozic chrysotilu se objevuje u lidí, kteří pracovali na odstraňování izolace a odpadu, u pokrývačů, tesařů a údržbářů. Expozice amfibolu je vyšší u pracovníků na železnici, pokrývačů a tesařů.
34
„Evropský parlament by měl učinit vše, co je v jeho moci, aby zajistil legislativu stanovící, že lidé, kteří pracovali s azbestem a mají proto poškozené zdraví, by měli dostat odškodnění. Je potřeba zřídit evropskou službu (one-stop shop) nabízející veškeré informace o problematice.“ Zásada, že „znečišťovatel platí“, by měla být pravidlem; zaměstnavatelé by měli vyrovnat účty za škody, které způsobili. K ochraně příštích generací by měly být povinné kontroly přítomnosti azbestu ve všech budovách a mělo by se vyvinout veškeré možné úsilí na odstranění pohromy v podobě azbestu z našich společností. Polsko V průběhu diskusí u kulatého stolu se dr. Neonila Szeszenia-Dabrowska soustředila na expozici azbestu v zaměstnání a její následky, na předpisy týkající se azbestu a na projekt Amiantus. První pokus o minimalizaci expozice azbestu v zaměstnání v Polsku byl proveden v roce 1949, když byl největší možný počet přípustných azbestových částic stanoven na 180 milionů na 1m3 vzduchu; měření provedená na azbestovém vlákně a v textilce prokázala 24krát vyšší hodnotu, než byla povolená norma. V roce 1954 byla maximální přípustná koncentrace azbestu na pracovišti snížena na 2 mg/m3, avšak nebezpečné expozice trvaly nadále. Navzdory tomu, že bylo zavedeno měření ke snížení koncentrace průmyslového azbestového prachu, expozice azbestu v zaměstnání čtyřikrát vyšší než maximální přípustná koncentrace nebyly výjimkou a koncentrace azbestových vláken se v sedmdesátých letech pohybovala od 1 do 25 mg/m3. Tyto expozice měly předvídatelné následky: v letech 1976 až 2004 vláda uznala 2 691 případů chorob z povolání způsobených azbestem: 2 197 případů azbestózy, 143 mezoteliomu pohrudnice a 351 případů rakoviny plic.22 V zájmu řešení znečištění polské infrastruktury23 azbestem přijala v květnu 2002 Rada ministrů národní program na odstranění azbestu a produktů obsahujících azbest z Polské republiky do 30 let. Bylo přijalo množství předpisů snižujících na minimum škodlivé důsledky expozice azbestu na obyvatelstvo, zástavbu a krajinu. Provedení programu vyžaduje koordinaci iniciativ několika ministerstev a vládních agentur včetně místních úřadů, správy regionů a vlády. Dalším důležitým programem je projekt Amiantus, který je určen k tomu, aby poskytoval bezplatnou zdravotní péči bývalým pracovníkům z 28 továren na zpracování azbestu v Polsku. V letech 2000–2004 se provedlo 8 776 lékařských prohlídek 5 466 pracovníků. Azbestóza byla diagnostikována u 14 % těchto vyšetřených osob; u 19 případů byla stanovena diagnóza rakoviny plic a 12 případů mezoteliomu pohrudnice.
22
Za deset let od 1994 do 2004 se výskyt chorob způsobených azbestem zvýšil ze 79 na 210, což je nárůst o více než 250 %. 23 Vládní zdroje odhadují, že v Polsku je přibližně 15,5 milionů tun azbestových produktů; velkou většinu, 14,9 milionů tun, tvoří desky z azbestového cementu. Přibližně 85 % azbestu, který zůstává v Polsku, je obsažen ve stavebních materiálech a výrobcích; kontaminace azbestem ve venkovských oblastech je téměř třikrát větší než ve městech.
35
Portugalsko Armanda Farias hovořil o propagandě, kterou v Portugalsku nadále vedou subjekty zapojené do obchodu s azbestem. Řekl, že hovoří o nízké biologické stálosti chrysotilu a tvrdí, že neexistuje lékařský důkaz o rizicích spojených s chrysotilem. Vědci však již potvrdili, že v Evropě je epidemie způsobená azbestem, která si do roku 2030 v západní Evropě vyžádá 400 000–500 000 životů. V Evropě po zákazu azbestu bychom neměli zapomínat na náš úkol pomáhat nemocným, řekl. Nevymáhání legislativy EU ohledně azbestu nadále ohrožuje životy. V Portugalsku se výrobky obsahující azbest nacházejí v budovách, školách, sportovních stadionech, farmách a ve vodovodním řádu; v roce 2000 se 30 % azbestu v Portugalsku použilo na vodovodní potrubí z azbestocementu. Nedostatečné předpisy pro kontrolované ukládání azbestového odpadu vedlo k tomu, že kontaminované skládky jsou po celé zemi. Nedávno Farias a jeho kolegové z odborů informovali ministerstvo životního prostředí o svých obavách z toho, že práce na odstranění azbestu z velké vojenské letecké základny má provádět civilní stavební společnost a má na tuto práci najmout neškolené dělníky bez speciálního vybavení nebo ochranných oděvů; k žádnému kroku nedošlo. Úspěch celosvětové kampaně za zákaz azbestu je závislý na odborech, skupinách obětí a nevládních organizacích v rozvinutém i rozvojovém světě, které spolupracují, aby podpořily kampaň za celosvětový zákaz a odhalily přenášení nebezpečné hrozby. Za posledních 30 let bylo dosaženo pokroku ve zvyšování povědomí o otázkách azbestu v mnoha zemích; rozvoj bezpečnějších náhražek odhalil mýtus o tom, že civilizace nemůže bez azbestu existovat. Lidský život musí mít přednost před účetní bilancí společností; musíme se nadále snažit o vyrvání azbestové hrozby z kořenů. Ukrajina Dmytro Skrylnikov zhodnotil stav legislativy týkající se azbestu a výzkumu na Ukrajině. Podle tohoto řečníka na Ukrajině neexistují žádné speciální programy nebo legislativa týkající se azbestu; některé ekologické a zdravotní problémy jsou však zahrnuty do obecnější legislativy. V rámci Národního akčního plánu pro životní prostředí a zdraví na Ukrajině na období 2000–2005, který vláda schválila v roce 2000, mělo být do roku 2003 provedeno hodnocení ohrožení pracovníků vyrábějících azbest a koncových uživatelů a měla být zavedena ochranná opatření. K tomu nedošlo kvůli omezenému rozpočtu. Nedostatek zdrojů rovněž zabránil provedení Programu kabinetu ministrů (2002), který by určil průmyslové postupy a lidské činnosti způsobující zamoření životního prostředí karcinogeny. Ohledně chorob způsobených azbestem nebyl proveden žádný epidemiologický výzkum. Ze statistik vlády můžeme vypozorovat znepokojivé trendy: • •
plicní choroby zaviňují téměř polovinu všech úmrtí způsobených nemocí z povolání; dochází ke 100 000 případů úmrtí na rakovinu ročně, a toto číslo se stále zvyšuje;
36
• •
v lednu 2004 bylo na Ukrajině 818 000 nemocných rakovinou; zaznamenáno je jen málo onemocnění rakovinou z povolání; expozice karcinogenním látkám, jako je dioxin, bifenyly a azbest, nejsou na Ukrajině ani sledovány, ani kontrolovány.
37
7. Zabránit dalším zbytečným úmrtím „Důvodem, proč jsou výrobky z azbestocementu levnější, je samozřejmě to, že společnosti zpracovávající azbest neutrácejí, kolik by měly, za prevenci a odškodnění. Svalení sociálních výdajů za nemoci způsobené azbestem na pracovníky, spotřebitele a občanskou společnost dává výrobcům azbestu cenovou výhodu před bezpečnými výrobky z náhražek.“ Dr. Barry Castleman, poradce v oboru životního prostředí Většina azbestových vláken se používá na výrobu stavebních materiálů z azbestocementu. Náhražky azbestu v deskách z azbestocementu jsou například polymerická vlákna, jako je polyvinylalkohol (PVA) a polypropylen, obvykle smíchaný s celulózou k výrobě plochých desek; úspěšné bylo rovněž použití cementu z bambusových vláken. Další alternativní použitá vlákna byla z eukalyptu, třtiny a sisalu. Střešní tašky z mikrobetonu,24 které se používají ve venkovských oblastech v Mali, jsou další náhražkou pro stavební materiály z azbestocementu; tyto tašky se dají vyrábět za pomoci jednoduchého vybavení ve venkovských oblastech. Rovněž se používají jílové střešní tašky, krytina z pozinkovaného železa a vlnité desky „onduline“ z rostlinných vláken a asfaltu, vyvinuté v Brazílii. Alternativy bez použití azbestu jsou obecně dražší o 12–30 %, ale protože se výrobní postupy vylepšují, rozdíl v ceně se bude snižovat. Náhražkami azbestocementu na výrobu potrubí jsou: trubky z litiny a kujného železa, trubky z polyethylenu s vysokou hustotou, trubky ze železobetonu, jílové trubky a trubky z cementu z vláken celulózy, jaké vyrábí například australský výrobce James Hardie. Bezpečnější náhražky užívané pro výrobu brzd bez obsahu azbestu jsou: polokovové brzdy z železné drátěnky a grafitu v měkké formaldehydové pryskyřici, wollastonitová vlákna, p-aramidová vlákna, lamináty a pryskyřice, jako je formaldehydová pryskyřice a pryskyřice z ořechu kešú. Existují náhražky i pro cisterny na vodu, jsou to například lamináty, polyethylen, PVA, celulóza, beton a ocel; plastové cisterny mají tu výhodu, že jsou lehčí.
Program globální strategie Na evropské konferenci o azbestu italský senátor Antonie Pizzinato řekl, že diskuse o italské zkušenosti s dosažením celostátního zákazu azbestu (1992) a provedením opatření řešících potřeby lidí vystavených vlivu azbestu upozornila na strategie, které se mohou použít na nadnárodní úrovni. Italská kampaň by se mohla rozdělit do tří fází:
24
Informace o taškách z mikrobetonu a o rostlinných vláknech a asfaltu viz internetové stránky: www.perryassociates.com a www.onduline.com.br
38
•
1. fáze: Organizace a mobilizace pracovníků, která vedla k demonstracím před italským parlamentem a ke stávkám na regionální i celostátní úrovni vyzývajícím k zákazu, programu lékařských kontrol lidí vystavených vlivu azbestu, dřívějšímu odchodu do důchodu pracovníků na rizikových pracovištích, uznávání nemocí z povolání způsobených azbestem a asanaci veřejných a soukromých budov. Tato fáze trvala 20 let a vyvrcholila přijetím italského zákona o zákazu azbestu a tím, že vláda oficiálně uznala problémy lidí vystavených vlivu azbestu.
•
2. fáze: V letech 1994–2004 byly provedeny zákony k ukončení používání a zpracování azbestu, azbestové doly byly uzavřeny, byly zřízeny programy lékařské péče pro nemocné a začal fungovat vládní program pojištění pro odškodnění obětí expozice azbestu v zaměstnání i v životním prostředí.
•
3. fáze: Pokračuje se v iniciativách do deseti let se zbavit škodlivého odpadu z italského azbestového dědictví jeho odstraněním a nahrazením výrobků obsahujících azbest v továrnách a budovách, zaručit prostřednictvím národní zdravotní služby bezplatnou zdravotní péči všem lidem nemocným chorobou způsobenou azbestem a rovněž vytvořit Fond pro oběti azbestu, z něhož mohou čerpat oběti azbestu z povolání, jejich rodinní příslušníci25 nebo lidé vystavení vlivu azbestu v přírodě, a to navíc k odškodnění, které dává vláda.
Italská zkušenost ukázala, že přijetí legislativy znamená jen málo, pokud se předpisy nevymáhají. Je tedy třeba sledovat provádění směrnic EU ohledně azbestu ve všech 25 členských státech, aby se mohly najít a řešit existující mezery. Italská kampaň na zákaz azbestu rovněž poukázala na potřebu spolupráce různých skupin, včetně odborů, skupin obětí, nevládních organizací, politiků, vědců a jiných. Na celosvětové úrovni by se kampaně měly účastnit agentury, jako je Světová zdravotnická organizace, Mezinárodní organizace práce, OSN a Evropská odborová konfederace. „Přestože je známo, že expozice azbestu může způsobit oslabující a smrtelné choroby, výrobci azbestu nadále propagují bezpečné používání azbestu a popírají existenci bezpečnějších náhražek. Je opovrženíhodné vystavit obyvatelstvo rozvojových zemí riziku nemocí, které již způsobily tolik lidského utrpení. Národní vlády musí přísně prošetřovat případy znečištění životního prostředí azbestem a zjistit, kdo jej znečistil a jak by bylo možné ho přinutit k nápravě škod, které způsobil. Žaloby proti vedoucím představitelům Eternitu by měly pokračovat. Rovněž je potřeba provést průzkum vlivu a činností těchto velkých nadnárodních společností; jednou provždy je třeba dokázat jejich podíl na celosvětovém skandálu ohledně azbestu.“ Bob Ruers, bývalý senátor, zakládající člen Holandského výboru obětí azbestu a právní zástupce žalobců. 25
Dvacet procent lidí, kteří zemřeli na choroby způsobené azbestem v Casale Monferrato, byli vystaveni vlivu azbestu v souvislosti s povoláním; znamená to, že byli vystaveni expozici azbestovým vláknům, které si jejich příbuzní přinášeli domů na pracovních oděvech.
39
8. Závěr autorky Závěr autorky: „je nezbytně nutný koordinovaný globální postup“ Řada řečníků na konferenci upozornila na závažné důsledky malé informovanosti veřejnosti a profesionálů v oboru o problémech souvisejících s azbestem. Boj s nedostatkem informací považovali delegáti za hlavní prioritu a shodli se na tom, že je nezbytně nutný koordinovaný globální postup. Účinnost takového postupu jednoznačně ukázaly události, k nimž došlo v době po konání konference v případě lodi Clemenceau, která bývala jedním z nejvěhlasnějších plavidel francouzského námořnictva. Francouzská vláda, která měla v plánu vyvézt azbestem kontaminovanou loď do Indie k likvidaci, byla pod tlakem vytrvalé kampaně nevládních organizací ve Francii, v Egyptě a v Indii, které tvrdily, že vývoz tohoto toxického odpadu je v rozporu s mezinárodními protokoly, s globálními dohodami a s francouzským právem. Dne 31. prosince 2005 odstranil rozsudek Francouzského správního soudu poslední soudní překážku a loď vyplula z Toulonu do Indie. Dvanáct dní nato vnikli ve vzdálenosti 50 námořních mil od egyptského pobřeží na palubu lodi aktivisté hnutí Greenpeace. Jakmile se dostali na loď, vyšplhali na stěžeň a vyvěsili prapor s nápisem „Přeprava azbestu: ruce pryč od Indie.“ Další aktivisté prolétli těsně nad palubou s motorovým kluzákem, z něhož vlál prapor s nápisem „Sem ne. Ani nikam jinam.“ V rámci mezinárodního dne protestu se konaly protestní akce také v Bangladéši, ve Švýcarsku a ve Francii. Po celou zimu spolupracovaly nevládní organizace nejrůznějšího zaměření při pokusech přimět francouzskou vládu, aby obrátila o 180°. Ve Francii nadále vyvíjely tlak ve sdělovacích prostředcích organizace „Ban Asbestos France“, ANDEVA26 a Antiazbestový výbor na univerzitě v Juisseau, které neuspěly v soudním sporu. Díky úsilí mezinárodních organizací, mimo jiné Greenpeace, Basel Action Network, Corporate Accountability Desk (Indie), European Federation for Transport and Environment, North Sea Foundation, Bellona, International Ban Asbestos Network, International Ban Asbestos Secretariat a International Federation of Human Rights, se s novinkami v případu Clemenceau seznámila širší veřejnost. 17. ledna 2006 se zástupce nevládní organizace Platform on Shipbreaking setkal s D. Giotakosem a dalšími členy kabinetu komisaře EU pro životní prostředí. O dva týdny později prohlásil komisař EU pro životní prostředí Stavros Dimas před novináři, že vývoz lodi Clemenceau je porušením právních předpisů EU a může mít pro vládu, která se tohoto porušení dopustila, právní i finanční důsledky. Komisař Dimas dále řekl: „Před vysláním plavidel do šrotovacích doků v rozvojových zemích by měla být ještě na území EU provedena důkladná dekontaminace nebezpečného odpadu.“ 15. března nařídil 26
ANDEVA: francouzské sdružení zastupující oběti azbestu.
40
francouzský nejvyšší soud (Le Conseil d’Etat) vládě, aby zastavila přepravu lodi Clemenceau; v tentýž den oznámil prezident Chirac, že loď o výtlaku 27 000 tun, plující v té době v Arabském moři, bude přepravena zpět do Francie. Přislíbil, že Francie ve spolupráci se svými evropskými partnery vypracuje program pro dekontaminaci plavidel vyřazených z provozu v Evropě předtím, než budou případně sešrotována v Asii. Čtyři dny nato oznámila Bangladéšská nadace pro bezpečnost při práci, zdraví a životní prostředí (OSHE) oznámila, že loď SS Norway, vystavěná v roce 1961 a obsahující odhadem 1 250 tun azbestových výrobků, nebude rozebrána v Bangladéši. V rámci kampaně OSHE s cílem zabránit tomu, aby jedna bangladéšská společnost provádějící likvidaci lodí zakoupila SS Norway, byla předložena petice vládě, konala se veřejná demonstrace v Dháce (12. února) a byla vydána tisková prohlášení, která informovala o toxickém nebezpečí, které loď představuje. Protesty dalších nevládních organizací, o nichž informovaly sdělovací prostředky, ještě zvýšily tlak na majitele doků a na vládu. 17. února 2006 Bangladéšské sdružení společností likvidujících lodě jednomyslně rozhodlo, že žádná z organizací, které jsou členy sdružení, kontaminovanou loď nekoupí; zároveň ministr pro životní prostředí oznámil, že bangladéšská vláda nepovolí vstup SS Norway do výsostných vod země, dokud nebude loď plně dekontaminována. Nátlak nevládních organizací a znepokojených občanů v Evropě a v Asii sehrál rozhodující úlohu při rozhodování o osudu lodí Clemenceau a SS Norway. Tyto kampaně, příklady přímého vyjádření vůle občanů v 21. století, názorně ukazují, čeho lze docílit aktivizací občanské společnosti. V prohlášení, které přijali delegáti konference, bylo doporučeno koordinovat protestní akce proti azbestu v jednotlivých státech s cílem dosáhnout maximálního globálního účinku. V průběhu konference oznámila Fiona Murie z IFBWW, že azbest byl označen za prioritní téma letošního mezinárodního dne pracujících (28. dubna). V reakci na tuto zprávu vydal Alain Destexhe, belgický senátor a předseda uskupení Parliamentarians for Global Action, dokument s názvem Výzva ke globálnímu zákazu azbestu; tento dokument je rozesílán poslancům v parlamentech celého světa předtím, než bude zveřejněn dne 28. dubna. Posílit snahy mezinárodních organizací pracujících a světových politiků má petice, která bude rovněž zveřejněna 28. dubna a která vyjadřuje názory obětí azbestu, aktivistů v oblasti péče o zdraví, lékařů a zdravotníků, znepokojených občanů a nevládních organizací; uvádí se v ní: „V duchu lidskosti a rovnosti prohlašujeme, že každý člověk má právo žít a pracovat ve zdravém prostředí. Je nepřijatelné, aby se látka, která se pro svou škodlivost pro lidské zdraví nepoužívá v Evropské unii, používala v Asii, v Africe a v Latinské Americe; je nepřijatelné, aby se vyspělá průmyslová země zbavovala azbestem kontaminovaných lodí v rozvojové zemi. Globální zákaz azbestu je prvním krokem kampaně s cílem zbavit lidstvo hrozby, kterou představuje azbest. V zájmu odstranění hrozby azbestu vyhlašujeme své odhodlání postupovat společně a dosáhnout svého cíle.“ Mnoho akcí, které se po konferenci uskutečnily, bylo inspirováno diskusemi vedenými na tomto dvoudenním setkání; další iniciativy se uskuteční v příštích měsících a letech. Konference se zúčastnilo velké množství mladých delegátů a to dodalo svěží dech
41
kampani s cílem ukončit sto let trvající poškozování lidského zdraví a životního prostředí touto smrtící látkou. Laurie Kazan-Allen, koordinátora Mezinárodního sekretariátu pro zákaz azbestu.27
Mezinárodní sekretariát pro zákaz azbestu (IBAS) byl založen v roce 1999 jako nezávislá nevládní organizací, která má dva cíle: celosvětový zákaz azbestu a spravedlnost pro všechny oběti azbestu. IBAS sleduje, analyzuje a šíří nové zprávy z neustále se rozšiřující sítě jednotlivců a skupin zapojených do mezinárodního hnutí proti azbestu a informace z právních, lékařských a průmyslových zdrojů. IBAS vydává písemné materiály a pořádá konference s cílem zviditelnit témata související s azbestem. I když IBAS úzce spolupracuje s International Ban Asbestos Network, s organizací „Zakažte azbest“ a se sdruženími obětí azbestu v jednotlivých zemích, není s těmito skupinami nijak organizačně ani finančně propojen. Činnost IBAS koordinuje Laurie Kazan-Allen; více informací naleznete na internetových stránkách http://www.ibas.btinternet.co.uk
27
Internetové stránky IBAS: www.ibas.btinternet.co.uk
42
Příloha A Evropská konference o azbestu: politika, zdraví a lidská práva Bruselské prohlášení – 23. září 2005 Úvod Azbest je nadále hlavní příčinou rakoviny z povolání v Evropě. Výrobky z azbestu v evropských domácnostech, obchodních budovách a infrastrukturách a azbestový odpad v našem okolí nadále způsobuje nebývalé množství nemocí a úmrtí. Rok boje Evropské pracovní skupiny, lékařská sdružení a mezinárodní agentury navrhly, aby se rok 2005–2006 stal Rokem boje proti azbestu. Za tímto účelem účastníci Evropské konference o azbestu, která se konala v Bruselu ve dnech 22.–23. září 2005, vyzvali všechny evropské orgány, zejména Evropský parlament a Evropskou komisi, a rovněž Radu Evropy, aby navrhly a provedly Evropský akční plán ohledně azbestu, který by zahrnoval: Preventivní činnost Abychom předešli dalším nebezpečným expozicím, doporučuje se provést následující kroky: • • •
• • •
jasné posílení legislativy EU a jednotlivých států týkající se azbestu, v zájmu zdraví a bezpečnosti; jako je tomu s jinými karcinogeny, všechny výrobky z azbestu by měly být označeny lebkou se zkříženými hnáty; používání stávajícího loga v podobě písmene „a“ je nepřijatelné; zavedení povinných kontrol přítomnosti azbestu ve veřejných budovách do roku 2007 a v obytných budovách do roku 2008; rovněž kontrola všech druhů dopravních prostředků (tzn. lodí, vlaků, letadel) do roku 2008; zavedení legislativy EU, včetně programu osvědčení, pro dohled nad průmyslem odstraňování azbestu; zavedení pokynů pro měření kontaminace půdy azbestem; výzkum bezpečných metod nakládání s azbestovým odpadem; odchylka umožňující používání azbestu ve výrobě chlóru by měla být zrušena;
43
•
směrnice z roku 2003 by měla být posílena tím, že se odstraní pojetí „ojedinělé expozice a expozice o nízké intenzitě“. Žádná expozice azbestu není bezpečná!
Boj za lidská práva Lidská práva a zrušení trestu smrti jsou stěžejními hodnotami EU. Stovky tisíc Evropanů však byly připraveny o právo na zdraví kvůli nebezpečné expozici azbestu; v mnoha případech se tyto expozice rovnají odsouzení k smrti. Je třeba zajistit základní práva na práci a život v bezpečném prostředí. Doporučuje se provedení těchto kroků: •
• • • •
• •
je třeba provést novou klasifikaci usazenin na pohrudnici a některých dalších potíží způsobených azbestem jako „benigních onemocnění“; stávající kategorizace těchto příznaků jako benigních neodráží přesně jejich dopad na zdraví pacientů a alternativy zaměstnání; zřízení národních rejstříků pracovníků vystavených vlivu azbestu a pracovníků trpících chorobou způsobenou azbestem; uznání všech chorob způsobených expozicí azbestu v zaměstnání jako nemocí z povolání v rámci sladění programů na odškodnění nemocí z povolání v Evropské unii; rozvoj zdravotnických pokynů pro „nejlepší léčbu“ chorob způsobených azbestem; rozvoj a financování výzkumného programu léčby a péče o osoby trpící těmito chorobami; zřízení specifických evropských nebo národních fondů nebo programů financovaných společnostmi, které se podílely na výrobě azbestu, prostřednictvím povinných příspěvků, úřady zaručí pomoc všem obětem expozice azbestu v zaměstnání, životním prostředí nebo domácnosti; podpora skupin obětí azbestu v zájmu mobilizace a pomoci nemocným; nadále by neměla být povolena přesidlování mimoevropských společností do EU, z důvodu zbavení se odpovědnosti za azbest ve svých zemích původu; zřízení Evropského výzkumného střediska pro zkoumání a provádění bezpečných technologií na odstraňování/čištění oblastí znečištěných azbestem, což jsou vysoce rizikové činnosti.
Boj proti dvojím normám • •
EU by měla podpořit mezinárodní zákaz azbestu pomocí úmluvy Mezinárodní organizace práce nebo jiným celosvětovým nástrojem a řádnou změnu v rozvojových zemích; legislativa EU by měla zakázat, aby společnosti z EU používaly azbest kdekoli na světě; nedodržování této legislativy by mělo být potrestáno pokutou, která bude rozdělena mezi zahraniční oběti azbestu;
44
• •
• • •
• •
velké obžalované subjekty mají dobře promyšlené strategie na omezení své odpovědnosti za azbest; EU by měla spolupracovat s jinými partnery na zřízení mezinárodního fondu na odškodnění obětí azbestu společností z EU; přenesení rizik z Evropy na rozvojové země je nepřijatelné. Zejména likvidace plavidel kontaminovaných azbestem, jako byl případ plavidla Clemenceau v Indii, porušuje jak Basilejskou úmluvu, tak předpisy EU ohledně odpadu: tato pravidla by se měla přísně uplatňovat a vymáhat; osvědčené postupy, pokud jde o úspěšné zavedení bezpečných technologií nepoužívajících azbest v Evropě, by se měly rozšiřovat do zemí, které stále ještě azbest používají; z ESF by se měly uvolnit finanční prostředky na podporu vyčištění oblastí zamořených azbestem; účastníci Evropské konference o azbestu vyzývají k národním akcím v určité dny, jako například 28. dubna 2006, což je Mezinárodní den dělnictva, a 14. května, ve Vzpomínkový den na oběti azbestu v Belgii. Doporučují zejména demonstrace před kanadskou ambasádou; Evropská unie by měla podpořit průzkum současných i minulých činností nadnárodních společností zabývajících se obchodováním s azbestem a jejich obchodních vztahů; evropské organizace zapojené do kampaně za celosvětový zákaz azbestu by měly podpořit úsilí nevládních organizací, odborů a dalších organizací v rozvojových zemích zaměřené proti azbestu a poskytnout jim informace o osvědčených postupech, účinné legislativě, zdravotních i technických otázkách; evropské orgány musí významně přispět k rozvoji mezinárodních sítí spolupráce a solidarity.
Mimo to Azbest se týká široké řady otázek, od zdraví pracovníků a veřejného zdraví, přes životní prostředí a záležitosti spotřebitelů, až po lékařský výzkum. Proto se doporučuje, aby byla určena jedna osoba, která bude koordinovat akční plán EU ohledně azbestu.
45
PŘÍLOHA B – Program konference a seznam účastníků
Evropská konference o azbestu: politika, zdraví a lidská práva Čtvrtek 22. a pátek 23. září 2005 Evropský parlament - Brusel, ASP 1 G3 Program Čtvrtek 22. září 2005 9:30 9:45 10:00 10:20
10:50 11:10
11:40
12:15 12:45
Přivítání: poslanec EP Francis Wurtz, předseda skupiny ESL/SZL Úvodní poznámky: konferenci předsedá poslankyně EP Kartika Liotard ESL/SZL a Xavier Jonckheere, předseda sdružení ABEVA (Oběti azbestu v Belgii) Politika EU týkající se azbestu: Pracovní podmínky a výhody Panelová diskuse – Expozice azbestu v zaměstnání: Malta: Saviour Sammut Bulharsko: Svetla Karova Portugalsko: Armando Farias Španělsko: Angel Carcoba Politika EU týkající se azbestu: Životní prostředí Panelová diskuse – Expozice azbestu v životním prostředí Kypr: poslanec George Perdikes Velká Británie:Jason Addy Polsko: Dr. Neonila Szeszenia-Dabrowska Ukrajina: Dmytro Skrylnikov Itálie: Fulvio Aurora Turecko: Dr. Salih Emri Politický panel – diskuse poslanců EP: Itálie: Vittorio Agnoletto Kypr: Adamou Adamos Řecko: Dimitris Papadimoulis Česká republika: Jiří Maštálka Irsko: Bairbre de Brún Plenární diskuse: předseda Závěr: předseda
15:00 Úvodní poznámky: předseda 15:10 Lidský rozměr chorob způsobených azbestem:
46
Francie: Nicole Voide Belgie: Xavier Jonckheere Iniciativy obětí: Velká Británie: John Flanagan Výzkum mezoteliomu: Velká Británie: Astero Klabatsa Zabránit dalším zbytečným úmrtím 15:40 Případová studie: Výjimka ze směrnice EU o azbestu pro výrobu chlóru: paní Fernanda Giannasi, tovární inspektorka, Brazílie 16:00 Rámec předpisů pro chemikálie: Registrace, vyhodnocování a schvalování chemických látek (REACH): poslanec EP Guido Sacconi 16:20 Náhražky azbestu: Stavební materiály a třecí výrobky: Dr. Barry Castleman 16:40 Přenášení nebezpečných technologií do třetího světa: Dr. Annie ThebaudMony 17:00 Celosvětová kampaň za zákaz azbestu: Belgický senátor Alain Destexhe Italský senátor Antonio Pizzinato 17:30 Plenární diskuse: předseda 18:20 Závěr: předseda 18:30 Ukončení konference Pátek 23. září 2005 9:30 Úvodní poznámky: předsedají: poslanec EP Roberto Musacchio a poslanec EP Adamou Adamos Určení rozsahu evropského problému s azbestem 9:45 Lékařské aspekty azbestu: Vyšetření, výskyt a rozpoznání: Dr. Olaf Hagemeyer 10:00 Rakovina způsobená azbestem: Náklady pro národní zdravotní systém: Dr. Andrew Watterson 10:15 Zanedbávání hlášení rakoviny způsobené azbestem v Dánsku: Lars Vedsmand 10:30 Choroby způsobené azbestem v Řecku? Dr. Panagiotis Behrakis 10:45 Lékařský panel: Slovinsko: Dr. Metoda Dodic-Fikfak Litva: Dr. Ruta P. Everatt Česká republika: Dr. Daniela Pelclová Indie: Dr. Tushar Kant Joshi 11:20 Lidská práva osob trpících chorobami způsobenými azbestem: Sally Moore 11:35 Odpovědnost korporací a odškodnění: Eternit: případová studie: Bob Ruers 11:50 Plenární diskuse: předseda 12:20 Usnesení konference: Laurent Vogel 12:50 Závěr: poslankyně EP Kartika Liotard
47
15:00 Kulatý stůl: předsedají: Fiona Murie a Angel Carcoba 15:15 Zpravodajové ze zemí Bulharsko: Svetla Karova Kypr: poslanec George Perdikes Česká republika: Dr. Daniela Pelclová Litva: Ruta P. Everatt Malta: Saviour Sammut Nizozemsko: Tinka de Bruin Polsko: Dr. Neonila Szeszenia-Dabrowska Portugalsko: Armando Farias Ukrajina: Dmytro Skrylnikov 16:45 Diskuse: předsedové 17:45 Závěr: předsedové 18:00 Ukončení konference Účastníci: ABEVA-Belgie, ANDEVA a Organizace pro zákaz azbestu ve Francii Francie, CAOVA a Společnost pro oběti azbestu, Švýcarsko, Greenpeace - Kypr, profesor P. Behrakis - Řecko, Skupina obětí azbestu z Casale Monferrato a Národní sdružení italských obětí - Itálie, CCOO - Španělsko, Holandský výbor obětí azbestu Nizozemsko; SABS - Slovinsko, Azbest v Clydebank, Boj oblasti Clydebank proti azbestu - Skotsko, Merseyside a Oblastní skupina na podporu obětí azbestu, Spravedlnost pro oběti azbestu ze Severního Irska, Povědomí o azbestu ve Walesu a další.
48
Užitečné internetové adresy:
International Ban Asbestos Secretariat www.ibas.btinternet.co.uk
Merseyside Asbestos Victims Support Group - UK http://www.asbestosdiseases.org.uk
ANDEVA (Association Nationale de Défense des Victimes de l’Amiante) - France http://andeva.free.fr
Instituto Sindical de Trabajo, Abiente y Saluo (ISTAS) (Spanish Trade Unions) http://www.ccoo.es/istas
The International Federation of Building and Wood Workers (IFBWW) http://www.ifbww.org/
Confederation of Independent Trade Unions, Bulgaria http://www.knsb-bg.org/
Institute of Occupational Medicine, Poland http://www.imp.lodz.pl/
Institut National de la Santé et de la Recherche Médicale, France http://www.inserm.fr/fr/
Save Spodden Valley, UK http://www.spodden-valley.co.uk/
ABEVA, Belgium http://www.abeva.be/
Dutch Asbestos Victims Committee http://www.comiteasbestslachtoffers.nl
European Trade Union Confederation www.etuc.org
Socialist Party, Netherlands www.sp.nl
GUE/NGL Group www.guengl.eu
49
Hein du Plessis je jihoafrický fotograf specializující se na sociální dokument. Pracoval jako fotograf pro tisk a v současné době přednáší na fakultě designu a vizuálního umění (School of Design Technology and Visual Art) na Central University of Technology v JAR. Jeho předchozí výstavy, které bylo možné navštívit v mnoha zemích, nesly názvy „Images of Elderly Abuse“ (Podoby zneužívání starých lidí), „Facing AIDS“ (Tváří v tvář AIDS), „Into Full View (India's Workers)“ (V životní velikosti – Indičtí dělníci), „Face to Face – Cancer and You“ (Mezi čtyřma očima – Rakovina a ty). Fotografie uveřejněné v této publikaci na této straně pocházejí z výstavy nazvané „The Legacy of Asbestos“ (Dědictví azbestu), která se konala v roce 1999. Práce Heina du Plessis obdržely řadu cen a nominací, jako např. Fuji Press Awards (1993, 2002, 2003), South Africa Pro Photo Awards (1999), Commonwealth Photo Award (2001), South Africa Picture Essay Award (2001) a New York Institute of Photography Award (2002). Umělce lze kontaktovat na mailové adrese:
[email protected]
50
O GUE/NGL Skupina GUE/NGL (Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice) je pátou největší politickou skupinou v Evropském parlamentu a má v současnosti 41 členů ze šestnácti politických stran ze třinácti evropských zemí. Jak název skupiny napovídá, jde o konfederaci 16 stran, které spojily své síly při úsilí o dosažení společných politických cílů. Členové Skupiny jsou z následujících stran: Synaspismos (Řecko), AKEL (Kypr), KSČM (Česká republika), Folkebevægelsen mod EU (Dánsko), Vasemmistoliito (Finsko), PCF (Francie), Die Linke.PDS (Německo), KKE (Řecko), PRC (Itálie), Sinn Féin (Irsko), SP (Nizozemsko), PdCI (Itálie), PCP (Portugalsko), Izquierda Unida (Španělsko), Vänsterpartiet (Švédsko), Bloco de Esquerda (Portugalsko).
Kontakt: GUE/NGL, European Parliament, rue Wiertz, 43, 1047 Bruxelles
[email protected] -
[email protected]
51
52
