Zem poskytuje dostatek pro potřeby všech skromných lidí, ale málo pro Mahátma Gándhí chamtivost jediného člověka.
číslo 8 ročník IIi.; České Budějovice, 2006
88
Úvod
Øekni mi, co èteš a já ti øeknu, kdo jsi Milí čtenáři. Právě se vám dostává do rukou osmé číslo časopisu Studentská inspirace. Jak už většina z vás jistě ví, naším cílem a mottem je vás inspirovat. Zároveň bychom vás rádi povzbudili k tomu, abyste se podělili o své výtvory a nápady. Využijte možnosti obohatit své okolí. Přesto, že spousta z vás na podzim slibovala, co všechno na naši emailovou adresu pošlou, naše schránka téměř zeje prázdnotou :(( Čímpak to je? Že byste se styděli? Nebo nemáte čas? Nevadí, v tomto čísle vám mimo jiné poradíme, jak si volno udělat : ))) Nezdráhejte se poslat nám své výtvory v podobě básní, či jakékoli zajímavosti, recepty, ... Třeba se vám podaří někomu udělat radost :) V dnešním čísle vás čekají rubriky, které již Cesty za důvěrně znáte. Prostřednictvím „Cesty poznáním poznáním“ můžete nahlédnout do tajemství přírody a dozvědět se o tom, že jídlo je lepší než Studentské vvařečc ařečc e “ tentokrát zbraně. Ve „Studentské ařečce nenajdete recepty pro váš ctihodný zažívací trakt, ale rady o tom, jak se vypořádat s chřipkou a nachlazením. V rubrice „Dveře nitra“ vás Dveře do nitra čeká zajímavá povídka a v našich zápiskách z cest se společně vydáme do Afriky. Pokud vás tlačí čas a nedokážete si ho ochočit, najdete Co vás zajímá inspiraci v rubrice „Co zajímá.“ Doufáme, že se vám časopis bude líbit. Podělte se s námi prosím o své dojmy nebo připomínky. Těšíme se na vás. :))) Přejeme vám krásný jarní čas a nechte se inspirovat :))
Petra
—2—
Cesta za poznáním
C E S T A
Z A
P O Z N ¡ N Õ M
Milí čtenáři! Vítejte do říše poznání. V této rubrice si budete moci přečíst zajímavosti z různých oblastí – fyziky, biologie, zeměpisu, sportu, umění, historie,…)
Tajemství pøírody Již několikrát jsme se v této rubrice nechávali unášet kouzly a tajemstvími přírody. Tentokrát společně nahlédneme do vodní říše, respektive do světa moří a oceánů. Dozvíte se také některá zajímavá fakta o vodě. Voda je základem života a sluší se tedy vědět o ní trochu víc. Globální systém vytápění Golfský proud přesouvá teplou vodu z Karibské oblasti do studených vod poblíž severního polárního kruhu. Jeho výkon je srovnatelný s energetickým výkonem 20 milionů jaderných elektráren. V hrabství Kerry na JZ výběžku Irska, jež je vystaveno plné síle Golfského proudu, rostou díky němu subtropické rostliny a stromy. Záhada Bermudského trojúhelníku Již dlouhou dobu je oblast mezi Bermudami, Floridou a Portorikem považována za jednu z nejzáhadnějších částí zemského povrchu. Říká se jí Bermudský trojúhelník a za posledních 100 let se v něm ztratilo více než 50 lodí a 20 letadel.Vina se dlouho připisovala nadpřirozeným jevům, dnes již však existují pravděpodobná vědecká vysvětlení. Bermudský trojúhelník je jedním z mála míst na Zemi, kde lokální magnetické anomálie způsobené horninami oceánského dna způsobují, že střelka kompasu namísto k magnetickému severu ukazuje k severu skutečnému, což může při navigaci vést k matoucím závěrům. Tato oblast se rozkládá v blízkosti Golfského proudu vytvářejícího díky své rychlosti víry schopné potopit loď. Také se zde vyskytují pod mořským dnem dutiny naplněné metanem. Metan může unikat v podobě divokých výronů bublin, jež dokáží narušit nadnášení plavidel na vodní hladině. Severozápadní cesta V roce 1999 absolvovala první loď plavbu Severozápadní cestou Zamrzlou trasu jí musely uvolňovat dva ledoborce. Po více než 500 let se mořeplavci, k nimž patřil mimo jiné Francis Drake nebo Vasco do Gama, marně se pokoušeli nalézt cestu na východ kolem severního pobřeží Severní Ameriky. V nedávné době došlo
vlivem globálního oteplení k rychlému zeslabení ledového příkrovu a impozantní cesta mohl být konečně uskutečněna. Za posledních 30 let stoupla teplota vody v oblasti západní Arktidy o 3 °C. Jen za minulé desetiletí zmizelo 40% mořského ledu. Předpokládá se, že do konce 21. století se stálé arktické ledové pole ztratí úplně. Takto uvolněná trasa by pak zkrátila cestu mezi Evropou a pobřežím Ameriky o 8000 kilometrů. Vědci soudí, že důvodem zrychleného tání ledovců je globální oteplování. Případné pokračující tání ledového příkrovu může mít zdrcující důsledky pro ostatní části světa, s nepředvídatelnými dopady na celosvětový klimatické systém, podnebí jednotlivých oblsastí a na hloubku světových oceánů. Zajímavá fakta o vodě
Voda tvoří 80 % povrchu km2. 97 % vody na planetě je voda mořská. Rozsah světových oceánů je 11x větší než ploch souše nad úrovní hladiny. V Severní Americe je tolik podzemní vody, že by mohla vytvořit jezero rozlévající se přes celý kontinent a téměř 30 m hluboké. Každých 24 hodin s e z moří a souší odpaří a si 1000 km3 vody Tlak v hlubinách oceánů přesahuje 1 milion hektopascalů, což je více než tisícinásobek atmosférického tlaku. 1000 kg mořské vody obsahuje 25kg soli. Mořské voda zamrzá při -2°C Světová moře obsahují 50 tisíc tun rozpuštěných solí. Sladká voda tvoří 2,5 % světových zásob vody. Ze dvou třetin je v á z á n a v ledovcích a krách.
—3—
Nejhlubší jezero Bajkal dosahuje v nejhlubším místě hloubky 1,6 km. Je nejstarším světovým jezerem, neboť vzniklo před 25 miliony let. Bajkal obsahuje zhruba pětinu z celoplanetárních zásob sladké vody. Jezero se dodnes zvětšuje. Předpokládá se, že za několik milionů let dosáhne příkopová propadlina až k Severnímu ledovému oceánu a Asie se rozdělí na dvě části. Jezera viditelná z Měsíce Jezera Hořejší, Michiganské, Huronské, Erijské a Ontario a soustava toků, jež je propojují, vytvářejí největší sladkovodní soustavu na povrchu Země. Obsahují přibližně pětinu světových zásob sladké vody. Kdyby se všechna jejich voda rozlila na suchozemské území USA, přikrylo by je třímetrovou vrstvou. Velká jezera si vytvářejí vlastní klima – v létě ochlazují přilehlá území a v zimě jsou příčinou bohaté sněhové nadílky. Z povrchu Měsíce bychom tato jezera mohli spatřit a rozeznali bychom dokonce tvar největšího z nich, Hořejšího. Kouř, který hřmí Viktoriiny vodopády leží na řece Zambezi na hranici mezi Zambií a Zimbabwe a jsou pokládány za nejkrásnější na světě. Tříšť, vytvářející na vodopády 300 metrů vysoký oblak se zářícími duhami, je viditelná je ž z dálky 20 km. Místní obyvatelé kmene Kalolo pojmenovali vodopády „Hřmící kouř.“Jako první Evropan je v roce 1855 objevil skotský objevitel David Livingstone a nazval je na počest královny Viktorie. Petra
Cesta za poznáním FOO D N OT BO MBS OOD NO BOMBS JÍDL O,NE ZBRANĚ JÍDLO
Food not bombs – Jídlo místo zbraní, tak se nazývá volné seskupení lidí, jejíž dobrovolníci už od roku 1988 pomáhají v městských parcích, na ulicích a předměstích. Desítky aktivních skupin v USA, Kanadě, a Evropě –Anglie, Polsko, Maďarsko, Slovensko, v Čr v Brně, Praze, Plzni, Kolíně, České Třebové se věnují podávání bezplatné čistě rostlinné stravy. Je to jakási pozitivní forma protestu proti miliardovým investicím do obchodu se zbraněmi, plýtvání potravin, diskriminaci a lhostejnosti člověka vedle celosvětově rozrůstajícího se hladu a zvětšujícího se počtu bezdomovců. Většina času zasvěceného práci se využívá na bezplatné získávání jídla ze všech možných zdrojů: z velkých skladů, obchodů se zdravou výživou, pekáren a jiných míst, ve kterých se z různých důvodů nepovoluje jeho prodej (poškozený obal). Tyto potraviny jsou jinak běžně vyhazovány na smetiště, ale jak říkají obchodníci – jsou ekologicky zničeny. Z takto získaných surovin se připravuje výživná strava. Hotové jídlo se rozdává na místech, kde se shromaždují lidé, kteří je mohou potřebovat. Tato forma ,, recyklace jídla‘‘ zjevně dokazuje, že příčina hladu není v nedostatku potravin, ale v neschopnosti distribuce – dennodenně se vyhazuje z úplně nesmyslných důvodů takové množství stravy, které by dokázalo uživit mnoho hladovějících. Rozdáváme jídlo, protože lidé jsou hladoví - jsou hladoví i naproti tomu, že žijí v městech na začátku jedenadvacátého století. Nasycujeme hladových paradoxně v době, která je charakterizována nadprodukcí a přehnaným konzumem, obrovskými výdaji na armádu, zbrojení. Naší prioritou je nejen řešení důsledků, ale také poukázání na příčiny stavu společnosti. Mnoho problémů současného světa, podle našeho názoru, pochází z rozpadu základních lidských hodnot. Naší činností chceme rozvíjet spolupatřičnost, nenásilí, dobrovolnou skromnost a úctu k životu v lidském společenství. Činnost seskupení “Jídlo místo zbraní” je důsledně nenásilná. Vystupujeme proti všem formám násilí na lidech, zvířatech a přírodě. A proč jsme se tuto skupinku rozhodli založit zde v Českých Budějovicích?
Myslím, že na tuto otázku ani nemusím odpovídat, rotože si jí dokážeme zodpovědět každý sám! Myslím, že taková skupina je třeba v každém městě, v každém státě na celém světě. Všude je třeba ukázat lidem , kteří to potřebují, že není všem dnům konec! Že jsou tu ještě lidé, kteří věří v lepší budoucnost a hlavně , že věří VŠEM lidem, že ještě dokáží být rovnocennými a potřebnými občany naší společnosti! Myslím, že všichni ví, že se to netýká jen bezdomovců. Každý z nás chce v životě pocítit, že je potřebný a jeho život má nějaký smysl. NADĚJE , to je podle mne, co nám tu stále tak chybí a je potřeba v boji za mír a spokojenost mezi lidmi a spokojenost člověka samotného se sebou. Ale vždyť naděje umírá až poslední! Tak tím se chceme řídit! A “když ten udělá to a ten zas tohle, tak všichni dohromady uděláme moc !” :) VŽDYTˇ Z MALIČKOSTÍ SE SKLÁDÁ SVĚT ! “I pro jeden úsměv na tváři, pro jedno zvíře uchráněné před týráním a pro jeden nepokácený strom stojí za to se snažit! I když možná ve dnešním „moderním“ světě je to pro většinu bezcenná odměna. Avšak stále jen pro VĚTŠINU, nikoli pro VŠECHNY! V tom je ta síla. Že v boji proti bezpráví a násilí stále OPRAVDU NEJSME SAMI! V tomto duchu bychom rádi prezentovali naše myšlenky. Ale nechceme zůstat jen u planých řečí a skončit naši aktivitu jen rozdáním jídla, čaje a oblečení! Máme již velké plány do budoucna – př: *snažit se řešit otázku vyhazování nezávadných poživatelných potravin z velkých hypermarketů a zákonem danou nemožností darovat je pro další využití *navázat těsnou spolupráci s azylovými domy a trochu poodhalit to velké TABU mezi bezdomovci a „normálními“ lidmi a poukázat na to, jak malý krůček někdy stačí k tomu, abychom se ocitli v situaci, jako tito lidé na okraji společnosti *za tímto účelem pořádat i benefiční koncert, divadelní představení, promítání *nabízet ekovýchovu na základních školách zaměřenou na šetření našich přírodních zdrojů a vegetariánství – a
—4—
tím se snažit prohlubovat již v dětech sociální cítění a úctu k životu a další... Záleží jen na každém človíčku, v jaké oblasti se bude chtít angažovat a jakým nápadem přispěje. Jsme zcela otevření! Jak můžete pomoci?: · Přijďte ochutnat a tím podpořit naší myšlenku! · Přispěním vlastní pomocí nebo zajímavými nápady · Darováním kelímků, kancelářských potřeb, různých maličkostí- staré lžíce, velké hrnce na vaření apod. · Poskytnutí množení letáků a plakátů zdarma nebo se slevou · Darováním čistého oblečení (které přinesete v den akce na místo rozdávání.)
Protože propagujeme nenásilí a úctu k životu připravujeme jídlo z rostlinných zdrojů – vegetariánské a veganské jídlo. Nejenom, že bezmasé jídlo je šetrné k našemu zdraví, (ke zvířatům ani nemluvě) ale také k přírodě. Stejná plocha, která nasytí 1 člověka živícího se masem, může nasytit až 50 lidí živících se rostlinnou stravou! Víc než 40% všech obilnin se využívá jako krmivo pro dobytek. Kdyby se spotřeba masa snížila ve světě jen o 10%, uvolnilo by se ročně víc než 10 miliónů tun obilí, které by mohli nasytit 20 miliónů lidí. V Amazonii,, nejrozsáhlejším tropickým pralesem na světě bylo do roku 1998 vytěžených 55 miliónů hektarů pův odní rrozlo ozlo původní ozlohy. 75% této rozlohy bylo vytěžených za účelem chovu dobytka. Množství lesa, které za 1 rok ušetří každý, kdo se přeorientuje na veganskou stravu :4050m. Množství vody potřebné na produkci 1kg pšenice : 224,7 l. Množství vody potřebné na produkci 1kg masa : 22470,0 l. Edita+Jana pokračování na zadní straně
Studentská Vaøeèka
Studentská vaøeèka
STUDENTSK¡
VAÿE»KA
…aneb vaøíme na koleji snadno a rychle Vítejte v dalším pokračování Studentské vařečky!!!
25g šípku, 25g lipového květu, 15g květů černého bezu.
Stále se nám nepodařilo dostatečně vás inspirovat, abyste se podělili o své recepty, kromě receptů na vánoční cukroví, a proto musíme sáhnout do vlastních zásob. Doufám, že se to brzy změní, protože zásoby se pomalu vyčerpávají :)) Tentokrát jsme se rozhodli pojmout tuto rubriku poněkud netradičně a místo klasických receptů vás čekají rady, jak si poradit s nachlazením a chřipkou.
Plody a květy smícháme a směs spaříme vroucí vodou. (Jedna vrchovatá lžíce na 1/4 vody.) Přikryté necháme 10 minut vyluhovat. Scedíme a pokud možno sladíme pouze medem. Čaj pijeme dvakrát až třikrát denně, raději horký.
Jak se vyhnout chřipce Jen málo lidí přečká zimu a prudké změny teplot bez nachlazení. Není nám dobře, bolí nás hlava a v krku, teče nám z nosu, kašleme...Většinou na tento stav reagujeme tím, že jdeme k lékaři nebo do lékárny a bombardujeme svůj organismus chemií. Co kdybychom tentokrát zkusily požádat o pomoc matku přírodu? Abychom předešli nemoci nebo ji „položili na lopatky,“ musíme především posílit naši obranyschopnost. Chemické léky naopak mohou naše tělo ještě více oslabit. Přírodní léčiva proces uzdravení podporují a v případě potřeby šetrně snižují horečku. Přísady do popisovaných receptů seženete v lékárně. Posílení imunity
Již severoameričtí indiáni používali třapatkovku nachovou (Echinacea) při léčení ran. Účinné látky této rostliny chrání před infekcí a podporují obranyschopnost organismu. Většinou se užívá v kapkách. Čaj na posílení imunity Čaj také rozpouští hleny a všechny jeho přísady obsahují mnoho vitamínu C.
Horká citrónová šťáva
1 citron, 1/4 l vody, 1-2 lžičky medu
s nákazou. Mnohé choroboplodné zárodky při déletrvajícím horku odumírají. Samozřejmě že potní kůra se nehodí pro lidi trpící poruchami srdce nebo oběhového systému. Bylinkový čaj na pocení Tymián působí antisepticky a zmírňuje záněty, lipový květ zas uvolňuje křeče, vyvolává pocení a uklidňuje.
20g květů heřmánku, 20g tymiánu, 20g lipového květu
Vodu zahřejeme. Citron vymačkáme, šťávu dáme do šálku a zalijeme menším množstvím vychladlé vody nebo čaje.
Byliny smícháme a směs spaříme vroucí vodou (1/4 l na 1 lžičku směsi) .Necháme 10 min vyluhovat a scedíme.
Šípkový čaj proti nachlazení
Čaj s vrbovou kůrou
Při nachlazení prudce stoupá potřeba vitaminu C v těle. Plody růže šípkové jej dodají ve velkém množství.
Čaj vyvolává pocení a podporuje vylučování jedovatých látek.
2-3 lžičky šípků, 1 lžička medu, 1 lžička citrónové šťávy
2 lžíce rozdrcené vrbové kůry, 20g anýzu, 20g rozmarýnu, 20g květů černého bezu, 20g lipového květu
Plody přelijeme v hrnci vodou, uvedeme do varu a necháme 10 minut vyluhovat. Scedíme, přidáme citrónovou šťávu a med.
Byliny smícháme. Zalijeme vroucí vodou (1/4 l na 1 lžíci směsi), necháme 15 minut vyluhovat a scedíme.
Léčivé páry
Dobrá rada nad zlato
Zanedbatelné nejsou ani léčivé účinky par. Inhalace je blahodárná pro citlivé sliznice, které jsou při nachlazení zaníceny a zduřeny. Pára navíc zvlhčuje dýchací cesty, otok sliznice opadá a člověku se lépe dýchá. Přehřátí navíc usmrtí choroboplodné zárodky, které jsou citlivé na vysoké teploty. Nakapeme si 5 kapek ze směsi olejů (po 10g eukalyptového oleje, oleje z borovice kleči a mátového oleje) do mísy s horkou vodou a páry inhalujeme. Jako přísadu můžeme také použít lžíci šalvěje, heřmánku a tymiánu. Léčivé pocení zahání nemoc Nachlazení je často provázeno horečkou. Pokud naše teplota dlouhodobě nepřekročí 39°C, neměly bychom se znepokojovat. Je to naopak známka toho, že tělo bojuje
—5—
Pokud možno se při nachlazení vzdejte mléka, mléčných výrobku a cukru. Podporují tvorbu hlenu a zvyšují potíže. Také kouření škodí. Při horečce a nachlazení tělo ztrácí velké množství tekutin a tím také vitamíny a minerály. Měli bychom jíst hodně čerstvého ovoce a zeleniny a mít dostatek tekutin. Česnek má mnohostranný léčivý účinek. Při chřipce je dobré ho konzumovat. Rozdrcený velký stroužek česneku si můžete zamíchat například do šálku horkého slepičího vývaru.
Zápisky z cest
Kde vítìzí èerná Přemýšleli jste někdy o tom vydat se do Afriky? Že je to moc daleko? Že nemáte peníze? A co když vám řeknu, že když člověk po něčem opravdu moc touží a je ochoten pro to udělat v rámci svých možností maximum je možné prakticky cokoli? Z vlastních zkušeností vím, že člověk se může uzdravit i z nevyléčitelné nemoci, pokud opravdu moc chce a nevzdává se, ale o tom snad až někdy jindy. Vraťme se k Africe. Dejme tomu, že máte peníze, čas i chuť tam jet. Co dál? Musíte si vybrat zemi. Africký kontinent je dost rozsáhlý a můžete si vybrat mezi 53 státy. Vy si vyberete Zambii. Co tam? Jen tak
na dovolenou? Projít se pralesem? V Zambii žádné nejsou! Navštívit Viktoriiny vodopády, které jsou prý nejkrásnější na světě? Proč ne? Ale co takhle vypravit se do Afriky proto, abyste někomu pomohli? Možná máte pocit, že je to poněkud šílené, ale co když vám řeknu, že v některých částech světa to lidem naopak přijde úplně normální. Samozřejmě že proto, abyste někomu pomohli, nemusíte jezdit do Afriky. Ale možná, že se člověk změní a stane se alespoň trochu lepším, když dostane příležitost podívat se na život z jiné perspektivy. Pohledem jiného kontinentu, kde lidé, alespoň co se materiálního zabezpečení týče, nejsou tak šťastní jako my. Chci se s vámi podělit o neobyčejné zážitky jednoho měsíce, o jiném světě a lidech, které jsem tam potkala.
zápisky z cest Celkem nás jelo šest, tři z Čech a tři ze Slovenska. Kromě svých zavazadel jsme vezli také léky, dětské oblečení, školní potřeby hlavně sešity a propisky, hračky a různé bonbóny a piškoty pro děti. Po asi 20 hodinách jsme přistáli na letišti v Lusace, což je hlavní město Zambie. Do Ndoly, kde se konal náš projekt, jsme se měli dostat místní dopravou. Naštěstí nás na letišti čekali místní zástupci IRFF, kteří nás dovedly na autobus. Cestování v Zambii je pro nás Evropany poněkud nezvyklé. Vzhledem k tomu, že tamní obyvatelé jsou všichni černí, nelze vás přehlédnout. Navíc to, že jste „bílý“ je pro ostatní synonymem ke slovu „bohatý“ nebo alespoň „má peníze.“ Proto se neustále kolem vás shlukuje zástup lidí ochotných vám pomoci se zavazadly, dovést vás k autobusu nebo prostě jen tak žádajících peníze. Cesta proběhla bez problémů. Dálkové autobusy jsou tam pohodlnější než mnohé naše a také nutno dodat že i levnější. Na zastávce v Ndole nás už čekalo auto, které nás dovezlo do místního křesťanského centra, kde jsme byli po celou dobu trvání projektu ubytováni. Spali jsme na jednoduchých madracích, ale musím říct, že každý den jsme byli tolik unavení, že by nám nevadilo ani spát na jehlách. Celkem se akce zúčastnilo 35 lidí, většinou vysokoškoláci, kromě nás všichni z Afriky. Nejvíc účastníků pocházelo z Tanzanie, dále ze Zambie, JAR, Konga, Angoly a Keni. Domlouvali jsme se anglicky. Ve všech těchto zemích, kromě
Všechno začalo loni v zimě, kdy se mě kamarádka ze Slovenska zeptala, jestli s ní nechci jet v srpnu do Afriky na dobročinný projekt pořádaný organizací IRFF*. Hned na začátku mě ta myšlenka zaujala a když jsem potom získala možnost vydělat si peníze na letenku, rozhodla jsem se že pojedu.
—6—
Konga, je oficiální jazyk angličtina. Existují tam sice také místní domorodé jazyky, ale je jich tolik, že obyvatelé jednotlivých měst by se mezi sebou bez jednotného jazyka nedomluvili. Projekt oficiálně začal druhý den ráno. Byli jsme rozděleni do skupin a dozvěděli se podrobný program. Hlavním cílem a obsahem projektu bylo dostavět školu pro děti v nedaleké osadě. Jednalo se většinou o děti, jejichž rodiče zemřeli na AIDS. (V Zambii na tuto nemoc umírá každý třetí až čtvrtý člověk.) IRFF působí v této oblasti již několik let a my jsme měli dokončit práci, která byla zahájena před dvěma lety. Dalším neméně důležitým cílem bylo poznat a spřátelit se s lidmi různých zemí, ras, případně náboženství. Poznat je lépe díky tomu, že děláme společně něco užitečného. Po skromné snídani nás malý náklaďáček dovezl do osady. Mladí žáci spolu s učiteli i rodiči nám připravily velkolepé uvítání plné zpěvu a tance. Měli jsme také možnost prohlédnout si zdejší osadu a poznat tamní způsob života. Obyvatelé vesnice žili v malých domečcích z nepálených cihel často bez oken.
zápisky z cest Přibližně čtyři měsíce v roce hodně prší a sklo je velmi drahé. Domečky většinou nevydrží víc než několik sezón a tak si je lidé musí občas postavit znovu. Elektriku samozřejmě neměli. V této části Afriky se většinou neumírá hlady díky různým křesťanským spolkům, které lidem zajišťují alespoň jedno jídlo denně a pro sirotky místo k bydlení. Velkým problémem pro místní obyvatele je voda, která samozřejmě není chlorovaná ani jinak upravovaná a proto je velmi nebezpečná hlavně pro malé děti. Ty mají po ní nafouklá břicha a spoustu parazitů v těle. Z důvodu nedostatku lékařské péče také umírají na malárii nebo zápal plic. Po prohlídce vesnice jsme se pustili do práce. Děti měly díky nám prázdniny, takže nám vydatně pomáhaly. Ve vesnici panovala taková bída, že pro bonbón nebo piškot by nám snesly i modré z nebe. Hrubá stavba školy byla již hotová. My jsme měli budovu zevnitř i zvenčí omítnout, natřít rámy, zasklít okna, vyhotovit některé školní pomůcky, zasázet stromy a vůbec připravit hezké a inspirující prostředí. Ikdyž většina z nás dělala něco podobného poprvé, vše šlo dobře od ruky. Kromě každodenní práce jsme si občas povídali a hráli s dětmi. Kreslily nám obrázky a braly si od nás adresy. Několik let tu již funguje dopisování, kdy zájemci píšou jednotlivým dětem na adresu školy a děti pak odepisují. Učitelé zajišťují, aby odpověď došla na místo určení. Také je možnost posílat peníze, oblečení či další věci, buď konkrétním dětem nebo komukoli ve vesnici. Každý večer jsme se setkávali v našich skupinách, sdílely důležité zážitky nebo postřehy z dne. Každý tým si také zvolil
Zápisky z cest
své jméno a motto a vyhotovil si plakát. Několikrát jsme byli na výletě v okolí. Měli jsme možnost navštívit místní dětské domovy a nemocnici pro nemocné AIDS. Poslední večer byl takzvaný kulturní. Každý tým si připravil nějaké vystoupení a oblékly jsme se do slavnostního. Musím říct, že africké společenské oblečení je skutečně neobvyklé:)) Celý čas strávený v Zambii byl skutečně neobyčejný. Při práci i mimo ní se naskytla spousta příležitostí seznámit se s ostatními účastníky projektu. Dozvědět se o životě v různých zemích, o jednotlivých lidech o tom čemu věří, jak žijí, co je pro ně důležité. Vyprávěli jsme si i pohádky a legendy. Musím říct, že několik věcí mě přímo fascinovalo. Lidé se například považují za bohaté, pokud mají kde bydlet a třikrát denně co jíst. Velmi si váží vzdělání, protože to znamená větší životní příležitosti.
—7—
Vysokoškoláci mají jen tři týdny prázdnin a žádné zkouškové období. Škola začíná každý den od 8 či 9.00 a trvá až do večera, někdy i do 22.00. Navíc musejí vyhotovovat spoustu úkolů doma. Studenti se hodně podporují a pomáhají si. Pokud má někdo problémy, ostatní mu rádi pomohou a podpoří ho, třeba i finančně. Mentalita tamějších lidí je vůbec speciální. Bydlí-li lidé společně v jednom domě, něco na způsob našich „paneláků,“chovají se jako opravdoví sousedé. Není např. žádnou výjimkou, že když přijede návštěva, zazvoní soused a přinese oběd s vysvětlením: „Všimli jsme si, že máte návštěvu, přinesli jsme vám oběd, abyste měli víc času se jí věnovat.” Jeden z mých nových přátel – Izák mi vyprávěl, že právě dokončil školu a dostal nabídku dobrého zaměstnání, což není nijak časté. Když se dozvěděl se o tomto projektu, moc si přál jet, ale zdálo se mu to nefér vůči rodičům a proto se šel s nimi poradit. Maminka mu řekla:“Víš Izáku, práci si vždy nějakou najdeš, ale takováhle příležitost pomoci někomu, kdo to opravdu potřebuje, se ti možná jen tak hned nenaskytne. Měl bys jet.“ Další věc, kterou bych ráda zmínila je přístup tamních lidí k náboženství. Lidé kteří se nazývají věřící, nejsou ti, kteří chodí každý den do kostela nebo do mešity, ale jsou to lidé, kteří žijí pro druhé. Když se setkají příslušníci různých vyznání, či názorů, nesnaží se druhého přesvědčit o své pravdě, ale cíleně hledají společné body, na jejichž základě se mohou domluvit, společně poznat a pochopit a hlavně - spolupracovat. Možná že tamní prostředí, které je opravdu dost náročné
Pro chytré hlavinky na život, probouzí v lidech nějakou lepší stránku. Bylo by zajímavé, kdyby každý z nás mohl strávit v Africe alespoň ten jeden měsíc. Možná by se nám otevřel nový pohled na život i na naše problémy. Jak to v Zambii vypadá? Všude je okrový písek, porostlý jen suchou travou, který během pár chvil zbarví všechno, co máte na sobě do okrova či zrzava. Voda i jídlo jsou tam vzácné. Většinu roku s sebou nemusíte brát deštník, protože víte, že nebude pršet. Mezi lidmi jsou velké majetkové rozdíly. Běžný průměrný plat je 25$. Děti snad ještě neumějí chodit a už ovládají domorodé tance a bubnování. Mimochodem byli jsme také pozváni na oslavu tamní svatby a byl to opravdu nevšední zážitek. Po skončení projektu jsme se přesunuli zpět do Lusaky. Bydleli jsme na farmě, která patřila rodině z Německa žijící v Zambii již více než 20 let. Manželé založili také výrobnu uzenin, čímž poskytli tamním lidem spoustu pracovních příležitostí. Vyrobené uzeniny prodávali značně pod cenou, jako charitu. Krátce před svým odjezdem jsme se vydali na dvoudenní výlet k Viktoriiným vodopádům. Byla to taková třešnička na dortu a naše rozloučení s Afrikou. Psát by se dalo dál a dál, ale možná to zatím stačí. Pokud vás vyprávění zaujalo, těšte se na povídání někdy večer v televizní místnosti. Také je velmi pravděpodobné, že do Budějovic, možná v dubnu, zavítá putovní výstava, kterou, mimo jiné, finančně podporuje UNESCO. Máte-li dotazy či připomínky, neváhejte napsat na naší adresu
[email protected] Pok ud máte vlastní zážitky z ccest, est, okud budeme rádi, když se o ně podělíte na stránkách našeho časopisu : ))
zápisky z cest
RozcviËka pro vaöe mozkovÈ z·vity Milí studentíci, minule jste dostali pořádně zabrat. Nikdo z vás se úspěšně neprolousal druhým úkolem. Že bychom na rozdíl od zmíněného lovce neuměli uvažovat logicky? Nebojte, tentokrát to bude jednodušší, aby ceny nezahálely : )) 1) Dva kamarádi mají hodinky, které se jednomu denně o 30 s předcházejí a druhému o 30 s denně opožďují. Kdyby je oba dne 1. března 2006 v poledne přesně nařídili a pak pravidelně natahovali, kdy poprvé by oboje hodinky ukazovaly stejně? A jaký čas? 2) Tři kamarádi – Dan, Leoš a Pepa – chodí pravidelně do sauny. Žádný den v týdnu nejsou současně v sauně a ve středu a v neděli je sauna zavřená. Dan chodí čtyřikrát týdně a Leoš pětkrát. Ve třech dnech po sobě jdoucích nechodí do sauny první den Dan, druhý den Pepa a třetí den Leoš. V jiných třech dnech po sobě jdoucích nechodí do sauny první den Pepa, druhý den Leoš a třetí den Dan. Kdy je v sauně Pepa? 3) Leonardo Euler (1707-1783), snad největší matematik všech dob, nepovažoval pod svou důstojnost ukazovat sílu teorie na zajímavých hříčkách. Zde je jedna z nich: Mul a osel nesli náklad po několika stech librách. Osel řekl mulu:“Kdybych nesl ještě stovku liber ubraných z tvého nákladu, měl bych náklad dvakrát větší než ty.“ Mul mu odpověděl: „Kdybys však ty mně odevzdal sto liber ze svého břemena, nesl bych třikrát více než ty.“ Jaké nesli náklady? 4)Bratři na dovolené v Turecku navštívili restauraci. Neuměli turecky a tak si objednali jen tak od oka. Vít si objednal much a kali, a přinesli mu polévku a koláče. David si objednal amali, much a ali, a dostal polévku, makarony a hovězí maso. Vašek si objednal ali a puri, a dostal hovězí maso a brambory. Standa si objednal ali, kali a amali. Co mu donesli?
Správná řešení zasílejte na adresu
[email protected] nejpozději do 25. 4. Na výherce čeká odměna – lístek do kina Cinestar na film dle vlastního výběru.
Petra
Správná řešení z minulého čísla: *IRFF – International Relief Friendship Foundation – Mezinárodní organizace pro pomoc a přátelství. Náplní IRFF je pomáhat lidem strádajícím v důsledku nemoci, chudoby, přírodní katastrofy nebo konfliktů. Řídí se životní filozofií – „Žít životem pro druhé“ nebo také „Lidé pomáhají lidem“. Více informací na www.irff.org
1) Pozoruhodně vtipná není Cilka. 2) V jeskyni byly 2 opice. Lovec 1 ulovil a 1 nechal naživu. Proto nezabil nějaké opice (mn. č.) ani nechal nějaké naživu. 3) Ryby vážila 24 kg. 4) Byl to otec jeho matky.
—8—
Dveøe do nitra
Dveøe do nitra
Otevírání
dveøí
do nitra
O rrelativnosti elativnosti hodnot a náz orů názorů Mraky uvolnily cestu vybledlému svitu měsíce, ale kříže vztyčené na rozbitých vrcholcích minaretů osvobozeného města se už dávno ztratily kdesi v dáli. Kamení i masívy již ze sebe vyzářily všechno nastřádané teplo a zakrátko se přes den rozpálená poušť přeměnila v mrazivou pustinu. Cesta přestávala být cestou, stezka stezkou a skály začaly být nepřístupné i člověku, natož koním nepřátel. Jen ošuntělý odraný plášť, jaký na velbloudím trhu nosívali beduíni, skrýval uprchlíkovi to, co mělo zůstat před ostatními skryto. Ani před branou města stráže nepoznaly, že si ty staré špinavé hadry tentokrát neoblékl jejich skutečný majitel. Dusot koní pronásledovatelů se ztratil v nekonečných uličkách štěrkového moře a uprchlík si konečně mohl dovolit zvolnit tempo. Poprvé se pořádně ohlédl a uvědomil si, že utíká jakýmsi uzounkým kaňonem, který se zařezává táhlým stoupáním stále hlouběji do skalního masivu. Nebe nad hlavou se zúžilo na pouhou štěrbinku a hvězdná jasná pouštní noc se pod stínem skalních stěn propadla v tmu. Stěny kaňonu už nebylo skoro možné rozeznat od volného prostoru, avšak ta tma dala vyniknout něčemu jinému. Najednou něco malého zazářilo napravo ve výši uprchlíkových očí. Malý chvějící se plamének se stával stále ostřejším. Uprchlík už ztratil vyčerpáním veškeré zábrany a zcela fascinován se pomalu a tiše kradl k tomu, co mohlo být jedině dílem nějakého člověka. Plamének se na chvilku ztratil a potom uprchlíka téměř oslepila nová, daleko silnější záře. „Pojď dál, bratříčku beduíne,“ povzbudil uprchlíka čísi hlas plný vlídnosti. Už se mu konečně vrátil zrak a příliš pozdě si uvědomil, že vstoupil do cizího příbytku. V polostínu v protějším rohu jeskyně nedaleko od zapálené louče klečel před symbolem všech křesťanů na seschlé rákosové rohoži starý scvrklý prošedivělý muž. Nezdálo se, že by v něm příchod cizince vzbudil jakékoli obavy. „Vy zde žijete jako poustevník?“otázal se uprchlík. Odpovědí mu bylo krátké přikývnutí. „Nechápu, že zde dokážete přežít tak sám, bez přátel nebo rodiny, a ještě k tomu tak…chudý.“ Poustevník se tomu zaváhání pousmál. „Bohatstvím může přece být i něco jiného. Podívejte se támhle!“ a ukázal rukou k průrvě ve stropě jeskyně. „Vidím tam jen noční oblohu a na ní pár hvězd!“odvětil mu cizinec. Stařec pokýval smutně hlavou a znovu cizinci předložil otázku. „Copak se jen těch pár hvězd nedá považovat za úžasný poklad?“ Ale uprchlík se tomu jen upřímně zasmál. Teprve poté si uvědomil, že osamělého starce jistě citově zranil. Přisedl si k němu, ale kamení pod rohoží tlačilo i přes kroužkovou zástěru brnění. To si ale poustevník zřejmě nepřipouštěl. „Ano, zářící hvězdy jsou samozřejmě krásné, moc rád bych si je někdy prohlédl i z větší blízkosti. To jsem však svým chováním zpochybnit nechtěl. Přesto každý člověk v určité situaci ztratí víru ve svět, jehož součástí být musí. A pak už nedokáže nalézt cestu zpět a některé krásy života považuje za nicotné...“ Pak se uprchlík odmlčel. Poustevník přikývl. Zcela pochopil to, co se mu snaží ten cizí beduín sdělit a jemným gestem ho vybídl, ať ve svých slovech pokračuje. „Křesťané i muslimové prý zde po celé generace žili v míru. Dokázali se rozdělit i o to, co bývá v tom rozpáleném slunečním pekle nejvzácnější. A stačilo jen pár latinských vět, list papíru, vosk na pečeť, a co lidé považovali za samozřejmost, se stalo ztraceným rájem. Barva písku se změnila v rudou, stará města v popel a lidé v bestie.“ „A jak jsi se změnil po tom všem ty, beduíne?“ moudře se tázal poustevník. Uprchlík odvrátil tvář od kříže a povzdechl si: „Já se snažím zůstat lidskou bytostí. Už se neumím řídit jinak než rozumem. Ale přesto mě v poslední době občas nezbude nic jiného než se chopit zbraně, zabít a pokusit se nezemřít v boji. Tu krásu hvězd už však nedokážu vícekrát prožít… A už vůbec nedokážu věřit ani v Boha!“ Šrám nad obočím začal uprchlíkovi opět krvácet. Přitiskl si rukáv k čelu, ale uzel na šátku skrývajícím uprchlíkův obličej prudkým pohybem povolil. Poustevník sebou zděšením škubl. Nebyl schopen slova a chvíli jen tak civěl na odpadlého rytíře. „Vy…vy prcháte před křižáky?“ vyhrkl ze sebe strachem. Odpověď mu však byla předem známá. Rytíř shodil ze sebe poslední zbytky svého přestrojení, odepnul si z opasku pochvu s dlouhým i krátkým mečem a se skloněnou hlavou poklekl před třesoucího se poustevníka. Stařec se přesto stále chvěl. „Můžete tu se mnou v jeskyni pobýt do příštího soumraku, ale pak bude lepší, když se vydáte dál…svou původní cestou.“ Rytíř sebral meče, znovu se ozbrojil a opět se zahalil do svého přestrojení. „Jste moc hodný člověk, skutečný křesťan, ale já zde rád zůstanu jen do půlnoci. Avšak pořád nechápu, proč musíte být tady tak sám…“ Michal
—9—
Co vás zajímá Staòte se vládci svého èasu
Milí čtenáři, minule jste se mohli dozvědět něco více o tom, jak se vypořádat s odkládáním. Přečetli jste si, že jednou z příčin, proč věci odkládáme, je to, že nemáme čas. Tentokrát vám poradíme, jak se stát pánem a vládcem svého času. Jen vy sami rozhodujete o tom, kolik času máte a jakým způsobem ho strávíte. On totiž nevznikne sám od sebe. Myslíte-li si, že když ho nemáte teď, později se to změní, tak opak je pravdou. Pokud chcete mít čas, musíte si ho záměrně vytvořit. Věřte, je to ve vaší moci. Co je ze všeho nejdůležitější Pokud chcete stihnout mnohem víc věcí než dosud a přitom mít víc volna pro sebe, musíte se naučit s časem správně hospodařit. Nemůžete změnit ani počet dní v týdnu ani to, kolik hodin má den, ale můžete změnit sebe a svůj přístup. Možná vás to překvapí, ale ze všeho nejdůležitější není to, jaký plánovací systém si osvojíte ani jaký diář si pořídíte. Především si musíte udělat jasno v tom, jaké jsou vaše cíle, priority a hodnoty jimiž se řídíte. Zkrátka co je pro vás v životě to nejdůležitější. Existují tři typy lidí: 1) Lidé, kteří nemají žádný dlouhodobý cíl a reagují pouze na okolnosti. 2) Lidé, kteří mají pouze krátkodobé cíle, bez jasné představy, kam směrují. 3) Lidé, kteří mají dlouhodobé cíle a jasnou představu o tom, co je pro ně důležité. Do jaké skupiny byste se zařadili? Pokud si nejste jisti, zkuste následující test. Pokud možno ho dělejte v době, kdy budete uvolnění a soustředění, ne ve spěchu.
T est pr o vás: Test pro 1)V jakých momentech svého života jste se cítili nejvíc šťastní a naplnění? 2)Které aktivity se vám zdají nejdůležitější a nejhodnotnější pro váš osobní život? 3)Které aktivity se vám zdají nejdůležitější a nejhodnotnější pro váš profesionální život? 4) Jaké jsou vaše přirozené schopnosti, přednosti, silné stránky a talent? 5) Co vás nejvíc motivuje, fascinuje, čemu věříte? 6) Čím byste mohli nejlépe přispět svému okolí? 7) Vyberte, které z následujících hodnot považujete za velmi důležité, případně stanovte pořadí: dobrodružství vděčnost rovnováha šlechetnost smysl pro humor zdraví přátelství upřímnost kariéra zodpovědnost odvaha vytrvalost
tvořivost čest charakter respekt krása víra trpělivost střídmost zdatnost moudrost svoboda vzdělání
Možná že žádný z předešlých bodů nevystihuje váš současný stav. Ale co takhle trochu myslet na budoucnost? Možná, že teď máte času habaděj a nic vás netrápí, ale bude to tak stále? Což takhle vypěstovat si užitečný návyk? Jak často plánovat? Záleží na tom, kolik toho musíte a chcete zvládnout. Pokud toho máte opravdu hodně a přerůstá vám to přes hlavu, je dobré dělat si hrubý měsíční měsíční, podrobnější týdenní a podrobný denní plán plán. Pokud toho nejste schopní nebo si nepotřebujete plánovat denně, dělejte to tehdy, když přestáváte zvládat, nebo když zjistíte, že odkládáte nebo bezcílně bloumáte. Je velmi důležité mít nějakou vizi, dlouhodobý cíl. Pomůže vám to v okamžicích, kdy se budete cítit vykolejení, či nejistí. Zároveň budete mít jasno v tom, jak si své plány rozvrhnout.
Až odpovíte na následující otázky, zkuste se zamyslet nad tím, co je pro vás důležité a čeho chcete dosáhnout. Možná tím nějaký čas stratíte, ale bude se vám potom lépe plánovat a rozhodovat, čemu dát větší prostor a co naopak vypustit. Proč plánovat? Dobrých důvodů k plánování se nabízí spousta. Uveďme si alespoň některé z okolností, které by vás měli přimět k zamyšlení: § Máte spoustu povinností které nestíháte a naopak minimum času na věci, které byste dělali rádi. § Přepadává vás pocit, že se všechno na vás valí, nic nezvládáte a život je jen samá povinnost. § Zdá se vám, že kolem vás vládne absolutní chaos. Někdy se nudíte, někdy naopak nevíte co dřív. § Začínáte mít dojem, že vás nic nebaví, nejraději byste pořád jen spali. Váš den nemá žádný řád a vy nikdy nevíte, co očekávat.
—10—
Kdy plánovat? Rozhodně plánujte včas včas. Je lepší nedokonalý plán dnes, než dokonalý zítra. Plánujte tehdy, kdy se dokážete plně soustředit. Pokud jste ranní typ ráno, pokud ne, tak večer. Večer je to výhodné i proto, že váš mozek si při spánku dělá pořádek ve všem, co jste přes den zažili a naučili se nového. Je příjemné se ráno vzbudit a vědět, co vás čeká. Získáte čas a budete lépe připraveni. Jak plánovat? Pořiďte si přehledný diář a všechno si pište. Nespoléhejte se na paměť ani na malé papírky. Buďte si jistí, že i vynikající paměť někdy selže a papírky se ztrácejí.
—11—
