Autor názvu: Martin Pekár; kresba: Damien
2. ročník 3. číslo PROSINEC 2011 a LEDEN 2012 1
Slovo úvodem Milé čtenářky a čtenáři, tým se nám do minulého čísla rozrostl o výjimečnou posilu, která nám kreslí obrázky k jednotlivým článkům a přispívá tak k oživení časopisu. Nicméně pokud i Vy máte čím přispět a co říct (nebo předvést), můžete svůj výtvor poslat na známou e-mailovou adresu
[email protected], ráda Vám sdělím podrobnější informace. V tomto čísle se můžete opět zapojit do soutěže, připomínám, že je celoroční a vítěze se dovíme na konci školního roku. Ceny získají tři nejlepší. Zapojit do soutěže se může kdokoli (soutěž není omezena pouze na žáky školy). Letos se zatím nezapojil nikdo, což je škoda, protože ceny jsou opravdu velmi pěkné a hodnotné. Stačí jen chtít… Na následujících stranách Vám nabízíme zajímavé články o Měsíci, armádě ČR, volejbale, o Vánocích či škytavce, můžete si přečíst něco o hradech a zámcích, ale také o dalších zajímavých věcech, které jsme pro Vás připravili. Za všechny autory, kteří pro Vás tvořili toto dvojčíslo, přeji příjemné počtení a pěknou zábavu. Ráda bych touto cestou velmi poděkovala všem, kteří mi sdělujete kladné ohlasy na články, fotky, kresby, zkrátka na naši práci. Velmi si toho všichni vážíme a děkujeme za zpětné připomínky.
L :-)
2
Obsah Vánoce ......................................................................................................................................4 Co nás čeká? .............................................................................................................................6 Měsíc ...................................................................................................................................... 11 Hrady a zámky II .................................................................................................................... 16 Škytavka ................................................................................................................................. 22 Volejbal .................................................................................................................................. 23 Armáda ČR ............................................................................................................................. 27 RPG......................................................................................................................................... 39 Oblíbená kniha ...................................................................................................................... 44 Vlastní tvorba ........................................................................................................................ 47 Soutěž ................................................................................................................................... 53
Náš tým: Cantam – články, vlastní tvorba Cult of Chaos – vlastní tvorba Damien – články, kresby, vlastní tvorba Лукаш Ридл – články Taurus – články, foto Vanessa – kresby Sherlock – články o hudbě a RPG L:-) – co je třeba
3
Vánoce
Kresba: Vanessa
Vánoce mají představovat svátky klidu a míru, pohody a odpočinku. Ale je tomu opravdu tak? V následujícím článku bychom Vám rádi nabídli ohlédnutí za tímto obdobím. 4
Vánoce jsou svátky, které má skoro každý rád. Jsou to svátky plné odpočinku, jídla a pohody, kdy se sejde celá rodina nebo alespoň domácnost. Pravda je, že by se lidé k sobě mohli chovat hezky nejen o Vánocích, ale i během celého následujícího roku.
Proč se kvůli jednomu svátku scházet s lidmi, kteří si během roku ani nevzpomenou, že existujeme a pak (protože se to tak dělá) se během pár dnů chovají jako největší kamarádi? – To se netýká pouze kamarádů, ale i rodiny. Říkáte, že to k tomu patří… Jsou to přece pohodové svátky, kdy se mají všichni rádi, nehádají se, nakupují si dárky, ale dárky si můžeme dávat během celého roku a ne pouze v jeden den!!! Ano, je to zvyk. Koupit dárky, zabalit je a dát pod stromek. Na pár dní se sejít s kupou lidí (o které běžně nestojíme) jen proto, že je to dáno, protože během Vánoc se přece scházíme.
Vánoce jsou pro mě jen odpočinek a radost s mojí nejbližší rodinou a kamarády, kteří si na mě vzpomenou i během celého roku. A to, jestli mi o Vánocích dají dárek nebo ne, je vedlejší. Pro mě je důležité, že ti lidé existují, mají mě rádi a váží si mě jako člověka. Další lidé, kteří se ozvou jednou za rok, mi mohou, víte co…
Já si Vánoce užívám. Jím cukroví, poslouchám muziku, která není moc vánoční, čtu a věnuji se mým nejlepším kamarádům a trávím čas s rodinou, nebo si jen lehnu na postel a dívám se do stropu, nechám plynout myšlenky. Úplně „nejraději“ odpovídám na zprávy, o které nestojím. Já nevím, ale až se o mě někteří lidé budou zajímat i během roku, klidně odepíši.
Vždy to uteče, tak rychle, že pomalu ani nezaregistruji, že nějaké Vánoce byly. A navíc to počasí. Tento rok mi přišlo, jakoby byly Vánoce v říjnu a šup už je Nový rok.
Vánoce s dárky mají vážně význam jen kvůli malým dětem, protože u nich vidíte tu radost, když dostanou dárek, neříkám, že i ostatní se netěší na dárky, ale jak poslouchám své okolí, většinou se každý těší pouze na štědrovečerní večeři, na jídlo a dárky jsou jen nějaký radostný přídavek. Právě proto dávám dárky jen těm nejbližším, protože vím, že budou mít radost z čehokoliv. Napsala jsem jen to, co si myslím a je to pouze věc názoru… Já to vidím takhle a druhý zase úplně jinak, tak se snad nezlobíte za můj vlastní názor a i kdyby, je mi to jedno.
Přeji Vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK .
Autorka úvahy: Cantam 5
Co nás čeká?
Kresba: Vanessa
6
Co nás čeká v roce 2012
Vážení čtenáři, každý den se víc a víc spekuluje o tom, zda bude či nebude konce světa. Někdo v to věří, jiní zase ne. Velice nás ovlivnil mayský kalendář, který končí právě rokem 2012. Ve svých vizích mluví o Počátku nového věku – 21. 12. 2012. Jde o den, kdy Slunce dospěje do centra naší Galaxie – což se odehrává každých 26 000 let. Co se přesně stane? Je to den, kdy se Slunce dostane do místa, v němž se kříží oběžné dráhy Slunce, Země a planet Mléčné dráhy. Podle Mayů vytváří Mléčná dráha v tomto bodě kříž, a proto jí říkají „posvátný strom“ nebo „křižovatka cest.“ K tomuto místu se právě blížíme po tzv. černé cestě, která je součástí Mléčné dráhy. V této oblasti se nachází jen málo souhvězdí, ale zato spousta mlhovin. Mayové pokládají „temnou cestu“ za stezku do podsvětí, tzv. Xibalbá, což je místo, kde končí vše staré a rodí se vše nové. Toto podsvětí je současně středem naší Galaxie nebo – jak říkají Mayové – vesmírnou dělohou, prvopočátkem, z něhož pochází úplně všechno: hvězdy, lidé,… Prostě VŠE. Slunce tedy 21. prosince 2012 dospěje do středu Galaxie a současně do středu času. Ovšem mayské chápání času se od našeho liší. Je totiž spirálovité (určité body se protínají, opakují), zatímco my chápeme čas lineárně (tj. jako něco, co se neopakuje, vyvíjí se a je nové). Proto také „konečné datum“ není konkrétním okamžikem, ale spíše přechodem do jiné úrovně reality a vědomí. Tato doba je nová, jde o přechod. Je to období nejistoty a hodně lidí pociťuje z příchodu neznámého obavy. „Nastal čas změny,“ říkají proroci a šamani na celém světě. Na celé planetě mudrci původních národů předstupují před veřejnost a začínají hovořit o nastávající transformaci. „Je na čase, abychom pozvedli svůj hlas,“ říkají příslušníci indiánských etnik ze všech koutů Ameriky stejně jako obyvatelé Tibetu, Austrálii, Nového Zélandu a Afriky. Současně se podivují nad tím, že my, na Západě, jsme o očekávané události tak málo informováni. Původní národy (zejména indiánské kmeny a také obyvatelé Tibetu, původní Australané, obyvatelstvo Nového Zélandu a Afriky) vědí, že ke změně dojde, a vědí také, proč se tak stane. Vyprávějí si o tom mnoho bájí, jejich obsah je v podstatě na celém světě stejný: Naši předkové nám vyprávěli, že kdysi připluli z východu ve velkých kánoích bílí lidé. Když vstoupili na naši zemi, všimli jsme si, že kulhají, protože chodí po dvou různých nohou. Jedna se podobala lví tlapě a druhá vypadala jako spár dravého ptáka. Obě nohy mají konkrétní význam. Lví tlapa je znamením mírnosti a lásky jejich nového náboženství, zatímco dračí spár symbolizuje nezřízenou touhu po majetku a válečnickou ctižádost. A právě touto nohou cizinci našlapují nejsilněji, protože ta druhé je zraněná. Hodně hovoří o svém náboženství, jenže v praktickém životě se jím skoro vůbec neřídí. 7
Místo toho ostří své drápy a snaží se jimi zachytit barevné ptáčky, které potom oloupí, zotročí a zabijí. Naši předkové říkali: Indiánské národy se postaví na odpor, ale nebudou úspěšné, protože je k zemi srazí bída a nemoci. V té době jim bude uloupena jejich půda a budou zahnáni do rezervací. Nebudou už moci vyprávět svých dětem o kráse života na Matce zemi, a proto dojde k velkému zapomnění. Národy uvěří, že se blíží jejich konec. A pak – i to vyprávěli naši předkové – nastane doba, kdy samotná Země těžce onemocní a všude se objeví stopy spárů. Řeky budou připomínat tmavý sliz, až po břehy je naplní špína a jedy. Vzduch se zakalí a lidé budou moci jen těžko dýchat. Naši bratři stromy zemřou a země se nedokáže očistit, protože špinavý déšť ucpe její póry. Přijde doba, kdy z nebe budou padat mrtví ptáci, ryby poplavou břichy nahoru a celá příroda se naplní velkou bolestí. Po této době chaosu a velkých změn vyjde na východě nové slunce a staré národy znovu naleznou bývalou sílu, moudrost a hrdost. Tehdy k nám přijdou i mnozí potomci bílých dobyvatelů, najdou spolu s námi novou cestu a řeknou: „Potřebujeme vaši pomoc jako chléb tišící hlad, neboť jsme zničili téměř vše, co nám dává život.“
Toto je poselství Mayů – je to poselství pro nás všechny. Mayové říkají: Vrátili jsme se a s námi i naši mudrci. Byli jsme povoláni svými předky, kteří jsou i vašimi předky. Chceme vás varovat. Ale naše slova nemají šířit neklid a obavy, spíše naopak. Naším úkolem je strach odstranit. A právě v tom spočívá naše první varování: Jestliže zůstaneme v zajetí obav a pokud vše, co činíme, bude založeno pouze na strachu – strachu o naše děti, strachu o ztrátu zdraví nebo zaměstnání, strachu ze zániku světa, tak Zemi změnit 8
nedokážeme. Strach je příčinou současného stavu světa. Strach nás všechny i Zemi připravuje o hřejivé paprsky světla. A v takovém případě vše začíná vadnout. Nutno však přiznat, že se Mayové nijak netají ani výsledky svých závěrů: Svět se dnes ocitl ve stavu naprosté zchátralosti. Většina lidstva je nevědomá a nepřeje si změny. Dokonce je nechce ani vnímat, třebaže se jejich známky objevují všude kolem nás. Takový postoj by však mohl být osudový. Proto je nutné, aby se sešli lidé ze všech světových stran a nalezli nový vztah k přírodě – k bratrům a sestrám stromů, ke zvířatům a Matce zemi. Je důležité, abychom dali Zemi najevo svůj vděk. Miluje nás jako opravdová matka, živí nás a poskytuje nám všechno, co potřebujeme – ačkoliv ji pustošíme a téměř se nám ji podařilo zničit. I slunce září na nás všechny – a je mu jedno, jak vypadáme a jak žijeme. Pokud to pochopí většina lidí, budou moci změny v následujících letech opravdu ovlivnit.
Dnešní člověk si neváží skoro ničeho, peníze jsou cílem, místo toho, aby byli prostředkem k lepšímu životu, k tomu, abychom si nestěžovali. Spousta lidí chce stále víc a více peněz, pachtí se za materiálnem a nedbá na to, co je opravdu důležité – na okolní lidi, přírodu i na sebe sama. Mayové o tom vědí: Vaše děti nemohou být jedinečné. Ve škole, v televizi… Všude se učí, že se musí chovat právě tak a že všechno ostatní je špatné. Vaše ženy nemohou uplatňovat svůj tvůrčí talent, protože je navlékáte do oblečení z umělých hmot, takže jejich póry nemohou dýchat. Ženy připravují bezcenné jídlo a místo životadárného žáru ohně používají paprsky, které zabíjejí vše živé. A náboženství jim říká, že mají mlčet. Ale pokud onemocní síla žen, onemocní celá společnost. Nevážíte si starců. Jakmile nemohou pracovat, nikoho již nezajímají. Musí žít mimo svou rodinu, jako by stáří byla nemoc. Své nemocné posíláte do nemilosrdných nemocnic, protože nemoc pokládáte na něco, proti čemu je třeba bojovat. Nechápete vůbec souvislosti, nechápete smysl a význam nemoci. Vaši nemocní umírají osamoceně v nemocnicích, kde jim nikdo neposkytne poslední zaopatření před odchodem jejich duše. Umírají ve strachu. To všechno se děje jen a jen proto, že vaše společnost je založena na posedlosti majetkem, mít stále víc je pro vás smyslem života. Pracujete, dokud nepadnete mrtví k zemi.
9
Co se tedy opravdu stane, co znamenají kruhy v obilí, konec Mayského kalendáře, častější výskyty UFO?? Na to nikdo nemá odpověď.
Doporučuji shlédnout následující dokument: http://www.youtube.com/watch?v=79ANVpZeIZo
Jsme tu opravdu sami?Fakta nebo Fikce ?!
Zdroj většiny textů a všech fotografií v tomto článku: internet; připravila: Taurus
10
Měsíc Vážení čtenáři, Již z výstižného názvu vyplývá, o čem teď bude řeč. Říkáte si: ,, Jé Měsíc, vždyť je to jen nějaká koule ve Vesmíru‘‘. Ano, možná máte pravdu, ale dost možná taky ne. Měsíc není jen nějaká koule, je to velice důležitý „přírodní úkaz“, který má na svědomí PŘÍLIVY A ODLIVY, napomáhá nám vidění ve tmě (při čisté obloze) apod. V lidských mýtech a mytologiích Měsíc proměňoval lidi ve vlkodlaky. Měsíc byl už několikrát prozkoumán různými sondami. První lidé na Měsíc vstoupili 20. července 1969. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972. Jen tak úvodem bych chtěla ještě napsat krátkou básničku: Měsíc to je velký pán, žije si snad jako král, na Sluníčko však nemá, už teď má z toho dilema, na obloze kouká na svět, a večer svítí, jak by smet. Je to velký kouzelníček, ale také pomocníček, jsme moc rádi, že ho máme a nikomu ho NEDÁME!
Tak, „básničkování“ by stačilo a nyní se konečně vrhneme na informace o Měsíci – a to formou otázek. 11
Co je to Měsíc? Měsíc, jak už snad každý ví, je přirozený satelit Země, jejíž střední vzdálenost od naší Země vzdálený 384 403 km.
Měsíc, jak jde vidět ze Země-----
Jak měsíc vznikl? Je mnoho spekulací, jak Měsíc vznikl. Jedna z prvních a dřívějších byla, že se Měsíc v dávných dobách odtrhl od zemské kůry vlivem odstředivé síly. Další z názorů zní, že se Měsíc zformoval jinde a následně se zapojil do oběžné dráhy. Podle další teorie vznikly Země a Měsíc zhruba ve stejné době. Další předpokládá, že mohl vzniknout z úlomků zachycených na oběžné dráze po kolizi asteroidů.
Z čeho se Měsíc skládá? V době jeho vzniku byl povrch měsíce z tekutého oceánu magmatu. Měsíčná kůra je skládána z prvků: uranu, thoria, draslíku, kyslíku, křemíku, hořčíku, železa, titanu, vápníku, hliníku a vodíku. Nejsvrchnější část měsíční kůry tvoří nesoudržná kamenná vrstva rozdrcených hornin a prachu zvaná regolit. Kůra i regolit nejsou po celém Měsíci rozloženy stejnoměrně. Mocnost kůry zjištěná ze seizmických měření kolísá od 5 km na přivrácené straně do 100 km na odvrácené straně. Tloušťka regolitu se pohybuje od 3 do 5 m v mořích a od 10 do 20 m na vrchovinách.
Co víme o povrchu?
Povrch Měsíce je pokryt desítkami tisíc kráterů o velkých průměrech (i více než 1 km). Vlivem nepřítomnosti atmosféry na něj dopadají různá vesmírná 12
tělesa (komety, meteoroidy) – a tím pádem je Měsíc „poskvrněný“. Největší kráter: se nachází na odvrácené straně poblíž jižního pólu, má 2 240 km v průměru a hloubku 13 km. Nejnižší naměřená teplota: v místech trvalého stínu v kráterech okolo jižního pólu nejnižší dosud známou teplotu v sluneční soustavě −240 °C.
Přítomnost vody? V průběhu času je Měsíc vytrvale bombardován kometami a meteoroidy. Mnoho z těchto objektů je bohatých na vodu. Sluneční energie ji následně disociuje (rozštěpí) na její základní prvky vodík a kyslík, které okamžitě unikají do vesmíru. Navzdory tomu existuje teorie, že na Měsíci mohou zůstávat významné zbytky vody buďto na povrchu nebo uvězněny v kůře. Kameny z měsíčního rovníku sesbírané astronauty z Apolla neobsahovaly žádné stopy vody. Sonda Lunar Prospector ani dřívější mapování Měsíce, organizované například Smithsonovým ústavem, nepřinesly žádný přímý důkaz měsíční vody, ledu nebo vodních par. Pozorování sondy Lunar Prospector však přesto naznačují přítomnost vodíku v oblastech stálého stínu, který by se mohl nacházet ve formě vodního ledu.
Jaké má magnetické pole? Oproti naší Zemi má magnetické pole velice slabé. Zatímco část měsíčního magnetismu je považována za jeho vlastní (jako pásmo měsíční kůry zvané Rima Sirsalis), je možné, že kolize s jinými nebeskými tělesy jeho magnetické vlastnosti posílila.
Co atmosféra? Měsíc má nevýznamnou a velice řídkou atmosféru. Jedním ze zdrojů této atmosféry je odplynování — uvolňování plynů, například radonu, který pochází hluboko z měsíčního nitra. Dalším důležitým zdrojem plynů je sluneční vítr, který je rychle zachycován měsíční gravitací.
13
ZATMĚNÍ MĚSÍCE:
Ač jde vskutku jen o shodu okolností, úhlové průměry Měsíce a Slunce viděné ze Země jsou v rámci svých změn schopny se navzájem překrývat, takže je možné jak úplné tak i prstencové zatmění Slunce. Při úplném zatmění Měsíc kompletně zakrývá sluneční disk a sluneční koróna je vidět pouhým okem. Protože se vzdálenost mezi Měsícem a Zemí během času velmi pomalu zvětšuje, úhlový průměr Měsíce se zmenšuje. To znamená, že před několika milióny let při slunečním zatmění Měsíc Slunce vždycky úplně zakryl a nemohlo nastat žádné prstencové zatmění. Na druhou stranu, za několik miliónů let už nebude Měsíc schopen Slunce úplně zakrýt a žádná úplná zatmění už nebudou nastávat. Zatmění nastávají, jen když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné přímce. Sluneční zatmění mohou nastat, jen pokud je Měsíc v novu; zatmění Měsíce jen je-li v úplňku.
Co se dělo na Měsíci?
4. září 1959 – automatická světelná sonda Luna 2 7. října 1959 – poprvé vyfotografována odvrácená strana Měsíce sondou Luna 3 3. února 1966 – Luna 9, která měkce přistála na Měsíci, přivezla první obrázky měsíčního povrchu 31. března 1966 – první umělý satelit Luna 10 24. prosince 1968 – posádka Apolla 8 se stala první, která viděla na vlastní oči odvrácenou stranu Měsíce 20. července 1969 – lidé poprvé přistáli na Měsíci r. 1971 – umístila posádka Apolla 15 na povrch Měsíce asi 8 cm velkou hliníkovou sošku astronauta ve skafandru zvanou Fallen Astronaut od belgického umělce Paula Van Hoeydoncka spolu s plaketou, na níž jsou uvedena jména osmi amerických astronautů a šesti sovětských kosmonautů, kteří zahynuli v souvislosti s kosmickým výzkumem. Při návštěvě Apolla 11 zazněla na Měsíci magnetofonová nahrávka Dvořákovy skladby Novosvětská. 14
ZAJÍMAVOSTI Dříve si vědci mysleli, že Měsíc je uvnitř zcela vychladlý. Ale experimenty na teplo prokázaly, že hlubší měsíční vrstvy musejí být rozžhavené, neboť teplo proudí zevnitř směrem ven. Měsíční nitro zdaleka neprodukuje takové množství tepla jako Země. Podobně jako Země se i Měsíc skládá z lehké kůry, pláště a zhuštěného jádra. Průměr měsíčního jádra je asi 700 km, jako zemské jádro je zcela nebo částečně kapalné. Přesné složení jádra Měsíce ještě neznáme. Podle nových poznatků NASA je vnitřní jádro Měsíce pevné, bohaté na železo s poloměrem 240 km, vnější jádro je tekuté o poloměru 330 km. Od zemského jádra ho odlišuje další, částečně roztavená hraniční vrstva o poloměru 480 km.
Zdroj: wikipedia, autorka básně: Taurus, text připravila: Taurus 15
Známé české hrady a zámky Vážení čtenáři, jak už název napovídá, budu zde psát o českých hradech a taky o zámcích. Mě osobně, přirozeně „přitahují“ spíše hrady, proto můj skromný výběr bude hlavně o nich.
Helfštýn:
Mezi první hrady jsem zařadil Helfštýn z toho důvodu, že jej hodně z vás, čtenářů, zná. A já osobně, jsem jej navštívil nespočetněkrát, takže je pro mě vlastně taková srdeční záležitost. Vznik hradu se datuje do let 1306 – 1312, kdy byl protiprávně založen šlechticem Fridušem z Linavy. Hrad mu byl následně odňat (myšleno násilně) Janem Lucemburským. A tak se dlouhou dobu měnili majitelé a s tím i vlastní architektura hradu. Od roku 1620 (Bitva na Bílé hoře) hrad chátral až do 20. století. Dodnes prochází rekonstrukcí. Hrad slouží kulturním akcím, mezi které patří známé kovářské sjezdy, např. Hefaiston. Vstupné: cca do 50 Kč za osobu. Poloha: 3 km od města Lipník n/B.
16
Kost:
O jméně tohoto hradu se vypráví dvě legendy, ta jedna říká, že hrad byl nedobytný a tvrdý jako kost. Ta druhá říká, že šlechtična při večeři na jednu stranu odhodila kost a na druhou stranu pecku. A tak vznikly hrady Kost a Pecka, které jsou od sebe kousek. Hrad pravděpodobně založil ve 13. století Beneš z Wartenberka. Stejně jako u Helfštýnu se zde vystřídalo neskutečné množství majitelů, jeden z nejznámějších byl Albrecht z Valdštejna. Hrad byl postupně budován a přebudováván, jednou plnil ochrannou funkci, jednou to byly sýpky, poté zase venkovské sídlo. Na hradě jsem byl a myslím, že stojí za to jej navštívit. Celkovým dojmem na mě působil zachovale. V dnešní době je na hradě muzeum zbraní atd. Takže se je na co dívat.
Vstupné: cca 100 – 160 Kč za osobu Poloha: 18 km od města Jičín
17
Karlštejn:
Karlštejn byl vybudován v roce 1348 českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů a dalších cenností. V roce 1355 již hrad obýval sám Karel IV., přičemž dohlížel na dokončení stavby. Zaměřoval se především na výzdobu interiéru a kaple. V roce 1365 byla stavba dokončená. Korunovační klenoty zde byly uchovávány střídavě 200 let. Při husitských válkách byly z bezpečnostních důvodů odvezeny. Husité útočili na hrad, ale nedostali se ani za první bránu. Druhý útok provedli Švédové, kteří se dostali sice za první bránu, ale dál byli zastaveni a nuceni ustoupit. Proto byl Karlštejn prohlášený za dosud nedobytým hradem. Hrad prošel celkem třemi rekonstrukcemi. Ta poslední, konečná, je ta, kterou známe dnes. Snaha byla hlavně obnovit a zachovat původní rozvržení staveb a interiérů. Karlštejn uchovává mnoho zajímavých památek, jedny z těch, které mě zaujaly, byli např. klekátko Karla IV., originální čelo postele, šatník, dřevěná výzdoba stěn atd. Rozhodně doporučuji navštívit.
Vstupné: odvíjí se od okruhů, 200 – 600 Kč za osobu Poloha: nedaleko města Beroun
18
Křivoklát:
Počátky tohoto celkem známého hradu sahají do 12. století. Vznikl za panování Přemysla Otakara II. A dále byl obýván Přemyslovci. Později byl hrad přestavěn a dobudován Vladislavem Jagellonským. Za doby těchto pánů byl hrad opravdu překrásný a honosný. Bohužel požár vzal za své a většinu toho krásného zničil. Takto se to s požárem opakovalo vícekrát. Dále hrad sloužil jako žalář, takže v očích svého okolí značně poklesl. Až v době romantismu (19. stol.) jej restaurovali Fürstenberkové – a to až do roku 1929. Já osobně jsem se do hradu nedostal, bohužel když jsme připluli po Berounce, konala se tam nějaká společenská akce, samozřejmě soukromá. Tudíž jsme si prošli hrad dokola. Co můžu doporučit, je „rozhledna“, nebo spíš místo, ze kterého jde dobře vidět kousek od hradu. Dají se z ní pořídit hezké fotky. Hned pod hradem je pivovar, který tam byl postaven společně s hradem. Co stojí za zmínku, je reprezentační sál, který ve své době patřil k nejkrásnějším v Evropě. Hrad má svůj vlastní kostel. Celkově je opatřen hradebním systémem, aby se zamezilo průniku nepřátel.
Vstupné: cca 100 Kč za osobu Poloha: městys Křivoklát se nachází mezi Rakovníkem a Berounem
19
Pernštejn:
Je jeden z hradů, kterým se může Morava chlubit. Nikdy nebyl dobyt a je celý postavený z mramoru. První písemná zmínka se udává do 13. století. Hrad založili páni rodu Pernštejnů. Hrad zpočátku nebyl velký, tvořil jej jen palác a věž s názvem „Barborka“, která směřovala směrem k předpokládanému útoku. V 15. – 16. století došlo k velké přestavbě, kde bylo zvětšeno nádvoří a obranné hradby. Dále se přistavěly další obytné budovy. Hrad má také svou kapli (sv. Pavla). Lze zde najít i knihovnu a další prostory. Hrad patřil zmiňovaným Pernštejnům, později Medlovům, kteří jej zakoupili. A jak to u hradu bývá, tak i tento měl několik dalších majitelů, které si myslím, že není důležité vypsat. Hrad byl zachován v původní gotickorenesanční podobě, díky tomu, že nebyly peníze na jeho přestavbu. Jméno Pernštejn je spojován s německým výrazem Bärenstein („medvědí kámen“). V roce 2005 jej zasáhl rozsáhlý požár, naštěstí největší vzácnosti byly zachovány. S Pernštejnem se spojují různé povídačky a pověsti. Mě zaujala například ta o Tisu, že je spojený s hradem a pokud vítr utrhne větvičku tomu Tisu, hradu spadne věž. Proto jej od začátků existence hradu chrání jako oko v hlavě.
Vstupné: dle okruhů, cca 100 – 500 Kč za osobu Poloha: u obce Nedvědice
20
Zámek Kroměříž
Závěrem bych sem dal alespoň jednoho zástupce zámků. Je jím zámek v Kroměříži, který je zapsán na seznamu UNESCO. Zámek byl původně gotický hrad, ale olomoučtí biskupové jej přestavěli na zámek (odpočinkové letovisko). Proč jsem si vybral tento zámek? Jednoduše proto, že má překrásnou zámeckou zahradu a krásné zdobené místnosti. Vznik hradu se datuje do 11. stol. Později byl přestavěn na zámek. V 16. století zámek poničili Švédové, ale následně byl opraven a přestavěn do barokního stylu. Výzdoba je opravdu precizní, stejně tak jako zahrada, která je opravdu bezchybná (foto dole). Doporučuji navštívit střešní zahradu a také bludiště ze živého plotu.
Vstupné: dle okruhů, cca 100 – 500 (rodinné) Kč Poloha: město Kroměříž
Autor článku: Лукаш Ридл Foto: internet 21
Škytavka Také vás to někdy potkala? Přijde, naprosto nečekaně a ne a ne přestat. Pomalu, ale jistě vám odebírá důstojnost, pokud jste mezi lidmi. Později, často ani nepostřehneme, že už je pryč.
Škytavka nebo latinsky singultus nám někdy velice stěžuje život. Když nás potká ve společnosti lidí, nikdo se neubrání uchechtnutí nebo smíchu. Ale co je zač tahle malá potvůrka? Nějaká škytavka… Podle odborníku jde o náhlé stahy bránice, které mohly způsobit rozdrážděné brániční nervy nebo mozkové centra. Škytavku mohou zapříčinit třeba sycené nápoje, dehydratace, rychlá konzumace potravin nebo pálení žáhy.
Dobrou zprávou je, že trvá jen velmi krátkou dobu, uvádí se, že maximálně 30 minut. Což je velmi dobré, protože škytat například pět dní by nebylo moc příjemné. Škytavka většinou sama přejde, kvůli čemuž není nutná léčba. Pokud však chceme urychlit nastolení rovnováhy, můžete například zadržovat dech na krátkou dobu, popř. také vypít trochu obyčejné vody.
Autor: Damien Zdroj: wikipedia.cz
22
Volejbal Vážení čtenáři, tentokrát jsem si pro vás připravil článek o volejbale. Myslím, že je to hodně známý sport, který hrává hodně lidí všech věkových kategorii. Výhoda tohoto sportu je to, že jej hrají muži i ženy, což u některých sportů je těžko proveditelné, až nezvyklé.
Úvod: Volejbal je míčový sport, ve kterém proti sobě stojí dvě družstva oddělena sítí. Tak jako je vidět na obrázku. Cílem hry je odehrát soupeřovi míč tak, aby jej neodehrál zpět – tudíž aby se míč dotkl země, nebo vyletěl z hrací plochy, kde by se odrazil buď o stěnu, strop, zem, zkrátka cokoliv kromě protihráče. Blíže vám pravidla objasním dále v článku.
Historie: „Stvořitel“ volejbalu byl William G. Morgan z YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí) v Massachusetts (USA), který 9. února 1895 vymyslel bezkontaktní sport s možností hraní v hale s minimem zranění. Původně jej pojmenoval „Mintonette“, ale tento název se mezi hráči vytratil a začalo se mu říkat volejbal, podle způsobu úderu do míče. FIVB (Mezinárodní volejbalová federace) byla založena roku 1947, přičemž první mistrovství světa se pořádalo v Praze (1949). Od roku 1964 je volejbal zařazen do programu olympijských her. 23
Hrací plocha: Hraje se na obdélníkové ploše o rozměrech 18×9 metrů, rozdělená je v půlce metrovou sítí, jejíž horní okraj se nachází ve výšce 2,43 metrů (2,24 metrů u žen). Okolo hřiště je volná plocha (minimálně 3 metry). Dále jsou od středu (3 m) vyznačeny útočné čáry (útočná část – blíž k síti) na každé straně. Výška nad hrací plochou by měla být minimálně 7 metrů.
Míč: Hraje se s kulatým míčem, který je buď z pravé, nebo syntetické kůže. Jeho průměr činí 21 cm. Váží cca 260 – 280 gramů. Míč má různé barevné provedení, od bílé do pestrobarevné barvy. Na obrázcích lze vidět různost barev, ale také značek výrobců. Šev zůstává stejný.
24
Hra a rozložení při hře Sestavu jednoho družstva tvoří 6 hráčů. Tři vepředu a tři vzadu. Každé družstvo má svého kapitána, který si s kapitánem protihráčů „střihne“ o právo podání, nebo výběru strany. Tým, který má právo podávat první (servis) vyšle hráče, který stojí úplně vzadu napravo, aby podal. Hráč si stoupne za čáru hracího hřiště. Nadhodí míč nad sebe, přičemž druhou rukou udeří do míče tak, aby letěl přes síť a zároveň do soupeřova hřiště. Tím je míč ve hře (obrázek dole). Soupeř, který přijímá servis, se snaží, aby se míč nedotkl země a zároveň jej „poslal“ protihráčům přes síť zpět. Na vrácení mají maximálně tři doteky (jeden hráč se nesmí dotknout dvakrát po sobě), pokud dochází ke čtvrtému doteku, automaticky se připíše bod druhému týmu. V případě, že příjem servisu prošel a míč byl odehrán přes síť bez porušení pravidel, má za úkol to samé zase soupeř. Takhle to jde prakticky pořád. To je smysl hry. Čekat, dokud jedno z družstev neudělá chybu. Pokud nechybující družstvo dostane bod, točí se hráči (zpravidla po směru hodinových ručiček) a na servis jde další hráč. Cílem hry je udolat hráče výhrou 25 bodů. Pokud je skóre 24:24, 25:24 hraje se dál, dokud jeden z týmů nebude mít náskok dvou bodů. Po výhře (jednom setu) se otáčejí strany. Hraje se na tři vítězné sety. Při otáčení stran má servis to družstvo, které předešlý set bylo na příjmu (nemělo set). Zkrátka se to pořád střídá a točí. Co se týče vítězných setů, hraje se tak dlouho, dokud se nedosáhne tří vyhraných setů. Takže skóre může končit 2:2, poslední set se hraje na 15 bodů. Takže konečný stav 3:2. Také může zápas skončit na sety 3:0, což je hezké skóre.
Chyby: Chyby jsou nazývány takové skutečnosti, které přihrají soupeři bod, tím je blíž k vítězství. Vypíši vám zde ty nejzákladnější, tudíž většinu.
Míč se dotkne země nebo nějakého předmětu mimo hřiště, včetně tyček, sítě (vnější strana). Míč se dotkne hrací plochy. Hráči mužstva se před odehráním soupeře počtvrté dotknou míče. Jeden hráč se dotkne míče dvakrát po sobě (platí i postupný dotek více částí těla). Hráč míč chytí nebo hodí (prodleva času při odehrání míče). Hráč se dotkne sítě, přičemž ovlivní hru (stáhne síť dolů atd.). Míč podletí pod sítí. Hráč pod sítí „obtěžuje“ soupeře (osahávání – bránění ve hře). Hráč se dotkne míče nad soupeřovou polovinou hřiště. Hráč zadní řady zasmečuje (není v útočné zóně). Hráč zadní řady se pokusí o blok protihráče (smí jen hráč v útočné zóně). 25
Funkce hráčů: Ten, kdo už někdy hrál, nebo slyšel o volejbale, určitě ví, že mezi hráči jsou určité funkce. Já osobně si myslím, že základní rozdělení je na útočné hráče, obranné hráče a specializovaného hráče (liberto). Útočný hráč → má za úkol smeče (prudká střela míče ve výšce nad síti, nutno vyskočit), blokovat smeče protihráčů. Na spodním obrázku je přiblížení toho, jak vypadá průběh smeče. Uprostřed, mezi dvěma smečaři stojí nahrávač, který jim nahrává na smeče.
Obranný hráč → má za úkol vybrat (zneškodnit) servis protihráče, nejlépe zmírnit rychlost a změnit dráhu letu (nahoru, mírně dopředu – do útočné zóny svého týmu), kde může při nahrávce od nahrávače útočník smečovat. Liberto → je hráč, který je, jak se u nás na vesnici říká, „holka pro všechno“, myšleno v dobrém. Jeho hlavním úkolem je být nasazený tam, kde zrovna tým strádá, takže v obraně, při smečích, při servise atd. Tento hráč je označený odlišným dresem. Vystřídá „obyčejného“ hráče a poté je zase vrácen zpět.
Způsob hry 1) krok – první dotyk je tzv. „obranný“, tedy je důležité na příjmu míč soupeřova servisu jakýmkoliv způsobem udržet ve hře. 2) krok – druhý dotek povětšinou dělá nahrávač, jeho úkolem je připravit míč pro útočnou akci = smeč. 3) krok – třetí dotek je povětšinou jednoho ze dvou smečařů. Cílem je co největší ránou znemožnit protihráči vybrat míč a spustit protiútok. Závěrem bych dodal, že existuje mnoho dalších druhů volejbalu, toto je ten oficiální (základní), ale existují také „plážový volejbal“, nebo mnoho dalších sportů se základem volejbalu. Rozhodně vám doporučuji, alespoň jednou zkusit tento zajímavý, přátelský sport, nejlépe s přáteli, rozhodně se pobavíte. Přeji hezký rok 2012.
Autor článku: Лукаш Ридл Foto: internet 26
Armáda České republiky
Vážení čtenáři, tak nám začal rok 2012 a s ním přicházejí i další články z mé tvorby, konkrétně se budu zabývat naší armádou. V tomto speciálním dvojčísle se budu více věnovat struktuře velení, zbraním, letadlům a obrněné technice, která je používaná AČR. ÚVOD: Armáda České republiky (dále AČR) je hlavní ozbrojenou složkou naší země. Její částí je také Hradní stráž na Pražském hradě. Vrchním velitelem je prezident republiky (Václav Klaus). Hlavním úkolem AČR je co nejefektivněji bránit Českou republiku dle stanovených Washingtonských úmluv. Naše armáda je také součásti integrované vojenské struktury NATO. Nechci zde psát, jestli souhlasím, nebo nesouhlasím s tím, co se ve světě děje, jaké operace NATO provádí atd. Mám v úmyslu Vás, čtenáře, seznámit s tím, jakou máme vlastně armádu. HISTORIE: Původně jsem měl v plánu se více zabývat historii, ale když píši o novodobé armádě, nechci se tolik zabývat historickými armádami v naší zemi. Jenom tak na okraj, do roku 1954 byla naše armáda vedená pod názvem Československá armáda, v letech 1954 – 1990 nesla název Československá lidová armáda (ČSLA) a v letech 1990 – 1993 se přejmenovala opět na Československou armádu. 1. ledna 1993 se armáda rozdělila na dvě armády: armáda České republiky (AČR) a armáda Slovenské republiky. Od roku 2005 je AČR plně profesionální armádou. 27
Voják AČR: Co vlastně musí mít voják naši armády? Jakou má výbavu? Zbraně? Tak na tyto otázky se Vám budu snažit odpovědět v následujících větách. Výstroj:
Jak vidíte na obrázku, hned na první pohled zaujme maskovací vzor, který je pod označením (vz. 95). Základy výstroje tvoří blůza, kalhoty a kanady 2000. Každý voják má také taktickou nebo neprůstřelnou vestu. Jen pro orientaci, cena originálního oblečení činí: blůza cca 500 Kč, kalhoty 500 Kč, kanady cca 1000 Kč (jak typ „2000“ tak typ „vz.95“). Další z velice užitečných věciček je taktická vesta/neprůstřelná vesta, jako je například tato na dolních obrázcích. Lze vidět stejné maskování (vz. 95) a dále sumky pro zásobníky a jiné věci. Pořizovací cena – cca 4000 Kč.
28
Nesmím opomenout ani velice důležitou „kevlarovou přilbu“ (obr. dole). Jak již název vypovídá, je z kevlaru, což je materiál zabraňující průstřelům a průletům různých částic, jako je například střepina bomby. Jak vidíte, je pokrytá potahem v maskování (vz. 95) a síťkou, která slouží k maskování (dá se do ní namotat molitan, tráva, křoví atd.). Dále jsou na přilbě „odložené“ brýle, které jsou velmi užitečné hlavně v zemích blízkého východu, kde jsou časté písečné bouře.
To by bylo vše o výstroji. Jen bych dodal, že od roku 2008 může každý voják (na své náklady) mít jiné, nebo rozdílné vybavení v souladu s povolením. To znamená, že si každý jedinec může vybrat asi mezi několika druhy taktických ves, brýlí, sumek atd. Tímto rozhodnutím se zajistil lepší výkony při provádění práce. Výzbroj: Většina vojáků v naší armádě používá vzor 58 (obr. dole). Nicméně speciální jednotky, které jsou nasazovány v bojích (Irák, Afghánistán atd.) mají buď upravované, renovované zbraně, nebo zbraně jiných armád, jako jsou například M4 (USA).
29
SA vzor 58 Ráže samopalu: ........................................................................... 7,62 mm Počáteční rychlost střely v0: ........................................................ 705 ms-1 Účinný dostřel: ............................................................................. do 600 m Maximální dostřel a smrtící účinek: ............................................ 2 800 m Hmotnost s plným zásobníkem a bodákem: ................................ 3,77 kg Délka samopalu s bodákem: ........................................................ 1 000 mm Délka samopalu bez bodáku: ....................................................... 845 mm Bojová rychlost při střelbě krátkými dávkami (3 – 4 rány): .......... 120 ran/min. Rozsah hledí: ................................................................................ od 10 do 800m (po 100m) Počet nábojů v zásobníku: ........................................................... 30 ks
Další z mnoha zbraní AČR jsou:
CZ 805 BREN je unifikovaný modulární zbraňový systém v rážích 5,56x45 mm NATO a 7,62x39 mm, který je určen jako osobní zbraň příslušníků všech druhů vojsk.
CZ 750 S1 M1 je základní těžká verze určena k řešení všech odstřelovačských úloh, primárně
v otevřeném terénu. 30
CZ SCORPION EVO 3 A1 ráže 9x19 je univerzální, lehká, samočinná ruční zbraň jednotlivce.
M4A1 útočná puška ráže 5,56 × 45 mm NATO
Mohl bych takto pokračovat stále dál, ale těch zbraní, které naši vojáci používají, je opravdu moc. Doporučuji se poohlédnout na internetu, najdete mnoho dalších. Vypsal jsem ty nejznámější a aktuální.
Vzdušné síly AČR
31
Úkolem vzdušných sil je kompletní ochrana vzdušného prostoru nad naší zemí a v případě obrany Evropské unie po rozkazu aliance NATO musíme poskytnout požadovanou pomoc. Jaká máme letadla? No, já bych je rozdělil na tři kategorie: 1) bojové letadla, 2) transportní letadla, 3) vrtulníky.
Bojová letadla:
Aero L-159 Alca je jednomístný, jednomotorový, lehký víceúčelový taktický bojový podzvukový letoun. (Lze vidět i ve starší verzi L-39 a L-59.)
JAS-39 Gripen je víceúčelový proudový bojový letoun vyvinutý a vyráběný švédskou společností Saab. Zkratka JAS = Jakt, Attack och Spaning (stíhací, bitevní a průzkumný). 32
Transportní letadla:
CASA C-295 je vojenský, dvoumotorový transportní letoun od španělského výrobce EADSCASA. Kapacita činí 71 vojáků, nebo 3 vozidla typu Land Rover, nebo Jeep.
Antonov An-26 je původem sovětský dvoumotorový, turbovrtulový transportní letoun pro krátké a střední tratě. Letošním rokem již byl vyřazen ze služby, ale myslím, že stojí za zmínku.
33
Vrtulníky:
Mil Mi-24 je velký dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, přepravě 8 osob nebo 1 500 kg materiálu v nákladovém prostoru. Původem z bývalého Sovětského svazu.
PZL W-3 Sokół je polský dvoumotorový víceúčelový vrtulník střední váhové kategorie s čtyřlistým nosným a třílistým tlačným vyrovnávacím rotorem. 34
Pozemní vozidla: Tato „kapitola“ o vozidlech je asi nejobsáhlejší, AČR vlastní velké množství techniky a bylo by hodně náročné ji sem všechnu vložit. Proto se vám pokusím představit ty nejznámější stroje zastupující různé kategorie (obrněná technika, dělostřelecká technika, technika protiletadlové obrany, ostatní technika).
Obrněná technika
T-72M4 CZ je česká modernizace sovětského tanku T-72. Nabíjení je zajištěno pomocí nabíjecího automatu. Touto modernizací je sledováno zlepšení palebné síly, ochrany a pohyblivosti.
BVP-1 a BVP-2 je bojové obojživelné obrněné pásové vozidlo. Stroj je určen pro zvýšení pohyblivosti a palebné síly mechanizovaných jednotek a k ničení obrněných cílů a živé síly protivníka. Původ – SSSR. 35
Pandur II je kolový obrněný transportér od rakouské firmy Steyr. V březnu 2009 česká vláda Mirka Topolánka schválila nákup 107 transportérů Pandur II pro českou armádu za zhruba 14,4 miliardy korun za nejasných okolností (korupční aférka?).
Dělostřelecká technika
ShKH vz.77 Dana (Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky) je československá samohybná kolová houfnice ráže 152 mm s pohonem 8x8. Houfnice je umístěna na podvozku nákladního automobilu Tatra 815. Slyšel jsem ji při střelbě, tak ve mně ještě nezadunělo. 36
Ostatní technika
Iveco LMV je lehké víceúčelové pancéřované vozidlo nové generace od italské firmy Iveco. Vozidlo vyniká vysokou pohyblivostí v terénu a i strategickou mobilitou. Vzniklo v roce 2001.
Tatra 815 je nákladní automobil se znakem náprav 4x4, 6x6, 8x8, 10x8, 10x10, 12x8 a 12x12. Je určen pro povoz ve velmi těžkém terénu.
37
Land Rover Defender 130 Kajman je česko-britské vozidlo určené k plnění bojových a speciálních úkolů. Je přizpůsobené k přepravě vzduchem a výsadku na padácích z vrtulníku. Používají ho speciální jednotky v Afghánistánu.
Závěrem bych dodal, že AČR má širokou škálu vybavení a možností. Kdo se o ni opravdu zajímá, nebo po přečtení mého článku prokazuje zájem, doporučuji knihu „Balaryn Jindřich – Příručka vojáka AČR“, najdete tam různé taktické informace atd. doplněné o obrázky, grafy a náčrtky. Snažil jsem se Vám popsat AČR a seznámit vás alespoň trochu s její dnešní podobou. Názor, jestli je armáda potřebná nebo ne, nechám na Vás. Pokud se vám můj článek líbil, jsem velice rád a pokud ne, prosím, napište na email, co bych měl změnit nebo zlepšit. Děkuji.
Autor článku: Лукаш Ридл Foto: internet
38
RPG
Malba: Vanessa
39
RPG - Rozpláclí páchnoucí garnáti? Co to je RPG? Možná už jste někdy v životě narazili na zkratku RPG, která může znamenat leccos. Spojení v nadpisu je můj vlastní výmysl, ve skutečnosti se může jednat o ruční protitankový granátomet (rocketpropelled grenade) – zbraň vyvinutou z německého Panzerfaustu, Rassemblement du Peuple Guinéen – jednu z vůdčích politických stran v západoafrické Guineji, průměrný počet doskoků na zápas v basketbalu (rebounds per game), případně o pokročilý programovací jazyk pro staré počítače IBM. Tento článek se však nebude věnovat ani zbraním, ani současné politické situaci v Africe, dokonce se nedočtete ani nic o košíkové nebo programování prehistorických počítačů. Zkratka RPG totiž může mimo výše zmíněné znamenat taky Roleplaying Game, což se do češtiny obvykle převádí jako „hra na hrdiny“. Každý někdy v životě RPG hrál, ani si toho nebyl vědom. Ať už se stal indiánským stopařem, kovbojem s kolťáky zavěšenými proklatě nízko, statečným rytířem bez bázně a hany, kosmonautem zkoumajícím tajemství vesmíru, krásnou a bohatou princeznou, pirátem s tajnou mapou Ostrova pokladů nebo jen obyčejným psem, každý z nás v dětství s oblibou žil příběhy odehrávající se mimo nudnou všední realitu. Trošku náročnější podobu RPG jsme někteří zažili na táborech či výpravách – hru na pantomimu, v níž se jeden člověk vtělí do nějakého povolání a beze slov jej předvádí. A právě vtělení se do jiné osoby a prožívání hrdinských příběhů je hlavní náplní her na hrdiny. Ve světě dospělých lidí se totiž velmi brzy a krutě učíme, že zlo se ve skutečnosti dobru vysmívá a – což je mnohem horší – není vtělené do osoby jednoho zlého čaroděje nebo draka, ale skrývá se za usměvavými maskami ostatních lidí. Ve skutečnosti nikdy nenajdete poklad a mapa ostrova je jen čmáranice na papíře vytrženém ze sešitu přírodopisu; ve sklepě není žádný mučednický kůl (pan Foglar promine) a jednou ranou skolený šavlozubý tygr je najednou jen plyšový pes. V 70. letech 20. století se však v USA několik lidí rozhodlo, že naše dětské příběhy stojí za to prožívat a rozvíjet i v dospělosti, a tak v roce 1974 vyšla pravidla první RPG hry – Dungeons and Dragons (Kobky a draci). Pen and paper
Obálka 1. vydání Dungeons and Dragons z r. 1974
Princip všech „papírových“ (často se používá anglická zkratka P&P – pen and paper) RPG je v zásadě stejný: Jeden z hráčů připraví svět, v němž se budou příběhy odehrávat, zápletku a překážky, které se hrdinům postaví do cesty. 40
Tento hráč se tradičně nazývá Gamemaster (GM = pán hry), v české terminologii se používají pojmy pán jeskyně (PJ), vypravěč, průvodce apod. Ostatní hráči si vytvoří hrdiny, kteří se budou ve světě pohybovat a prožívat příběhy, jež pro ně gamemaster vymyslel. Různé schopnosti a vlastnosti postav bývají většinou vyjádřeny číselnými hodnotami a vliv náhody zastupují hody různými druhy hracích kostek. Pravidla slouží jako regulace – starají se o to, aby svět a hrdinové byli v rovnováze. Děti se většinou domlouvají na pravidlech před hrou a upravují je za běhu (což někdy končí hádkou), ale dospělí potřebují zákony, v jejichž mezích se budou pohybovat; tuto roli právě pravidla hrají. Různí hráči mají na pravidla různé požadavky – zatímco někteří chtějí mít možnost hrát hrdiny s téměř nadpřirozenými schopnostmi ve stylu Barbara Conana, jiní kladou důraz na realističnost; jedni odehrají bojové scény během pár hodů kostkou, jiní dopodrobna popisují šermířské figury a finty; někdo zaútočí na vše, co potká, někdo se snaží problémy řešit lstí a vyjednáváním. Právě volba pravidel a jejich případná úprava k obrazu vlastnímu – tzv. homeruling (home = domov; rule = pravidlo) do značné míry rozhodují o tom, jak bude hra vypadat. Různá pravidla umožňují tvorby různých světů. Nejčastější jsou to hry ze světa fantasy, které se podobají těm z knih a filmů (Tolkienova Středozem, Pratchettova Zeměplocha apod.); v těchto světech se to hemží mocnými bojovníky s meči a sekerami, čaroději, lstivými lupiči, skřety, obry, trpaslíky a dalšími fantastickými bytostmi (sem patří již zmíněná hra Dungeons and Dragons, případně nejoblíbenější česká RPG Dračí doupě). Najdeme však i třeba RPG odehrávající se v realitě velmi podobné té naší s jediným rozdílem – mezi lidmi tam skrytě žijí a vedou klany upírů války o zdroje krve (Vampire: The Masquerade), či v cyberpunkové megapoli, kde je možné nechat lidské tělo vylepšovat elektronickými implantáty (Shadowrun).
Obrázek 1Obálky zmíněných RPG
41
Jak se RPG hraje? Samotná hra má většinou podobu dialogu, v němž gamemaster popisuje události, které se dějí v okolí (počasí, počet lidí na náměstí, přepadení postavy nepřítelem apod.), hráči jednotlivých postav pak popisují reakce svých postav a často za postavy přímo mluví. Postavy prochází světem, setkávají se s nástrahami, jednají s obchodníky, bojují s nepřáteli, zároveň však prožívají osobní dramata svých postav jako vystřižená z velkých románů (hledání ztraceného sourozence, boj o neprávem zabavený rodinný majetek, pátrání po elixíru věčného mládí atd.). Na rozdíl od skutečného světa je ve světě RPG obvykle snaha náležitě odměněna, zlo potrestáno a hrdina, byť s mnoha jizvami na těle i duši (Ale co jiného dělá hrdinu skutečným hrdinou?), zůstává hrdinou a nikdo z něj obratem ruky neudělá zločince nebo hlupáka. Za hrdinské skutky je postava odměněna tzv. zkušenostmi – jedná se o imaginární jednotku toho, jak se postava zlepšuje v tom, co dělá. Zkušenostní body má pak postava možnost přeměnit na nové dovednosti a schopnosti. A zde se dostáváme k tomu, co činí RPG tak výjimečnými – ve většině her je pravidly omezeno, co může a nesmí hráč dělat, v RPG vymezují, co je a není přípustné či reálné, sami hráči; konečné slovo má obvykle GM. RPG jsou v určitém smyslu velmi podobné ochotnickému divadlu, protože mnozí hráči vyzdobují místnosti, kde hrají, atmosféře, aby se lépe vcítili do příběhu – hrají při světle svíček, na zdi pověsí stylové obrazy nebo makety mečů, někdy se dokonce převléknou do kostýmů. Od jiných společenských her se RPG velmi odlišují ještě v jednom ohledu: cílem hry není vyhrát, protože to vlastně ani není možné – jedno dobrodružství hrdinu nedělá, a tak některé hráčské postavy rostou celé roky. Cílem RPG je prožít příběh a přičichnout k atmosféře jiného světa – tedy obvykle stejné pohnutky, které nás vedou k četbě knížek a sledování filmů. Zajímavým průvodním jevem RPG je rozvoj fantazie a empatie. Tím, že jsou hráči obvykle nuceni si všechno pouze představovat, jejich představivost jede několik hodin na plný výkon; navíc hráči často pracují s mapami a stručnými náčrtky, což napomáhá prostorové orientaci. Empatie je schopnost vcítit se do situace jiných lidí, což je právě princip RPG. Empatie je nezbytně nutná pro rozvoj tolerance a komunikační schopnosti. RPG tedy (aniž by to bylo jejich cílem) napomáhají duševnímu rozvoji hráčů. Rpg a mýty RPG provázela obzvláště v počátcích spousta polopravd a pověr. Není divu, hráči RPG byli původně dost uzavřenou subkulturou a nezasvěcenému uchu mohly některé hovory znít dost děsivě. Jako příklad uvádím přibližný přepis útržku rozhovoru, který proběhl během sezení, jehož jsem se účastnil: Postava se snaží tajně dostat do nákladového prostoru lodi. „Strážný jde k tobě a chytne tě za rameno.“ „Otočím se a přetáhnu ho kladivem.“ Chrastění kostek. „Trefil jsi ho přímo do čela, lebka zapraštěla a strážný se skácel k zemi.“ „Musím ho někam schovat. Vezmu si jeho uniformu a je tam nějaká dost velká bedna?“ „Jo, ale je plná látek.“ „Vyhážu látky někam do rohu, strážného zavřu do bedny a šoupnu někam pod regál, ať není hned na očích…“ Řada lidí tedy věřila, že RPG vedou k agresivitě a asociálnímu jednání, dokonce k satanismu. Veřejnému obrazu těchto her nepřispěla ani medializace některých násilných činů, které spáchali hráči RPG. Byť se ani u jednoho neprokázala spojitost s RPG (všechny činy byly osobního charakteru), veřejnost měla jasno, v USA vzniklo dokonce několik organizací bojujících proti RPG v zájmu zdravé mládeže. Dnes jsou však RPG běžnou součástí populární kultury a mezi teenagery jsou oblíbené v různých podobách, nejen v té „papírové“.
42
Jiné podoby RPG Rozvoj počítačů dal vzniknout CRPG (Computer Roleplaying Game), v nichž hráč samotný prožívá příběh, který pro něj nachystali programátoři a grafici. Zlatá doba těchto her byla někdy koncem 90. let, kdy se programátorskému studiu Black Isle Studios podařilo vytvořit hry, jejichž příběhy jsou plnohodnotnými literárními díly. Planescape: Torment je hrou, jejímž tématem je hledání vlastní identity a přemítání o možnosti či nemožnosti změnit vůlí vlastní osud, případně realitu samotnou (narážky na Nietzcheho filozofii jsou zjevné), série Fallout zase sugestivním způsobem varovala před užíváním technologií bez morální kontroly a jadernou válkou. V prvních letech 21. století se však začala velmi rychle rozvíjet počítačová grafika a tituly založené na množství textu a komplikovaných dialozích začaly ustupovat graficky efektnějším hrám. Spojením principu počítačových RPG a internetu vznikl žánr, který je dnes velmi populární: MMORPG (Massively Multiplayer Online Roleplaying Game = Online RPG pro velké množství hráčů). Princip je poměrně blízký klasickému „papírovému“ RPG – programátoři připravují na serverech světy a zápletky, hráči se do nich se svými postavami zapojují v reálném čase a jednotlivé postavy spolu mohou tedy komunikovat stejně jako při klasickém herním sezení. Těm, kteří nejsou líní vstát od stolů a trošku se zapotit, jsou určeny tzv. LARPy (Live Adventure Roleplaying), kde se hráči oblečou do kostýmů, vyzbrojí se dřevěnými zbraněmi (obvykle si hráči většinu vybavení vyrábí sami – jeden můj kamarád kdysi strávil přes rok tím, že stříhal a ohýbal svářečský drát a pletl z něj kroužkovou košili) a prožívají dobrodružství „naživo“ v lese nebo zřícenině hradu apod. Jak ale řešit fungování magie? Zde se opět fantazii meze nekladou – místo blesků se hází papírové koule, plameny šlehající z čarodějových prstů nahradí hrst mouky, místo magického tranzu musí hráč sníst po jednom určité množství piškotů,…
Dva druhy LARPu: vlevo klasický fantasy LARP, vpravo sci-fi
Já osobně dávám přednost té nejtradičnější podobě RPG, protože podle mého je jako jediná omezena pouze a jen Vaší fantazií, ale i ostatní formy jsou mi sympatické. Umožňují totiž i nám dospělým si stále hrát pro pouhou zábavu a potěšení a nechat tak žít dítě, které je v každém z nás ukryté.
Autor: Sherlock Foto: internet
43
Oblíbená kniha V tomto čísle bych Vás ráda seznámila s klasickým detektivním románem „Deset malých černoušků“. Jedná se o dílo, které patří mezi nejoblíbenější (a svým způsobem i tradiční – či klasické) detektivní romány. Autorkou je „první dáma zločinu“ Agatha Christie.
Agatha Christie Jedná se o pseudonym anglické spisovatelky detektivních románů a povídek. Občas se objevila také pod pseudonymem Mary Westmacott a jedná se o nejslavnější ženskou spisovatelku všech dob. V počtu prodaných výtisků ji předstihl pouze William Shakespeare. Studovala hudbu a francouzštinu. Při studiu zjistila, že má talent pro hru na klavír, ale proto, že se styděla vystupovat před publikem a také proto, že neměla příliš silný hlas, nakonec tuto dráhu zavrhla. Na Štědrý den 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho (s ním měla o pět let později dceru). Během první světové války působila jako dobrovolnice v armádě (jako sestra a lékárnice). Tuto zkušenost pak využila při psaní svých knih – často se totiž dostala do styku s léky i jedy. Poté, co jí zemřela matka, se přidaly ještě problémy v manželství, a tak se nervově zhroutila. Do této doby se datuje její slavné zmizení (1926). Během jedenácti dnů byla vedená jako nezvěstná a ani po jejím nalezení se toto zmizení nikdy plně neobjasnilo. V roce 1928 se se svým manželem rozvedla, ale jako známá a oblíbená autorka netrpěla finančními problémy. Podruhé se vdala za archeologa Maxe Mallowana, kterého poznala během návštěvy Uru. V průběhu 2. světové války působila opět jako dobrovolnice na výdejně léků. Roku 1971 i britská královna Alžběta II. udělila titul „Dáma britského impéria“.
44
Deset malých černoušků Existuje samozřejmě několik vydání a vzhledů této knihy, já mám doma to, které vidíte tady na obrázku. Žánrově je tato kniha detektivní román, kde se vyšetřuje deset vražd (lépe řečeno je jich pouze devět, jeden mrtvý spáchal sebevraždu, ale to se dovídáme až na konci příběhu). Kniha je bohatá na děj, akci, nechybí jí ani vynikající, tj. propracované, dialogy a velmi chytlavé popisky (nečekejte nic extra dlouhého a nezáživného, madam Christie je opravdu mistryně na slovo vzatá a její popisky příjemně doplňují děj). Kniha se dočkala několika filmových i divadelních zpracování a to pod výše zmíněným názvem i pod jinými (podobnými) názvy – např. „Deset malých Indiánů“ či „Až tam nezbyl žádný“.
Foto: L:-)
Děj se odehrává na ostrově někdy na konci 30. let minulého století. Osm lidí je pozváno panem a paní N. Z. Namyovými k návštěvě ostrova. Poté, co tato osmička přijíždí, zjišťuje, že na ostrově přebývá pouze obsluha – manželé Rogersovi, které najal právě pan N. Z. Namy.
Během úvodní večeře se spustí gramofonová deska a všichni, kteří se na ostrově nalézají (tj. všech deset lidí) je osloveno hlasem neznámého muže. Muž každého z nich obviní z vraždy, jíž se v minulosti dopustili. Postupně se dovídáme, že manželé Rogersovi nechali zemřít svou zaměstnavatelku proto, že jí včas neposkytli léky, generál poslal milence své ženy na misi, z níž nebylo návratu atd. Zkrátka a dobře hlas z gramofonové desky každého obviní. Nikdo z deseti lidí nezůstane ušetřen. Hosté se samozřejmě ohrazují, své „zločiny“ nepřiznávají, ale v duchu básničky o deseti malých černoušcích postupně umírají. Zvláštností je, že na stole v jídelně tak postupně mizí vždy figurka černouška. Původně je jich deset a se smrtí osoby vždy zmizí jedna z figurek, až nakonec nezůstává žádná. Poté, co umírá jedna osoba za druhou, se žijící osazenstvo rozhodne prohledat maličký ostrov, zjišťují, že na něm nikdo není, a tak vrahem musí být někdo z přítomných. Atmosféra houstne a všichni se navzájem podezírají a obávají se, že zrovna oni budou další obětí.
45
Během vražd se dostává na povrch fakt, že vlastně každý z přítomných skutečně zapříčinil něčí smrt – přesně tak, jak řekl hlas, který zazněl prvního večera z gramofonové desky. Postupem času jim také dojde, že pan N. Z. Namy je vlastně slovní hříčka, kterou lze vyslovit také jako „neznámý“. Za několik dní připlouvá na ostrov zásobovací loď (která měla zákaz od pana N. Z. Namyho během několika dnů připlout), je objeveno deset mrtvých těl a vrah nikde. Pro policii je to skutečná záhada, neboť nikdo z protější pevniny neviděl nikoho odplout, a tak by vrah měl být na ostrově. Jenže není. Ostrov je tak maličký, že není kde se ukrýt. V poslední kapitole knihy se dovídáme skutečnost – je v ní vzkaz od jednoho z mrtvých, který se přiznává k vraždě devíti a k vlastní sebevraždě. Kdo to ale byl, Vám neprozradím, protože myslím, že stojí za to si knihu přečíst. A zde je zmíněná básnička, podle níž oběti umíraly: Deset malých černoušků hostil děda Vševěd, jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět. Devět malých černoušků chtělo sypat kosům, jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osm. Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům, jeden z nich se potloukal, zbylo jich jen sedm. Sedm malých černoušků šlo naštípat klest, jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest. Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med, čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět. Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří, jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři. Čtyři malí černoušci nechali všech pří, jeden z nich šel pasti klást, šli do světa tři. Tři malincí černoušci šli ulovit lva, medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva. Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny, jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný. Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný, proto se sám oběsil – a tak nezbyl žádný.
Autorka textu: L :-)
46
Vlastní tvorba
Malba: Vanessa
Dívka Dívka v nouzi ztracená neví co bude dál se dít Nechce už nic znát nic mít volá už jen smrt k sobě touží touží strašně po vlastním hrobě Ta bezmoc ji stále víc a víc ničí budova vysoká se před ní tyčí. Náhle z nenadání nápad má nahoru stoupá dál a dál Čeká ji už jen dlouhý pád padá smrti vstříc. Poslední výdech loučí se svět její sbohem tam na tom místě zní už desítky let. Autorka: Cult of Chaos
47
SEN Zdál se mi sen že žila jsem jen jeden den. Ten den zdál se býti věčný a přitom čas je tak spěšný. Spěchal a hnal se dál že připadal mi den jak jen minut pár. Jak rychle vše začalo tak rychle se zas ke konci ubralo. Už zbývalo mi minut pár když jsem poznala ten nejkrásnější dar jménem láska všemi nazýván avšak nebyl mi nijak dopřán. S láskou ve dveřích se míjím ve dveřích kde čas mě zabíjí. Autorka: Cult of Chaos
BOLEST SRDCE Bolest srdce je zlá lásku proklínám Zlomil jsi mi křídla do hlubin teď padám Marně se vzlétnout snažím Bez tebe se jen topím žít už neumím po tvém objetí toužím Proč opustil jsi mě proč zničil se mi svět Bez tebe se už jen topím CHYBÍŠ MI LÁSKO MOJE Člověk nemůže žít bez srdce tak jako já bez tebe… Autorka: Cult of Chaos
48
Lásko Jak sepsat své pocity když nejsi tu nejsi tu ty jak popsat co na srdci je když slova nejsou na řeči jak napsat do pitomých řádků co všechno říct si ti přeju je blbé mi tady sedět a jen do prázdna hledět. Lásko proč slova tak málo jsou ze vyjádřit co cítím nezvládnou miluju tě šeptat ti budu ráno když tvé oči se otevřou miluju tě říkat ti budu jen když bude nám začínat nový den miluju tě zopakuju ti pokaždé když budeš nablízku miluju tě. Miluju tě budu ti opakovat když budeš si to přát po tvém boku budu pořád stát jen když budeš mě mít rád miluju tě řeknu ti tisíckrát jen abys se mohl smát Slova co na duši pohladí co tvá očka rozzáří budu ti opakovat dnem i nocí bude-li to v mojí moci miluju tě jak říct to ještě jsi pro mě jak pro podzim kapky deště lásko prosím buď u mě stále stal ses mým světlem miluju tě… Autorka: Cult of Chaos
49
Foto: Cult of Chaos
50
Andělská dívka Andělská dívka správného charakteru, charakteru hodícího se společnosti, společnosti bezcitné a namyšlené. Nový začátek začal se vyvíjet, vyvíjet správným směrem, směrem krásného prožitku, prožitku, kdy ďábel se projevil. Člověk hodný, sám o sobě anděl, anděl zkřížený s ďáblem. Života užívat si začala, pro milovaného člověka by život dala, dala by pro něj i svou duši, duši, která jí právě sluší. Své zásady porušila, porušila s prožitkem krásným, krásným jako milovaná osoba. Lidé tvoří její nitro, nitro krásné i škaredé, škaredé porušením zásad, zásad, které porušit neměla, neměla se ubírat ďábelským směrem, směrem směřujícím k zániku. V tom jasné znamení se objevilo, objevilo se jako jasná hvězda, hvězda, která se nezdá. Začíná opět měnit svůj život, život mění stále víc, víc než slova umí říct. Říct a udělat je zcela odlišné, odlišné v odhodlání, v odhodlání, které se v ní projevilo, projevilo snad navždy.
51
S láskou a odhodláním v srdci, mění svůj život, život, v kterém překročila meze, meze, které jsou nám určeny.
Autorka: Cantam
Můj život Slzy kanoucí z víček, padají do jezera ze zhasnutých svíček. Bezesné noci volají milost, dobrotivé osoby ničí ti život. Strach a smrt upalme na hranici! S nimi jsme plní nenávisti. Andělský oceán promítá lásku, mezi dvě pevniny rozdělil jsem krásu. Spalující chlad koluje mi krví. Jak zbavit se ho mám, když mě živí? Z umění prokletého vychází spor, dovedný štětec maluje živý, mrtvý strom. Ledový oheň pomůže ti v pýše, ukrýváš se do nekonečně temné chýše. Vichr naráží na zdi ze slonoviny, odmítáš otevřít dveře své viny. Autor: Damien
Nesmrtelná Padlá bohyně umírala, její srdce bylo zlomeno, když usínala. Stává se z ní člověk cítící, smrt se jí snaží zasadit úder smrtící. Krev ženy stéká muži po paži, její duše čeká na zápraží. Po jednoduchosti se všichni sápou, nikdo však nedoufá, že to zvládnou. Duše padlé bohyně překročila nesmrtelnost. Duše padlé bohyně utišila hřmot. Duše padlé bohyně stala se ženou. Duše padlé bohyně byla oslněna krásou. Duše padlé bohyně pohlédla na nebesa. Duše padlé bohyně nyní zemřela. Autor: Damien 52
Soutěž V každém čísle bude uveřejněno deset soutěžních otázek, odpovědi na ně najdete přímo v daném čísle časopisu Portál, stačí jen pořádně pročíst předešlé stránky. Vaše odpovědi posílejte na e-mailovou adresu:
[email protected]. Započítány budou všechny odpovědi poslané do 22. února 2012, protože příští číslo vyjde právě v únoru 2012. Na konci roku tři nejlepší z vás obdrží věcné ceny. V minulých číslech se do soutěže nikdo nezapojil, Vaše škoda, nicméně pěkně a hodnotné tři ceny stále čekají. Otázky: 1. Co jsou to LARPy? 2. Do kterých let se datuje vznik hradu Helfštýn? 3. Jak umřel 9. černoušek? 4. Jak se původně jmenoval volejbal? 5. Z jakých prvků se skládá kůra Měsíce? 6. Co je to Xibalbá? 7. Jak se latinsky řekne škytavka? 8. Kdo z autorů našeho časopisu se v tomto čísle objevil poprvé? 9. Jak se v letech 1954 – 1990 jmenovala armáda naší republiky? 10. Kdo je autorem básně „Bolest srdce“?
53
