Prosinec 2010 Leden 2011
3. číslo – DVOJČÍSLO
Autor názvu časopisu: Martin Pekár Autorka fotografie: Taurus
Slovo úvodem Milé čtenářky a čtenáři, dočkali jste se i třetího čísla školního časopisu. Těší mě, ţe čtenářů stále přibývá, i kdyţ je trochu škoda, ţe se někteří dovídají o časopise tak nějak náhodně a diví se, ţe vůbec něco existuje. Na druhou stranu: lépe pozdě neţ nikdy. Posíláte mi maily s kladnými ohlasy, v podstatě Vás baví číst vše (kaţdého něco trochu jiného, ale není ţádná rubrika, která by nezajímala nikoho), coţ je jistě motivující pro ty, kteří pro Vás píší. Také mě bombardujete maily s uhádnutým motivem na soutěţní fotografii, k dobru přidám fakt, ţe se předháníte a především ţáci letošních prvních ročníků nelibě nesou, kdyţ se vydání nového čísla posune byť jen o den – to je zase motivace pro mě. V tomto čísle – doufám, ţe minimálně stejně atraktivním jako ta předchozí – si Vám dovolujeme nabídnout hned dvě témata. První se týká pochutin a druhé umění. Věřím, ţe si kaţdý najde to, co ho bude bavit. Stálé rubriky zůstávají s drobnými obměnami ve všech číslech. Odpovědi ohledně soutěţe, připomínky, pochvaly i Vaše nápady budu očekávat na mailu:
[email protected] . A dnes – na přání jednoho z Vás (moţná i více, ale poţádal mě o to jeden z Vás) přidáváme i osmisměrku a nějaké vtipy. Ráda bych opět poděkovala své redakční radě (která se stále rozrůstá o nové členy i nápady) a v tomto čísle také ţákům ND4 – Barboře Kubisové a Martinu Pekárovi za poskytnutí pokladů pro dva články. V neposlední řadě také děkuji za umělecké fotky, které poskytl Jiří Volejník.
L:-)
2
Obsah Pochutiny .........................................................................................................................................4 Čokoláda .............................................................................................................................4 Čaj .......................................................................................................................................6 Zajímavé chuťovky............................................................................................................9 Cigarety ............................................................................................................................11 Doutníky ...........................................................................................................................12 Vodní dýmka ....................................................................................................................12 Káva ..................................................................................................................................14 Pivo ....................................................................................................................................15 Víno ...................................................................................................................................17 Alkohol ..............................................................................................................................18 Umění .............................................................................................................................................20 Výtvarné umění ................................................................................................................20 Grafiti................................................................................................................................27 Latinskoamerické tance ..................................................................................................31 Literatura .........................................................................................................................35 Divadlo ..............................................................................................................................37 Film ...................................................................................................................................38 Sci-fi ..................................................................................................................................42 Hudba................................................................................................................................43 Kapela Uţ jsme doma ...................................................................................................................45 Lyţování ........................................................................................................................................52 Vlastní tvorba................................................................................................................................55 Básně a povídky .............................................................................................................55 Narae .............................................................................................................................58 Fotosoutěţ ......................................................................................................................................60 Kříţovka ........................................................................................................................................61 Vtipy...............................................................................................................................................62
Redakční rada: Taurus – fotografka, autorka článků apod. Cantam – autorka článků Anič – autorka článků Лукаш Ридл – autor článků o sportu Andrew – autor článků xfull – autor povídek a básní Lukáš – autor fantazy románu „Narae“, autor kreseb Sherlock – autor článků o kapelách a zpěvácích L:-) – korektorka textů, autorka úvodníků k článkům a toho, co je třeba
3
Čokoláda Čokoláda se vyrábí z praţených, mletých a kvašených zrn kakaovníku. Původ slova pochází z aztéckého xocolātl a má stejný význam. Existují tři typy zrn kakaovníku, z nichţ se čokoláda vyrábí. První z nich je strom Criollo, který se pěstuje v máyské oblasti (střední Amerika a Mexico). Druhým je strom Frorastero, jeţ je robustnější, a jeho zrna jsou levnější. Třetím je Trinitario a je to hybrid zrn Criollo a Forastero. Čokoláda je jednou z nejoblíbenějších sladkostí. Můţeme ji sehnat ve formě tabulek nebo figurek a dalších tvarů a pak také jako přísadu v jiných pochutinách, jako jsou muffiny, polevy na bábovky a třeba i čokoládová zmrzlina. Čokoládu můţeme dělit na různé druhy. Nejznámější je asi mléčná čokoláda, která obsahuje sušené mléko, proto ten název mléčná. Kakaová zrna (zdroj obrázku Prodává ve v tabulkách, ale i dalších tvarech. V internet) chladných zimních večerech můţeme zatouţit po hrnečku čokolády, který se skládá z mléka, práškové směsi čokolády a vody. Dále bych mohl jmenovat neslazenou čokoládu známou také jako čokoládu na vaření, neobsahuje mléko, a proto má znatelně hořčí chuť neţ mléčná čokoláda. Neměla by zůstat zapomenuta bílá čokoláda, je zaloţena na obsahu kakaového másla, ale neobsahuje ţádné pevné kakaové sloţky, díky tomu dostala název bílá. Při 5 °C můţeme konzumovat ledovou čokoládu, která se při vyšší teplotě rychle roztopí. A úplným vrcholem ledovce je tzv. couverture, coţ je termín pro čokolády obsahující velké mnoţství čokoládového másla a jeho sloţek s nejvyšší kvalitou. Je poţívána profesionálními cukráři. Výroba čokolády je zaloţena na kakaovém prášku, hmotě a kakaové pokrutině. Vytvoří se směs v poměru určitém, kterému odpovídají značky čokolád, tvořeny tukem, cukrem, kakaovými sloţkami, sladidly a dalšími ingrediencemi. Nejdříve v továrnách pročišťují kakaová zrna a ty pak opraţí při teplotě 80 – 130 °C. Kakaová zrna se pak namelou a oddělují se jeho sloţky nepotřebné pro směs čokolády. Do směsi z předešlého procesu se přidávají sladidla, tuky, aroma a poté dochází k míchání. Ke konšování čokolády dochází při 50 - 65 °C. Je to v podstatě míchání za stálé teploty. Temperace čokolády je zahřátí na 50 °C, poté ochlazení na 30 °C a později opětovné zahřátí – to vše kvůli ustavení kakaového másla v čokoládě. Následně se čokoláda odlévá do tabulek nebo jiných tvarů. Výsledkem je čokoláda určená pro zabalení, prodej a konzumaci.
4
Historie čokolády by se dala shrnout v těchto bodech: Rok 600: v půdě byly nalezeny stopy kakaa a v chatrčích hrnce, které svědčí o tom, ţe v oblasti Colha (dnes Belize v centrální Americe) pili Mayové čokoládu s velkou pěnou. Tabulka čokolády (foto L;-)) Předkolumbijská éra: Mayové a Aztéci míchají kakao s teplou vodou a s různými Bonboniéra (Autorka fota: L;-)) přísadami (voda, kukuřičný škrob, chilli papriky, med) v různých poměrech podle poţadovaného pití. 1519: Hernando Cortéz se vylodil se na současných březích Mexika. Dobyvatel objevil pití kakaa. 1527: Hernando Cortéz se vrátil do Španělska a přivezl sebou recept na slavnou horkou čokoládu, přizpůsobený chuti kolonistů Nového Španělska, stejně jako kuchyňské náčiní k přípravě čokolády. 1615: Anna Rakouská, španělská infantka, si bere Ludvíka Třináctého a rychle najde zalíbení v horké čokoládě na francouzském dvoře. 17. a 18. století: evropská šlechta a aristokracie zboţňuje horkou čokoládu. 1725: Ludvík Patnáctý se oţenil s Marií Leszcynskou. Marie miluje horkou čokoládu a oblíbí si její afrodiziakální kvality. 18. století: v Anglii se začíná čokoláda míchat s mlékem, ale uţ ne s vodou. 1825: Vynález odtučňování kakaa Van Houtenem z Holandska. O tři roky později Van Houten registruje patent na první formu na čokoládový prášek. 1914:Ve Francii startuje čokoláda s banánovou moučkou Banania, kterou konzumují francouzské vojenské jednotky v příkopech za první světové války. 1961: Francie po Spojených státech začíná vyrábět Nestlé's Nesquick prášek s příchutí skořice, který je dnes světově nejprodávanější čokoládou k pití, naše dnešní Granko.
Vývoj tabulek čokolád Historie čokoládových tabulek začíná mnohem později neţ čokoládových nápojů. 1674: Londýnský obchod Káva Mill a Tobasco Roll nabízí poprvé původní španělskou čokoládu, která se dá kousat. 1830: Charles-A. Kohler poprvé mísí čokoládu s lískovými ořechy. 1847: Díky tzv. hnětení čokolády se v Anglii poprvé zrodila hořká čokoláda. 1875: Díky vynálezu kondenzovaného mléka Henrim Nestlé Švýcar Daniel Peter objevil recept pro mléčnou čokoládu. 1879: Švýcar Rudolf Lindt objevil čokoládovou polevu a recept na tmavou čokoládu. Konec 20. století: Trend, který směřuje k původní a autentické chuti.
Autor článku: Andrew Zdroj: www.wikipedia.cz a http://www.chocolatewrappers.info 5
Čaj Čaj je kulturní nápoj, připravovaný obvykle louhováním lístků rostliny čajovníku v horké vodě. Označení čaj se běţně uţívá i pro jiné nálevy, pro zápary a odvary různých rostlin. Čaj má v mnoha případech také blahodárný vliv na organismus díky látkám v něm obsaţeným. Pěstování a zpracování čaje: Čaj vzniká postupným zpracováním listů čajovníku. Čajovník je stálezelený keř, v přírodě dorůstá výšky 5 aţ 15 metrů, výjimečně i kolem třiceti metrů. Na plantáţích jsou keře udrţovány ve výšce okolo jednoho metru, coţ umoţňuje pohodlnější sběr čajových lístků a zvyšuje úrodu. V přirozených podmínkách čajovník rostl v jihovýchodní Asii. Jako kulturní rostlina se pěstuje na místech s příhodnými podmínkami. Země produkující čaj jsou Indie, Pákistán, Tchaj-wan, Írán, Lanka, Japonsko, Indonésie aj. Nejlépe se čajovníku daří v monzunovém klimatu v subtropickém a tropickém pásu, roste na kyselých půdách – a to od hladiny moře aţ po nadmořské výšky kolem 2500m. Hrnek s čajem (autorka: Kristýna Bulíčková) Listy čajovníku měří od tří do pětadvaceti centimetrů a šířku mají mezi jedním a deseti centimetry, dospělé listy jsou tlusté, hladké a koţnaté, mají krátký řapík. Čajové lístky se většinou sbírají několikrát do roka, v některých oblastech celý rok. Lístky se sbírají podle tzv. sběrových formulí, ty určují, kterou část výhonku uštípnout. Obvykle jsou cennější mladší menší lístky u špičky výhonku a také pupen. Čaj obsahuje kofein, známý také jako tein. Druhy čaje: Tradiční dělení je do čtyř základních skupin: čaje bílé – listy se suší přímo, bez oxidace. Zpracovávají se mladé lístky, někdy se keře pěstují zastíněné, aby se omezilo mnoţství chlorofylu v listech. čaje zelené – neprochází oxidací. Enzymy způsobující oxidaci jsou zničeny teplem: především sušení na pánvích, napařování. Zpracování je ukončeno jeden aţ dva dny od sběru. 6
čaje polozelené – lístky prošly kratší oxidací (přechod mezi zelenými a černými čaji). čaje černé – lístky se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden i déle. Velmi výrazný rozdíl je ještě mezi tradičním zpracováním a zcela průmyslovou výrobní metodou CTC (Crush, Tear, Curl), kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových pytlíků. Ve Střední Evropě je historicky nejoblíbenější právě čaj černý. Poslední dobou jsou velmi oblíbené exotické „čaje“ jako je jihoamerické maté nebo lapacho, jihoafrický rooibos a honeybush. Označení „čaj“ u těchto ale není přesné, protoţe se tyto tzv. „bylinné čaje“ nevyrábí z čajovníku.
Bílý čaj představuje ten nejjemnější a chuťově nejintenzivnější druh čaje. Dříve byl tak vzácný a výjimečný, ţe jej směli popíjet pouze čínští císaři. Dnes jeho přednosti postupně objevuje i západní svět. Bílý čaj v oblibě pomalu dohání čaje zelené. Oblibě se těší jednak díky své jemné, lahodné chuti a současně díky blahodárným účinkům, obsahuje účinné přírodní antioxidanty a jeho pomoc se uplatní i při redukci hmotnosti. Jedná se o druh čaje, který se získává zpracováním ještě nerozvinutých čajových lístků rostliny Camellia sinensis. První křehké lístky se mohou sbírat Porcované čaje (Autorka fota L;-)) pouze během krátkého období. Kdyţ uţ začne období dešťů, čajové pupeny se rozevřou do lístků a přicházejí o chuť bílého čaje. Mladé lístky mají heboučké stříbřité aţ bílé chloupky, podle nichţ dostal bílý čaj své jméno. Černý čaj je čaj, který prochází delší oxidací neţ polozelený nebo bílý čaj. Všechny tyto Tzv. kvetoucí čaj - po usušení pouţitého květu (Autorka fota L;-)) typy jsou však vyráběny z lístků Camellia sinensis. Černý čaj má silnější vůni a obsahuje více kofeinu neţ ostatní méně oxidované čaje. V Číně je černý čaj znám pod názvem červený čaj, coţ více vystihuje barvu čaje. Pod názvem černý čaj se v Číně spíše setkáme s tradičním Pu-erhem. Na rozdíl od západního světa, kde je pod názvem červený čaj známý jihoafrický rooibos. Zelený čaj je „pravý“ čaj, který při svém zpracování prošel minimální oxidací. Zelený čaj je populární v Číně, Tchaj-wanu, Hong Kongu, Japonsku, Koreji a na Středním Východě. Poměrně nedávno se také více rozšířil na Západě, kde je běţněji konzumován čaj černý.
7
Zelené čaje (Autorka fota L;-))
Oolong nebo-li polozelený čaj: Barva listů se pohybuje na škále od zelené po hnědou, lístky jsou většinou pevně svinuté, nálev je světle ţlutozelený aţ oranţový. Mezi běţně dostupné polozelené čaje u nás patří: Shui Hsien (v překladu Vodní víla), Tie Guan Yin (v překladu Ţelezná bohyně milosrdenství), Formosa Dung Ti Oolong Special (v překladu Zmrzlý vrcholek). Zatímco zelený čaj ztrácí většinou svou vůni během roku, černý čaj si udrţí svou vůni po několik let. To byl také důvod, proč byl dlouho vyuţíván v obchodu. Zajímavostí je také to, ţe v Mongolsku, Tibetu a na Sibiři byl aţ do devatenáctého století vyuţíván jako měna. Od doby dynastie Tang byl černý čaj namočený v horké vodě pouţíván jako barvivo na látku pro niţší třídu obyvatelstva, která si nemohla dovolit kvalitnější a draţší barvy. Černý čaj byl dlouho dobu jediný čaj známý západnímu světu. Ačkoliv popularita zeleného čaje postupně roste, černý čaj stále zaujímá více neţ devadesát procent čaje prodaného na Západě. Autorka článku: Cantam
8
„Nejchutnější“ pochutiny Následující článek je určen opravdu silným náturám. Tak mě napadlo najít jídla, ze kterých se vám budou „sbíhat sliny“. Dát si psa nebo kočku? To uţ je v některých zemích normální. Sníst šneka? Normál! Ale co třeba tohle?
Krysí maso Nechutná vám kuře? Dej si krysí maso! Tuto pochoutku můţete sehnat v pouličním občerstvení v Thajsku a to v přepočtu asi za 80 Kč. Krysy se ovšem nechytají ve městech, ale výhradně na rýţových polích na vesnicích. Krysy se nezabíjejí ţádným ostrým nástrojem ani ničím jiným. Způsob je velice neobvyklý – krysy se topí. Maso se pak můţe připravit pečené, dušené, nebo na jakýkoliv jiný způsob. Jistý pouliční prodavač krys řekl, ţe nejlepší jsou krysí boky a játra – nic se jim prý nevyrovná. Za den prý prodá aţ 100 kg této pochoutky.
Pivní čokoláda Proč ne? Sen všech pivařů! Cítit chuť piva i v práci? Tato pivní čokoláda byla poprvé představena na pivovarnické konferenci v novozélandském Aucklandu. Na veletrh přijela spolu se svou majitelkou Hannou Frederickovou, která se snaţila vymyslet takovou čokoládu, která by pivo nejen obsahovala, ale i po něm chutnala. To se jí povedlo spojením dvou tmavých piv, které obsahují velké mnoţství sladu a díky sloţkám čokolády je pak celá pochutina vyváţená a chutná.
Sendvič s mozečkem Tuto specialitu servírují v Ohiu. Jedná se o smaţený telecí mozek v housce. Ovšem i Mexičané si dopřávají mozečky, ovšem ne v sendviči, ale v kukuřičné tortile a nazývají to sesos. Mozek na mexický způsob je ale poněkud bez chuti, proto jej pokapávají pálivou omáčkou z chilli papriček. V Mexiku si za to platí, ve faktoru strachu to mají zadarmo!
9
Haggis Tento pokrm mají v oblibě především Skotové a je to jejich národní jídlo. A co je to vůbec Haggis? Jedná se o ovčí vnitřnosti, srdce, plíce, játra. K nim se přidá ovčí lůj, cibule, koření, sůl, ovesné vločky a ječná krupice. Tato směs se pak několik hodin vaří v ovčím ţaludku. Uţ mám tedy jasno, které národní jídlo neochutnám!
Sannakji Milujete plody moře? Tak přesně pro vás je určeno Sannakji! Tato korejská specialitka je z malých chobotniček, které se zaţiva nakrájí na malé kousky a polijí se sezamovým olejem. Pokud se vám poštěstí a budete si pochutnávat na tomto korejském jídle, tak klid! Chapadélka se na talíři ještě hýbou, a kdyţ je pořádně nerozţvýkáte, budou vás „příjemně“ lechtat v krku!
Balut Pochutina se skládá z oplodněného (kachního nebo slepičího) vejce s rostoucím embryem. Vejce se uvaří a sní. Pokud čekáte, ţe na Balut narazíte v luxusní restauraci – omyl! Na této dobrůtce si pochutnávají zejména Vietnamci, Filipínci a obyvatelé Kambodţe, kteří Balut prodávají jako fast-foodové občerstvení. Takţe další jídlo, které si nedám…
Nevím jak vám, ale mně některé „pochoutky“ připomínají spíš úkol z faktoru strachu neţ něco, co bych si mohla dát na oběd… Takţe já osobně budu raději o chlebu a o vodě, neţ bych si dala třeba sendvič s mozečkem…
Autorka článku: Anič
10
Cigarety, doutníky, vodní dýmky
Autorka fota Taurus
CIGARETY Kde najdete 5000 chemikálií v jednom? V cigaretě. Cigareta je zdroj nikotinu (Nikotin je silně toxická, olejovitá látka. Jedná se o pyridinový alkaloid obsaţený v tabáku. Také potlačuje imunitní odezvu na růst maligních nádorů u tkání) a při kaţdé cigaretě se tzv. nikotinové detektory zdvojnásobují. Kaţdá cigareta (pokud ovšem není balená ručně, ţe jo) obsahuje filtr. Filtr není jen kus skelné vaty, který výrobci cpou na konce cigaret, ale vyrábí se z acetátu celulózy a tvoří 1/3 veškerého odpadu z oceánu a moří sesbíraného na pláţích. Dále obsahuje náústkový papír a cigaretový papír. Cigaretový papír je obal obklopující tabákovou náplň. Je v něm nejvíce chemikálií z celé cigarety. Jedná se o speciální papír, např. lněný nebo konopný. Cigaretový papír reguluje rychlost hoření cigarety. Nejdůleţitější na cigaretě je samozřejmě zdroj nikotinu – tabák. Jedna cigareta obsahuje aţ 30 druhů tabáku. Směs je na drobno nasekaná a posléze fermentována (kdyby někdo nevěděl, je to něco jako „dochucení“ tabáku, např. vanilka, čokoláda apod.). Cigarety způsobují velmi často rakovinu plic. Rakovina plic, někdy také karcinom plic, je způsobena nekontrolovatelným mnoţením buněk, které vede k růstu karcinomu. 11
Snímky na, kterých jsou vyobrazena plíce kuřáků, mají průdušnice a plicní vaky černé od usazeného dehtu. Dehet totiţ zanáší plicní sklípky neprodyšnou vrstvou, která brání průniku kyslíku. Tolik tedy k cigaretám.
DOUTNÍKY Na první pohled se doutník liší od cigaret proporcemi. Je přibliţně 2x delší neţ cigareta a je podstatně tlustší. Mezi další velmi podstatné rozdíly patří obal obklopující tabákovou náplň. Zatímco u cigaret je to cigaretový Doutník (Autor fota Jiří Volejník) papír, u doutníku je to krycí list. U krycích listů se rozlišuje 7 barev a téměř 60 odstínů. Kdekdo si myslí, ţe barva krycího listu naprosto nehraje roli, ale krycí list určuje chuť doutníku. Platí tu: čím světlejší, tím slabší chuť a naopak, čím tmavší tím sladší a plnější chuť. Rozeznáváme 2 druhy doutníků: tzv. shortfillery a longfillery. Shortfillery jsou doutníky vyráběny strojově a jsou podstatně sušší. Zatímco longfillery jsou vyráběny ručně a nejsou tak suché. Hlavními světovými producenty jsou Kuba, Honduras a Dominikánská republika.
VODNÍ DÝMKY Vodní dýmka má původ v Indii. Funguje na základním principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Je sloţena z několika částí. Z vázy, tzv. karafy, do té se lije voda k filtraci a většinou plní také estetickou funkci. Dnes uţ se dají sehnat v nejrůznějších barvách a tvarech. Další velmi důleţitou částí dýmky je tělo. Tělo se většinou vyrábí z kovu a skládá se ze dvou, k sobě připojených částí, trubky a srdce. Trubka vede kouř z korunky, která se nasazuje na její vrchní část, do vázy, kde je spodek trubky ponořen do vody. Kouř, který projde přes vodu, je nasáván do srdce dýmky a z něj je nasáván dál do šlauchu. Šlauch, to jsou takové ty hadice na boku dýmky a nasáváme
Vodní dýmka (Autorka fota L;-))
12
jimi kouř. Korunka je prostor, kde se uloţí tabáková směs (tabák, melasa a olej), zabalí se do alobalu a na ni se poloţí uhlík, který rozehřívá směs. Obliba dýmky je veliká, zvláště díky tomu, ţe lze obměňovat příchutě. ZAJÍMAVOSTI Cigaretový kouř obsahuje přes 60 karcinogenů, včetně rozpadové řady radonu, nitrosaminu a benzopyrenu. Kaţdý rok jen na následky pasivního kouření zemře 600 000 lidí.
Dary moří. Co našli aktivisté za jediný den Filtry od 1,97 cigaret milionu Obaly od 694 potravin tisíc Uzávěry 656 tisíc Plastové 587 tašky tisíc Skleněné 349 lahve tisíc Plechovky 308 tisíc
Tak či onak, všechny tabákové výrobky škodí zdraví, proto ministerstvo zdravotnictví varuje: Kouření způsobuje rakovinu! Autorka článku: Anič
13
Nápoje
Káva v dţezvě - příprava na tureckou kávu (Autorka fota L;-))
Kaţdý z nás má trochu jiné chutě, někdo rád pije sladké nápoje, jiný dává přednost aromatizovaným či hořkým nápojům. V tomto článku jsem se pokusila vybrat ty nejběţnější a zároveň nejzajímavější.
Káva Káva je nápoj, který se podává horký. Vyrábí se z plodů kávovníků. Káva je charakteristická černou barvou a aromatickou vůní. Často ji pijeme zejména pro její obsah alkaloidu kofeinu, který povzbuzuje srdeční činnost a celkově zahání únavu. Káva se připravuje jako směs plodů různých druhů kávovníku. U nás se pouţívá nejčastěji káva arabica a robusta. Arabica je obecně povaţována za kvalitnější, má menší obsah kofeinu a je výjimečná pro široký výběr chutí a vůní. Zrnka jsou větší 14
neţ u robusty. Během přípravy je tento typ kávy velmi citlivý na teplotu. Robusta je pak méně náročná na přípravu, proto je tedy i běţnějším typem. Oproti arabice je robusta silnější (obsahuje aţ dvakrát více kofeinu), má silnou aţ zemitou chuť. Zajímavostí je, ţe za původní domovinu kávovníku povaţujeme Afriku, resp. Etiopii, odkud se káva dostala do Arábie. Káva se připravuje mnohými způsoby, nejčastěji se pouţívá espreso, filtrovaná káva, instantní káva a český turek, coţ je vyloţeně tuzemský výmysl, s nímţ se ve světě nesetkáme. Důleţité při konzumaci kávy je vědět, ţe tato pochutina dehydruje, tedy je nesmyslné se domnívat, ţe čím více kávy do svého těla dostaneme, tím lépe. Měli bychom mít na paměti, ţe kávu servírujeme se sklenicí vody (nejlépe čisté). Některé lékařské zdroje tvrdí, ţe pití kávy zamezuje cirhóze jater, nelze však na toto tvrzení zcela spoléhat.
(Autor fota Jiří Volejník)
Pivo Pivo je nápoj, který se vyrábí kvašením v pivovaru – a to z obilného sladu, vody a chmele. Je to alkoholický nápoj, který má velikou oblibu nejen v naší republice. Na území České republiky je to nejvíce konzumovaný alkoholický nápoj, navíc je povaţován za symbol Čechů. Za zmínku jistě stojí i fakt, ţe od roku 2008 je název české pivo pokládán za chráněné označení. 15
Původ piva je vcelku nejasný, ale za zemi, kde se vařilo prvně, se pokládá Mezopotámie a to uţ v 7. tis. př. n. l. Předpokládá se, ţe výroba piva byla objevena shodou několika náhod, přičemţ za nejreálnější se povaţuje ta, kdy obiloviny, běţně uskladněné v hliněných nádobách, zkvasily a do některých nádob se dostala voda. Označení pivo je prý staroslověnského původu a znamená nápoj obyčejný, nejběţnější, nejdostupnější. Pivo se běţně konzumovalo v dobách moru či jiných nemocí. V těchto obdobích nebylo vhodné konzumovat vodu, protoţe mohla obsahovat nečistoty a různé choroboplodné zárodky. Pivo proto bylo velmi běţným nápojem (podobně jako medovina či víno). U nás se pivo vařilo jiţ v počátcích osídlení našeho území (tedy jiţ před tzv. Sámovou říší). První zmínky o pěstování chmele na našem území však pochází aţ z doby pozdější – tj. z počátku 11. století. Rozmach vaření piva nastává ve století následujícím, kdy pivo mohl vařit kdokoli. Ve 12. století se rovněţ tento nápoj pouţíval i jako základ pro tzv. pivní chléb, dále pro různé omáčky, kaše apod. Ve století 13. bylo udíleno tzv. právo várečné, které získávala města, aby mohla pivo vařit (bez něj to nešlo). Pivo se vařilo nejen v pivovarech, ale také v klášterech. Později začala pivo vařit i šlechta. Velké oblibě se pivo těšilo v 19. století. Dokonce Louis Pasteur tento nápoj zkoumal, výsledky studií popsal v knize „Studie o pivu“, kde se zabývá novodobou technologií pro výrobu piva.
Nápoj, který není třeba představovat (Autorka fota L;-))
Pivo se dělí na několik kategorií: výčepní (do 10 %), leţáky (11 – 12,5 %), speciální (nad 12,5 %). Netradiční jsou pak piva se sníţeným obsahem alkoholu, cukru, piva pšeničná či kvasnicová, nealkoholická piva, piva ochucená (např. višňové, banánové) a lehká piva. Ačkoli je pivo nápoj alkoholický, obsahuje i pro tělo velmi příznivé látky jako draslík, sodík, vápník aj. Pozor, obsahuje také sacharidy, které se podílejí na nárůstu tělesné hmotnosti, k čemuţ přispívá i to, ţe pivo podporuje chuť k jídlu. Běţně se uvádí, ţe konzumace piva (vyjma negativních účinků při nestřídmém poţívání) podporuje krevní oběh, sniţuje riziko srdečních příhod a také sniţuje vysoký krevní tlak. Samozřejmě bychom měli mít na paměti, ţe všeho moc škodí. 16
České pivo obsahuje nejčastěji 4 – 5 % alkoholu (obecně se pohybuje procento alkoholu v pivu od 0,5 do 10 %). Důleţité je dodat, ţe lidské tělo odbourává alkohol individuálně, záleţí na různých aspektech – pohlaví, hmotnosti, únavě apod. Obecně platí zásada, ţe čím je člověk obéznější, tím pomaleji se alkohol z jeho těla odbourá. K tomu, abychom byli schopni alkohol odbourat, je nutný tzv. enzym ADH, některým národům však zcela chybí (Indiáni, některé asijské národy, Eskymáci).
(Autor fota Jiří Volejník)
Víno Víno je nápoj alkoholický i nealkoholický. Vyrábí se kvašením z vinné révy. Důleţitým faktorem pro kvalitu vína je kvalita hroznu, která závisí na odrůdě vinné révy, půdě, počasí apod. Mezi důleţité operace patří lisování hroznů, je třeba dosáhnout maximálního mnoţství vylisované tekutiny, čím šetrnější je lisování, tím kvalitnější je pak víno. Při lisování se nesmějí porušit pecičky, které by způsobily trpkost. Samotné kvašení vína podléhá přísným pravidlům, na která dohlíţejí odborníci. Zajímavou fází je také školení vína, coţ je několik zákroků, prováděných pro zvýšení kvality vína, např. síření vína (chrání před neţádoucím znehodnocením, bez tohoto procesu víno nelze vyrobit), čiření vína (odstranění nestabilních látek), filtrace (odstranění mikroorganismů a nečistot).
17
Druhy vína lze dělit: a) dle barvy – bílé víno (z bílých, růţových, červených i modrých hroznů), růžové víno (z modrých hroznů), červené víno (z modrých hroznů); b) dle obsahu cukru – suché (4 g zbytkového cukru na litr), polosuché (4,1 – 12 g zbytkového cukru na litr), polosladké (12,1 – 45 g zbytkového cukru na litr), sladké (min. obsah 45 g zbytkového cukru na litr); c) třídy a druhu – stolní víno (z hroznů sklizených na území ČR, které dosáhly nejméně 11 stupňů cukernatosti), jakostní víno (z hroznů sklizených na území ČR, které dosáhly nejméně 15 stupňů cukernatosti), odrůdové jakostní víno (musí obsahovat min. 85 % vína vyrobeného z odrůdy uvedené na obalu), známkové jakostní víno (vyráběno smísením odrůdových jakostních vín), víno s přívlastkem (vyrábí se z hroznů stanovených pro vinařskou oblast prováděcím právním předpisem, musí obsahovat nejméně 85 % vína z odrůdy uvedené na obalu), kabinet (min. 19 stupňů přírodní cukernatosti), pozdní sběr (min. 21 stupňů přírodní cukernatosti), výběr z hroznů (min. 24 stupňů přírodní cukernatosti), výběr z bobulí (z vybraných bobulí, min. 27 stupňů přírodní cukernatosti), výběr z cibéb (z bobulí, min. 31 stupňů přírodní cukernatosti), ledové víno (z hroznů sklizených při teplotách minus 7 °C a méně), slámové víno (z hroznů skladovaných na slámě či rákosu), botrytický výběr (hrozny napadené ušlechtilou plísní), barrique (víno zraje v dubových sudech), sur lie (v nádobách s jemnými kvasnicemi), přírodní (není chemicky ošetřeno), mešní (přírodní, bez jakýchkoli chemikálií, sledováno rabíny a duchovními), aromatizované (z hroznového moštu s přídavkem vody), vermut (byla provedena aromatizace látkami získanými z pelyňku a přislazeno karamelizovaným cukrem, sacharózou aj.), americano (aromatizované, hořká chuť), likérové (15 – 22 % obsahu alkoholu), dealkoholizované (méně neţ 0,5 % alkoholu), perlivé (z tuzemských vín stolních a jakostních, syceno oxidem uhličitým), šumivé (je v něm rozpuštěn oxid uhličitý – u ostatních vín uniká), sekt (tzv. jakostní šumivé), sekt vinařské oblasti (jakostní šumivé víno vinařské oblasti).
Alkoholické nápoje Běţněji pouţíváme zkrácený název alkohol. Za alkoholické nápoje povaţujeme ty, které obsahují vysoké procento ethanolu a jejichţ poţití způsobuje uvolnění, euforii, větší konzumace pak útlum, nevolnost aţ otravu. Nadměrné a neřízené poţívání alkoholický nápojů způsobuje závaţnou nemoc (a to tělesnou i duševní) – tzv. alkoholismus. Alkohol se získává tzv. destilací. První popisy destilačního přístroje jsou známy ze 4. stol. př. n. l., ale doklad o získání destilátu v dnešním slova smyslu pochází aţ z 11. století (u nás o dvě století později). Líh se nejprve připravoval pálením vína a některých druhů ovoce, později se začalo uţívat obilí, které vytlačily brambory. Od
18
počátku 19. století je uţívána melasa. Lihovarnický průmysl se zrodil v průběhu 19. století. V současné době máme několik druhů alkoholických nápojů – přes tradiční (jako jsou např. slivovice), k novodobým aţ po míchané nápoje.
(Autor fota Jiří Volejník)
Autorka článku L;-)
19
Výtvarné umění
Autor obrázku Salvador Dalí (Autorka fota L;-))
Výtvarné umění je vizuální a mezi jeho obory patří malířství, sochařství, architektura, fotografie a spousta dalších. Ovšem nebylo tomu tak vţdy. Lidé postupně začali dospívat k umění od pradávna a to jeskynními malbami a splácaninami, kterým bychom mohli říkat sošky. Jak čas plynul, i umění se stávalo sloţitějším. Lidská mysl začala spatřovat detaily a ideály a ty začala tvořit. Umění a slohy se začaly formovat od prvopočátku, později se vyvíjely a byly vidět jak na oblečení, domech či jiných stavbách, sochách nebo dalších věcech. Téměř 20
kaţdý národ měl svoje umění, svůj ideál. Například antika: zde lidé zboţňovali vypracovaná, dokonalá a krásná těla, coţ se projevilo na sochách a také na olympijských hrách. Cílem je však seznámit vás s výtvarným uměním. Toto umění nemá teoreticky hranice, omezují ho jenom prostředky k jeho vyjádření. Tímto uměním můţe být opravdu spousta věcí jako sněhulák, opravdová malba, čmáranice, skica,… V podstatě vše, do čeho dáváme kus sebe.
Moderní umění (Autor fota Jiří Volejník)
Historické slohy Jelikoţ jsme v České republice, začneme se tedy zabývat prvním českým slohem. Tehdy tady byla Velká Morava, proto se nazývá Velkomoravské umění. Tento sloh nebyl nijak převratný, ale má první znaky umění, vyráběly se gombíky – zdobené knoflíky a také nákončí – okraje pásku, byly také nazdobené a to často kameny různých barev. Právě zdobení mě přivedlo na to, abych se o počátcích umění u nás zmínil. Jako další přišel románský sloh – a to s mohutnými zdmi, klenutým stropním obloukem, sdruţenými okny a portály. Malovalo se tehdy do vlhké zdi, těmto malbám říkali fresky. Tento sloh se rozvíjel hlavně v 11. a 13. století. K nám přišel později. Románský sloh čerpal z antiky. Stavěly se rotundy, baziliky a kláštery, ale i domy, hrady a mosty. V sochařství vytvářeli plastiky, zdobily konce sloupů listovím a vyřezávali do slonoviny. Následovala gotika. Vznikla ve Francii a to kolem 12. století. Jejími znaky jsou kříţová klenba, lomený oblouk, uţší zdi neţ ve slohu románském, hodně vysoké 21
stavby. Značně se odlehčily stavby, pouţívá se kámen a cihly. Ze sochařství jsou významné madony (Panna Marie s malým Jeţíškem) a piety (Panna Marie s Jeţíšem sejmutým z kříţe). Slavným sochařem byl Mistr Theodorik, který vyzdobil karlštejnskou kapli Svatého Kříţe. Poté se objevuje renesance, spadá do 14. – 16. století, zlepšuje se ekonomický vývoj – především díky vynálezům a objevům (knihtisk, kompas aj.). Rozvíjí se zámořské objevy, obchod a také nastávají převratné změny v astronomii: mění se názory, např. středem vesmíru uţ není Země, nově se středem stává Slunce. Renesance je umělecký směr, který se navrací k antickým ideálům, důraz se klade na vzdělání (proto se rozvíjí vědy zabývající se studiem člověka). Renesance se projevila ve všech oborech umění. Ve stavitelství převládá stavba světských sídel. V malířství je zachycován stav duše, krása ţenského těla i náboţenská témata. Významnými malíři té doby byl da Vinci, Botticelli, Michelangelo či Bosch. Sochy mají proporce a nejvýznamnějším autorem soch je určitě Michelangelo (jeho socha Davida). Společně s renesancí vzniká i humanismus, coţ je myšlenkový směr. V 16. století se rozvíjí baroko, které končí o století později. Vzniká v katolické Itálii jako protiklad k renesanci. Šíří se po celé Evropě jako poslední jednotný směr. Důraz jiţ není kladen na člověka, nejvýznamnější roli má Bůh, zatímco člověk je pomíjivý, podřízený boţí moudrosti a boţímu předurčení. Převládá stavba kostelů, základ maleb tvoří tématika svatých – stejně je tomu i u soch. Baroko se obrací na city a pocity člověka spojené většinou s Bohem. Nevěří v rozum a nevěnuje se přírodě (vţdyť vše je Boţí zásluha). Lidský ţivot je pomíjivý, jediné, co přetrvává, je Bůh. Záporné jevy jsou vykládány hyperbolicky (tj. s nadsázkou, zveličené). Stavby i sochy jsou monumentální (obrovské). Budovy bývají obklopené krásnými zahradami a parky, převládá křivka a oblouk (příliš si nepotrpěli na přímkách). Výrazným prvkem se stává kopule. Stále se malují fresky se zlacenými prvky, v interiérech převládá mramor. V malířství je důleţitá hra světla a stínu – co je významné, bývá osvíceno, co nikoli, malíř zahaluje do tmy. Významným malířem je beze sporu Caravaggio, Rubens a Rembrandt. Co se sochařství týče, pokud jste někdy navštívili Olomouc, stojí tam sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán v památkách UNESCO. Jinak jsou z té doby známy také některé sochy na Karlově mostě a sochy ctností a neřestí na zámku Kuks. Na konci 17. století se rozvíjí klasicismus, slovo pochází z latiny a znamená „dokonalý“, opět se inspiruje antikou. Končí na přelomu 18. a 19. století. V architektuře převládá elegance a střídmost, stavby jsou spíše funkční neţ zdobené. Významným architektonickým krokem je začlenění pravoúhlých tabulí. Objevují se antické trojúhelníkové štíty s nápisy, letopočty apod. Stavby se zdobí sloupy. Stromy a keře jsou zastřihovány do geometrických obrazců. V první polovině 19. století tu máme romantismus, je tajemný a fantastický, převládají city, fantazie, osobitost autora a původnost. Stavitelé se inspirovali gotikou, byl vyţadován návrat k přírodě. Známými stavbami té doby je zámek Hluboká a Lednice.
22
Druhá polovina 19. stole je věnována realismu. Je to sloh, který vyobrazuje vše a to bez okolků a domýšlených pravd. Snaţí se zachytit dokonalou fyzickou realitu. Tento směr vznik ve Francii a poté se rozšiřuje dál. V roce 1835 uspořádal Gustave Courbet výstavu s názvem Le realisme. Obrazy znázorňovaly ţivot obyčejných lidí. Skutečný a realistický. Nejdříve tyto obrazy vyvolaly pohoršení, ale později je pro jejich pravdu měli lidé v oblibě. V sochařství se tedy dařilo skutečně realisticky přiblíţit lidem. Některé sochy byly dokonce povaţovány za odlitky – díky jejich věrohodnosti. Z realismu vychází impresionismus. Tento směr byl barvitý a snaţil se zachytit vše – a to i duševní stav v dané chvíli. Imprese a realismus mají společné zejména to, ţe se snaţí zachytit vše a to bez okolků, rozdíl je akorát ve faktu, ţe imprese se stará i o duševní stav vkládaný do obrazu, a o pocity autora, ale přikládá větší význam celkovému dojmu neţ detailům. Imprese stejně jako realismus omítala idealizovanou krásu, snaţila se zachytit přirozenost. Tyto obrazy často ukazují krajiny, zahrady a jiné chvíle. Naproti tomu moderna je téměř opak. Moderna dává přednost novému a nynějšímu. Je to směr zaměřený více na jednoduchost. Někdy můţe být zaměřena proti starším názorům a skutečnostem. Moţná vás bude zajímat něco jiného. Tak co třeba kubismus? Kubismus je odvozen z latinského cubus, coţ znamená kostka. Toto umění je jednoduché, ale počítá i s více úhly pohledu. Sloţité vzory jsou rozloţeny do jednoduchých geometrických tvarů většinou krychlí. Tyto krychle a další tvary se projevily jak na stavbách, tak i na sochách. Vzniká v první polovině 20. století.
1. polovina 20. století – stručný přehled: Výtvarné umění: a. kubismus – v malbě jsou uţity geometrické tvary. Celý obraz tvořen pomocí geometrických tvarů. Představitel: Pablo Picasso. b. futurismus – uplatňuje technický a společenský pokrok jakoukoli formou. Italští futuristé se přiklonili k fašismu, coţ byl taky pokrok. c. expresionismus – snaha o vyjádření pocitů člověka. Tyto pocity plynou ze strachu, úzkosti, osamělosti, nemoci a šílenství. Nejznámější dílo: Výkřik od Edwarda Muncha. d. dadaismus – chtěl zrušit hranice mezi druhy a ţánry a mezi ţivotem a uměním. Je zpochybněno to, co je logické a zdůvodnitelné. e. surrealismus – spojen s dadaismem. Označován také jako nadrealismus. Prolínání snu a reality. Často se neví, co je sen, co realita. Autoři: Salvador Dalí, Hans Arp. f. fauvismus – jedná se o vyhraněnou formu expresionismu. Uplatnil se jen ve výtvarném umění. Malíři uţívali hodně barevnost.
23
S několika styly a slohy uţ jste seznámeni, všechny však vyjmenovat nelze, protoţe dochází ke kombinování technik a stylů, je často sloţité jednotlivé (především moderní) styly od sebe odlišit. Techniky výtvarného umění 1. Kresba Je podle mě to nejjednodušší, co se dá stvořit. Jelikoţ sám kreslím, mám trochu zkušeností. Jen tuţka a papír v té nejjednodušší variantě, pak přijdou pastelky, pastely, voskovky, grafitové tyčinky a uhly. Není to nic sloţitého, záleţí jen na vás. Kresba nám pomáhá chápat, vyjadřovat a uspořádávat a vyuţijí ji hlavně umělci, architekti, stavebníci a kutilové. O jejím univerzálním vyuţití ale není pochyb. Ke kresbě však nemusí stačit papír. Můţeme chtít něco většího nebo jednoduššího nebo praktičtějšího. Kresbou se můţe stát téměř cokoliv, co vytvořil člověk. Takţe to mohou být graffiti, portréty, dokonce i tetování. Potřebujete kreslicí nástroj a prostor ke kreslení, jinak nemá hranic.
(Autor kresby Andrew) 24
2. Malba Malba je odnoţ kresby a neliší se od ní skoro vůbec, jenom tím, ţe se kreslí štětci a to na plátna. Je spousta různých technik a stylů, barev, velikostí pláten a jejich druhů. Teoreticky by se dalo říct, ţe je to jenom technika, ale to by nemusela být pravda. Definice malby je, ţe je to technika nanášení barev. Ale já myslím na spřízněnost fantazie, reality a psychiky člověka u daného plátna. Kaţdý můţe nakreslit kopii obrazu, ale kaţdý – ať se snaţí sebevíc – ho vidí jinak, proto mi malba připadá více jako odnoţ kresby. Sami si však můţete vybrat, co budete uznávat. Malba se liší od kresby zúţením hranic – a to v pouţití barev (vodových, olejových, temperových atd.) a štětců. 3. Portrét Je to technika, která se vyznačuje kresbou tváří a lidí, ale taky zvířat i jiných objektů. Zobrazuje většinou konkrétní objekt. Portrét můţeme kreslit i malovat. Hranice jsou omezené jen na výběr objektu. Nejde vám nakreslit portrét? Zkuste zapracovat na technice, nebo absolvovat nějaký kurz. Já osobně jsem jeden absolvoval a po tomto kurzu bych řekl, ţe portrét je z 90 procent technika a zbytek je osobitost autora a jeho pohled. Od portrétu se odvíjí i autoportrét, coţ znamená, ţe autor kreslí nebo maluje sám sebe. Vyobrazení nemá hranic, např. Rudolf II. má portrét z ovoce. 4. Fotografie Tak tohle je jiná. Fotografie vyobrazuje dokonalé detaily na zaměřený objekt. Do fotografie však můţete vloţit city a to ze situací, které zachycujete, nebo které komponujete a to např. focení hudebních skupin, tanečníků a dalších… Osobitost vkládáte vytvořením barevné, citově poutavé atmosféry. Jako většina výše zmíněných druhů umění – nemá hranic – aţ na pár výměr a to technickém vybavení fotoaparátu a velikosti fotopapíru.
(Autor Jiří Volejník) 25
5. Sochy Tato odnoţ umění je zvláštní tím, ţe vyuţívá prostor, takţe v podstatě vytváříme 3D obrazy. Na počátku byly modelovány tzv. objekty, např. Věstonická Venuše má vyobrazovat ţenu, mně připadá spíše jako voodoo panenka s useknutou hlavou. Později se však začaly formovat lidské figuríny – to byli téměř vţdy lidé, kteří jsou něčím poutaví, ale nemusí to být takto pevně dáno. Sochy se proto dělí podle vyuţití a to na plastiky, odlitky, pomníky, keramiku, sloupy, moţná i kašny. Celek většího mnoţství soch se nazývá sousoší.
Jezdecká socha Ludvíka XIV. ve Versailles (archiv L;-))
Toto byl krátký průlet Výtvarným uměním a není zde obsaţeno vše. Snad jsem vám ujasnil některé z pojmů, a pomohl utvořit si jasnější názor na výtvarné umění. Autor článku: Andrew
26
GRAFFITI Nejprve jsem zvaţovala, koho bych poţádala, aby toto téma zpracoval, naštěstí je zájem o tento typ umění veliký, a tak nebyl problém. Vybrala jsem si Martina Pekára z ND4, který tohle téma zpracoval jako prezentaci loni do hodiny českého jazyka. Přemýšlela jsem, ţe by bylo asi vhodné vše z prezentace vkopírovat do textového souboru, jenţe pak jsem si všimla krásné úpravy, a tak jsem se rozhodla pro něco jiného – vloţit sem okénka prezentace. Věřím, ţe oceníte, jakou práci si s prezentací Martin dal.
DESIGN DESIGN STREET STREET ART ART GRAFFITI GRAFFITI (historie) Subcultur Martin Pekár 2010
27
Design, neboli návrh, můžeme pochopit jako propojení funkční a estetické složky navrhovaného předmětu. Využívají se nové technologie. Termín design označuje činnost při, které produkt vzniká, ale také konečný produkt této činnosti. Design se uplatňuje v mnoha oborech: - Průmyslový design - Grafický design - Web design - Módní design - Floristický design - Experience design
STREET ART je umění, které se tvoří výhradně na veřejných místech. („Street“ = ulice). Na rozdíl od graffiti umělců, kteří používají k vytváření svých děl spreje, street umělci mají mnohem větší možnosti při tvorbě svých děl. Street art zahrnuje více medií a technik, jako jsou například nálepky, šablony, video projekce, mozaiky, plastiky nebo street instalace. Někdy bývá street art označován jako „post-graffiti“. Tento umělecký styl je rozšířený po celém světě, pro jeho nenáročnost na pravidla (každý umělec vyjádří svůj pohled na umění s veškerou anonymitou), uznávaní umělci v tomto směru vystavují své díla na ulici i ve známých muzeích. Street umělci cestují po celém světě, aby rozšířili design svých děl.
28
Graffiti je druh výtvarného projevu, který se vytváří technikou nanášení barev (nejčastěji sprejem nebo fixem) na veřejná místa. Slovo graffiti vychází z řeckého slova „grafem“ (psát). Graffiti neodmyslitelně patří do hip-hopové kultury, kde tento dnes už umělecký styl, položil této kultuře základy. Hip-hop bývá často označován za kulturu protestu, a graffiti vnímáme jako městský folklór ulice.
HISTORIE Už v pravěku lze spatřit výtvarnou práci na veřejném prostranství v podobě jeskynních maleb. V dějinách starověku (Řím, Egypt) se zachovaly anonymní vzkazy například vyznání lásky, nadávek, rytí do dřeva nebo fasádní techniky. Takováto technika se nazývá sgrafita, při ní jsou proškrabávány jednotlivé, barevně odlišně vrstvy zdiva. Tím dokázali tehdejší umělci vyjádřit historický původ a nejčastěji vyobrazovali své bohy. Věda, která se zabývá takovými kresbami a technikami se nazývá epigrafie. Graffiti, jak je známe dnes, ovšem vznikly v USA kolem roku 1968.
=>
29
Novodobá historie GRF: Současné graffiti vznikly v New Yorku, kde ke konci šedesátých let jistý Demetrius, mladík řeckého původu, který byl přezdívaný TAKI, začal psát svůj podpis na mnoha místech veřejného prostranství: TAKI 183. Přičemž 183 označovalo číslo čtvrti, kde žil. O jeho činnosti reportovali v roce 1973 New York Times a tím se stal vzorem pro své následníky pro tvorbu podpisů (tagů). Další rozvoj uměleckého stylu graffiti do podoby, jak je známe dnes, nastal v 70. letech. SUPER KOOL 223 v roce 1972 vytvořil první barevný Piece za pomoci spreje.
FLINT 707 v roce 1973 vytvořil první Wholecar na vagónu metra a použil 3D stylizaci. Další překonání v roce 1976 bylo 11 vagónů soupravy metra autory CAIN, MAD 103 a FLAME ONE.
Od počátku existuje několik odlišných pohledů na graffiti:
Osobní projev (značka, dominace) versus umělecký koncept (sdělení, komunikace); veřejný prostor (ilegalita) versus galerie (přijetí pravidel). Je to spíš subkulturní záležitost, protože lidé, kteří dělají graffiti, je tvoří pro lidi, co taky tvoří graffiti. Nikdo, kdo je začal kreslit, neuvažoval o zbohatnutí. Autoři přirozeně vytváří crew, pod jejímž jménem pracují a budují její váženost. Skupiny hrají významnou roli jak při technické realizaci děl, tak sociální roli, kde mají význam jako nejužšího kruhu autoru děl. Skupiny mezi sebou vždy soutěží, někdy však i spolupracují nebo přímo vedou boj. U děl se uznává především kvalita (styl, čistota a náročnost provedení, umístění na významné místo), kvantita (rozměr, rozsah, četnost) a aktuálnost (letitá díla klesají na hodnotě).
Autor prezentace: Martin Pekár 30
Latinskoamerické tance Tohle téma zpracovala Barbora Kubisová, ND4. Oproti tématu předchozímu – jehoţ zájem vidím snad všude – jsem přemýšlela, kdo by mohl mít chuť napsat něco o tanci. Barbora mě napadla, jelikoţ si loni (stejně jako Martin v předchozím článku) do hodiny českého jazyka přichystala prezentaci o tématu, které ji zajímá. A byly to právě latinskoamerické tance. Opět mi bylo líto „rozseknout“ vizuální a psanou stránku Barbořiny prezentace, takţe ji tu máte celou tak, jak ji Barbora vytvořila.
LATINSKOAMERICKÉ TANCE
Kubisová Barbora
31
SAMBA • tanec pocházející z Brazílie • v Evropě se objevil v polovině 20-tých let • Pro tento tanec jsou typické pohyby pánví a pestré kostýmy • má 2/4 anebo 4/4 rytmus a 52-54 taktů za minutu
CHA CHA • Pochází z Kuby, vznikla z rumby po jejím ovlivnění džezem. • Název čača vznikl údajně podle zvuku, který vydávají boty tanečníků. • Čača má asi 25 základních figur a nespočetné množství sestav a variací. • Hudba má 4/4 rytmus a 30-33 taktů za minutu.
32
RUMBA • Pochází z Kuby jako Cha-Cha. • Dostala se k nám přes New York . • U nás se tancuje v upravené čtvercové formě a později se rozšiřuje rumba kubánská. • Rumba má 4/4 rytmus a 25-28 taktů za minutu.
PASO DOBLE • Pochází ze Španělska. • Za soutěžní tanec bylo paso doble přijato po II. světové válce. • Tanec má ve společnosti omezenou popularitu. • Rytmus je 2/4 a taktů 60.
33
JIVE • Pochází ze Severovýchodu USA a je příbuzný s válečnými tanci Indiánů. • Je ovlivněn rockenrolem. • Rytmus je 4/4-ový a tempo 40-46 taktů za minutu.
Autorka prezentace: Barbora Kubisová Foto: internet
34
Literatura, divadlo, film O všech těchto tématech lze napsat mnohé. Kaţdé z výše zmíněných tří témat by vyšlo samostatně na několik čísel časopisu či na samostatné studie a knihy. V následujícím článku jsem se rozhodla toto umění přestavit v jeho počátku, v historickém vývoji a zajímavostech. Literatura je zachycena pouze okrajově v počátku, totéţ divadlo. Film jsem rozepsala jako vývojovou linii od jeho vzniku po současnost. Literatura, divadlo i film jistě bude náplní i dalších čísel.
(Autorka fota L;-))
Literatura Předchůdcem literatury, na níţ jsme zvyklí, je ústní lidová slovesnost – příběhy vyprávěné, nezapisované. Nevýhoda spočívala v tom, ţe se jádro příběhu různě modifikovalo – lidé si příběh přesně nepamatovali, a tak jej pozměnili dle svého. Psaná literatura se v podstatě rozvíjí se vznikem písma. Za kolébku literatury můţeme povaţovat Mezopotámii někdy kolem roku 3500 př. n. l., kdy se psalo rákosovým pisátkem na hliněné destičky (písmo se nazývalo klínové). Nejstarší písemnou památkou je Epos o Gilgamešovi. Tato památka pochází z Mezopotámie, nemá známého autora (v té době nic obvyklého), nedochovala se celá, zachovalo se nám pouze dvanáct hliněných destiček. Příběh vypráví o králi 35
Gilgamešovi z města Uruk, který krutě vládl, ale nakonec se z něj stává poměrně rozumný panovník. V tomto díle se poprvé objevuje motiv potopy světa, známý především z hebrejské Bible. Za nejvýznamnější kulturní památku vůbec lze povaţovat bez jakýchkoli pochyb Bibli, coţ je náboţenská kniha, z níţ částečně čerpají Ţidé (uznávají Starý zákon) a je to především kniha křesťanů. Bible je soubor textů, které obsahují především pravidla náboţenské víry a morálky a aţ do současnosti z ní mnozí autoři čerpají, odkazují na ni, uţívají některé biblické postavy pro přirovnání apod. Před vznikem křesťanství se objevuje překlad Starého zákona do řečtiny. V letech 386 – 405 n. l. překládá Hieronymus toto dílo z hebrejštiny do latiny (dopouští se však řady závaţných chyb, které dlouho dobu nikdo neodhalil) – tento překlad bývá označován jako Vulgáta. Je rozdělena na dvě části: Starý a Nový zákon. Starý zákon je delší, vznikal od 12. do 2. stol. př. n. l., napsán je hebrejsky a aramejsky. Jádro Starého zákona tvoří Pentateuch (= Pět knih Mojţíšových). Najdeme zde osobnosti, jako byl král David, Šalamoun aj. Nový zákon vzniká v prvních dvou stoletích našeho letopočtu, napsán je lidovou řečtinou a z podstatné části se týká Jeţíše Krista. Tuto část Ţidé odmítají, nevěří totiţ v Krista jako syna boţího. Nový zákon začíná čtyřmi evangelii (Matouš, Marek, Lukáš, Jan). Nový zákon končí tzv. Apokalypsou (zjevení Janovo), kde jsou obrazně líčeny budoucí osudy církve, zkáza tohoto světa a příchod Krista. Zajímavostí je, ţe slovo „apokalypsa“ znamená „změnu“, nikoli „zánik“. Nejstarší literatura na našem území souvisí s Velkomoravskou říší a s příchodem Cyrila a Metoděje na naše území, coţ je 9. století. Tato doba je spojena se staroslověnským jazykem a písmem hlaholice či mladším hlaholice. Vznikají především překlady Bible. Nejznámějšími díly této doby je Proglas (veršovaná předmluva k evangeliu, zdůrazňuje právo člověka na bohosluţbu v jazyce, kterému dané obyvatelstvo rozumí), Panonské legendy – Život Konstantinův a Život Metodějův. Oblíbenými ţánry jsou legendy, především o českých patronech – sv. Václavu a jeho babičce sv. Ludmile.
(Autorka fota L;-))
36
Divadlo Divadlo má svůj základ uţ v antickém Řecku, kdy vznikalo pro pobavení lidí. Počátky můţeme nalézt cca v 5. stol. př. n. l. Hrály se tragédie a komedie. Tragédie měly váţný charakter, vyprávěly příběhy hrdinské, vznešené, o bozích. Platily jako vyšší útvar, tudíţ se hrály pro vznešenější diváky, byly prestiţnější. Odehrávaly se především v minulosti. Autoři čerpají z mytologie. Tragédie byly psány veršem, končí tragicky. Děj se v antickém Řecku nečlenil na dějství Slovo tragédie lze přeloţit jako „kozlí píseň“, coţ pochází z dob, kdy Řekové hrávali oblečení do kozích kůţí, zpívali a tančili – nešlo ještě o klasické divadlo, na které jsme zvyklí, jednalo se spíše o oslavu veselí a Dionýsa (bůh vína a veselí). Komedie se vysmívaly lidským slabostem, zlozvykům a špatným vlastnostem. Za vzor slouţily postavy z autorova okolí, jejichţ nadutost, negativní vlastnosti a hloupost měly pobavit. Autoři často kritizují a zesměšňují také politické problémy a poměru i upadající morálku některých společenských vrstev. Převládá dialog. Komedie se hrály pro niţší společenské vrstvy, byly povaţovány za niţší ţánr. Autor čerpal se své současnosti a příběhy se v tomto čase i odehrávaly. Nejprve hrál pouze jeden herec, později dva aţ tři herci. Aktéry byli jenom muţi, a tak bylo-li třeba hrát ţenskou postavu, hrál ji povětšinou nějaký útlý mladík. Herci vystupovali v maskách, kaţdá postava měla vlastní masku, která se v průběhu děje objevovala dle potřeby. Hrálo se v amfiteátrech, které byly děleny do tří částí: orchestra – sbor zde předváděl písně a tance, teatron – hlediště s kamennými sedadly, jeviště – pódium, kde se hrálo. Budova netvořila souvislý prostor, jednotlivé části byly odděleny průchody. Amfiteátr neměl střechu. Mezi významné autory řecký dramat jistě patří Aischylos, Sofokles a Euripides či autor komedií Aristofanes. Mezi nejznámější a nejoblíbenější drama, která se v té době hrála (a mají ohlasy i dnes) můţeme zařadit Krále Oidipa (Sofokles), Elektru (Sofokles i Euripides) či Médeiu (Euripides). Za zmínku jistě stojí, ţe původně hry slouţily k náboţenským účelům, aţ mnohem později pro opravdové pobavení osob. U nás tomu bylo stejně – nejprve vznikaly hry s náboţenskou (přesněji velikonoční) tématikou.
37
Film
(Autor fota: Jiří Volejník) 38
Za dobu vzniku filmu jsou povaţována devadesátá léta 19. století. Vynálezci „pohyblivých obrázků“ byli bratři Lumiérové z Francie. V roce 1895 otevřeli historicky první kino. Promítalo se jedenáct filmů o délce zhruba jedna minuta kaţdý (celé představení trvalo dvacet minut). První promítací den prý bratři Lumiérové vydělali pouze 33 franků. O několik týdnů později se jejich program promítal i dvacetkrát denně, a tak jejich příjem vzrostl na 2.500 franků. Nejzajímavější pro tehdejší diváky byl údajně příjezd vlaku. Někteří diváci se dokonce zděsili, ţe se toto monstrum řítí přímo na ně, a z promítacího sálu utekli. Vývoj filmu byl tak rapidní, ţe se z pouhé technické zajímavosti stal brzy uznávanou součástí umění. Filmová projekce byla oblíbená především proto, ţe dokázala sdělit hluboký estetický záţitek, zachycovala rozmanitosti světa a ţivota – a to vše v pohybu. Film je pokládán za tzv. syntetické umění, coţ znamená, ţe spojuje několik uměleckých přístupů. Mezi hlavní patří vizuální část (různé efekty, kulisy, kostýmy apod.), zvuková část (hudba, zvukové efekty) a herecké umění (vyjádření pocitů, ztvárnění postavy, autentičnost). Přestoţe se technické vybavení filmařů rychle zlepšovalo, do konce dvacátých let se film musel spokojit s němou verzí, filmaři totiţ nebyli schopni synchronně zaznamenat obraz doprovázený zvukovou stopou. Původně byl film doprovázen ţivou hudbou, která hrála přímo v sále při promítání vizuálního záznamu. Významnou osobností němého filmu je jistě komik Charles Spencer Chalin známý jako Charlie Chaplin. Mezi oblíbené herce tzv. grotesky (němý film, má za úkol pobavit) můţeme zařadit jistě i Laurela a Hardyho. Za první zvukový film je pokládán snímek s názvem Jazz Singer z 6. října 1927 (jazzový zpěvák poprvé mluví k divákům, film vyrobila firma Warner Bross). S érou zvukového filmu se objevují také nové osobnosti. Neopomenutelný je jistě španělský reţisér Luis Buňuel (tvořil pod vlivem surrealismu), který společně s André Bretonem (povaţován za zakladatele surrealismu) natočil film Andaluský pes. Někdy do roku 1930 byly první filmy pouze černobílé, v roce 1930 se objevuje film americké společnosti Technicolor, kde jsou uţity jiţ tři barvy. Barevný film však zpočátku příliš nezaujal a neprosadil se. První barevné filmy, které diváky skutečně zaujaly, pocházely z dílny Walta Disneye (jednalo se o kreslené filmy). První film natočený se všemi barvami pochází aţ z roku 1935, byl to celovečerní film s názvem Becky Sharp. Poválečný film měli v rukou hlavně Američané a Italové. Hollywoodský film se stává díky velkým finančním i technickým moţnostem nejoblíbenějším a spolupracují s ním největší celebrity jako Marylin Monroe, Gary Cooper aj. 39
(Autor fota: Jiří Volejník)
Teprve aţ roku 1946 se poprvé koná filmový festival – konkrétně v Cannes. V padesátých letech se výrazně začala prosazovat také asijská filmová škola, k legendám patří filmový kousek s názvem Sedm samurajů reţiséra Kurosawy (na základě tohoto filmu vznikl pro nás známější snímek Sedm statečných z westernového prostředí). V šedesátých letech se rozvíjejí nové postupy, vzniká hororová tématika a myšlenky netradičních filmů. Ze slavných autorů hororu té doby bych zmínila Alfréda Hitchcocka. Mezi nejslavnější snímky tohoto období patří Apocalypsa (reţie F. Coppola), Čelisti (reţie S. Spielberg). V tomto období vzniká mj. i výše zmíněný western Sedm statečných. Ze světových autorů bych ráda zmínila např. Stanley Kubricka anglického představitele tzv. sci-fi tvorby (např. Mechanický pomeranč, 2001: Vesmírná odyssea), Woodyho Allena amerického tvůrce postmoderny, I. Bergmana – švédského tvůrce filmových povídek a M. Kaurismäkiho finského reţiséra např. filmu Bohémský život. Historie filmu u nás začala v Karlových Varech roku 1896, kdy se uskutečnila první filmová projekce u nás. Ve dvacátých letech 20. století vznikla skupina Devětsil, která se programově přihlásila k rozvoji filmu. 40
Ve 30. letech vznikly filmové ateliéry Barrandov v Praze a zároveň můţeme mluvit o začátku zvukového filmu v naší zemi (nahradil němý film doprovázený jen hudbou, popř. titulky). Prvním zvukovým kinem u nás se stala praţská Lucerna. Zlom u nás přináší německá okupace, některé významné filmové osobnosti jsou popraveny (např. autor předloh – Vladislav Vančura), jiné raději emigrují (např. dvojice Voskovec + Werich, Hugo Haas), jiné jsou zničeny vývojem události (především komik Vlasta Burian, který byl za účast na filmech natáčených v průběhu okupace souzen za kolaboraci). Po válce pokračovala řada úspěšných filmů, některé však byly zakázány po nástupu komunismu u nás, označují se jako tzv. trezorové filmy (nesměly se promítat), coţ byli Skřivánci na niti, Ucho aj. Velkou oblibu u nás měl také kreslený a animovaný film, na němţ se výrazně podílely osobnosti tvořící ve Filmových ateliérech ve Zlíně. Známou osobností ze světa loutek je např. autor loutkového Švejka Jiří Trnka. Ohlas si získala i loutková tvorba Hermíny Týrlové. První světově známý a uznávaný český reţisér byl Karel Zeman, natáčel filmy pomocí animace a výtvarných doplňků (Cesta do pravěku, Vynález zkázy aj.). Šedesátá léta přinášejí velké ocenění českého filmu, neboť do naší země putuje nejprestiţnější ocenění – filmová soška nazvaná Oscar – získal ji Jiří Menzel za film Ostře sledované vlaky (dle předlohy Bohumila Hrabala). Dalším oceněným filmem byl Obchod na korze z reţisérské dílny pánů Klose a Kadára. Od sedmdesátých let dosud se objevují snahy o moderní pojetí filmu, vznikají dokonce filmové adaptace a předělávky nejznámějších literárních děl. Mezi nejoblíbenější současné české reţiséry patří otec a syn Svěrákovi, Jiří Menzel aj. V současné době prý český divák nejraději vyhledává komediální či naopak hororovou tématiku filmů. V pozadí zájmu široké divácké veřejnosti stojí dokumenty a naukové filmy.
Autorka článku: L;-)
41
Vývoj sci-fi literatury Nejstarší doklady o existenci fantasy světa pochází od Řeka jménem Lukian ze Samosaty. Ten napsal Pravdivé příběhy. Tato kniha popisuje cestu na Měsíc, coţ bylo v 1. stol. n. l. téměř nemyslitelné. Francouzi ovšem také napsali rovnou dvě cesty na Měsíc, ale o 15. století později. Předchůdcem sci-fi literatury lze označit Johnatana Swifta, který napsal příběh o Gulliverových cestách a o Nové Atlantidě. Swift je moţná označován jako předchůdce, ale za první opravdové sci-fi dílo je povaţován Frankenstein. Jeho autorka Mary Shelleyová se jednoho dne vsadila se svým budoucím muţem Percym Bysshem Shelleym a jejich společným přítelem lordem Gordonem Byronem o to, kdo napíše lepší strašidelný příběh. Tak Mary vytvořila dvoumetrového hromotluka se šrouby v krku, sešitého z několika částí lidských těl. Velmi by mě zajímalo, kdo sázku nakonec vyhrál.1) Sci-fi literaturou se nechal inspirovat i Edgar Alan Poe, který ji příleţitostně psal, ale především se označuje jako zakladatel hororu. Jules Verne byl však sci-fi věrný a věnoval se její tvorbě po celý ţivot. Nejúspěšnější Verneovy knihy byly Cesta do středu Země a Dvacet tisíc mil pod mořem. Autorům se zřejmě zalíbili i dinosauři, a tak je ve svých knihách oţivovali. Nejpopulárnější oţivení je zaznamenáno na stránkách Jurský park od Michaela Crichtona a jejich filmovým taťkou je Steven Spielberg, který vytvořil pravěký svět na opuštěném ostrově. Po 2. světové válce se sci-fi přesunula z časopisu na trh a tento trend umoţnil vydávání levných knih v tenké papírové vazbě tzv. paperbacků. Autoři tedy vydávali nejdříve povídky, které teprve poté začali skládat v knihy. V půlce 20. století se připojili i autoři z britských ostrovů. Mezi nimi byl i Arthur C. Clarke (ten přenesl nás svět do roku 3001 v díle Vesmírná Odysea) a John Wyndham (vraţedné rostliny v knize Den Trifidů – doporučuji přečíst). V 70. aţ 80. letech 20. století bylo stále těţší rozlišovat rozdíl mezi fantasy a sci-fi. V dnešní době produkují science fiction hlavně anglo-američtí autoři. Nejznámějším českým sci-fi je divadelní hra RUR od Karla Čapka. Zde bylo poprvé pouţito slovo robot, které je dnes pouţíváno po celém světě. Autorka článku: Anič 1
Sázku vyhrála Shelleyová, Byron stvořil fragment povídky o vampýrovi. Ještě nutno říci, ţe Frantenstein je jméno vědce, nikoli monstra, jak se většina lidí domnívá. Pozn. L;-) 42
Hudba Historie populární hudby I. Hudba vţdy tvořila důleţitou součást lidského ţivota. Jak je moţné, ţe lidé vnímají řady pravidelně se opakujících zvuků o určité frekvenci, jsou schopni je rozpoznat, opakovat a dokonce při nich proţívat emoce, není zatím docela jasné. Pokusy s pouštěním hudby různým ţivočichům včetně našich nejbliţších příbuzných – primátů – ukázaly, ţe člověk je skutečně jediným známým tvorem, který dokáţe hudbu vnímat jinak neţ jako příjemné či nepříjemné zvuky. Řada ţivočichů sice pouţívá zvuky ke komunikaci, vţdy se však jedná o instinktivně dané neměnné kódy, které slouţí pouze praktickému účelu: varování ostatních, namlouvání, zastrašení protivníka apod. Člověk vnímá hudbu velmi komplexně a hudba silně ovlivňuje jeho emoce, proto vţdy byla (a dodnes je) neměnnou součástí náboţenských a společenských rituálů. Dlouhou dobu existovala jasná hranice mezi hudbou určenou pro rituální účely (např. písně při bohosluţbách), hudbou pro náročné, vzdělané (a bohaté) publikum (této hudbě dnes obvykle – a často mylně – říkáme váţná) a hudbou prostých lidí (lidové písně). Dvacáté století však toto rozdělení rozmetalo na kousky, z velké části díky promísení evropské hudby s hudbou jiných kontinentů, především Afriky. Dvacáté století také přineslo řadu společenských a technických změn, které zpřístupnily hudbu všech ţánrů kaţdému, kdo o ni má zájem. A upřímně řečeno, kdo nemá? Znáte snad někoho, kdo nemá své oblíbené skladby, skladatele či interprety? Pro mládeţ se dokonce hudba stala důleţitým prvkem sebeurčení. Dnes je velmi těţké rozlišit populární a váţnou hudbu, přesto je moţné najít určité znaky, které jsou pro jednu či druhou typické. Ve váţné hudbě je obvykle klíčovou osobou skladatel, konkrétní hudební těleso pouze interpretuje dílo jednoho autora, v populární hudbě je podstatný buď interpret (kterému skladatel píše „na tělo“), nebo skladatel a interpret splývají (tak tomu obvykle bývá u hudebních skupin). Váţná hudba typicky vyuţívá klasické akustické nástroje (část nástroje je hudebníkem rozechvívána a zvuk se mechanicky přenáší na rezonanční část nástroje), populární hudba nástroje elektrofonické (tyto nástroje se rovněţ rozechvívají mechanicky, nemají však rezonanční část; zvuk je pomocí magnetických snímačů přeměněn na elektrické impulsy, následně zesílen a často záměrně zkreslen za pouţití zesilovačů, ekvalizérů a efektů, aby se nakonec dostal do okolí pomocí reproduktorů) či elektrické (počítačové programy a specializované programovatelné přístroje vyuţívající digitální technologie k vytvoření zcela nových zvuků). Typickým útvarem populární hudby je píseň nepřesahující svou délkou pět minut, skladby váţné hudby jsou tradičně o několik řádů delší – jedna kompozice často tvoří ucelený koncertní program. 43
Ve dvacátém století však najdeme výjimky na obou stranách pomyslné hranice. Najdeme skladatele váţné hudby vyuţívající ve svých dílech prvky jazzu, rocku či elektronické hudby. Dokonce vznikl celý hudební směr váţné hudby – minimalismus – který opakováním krátkých „useknutých“ pasáţí definoval dnes v populární hudbě velmi oblíbené „samplování“ (= tvorba hudby skládáním předem nahraných sekvencí; dříve se stříhaly a lepily magnetofonové pásky, dnes existují speciální hudební nástroje – samplery). Někteří skladatelé také vyuţívají elektrofonické či elektrické nástroje jako nutný prvek svých skladeb a píší pro ně samostatné party. Na druhé straně existují hudební skupiny, které vyuţívají klasické hudební prvky (album Proměny skupiny Čechomor, koncertní spolupráce Tatabojs se smyčcovým Ahn Triem, či symfonická verze skladby The Last Time od Rolling Stones, kterou proslavila „pirátská“ kopie vytvořená skupinou The Verve známá jako Bitter Sweet Symphony). Existují také hudební tělesa, u nichţ je propojení obou přístupů k hudbě natolik komplexní, ţe je nemůţeme jednoznačně zařadit, protoţe prvky obou jsou v rovnováze. V tomto čísle je článek o českém souboru Uţ jsme doma, který patří právě do této skupiny, v zahraničí je to například kanadský soubor Godspeed You!. Zkrátka dnes je těţké škatulkovat a vytyčovat hranice mezi ţánry, protoţe postmoderní prolínání stylů je to, co současnou hudbu charakterizuje asi nejlépe. V několika následujících číslech se budete moci dočíst, co všechno se ve dvacátém století v hudbě událo a odkud se vzaly hudební prvky a postupy, které dnes bereme jako samozřejmost. George Gershwin: http://www.youtube.com/watch?v=1U40xBSz6Dc Kronos Quartet: http://www.youtube.com/watch?v=SHOJfJ6u_-4 Arvo Pärt: http://www.youtube.com/watch?v=PIbwtzw8A7A&feature=related Bohuslav Martinů http://www.youtube.com/watch?v=4COb4pCrvkE Luigi Russolo http://www.medienkunstnetz.de/works/intonarumori/video/1/ Black Emperor: http://www.youtube.com/watch?v=6nUml7Ijznw) Pokud by měl někdo chuť se na tomto cyklu podílet, stačí napsat na e-mail:
[email protected]. Kaţdý má moţnost napsat článek o tom směru, který ho zajímá. Autor článku: Sherlock
44
The Residents/Už jsme doma
Uţ jsme doma – koncert s Randym (Autor fota: Jiří Volejník)
V minulém čísle jsme se věnovali americké kapele The Residents, jejíţ zpěvák Randy vystoupil 20. 10. 2010 v Moravském divadle s českou skupinou Uţ jsme doma (UJD). Tato teplická kapela je opředena podstatně méně legendami, převáţně se zaměřuje na klasickou činnost hudební skupiny: nahrávání alb a ţivé koncertování. Přesto má určitý přesah, protoţe dlouhodobě spolupracuje s malířem Martinem Velíškem, jehoţ obrazy, kostýmy a jiné objekty se staly stejně typickými pro UJD jako oční bulvy pro The Residents. Jako jedna z mála českých skupin se UJD dokázali prosadit ve světě – za 25 let existence kapela koncertovala např. v Kanadě nebo Japonsku a jejich koncerty v klubech po celé Evropě a USA jsou pravidelně hojně navštěvovány (na YouTube najdete u jejich videí komentáře od Norů, Belgičanů, Britů a dalších národností). Jak praví známé rčení, nikdo není prorokem ve vlastní zemi, a proto jsou UJD známější ve světě neţ u nás (zkuste například porovnat podrobnost hesla na české a anglické Wikipedii). Uţ jsme doma Pokud bychom chtěli UJD hudebně zařadit, narazíme na problém, protoţe jejich hudba je velmi originální a získala si uţ nejrůznější nálepky – intelektuální či orchestrální punk, slovanská hudební provokace, gregoriánský chorál, africké rytmy apod. Generačně patří skupina mezi českou alternativu konce 20. stol. společně se skupinami Psí vojáci, Dybbuk, Zuby nehty, Z kopce, Ţeny, Dunaj apod. Mezi inspirační zdroje UJD se uvádí The Residents, The Damned, Uriah 45
Heep či hnutí Rock in Opposition (hnutí nezávislých Evropských kapel, které se v 70. letech rozhodly produkovat hudbu mimo velké nahrávací společnosti). Co činí jejich hudbu tak originální, je nejspíš fakt, ţe spojují dva zdánlivě neslučitelné póly hudby: punkovou nespoutanost a energii s virtuozitou a precizní propracovaností typickou pro váţnou hudbu; přestoţe některé úseky písní zní jako chaotická improvizace, všechny nástroje jsou pečlivě rozepsány do partitur a precizně secvičené. Především rytmicky je hudba UJD netradiční – často kombinují v jedné skladbě rytmy s různým počtem dob, vyuţívají synkopy, či nechávají hrát různé nástroje ve stejné tónině ale opačným směrem. Výsledkem této kombinace je výsledek, při jehoţ poslechu máte pocit, ţe muzikanty pohání palivo výbušnější neţ raketové, přičemţ celá kapela pracuje přesně jako stroj na výrobu milimetrových plošných spojů. (http://www.youtube.com/watch?v=WNaGF_Gz5T8&feature=related) Pečlivý zápis jednotlivých partů rovněţ umoţnil uchovat duši i těch nejstarších písní přes četné změny v personálním i nástrojovém sloţení (původní saxofonové linky byly například později přepsány pro kytaru a klavír, následně pro trumpetu). FPB a UJD před rokem 1989 V roce 1981 vznikla v severočeských Teplicích punková skupina Fourth Price Band (FPB), v níţ se sešly dvě později vlivné osobnosti na české hudební scéně: multiinstrumentalista, skladatel a básník Miroslav Wanek a kytarista Romek Hanzlík. Název skupiny je doslovný překlad obratu „čtvrtá cenová skupina“, který anglicky nedává ţádný smysl. Skupina hrála punkový repertoár, písně psal převáţně Wanek, ale v repertoáru se objevily i texty Oldřicha Mikuláška nebo Christiana Morgensterna a hudba skupin The Residents, The Damned, Killing Joke (skupina, jejíţ frontman Jaz Coleman se objevil v českém filmu Rok Ďábla), či Pere Ubu. Přes neustálé komplikace ze strany úřadů se skupina stala poměrně známou. V roce 1985 zaloţil tehdejší bubeník FPB Milan Nový se saxofonistou Jindrou Dolanským skupinu Uţ jsme doma zaměřenou na experimentálnější repertoár, do níţ vzápětí přešli i Wanek s Hanzlíkem, byť původně jako hosté. Jméno kapely, stejně jako jméno The Residents, nevymysleli členové sami, ale k jeho vzniku se váţe příhoda. Kdyţ se začali UJD scházet v hospodě, kdosi se jich zeptal: „Co to tam děláte, kluci?“ „Zakládáme kapelu.“ „No jo, uţ jsme doma…“ FPB se rozpadli v r. 1987, přesto zanechali nesmazatelnou stopu na punkové scéně a několik vzpomínkových koncertů v posledních letech sklidilo slušný úspěch. Přestoţe UJD se od samého počátku věnovali v textech výhradně poetickým a existenciálním tématům bez vztahu k politice, či současné situaci, aţ do Sametové revoluce patřili mezi zakázané kapely a museli se tedy omezovat na utajené koncerty. První takový koncert se odehrál v r. 1985 na říční lodi společně se skupinami FPB a Plexis. V roce 1986 skupina poprvé spolupracovala s malířem Martinem Velíškem, který jim vytvořil plakát. Od té doby jsou všechny plakáty, obaly desek, trička apod. dílem právě tohoto umělce. Jedinou nahrávkou z tohoto 46
období jsou tři písně na desce Rock Debut No. 77, kde jsou pouţity automatické bicí.
Moravské divadlo v Olomouci; Uţ jsme doma – koncert s Randym (Autor fota: Jiří Volejník)
Tvůrčí duo Dolanský – Wanek První dvě desky Uprostřed slov a Nemilovaný svět vyšly krátce po sobě a obsahovaly především skladby napsané dříve a nevydané, v roce 1993 následovala třetí deska Hollywood. S tou je spojen první videoklip a první výrazné úspěchy v zahraničí. Vzhledem k tomu, ţe kapela se mohla v novém reţimu plně profesionalizovat, bylo moţné zkoušet osm hodin denně, pět dní v týdnu; jen v roce 1993 odehrát přes osmdesát koncertů po celém světě a ještě některým členům zbyl čas na spolupráci s jinými hudebníky, divadelními skupinami apod. V roce 1993 rovněţ znovu nahráli album Nemilovaný svět, tentokrát v angličtině, aby mohlo pod názvem Unloved World vyjít v USA. V r. 1995 došlo opět k několika důleţitým událostem. Skupina vydala album Pohádky ze Zapotřebí, posluchačsky asi nejpřístupnější z jejich desek, protoţe se nejvíce přibliţuje tradiční formě rockové písně, nahrála soundtrack k filmu Jaro, Peklo, Podzim, Zima o malíři Martinu Velíškovi (ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=1Yk-cv6KX0c&feature=related – Velíšek je ten s ochrnutou rukou). Tomu bylo rovněţ nabídnuto plné členství v kapele, protoţe podle Miroslava Wanka jsou jeho obrazy pro skupinu stejně důleţité jako kytarové linky, saxofonové party či texty. Desáté výročí zaloţení kapely oslavili UJD koncertem, na němţ jako předkapela hrála neznámá skupina UJD Revival Band, která zahrála nejstarší písně z jejich repertoáru. Ve skutečnosti se jednalo o čtyřčlennou sestavu z 80. let (Wanek/Dolanský/Hanzlík/Horváth: 47
http://www.youtube.com/watch?v=ouNnC0BY1pI&NR=1) hrající v černých brýlích a s parukami. Největší událostí tohoto roku však bylo představení Freakshow, pro něţ si The Residents vybrali UJD jako doprovodnou kapelu. Wanek tedy rozepsal původní sloţité studiové kompozice pro ţivé nástroje a společně s The Residents a dalšími hostujícími muzikanty odehráli v praţském Divadle Archa dvacet představení s Wankem jako dirigentem. Následující rok odchází kytarista Romek Hanzlík, který od té doby řídí úspěšnou hudební agenturu AMP Records a skupina vydává trojrozměrnou kníţku 11 vytvořenou Martinem Velíškem a mapující dobu existence kapely, Domek od Martina Velíška (foto internet) za níţ obdrţela cenu jako nejkrásnější kniha roku (http://www.beletrie.eu/knihy/uz-jsme-doma-114.html).
Uši, poslední deska, na níţ se podílel Jindra Dolanský, vyšla v roce 1999. Pro prvních pět desek je typický právě Dolanského saxofon, který hraje ve většině písní ústřední roli. Saxofon v Dolanského rukách zněl často spíš jako součást rytmické sekce – krátce a úsečně – coţ jenom dodávalo hudbě ještě více energie (http://www.youtube.com/watch?v=MhAEfYRdMj4). Navíc se Dolanský výrazně podílel na tvorbě a s Wankem tvořili velmi výkonný tvůrčí tandem. Hektické koncertní tempo Dolanského unavovalo a chtěl poněkud utlumit ţivot kapely, aby se mohl věnovat rodině, Wanek naopak chtěl tvorbu ještě zintenzivnit. Proto Dolanský v roce 2001 odchází a kapela zůstává pod Wankovým vedením. Tento rozchod se neobešel bez obav fanoušků, protoţe Dolanský byl zakladatel skupiny a po celou dobu byl nedílnou součástí duše kapely. Po odchodu Dolanského Obavy fanoušků se naštěstí nenaplnily a kapela si zachovala svůj charakter. Albem Rybí tuk se v roce 2003 naopak hudebně vrátila ke svým experimentálním kořenům. Toto album produkoval z velké části Wanek sám a na albu se objevili hostující hudebníci ze zahraničních skupin Tin Hat Trio, Faun Fables a Sleepytime Gorilla Museum. V roce 2005 se kapela víceméně rozpadla, zůstal pouze Wanek, který se rozhodl zachovat jméno Uţ jsme doma s novou sestavou, která poprvé v historii kapely neobsahovala ani jeden dechový nástroj. To samozřejmě obnášelo vytvoření nových aranţí pro straší písně. Tato sestava slavila koncertní úspěchy ve 48
Francii a Japonsku, nicméně ve studiu nahrála pouze jedinou píseň. Tou je Wankova hudba na text Ludvíka Kundery Ţivotopis a objevila se na kompilaci Brno – Město básníků. Jedná se o jedinou píseň v historii UJD, na jehoţ textu se Wanek autorsky nepodílel. 20. výročí oslavila kapela opravdu grandiózně – koncertem, který sestával ze dvou částí a naplnil Divadlo Archa k prasknutí. První část koncertu tvořil čtyřicetiminutový nepřerušovaný set sloţený z úryvků starších písní (viz předchozí videoukázku), při němţ se vystřídala řada lidí z předchozích sestav, druhá část byl tradiční koncert aktuální kytarové sestavy doprovázené dvacetičlenným sborem. Celá událost byla nahrána a vydána na CD i DVD nazvaných 20 letů společně s dokumentem o ţivotě kapely Puding. V roce 2006 došlo k zatím poslední personální změně a druhá kytara byla nahrazena trumpetou (coţ opět obnášelo napsání a nazkoušení nových aranţí), v této sestavě můţete UJD vidět dodnes a v této sestavě nahráli zatím poslední album Jeskyně. Hudbu současné sestavy jste slyšeli, pokud jste někdy viděli loutkový večerníček Krysáci, protoţe hudební doprovod byl svěřen právě Wankovi a UJD. Pokud jste ho neviděli, máte moţnost to napravit: http://www.youtube.com/watch?v=2KWvDlmxZXE.
Poetika Miroslav Wanek je nejen významný hudebník a skladatel (mimo jiné přednáší hudební kompozici), ale rovněţ se zařadil mezi vlivné české básníky přelomu století. On sám tvrdí, ţe hudba je pro něj stroj, který vozí jeho básně. Ještě v dobách FPB začal psát rozsáhlé texty plné metafor a symbolů (např. devítistránková Víra v pohyb, kterou FPB i zhudebnili). České verze převzatých písní, které FPB hráli, pocházejí rovněţ z jeho pera. Texty a básně Miroslava Wanka jsou po formální a obsahové stránce rozhodně plnohodnotná literární díla a můţeme je jako taková číst, přestoţe bez hudby nikdy nedosáhnou plné působivosti. Wanek rád pracuje se slovem a jazykem – obojí občas přetváří tak, aby posluchač (čtenář) cítil za textem nevyslovenou myšlenku. Pouţívá archaická a málo známá slova (šantrůček, krešlak), často vytváří neologismy (todobot). Do textů vkládá sloţité slovní hříčky, jejichţ význam je obtíţné či nemoţné dešifrovat (Pocity plotu plot po plotu pletou/ Plotu po plotu cit pocity pletou/ Ploty citu pocit o plotu pletou/ Pocity popletu spletou tuplem). Texty jsou symbolické – na první poslech slyšíme písně o stromech, řekách, hlíně, slovech či lavině, v druhém plánu jsou však texty o nás samých. Ústředním motivem, kolem nějţ se celá Wankova tvorba točí, je komunikace, lépe řečeno, její obtíţnost aţ nemoţnost. Postavy – věci v textech jsou ztracené, osamělé a svázané. Svázané jazykem, který ani zdaleka nestačí k tomu, aby pojal a vyjádřil všechny myšlenky, pocity a touhy, které člověk nosí ve své duši. Naopak je kolem nás spousta řečí bez významu a tyto zbytečné řeči nám brání sdělovat si opravdu důleţité věci. V jednom textu doslova zpívá, ţe „Řeč slova na smrt posílá“ a dále: „Řeči není do řeči/ Řeči řeči nesvědčí/ Řeči sluší nejkratší/ Co se říká bez řečí“. 49
V 80. letech zaloţil Wanek s několika dalšími umělci v Teplicích tzv Patafyzické kolegium. Pojem patafyzika vymyslel francouzský spisovatel Alfred Jarry (jeho Král Ubu je v nabídce četby k maturitě) pro knihu Skutky a názory doktora Faustrolla. Jedná se o vědu postavenou na přísně nevědeckých základech a jejím cílem je dobrat se vědeckého poznání bez pouţití vědeckých metod. Patafyzika čerpá z dadaismu, surrealismu, absurdního dramatu a jiných směrů a dodnes u nás působí nakladatelství Clinamen, které má kořeny právě v Patafyzickém kolegiu.
Mlha Mlha jak ústa Široce narůstá Nevidět nic – ale nepřestat Nic - ale nepřestat Nepřestat Jedinou větou Na sebe dosáhnout Do mlhy vstoupit a neminout Vstoupit a neminout Neminout Neminout
Mlha doutná celá staletí Skrytá v jejich útrobách Nepustí koho v objetí Svírá Ztracení jeden po druhém Čekáme ţe kouzelná Ruka záclonu shrne – ţe se neminem’ Neminem ‘ !
Mlha bílé vlákno souká Omotá se kolem nás Ţádný vítr nám ji z očí Nerozfouká Před mlhou nic nezachrání Mlha nemá ţádnou tvář Tančí s námi v sobě valčík Bez vyzvání Mlha dlouhé vlákno souká Omotá ho kolem nás Ţádný vítr nám ji z očí Nerozfouká Nic nás před ní nezachrání Nemá ţádnou svoji tvář Mlha s námi v sobě tančí Bez vyzvání 50
Tvář Stéká mi tvář s obličeje na polštář Louţička nestálosti Slaný lidský kalamář Vypuštěná do dlaní se lepí prstům na bříška Bojí se ţe na světle zcela oprýská Stéká mi tvář s obličeje na polštář Písmenka pochybností Slabý lidský slabikář Stéká mi tvář s obličeje na polštář Skrývá se jak téměř vytrhaný lidský kalendář
Tvář pruţinu napíná a doufá ţe ji vymrští Ţe steče jako bublina po vosku neštěstí Proteče mi prstama a zbyde z ní jen ozvěna Vrátí se do neznáma kde je zrozená -------Sobě tváří v tvář sedím s tváří v dlaních Výslech uţ začíná Kaţdý brání svá chybná rozhodnutí Jen tvář je proklíná
Tvář mi stéká dolů na polštář O dlaně oddaně se zachytá Prosí ať se nehýbám ţe nic se nikdy nevrátí Ţe stéká jako modlitba po vosku prokletí
Autor článku: Sherlock 51
Lyže, lyžování a vše kolem toho…
Váţení čtenáři, jelikoţ je venku zima, sníh a tak celkově, rozhodl jsem se Vám přiblíţit něco o lyţování. Asi je zbytečně tu psát, co to přesně je atd.… Jelikoţ kaţdý ví, jak takové lyţe a lyţař vypadají, dokonce i viděli někoho jezdit, ať uţ na sjezdovce či v televizi.
Trocha historie: Lyţování se postupně vyvíjelo z tzv. „sněţnic“, které slouţily k lepší chůzi po sněhu. Přelom nastal v 19. století, kdy Sondre Norheim „nastavil laťku“ pro dnešní novodobé lyţování. Především z toho důvodu, ţe vynalezl vázání, díky kterému lze i zatáčet napříč svahem. Sjezdové lyţování je daleko „mladší“ neţ tzv. „běţkování“.
Rozdělení lyží: Nebudu zde vypisovat těch 14 (teda pokud jsou to všechny), jelikoţ si je kaţdý, kdo má opravdu zájem, můţe vyhledat a přečíst si o nich více informací. Nicméně bych rád doporučil některé, které jsem měl moţnost sám vyzkoušet, nebo mi je doporučovali přátelé. 52
Pro začátečníky bych doporučoval tzv. Easy Carver, které jsou mírně vykrojené, nesprávně nazývané „polokarvingové“. Nenabízejí tolik moţností jako klasické carvingové, ale dobře se na nich učí, jelikoţ dosahují menších aţ středních rychlostí, jsou bezpečnější. Nevýhodou je jejich horší moţnost zatáčení, zapříčiněná menším vykrojením. Nejvíc bych doporučoval jiţ zmiňované klasické carvingové lyţe, které jsou ideální na rychlý sjezd. Pak uţ jen stačí vybrat, na který svah jaké lyţe chcete. Například na naše české upravené svahy jsou ideální třeba tzv. Short Ski, které jsou dlouhé 100 aţ 140 cm. Velice oblíbené mezi lyţaři, protoţe jsou vhodné na extrémní carving (oblouky). Další lyţe bych doporučoval zkušeným lyţařům, Skier Cross, jsou „universální“ lyţe, lze je pouţít na sjezdovce, v terénech mezi stromy, na tzv. „boulích“ (hroudy sněhu). Nedoporučuji moc jezdit v lese, není to moc těţké trefit nějaký strom. Dokonce by mohlo i naše čtenářky zajímat, ţe se vyrábí tzv. Ladyski (Women Carver), které jsou speciálně tvořené pro ţenskou postavu. Výrobci kladou důraz hlavně na desing, lehkost a točivost.
Vázání: Je prakticky nejdůleţitější věc pro lyţování, protoţe máte-li lyţe za 20.000 Kč a lyţáky, které vám nepadnou, tak máte po zábavě a spíše trpíte, neţ vychutnáváte jízdu. Při výběru lyţařské obuvi nikam nespěchejte, dbejte na to, abyste měli stejné číslo boty, jako má vaše noha. V ţádném případě nekupujte lyţáky o 2 – 3 čísla větší jen proto, abyste ušetřili. Raději zajeďte do bazaru, pokud víte, ţe vaše noha ještě povyroste. TIP: nezapomeňte si s sebou vzít tlustou ponoţku, aţ budete vybírat lyţáky, abyste zkusili, jestli vše sedí. Jakmile jste u prodejce, v ţádném případě nepokládejte otázku: „Které lyţáky jsou nejlepší?“, protoţe na takovou otázku nezná nikdo odpověď, kaţdému padnou rozdílné boty. V zásadě si nejprve musíte ujasnit, který lyţař jste (závodní, rekreační, rekreační – začátečník) pokud závodní, tak volte boty s tvrdým skeletem → nevýhodou je menší pohodlí. Pokud se řadíte do zbývajících dvou skupin, tak se podívejte po klasických botách. Určitě při výběru narazíte na nápis: Canting – který značí moţnost změny bočního sklonu komínku. Vyuţijí jej např. lidé s nohama do X nebo do O, dále lyţaři, kteří si přejí více tzv. přihranit (mezi které patřím i já, pokud je sníh moc tvrdý – zmrzlý, nebo pokud jsou na sjezdovce muldy). Velkým rozdílem je při výběru to, jestli chcete jedno přezkové nebo více přezkové boty. Já mám jedno přezkové, protoţe se nemusím tak dlouho zabývat zapínáním (6,8) přezek. Pokud chcete více přezkové, tak volte jedině kovové, při niţších teplotách nepraskají (na rozdíl od plastových). 53
TIP: Při zkoušení bot zapněte přezku/přezky a dejte se do lyţařského předklonu. Pokud na špičce cítíte mírný tlak, tak je to dobře, pokud nepříjemný tlak, sáhněte po jiných botách. Při výletech na hory autem nenechávejte boty v kufru nebo v boxu na střeše. Vnitřní bota vám vymrzne a po obutí vám odebírá teplo z nohou. Doma boty skladujte na suchém tmavém místě. Přezky mějte zapnuty.
Lyžařské hole: Tady není nic moc co řešit, opět záleţí na zkušenosti lyţaře, na stylu jízdy a na tom, jak mu hole padnou. Platí takové pravidlo, ţe hole by měly být dlouhé tak, aby lyţař měl ruku v pravém úhlu.
Výstroj: Opět je to jednoduché, záleţí na tom, jak moc chcete do (oblečení, přilby, rukavic, brýlí) investovat. Brýle doporučuji se ţlutým filtrem (při sněţení budete rádi, ţe je máte). Lyţařskou bundu, která má v pase ochranu před sněhem, některé ji mají i v rukávech. Přilbu s měkkým polstrováním. Rukavice spíše kvalitní, poznáte při pádu na zledovatělém povrchu, levné se ihned ošoupou a pak jedete po rukách – (bolest).
Pořizovací náklady: Lyţe: Pořizovací cena nových lyţí je cca 3.000 Kč aţ do x tisíc (hodně ), jelikoţ nejluxusnější lyţe se vyrábí z materiálů obyčejným lidem nedostupných. Značky vybavení: Značek je mnoho, ale takové nejpouţívanější jsou – Blizzard, Fischer, Rossignol, Head aj.
Autor článku: Лукаш Ридл
54
Vlastní tvorba Legie Smrti Legie zrůdnosti, legie strachu, tisíce mrtvol hnijících v prachu! Jejich meče trhají, sekají, v momentu hlavy padají! Oni kráčejí jako skála, v jejich domovině je čeká sláva!
Krvavá hrátka Tam na začátku temného trnitého lesa cítím tvou krev. Vzduch nasládl, je jako vábidlo pro mlsnou zvěř. Mé kroky zrychlují společně s bušením mého srdce. Zrychluji čím dál více. Omámen zakopávám, padám na čtyři, ale to mne nezastavuje, pokračuji dále a mnohem rychleji. Stromům se vyhýbám hbitě, ale přesto tiše. Náhle se zastavuji přibliţně vprostřed lesa. Zdlouhavý nádech nosem, jsem u cíle! Mé já se nestačí ani otočit a k zemi mne srazí ţena v koţeném hábitu. Pravou nohou drtí můj rozkrok, nakloněna tak, ţe lze rozeznat barvu pronikavých očí, ale i tvar výstřihu. Následně vztáhla ruku na mou tvář, oblízla si nehty a zmizela ve stínu měsíce. Bohuţel pro ni nebyla dosti rychlá. Mé ruce ji dostihly a přitiskly k nejširšímu kmeni lesa. „Sama přece víš, ţe tě vţdy doţenu.“ Řeknu s úsměvem a snaţím se ji políbit. „A ty mne vţdy aţ moc podceníš.“ S těmito slovy se karta obrátila, nyní rychlejší byla ona. Tesáky zaryly se do kůţe mého šlachovitého krku a s bolestí se drápy mé vryly do kůţe její.
Sebevrah 1 A slza ukápla, nad zlomenou rudou růţí, jeţ měla býti darována osobě velmi krásné. Ona řekla jen: „Dost uţ tě nechci.“ Růţe zčernala, srdce změnilo se v písek a prach. Krvavé slzy, sebevrah.
55
Sebevrah 2 Slza ukápla nad zlomenou růţí, z temných očí muţného ctitele, trny protrhly bledou kůţi, zanechaly jizvy nejen na těle. Chtěl darovat královnu květin, dívce, jeţ byla velmi krásná jak víla z mýtin či ta ze sna. Upíří úsměv na rudých rtech, sladce jen řekla: „Nechci Tě!“ Vítězný smích zní ve zdech, to ţena pokořila Tě! Růţe zčernala, uvadla, srdce se změnilo prach, kostra se jiţ dávno rozpadla, krvavé slzy, sebevrah.
Starý vypravěč Vţdy jsem zde byl, našeptával do klidného vánku své příběhy o chrabrých i statečných. Však nikdo není nesmrtelný, nikdo nevládne mocí věčného mládí. Nastává můj čas, ve věku sto dvaceti let opouštím já, takzvaný nesmrtelný vypravěč, svět. Ne, neplačte přátelé mí, ze smrti zrodí se ţivot nový a další z vyvolených zaujme mé místo.
Nemrtvý Noc připomínající temnotu, hlas srdce udusávající černotu. A hle! Mrtvý se probral k ţivotu. Řady nemrtvých doplníš, k zatracení zase blíţ a mnozí křičí: „Slyš!“ Duše sypká jako prach, tys býval podlý vrah, co neznal svazující strach. Bez srdce, bez úspěchu, nepoznal jsi sladkou útěchu, neustále jsi byl ve spěchu. 56
Břitká čepel zcela zabarvená krví, jeţ byla znesvěcená, za ţivot vysoká to cena.
Řetězy Kovové řetězy, uvězněn navţdy. Kovové řetězy, v propasti smrti Kovové řetězy, chvíle to pravdy. Všechny dny jsou teď sečteny. Ztracen mezi dušemi krásy. Andělská křídla, na tváři vrásky. „Slyším ty hlasy!“ V pekle se vaří.
Písař Tam, na vrcholu kopce, sedí a srká svůj nahořklý čaj: „Podivuhodný jest tento kraj, na nějţ mé oči hledí.” Úsměv, slova lahodně znějící náhle hlas jiný, syčící: „Bitva trvá jiţ tři dny, zničí všechny nevinné sny!” Dva hlasy, dvě duše, jedno tělo, bílé vousy aţ na zem, kdysi dávno narozen, kdyţ slunce nad zemí bdělo. Vedle něj meč se skvrnami krvavými, taky kniha, s deskami zlatavými. Brk v inkoustu namočen, na příběhy udatných určen. Písař, blázen, moţná vrah, nazýván jest Bragh!
Autor všech textů: xfull
57
Narae
(Autor obrázku Lukáš)
58
Narae – přebal knihy Autoři příběhů o Narae se rozhodli připravit krásný přebal knihy, zde ho můţete obdivovat.
Autory můţete podpořit na známé adrese: www.narae.ic.cz
59
FoTO Kaţdý měsíc zde můţete vidět SOUTĚŢNÍ fotografii. Vţdy si můţete (do 30. dne daného měsíce, tj. tentokrát do 30. ledna) tipnout, co je na dané fotografii. Nejlepší z Vás získá na konci roku cenu. Odpovědi můţete posílat na mail:
[email protected]. Otázka: Poznejte značku auta.
Autorka fotografie: Taurus
V minulém čísle byl medvídek ve sklenici – coţ uhodla Magdaléna Škopová z CH1. Průběţné pořadí luštitelů: 1. 2. 3. 4.
místo: Eliška Horáková, ND3 a Magdaléna Škopová, CH1 místo: Matyáš Karamon, SM1 a Petr Šálek, CH 1 místo: Dominik Štys, SM1 místo: Petr Lojda, ND2
60
Kříţovka s vtipem Pepíček: „Tatínku, dnes jsem ušetřil 10 korun!“ „Jo, a jak?“ „Běţel jsem celou cestu do školy za autobusem.“ „Tak zítra běţ za taxíkem,…“ Dokončení vtipu v tajence. Tajenku tvoří nevyškrtaná písmena čtená po řádcích. A
B
E
C
E
D
A
D
O
L
E
S
C
E
N
T
V
O
L
U
O
P
I
Č
Á
C
I
N
P
R
A
C
K
A
R
A
K
O
V
I
N
A
Š
D
E
N
T
I
T
A
K
A
K
T
O
V
K
A
E
V
U
R
O
T
A
C
E
C
N
O
H
A
H
R
A
D
Y M G
P
Ě
S
T
I
Í
G
V
R
O
L
O
V
O
D
I
I
O
L
O
V
T
N
U
A
O
P
A
V
L
Ř
R
L
E
N
E
K
I
Í
A
T
T
T
I
S
K
O
K
A
N
I
E
S
O
N
D
A
A M Y
L
Y
Y
K
O
S
Š
Á
N
O
U
I
R
N
N
O
S
I
T
R
A
K
T
O
R
T
K
N
C
A
A
O M
L
N
D
A
L
O
O
P
D
O
U
A
E
K
K
T
E
O
Y
F
K
I
S
L
S
O
D
Z
R
N
A
O
E
N
V
D
O
E
T
N
E
I
T
S
Ě
M A
P
N
S
T
O
V
L
T
A
O
T
Ě
V
E
T
L
A
R
D
Y M O
U
K
A
Š
P
Í
N
A
A
L
E
E
R
A
P
O
K
O
U
Š
E
T
N
I
K
U M
S
L
N
Y
P
O
Z
O
R
O
V
A
T
E
L
I
T
A
T
Ě
Í
H
R
A
B
I
V
O
S
T
O
N
O
Ţ
K
A
F
E
ABECEDA ADOLESCENT AKTOVKA ALKOHOL ANAKONDA CENA DRAK ELITA ENERGIE ENTITA ETNIKUM FOLK HLASY
HRABIVOST HRADY HROTY KAFE KAPR KOKOS KOSTEL KROVKY LAKOVAT LIDUMIL LINKA LOKALITA LOV
MODLA MOMENT MOUKA NÁTURA NOHA NOSIT NOTESY ODDĚLENÍ OKOUN OLIVA OLOVO OPIČÁCI OPONENT
Autorka: L;-) 61
ORANGUTAN PĚSTI PILINY POKOUŠET POSTEL POZOROVATEL PRACKA RAKETA RAKOVINA ROTACE ROZMARY SKOKANI SLOVO
SNOP SONDA STOLETÍ STONOŢKA ŠPÍNA TĚLESO TRAKTOR VAKCÍNA VINICE VYDRA
Vtipy Baví se tři upíři… „Hoši, kdo vysaje nejvíce krve, vyhrál.“ Letí tedy první, za chvíli se vrátí s kapkou krve na zubech a říká: „Je to slabota, dneska jen jeden pes.“ Letí druhý, vrátí se s krví na rtech: „Jsem lepší, kráva.“ Vyletí druhý, za chvíli se vrací s pusou celou od krve. Zbylí dva uznale pokyvují hlavou: „Vyhrál jsi. Ale prosím tě, řekni nám, co jsi to vysál.“ „Sloup,“ odpoví třetí.
Jeden z pilotů vyprávěl, ţe během přistání museli opravdu tvrdě bojovat s větrem, a tak se svým strojem dosedli na runway více neţ tvrdě. Letecká společnost měla ve svých podmínkách klauzuli, ţe první důstojník bude stát u východu, kdyţ cestující vystupují, usmívat se a říkat: „Děkujeme, ţe jste vyuţili sluţeb naší společnosti.“ Samozřejmě po takovém přistání bylo velmi obtíţné dívat se cestujícím do očí a nečekat nějakou odezvu. Za chvíli byli všichni venku a nic se nedělo. První důstojník si chtěl oddechnout, kdyţ tu se k němu přiţene jedna postarší dáma. „Synku, mohu se tě na něco zeptat?“ „Jistě, madam, od toho jsem tady.“ „To, co jste tady předvedli, to bylo přistání, nebo nás sestřelili?“
Dívá se holčička na fotku své babičky. „Mami, ty jsi říkala, ţe babička je uţ mrtvá, ţe?“ Maminka se na holčičku soucitně podívá, v duchu se chválí, jak děvčátko hezky vychovala, kdyţ je jí líto, ţe babička zemřela. Najednou se holčička zamyslí: „A mrtví lidé si do hrobu věci neberou, ţe ne?“ „Ne,“ maminka si opět pomyslí, ţe dívenka bude babičku litovat. „Tak kde je potom ten klobouk, co má babička na hlavě?! Já ho chci!“
62