AUDIO E-KNIHA. 71:28 MINUT AUDIA CD Magnetický vítr EXKLUZIVNÍ HOSTÉ OTAKAR BROUSEK, ONDŘEJ KEPKA JAN RIEDLBAUCH, MILOSLAV KALUS

AUDIO E-KNIHA

71:28 MINUT AUDIA – CD Magnetický vítr

EXKLUZIVNÍ HOSTÉ

OTAKAR BROUSEK, ONDŘEJ KEPKA JAN RIEDLBAUCH, MILOSLAV KALUS

Magnetický vítr obsahuje fejetony přední české herečky, v nichž se vrací do dětství, do let studií, ale také ke svým cestovatelským zážitkům. Na mnoha stránkách vlídné a působivé knížky rovněž vzpomíná na své herecké kolegy, s nimiž se během své dlouhé herecké trati setkala - na Danu Medřickou, Vladimíra Hlavatého, Vladimíra Menšíka, Otu Sklenčku a další mimořádné osobnosti divadla a filmu. Titul má i své „dvojče“ - stejnojmenné CD, které je součástí interaktivní verze této eknihy a svým způsobem ji doplňuje a vlastně i mistrně povyšuje.

Gabriela Vránová

Magnetický vítr

2011

Text © Gabriela Vránová, 1994, 2000, 2011 Photo cover © Ondřej Kepka, 2000, 2011 © Carpe diem, 2000, 2011 ISBN 978-80-87195-85-7

Motto: „Je moc vûcí, které pomáhají udûlat z muÏe a Ïeny nûco víc neÏ tupého Ïivoãicha! Tfii z nich jsou nejdÛleÏitûj‰í: místa, kam nás Ïivot postaví, lidé, se kter˘mi se cestou setkáme, a vûci, které nedostaneme.“ E. Goudgeová: „U Zeleného delfína“

NejdraÏ‰í mamince, která dokázala nevzdat se. Svému nejbliÏ‰ímu Jirkovi a synu Ondfiejovi, ktefií to vydrÏeli se mnou. S pozdravem sestfie Miriam do San Franciska a bratru StaÀovi do Brna. ProtoÏe – i kdyÏ je pr˘ zemû veliká, nás v‰echny spojuje pevn˘ kruh.

Moji blízcí, diváci, posluchaãi i ãtenáfii, kdyÏ mi nakladatelství Carpe diem v zastoupení pana Michala Huvara nabídlo reedici mé kníÏky Magnetick˘ vítr, trochu jsem zaváhala. Proã? Není to staré? Ale pak jsem si fiekla: Copak myslím jinak neÏ pfied ‰esti lety? Ano, jsou jiné skuteãnosti, jiná doba, jin˘ „duch doby“, ale co jsem psala tehdy, bylo ze srdce.

Jezdím po celé na‰í zemi – mluvím s lidmi – a kdyÏ mi posluchaãi v Jaromûfiicích, v severoãesk˘ch ·emánovicích nebo v Seifertov˘ch Kralupech donesou k podpisu mou kníÏku a pfiidají pûkná slova, jsem ‰Èastná. Bála jsem se, Ïe moje fejetony jsou moc laskavé, moc „hodné“! Ale dnes vím, Ïe v této dobû, ve svûtû, kdy mnohdy vítûzí krutost, násilí, dravost, je tfieba proti tomu „bojovat“ právû laskavostí. AlespoÀ já bych bez ní nemohla Ïít. Díky Vám! A pro Vás – moje PF 2001. Va‰e Gabriela Vránová PF 2001 To vûãné ãekání, ta nadûje, která se kaÏd˘m rokem obrozuje jak zelené lístky na ãerném dfiínku ‰vestky z japonského dfievorytu nebo jak drzé nûÏné ‰tûtiãky, vyráÏející na vûtvi starého pichlavého smrku. Jsou tak zranitelné! JakÏe to bylo?! „V‰echno je pfiede mnou a v‰echno tak bolí! Chtûla bych cel˘ svût a on je tak daleko!“ V‰echno se opakuje. Jen nezapomínat! Nezavfiít oãi, abych nevidûla, Ïe ostatní také Ïijí a trpí! Bylo mi dopfiáno proÏít více neÏ polovinu tohoto století. Pfies horká léta a boufilivé podzimy byly mnohdy i zimy teplé a laskavé díky lásce a pfiátelství. Dûkuji za to a pfieji sobû i Vám do let pfií‰tího tisíciletí: Lásku a Pfiátelství

Kdybych neznal Gabrielu Vránovou, tak bych si hezky ãesky zazávidûl. Anebo víte co? Já si zazávidím, i kdyÏ ji znám – proã si mám dûlat násilí! KdyÏ si listuji touto kníÏkou, nemohu nedojít k závûru, Ïe na tu závist mám nejen právo, ale i nûkolik dÛvodÛ. Pfiednû tedy: hereãkám se to pí‰e! KdyÏ jste jenom spisovatel, musíte se pofiád nûkam trmácet, abyjste nûkoho poznali, nebo musíte vysedávat v archivech, ãítárnách a studovnách, a tam nepoznáte vÛbec nikoho. Tam se krãíte u stolu, je vám zima a máte tro‰ku hlad, a kdyÏ tam nûkdo vstoupí, je to tak divn˘, Ïe byste byli rad‰i, kdyby zÛstal doma. Jako hereãka v‰ak vstoupíte do ‰atny a hle – pfievléká se tam Jaroslav Satoransk˘! Nebo si tam pfiidûlává nos na Cyrana z Bergeracu Zdenûk ·tûpánek ãi Karel Höger. Dana Medfiická tam pije kávu s Vlastou Fabiánovou a Otou Sklenãkou – není to nespravedlivé? Víte, co musíte jako neherec napsat knih, aby vás nûkdo z takov˘chhle lidí zaãal brát vÛbec na vûdomí, natoÏ si pfiidûlával nos a rozpovídal se? Nebo jiná vûc, na kterou pfiijdete, aÏ se zaãtete do Gabrielina vyprávûní: to její ko‰até pfiíbuzenstvo. Já také pí‰u o pfiíbuzenstvu s chutí. JenÏe to moje se skládalo ze dvou babiãek, jednoho dûdeãka, z nûkolika málo tet a str˘ãkÛ, a samozfiejmû z maminky, tatínka, bráchy, psa a koãky. Její pfiíbuzenstvo je tak nepfiehlednû rozsáhlé, Ïe se na její rodnou Moravu ani nevejde. Jestli jsem to dobfie spoãítal, tak jejími pfiíbuzn˘mi není – kromû pana Kryãera a Sládka – snad jen ‰est MoravanÛ. A v‰ichni jsou postavami pro novelu ãi pro román, zatímco ona je vyfiizuje fejetonem pouze z nedostatku ãasu.

Gabriela Vránová // MAGNETICK¯ VÍTR

7

Za dal‰í: je pravda, Ïe Gabriela Vránová nemá dost ãasu. VÏdyÈ hraje, zkou‰í, natáãí, pfiedná‰í, jezdí, nakupuje, pere, Ïehlí, vychovává syna (a dobfie! Kde na to vzala ãas?), vychovává manÏela (a tak dobfie, Ïe napsal i nûkolik uãebnic matematiky!) a tak dále. Ale kde toho ãasu bere tolik, Ïe je s to napsat tolik stránek? Nebo jiná vûc: kaÏd˘ sice nûkde byl, kaÏd˘ to nûkde zná, ale co toho zná ona, to je aÏ nespravedlivé: od Vlkovic pfies Ostrovaãice a Amsterdam po Mexiko. A co je na tom krásné, Ïe to Mexiko a Amsterdam nenadná‰í na úkor Ostrovaãic a jin˘ch moravsk˘ch vísek. A co je úplnû nejkrásnûj‰í – Ïe z jejích stránek na ãlovûka nepr‰í deprese. Îe jsou propleteny radostí, dobrotou a vûdomím, Ïe lidé, místa i vûci stojí za to, aby se s nimi ãlovûk setkal. Na v˘ãet nahofikl˘ch setkání jí staãí vlastnû soupis na necelé dvoustránce! Proto je dobré a potfiebné ãíst její kníÏku. A proto je hezké znát se s Gabrielou Vránovou i osobnû. NeboÈ ona je taková, jako stránky, které pí‰e. Radostná, sdílná a léãivá. To mi vûfite, protoÏe ji znám dost dlouho. Znali jsme se uÏ v dobû, kdy jsem nemûl ‰ediv˘ ani vlas, ani vous, ani chlup, ale nejvíc od roku 1978. To byl pro mne krásn˘ rok! Vysílali mi Polní Ïínku Evelínku! A namluvila ji Gábi Vránová! Na jedniãku. Na tom moc záleÏí, kdo vám namluví v rozhlase pohádku! KdyÏ ji namluví nûkdo nesprávn˘, je to jako by ji hodil do plotny. A brzy nato mi vy‰la Evelínka jako kníÏka! Je‰tû vãas! Je‰tû mi ne‰edivûly vlasy. Na tom moc záleÏí, aby vám kníÏka vy‰la vãas. KdyÏ vyjde vãas, svût se vám rozsvítí. MÛÏete se radostí pominout. Ale kdyÏ vám vãas nevyjde, kdyÏ se jí jen doãkáte, nezaplaví vás ani tak radost, jako spí‰ lítost. Anebo taková tûÏká radost, smutná. Nu a mnû vy‰la nejen vãas, ale ke v‰emu mi ji vysílali v rozhlase s Gábi Vránovou! Byl jsem py‰n˘ jako pes se dvûma

8


oháÀkami. A kdyÏ se pfiiblíÏil konec roku a já pfiem˘‰lel, jakou novoroãenku si ten rok vymyslet, dostal jsem nápad na evelínkovskou novoroãenku: Ïe budu jako P. F. posílat „prav˘ vlásek opravdické polní Ïínky Evelínky“. Îe ho prostû do kaÏdé novoroãenky úhlednû nalepím. Kde ty vlásky vezmu, to mi bylo jasné: fieknu o nû Gabriele Vránové – ta mi ãetla Polní Ïínku do rádia, a ke v‰emu má takové zlaté vílí vlasy, jaké opûvuji na opravdické Evelínce. Dal jsem si tedy natisknout novoroãenku, vypravil se za paní Gabrielou, a po krátk˘ch bûÏn˘ch vûtách, jeÏ se fiíkávají pfii setkání, jsem to na ni vysypal. Ponûkud ukvapenû. Pfiímoãafie. Bez úvodu. A hlavnû bez vysvûtlení. A ke v‰emu s ãiteln˘mi rozpaky. „Mám na vás prosbu, paní Gabrielo. Nebyla byste tak hodná a neschovávala byste mi – aÏ se budete ãesat – své vlasy, co se vám zachytí na hfiebenu?“ Gábi Vránová je zvyklá na pfiání v‰eho druhu. Kdo pfiijde, urãitû nûco potfiebuje: ten aby recitovala nûkde na veãeru, onen aby pfii‰la tam ãi jinam a dodávala lesku té ãi oné spoleãenské události, a jin˘ jestli nemá v ‰uplíku fejeton na takové dvû tfii


9

stránky. JenÏe chtít na ní její vlastní vlasy, to se ponûkud vymykalo z proseb, na které byla zvyklá. Hledûl jsem na ni omluvnû a v rozpacích a ona na mne tázavû a uÏasle, a celá drnãela od toho, jak naplno jí pracoval v hlavû de‰ifrovací pfiístroj. Mnû taky. SnaÏil jsem se pfiijít na to, proã na mne hledí tak uÏasle. Nepfii‰el jsem hned na to, Ïe jsem to na ni vysypal moc pfiímoãafie. Îe jsem ji mûl vysvûtlit, jak˘ nápad mû to osvítil s tûmi novoroãenkami. A najednou jsem pochopil. Ano, kdyÏ nepadlo ani slÛvko vysvûtlení o novoroãenkách s vláskem opravdické polní Ïínky Evelínky, zbylo vysvûtlení druhé. A to jsem uÏ ãetl v jejích shovívav˘ch oãích. UÏ jsem pochopil, jak do‰la k tomu, Ïe pfied ní stojí obtloustl˘ pán, jenÏ propadl jejímu pÛvabu a kouzlu (coÏ je snadné a omluvitelné), a ten, vida své beznadûjné postavení vedle krásného a u‰lechtilého pana manÏela-profesora, chce alespoÀ den co den usínat s jejími vlasy na pol‰táfii. Paní Gabrielu zaãala polévat ãerveÀ a nadechla se, Ïe mi nûco fiekne. Asi by mi fiekla, Ïe si mého vyznání nesmírnû váÏí, ale aÈ se snaÏím pochopit, Ïe je ‰Èastnû vdaná, Ïe svému muÏi pfiivedla na svût i malého Ondfieje a Ïe nemá to srdce, aby svému manÏelovi zasadila tak tûÏkou ránu, byÈ jen tím, Ïe by mi dala jakousi platonickou nadûji. Jistû by k tomu dodala „budeme jen pfiáteli“, ale mnû na‰tûstí do‰lo, jakou komunikaãní chybu jsem udûlal, a vychrlil jsem na ni to vysvûtlení s vlásky polní Ïínky. Od té doby dodnes jsem je‰tû nevidûl nikoho, komu by s takov˘m ulehãením spadl kámen ze srdce jako Gabriele Vránové. A dodnes z toho kulhám, protoÏe padl na nohy mnû, neboÈ jsem stál nejblíÏ. Ale tûch jejích vílích vlasÛ jsem dostal tolik, Ïe bych je mohl rozesílat je‰tû letos. Franti‰ek Nepil, 1994

10


MOJI MILÍ

Z tûch nûkolika fejetonÛ, které vy, laskaví ãtenáfii, teì budete ãíst, jsem pouze jedin˘ vûnovala Ïijícímu ãlovûku – tomu nejbliÏ‰ímu – tatínkovi. Napsala jsem jej v Mariánsk˘ch Lázních, kde jsem se doléãovala po tûÏké nemoci. BlíÏily se tatínkovy osmdesáté narozeniny, nebyl v‰eobecnû slavn˘ ani znám˘ – i kdyÏ by za jin˘ch podmínek mohl b˘t a mûl b˘t! Pan Franti‰ek KoÏík tenkrát tatínkovi onen fejeton „závidûl“ – a já jsem ráda. Ïe jsem jej napsala. Za ãtyfii roky potom tatínek ode‰el za sluncem, 21. ãervna 1988, aniÏ se doãkal na‰í nové skuteãnosti. Právû on! Jak rád by ãetl – a jistû i pfiispíval – do katolické revue BOX, vedené básníkem Jifiím Kubûnou. UÏ se nedoví, Ïe v Ostravû existuje „fanklub profesora Vrány“, nebude uÏ na veãeru své poezie, kter˘ pfiipravuje vedení gymnázia M. R. ·tefánika v Novom Meste nad Váhom k 70. v˘roãí svého vzniku, nezaÏije ani tuto skromnou kníÏku své dcery. Proto jsem ráda, Ïe aspoÀ ten fejetonek ãetl. Ty ostatní vznikly z vnitfiní potfieby bez jakéhokoliv úmyslu skloubit je ve vzpomínky na své kolegy, pfiátele, na své idoly, vzory. To kdysi dávno v rozhlasovém studiu mnû drah˘ pan Ladislav Pe‰ek fiekl: „Gábinko, vy napí‰ete jednou vzpomínky, dûlejte si poznámky!“ Kdepak tenkrát vzpomínat! Pfiíli‰ jsem Ïila a pracovala v tuto chvíli a v tento den. A mezitím moji milí odcházeli. Je jich dlouhá fiada... PÛvabná, lidská, tak Ïivá Karolinka Slunéãková – naposled jsme spolu hrály v nové inscenaci DalskabátÛ – já Plajznerku a ona mlynáfiku – ve spoleãném spacím kupé cestou na divadelní festival v Ko‰icích jsme toho tolik probraly – naposledy. Byla tak velkorysá! Pfiály jsme si – a to opravdu není tak bûÏné mezi kolegynûmi v divadle. Jedno z posledních jejích pfiání na kartiãce, které jsme si dávaly k premiérám s drobn˘mi dáreãky, znûlo: „Gábi, moje milá, je‰tû dlouhá léta lámej vaz! A pofiádnû!“ SnaÏím se, Karolinko – i za tebe.

12


Dávno uÏ lehce dotanãil Rusalãin stokilov˘ vodník z Lesní písnû Lesji Ukrajinky, uÏ nikdy své Varvafie nepomÛÏe dobráck˘ Dvojteãka z Gorkého Letních hostÛ, uÏ mnû nikdy u piána nezahraje a nezazpívá Oldfií‰ek Musil tu Vanãurovu z Jezera Ukereve: „Jsem opil˘, jsem opil˘, va‰ím pÛvabem, nikoli vínem...“ a Franti‰ek Hanus se mi uÏ nikdy nesvûfií ani nezazpívá vala‰skou. Paní Maru‰ku BroÏovou, velkou postavu Vinohradského divadla jsem poznala aÏ v jejím penzijním vûku – mûla jsem tu ãest sedût s ní ve spoleãné ‰atnû – a nezapomenu, jak mi drÏela palce coby Mary‰e, kterou sama, je‰tû v koãovné spoleãnosti, hrávala. Co jsem se toho dovûdûla z divadelní historie, kolik roztomil˘ch drbÛ a krut˘ch pravd. Mám její fotografii v roli chÛvy Anfisy ze tfií sester – na tu mi coby Má‰e napsala vzácné vûnování – a potom z pozÛstalosti od její dcery, spisovatelky paní Dá‰i Lhotové, nûkolik divadelních ‰perkÛ a ‰aty, v nichÏ Maru‰ka hrála Elinu Makropulos (vûdûla snad paní Dá‰a, Ïe jsem tuto roli mûla hrát a nehrála?) – ale pfiedev‰ím pfiekrásné vzpomínky. Dana Medfiická, kterou národ miloval, i kdyÏ nedostala titul národní umûlkynû. Vyprávûla o tom kdysi jistému velmi dÛleÏitému státnímu ãi stranickému (to bylo pfiece jedno a totéÏ) ãiniteli, kter˘ ji pozval, aby jí „vysvûtlil“, proã ten titul nemÛÏe dostat. Vyprávûla mu o tom, Ïe jí to nevadí, protoÏe pro ni je nejkrásnûj‰í, kdyÏ na ni z okénka auta, co stojí na kfiiÏovatce, zatímco ona táhne ta‰ky s nákupem, nûjaká paní kfiiãí: „Paní Dano, národ vás miluje!“ Onen ãinitel poslouchal se zjevnou závistí a pravil: „To musí b˘t krásn˘ pocit“ – a Dana se mi pfiiznala, Ïe nena‰la uÏ tu odvahu, aby mu opáãila: „Copak vy to neznáte?“ Nemohu na ni zapomenout – na svoji maminku Butteauovou z F. L.Vûka, na svou kantorskou kolegyni ze seriálu My v‰ichni ‰kolou povinní, na drahou „tetinku“ na‰eho Ondfieje a na jejich pfiátelství...


13

A co dal‰í „tetinka“ – ta filmová i opravdová – paní Vlasta Fabiánová? Ta velká hereãka a krásná smutná paní? NezÛstal nám po ní doma jen mal˘ hadrov˘ tuãÀáãek, kter˘ od ní dostal ‰estilet˘ Ondfiej – televizní Mí‰a. Uãila jsem se od ní, aãkoli ona mû nikdy neuãila, na rozdíl od mnoha m˘ch ‰Èastnûj‰ích praÏsk˘ch kolegÛ. Podobnû tomu bylo i s panem Milo‰em Nedbalem, kterému jsem pfii vzácn˘ch pracovních setkáních nefiekla jinak neÏ pane profesore. Pozval mû také na oslavu sv˘ch sedmdesát˘ch narozenin do praÏské Violy. KdyÏ jsem mu po programu, v nûmÏ vystoupili i jeho b˘valí posluchaãi z DAMU, nesla kytici Ïlut˘ch chryzantém, fiekla jsem mu: „Tolik bych vám toho chtûla fiíct, pane profesore.“ Odpovûdûl: „Tak proã jste to nefiekla, Gábinko?“ Namítla jsem: „VÏdyÈ mûli slovo va‰i Ïáci, pane profesore.“ Zkoumavû na mû upfiel oãi. Poãkejte – a vás já jsem neuãil?“ povídá – a zasmáli jsme se. Ale uãil, pane profesore, i kdyÏ ne za katedrou. A dobfie, Ïe jsem vám to tenkrát fiekla. BoÏe, vÏdyÈ z té slavné herecké gardy, ke které jsme my vzhlíÏeli, jsou snad uÏ v‰ichni nad mraãn˘mi horami... Pfiedstavte si, Ïe já, jako mladá holka, jsem jezdila na vystoupení do vojensk˘ch posádek s panem Eduardem Kohoutem! (Jak jsem k té cti pfii‰la, nevím, snad kytarista pan Jirmal o tom ví víc). S tím vzdûlan˘m, vtipn˘m, noblesním a vûãnû mlad˘m hereck˘m bardem jsem se setkala pozdûji je‰tû nûkolikrát – v rozhlase, ve Viole... Ale na zmínûné zájezdy nikdy nezapomenu. Tûch historek, které jsem vyslechla cestou v autû, po vystoupení u veãefie v hotelu! Tfieba ta o slavné polské hereãce Przybylko-Potocké (pan Kohout s velk˘m gustem vyslovoval ãesky a s pfiízvukem její jméno), která v roce 1928 vystoupila pohostinsky v Národním divadle ve hfie, kde Edáãek, jak mu fiíkali jeho kolegové, hrál jejího syna. ReÏisér Hilar pfienechal odpolední zkou‰ku na starost jemu. Divadelní pánbÛh ho za to

14


potrestal. Veãer totiÏ musela jít opona uprostfied pfiedstavení dolÛ. Host nehost, praÏské obecenstvo se neudrÏelo, kdyÏ ve váÏné scénû, kdy se syn ptá matky, coÏe se to stalo, Ïe je zde v‰echno rozházené, vy‰la z úst paní Przybylko vûta: „Nu coÏe? Pan ‰ukal a ja drÏala!“ Je‰tû po pûtatfiiceti letech v oãích pana Kohouta bl˘skaly ãertovské oh˘nky, kdyÏ mi fiíkal: „Hilar za mnou pfiibûhl a povídá: Vy jste pfiece musel vûdût, co ta ne‰Èastná paní fiíká! Samozfiejmû, moje milá, Ïe jsem to vûdûl. Ale za tu pokutu mi to stálo!“ Letos by byly Eduardu Kohoutovi 103 roky – aspoÀ podle slovníkÛ. Franti‰ku Kováfiíkovi by bylo opravdovû 108 let. Na toho se snad v‰ichni rozzlobili jen jedenkrát – kdy ode‰el navÏdy – ale o tom uÏ Franti‰ek na‰tûstí nevûdûl. Byl to BoÏí ãlovûk. Cítím dodnes pohlazení jeho star˘ch krásn˘ch rukou na své tváfii po premiéfie Mary‰i. Znovu bych si s ním chtûla zazpívat tu na‰i hebrejskou z Pavlíãkova Nanebevstoupení Sa‰ky Krista, znovu bych ho chtûla doprovázet po pfiedstavení pozdû v noci domÛ, do âáslavské ulice. Tam mû jednou – to uÏ nevystupoval ani pohostinsky – bylo mu hodnû pfies devadesát – pozval do nûjakého stfiediska na besedu. Pr˘: co si dáte?, ptali se pofiadatelé. Mûla jsem venku auto, fiekla jsem si o kávu – a Franti‰ek? Naklonil se ke mnû a za‰eptal: „¤ekni, Ïe mám rád ãervené!“ ·koda, Ïe jsem si s ním tehdy nepfiiÈukla – uÏ nikdy pak nebyla pfiíleÏitost. Vladimír Hlavat˘ mûl zase rád bílé. Ale ze v‰eho nejvíc miloval divadlo. Doslova po centimetrech se posunoval na sv˘ch noÏiãkách z Honzova auta do divadla, po pfiedstavení ãasto i z mého auta zase domÛ, ale na jevi‰ti záfiil a byl perfektní. KdyÏ pfiestane hrát, zemfie, fiíkali jsme si. A tak se také stalo. Portály na‰eho Vinohradského divadla stále znûjí jeho prÛpovídkami, kter˘mi oceÀoval svoje vystoupení, jako „dramatika nejvy‰‰ího umûní“ a jeho oblíben˘ varietní popûvek


15

„Vy rozko‰né baletní my‰ky, máte na svûdomí moje hfií‰ky...“ mezi herci vskutku zlidovûl. Vladimírek mûl díky pochopení souãasného vedení divadla lep‰í divadelní stáfií neÏ jeho jen o nûco mlad‰í kolega – pan Zdenûk Hodr, kter˘ opravdu jako Cyrano nosil „v nitru svém své elegance kvût“ a nestûÏoval si, pfiestoÏe vím, Ïe se po svém divadelnû pfiedãasném penzionování svému matefiskému divadlu vyh˘bal, aby si nepfiipravil dal‰í infarkt. Byl hrd˘ a laskav˘ – to vûdûli jeho pfiátelé – a nejlépe to vûdûla jeho dcera Daniela, na kterou byl hrd˘ zase on. Dnes by se mohl tû‰it z jejích literárních úspûchÛ. V‰ak on to tam nahofie ví! S panem doktorem Janem Kopeck˘m si uÏ nikdy nesedneme, abychom si recitovali ver‰e sv˘ch milovan˘ch básníkÛ, jak jsme si to slíbili – on by jistû vyhrál! Nenatoãím uÏ rozhlasov˘ veãerníãek s Helenkou Philippovou, která nesnesla svou samotu po smrti svého jediného nejbliÏ‰ího. Nikdy se mi uÏ nevyplní moje touha zahrát si na jevi‰ti s panem Otou Sklenãkou, jak jsme si to tolikrát slibovali. Jeho odchod si stále nechci pfiipustit, je to tak Ïivé! Jenom se utû‰uji pfiedstavou,

16


Ïe mu tam nûkde jeho Ninoãka uÏ postavila krb, u kterého se ohfieje, kdyÏ pfiijde prochladl˘ z lovu ryb u nebeské fieky, nabídne mu koÀak i tu prokletou cigaretku – a on jí za to namaluje ty nejkrásnûj‰í rÛÏe, které Nina pûstovala na své zahradû v Pfiedbofii. Kolik nesplnûn˘ch snÛ zÛstalo ztracen˘ch ve vesmíru. Za kaÏdou minutou tvÛrãího ãlovûka zÛstávají nevyslovené, nezaznamenané hodiny muãivého trápení. Ten ãas! Neúprosn˘, zbûsil˘, nezadrÏiteln˘, nepodplatiteln˘, pr˘ spravedliv˘... Sly‰ím hlas svého tatínka, ãtyfiiadvacetiletého, kter˘ ve své básni Hodiny fiíká: Strach ãasu v mû ve‰el – kdyÏ smysly bloudily v prostoru z neznámé dálky jsem usly‰el klepání hodin. A dál: Z prostoru strÏen k zemi poslouchám hodiny bít – z neznámé dálky strach z ãasu ke mnû jde. Pohnout se bojím. Zvon hodin bije blízko, omdlévám v jeho zvuku a pfiekvapen silou hlasu poznávám, Ïe v hodinách stojím. Jaroslav Seifert fiíkal, Ïe „lidé tam nepláãí a slzy jsou tam je‰tû vzácnûj‰í neÏ perly v na‰ich fiekách“. MÛj drah˘ bratfie Jaroslave, zazpívej tam v‰em tûm mil˘m nûjakou „tu svou“! (1994)


17

Tatínkovi Na konci nemocniãní chodby u okna sedí proti mnû stafiiãká paní s úsmûvem, na kter˘ jsem nûkolik dní marnû ãekala, a horlivû doplÀuje a opravuje slova ukrajinské písnû, která jí pfiipomíná dávné mládí na Podkarpatské Rusi. Zpívat si netroufá, pr˘ uÏ nemá hlas. „âerez riãenku, ãerez boloto, podaj ruãenku, moje zoloto…“ zpívám tedy já a s tou písniãkou se mi vybavuje m˘ch dvanáct let, cesty na Slovensko, gramofon na kliku v nitranském bytû milé a veselé tety Gabiky, kde jsem pfii kaÏdé náv‰tûvû obohatila svÛj písniãkov˘ repertoár, sloÏen˘ pfiedev‰ím z národních písní moravsko-slovenské provenience a kofienûn˘ maminãin˘mi nápûvy maìarsk˘mi nûjakou „exotikou“ mondénního svûta dospûl˘ch, jako napfiíklad: „Preão tak pozde, krásná paní...“ nebo „AÏ na‰e ‰Èastie odletí jak cigarety dym“. Tam mû teta nauãila také tu národní ukrajinskou. Jak mû mohlo napadnout, Ïe touto písniãkou potû‰ím po více neÏ tfiiceti letech pûtaosmdesátiletou paní ve vinohradské nemocnici! „...prituli liãko, naj poceluju…“ dozpívám a stafienka s tváfií prozáfienou vzpomínkou mi dojatû tiskne ruku. Jak málo nûkdy staãí! Jen se zastavit, v‰imnout si. Mám najednou neplánovanû spoustu ãasu! A tak v pokojíku, jehoÏ okny se pfied deseti lety díval na zadní stûnu vinohradského hfibitova Vladimír Holan, pfiem˘‰lím o vûcech, které mû trápily dávno pfied tím, neÏ mû zradila má tûlesná schránka: o tom, Ïe o osudech lidí rozhodují ãasto poãítaãe a administrativa, a to i tam, kde „kvetou Múzy“. O lidské bídû, ale i o lidské dÛstojnosti, jsem toho bûhem nûkolikat˘denní náv‰tûvy nemocnice nasbírala hodnû. Za v‰echny alespoÀ jednu pfiíhodu. Sedím v sanitce, která mû má odvézt opût na dal‰í vy‰etfiení, ãekáme je‰tû na nûkoho.

18


A uÏ pfiichází, vlastnû je pfiiváÏen na pojízdném kfiesle pfied dvífika vozu. „Tak, dûdo, nastupujeme“ fiíká mlad˘ saniÈák. A tu se ãlovûk na vozíku k nûmu otoãí a ptá se: „My jsme pfiíbuzní? Z matãiny nebo otcovy strany?“ Pfiekvapen˘ mladík se nevzmÛÏe na nic neÏ

na prostou otázku: „Proã?“ „No Ïe mi fiíkáte dûdo,“ odpovídá muÏ a pfiijímá mou ruku, která mu pomáhá do schÛdkÛ sanitky. Na odpovûì neãeká, také by ji asi nedostal. Ve voze ke mnû obrací tváfi, která pod k‰iltem kostkované ãepice pfiipomíná tváfi smutného starého klauna. „Víte,“ povídá, „na pokoji mi v‰ichni fiíkají dûdo, jsem tam mezi nimi nejstar‰í, jsme spolu na jedné lodi, jako v rodinû. Ale proã...“ „ Já vám rozumím,“ pfieru‰uji ho a vidím na nûm, jak je vdûãn˘ za to, Ïe nemusí nic vysvûtlovat. Îe mu vÛbec ne‰lo o to jedno nevinné slÛvko. Ano, zachovat si lidskou dÛstojnost, vydrÏet a jít dál! VÏdycky, kdyÏ jsem podléhala sebelítosti (jistû to mnozí znáte, ty otázky: „jak


19

to?“ a „proã zrovna já?“), vzpomnûla jsem si na svého tatínka. Studenti mu fiíkali „·atec“. Ta pfiezdívka se zrodila dávno, v dobû, kdy – sám zaãínající básník – obdivoval francouzského romantika Chateaubrianda a jako mlad˘ profesor literatury si nenechával svÛj obdiv pro sebe. Pfietrvala aÏ do doby, kdy uÏ mûl dávno jiné a silnûj‰í literární lásky a mnozí studenti o autorovi „Ataly“ a „Reného“ nic nevûdûli. Ale vûdûli nûco jiného o literatufie vÛbec a o poezii zvlá‰È – vzali ji prostû jeho prostfiednictvím na vûdomí – a to je velká vûc. Pfiiznávali to i ti, ktefií se nejvíce bavili jeho nûkdy vpravdû originálním chováním. Nebylo mi lehko, kdyÏ jsem pfied patnácti lety na otázku jeho ÏákÛ „Co dûlá ·atec?“ musela vyprávût, jak pfii‰el ne‰Èastnou náhodou o nohu. Nebylo mi lehko. Ale jak muselo b˘t asi jemu? âlovûku, kter˘ vlastníma rukama, doslova v potu své tváfie, vûren tvrdosti sv˘ch chalupnick˘ch pfiedkÛ vybudoval ná‰ domek nad Brnem. Z Ïíznû po poznání se chlapec upsal zemi / bezradn˘ pod hvûzdami – vybavují se mi pfiitom jeho ver‰e. Jak muselo b˘t jemu, kter˘ zdûdil po svém otci ohafiskou vá‰eÀ pro noãní les? Nic se neztrácí. Vzpomínám si, Ïe mÛj star‰í bratr, uÏ léta lesní inÏen˘r, mûl z tatínkov˘ch básní nejradûji tu o zvûfii: Trávy se vûtrem chvûjí a z rosy oãi její pijí svÛj obraz jezera jak bloudí tichou plání a hlavu svoji sklání v ‰er veãera... Jak mu muselo b˘t, kdyÏ si uvûdomil, ãeho v‰eho se bude muset zfiíct!

20


Za pÛl roku se objevil na na‰í svatbû jako zestárl˘ Geofrey z Angeliky a pfii na‰í nejbliÏ‰í náv‰tûvû jsme tatínka zastihli, jak vymûÀuje ta‰ky na stfie‰e, zatímco maminka chodí po dvorku, lomí rukama a vypráví nûco o blázniv˘ch dûdcích. Ale hlavnû, obrodil se v poezii, jako by mûl najednou málo ãasu, jako by chtûl splatit dluh Múze, kterou zanedbal. Také se k tomu v leckter˘ch ver‰ích pfiiznává: Básník? Je ve v‰ech skryt˘ v nás Jen míra milosti rÛzná Sbohem a na shledanou Pospíchám slavík si právû hledá bid˘lko ve kfioví za na‰ím domem aby zas v máji aÏ pfiijde lásky ãas rozséval jiskfiiãky písní do nocí o marné touze. Nevzdal se. Nepodlehl. Na to musím myslet v nemocnici – zákonitû na to nejdÛleÏitûj‰í – na Ïivot. Matefiídou‰ka je‰tû voní jak loni Zítra jiÏ nemusí Vroucnû si pfieji, aby matefiídou‰ka vonûla mému tatínkovi a v‰em dobr˘m lidem zítra i pozítfií. (1984)


21

DUHOV¯ PTÁK SNÒ Jaroslav Verián – Gabriela Vránová (na hudbu ·tûpána Raka) Îivota bídy na okraji tvÛj Ïivot plynul ti‰e od panenky a koãárkÛ kdy netrestá se pro ãárku a pí‰e se jak pí‰e Ïivota bídy na okraji Srdce tvé v‰ak potají boufiilo touhou po dálkách – po velké hfie na scénách svûta Od panenky a koãárkÛ kdy netrestá se pro ãárku duhov˘ pták tv˘ch snÛ odlétal vysoko nad oblaka Básník? Je ve v‰ech skryt˘ v nás Jen míra milosti rÛzná –––

22


Tys, táto, poznal nejlépe jak sny se vykupují draze – nejvíc, kdyÏ cíl se blíÏí I já to dávno vím – a pfiesto duhov˘ pták m˘ch snÛ jiÏ léta vzlétá z Námûstí míru v Praze navzdory zemské tíÏi Jen neznavit se s podzimem kter˘ uÏ v oblacích ãeká Îivote mÛj – mÛj scenáristo nepfiej mi klidu, chci se s tebou rvát na scénû na‰eho svûta Îivote mÛj (1993)


23

Vánoãní dopis pro Ninu Bylo to také v ãase pfiedvánoãním. Vstoupila do mé divadelní ‰atny, poloÏila na stolek pfied zrcátko krabiãku a fiekla: „Ochutnej, Gabãi!“ – a já zírala v obdivu na fiádeãky filigránského vánoãního peãiva, jaké jsem znala jen od své cukráfiské tety Jenofky. „Letos jsem staãila jenom tfiináct druhÛ,“ fiekla Nina Popelíková. Drahá Ninoãko, ãasto, kdyÏ uÏ nevím, kudy kam, kdyÏ mám pocit, Ïe ten maraton nezvládnu, vzpomenu si na tu krabiãku cukroví a je mi líp. VÏdyÈ ten ná‰ Ïivot je jako jízda v uzavfieném autû. Jedeme, jedeme, jedeme... Krademe noci chvilky pro pûkná slova a platíme za to bolav˘mi rány, na psacím stole se nám vr‰í svatební i úmrtní oznámení, a kdyÏ ve spûchu koneãnû zazvoníme u dvefií pfiítele, dovíme se, Ïe se právû vrátil z nemocnice po tûÏké operaci. Kolik neodeslan˘ch dopisÛ zÛstalo v na‰í pamûti! Pofiád si fiíkáme: aÏ, aÏ, aÏ... Ano, aÏ kdyÏ jsme nuceni zastavit, rozhlédneme se a uvidíme vûci pro nás nové. Vzpomínám si, jak jsem jednou objevila románskou rotundu v ulici, kterou jsem uÏ rok jezdívala autem pravidelnû dvakrát t˘dnû na konzervatofi. Tehdy jsem si znovu uvûdomila, o kolik krás pfiicházím v tom ustaviãném shonu. Ale nechtûla bych ti odpovídat na otázku, kolikrát jsem od té doby ‰la pû‰ky tou ulicí jako tenkrát – a je to uÏ nûkolik let! Pro zastavení s tebou bych si ten ãas ráda udûlala. Vzpomínám na kaÏdé z nich, byÈ bylo sebekrat‰í, a Ïádného nelituji, jenom lituji, Ïe jich nebylo víc. Byla jsem hrdá na tvou dÛvûru, byla jsem vdûãná za kaÏdou radu, ba nûkdy i za tvou typickou pichlavou pfiipomínku –

24


vÏdyÈ pfiátelé nejsou na svûtû proto, aby vÏdycky jenom hladili! Uãila jsem se od tebe trpûlivosti i nespokojenosti v kum‰tu, pokofie i revoltû v prav˘ ãas. Vzpomínám na krásná setkání s tebou na jevi‰ti! KdyÏ jsem se po narození na‰eho Ondfieje vrátila ke své milované roli Blanky Kastilské v Shakespearovû–Dürrenmattovû hfie Král Jan, pfiivítala jsi mû coby královna Eleonora kytiãkou a slovy: „Vítám tû do díla, aÈ je ‰Èastné!“ A kdyÏ jsme hrály spoleãnû, ty tchyni a já snachu v Szakonyiho komedii Závada není na va‰í obrazovce, byla jsi v pauzách zcela „netchyÀovská“ a laskavá, jako moje maminka–tchynû. Kolik humoru jsi mûla coby Ïena Colase Bregnona v Dobrém ãlovûku – tenkrát jsi mi dala k premiéfie pár vajíãek s podotknutím, Ïe „víno se letos neurodilo, zato slepice nesly“. Setkaly jsme se opût jako matka s dcerou ve Valentinû a Valentinovi, ale nikdy, nikdy nezapomenu na tvoji Strouhalku, kdyÏ jsi mnû, Mary‰e, fiíkala: „Mûla jsem já, milá taky sv˘ho Frantí‰ka!“ Byla jsi veliká. Vzpomínám na kratiãké besedy v divadelní ‰atnû nebo v pauzách natáãení ChalupáfiÛ, na nûkolik náv‰tûv u vás na chalupû, kde jsme s manÏelem i Ondrou objevovali novou Ninu, která se s odvahou, a pfiitom úspû‰nû pou‰tûla do v‰ech fiemesel, od nejjemnûj‰ích aÏ po ty „jenom chlapské“. Kdo nevidûl na vlastní oãi, neuvûfií, Ïe tytéÏ ruce vy‰ívaly jemn˘ cibulákov˘ vzorek i betonovaly dvorek nebo stavûly schody. Vzpomínám, s jakou vá‰ní jsi recitovala Sluckého báseÀ o tonoucích koních, koních, které jsi tolik milovala. A vÏdycky se smûji pfii vzpomínce na tvou ranní cigaretu v pokoji hotelu Ukrajina v Moskvû. Hráli jsme tam tenkrát Mary‰u – a ty jsi mûla bydlet s jinou kolegyní, která tehdy bez cigarety nevydrÏela ani pfii vafiení. Domluvila jsi si tedy nocleh se mnou, mírnou kufiaãkou. To první ráno jsem se probudila a uvidûla tû s jablkem v ruce a s cigaretou v ústech. Vidím tû


25

tanãit valãík s na‰ím fieditelem Divadla na Vinohradech na Festivalu divadelního mládí v âesk˘ch Budûjovicích – byla jsi tam jedna z nejmlad‰ích, i kdyÏ ses právû rozhodla zneuÏít data narození k odchodu do dÛchodu. BlíÏí se Vánoce – a kdyÏ vidím nervózní, uspûchané lidiãky v pfieplnûn˘ch obchodních domech, vzpomínám na tvÛj úchvatn˘ vánoãní dárek pro vnuãku Karolinku; nevystát˘ trpnû ve frontách, nepodplacen˘ pfiekupníkÛm s lidskou radostí, nepozlacen˘ dovozovou znaãkou, ale s láskou, trpûlivostí, peãlivostí a vynalézavostí tebou vytvofien˘ – jako jsi vytváfiela své vynikající divadelní role. Byl to cel˘ oblek pro princeznu: krinolína, stfievíãky, paruka – prostû komplet jako z Popelãina ofií‰ku. U nás na Moravû b˘val v nûkter˘ch rodinách takov˘ zvyk, Ïe se u ‰tûdroveãerního stolu prostfielo i pro toho, kdo v tom roce ode‰el. Symbolizovalo to pocit rodiny, Ïe se nezapomíná, Ïe ten blízk˘, i kdyÏ uÏ není, je s nimi stále. Neprostfiu ti u prázdné Ïidle, prostfiu ti ve svém srdci jako v‰ichni tvoji milí – a zasedne‰ s námi k bohatému stolu. Jen toho cukroví nebude tolik druhÛ, jako b˘valo u tebe, ale ty by ses jistû nezlobila. Pfiála bys jako vÏdy „pokoj v‰em lidem dobré vÛle“ – jako já tobû, drahá Ninoãko. (1982)

26


Váza pana ·tûpánka Leto‰ní podzim byl krásn˘, aÏ dráÏdivû provokativnû krásn˘ tûch nûkolik dní, kdy jsem natáãela v Krkono‰ích a „vyhfiívala“ se v záfii nûkolika tisíc wattÛ ve stísnûn˘ch prostorách hotelu Praha. Îádn˘ „tesknící a plaãící“ podzim ApollinairÛv, ale záfiiv˘, sluneãn˘, rozv˘skan˘ dûtmi, které sbíhají ze ‰pindlerovského vr‰ku cestou ze ‰koly. AlespoÀ na chviliãku – v pauzách – vyjít ven a moci se nadechnout horského vzduchu; veãer pfiedstavení, ráno v ‰est zase vyjíÏdíme z Prahy – to bude tma. Ne, nestûÏovat si, je to moje profese, moje povolání, které miluji a bez nûhoÏ bych nemohla b˘t. Jako uÏ tolik pfiede mnou, a jako jich tolik bude je‰tû po mnû! Jako je miloval Zdenûk ·tûpánek. Vybavuji si jeho postfiehy o hercích, jeho vyznání mladé nastupující generaci v knize vzpomínek, nazvané prostû Herec. Ta kníÏka mû provázela pfii mém nástupu do divadla, jak je to dávno, a pfiitom nûkdy jako by to bylo vãera. Unavené oãi vnímají alespoÀ ãásteãnû nûco z té velejemné palety barev, kterou nabízejí lesy a stránû v záfii zapadajícího slunce, a v souladu s podzimní náladou mi znûjí v hlavû Sovovy ver‰e „Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy“. Sly‰ím hlubok˘, rozechvûl˘ a rozechvívající – pfiitom muÏn˘ a pevn˘ hlas ZdeÀka ·tûpánka. Veãer po pfiedstavení si ho pustím na gramofonu, poslouchám v jeho podání Sovovu Princeznu Lyoleu a je mi líto, deska Klubu pfiátel poezie je tak malá, Ïe neusly‰ím tfieba tu tatínkovu milovanou „Je‰tû jednou se vrátíme...“, báseÀ, která mû uÏ v dûtství pfiitahovala magick˘m kouzlem poezie. Je mi ‰estnáct, sedím v pokojíku u nás doma „za Brnem“ a nutím svoje dva bratry, aby poslouchali Rostandova Cyrana


27

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

AUDIO E-KNIHA. 71:28 MINUT AUDIA CD Magnetický vítr EXKLUZIVNÍ HOSTÉ OTAKAR BROUSEK, ONDŘEJ KEPKA JAN RIEDLBAUCH, MILOSLAV KALUS

Recommend Documents