ATRAKTIVITA ČESKÉ REPUBLIKY PRO ZAHRANIČNÍ FILMOVÉ PRODUKCE

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie Obor divadelní manažerství

ATRAKTIVITA ČESKÉ REPUBLIKY PRO ZAHRANIČNÍ FILMOVÉ PRODUKCE

Bakalářská práce

Autor práce:

Barbora POKORNÁ

Vedoucí práce:

MgA. Lucie ABOU

Oponent práce:

MgA. Marek HLAVICA, Ph.D.

Brno 2012

Bibliografický záznam POKORNÁ, Barbora. Atraktivita České republiky pro zahraniční filmové produkce [The Attractiveness (Selling Points) of The Czech Republic for Foreign Film Productions]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie, divadelní manažerství, 2012. 104 s. Vedoucí diplomové práce MgA. Lucie Abou.

Anotace Téma práce: Filmový průmysl v České republice Název práce: Atraktivita České republiky pro zahraniční filmové produkce Vypracovala: Barbora Pokorná Datum: 25. 5. 2012

Stručná charakteristika: Bakalářská práce Atraktivita České republiky pro zahraniční filmové produkce pojednává o problematice konkurenceschopnosti České republiky na mezinárodním poli filmového průmyslu. Řeší důvody propadu objemu zahraničních filmových produkcí natáčejících na našem území a poukazuje na současnou situaci. Propad nastal roku 2004 a znamenal zásadní zásah do celkových objemů filmové produkce v České republice. Mezi lety 2004 a 2009 se jednalo až o 86% úbytek zahraniční produkce na našem území. Práce se vztahuje zejména na současný trend investičních pobídek v tomto sektoru. Na něj Česká republika dokázala zareagovat až v roce 2010 zavedením Programu podpory filmového průmyslu. Program umožňuje kompenzaci 20 % uznatelných nákladů, které byly vynaloženy na našem území. Dle studií vykazují pobídky pro stát zisk a vzhledem k výrazným nepřímým dopadům natáčení je žádoucí tuto oblast podporovat. Cílem práce je ale poukázat na to, že Česká republika stále není konkurenceschopná díky tomu, že Program podpory filmového průmyslu neakceptuje základní principy výroby filmů. Výzkum probíhal formou hloubkových rozhovorů s pracovníky filmového sektoru a studiem dostupných dokumentů.

Klíčová slova Kinematografie, film, zahraniční filmová produkce, koprodukce, Program podpory filmového průmyslu, Česká republika

Annotation Area of interest of the thesis: The film industry in the Czech Republic Name of the thesis: The Attractiveness (Selling Points) of the Czech Republic for Foreign Film Production Crews Done by: Barbora Pokorná Date: 25. 5. 2012

Short summary: The main topic of this thesis are the problems surrounding the competiveness of the Czech Republic in the field of the international film industry. It is concerned with the reasons of a decrease in the number of foreign film production crews making movies, and attracts attention to the current state of the problem. The decrease started in 2004 and it translated itself into a radical change of the volume of film production in the Czech Republic. Between years 2004 and 2009 the diference between the number of film productions in the country was 86 %. The thesis is focusing mainly on the current investment incentives in the sector. The Czech Republic was not able to react to it until 2010, when it established the Film Industry Support Programme. The programme enables a compensation of 20 % of allowable expenses, which were spent in the country. According to various studies the incentives are profitable for the country and it is worth to support this area of business because of distinctive indirect impacts of it. The aim of the work was to demonstrate that the Czech Republic is still not able to compete with other countries due to the fact that the Film Industry Support Programme does not accept the main principles of making movies. The research was conducted as a series of detailed interviews with people working in the film industry and by studying the available documents. Keywords Cinematography, Film, Foreign Film Production, Co-productions, Film Industry Support Programme, Czech Republic

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato bakalářská práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně dne 25. května 2012

Barbora Pokorná

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce MgA. Lucii Abou za podporu, vedení a cenné rady po celou dobu řešení práce. Velké poděkování také patří odborníkům z filmového průmyslu, Odboru médií a audiovize Ministerstva kultury a poradnímu orgánu, které s ním spolupracuje. Náležité díky jim patří za čas a ochotu, kterou projevili při rozhovorech a vzájemné spolupráci. Poděkování náleží i mé rodině, která mne po čas celého studia podporuje.

Obsah Úvod.................................................................................................. 1 1

Historie a současný stav zahraničních filmových produkcí v ČR ................... 4 1.1

Stručná historie a vytvoření filmové tradice .........................................4

1.2

Objem filmové produkce v ČR..........................................................6

1.2.1

Objemy filmové produkce dle typu ..............................................7

1.2.2

Důvody propadů objemu zahraniční filmové produkce .......................9

1.3

1.3.1

Výrobní štáb ....................................................................... 11

1.3.2

Lokace .............................................................................. 12

1.3.3

Ekonomické aspekty .............................................................. 13

1.4

2

Parametry producenta pro výběr místa natáčení ................................. 10

Konkurenceschopnost filmového průmyslu v mezinárodním měřítku .......... 13

1.4.1

Investiční pobídky ve filmovém průmyslu ..................................... 14

1.4.2

Evropa .............................................................................. 15

1.4.3

Státy mimo Evropu................................................................ 17

1.5

Evropská úmluva o filmové koprodukci ............................................. 19

1.6

Institucionální zabezpečení ........................................................... 19

1.6.1

Film Commission .................................................................. 21

1.6.2

Odbor médií a audiovize Ministerstva kultury ................................ 23

Program podpory filmového průmyslu ................................................. 26 2.1

Vznik Programu ......................................................................... 26

2.2

Cíl a účel Programu .................................................................... 29

2.3

Rozpočet Programu .................................................................... 30

2.4

Návratnost finančních prostředků ................................................... 31

2.5

Podmínky udělení podpory............................................................ 34

2.6

Reálná funkčnost Programu a současná situace ................................... 36

2.7

Návrh na změnu Programu ............................................................ 37

2.7.1

Výše rozpočtu Programu ......................................................... 37

2.7.2

Pozdní stanovení výše rozpočtu pro daný rok ................................ 38

2.7.3

Kalendářní rok, krátkodobé plánování, nevyčerpané finance ............. 38

2.7.4

Rozpočty projektů ................................................................ 39

2.7.5

Administrativa ..................................................................... 40

2.7.6

Ponechání Programu mimo zákon .............................................. 40

3

Přínosy a rizika pro ČR..................................................................... 41 3.1

Přínosy ................................................................................... 41

3.1.1

Lidské zdroje ...................................................................... 41

3.1.2

Propagace ČR v zahraničí, turistický ruch .................................... 42

3.1.3

Rozvoj filmových řemesel ....................................................... 43

3.1.4

Směna služeb a zboží............................................................. 43

3.1.5

Export služeb ...................................................................... 44

3.1.6

Technologický spillover efekt ................................................... 44

3.1.7

Regionální rozvoj ................................................................. 44

3.1.8

Rozvoj filmového odvětví v ČR ................................................. 44

3.1.9

Udržování kulturní identity země a podpora mezinárodní spolupráce ... 44

3.1.10

Konkurenceschopnost ČR na filmovém koprodukčním poli v mezinárodním měřítku ........................................................ 45

3.2

Rizika ..................................................................................... 45

Závěr ................................................................................................ 46 Seznam použitých a současně citovaných zdrojů ......................................... 47 Seznam použitých zdrojů....................................................................... 49 Seznam grafů ...................................................................................... 52 Seznam obrázků .................................................................................. 53 Seznam příloh ..................................................................................... 54 Přílohy .............................................................................................. 55

Úvod Kinematografie je součástí umělecké oblasti, která se liší od ostatních zejména ve své duální povaze. Jedná se o propojení uměleckého a zároveň hospodářského odvětví. Česká kinematografie utváří důležité hodnoty kulturní identity státu a je také jednou z nejvýraznějších

oblastí

kreativního

průmyslu

s významnými

ekonomickými

i sociálními přínosy. Filmový průmysl spadá obecně do soukromého sektoru. Vzhledem k výrazným finančním nárokům, které se s výrobou filmu pojí, je ale nutné, aby tato oblast byla podpořena i sektorem veřejným. Klasickým vícezdrojovým financováním, jako je tomu například u divadla (stát, kraj, město), tuto oblast podporovat nelze. Veřejným zdrojem podpory tak zůstává Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

a

Česká

televize,

která

dle

zákona

o

České

televizi,

§ 3 odst. 1 g), podporuje českou filmovou tvorbu. Objevují se i další možnosti veřejných zdrojů, jako je například podpora ze strany města. Zde se ale vždy jedná o značně nestabilní zdroje a producenti s nimi nemohou jednoznačně počítat. Žádným z těchto zdrojů však ze své podstaty nelze podporovat produkce zahraniční. Česká republika byla vždy atraktivní pro zahraniční filmové produkce zejména díky české filmové infrastruktuře a kvalitě štábů dosahující vysoké úrovně. Do roku 2003 se objem zahraniční filmové produkce držel vysoko nad tuzemskou. K této atraktivitě však došlo bez výrazné podpory ze strany vlády, neexistovaly žádné strategie pro lákání zahraničních producentů do České republiky. Zásadním zlomem byl rok 2004, kdy proběhlo zavedení fiskálních stimulů v Maďarsku a dalších státech Evropy. Na to ČR nedokázala zareagovat až do roku 2010, kdy byl zaveden Program podpory filmového průmyslu (dále jen „Program“), který umožňuje podporovat tyto zahraniční projekty. Mezitím se zahraniční produkce přesunuly zejména do Anglie, Maďarska a Německa. Zavedením tohoto Programu chtěla Česká republika získat zpět konkurenční postavení na poli filmového průmyslu a navrátit tak rovné ekonomické podmínky. Potenciál filmového průmyslu a jejich přínosů si v současné době uvědomuje stále více států a jejich vlády se různými způsoby snaží tuto oblast podporovat. Ministerstvo kultury České republiky zpracovávalo od roku 2006 různé studie, které dokládaly tyto ekonomické, kulturní či sociální přínosy. První zmínka o zavedení určité podpory stojí v Programovém prohlášení vlády z roku 2007, které se odkazuje na zajištění systému fiskálních stimulů. Vláda si začala uvědomovat, že jiným způsobem nelze tento 1

problém vyřešit. V době úřednické vlády Jana Fischera se v těchto tendencích pokračovalo, až se nakonec Program schválil a začal fungovat v roce 2010. Tento významný krok ale nelze brát za definitivní vyřešení problému, který nastal. I nadále se musí pokračovat v tendencích navrácení konkurenceschopnosti. Cílem bakalářské práce je poukázat na aktuální situaci atraktivity České republiky pro

zahraniční

filmové

produkce.

Zejména

se

zaměřuje

na

postavení

konkurenceschopnosti České republiky před i po zavedení Programu. I přes zavedení Programu podpory filmového průmyslu totiž nelze v současné chvíli mluvit o tom, že je plně využíván potenciál České republiky. Práce by měla poukázat na to, že na poli filmového průmyslu není Česká republika stále plně konkurenceschopná. Tato bakalářská práce by taktéž mohla odrážet plnění současného Programového prohlášení vlády, ve kterém stojí: „Vláda bude usilovat o zlepšení pozice českého filmu ve světě a o zatraktivnění ČR pro domácí a zahraniční producenty.“ (Programové prohlášení vlády, 2010, s. 29) První část práce je zaměřena na vytvoření filmové tradice a současný stav filmové produkce v České republice. Poukazuje na objemy filmové produkce, parametry producenta pro výběr lokace natáčení, kde práce odráží stav České republiky. Kapitola se dále zaměřuje na konkurenceschopnost ČR na poli filmového průmyslu v mezinárodním

měřítku,

obsahuje

problematiku

institucionálního

zabezpečení

a legislativní kroky pro podporu mezinárodní spolupráce. Po té následuje fungování Programu podpory filmového průmyslu a návrhy na jeho změnu. V poslední kapitole jsou shrnuty přínosy státu, které s sebou natáčení zahraničních filmových produkcí nese a na jejich rizika. V závěru práce je vyhodnocena hypotéza a výsledek výzkumu. Pro výzkum aktuální situace byla stanovena metoda hloubkových rozhovorů a studium dostupných

dokumentů.

Cílem

bylo

pokrýt

spektrum

odborníků,

kteří

jsou

do problematiky zainteresovaní. Rozhovory poskytlo Ministerstvo kultury – Odbor médií a audiovize, společnost EEIP, a. s., poradenská společnost, která se zabývá zpracováním finančně-ekonomických analýz a hodnocením dopadů regulace (RIA)1. Tato společnost vypracovala různé studie a koncepty směrem k filmovému průmyslu pro Ministerstvo kultury a stála u zrodu Programu. Její pracovníci také zpracovali dokument Vyhodnocení Programu podpory filmového průmyslu za rok 2010. 1

Jedná se o soustavu metod, která hodnotí pozitivní a negativní dopady legislativních návrhů či legislativních úprav. Dle usnesení vlády č. 877 ze dne 13. srpna 2007, musí tímto procesem projít vše, co je předkládáno Vládě ČR.

2

Vypracováno je již i Vyhodnocení Programu za rok 2011, které však stále nebylo předloženo vládě. Rozhovor dále poskytlo vedení obchodního oddělení společnosti Barrandov Studios a. s. a vedoucí Film Commission. Tato organizace má na starost propagaci České republiky jako destinaci pro natáčení a zahraničním producentům zde poskytují informační servis. Za producenty poskytli rozhovor zástupci dvou největších produkčních společností v České republice. Jedná se o vedení společnosti Milk & Honey Films a vedení produkční společnosti Stillking Films, kteří spolupracují se zahraničními producenty a mají zkušenosti s novým vládním Programem.

3

1 Historie a současný stav zahraničních filmových produkcí v ČR Kinematografie v České republice má velmi bohatou tradici, která vychází z její už téměř stoleté historie. V této kapitole je stručně popsána zejména z pohledu postavení tohoto odvětví na našem území. Současný stav se na tuto historii plně váže. Pro zmapování současného stavu je nutné zhodnotit objemy filmové produkce za posledních deset let. Kapitola dále poukazuje na důvody pro změny těchto objemů, aby byl jasně definován problém, který práce řeší. Důležité je také stanovit parametry producenta pro výběr lokace natáčení, na které se pojí situace na straně konkurence. Tak lze dále hodnotit konkurenceschopnost České republiky. V následujících podkapitolách jsou představeny další aspekty podpory mezinárodní spolupráce. Jedná se o mezinárodní legislativní úpravu koprodukcí a institucionální zabezpečení směrem k zahraničním filmovým produkcím, které chtějí natáčet na území ČR.

1.1 Stručná historie a vytvoření filmové tradice První zmínky o kinematografii na našem území jsou z úplného konce 19. století, kdy probíhala první představení. Zemské úřady začaly vydávat licence, kterými byla představení podmíněna. V roce 1907 se u nás otevřelo první stálé kino. Jeho zakladatelem byl Viktor Ponrepo. Na začátku 20. století se již začaly objevovat snahy o filmové výrobny a samotnou produkci, které stát však nepodporoval. Tyto snahy byly během první světové války utlumeny, ale po jejím skončení se objevily velké tendence o zvýšení kvality českého filmu. Koncem dvacátých let se již objevují významné filmy a prosazují se i umělečtí pracovníci (např. Martin Frič). Ve 30. letech se objevuje nástup zvukového filmu a také podpora ze strany vlády. Ta jasně určovala kvóty pro dovoz filmů2, které byly po pár letech zrušeny a jejich poplatky3. Ty zůstaly ve fondu pro podporu tuzemské výroby. Roku 1933 došlo k otevření Barrandovských ateliérů, které se dodnes těší věhlasu u nás i v zahraničí. Patřily k nejmodernějším komplexům v Evropě. Na úkor kvantity však tuto dobu poznamenala úroveň kvality filmů. Do druhé světové války se ale stihlo vyprodukovat velké množství snímků známé v současné době jako filmy pro pamětníky. Na nich

2

Tímto byl jasně určen poměr objemu tuzemské výroby a zahraničního dovozu (nejdříve 1:7, posléze dokonce jen 1:5) . 3 Poplatky za povolení dovozu filmů (cca od 15 000 Kč do 21 000 Kč)

4

se podílela i tehdejší elita českého filmu (např. Vlasta Burian, Karel Lamač, Jiří Voskovec či Jan Werich). V době protektorátu bylo všechno odkoupeno Německou stranou a výroba českého filmu byla plně v jejich kompetenci. Filmový průmysl byl centralizován a plně se do něj začalo investovat. Na začátku druhé světové války ještě stále vznikaly filmy pro české publikum. V této těžké době dokonce vzniklo i pár velmi kvalitních filmů (např. Městečko na dlani). V závěru války byl ale filmový průmysl na pokraji úpadku. Po konci druhé světové války byl celý český filmový průmysl plně znárodněn. Kinematografie sloužila čistě k propagandě, podléhala cenzuře a za významné zde je zde možno považovat pouze animované filmy (např. Cesta do pravěku Karla Zemana). Tato doba znamenala pro filmový průmysl velmi těžké časy. Oživení české kinematografie přišlo s šedesátými lety a tzv. Novou vlnou. Díky dramaturgické decentralizaci a nástupu prvních absolventů FAMU vzniká uvolněnější atmosféra. V této době působilo mnoho významných českých filmařů (např. František Vláčil, Věra Chytilová, Jiří Menzel, Miloš Forman). Vznikaly hodnotné filmy - některé dokonce získaly i zahraniční ocenění (např. oscarový Obchod na korze). Rokem 1968 však tato slavná éra končí. Znovu nastala centralizace dramaturgie a vše spadalo pod přísnou ideologickou kontrolu. Někteří filmaři kvůli politické situaci emigrovali, dalším bylo z politických důvodů zakázáno tvořit a filmy byly předmětem kruté cenzury či byly zcela zakázány. Film podléhal výhradně vládě a byl státním monopolem. Uvolnění nastává až v 80. letech, a to zejména po revoluci v roce 1989. O rok později nastává transformace české kinematografie, kdy se začíná prosazovat privatizace filmového průmyslu, jeho právní ukotvení a další kroky pro uvolnění filmového průmyslu a obchodu. Otázky kinematografie se přesouvají pod Ministerstvo kultury. Zákonem č. 241/1992 Sb. byl zřízen Státní Fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, který měl za úkol podporovat tuzemskou produkci. Ten se však ze začátku potýkal s nedostatkem financí a roku 1992 se natočilo pouhých osm českých filmů. Oproti roku předešlému, kdy se jich natočilo až 28, to byl obrovský propad. Roku 1993 vstoupil v platnost zákon č. 273/1993 Sb. o audiovizuálních dílech, který znamenal faktické zrušení starých dekretů4, umožnění legální privatizace a dále stanovuje podmínky výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, změny a doplnění 4

Dekret prezidenta republiky – Edvarda Beneše - č. 50 ze dne 11. srpna 1945 o opatřeních v oblasti filmu (znárodnění filmového sektoru).

5

některých zákonů a některých dalších předpisů. 100 milionů, které byly poskytnuty na začátku 90. let na dokončení projektů (50 % podnikům a 50% soukromé tvorbě), byly vyčerpány a soukromý sektor nedokázal tak rychle vládní zdroje nahradit. Během dalších let se ale trh dočkal oživení a každoročně vznikalo mezi deseti a dvaceti ryze českých filmů. Mezi lety 1989 a 1990 na naše území začaly jezdit také zahraniční filmové produkce a značně vzrostla výroba reklam. Roku 2002 se objem filmové produkce v ČR pohyboval nad 7 miliard korun.

1.2 Objem filmové produkce v ČR Český trh pojme svými kapacitami objem filmové produkce kolem 5 až 8 miliard korun ročně. Roku 2002 to bylo přibližně 7, 2 miliard korun, v roce 2003 dokonce 7, 6 miliard korun. Naplnění těchto kapacit nebylo do roku 2003 problémem. Roku 2004 však zasáhl Českou republiku fatální propad, a to až o 47 %. Celkový objem produkce dosáhl pouze do výše 4 miliard korun. Druhý propad zasáhl filmový průmysl roku 2008 a 2009. Nejnižší objem pak vykazoval rok 2009 - pouhé 3 miliardy korun. Roku 2010 nastal mírný nárůst na 3, 6 miliard, který dosahuje úrovně z roku 2008. Svou výší je ho ale možné srovnávat s přesným objemem propadu mezi roky 2003 a 2004. Na grafu č. 1 lze tyto přesné objemy sledovat od roku 2002 do roku 2010. Částky jsou uvedeny v milionech korun českých. Meziroční propad produkce je od roku 2003 do roku 2010 téměř 53%. Pro jasné definování důvodů pro tyto alarmující propady je nutné celkový objem produkce rozčlenit dle typů, které se do těchto celkových dat započítávají. Graf č. 1: Objem filmové produkce celkem

zdroj dat: Asociace producentů v audiovizi

6

1.2.1 Objemy filmové produkce dle typu Celkový objem filmové produkce v České republice tvoří tuzemská filmová produkce, zahraniční filmová produkce a výroba reklam. Na grafu č. 2 lze vidět podíly jednotlivých složek na celkové produkci od roku 2002 do roku 2010. Částky jsou uvedeny v milionech korun českých. Graf č. 2: Objemy filmové produkce dle typu

zdroj dat: Asociace producentů v audiovizi

Stabilní hodnotu držela tuzemská filmová produkce, která ale zaznamenala roku 2005 nárůst z objemů kolem 300 milionů korun ročně až na objemy, jejichž hodnoty dosahovaly přibližně 700 milionů korun. Významným rokem pro české filmy byl rok 2006, kdy roční objem dosáhl téměř výše 800 milionů korun. Toto navýšení způsobilo zejména natáčení koprodukčního celovečerního snímku Bathory5. Výše jeho rozpočtu činila přes 330 milionů korun, což na poměry rozpočtů českých filmů není běžné. Výše tuzemské produkce, pohybující se kolem 700 – 800 milionů korun, se udržela až do roku 2009 i díky nárůstu financí ve Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. Posléze ale opět klesla na 577 milionů korun. Nejvýraznějším rokem byl překvapivě rok 2008, který vykázal až 880 milionů korun. Jako jediný typ tak v tomto roce docílil nárůstu objemu (objemy zahraniční produkce i výroby reklam vykazovaly úbytek). Od roku 2002 do roku 2010 lze jasně pozorovat

5

Premiéra: 2008; režie: Juraj Jakubisko, žánr: historické drama Na natáčení se podílely státy: Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Velká Británie).

7

tendenci

nárůstu

objemu

tuzemské

filmové

produkce,

což

je

pro

oblast

kinematografie v České republice příznivé. Z pohledu celkového objemu to vždy byl ale podíl nejnižší, s výjimkou mezi roky 2008 a 2009. Nejvýraznější podíl objemů pro český filmový průmysl má výroba reklam a zejména zahraniční filmová produkce. Z grafu je patrná úroveň produkce reklam, která se po celou dobu drží na stejné hladině okolo 2 miliard korun ročně a nevykazovala žádný výrazný propad. Úbytek a nárůst objemů meziročně nikdy nepřesáhl hranici 500 milionů korun. Důvod propadu celkového objemu filmové produkce v České republice tak jasně souvisí s posledním typem, kterým je natáčení zahraničních filmů na našem území. Objemy zahraniční filmové produkce vykazovaly nejvyšší hodnoty a do roku 2003 se držely kolem 4 až 5 miliard korun ročně. Na grafu č. 3 je patrný podíl zahraničních filmů na celkovém objemu, který činil až 66 %. Reklamy pak tvořily 31 % a české filmy pouze 3 % z celkového objemu. Rokem 2004 ale nastal zásadní propad zahraniční filmové produkce, a to až o 70 %. Z objemu přes 5 miliard korun klesla úroveň na pouhé 1, 5 miliardy, což znamená propad přibližně o 3, 5 miliardy korun. To se významně podepsalo na poklesu celkového objemu filmové produkce v České republice. Téhož roku vykázaly české filmy dokonce nárůst a reklamy poklesly o pouhých 264 milionů korun. To je ale při miliardových objemech zanedbatelná částka. Graf č. 3: Podíly jednotlivých objemů za rok 2003

Graf č. 4: Podíly jednotlivých objemů za rok 2004

zdroj dat: Asociace producentů v audiovizi

zdroj dat: Asociace producentů v audiovizi

Roku 2004 se na celkovém objemu podílely zahraniční filmy pouhými 38 %. Na grafu č. 4 je jasně patrný nejvyšší podíl výroby reklam (52 %), který paradoxně v témže roce vykázal úbytek. Zahraniční filmová produkce nepřesáhla až do roku 2007 ani 2 miliardy korun, což je i pod úrovní produkce reklamy. Když do České republiky v tomto roce přijela 8

americko-anglická koprodukce natáčet známé pokračování celovečerního filmu Letopisy Narnie: Princ Kaspian6, poprvé tuto hranici překonala. Tento film je ale pro své výtvarné pojetí velmi specifický na výrobu. Tvůrci byli velmi dobře informováni o

české

filmové

tradici

a

dovednostech

umělecko-řemeslných

pracovníků.

Jednalo se proto o výjimku klesajícího trendu, kde dominovala kvalita práce na dekoracích, stavbě, kostýmech a vizuální stránce filmu. Následující dva roky 2008, 2009 však objemy nedosahovaly ani 800 milionů korun, což znamenalo i nižší objem než v České republice vykazovala tuzemská produkce. V roce 2009 se v České republice netočil žádný větší zahraniční film, což vystihuje i vyjádření Jasminy Torbati pro The Wall Street Journal. "No major Hollywood or any other big international production has come here yet this year," said Jasmina Torbati, a producer at Centralscope.“ (Rousek, 2009) V této době to znamenalo tedy již druhý propad, který v porovnání s rokem 2003 byl až 86 %. Tento alarmující fakt již nadále nebylo možné přehlížet. Po zavedení podpůrného Programu (podrobně v kapitole 2), který byl v roce 2010 definitivně spuštěn až v červnu, dosahoval objem výše 943 milionů korun. 1.2.2 Důvody propadů objemu zahraniční filmové produkce Důvodů pro propad objemu zahraniční filmové produkce není mnoho. Nejedná se o součet velkých vlivů, ale o jeden hlavní důvod a další, které k tomu mohly pouze přispět. Spekulované zvýšení cen za služby v České republice vyvrací zásadně nekolísající objemy tuzemské produkce a výroby reklam. Jediné místo, kde důvody hledat, jsou zahraniční filmové produkce. Není možné, aby zvýšení cen poznamenalo pouze jeden typ. Tento faktor by se projevil na celé sféře, a proto to tuto teorii popírá. Od roku 2001 se v Evropě po vzoru jiných světadílů začaly rozmáhat tendence podpory zahraničních filmových projektů. Vlády různých států si začaly uvědomovat přínosy, které s sebou projekty nesou, a začaly se různými způsoby snažit přilákat zahraniční producenty právě do jejich státu. V tomto směru je pro Českou republiku největším konkurentem Maďarsko, Německo a také Anglie. Roku 2004 zavedlo podpůrný systém právě Maďarsko. Vzhledem k tomu, že finanční aspekt u filmu hraje významnou roli, jsou tyto finanční kompenzace pro producenty velmi lákavé. Maďarsku se tak podařilo přilákat i ty filmové projekty, které byly plánované v České republice. Z grafu č. 5 je jasně patrné, že z roku 2004 na rok 2005 se v Maďarsku

6

Originální název: The Chronicles of Narnia: Prince Caspian, premiéra: 2008; režie: Andrew Adamson, žánr: fantasy

9

dokonce zvedl objem filmové produkce až o 480 %. Reagovat na to dokázaly další země Evropy - například i Francie. Zavádění pobídkových systémů v Evropě znamenalo pro Českou republiku fatální odliv zahraničních produkcí. Tento důvod zásadně potvrzuje fakt, že výrobu reklam propad nezasáhl, a to nejspíše proto, že na reklamy se pobídkové systémy nevztahují. Graf č. 5: Náklady filmových produkcí vynaložené v ČR a Maďarsku mezi lety 2002 a 2006

zdroj: Ministerstvo kultury (zdroj dat: Asociace producentů v audiovizi, Hungarian Motion Picture Public Foundation)

Dalšími faktory, které mohly přispět k propadu objemu, jsou změny kurzů, finanční ekonomická krize a stávka v Hollywoodu. Tyto faktory je možné aplikovat na propady v letech 2008 a 2009. Finanční ekonomická krize vznikla v Americe roku 2007 a její příčinou byly hypoteční úvěry, které způsobily propad burzovních trhů. Tato událost odstartovala celosvětovou finanční krizi. I filmový průmysl tento fakt vnímal a producenti začali redukovat náklady na filmy. Avšak vzhledem k tomu, že dle diváckých statik do kin stále chodili lidé a film stále značně vydělával, na propadu se to výrazně nepodepsalo. Dalším možným faktorem, který k propadu mohl přispět, byla stávka hollywoodských scénáristů v roce 2008, která pozastavila některé plánované projekty. Tyto propady přímo souvisejí s parametry, díky kterým se producent rozhoduje o místě natáčení.

1.3 Parametry producenta pro výběr místa natáčení Při výběru místa natáčení má producent jasné parametry, kterými se řídí. Aspektů, které bere v potaz je mnoho. Nejdůležitějším ukazatelem je však kreativní složka natáčeného filmu - zejména lokace natáčení. Toto hledisko odráží potřeby filmu. 10

Filmy, které se například pojí s určitým místem, na kterém musí být i natočen, nemají možnost mobility a musí se tak přizpůsobit místním podmínkám. Častější forma je však možnost natáčet v prostředí jiném, než je film zasazen. V tomto směru je pak možností více. Velkou roli zde hrají dovednosti a kvalita pracovníků, kteří se na určitém místě nacházejí. Celý zahraniční výrobní štáb se totiž na místo natáčení nepřesouvá. Přijíždí pouze ti, kteří nejsou nahraditelní zejména kreativně. Často se jedná pouze o tzv. Head of Department (Claussová, 2012), kteří stojí za celkovým vizuálním a dramaturgickým vyzněním filmu. Tento přístup je však u každé produkce zcela individuální. Obecně se ale dá říct, že samotný výrobní štáb je najímán místně. Tyto dva aspekty ale může splnit více lokalit – v současné době tak svoji výraznou roli hraje ekonomické hledisko, reprezentováno možnostmi podpory ze strany vlády určitého státu. V současnosti se jedná právě o pobídkové systémy. Každý film má svá specifika, která nelze generalizovat. Lze ale říci, že pobídky jsou pro producenty velice výrazným lákadlem a často dokonce i jediným motivačním faktorem. Proto je práce z největší části zaměřena na toto hledisko. Dalšími parametry je místní infrastruktura směrem k technice, pronájmu techniky či postprodukčním možnostem. 1.3.1 Výrobní štáb Česká republika je velmi známá špičkovou kvalitou štábových profesí. Kvalitu pracovníků odráží místní dlouholetá filmařská tradice. Celé spektrum oborů, které se na výrobě filmu podílejí, je v České republice k dispozici. Jedná se o herecké obsazení, které nemá problém s cizí řečí, o technické zajištění, kameramany, produkční, švadleny atd. Zejména se také jedná o velmi proslavené pracovníky umělecko-řemeslných profesí a stavbu dekorací7. „Z dekorací, co tady české štáby staví, jsou všichni vždycky obrovsky nadšení.“ (Claussová, 2012) Jediné, co Česká republika nenabízí, jsou velmi specifické profese, které by se na českém trhu neuživily - např. animatronic (Claussová, 2012). Zde se jedná o speciálně vyrobenou masku, která nahrazuje skutečného herce či postavu tam, kde je nelze pro své specifické proporce či vlastnosti použít. Ovládání těchto masek provádí zaučený pracovník. Objevuje i mnoho dalších takto specifických profesí, které jsou ale využívány speciálně.

7

Např.: filmoví truhláři, skláři, umělečtí kováři, malíři pozadí/dekorace/kulis, výtvarníci kostýmů, masek, kostýmové švadleny, štukatéři, zámečníci, kováři, zbrojíři, patinéři, pasíři, krejčí, obuvníci atd.

11

Česká republika má velmi talentované pracovníky, kteří utvářejí vizuální stránku filmu. Často si zahraniční produkce přivážejí členy štábu, kteří mají zkušenosti z velkých amerických produkcí, někdy však najmou i české odborníky. „Například v současné době se tu točí korejsko-americký větší film a ti si přivezli pár svých lidí, ale production designer, což je filmový architekt, hlavní vizuální tvůrce – dekorace, stavby, celá vizuální stránka – tak toho si najali tady.“ (Claussová, 2012) O kvalitě českých odborníků mluví také režisér seriálu Borgia8. "Fascinuje mě, co čeští umělci a řemeslníci dokázali. V ateliérech vyrostl Řím, mám k dispozici vlastní Sixtinskou kapli. A všechno je jako opravdové." (Hirschbiegel, 2011) České republika má k dispozici množství filmových štábů s velmi profesionálními a kreativními pracovníky. Proto je možné na našem území natáčet i více větších produkcí zároveň9. 1.3.2 Lokace Česká republika má velice rozmanité možnosti lokací. Svojí polohou ve středu Evropy navíc nabízí přidanou hodnotu, kterou je možnost snadných a rychlých přesunů do kteréhokoli místa v Evropě. To je pro zahraniční produkce velice pohodlné. Lokace v České republice jsou velmi dobře dostupné. V zahraničí je navíc rozšířena velmi dobrá pověst, kterou Česká republika směrem k lokační infrastruktuře má. Exteriéry,

které

Česká

republika

nabízí,

obsahují

celé

spektrum

možností.

Svojí polohou a přírodní rozmanitostí nabízí různé typy exteriérů a zároveň i počasí. Najdeme zde různorodé přírodní motivy, architektonické styly a epochy. (Claussová, 2011). Velice výhodné je i počasí, které nabízí všechny čtyři roční období (s ním spojený například sníh atp.) Česká republika je známá také díky svým zachovalým historickým památkám. Například na hradě Pernštejn v současnosti natáčí norská produkce pohádku a lokaci si nemohou vynachválit. Právě lokace a štáb je podle režiséra Nilse Gaupa (2012) hlavní důvod natáčení v České republice. Pro svoji zachovanou historii, atmosféru a filmové zázemí je ale nejčastějším místem natáčení zahraničních produkcí hlavní město Praha. Ta je velmi oblíbeným místem natáčení zahraničních produkcí. „Foreign crews like to work in Prague. The Czechs are open, hard working and Prague is a pleasant place to work. Actors especially enjoy woriking in Prague.“ (Minkowski, 2012)

8

TV seriál, 2011, režie: Oliver Hirschbiegel, Metin Hüseyin, Christoph Schrewe, Dearbhla Walsh žánr: historické drama, spolupracují: Česká republika, Francie, Německo. 9 Závisí ale na velikosti, charakteru a potřeb projektů.

12

Česká republika má velice dobré zázemí ateliérů a filmových studií. Jedná se například o Prague Studios, Filmové ateliéry Zlín či Ateliéry v pražských Letňanech. V první řadě jsou to ale Barrandovské ateliéry v Praze. Ty vznikly již v 30. letech 20. století a jsou největším komplexem v České republice. Poskytují kompletní spektrum služeb, které je při natáčení potřeba a v současné době nabízí až 14 ateliérů. „Barrandov Studio může nabídnout bezesporu komplexnost poskytovaných služeb - od pronájmu ateliérů, přes stavbu, půjčení kostýmů, rekvizit, zpracování filmového materiálu až po postprodukci.“ (Randíková, 2012) To je činí také jedním z největších filmových ateliérů Evropy. Pro svoji tradici si v České republice i v celém světě udělaly velice dobrou pověst. Od roku 1990 se zde začaly objevovat i zahraniční filmové produkce, které v současnosti tvoří až 90% podíl celkových zakázek. Tato výše ale úzce souvisí se zavedením pobídkového systému. „Bez Programu podpory filmového průmyslu by se zde žádné zahraniční filmy netočily. Před schválením pobídkového systému se na Barrandově točily převážně reklamní zakázky a menší filmové projekty pro ruský trh, který daňové pobídky neřeší.“ (Randíková, 2012) 1.3.3 Ekonomické aspekty Ekonomické aspekty znamenají podmínky pro financování filmu v daném místě. Jedná se o výši kurzu měny dané země, o možnost navrácení DPH10, které je v České republice pro zahraniční produkce plně vratné (producenti si o navrácení žádají vždy) a ceny za služby. V současné době se ale jedná zejména o možnost pobídek pro zahraniční filmaře. Tyto pobídky zavedla Česká republika až v roce 2010 pod Programem podpory filmového průmyslu (viz. kapitola 2). Jelikož Česká republika má infrastrukturu na velmi vysoké úrovni, tyto pobídky znamenají zásadní parametr konkurenceschopnosti České republiky.

1.4 Konkurenceschopnost filmového průmyslu v mezinárodním měřítku Typicky charakteristickým rysem výroby filmu je její extrémní mobilita. Natáčení je často nutné přesunout do míst, které jsou buď specifické pro téma filmu, či do míst, kde je výroba filmu levnější. Zostřující se tendence států Evropské unie a celého světa o získávání zahraničních zakázek se projevila i ve filmovém průmyslu. To zapříčinilo zavádění různých pobídkových systémů, které jsou v současné době jedním z nejdůležitějších aspektů této mobility i dle George Lucase, jednoho z nejznámějších režisérů a producentů, který má zkušenosti s natáčením v České republice. "As a producer, I will always go to the country that has the best crew 10

Daň z přidané hodnoty, dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

13

coupled with the most tax incentives." (Rousek, 2009) Česká republika bez systému finanční podpory zahraničním projektům tak byla jen těžko do roku 2010 konkurenceschopná, a to i přes své lokality a pracovníky na vysoké úrovni. Tato ztráta atraktivity se projevila na výše zmíněných objemech fatálním způsobem. 1.4.1 Investiční pobídky ve filmovém průmyslu Zásadním aspektem konkurenceschopnosti se staly investiční pobídky. Prvotním cílem zavádění těchto pobídek je podpora filmového průmyslu zejména směrem k přilákání zahraničních produkcí. Systémy ve většině případů podporují i tuzemskou produkci, ale nikde se nevztahují na výrobu reklam. Tyto investiční pobídky mají zejména funkci ekonomickou, nicméně mají i veliký marketingový a psychologický vliv. Zavádění těchto systémů přináší zvýšenou ekonomickou aktivitu, jedná se o nejsilnější nástroj marketingu

pro

lákání

zahraničních

producentů

v současné

době,

ale

také

na producenty působí směrem k zájmu samotné země o jejich činnosti. Když v zemi systém funguje, poukazuje to na to, že si vláda uvědomuje mobilitu natáčení filmů a naznačuje tak, že chce, aby se točil zahraniční film právě u nich. Tento psychologický aspekt hraje při výběru lokací také veliký vliv. Obecně je možné rozdělit pobídky na dva typy, které jsou založeny na: 

daňových úlevách (tax incentive – tax shelter/ rebate/ certificate),



kompenzaci x % vynaložených nákladů (cash rebate).

Tyto systémy nebo jejich kombinace fungují již v mnoha zemích Evropy a zbytku světa. Pobídky, které jsou založeny na daňových úlevách, znamenají podporu, kde je často do procesu zapojen místní soukromý subjekt, který nespadá do filmového průmyslu. Ten pak poskytuje část peněz ze své daňové povinnosti na kompenzaci nákladů vzniklé na jeho území. Vybraný subjekt si zároveň může tuto částku dát do nákladů, čímž si snižuje daňovou povinnost. Systémy založené na daňových úlevách mohou mít více podob (daňové štíty, certifikáty apod.) Nevýhodou těchto opatření je jejich často těžká kontrola a může zde docházet k daňovým únikům. Další nevýhodou oproti druhému typu, je delší prodleva navrácení financí. Velkou výhodou těchto systémů je uspokojení všech, kteří o podporu zažádají. Pobídky, které jsou založeny na kompenzaci x % vynaložených nákladů, znamenají podporu ze speciálně vytvořeného programu či fondu financovaného státem. Jedná se 14

o proplacení místně vynaložených nákladů, které mohou mít v každé zemi jiné procento.

O

tuto

podporu

je

nutné

zažádat

u místně

určeného

subjektu.

Jedná se o přímou státní správu, kam není zapojen soukromý subjekt. Výhoda tohoto systému je v jednoduchosti, rychlém vyplacení peněz a bezpečnější kontrole. Nevýhodou je zejména finanční strop, který je pevně stanoven vládou a nemusí se tak dostat na všechny zájemce. 1.4.2 Evropa V Evropě se různé formy pobídkových systémů po celosvětovém vzoru začaly objevovat od roku 2001. Do roku 2011 se jednalo až o 15 evropských zemí. V drtivé většině zemí fungují tyto podpory na základě daňových úlev. Jedná se o devět států: Španělsko, Itálie, Chorvatsko, Francie, Maďarsko, Lucembursko, Belgie, Velká Británie, Irsko. Procento z uznatelných nákladů pak proplácí: Německo, Island, Lotyšsko, Rakousko a od roku 2010 také Česká republika. Na rozdělení názorně poukazuje obrázek č. 1. Obrázek č. 1: Rozdělení států Evropy dle typu pobídek

zdroj: Ministerstvo kultury

Tyto podpory mohou být v každé zemi zaštítěny různými subjekty. Ve Španělsku, Velké Británii a z části také v Irsku zajišťují tuto pobídku přímo daňové správy. V Belgii, České republice, Islandu, Itálii a částečně také v Irsku je tato podpora zaštítěna 15

některým z ministerstev – Ministerstvem kultury, Ministerstvem financí, v případě Islandu dokonce Ministerstvo průmyslu. V ostatních případech se jedná o speciální filmová centra či fondy, která jsou specifická pro jejich místní systém. Vzhledem k množství států kolem České republiky s touto podporou je pochopitelné, že konkurenceschopnost ČR by bez zavedení tohoto systému nebyla možná. Státy mají nastavená různá procenta, které vrací filmovým produkcím. V České republice je tomu od roku 2010 20 %. Nový systém fiskálního stimulu ve Velké Británii kompenzuje 20 % a u nízkorozpočtových filmů až 25 % nákladů místně utracených. Dále například v Maďarsku bylo procento navýšeno z 20 % až na 25 %. Na grafu č. 6 lze tyto procenta sledovat v zemích EHP11. Graf č. 6: Procentuální výše pobídek – v zemích EHP

zdroj: EEIP, a. s. (zdroj dat: Česká filmová komise)

Nejvyšší procento návratnosti má Irsko a Maďarsko, které následuje Velká Británie. Česká republika má stejné procento jako Německo a Francie. V Norsku a na Islandu nedosahuje výše 20 %. Na grafu č. 7 je patrné porovnání výše vrácených peněz filmařům za uznatelné náklady ve Velké Británii, Belgii, Lucembursku a Německu mezi lety 2008 a 2010. Pro srovnání je v grafu uvedena i Česká republika po zavedení pobídek.

11

Evropský hospodářský prostor - European Economic Area – EEA – vznik: 1994, pro volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu.

16

Graf č. 7: Srovnání výše vyplacených pobídek

zdroj: Ministerstvo kultury (zdroj dat: Public Funding for Film and Audiovisual Works in Europe, 2011, European Audiovisual Observatory, www. ffa.de)

Velká Británie se výší pobídek pohybuje přes 100 milionů EUR ročně, což je v přepočtu 2, 5 miliardy českých korun. Belgie a Německo vyplácí každoročně přibližně polovinu. Po zavedení Programu v České republice dosahovala výše vyplacených pobídek pouze 177 milionů korun. Česká republika tak v tomto roce zaostává i za zemí, jakou je Lucembursko, které dosáhlo výše v přepočtu okolo 325 milionů korun. V případě České republiky se jedná skoro o polovinu. 1.4.3 Státy mimo Evropu Pobídkové systémy se začaly objevovat ale již v 90. letech 20. století zejména ve Spojených státech amerických. Do roku 2002 zde fungovaly v různých fázích a podobách v šesti státech – v Minnesotě, Novém Mexiku, Montaně, Louisianě, Havaji a v Puerto Ricu. Názorně jsou státy vyznačeny na obrázku č. 2. Po tomto roce nastalo v Americe konkurenční zavádění těchto systémů až nakonec v roce 2009 mělo určitou formu podpory filmového průmyslu až 44 států USA. Tyto státy demonstruje obrázek č. 3. Ve Spojených státech amerických mají pobídky různou formu, nejčastější je však typ daňových úlev. Formu druhou využívá celkem 17 států, ale objevuje se povětšinou v kombinaci s daňovými systémy. Současně mají některé státy zavedenou i podporu, která umožňuje natáčení v lokacích bez poplatku či poskytují výrazné slevy na ubytování. Typickým příkladem je California, Iowa či v Maine. Systém osvobození producentů od poplatků za lokace funguje v 6 státech USA. Slevy na ubytování je možné získat až v 33 státech.

17

Obrázek č. 2 – Státy USA podporující filmový průmysl formou pobídek v roce 2002

zdroj: Luther, William J., January 2010 Movie Production Incentives: Blockbuster Support for Lackluster Policy (January 1, 2010). Tax Foundation Special Report, No. 173

Obrázek č. 3 – Státy USA podporující filmový průmysl formou pobídek v roce 2009

zdroj: Luther, William J., January 2010 Movie Production Incentives: Blockbuster Support for Lackluster Policy (January 1, 2010). Tax Foundation Special Report, No. 173

18

Pobídkové systémy jsou typické také pro Kanadu, Austrálii a Nový Zéland. Kompenzace produkčních nákladů ve výši 12,5 % lokálně vynaložených prostředků, se poskytuje v Austrálii a na Novém Zélandě.

1.5 Evropská úmluva o filmové koprodukci Posílení mezinárodní spolupráce představuje směrem k filmovému průmyslu i Evropská úmluva o filmové koprodukci. Ta byla podepsána ve Štrasburku a vstoupila v České republice v platnost 1. června 1997. Vznikla na základě iniciativy Rady Evropy a její myšlenky o uchování, podporu, sdílení a obranu kulturní rozmanitosti evropských států. Jedná se o legislativní úpravu mezinárodních koprodukcí za účelem jejich rozvoje. „Smluvní strany této Úmluvy se zavazují podpořit rozvoj evropské filmové koprodukce (…).“ (Evropská úmluva o filmové koprodukci, 1992, hlava 1, čl. 1) Na základě této úmluvy se uděluje koprodukční statut, díky kterému mohou producenti žádat o různé koprodukční příspěvky. Tyto evropské koprodukce mohou dosáhnout na evropskou finanční podporu, zejména se jedná o evropský fond EURIMAGES. Vzhledem k tomu, že Česká republika tuto dohodu podepsala a souhlasila tak s jejím obsahem, je možné tvrdit, že si uvědomuje kulturní význam mezinárodní spolupráce a dědictví v oblasti filmového průmyslu. Další dohody jsou z roku 1968. Jedná se o Dohodu o filmové spolupráci s Itálií a Dohodu mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Francouzské republiky o koprodukci a výměně filmů.

1.6 Institucionální zabezpečení Institucionální zabezpečení představuje systém, který sdružuje instituce, organizace a další subjekty na poli české kinematografie. Ve většině států Evropské unie i ve zbytku světa, kde je kinematografie rozvinutá, fungují zastřešující subjekty, pod které spadá celá tato oblast. To v České republice nefunguje. „V současné době neexistuje v ČR instituce, která by zastřešovala veškeré činnosti v oblasti kinematografie.“ (Ministerstvo kultury, 2010a, s. 53) Tímto vzniká problém nejednotnosti a mohou se lehce objevovat komunikační nesrovnalosti či časové prodlevy. Koncepčním návrhem bylo rozšířit pole působnosti Státnímu fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Současné institucionální zabezpečení demonstruje obrázek č. 4. 19

Obrázek č. 4: Současné institucionální zabezpečení a jejich vztahy

zdroj: Ministerstvo kultury

Z obrázku je patrná roztříštěnost systému. Vyplývají z něj dva významné orgány: Ministerstvo kultury a Česká filmová komora. Ta funguje od roku 2003 a vznikla z iniciativy Asociace producentů v audiovizi, Unie filmových distributorů a Asociace provozovatelů kin. Jedná se o obecně prospěšnou společnost, která svou činností zajišťuje národní zastoupení v Evropském programu MEDIA, zastřešuje činnost Českého filmového centra a současně vytváří prostor k diskuzím a řešení problémů různých asociací a sdružení působící v oblasti médií a audiovize. Zcela osamoceně zde pak funguje Národní filmový archiv a Institut dokumentárního filmu. Vzhledem k řešenému problému práce se dále autorka zaměří zejména na dva z těchto subjektů: Film Commission a Odbor médií a audiovize Ministerstva kultury. Nevládní organizací, která se věnuje zejména propagaci České republiky jako destinaci pro natáčení a poskytuje zahraničním producentům informační servis, je Česká filmová komise – Film Commission. Ta spadá pod České filmové centrum, které je součástí České filmové komory. Zavedený vládní Program podpory filmového průmyslu spadá do činnosti Odboru médií a audiovize Ministerstva kultury. Působí plně pod vládním orgánem.

20

1.6.1 Film Commission Jedná se o organizaci, jejíž hlavním účelem je propagovat Českou republiku jako destinaci pro natáčení a poskytovat zahraničním producentům informační servis. Tyto organizace se začaly objevovat v Americe již v 50. letech 20. století a jsou součástí každého státu, kde je filmový průmysl rozšířený. V Evropě i ve světě převládá zakládání těchto organizací samotnou vládou dané země (většinou jsou nazvány Film Commission nebo Film Office, ve Velké Británii Screen Office). Tyto země si uvědomují veškeré přínosy natáčení zahraničních produkcí. V tom se ale Česká republika zásadně liší. Zájem vlády na založení takového subjektu nebyl. Film Commission byla na našem území založena až roku 2004 díky iniciativě Asociace producentů v audiovizi. V současné době je činnost Film Commission finančně podpořena ze strany Ministerstva kultury. Je jedinou organizací svého typu v ČR bez regionálních poboček a čítá dvě pracovní síly. Tento fakt je na evropské i světové poměry zcela ojedinělý. Rozvoj poboček na regionální úrovni by pomohl zejména zahraničním producentům, kterým by tato služba usnadnila organizační záležitosti natáčení (komunikace s místními úřady, dodavateli atd.) Vznik tohoto servisu však stále není v zájmu vlády a samotná Film Commission nemá na rozšiřování finanční ani lidské zdroje. Od roku 2007 je Film Commission součástí evropské asociace filmových komisí European Film Commissions Network (EuFCN), jejichž cílem je propagace Evropy jako destinace pro natáčení. Hlavním úkolem Film Commission je poskytovat informace: 

„rámcové podmínky natáčení v ČR (povolení natáčení, víza, právní regulace zaměstnávání),



informace nutné pro výběr a zajištění lokací (vytipování lokací, informace o procesu povolení natáčení, kontakty na odpovědné osoby, informace o lokaci),



finanční podmínky (koprodukce, fondy, pobídky na základě v červnu 2010 zavedeného Programu podpory filmového průmyslu),



filmová infrastruktura a dostupné služby (technické vybavení, ateliéry, fundusy),



další služby jako např. ubytování, stravování, doprava, 21



kontakty na potenciální produkční partnery (vytipování lokálních partnerů) a na dodavatele služeb.“

(Výroční zpráva České filmové komory 2010, 2011, s. 66) Film Commission se také snaží o to, aby se natáčení zahraničních produkcí dostalo i mezi regiony12, které z nich mohou prosperovat. V současné době jeví zájem o spolupráci například Ostrava, Jeseníky, Východní či Jižní Čechy. Dále tvoří databáze dodavatelů a lokací, zahraničním producentům zajišťují obhlídky těchto lokací a výrobních kapacit. Také organizují tzv. Location tour, kam se zvou zahraniční odborníci do různých lokací a vzájemně představují si možnosti a podmínky natáčení. Pracovníci Film Commission také vyvíjí propagační aktivity. Jedná se zejména o účast na odborných akcích, veletrzích a festivalech. Každoročně se Film Commission účastní těchto mezinárodních akcí, kde propagují Českou republiku jako destinaci pro natáčení: 

Mezinárodní filmový festival (dále jen „MFF) Berlin, European Film Market, Německo,



Locations Trade Show Santa Monica, USA,



MFF Cannes, Marché International du Film, Francie,



MFF Karlovy Vary, Česká republika,



další odborné akce.

Na těchto odborných akcích poskytuje Film Commission veškeré informace o možnostech natáčení v ČR. Její členi se dále schází se zahraničími producenty velkých studií, s nezávislými producenty a tvůrci, s nezávislými produkčními filmových a televizních společností, lokačními manažery, novináři, zástupci filmových institucí atd. Tuzemské producenty také Film Commission informuje o koprodukčních trzích, kterých se každoročně koná hned několik (např. Berlinale Co-Production Market, Connecting Cottbus, CineMart při MFF Rotterdam, Marché du Clermond-Ferrand, New Cinema Network při MFF v Římě, Paris Project a další). Tyto trhy jsou zaměřené na vyhledávání partnerů a utváření koprodukčních vztahů na mezinárodní úrovni.

12

Většina zahraničních produkcí točí na území hlavního města Prahy a okolí.

22

Další činností Film Commission je vydávání různých publikací a průvodců pro producenty. Ty jsou následně distribuovány různými cestami (např. na veletrzích, akcích atd.) Po světovém vzoru jsou nejvýznamnějšími publikacemi tzv. production guide, které obsahují ucelené informace o natáčení v České republice. Film Commission dále navazuje vztahy s tuzemskými i zahraničními médii. Důležitým aspektem aktivit České filmové komise je také vytváření dobrých vztahů s veřejnou správou a soukromým sektorem na poli filmového průmyslu v České republice. Jedná se o subjekty, které by natáčení zahraničních produkcí mohly využít či k jejich zájmu o natáčení v ČR mohly napomoci. Jedná se zejména o Ministerstvo kultury, Magistrát Hlavního města Prahy, Národní památkový ústav, zahraniční zastoupení ČR, CzechTourism či CzechInvest, auditorské společnosti, hotely, regionální sféra atd. V současné době nemá Film Commission žádnou marketingovou strategii pro lákání zahraničních filmových produkcí do České republiky. Z výzkumu vyplynulo, že na vytvoření takové strategie nemá organizace kapacity a také to, že vláda neposkytuje vhodné

nástroje

pro

lákání

těchto

zahraničních

produkcí.

Nejvýraznějším

marketingovým nástrojem, který na poli filmového průmyslu funguje, jsou právě pobídkové systémy, které jsou zavedeny Ministerstvem kultury pod Programem podpory filmového průmyslu (podrobně v kapitole 2). Dále výzkum poukázal na to, že Česká republika jako destinace natáčení je velmi žádaná i bez výrazné propagace. Poptávka, která se náhle zvýšila díky zavedení pobídkového systému, přesahuje možnosti vládního Programu. Vzhledem k značně limitované finanční nabídce ČR, by byly výrazné propagační aktivity spíše nežádoucí. Není totiž v této době možné uspokojit všechny zájemce z řad producentů.13 Je proto nutné nejdříve optimalizovat nabídku vládního Programu, až pak je možné tyto propagační aktivity dále rozvíjet. 1.6.2 Odbor médií a audiovize Ministerstva kultury Odbor médií a audiovize (dále jen „Odbor“) je sekcí Ministerstva kultury, která plní jím svěřené aktivity směrem k médiím, kinematografii, audiovizi, rozhlasovému a televiznímu vysílání, tisku atd. Pod Odbor médií a audiovize spadá i zavedený Program podpory filmového průmyslu.

13

Dále v kapitole 2.6 Reálná funkčnost Programu a současná situace.

23

Zásadní činnosti Odboru: 

„zajišťuje plnění odborných úkolů Ministerstva při sjednávání a uplatňování mezinárodních smluv v oblasti médií a v oblasti audiovize, a to včetně účasti v orgánech těmito smlouvami zřízených,



podílí se na zastupování ministerstva, případně České republiky na činnosti a jednáních národních i mezinárodních, vládních i nevládních organizací zabývajících se problematikou médií a audiovize,



je gestorem členství České republiky v Evropské audiovizuální observatoři,



je gestorem členství České republiky v mezinárodním fondu Eurimages a v programech Evropských společenství MEDIA,



plánuje a zabezpečuje zahraniční přijímané a vysílané výstavy v oblasti hromadných sdělovacích prostředků médií a audiovize,



je gesčním útvarem ministerstva k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě Českého rozhlasu, Radě České televize, Radě České tiskové kanceláře, Stálé komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pro sdělovací prostředky a Stálé komisi Senátu Parlamentu ČR pro sdělovací prostředky,



sleduje stav kultury v oblasti hromadných sdělovacích prostředků médií a audiovize,



odpovídá za poskytování prostředků státního rozpočtu zejména formou dotací v oblasti médií a audiovize,



vede evidenci vydavatelů periodického tisku a vede archiv povinných výtisků evidovaných periodik, včetně provádění kontroly správnosti uváděných údajů,



vede evidenci podle zákona č. 249/2006 Sb., kterým se mění zákon č.273/1993Sb.

o

některých

podmínkách

výroby,

šíření

a

archivování

audiovizuálních děl,o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů 

provádí kontroly územních orgánů státní správy ,



plánuje a zajišťuje propagaci české audiovize na mezinárodních festivalech a na akcích obdobného charakteru v České republice a v zahraničí a organizačně zabezpečuje českou účast na těchto akcích, 24



organizačně zabezpečuje prezentace zahraniční kinematografie v České republice.“

(Ministerstvo kultury, 2007) Program podpory filmového průmyslu tento Odbor spravuje od jeho zavedení v roce 2010. O jeho správu se stará jedna pracovní síla a rozhodnutí provádí Rada Programu. Náklady na administraci Programu jsou proto nízké. Na jeho fungování podrobně poukazuje následující kapitola (kapitola 2 – Program podpory filmového průmyslu).

25

2 Program podpory filmového průmyslu Vzhledem k alarmujícímu stavu filmového průmyslu v ČR bylo nutné podniknout zásadní krok k zastavení propadu českého filmového průmyslu, který významně ovlivňují právě zahraniční produkce. Tímto krokem byl vznik Programu podpory filmového průmyslu, který výrazně ovlivnil financování tuzemských i zahraničních produkcí natáčejících v ČR. Zavedení tohoto Programu působí jak na zvýšení objemu zahraničních filmových produkcí natáčejících na území ČR, které způsobuje výnosy pro veřejné rozpočty ČR a současně zabraňuje odlivu produkcí tuzemských. Tendence českých produkcí natáčet za hranicemi ČR je pro udržení a rozvoj kinematografie u nás značně nebezpečná. Vznik Programu podnítilo zejména zavádění finančních podpor a podobných opatření v okolních zemích, v kterých je toto odvětví kreativního průmyslu rozvinuté. Největšími konkurenty ČR jsou hlavně Maďarsko, Německo a Velká Británie. Pro přilákání zahraniční produkce jsou pak tyto podpory výrazným aspektem pro výběr lokací natáčení.

2.1 Vznik Programu Tomuto Programu předcházelo zpracování materiálů, které měly významný dopad na jeho vznik. V únoru 2010 byla zpracována Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010 – 2016 Odborem médií a audiovize Ministerstva kultury na základě Programového prohlášení vlády ČR z června 2009. Dále se jedná o vládou schválenou Koncepci účinnější podpory umění na léta 2007 – 2013 (usnesení ze 31. května 2006 č. 676) a je ovlivněno materiálem Teze zákona o kinematografii, kterou zpracovalo Ministerstvo kultury ve spolupráci s odborníky v březnu 2007. Tyto teze se zabývají problematikou legislativy směrem k české kinematografii a navrhují koncepční řešení. Sloužil jako základ pro vytvoření nového zákona o kinematografii a materiálů s ním spojených. Na základě Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2010 – 2016, která byla v únoru 2010 poskytnuta k připomínkování, vznikla v listopadu 2010 koncepce v upravené podobě - Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie a filmového průmyslu 2011 – 2016 (dále jen „Koncepce“). Zpracování těchto dokumentů podnítilo také připomínkové řízení k návrhu zákona o kinematografii z roku 2007.

26

Cílem Koncepce je: 

„posílit a uchovat hodnoty české filmové kultury,



rozvinout

český

filmový

průmysl

a

učinit

jej

konkurenceschopným

v mezinárodním měřítku, 

posílit hospodářský potenciál kinematografie a vytváření pracovních míst,



vybudovat fungující systém finanční a státní podpory,



vytvořit právní zázemí, které by sloužilo k těmto účelům a bylo v souladu s předpisy EU,



podpořit roli kinematografie jako nezastupitelné složky našeho kulturního dědictví zasluhující podporu a ochranu.“

(Ministerstvo kultury, 2010a, s. 4) Hlavním důvodem pro sestavení Koncepce je stav české legislativy, která není v souladu se současným prostředím kinematografie. Zejména pak neakceptuje nové technologie výroby i distribuce děl a konkurenční prostředí v mezinárodním měřítku, ve kterém se pohybuje. Vzhledem k tomu, že kinematografie patří mezi kreativní průmysl s velkým ekonomickým potenciálem, bylo potřeba se tomuto problému věnovat. Koncepce poukazuje na současný stav a nezbytně nutná opatření. Jedním z těchto opatření je „Zajistit dlouhodobě udržitelné zdroje financování Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.“ (Ministerstvo kultury, 2010, s. 29), kde se na Program v jedním z jeho bodů dále odkazuje. Důležitým aspektem je zde odkaz na zpracování hodnocení dopadů regulace RIA k Programu podpory filmového průmyslu z roku 2009 (9. 9. 2009), které zpracovala společnost EEIP a. s. na základě údajů poskytnutých Ministerstvem kultury, Českého filmového centra – Film Commission, konzultací s odborníky a odborných dokumentů. Slouží jako příloha ke Koncepci. Jedná se o analýzu k části návrhu zákona o kinematografii, která se vztahuje k úpravě podpory filmového průmyslu. Z tohoto dokumentu vyplývají významné přínosy popsané dále v kapitole 4. Analýza poukazuje na to, že v případě podpory formou vyplacených pobídek (20 % uznatelných nákladů) se z celkové vyplacené podpory vrátí do státního rozpočtu přibližně 120 %, přičemž nejvyšší výnos plyne ze zaplacených daní. 27

Dne 19. října 2009 pak vláda ČR projednala a schválila návrh ministra kultury na Program podpory filmového průmyslu (plné znění Programu v příloze G – Program podpory filmového průmyslu). Hlasování bylo jednomyslné – ze čtrnácti přítomných členů vlády hlasovalo pro čtrnáct. Toto usnesení dále obsahovalo podmínku předložit Program k posouzení Evropské komisi. Notifikace u Evropské komise je standardní administrativní proces, který je nutné splnit při zavádění těchto podpor filmového odvětví, aby byly v souladu s právem EU, které upravuje zákaz poskytování státních podpor z důvodu zachování hospodářské soutěže. Jelikož absolutní zákaz poskytování těchto podpor, samozřejmě již ze své podstaty, není možný, obsahuje výjimky stanovené zákonem, které jsou automatické a další, které splňují alespoň jednu podmínku tímto zákonem stanovenou. Ty automatické nejsou a musí projít schválením. Vzhledem k podpoře filmového průmyslu a audiovizi se odkazuje na podmínku „podpory určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví“ (Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie, část třetí, hlava VII, kapitola 1, oddíl 2). Výjimku úspěšně využilo již několik členských státu EU. Díky tomuto ustanovení však musí každý přihlášený projekt do Programu projít kulturním testem, který stanovila právě Evropská komise. Notifikace byla zaslána začátkem března 2010, ke schválení Evropskou komisí došlo 18. června 2010, kdy byla činnost Programu oficiálně zahájena. Vzhledem k nutnosti schválení EU a znemožnění plného fungování Programu pak v tomto období (tj. ode dne nabytí účinnosti 1. 1. 2010, do dne, kdy byl Program schválen Evropskou komisí), fungoval na základě Dodatku k Programu podpory filmového průmyslu (dále jen „Dodatek“). Dodatek neumožňoval automatické právo na udělení podpory, ale poskytl žadateli příležitost k tomu, aby mohl zahrnout do uznatelných nákladů již náklady vzniklé před datem podané žádosti (nejdříve však od 1. ledna 2010). Jednalo se o výjimku pouze pro žádosti podané do 14 dnů od oficiálního schválení Evropskou komisí za předpokladu splnění podmínek Programu a podání žádosti o změnu rozhodného dne vzhledem k zahájení činnosti Programu. Tento krok měl za cíl motivovat potenciální zájemce, aby realizovali své projekty na území ČR ještě před schválením Evropskou komisí. Tohoto Dodatku využila přibližně polovina zájemců. Díky čekání však ČR dále přicházela o větší zahraniční projekty. „Při čekání na schválení pobídkového systému, který měl být původně schválen v lednu 2010 (schválení nakonec proběhlo v červnu) ČR přišla o několik velkých amerických projektů.“ (Randíková, 2012)

28

2.2 Cíl a účel Programu Cílem Programu je podpora a motivace tuzemských i zahraničních filmových produkcí realizovat své projekty na území ČR. Zejména posilovat konkurenceschopnost v mezinárodním měřítku, která byla ztracena. Účelem Programu podpory filmového průmyslu je dle článku I, odstavce 2 Programu: „Podpora filmové produkce v České republice, zvýšení konkurenceschopnosti českého filmového průmyslu v evropském a světovém měřítku. Zároveň je Program dodatečným zdrojem financování české národní kinematografie. Nepřímo je Program zaměřen na regionální rozvoj a podporu malých a středních podniků, drobných živnostníků a profesí s vysokou přidanou hodnotou. Přispívá k podpoře rozvoje řemesel, zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a nepřímo i k propagaci České republiky v zahraničí.“ (Ministerstvo kultury, 2010b, s. 2) Dle odstavce 5 pak tento Program slouží zejména jako podpora do doby přijetí řádné legislativní úpravy, tedy nového zákona o kinematografii. V současném návrhu zákona o kinematografii však Program nefiguruje. Podstata Programu je v proplacení 20 % uznatelných nákladů, které byly vynaloženy na vytvoření díla na území České republiky, tedy zejména kompenzace části nákladů na investice do českých služeb a zboží. Uznatelné náklady jsou jasně definované v Programu, článek 10, odstavec 1 a 2: „10.1 Pro účely tohoto Programu se uznatelnými náklady rozumí úhrada za dodávky zboží a služeb přímo souvisejících s realizací Projektu Žadatelem a zakoupených v České republice od subjektů, které mají sídlo, místo podnikání nebo trvalý pobyt a daňový domicil na území České republiky. 10.2 Pro účely tohoto Programu se uznatelnými náklady rovněž rozumí Žadatelem vyplacené honoráře hercům a členům štábu, kteří jsou cizími státními příslušníky nebo osobami, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, a jejichž příjem nebo příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky je z tohoto důvodu zdaněn daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.“ (Ministerstvo kultury, 2010b, s. 11) Tato

podpora

je

po

splnění

všech

podmínek

Programu

vyplácena

zpětně,

což zabraňuje zneužití finančních prostředků. Nejedná se tedy ani o klasickou dotaci, ani o půjčku. Jedná se o vrácení již vynaložených peněz na území ČR. Nastavení Programu vychází z analýz zahraničních úprav těchto systémů podpor.

29

2.3 Rozpočet Programu Podpora je realizována formou dotace ze státního rozpočtu. Jedná se ale pouze o formu. Tato dotace představuje navrácení peněz, které již do veřejných rozpočtů natáčením přišly ještě před vyplacením. Nelze je proto srovnávat s nevratnými dotacemi, které je možné získat pro různé formy umění. Poskytovatelem této pobídky je Ministerstvo kultury. Rozpočet je stanoven v závislosti na zákonu o státním rozpočtu České republiky a je pro Program stanoven vždy na příslušný kalendářní rok. Rozhodnutí o výši rozpočtu přichází zpravidla v průběhu prosince. To je pro realizaci všech filmových produkcí velmi nepříjemným faktorem. Pro funkčnost Programu byla navrhována výše rozpočtu nejméně 500 milionů korun. Pro rok 2010 bylo přislíbeno 400 milionů korun s tím, že by se další rok měl rozpočet navyšovat. K tomu ale nikdy nedošlo. V roce 2010 bylo v rozpočtu zmíněných 400 milionů korun. Během roku došlo ale dokonce ke snížení disponibilní částky. Toto snížení bylo nutné na základě Usnesení vlády České republiky z 18. ledna 2010 č. 54, které se vztahuje na výdajové opatření k dodržení schváleného deficitu státního rozpočtu České republiky na rok 2010. V Programu bylo vázáno 150 milionů korun. Tato částka byla definitivně odvedena do státního rozpočtu na konci srpna 2010. Rozpočet tedy činil pro rok 2010 pouhých 250 milionů korun, ze kterých se vyplatilo 177 milionů korun. Zbytek peněz nelze dle rozpočtových pravidel přesunout do dalšího roku, což je zásadním nedostatkem Programu. Roku 2011 byl rozpočet 300 milionů korun a vyplatilo se 260 milionů. Po prvních problémech, které se v roce 2011 pojily s nedostatkem peněz v rozpočtu, se pro rok 2012 stanovil znovu rozpočet ve výši 300 milionů korun. Žádné navýšení finančních prostředků pro fungování Programu během tří let neproběhlo. To se následně projevilo jako velký problém. Výše rozpočtu představuje tzv. disponibilní částku, která je na začátku roku alokována14. Z této částky se odečítají schválené výše pobídek pro jednotlivé projekty ještě před jejich dokončením. To vzhledem k takto specifickému oboru, kde jsou časté změny, není vhodné. Pobídka je vyplácena až po dokončení projektu v závislosti na provedeném auditu, který je schválen Ministerstvem kultury. Výhodou tohoto systému je snadnější kontrola vynaložených prostředků a pro producenty rychlé proplacení nákladů. Z výše popsaného plynou významné nedostatky Programu, které jsou konkrétně popsány v kapitole 2.6. 14

Alokace zde znamená přislíbení finančních zdrojů vládou v určité výši.

30

2.4 Návratnost finančních prostředků Pobídky jsou založeny na návratnosti finančních prostředků, důvodem je fakt, že natáčení zahraničních produkcí je pro stát výhodné. Touto pobídkou je do místa nalákán investor, který zde utratí peníze za natáčení. Z uznatelných nákladů mu je pak vráceno určité procento, které je vyplaceno z již získaných peněz od investora. Peníze od něj přicházejí z mnoha zdrojů. Jejich identifikace je velmi složitá a je nesnadné jasně specifikovat výši výnosů, která státu díky natáčení zahraniční produkce vznikla. Z rozpočtů produkčních společností však lze stanovit odhad. Vzhledem k Programu vznikl odhad odvodů, který je založen zejména na dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), povinných odvodech, dani z příjmů, spotřební daně, cla, místních poplatků a zaměstnanosti. Z výše popsaného je jasné, že získat přesná čísla je nesnadný proces. Ten by musel provést pracovník, který má přístup ke všem daňovým dokumentům. I přesto by tento výsledek nebyl zcela přesný. Před zavedením Programu byla dle společnosti EEIP, a. s. odhadována návratnost 120 %. Stát by dle tohoto výpočtu vykazoval 20% zisk. Z dokumentu Vyhodnocení Programu podpory filmového průmyslu za rok 2010 vyplývá, že návratnost je přibližně 18 %. Obrázek č. 5 názorně demonstruje model pro odhad návratnosti finančních prostředků do veřejných rozpočtů státu. Obrázek č. 5: Model odhadu výnosů pro veřejné rozpočty

zdroj: Ministerstvo kultury

31

Systém výpočtu je rozdělen na osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“), společnosti, na ostatní (palivo, strava, srážkové daně atd.) a připočítává úsporu dávek v nezaměstnanosti. Některé z těchto aspektů ani nespadají pod uznatelný náklad a jedná se tak o přímé prostředky pro veřejné rozpočty (například diety). Z každé části byly stanoveny toky do veřejných rozpočtů dle Vyhodnocení následovně: 

„České osoby samostatně výdělečně činné – pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zdravotní pojištění, daň z příjmů, DPH ze spotřeby.



České společnosti – DPH (pouze u českých produkcí – zahraniční produkce mohou zažádat o vrácení DPH z útraty na území České Republiky (jak vyplývá z konzultací s produkčními společnostmi činní tak bez výjimky) podle zákona o DPH15 a směrnice Rady 2008/9/ES16), daň z příjmů právnických osob, DPH ze spotřeby zaměstnanců a jejich daň z příjmů a povinné odvody.



Ostatní (diety a strava hrazená přímo americkou produkcí a utracená na českém území, paliva, místní poplatky apod.) – DPH, spotřební daň, cla, místní poplatky.“

(Ministerstvo kultury, 2011, s.10 – 11) Dále odhad předpokládal odvody za nezaměstnanost. Tento předpoklad je však značně diskutabilní. Nelze říci, že bez zahraničních filmových produkcí budou ti, kteří by se na nich podíleli, zákonitě na úřadu práce pobírat dávky v nezaměstnanosti. Jedná se o nejslabší část modelu. Z výzkumu ale vyplynul zásadní důvod pro tento předpoklad. Zahraniční produkce mají významný dopad na zaměstnanost specifických odborníků a filmových profesí na území České republiky. Když sem zahraniční produkce nebudou jezdit, tito pracovníci buď odejdou pracovat do zahraničí, změní obor práce, rekvalifikují se, nebo budou nezaměstnaní. Při dlouholetém útlumu je možné, že odejde starší generace, střední nebude mít uplatnění a novou generaci již tyto specifické profese nebude mít kdo naučit. I přes zachování oboru však pracovník ztrácí kvalifikaci, některé věci se na tuzemské produkci nenaučí či budou stále používat 15

zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě. 16

32

staré způsoby. Současná rychle se vyvíjející doba má dopad i na filmový průmysl a jeho technologie, které jsou v České republice na vysoké úrovni. Dlouhodobý útlum by mohl způsobit ztrátu odborníků a tím i prestiže, kterou Česká republika tímto směrem má. Konkurenceschopnost by mohla značně klesnout díky nedostatku pracovní síly či nedostatečným dovednostem a zkušenostem pracovníků. Tyto všechny aspekty by znamenaly zásah do celého sektoru filmového průmyslu v ČR. Významné negativní dopady by to mělo i na tuzemskou produkci a sektor kreativního průmyslu České republiky. Odvody za nezaměstnané tak odrážejí tuto skutečnost, která lze jen těžko vyčíslit. Je však nezbytné nad ní uvažovat. Na modelu odhadu přínosů pro veřejné rozpočty byly zkoumány dva české a dva zahraniční projekty. Například film Rockstar způsobil čistý výnos veřejných rozpočtů (po vyplacení pobídky ve výši 6 426 800 Kč) přibližně 2 536 159 Kč. Film Mission Impossible 4 pak vykázal čistý celkový výnos veřejných rozpočtů (po vyplacení podpory 40 075 800 Kč) přibližně 6 800 638 Kč. U českých filmů se konzervativně předpokládalo, že by se natočily i bez Programu. Tento odhad je ale velmi diskutabilní vzhledem k stále složitějšímu financování filmu. Při nezavedení Programu by bylo na místě očekávat odliv tuzemských produkcí, které nejsou zasazeny do konkrétní české lokality (děj nesouvisí konkrétně s místem v ČR). Tyto produkce by pak mohly odcházet natáčet do zahraničí – zejména do Maďarska a Německa. Tento jev totiž pro producenty znamená náklady ušlé příležitosti ve výši 20 % rozpočtu, neboť je velmi pravděpodobné, že by neměly problém se schválením podpory v těchto zemích. Některé české filmy by se bez podpory z Programu ani nenatočily. Dle Vyhodnocení se jedná například o film Lidice17. Z vyhodnocení vyplývá, že návratnost Programu je průměrně 18 %. Toto procento odráží pouze čisté výnosy pro státní rozpočet. Neodráží sekundární přínosy popsány v kapitole 3, které tvoří značnou část celkových přínosů státu. Za rok 2010 Program poskytl pro rozvoj filmového průmyslu 177 654 600 Kč a čisté příjmy veřejných rozpočtů se odhadují v průměru na 32 414 874 Kč. Toto procento (18 %) by pro rok 2011, kdy bylo z Programu vyplaceno přesně 260 702 200 Kč, znamenalo částku 46 926 396 Kč. Vyhodnocení Programu za rok 2011 však není v současné době k dispozici. Obecně lze říct, že čím vyšší částka je vyplacena, tím vyšší jsou čisté příjmy veřejných rozpočtů. Je nutné poukázat na fakt, že vyplacení částky je již z místně utracených peněz. Státu tedy vznikají příjmy a zároveň vzniká náklad na pobídku. Tato pobídka 17

Režie: Petr Nikolaev, 2011, žánr: válečné drama, premiéra: 2011

33

ale nedosahuje výše, která ve veřejných rozpočtech zůstane, a proto vykazuje stát zisk. Při procentuelním zvýšení pobídky z 20 % by již tato investice mohla být nevýhodná. V současné době vykazuje ale přínos jak čistě finanční, tak i sekundární (podrobně v kapitole 3).

2.5 Podmínky udělení podpory Podmínky udělení podpory jsou zcela jasně definovány Programem. O podporu se může ucházet jak tuzemská, tak zahraniční produkce, která splňuje následující parametry. Audiovizuální dílo musí představovat: „a) hraný nebo animovaný film určený pro distribuci v kinech, jehož délka činí minimálně 70 minut, b) dokumentární film určený pro distribuci v kinech, jehož délka činí minimálně 70 minut, c) hraný, dokumentární nebo animovaný film určený pro vysílání v televizi, jehož délka činí minimálně 70 minut, d) epizodní díl hraného nebo animovaného televizního seriálu nebo seriál epizod, přičemž délka každého epizodního dílu činí minimálně 40 minut.“ (Ministerstvo kultury, 2010b, s. 3) Žadatelem musí být podnikatel, který má daňový domicil na území České republiky, má sídlo na našem území a realizuje zde audiovizuální projekt, nebo je jeho spoluvýrobcem. Tato podmínka teoreticky znamená, že zahraniční produkce musí mít na území České republiky koproducenta či spoluvýrobce, jinak si nemůže o pobídku zažádat. Ve skutečnosti však může projít Programem i jakýkoli zájemce zahraniční a stát se této podmínky může dožadovat až při vyplácení podpory. To ukládá Evropská komise. Za dva roky působení Programu tato situace nenastala a ani není pravděpodobné, že nastane. Zahraniční producenti si zpravidla již záhy najímají české produkční společnosti. Veškeré materiály dodávané s žádostmi také musí být v českém jazyce. Zájemci musí projít třemi fázemi. První fází je tzv. registrace. V registrační fázi se jedná pouze o žadatelem předložený vyplněný kulturní test stanovený Evropskou komisí. Nepředkládá se zde nic jiného. Tento test zhodnotí Rada Programu, která má

34

být pětičlenná18. Ta přiděluje body a hodnotí kulturní způsobilost. Je sestavena z odborníků z oboru médií a audiovize. Po úspěšném splnění fáze registrace žadatel obdrží Osvědčení o registraci projektu a může podat žádost do druhé fáze. Druhá fáze je tzv. evidence. Zde se jedná zejména o finanční stránku projektu. Musí splňovat následující parametry: „a) ke dni podání Žádosti o evidenci Projektu je zajištěno financování 75 % celkových realizačních nákladů Projektu. Tuto skutečnost prokazuje Žadatel předložením koprodukčních smluv, distribučních smluv, licenčních smluv o předprodeji nebo prodeji práv k audiovizuálnímu dílu, smluv s partnery, kteří poskytnou prostředky na realizaci Projektu, nebo výpisem z bankovního účtu, budou-li do výroby vloženy vlastní prostředky Žadatele nebo jiného koproducenta, (…)“ „Celková výše uznatelných nákladů vynaložených v souvislosti s Projektem na území České republiky musí dosáhnout alespoň: a) 15 mil. Kč v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. a) a c), b) 3 mil. Kč v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. b), c) 10 mil. Kč. v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. d).“ (Ministerstvo kultury, 2010b, s. 7) Audiovizuální dílo nesmí být také v rozporu s právním řádem, ani jakýmkoli způsobem zobrazovat násilné a sexuální výjevy. K Žádosti o registraci se přikládá scénář, výpis z obchodního rejstříku ne starší tří měsíců, nebo výpis ze živnostenského rejstříku ne starší 3 měsíců a čestné prohlášení. V této žádosti je již předběžný rozpočet, kde jsou vyznačeny uznatelné náklady. Tyto rozpočty často podléhají změnám. O změně je nutno informovat správu Programu. Po splnění těchto podmínek získá žadatel Osvědčení o evidenci projektu a je zapsán do tzv. Evidenčního seznamu. Jsou mu zároveň alokovány finanční prostředky na základě žádosti, které jsou v tuto chvíli odečteny z disponibilní částky rozpočtu Programu. Po té si žadatel může podat Žádost o poskytnutí dotace. Třetí fází je samotné vyplacení dotace. Žadatel zde doloží, že splnil veškeré požadavky a předloží Ministerstvu kultury audit zpracovaný nezávislým auditorem. Na základě těchto podmínek je následně dotace vyplacena. Žadatel pak musí uvést Ministerstvo kultury a Program v závěrečných titulkách, mít průkazné účetnictví a archivaci pro případnou kontrolu a kdykoli poskytnout aktuální informace. 18

V současnosti pouze tříčlenná: Michal Bregant, Ivo Mathé, Vladimír Soják

35

V případě kumulace veřejné podpory nad 50 % je o určité procento tato pobídka snížena. Nelze mít více než polovinu z veřejných zdrojů. Tou se myslí i veřejná podpora v koprodukční zemi či další podpory na území ČR (např. město, kraj, státní fond). Vyjmuty jsou z této podmínky evropské podpory - fond EURIMAGES a program MEDIA. Participace České televize (dále jen „ČT“) jako koproducenta není brána jako veřejná

služba

v případě

doložení,

že

finanční

prostředky

budou

čerpány

z podnikatelské činnosti ČT.

2.6 Reálná funkčnost Programu a současná situace Program začal fungovat v roce 2010. V tomto roce se však plně spustil až v červnu. Zaregistrováno bylo 41 projektů, z toho jeden registraci zrušil. V Evidenčním seznamu vyplacených dotací pak figuruje 22 projektů, z čehož jeden projekt zcela zrušil natáčení na našem území. Většinu projektů tvořila zahraniční filmové produkce. V roce 2011 byla vyplacena podpora 40 projektům, z nichž ve 22 byla zahraniční účast. Již v roce 2011 se Program začal potýkat s nedostatkem disponibilních prostředků a na některé projekty se již nedostalo. Zájem producentů o Program se zvedal postupně, ale zřetelně. Efekt Programu se ukázal na začátku roku 2012 a zásadně ovlivnil situaci celého roku. Program se potýkal (stále potýká) s obrovským problémem nedostatku prostředků. Již za měsíc leden zažádalo o registraci 65 projektů a první únorový den další 7 projektů. Registrační seznam v současné době čítá 72 projektů a od 1. února musel být příjem žádostí zastaven pro nedostatek finančních prostředků. Za jeden měsíc to znamenalo žádosti na uznatelné náklady ve výši 960 milionů korun, což je více, než kolik dělal objem zahraniční filmové produkce za celý rok 2010. Při navrácení 20 % a podané žádosti na 960 milionů korun se dá předpokládat, že celkový objem filmové produkce by se vyšplhal na 4, 8 miliardy korun. Tím by se Česká republika náhle navrátila téměř na úroveň roku 2002 (kdy součet zahraniční a české filmové produkce činil objem ve výši 4, 9 miliardy korun) a výše objemů by se dostala na hladinu, jaká byla před deseti lety. Tato částka obsahuje tuzemskou a zahraniční produkci bez výroby reklam. Vzhledem k časovému horizontu je velmi na místě předpokládat, že objem by byl ještě vyšší. Tato situace se bude řešit nejspíše formou snížení procenta vrácených finančních prostředků, což by bylo pro producenty velice nepříjemné. Ministerstvo kultury má ale zájem na navýšení disponibilních prostředků o 500 milionů korun. Vzhledem k tomu, že návrh stále nepředneslo vládě, je toto řešení značně nejisté. Záležet bude zejména 36

na Ministerstvu financí a rozhodnutí vlády. Lze pouze spekulovat, o jaký objem filmové produkce tak Česká republika přišla díky nedostatku disponibilních prostředků. Zahraniční filmové produkce jsou tyto systémy zvyklé využívat, a jakmile nejsou prostředky, nemají důvod nadále plánovat natáčení na takovém území. Jednalo by se pouze o výjimky (např. projekty, které se pojí s určitým místem atp.) Velmi významné je zavedení Programu v ČR. Bohužel jeho funkčnost je díky výše zmíněnému a v kapitole 2.3 velmi malá.

2.7 Návrh na změnu Programu Program z výše zmíněného neakceptuje základní principy výroby filmu. Největším problémem je nedostatek disponibilních prostředků, ze kterého plynou další problémy. Pozdní stanovení výše rozpočtu na daný rok je také pro producenty značně nepříjemné. Dalším problémem je počítání s kalendářním fiskálním rokem, nevyčerpané finance Programu, nepřesné rozpočty projektů a zbytečně zatěžující administrativa. Významnou otázkou Programu je také možnost zakotvit ho pod zákon o kinematografii. Program vykazuje zásadní charakter nekompletnosti, který udává malou míru atraktivity pro zahraniční producenty. 2.7.1 Výše rozpočtu Programu Výše rozpočtu Programu byla nejdříve 250 milionů korun, následně pak v každém roce 300 milionů korun. Vzhledem k jasnému podfinancování Programu se od zavedení spekuluje nad výší rozpočtu. Z výzkumu u odborníků vyplynulo, že nejvhodnější by bylo, kdyby Program neměl stanovený strop. Ten by si postupem času vytvořil sám trh. Při nutném stanovení stropu se pak podle odborníků jedná nejméně o 1 miliardu korun. Nicméně i v tomto případě by v určité chvíli disponibilní prostředky začaly tak či tak docházet a pro zahraničního producenta by to byl určitý demotivační faktor. Systém bez omezení má smysl a dává producentům finanční jistotu, která je pro ně důležitá. Stát by z toho čerpal i vyšší zisky do veřejných rozpočtů. „Vypočítali jsme, že kdyby to byla například miliarda, tak by to nebyla 1,18 Kč ale 1,35 Kč.“ (Claussová, 2012) Současný stav poukazuje na silnou nesystémovost a značnou nejistotu vládní podpory. Program je díky tomuto zásadnímu nedostatku nepředvídatelný a nestabilní. Česká republika tak zase ztrácí postavení, které by mohla mít. „V tuto chvíli řešíme nejen my, ale i ostatní české produkční společnosti, několik filmových projektů, které 37

s největší pravděpodobností, pokud se zdroje nepodaří navýšit, budou realizovány v zahraničí.“ (Randíková, 2012) Tento problém se ale objevil už v prvním roce (2010) fungování Programu. „Z důvodu nejistoty ve financování Programu (vázaní finančních prostředků a s tím související snížení disponibilních prostředků Programu) zrušil natáčení v ČR jeden z největších projektů - Návrat Xandera Cage / The Return of Xander Cage.“ (Ministerstvo kultury, 2011, s. 33) Díky zavedenému systému pobídek, který pro producenty není atraktivní, je těžké najít důvod, proč by plánovali, či pokračovali v natáčení v České republice. Například v Maďarsku funguje systém bez omezení a v Německu je výše programu stanovena na 60 milionů EUR ročně – což v přepočtu znamená 1,5 miliardy korun. Taková výše je již pro tyto systémy přijatelná. Díky nedostatečným objemům filmové produkce se v České republice neinvestuje do nových ateliérů a infrastruktury. Se zvýšeným zájmem, který zajistí funkční pobídkový systém, by se i tento směr mohl začít více rozvíjet. „If the above changes/fixes are made, companies will begin to incest – hire more employees, build infrastructure like studios, and incest in technology and equipment.“ (Minkowski, 2012) Podfinancování

s sebou

nese

další

problémy.

Například

snižování

procenta

či odmítnutí producenta, který zažádal den po uzávěrce. Tyto problémy by s funkční výší rozpočtu zcela odpadly. V tomto směru je nutná politická vůle. 2.7.2 Pozdní stanovení výše rozpočtu pro daný rok Dalším nedostatkem v souvislosti s rozpočtem Programu je jeho pozdní stanovení. Rozhodnutí o přidělení rozpočtu a jeho výše přichází až v prosinci na další kalendářní rok. To zabraňuje v plánování natáčení značným způsobem. Producenti nevědí, zda bude vůbec možné žádat, nevědí kolik peněz bude k dispozici a jestli se na ně dostane. Tento mechanismus stanovování rozpočtu je pro tuto oblast nevhodný. Důvodem je zákon o státním rozpočtu. Je nutná výjimka či každoročně garantovaná stejná výše a politická vůle. 2.7.3 Kalendářní rok, krátkodobé plánování, nevyčerpané finance Program počítá s fiskálním kalendářním rokem, což se zásadně neslučuje s plánováním produkčních společností. Ve filmovém průmyslu je zcela obvyklé natáčení přes 38

kalendářní rok, či dva. Nastavený systém odráží potřeby vlády a zákona o státním rozpočtu, ale neakceptuje potřeby produkčních společností. Tím se ztrácí zejména velké projekty, které mají dlouhodobé plánování, a proto je to pro ně problematické. Tento jev se projevil již v prvním roce fungování Programu. Vyřešil se systémem tzv.

přecházejících

projektů.

Tento

proces

je

ale

pro

producenty

značně

komplikovaný. Je totiž nutné, aby v každém roce produkce utratila část peněz, které musí vyúčtovat na konci každého roku. Jedná se tedy nejméně o dva nutné audity a spoustu administrativy navíc. Některé projekty, které na tento systém nespoléhají (ani není v Programu ukotven), při takovýchto situacích, podávají žádosti dvě, dva různé rozpočty, dvakrát provádí veškerou administrativu a následně i dva audity. Jedná se o dvakrát více peněz a času, který nad tím produkční společnost stráví. Je potřeba, aby systém byl nejméně dvouletý. V Německu mají například systém tříletý, což by bylo ideální i pro Českou republiku. Nemožnost převádět finanční prostředky z roku na rok, jak praví zákon, je také problémem. Pro Program by bylo vhodné tuto možnost převádění finančních prostředků zavést, a to nejlépe společně s dvou či tříletým systémem. Tento problém je způsoben také zákonem o státním rozpočtu a je zde také nutná politická vůle. 2.7.4 Rozpočty projektů Překážkou plnohodnotného fungování Programu je i systém snižování disponibilní částky v průběhu evidence projektu. V tuto chvíli předkládá projekt předběžný rozpočet, ze kterého je vypočtena výše pobídky. Ta je pak odečtena z těchto disponibilních prostředků. Pro filmové odvětví jsou ale zcela běžné změny v natáčení, přesuny či úplné zrušení natáčení. Tyto aspekty se odráží na výši disponibilní částky, která pak neodpovídá skutečnosti. V únoru například může být zažádáno přes 300 milionů, ale v srpnu se zjistí, že částka se pohybuje reálně kolem 200 milionů. Tento aspekt značně ubírá prostředků, protože produkční společnosti často rozpočty nadsazují a na konci roku jsou pak nedočerpané peníze. Nebo natáčení zcela zruší a veškeré jejich alokované prostředky se vrátí do fondu. A to třeba již v půlce roku prostředky nemusí být. Po navrácení peněz díky změnám či rušení natáčení produkčních společností je ale již často pozdě na to, aby peníze využil jiný projekt, na který se během roku vůbec nedostalo.

39

Jev nepřesných částek, změn či rušení natáčení je zcela běžný a tento problém by odpadl zásadním zvýšením rozpočtu celého Programu. Změna by mohla směrovat také k podmínce, která by určovala jasný termín, do kterého musí produkce začít s natáčením (např. do třech měsíců od evidence projektu – po třech měsících by se pak prostředky vrátily). Možným řešením by bylo i omezení změn a při zrušení natáčení určitá forma náhrady. 2.7.5 Administrativa Třífázová administrativa Programu je zbytečná časová zátěž jak pro Ministerstvo kultury, tak pro producenty. Vzhledem k tomu, že za celou dobu fungování Programu neprošel kulturním testem pouze jeden ruský projekt, který se ale vymykal všem podmínkám, se dá předpokládat, že tomu tak bude i nadále. Ve fázi evidence pak některé projekty podmínky nesplňují. Pro ulehčení celého systému žádostí a osvědčení by Programu svědčilo spojení kulturní a finanční fáze v jednu. Ušetřil by se tím drahocenný čas i peníze. 2.7.6 Ponechání Programu mimo zákon V Programu stojí, že je tento systém zaveden po dobu, než se připraví řádná legislativní úprava. Touto úpravou měl být zákon o kinematografii. Návrh tohoto zákona je již předložen, ale záležitost pobídkového systému neupravuje. Filmové odvětví je velmi živý průmysl a je možné v budoucnu očekávat další změny. V případě ukotvení Programu pod zákon by tyto změny bylo složité a časově náročné v zákoně upravovat. Jednodušší způsob je tedy ponechat pobídkový systém mimo zákon i z důvodu jiného charakteru dotace, než je tomu u Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Změny je pak možné přizpůsobovat podle potřeb filmového sektoru. Ponechání Programu mimo zákon s sebou však nese i riziko názoru politické moci. Pokud nebude legislativně ukotven, je možné, že se v budoucnu některá vláda rozhodne Program zrušit a tomuto kroku nebude muset předcházet změna zákona. Program lze zrušit rozhodnutím vlády a to je rychlejší postup než samotná změna zákona. Pro své přínosy by bylo zrušení Programu ale značně lehkomyslné.

40

3 Přínosy a rizika pro ČR Program podpory filmového průmyslu má výrazný vliv na objem zahraniční produkce, která vykazuje státním veřejným rozpočtům čisté výdaje. Není to ale jediný přínos, který přinášejí. Natáčení je specifické využíváním velkého spektra služeb a odvětví, filmy jsou dále distribuovány do celého světa atd. Sekundární přínosy popsané níže tvoří významný podíl celkové atraktivity zahraničních produkcí pro dané území. Velkou výhodou je minimální riziko navyšování objemů produkce.

3.1 Přínosy Natáčení zahraničních filmových produkcí na území České republiky přináší zásadní nepřímé dopady, které jsou výhodné pro stát i místo natáčení. Jedná se o udržení konkurenceschopnosti ČR na filmovém koprodukčním poli v mezinárodním měřítku, využívání lidských zdrojů - zejména zaměstnanost, dále znamená možnost propagace ČR v zahraničí a s ní spojený turistický ruch, podporuje rozvoj filmových řemesel, směnu služeb a zboží, export služeb, velmi značně ovlivňuje technologickou vyspělost odvětví, podporuje regionální rozvoj, rozvíjí filmové odvětví ČR, napomáhá udržovat kulturní identitu země a podporuje mezinárodní spolupráci. 3.1.1 Lidské zdroje Zásadním přínosem, který s sebou nese zahraniční produkce natáčející na území České republiky, je vytváření nových pracovních míst v sektoru filmového průmyslu. Vzhledem k limitované výrobě tuzemských filmů jsou tyto možnosti velmi žádoucí. Zahraniční filmový projekt zaměstnává produkční pracovníky, výrobní pracovníky, umělecko-řemeslné profese, umělecké filmové profese, technické pracovníky, tuzemské herce, komparz, filmové maskéry, kostyméry, rekvizitáře, filmové osvětlovače, zvukaře, pracovníky na poli postprodukce (vizuální efekty, střih, obrazová a zvuková postprodukce) atd. Charakteristickou roli hraje komparz, který přináší možnost přivýdělku pro studenty, důchodce a ostatní, kteří přímo nespadají do sektoru filmového průmyslu. Díky zavedení Programu jsou již v této době první pozitivní dopady. „Zaměstnanci Barrandov Studia se přestali propouštět a máme opět možnost zaměstnávat i externí pracovní síly.“ (Randíková, 2012) S těmito možnostmi se pojí i zvyšování kvalifikace tuzemských odborníků. Některé dovednosti se na tuzemské produkci pracovníci nenaučí a jedinou možností je právě zahraniční zkušenost. V případě, že by tato možnost v České republice nebyla, je pravděpodobné, že za těmito zkušenostmi budou špičkoví odborníci odcházet 41

do zahraničí. Rizikem je také změna oboru práce, která by znamenala ubývání kvalifikovaných sil a možnost generačního propadu v lidských zdrojích sektoru. 3.1.2 Propagace ČR v zahraničí, turistický ruch Natáčení zahraničních projektů s sebou také přináší možnost propagace České republiky v zahraničí. V tomto směru se jedná o dva efekty. První efektem je propagace ČR jako destinace pro natáčení. Čím více zahraničních filmů zde bude natáčet, tím více se o našem území bude mluvit na úrovni nezávislých producentů, lokačních producentů a producentů velkých filmových studií. Jedná se o marketingový efekt, který je zcela bez nákladů a značně efektivní. Doporučení z řad odborníků a předávání zkušeností s natáčením v různých lokací může být důležitým motivačním faktorem producentů pro výběr místa natáčení. Distribuce filmů, natáčených na našem území, zprostředkovaně vede k podpoře turistického ruchu. Jedná se o reklamu ČR a lokací natáčení bez nákladů. Některé filmy dokonce použijí místo natáčení i jako místo ve filmu. Příkladem tohoto jevu je například film Rockstar z bollywoodské produkce, kde je významná část děje zasazena přímo do prostředí Prahy. „Indický film Rockstar vyvolal v Indii velmi pozitivní ohlas, takže na něm chce indická pobočka CzechTourismu v Dillí postavit celou svou reklamní kampaň (což znamená pro ČR mimo jiné výraznou úsporu na nákladech na marketing).“ (Ministerstvo kultury, 2011, s. 31) Zviditelnění České republiky touto formou je potvrzeno i přes internetové stránky. Například natáčení filmu Mission Impossible 4 v Praze s Tomem Cruisem v roce 2010 znamenalo dle Vyhodnocení: 

„na dotaz „Tom Cruise Prague“ najde Google 478 000 odkazů, což je 1,7 % odkazů, které Google najde v případě, kdy je zadáno pouze heslo „Prague“,



na dotaz „Tom Cruise Czech Republic“ najde Google 573 000 odkazů, což je 0,5 % všech odkazů, které se objeví při zadání hesla „Czech Republic“,



o natáčení v ČR psal Tom Cruise na svém účtu Twitter, který sleduje pravidelně více než 1 milion uživatelů z celého světa,

42



rovněž pochvalné vyjádření o Praze publikované na oficiálním webu Toma Cruise19 mělo pozitivní dopad na propagaci Prahy a ČR v zahraničí.“

(Ministerstvo kultury, 2011, s. 31) V současné době také získává u nás i ve světě značný význam tzv. filmová turistika. V některých zemích je tato specifická aktivita již plně rozvinutá – typicky například Nový Zéland a Velká Británie. Česká republika tento trend stále neumí plně využívat. „My to tady zatím neumíme i přes fakt, že tady těch krás a lokalit máme spoustu, jenže si to člověk musí najít sám.“ (Claussová, 2012) V současné době o tuto možnost rozvoje

cestovního

ruchu

projevila

zájem

společnost

CzechTourism,

která

je ve spojení s Film Commission. Filmová turistika může představovat významné dopady na ekonomiku lokalit a regionů. 3.1.3 Rozvoj filmových řemesel Přínosem je také rozvoj filmových řemesel, které se ve filmovém průmyslu objevují. Objevuje se zde velké množství specifických profesí, které by bez zahraničních produkcí neměly možnost výraznějšího rozvoje. Tato tradiční umělecko-průmyslová řemesla

představují

např.:

filmoví

truhláři,

skláři,

umělečtí

kováři,

malíři

pozadí/dekorace/kulis, výtvarníci kostýmů, masek, kostýmové švadleny, štukatéři, zámečníci, kováři, zbrojíři, patinéři20, pasíři21, krejčí, obuvníci atd. Některé z těchto profesí je těžké se naučit bez praktické zkušenosti, kterou tuzemská produkce plně nenabízí. 3.1.4 Směna služeb a zboží S natáčením se také pojí využívání mnoha služeb a nákup zboží v daném místě. Filmové produkce využívají služby např. z oblasti stavebnictví, dopravy, ubytování, telekomunikací, papírenství, čalounictví, květinářství, stravování, dřevozpracujícího průmyslu, zemědělství, chovatelství, zprostředkovatelských služeb, zpracování kovů, plastů, reklamy atd. Produkce tak podporují odběr služeb a zboží v místě natáčení, dále mohou podporovat tuzemské výrobky a živnostníky. V tomto směru jsou již první pozitivní ohlasy. „Odběr poskytovaných služeb Barrandov Studia značně vzrostl.“ (Randíková, 2012). 19

www.tomcruise.com Patinér pracuje zejména s rekvizitami a nábytkem, které přizpůsobuje stavu potřebnému k natáčení (např. z nových věcí vytváří staré atp.) 21 Pasíř je pracovníkem, který vyrábí uměleckořemeslné předměty z kovů dle návrhů výtvarníků nebo historických vzorů. 20

43

3.1.5 Export služeb Podpora tohoto odvětví fakticky představuje export služeb. Jednak samotného produktu – film, jednak se s tím mohou pojit i další produkty či služby. Snaha o zvyšování konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích je tímto efektivně podpořena. 3.1.6 Technologický spillover efekt Technologický spillover efekt znamená efekt přelévání technologických zkušeností, dovedností a rozvoje technologie. Filmový průmysl je svými technologickými možnostmi značně bohatý. Technologie je používána přes fázi natáčení až po postprodukci a distribuci. Zahraniční filmové produkce, které natáčí v České republice, tak přináší přidanou hodnotu sdílení těchto možností a dovedností. Díky vytěžování techniky a práce s ní získávají tuzemští pracovníci prostor pro rozvoj svých zkušeností, získávají nové poznatky a zásadně se tak posouvá technologická vyspělost filmového sektoru. 3.1.7 Regionální rozvoj S natáčením se zásadně také pojí regionální rozvoj. Veškeré sekundární přínosy totiž zásadně ovlivňují i ekonomiku regionu v místě natáčení. Jedná se o tvorbu pracovních míst v regionu, odběr služeb a zboží, propagace daného místa, zároveň je také možná výstavba či zkvalitnění infrastruktury atd. Na regionální úrovni jsou tyto přínosy daleko zřetelnější než na úrovni celého státu. 3.1.8 Rozvoj filmového odvětví v ČR Filmový průmysl a natáčení zahraničních snímků podporuje i samotný rozvoj filmového odvětví v České republice. Díky vytěžování lokalit, pracovníků a techniky je možné mluvit o důležitém rozvoji a uchovávání audiovizuální infrastruktury v České republice. Významné dopady mají zahraniční produkce na tvorbu tuzemských filmů a na jejich kvalitu zpracování. 3.1.9 Udržování kulturní identity země a podpora mezinárodní spolupráce Filmový průmysl a celá kinematografie má významné dopady na sektor kreativního průmyslu a na samotnou českou kulturu. Česká filmová kultura má už dlouholetou tradici a je důležité v tomto rozvoji pokračovat i nadále. Současně se jedná o podporu mezinárodní spolupráce, posiluje a vytváří společné světové průmyslové a kulturní dědictví, chrání a posiluje mezinárodní kulturní rozmanitosti či svobodu tvorby.

44

3.1.10 Konkurenceschopnost ČR na filmovém koprodukčním poli v mezinárodním měřítku Zavedení Programu podpory filmového průmyslu znamenalo dorovnání podmínek na poli mezinárodní konkurenceschopnosti. Je ale nutné, aby byl Program upraven a plně tak tento přínos Česká republika mohla využít. Získala by tak silné postavení na filmovém koprodukčním poli v mezinárodním měřítku.

3.2 Rizika Z výzkumu nevyplynula žádná zásadní rizika zvýšení objemu zahraničních filmových produkcí na území České republiky. V případě velkého zájmu zahraničních producentů o služby by mohlo dojít ke zvyšování cen. Jedná se o zcela charakteristické chování trhu.

Zvýšení

cen

by

znamenalo

zvýšené

produkční

náklady

na

natáčení

a následně by produkce začaly odcházet znovu do jiných zemí, kde budou ceny nižší. Díky odlivu by se trh musel přizpůsobit podmínkám a ceny nastavit tak, aby byl český filmový průmysl konkurenceschopný. Nejedná se ale o dlouhodobé riziko.

45

Závěr Propady objemu zahraniční filmové produkce znamenaly velký zásah do celkových objemů v České republice. Velmi významným krokem bylo zavedení Programu podpory filmového

průmyslu,

který

způsobil

zvýšený

zájem

zahraničních

producentů

a zásadním způsobem zastavil fatální propady objemu filmové produkce. Díky Programu by měly být umožněny rovné ekonomické podmínky se zbytkem Evropy a světa, kde je filmový průmysl rozšířený. Dále také odvrátil hrozbu odlivu tuzemské produkce do zahraničí. Z výzkumu ale vyplynulo, že i přes zavedení Programu podpory filmového průmyslu prozatím nemůžeme plně konkurovat ostatním evropským zemím, kde určitá forma státní podpory existuje. Česká republika se svým špičkovým lidským kapitálem a výbornými lokacemi pro natáčení doplácí na nesystémové řešení filmových pobídek, které byly zavedeny s velkým časovým zpožděním a zásadními problémy, které neakceptují základní principy výroby filmu. Největším problémem je ale výše rozpočtu, která od založení Programu dosahuje velmi nízkých hodnot a nedokáže uspokojit poptávku. Tím byla potvrzena i hypotéza bakalářské práce. Je nutné Program přizpůsobit filmovému sektoru, kterému má sloužit. Tato skutečnost se neblaze projevila zejména na začátku roku 2012, kdy poptávka až třikrát převyšovala nabídku. Peníze nebyly ani pro legitimně registrované zájemce. Situace, která nastala, poukazuje na nejistotu a nepředvídatelnost systému. Zahraniční producenti tento fakt vnímají a může se to podepsat na jejich příštím rozhodnutí o místě lokality k natáčení. Významně na tom bude ale ztrácet pouze Česká republika. S čistými přínosy do veřejných rozpočtů a s širokým spektrem nepřímých dopadů znamená jejich odliv pro stát a regiony velkou ztrátu. Pro producenty to znamená pouze výběr jiného místa natáčení. Situace investičních pobídek není na trhu zcela ideální. Kdyby pobídky nikde na světě nebyly, stála by konkurenceschopnost zejména na kvalitě a ceně. Zaváděním těchto systémů však nešlo pouze přihlížet. Pro filmové produkce je to značná pomoc, a aby Česká republika mohla dále rozvíjet svoji bohatou filmařskou tradici, musela takové podmínky dorovnat. Je ale důležité, aby systém fungoval nejenom po formální stránce, ale i po stránce obsahové. Vzhledem k Programovému prohlášení vlády z roku 2010, která slibuje usilovat o zatraktivnění ČR pro domácí i zahraniční producenty, je tato skutečnost zásadním problémem, který by měla v tomto směru řešit. 46

Seznam použitých a současně citovaných zdrojů CLAUSSOVÁ, Ludmila. Fórum cestovního ruchu. Prezentace na téma Film a marketing destinace. [online]. 22. 11. 2011. [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.forum. czechtourism.cz/prezentace.html CLAUSSOVÁ, Ludmila. Osobní rozhovor ze dne 11. 5. 2012. Příloha A, [cit. 2012-05-22]. ČESKO. Programové prohlášení vlády. [online]. 2010, s. 29/42, [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezitedokumenty/Progra move _pro hlaseni_vlady.pdf EVROPSKÁ UNIE. Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie. Část třetí: Vnitřní politiky a činnosti unie. Hlava VII: Společná pravidla pro hospodářskou soutěž, daně a sbližování právních předpisů. Kapitola 1: Pravidla hospodářské soutěže. Oddíl 2: Státní podpory. Článek 107 (bývalý článek 87 Smlouvy o ES). Úřední věstník. C 115, 9. 5. 2008, s. 91—92. [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné také z: http://eur-lex.eur opa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:12008E107:CS:NOT GAUP, Nils. Rozhovor pro Českou televizi. [online] 18. 2. 2012, [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/164722-cesko-chce-bytfilm-friendly-nalakat-tak-chce-filmare-i-turisty/ HIRSCHBIEGEL, Oliver. Reference Barrandov Studios. [online]. 2011, [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.barrandov.cz/clanek/reference/ MINISTRSTVO KULTURY. 2007. Ministerstvo. Média a audiovize. [online]. 2011, [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=539 MINISTRSTVO KULTURY. 2010a. Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie 2011 – 2016, s. 3, s. 29, s. 53. Celkem 81 s. [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/kinematografie/koncepce-podpory-arozvoje-ceske-kinemato grafie-a-filmoveho-prumyslu-2011---2016-79977/ MINISTERSTVO KULTURY. 2010b. Program podpory filmového průmyslu, s. 2, s. 3, s. 7, s. 11. Celkem 14 s. [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.ppfp. cz/clanky/ dokumenty.html MINISTERSTVO KULTURY. 2011. Vyhodnocení Programu podpory filmového průmyslu za rok 2010, s. 10 – 11, s. 31, s. 33. Celkem 33 s. [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.ppfp.cz/clanky/dokumenty.html

MINKOWSKI, David. Elektronický rozhovor ze dne 22. 5. 2012. Příloha B, [cit. 2012-0522]. RADA EVROPY. Evropská úmluva o filmové koprodukci. Překlad. Štrasburk, 2. října 1992. Řada Evropských dohod /147. Hlava I. Článek I. [online]. s. 2/101. [cit. 2012-0524]. Dostupné z: http://www.mkcr .cz/scripts/detail.php?id=248 RANDÍKOVÁ, Lenka. Elektronický rozhovor ze dne 16. 5. 2012. Příloha C. [cit. 2012-0522]. ROUSEK, Leoš. Czech Movie Industry Loses Business to Hungary: Budapest Lures Foreign Film Productions With Tax Incentives and Rebates. [online]. 2009, [cit. 201205-22]. Dostupné z: http://online.wsj.com/article/SB124838757272177229.html Výroční zpráva České filmové komory 2010, 2011, s. 66/90. [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://filmcenter.cz/cz/stranka/9-vyrocni-zpravy

Seznam použitých zdrojů BAUMGARTEN, Paul A.; FARBER, Donald C.; FLEISCHER, Mark; Producing, financing, and distributing film; Pompton Plains : Limelight Editions, 2004. 242 s. ISBN 0-87910107-5 (brož.); 978-0-87910-107-7 ČESKO. Programové prohlášení vlády. [online]. 2007, [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?id=20780 ČESKO. Zákon č. 483/1991 Sb. o České televizi, ve znění pozdějších předpisů. [online]. 1991, [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://img7.ceskatelevize.cz/boss/image/ contents/zakony/pdf/zakon-o-ceske-televizi.pdf?verze=2012-06-01-00:01:24 ČESKO. Zákon č. 241/1992 Sb. o Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění pozdějších a doplňujících předpisů. 2006. [online]. [cit. 2012-05-22].

Dostupné

z:

http://www.mkcr.cz/cz/statni-fondy/statni-fond-pro-

podporu-a-rozvoj-ceske-kinematografie/legislativni-aj--predpisy-243/ DEBNÁR, Viktor a kol. : Podpora umění a kultury z Evropské unie, 1.vyd. Praha, Divadelní ústav, 2006. 120 s. ISBN 80-7008-191 DOČEKAL, Radomír. Osobní rozhovor ze dne 4. 5. 2012. Příloha D. [cit. 2012-05-22]. DOWNEY, Mike. The film finance handbook : Vol. 1, A practical guide to film financing for European producers. Softcover : British Film Institute/Media Business School, 1999. 236 s. ISBN 84-88773-05-6. EEIP, a. s. Velká RIA k návrhu zákona o audiovizuálních dílech, podpoře kinematografie a o změně některých zákonů. 2011. [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.eeip.cz/download/kinematorgafie_obsah.pdf HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Ekonomické aspekty rozvoje kultury a masmédií v tržních podmínkách. Veřejná podpora a alternativní zdroje financování v těchto sférách; habilitační práce; 1994; 238 s. HAMERNÍKOVÁ, Bojka. Kultura a masmédia v tržních podmínkách. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995. 207 s. ISBN 80-7079-857-2 CHVALKOVSKÁ, Jana. Osobní rozhovor ze dne 7. 5. 2012. Příloha E. [cit. 2012-05-22]. LEVISON, Louise. Filmmakers and Financing: BUSINESS PLANS FOR INDEPENDENTS. 5. vyd. Oxford, UK: Elsevier Inc., 2007. 433 s. ISBN 978-0-240-80828-4.

LUTHER, William J., January 2010 Movie Production Incentives: Blockbuster Support for Lackluster Policy. (January 1, 2010). Tax Foundation Special Report, No. 173. S. [online]. [cit. 2012-05-24]. http://taxfoundation.org/files/sr173.pdf MEJSTŘÍK, Michal; CHVALKOVSKÁ, Jana; MARKOVÁ, Katarína. Vybrané pasáže z hodnocení dopadů regulace (velká RIA) k části návrhu zákona o kinematografii vztahující se k úpravě podpory filmovému průmyslu. 32 s. [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.ppfp.cz/clanky/koncepce-podpory-a-rozvoje-ceske-kinemat ografie-a-filmoveho-prumyslu-2011---2016.html MINISTRSTVO KULTURY. 2010c. Koncepce podpory a rozvoje české kinematografie 2010

–

2016,

Celkem 57

s.

[online].

[cit.

2012-05-24].

Dostupné

z:

http://www.komora.cz/pomahame-vasemu-podnikani/pripominkovani-legislativy2/nove-materialy-k-pripominkam-1/nove-materialy-k-pripominkam/22-10-koncepcepodpory-a-rozvoje-ceske-kinematografie-a-filmoveho-prumyslu-2010-2016-t-9-22010.aspx MINISTERSTVO KULTURY. 2010d. Strategie konkurenceschopnosti českého filmového průmyslu

2011

-

2016.

8 stran.

[online].

[cit.

2012-05-24].

Dostupné

z:

http://www.ppfp.cz/clanky/koncepce-podpory-a-rozvoje-ceske-kinematografie-afilmoveho-prumyslu-2011---2016.html MINISTERSTVO KULTURY. 2007. Teze zákona o kinematografii. 25 stran. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.culturenet.cz/res/data/004/000577.pdf MONACO, James. Jak číst film: Svět filmů, médií a multimédií. 1. vyd. Praha, 2004. 735 s. ISBN 80-00-01410-6 OLSBERG, SPI. Studie ekonomického vlivu filmového průmyslu v České republice. 2006. 12 stran. [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz /scripts/detail.php?id=348 ORAVEC, Marián. Osobní rozhovor ze dne 3. 5. 2012. Příloha F. [cit. 2012-05-22]. Sdělení o filmu/ Cinema Communication. Úřední věstník (Official Journal) C 043, 16/02/2002 P. 0006 – 0017. 20 stran. [online]. [cit. 2012-05-25]. SCHWARZ, Jiří a kol. Analýza investičních pobídek v České republice. 2007. 81 stran. [online]. [cit. 2012-05-25]. Přístup ze stránek Ministerstva průmyslu a obchodu: http://www.mpo.cz/dokument34235.html

Studie současného stavu podpory umění; Sv. 1. Definice, historie, transformace, reflexe, vzdělávání a výchova ; [Hl. ed. Svatava Barančicová]. - 1. vyd. Praha : Institut umění - Divadelní ústav, 2009. - 215 s.: obr.; 30 cm; ISBN 978-80-7008-235-5

Internetové stránky AUSTRALIAN GOVERNMENT. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://www.arts.gov.au/filmtv/screen-australia) BARRANDOV STUDIOS. 2011. [online]. [cit. 2012-05-24] (http://www.barrandov.cz/) CZECH FILM COMMISSION. 2010. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://www.filmcommis sion.cz/) ČESKO-SLOVENSKÁ FILMOVÁ DATABÁZE. 2010. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://www .csfd.cz/) MINISTRSTVO KULTURY. 2007. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://www.mkcr.cz/mini sterstvo/default.htm) PROGRAM PODPORY FILMOVÉHO PRŮMYSLU. 2010. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://www.ppfp.cz/) THE WALL STREET JOURNAL. 2012. [online]. [cit. 2012-05-24]. (http://europe.wsj. com/home-page)

Seznam grafů Graf č. 1: Objem filmové produkce celkem ................................................... 6 Graf č. 2: Objemy filmové produkce dle typu.................................................. 7 Graf č. 3: Podíly jednotlivých objemů za rok 2003 ............................................ 8 Graf č. 4: Podíly jednotlivých objemů za rok 2004 ............................................ 8 Graf č. 5: Náklady filmových produkcí vynaložené v ČR a Maďarsku mezi lety 2002 a 2006 ........................................................................... 10 Graf č. 6: Procentuální výše pobídek – v zemích EHP ....................................... 16 Graf č. 7: Srovnání výše vyplacených pobídek ............................................... 17

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Rozdělení států Evropy dle typu pobídek ................................... 15 Obrázek č. 2: Státy USA podporující filmový průmysl formou pobídek v roce 2002 . 18 Obrázek č. 3: Státy USA podporující filmový průmysl formou pobídek v roce 2009 ... 18 Obrázek č. 4: Současné institucionální zabezpečení a jejich vztahy .................... 20 Obrázek č. 5: Model odhadu výnosů pro veřejné rozpočty ................................ 31

Seznam příloh Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová (Film Commission – vedoucí Film Commission) Příloha B – Rozhovor – David Minkowski (Stillking Films - Head of Production - Film & TV, producent)

Příloha C – Rozhovor – Lenka Randíková (Barrandov Studios – vedoucí obchodního oddělení) Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal (Milk & Honey Films – managing partner – producent) Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská (EEIP, a. s., Associate Director) Příloha F – Rozhovor - Marián Oravec (Ministerstvo kultury – Odbor médií a audiovize – správa Programu podpory filmového průmyslu)

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Přílohy Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová (Film Commission – vedoucí Film Commission)

Ludmila Claussová – vedoucí Film Commission 11. května 2012 11.00 _____________________________________________________________________________ Co představuje Film Commission v ČR? Film Commission existují na celém světě už tak od 50. let minulého století. Nejdřív v Americe a pak všude na světě v Evropě a ten důvod proč jsou zakládány je ten, že chce stát, vláda, nebo na nižších složkách – například regionální vláda, že chce do republiky či regionu přilákat filmový byznys. Jedná se totiž jednak o přímou útratu peněz v místě, je to reklama tomu místu, zaměstnává to místní lidi atd. Důvody pro založení Film Commission jsou velmi pragmatické, ale bohužel situace v ČR je úplně jiná než na celém světě. Tady tu Film Commission nezaložil nikdo. Tu jsme založili sami, protože jsme mysleli, že je to třeba. Tady ta iniciativa vznikla od samotných producentů. Protože kromě toho, že Film Commission má přilákat zahraniční produkce do určitého místa, tak ale spousta producentů na světě ví, že existují. To znamená, že když jdou natáčet do nějakého neznámého místa, tak si nejdřív zjišťují, jestli je tam Film Commission, protože tam vědí, že dostanou všechny potřebné informace. Většinou se ty kanceláře jmenují Film Commission, Film Office, ve Velké Británii Screen Office. Takže se nejedná o český výmysl. Bohužel za tím ale nestojí zájem české vlády, je to čistě zájem soukromého sektoru. Naše činnost již teda dotovaná Ministerstvem kultury. Zájem vlády o činnost či rozvoj Film Commission teda není. Ne, není. Iniciativa vychází od nás. Když jsme u toho, my bychom tu měli sedět a komunikovat se zahraničními producenty, ale zároveň až půlka práce je v kontaktování českých regionů, jestli nechtějí přilákat filmaře a lobování tady uvnitř. Vysvětlujeme jim přínosy, které to může mít, jakým způsobem se to dá dělat, jak by z toho mohly těžit. Zas to není tak, že některý region by byl tak aktivní a přišel s tím sám. My se snažíme to rozhlašovat a šířit, v současné době i ve spolupráci s CzechTourismem. Když ten zájem v tom regionu je, tak nás posléze kontaktují, ale zas není v našem zájmu někoho přemlouvat. Na to nemáme ani kapacity. Pár regionů už tu je, kteří jsou velmi aktivní a nadšení pro věc.

1/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Konkrétně jaké? Ostrava, Jeseníky, Východní Čechy, Jižní Čechy. Současně s nimi spolupracujeme - rovnou delegujeme například dotazy na lokace do těch míst a nezabýváme se těmi místy, kde žádný kontakt neexistuje. Není to problém, že existuje pouze jedna taková organizace jako je Vaše? Je to vůbec potřeba mít takových organizací více, například na té regionální úrovni? To je všechno otázka diskuze. Není to přímo o potřebě jako takové. To by všechno mělo vycházet od regionů, protože ty by měly vědět, proč tam ten film chtějí přilákat a co by s ním chtěli dál dělat – třeba PR, marketingově využít a podobně. A když to ten region ví, tak to má smysl. O potřebě jako takové – to je diskutabilní vždycky. Spíš je to o té prospěšnosti. Když ten region nebude v této záležitosti aktivní, tak tam ty filmy nebudou, asi se nikomu nic nestane. Pokud ten region bude mít zájem a bude aktivní, potom se u nich bude natáčet, lidi tam budou ubytovaný, budou tam utrácet peníze, budou zaměstnávat místní nezaměstnané, pak tomu místu budou dělat reklamu, budou jim tam jezdit turisti. Je to tedy spíš otázka prospěšnosti než potřeby. A pro ty filmaře to taky není potřeba? Že by to bylo extrémně potřeba, to asi není, oni si umí poradit. Když to tady sto let nebylo a taky si poradily, filmaři v tomhle ohledu nejsou rozmazlení. Ten míč je právě na straně těch regionů. Zahraniční produkce taky nebudou plakat, když nebudou natáčet v ČR, tak hold prostě pojedou někam jinam, někam, kde se jich někdo ujme. Pro ně to problém není. Tady se řeší prošvihnuté příležitosti na naší straně. Přeci jenom, když nějaká taková organizace v místě natáčení působí, je to pro filmaře pohodlnější a ta komunikace je jednodušší nebo ne? Určitě. Protože se máte na koho obrátit. Na někoho, kdo zná místní dodavatele, místní úřady, ví jak který úřad bude reagovat, znají místní poměry, může domluvit třeba levnější ubytování prostě tu produkci posunou někam, kde bude narážet na méně problémů. Kdyby to takhle fungovalo, bylo by to ideální. Vy jste ještě zmínila spolupráci se společností CzechTourism – jak v současné době vypadá? Jedná se o neformální jednání. Já už chodím na schůzky se společností CzechTourism od roku 2004 jim vysvětlovat, že film by mohl být zajímavý pro marketing ČR, zažila jsem tam spoustu ředitelů, někteří měli zájem, někteří ne. Pak se tam objevila parta mladých lidí, kteří zvolili film za jeden z nástrojů marketingu destinace a začali se o to zajímat. A co se chystá tímto směrem? Tak to co oni chystají, to já nevím. Oni budou destinaci propagovat pro turisty a jak přesně, to Vám asi nepovím, to vymýšlí oni. Já vím jaký filmy tady jsou, takže jim pomáhám vytipovat filmy, které 2/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

se tu natáčí – spíš máme takovou informativní pozici. Po té je možné je i propojit s producenty, protože je tam i určitá vůle nějaké finanční podpory – například slevy na ubytování, na dopravu do regionů. Přes ně se snažíme šířit i to, že by v těch regionech mohli ty filmové kanceláře být, co by všechno mohla dělat. Máte nějakou marketingovou strategii pro propagaci v zahraničí (pozn. autora: pro propagaci ČR jako destinace pro natáčení)? Ne, nemáme. Ani neplánujete? No, my jsme dva lidi. Takže my neplánujeme skoro nic, té práce je neuvěřitelně moc. My běháme po úřadech, lobujeme, lobujeme regiony, jezdíme na veletrhy, máme webový stránky, dennodenně odpovídáme na telefonáty, maily. To například i jak tu padla ta otázka ohledně toho, jestli má být těchto organizací víc – kdybych měla rozpočet a deset lidí, tak nepotřebuju kanceláře v regionech, ale bohužel náš rozpočet je směšný a děláme tu ve dvou lidech. Třeba taková regionální kancelář Tyrolsko v Německu pracuje ve čtyřech. A tam se natáčí občas něco – a Vy víte, co se natáčí v České republice. Takže k těm strategiím ještě opravdu nedošlo. Hodila by se Vám taková strategie? Nejsem o tom přesvědčená - ono je to těžký. Tady by se spíš hodilo, aby se někdo na vládě zamyslel nad tím, že by se mohla udělat strategie toho, jak pracovat s filmovým průmyslem, protože potenciál je obrovský. Spíš vidím mezery v tom, že není vůbec žádná strategie nebo koncepce pro ten film jako hospodářský sektor. Něco, co by jasně popsalo tento sektor – kolik to zaměstnává lidí, jaké je ziskovost, objemy atd. Ministerstvo kultury neustále něco zpracovává, Ministerstvo financí říká, že nevěří číslům. Je nutné udělat nějaký konsenzus nad tím, že je to hospodářské odvětví – to nikdo neuznává – když se o tom jedná, tak nám říkají, že je to jednorázový kšeft pro pár desítek lidí. To znamená absolutní nepochopení možností, které filmový průmysl má. My víme, jak lákat filmaře, ale my často nemáme nástroje na co je lákat. Ostatní země to třeba dělají lépe, ale ne proto, že by Film Commission měla strategii, ale protože jim k tomu vláda dává nástroje. A jak je konkrétně lákáte? Když se to tak vezme, tak my je ani moc lákat nemusíme. Ta poptávka je sama o sobě obrovská. Takže tu narážíme spíš na chybějící nástroje od vlády. A jsme u těch pobídek. Ano, to jsou zejména ty pobídky.

3/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Jaký efekt mělo to zřízení Programu podpory filmového průmyslu na zahraniční filmové produkce? Jaký je zájem zahraničních producentů ve srovnání před rokem 2010? Samozřejmě ten efekt nepřijde hned. Když jsme se pět let propadali do propasti a ty produkce si zvykly chodit někam úplně jinam, tak je během pár měsíců nepřesvědčíte, aby přišly zpět. Šlo to pomaleji, ale ten efekt se ukázal zejména v letošním roce, kdy bylo vyčleněno 300 milionů korun a už během měsíce ledna byly na 900 milionů korun. Takže to vypovídá samo o sobě. Jak vnímají zahraniční producenti současnou situaci – tedy zastavený příjem žádostí. Myslím si, že my to vnímáme daleko dramatičtěji než oni. Oni se nerozpláčou, když sem nepojedou natáčet. Prostě půjdou jinam. A vnímají to samozřejmě tak, že je to nespolehlivé, nejisté, neplánovatelné, nepředvídatelné a třeba příště, než aby Českou republiku zvažovali, tak jí rovnou vymažou. Protože tato situace – producenti si podali žádost druhý den a už na ně nezbyly peníze. Kdyby se to stalo v červnu, tak se to ještě s velkým nadhledem dá pochopit, ale jak vysvětlíte producentovi, který si podal žádost den po termínu, že už na něj nevybyly peníze. Jaký si myslíte že je to objem, o který ČR mohla letos přijít? To se těžko dá říct. Ale jak říkám, když bylo za jeden měsíc podáno na 900 milionů pobídek, je to 20 % z něčeho, tak se jedná stoprocentně o 4,5 miliardy – a to se bavíme jen o žádostech podaných v lednu. Pak to bylo uzavřeno a potom již by se dalo jen spekulovat. Jaké výše by podle Vás měl ten rozpočet dosahovat? Aby ten Program byl efektivní, tak by tam nemělo být omezení. Protože jakékoli omezení tam dáte – třeba miliarda – vždycky v určité chvíli přijde ten problém vyčerpání. A producent bude zvažovat docházející prostředky, jestli má vůbec smysl žádat. Nejlíp fungují systémy jako jsou v Maďarsku nebo ve Velké Británii, kde jsou to daňové úlevy /kredity nebo štíty/, kde vlastně žádné omezení není. Tam musíte mít buď sama tak vysoké daně, abyste si to odečetla a nebo je jakoby prodáte nějakému daňovému poplatníkovi, který si to poté odepíše. Nebo v Německu mají 60 milionů eur ročně a s tím se už dá pracovat. Když by ten strop nebyl – máme na to kapacity? To je přesně ta druhá otázka. Kdyby ten strop nebyl, tak si ho ta kapacita sama přirozeně vytvoří. My když o tom mluvíme, tak vidíme tu kapacitu někde kolem pětimiliardového sedmimiliardového obratu, takže já si myslím, že nikdy by se nevyčerpalo víc než nějaká miliarda. Takže, aby to bylo alespoň trochu funkční, říkáte miliarda. No ano, ale hlavně pro stát. Vždyť se ukázalo, že jedna vložená koruna do pobídek přináší státu korunu osmnáct. A to je velmi konzervativní výpočet. Tam nejsou žádné vedlejší efekty – ubytování, doprava atd. Ukazuje to hlavně to, že to nejsou vyhozený peníze, a že na tom stát má ještě zisk. 4/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Hlavně ty peníze nejsou vypláceny dopředu. Pro ně to znamená jenom to, že ty peníze musí na začátku roku alokovat – ale v okamžiku, kdy jsou peníze vypláceny, tak už ty peníze do toho rozpočtu zase natekly. Akorát tady je ten problém, že se to dá těžko sledovat, jelikož ty peníze přicházejí z různých směrů. Vypočítali jsme, že kdyby to byla například miliarda, tak by to nebyla 1, 18 Kč ale 1, 35 Kč. Čím větší balík peněz to bude, tím více se sem naláká zahraničních producentů. Počet českých filmů stoupat nebude, ten se tak nějak ustálil kolem 20 – 30 za rok. Ty, které dosáhnou na pobídky tak 20. Kdyby se zvedl rozpočet, tak česká produkce tím neskočí, ale o to více prostoru tu dostanou zahraniční projekty. A ten ekonomický efekt je právě u nich největší. Takže ideální by byl rozpočet kolem miliardy – to by se ten byznys mohl normálně točit, plánovat a zejména by to bylo i výhodné pro stát. Protože v alokované miliardě by se mu vrátilo miliarda tři sta padesát milionů. Nicméně všechny tyto čísla jsou pro Ministerstvo financí zbytečná. Tato čísla jsou ale dokonce spočítané jejich poradenským orgánem NERV. Je zvláštní, že neberou jejich doporučení v potaz. V dubnu mělo jít vyhodnocení Programu na vládu, kde Ministerstvo kultury žádá o navýšení o 500 milionů, vzhledem k politické situaci k tomu ale stále nedošlo. Vraťme se zpět k zahraničním producentům, o co se nejvíce zajímají u nás? O pobídky. Pochopitelně. A co dalšího je zajímá? Když jim řekneme že nejsou, tak o nic. A když jsme schopní jim říct, že jsou, tak samozřejmě nejdřív si musí zjistit jestli jsou schopni ten film natočit z kreativního hlediska – lokace. Ale ty finance jsou ta základní motivace. V současné době třeba hledáme lokace, které vypadají jako New York – tak tady jediná motivace může být finanční, protože proč, když by nehrály peníze roli, proč to netočí v New Yorku. Navíc tam mají velice vstřícnou radnici, lokace mají zadarmo, parkování mají zadarmo, proč by jezdili do Prahy, kde se za všechno platí a kde jim vlastně nikdo nic povolit nechce. Jediná motivace jsou peníze. A oni pak hledají, osloví nás, pošlou nám třeba nějaké fotky lokací, představu a my se snažíme najít, jestli je něco takového u nás možné. Když se to potvrdí, tak se sem na to často přijedou podívat. My

neděláme

rozpočty,

posíláme

základní

ceníky,

ale

doporučujeme

velmi

záhy,

aby se zkontaktovali s českou produkční společností, která to pak zorganizuje. I ohledně těch pobídek. Takže jim předáme kontakty na české společnosti i dle charakteru filmu.

5/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Takže ty parametry pro rozhodování producenta jsou pobídky, lokace a také štáb? Pracovníci, kteří dělají v odvětví? Tak já si myslím, že naše pracovníky už propagovat nemusíme. Zahraniční producenti – tak devět z deseti případů – vědí, že je to tu dobré, že tu dostanou dobrý štáb, dobrá studia, že je tu ta infrastruktura dobrá. Pak se ještě zajímají o tzv. hard infrastructure – tedy technika – kamery, půjčovny, postprodukce. Ateliéry máme dobré, Barrandov má skvělou pověst. I na poli postprodukce jsme na velmi vysoké úrovni, například oproti východní Evropě. Například firmy jako UPP apod., které dělají třeba pouze postprodukci velkým zahraničním filmům. Opravdu i v té postprodukci máme špičkové pracovníky. Existuje nějaká profese, kterou ČR opravdu nemá? Je to spektrum opravdu pokryté celé? Já si myslím, že je. Oni si vozí svoje tzv. „Head of Department“, kdy jsou to opravdu pracovníci, kteří mají zkušenosti z amerických velkofilmů a takových lidí je u nás míň, nicméně i takoví jsou. Například v současné době se tu točí korejsko-americký docela velký film a ti si přivezli pár svých lidí, ale production designer, což je filmový architekt, hlavní vizuální tvůrce – dekorace, stavby, celá vizuální stránka – tak toho si najali tady, Ondřej Nekvasil. Občas se objeví velmi specifická věc, kterou si produkce musí přivézt, např. animatronic. Jsou to typicky věci nebo profese, které by se na tom trhu neuživily. Jinak tu specialisti jsou, hlavně ty umělecký profese – filmoví architekti, dekorace, stavba kulis, malíři dekorace, štukatéři – ti jsou tady hodně cenění. Z dekorací, co tady český štáby staví, jsou všichni vždycky obrovsky nadšení. A pak třeba takové obory jako jsou kovotepci a švadleny. Zaregistrovali jste u našich pracovníků, během propadu, odliv do zahraničí či změnu práce? To nelze obecně registrovat. Většina je OSVČ, těžko to lze registrovat. Co vím, tak pouze díky osobním kontaktům, že se toto děje, ale to bohužel nelze obecně aplikovat. To, co ale nejvíce hrozí v takové chvíli, je to, že ty lidi, když tu práci nemají a jdou dělat něco jiného, tak tam potom může nastat propad, že Vám po pár letech bude chybět nová generace. Protože na to nejsou školy, aby to někde studovali – zejména např. malíři filmového pozadí a takové profese, které se naučíte jen u toho filmu. A pak když nejsou ty filmy tady, tak ten profesionál dělá v jiném oboru a tu novou generaci to nemá na čem naučit. To může znamenat zánik některých uměleckořemeslných profesí nebo generační propad. Doufejme, že těch pět šest let byla krátká doba. Když sem nebudou jezdit ty produkce, hrozí jakési zaostávání za světem v případě technického rozvoje? Ano, samozřejmě, já si myslím, že ty lidi, kteří tu techniku nakoupili a provozují ji, pronajímají, tak jí potřebují vytěžovat. A v tu chvíli, když se tady nebudou točit zahraniční filmy, jen těch pár českých, který toho potřebují minimálně, tak se ty firmy tady neuživí. 6/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Nebo když by se drželi, nebudou mít právě na ty inovace a rozvoj – což by bylo v současné rychle se vyvíjející době vlastně také likvidační. Přesně tak. Takže i to hrozí. A ty kapacity jsou velké. Ty kapacity – nejsou nějaká čísla, např. kolik lidí pracuje v tomto odvětví? Čísla nejsou. Ve studii z roku 2006 to vypočítali na nějakých 4800 – ale ne lidí, ale pracovní jednotek, protože film je velmi pracovně specifický – nepracujete 8 hodin denně pět dní v týdnu, ale třeba 12 - 14 hodin denně 6 dní v týdnu tři měsíce a pak mají měsíc volno, protože zrovna není žádná práce. Takže v přepočtu na tyto jednotky to vyšlo kolem 5000 lidí, ale může to být třeba i 10 000 – 15 000 lidí, to bohužel je strašně těžké zjistit. Například i lidi například co mají živnost nějakého truhláře, stavbaře, švadleny, tak můžou dělat u filmu, ale to už nikdo nevidí, nezjistí. To je těžké, opravdu těžké dopátrat se nějakého kloudného odhadu. Další jsou třeba autoři, kteří dělají na smlouvy. Ale přibližně můj odhad je 10 000 lidí, kterých se to týká. Velmi důležitou složkou je ale také složka reklam, která ty lidi vytěžuje. Ta představuje v každoročních obratech vždycky až polovinu celkového objemu. Dřív samozřejmě převládaly ty zahraniční filmy, třeba rok 2002 – 2003 tak byl obrat okolo 5 miliard, české filmy okolo 300 milionů a reklama kolem 2 miliard. Pak to šlo právě všechno dolů. I ty reklamy? Nebo reklamy ne. Ne, reklamy ne. A to je právě důkazem toho, že to u toho filmu bylo pobídkami. Protože pobídky se nedávají reklamám. A to po celé Evropě. Na těch meziročních číslech je vidět, že ta reklama je stále pořád na své úrovni. Takže to není tím, že bychom zdražili, kdybychom zdražili, tak se to projeví i na těch reklamách. Tam ten filmový propad byl až 85 %. Z 5 miliard na 700 milionů u zahraničí – což je obrovský propad. Neměla na to vliv třeba i pozdější ekonomická krize či stávka v Hollywoodu? Určitě, to jsou všechno faktory, které k tomu přispívají. Ale zas až tak to celosvětové natáčení nepoznamenalo. Kina neměla propady v návštěvnosti. Stávka v Hollywoodu samozřejmě vliv měla, pozastavily se některé projekty, ale my jsme hlavně registrovali ten odliv do jiných zemí – do Maďarska, do Velké Británie, do Německa. Ty pobídkou fungují jako velký marketingový tah. Rozhodně. Tak jednak marketing a jednak realita. Neříkám, že je to takhle dobře, kdybychom měli celý svět bez pobídek, tak se bude soutěžit na základě kvality a ceny, ale bohužel to tak není. Pobídky jsou jak v Evropě, tak v Americe, Austrálii, Novém Zélandě – prostě v těch zemích, kde jsou ekonomiky vyspělé.

7/8

Příloha A – Rozhovor – Ludmila Claussová; Film Commission

Pobídky ale také fungují jako obrovský psychologický nástroj. Vypovídá to o tom, že to místo má zájem o filmaře, producent si řekne – aha, tam nás asi chtějí. Většina telefonátů a dotazů končila u tohohle dotazu, jestli máme systém pobídek. Od toho roku 2010 máme těchto telefonátů, dotazů a emailů nesčetněkrát více. A to jsme vůbec nic nepropagovali, kromě pár článků, které vyšly. Nemuseli jsme dělat žádnou extra reklamu, nic. A ta poptávka během roku a půl neuvěřitelně skočila na trojnásobek, pětinásobek toho, co bylo předtím. Ono se ještě naštěstí nezapomnělo, že je to tady dobrý. Ještě se vraťme k Programu – jaké změny navrhujete? Tak zejména ta výše rozpočtu, ze které plynou i další problémy. Kdyby tam ty peníze byly, spoustu problémů by odpadlo. Bohužel to na sebe váže velké problémy – například se teď řeší jestli se všem dá jen čtrnáct procent a jakým způsobem. O tom by nebyla žádná diskuze, kdyby tam ty peníze byly. A vázání na kalendářní rok. Pojďme se podívat na filmovou turistiku. Jak to vnímáte? Tak filmová turistika tu není vůbec propagovaná. Možná by se zajímalo více lidí, kdyby se jim to nabízelo. To je problém cestovního ruchu tady, že to neumí využít. Když jsem cestovala po různých zemích, tak tam byl ten přístup velmi aktivní. Zejména informační centra jsou úžasně vybavená. Všude máte různé výlety a tematické věci. A pak to někdy ani neodpovídá tomu co nabízeli, ale umějí to prodat. My to tady zatím neumíme i přes fakt, že tady těch krás a lokalit máme

spoustu,

jenže

si to ten

člověk

musí najít

8/8

sám.

Nikdo ho k tomu

nedovede.

Příloha B – Rozhovor – David Minkowski; Stillking Films

Příloha B – Rozhovor – David Minkowski (Stillking Films – Head of Production - Film & TV – producent)

David Minkowski – producent – Stillking Films 21. května 2012 20.00 _____________________________________________________________________________ What effect made Film Industry Support Programme on foreign film production? What is the interest of foreign producers now and before 2010? THE EFFECT WAS TRANSFORMATIONAL. FOREIGN PRODUCERS CAN SHOOT ALMOST ANYWHERE THEY WANT IN THE WORLD AND GET A GOVT SUBSIDY, AS WELL. THEY STOPPED COMING TO PRAGUE. WHEN THE SUBSIDY WENT INTO EFFECT, THEY CAME BACK. THE SUBSIDY IS OVERSUBSCRIBED. THERE IS NOT ENOUGH MONEY IN THE PROGRAMME TO ACOMMODATE ALL THE FILMS THAT WANT TO SHOOT IN PRAGUE. The economy fall in 2003 was really huge – was it really caused by the installation of incentive systems in other countries? What else, according to you, could cause the fall? THERE WAS NO DROP IN THE AMOUNT OF FILMS BEING SHOT. IT ONLY DROPPED IN PRAGUE. THOSE FILMS JUST WENT TO ENGLAND, HUNGARY, GERMANY, AND CANADA INSTEAD. According to the documents of Ministry of Culture, you use Film Industry Support Programme – how would you rate it? What is your opinion? THE PROGRAMME IS EFFECTIVE. IT NEEDS TO BE REVISED TO BETTER REFLECT THE NEEDS AND STRUCTURE UNIQUE TO FILMMAKING. FOR INSTANCE, THE FUNDING OF THE PROGRAMME OPERATES ON AN ANNUAL BASIS WHICH REFLECTS HOW GOVERNMENT BUREAUCRACIES OPERATE. SO A FILM THAT SHOOTS ACROSS TWO CALENDAR YEARS - WHICH IS QUITE COMMON IF YOU PREPARE IN NOVEMBER AND SHOOT IN JANUARY - MUST APPLY TWICE WITH TWO BUDGETS, SUBMIT TWO TIMES THE AMOUNT OF PAPERWORK, PREPARE TWO AUDITS, AND SO ON. IT DOUBLES THE ADMINISTRATIVE WORK REQUIRED AND THIS COSTS MORE TIME AND MONEY AND ULTIMATELY IS A DIS-INCENTIVE TO FOREIGN PRODUCERS. The Programme has run out of money at present – did producers from other countries notice? It is obvious, that this problem refers to huge instability and untrustworthiness. YES, YOU ARE CORRECT. WE HAVE AN INCENTIVE THAT OPERATES 1-2 MONTHS OUT OF THE YEAR – JANUARY AND FEBRUARY – WHEN FUNDING IS AVAILABLE. THE REST OF THE YEAR THERE IS NOTHING. SO NATURALLY WE LOSE MANY PROJECTS.

1/3

Příloha B – Rozhovor – David Minkowski; Stillking Films

Do you personally need to solve some specific problem on a project that was caused by complication ment above? EVERYDAY IT’S AN ISSUE. What budget should, according to you, the Programme reach? THERE IS A NATURAL CAP WHICH IS PARALLEL TO THE MAXIMUM NUMBER OF MOVIES THAT CAN PHYSICALLY BE MADE IN PRAGUE IN ANY ONE YEAR. FOR INSTANCE, ON THE CZECH FILM SIDE, THE MARKET ONLY ALLOWS FOR SO MANY CZECH FILMS TO BE DISTRIBUTED AND SEEN BY THE PUBLIC. ANY MORE AND THERE IS NO PROFITABILITY. WITH FOREIGN FILMS SHOOTING IN PRAGUE, THERE IS ONLY SO MUCH STAGE SPACE AND SO MANY CREW AVAILABLE TO WORK ON THE FILMS. SO PROBABLY THE MAXIMUM CAPACITY OF THE CITY ITSELF IS PRODUCTION SPEND OF APPROX 1 BILLION KORUNA, WHICH IS ABOUT 3 TIMES MORE THAN CURRENT ALLOCATION. The Programme does not have a long tradition – what changes do you suggest to make it better? AS MENTIONED ABOVE, THE TWO BIGGEST CHANGES WOULD BRING IN MORE FILMS: THE FUNDING NEED TO BE INCREASED 2 TO 3 TIMES MORE TO ALLOW FOR THE NATURAL CAPACITY OF THE INDUSTRY; AND THE PROGRAMME SHOULD BE FUNDED ACROSS CALENDAR YEARS. Did the installation of Film Industry Support Programme influenced your company in number of employees and number of used service? NO, BECAUSE THE PROGRAMME IS INCOMPLETE AND UNSTABLE AND YOU CAN’T MAKE FUTURE COMMITTMENTS BASED ON IT. IF THE ABOVE CHANGES/FIXES ARE MADE, COMPANIES WILL BEGIN TO INVEST – HIRE MORE EMPLOYEES, BUILD INFRASTRUCTURE LIKE STUDIOS, AND INVEST IN TECHNOLOGY AND EQUIPMENT. THERE IS A HUGE GROWTH POTENTIAL FOR INSTANCE IN POST PRODUCTION. BUT THERE NEEDS TO BE SOME COMFORT ON PRODUCER’S SIDE THAT THESE INCENTIVES ARE HERE TO STAY FOR THE LONG TERM AND THAT THE PROGRAMME CONDITIONS WILL IMPROVE. From economic point of view, shooting in England is cheaper than in Czech Republic at present (there is more helpful incentive system in England) – is it right? On the other hand, why foreign productions rather choose shooting in Czech Republic? What do you think can Czech Republic offer? IT IS HARD TO GENERALIZE AS EACH MOVIE HAS A DIFFERENT SET OF FUNDAMENTALS. SOME MOVIES DUE TO CONTENT, CREATIVE TALENT, OR ORIGINATION, ARE BETTER SUITED FOR ENGLAND THAN CZECH REPUBLIC. AND VICE VERSA. NO SCRIPT OR PROJECT IS THE SAME. EVERY MOVIE HAS A RESEARCH AND DEVELOPMENT PHASE WHERE THE PRODUCERS INVESTIGATES 3-4 COUNTRIES TO SEE WHICH ONE IS BETTER FOR THAT PARTICULAR FILM. IT IS ALMOST NEVER PRE-ORDAINED. YOU HAVE TO DO THE RESEARCH – BUDGET, LOCATION ANALYSIS, ETC – AND THEN DECIDE. FOR INSTANCE, A MOVIE WITH AMERICAN DIRECTOR THAT DECIDES TO DO POST PRODUCTION IN THE U.S. WILL NOT BE ABLE TO GET THE U.K. POST PRODUCTION INCENTIVE, WHICH HELPS MAKE CZECH REPUBLIC MORE

2/3

Příloha B – Rozhovor – David Minkowski; Stillking Films

COST EFFECTIVE. BUT IF THE DIRECTOR WERE ENGLISH, HE WOULD WANT TO DO POST PRODUCTION AT HOME IN ENGLAND, THEN SUDDENLY ENGLAND MIGHT BE CHEAPER. SO IT ALL DEPENDS. Supporting foreign film crews to make movies in Czech Republic, except for common support, what do you see as a benefit or threats for Czech Republic? FOREIGN CREWS LIKE TO WORK IN PRAGUE. THE CZECHS ARE OPEN, HARD WORKING, AND PRAGUE IS A PLEASANT PLACE TO WORK. ACTORS ESPECIALLY ENJOY WORKING IN PRAGUE. A THREAT TO PRAGUE IS MOSTLY ABOUT LACK OF ECONOMIC DEVELOPMENT. OTHER COUNTRIES ARE BUILDING STUDIOS, POST PRODUCTION FACILITIES, AND OTHER PRODUCTION AND CULTURAL INFRASTRUCTURE THAT MAKES THEIR CITIES MORE ATTRACTIVE. LOCAL GOVTS ARE ALSO WORKING CLOSELY TO HELP FILMMAKERS WITH PERMITS, PARKING, AND OTHER SPECIFICS, AS THIS LEVEL OF COOPERATION IS VERY IMPORTANT. PRAGUE IS NOT DOING THIS TO THE SAME DEGREE. WE NEED NOT ONLY TO TRAIN MORE PROFESSIONALS IN FILM, BUT WE NEED INVESTMENT IN INFRASTRUCTURE FROM THE PRIVATE SECTOR – WHICH WON’T COME UNLESS THE GOVT SUPPORTS THE INDUSTRY – AND WE NEED COOPERATION WITH LOCAL GOVERNMENT.

3/3

Příloha C – Rozhovor – Lenka Randíková; Barrandov Studios

Příloha C – Rozhovor – Lenka Randíková (Barrandov Studios a. s. – vedoucí obchodního oddělení)

Lenka Randíková – vedoucí obchodního oddělení – Barrandov Studios a. s. 16. května 2012 13.00 _____________________________________________________________________________ Od kterého roku k Vám jezdí natáčet zahraniční filmové produkce? Od roku 1990. Jaký podíl tvoří zahraniční produkce na celkovém objemu zakázek? 90 % Dle informací na webových stránkách pro Vás zahraniční filmové zakázky tvoří nosný pilíř - jaký efekt mělo zřízení Programu podpory filmového průmyslu na zahraniční filmové produkce? Jaký je zájem zahraničních producentů ve srovnání před rokem 2010? Zájem se rapidně zvýšil. Bez Programu podpory filmového průmyslu by se zde žádné zahraniční filmy netočily. Před schválením pobídkového systému se na Barrandově točily převážně reklamní zakázky a menší filmové projekty pro ruský trh, který daňové pobídky neřeší. V současné době Program již nemá finance – vnímá to zahraničí? Jistě to musí poukazovat na nestabilitu a nejistotu. Ano, zahraniční producenti situaci vnímají negativně a vyčkávají, zda se povede finance navýšit. Pokud ne, pak bohužel očekáváme, že jejich projekty budou realizovány jinde než v ČR. Řešíte v souvislosti s touto komplikací nějakou konkrétní situaci na nějakém projektu? Pokud ano, jaký problém to způsobilo a na kterém projektu? Ano, v tuto chvíli řešíme nejen my, ale i ostatní české produkční společnosti, několik filmových projektů, které s největší pravděpodobností, pokud se zdroje nepodaří navýšit, budou realizovány v zahraničí. Při čekání na schválení pobídkového systému, který měl být původně schválen v lednu 2010 (schválení nakonec proběhlo v červnu) ČR přišla o několik velkých amerických projektů. Jakého rozpočtu by podle Vás měl Program dosahovat? Neomezeně, pokud projekt splní nároky na čerpání financí z Programu.

1/2

Příloha C – Rozhovor – Lenka Randíková; Barrandov Studios

V případě Vaší společnosti – měl tento krok (zavedení Programu) nějaký dopad na počet zaměstnanců a počet využívaných služeb? Měl rozhodně pozitivní dopad. Zaměstnanci se přestali propouštět a máme opět možnost zaměstnávat i externí pracovní síly. Odběr poskytovaných služeb Barrandov Studia značně vzrostl. Když opustíme Program – proč mají zájem zahraniční producenti natáčet v ČR? Co může ČR nabídnout? Barrandov Studio může nabídnout bezesporu komplexnost poskytovaných služeb (od pronájmu ateliérů, přes stavbu, půjčení kostýmů, rekvizit, zpracování filmového materiálu po postprodukci….) a ČR velké množství zkušených filmových odborníků ve všech potřebných oblastech a úžasné lokace. Podporovat zahraniční štáby, aby natáčely v ČR – jaké vidíte přínosy pro ČR a naopak existují z Vašeho pohledu i nějaká rizika? Vidím hlavně výhody, které plynou z další pracovní příležitosti pro občany našeho státu a zvýšení HDP. Jste největší komplex filmových ateliérů v ČR – dokážete jmenovat další studia v ČR, kde je možné natáčet nákladnější zahraniční filmy či seriály? Prague Studios, Letňany – vždy záleží na potřebách, financích a nárocích producenta.

2/2

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal; Milk & Honey Films

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal (Milk & Honey Films – managing partner – producent)

Radomír Dočekal – producent – Milk & Honey Films 4. května 2012 13.00 _____________________________________________________________________________ Jaký efekt mělo zřízení Programu podpory filmového průmyslu na zahraniční filmové produkce? Jaký je zájem zahraničních producentů ve srovnání před rokem 2010? Od roku 2010 se ten zájem zvedá samozřejmě postupně, protože setrvačnost byznysu je veliká. Rozhodně to není tak, že by se to zavedlo a v ten okamžik se všichni začali prát o Českou republiku – to za prvé a za druhé my jsme dorovnávali podmínky zespoda, protože pobídky jsou všude okolo, takže spíš se to dorovnalo – že se neztrácí obchod. Na druhou stranu se ale začal byznys hýbat, ale pořád to není na té úrovni, na které jsme byli před deseti lety, když pobídky tady sice nebyly, ale nebyly ani jinde. Určitě pozitivní je to v tom, že dál neztrácíme naši pozici. Propad v roce 2003 byl obrovský – způsobilo to opravdu pouze zavedení pobídkových systémů v okolních zemích? Co dalšího mohlo propad způsobit? Těch vlivů může být více. Ale bez těch pobídek by to nešlo. Samozřejmě, že pobídky nejsou samospasitelné, když například neexistuje infrastruktura, tak pobídky samy o sobě nic nevytvoří. Nicméně bez těch pobídek to nebude fungovat a s nimi to má šanci fungovat. Ten propad po roce 2003 byl zapříčiněn jak změnami kurzu, tak do velký míry pobídkami v Maďarsku, Německu, ve Velký Británii, změnou systému v Británii, i tím, že byla krize v Hollywoodu, jejich stávky, což zapříčinilo různé posouvání projektů. Těch věcí bylo víc, co do sebe zapadly, ale jak říkám, ta pobídka není jediné řešení, to je pouze předpoklad k tomu, že tady ten trh bude fungovat a máme stejné výchozí podmínky jako ostatní a můžeme konkurovat. Bez pobídek konkurovat nemůžeme. Jedná se tedy o zásadní věc. Ano, samozřejmě. My se pohybujeme v globálním trhu, nejsme na trhu České republiky. Globální trh, ať už je v rámci Evropy a nebo i celosvětový, protože jsme do jistý míry na celosvětovém trhu. V prvním kole konkurujeme s Maďarskem, Německem, Velkou Británií, Chorvatskem a v druhém kole tu pak máme Austrálii, Kanadu, Spojené státy americké, kde ty pobídky fungují.

1/5

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal; Milk & Honey Films

Ze seznamů Ministerstva kultury vím, že Program podpory filmového průmyslu využíváte – jak ho hodnotíte? Tam jsou tři zásadní problémy. Zaprvé ten Program musí být předvídatelný, bez toho neplní svoji funkci a bohužel ten náš Program předvídatelný není. Každý rok se musí čekat, jestli se do rozpočtu schválí nějaké peníze, takže ty projekty jsou nervózní. Zadruhé, že jsou ty projekty dělené dle kalendářního roku, což je taky nesmysl. Velkou výhodou naopak je, že se ty peníze dávají rychle. Třeba v Maďarsku to trvá i rok a půl než dostanou peníze zpátky. My je tady dostáváme rychle. V současné době Program již nemá finance – působí to na zahraničí? Jistě to musí poukazovat na nestabilitu a nejistotu (situace se opakuje). Samozřejmě, že to působí. Současný stav není pozitivní. To, že se musí šetřit, že ty prostředky nejsou - ministerstva musí všude v Evropě šetřit, ale ve Velké Británii ani v Maďarsku, nikde tyto pobídky nezrušili, protože jsou výhodné pro stát! Je to velký problém. Řešíte v souvislosti s touto komplikací nějakou konkrétní situaci na nějakém projektu? Ano, neustále. Zahraniční produkce tu situaci vnímají a čekají, jak to bude. Takže čekají, což samozřejmě může ovlivnit to, že se třeba rozhodnou natáčet v jiné zemi. Ano, zvažují jiné lokality. Nečekají, až se tady něco stane, oni zvažují jiné možnosti a mají určitý deadline. Když se to do té doby nevyřeší, půjdou někam jinam. Jakého rozpočtu by dle Vás měl Program disponovat? Miliarda. Víc ten trh tady neunese. Je to maximum – a i to je možná otázka postupného navyšování, nemyslím si, že by se to utratilo hned v prvním roce. Těch pět miliard je tak maximum, co tady ten trh zvládne. V Maďarsku například loni, kdy tam bylo opravdu hodně práce, to byla miliarda dvě stě milionů na české koruny. Opravdu ta miliarda – víc tady kapacity nejsou – samozřejmě je možné, že během deseti let by se tady vybudovaly nové ateliéry a kapacity, ale to je hypotetické. Těch pět šest miliard se tady dokáže protočit. V současné době to tomu teda neodpovídá. Narážíme tady na problémy Programu – No je to nejistota. Velká nejistota. Jaké další změny navrhujete? Problémem je i systém přechodných projektů z roku na rok. Musí se vytvořit nějaký systém, aby to bylo jasně definovaný. Dále systém projektů, které jsou tzv. „na čekačce“ – jde o to, že tam máte 2/5

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal; Milk & Honey Films

určitou výši alokovaných prostředků, a když se dostanete na nulu, tak již prostředky nejsou. Takže další projekty nemůžou dostat peníze. Jenže ta alokace prostředků neznamená, že se ten projekt uskuteční. Teprve po alokaci prostředků se dostáváme na úroveň Maďarska, Německa, protože tam je automatické, že ty peníze budou. V České republice má producent jistotu, že ty peníze dostane, až ve chvíli , kdy jsou alokované. I potom se ale oni můžou rozhodnout, zdali budou točit, takže spousta těch projektů i z důvodu padlého obsazení, nebo jakékoli jiné situace (např. nedojde financování) takže ta samotná alokace neznamená, že jsou ty peníze utracený. Ty jsou utracený opravdu až po utracení. Jenže ta alokovaná částka se odečítá z té disponibilní částky a pak se může stát, že se peníze nevyčerpají. Přesně tak. To znamená, že se tam musí jasně definovat ty projekty pod čarou. Pak jsou tam právě i takové projekty, které mají peníze alokovány a čekají třeba do září do října a nakonec se vůbec netočí. Ty peníze se pak vrátí do Programu, což se stalo loni, a tím pádem se na nový projekt nedostane, protože už nemá čas. Například by bylo dobré, kdyby fungovala jakási podmínka, začít natáčet do tří měsíců od alokace, aby se ty peníze točily, protože jestliže se přijde o jeden projekt, tak ale druhý přijde. Teď se jedná o tom, jestli by tam neměl být nějaký limit, protože dnes to funguje bez limitu na projekt. Jedná se o tom, jestli by tam neměl být nějaký strop – například sto milionů na projekt. Což je ale problém, že pak vyšší náklady pět set šest šest milionů nedostanou těch dvacet procent. V případě Vaší společnosti – měl tento krok – zavedení Programu - dopad na počet zaměstnanců a počet využívaných služeb? Stoprocentně. My jsme takový průtokový ohřívač. Ale vlastně četla jste tu studii? Oni tam psali, že v průměru – a to si myslím, že je hodně konzervativní – že je 118 % návratnost, což znamená, že z každé koruny, kterou dá stát, dostane zpět korunu osmnáct. A jak říkám, je to hodně konzervativní. Když se podíváte na studie v Anglii, tak tam to je precizně spočítané a ten efekt je daleko vyšší. Takže vy souhlasíte se studiemi, které prokazují přínosnost – co říkáte na ohlasy ekonomů, kteří říkají, že to přínosné pro stát není? To nejsou názory na místě. Kdyby to nebylo ekonomické pro stát, tak by to nezaváděly ostatní země. Když to v zavedla Anglie a 25 států USA, tak to asi smysl má. O tom vůbec nebudu diskutovat, to jsou názory lidí, kteří problematiku asi tak dobře neznají.

3/5

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal; Milk & Honey Films

V současné době je z ekonomického hlediska levnější natáčet v Anglii (mají vstřícnější pobídkový sytém) – je tomu tak? Ono jde o to, jaký film. Oni tam mají samozřejmě pobídky a další fondy, ze kterých se to dá poskládat, ale to se nedá vůbec takhle obecně říct. Proto se ptám. Film je kreativní proces. První hledisko je samozřejmě vždycky to kreativní. Proto já říkám, že ty pobídky samy o sobě nic neřeší. Nikdo sem nejde, aby tu ušetřil peníze, všichni jsem jdou, aby tu natočili film, a aby ho dobře natočili a prodali. Nikdo v první řadě neřeší to, že sem jde ušetřit. Všichni sem jdou utratit peníze a chtějí je utratit nejefektivněji. Ta efektivita utrácení peněz je daná nejen těmi pobídkami, ale i jaký jsou tady lokace, jaký jsou tady lidi, jaký mají dovednosti, jaký jsou tady talenti a herci – a to je efektivní vynaložení peněz. Je ale nutné říct, že bez těch pobídek to nefunguje, ale samy o sobě to neřeší. Těch parametrů je samozřejmě více. Kdyby producent chtěl ušetřit, tak to může jet na Srí lanku, tam opravdu je to asi nejlevnější, nepotřebuje pobídky, nepotřebuje nic, ale v podstatě ten film tam nenatočí. Pak může být film, který se odehrává na Srí lance no tak pojede na Srí lanku a bude říkat, že to nejlevněji natočil na Srí lance. Čím to je, že je u nás taková tradice filmařů? Protože máme tradici. Máme osmdesát let, teď už vlastně devadesát let tradici. To je předávání zkušeností z generace na generaci. Když tady je třetí generace kameramanů, tak to prostě funguje. Jak říkám, jsou tady tři nejzásadnější věci pro producenta a podle toho se rozhoduje. První věc je lokace a kreativní hledisko, druhá věc je štáb a vůbec infrastruktura a třetí věcí je ekonomická efektivita. Součástí té třetí jsou ty pobídky. Samozřejmě kdyby byl teď kurz dolaru za 35 Kč, tak možná ani ty pobídky nepotřebujeme, ale to samozřejmě nelze. Takže jste pro podporu zahraničních filmových produkcí. Tady se prostě musí vytvořit stejné možnosti, stejné příležitosti jako jsou všude ve světě, respektive všude v rozvinutých filmových ekonomikách a pak už je to jedno. Jak jsem řekl, tohle není podpora, ale pobídka. Nejedná se o dotaci jako z fondu kinematografie, jedná se o pobídku. Když pomineme Program jako takový – podporujete marketing směrem k zahraničním filmovým produkcím, aby se sem jezdilo natáčet? Určitě. Jenže on nejlepší marketing jsou právě ty pobídky.

4/5

Příloha D – Rozhovor – Radomír Dočekal; Milk & Honey Films

Je tomu tak. Ano, nic lepšího není. A dělat jakékoli kampaně nemá smysl, pokud nejsou pobídky, protože to jsou vyhozené peníze. Opravdu ty efekty filmového průmyslu jsou obrovské a každý si to uvědomuje. Pokud tedy neřeší nějaké antipatie v politice, ale řeší nějaký strategický rozvoj. Přínosy jsou jasné, ale co taková rizika. Myslíte, že existuje i nějaké riziko, když se zvýší objemy natáčení zahraničních produkcí na našem území? Riziko je. S poptávkou samozřejmě zákonitě vylezou ceny a ta konkurenceschopnost se může zase ztratit, tím že vyrostou ceny. To se stalo například v Maďarsku. Něco takového ale v současné době České republice nehrozí. Systém pobídek je dá se říct ve své podstatě stále nefunkční. Když se ten Program navrhoval, navrhoval se minimálně rozpočet pět set milionů, aby vůbec měl smysl. Nakonec tam první rok bylo čtyři sta s tím, že se to příští rok navýší, pak se to místo navýšení snížilo a pak bylo další rok tři sta. Obecně to lidi ve vládě stále chápou, že je to nějaká dotace, ale zde se nejedná o dotaci. Když si člověk spočítá miliardu, co jde na podporu různých odvětví v celé škále průmyslu, tak je to směšné. Přitom stát ty peníze vrací, až když peníze tady ten investor utratí – neboli stát je již má. Většina těch příjmů státu jsou nepřímé daně a v okamžiku, kdy pobídku vyplácí, tak už ty peníze jsou. Z těch pak stát vyplatí zpět 20 %. Jak říkám, je to pozitivní vliv na státní rozpočet a čím víc peněz tam bude, tím pozitivnější ten vliv bude. U velkých projektů to klidně může vylézt až na 30 %, tedy že stát z každé koruny vydělá korunu třicet. Pobídka tedy není dotace ani půjčka. Jedná se o vrácení již investovaných peněz. Přesně tak. A problém je v tom, že když ty investice nebudou, tak ty peníze taky nebudou. Stát má tady dvě možnosti, buď to nebude podporovat a bude mít nižší výdaje, ale taky o dost menší příjmy a cca 15 000 nezaměstnaných a nebo to bude podporovat a bude mít vyšší výdaje ale o ještě vyšší příjmy a 15 000 lidí, kteří budou mít práci. Je to jednoduché. Ale stejně je to problém, proč? To je problém naší politické situace, která tu panuje. Ta reakce přišla po sedmi letech, což je dlouhá doba - je to chyba vlády? Bylo by dobré těmto problémům předcházet, či řešit v daném okamžiku. Tady se řeší problém minulý.

5/5

Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská; EEIP, a. s.

Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská (EEIP, a. s. Associate Director)

Jana Chvalkovská – EEIP, a. s. – Associate Director 7. května 2012 15.00 _____________________________________________________________________________ Jaký je rozdíl mezi plánem, který Vaše společnost předložila a skutečností? Naplnilo se očekávání? Což o to, naplnilo. Ale ten Program by potřeboval více peněz. My jsem třeba počítali, že by tam bylo něco kolem miliardy. Když si vezmete český filmy, tak oni mají stabilní objem vcelku a oni vlastně dosáhnou na ty pobídky, což znamená, že ukrojí část peněz z toho Programu – a když se podíváme na výši rozpočtu 300 milionů, vezmou třeba 100 milionů a na zahraničí zbudou sice 2/3, ale 200 milionů je strašně málo. Ono u těch českých filmů je to takový sporný. Počítáme, že by se natočili i bez pobídek, takže pak ty peníze mají formu dotace. No jo, ale co když naši filmaři zjistí, že je levnější to natočit v zahraničí a zde neutratí nic? Ano. Výhledově je to možné, že by začaly točit v Maďarsku nebo v Německu. Zatím to tolik nedělají, ale máte pravdu, že by se takový trend mohl spustit. Tam jde taky o to, že ty české filmy nemají pro stát takový výnos a čím více peněz zbude pro ty zahraniční produkce, tím větší výnos to bude pro stát. Čím více peněz v rozpočtu – tím větší výnos. Funguje to ale podle toho plánu. I s tím nižším výnosem, je to dobrý. Je špatné, že Ministerstvo financí potvrzuje rozpočet až v prosinci a do té doby se stále neví. Tím přicházíme o mnoho filmů, které by se tu mohly točit – ale jdou raději za jistotou jinam. A kde je tedy ten problém – proč tam ty peníze nejsou? Problém je ve fungování rozpočtových pravidel. Neumožňují víceleté financování a neumožňují dopředu informaci o tom, že tam ty peníze budou, protože posledním místem je zákon o státním rozpočtu. Takže když tady máte velkou americkou produkci a točíte zimu – na pobídky jste dosáhli – tak musíte vyúčtovat k prosinci a pak čekat co se stane. To je dost neatraktivní. Němci mají tříleté financování, Maďaři průběžné. U nás to tedy technicky funguje mnohem hůř. Ten problém je obecně v tom, že zájemců je hodně, peněz málo a politická vůle zatím není.

1/4

Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská; EEIP, a. s.

Jakou navrhujete ideální výši rozpočtu? No tak my jsme navrhovali, aby tam bylo 2,5 miliardy. Ale ono když si člověk vezme kapacity, který český filmový průmysl má, ideální by byla nejméně 1 miliarda. V současné době ale není politická vůle. Ono je totiž těžké sledovat, jak se ty peníze vrací. Je spoustu kanálů, kterými se to vrací a nikdo si ještě neudělal tu práci to spočítat přesněji – a to nemůžeme udělat my. To musí udělat lidi, kteří můžou nahlídnout do daňových dokumentů. Není to jednoznačně určitelný, takže to nevypadá tak jasně. Nemyslím si, že by se mělo skákat z nuly na sto – jak říkám, ideální by byla miliarda. To jsme schopní vyčerpat – a pak by se viděla reakce zahraničí a mohlo by se to zhodnotit. Teď jsme ale ve stavu, že každá koruna do Programu dobrá. Ve vyhodnocení započítáváte nezaměstnané – počítáte s tím, že by byly na úřadu práce – nepřijde Vám to jako přehnaný odhad? Ano, to je slabina modelu. Nicméně má svůj důvod. Z čeho ten odhad vychází? Ve chvíli toho největšího útlumu byli ty lidi buď nezaměstnaní, odešli do zahraničí – což pro státní rozpočet nepřináší žádný výnos nebo změnili obor práce – například kaskadéři. Ani tak ne režiséři – tam máme pořád nějaký trh reklamy. Ale ty lidi ztrácejí kvalifikaci. Kaskadér pak třeba jde dělat trenéra do fitka. A to se týká zejména těch umělecko-průmyslných oborů. Ano, tam je to nebezpečí největší. U nás se hodně točí například historické filmy a když se tu točit nebudou, co ty lidi budou dělat – ty řemesla se u nás moc jinak neuplatní. Ty lidi mají obrovskou prestiž, co pak můžou dělat – buď odejít do zahraničí, nebo si najít úplně jinou práci. Potom je ale problém, že ztratíme další generaci, která se to nemá od koho naučit. Kulisy, dekorace, ručně šít boty. Například i herci, když točí zahraniční film, je placen tou zahraniční produkcí – což je taky výhodné. Vše tu teď říkám, se vyčísluje opravdu špatně. Takže jsme považovali, že budou nezaměstnaní. Ve skutečnosti ta částka, která je tam na nezaměstnanost, tak odráží to, že se tady desítky let buduje slušná filmová kultura a silná tradice toho, že jsou tu špičkoví odborníci a jsou tak ve světě braní. A takovýhle odvětví máme celkem málo. Pak stačí ale pár let útlumu a tyhle lidi nebudeme mít žádný. Starší generace odejde do důchodu, střední generace si najde jinou práci a lidi co budou na školách tohohle zaměření, pro ty nebude odbyt, už toho nebudou tolik umět – na zahraniční produkci se teď ty lidi mnoho naučí, nejen tou prací, ale i jak se to dělá jinde, že to lze dělat jinak apod. – filmový průmysl teď třeba hodně podporuje IT – vizuální a trikový efekty, počítačová grafika.

2/4

Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská; EEIP, a. s.

Odhad té nezaměstnanosti ve studii odráží to, že když tu bude ten filmový průmysl stále podfinancovaný a už nebudeme atraktivní pro zahraniční produkce, tak nám to tu rozloží specifický sektor pracovní síly. A to by bylo značně nepříjemné pro kreativní průmysl v ČR. Ty lidi mají možnost na těchto produkcích se naučit, co je to špička v jejich oboru. Když tu nebudou, nemají se to kde naučit, nebo odjedou oni do zahraničí, pak už ale nemají moc motivaci se sem vracet. A odliv této síly je taky nepříjemný pro ČR. Dokážete porovnat maďarský a německý systém s tím našim Programem? V Maďarsku mají daňové úlevy a nevím jestli je ten systém výhodný. Hlavně je to složitý na kontrolu a ty pobídky jsou tam opravdu vysoký. Zas na druhou stranu oni si tam za těch pár let vybudovali tu potřebnou infrastrukturu a vyučili si lidi a je vidět, že ten dopad na lidské zdroje je velký. Ale dostalo je to na mapu. Německý systém je fondový – je tříletý. Do Maďarska ale může přijít najednou pět velkých produkcí, přičemž u nás a v Německu je to tak, že máme peníze jenom na dvě. Maďary to ale víc stojí. Podle toho jak to v současné době funguje – není to spíše pro menší filmové projekty, které se natočí za pár týdnů? No to ano, ale ty výnosy můžou být srovnatelný. Není podmínkou, že když je to malý projekt je levný. Naopak třeba někdy i velké hollywoodské projekty jsou méně výnosnější než třeba menší projekt. Tam je zas ale ten marketingový dopad. Ale nedá se říct obecně, že menší projekt menší výnos. Například Rockstar – menší projekt – velký výnos – velký marketingový dopad v Indii. Je to tedy individuální. Ano. Já si myslím, že my nikdy nebudeme konkurovat vyloženě jenom tou velikostí – procentem – pobídky. A to co se teď děje – to pozastavení – to není dobrá reklama. Existuje nový návrh zákona o kinematografii – neviděla jsem, že by tam byly pobídky zahrnuty – proč? Nejsou tam. To je jiný typ financování. Ten zákon je zaměřený pouze na českou kinematografii a kinematografický fond. Ten Program je program, není to nic, co by mělo fungovat na věčný časy, je to závislé na podmínce, kterou tomuto udělila Evropská komise, nemá cenu ten systém etablovat do zákona. Jenže pak narážíme na ty problémy s fiskálním rokem a rozpočtovými pravidly. Ano, to je pravda, ale to zákonem nevyřešíte. Když tady bude vůle, bude to tak moc být i za těchto daných pravidel, když ta vůle nebude, nebude to fungovat ani když to bude pod zákonem, protože vyšší zákon – zákon o státním rozpočtu může říct ne, ty peníze tam nepůjdou. 3/4

Příloha E – Rozhovor – Jana Chvalkovská; EEIP, a. s.

Nejsem zastáncem, aby to bylo uzákoněno. Původně jsme mysleli, že by to tam být mělo, ale je to jiný typ. Ten zákon se pak blbě mění, trvá to a tohle je věc, která se vyvíjí. Nejdůležitější je, aby to všichni přestali brát jako dotaci – o dotaci nejde. Jedna věc je, že si podporujeme naši kulturu, což je potřeba, protože ty dvě věci (tuzemská x zahraniční produkce) nefungují jedna bez druhé. Ještě bych možná zmínila, že tyhle zahraniční produkce můžou podporovat regionální rozvoj. Vynakládá se docela dost peněz na to, aby se přilákali turisti do regionů. Přitom ten film tuhle funkci má. Když se tam něco takého natočí, může se to prodávat. Jenže já si myslím, že ty regionu jsou v tomhle směru neaktivní. Každý zahraniční producent slyšel o Praze, ale měl by se podle mě dát důraz na to, aby se točilo i v jiných regionech. Tam bude ten dopad vidět daleko líp a daleko víc. To by mohlo být dobré i pro argumentaci Programu. Například Letopisy Narnie – ty se točili u Ústí a tam teď všichni milují filmaře. Všichni nezaměstnaní stáli frontu na komparz, vydělali si peníze a taky je v tom regionu utratili. A to byla velká produkce. Tam to docela propagovalo to místo, jen si zas myslím, že to neumí plně využít. Mělo by se zatlačit na to, aby ty regiony byly aktivnější tímto směrem. A v těch regionech je to i levnější. Vidíte nějaká rizika v tom, kdyby tady bylo těch zahraniční produkcí hodně? Ne. Myslím, že ne. Nic mě nenapadá. Z hlediska veřejných rozpočtů ne. Co takové zvýšení cen? To si nemyslím, že je dlouhodobé riziko. Když si filmaři nastřelí ceny, tak producenti sem zase nepůjdou. Myslím, že by si to ten trh sám vyčistil. Ono v tomhle směru je tento sektor živý. Na naše úspěchy 2002 – 2003, kdy tu byly ty objemy přibližně pět miliard, hned zareagovalo okolí a začali je lákat k nim. Nemít ale pobídky tak to neexistuje – to bychom nevyrovnali ani nejlevnějšími službami. Proč trvalo tak dlouho – myšleno ta reakce na propad – šest sedm let se nic nedělo, proč? Tak protože tam byl problém komunikace. Chvíli trvalo než se filmaři domluvili mezi sebou, chvíli trvalo než tu byla politická vůle. Oni to hodně vytáhli Film Commission a Odbor médií a audiovize – ty se o to zasloužili asi nejvíc. A teď si vezměte, kolik se tu za tu dobu vystřídalo vlád a ministrů kultury – a každý má priority jinde. A je nutné pokaždé je znovu s tou problematikou seznámit.

4/4

Příloha F – Rozhovor – Marián Oravec; Ministerstvo kultury - Odbor médií a audiovize

Příloha F – Rozhovor - Marián Oravec (Ministerstvo kultury – Odbor médií a audiovize – správa Programu podpory filmového průmyslu)

Marián Oravec – Ministerstvo kultury – Odbor médií a audiovize – správa Programu podpory filmového průmyslu 3. května 2012 15.00 _____________________________________________________________________________ Jaký je počet žadatelů na Program – jakou část dokážete uspokojit? Tam je to problém. Roku 2010 byl rozpočet 300 milionů a vyplatilo se 177 milionů, roku 2011 jsme měli opět rozpočet 300 milionů a vyplatili jsme 260 milion. Ten problém je zejména letos, tedy rok 2012, kdy už máme více než 60 zájemců. Ten počet tedy rok od roku stoupá, je to tak? Přesně tak. A tento rok vlastně žádají přes 900 milionů a my máme stále rozpočet 300 milionů. Narážíme tu na fakt, že je v současné době přijímání žádostí zastaveno. Ano, je to tak. Je to z toho důvodu, že – na co bychom přijímali žádosti nové, když nemáme ani pro ty, kteří se již přihlásili. To je velký problém. Ale jak víte, jsou tam tři fáze registrace, evidence a vyplacení – Funguje prakticky přesně takto ve třech fázích? Ano, ano. A v té fázi evidence se děje taková věc, že oni nám sice dají svůj rozpočet, ze kterého my ty peníze alokujeme, ale v průběhu roku to pak změní, nebo natáčení zcela zruší. Teď se teda bavíme o tom, že tam je požadavek na 960 milionů, ale za tři měsíce to může být 500 milionů. A to je ten základní problém, že my nevíme, jaká jsou – budou skutečná čísla. Jak jsou časté tyto změny rozpočtů či úplné zrušení natáčení? Je to velmi časté. Je to jeden ze základních problémů Programu. Kdy bude předloženo Vyhodnocení Programu za rok 2011? Už mělo být předloženo v dubnu, ale vzhledem k politické situace nebylo doteď předloženo. Mělo by být předloženo v nejbližších týdnech. No - za problematické můžeme považovat proces evidence, jsou tam určitá specifika filmové tvorby – přesun nebo změna – omezená výše disponibilních prostředků, 1/5

Příloha F – Rozhovor – Marián Oravec; Ministerstvo kultury - Odbor médií a audiovize

Program naráží i na problém kalendářního roku. Ano. On ten Program funguje na základě usnesení vlády a ne na základě zákona, takže se musí řídit rozpočtovými pravidly – zákonem o rozpočtových pravidlech a ten říká, že dostanete peníze na daný rok, a když je nevyčerpáte, propadnou. Funguje to jinak než fondy. Kdyby na to byl zákon, tento problém by odpadl, protože bychom se nemuseli řídit kalendářním rokem. A ty prostředky by se mohly přesouvat – to znamená, když jsme v roce 2010 nevyčerpali několik milionů, mohly by přejít do dalšího roku. To teď nefunguje. Jak ale fungují tzv. přecházející projekty? Když se přijímal Program, tak se nepočítalo s tím, že nějaké takové přecházející projekty budou. Tak dalo se to ale předpokládat, to je jedna z nejzákladnějších specifikací filmové tvorby. No tak teoreticky jsme věděli, že ten problém nastane, spíš byl problém ten, že pokud se to nevyřeší zákonem, tak to jinak nejde. A na to aby se to mohlo udělat zákonem, na to je důležitá politická vůle. To vláda musí souhlasit s tím, že to bude fungovat jinak. Když nebylo povoleno přelívání peněz z roku na rok, udělalo se to alespoň takto. Jenže v roce 2010 jsme tedy museli řešit, co s takovými projekty – které třeba začali natáčet v září 2010 a končili třeba v červnu 2011. Toto ten Program přímo neupravuje, ale jsou tam ustanovení, která to umožňují. Tak se dala ta podmínka, že projekt pokračuje do dalšího roku, ale musí splňovat určité podmínky, kterými jsou – alespoň 15 milionů – které nemusí splňovat v jednom roce, ale v obou dohromady. Tak je zase další problém s tím, že on si pak musí udělat audit jak na konci jednoho roku, tak pak ke konci projektu. Náklady na audit jsou ale malé. To ale znamená, že musí v každém roce nějaké peníze utratit – aby mohl být pokračující. Přesně tak. Tyto projekty můžou existovat, ale vždy v už v tom kalendářním roce musí utratit nějaké peníze. Co producentům vadí na Programu? Tak oni si stěžují, že ty pravidla nejsou jasná, s čímž souhlasím. Někdy se něco stane a my nevíme jak to řešit. Jak letos například s těmi penězi. Chystá se nějaká úprava Programu? No jak asi víte, je nový návrh zákona o audiovizi, ten je teď v parlamentu. Nicméně ten zákon pobídky neobsahuje. Je ale jakýsi návrh na to, aby se tam ty pobídky vložily. Tím by se pak tento Program jakoby zrušil a zbavili bychom se problému přelívání peněz, ani nebude problém s pokračujícími projekty. Ale je to jen záměr.

2/5

Příloha F – Rozhovor – Marián Oravec; Ministerstvo kultury - Odbor médií a audiovize

Vzhledem k pozastavení přijímání – musí to působit jako nestabilní a nejisté prostředí pro producenty. Určitě ano. Ty negativní stránky Programu jsou – nízký rozpočet 300 milionů, dále tím, že se to řídí zákonem o státní rozpočtu, který se schvaluje někdy v prosinci. Takže oni v prosinci nevědí, jestli v lednu budou peníze. To je obrovský úkaz nestability – a to oni můžou odejít do Maďarska, do Německa, kde jsou ty podmínky jednodušší a jasnější. Oni jsou dva způsoby těchto pobídek. Rabaty – systém jaký máme my – a pak daňové úlevy. To znamená, že přijde někdo do Maďarska, dodá dokumenty na úřad, oni ho schválí a neprobíhá tam, že musí utratit uznatelné náklady, ale oni dostanou daňový certifikát – jeden papír – a když platí daň, tak se ten certifikát k tomu přidá a odečte se to určité procento. To znamená, že celá tato administrativa tam není. Můžeme se bavit dál o daňových únicích atd., to u nás jsou právě na takovéto věci ti auditoři. V Programu stojí, že dotace nepřísluší v případě kumulace veřejné podpory nad 50 % - počítají se do toho i veřejné podpory evropské? Ano, nemělo by být více než 50 % z veřejných prostředků. Což znamená stát, kraj, město. Tady narážíte asi na programy EURIMAGES a MEDIA – ani jedno se do toho nezapočítává. Protože to nejsou prostředky státu ale Evropské unie. V případě koprodukcí – např. slovenská veřejná podpora by se započítávala. Jak to v současné době vypadá s Radou Programu? Má být pětičlenná. V současné době je trojčlenná. Význam Rady je pouze v rozhodnutí o kulturnosti projektů – tedy kulturní testy. Ten nám byl přímo nadiktovaný Evropskou komisí. Na otázku jestli je těžké projít kulturním testem – ne, všechny projekty kulturním testem prošly, až na jeden, ale ten nesplňoval podmínky, ten se natáčel v Rusku. No a to je význam Rady. Po té už o ničem nerozhoduje. A nehledají se další dva? Ne. V současné době ani není důvod, když je ten příjem pozastaven. A jak často zasedá? Každý měsíc. Při rozhodování tedy nemají žádné priority – pouze na základě kulturního testu? Ano. Ono nejjednodušší by bylo, kdyby to bylo pouze pro ty zahraniční projekty a český se přesunuly do Fondu. Protože ty český produkce ubírají z té alokované částky – nejsou to v konečném výsledku velké peníze – ale oni hodně nadhodnocují. Oni umí nadhodnotit až dvojnásobně tu částku, což je problém.

3/5

Příloha F – Rozhovor – Marián Oravec; Ministerstvo kultury - Odbor médií a audiovize

Neuvažuje se o takové změně? Vzhledem k antidiskriminačním pravidlům Evropské unie to nelze. On může vlastně přijít nějaký cizinec a zažádat si tu – Ale skrze nějakou českou společnost. No to je právě ten problém. Dle Evropské komise může – tedy z krajiny z EHP. Ale v ustanovení Programu stojí pouze v koprodukci se společností, která má český daňový domicil. On se sestavil Program, přijal se, odeslal se na komisi, ta řekla, že to tak nemůže být a rozhodla, že to nemusí být jen zahraniční, ale i český. Vzhledem k tomu že evropské právo je tomu nadřízené, tak to platí. Ustanovení Programu je nutné si vykládat v souladu s rozhodnutím Evropské komise. My pak můžeme požadovat, aby tu měl daňový domicil, až v době vyplacení dotace. Můžete, nebo to není nutné? My bychom samozřejmě žádali. Ale taková situace nikdy nenastala, ani to není pravděpodobné, že by nastala. (poznámka autora – stojí to přímo ve Sdělení komise tzv. Cinema Communication) Kolik Vás tady na tom Programu pracuje v administrativě? Já. Já sám. A kdo je kontrolním orgánem? Auditor předloží dokumenty Ministerstvu kultury. Komu tady? Mně. Pojďme zpět k tomu systému administrativy – ty tři fáze – není to zbytečně moc? No ano. Je to trochu více administrativy. Ale je to tak nastavené kvůli kulturnímu testu. Předpokládali jsme, že první fáze bude jenom o kulturnosti, druhá o financích a třetí o vyplacení. Teoreticky by se ale ty dvě první fáze daly spojit. Ještě k rozpočtu – jsou nějaké snahy o navýšení? V co nebližší době by se mělo předkládat Vyhodnocení z roku 2011 vládě a i s návrhem navýšení o 500 milionů korun. Je to ale pouze návrh Ministerstva kultury. Navrhnout bychom chtěli i nutnost předložení návrhu na úpravu Programu do konce roku 2012. 4/5

Příloha F – Rozhovor – Marián Oravec; Ministerstvo kultury - Odbor médií a audiovize

Konkrétně se tedy jedná o jaké návrhy? Tak návrhy Ministerstva kultury jsou – plánování produkčních společností není totožné s kalendářním fiskálním rokem,

nejistota ve

financování,

pravidla

a až v prosinci.

5/5

pro rušení natáčení,

výše

rozpočtu

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

PROGRAM PODPORY FILMOVÉHO PRŮMYSLU

1/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

I. OBECNÁ USTANOVENÍ Článek 1 Úvodní ustanovení 1.1 Program podpory filmového průmyslu (dále jen „Program“)1 definuje pravidla a stanovuje podmínky pro poskytování dotací podnikatelům se sídlem, popř. místem podnikání a daňovým domicilem na území České republiky na realizaci audiovizuálních děl na území České republiky2. 1.2 Účelem Programu je podpora filmové produkce v České republice, zvýšení konkurenceschopnosti českého filmového průmyslu v evropském a světovém měřítku. Zároveň je Program dodatečným zdrojem financování české národní kinematografie. Nepřímo je Program zaměřen na regionální rozvoj a podporu malých a středních podniků, drobných živnostníků a profesí s vysokou přidanou hodnotou. Přispívá k podpoře rozvoje řemesel, zaměstnávání dlouhodobě nezaměstnaných a nepřímo i k propagaci České republiky v zahraničí. 1.3 Program vymezuje podmínky pro poskytování dotace, postup při jejím poskytování a výkon státní správy s tím související. Na Rozhodnutí o poskytnutí dotace se nevztahují obecné předpisy o správním řízení3 a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání4. 1.4 Program není určen pro podniky v obtížích5. 1.5 Účelem tohoto Programu je poskytnout podpora filmové produkce do doby přijetí řádné legislativní úpravy. Článek 2 Základní ustanovení 2.1 Poskytovatelem dotace podle tohoto Programu je Ministerstvo kultury (dále jen „Poskytovatel“). 2.2 Poskytovatel stanoví zejména v závislosti na zákonu o státním rozpočtu na příslušný kalendářní rok podmínky Programu, které uveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup. 2.3 Dotací se pro účely tohoto Programu rozumí finanční prostředky státního rozpočtu poskytnuté na kompenzaci části nákladů vynaložených na realizaci audiovizuálního díla v České republice.

1 Nejedná se o program ve smyslu § 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změnách některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. 2 Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k některým právním aspektům týkajících se kinematografických děl a jiných audiovizuálních děl (OJ C 43, 16.2.2002). 3 Zákon č. 500/2004 Sb. o správním řízení ve znění pozdějších předpisů. 4 Zákon č. 150/2002 Sb. soudní řád správní. 5 Sdělení Komise (ES) 2004/C 244/02 Pokyny Společenství na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích. 2/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

2.4 Audiovizuálním dílem se pro účely tohoto Programu rozumí: a) hraný nebo animovaný film určený pro distribuci v kinech, jehož délka činí minimálně 70 minut, b) dokumentární film určený pro distribuci v kinech, jehož délka činí minimálně 70 minut, c) hraný, dokumentární nebo animovaný film určený pro vysílání v televizi, jehož délka činí minimálně 70 minut, d) epizodní díl hraného nebo animovaného televizního seriálu nebo seriál epizod, přičemž délka každého epizodního dílu činí minimálně 40 minut. 2.5 Realizací audiovizuálního díla se pro účely tohoto Programu rozumí: a) příprava natáčení, b) výrobní procesy, c) likvidace výroby, obsažené v grafu realizace podle přílohy č. 6 k tomuto Programu. 2.6 Projektem se pro účely tohoto Programu rozumí realizace audiovizuálního díla a nutné související činnosti směřující k vytvoření audiovizuálního díla. 2.7 Žadatelem pro účely tohoto Programu je podnikatel, se sídlem, popř. místem podnikání na území České republiky, realizující na území České republiky Projekt, pro který žádá poskytnutí dotace podle tohoto Programu, pokud je současně: a) výrobcem nebo spoluvýrobcem (koproducentem) audiovizuálního díla, b) zaregistrován u místně příslušného správce daně6. 2.8 Žadatelem nemůže být podnikatel, pokud kdykoli v době mezi podáním Žádosti o registraci Projektu podle čl. 6 a vyplacením dotace: a) je v úpadku nebo hrozícím úpadku7, je na něj prohlášen konkurs nebo povoleno vyrovnání8, nebo byl insolventní návrh nebo návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek jeho majetku, b) soud vydal usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí na jeho majetek nebo nařídil exekuci jeho majetku, c) je v likvidaci, d) je příjemcem podpory na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích9, nebo e) byl nebo jeho statutární orgán, popř. člen jeho statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, nebo f) je v prodlení s plněním závazků vůči státnímu rozpočtu nebo s odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění. 2.9 Kulturním testem se pro účely tohoto Programu rozumí posouzení obsahu audiovizuálního díla v souladu s příslušnými předpisy Evropské unie10, a to na základě údajů uvedených

6 § 33 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 7 Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů 8 Zákon č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání 9 Sdělení Komise (ES) 2004/C 244/02 Pokyny Společenství na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích

3/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Žadatelem v tiskopisu podle přílohy č. 1 k tomuto Programu, který je nedílnou součástí Žádosti o registraci Projektu. 2.10 Rozhodným dnem se pro účely tohoto Programu rozumí den doručení Žádosti o registraci Projektu Poskytovateli, uvedený v Osvědčení o registraci Projektu podle čl. 6. 2.11 Programovou Radou (dále jen "Rada") se pro účely tohoto Programu rozumí poradní orgán ministra kultury, který vyhodnocuje Žádosti o registraci Projektu podle čl. 6. 2.12 Zahájením prací na Projektu se pro účely tohoto Programu rozumí: a) uzavírání pracovních smluv; rozhodným je v tomto případě den nástupu zaměstnance do práce sjednaný v pracovní smlouvě, b) uzavírání smluv s dodavateli, rozhodným je v tomto případě den zahájení poskytování dodávek, zboží nebo služeb sjednaný ve smlouvě, c) skutečné zahájení produkčních prací, d) pořízení materiálu, zboží, energie a dalších neskladovatelných dodávek a služeb zakoupených Žadatelem od subjektů se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky. 2.13 Příjemcem dotace se pro účely tohoto Programu rozumí Žadatel, který obdržel Osvědčení o registraci Projektu, Osvědčení o evidenci Projektu, Rozhodnutí o poskytnutí dotace a kterému podle tohoto Rozhodnutí byla dotace vyplacena. 2.14 Za den doručení Žádosti o registraci Projektu, Žádosti o evidenci Projektu, Žádosti o poskytnutí dotace stejně jako jejich doplnění a jiných podání adresovaných Poskytovateli podle tohoto Programu se pro účely tohoto Programu považuje den vyznačený podatelnou Poskytovatele. Žádost je považována za řádně doručenou, pokud obsahuje všechny součásti podle Programu nebo pokud byla doplněna ve lhůtě 10-ti dnů od doručení výzvy k opravě či doplnění. 2.15 Registračním seznamem se pro účely tohoto Programu rozumí seznam vedený Poskytovatelem a zpřístupněný způsobem umožňující dálkový přístup, ve kterém jsou registrovány projekty podle čl. 6 Programu. Registrace v seznamu však nezakládá žádné povinnosti Poskytovateli související s alokací finančních prostředků. 2.16 Evidencí Projektů se pro účely tohoto Programu rozumí seznam vedený Poskytovatelem a zpřístupněný způsobem umožňující dálkový přístup, ve kterém jsou evidovány Žádosti o evidenci Projektů a Osvědčení o evidenci Projektů. Evidence Projektů zároveň informuje o aktuální výši disponibilních finančních prostředků Poskytovatele. 2.17 Koprodukční smlouvou se pro účely tohoto Programu rozumí smlouva mezi Žadatelem a spoluvýrobcem nebo spoluvýrobci audiovizuálního díla nebo smlouva, ve které jsou stanoveny základní parametry koprodukce. Koprodukční smlouva může být pro účely tohoto Programu nahrazena závazným prohlášením spoluvýrobce nebo spoluvýrobců audiovizuálního díla o formě vstupu do Projektu s uvedením konkrétní finanční účasti na Projektu. Koprodukční smlouva rovněž upravuje vztah koproducentů k 20% dotaci za uznatelné náklady. 10 Sdělení Komise radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k některým právním aspektům týkajících se kinematografických děl a jiných audiovizuálních děl (OJ C 43, 16.2.2002). 4/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Článek 3 Programová Rada 3.1 Rada má pět členů, které jmenuje a odvolává ministr kultury, kterému je Rada odpovědná. Rada si na své první schůzi zvolí předsedu a místopředsedu. 3.2 Rada je složena z odborníků v oblasti audiovize. Členové Rady jsou navrhováni institucemi a profesními organizacemi působícími v oblasti audiovize na základě písemné výzvy Poskytovatele. 3.3 Funkční období Rady je 18 měsíců. Člen Rady může být jmenován členem opětovně, nejvíce však třikrát. 3.4 Členem Rady může být pouze bezúhonný občan České republiky, který je plně způsobilý k právním úkonům, nemá funkce v politických stranách nebo hnutích a aktivně nevystupuje jejich jménem, nezastupuje obchodní zájmy, které by mohly být v rozporu s výkonem jeho členství nebo by mohly nepříznivě ovlivňovat jeho nestrannost a objektivitu rozhodování. 3.5 Za bezúhonného se pro účely tohoto Programu nepovažuje ten, kdo byl odsouzen za úmyslný trestný čin, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. 3.6 Členství v Radě se neslučuje s funkcí prezidenta republiky, poslance, senátora, člena vlády a jeho náměstka, vedoucího jiného ústředního orgánu státního správy a jeho náměstka. 3.7 Členství v Radě zaniká: a) b) c) d)

ukončením účinnosti tohoto Programu, uplynutím funkčního období, vzdáním se členství, smrtí nebo prohlášením za mrtvého, nebo e) odvoláním.

3.8 Vzdání se členství nabývá účinnosti dnem následujícím po dni písemného oznámení člena Rady o tom, že se vzdává členství v Radě Poskytovateli.

doručení

3.9 Odvolání nabývá účinnosti dnem následujícím po dni doručení listiny obsahující rozhodnutí Poskytovatele o odvolání člena Rady odvolávanému členu Rady. 3.10 Důvodem pro odvolání člena Rady může být zejména porušení požadavku o neslučitelnosti funkcí dle 3.6, nabytí právní moci rozsudku, jímž byl člen Rady odsouzen pro úmyslný trestný čin, ztráta způsobilosti k právním úkonům, ztráta občanství. 3.11 Členství v Radě je veřejnou funkcí a je čestné a nezastupitelné; členům Rady za něj nenáleží odměna. Členům Rady jsou z rozpočtu Poskytovatele hrazeny náklady spojené s výkonem člena Rady. 3.12 Členové Rady jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech souvisejících s hodnocením Projektů, o nichž se dozvěděli při výkonu členství v Radě, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. 3.13 Zasedání Rady svolává Poskytovatel minimálně čtyřikrát ročně, a to písemně, vždy nejméně 10 dní přede dnem, na který je zasedání Rady svoláváno.

5/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

3.14 Před zahájením každého zasedání podepíší členové Rady programů čestné prohlášení o nepodjatosti ve vztahu k hodnoceným projektům. 3.15 Rada je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jejích členů. Rada rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných členů. 3.16 Rada se řídí jednacím řádem, který schvaluje Poskytovatel nejpozději do zahájení druhého zasedání Rady. 3.17 Jednání Rady se účastní tajemník Rady, který je zaměstnancem Poskytovatele.

Článek 4 Veřejná podpora

4.1 Veřejná podpora podle tohoto Programu je poskytována formou dotace v souladu 11 s příslušnými předpisy Evropské unie . 4.2 Celková výše veřejné podpory poskytnuté na realizaci Projektu nesmí přesáhnout výši podpory stanovenou příslušnými předpisy Evropské unie12. 4.3 Nárok na vyplacení dotace je nepřevoditelný. 4.4 Maximální výše dotace na Projekt je uvedena v Osvědčení o evidenci Projektu a vychází z údajů uvedených v Žádosti o evidenci Projektu. Je stanovena procentní sazbou a zároveň je stanovena i její maximální absolutní výše. 4.5 Nárok na dotaci nepřísluší Žadateli v případě kumulace veřejné podpory převyšující 50 % realizačních nákladů Projektu. 4.6 Žadatel může utratit nejméně 20 % realizačního rozpočtu v jiném členském státě. Tímto není dotčená výše dotace podle Programu.

11 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). Sdělení Komise radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k některým právním aspektům týkajících se kinematografických děl a jiných audiovizuálních děl (OJ C 43, 16.2.2002) 12 Sdělení Komise radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů k některým právním aspektům týkajících se kinematografických děl a jiných audiovizuálních děl (OJ C 43, 16.2.2002) 6/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Článek 5 Všeobecné podmínky Programu 5.1 Dotaci lze Žadateli poskytnout, pokud prokáže, že Projekt splňuje následující podmínky: a) ke dni podání Žádosti o evidenci Projektu je zajištěno financování 75 % celkových realizačních nákladů Projektu. Tuto skutečnost prokazuje Žadatel předložením koprodukčních smluv, distribučních smluv, licenčních smluv o předprodeji nebo prodeji práv k audiovizuálnímu dílu, smluv s partnery, kteří poskytnou prostředky na realizaci Projektu, nebo výpisem z bankovního účtu, budou-li do výroby vloženy vlastní prostředky Žadatele nebo jiného koproducenta, b) Projekt splnil podmínky Kulturního testu podle čl. 2.9, tzn., že v něm dosáhl minimálního počtu 23 bodů a splnil nejméně dvě z osmi kulturních kriterií (viz příloha č. 1), c) obsah Projektu není v rozporu s platným právním řádem České republiky, nápadně hrubým a sugestivním způsobem nezobrazuje sexuální nebo násilné výjevy. 5.2 Celková výše uznatelných nákladů vynaložených v souvislosti s Projektem na území České republiky musí dosáhnout alespoň: a) 15 mil. Kč v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. a) a c), b) 3 mil. Kč v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. b), c) 10 mil. Kč. v případě audiovizuálního díla uvedeného v čl. 2.4 písm. d). 5.3 Splňuje-li v případě jednoho Projektu více právnických osob podmínky pro podání Žádosti o poskytnutí dotace na Projekt, může Žádost o poskytnutí dotace na Projekt podat pouze jeden Žadatel.

II. ORGANIZAČNÍ ZAJIŠTĚNÍ PROGRAMU

Článek 6 Žádost o registraci Projektu 6.1 Žádostí o registraci Projektu obsahuje: a) vyplněný kulturní test, včetně odůvodnění jednotlivých bodů, b) scénář audiovizuálního díla v tištěné podobě, c) výpis z obchodního rejstříku ne starší tří měsíců, popř. výpis ze živnostenského rejstříku ne starší 3 měsíců, d) čestné prohlášení podle přílohy č. 2 k tomuto Programu. 6.2 Žádost o registraci Projektu se doručuje v pěti vyhotoveních v tištěné podobě, včetně příloh. 6.3 Poskytovatel může Žadatele vyzvat k doplnění Žádosti o registraci Projektu. Pokud Žadatel do 10 pracovních dnů svou Žádost nedoplní, považuje se tato Žádost za zamítnutou. 6.4 Rada vyhodnotí Žádost o registraci Projektu, včetně bodového hodnocení v kulturním testu a ve svém stanovisku určí, zda Žadatel splňuje podmínky pro poskytnutí dotace, včetně zdůvodnění svého rozhodnutí. 6.5 Na základě stanoviska Rady vydá Poskytovatel do 30 dnů ode dne doručení Žádosti 7/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

o registraci Projektu Žadateli Osvědčení o registraci Projektu a zapíše Projekt do Registračního seznamu Projektů, nebo Žádost o registraci Projektu zamítne. 6.6 Zápis Projektu do Registračního seznamu Projektů nezakládá Žadateli nárok na poskytnutí dotace podle tohoto Programu. Článek 7 Žádost o evidenci Projektu 7.1 Žadatel, který obdržel Osvědčení o registraci Projektu, je oprávněn podat Poskytovateli Žádost o evidenci Projektu, nejpozději do 3 měsíců ode dne obdržení Osvědčení o registraci Projektu. 7.2 Žádost o evidenci Projektu obsahuje: a) vyplněný tiskopis formuláře B přílohy k tomuto Programu, včetně přílohy č. 2, b) úředně ověřené čestné prohlášení o bezdlužnosti Žadatele (viz příloha č. 2 k tomuto Programu) vůči státnímu rozpočtu, správě sociálního zabezpečení a zdravotním pojišťovnám, c) úředně ověřené čestné prohlášení o zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost (viz. příloha č. 2 k tomuto Programu), d) výpis z obchodního rejstříku ne starší tří měsíců, popř. výpis ze živnostenského rejstříku ne starší 3 měsíců, e) předběžný výrobní plán Projektu, f) předběžný rozpočet Projektu, g) vyčíslení předpokládaného objemu Uznatelných nákladů dle čl. 10. 1 a čl. 10.2 h) koprodukční smlouvu podle čl. 2.17, je –li dílo realizováno v koprodukci , i) dokumenty dle čl. 5.1 písm. a), j) čestné prohlášení o tom, že získal od všech autorů a od všech nositelů práv souvisejících s právem autorským svolení k zařazení autorských děl a uměleckých výkonů beze změny nebo po zpracování či jiné změně do Projektu, jakož i k zachycení na prvotní záznam a výhradní, časově a místně neomezenou licenci k užití děl a výkonů při užití Projektu, k) čestné prohlášení (viz příloha č. 3 k tomuto Programu). Žádost se podává ve dvou vyhotoveních v tištěné podobě, přičemž přílohy podle písm. b), c), d) a g) jsou podávány pouze v jednom vyhotovení. 7.3 Poskytovatel může Žadatele vyzvat k doplnění Žádosti o evidenci Projektu. Pokud Žadatel do 10 pracovních dnů od doručení výzvy svou Žádost nedoplní, považuje se tato Žádost za zamítnutou. 7.4 Žádosti jsou řazeny do Evidence Projektů chronologicky podle data přijetí kompletní Žádosti o evidenci Projektu . Poskytovatel rozhoduje o Žádostech podle pořadí těchto Žádostí v Evidenci Projektů. 7.5 V případě, že Žadatel nebo Projekt nesplňují podmínky stanovené tímto Programem, Poskytovatel Žádost o evidenci Projektu zamítne. Poskytovatel rovněž zamítne Žádost o evidenci Projektu, pokud nemá disponibilní finanční prostředky na dotaci Projektu; postup podle čl. 11.3 a 11.4 tímto není dotčen. 7.6 Pokud byla Žádost o evidenci Projektu zamítnuta, může Žadatel podat novou Žádost 8/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

týkající se stejného Projektu pouze jednou. 7.7 Není-li důvod pro zamítnutí Žádosti o evidenci Projektu podle čl. 7.5, vydá Poskytovatel Osvědčení o evidenci Projektu do 30 dnů ode dne obdržení kompletní Žádosti. Osvědčení o evidenci Projektu obsahuje i předpokládanou částku dotace. O tuto částku se snižuje částka disponibilních finančních prostředků Poskytovatele v Programu. 7.8 Žadatel, který obdržel Osvědčení o evidenci Projektu, má povinnost bez zbytečného odkladu informovat Poskytovatele o následujících skutečnostech: a) sloučení nebo rozdělení společnosti Žadatele, b) změně právní formy Žadatele, c) vstupu Žadatele do likvidace, d) podání insolvenčního návrhu na Žadatele, e) změnách Projektu oproti skutečnostem uvedeným v Žádosti o evidenci Projektu, f) účasti v jiných programech podpory z tuzemských veřejných zdrojů nebo ze zdrojů EU nebo o poskytnutí jednorázové podpory z těchto zdrojů ve vztahu k Projektu, nebo jiné zdroje veřejné podpory použité na realizaci Projektu.

7.9 V případě, že Žadatel výše uvedené skutečnosti podle čl. 7.8 neoznámí, jeho Žádost o poskytnutí dotace bude zamítnuta. 7.10. Žadatel, který obdržel Osvědčení o evidenci Projektu, může v případě změny rozpočtu v rámci realizace Projektu o více než 10 %, kdykoli požádat Poskytovatele o změnu Osvědčení o evidenci Projektu . 7.11 Žádost o změnu Osvědčení o evidenci Projektu obsahuje: a) vyplněný tiskopis formuláře B 3 přílohy k tomuto Programu, b) aktualizovaný rozpočet Projektu. 7.12 Pokud Poskytovatel neobdrží kompletní Žádost o změnu Osvědčení o evidenci Projektu, výše dotace bude stanovena z rozpočtu obsaženého v Žádosti o evidenci Projektu.

Článek 8 Žádost o poskytnutí dotace 8.1 Žadatel, který obdržel Osvědčení o evidenci Projektu, může podat Žádost o poskytnutí dotace v případě, že splnil všechny podmínky stanovené v Programu a v Osvědčení o evidenci Projektu.

8.2 Žádost o poskytnutí dotace doručí Žadatel Poskytovateli v jednom vyhotovení. Žádost o poskytnutí dotace obsahuje:

a) vyplněný tiskopis formuláře C přílohy k tomuto Programu s úředně ověřeným podpisem Žadatele nebo jeho statutárního orgánu, popřípadě zmocněncem Žadatele, b) výpis z obchodního rejstříku ne starší tří měsíců, popř. výpis ze živnostenského

9/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

rejstříku ne starší 3 měsíců, c) ověření celkových uznatelných nákladů na realizaci filmu na území České republiky, včetně věcného plnění podle § 2 písm. b) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů. Výrok auditora ve zprávě musí zejména jasně vyjádřit stanovisko auditora, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví v souladu s použitými právními předpisy a účetními standardy, d) čestné prohlášení o shodě Projektu (viz příloha č. 4), pro který je žádáno poskytnutí dotace, s Projektem uvedeným v registračním seznamu Projektů Poskytovatele, e) poslední verzi scénáře audiovizuálního díla, pro které je žádáno o poskytnutí dotace, f) seznam osob podílejících se na výrobě audiovizuálního díla dle hereckého nebo štábového seznamu a seznam dalších dodavatelů obvyklých pro toto odvětví; seznamy obsahují rovněž sídlo právnických osob, místo podnikání, popř. adresu bydliště fyzických osob v souvislosti s daňovými účely, g) v případě koprodukce čestné prohlášení všech spoluvýrobců o pravdivosti veškerých podkladů poskytnutých k auditu a jejich souhlas s výrokem auditu dle čl. 8.3, h) čestné prohlášení k čl. 7.8. písm. f), i) úředně ověřenou kopii pojistné smlouvy auditora podle čl. 8.3 písm. b).

8.3 Audit celkových uznatelných nákladů Projektu musí být vypracován auditorem, který a) je oprávněn vykonávat auditorskou činnost podle zvláštního právního předpisu13, b) má uzavřenou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu své podnikatelské činnosti třetí osobě, přičemž limit pojistného plnění nesmí být nižší než 100 000 000 Kč.

8.4 Poskytovatel může Žadatele vyzvat k doplnění Žádosti o poskytnutí dotace. Pokud Žadatel do 10 pracovních dnů od doručení výzvy svou žádost nedoplní, považuje se tato žádost za zamítnutou.

8.5 Pokud Žádost splňuje všechny podmínky stanovené Programem a Osvědčením o evidenci Projektu, vydá Poskytovatel Rozhodnutí o poskytnutí dotace, a to do 30 dnů ode dne doručení Žádosti o poskytnutí dotace. V opačném případě poskytovatel Žádost o poskytnutí dotace ve stejné lhůtě zamítne.

8.6 Pokud byla Žádost o poskytnutí dotace zamítnuta, může Žadatel podat novou Žádost o poskytnutí dotace týkající se stejného Projektu pouze jednou.

13 Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů

10/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

8.7 Poskytovatel uvolní a vyplatí finanční prostředky na účet Žadatele do 14 dnů ode dne vydání Rozhodnutí o poskytnutí dotace. 8.8 V případě, že Žadatel neoznámí Poskytovateli bez zbytečného odkladu skutečnosti uvedené v čl. 7.8, považuje se tato skutečnost za porušení rozpočtové kázně podle zvláštního právního předpisu14. Článek 9 Povinnosti Příjemce v souvislosti s vyplacením dotace

Příjemce je povinen: a) ve svém účetnictví zabezpečit, aby vybrané účetní operace související s Projektem a v návaznosti na plnění podmínek Programu a výpočet veřejné podpory byly vedeny v oddělené analytické evidenci. Musí být prokazatelné, zda vybrané účetní položky jsou vykazovány na Projekt a skutečně odpovídají realizovanému Projektu, b) zabezpečit pro účely kontroly archivaci veškeré dokumentace, včetně účetnictví o Projektu po dobu 5 let od ukončení realizace Projektu, c) poskytnout na vyžádání Poskytovatele aktuální údaje o realizaci Projektu, d) v závěrečných titulkách audiovizuálního díla uvést, že realizace audiovizuálního díla byla podpořena Ministerstvem kultury České republiky z Programu podpory filmového průmyslu, včetně loga Ministerstva kultury.

Článek 10 Uznatelné náklady 10.1 Pro účely tohoto Programu se uznatelnými náklady rozumí úhrada za dodávky zboží a služeb přímo souvisejících s realizací Projektu Žadatelem a zakoupených v České republice od subjektů, které mají sídlo, místo podnikání nebo trvalý pobyt a daňový domicil na území České republiky. 10.2 Pro účely tohoto Programu se uznatelnými náklady rovněž rozumí Žadatelem vyplacené honoráře hercům a členům štábu, kteří jsou cizími státními příslušníky nebo osobami, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, a jejichž příjem nebo příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky je z tohoto důvodu zdaněn daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby15. 10.3 Pro účely tohoto Programu nelze zahrnout mezi uznatelné náklady: a) odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku b) nákup dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, c) vývoj látky/námětu, předběžná jednání, d) výlohy na autorská práva spojené s námětem/předlohou a k jiným již existujícím dílům (včetně hudby),

14 Zákon č. 218/2000., o rozpočtových pravidlech a o změnách některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů 15 § 36 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

11/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

e) výlohy na financování (např. úroky z půjček), f) provozní náklady Žadatele, které se nevztahují výlučně k realizaci projektu, g) rezervy pro překročení kalkulovaného rozpočtu, h) distribuční a marketingové náklady, i) cestovní náhrady českého štábu a herců při natáčení v zahraničí, j) celní poplatky, k) daně z přidané hodnoty, l) mzdy nebo jakékoliv odměny zahraničním hercům nebo členům štábu, s výjimkou honorářů uvedených v čl. 10.2. 10.4 Uznatelné náklady se snižují o částku jiné veřejné podpory, která byla Žadateli na Projekt poskytnuta. 10.5 Za uznatelné náklady se nepovažují náklady vynaložené Žadatelem v souvislosti s realizací Projektu před Rozhodným dnem. 10.6 Dodatečné překročení uznatelných nákladů, tak jak byly uvedeny v Žádosti o evidenci Projektu, bude zohledněno zpětně až do výše 10% těchto nákladů, pokud má Poskytovatel dostatek disponibilních prostředků.

Článek 11 Výše dotace

11.1 Dotace podle tohoto Programu je poskytována ve výši 20% uznatelných nákladů, s výjimkou uznatelných nákladů uvedených v čl. 10.2 Programu. 11.2 Dotace podle tohoto Programu je poskytována ve výši 10% v případě uznatelných nákladů uvedených v čl. 10.2 Programu. 11.3 Pokud nejsou v rozpočtu Poskytovatele k dispozici finanční prostředky na uspokojení obdržené Žádosti o evidenci Projektu splňující podmínky pro poskytnutí dotace tak, aby mohla být udělena dotace v plné výši, může být pro Projekt uvedený v této Žádosti schválena dotace nižší, než jaká by měla být schválena podle čl. 11.1 nebo 11.2. Odsouhlasená výše dotace bude uvedena jako částka absolutní a bude stanovena v závislosti na výši disponibilních finančních zdrojů v rozpočtu Poskytovatele. 11.4 Pokud nejsou v rozpočtu Poskytovatele k dispozici finanční prostředky na uspokojení více Žádostí o evidenci Projektu , které Poskytovatel obdržel ve stejný den a které splňují podmínky pro poskytnutí dotace tak, aby jim mohla být udělena dotace v plné výši, může být pro projekty uvedené v těchto žádostech schválena dotace nižší, než jaká by měla být schválena podle čl. 11.1 nebo 11.2. V takovém případě bude těmto Projektům přiznána dotace stanovená procentní sazbou shodnou pro všechny tyto Projekty. 11.5 V případě, že částka uznatelných nákladů uvedená v Žádosti o poskytnutí dotace je o více než 10% nižší, než částka uznatelných nákladů uvedená v Osvědčení o evidenci Projektu, je Poskytovatel oprávněn snížit částku dotace. Částka dotace je v takovém případě snížena o stejné procento, o které je nižší částka uznatelných nákladů uvedená v Žádosti o poskytnutí dotace oproti částce uvedené v Osvědčení o evidenci Projektu.

12/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

Při výpočtu snížené částky dotace se proto postupuje dle této rovnice: d=y×k d ... snížená částka dotace k ... koeficient snížení částky dotace xd ... uznatelné náklady uvedené v Žádosti o poskytnutí dotace xe ... uznatelné náklady uvedené v Osvědčení o evidenci Projektu y ... nesnížená částka dotace vypočtená na základě údajů uvedených v Osvědčení o poskytnutí dotace Koeficient snížení částky dotace k je vypočten dle vzorce: k = xd / xe

Článek 12 Kontrola splnění podmínek pro poskytnutí a čerpání dotace 12.1 Výkon kontroly plnění, resp. splnění podmínek poskytnutí čerpání dotace se řídí platnými právními předpisy16. 12.2 Příjemce umožní příslušnému kontrolnímu orgánu kontrolu plnění, resp. splnění podmínek poskytnutí a čerpání dotace a poskytne další nezbytnou součinnost těmto orgánům k zajištění výkonu kontroly. 12.3 Předpokladem pro vyplacení dotace Žadateli je předložení auditu Projektu podle čl. 8.2 písm. c). 12.4 Žadatel je povinen kdykoliv předložit na vyžádání Poskytovateli aktuální výrobní plán, který koresponduje se scénářem.

Článek 13 Závěrečná ustanovení

13.1 Na dotaci podle tohoto Programu není právní nárok. 13.2 Změny tohoto Programu, které budou vyvolány na základě změn právních předpisů, vztahujících se k tomuto Programu, jsou v kompetenci Poskytovatele. 13.3 Právní režim veřejné podpory poskytované podle tohoto Programu je upraven zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.

13/14

Příloha G – Program podpory filmového průmyslu

13.4 Tiskopisy podle příloh k tomuto Programu uveřejní Poskytovatel způsobem umožňujícím dálkový přístup. Poskytovatel uveřejňuje na svých webových stránkách aktuální částku disponibilních finančních prostředků v Programu. 13.5 Veškeré dokumenty předkládané Žadatelem musí být v českém jazyce. 13.6 Program nabývá účinnosti dne 1. ledna 2010.

16 Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.

14/14