Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením

Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením

Petr Závodský

Odborná práce březen 2016

1. elektronické vydání

© Vojtěch Sivák, obr. 4, 5, 6, 13, 16, 17 © ELSA – Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT, obr. 14, 15, 18 Autor děkuje autorům za vstřícné svolení ke zveřejnění Obr. 1 a 2, zpracováno podle Jána Jesenského Obr. 3, zpracováno podle Guidelines and Standards for Tactile Graphics Copyright © Petr Závodský, 2016 Illustration © Petr Závodský, 2016 1. elektronické vydání, vydáno vlastním nákladem, Adamov 2016 ISBN 978-80-260-9643-6 (online: PDF)

Petr Závodský

3

ABSTRAKT Tato odborná práce je určena všem zájemcům o astronomické vzdělávání, astronomickou výuku a popularizaci astronomie zrakově postiženým. Práce zahrnuje postupy astronomického vzdělávání a zpřístupnění astronomických informací zrakově postiženým, především prostřednictvím haptizace. Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část je úvodem do několika oblastí: •

v případě astronomického vzdělávání si nekladu za cíl podat zcela vyčerpávající pojednání, ale v rozsahu pro pochopení dostačující; z velké části jsem se inspiroval poznatky Zdeňka Pokorného (s nímž jsem měl tu čest o mnohých souvisejících tématech v minulosti komunikovat), které soustředil do své habilitační práce;

•

pokud zmiňuji pojem „osoby se zrakovým postižením“, považuji za důležité, aby čtenář pochopil problematiku jak z lidského hlediska, tak i z pohledu funkce zraku;

•

v případě, že zrak neplní dostatečně svou funkci, je nutné zmínit informační deficit, k němuž dochází a který je možné značně zmírnit.

V praktické části představuji poznatky, které jsem nabyl během své praxe s vedením astronomických kurzů a kroužků. Tyto poznatky komponuji v mezích struktury dané teoretickou částí, počítaje v to samozřejmě i popis některých, především hmatových pomůcek. Do praktické části jsem původně umístil také problematiku tvorby hmatových planetárií, avšak vzhledem k tomu, že tato práce se stávala čím dál rozsáhlejší a méně přehledná, rozhodl jsem se tématu hmatových planetárií věnovat samostatnou odbornou práci. Probírané téma si v budoucnu zaslouží rozsáhlejší rozbor, a to nejen proto, že existují další zajímavá díla (např. od Noreen Grice a Jiřího Duška), ale také v souvislosti s postupným rozvojem techniky, který stále více umožňuje přiblížit astronomii také zrakově postiženým. To vše ponechám pro nová, rozšířující vydání této odborné práce. Klíčová slova: astronomie, vzdělávání, zrakové postižení, tyflopedie, tyflografika, haptizace

Petr Závodský

4

PODĚKOVÁNÍ Někteří lidé mi v mé práci byli neocenitelnou oporou. Děkuji! Největší dík patří českému astronomovi, popularizátorovi astronomie a mému učiteli doc. RNDr. Zdeňkovi Pokornému, CSc., kamarádovi a rádci Mgr. Radkovi Seifertovi a řediteli Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Masarykovy univerzity PhDr. Petrovi Peňázovi. Zvláštní dík patří přátelům a psychologům PhDr. Noře Martincové a PhDr. Richardovi Braunovi a mému partnerovi Petrovi Duškovi za jejich úžasně bytostné a neocenitelné průvodcovství mou, od této práce neoddělitelnou, specifickou životní cestou.

Petr Závodský

5

OBSAH ABSTRAKT..........................................................................................................................3 ÚVOD....................................................................................................................................7 ERRATA A ZPĚTNÁ VAZBA ČTENÁŘŮ......................................................................8 I

TEORETICKÁ ČÁST................................................................................................9

1

ZÁKLADNÍ POJMY................................................................................................10

2

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ.......................................................................13

3

2.1

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ VE ŠKOLNÍ VÝUCE.....................................................14

2.2

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ V PLANETÁRIU...........................................................15

2.3

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ NA HVĚZDÁRNĚ.........................................................16

2.4

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH............................................17

LIDÉ SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM.................................................................19 3.1

ČLOVĚK.................................................................................................................20

3.2

ZRAK.....................................................................................................................21

3.2.1 Oko..................................................................................................................21 3.2.1.1 Oční koule............................................................................................21 3.2.1.2 Přídatné orgány oka..............................................................................22 3.2.1.3 Sítnice...................................................................................................22 3.2.2 Zrakový nerv...................................................................................................23 3.2.3 Zraková centra.................................................................................................24 3.2.4 Zraková dráha..................................................................................................24

4

3.3

KDO JE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝ ČLOVĚK?...................................................................25

3.4

ZTRÁTA ZRAKU......................................................................................................26

3.5

KLASIFIKACE ZRAKOVÉHO POSTIŽENÍ PODLE WHO.................................................27

3.6

STATISTICKÉ ÚDAJE O NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH............................................29

MOŽNOSTI VYPOŘÁDÁNÍ SE S INFORMAČNÍM DEFICITEM.................31 4.1

INFORMAČNÍ DEFICIT..............................................................................................32

4.2

KOMPENZACE A REEDUKACE ZRAKU.......................................................................34

4.2.1 Kompenzace zraku při jeho částečné ztrátě ...................................................35 4.2.2 Kompenzace zraku při jeho úplné ztrátě.........................................................35 4.2.3 Volba tyfloinformačních prostředků...............................................................36 4.3

HAPTIZACE............................................................................................................38

4.3.1 Somatosenzorický systém...............................................................................38 4.3.2 Haptizace z pohledu informatiky....................................................................40 4.3.3 Vlivy omezující hmatové vnímání..................................................................42 4.3.3.1 Vlivy omezující hmatové vnímání na straně zrakově postiženého......42 4.3.3.2 Vlivy omezující hmatové vnímání na straně vnímaných objektů a prostředí 43 4.3.4 Formy haptizace..............................................................................................44

Petr Závodský 4.4

TYFLOGRAFIKA......................................................................................................45

4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 4.5

6

Hlavní výrazové prvky tyflografiky................................................................45 Osobnost a poznávání tyflografického obrazu................................................45 Vhodnost tyflografického zobrazení...............................................................46 Postupy tyflografického zobrazení..................................................................46

BRAILLOVO BODOVÉ PÍSMO....................................................................................51

II

PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................................53

5

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM. 54

6

5.1

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM VE ŠKOLNÍ VÝUCE. . .55

5.2

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM V PLANETÁRIU.........57

5.3

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM NA HVĚZDÁRNĚ.......60

5.4

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM............................................................................................................62

POMŮCKY................................................................................................................64 6.1

TYFLOGRAFIKA......................................................................................................65

6.1.1 Komentáře k tyflografickým obrázkům..........................................................66 6.2

MODELY................................................................................................................77

6.3

OSTATNÍ POMŮCKY................................................................................................81

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY..............................................................................83

Petr Závodský

7

ÚVOD „Celosvětově se počet lidí se zrakovým postiženým – všech věkových kategorií – odhaduje na 285 milionů, z toho 39 milionů jsou slepí (s nejistotou měření 10 až 20 %). Lidí starších 50 let je 65 % a ze zrakově postižených a slepých 82 %. Mezi hlavní příčiny zrakového postižení patří nekorigované refrakční vady (43 %) a poté šedý zákal (33 %); hlavní příčinou slepoty je šedý zákal (51 %).“ [1, str. 1, překlad autora] Uvedená čísla neuvádí „pouze“ počet jednotlivců se zrakovým postižením, ale také počet těch, kterým zrakové postižení může zásadně negativně zasáhnout do kvalit běžného života. Součástí kvalit (mj. znamenající „jaký?“) života je i poznávání okolního světa, vnímání jeho krás, pochopení přírodních dějů anebo jejich vstřebávání skrze emoce. Pokud uvažuji o astronomickém vzdělávání zrakově postižených, pak právě především s posláním zkvalitnit život tam, kde na kvalitě mohlo být okolnostmi ubráno, a právě v oblasti, která mi je od dětství blízká. Na první pohled se může zdát, že astronomie, ve své populární a vzdělávací podobě především vizuální, je zrakově postiženým příliš nedosažitelná na to, aby se jim mohla, byť jen poskromnu, přiblížit. Takové zdání se začne rozptylovat, jakmile se začneme seznamovat s možnostmi zbylých schopností (neurofyziologických a psychických) anebo konkrétně třeba se ztvárněním informací způsobem vnímatelným hmatem. Astronomie – mezi ostatními vědami výjimečná tím, že svým vývojem postupně dostává původně pozemská témata za hranice zemské atmosféry – je součástí kultury v antropologickém i sociologickém smyslu. A ačkoliv to nemusí být okamžitě zřetelné, je součástí společnosti i každého jednotlivce. Světově unikátní síť několika desítek hvězdáren a planetárií v České republice s bohatou a dlouhodobou kulturní, vzdělávací a vědeckou historií pokládá další významný důvod pro kýžené téma – bezbariérové astronomické vzdělávání. Posláním hvězdáren a planetárií přece je mj. přibližování vědeckých poznatků z přírodních věd široké veřejnosti, rozvoj zájmové činnosti a podíl na mimoškolním vzdělávání či doplňování školní výuky.

Petr Závodský

8

ERRATA A ZPĚTNÁ VAZBA ČTENÁŘŮ Ačkoliv jsem udělal maximum pro to, aby práce byla bezchybná, je jisté, že chybám se vyhnout nelze. Pokud najdete v práci chybu, ať mluvnickou nebo věcnou, budu rád, když mi ji oznámíte. Stejně tak stojím o čtenářovu zpětnou vazbu. Pomůžete tak vylepšit následující vydání. Pro tyto účely můžete využít [email protected].

Petr Závodský

9

I. TEORETICKÁ ČÁST

Petr Závodský

1

10

ZÁKLADNÍ POJMY •

Astronomie: Pojem astronomie vznikl z řeckých slov „astron“ (hvězda) a „nomos“ (zákon). V češtině se můžeme setkat s pojmem „hvězdářství“. Astronomie je oblast (především vědecká), jejímž předmětem zájmu jsou jevy za hranicí zemské atmosféry (vesmírná tělesa, soustavy vesmírných těles, události ve vesmíru, vesmír jako celek).

•

Astronomické vzdělávání: V této práci chápu astronomické vzdělávání v tom nejobecnějším slova smyslu jakožto proces nebo výsledek získávání astronomických vědomostí (poznatků, schopností, dovedností). Je nutné však poznamenat, že bychom mohli hovořit o různých typech vzdělávání – populárním, zábavném, formálním atd., anebo i ve významu sociálně-kulturním.

•

Astronomická výuka: Astronomická výuka je sociální systém, v němž primární roli hraje vzájemné působení učitele, žáka a astronomie (astronomie jako učivo), přičemž dochází k vlivům z vnějšku.

•

Haptizace: Pojem haptizace pochází z řeckého slova „haptó“ (dotýkati se). Jedná se o postupy, jak vyjádřit informaci způsobem dostupným pro hmatové vnímání.

•

Reedukace zraku: Jsou postupy, jimiž se zlepšují a zdokonalují postižené (porušené, nerozvinuté) funkce zraku.

•

Informační deficit: Neboli informační nedostatek (úbytek, ztráta, mezera). V kontextu mnou probíraných témat mám na mysli informační nedostatek (úbytek, ztrátu, mezeru) v důsledku zrakového postižení.

•

Kompenzace zraku: Jsou postupy, které nahrazují, vyrovnávají nebo odstraňují postižené (porušené, nerozvinuté) funkce zraku. To se zpravidla děje zbylými neurofyziologickými a psychickými schopnostmi, mezi něž náleží zejména sluch, hmat, čich, zkušenosti.

•

Oftalmopedie: Pochází ze složení dvou řeckých slov – „oftalmos“ (oko) a „paidea“ (výchova). Jedná se o speciální pedagogický obor, který se zabývá výchovou a vzděláváním lidí se zrakovým postižením. Za stejné označení lze považovat pojem „tyflopedie“. Můžeme se setkat i s dalšími, v podstatě ekvivalentními, označeními – „tyflopedagogika“, „optopedie“, „oftalmologická defektologie“, „speciální tyflopedická pedagogika“.

•

Tyflopedie: Frekventovanější, byť nepřesné, označení pro oftalmopedii. Nepřesné proto, že pojem pochází z řeckých slov „typhflos“ (slepý) a „paidea“ (výchova);

Petr Závodský

11

tyflopedie se přitom nezabývá pouze slepými. •

Orientace: Neboli určování polohy anebo směru v prostoru. Z pohledu oftalmopedického orientaci vnímáme jako „proces získávání a zpracování informací z prostředí za účelem skutečné nebo jen myšlenkové manipulace s objekty prostoru nebo za účelem plánování a realizace přemisťování v prostoru. Předpokladem rozvíjení procesu PO je mít dostatečnou celkovou představu o prostoru, o rozmístění orientačních bodů v prostoru a o jeho hranicích“ [2, str. 18] (pozn.: PO = prostorová orientace).

•

Orientační pomůcka: Pomůcky pro orientaci zrakově postiženého v prostoru. Tím jsou myšleny „veškeré zdroje informací potřebných pro orientaci zrakově postižených: modely, mapy, hlasové záznamy, záznamy psané v bodovém písmu.“ [3, str. 6]

•

Popularizace astronomie: Popularizací veřejnost srozumitelným výkladem seznamujeme s poznatky, názory. „... posluchači, diváci nebo čtenáři se sice prostřednictvím popularizace dovídají nové informace, nicméně hlavním jejím záměrem je pozitivní motivace. Popularizací konkrétního vědního oboru, jisté metody či objevu chceme posluchače a čtenáře přesvědčit, že tento vědní obor či způsob výzkumu je zajímavý, perspektivní a pro lidstvo důležitý. Snažíme se co nejatraktivněji ukázat vědecký způsob zkoumání, neboť chceme, aby každý pochopil, že jen takto můžeme získat nové a užitečné poznatky. Je zřejmé, že při popularizaci nemusíme striktně dbát na úplnost informací a naprostou logickou návaznost výkladu (i když žádné z takových „zploštění“ nesmí být na úkor srozumitelnosti), neuchylujeme se ani k testování znalostí. Na druhé straně formální stránka věci nabývá při popularizaci na významu.“ [4, str. 5]

•

Hmatová mapa (tactile map): „zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů a jevů na Zemi nebo vesmíru, sestrojené v rovině pomocí matematicky definovaných vztahů, upravené pro vnímání hmatem.“ [3, str. 6]

•

Tyflografická mapa: Pojetí „mapa upravená tak, aby se mohla vnímat poškozeným zrakem nebo hmatem“ [5] je pro nás dostačující, avšak je nutné poznamenat, že pojem „tyflografická mapa“ není zcela přesné, neboť pojem „tyflos" = „slepý“ obecně vžité chápaní „tyflografických map“ deformuje.

•

Tyflografika: Pochází z řeckých pojmů „typhflos“ (slepý) a „graphó“ (píši, kreslím). Můžeme tedy hovořit o grafice slepců – vytvářené pro ně anebo jimi. Zpravidla se používá grafické vyjádření reliéfními nebo nízkoreliéfními čarami, body

Petr Závodský a plochami.

12

Petr Závodský

2

13

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ

Astronomické vzdělávání chápu v tom nejobecnějším slova smyslu jakožto proces nebo výsledek získávání astronomických: •

vědomostí, tedy učením osvojených a pochopených fakt a vztahů mezi nimi,

•

poznatků, tedy výsledku procesu nabývání zkušenostních znalostí o jevech za hranicí zemské atmosféry; vzhledem k tomu, že člověk k poznávání, podobně jako jiní živočichové, používá mimo paměť také smysly, je téma astronomického vzdělávání osob se zrakovým postižením zajímavou výzvou,

•

schopností, zejména v rovině produktivní a myšlenkově poznávací (intelektuální),

•

dovedností, tedy učením získaných dispozic k vykonávání činností nějakou metodou.

Je nutné však poznamenat, že bychom mohli hovořit o různých typech vzdělávání: •

populární ve smyslu prostě či jednoduše podaném, přístupném široké veřejnosti, lidovém,

•

zábavné ve smyslu nenuceném, neboť může přinášet potěšení, radost, uspokojení, odpočinek,

•

formální, které vyhovuje nějakým předpisům, požadavkům anebo i zvyklostem; zpravidla v rámci nějakého vzdělávacího programu,

•

anebo i ve významu sociálně-kulturním,

•

případně dalších.

Petr Závodský

14

2.1 Astronomické vzdělávání ve školní výuce „Astronomie má své místo ve školní výuce ve všech věkových kategoriích, nejen v některých. Vybrané celky astronomického učiva musí být rozesety ve všech ročnících základní a střední školy (a v různých předmětech, ovšemže). Výuka astronomie bude mít v řadě případů charakter fakultativní, o zařazení do školní výuky a o intenzitě výuky by měl rozhodovat především učitel.“ [4, str. 8] Astronomie je i v základní podobě obor velmi rozsáhlý. To je důvod, proč není reálné uvažovat, možná s výjimkou talentovaných jedinců, o začlenění astronomie do výuky v podobě uceleného vědního oboru. Tři způsoby, jak začlenit astronomii do školní výuky, uvádí Zdeněk Pokorný [4, str. 9–11]: 1. „Žáci by měli poznat a umět vysvětlit (na úrovni přiměřené věku) všechny astronomické jevy, pozorovatelné pouhýma očima“ Například: Slunce, Měsíc, na obloze viditelné planety, hvězdy, umělé družice, meteory, komety... 2. „Při výuce v řadě předmětů nejednou nastane situace, kdy je učivo vhodné vysvětlit příkladem z astronomie.“ Například: fyzika, zeměpis, biologie, chemie..., ale i dějepis, literatura... 3. „Každý žák či student si někdy klade alespoň některé z tzv. základních (věčných) otázek.“ Například: Mezi odnepaměti kladené otázky jistě patří otázky typu „Jsme ve vesmíru sami?“, „Kde jsou hranice vesmíru?“, „Jaký má tvar?“, „Kdy vznikl?“, „Je nekonečný?“. Josip Kleczek [6, str. 5, 11, 18, 24, 45, 52, 57] uvádí další, neméně zajímavé otázky: „Co jsme ve vesmíru?“, „Kdo jsme ve vesmíru?“, „Kde jsme ve vesmíru?“, „Kdy jsme ve vesmíru?“, „Jak jsme ve vesmíru?“, „Kam až dohlédneme?“.

Petr Závodský

15

2.2 Astronomické vzdělávání v planetáriu „V každém výukovém pořadu v planetáriu musíme důsledně dodržovat zásadu, že je třeba vycházet z osobní zkušenosti žáka, tedy především z jeho vlastního sledování oblohy pouhýma očima. Teprve na bezprostředních zkušenostech lze úspěšně rozvíjet představy žáků, opírající se též o poznatky získané moderními astronomickými přístroji, výzkumem pomocí umělých družic, sond a teoretickými astrofyzikálními úvahami.“ [4,str. 15] Pojem „planetárium“ má několik významů. Planetárium je model sluneční soustavy s ukázkami relativních pohybů planet. Planetárium je označení pro promítání obrazu astronomických jevů (mj. nebeských těles, zejména pohybů Slunce, Měsíce a planet proti pozadí hvězd), zpravidla na vnitřní klenutý povrch. Za planetárium je také označována budova, ve které se zmíněné promítání realizuje. Planetárium je v současnosti pojímáno spíše než jako technické zařízení jako kulturně-vzdělávací instituce. Výuka v planetáriu má mnoho výhod. Umožňuje simulovat hvězdnou oblohu bez ohledu na počasí či přesvícenou oblohu, hvězdnou oblohu může rychle zobrazit v kterémkoli čase. Výuku v planetáriu je možné vhodně technicky doplnit – např. audiovizuálními vstupy. Nezastupitelnou roli při výuce v planetáriu má lektor, který je v interakci s mnoha posluchači, kteří zpravidla velmi komfortně mohou být soustředěni na probírané téma – za předpokladu, že struktura a průběh výuky dodržuje určitá pravidla. Výuka v planetáriu žáka může motivovat k dalšímu studiu. Zdeněk Pokorný doporučuje, abychom při vytváření obsahu vycházeli ze dvou předpokladů: 1. „u mladších žáků neočekávejme (!) předchozí astronomické znalosti“ 2. „u starších žáků (na konci základní školy) můžeme vycházet z toho, že již mají jisté povědomí o planetách, hvězdách, Galaxii“ [4, str. 16]

Petr Závodský

16

2.3 Astronomické vzdělávání na hvězdárně Hvězdárna neboli observatoř, v kontextu vzdělávací astronomie zejména hvězdárna lidového charakteru, umožňuje návštěvníkům pozorování astronomických jevů (Slunce, Měsíce, planet, hvězd aj.) pod vedením lektora. Hvězdárna zpravidla je vybavena pozorovacími přístroji, např. dalekohledy různého typu. Hvězdárnou je často myšlena, stejně jako v případě planetária, také kulturně-vzdělávací instituce. Výuka na hvězdárně má výhodu v možnosti pozorování aktuálních astronomických jevů, přístrojovém vybavení a v nezastupitelné roli lektora při výuce. Nevýhodou je závislost programu na počasí, v současné době pozorování hvězdné oblohy významně omezuje světelný smog. V případě pozorování většiny astronomických jevů je omezeno na noční pozorování. Podobně jako v případě planetária může výuka na hvězdárně motivovat k dalšímu studiu a také musíme výuku na hvězdárně vnímat „pouze“ jako doplněk školní výuky, neboť jsme limitováni časem.

Petr Závodský

17

2.4 Astronomické vzdělávání mimořádně nadaných Astronomie přitahuje mj. intelektově nadprůměrné, tvořivé, kreativní a nové cesty hledající jedince, které můžeme označit jako mimořádně nadané. Tito lidé mohou vynikat různými schopnostmi, nemusí se jednat pouze o schopnosti v rovině matematicko-fyzikální. Astronomie je téma multidisciplinární a i svými tzv. věčnými otázkami přitahuje jedince s různými schopnostmi. V definici „nadání“ nejsou přesné shody. „...většina autorů se shoduje na tom, že nadání není pouze jednostrannou záležitostí, ale že jej tvoří několik složek. Jednou z těch nejdůležitějších, na které se většina autorů shodne, je určitá nadprůměrná schopnost. Autoři se také shodují, že na projevení nadání má velký vliv motivace, případně jistá angažovanost v úkolu. Odlišují se však ve vnějších faktorech, které by mohly mít na nadání vliv. Někteří tyto faktory nezohledňují, druzí na ně naopak kladou velký důraz, jiní se snaží najít kompromis mezi vnitřní a vnější složkou jedince. Důležité je uvědomit si, že vnější faktory rozhodně existují a nejsou od nadání striktně odděleny, ale do určité míry je ovlivňují. Je to nejenom užší společnost, ve které se jedinec nachází, tedy jeho rodina, škola, vrstevníci, zájmové skupiny, ale vůbec celá společnost, která jedince ovlivňuje svým postojem a přístupem k němu.“ [7, str. 20–21] V České republice je práce s mimořádně nadanými zatím v začátcích, je soustředěna zejména na školy, aktuálně s větším zájmem ze strany psychologů, rodičů dětí a některých organizací (Klub rodičů nadaných dětí, MENSA, STaN aj.) než ze strany pedagogů. To i přesto, že mimořádně nadané děti mají oporu i v české legislativě a to v „Zákoně č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání“ (školský zákon) a ve „Vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných“. Nelze si proto dělat iluze, že pracovníci hvězdáren a planetárií jsou v práci s mimořádně nadanými dětmi dostatečně připraveni. V mnoha hvězdárnách a planetáriích, ale i v jiných neškolských zařízení, vznikají kolektivní formy astronomického vzdělávání, které mají potenciál být podporou vzdělávání jedinců s mimořádným nadáním. Zejména kroužky, kluby, letní školy astronomie či astronomické tábory různé kvality zahrnující více či méně popularizační nebo vzdělávací astronomii. „Při kolektivním astronomickém vzdělávání mimo školská zařízení (jež budeme nadále nazývat pro zkrácení kursy) je snad nejobtížnější přesvědčit “učitele” i “žáky”, že se jedná

Petr Závodský

18

především o výuku, nikoli o popularizaci astronomie. Cílem výuky v kursech je poskytnout zájemcům (mnohdy velmi talentovaným jedincům) ucelené základní poznatky z astronomie včetně přiměřených odpovědí na tzv. věčné (základní) otázky. Učitel (v praxi tedy vedoucí kursu, kroužku, klubu…) musí vědět, jaký by měl být obsah této výuky, jaké hlavní zásady musí při ní dodržovat a jakou formu výuky si zvolí.“ [4, str. 50] Zdeněk Pokorný uvádí následující rámcový obsah astronomických kurzů: „Prostorové představy, odvozené z přímých pozorování a nepřímo. Objekty, jež lze sledovat pouhýma očima. Pohyb Slunce, Měsíce, planet a hvězd po obloze a hvězdné obloze. Přístroje pro výzkum vesmíru (přístroje optické i neoptické astronomie, ale zejména dalekohledy a radioteleskopy). Metody určování poloh, vzdáleností, hmotností, velikostí a chemického složení kosmických objektů. Důležité astrofyzikální diagramy. Stavba a vývoj hvězdných a planetárních systémů. Struktura hvězdného vesmíru (svět galaxií). Struktura a vývoj celého vesmíru (kosmologie). Život ve vesmíru, postavení člověka v tomto vesmíru.“ [4, str. 50] Při výuce je nutné se držet ověřených pedagogických zásad a od začátku postupovat systematicky.

Petr Závodský

3

19

LIDÉ SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

Astronomické vědomosti, poznatky, schopnosti a dovednosti lidé získávají především ve školách, hvězdárnách a v planetáriích, popřípadě si své obzory mohou rozšířit při různých kolektivních formách astronomického vzdělávání. Výuka přitom zpravidla vychází z poznávání astronomických jevů pozorovatelných pouhýma očima – v následujících kapitolách trpělivého čtenáře velmi skromně seznámím s tématy člověk, zrak a zrakově postižený člověk, abych jistě již čtenáři nedočkavému posléze v obecné rovině představil předmět úzce související, a to informační deficit, který na poli astronomie lidem se zrakovým postižením vzniká.

Petr Závodský

20

3.1 Člověk Člověk je živočich, který je na Zemi asi 2,8 mil. let (od začátku nejstaršího paleolitu). Dnes žije jeden druh člověka – člověk moudrý (homo sapiens sapiens). Člověk moudrý se vyznačuje rozumovou inteligencí, schopností mluvit, vertikálním držením těla. Člověk moudrý sám sebe považuje za bytost, která si uvědomuje sama sebe. Vyrábí nástroje, které používá k ovlivnění svého okolí a sama sebe. Samice člověka je označována jako žena. Samec jako muž. Jsou však také lidé intersexuální, transsexuální... neurčení. Toliko letmá charakteristika člověka. Člověk od svého zplození až po svou smrt prochází několika vývojovými fázemi. Po oplození prenatálním obdobím – od druhého týdne do konce osmého týdne embrionálním a od devátého týdne do porodu fetálním obdobím. Zpravidla po čtyřiceti týdnech se člověk narodí. Od šestadvacátého týdne po oplození do čtvrtého týdne po porodu se nalézá v perinatálním období, resp. již novorozeneckém období, mimořádně důležitém pro jeho další život, protože v tomto období je zvýšené riziko úmrtí plodu či vznik trvalých postižení. Následuje množství fází postnatálního období. Rané dětství – po novorozeneckém období do konce prvního roku období kojenecké, od druhého do třetího roku batolecí období. Střední dětství předškolního věku trvá od čtvrtého do šestého roku života člověka. Pozdní dětství mladšího školního věku od sedmi do jedenácti let. Ve starším školním věku mezi dvanáctým až čtrnáctým rokem a v dorostovém věku mezi patnáctým a osmnáctým rokem života člověk dospívá. Po plné dospělosti, která zpravidla trvá od osmnáctého do třicátého roku života, se člověk dostává do období zralosti, kde setrvává mezi třicátým a pětačtyřicátým rokem. Následuje střední věk – od pětačtyřiceti do šedesáti let. Od šedesáti do pětasedmdesáti pak stáří, nad pětasedmdesát vysoké stáří a nad devadesát dlouhověkost označovaná také jako kmetský věk. Zrak člověka je ohrožen ve všech fázích života. V embrionálním období různými škodlivými vlivy prostředí (teratogeny). V průběhu fetálního období např. různými nemocemi matky či imunologickým konfliktem mezi krví matky a plodu. Během porodu např. nedostatkem kyslíku (hypoxie), od dětství až do stáří je ohrožen úrazy a refrakčními vadami, od středního věku se člověk častěji potýká např. se šedým zákalem. Všichni lidé dohromady jsou lidstvem. Člověk je kultrurní – nalézá se v „síti významů“ – „...člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo...“ [8, str. 15].

Petr Závodský

21

3.2 Zrak Člověk si pavučinu významů spřádá z velké části, avšak nejen, zrakovou schopností, která mu umožňuje interpretovat okolní prostředí tak, že zpracovává informace, které jsou obsažené ve viditelném světle. Zrak tradičně je řazen mezi pět smyslů – dalšími jsou chuť, čich, sluch, hmat. Často jsou uváděny další smysly: vnímání teploty (termoreceptory v kůži), vnímání gravitačního pole (mechanoreceptory ve vestibulárním systému vnitřního ucha), vnímání času (hypotalamem a sítnicí). U zvířat můžeme zaznamenat také vnímání magnetického pole (např. někteří ptáci, želvy), vnímání elektrického pole (např. některé druhy ryb, mořští savci), vnímání tepelného záření (např. hadi). Zrak je systém, na kterém se podílejí různé fyziologické složky. Jednotlivé fyziologické složky zrakového systému jsou předmětem zkoumání mnoha věd – oftalmologie, optometrie, psychologie, etiologie, neurovědy, molekulární biologie, fyziky atd., v současnosti i genetiky a věd počítačových. 3.2.1

Oko

Základním zrakovým orgánem je oko. Oko je složeno z oční koule a přídatných očních orgánů. 3.2.1.1 Oční koule Lidská oční koule (bulbus oculi) se skládá z následujících složek: •

•

zevní vrstva oka (tunica fibrosa bulbi) •

rohovka (cornea)

•

bělima (sclera)

střední vrstva •

cévnatka (živnatka) (tunica vasculosa, choroidea, uvea)

•

duhovka (iris)

•

řasnaté těleso (corpus ciliare)

•

čočka (lens crystalina)

•

komorová tekutina (humor aquosus)

Petr Závodský

•

•

přední oční komora (camera anterior)

•

zadní oční komora (camera posterior)

22

vnitřní vrstva •

sítnice (retina)

•

sklivec (corpus vitreum)

3.2.1.2 Přídatné orgány oka Přídatnými orgány oka jsou: •

okohybné svaly (musculi externi bulbi oculi)

•

vazivový aparát očnice (vagina bulbi, periorbita)

•

spojivka (tunica conjuctiva)

•

víčka (palpebrae)

•

slzný aparát (apparatus lacrimalis)

3.2.1.3 Sítnice Zrakové vnímání začíná, když čočka oka soustředí obraz na membránu v zadní části oka, která je citlivá na světlo – na tzv. sítnici, jež je součástí vnitřní vrstvy oční koule. Sítnice je vlastně část mozku, která je izolovaná, aby sloužila jako převodník světelných signálů na neuronální signály. Sítnice anatomicky z pohledu mikroskopického je členěna do deseti vrstev [9, str. 507–508]: 1. vrstva pigmentového epithelu (stratum pigmentosum) 2. vrstva tyčinek a čípků 3. zevní hraniční vrstva (stratum limitans externum) 4. zevní granulární vrstva (stratum nucleare externum) (1. neuron) 5. zevní plexiformní vrstva (stratum plexiforme externum) 6. vnitřní granulární vrstva (stratum nucleare internum) (2. neuron) 7. vnitřní plexiformní vrstva (stratum plexiforme internum) 8. vrstva gangliových buněk (stratum ganglionicum) (3. neuron)

Petr Závodský

23

9. vrstva nervových vláken (stratum neurofibrarum) 10. vnitřní hraniční vrstva (stratum limitans internum) Nelze tvrdit, že se vždy jedná o samostatné vrstvy. Jednotlivé buňky zastupují konkrétní funkci: •

pigmentové buňky: pohlcují světlo a zabraňují jeho zpětnému odrazu

•

tyčinky a čípky: fotoreceptorické buňky, které reagují na světelné impulsy tak, že je přeměňují na elektrické signály; 1. neuron zrakové dráhy; tyčinky umožňují vnímaní kontrastů, avšak neumožňují barevné vidění; barevné vidění umožňují tři funkční typy čípků:

•

•

specializovaný na modrou barvu – 420 nm

•

specializovaný na zelenou barvu – 531 nm

•

specializovaný na červenou barvu – 558 nm

bipolární buňky: neuronové buňky, které se nacházejí mezi fotoreceptorickými buňkami (tyčinky a čípky) a gangliovými buňkami. Přenášejí signál z tyčinek a čípků do gangliových buněk; 2. neuron zrakové dráhy

•

Müllerovy buňky: jedná se o podpůrné gliové buňky, jejichž úkolem je jednak zajistit výživu a udržení homestáze a jednak „průchod světla všemi vnitřními vrstvami sítnice na způsob optických vláken (jak je známe z technických oborů), aniž by docházelo k rozptylu“ [9, str. 506]

•

horizontální buňky a amakrinní buňky – neuronové buňky, které se podílejí na předzpracování obrazu. Jedná se o asociační buňky, které mezi sebou propojují jednotlivé bipolární nebo gangliové buňky

•

gangliové buňky (neboli retinální sítnicové buňky či sítnicové gangliové buňky) – neuronové buňky, které jako jediné neurony v sítnici vysílají přes axony (ve svazku tvořícího zrakový nerv) signály do mozku; jsou tedy jediným informačním výstupem ze sítnice; 3. neuron zrakové dráhy

3.2.2

Zrakový nerv

Zrakový nerv (nervus opticus), neboli II. hlavový nerv, je senzorický párový hlavový nerv, který přenáší zrakovou informaci ze sítnice dále do zrakových center mozku.

Petr Závodský

24

Zrakový nerv je složen ze senzitivních axonových vláken. Ze zrakových očnic každého oka je zrakový nerv do lebeční dutiny veden kostěnými kanály. V oblasti tureckého sedla klínové kosti se část vláken, která vedou z jednotlivých očí, kříží. Část vláken bez křížení pokračuje dál. Křížení vláken probíhá z toho důvodu, že rohovka a čočka na sítnici zobrazují obraz pravolevě obráceně. Křížením vláken dojde ke stranově správnému projikování obrazu. Zraková vlákna zrakového nervu končí v area striata, která se nachází ve střední oblasti týlního laloku. 3.2.3

Zraková centra

Zraková centra se nalézají v mezimozku a v mozkové kůře obou polokoulí. Mapováním sítnice do struktur centrálního nervového systému se zabývá retinopatie. Dekódování vizuální informace realizuje primární zraková kůra, která z ní vytváří počitek – nejjednodušší smyslový vjem. 3.2.4

Zraková dráha

Spojení mezi fotoreceptory a primární zrakovou korovou oblastí v týlním laloku označujeme jako zrakovou dráhu. Jedná se o převod obrazu vnějšího světa do mozkové kůry. Zrakovou dráhu posloupně určují čtyři neurony: •

1. neuron: tyčinky a čípky sítnice

•

2. neuron: bipolární buňky sítnice

•

3. neuron: gangliové buňky sítnice

•

4. neuron: buňky v corpus geniculatum laterale

Dále jsou vizuální informace zpracovávány dalšími sekundárními korovými oblastmi, neboli zrakovou asociační korovou oblastí, která je členěna na čtyři korové oblasti: parastriální korová oblast, mediotemporální zraková korová oblast, inferotemporální zraková korová oblast, zadní parietální korová oblast. Tyto oblasti, velmi zjednodušeně řečeno, jednotlivé zrakové počitky zpracovávají v celistvý vizuální vjem.

Petr Závodský

25

3.3 Kdo je zrakově postižený člověk? Zrakově postižený člověk je člověk jako každý z nás. Spadá do všech možných kategorií lidí, které si umíme představit. Například lidé hodní, zlí, veselí i smutní, vysocí, nízcí, sportovci, kutilové, slavní, obyčejní, zločinci, děti, dospělí, mladiství... Jediné, čím se liší od zrakově nepostižených, je právě ono zrakové postižení a vše s ním související.

U ně-

koho postačí zrakovou vadu korigovat brýlemi, u někoho jiného zraková vada může být natolik závažná, že neumožňuje jakékoli zrakové čití. Jak je vidět z předchozích kapitol, postižení zraku člověka může potkat v kterékoli části života a může být postiženo mnoho součástí zraku, počínaje okem a konče zrakovými centry.

Petr Závodský

26

3.4 Ztráta zraku Ztráta zraku, ať okamžitá nebo postupná, může být velmi traumatizující záležitost a prvotní reakce může zahrnovat například popírání, deprese, strach, hněv. Zrakově postižený se dříve nebo později začne zajímat o možnosti, jak pokračovat v tom, co vždy dělal dříve. Jak se postará o rodinu? Jak se bude věnovat svým koníčkům? Jak si udrží svou nezávislost? ... Někteří lidé si mylně myslí, že zrakově postižení nejsou plnohodnotní lidé. To je však omyl vyplývající z neznalosti a nepochopení. Ani absolutní slepota neznamená pro člověka zoufalství a bezmoc. Mnoho zrakově postižených žije zdravý, plnohodnotný a šťastný život. Prožívají vztahy, pracují, věnují se svým koníčkům, sportují, jsou rodiči, prarodiči, přáteli, manželi, manželkami, studují, věnují se dobrovolným prospěšným činnostem... Zrakově postižený, zejména s využitím různých podpůrných služeb, může prožívat velmi kvalitní život a těšit se z pozitivní budoucnosti, byť začátky se ztrátou zraku nemusí být nejjednodušší. V praxi se velmi často setkávám s různými postoji k pojmům „slepota“ a „nevidomost“. Někdy je pojem „slepec“ považován za nevhodný, na stranu druhou jsem se setkal i s postojem, kdy zrakově postižený raději sám používal pojem „slepec“ než pojem „zrakově postižený“ či „nevidomý“. Pojem „slepota“ je běžně používán při klasifikaci zrakového postižení (viz např. klasifikace podle WHO) a nevyjadřuje pouze ztrátu zraku, při které zrakově postižený nevnímá žádné světlo, ale vyjadřuje různou míru zrakového postižení, při jejímž určování je základním kritériem stav centrální zrakové ostrosti do dálky; jiným velmi důležitým kritériem je rozsah zorného pole. V různých státech může být klasifikace míry slepoty odlišná. Různé klasifikace se rozhodně shodují na vymezení absolutní slepoty, při které zrakově postižený trvale nemůže u obou očí rozpoznat světlo a tmu.

Petr Závodský

27

3.5 Klasifikace zrakového postižení podle WHO Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí následující mezinárodní klasifikaci zrakových vad [10, str. 308]: kategorie zrakové vady

uváděný rozdíl zrakové ostrosti horší než

stejné nebo lepší než

mírná nebo žádná zraková vada

6/18 3/10 (0.3) 20/70

středně těžká zraková vada 1

6/18

6/60

3/10 (0.3)

1/10 (0.01)

20/70

20/200

6/60

3/60

1/10 (0.01)

1/20 (0.05)

20/200

20/400

3/60

1/60*

1/20 (0.05)

1/50 (0.02)

20/400

5/300 (20/1200)

1/60*

vnímání světla

těžká zraková vada 2

slepota 3

slepota 4

1/50 (0.02) 5/300 (20/1200) slepota 5

žádné vnímání světla

9

nezjištěna nebo nespecifikována * nebo počítání prstů ze vzdálenosti 1 metru

Běžněji se setkáme s následující stupnicí: kategorie zrakového postižení

druh zrakového postižení

odpovídá položce ve výše uvedené tabulce

1

střední slabozrakost

středně těžká zraková vada 1

2

silná slabozrakost

těžká zraková vada 2

3

těžce slabý zrak

slepota 3

Petr Závodský

28

4

praktická slepota

slepota 4

5

úplná slepota

slepota 5

Avšak v různých zdrojích se můžeme setkat s rozdílnou kategorizací.

Petr Závodský

29

3.6 Statistické údaje o nevidomých a slabozrakých Základní celosvětová statistická fakta uvádí WHO [11, překlad autora]: •

Počet zrakově postižených lidí na světě: 285 mil., z toho 39 mil. slepých, 246 mil. slabozrakých.

•

Přibližně 90 % zrakově postižených lidí žije v prostředí s nízkými příjmy.

•

82 % slepým lidem je více než 50 let.

•

Hlavní příčinou středně závažného zrakového postižení jsou nekorigované refrakční vady; v zemích s nízkými a středními příjmy zůstává hlavní příčinou slepoty šedý zákal.

•

Za posledních 20 let se podle odhadů snížil počet lidí se zrakovým postižením, jehož příčinou byla infekční choroba.

•

80 % ze všech zrakových poškození lze předcházet nebo vyléčit.

Statistiky v České republice se různí podle zdroje a použité metodiky průzkumu. Různé zdroje uvádí, že v Česku je těžce zrakově postižených mezi 60 tis. a 200 tis., mezi nimiž je 7 tis. až 12 tis. nevidomých. Se zajímavými statistikami přišel roku 2008 Český statistický úřad ve zprávě Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007 [12]: typ postižení

zrakové

míra postižení lehké

středně těžké

těžké

24479

31451

19924

velmi těžké neuvedeno 10981

604

celkem 87439

Tabulka 1: Počet zrakově postižených podle míry a závažnosti zdravotního postižení typ postižení

vrozené

zrakové

17912

způsobené úrazem

nemocí

stářím

7700

47081

7711

jiná

neuvedeno

celkem

2226

4809

87439

Tabulka 2: Počet zrakově postižených podle příčiny postižení

Petr Závodský

30

typ postižení

potřeba pomůcky nepotřebuje

zrakové

26809

má odpoví- má nevyhodající vující

55171

2497

jiná

neuvedeno

celkem

625

2337

87439

Tabulka 3: Počet zrakově postižených podle potřeby pomůcek Český statistický úřad přitom vychází z definice zdravotně postižené osoby: „Zdravotně postiženou je osoba, jejíž tělesné, smyslové a/nebo duševní schopnosti či duševní zdraví jsou odlišné od typického stavu pro odpovídající věk a lze oprávněně předpokládat, že tento stav potrvá déle než 1 rok. Odlišnost od typického stavu pro odpovídající věk musí být takového druhu či rozsahu, že obvykle způsobuje omezení nebo faktické znemožnění společenského uplatnění dané osoby.“ [12, str. 5] Zároveň v určení prahu postižení týkající se zrakově postižených považuje za ([12, str. 46–47]): •

lehké postižení: střední slabozrakost (vizus s korekcí 6/18–6/60)

•

středně těžké postižení: ztráta jednoho oka, silná slabozrakost (vizus 6/60–3/60)

•

těžké postižení: slabozrakost u dětí a mladistvých do skončení povinné školní docházky (vizus 6/60–3/60), těžce slabý zrak (vizus s korekcí 3/60–1/60)

•

velmi těžké postižení: úplná nebo praktická slepota obou očí

Petr Závodský

4

31

MOŽNOSTI VYPOŘÁDÁNÍ SE S INFORMAČNÍM DEFICITEM

Chci-li astronomickým vzděláváním cílit na osoby se zrakovým postižením, pak nelze přehlédnout ohromný infromační deficit, jenž vzniká zrakově postiženým lidem v souvislosti s astronomií. Abych mohl vítězně představit praktickou část probírané problematiky, musím nejdříve laskavého čtenáře seznámit s různými temnými zákoutími informačního deficitu zrakově postižených a samosebou se také pokusit vnést do takových míst světlo – v této práci se více soustředím na kompenzaci haptizací nikoliv proto, že by kompenzace například audializací, olfaktorizací, oralizací aj. nebyly významné, ale proto, že haptizace je zejména v případě praktické slepoty nejen hlavní trend, ale je také nejednou rozhodující.

Petr Závodský

32

4.1 Informační deficit Různé skupiny zrakově postižených pociťují různý informační deficit. Zejména ti, kteří zrak ztratili v nedávné době: musí se vyrovnat s novým stavem, případnou léčbou a přizpůsobit se novému způsobu života. Od různých informačních toků mohou být odříznutí starší lidé, protože mohou mít větší problémy s naučením se používat techniky, které by jim mohly pomoci překonat informační deficit. Avšak i lidé, kteří přišli o zrak v raném dětství a vypořádali se velmi brzy s technikami, které umožňují překonávat informační deficit, mohou mít větší potíže se získáváním základních informací ze svého prostředí, které starší již nabyli. Každý člověk má určité informační potřeby. Vzniká-li informační deficit, zpravidla nejsou informační potřeby plně uspokojovány. Informační potřeby souvisí s obecnými potřebami člověka, proto se můžeme orientovat podle Maslowovy pyramidy potřeb. Ta hierarchicky rozděluje lidské potřeby do pěti základních skupin: 1. fyziologické potřeby, 2. potřeba bezpečí a jistoty, 3. potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti, 4. potřeba uznání, úcty, 5. potřeba seberealizace. Zejména v raném období po ztrátě zraku jsou výrazné informační potřeby týkající se fyziologických potřeb a potřeb bezpečí a jistoty. Co bude s mým zdravotním stavem? S léčbou? Udržím si své příjmy? Budu mít kde bydlet? Co budu dělat, když nemohu řídit? Co bude s mou rodinou? Dokáži se bránit v případě napadení? Avšak ani další kategorie nejsou pro zrakově postiženého bezvýznamné. Potřeba lásky, přijetí, sounáležitosti: Co na to přátelé? Jak s nimi budu komunikovat? Jak se postarám o své děti? Potřeba uznání, úcty: Budou mě kolegové stále respektovat? Nebudu příliš odkázán na pomoc druhých? Potřeba seberealizace: Jak budu moci dělat to, co mě bavilo dříve? Dokáži pomoci druhým? Zrakové postižení mění kvalitu života člověka. Podstatnou úlohu v postoji vůči kvalitativním změnám vyplývajících ze zrakového postižení hrají osobnostní charakteristiky a aktuální psychické rozpoložení postiženého, ale také jeho sociální zázemí, včasnost a úroveň

Petr Závodský

33

psychologické a sociální rehabilitace. Zrakové postižení s sebou přináší řadu deficitů. U zrakově postiženého „...snižuje a mění se příjem informací o okolním světě, vede ke změnám procesu poznávání skutečnosti a navozuje jeho zkreslený obraz, ale současně dochází k tomu, že zbylé nepoškozené analyzátory nabývají v dalším vývinu důležitou roli, neboť částečně přebírají, částečně zastupují, nahrazují jednotlivé funkce poškozeného analyzátoru.“ [13, str. 37] Jesenský v návaznosti na uvedené deficity definuje informační deficit „...jako omezení množství i kvality informací v důsledku zrakového postižení. Je podmiňován jednak činiteli vnějšími (druhy informací a jejich nosiče – média), a jednak činiteli vnitřními (schopnost zrakově postižených zmocňovat se a zpracovávat informace).“ [15, str. 13] Stanovení míry informačního deficitu není jednoduché a je teoreticky málo prozkoumané, proto uvedená vysvětlení považujme za postačující pro nás a přinášející sdělení, že při své další práci na tato fakta musíme také myslet. „Udává se, že až 90 % veškerých informací získává“ [14, str. 5] člověk prostřednictvím zraku. Je tedy zřejmé, že míra deficitu při zrakovém postižení je vysoká. Avšak člověk „...kdykoli nemůže prostředí vnímat zrakem, spontánně připojí poznávací mechanismy na kompenzaci zraku sluchem, hmatem a dalšími analyzátory. Kompenzační schopnosti lze výcvikem rozvinout a zkvalitňovat.“ [15, str. 14]

Petr Závodský

34

4.2 Kompenzace a reedukace zraku Uplatňování kompenzace a reedukace zraku v praxi významně zkvalitňuje život zrakově postiženého. Rozvíjíme-li zbytky zraku, hovoříme o reedukaci zraku. Reedukace často probíhá přizpůsobováním zrakovým možnostem, například použitím zvětšovacích lup a jinými optickými i neoptickými pomůckami. Moravcová [16, str. 206] rozlišuje tři směry reedukace podle subjektů, které reedukaci poskytují: přístup medicínský, přístup pedagogický, přístup charitativní. Podle Moravcové přístup medicínský nezohledňuje psychologickou jedinečnost zrakově postiženého ani didaktické potřeby, přístup pedagogický projevuje nedostatek znalostí medicínského přístupu (z oblasti oftalmologie, neurologie aj.) či technologie a konstrukce jednotlivých pomůcek a přístup charitativní, ač zohledňující psychologickou jedinečnost zrakově postiženého, trpí absencí odborného hlediska přístupu medicínského i didaktického. Jestliže jsou nahrazovány, vyrovnávány nebo odstraňovány postižené (porušené, nerozvinuté) funkce zraku, hovoříme o kompenzaci zraku. To se děje zpravidla zbylými neurofyziologickými a psychickými schopnostmi, mezi které náleží zejména sluch, hmat, čich, zkušenosti. Velmi důležitou roli v životě zrakově postiženého hraje sluch (uvádí se, že až 8 % informací z okolního světa člověk získává prostřednictvím sluchu). Sluch je významný pro prostorovou orientaci i samostatný pohyb zrakově postiženého, jenž by měl být schopen rozpoznávat zvuky různého druhu ve svém okolí a měl by být schopen určit jeho zdroj. „K rozvíjení sluchových schopností se váže i schopnost odhalovat překážky na základě ozvěny – echolokací“ [17, str. 32]. „Jediné, co je možno mít na základě provedených výzkumů za objektivně prokázané, je to, že detekce překážek bez pomoci zraku je naučená schopnost. Její kvalita stoupá při systematicky a cílevědomě vedeném výcviku“ [17, str. 32–33]. Čich společně s chutí může zrakově postiženému signalizovat nejen pokrm, ale i blízkou osobu. Charakteristický zápach či vůně může pomoci rozpoznat prostředí, v němž se zrakově postižený nalézá. Jesenský kompenzaci definuje jako „způsob vzbuzení a používání uchovaných neurofyziologických a psychických schopností individua, umožňujících adaptaci člověka ve

Petr Závodský

35

složitých životních situacích, vyvolaných defekty organismu nebo poruchami jeho funkcí. V momentu, kdy člověk nemůže použít běžně navyklý způsob kontroly a jednání v určitém prostředí, spontánně zapojí kompenzační mechanismy, s jejichž pomocí řeší konfliktní situaci. Průvodním jevem kompenzace je reedukace.“ [15, str. 9] Velice důležité je v úvahu brát nejen kompenzaci prostřednictvím sluchu, čichu, chuti a hmatu, ale také, jak uvádí Müller [18, str. 134], další činitele, kterými jsou „myšlení, řeč, paměť, představy, obrazotvornost.“ 4.2.1

Kompenzace zraku při jeho částečné ztrátě

Kompenzaci zraku při jeho částečné ztrátě je nutné řešit vytvořením podmínek a pomůcek pro zrakově postižené přívětivějších, mezi něž můžeme zařadit například: •

používání bezpatkového písma v textech,

•

zvětšené texty,

•

využití optických pomůcek (zvětšovací lupy, speciální brýle),

•

optimalizované osvětlení,

•

psací potřeby se silnou stopou (fixy, pastelky),

•

monitor počítače s větší úhlopříčkou, zpravidla min. 19",

•

monitor počítače s větším kontrastem,

•

skener pro snímání malých textů a obrázků (následně zobrazované na monitoru),

•

tiskárny pro tisk zvětšených textů a obrázků,

•

silně konturované mapy,

•

kalkulátory se zvětšeným zobrazením,

•

rýsovací pomůcky se zvýrazněnou stupnicí.

4.2.2

Kompenzace zraku při jeho úplné ztrátě

Kompenzaci zraku při jeho úplné ztrátě je třeba řešit transformací prostředků sdělování informací určených pro zrak na prostředky zpravidla určené hmatu či sluchu. Například: •

texty v Braillově bodovém písmu,

•

texty ve zvukové podobě,

Petr Závodský

36

•

reliéfní tiskárny (tisk nízkoreliéfních obrázků nebo Braillova bodového písma),

•

hmatový display (řádek),

•

diktafon,

•

bílá hůl,

•

kalkulátory s hlasovým výstupem,

•

rýsovací pomůcky pro nevidomé,

•

reliéfní obrázky, mapy,

•

reliéfní globus.

4.2.3

Volba tyfloinformačních prostředků

Z uvedeného je zřejmé, že tyfloinformační prostředky je vhodné volit na bázi několika základních proměnných, a to tak, aby se dosáhlo co maximálně možné kompenzace informačního deficitu. Jesenský [15, str. 19] uvádí posloupnost bodů v řešení tyfloinformačních prostředků:

Obr. 1: Řešení tyfloinformačních prostředků [15, str. 19] •

druh, stupeň a věk zrakového postižením – druhy: refrakční vady, postižení barvocitu, kortikální slepota aj.; stupeň: slabozrakost, zbytek zraku, slepota aj.; věk: dítě, dospělý, kmet atd.; významnou roli zastupuje také míra zrakové zkušenosti

Petr Závodský

•

37

druh informací – prakticky všechny druhy informací pro vidící: mapy, vzdělávací mteriály, noviny, knihy atd.

•

optimalizace informací – v úvahu je nutné brát, jaké čidlo má být využito („zrakové, hmatové, zvukové, pohybové, čichové, chuťové, kombinace čidel“ [15, str. 17]), co má být zobrazeno („čísla, obrazy, znaky – symboly, kombinace znaků“ [15, str. 17]), jak mají být informace ztvárněny po technologické stránce (reliéfní tisk, zvukový záznam, model aj.) a zda jsou informace obecně známé nebo jsou určeny pro specialisty (viz [15, str. 17])

•

tyfloinformační média – zvukové záznamy, tyflografická zobrazení, upravený tisk (zvětšený, vyšší kontrast aj.), zvětšovací pomůcky (lupy aj.), tablety (zvětšený obraz, záznamy aj.), reliéfně bodové písmo atd.

Petr Závodský

38

4.3 Haptizace Významným kompenzačním smyslem je „kontaktní (dotykové) a kinestetické vnímání“ [19, str. 22] prostřednictvím hmatu. Pomocí hmatu zrakově postižený, zejména je-li zcela slepý, získává informace o velikosti, tvaru, teplotě, tvrdosti, povrchu a jiných vlastnostech předmětů. Informace o terénu (sklon, struktura...) získává pomocí chodidel. Haptika je způsobem komunikace prostřednictvím hmatu. Nejenže poskytuje informace o povrchu, textuře, teplotě, ..., ale je také důležitou součástí neverbální a nevizuální komunikace v mezilidských vztazích a v oblasti intimity. Ačkoli haptizace není vedle vizualizace, audializace, olfaktorizace, oralizace atd. jediným prostředkem pro řešení informačního deficitu, je hlavní a často rozhodující. 4.3.1

Somatosenzorický systém

V současnosti by bylo vhodnější používat pojem „somatosenzorický systém“ než „hmat“, neboť pocit hmatu je získáván složením více modalit. Oproti speciálním smyslům (zrak, vestibulární systém, sluch, chemorecepční čidla – čich a chuť) se somatosenzorický systém vyznačuje dvěma zvláštnostmi: 1. receptory somatosenzorického systému nejsou soustředěny do určitého dobře definovatelného orgánu, ale jsou roztroušeny po celém povrchu těla; 2. na rozdíl od speciálních smyslových orgánů je somatosenzorický systém schopen detekovat více forem informačncích signálů (modalit), působících na povrch těla. [14, str. 71] Somatosenzorický systémem zahrnuje: •

Kožní čití •

Taktilní čití – vnímání mechanických podnětů je zajištěno kožními mechanoreceptory, jichž je v kůži několik typů: •

Merkelovy disky slouží k detekci kontury objektu. Nachází se po celé kůži. Jsou méně citlivé na podráždění než Meissnerova tělíska. Jsou-li podrážděna, zpočátku silný signál postupně slábne až k úrovni „udržovací“. Tím poskytuje informace především o trvalejším hmatovém podráždění.

Petr Závodský

39

•

Meissnerova tělíska slouží k taktilní identifikaci objektu (struktury jeho povrchu). Společně s Merkelovými disky jsou hustě nakupeny v neochlupené kůži, více pak na bříškách prstů. Podnětem jim jsou nízkofrekvenční mechanické vibrace do frekvence 80 Hz a pohyb objektů po povrchu kůže.

•

Ruffiniho tělíska reagují na deformaci tkání, zejména pak na napínání kůže. Nalézají se také v tkáních přiléhajících ke kloubům (podílejí se na propriocepci).

•

Vaterova–Paciniho tělíska se vyznačují schopností velmi rychlé adaptace (setiny sekund). Podnětem jim jsou vysokofrekvenční vibrace o frekvenci přibližně 100 až 300 Hz.

•

Termocepce – vnímání tepelných podnětů je zajištěno dvěma typy receptorů: •

Chladové receptory (Krauseova tělíska) slouží k detekci teploty kůže (nepřímo objektu) nižší, než je teplota tělesná. Nejaktivnější jsou při teplotách mezi 10 a 30 °C.

•

Tepelné receptory (Ruffiniova tělíska) slouží k detekci teploty kůže (nepřímo objektu) vyšší, než je teplota tělesná. Nejaktivnější jsou při teplotách mezi 40 a 45 °C.

•

Nocicepce – vnímání bolestivých podnětů je zajištěno třemi typy nociceptorů: •

Mechanosenzitivní nociceptory reagují jen na silnou mechanickou stimulací kůže, zejména ostrým objektem.

•

Termosenzitivní nociceptory reagují na teplotu nižší než 10 °C nebo vyšší než 45 °C.

•

Polymodální nociceptory reagují na všechny bolestivé podněty. Zřejmě jsou drážděny chemickými látkami uvolňovaných z buněk při poškození tkáně.

•

Propriocepce •

Statická (statestezie) – vnímání vzájemné polohy jednotlivých částí těla.

Petr Závodský

•

40

Dynamická (kinestezie) – vnímání pohybu jednotlivých částí těla. Propriorecepce je zajištěna tělísky: •

Ruffiniformními a paciniformními v kloubních vazech a pouzdrech. Jedná se o tělíska podobná Ruffiniho a Vaterovým–Pacinovým tělískům.

•

Svalová vřeténka a Golgiho šlachová tělíska. Svalová vřeténka zjišťují napětí svalu. Nalézá se v každém svalu. Svaly sloužící jemným pohybům mají více svalových vřetének. Golgiho šlachová tělíska mají za úkol bránit přetížení (přepětí) šlachy a svalu, reagují na napnutí šlachy. Nalézají se ve šlachách v místě těsného spojení šlachy a svalu.

•

Ruffiniho tělíska reagují na deformaci tkání, zejména pak na napínání kůže. Nalézají se také v hlubokých vrstvách koria (podílejí se na kožním čití).

4.3.2

Haptizace z pohledu informatiky

„Z hlediska informatiky můžeme haptizaci definovat jako soubor postupů umožňujících ztvárnění informací tak, aby byly vnímatelné hmatem. Představuje vyjadřování informací nonverbálními, převážně reliéfními a tyflografickými prostředky (formami).“ [15, str. 23] Jesenský [15, str. 25] doporučuje během haptizační tvorby držet se následujících principů: •

Princip lakoničnosti – informačně a funkčně nepodstatné detaily do haptického díla nezahrnujme.

•

Princip zobecnění a unifikace – haptické dílo racionálně zobecňujme, používejme značky a symboly pokud možno unifikované.

•

Princip akcentace základních prostředků smyslového podráždění – zvýrazňujme informačně důležité části haptického díla.

•

Princip osamostatnění – oddělujme relativně nezávislé informace.

•

Princip zvýraznění struktury – zvýrazňujme podstatné prvky, které určují strukturu haptického díla.

•

Princip fázovosti – pokud haptizujeme nějaké procesní informace, dostatečně vyjadřujme jednotlivé fáze.

Petr Závodský

•

41

Princip využívání běžných asociací, stereotypů a mnemotechniky – pokud je to možné, navozujme přirozený vztah mezi haptizovaným dílem (a jeho částmi) a realitou.

Hmatové vnímání můžeme chápat jako prostředek ke kompenzaci zrakového vnímání. Je nutné brát na zřetel fakt že hmat není zrak – rozdíly vypisuje Červenka [3, str. 8]: Hmatové vnímání

Zrakové vnímání

kontaktní

distanční

pomalé

rychlejší

parciální

komplexní

sukcesivní (časově postupné)

simultánní (časově souběžné)

prostorové, nerozlišuje v ploše

rozlišuje v prostoru i v ploše

omezené rozměry předmětu

prakticky neomezené rozměry předmětu

převážně aktivní, větší námaha

převážně pasivní, snadnější

Tabulka 4: Rozdíly mezi hmatovým a zrakovým vnímání [3, str. 8] Podle toho, jestli dochází či nedochází při hmatovém vnímání k součinnosti analyzátoru kožního mechanického a pohybového, rozdělujeme: •

Pasivní hmatové vnímání Za pasivní označujeme takové hmatové vnímání, při kterém jsou receptory kožního analyzátoru podrážděny přiložením části těla na předmět bez toho, že by došlo k pohybu.

•

Aktivní hmatové vnímání Za aktivní označujeme takové hmatové vnímání, při kterém dochází k součinnosti analyzátorů kožního, mechanického a pohybového.

Podle toho, jestli je či není během hmatového vnímání použit zprostředkující nástroj, rozlišujeme: •

Nezprostředkované hmatové vnímání Není-li využito zprostředkujícího nástroje, hovoříme o nezprostředkovaném (přímém) hmatovém vnímání.

•

Instrumentální (zprostředkované) hmatové vnímání

Petr Závodský

42

Pokud je pro hmatové vnímání použit zprostředkující nástroj, pak hovoříme o instrumentálním (zprostředkované, nepřímé) hmatovém vnímání. Běžným nástrojem bývá například slepecká hůl, mnohem běžnějším však třeba podrážka obuvi. 4.3.3

Vlivy omezující hmatové vnímání

4.3.3.1 Vlivy omezující hmatové vnímání na straně zrakově postiženého Keblová [20, str. 7–8] uvádí několik negativních fyzikálních, chemických a biologických faktorů, které mohou omezovat hmatové vnímání: Fyzikální a chemické faktory ovlivňující kvalitu hmatu •

Tlak Pokud tlak trvá déle, tlaková čidla se adaptují a můžeme tlak přestat vnímat. Nevnímáme například tlak šatů – tlaková čidla se adaptovala na jejich přítomnost. Pokud je kůže vystavena větším tlakům, mohou se vyskytnout mozoly, ztvrdlé vrstvy odumřelých buněk kůže.

•

Chlad Jestliže poklesne tělesná teplota příliš, kvalita hmatového vnímání také klesá. V případě omrzlin může být hmatové vnímání v daném místě zcela znemožněno.

•

Popáleniny Snížení kvality hmatového vnímání je dáno rozsahem a stupněm popálenin.

•

Poleptání Obdobně jako v případě popálenin, také zde snížení kvality hmatového vnímání je dáno rozsahem a stupněm poleptání (poleptání je běžně klasifikováno podle klasifikace popálenin).

•

Úrazy elektrickým proudem Úrazy elektrickým proudem kombinují několik druhů poranění. Poranění elektrické, poranění tepelné, poranění mechanické (druhotné, např. v důsledku pádu). Při zasažení elektrickým proudem se jednak přeměňuje elektrická energie na teplo a jednak působí elektrický proud na buněčné membrány.

•

Cizí tělesa v kůži

Petr Závodský

43

Relativně často se vyskytují na rukách. Obvykle se jedná o třísky, trny, ale i hmyzí žihadla aj. Biologické faktory ovlivňující kvalitu hmatu •

Únava K únavě dochází po předchozím vynaložení fyzického nebo psychického úsilí. S únavou je spojeno zhoršené vnímání a řada jiných psychických či fyzických projevů (zhoršená vštípivost, výbavnost, pozornost, změna nálady atd.).

•

Ekzém Jedná se o svědivý zánět neinfekčního charakteru, který postihuje především pokožku. Nejenže může snížit hmatové vnímání, ale také může vést k rozptylování pozornosti či neklidu.

•

Mykózy Jedná se o kvasinková, plísňová či houbová onemocnění. Podobně jako v případě ekzému může být sníženo hmatové vnímání, ale také může vést k rozptylování pozornosti či neklidu.

•

Svrab Jedná se o infekční nemoc, kterou způsobuje zákožka svrabová. Též v tomto případě bývá sníženo hmatové vnímání, dráždivé svědění může vést k rozptylování pozornosti či neklidu.

4.3.3.2 Vlivy omezující hmatové vnímání na straně vnímaných objektů a prostředí Ján Jesenský [15, str. 11] uvádí řadu faktorů, které ovlivňují kvalitu hmatu na straně vnímaných objektů a prostředí: a) parametry předmětu neodpovídající možnostem hmatového vnímání (parametry jsou pod prahem citlivosti a rozlišitelnosti, přerůstají pole hmatového vnímání apod.); b) konfigurace objektu vnímání neodpovídají možnostem hmatového vnímání; c) fyzikální vlastnosti objektu, které neodpovídají možnostem hmatového vnímání, jako např. vysoká teplota, elektrické napětí, záření apod.; d) chemické vlastnosti objektu neodpovídají možnostem hmatového vnímání, např. žíraviny apod.;

Petr Závodský

44

e) poloha objektu neodpovídající možnostem hmatového vnímání – např. objekt je mimo dosah, je v pohybu apod.; f) překážky psychogenního původu, jako např. strach před nebezpečím úrazu (opodstatněný či neopodstatněný) nebo pocity nelibosti při styku s objektem (např. prohlížení zvířete, ohmatávání zvlášť drsného předmětu apod.). 4.3.4

Formy haptizace

Jakožto prostředek pro řešení informačního deficitu rozlišujeme tři základní formy haptizace: •

Pomocí fyzického modelu Model je menší (např. zmenšenina planety) nebo větší (např. zvětšenina atomu) třírozměrnou kopií objektu. Podobnost modelu vůči skutečnému objektu nemusí být naprosto věrná. Někdy je vhodnější, když je podobnost pouze orientační či zkreslená.

•

Pomocí reliéfu Reliéf je plastickým třírozměrným zobrazením na povrchu, přičemž třetí rozměr je výrazně redukován. Podle toho, jak moc je třetí rozměr redukován, rozlišuje se reliéf vysoký (haut-relief, alto-rilievo) a nízký (bas-relief, basso-rilievo). Někdy, zvláště v oblasti sochařství, je rozlišováno více stupňů: alto-rilievo, mezzo-rilievo, basso-rilievo, rilievo schiacciato, sunk relief. Z našeho pohledu je však nejdůležitější rozlišení na vysoký a nízký. Rozlišují se reliéfy konkávní (negativní) a konvexní (pozitivní).

•

Pomocí tyflografiky V podstatě se jedná, podobně jako v případě reliéfu, o plastické třírozměrné zobrazení na povrchu s výraznou redukcí třetího rozměru. V případě tyflografiky je v zásadě dáno, že k zobrazení dochází na „dvourozměrné“ podložce (tou může být i papír) pomocí reliéfních (v naprosté většině případů konvexních) bodů, čar a ploch.

Jesenký [15, str. 31] uvádí ještě optimalizaci reliéfně písemné formy informace. V dalším textu se soustřeďme na problematiku tyflografiky, která je aktuálním trendem haptizace při vzdělávání zrakově postižených.

Petr Závodský

45

4.4 Tyflografika V angličtině se setkáme častěji s pojmem „tactile graphic“ (taktilní grafika). Tyflografika není pouhým reliéfním zobrazením grafických ilustrací určených vizuálnímu vnímání. Jedná se o hmatovému vnímání uzpůsobené transformované reprezentace vizuální grafiky, které slouží zrakově postiženým. Tyflografika z pohledu výrazového a informačního má velice blízko infografice, která obsažené informace prezentuje přehledně a rychle. Oproti infografice by tyflografika měla umožňovat přehledné a rychlé porozumění prezentovaných informací hmatem. 4.4.1

Hlavní výrazové prvky tyflografiky

Hlavními výrazovými prvky tyflografiky jsou [15, str. 45]: •

nízkoreliéfní bod,

•

nízkoreliéfní čára,

•

nízkoreliéfní plocha.

Obr. 2: Standard parametrů reliéfního bodu (A) a reliéfní čáry (B). Reliéfní bod má ve vertikálním řezu tvar paraboly a v horizontálním řezu tvar kružnice; reliéfní čára má v příčném řezu parabolický tvar [zpracováno podle 15, str. 91]

4.4.2

Osobnost a poznávání tyflografického obrazu

Kvalita představy o zobrazovaném objektu, vzniklé mnohdy složitou přeměnou hmatem získaných vjemů, je podmíněna individuálními vlastnostmi každého člověka. Poznávání

Petr Závodský

46

obrazu mohou ovlivňovat: •

psychické stránky vyplývající z faktorů ovlivňujících kvalitu hmatu na straně zrakově postiženého,

•

psychické stránky vyplývající z faktorů ovlivňujících kvalitu hmatu na straně vnímaných objektů a prostředí,

•

intelekt,

•

možnost využít zbytku zraku,

•

představivost,

•

schopnosti haptického poznávání obrazu,

•

věk,

•

druh a stupeň postižení,

•

složitost obrazu.

4.4.3

Vhodnost tyflografického zobrazení

Ne vždy je tyflografické zobrazení nejvhodnější. Například někdy má větší přínos písemný popis než tyflografické zobrazení, zvláště pokud by tyflografické zobrazení mohlo být ve výsledku příliš složité anebo jestliže by mělo obsahovat přílišné detaily. Při rozhodování, zda je vhodné tyflografiku vytvářet či nikoli, může pomoci například Guidelines and Standards for Tactile Graphics [21] – viz obr. 3. 4.4.4

Postupy tyflografického zobrazení

Postupy tyflografického zobrazení v sobě nezahrnují jen zmiňované definování vhodnosti, ale také důkladné plánování a editaci, počítaje v to určení základních složek, zvážení velikosti a rozvržení, zjednodušení, vyloučení nepodstatných prvků, rozdělení složitějších zobrazení do sekcí, určení vhodných výrobních metod hmatové grafiky. Tyflografické výstupy jsou vyráběny čím dál tím více na základě převážně digitálních předloh, pozadu však nezůstávají ani techniky převážně nevyužívající digitálních předloh. Výroba převážně na základě digitální předlohy: •

Embossování – předloha je vytištěna na papír v podobě hmatových bodů. K tisku se používá například braillský embosser nebo tiskárna Emprint SpotDot.

Petr Závodský

•

47

Mikrokapslový obrázek – na speciální papír s tepelně citlivou vrstvou se vytiskne nebo i ručně nakreslí černá předloha a s pomocí infračerveného záření tmavé kontury vystoupí (na infračervené světlo reagující mikrokapsle zvětší svůj objem). K tisku se používá tepelná tiskárna (tzv. fuser; např. P.I.A.F., ZY Fuse...).

•

3D tiskárna – 3D tisk je čím dál tím více využíván pro tisk třírozměrných modelů, v případě nízkoreliéfního tisku je však zatím využíván zpravidla jen experimentálně.

Vyjmenované možnosti jistě nejsou všechny. Digitální technika přináší mnoho jiných řešení a možností, mnohdy však zatím experimentálních. Velikou nevýhodou mohou být značné finanční náklady na pořízení techniky, které se pohybují v řádech desetitisíců až statisíců Kč. Cenově nejdostupnější se jeví tepelné zařízení (tzv. fuser), jehož cena se pohybuje mezi 30 a 40 tis. Kč, avšak oproti embossování je relativně drahý teplocitlivý papír, jehož cena je přibližně 5500 Kč za 200 kusů formátu A4. Výroba převážně bez digitální předlohy: •

Vakuové tvarování plastové fólie – jako předloha slouží dřevěný, plastový... model, na který je vlivem teploty a podtlaku přitisknuta fólie. Pro tvarování je používán tzv. termoform.

•

Koláže – materiály s různou texturou jsou nalepeny na podkladu (např. na papírovém). Na podklad jsou lepeny např. koberce, vlnitý papír, různé látky atd.

•

Modelování – obraz je vytvářen z modelovací hmoty, kterou je nutné zpevnit (např. zapečením). Lze využít různé jílové hlíny, silikonové tmely atd.

•

Využití různých nástrojů a materiálů – hmatového reliéfního obrazu můžeme dosáhnout i prostředky, které se běžně vyskytují v domácnosti. Může se jednat například o vytlačení reliéfu do plastové fólie či tvrdšího papíru, vosku apod.

Haptizačními postupy a procesy komponování obrazové informace se zabývá také Jesenský, jenž rozlišuje dvě základní etapy haptizačního postupu: •

„projektování (komponování) účelného funkčního ztvárnění objektu nebo grafického prostředku haptizace,

•

umělecko-kompoziční řešení designu nebo grafického prostředku haptizace“ [15, str. 24–25]

Petr Závodský

48

Obecně se mi během tvorby tyflografických obrázků osvědčilo držet se Jesenského principů [15, str. 25]: lakoničnosti, zobecnění a unifikace, akcentace základních prostředků smyslového podráždění, osamostatnění, zvýraznění struktury, fázovosti a využívání běžných asociací, stereotypů a mnemotechniky.

Obr. 3: Při rozhodování, zda je vhodné tyflografiku vytvářet či nikoli, může pomoci například Guidelines and Standards for Tactile Graphics [21, překlad autora]

Petr Závodský

49

Obr. 4: Brailleovský embosser

Obr. 5: Tiskárna Emprint SpotDot

Petr Závodský

50

Obr. 6: Tepelné zařízení (tzv. fuser)

Obr. 7: 3D tiskárna

Petr Závodský

51

4.5 Braillovo bodové písmo Braillovo bodové písmo je systém písma určený pro nevidomé, slabozraké, popřípadě pro osoby se zbytky zraku, který ve Francii vynalezl Louis Braille roku 1824. Braillovo bodové písmo umožňuje těm, kteří zrak ztratili v průběhu svého života a zároveň získali dostatečnou zrakovou zkušenost, nadále číst knihy, noviny apod. Zejména zrakově postiženým dětem, které nemají dostatečnou zrakovou zkušenost, Braillovo písmo významně pomáhá v získání gramotnosti. Základ znaku Braillova bodového písma je tvořen 6 body, které jsou uspořádány do mřížky. Mřížka má 2 sloupce a 3 řádky. Pro hmat zvýrazněné body tvoří konkrétní znak – základní znak abecedy, znak s diakritikou, znak interpunkce a speciální znaky (prefixy). Speciální znaky určují význam následujícího znaku či řetězce znaků.

Obr. 8: Braillovo písmo – prefixy

Obr. 9: Braillovo písmo – základní znaky abecedy

Obr. 10: Braillovo písmo – číslice

Petr Závodský

52

Obr. 11: Braillovo písmo – znaky s diakritikou

Obr. 12: Braillovo písmo – interpunkce

Petr Závodský

53

II. PRAKTICKÁ ČÁST

Petr Závodský

5

54

ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

Některé předchozí kapitoly ukázaly nejen základní metody astronomického vzdělávání založeného zejména na pozorování astronomických jevů očima, ale jiné představily problematiku zrakového postižení a informačního deficitu, o němž čtenář již ví, že není něčím nepřekonatelným. Tedy vítězně mohu nadšenému a trpělivému čtenáři ukázat praktickou část kýženého problému a tak nastínit odpověď na základní otázku – „Jak na astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením?“

Petr Závodský

55

5.1 Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením ve školní výuce Nemalá část zrakově postižených žáků se účastní školní výuky ve specializovaných školách (např. Škola Jaroslava Ježka, Gymnázium pro zrakově postižené a Střední odborná škola pro zrakově postižené, Konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené apod.), které jsou schopny žákům věnovat patřičnou péči a jsou vybaveny potřebnou technikou a pomůckami (braillské řádky, lupy aj.). I v tomto případě platí, že „o zařazení do školní výuky a o intenzitě výuky by měl rozhodovat především učitel.“ [4, str. 8]

Obr. 13: Kamerová lupa Andromeda

Otázkou je, zda v případě zrakově postižených žáků platí Pokorného doporučení „Žáci by měli poznat a umět vysvětlit (na úrovni přiměřené věku) všechny astronomické jevy, pozorovatelné pouhýma očima“ [4, str. 9], protože: •

žáci astronomické jevy pozorovat pouhýma očima nemohou, pokud jsou zcela nevidomí,

•

v případě úplné slepoty někteří sice mohou mít zrakovou zkušenost, avšak v mnoha případech lze očekávat, že ne dostatečnou,

•

existuje mnoho typů zrakových postižení, které umožňují astronomické jevy pozorovat pouhýma očima, avšak mnohé vůbec anebo jen částečně.

Samozřejmě Pokorného tvrzení platí, ale v případě zrakově postižených žáků je přijatelnější tvrdit, že žáci by měli poznat a umět vysvětlit všechny astronomické jevy

Petr Závodský

56

vnímatelné očima (vhodnou kompenzací) a zbylými neurofyziologickými a psychickými schopnostmi, a to na úrovni přiměřené věku a míře zrakového postižení. Žáci by měli umět vysvětlit astronomické jevy, které se projevují také jinak, než vizuálně, např.: •

den a noc,

•

sluneční teplo,

•

střídání ročních období,

•

příliv a odliv,

•

atd.

Další možnosti začlenění astronomie do školní výuky, které uvádí Pokorný, platí i v případě zrakově postižených žáků: „Při výuce v řadě předmětů nejednou nastane situace, kdy je učivo vhodné vysvětlit příkladem z astronomie.“ [4, str. 10] a „Každý žák či student si někdy klade alespoň některé z tzv. základních (věčných) otázek.“ [4, str. 11] Viz kapitola 2.1.

Petr Závodský

57

5.2 Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením v planetáriu Pokorný doporučuje „důsledně dodržovat zásadu, že je třeba vycházet z osobní zkušenosti žáka, tedy především z jeho vlastního sledování oblohy pouhýma očima.“ [4, str. 15] Obdobně jako v případě astronomického vzdělávání ve školní výuce i zde se setkáváme s problémem různých typů zrakových postižení a s různou zrakovou zkušeností. V případě planetrárií se navíc astronomické vzdělávání netýká jen žáků – rozhodně více než v případě školského vzdělávání nemysleme pouze děti a mládež, ale i starší (až po kmetský věk). Je vhodné dodržovat zásadu, že je třeba vycházet z osobní zkušenosti, ale s ohledem na míru zrakového postižení, zbylé neurofyziologické a psychické schopnosti a zrakovou zkušenost. Avšak pokud jde o běžný program planetárií, stěží se nám bude dařit zjišťovat míru zrakového postižení, zbylé neurofyziologické a psychické schopnosti či zrakovou zkušenost. Proto rozlišujme: •

Program určený široké veřejnosti: Je možné, že programu se zúčastní návštěvník se zrakovým postižením. V případě, že toto před zahájením programu zjistíme, je vhodné nabídnout pomoc, nicméně tuto pomoc nevnucujme a její využití ponechejme čistě na návštěvníkovi (je možné, že zrakově postižený návštěvník s sebou má asistenta, prostředí dobře zná anebo se třeba chce spolehnout jen sám na sebe). Pomoc by měla spočívat především v následujících bodech: •

Orientace. Informujte a ukažte, kde se nalézá šatna, toaleta, vstupy, východy, překážky, sedadla, zajímavosti.

•

Bezpečnost. Pozor na různé předměty které jsou ve výšce hlavy a přitom nejsou v poli slepecké hole (věšáky, vystavené teleskopy aj.), přístroje s odhalenými elektrickými spoji či převodovým ústrojím.

•

Doprovod na místo. Je dobré představit, jaké možnosti existují. Někdo může preferovat místo co nejblíže východu (např. z důvodu lepšího pocitu bezpečnosti, lepší orientace aj.) a někdo jiný může preferovat místo s nejlepším ozvučením anebo jiné místo.

•

Doprovod ven. Před zahájením pořadu se s návštěvníkem domluvte na tom, jestli si přeje doprovodit z planetária. Pokud ano, dohodněte se na podrobnostech – např. že ho doprovodíte až poté, co odejde většina návštěvníků apod. Domluvte se také na případném využití toalety během pořadu.

Petr Závodský

•

58

Upozornění na to, co může rušit. Mnozí zrakově postižení jsou vybaveni různou technikou, počítaje v to záznamová zařízení, mobilní telefony aj. Je dobré upozornit na to, že spouštění různých zvuků (např. předčítání kláves, přehrávání záznamů aj.) či světel (např. smartphony) může rušit ostatní návštěvníky.

Obr. 14: Mluvící hodinky mohou v planetáriu rušit •

Program určený osobám se zrakovým postižením: V praxi je možné realizovat program určený zrakově postiženým. Kvalita takového programu značně závisí na: •

Odbornosti lektora. Samozřejmě se jedná o odbornost v oblasti astronomie. Avšak pokud je vytvářen a realizován program určený zrakově postiženým, důležité je mít také přehled v problematice zrakového postižení (z pohledu pedagogického, medicínského, technologického a psychologického).

•

Vybavenosti pomůckami. Např. zvětšovacími lupami, braillskou technikou, reliéfní technikou, předpřipravenými tyflografickými obrázky, texty v Braillově bodovém písmu, modely aj.

•

Připravenosti programu. Důležité je vhodně volit tyfloinformační prostředky (viz kapitola 4.2.3). Dobré je program diskutovat a odzkoušet buď přímo se zrakově postiženým anebo se speciálně zaměřenými organizacemi (osvědčila se mi spolupráce s univerzitními pracovišti určenými pro zrakově postižené studenty; lze však spolupracovat se speciálně zaměřenými školami, občanskými sdruženími aj., nicméně s ohledem na kvalitativní

Petr Závodský

59

argumenty Moravcové [16, str. 206] (viz. kapitola 4.2)). Zrakově postiženým je samozřejmě vhodné nabídnou pomoc, tak jako v případě jeho účasti na programu určeného široké veřejnosti.

Petr Závodský

60

5.3 Astronomické vzdělávání osob se zrakovým postižením na hvězdárně I v tomto případě, stejně jako v případě astronomického vzdělávání ve školní výuce či v planetáriu, se potýkáme s pestrostí zrakových postižení. Na hvězdárnách je nutné zohledňovat míru zrakového postižení, zbylé neurofyziologické a psychické schopnosti a zrakovou zkušenost. Závažnější na hvězdárnách je téma bezpečnosti: •

Pozor na mechanická zařízení! Nevidomý nevidí dalekohled otáčející se kolem své osy (možný úraz hlavy, očí...), převody (možný úraz prstů, zamotání vlasů či oblečení).

•

Pozor na elektrická zařízení! Mnozí zrakově postižení se rádi dotýkají předmětů – nenalézají se na některých přístrojích nechráněné el. spoje?

•

Pozor na mráz! Námraza (možné uklouznutí), kovové předměty (možné přimrznutí).

•

Pozor na další nebezpečné prvky hvězdárny! Absence zábradlí (možný pád), neobvyklá schodiště (možný pád), nízké vstupy či stropy (možný úraz hlavy).

•

Pozor na překážky mimo slepeckou hůl! Může se jednat třeba o již zmíněné dalekohledy, ale také různé cedule, věšáky, vyvýšené odpadkové koše atd.

•

Pozor na poškození zraku optickými pomůckami, zejména při pozorování Slunce! Někteří zrakově postižení používají lupy či malé dalekohledy.

Obr. 15: Pozorování Slunce optickými pomůckami může být nebezpečné!

Petr Závodský

61

Rozlišujme (podobně jako v případě planetárií) dva typy programů hvězdáren: •

Program určený široké veřejnosti: Hvězdárnu navštěvují také zrakově postižení. Dění na obloze je zajímá stejně tak, jako zrakově nepostižené. Pokud hvězdárnu zrakově postižený navštíví, nabídněte mu pomoc. Je vhodné na doprovodu lpět, pokud existují bezpečnostní rizika. Pomoc by měla spočívat především v následujících bodech: •

Orientace. Informujte a ukažte, kde se nalézá šatna, toaleta, vstupy, východy, překážky, zajímavosti, označte potenciálně nebezpečná místa (např. dalekohled otáčející se kolem osy).

•

Doprovod na bezpečné místo. Dbejte, aby zrakově postižený nebyl vystaven nebezpečí úrazu a zároveň, aby nebyl ošizen o program.

•

Doprovod ven. Cesta z budovy hvězdárny nemusí být pro zrakově postiženého snadná. Proto nabídněte doprovod.

•

Upozornit na to, co může rušit. To se týká zejména světelných zařízení (tablety, mobilní telefony aj.).

•

Program určený osobám se zrakovým postižením: I na hvězdárnách je možné realizovat program speciálně určený pro zrakově postižené. Kvalita takového programu, stejně jako v případě planetárií, značně závisí na: •

Odbornosti lektora – v oblastech: astronomie, zrakové postižení (z pohledu pedagogického, medicínského, technologického a psychologického).

•

Vybavenosti pomůckami – například pro nevidomé je dobré využívat tyflografické obrázky (souhvězdí, Slunce, Měsíc...). V případě, že představujeme optické přístroje, mysleme na to, že zrakově postižený se bude chtít dotýkat i optiky. Pokud chceme představit optiku, je dobré použít takovou optiku, u které nevadí, že bude ohmatána (např. vyřazenou optiku).

•

Připravenosti programu – Je nutné vhodně volit tyfloinformační prostředky (vit kapitola 4.2.3) a program diskutovat. Vhodné je program odzkoušet buď přímo se zrakově postiženým anebo se speciálně zaměřenými organizacemi (pozor na kvalitativní argumenty Moravcové [16, str. 206] (viz. kapitola 4.2)).

Petr Závodský

62

5.4 Astronomické vzdělávání mimořádně nadaných osob se zrakovým postižením Nutné je brát na vědomí, že při astronomickém vzdělávání mimořádně nadaných není primárním cílem astronomii popularizovat, ale systematicky vyučovat. V případě zrakově postižených nejen s ohledem na ověřené pedagogické zásady, ale také na míru zrakového postižení, zbylé neurofyziologické a psychické schopnosti a zrakovou zkušenost. Pokud hovoříme o výuce zrakově postižených v rámci kurzů, kroužků, klubů, letních škol astronomie či astronomických táborů, můžeme uvažovat, že zrakově postižený se účastní kurzu (kroužku, klubu...), který: •

není speciálně určen zrakově postiženým

•

je speciálně určen zakově postiženým

V obou případech je nutné připravovat podklady speciálně pro zrakově postiženého. To může obnášet texty v Braillově bodovém písmu (včetně matematickych, fyzikálních či chemických vzorců a výpočtů), tabulky, reliéfní grafy atd. Lektorovi doporučuji, aby měl zajištěného asistenta, případně více asistentů. Lze předpokládat, že počet mimořádně nadaných zrakově postižených se zájmem o astronomii v okolí blízkém konkrétní hvězdárně, planetáriu (ale i škole, klubu...) nemusí být značný.

Obr. 16: Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ELSA

Petr Závodský

63

Obr. 17: Počítačové vybavení – braillský řádek, klávesnice, sluchátka, monitor...

Kurz speciálně určený zrakově postiženým může být vhodnější organizovat ve speciálně zaměřené organizaci (speciální škola, středisko pro pomoc handicapovaným studnetům apod.) – účastník do takové organizace zpravidla nemá větší problém s přesunem (zatímco s přesunem na hvězdárnu či planetárium problémy může mít) a speciálně zaměřené organizace jsou často vybaveny potřebným know-how i pomůckami (pozor na kvalitativní argumenty Moravcové [16, str. 206] (viz. kapitola 4.2)) – co například může být zapotřebí, ukazují předchozí kapitoly Kompenzace zraku při částečné ztrátě zraku a Kompenzace zraku při úplné ztrátě zraku. Avšak účastníci tak přijdou o specifické kouzlo hvězdáren a planetárií. Náplň výuky by měla odpovídat rámcovému programu, které uvádí Pokorný (viz kapitola 2.4).

Petr Závodský

6

64

POMŮCKY

V dalších kapitolách představuji ukázky pomůcek, které čtenáře mohou inspirovat pro další tvorbu. Tyto pomůcky rozděluji na: •

tyflografické

•

modelové

•

ostatní

Zajímavé podklady lze najít také v jiných zdrojích: •

•

Tyflografika: ◦

Tactile Library – http://www.tactilelibrary.com/

◦

APH Tactile Grapthic Image Library – http://www.aph.org/tgil/

3D modely: ◦

NASA 3D Resources – http://nasa3d.arc.nasa.gov/

◦

Thingverse – http://www.thingiverse.com/

◦

Pinshape – http://www.thingiverse.com/

◦

YouMagine – https://www.youmagine.com

◦

Shapeways – http://www.shapeways.com/

◦

123D App – http://www.123dapp.com/

Petr Závodský

65

6.1 Tyflografika U všech níže uvedených tyflografických pomůcek předpokládám použití mikrokapslového (teplocitlivého) papíru a tepelného zařízení (fuseru) – přestože taková tvorba vyžaduje určitou zkušenost (předehřátí tepelného zařízení, někdy opětovné projetí mikrokapslového papíru tepelným zařízením...), výhodou je cenová dostupnost tepelných zařízení.

Obr. 18: Tyflografický obrázek použitý v knize

Při tvorbě tyflografiky se držím následujícího postupu: 1. digitální příprava předlohy: •

často vycházím z vizuálních obrázků publikce COSMOS, The infographic book of space [22],

•

obrázky vytvářím v programech Inkscape a GIMP,

•

pro popisky používám brailleovský font,

2. tisk předlohy tiskárnou na mikrokapslový papír, 3. průchod mikrokapslového papíru tepelným zařízením, 4. konzultace tyflografiky se zrakově postižným, 5. případná korekce a opakování kroků 1. až 4. Níže uvedené obrázky slouží jako podklad, který se okopíruje na mikrokapslový papír.

Petr Závodský 6.1.1

66

Komentáře k tyflografickým obrázkům Obrázek

Komentář Nadpis: Oběh Země kolem Slunce Popis obrázku: Horní strana – nadpis. Uprostřed Slunce. Okolo Slunce obíhá Země – ta je zobrazena ve čtyřech fázích. Na horních a dolních okrajích Země je zobrazena zemská osa – ta je skloněna. Ze zobrazeného úhlu pohledu u fáze 1 vidíme jen osvětlenou stranu. U fází 2, 3 a 4 vidíme osvětlenou (denní) a neosvětlenou (noční) stranu. Podle podtřeb sdělit další informace.

Nadpis: Asteroids Popis obrázku: Horní strana – nadpis. Levá horní strana – měřítko nad nímž je uvedeno 968,618 km. Pod měřítkem se naléze ostrov Velká Británie – označen číslem 1 (slouží pro srovnání velikosti asteroidů). Dále se na obrázku nalézají různě veliké asteroidy: 2 – 65 Cybele, 3 – 324 Bamberga, 4 – 52 Europa, 5 – 10 Hygiea, 6 – 1 Ceres, 7 – 121 Hermione, 8 – 10199 Chariklo, 9 – 107 Camilla, 10 – 704 Interamnia, 11 – 2 Pallas, 12 – 4 Vesta, 13 – 45 Eugenia, 14 – 128 Nemesis, 15 – 48 Doris, 16 – 31 Euphrosyne, 17 – 120 Lachesis, 18 – 747 Winchester, 19 – 3 Juno. Podle potřeb sdělit další informace. Poznámka: Určeno pro znalé angličtiny.

Petr Závodský

67

Nadpis: Asteroids Popis obrázku: Horní strana – nadpis. Levá horní strana – měřítko nad nímž je uvedeno 968,618 km. Pod měřítkem se naléze ostrov Velká Británie – označen číslem 1 (slouží pro srovnání velikosti asteroidů). Dále se na obrázku nalézají různě veliké asteroidy: 20 – 702 Alauda, 21 – 209 Dido, 22 – 372 Palma, 23 – 790 Pretoria, 24 – 29 Amphitrite, 25 – 15 Eunomia, 26 – 16 Psyche, 27 – 88 Thisbe, 28 – 87 Sylvia, 29 – 9 Metis, 30 – 6 Hebe, 31 – 41 Daphne, 32 – 22 Kalliope, 33 – 423 Diotima, 34 – 13 Egeria, 35 – 153 Hilda, 36 – 451 Patientia, 37 – 375 Ursula, 38 – 532 Herculina, 39 – 624 Hektor, 40 – 7 Iris, 41 – 21 Lutetia, 42 – 94 Aurora, 43 – 243 Ida, 44 – 951 Gaspra, 45 – 154 Bertha, 46 – 253 Mathilde, 47 – 24 Themis, 48 – 511 Davida, 49 – 9 Fortuna Podle potřeb sdělit další informace. Poznámka: Určeno pro znalé angličtiny. Nadpis: Koperník Popis obrázku: Horní levá strana – nadpis. Pod nadpisem je zobrazen heliocentrický systém Mikuláše Koperníka. Jednotlivé objekty jsou očíslovány: 1 – Slunce, 2 – Merkur, 3 – Venuše, 4 – Země, 5 – Měsíc, 6 – Mars, 7 – Jupiter, 8 – Saturn, 9 – hvězdy. Podle potřeb sdělit další informace.

Petr Závodský

68

Nadpis: Brahe Popis obrázku: Horní levá strana – nadpis. Pod nadpisem je zobrazen geocentrický systém Tychona Brahe. Jednotlivé objekty jsou očíslovány: 1 – Země, 2 – Měsíc, 3 – Slunce, 4 – Merkur, 5 – Venuše, 6 – Mars, 7 – Jupiter, 8 – Saturn, 9 – hvězdy. Podle potřeb sdělit další informace.

Nadpis: Exoplanety – Dopplerův jev Popis obrázku: Horní levá strana – nadpis. Pod nadpisem jsou dva obrázky A a B – na obou se nalézá 1 – hvězda, 2 – planeta. Od hvězdy k Zemi je vysíláno záření. Exoplaneta a hvězda obíhají kolem svého těžiště. A – Vzdaluje-li se exoplaneta od Země, hvězda se přibližuje a absorbční čáry jejího spektra se posouvají k modrému konci (vlnová délka se zmenšuje). B – Přibližuje-li se exoplaneta k Zemi, hvězda se vzdaluje a absorbční čáry jejího spektra se posouvají k červenému konci (vlnová délka se zvětšuje). Podle potřeb sdělit další informace.

Petr Závodský

69

Nadpis: Kulová hvězdokupa M13 Popis obrázku: Horní strana – nadpis. V orámování je zobrazena kulová hvězdokupa M13. V pravé dolní části obrázku (těsně u orámování se nalézá galaxie NGC6207. Podle potřeb sdělit další informace.

Petr Závodský

77

6.2 Modely

Obr. 19: Hmatové planetárium – vnější pohled [25]

Obr. 20: Hmatové planetárium – vnitřní pohled [25]

Petr Závodský

78

Obr. Obr. 21: 22: Model Model plošiny plošiny Aristarchus Aristarchus vytištěný vytištěný 3D 3D tiskárnou. tiskárnou. Rozměry: Rozměry: 180 180 xx 118 118 mm. mm. Model Model zobrazuje zobrazuje množství množství zajímavých zajímavých objektů objektů –– například například krátery krátery Aristarchus, Aristarchus, Herodotus, Herodotus, Prinz..., Prinz... údolí údolí Vallis Vallis Schröteri, Schröteri, pohoří pohoří Montes Montes Harbinger Harbinger aj. aj. Při Při uvedených uvedených rozměrech rozměrech nevidomý nevidomý hmatem hmatem řadu řadu objektů objektů rozpozná, rozpozná, avšak avšak mnoho mnoho těch, těch, které které lze lze vidět vidět zrakem, zrakem, nikoliv nikoliv –– proto proto vv praxi praxi používám používám model model větší. větší. Model Model byl byl vytištěn vytištěn 3D 3D tiskárnou tiskárnou PRUSA PRUSA I3 I3 PLUS PLUS ss tiskovou tiskovou plochou plochou 200 200 xx 200 200 mm, mm, proto proto vv případě případě většího většího modelu modelu jsem jsem vytisknul vytisknul několik několik menších menších částí, částí, které které jsem jsem lepením lepením pospojoval. pospojoval.

Petr Závodský

79

Obr. 23: Model kráteru Linné. Rozměry: 100 x 100 mm. V praxi je možné použít i menší. Model byl vytištěn 3D tiskárnou PRUSA I3 PLUS.

Petr Závodský

80

Obr. 24: Jako pomůcek lze využít také stavebnicové modely. Tento stavebnicový model sluneční soustavy, který jsem pořídil v jednom knihkupectví v Oxfordu, byl původně určen dětem starším 8 let, měl být nabarven a jednotlivé objekty zavěšeny. Avšak v praxi tento model používám bez nabarvení a je užtečný nejen zrakově postiženým dětem, ale i dospělým.

Petr Závodský

81

6.3 Ostatní pomůcky

Obr. 25: Užitečné jsou tematické publikace s využitím bodového písma a tyflografických obrázků. Na obrázku je kniha Astronomie pro nevidomé – Obtočnová souhvězdí od Petra Závodského. Zajímavým je použití tzv. soutisku – současný tisk bodového písma a černotisku, takže číst publikaci může i čtenář neznalý bodového písma. Soutisk použitý v této publikaci vyvinuli pracovníci Střediska pro pomoc studentům se specifickými nároky Teiresiás.

Petr Závodský

82

Obr. 26: Zlaté století astronomie od Zdeňka Pokorného v podobě tzv. hybridní

knihy. Hybridní kniha je multimediální

publikace, ve které čtenář může číst elektronický text, zárověň poslouchat nahrávku a v knize listovat, přeskakovt mezi kapitolami, odstavci atd. Tato technologie vznikla ve spolupráci Střediska Teiresiás a Fakulty informatiky MU. Zajímavostí je, že Zlaté století astronomie je jednou z vůbec prvních hybridních knih.

Obr. 27: Hybridní publikace Zlaté století astronomie od Zdeňka Pokorného

Petr Závodský

83

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY •

[1] PASCOLINI, Donatella, MARIOTTI, Silvio Paolo. Global estimates of visual impairment: 2010 [online]. Br J Ophthalmol, 1.12.2011 [cit. 3.1. 2016]. Dostupné z DOI: 10.1136/bjophthalmol-2011-300539.

•

[2] WIENER, Pavel. Prostorová orientace a samostatný pohyb zrakově postižených. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1986, 106 s.

•

[3] ČERVENKA, Petr. Mapy a orientační plány pro zrakově postižené. Metody tvorby a způsoby využití. 1. vydání. Praha: Aula, 1999. ISBN 80-902667-4-6.

•

[4] POKORNÝ. Zdeněk. Astronomické vzdělávání. Brno, 2000. Habilitační práce. Masarykova univerzita, Přírodověděcká fakulta.

•

[5] Slovník geodetického a kartografického názvosloví. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, 1984, 249 s.

•

[6] KLECZEK, Josip. Vesmír a člověk. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998, 203 s. ISBN 80-200-0649-4.

•

[7] ŠŤÁVA, Jan. Praktická příručka pro učitele o práci s talentovanými žáky na středních školách. Vyd. 1. Brno: Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu, 2010, 44 s. ISBN 978-80-254-8122-6.

•

[8] GEERTZ, Clifford. Interpretace kultur: vybrané eseje. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, 565 s. ISBN 80-85850-89-3.

•

[9] LÜLLMANN–RAUCH, Renate. Histologie. Překlad 3. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012. 576 s. ISBN 978-80-247-3729-4.

•

[10] Mezinárodní klasifikace nemocí. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Desátá revize aktualizovaná verze k 1.4. 2014. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2013. ISBN: 978-80904259-0-3. Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/mkn-tabelarni-cast_1-42014.pdf

•

[11] World Health Organization. WHO | Visual impairment and blindness. WHO | World Health Organization: Media centre [online]. Poslední změna: srpen 2014 [cit. 6.1. 2016]. Dostupné z http://www.who.int/. Path: http://www.who.int/ mediacentre/factsheets/fs282/en/

•

[12] KALNICKÁ, Vladimíra, VOTINSKÝ, Jiří. Práce, sociální statistiky. Výsledky šetření o zdravotně postižených osobách v České republice za rok 2007 [online]. Praha: Český statistický úřad, 30.4.2008 [cit. 6.1. 2016]. ISBN 978-80-250-1678-7. Dostupné z http://www.nrzp.cz/dokumenty/Vybrane_statisticke_udaje_OZP_

Petr Závodský

84

2007.pdf. •

[13] POŽÁR, Ladislav. Školská integrácia detí a mládeže s poruchami zraku. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1996, 223 s. ISBN 80-223-1101-4.

•

[14] KRÁLÍČEK, Petr. Úvod do speciální neurofyziologie. Třetí, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-618-2.

•

[15] JESENSKÝ, Ján. Hmatové vnímání informací s pomocí tyflografiky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 226 s.

•

[16] MORAVCOVÁ, Dagmar. Význam reedukace zraku na udržení a zvyšování vizuální výkonnosti zrakově postižených. Speciální pedagogika: časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 2003, 13(3), 204–217 s. ISSN 1211-2720.

•

[17] WIENER, Pavel. Prostorová orientace zrakově postižených. 3., upr. vyd. Praha: Institut rehabilitace zrakově postižených UK FHS, 2006, 168 s. ISBN 80239-6775-4.

•

[18] MÜLLER, Oldřich. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001, 289 s. ISBN 80-244-0231-9.

•

[19] KUDELOVÁ, Ivana, KVĚTOŇOVÁ–ŠVECOVÁ, Lea. Malé dítě s těžkým poškozením zraku: raná péče o dítě se zrakovým a kombinovaným postižením. Brno: Paido, 1996, 41 s. ISBN 80-85931-24-9.

•

[20] KEBLOVÁ, Alena. Hmat u zrakově postižených. 1. vyd. Praha: Septima, 1999, 40 s. ISBN 80-7216-085-0.

•

[21] Braille Authority of North America, Canadian Braille Authority. Guidelines and Standards for Tactile Graphics, 2010 [online]. Braille Authority of North America, 2012 [cit. 2.2. 2014]. Dostupné z http://www.brailleauthority.org/. Path: http://www.brailleauthority.org/tg/web-manual/

•

[22] LOWE, Stuart, NORTH, Chris. Cosmos. The infographic book of space. 1. vyd. Londýn: Aurum Press Ltd, 2015. ISBN 978-1-78131-450-0.

•

[23] Zychem. Tactile Library | Physics. Zychem Ltd. [online]. Zychem Ltd. [cit. 10.2. 2016]. Dostupné z: http://www.tactilelibrary.com/. Path: http://www.tactilelibrary.com/content/physics-46.

•

[24] Zychem. Tactile Library | Physics. Zychem Ltd. [online]. Zychem Ltd. [cit. 10.2. 2016]. Dostupné z: http://www.tactilelibrary.com/. Path: http://www.tactilelibrary.com/content/physics-45.

Petr Závodský

•

[25] ZÁVODSKÝ, Petr. Hmatové planetárium se představuje. InAstoNoviny – Instantní astronomické noviny [online]. 20.6. 2003 [cit. 10.2. 2016]. ISSN 12126691. Dostupné z: http://www.ian.cz/. Path: http://www.ian.cz/detart_fr.php? id=976.

85

KONTAKTY Petr Závodský [email protected] https://www.petrzavodsky.cz/ ASTRONOMICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ OSOB SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Petr Závodský 1. elektronické vydání, vydáno vlastním nákladem, Adamov 2016 ISBN 978-80-260-9643-6 (online: PDF)