Časopis Základní školy Edvarda Beneše a Mateřské školy Písek, Mírové nám. 1466 Louis Armstrong
Tvořivá škola
Ţijete kulturně
Vtipy
Den Země
Náš názor
USA Pod lavicí
Deutsche Seite
Sportovní rubrika Číslo 2 / 2006-07
Obsah čísla: Rozhovor Ústředna - Zápis do 1. tříd - Jak jsme uspěli v konkurenci - Jak dopadlo 3. čtvrtletí na naší škole - Kam tedy nakonec deváťáci půjdou - Nová elektronika na škole - Šesťáci na horách - Jazykový kurz u Paulíka - Lyţe, nebo kola? - Den Země - Školní parlament - Partnerství tří evropských škol - Noční školní dobrodruţství - Návštěva v Dánsku - Sportovní rubrika Náš názor – O sbírkách Ţijete kulturně? Co nás zajímá - Za velkou louţí - školství - Berlín - Co skrývají symboly - Louis Armstrong - Frisbee - Paříţské palačinky Pod lavicí - Lamte si hlavičky - Vtipy Deutsche Seite - Schuluniforms English Page - The visit from Denmark and Sweden - Silence, Monkey Madness
Milé spoluţačky, milí spoluţáci, po delší době se vám opět hlásíme s dalším číslem časopisu Enyky benyky. Všichni jsme měli v poslední době plno práce, a tak jsme se rozhodli, ţe vám v druhém pololetí nabídneme pouze jedno číslo. Shodli jsme se, ţe nemá cenu „tlačit na pilu“, kdyţ to nejde, a ţe přece časopis vytváříme pro radost a ne proto, abychom splnili povinnost. Snad nám dáte za pravdu. Strach, nervy, ţivotní rozcestí, přihlášky, stres, vysvědčení, přijímačky, zklamání... To vše v posledních měsících zaţívali ţáci devátých tříd. Čím víc se blíţily přijímací zkoušky, tím víc ve škole houstla atmosféra. Naštěstí uţ to ale máme všichni úspěšně za sebou, zvládli jsme to a jsme šťastní, ţe první větší „ţivotní nervy“ jsou za námi. Učitelé teď obrací pozornost na osmáky, nutí je, aby se učili, jelikoţ jejich vysvědčení jsou letos důleţitá a příští rok je čeká to, co nás letos. Avšak i přesto jsme mohli zaţít pěkné chvilky a bylo se na co těšit. Šesté, sedmé, osmé a i deváté třídy mají za sebou pobyty na horách. Někdo si uţil sněhu alespoň trochu, jiní chodili na pěší túry, jezdili na kole, učili se angličtinu, němčinu, deváťáci i češtinu a matematiku na přijímačky a všichni si uţívali prima záţitky mimo školu. Ţáci devátých tříd si připravují sestupy ze schodů na závěr roku a nemůţou se dočkat, aţ po nich půjdou naposledy. Ale jsou tu i další akce. Zdá se, ţe činnost ţákovského parlamentu se rozhýbala a konečně se začíná něco dít. Na škole proběhlo několik dobročinných sbírek. Navštívili nás učitelé z partnerských škol z Dánska a ze Švédska. Více uvnitř listu. No a protoţe se pomalu a jistě blíţí konec školního roku, plánují se další příjemné akce. Uţijte si zbytek školy ve zdraví, nachytejte ty nejlepší známky, ať zakončíte další rok školní docházky s co nejlepším pocitem.
REDAKCE Mgr. Helena Wdowyczynová Mgr.Veronika Pauknerová
Bedřich Mikl Mgr. Lucie Zemanová
David Lenz, 9.A Tomáš Lyga, 9.A Jana Samšuková, 9.A Jana Vlnová, 9.A Martin Štverák, 7.B Kateřina Morozová, 9.A Martina Cibochová, 9.A Rut Jánská, 9.B Zita Prášková, 9.B Jana Kučerová, 9.B Marie Vranovská, 9.B Barbora Pobříslová, 7.B
Jára Fořt, 6.B Hana Šlajsová, 8.A Adéla Carasová, 8.A Dominika Jozová, 8.A Ina Löffelmannová, 8.A Julia Huong Lan To, 8.A Veronika Nováková, 8.A Lucie Kabourková, 8.A Radka Famfulová, 7.B Kateřina Pošustová, 7B Martin Lyga, 7.B Robin Novák, 7.B
Svůj názor, námět, návrh obálky a příspěvek do dalšího čísla časopisu můţete poslat na e-mail:
[email protected] Časopis najdete také na internetových stránkách na adrese: http://www.zsebenese.cz
Tomáš Lyga, 9.A, Veronika Pauknerová
1
Tvořivá škola (rozhovor s paní učitelkou Ladou Langerovou) Tvořivá škola. Dokážete si pod tím něco představit? Já jsem nedokázala, a proto jsem se na to zeptala paní učitelky Langerové, jedné z patronek tohoto projektu na 1. stupni, a zjistila jsem pro vás pár zajímavých informací. Co bychom si měli představit pod pojmem Tvořivá škola? Tvořivá škola je název výukového vzdělávacího programu, který má přinést inovaci ve vzdělávání a technice učení a to jiţ od útlého věku. Základ tvoří činnostní učení. Jak to vypadá v praxi? Jedná se o získávání informací a poznatků hrou a praktickou stránkou věci, přirovnávání ke kaţdodenně vyuţívaným věcem. Například máme takovou kartičku kouzelníčka s obrázky a na něm se učíme počítat, vyrábíme postavičky z kaštanů a přitom je sčítáme, nebo děti vymýšlejí úkoly ostatním a pak si je navzájem kontrolují. Pracujeme také s chybou, to znamená, ţe dítě se případné chyby nebojí, ale poučí se z ní, můţe si udělat dva další příklady a tím si to opraví. Kdo přišel s nápadem se do tohoto projektu zapojit? Do školy přicházejí různé nabídky a samozřejmě jezdíme na školení. Tato nabídka se zdála být zajímavá, slyšeli jsme na program jen chválu, viděli jsme, jak to funguje, a rozhodli jsme se zapojit. Byla to domluva učitelů a vedení školy. Kdo byl první odvážlivec a začal s výukou? Škola se zapojila v loňském školním roce, tudíţ se dle tohoto programu učí nynější druháci s paní Schmidtovou, Englickou a Jarešovou. Jelikoţ se nám to osvědčilo, pokračují v tom i letošní prvňáčci se mnou, paní Blahovou a paní Brůţkovou. Plánujete pokračování? Jistě, výuka se nám líbí a děti baví. Samozřejmě je lepší, kdyţ si můţou věci osahat, pracovat s názorem a rozvíjením smyslů, neţ učit se podle strohého výkladu. Kdo stvořil tento program? Jeho zakladatelkou je Zdeňka Rosecká, brněnská učitelka, zabývající se nyní publikací učebnic a rozvíjením výukových technik. Podle jistých metod postupujeme jiţ velice dlouho, základy jsou uţ u Jana Amose Komenského. Pracujeme na rozvoji tvořivosti. Zdeňka Rosecká však ucelila tento program a propracovala ho do menších detailů. Projekt se neustále vyvíjí. Pracujete i s normálními učebnicemi nebo jen s učebními plány? K tomuto projektu byly vytvořeny učebnice a pracovní sešity brněnského nakladatelství Nová škola. Řídíte se programem ve všech předmětech? Nejsou stanovena zas tak pevná pravidla, vyuţíván je zejména pro češtinu, matematiku a prvouku, v ostatních předmětech záleţí na dětech a učiteli. Myslíte, že je tato forma výuky vhodná i pro starší ročníky? Nejsem si zcela jistá, ale nemyslím, ţe to je špatný nápad. Pokud vím, tak se program osvědčil ve všech ročnících prvního stupně a i učitelé z druhého stupně si chválili lepší přestup páťáků na 2
druhý stupeň. Ale výuka tohoto směru na druhém stupni se na některých školách teprve zkouší, a to jen v šestých a sedmým třídách, dále program ještě není připraven. Plánují se nějaké další změny při přípravě školního vzdělávacího programu na naší škole (podle nových zákonů má mít každá škola svůj vlastní plán pro styl a pojetí výuky)? Je mi známo, ţe projekt Tvořivá škola bude pokračovat v jiţ zavedených třídách s programem a přibudou k nim další prvňáčci a nejspíš i příští šesťáci. Dále také spolupracujeme se Švédskem a Dánskem v rámci programu Comenius, který je součástí vzdělávacího projektu EU Socrates. Co to je program Comenius? Je to vlastně partnerství škol různých zemí. Ve spolupráci se švédskou a dánskou školou pracujeme na společném projektu, a to jsou portfolia v 1. a 2. třídách, zejména v mateřském jazyce a matematice. Učitelé se vzájemně navštěvují a plánují společné aktivity. Na podzim jsme byly já, paní Brůţková, paní Šáchová a paní Wdowyczynová na návštěvě ve švédské škole a přivezly jsme spoustu zajímavých nápadů. Portfolio je vlastně soubor ţákových prací. Znamená to, ţe kaţdé dítě má zaloţenou takovou sloţku, desky, ve kterých má uloţené své práce za určitou dobu. Po dané době dítě samo zhodnotí, co se naučilo a co mu naopak zatím ještě nejde. Vybarví si pak na stromě dovedností ty dovednosti, které jiţ zvládá. Například, kdyţ se naučí počítat do 10, vymaluje list s tímto zadaným cílem, a tak si dokáţe lépe představit, co ještě musí dohnat a v čem je naopak dobrý. Zmiňovala jste určité období. Můžete to upřesnit? Ze začátku jsme hodnotili své práce v portfoliu za půl roku, nyní uţ postupujeme rychleji a hodnotíme splnění práce měsíčně. Je to zase individuální podle chápání dětí, do ničeho nejsou tlačeny, musí je to bavit! Změn je opravdu dost. Ještě jsou v plánu další novinky? Samozřejmě neustále se snaţíme vyuţívat co nejlepší a nejnovější poznatky a programy. Můj názor je ten, ţe se škola ubírá dobrým směrem. Lituji však trochu děti ze škol, které volný školský systém pojmou v trochu jiném smyslu, a děti, které se budou stěhovat nebo měnit školu to potom nebudou mít lehké. Myslím, ţe s pojetím, které si předsevzala naše škola, můţeme být spokojeni a já spokojena jsem! Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a radosti s našimi mladšími žáčky! Ina Löffelmannová, 8.A
Zápis do 1. tříd Jako kaţdý rok se i letos pořádal zápis do prvních tříd. Tuto lednovou „povinnost“ si nenechalo ujít 84 dětí. V hojném počtu se však sešli i učitelé, aby mohli budoucí prvňáčky rozřadit do jednotlivých tříd. U zápisu do hudební třídy byli paní učitelky Jirkalová a Cejnarová a pan učitel Horník. Ti si pod svá křídla zapsali 22 nových ţáčků. Do standardní třídy se probojovalo 13 mladíků a malých slečen. Zápis do tříd se sportovním zaměřením řídili paní učitelky Šulcová a Englická a pan učitel Holeček. Ti vybrali 39 sportovně zdatných dětí. Kaţdý, kdo umí počítat alespoň do sta, uţ asi zjistil, ţe 10 ţáků z původních 84 mi chybí. Tyto děti si však budou muset počkat, protoţe právě 10 dětí má odklad, a tak si do školy přijdou k zápisu znovu příští rok. U odkladů byly paní Šáchová a Blahová. U zápisu vypomáhaly také paní učitelky z mateřské školky. Co ještě dodat? Přejeme našim budoucím spoluţáčkům hodně zdaru při „boji“ ve škole. Ať se jim líbí a jsou úspěšní, neboť jak by řekl Lucius Annaeus Seneca – „Non schoale sed vitae discimus.“ – „Neučíme se pro školu, ale pro ţivot.“ Hana Šlajsová, 8.A
3
Jak jsme uspěli v konkurenci
Datum
Soutěž
Kolo
18.1.07
Konverzační soutěţ v NJ
Okresní
23.1.07
Olympiáda - Dějepis
Okresní
26.1.07
Olympiáda - Chemie
Okresní
10. Lukáš Bouz, 9.B 16. Iveta Vavříková, 9.A 18.Adéla Motejzíková, 9.B
15.2.07
Konverzační soutěţ v AJ
Okresní
27.2.07 27.2.07 20.3.07
Konverzační soutěţ v NJ Olympiáda – Český jazyk Píšeme pohádky pro Hajaju – lit. soutěţ Evropa ve škole – lit. soutěţ
Krajské Okresní Celostátní
Komenský a my – lit. soutěţ Karlovarský skřivánek – sólový zpěv Zpěváček 2007
Celostátní Celostátní
B1: 3. Ondřej Černý, 7.A 5. Kateřina Mastná, 7.B B2: 1. Tomáš Lyga, 9.A 1.Zita Prášková – postup do celostátního kola 1. Kateřina Morozová, 9.A 8. Markéta Ţidová, 7.A 11. Jana Vlnová, 9.A 1. Jana Samšuková, 9.A 2. Jana Vlnová, 9.A 3. Simona Kubišová, 8.B Tereza Galusová, 9.C 2. Lukáš Přib, 7.A
Regionální Celostátní Krajské Celostátní Okresní Celostátní
1. Lukáš Přib, 7.A Mezi 10 nejlepšími 3. Tomáš Lyga, 9.A Zita Prášková, 9.B 8. Karel Prokopec, 9.B, 11. Ina Löffelmanová, 8.A Pavla Brodacká,8.B, Tomáš Lyga, 9.A
březen 26.3.07 27.3.07 březen květen 3.4.07 3.4.07 21.3.07 duben 26.4.07 duben 27.4.07 23.4.07 17.5.07
Konverzační soutěţ v AJ Konverzační soutěţ v NJ Olympiáda – Zeměpis Pionýrský sedmikvítek – lit. soutěţ Jihočeský zvonek Poţární ochrana očima dětí Olympiáda – Český jazyk Olympiáda - Dějepis Olympiáda -Biologie
Krajské
Okresní Okresní Krajské Krajské Okresní
Žáci a umístění B1: 1. Jakub Koštel, 6.B, 3. Jaroslav Fořt, 6.B B2: 1. Zita Prášková, 9.B 1. Jan Vlček, 9.A
1. Lukáš Přib, 7.A 3. Vendula Langerová, 7.B 3. Jana Samšuková, 9.A 1. Aneta Svobodová, 8.B, 3. Anna Kovaříková, 4.A 1. Kateřina Morozová, 9.A 3. Jan Vlček, 9.A 1. Markéta Ţidová, 7.A, 2. Karolína Pumprová, 7.A, 8. Tereza Růţičková, 7.A Lyga Martin, 7.B, Lucie Zemanová
Jak dopadlo 3. čtvrtletí na naší škole? Ţáci 1. stupně se pilně učili, do školy často chodili, a proto nemají ţádné neomluvené hodiny. Ale chování by měli trochu vypilovat. Pěti ţákům bylo uděleno napomenutí třídního učitele a jednomu třídní důtka: za nevhodné chování ke spoluţákům, neplnění školních povinností a časté zapomínání. Neprospěla jedna ţákyně. Ţáci 2. stupně se uţ tak pilně neučili, škole se rádi vyhýbali, a proto dosáhli 130 neomluvených hodin. Ale zato snaţivým ţákům bylo uděleno celkem 43 pochval za práci pro třídu a školu. Ani ţáci 2. stupně se nechovali zrovna vzorně. Objevilo se 14 napomenutí třídního učitele, 7 důtek třídního učitele a 1 důtka ředitelky školy. Sníţená známka z chování potkala 3 ţáky. A jak dopadneme ve 4. čtvrtletí? Barbora Pobříslová, Kateřina Pošustová, 7.B
4
Kam tedy nakonec deváťáci půjdou?
SOU Písek
jiné město
Kam odejdou deváťáci?
Lesnická škola
Do minulého čísla časopisu Enyky benyky jsem zpracovala graf, který nám ukazoval, kam se letošní deváťáci chystají na přijímačky. Skoro všichni jsme se dostali, kam jsme chtěli. A to znamená, ţe tak pomalounku polehounku začínáme flákat školu :-). Ale psst! Tak si teď můţete otevřít minulé číslo a srovnat, kam jsme se všichni nakonec dostali.
CELKEM IX.D IX.C
Zdravotnická škola
IX.B
Gymnázium Písek
Průmyslovka Volyně
IX.A
0
Gymnázium Písek Obchodní akademie Průmyslovka Volyně Průmyslovka Písek Zdravotnická škola Umělecká škola Písek Lesnická škola SOU Obch. podnik. činn. SOU Písek SOU jiné město jiné město jiný stát (Rakousko)
IX.A 13 0 0 1 1 0 0 1 0 0 3 2
IX.B 17 3 0 3 2 1 0 0 0 0 2 0
5
10
IX.C 2 1 2 1 1 1 1 3 5 5 3 0
20
30
IX.D 1 2 1 1 1 0 0 2 5 2 2 0
40
CELKEM 33 6 3 6 5 2 1 6 10 7 10 2
Nová elektronika na škole Minulý rok o prázdninách vznikla v budově prvního stupně naší školy nová učebna výpočetní techniky. Náklady na pořízení jejího vybavení přesáhly 500 000 Kč. Nachází se zde 26 počítačů. Všechny jsou připojeny k síti internet rychlostí 1 Mbit/s. Nejzajímavějším zařízením však nejsou počítače, ale interaktivní tabule. Tato „kouzelná“ tabule, jak říkají děti z prvního stupně, slouţí pro interaktivní výuku všech předmětů od 1. do 9. ročníku. Podobná tabule se nachází také v jazykové učebně druhého stupně. A jak taková tabule vlastně funguje? Vyučující si ve „Kouzelná“ tabule speciálním programu v počítači připraví hodinu, kterou pak prezentuje na interaktivní tabuli. Skládá se z jednotlivých stránek, které se postupně zobrazují, a děti si aktivní a názornou formou mohou danou látku zopakovat, procvičit, osvojit. Například v jazycích děti běhají k tabuli a přiřazují slovíčka k obrázkům, při češtině doplňují i/y, při zeměpisu přiřazují do slepé mapy státy, vlajky, zeměpisná pojmenování. Tato forma výuky se na naší škole začala vyuţívat prvním rokem a získala si oblibu u učitelů i ţáků. Proto uţ si téměř kaţdý ţák vyzkoušel, jak tato nová technika funguje. Je třeba si ale uvědomit, ţe příprava takové hodiny je pro nás učitele časově docela náročná. Počítačová učebna na druhém stupni nezůstává pozadu, také tady je nový nábytek a postupně se doplňuje počítačové vybavení. I tady funguje na všech počítačích rychlejší internet. Ţáci mají moţnost pracovat s počítačem i v jiných Interaktivní výuka na 1. stupni předmětech neţ pouze ve výpočetní technice. Mohou vyuţívat širokou škálu nejrůznějších výukových programů, některé jsou vhodné uţ i pro první třídy. Všechny tyto změny nejsou v ţádném případě poslední. Uţ příští rok se můţeme těšit na další místnosti připojené k internetu (kabinety, učebny, kancelář jídelny). Největším očekáváním by měla být nová mediální učebna na druhém stupni vybavená nejmodernější technikou. Ani tady by neměla chybět interaktivní tabule, která uţ je zakoupená. Práce s počítači nás baví Michal Horník, ICT koordinátor
Šesťáci na horách „BUDÍČEK – vstáváme, tady jsou mobily a vstáváme,“ budil nás Honza. Líně jsme se tedy oblékli a šli jsme na snídani, kde jsme do sebe vpravili „start do nového dne“ v podobě několika rohlíků, a posléze zašli zpět do pokoje. Tam jsme ještě (to jen tak mezi námi) rychle dodělali úkoly a běţeli se vzdělávat. Hodina trvala věčnost – 55 minut! Také je ale třeba zmínit, ţe jsme se učili v prostředí příjemném – v baru. No konečně. Všechny tři pětapadesátiminutové hodiny jsou za námi. Ale to uţ je skoro poledne a my jdeme na oběd. Při jídle jsme se vţdy dozvěděli odpolední program a pak měli před sebou „odpočinek“ na pokoji. 6
Asi v půl druhé jsme si vţdy rozdali rozlišováky a i s hůlkami a běţkami jsme nasedli na autobus, který na nás čekal za chatou. Dovezl nás aţ na start churáňovského běţeckého okruhu. Téměř pokaţdé si v autobusu někdo něco zapomněl. Naštěstí tam autobus měl konečnou a chvíli tam vţdy zůstal stát. A pak jsme jezdili na běţkách. Kdyţ jsme se vrátili, pracovali jsme na Hausaufgabenech a homeworkách. Potom jsme se odebrali na večeři, kde jsme kromě jiného také vyslechli to, ţe my – pokoj číslo 13 - máme za špatné chování po večerce i příští den sluţbu. Následoval večerní program, kterému předcházela tisková konference pod vedením zkušeného Piliče. Pak jsme zahráli několik her a nakonec přilákali gorilu na grilované kuře, kterého by se v ţivotě nedotkla, jelikoţ je výhradně býloţravec . Na závěr dne moţná večerní hygiena a dobrou noc. Na třináctém pokoji „kravál“ aţ do jedenácti a příští den zase sluţba. Berme to s humorem. Jára Fořt, 6.B
Jazykový kurz u Paulíka V týdnu od 25.února do 2.března se třídy 8.A a 8.B uţ tradičně zúčastnily jazykového kurzu na chatě Paulík. Letos nám vůbec nepřála zima, a tak jsme byli zvědavi, jak to všechno dopadne. Lyţe a snowboardy jsme s sebou měli, ale byli jsme plni očekávání, jestli se na nich vůbec svezeme. Nakonec jsme oproti jiným kurzům, které se také letos vydaly na hory, měli docela štěstí. První dva dny jsme skutečně lyţovali. Sice jsme se v závějích neváleli, ale Večerní hry aspoň něco. Malá skupinka dokonce mohla vyrazit na běţkařskou túru. Autobus je vyvezl na Churáňov k areálu a uţ se mohli prohánět na běţkách. Další dny uţ ale jenom pršelo. Ve středu jsme proto vyrazili na výlet do Horaţďovic. Menší skupinka marodů šla na procházku do města a trochu si zamlsat do cukrárny, ostatní pak naskákali do místního bazénu a dvě hodiny z něho nevylezli. Poslední den před odjezdem doslova lilo a nebylo moţné vylézt ani před chatu. Nám to ale zase aţ tolik nevadilo. Zábavu jsme si našli i tak. Protoţe všichni dobře víte, jak to na takovém kurzu chodí, nebudu vám popisovat, jak jsme se učili a zase učili a plnili úkoly. Ale ráda bych se s vámi podělila o náplň večerních programů. Byli jsme rozděleni do čtyř skupin a kaţdá měla na starosti jeden večer. Připravovali jsme si pro ostatní zábavné hry. A ţe zábava opravdu byla! Například při hře s prázdnou lahví měli soutěţící z kaţdé skupiny za úkol přeskákat jídelnu s lahví mezi koleny a poté ji tímto způsobem i předat dál. Pokud ovšem láhev někomu spadla, musel zpět na start. Další ze zábavných her byla slepá bába v trochu pozměněné verzi. A také nějaká ta výhra Doprostřed místnosti se přinesly 3 stoly. Soutěţící se jich museli drţet, ale přitom museli uhýbat dotekům slepé báby. Také se mi líbila hra ve skupinkách, které si předávaly různé předměty. První předmět byla krabička od zápalek na nose. Ze všech skupinek se ozýval smích, kdyţ krabička spadla na zem a soutěţící se střetly nosem. Jako další byl na řadě míček umístěný mezi čelistí a klíční kostí. A další a další hry. Kdyţ skupina vyčerpala všechny své nápady, pustila se muzika a učitelé nám dopřáli různě dlouhou diskotéku. Záleţelo totiţ na tom, jak jsme ten den pracovali v hodinách, chovali se a jak zdařilý byl večerní program. No, co si budeme povídat, nám se diskotéka zdála vţdycky krátká. Z hor jsme všichni odjíţděli plni nových vědomostí z angličtiny a němčiny, ale hlavně s hezkými záţitky. Na Paulíkovi to bylo super. Snad to nebyl náš poslední kurz! Dominika Jozová,Veronika Nováková, 8.A
7
Lyţe, nebo kola? Byl březen a přijímačky se rychle blíţily, ale nad kníţky nás nebylo jednoduché dostat. Naši učitelé to moc dobře věděli, a proto se rozhodli pro skvělý tah. Naplánovali pro nás týdenní pobyt na horách – v Ţelezné Rudě na Šumavě – s intenzivními přípravami na zkoušky. A protoţe nejen učením ţiv je člověk, připravili i náleţité sportovní vyţití. Ale co s sebou, lyţe, snowboard …? Sněhu uţ moc nebylo a teplé dny nedávaly moc šancí, ţe by se situace mohla změnit. A kdyţ v Rudě roztály sjezdovky, nebylo uţ co řešit, jede se na kola! Všechno bylo stejné, jako kdyby to měl být týden na lyţích, jen místo oteplovaček jsme balili do tašek šusťáky. A kdyţ uţ i ten poslední člověk dopnul tašku a pověsil kolo do přívěsu, náš týden mohl začít. Ale co se nestalo. Kola jsme nakonec vytáhli jen jednou. Sněţilo totiţ, a to dokonce tak, ţe by se dalo i lyţovat. Ale pohyb nám rozhodně nechyběl. Byli jsme na plavečáku v nedalekém německém Zwieselu, chodili jsme na procházky, jedna skončila i bowlingem, ty ostatní třeba cukrárnou. Kdybyste ochutnali ty poháry a dorty … Pár sportovců si bylo i zaběhat! A proč jsme tam vlastně jeli, no přece – kvůli učení! Mnoho úkolů a cvičení nás skutečně přimělo konečně začít. Celé dopoledne jsme věnovali matematice, češtině, ale také angličtině a němčině. Naučili jsme se mnoho nového, ale také jsme zopakovali a utvrdili učivo starší. Celých sedm dní bylo opravdu skvělých. Někdy nás zákazy i studium dost „prudily“, ale ty dobré záţitky to zakryjí. (Neříkejte to nikde, ale my jsme některé zákazy také mírně porušovali). A jestli vás zajímají večerní programy, tak to vám také prozradíme. Kaţdodenní hodnocení naší práce, pak přišly na řadu hry, dokonce i diskotéka. Stručně a jasně – po tomhle týdnu jsme byli připraveni na vše! A jak ukázalo další dění v měsíci dubnu, nebylo to marné úsilí. Většině z nás se podařilo přijímací zkoušky zvládnout a na vysněnou školu se dostat. Jana Samšuková, Jana Vlnová, 9.A
Den Země V pátek dne 20.4.2007 slavila naše škola Den Země. Kaţdá třída měla svůj program. Někteří se vypravili do přírody na procházku, jiní šli na exkurzi do lesnické školy, nebo třeba do Hřebčince. Naše třída 7.B vyrazila s paní učitelkou do Štětic na koně. Vzali jsme s sebou ještě 8.C. Sraz byl v osm hodin na hlavním vlakovém nádraţí. Kdo přišel dříve, šel se ještě podívat do hypermarketu Tesco na výhodné ceny, jimţ někteří z nás nemohli odolat. Za pár minut jsme stihli nakoupit tričko, lízátka, pití a další věci nezbytné pro přeţití dne. Pak uţ jsme jen čekali na vlak. Přibliţně za čtvrt hodiny zastavil vlak v Raţicích, odkud jsme šli do asi 2 km vzdálených Štětic. Tam uţ na nás čekalo dvanáct osedlaných haflingů. První skupina mohla odjet. Ostatní se zatím přemístili na hřiště, kde jsme hráli volejbal a fotbal. Aktivně se zúčastnila i paní učitelka s panem učitelem. Druţstvo paní učitelky mělo jasně navrch (coţ neříkám jen proto, ţe jsem v něm hrála). Musím uznat, ţe soupeři poráţku přijali, ale přesto si pár provokativních naráţek neodpustili. Prohrávat je těţké. Kdyţ se vrátila první skupina z projíţďky, byla řada na nás. V lese, kudy jsme jeli, bylo krásně. Sluníčko, které prosvítalo korunami stromů, čistý vzduch a bublající potůčky vytvářely příjemnou atmosféru pro kaţdého, kdo se sem rozhodl vypravit. Jízda trvala asi hodinu, pak jsme se museli vrátit. Sbalili jsme věci, nakrmili koně a připravili se na cestu do Písku. Výlet se nám moc líbil. Ne nadarmo se říká, ţe nejhezčí pohled na svět je z koňského sedla. Radka Famfulová, 7.B
8
Školní parlament V našem školním parlamentu se ale dějí věci! A jaké? Čtěte dál! Jak určitě všichni víte, na začátku dubna jsme se rozhodli uspořádat charitativní sbírku pouţitých brýlí na pomoc chudým oblastem Afriky. S nápadem přišel před šesti lety kunovický profesor Bohumír Riedl a od té doby získal jiţ přes 19 tisíc brýlí od dárců, kteří je uţ nepotřebují. Brýle se pak posílají letadlem do zemí třetího světa, kde jsou nejen vzácným artiklem, ale i platidlem, za které si mohou například nemocní koupit léky. Chceme poděkovat vám všem, kteří jste se sbírky zúčastnili. Akce se setkala s nebývalým úspěchem a v kabinetě německého jazyka se teď paní učitelky tísní jiţ s několika krabicemi plnými brýlí. Co nás ale obzvlášť potěšilo, byl i zájem z řad veřejnosti, která si o našem projektu mohla přečíst hned ve dvou místních novinách. Čas od času přišel do školy úplně cizí člověk a přinesl pytlík nebo dokonce tašku plnou brýlí. Při konečném sčítání jsme napočítali 420 brýlí. Nejvíce jich přinesla třída 1.B. Tím ale charitativní akce naší školy nekončí. Původně jsme měli v plánu adoptovat africké dítě, ale nakonec jsme vše ještě jednou zváţili, probrali ve třídách a rozhodli se jinak. Právě pořádáme jednorázovou sbírku a peníze, které se vyberou, věnujeme Kubovi Lepičovi, bývalému ţákovi naší školy. A proč právě jemu? Kuba zůstal po velmi váţném úrazu od hlavy dolů zcela ochrnutý a péče o něj je velmi nákladná. On sám studuje vysokou školu prostřednictvím počítače, který ovládá pusou pomocí speciálního pera. Myslíme si, ţe tato pomoc bude nejúčinnější. Budeme mít jistotu, ţe vybrané peníze se dostanou skutečně do pravých rukou a budou vyuţity správným směrem. Nehledě na to, ţe spousta z nás Kubovu rodinu zná, a tak naše pomoc bude ještě konkrétnější. Bohuţel po poslední schůzce parlamentu se ukázalo, ţe většině tříd „skutek utek“. Jsme docela zklamaní. Nikoho nenutíme, ale promyslete si ještě jednou dobře, jestli by nestálo zato oţelet jednou nezdravou svačinu z bufetu a přispět na dobrou věc. Také děkujeme všem, kteří se zúčastnili akce „víčka“ a pomohli tak získat postiţenému chlapci invalidní vozík. Doufáme, ţe v příštích letech budeme pokračovat ve stejném duchu. A ještě jednou děkujeme všem, kteří se zúčastnili jakékoliv sbírky. Nikdy nemůţeme vědět, kdy třeba i my budeme potřebovat něčí pomoc. A na závěr ještě jedna malá zprávička. Školní parlament by na sobě měl dále pracovat. A jednotlivé třídy by měly jeho práci sledovat a aktivně podporovat. Díky parlamentu se například podařily změnit dvě věci ve školní jídelně. K pití si můţete načepovat čistou vodu a do tvarohu uţ nám paní kuchařky nedávají rozinky. Jsou to zdánlivé maličkosti, ale právě těmito maličkostmi to mnohdy začíná. Nebuďte pasivní a sdělujte své rozumné a uskutečnitelné nápady vašim zástupcům. Zita Prášková, 9.B
Partnerství tří evropských škol rozšiřuje obzory Dočetli jste se v úvodním rozhovoru, ţe naše škola spolupracuje v rámci projektu Comenius, který je součástí širšího evropského vzdělávacího programu Socrates, se školami v Dánsku a ve Švédsku. Dánská škola se jmenuje Holme skole a sídlí v Aarhusu, ve druhém největším městě Dánska, a škola švédská nese název Brickenbackens skola a je v Örebro, 200 km západně od Stockholmu. Obě školy uţ naši vyučující navštívili, aby projekt, který 9
Učitelé společně hodnotí a plánují
probíhá v 1. a 2. třídách, připravili a podali přihlášku o grant a na partnerské schůzce naplánovali společné aktivity pro první rok partnerské spolupráce. Nyní byla řada na nás, abychom se stali hostiteli ve dnech 23. – 25. května. Doufáme, ţe jsme se této role zhostili se ctí. Alespoň ohlasy od našich partnerů jsou velmi příznivé. Ve čtvrtek jsme provedli hosty školou, zavítali do tříd na 1. stupni, kde se s nimi pokoušeli úspěšně komunikovat anglicky ţáci 2.A za pomoci paní učitelky, prohlédli jsme si mateřskou školu, kde děti zrovna na zahradě svačily, malou tělocvičnu, ve které pilně trénovali malí házenkáři z 2.B. Školní hřiště bylo zrovna prázdné, ale naši partneři nám ho záviděli, takové u nich nemají. Ve Švédsku však mají ve škole bazén, ten zase nemáme my (zatím!). Házenkáři z 2.B pilně trénují
Po prohlídce čekala všechny partnery pilná práce, a to zhodnocení prvního roku projektu, prezentace portfolií dětí, které jsou vlastně hlavním produktem spolupráce, a srovnávání práce jednotlivých škol. Práce byla ztíţená, neboť našim dánským partnerům se cestou sem zatoulala zavazadla, ve kterých měli veškeré materiály i notebook, takţe jsme nemohli dodrţet plánovaný harmonogram a museli jsme trošku improvizovat, neboť zavazadla dorazila aţ za 24 hodin po jejich příletu. Volný čas po práci strávili učitelé ze severu prohlídkou Písku v parném 2.A uţ se také učí anglicky odpoledni, pro ně velmi neobvyklém. V pátek naše hosty přijal na radnici pan starosta Sládek, ocenil přínos partnerství škol pro jejich další rozvoj a předal jim drobné dárky s upomínkami na Písek. Na závěr svého pobytu v České republice si pedagogové z Dánska a Švédska prohlédli Prahu, to uţ však o víkendu a bez nás.
Školním hřištěm byli partneři nadšeni
Výzdoba chodeb se hostům líbila
Naši redaktoři Katka Morozová a Tomáš Lyga vyuţili jejich přítomnosti v naší škole a vyzpovídali je, samozřejmě anglicky. Přečtěte si rozhovor na našich anglických stránkách, dozvíte se něco o dánské a švédské škole. Helena Wdowyczynová
Reportéři Enyky benyky
10
Noční školní dobrodruţství Uţ jste měli to štěstí spát přes noc ve škole? Ţe ne? Děti z 1.B a 1.C, které navštěvují školní druţinu, to štěstí měly.
Noc plná dobrodruţství
Odváţní nocleţníci
Díky podpoře paní ředitelky se svými vychovatelkami Ivetou Vincikovou, Natašou Altmanovou, Růţenou Škodovou a učitelkou Ladou Langerovou přespaly z pátku na sobotu ve školní druţině. Všichni odváţlivci splnili ,,bobříka odvahy„„, coţ byla cesta noční školou jen s baterkou. Ráno po snídani se pak všichni vydali na výlet na nedaleký Ţivec. Cestou děti hledaly dopisy, plnily úkoly a na konci musely najít zakopaný poklad.
Kdo se nebál, dostal diplom
Své dobrodruţství zakončily slavnostním obědem v restauraci Ţivec a předáním diplomů a medailí za odvahu a bezva chování. Všem bylo moc dobře a uţ se těší na další dobrodruţství. Iveta Vinciková
Návštěva v Dánsku V rámci partnerského programu Comenius jsem se v dubnu vydala na týdenní návštěvu do Dánska a ráda bych se s vámi podělila alespoň o pár postřehů. Celý týden jsem strávila ve druhém největším dánském městě, které se jmenuje Århus. Je to veliký přístav a docela to tu ţije. Měla jsem moţnost navštívit i několik památek, např. gotickou katedrálu, kde je Gotická katedrála nejbohatší malířská výzdoba v Dánsku, nebo zámek dánské královny, který jí slouţí jako „chata“. Dovnitř se bohuţel nesmí, pouze do okolního parku, a to v jen případě, ţe královna na zámku zrovna není. Zajímavé je i Vikingské muzeum, kde mohou návštěvníci obdivovat mumii „Grauballského muţe“ „Chata“ královny
z baţin, která je stará 2000 let. Nejdůleţitějším bodem mé návštěvy v Dánsku ale byla zdejší škola, která se od té naší docela liší. Vyučování tady začíná v 8,30 hodin a jedna vyučovací hodina trvá 60 minut. Oběd mají 11
všichni ve stejnou dobu a nosí si jídlo z domova. K dispozici mají děti i školní bufet, ale tam se prodávají pouze hranolky, hamburger nebo pití. Prvňáčci nesedí ve třídách v klasických lavicích, ale na otáčecích ţidlích u stolů po čtyřech. Ve třídě je zvýšené patro, kde mají hernu a kuchyňku. Úklid třídy si zajišťují děti samy, zametají a utírají lavice. Učitelům tykají a oslovují je jménem. Prvňáčci nejsou známkováni, ani jim učitelé neopravují v sešitech chyby. V páté a deváté třídě absolvují děti státní výstupní testy. Byla jsem se podívat na hodinách dánštiny, matematiky a počítačů v první třídě. Ţáčci si mohou v hodině vybrat z několika činností, které střídají. Většinou pracují sami a učitel je jen kontroluje. Čtou, píší pohádku, skládají loto nebo kreslí. V první hodině mě překvapili. Naučili se anglicky představit. Někteří byli také v Praze. Já jsem se naučila dánsky poděkovat: „Tak“ a rozloučit: „Favil“. Pohled ze zvýšeného patra Tamara Schmidtová
Sportovní rubrika Dne 21.února. se konalo v obloukové hale finále v halovém fotbale. Zúčastnilo se jej šest druţstev ze šestých a sedmých tříd základních škol. Naši chlapci, podporováni panem učitelem Chvalem, vybojovali krásné třetí místo. Pan učitel fandil s obrovským zápalem a nevyhnul se ani několika připomínkám směrem ke svým svěřencům. Nejúspěšnějším střelcem turnaje byl vyhlášen Marek Čihula ze 7.A. Pochváleni byli i ostatní hráči turnaje, kteří statečně reprezentovali naši školu. Počátkem února proběhlo v Táboře krajské kolo v šachovém turnaji. Soutěţe se zúčastnilo devět škol. Naši školu reprezentovali čtyři ţáci: Filip Hlavsa a Mirek Svatek z 8.C, Milan Pichlík z 8.B a Tomáš Lyga z 9.A. Naši hrdinové odváţně bojovali na předních pozicích, ale i přes povzbuzování naší paní učitelky Lucie Zemanové skončili o pouhý bod na neoblíbeném čtvrtém místě. Do celostátního kola postupovala bohuţel jen druţstva, která se umístila na prvním a druhém místě. 26.ledna se uskutečnil velmi těsný souboj s Husovou školou v kuţelkách, kde jsme získali krásné 2.místo. Jako nejlepší hráčka turnaje nás reprezentovala Michaela Hošková z 9.C, ale blahopřání patří i Ondřeji Maříkovi z 8.B, Anně Špirhanzlové z 9.C a Františkovi Haškovi také z 9.C. Dne 23.ledna 2007 se v Českých Budějovicích konalo krajské finále ve florbale, v kategorii 8. a 9. tříd. Naši ţáci si vybojovali zápas o 3.místo. Tento zápas skončil remízou, a proto se uskutečnily samostatné nájezdy, které vyhrál soupeř nešťastnou náhodou. A nakonec jsme tedy skončili na krásném bramborovém (4.) místě. Na závěr děkujeme za reprezentaci naší školy těmto ţákům: Jakub Srnka a Robert Turinský z 8.A, Jiří Pešta a Ondřej Mařík z 8.B, Martin Volf z 8.C, Ondřej Bárta z 8.D, Karel Prokopec, Petr Hoštička, David Kajtman, Tomáš Zeman z 9.B, Štěpán Petřík z 9.C, Jakub Limberger z 9.D. V pondělí dne 2.dubna se v obloukové hale uskutečnil turnaj v malé kopané ţáků osmých a devátých tříd. Zúčastnilo se deset základních škol z okresu Písek. Naše druţstvo si jako vţdy vedlo skvěle. Naši hrdinové díky bojovnému a kolektivnímu výkonu získali skvělé 1. místo. Za příkladnou reprezentaci patří poděkování všem našim hráčům, ale zejména spolehlivému brankáři Josefu Lipovskému z 9.A, nejlepšímu střelci Tomáši Zemanovi z 9.B a kapitánu Martinu Voráčkovi z 8.B . Hoši, děkujeme. Robin Novák a Martin Štverák, 7.B
12
Otázky: Co si myslíš o sbírkách, které organizuje parlament? Přispěl jsi do některé? Do jaké a jak? Smolová Ivana, 9.D Je to dobrý nápad. Naše třída sbírala víčka, velmi aktivně.
Lukáš Přib, 7.A Je to dobrý nápad. Dal jsem peníze na Kubu.
Martina Blaţková, 6.A Jsou dobré, k něčemu to je. Vlastně jsem pomohla ve všech – víčka, brýle i peníze.
Pavel Duda, 7.C Jsou dobré a zajímavé. Zatím ne.
Petra Kumţáková, 8.B Nejsem o tom informovaná, takţe nevím. Přinesla jsem brýle.
Vojtěch Kinkor, 8.A Zajímavé, ale špatně zvládnuté. Dal jsem peníze na Kubu.
Jiří Pešta, 8.B Je to uţitečná věc. S radostí jsem daroval peníze na Kubu.
Michaela Káplová, 6.B Dobrý nápad. Ano, nasbírala jsem hodně víček. Lucie Kabourková, Adéla Carasová, 8.A
Dotazník s paní učitelkou Lenkou Halamovou Dobrý den! Ráda bych vám položila pár otázek pro náš školní časopis. ČETBA Kterou knihu právě čtete a jak se Vám líbí? Teď zrovna mám rozečtený ţivotopisný příběh českého skladatele Josefa Myslivečka, v Itálii přezdívaného „il divino Boemo“ (=,,boţský Čech“). Je to román Zapomenutá historie od Margarity Šagiňan. Máte nějakého oblíbeného spisovatele? Odmalička jsem byla vedena ke čtení a v kaţdém věkovém období jsem měla své oblíbené autory nebo spíše konkrétní kníţky. Na ZŠ jsme všichni ţili Foglarem, na gymnáziu hltali Remarqua, na fakultě Dostojevského a dnes, kdy uţ není na čtení tolik času, upřednostňuji fejetony a povídky. Je nějaká kniha, ke které se stále vracíte? Moţná dříve ve studentském věku, teď se pídím spíše po nových věcech.
13
KINO, DIVADLO, FILM, TELEVIZE Navštěvujete ráda kino nebo spíš divadlo? Obojí … Na čem jste byla naposledy v divadle a jak se Vám to líbilo? Naposledy jsem viděla velmi zdařilou komiksovou parodii na Rychlé Šípy v podání jednoho praţského divadla, a to na scéně Divadla Pod čarou v Písku. A jaké se Vám líbí filmy? Mám ráda přemýšlivé filmy s psychologickou tematikou, ale nechám se pobavit i dobrou krimi, třeba ze soudní síně. Jaký je Váš oblíbený režisér? Nemám vyloţeně oblíbeného reţiséra, jen některá jména zaručují osvědčenou kvalitu, např. Federico Fellini, David Lunch, Ingmar Bergman, u nás Jiří Menzel a další. Sledujete ráda nějaký televizní pořad? Určitě hudební pořady různého zaměření, pořady o umění, historii, dokumenty a tak dále. Rozhodně vynechávám většinu zábavných pořadů, jejichţ humor mi přijde laciný a podbízivý.
VÝTVARNÉ UMĚNÍ Chodíte ráda na výstavy? Občas ano, mám ráda fotografie, avantgardní umění, grafiku. Je nějaký malíř, který se Vám líbí? Mám přítelkyni ze studií, akademickou malířku Dagmar Hotařovou z Brna. Hýčkám si doma několik jejích obrázků a grafik. Je úţasná!
HUDBA Je jasné, že hudbu ráda máte. A radši českou nebo zahraniční? To je otázka šitá mně přímo na míru, ţe ano? Jako hudební ,,úča“ musím a chci mít přehled napříč ţánry. Miluju váţnou i rockovou hudbu, poslechnu si i dobrý pop na úrovni, jazz i folklor, zajímá mě etno i world music, prostě cokoli, co naplní mou duši aţ po okraj. Ony mi děti ve škole tu duši zase pěkně vypustí … Chodíte ráda na koncerty? Samozřejmě!! Hltám vše, co mi přijde pod ruku!
VLASTNÍ TVORBA Ne každý asi ví, že jste se uměním dříve sama živila. Co všechno jste dělala? Zpívala jsem profesionálně v několika hudebních souborech, natáčela v Českém rozhlase, točila cédéčka, koncertovala, psala jsem i texty k písničkám. Dnes jsem své umělecké ambice vloţila do studentského pěveckého sboru SBORISSIMO, který uţ několik let vedu a který mě opravdu těší. (Já jsem členkou - pozn.) Kluci a holky, nechcete to u mě zkusit? Tak tedy: kaţdý pátek od 16 do18 hodin v DDM v Písku. Čekám … (reklama musí být - pozn.) Děkuji za rozhovor! Tímto bych se s vámi i s časopisem Enyky benyky rozloučila. Je to asi naposled, co do něj píšu. Moc mě to bavilo a doufám, že i na gymplu budu mít také takovou možnost. Jana Samšuková, 9.A
14
Za velkou louţí (seriál o USA)
Školství A je tu další část seriálu o Spojených státech. Tentokrát si můţeme přiblíţit, jak to vlastně chodí v amerických školách. Určitě vás zajímá, jak se americké školství liší od našeho. Je skutečně trochu jiné, i kdyţ stejně jako u nás se školy dělí na dvě základní skupiny, a to na veřejné školy (public schools), které navštěvuje většina dětí, a soukromé (private schools). Na soukromých školách bývají časté školní uniformy. Potom jsou tu ještě školy církví a náboţenských komunit. Formy školství se samozřejmě v různých státech USA trochu liší, není to všude stejné. V tomto článku se dozvíte, co je ve školství nejobvyklejší. Malé děti začínají chodit do ´nursery school´ , která je od 2 do 5 let a je to vlastně mateřská škola. Potom následuje ´kindergarten´ pro předškoláky ve věku 5-6 let. Děti dále pokračují ve vzdělávání na ´elementary school´, která je v podstatě jako u nás 1.stupeň základní školy (od 6 do 11 let). Tady děti nejsou jenom známkovány, dostávají i slovní ohodnocení. A potom uţ následuje high school(střední škola- nepleťte si s vysokou, i kdyţ slovo ´high´ znamená vysoký!!! ), která se dělí na junior high school (niţší střední škola) a senior high school (vyšší střední škola). High school zahrnuje jednak 2. stupeň základní školy a potom všeobecně vzdělávácí střední škola. Různé obory studujete tím, ţe si vyberete příslušné předměty nebo třídu s určitým zaměřením. Základní předměty na high school jsou: „Science“(přírodní vědy - chemie, fyzika, biologie), „Mathematics“(matematika), English (angličtina – mateřský jazyk jako u nás čeština), „Social Science“(dějepis, historie USA, občanská výchova, ekonomika) a “PE - Physical Education“(tělesná výchova). Neznámkuje se číslicemi jako u nás, ale písmeny od A (nejlepší) do F (nejhorší). Známku dostanete podle bodů, které obdrţíte za svou práci. Je vytvořen přesný bodovací systém. Vyšší stupně středních škol také nabízejí širokou nabídku nepovinných předmětů - vizuální umění (kresba, malba, keramika, fotografování, film), dramatické krouţky, orchestr, pěvecký sbor, tanec, technické práce, informatika, programování, atletika, sporty, školní časopis, ročenka, cizí jazyky (nejčastější francouzština, němčina, španělština). Není přesně stanovený učební plán - kolik a kdy budete mít jaké předměty. Student si můţe zčásti utvořit svůj vlastní studijní plán. Má ale stanoveno, kolik předmětů musí mít splněno např. za 4 roky na ´senior high school´, a které jsou povinné. Pokud je vše v pořádku, můţe student v 18 letech sloţit závěrečné zkoušky (maturovat). Pokud chce dále studovat na vysoké škole, musí získat určitý počet bodů ve standardizovaných testech SAT nebo ACT (nejobvyklejší testy na vysoké školy). Student můţe psát SAT, ACT, nebo oba testy, to záleţí na vysoké škole, kam si student podal ţádost o přijetí. Další moţností, jak se dostat na vysokou školu, je být dobrým sportovcem (vzpomeňte si na Forresta Gumpa). Protoţe kaţdá ze škol má své vlastní sportovní týmy, snaţí se najít nejlepší 15
sportovce ze středních škol. Pokud se chcete sportu dále věnovat, je to dobrý začátek vaší sportovní kariéry. Vysoké školy se rozdělují na universities (univerzity), colleges (vysoké školy) a community colleges (vyšší střední školy). Trvají zpravidla 4 roky a většina jich je soukromých. V USA je spoustu známých univerzit jako např. Harvard, Yale, Princeton a další. Jsou to nejlepší univerzity na světě a jsou velmi drahé. A jak takové školy vypadají? Univerzita se skládá z více budov, sportovních areálů (fotbal, baseball, tenis, plavecký bazén...- sport hraje ve všech školách velkou roli) a parkovišťráno a odpoledne je tu velký chaos, kdyţ se studenti snaţí zaparkovat svá auta, často na poslední chvíli (řidičský průkaz si můţete v USA udělat uţ v 16 letech, střední škola zajišťuje zdarma autoškolu, která trvá okolo dvou týdnů). Do školy se tedy můţete dostat vlastním autem, nebo školním autobusem, který přijede aţ k vašemu domu a je zadarmo. Ve škole kaţdý student dostává skříňku s osobním kódem, kam si dává učebnice, sešity, knihy a ostatní věci. A co se zásadně liší- studenti se nemusejí přezouvat! V některých školách je také lékař, takţe kdyţ je někomu špatně, můţe za ním zajít, aniţ by odešel ze školy. Začátek a konec školního roku je většinou stejný, školy aţ na nějaké výjimky začínají v září a končí v červnu. Volných dní a prázdnin mají americké děti více neţ české. V Americe mají mnoho státních svátků a např. vánoční prázdniny tu trvají 2 týdny. Letní prázdniny mají někde stejně dlouhé jako my, někde delší. Některé školy mají letní prázdniny dva a půl měsíce! Velký rozdíl mezi našimi a americkými školami je ten, ţe v USA školy úzce spolupracují s rodiči dětí. Rodiče dokonce mají různá sdruţení rodičů, kde navrhují různé věci a organizují zajímavé akce. Škola je tak jako spolupracující tým učitelů, ţáků a rodičů. Americké školy také nekladou tak velký důraz na znalosti ţáka, ale na jeho schopnosti. Ţáci jsou vedeni k samostatné práci. Daleko více neţ u nás se v USA soustředí na rozvíjení talentů ţáků a toho, v čem vynikají a co je baví (tím nechci říci, ţe ţáci tam dělají jen to, co je baví!!!). Kaţdá škola se snaţí, aby děti četly hodně a rády. Většina škol má svou vlastní velkou knihovnu, kde jsou mimo knihy také počítače s připojením na internet. Potom se klade velký důraz na schopnost mluvit před třídou - děti čtou spoluţákům své práce a předvádějí třeba své projekty. A co je samozřejmé - týmová spolupráce. Děti mnohem častěji pracují ve skupinách současně na různých úkolech a mají také různé domácí úkoly a různou úroveň testů (takový způsob vyučování je určitě hodně náročný a popravdě netuším, jak to ti učitelé mohou zvládat... ). I podoba monologu učitele a uctivě naslouchajících (či neuctivě rušících) ţáků je trochu scestná. Ţáci čtou k tématu knihy, kreslí obrázky, jezdí na exkurze, pracují s odbornou literaturou, pouţívají internet atd. Práce se obvykle čte a někdy i obhajuje před ostatními spoluţáky. Ţáci se zapojují, říkají své názory (neplatí pravidlo „Učitel má pravdu, ostatní jsou mimo“), problémy řeší společně. A učitelé? Po tomto popisu amerických škol si asi myslíte, ţe jsou tam samé hodné tety, které rozdávájí dětem bonbóny a nenutí je k učení. V ţádném případě!!! Jsou nároční a známky a hodnocení jsou velmi přesná a podrobná. Učení je tu pojato jinak: „Kdyţ se chceš učit, ptej se, zajímej se a pracuj, kdyţ nechceš, neuč se.“ U nás si spousta lidí myslí, ţe je to pouze povinnost učitelů dítě něco naučit, ale tak to není. Jde o zájem ze strany studentů. A tento způsob výuky, Americe zatím bliţší, se brzy určitě přesune i sem. Těšte se! :-) Vysvědčení, které je ovšem velmi podrobné, tu není posvátným dokumentem ani zdrojem nadměrné zuřivosti rodičů, i kdyţ je samozřejmě také velice důleţité, stejně jako u nás. Důleţitější je v USA spíše kvalita školy a schopnosti studenta se něco naučit. Tak to by bylo k tomuto tématu asi vše, a kdyţ uţ vás americký systém vzdělávání zaujal - kdoví, třeba si to jednou vyzkoušíte na vlastní kůţi, v dnešní době uţ není tak neobvyklé studovat v zahraničí. A nezapomeňte: tady nebo v Americe, učení se prostě nevyhnete!!! Katka Morozová, 9.A
16
BERLÍN (seriál o Německu) Město Berlín je zároveň samostatnou spolkovou zemí Spolkové republiky Německa a od roku 1991 je opět hlavním městem znovu sjednoceného Německa. Patří mezi největší města v Evropě. V roce 1197 zde vznikla osada Spandau, nyní jedna ze čtvrtí Berlína, a okolo ní se později rozrůstalo celé město. První písemná zmínka o Berlíně pochází z roku 1244.
Berlín býval útočištěm pro většinu uprchlíků z Evropy a vznikla zde dokonce i česká vesnice. Západní část města zaţila blokádu v roce 1948 a veškeré zásobování bylo dopravováno letecky na berlínské letiště Tempelhof. Tehdy kaţdou minutu přistávalo nebo vzlétalo jedno letadlo se zásobováním. O rozdělení Berlína bylo rozhodnuto uţ za 2. světové války, ale aţ 13. srpna 1961 byl tento krok uskutečněn i fyzicky. Berlínská zeď rozpůlila Berlín na dvě části - západní a východní. Rozdělena byla i podzemní dráha a na poslední stanici ve východním či západním Berlíně stála ozbrojená pohraniční stráţ a na druhou stranu pustila pouze ty, kteří měli povolení. V západním Berlíně byly americké, francouzské a britské zóny, východ byl pod kontrolou Rusů. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se obě „Německa“ i oba „Berlíny“ opět spojují a Berlín se stává hlavním městem. DOPRAVA Berlín je protkán dráhami S-Bahn a U-Bahn. S-Bahn je označení pro nadzemní vozy městské dopravy. Název je odvozen od německého Stadtschnellbahn . Vozy S-Bahn vypadají stejně jako normální vlakové vagony a jezdí nejen jako české tramvaje po městě, ale napojují se i na standardní ţeleznici a můţou tedy fungovat i jako takzvaná doprava příměstská. U-Bahn je v Německu synonymum pro metro. Jezdilo po celém Berlíně, ale po rozdělení byly nové stanice metra na obou stranách plánovány tak, aby nebylo moţné cestovat z jedné strany zdi na druhou. BERLÍNSKÉ DOMINANTY Tyčí se vysoko nad Berlínem, vysoká 368 m, váţí 26 000 tun. Ano. Je to Fernsehturm. Televizní věţ, která má otočnou restauraci ve výšce 203 metrů. V létě zde můţete snídat uţ ve čtyři ráno a obdivovat východ slunce nad rovinatým Berlínem. Věţ stojí na Alexanderplatz, jednom z nejrušnějších berlínských náměstí, kde kromě věţe se tyčí několik výškových budov a velký obchodní dům ještě z dob východního Německa. To bylo jen několik střípků ze ţivota a historie tohoto zajímavého města. Rut Jánská, Marie Vranovská, 9.B
17
Co skrývají symboly? Symbol, z řečtiny σύμβολον, symbolos, nám známý jako poznávací znamení, emblém, značka, obraz apod., označuje druh znamení, který se sám vysvětluje. Jeho historie sahá aţ ke starověkému tessera hospitatis, znamení přátelské pohostinnosti, kdy host podal svému hostiteli při loučení rozlomenou hliněnou tabulku nebo hůlku, která pak slouţila jako poznávací znamení při dalším setkání. Symbol byl výjimečný nejen zde, ale prosadil se i ve starém Egyptě jako předmět smlouvy a identifikace posla. Symbol zde byl něčím závazným, nezpochybnitelným. Později ho sice vystřídala pečeť, ale to uţ si symbol našel jinou sféru zájmů. Filosofie se stala jeho, řekl bych, největším koníčkem. Ţe jste ještě nikdy neslyšeli o ţádném symbolu? Určitě ano, například klišé. Klišé je vlastně symbol, který ztratil svůj hlubší význam, a stal se pouhým znamením. Ještě pořád nevíte? Symboly jsou opravdu všude, třeba kaţdé náboţenství je tvořeno a především vyjadřováno symboly. Kříţ, kolo (symbol věčného návratu), prázdný hrob (symbol vzkříšení), cesta (symbol ţivotního putování či směřování). Bez symbolů se neobejdou ani celé země, státní znak, vlajka nebo i bílý prapor označující příměří. Symboly se ale nedočkaly jen chvály a slávy. Prošly toho uţ opravdu hodně, nacismus a nechvalně proslulý hákový kříţ a podobně to bylo i s komunismem (srp a kladivo). „Gratuluji, získáváte první místo a tady je vaše zlatá …“ Samozřejmě, medaile jsou ideálním příkladem symbolu ve sportu. Ze symbolu, a to doslova, jsou odvozeny všechny horoskopy, znamení zvěrokruhu, astrologie, symbolika čtyř ţivlů (oheň, země, voda a vzduch). I kdyţ mi matematika moc nejde, na symboly číslic prostě nemohu zapomenout, pětka? Vsadím se s vámi, o co chcete, ţe to není jen nejhorší známka, kterou můţete dostat, ale vyjadřuje i logiku člověka. Zvláštní ţe, necháme ale čísla být a podíváme se na to, jak si lidé vymýšleli symboly podle toho, co viděli. Typickým příkladem jsou mexičtí indiáni, kteří věří v jaguára, a je to pro ně symbol ničení, síly, vlády a bezpochyby je vnímán jako boţstvo. Doufám, ţe se vám ze symbolů moc nezatočila hlava. Aţ někdy na nějaký narazíte, popřemýšlejte o tom, co asi znamená. David Lenz, 9.A
Louis Armstrong: Mr. Jazz Kaţdý uţ někdy určitě slyšel různé styly hudby, od pro moderní lidi trochu úzké klasiky aţ třeba po „vyřvaný“ metal nebo názorový punk. Takových stylů je spousta a asi bych potřeboval hodně stránek a trpělivosti, abych si dal tu práci a všechny našel. Dnes vám ale chci představit jeden z těch poměrně dost často opomíjených, dámy a pánové, ladies and gentlemen, na scénu přichází jazz. Není divu, ţádný potlesk bych od vás ani nečekal, ale uvědomte si, ţe jazz je opravdu všude, jazz dal základ jiným stylům a určitě tvořil i dějiny, moţná toho i hodně vyřešil. Představit někomu jazz je dost těţká věc, protoţe jak jsme uţ několikrát slyšeli v hodinách hudební výchovy, k jazzu si člověk musí najít cestu. Přeskočíme tedy zajímavou, ale poměrně dlouhou historii tohoto muzikálního stylu a vrhneme se rovnou na klasického interpreta. 18
Přivítejte prosím jazzovou hvězdu, Louise Daniela Armstronga. Tenhle kluk z chudé černošské rodiny, pravděpodobně narozený 4.srpna 1901 v New Orleans, ze kterého se později stal doslova Mr. Jazz, to neměl v ţivotě lehké. Pracoval jako poslíček prostitutek, prodával noviny, sem tam něco ukradl a nespočetkrát musel shánět jídlo nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu. Nakonec skončil ve svých deseti letech v polepšovně. Tady ale začal jeho nový ţivot, naučil se hrát na kornet (zjednodušeně malou trumpetu). V roce 1918 působil se skupinou Kid Ory´s Brown Skinned Rabies, ale samozřejmě zde nezůstal a vystřídal mnoho dalších skupin: Tuxedo Brass Band, orchestr Fata Marablea, skupinu Paula Domingueze, trio Shelbyho Singletona. To byly jen počátky, tak co vy na to? Docela zajímavý začátek kariéry, nemyslíte? Od roku 1925 se však v jeho ţivotě udála zásadní změna, nejenţe v kapelách hrál, on je začal dokonce i řídit, např. L.A. And His Hot Five. Stejné slávě se těšil i jeho další soubor Hot Seven. Asi vás uţ trochu nudím, ani se vám nedivím, a proto nechám jmenování vám neznámých skupin a přejdu k dalším zajímavostem z Armstrongova ţivota. Lidé ho milovali, jeho hudba-nádhera, ale on neupoutal jen skvělým hlasovým a hudebním projevem, byl to také výborný herec. Svá představení často doplňoval malými hereckými výstupy, dokonce ho jeho blízcí a publikum nazývali jako Pops a Satchmo (slušně Velká huba). To pramenilo z jeho vţdy spokojeného od ucha k uchu roztáhlého úsměvu. Zahrál si i v některých filmech, z nichţ jsem bohuţel ţádný neviděl. Důleţitý v jeho ţivotě byl ale muzikál s názvem Swingin´ The Dream. Za zmínku stojí, ţe tento umělec zavítal v roce 1965 i do Prahy, kde jeho koncert vyvolal nezapomenutelné emoce u mnohých tehdy ještě československých fanoušků. Po chvíli brouzdání ve vodách internetu jsem objevil, ţe byl dvakrát ţenatý a svůj první vánoční stromeček měl doma ve svých 40 letech. Svět utrpěl velikou ránu, kdyţ v roce 1971 s úsměvem na tváři zemřel tento geniální pan Jazzman a umělec. Příště o Mrs. Jazz, Elle Fitzgerald. David Lenz, 9.A
Frisbee Jistě jste si nemohli nevšimnout, ţe se v Písku utvořil tým hráčů nového sportu Ultimate Frisbee. Avšak pouze málo lidí ví, jak se hra s frisbee hraje. Her s létajícím diskem je spousta, proto uvedu pouze tři nejrozšířenější. První typ je DiscGolf. Je to obdoba klasického golfu, ale s malým diskem. Hází se do koše o průměru půl metru na vzdálenost do 20 metrů. Je zde i golfu podobná etiketa – starší lidé, většinou neschopni rychlého pohybu, oblečeni v košilích s límečkem. V ČR je o něco rozšířenější Freestyle Frisbee. Hra pro 2-3 hráče, kteří se snaţí s diskem udělat co nejvíce triků. Na začátku sestavy se disk roztočí a hraje se dokud se nezastaví. Hodnotí se obtíţnost triků, obecná sehranost týmu a počet sprostých slov po chybě spoluhráče. Třetí a ve světě nejrozšířenější typ hry je Ultimate Frisbee. Zde proti sobě hrají dva sedmičlenné týmy na hřišti delším neţ je fotbalové. Bod se získá chycením disku v koncové zóně (jako v rugby). Je to nekontaktní sport, divácky velmi oblíbený, v Americe oblíbenější neţ fotbal. Důvod, proč je Ultimate Frisbee tak oblíbený sport i mezi hráči, je kamarádské prostředí bez rozhodčích. Kaţdý přestupek si vyřeší hráči na hřišti. Na konci kaţdého turnaje kaţdý tým hlasuje, se kterým týmem se mu hrálo nejlépe, coţ je největší odměna i pro samotné hráče. Jirka Boček, 9.A (tým Peace Egg)
19
Paříţské palačinky Tentokrát jsme si pro vás připravili specialitku aţ z Paříţe Mnoţství: pro 4 osoby Doba přípravy: 10 minut
Postup:
Ingredience:
Vejce, cukr, sůl, mouku a mléko vymícháme na hladké těsto Na oleji osmahneme tenké palačinky Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s máslem Palačinky potřeme teplou čokoládou, přehneme do trojúhelníku, posypeme ořechy, dozdobíme šlehačkou a kouskem ovoce
2 vejce 200 g práškového cukru 1 špetka soli 140 g hladké mouky 2,5 dl mléka olej 100 g čokolády na vaření 30 g másla sekané ořechy šlehačka 2 broskve
Julia Huong Lan To, 8.A
Lamte si hlavičky Dnes si vyzkoušejte, jak jste na tom s myšlením 1. Na kterou stranu jede autobus?
2. Stojíte u tří vypínačů. Víte, ţe patří ke třem ţárovkám, které jsou v místnosti, kam vede dlouhá a klikatá chodba - tzn. ţe ze svého místa vůbec nemůţete vidět, zda některá svítí nebo ne. Všechny tři vypínače jsou nyní v poloze vypnuto. S vypínači můţete manipulovat, jak chcete, pak jednou projít chodbou a podívat se do místnosti. Tam musíte říci, který vypínač je od které ţárovky. 3. V jednom království ţijí král a jeho dvorní šašek. Šašek nenávidí krále, král nenávidí šaška. Dohodnou se, ţe se jednoho dne otráví. V celém království existuje jen dvanáct flakónků jedů a ty jsou zamčeny v komnatě v zámku. Jedy jsou očíslovány čísly od 1 do 12, se vzrůstajícím číslem roste i síla jedu. Funkce na lidský organismus je prostá – vypiješ jed, umřeš. Kaţdý silnější jed neutralizuje všechny slabší, coţ znamená, ţe jed číslo dvanáct neutralizuje všechny jedy, jedenáctka všechny kromě dvanáctky atd. (Pokud vypiješ jedenáctku a potom dvanáctku, nic se ti nestane. Pokud vypiješ dvanáctku a potom jedenáctku, umřeš). 20
Král jde do komnaty s jedy jako první a vybere si všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12). Pak jde do komnaty šašek a vezme si, co zbylo. Sejdou se v trůnním sále, kaţdý z nich naplní jeden pohár a podá jej tomu druhému, který jej okamţitě vypije. Následně si kaţdý z nich ještě jednou naplní pohár, tentokrát uţ pro sebe, a vypije ho (v naději, ţe se tím zachrání). Jak to šašek udělal, ţe se druhého dne probudil, ale král zemřel? Předpoklady: Kaţdý (šašek i král) chce PŘEDNOSTNĚ přeţít. Pokud přeţije, pak chce co moţná nejjistěji otrávit toho druhého. Kaţdého jedu je jen jedna dávka – nelze ji dělit. Jedy jsou kapaliny bez barvy a zápachu a mají stejnou hustotu jako voda. 4. Rodiče koupí dětem sušenky. Protoţe šetří, tak vezmou dvě ve slevě (malinko prošlé). Aby se ale neřeklo, ţe jsou škrti, přidají do košíku dvě za plnou cenu. Kdyţ přijdou domů, jejich dvě děti se na ně vrhnou a kaţdé si vezme dvě sušenky. Na trvanlivost se nedívají a jejich výběr je prakticky náhodný. Myslíte, ţe je ţivot spravedlivý a obě děti dostanou po jedné prošlé sušence, nebo jedno schytá obě? Co je pravděpodobnější? Řešení: 1. Autobus jede doleva, protoţe nejsou vidět dveře. 2. Zapnu první vypínač, chvíli počkám. Vypnu první a zapnu druhý. Jdu do místnosti. Jedna ţárovka svítí, jedna je horká, třetí nic. 3. Král si nechá jed číslo dvanáct, aby s ním neutralizoval jakýkoliv JED, který mu šašek podá. Šaškovi tedy nalije do poháru jed číslo deset (druhý nejsilnější, který má). Šašek toto předpokládá, a tak si musí nechat jedenáctku, aby jed číslo deset neutralizoval. V tom případě přeţije. Dále ví, ţe král po vypití jeho poháru vypije jed číslo dvanáct (důvod je uvedený výše). Proto dá králi do poháru obyčejnou vodu – král vypije vodu (voda není jed) a vzápětí se sám otráví jedem číslo dvanáct. 4. Pravděpodobně bude ţivot spravedlivý. Čtyři sušenky lze rozdělit po dvou šesti způsoby (4 nad 2). Jedno dítě a obě prošlé jsou dvě moţnosti: první dítě má dvě prošlé, druhé dvě dobré a naopak. Pokud kaţdé dítě má dostat jednu prošlou, lze to provést čtyřmi způsoby: kaţdé můţe dostat jednu ze dvou prošlých a jednu ze dvou dobrých (2x2). V ţivotě to ale pravděpodobně dopadne nepravděpodobně. Lucie Kabourková, Adéla Carasová, 8.A
Vtipy Profesor říká: ,,Dnes vás pustím o čtvrt hodiny dřív. Odcházejte prosím potichu, abyste nevzbudili nikoho ve vedlejších učebnách.“ ,,Pepíčku, kdyţ řeknu: jsem mladá a hezká, jaký je to čas?“ ,,Prosím, minulý.“ Ptá se syn matky: ,,A musím do té školy? Děti mě šikanují, učitelé mě nemají rádi.“ ,,Ale to bys měl, kdyţ jsi tam ředitelem.“ ,,Pepíčku, řekni nějaký rým!“ ,,V moři stojí Kokrhel, vodu má aţ po kolena.“ ,,Ale to se přece nerýmuje, Pepíčku!“ ,,Jen počkejte, aţ přijde příliv!“ Starý profesor vypráví mladým učitelským praktikantům o učitelské profesi: ,,Brzy zjistíte, ţe v kaţdé třídě se najde aspoň jeden ţák, který bude chtít o všem diskutovat. Váš první krok bude snaha umlčet ho. Ale radím vám, dobře se nad tím zamyslete. Protoţe tohle děcko bude pravděpodobně jediné, které vás poslouchá.“ ,,Tak co, Pepíčku, jaké bylo vysvědčení?“ ,,Mami, to je přeci vedlejší. Hlavně, ţe jsme všichni zdraví.“ 21
O hodině rodinné výchovy říká učitelka ţákům: ,,Kdo si myslí, ţe je hloupý, ať se postaví. Stoupne si jen Pepíček. ,,Pepíčku, ty si myslíš, ţe jsi hloupý? ,,To ne, ale bylo mi líto vás nechat stát samotnou.“ Poznámka v ţákovské kníţce: Smrdí, umýt. Otec pod to napíše: Nečuchat, učit. Hodina českého jazyka: ,,Moje maminka mi má ráda,“ říká ţák. ,,Mne,“ opravuje ho učitel. ,,Coţe? Počkejte, aţ to řeknu tatínkovi!“ ,,Tati, volal Ondrův otec.“ ,,A co chtěl?“ ,,Ptal se, jestli bys mu nepůjčil ten domácí úkol, aţ ho budeš mít dopsaný.“ Lucie Kabourková, Adéla Carasová, 8.A
Druţinový karneval V pátek 16.2. se konal v aule naší školy velký druţinový karneval. Pod vedením klauna Ferdinanda si děti zatancovaly, zasoutěţily, naučily se nový country tanec a na konci je čekala bohatá tombola.
Soutěţ: Kdo je to? Hádanka pro vás zní: “Poznáte, kdo se skrývá pod maskou klauna a čarodějnice?”
Na první tři z vás, kteří nejrychleji a správně odpoví, čeká odměna. Na správnou odpověď čekáme v kabinetě německého jazyka.
Dobrý postřeh a čus bus autobus všechny zdraví klaun Ferdinand.
22
Schuluniforms Pro und Kontra Wir haben überlegt, wie man die Schule interessanter machen kann und Schuluniformen waren eine klare Entscheidung. Aber was würde das alles bedeuten? Pro: Bei einer Schuluniform hat jeder dasgleiche an und kann so keine Sprüche über die Klamotten der anderen machen, das finden wir sehr positiv. Wenn alle die gleiche Uniform tragen, werden die Kinder/Jugendlichen ihre Freunde vielleicht (hoffentlich) nicht mehr nach dem Aussehen, sondern nach dem Charakter aussuchen, weil sie dann merken, dass ein guter Charakter wichtiger ist als Aussehen und dass er einen guten Freund ausmacht. Man braucht nicht mehr sein ganzes Taschengeld auszugeben, wenn die Eltern einem mal nicht die neueste Hose kaufen wollen, damit man im Trend ist (die Erwachsenen verstehen gar nicht, dass man IN sein muss, um akzeptiert zu werden). Man kann nachmittags auch mal Sachen anziehen, die vielleicht etwas älter sind. Man muss ja auch nicht immer super aussehen, denn sonst gibt es ja gar keinen Unterschied mehr, ob man gestylt ist oder nicht. Ob man auf eine Party geht oder in die Schule. Kontra: Die Identität bei manchen Leuten, die einen eigenen Stil haben, wird langsam verschwinden, aber natürlich nicht ganz, weil man ja zu Hause oder am Nachmittag anziehen kann, was man will. Alle sehen gleich aus, und es ist manchmal ein bisschen langweilig. Umfrage: Wir haben eine Umfrage zu diesem Thema gemacht. Wir haben fünfzehn Bekannte gefragt, ob sie Schuluniformen gut oder schlecht finden. Acht Menschen finden sie gut und sieben schlecht. Man kann sehen, dass das Ergebniss sehr eng ist. Zur Zeit sind für unsere Schule die Schuluniformen nicht aktuell, trotzdem hoffen wir, dass etwas so Interessantes wie die Uniformen kommt ... Zita Prášková, Jana Kučerová, 9.B
23
The visit from Denmark and Sweden Hi! Maybe you remember some people who weren‟t from our school being here on 24th and 25th May. They were the teachers from Denmark and Sweden and they visited our school because of the international project in the first and second classes at our school. And maybe you also remember the articles in our magazine about the trips to Denmark and Sweden by ´Mrs White´. You may know something about the project, the new learning methods, the new programmes and the portfolios. (The portfolio is the documentation of the things you have learned, there you put your school work and projects and the notes what you are going to learn. You think about your own work and access the progress which you did). The foreign schools have experience with portfolios so the teachers met at our school to discuss the project. They have also seen our school and some lessons. We could do a small interview with the Danish teacher Ms. Pernille Gamborg and the Swedish Headteacher Mr. Hasse Knutsson. We have got to know a lot of interesting things and if you are also interested in the stuff about the schools in Denmark and Sweden, read on! ("D" is for Danish teacher and "S" is for Swedish Hasse (on theleft) and Pernille (on theright) teacher. ) Do you like our school? S: I think your school is very nice and clean. It‟s a nice building. D: You have a good computer room, the new sports ground outside and things like that. What are the main differences between Czech schools and Danish/Swedish schools? D: In Denmark I think the big difference is that in the breaks all the pupils go out. They go out and play and they have a playground like you have in the kindergarten. We think that the children need to go outside and use their energy so they are ready for new lessons. S: This is the same in Sweden. Children are all almost out and playing football or whatever. We have just seen a few lessons; it‟s very difficult to say. I think the students here are very well disciplined. The students in Sweden are very open-minded. D: Very open-minded. They don‟t call us Mr. or Mrs. just our first names. And the children don‟t rise when the teacher comes in the class. S: In Sweden we try to get pupils feeling of they are at the school for their own sake. It‟s a purpose why we are here, that‟s for the children. D: What we have to teach our children is that they have to take responsibility of what they learned themselves. We rather use time to make them think; their own thoughts and become citizens of Denmark and citizens of democracy. That‟s very important. What a keyword. Pernille in the school library
The children need to be heard. I have to make democratic talks with the children. They have a big influence on how we are going to work. We don‟t sit in rows, we have mostly been working in groups or small teams. 24
S: Yes. We try to motivate the students. It‟s very similar in Denmark and Sweden I think. Our curriculum is very thin and it says to reach these goals is the purpose. But you can do it the way you like. D: In Denmark we have to reach goals in the subject Danish, like you have Czech, the first time we have to test is up to the second class- that‟s a step goal we call it. And then up to fourth class. But it‟s not like split the children up, they are still in their own classes. We don‟t say that the best ones are going in this class. We just think that we have to make it going with all the children. Of course they might be working in different ways, they are working on different levels in the same classroom. We need to reach some goals, but there are many methods how to reach the goals. I am free to use my own method. With the same goal. And we are trying to find their ambition. What is your ambition, not your teacher‟s or your parent‟s. What is your opinion about thing? D: All the information about the class for parents go through the internet. Every fortnight I write the letter to parents about what we are doing, next things we are going to do, funny stories, how we are going to work, the goals. S: In Sweden we have two computers in the classroom. And then a computer room like you have. D: I think there are some structural differences, cause in Sweden they don‟t even have a bell. Also some schools in Denmark don‟t have a bell, „cause we say: „Take the break when you need it. Not when the bell tells you. “And we can change our schedules as well. There is more flexibility. What time does the school start and what time does it finish every day? S: My school starts at eight fifteen in the morning and finishes usually at half past two. The older students maybe at half past three. D: The young children that I have (I have first class) start at eight fifteen and finish some days at twelve, some days at one. And then go to the school club, like you have upstairs. They are going to be with some other kinds of teachers - they are not really teachers, they are what we called pedagogues. Teacher and pedagogue in Denmark and Sweden is not the same. And they work on children‟s social skills and emotional skills, they go on trips and things like that. S: They have theatres, music and they play a lot of course. And some of them make a magazine. This promotes the school and promotes learning. D: I think that we divided very much the learning time and the free time. And when children are off school, they need to play. Maybe you noticed in our country most teachers at basic schools are females, what’s the situation at your school? S: The teachers are females, yes. D: Yeah. S: Especially with youngest children. Mostly females. But when they are older (like your age), there are more men. But not more than women. Do you like jour job? D: I love my job! Why do you like it? D: Well, I love coming to my children every day. If you have a good relationship with children...they‟re just think you‟re the best.:-) I don‟t know if we are a bit more specialized for the smaller classes. S: I have worked as a teacher for many, many years. I really love this work. I work as a headmaster. I like this job too. It‟s like a kind of teacher for teachers.:-) My main goal is to see that the students are happy and secure at school. They are good at learning and they are motivated to come to school. But I think you must really want to be a teacher. And have some skills for it. You must come to work with a smile. You must really like the students. In our school pupils sometimes hate a teacher. We write a lot of tests. S: Yes. We don‟t. In Sweden we have national tests for the students in fifth class and ninth class. Is there anything you would like to get from our school to yours? D: The lockers. I would love to have the lockers. Sometimes it‟s very hard to get children to tidy 25
up. It needs some discipline. And I like your outdoor playground. Very, very nice. S: I like all your paintings and drawings on the walls. D: In Denmark we don‟t have a canteen. Some schools have, but mostly the pupils bring the food from home. Small packages with bread and fruit and things like that. And we definitely don‟t have a sweet shop. It‟s unhealthy. The children can buy only some healthy food like salads. S: In Sweden you don‟t have to pay for lunch. It‟s free. I think we work quite a lot with the food. Always you have two hot meals to choose between. What do you like in Písek? S: The restaurants.:-) D: The hills around the town are very, very nice. And the old town centre. Very nice. We didn‟t have much time to see it. But we are going to come back in 2 years. S: And you have nice weather. D: You have the summer down here. D: What do you think about what we are saying about Danish and Swedish schools? Our great reporters K: I like it! T: Yeah, I like your system with the tests. We have to learn a lot. D: Have to learn and remember. I think that‟s a big difference, „cause we say if you just know how to find your information I am happy as a teacher. You don‟t have to remember all of our kings in Denmark. You can go to the internet and find it. Ok, thank you for your time! Katka Morozová, Tomáš Lyga, 9.A
Silence I love silence. Sometimes, when I'm lying on my bed and just thinking about anything. Sometimes, when I'm looking at something, for example at some pictures and when I'm studying how they are beautiful. Or in nature. There is silence everywhere and I can hear only trees as they are talking. But the best thing is, when I'm sitting on the window and looking down at the street. Some people are walking, talking and smiling. Some people are happy and some are sad. Some people are models and some are homeless... When it is cold outside and it's snowing, I'm drinking tea and I'm looking how they feel cold. And I'm OK. :-) There lived a man opposite my home. And this man was looking out of the window all days long. He was looking at the street too. He was very nice and friendly. I liked it when he was looking at the street and when he lived in our street... There is always silence under the ground. And when people die... Lucie Nachtigalová, 8.A
26
Monkey Madness The story happened a long time ago. It‟s about four men, four greatest warriors in the whole world. There was a guy known as the greatest mage. He could cast any spell. His name was Dramir. His brother Brom was the greatest archer. He could shoot anything for 100 metres. The third guy was Osman. He could kill anything with a sword. He was unbeatable. And there was the fourth guy named Ryndiel. He‟s got agility so high that whoever died by his sword never realized. Those four guys were the greatest adventurers. There was a problem near the gnome village. Gnome – a little creature half of human‟s height. They‟re pretty good archers, but they are weak anyway. They had a problem with monkeys. Monkeys were attacking them all the time. The group of four warriors knew about this problem and they decided to help the poor gnomes. They went to the village and talked to the king. The king promised them, lots of money if they helped. “Please” he said, “go to the Monkey Island and stop them, please. I‟ll give you four gnomes and a plane.” “Ok” said Dramir. “We‟ll help you.” One day later the group flew to the island. They were near the island, but the monkeys saw them. “Hold on” said gnome raider and started landing. The monkeys tried to shoot with their bows. They missed them. Another fire from the monkeys and one of the arrows hit the plane. There was a fire. “Mayday” screamed the gnome. The plane was under control. The land was closer and closer. “Jump!” There was darkness in the jungle. Dramir woke up. The plane had crashed into a tree. Three gnomes were dead. He saw their bodies everywhere. His brother Brom was breathing. He jumped to him. It was Ok. He was only out of his mind. One good spell and his brother was on his legs. They noticed that Osman was crying. Ryndiel was dead. He was in the grass. Scary face, no pulse. “We got to go” said Brom an hour later. “Ryndiel was a brave man, but we don‟t have enough time” they decided to go. Three adventurers and one gnome. “Be ready”, said Osman. “Monkeys know about us already” They were walking through the jungle all day. Suddenly they found a gate. A gate with a Monkey head on it. “This is where the Monkey village is” said Brom. “Let‟s go” They went in a hurry but carefully. “Get down” screamed Osman. About a hundred monkeys were on the hills, behind the trees, everywhere. They started attacking them. Dramir used some spells to protect himself. Osman used his shield to protect himself against the arrows. But there were too many of them. Gnome died. Hit on the head and Brom was hurt on his leg. “No!” screamed Dramir. They didn‟t have any choice. They surrendered. One big punch to the head and Dramir lost his mind. He was unconscious. They all woke up in jail. “We need to get out of this” said Brom and tried to pick-lock the doors. “Done, hurry” he said. “ I can‟t run” said Brom. “Come” said Dramir “I‟ll help ya. Come.” The guards were coming. Two really huge gorillas. If they don‟t run they‟ll all die. “Go” said Brom. “Go without me, I‟ll kick their ass” He knew he didn‟t have a chance, but he wanted to save his brother, Dramir. “No, I won‟t leave you!” screamed Dramir. 27
Osman took Dramirs‟ arm and pushed him. “Come, come!” They ran to the forest near the castle. Brom tried to shoot the guards but he missed. The guards were too close. His last were “I‟ll die with honour!” Dramir was crying. His brother was dead. Then suddenly, “Help!” Osman was lying on the ground. His leg was bleeding. “What happened?” asked Dramir quickly. “A spider” said Osman . “Poison one” nothing else couldn‟t… Dramir understood. “Oh no” he was frightened. “No, no, no. It can‟t be”. Breath! Breath! It was too late. “You‟ll always be my best friend.” Osmans‟ last words. He died. “Nooo!” Dramir was angry more. He ran to the castle and killed all the guards with a few easy spells. He could now see the king on the throne. One good spell and the king exploded. Many guards came there. “My job is done” said Dramir. After a few arrows. He fell down and died. Tomáš Lyga, 9.A
28
