časopis TŘEbechovických SKautů

TŘESK

časopis TŘEbechovických SKautů

17. číslo listopad - prosinec 2013 1

SLOVO ÚVODEM Rok se sešel s rokem a opět píši poslední číslo Třesku. V lednu budeme svazovat již jeho třetí ročník. Toto číslo, i přes to, že měsíce listopad a prosinec nebývají nejpilnějšími ve skautském roce, je nabité událostmi. V půlce listopadu jsme pod vedením Pavla a Adélky vyrazili do Rokytnice v Orlických horách, kde jsme strávili velmi příjemný, prosluněný víkend. Naše skautky a též skauti završili svoje dvouměsíční snažení předvedeným muzikálem na prknech chlumeckého divadla. I přes to, že jsme se takříkajíc neumístili na bedně, to bylo velmi hezké představení a příjemný víkend v Chlumci. Naši roveři si vyrazili na laser game do Hradce Králové. Prý se při tom dost zapotili, jak si můžete přečíst v článku od Terky. Tradičně počátkem prosince proběhlo setkání s oldskauty, promítalo se táborové video, hrál se videostop. Atmosféra byla velice příjemná.

Novinkou tentokráte byla zabíjačka, kterou uspořádali Balů, Ferina a Hrobař. Akce se opravdu vyvedla, na to, že byla pořádáná 21. prosince, bylo nádherné počasí a účast byla hojná. Věřím, že nezůstane u jednoho ročníku a bude mít pokračování. A podařila se i poslední akce roku 2013 Betlémské světlo, pořádané 23. prosince. Zejména díky vzornému přístupu roverského oddílu pod vedením Vika, který akci připravil a realizoval. Naše tee - pee postavené na náměstí po– právu vzbudilo velkou pozornost. Nakonec betlémské světlo svítilo zhruba ve 120 třebechovických domácnostech. Za vše, co jsme pro středisko vykonali vám děkuji a věřím, že se nám bude dařit i v roce 2014 a že se nám ve skautu i nadále bude líbit.

OBSAH

2 Úvodní slovo 3 Středisko 3 - Víkendovka v Rokytnici v O. h. 7 - Skautský muzikál 12 - Laser game 13 - Předvánoční setkání 15 - Skautská zabíjačka 17 - Betlémské světlo 20 Světlušky 22 Vlčata 25 Skautky 27 Skauti 31 Roveři 33 Tip na knihu - Kulhánek - Noční klub I. 35 Naše příroda - Rosnička zelená 37 Když se řekne - Jan Theobald Held 39 Mozkovna 41 Z naší historie -Abecení seznam přispívajících členů spolku, rok 1922 42 Batyk - 12. část 43 Závěrečná stránka 2

STŘEDISKO

Víkendovka Rokytnice v Orl. horách 15. – 17. 11. 2013

Stojící: Fanda Drnovský, Radek Filip, Tereza Kuldová, Adéla Fedorková, Háňa Šlapáková, Míša Mencl, David Přibyl, Táda Marha, Ondra Pistora, Přemek Pistora, Pepa Balcar, Jára Kuťák, Klárka Skořepová, Vojta Tlustý, Lucka Karenová, Helča Vlasáková Klečící: Pavel Čechura, Honza Šlapák, Emča Šlapáková, Kamča Vrbická, Martin Franc, Honza Trávníček, Kuba Šeps V pátek 15. listopadu jsme po páté hodině odpolední, vyrazili vlakem do Rokytnice v Orlických horách. O tomto víkendu se totiž konala celostředisková víkendová akce. Ovšem celostředisková je poměrně nadnesený výraz, jelikož ze skautů a skautek se zúčastnil pouze Vojta Tlustý. Skauti a skautky mají týden po víkendovce skautský muzikál a tak ladí formu a dva víkendy po sobě by to pro ně bylo náročné. A tak vyrazilo devět vlčáků, čtyři světlušky a jeden skaut, společně se čtyřmi vedoucími vlakem. Věci jim odvezli tranzitem Fanda s Hrobařem, kteří stejně vez– li potraviny a herní pomůcky. Na nádraží v Rokytnici jsme vystoupili zhruba kolem sedmé večerní, odebrali jsme se na chatu. Tam už na nás čekaly naše věci i Šlapákovi s Emčou, kteří se dopravili po vlastní ose. Suma sumárum nás bylo 23. Rozdělili jsme se do pokojů, ubytovali se a po večeři jsme si zahráli pár her. Nejprve oblíbenou přesedávanou, kdy je každému přidělena karta a buď máte zelené, kule,

červené nebo žaludy. Svou barvu si musíte pamatovat. Karty se od vás opět vyberou a potom je jeden z nás, byla to Adéla, losovala. Jakmile řekla jednu barvu, ti co ji vlastní si přesedli o místo napravo. Vtip je v tom, že na tom místě už někdo sedí (tedy pokud nevlastnil stejnou barvu a nepřesedl si také). Ten pak musí čekat, dokud se nad ním neuvolní místo, aby se také mohl přesunout. Nemusím vám říkat, kolik zábavy to přinese, když na malé světlušce „sedí“ pět dalších, z toho tři dospělí. Vítězí ten, který se první přesune na svou původní židli. Poté jsme si stihli zahrát ještě jednu hru pro pobavení. Jeden z nás šel za dveře. Druhému, sedícímu mezi ostatními v kruhu, jsme dali do úst kousek citrónu. Úkolem toho za dveřmi bylo (po navrácení zpět do místnosti), uhodnout, kdo že má ten citron v ústech. Kyselost citronu působí dosti agresivně, tak o veselé grimasy nebyla nouze. Většinou se podařilo na jeden ze tří povolených pokusů uhodnout správnou odpověď. Když šel za dveře Přemek, 3

dalo si do pusy citron více hráčů. Nakonec se s tím popasoval tak na půl, dva uhodl, dva nikoli. To už se nachýlila pozdní hodina a šlo se spát. Vedoucí si ještě večer zahráli aktivity, i při nich bylo o zábavu postaráno. Zejména pantomima je vždy k popukání, a když si Hrobník (některými dětmi přezdívaný Hraboš) vytáhne na předvádění Hraboše polního, slzy smíchu se nám koulely po tvářích. Po sedmé hodině ranní jsme se vzbudili, poslali jsme Pavla pro chléb, abychom se řádně posilnili. Jakmile dorazil, namazali jsme chléb máslem a marmeládou, nakrmili hladové krky a šlo se na dopolední program. Jak uvedla Adélka, v lesích okolo pevnosti Hanička, byl viděn tvor připomínající prase, ale mnohem větší a nebezpečnější. Místní lidé jej nazvali prasodlakem. Naše výprava dostala za úkol se s nebezpečným tvorem utkat. Na tento nebezpečný úkol se bylo nutno vyzbrojit. Dali jsme se do výroby kopí. K tomuto účelu jsme použili pruty, provázky a kůže. Naše výrobky snesly ta nejpřísnější kritéria. S výrobou pomáhali Pavel, Adélka a Helča. Ostatní vedoucí topili, aby v chatě bylo útulno nebo vařili oběd. Naše kopí jsme před obědem stihli dokončit. K obědu se podávala kolínka s omáčkou a sýrem. Velmi všem chutnala a nikomu se nezajídal ani polední klid, následující po obědě. Během klidu vzbudil několik odpočívajících jedinců ruch a nějaké rány. To se Fan-

Kdo chce citron do úst? da se Šídlem dobývali na dívčí toaletu, aniž by měli něco nekalého v úmyslu. Terezka se na toaletě zamkla a zámek se v tu chvíli rozbil a ona zůstala uvězněná na záchodě. Z něj ji kluci vysvobodili až po lítém souboji se záchodovými dveřmi, které překonali v pantech. Poté byla Terezka osvobozena a Šídlo se dal do opravy dveří. I to se mu nakonec povedlo a tak, než jsme odjeli, byly na svém místě. Zhruba o půl druhé jsme vyrazili na trestnou výpravu za prasodlakem. Cesta polními stezkami okolo Rokytnice probíhala bez problémů, umocněna tím, že svítilo slunce a bylo moc hezky. Blížíce se Haničce, probíraly děti plán,

Přesedávaná 4

Vyrážíme na „Prasodlaka“ kterak povedou útok a někteří na lukách zkoušeli, jak jim jde vrhat kopí. Na parkovišti před pevností jsme se občerstvili jablkem a sušenkou. Do území praso– dlaka jsme vyslali vedoucí obhlédnout terén. Co se však nestalo, nejenže se nevrátili, ještě je prasodlak nakazil a oni se k němu přidali. Nezbývalo, než se spolehnout na své síly a vyhnat prasodlaka jednou pro vždy. Děti se rozběhly po lese, vedoucí (nakažení) je honili a snažili se jim uzmout „život“. Tato bojovka probíhala do té doby, než se více než polovina dětí dostala k prasodlakovi, pak byl přemožen. Vedoucí se jako zá–

„Prasodlak“ je udolán

Děcka se svou kořistí 5

Dobyli i pevnost zrakem uzdravili. Děti odnesli prasodlaka na cestu, kde se s kořistí vyfotili a pak jej kopími zneškodnili jednou pro vždy. Po záchraně místních jsme se vydali na cestu zpět. Šli jsme jinou, trošku delší cestou. Na ní jsme se podívali na pár opravených či neopravených bunkrů a několik z nás si krátilo cestu zpěvem. Cesta byla delší než předchozí a tak jsme do chaty dorazili až za tmy. Bylo po páté večerní. Jen co jsme otevřeli dveře chaty, přes nos se nám linula libá vůně buřtguláše. Cestou nám pěkně vyhládlo, shodili jsme ze sebe věci, dali si uschnout boty pod radiátor, umyli si ruce a dali se do jídla. Moc nám chutnalo, guláš se povedl a po našem zásahu, aby v hrnci jen na vytření chlebem trošku pohledal. Orazili jsme si, někteří z nás si odpočinuli na pokoji a šli jsme si opět něco zahrát. Adélka nám opět připravila něco na zábavu. Utvořili jsme dvojice, jeden si lehl na zem, druhému kolem pasu nit, na jejímž konci byl provázek prodloužen a přivázán bonbon a přes oči mu uvázala šátek. Ten ležící navigoval stojícího, aby splnil jeho pokyny a bonbón se dostal na místo určení, tedy do pusy. Velmi jsme se zasmáli, několik z nás sedlo ležícímu naší zadní částí do obličeje a vidět téměř dvoumetrového Voj– tu, jak se sesouvá s bonbónem, odrovnalo každého. Když jsme se všichni vystřídali, uklidili jsme židle a stoly na stranu a zahráli si Bang. Ten vyzkoušel nejen

náš postřeh, ale procvičil, zda se všichni dobře známe. To už se nachýlila osmá hodina. Umyli jsme se, šli si lehnout na pokoj. Měli jsme přislíbeno, že si ještě chví– li můžeme na pokoji povídat, ale většina z nás rychle usnula. Vedoucí dole hráli na osobnosti. Soused vždy někomu napsal, co má představovat za osobnost, ten si ji připevnil na čelo a pak se za pomoci otázek snažil dopátrat, kdo že to vlastně je. Hra byla opět velmi zábavná, v jednom kole se u stolu sešli Phun Din Dung, Lord Voldemort, T.G.M, Bůh, Marylin Monroe, Lucie Vondráčková a Pythagoras. Zejména otázky Boha (Háňa) na Fandu, který ji to vymyslel, přiváděli ostatní k bezmeznému veselí. Těšili jsme se zejména z toho, do jak prekérní situace se Fanda dostal, když musel na všetečné Hániny otázky odpovídat. Ráno jsme posnídali tentokrát chléb s májkou, sýrem či opět marmeládou, k dispozici byla též rajčata a paprika. Děti se při snídani mrkly na pohádku. A pak už jsme se dali do úklidu. Děcka si uklidila pokoje, vedoucí kotelnu, kuchyň a jídelnu, Helča sama sprchy a toalety. Kolem půl jedenácté jsme měli chatu uklizenu, věci jsme opět dali Fandovi do auta a za slunného počasí jsme se před chatou společně vyfotili. Poté jsme se odebrali k vlaku a kolem tři čtvrtě na jednu dorazili na nádraží v Třebechovicích, kde si nás rozebrali rodiče. Zapsal: 6

Skautský muzikál 22. - 24. 11. 2013

Stojící: Áďa Kuchařová, Matěj Petreje, Nikola Vallová, Vojta Tlustý, Lea Řadová, Helča Vlasáková, Jirka Ležák Sedící: Vojta Matuška, Ondra Pistora, Anča Sibeková, Vanessa Sunkovská, Janďa Jarkovská Po dvou letech opět nabíráme kurz směrem Chlumec nad Cidlinou. Tak, jako před dvěma lety budeme hrát muzikál. Informace o konání skautského muzikálu opět v Chlumci jsme dostali počátkem léta. Nedalo dlouhého přemlouvání a přislíbili jsme opět účast, pamatujíce si vydařený předloňský ročník. V loňském roce jsme vynechali zejména proto, že se muzikál konal v Jindřichově Hradci a ten byl pro nás dost „z ruky“. Na prvních zářijových schůzkách se děvčata dohodla, že do toho opět půjdou a přizvou i kluky z Trojky. Po několika debatách Péťa rozhodla, že se bude hrát Lotrando a Zubejda. Poté následovalo několik schůzek, „soustředění“, aby muzikál k něčemu vypadal. Režie se opět ujaly Adéla s Helčou. A teď znovu stojíme na chlumeckém nádraží, kde nás Áďa, místní skautka, vyzvedává. Oproti předminulému ročníku si bagáž neneseme, ale Vráťa přistavuje transit a my tuto službu kvitujeme s povděkem. Nejdeme totiž do školy, jako posledně, ale přesun je až do skautských chlumeckých kluboven. Jak

nám později vysvětluje Věrka, účastníků tentokráte není tolik a tak zvolili komornější, spjatější atmosféru. Po dvaceti minutách vcházíme do dětského centra v Chlumci, kde krom skautských kluboven jsou také místnosti místních střelců, judistů a dalších dětských organizací. Ubytování jsme v mžiku a tak si jdeme do společenské místnosti zahrát deskovky nebo si dát čaj. Chlumečtí měli pravdu, spjatější to tu rozhodně je. Mícháme se tu všichni mezi sebou všechny oddíly, někteří si zašli jen na čaj, další si zahráli vědomostní hru Česko a ti zručnější se pustili do výroby Vánočních ozdob z korálků a drátků. Po osmé dorazila Věrka a i přes to že jsme se z ní dělali legraci, že doufáme, že se nebude zahajovat pokřikem, když třebechováci žádný střediskový, potažmo oddílový nemají, stejně se pokřiky zahajovalo. Tak jsme po pěkných pokřicích přišli na řadu my, zapěli jsme refrén třebechovické junácké hymny, a usedli s pocitem, že bychom měli nějaký ten pokřik přece jen udělat. Co jsme to za skauty proboha, když nemáme pokřik. Seznamovací 7

Při prohlídce zámku Karlova koruna hra spočívala ve vyhledání několika dalších skautíků kteří například: měli ve škole dvojku z chování, umějí německy, nechodili do školky, tančí aerobik, vědí, kdo byl A.B.S. apod. Vtip spočíval v tom, že jste se nesměli ptát nikoho ze svého oddílu (střediska). Hra byla ve– selá, některé otázky a odpovědi na ně pobavili. Poté se šlo chrnět až na vedoucí, kteří měli informační meeting jak to bude probíhat zítra. V sobotu byl budíček celkem brzy, přece jen, museli jsme na snídani mezi prvními, začínali jsme zkoušku jako první. Ke snídani bylo ovoce, rohlíky, jam a paštika. Hodili jsme do sebe pár soust, sbalili si věci na celý den a vyrazili směrem Klicperovo divadlo. V devět dopoledne začala naše hodinová zkouška, při které nám to dost skřípalo. Áďa s Helčou s námi měly dost práce. Přesouvaly jednoho po druhém, opravovaly a na konci zkoušky byly zoufalé z toho, jak málo jsme je na všech zkouškách poslouchaly. Nezbývalo, než v tom krátkém čase, co nám zbývá, zapracovat na představení. Zkouška skončila a my vyrazili s místní skautkou Pískletem na chlumecký zámek, na kterém průvodcuje. Během hodinky nám tento překrásný zámek ukázala, dopodrobna o něm povyprávěla, až nám ta hodinka s ní velmi příjemně utekla. S Pískletem jsme se rozloučili a v místním parku, v nádherném lis-

Tréning na improvizovaném pódiu 8

Závěrečná píseň - Nám se stalo něco překrásného topadovém počasí, pokračovali v nacvičování muzikálu. Holky na nás ještě na poslední chvíli zapracovaly a tak výsledek vypadal o mnoho lépe, než dopoledne. Dokonce do hry holky zařadily i Ondru, který se s Přemkem přijel původně pouze dívat. Vyrazili jsme k divadlu, hned vedle se totiž nacházela jídelna, v které jsme si dali oběd. Ani nám nestačilo slehnout a bylo 14. hodin. Věrka uvedla zahájení a poté předala místo dvěma moderátorkám. Ty se představily a poté už představily první soutěžící: nás. A tak na po dvou letech nakráčeli na prkna chlumeckého divadla opět třebechovičtí skauti. Opona se rozhrnula a na podium vešel vypravěč Vojta a loupežníci vedení samotným Lotrandem. Pohádka celkem plynula, opravdu to bylo o mnoho lepší než dopoledne, ale co se nestalo. Opět nás zradila technika, tentokrát při jedné písni nám pan zvukař nezapnul muziku a tak po chvilce čekání to Johanka odzpívala a capella. Před dvěma lety nešel mikrofon, tentokrát pan zvukař, co se nám přihodí příště, napadlo nás. Lehce nás ta příhoda rozhodila a bylo to znát. Po závěrečné písni Nám se stalo něco překrásného jsme sklidili zasloužený potlesk a pak šli sledovat ostatní. Nejprve jindřichohradecké Sedmikrásky a jejich Za plotem. A od prvních chvil jsme sledovali erupci, která se v podání zhruba dvacítky členek oddílu dostavovala. Jejich elán, nadšení se neslo z podia a nám bylo jasné, že vidíme kandidátky na vítězství. Opravdu to bylo velmi povedené představení. Následovalo nesoutěžní představení

Hálí, Bélí a Zélí 9

Řízni, řízni, řízni ... Akvabely v podání mužské části opočenského oddílu. A jak je u svěřenců Ivy Vulasové zvykem, popadali jsme se za břicho. Už jen náběh hochů v dámských plavkách stál za to, natož představení ve „vodě“. Po krátké pauzičce hráli chlumečáci Všichni nejsme takoví a jednalo se zdaleka o nejpoučnější představení. Země se s námi opravdu zapotila a ztvárnění aktuálního tématu chlumeckými bylo moc hezké. Chlumec vždy vyniká skvělými kostýmy a propracovanou choreografií a nejinak tomu bylo i tentokrát. Poslední na řadě bylo Opočno a jejich Karkulka. Tu jsme již viděli na našich oslavách sta let od založení našeho Kroužku skautů a tak jsme věděli „do čeho jdeme“. A nezklamali, představení vycizelované, veselé a herecké výkony nadprůměrné. Tušili jsme, že na nějakou velkou díru do světa to letos nevypadá. Představení skončila, lidem se líbila a ti se ještě spokojení podívali na vystoupení bývalé skautky z Opočna Lívie Kuchařové, která překrásně zpívala.

výsledků nás teprve čekalo ve velkém sále. Všichni se po večeři sešli a už jsme čekali na ortel, jak to nakonec dopadne. Soutěžních skupin bylo pět. Nejlepší však byl Jindřichův Hradec. Druhé místo obsadil Chlumec nad Cidlinou a třetí Opočno. My jsme získali poslední místo, ale nic si z toho neděláme, příště jim to ukážeme. Jako cenu útěchy jsme dostali výborný dort, šampaňské a tašku s drobnostmi. Dále ve velkém sále byli připraveny stoly s dortíky, buchty, chlebíčky a barem, kde se míchaly různé drinky. Někteří z nás se tak přejedli, že jim bylo pěkně zle. Během pojídání a vyprávění zážitků ze scény, jsme si mohli zatančit. Diskotéka byla v plném proudu, a kdo chtěl, mohl si nechat zahrát písničku na přání a pořádně si zatrsat. Ještě večer nekončil, protože byla připravena noční hra. Děti dostaly mapu a ve skupinkách se vyrazily plnit úkoly do města. Jejich úkol byl získat 3 svíčky od postav, které se potulovaly v okolí a dostat se s nimi k jeptišce, která jim měla říct kam dál. Když dotyčnou osobu uviděly, splnily nějaký úkol a poté jim byla vydána svíčka. K jeptišce se musely dostat přes zlou čarodějnici, která když uviděla pohyb, hned je poslala zpět na začátek. Jeptiška rozdala zbytek svíček a poslala je k vodě vyslat své svíticí přání. Protože jsme byli dost unavení, šli jsme na kutě. Druhý den jsme trochu zaspali, tak jsme nestihli ani snídani, rozkrájeli jsme si ve vlaku dort a ještě jsme na cestu dostali svačinové balíčky. Rychle jsme uklidili a hned jsme běželi na vlak. Byla to docela rychlost, jen se za námi prášilo.

Tak už máme vystoupení na jevišti za sebou. Konečně si všichni mohli oddechnout, a protože jsme šli na řadu jako první, mohli jsme si jít sednout mezi diváky a koukat na další představení. Kdo se nechtěl jít koukat, mohl si v předsálí vyrobit hakysák nebo eko-naušnice. Děti byli moc rádi, že se na ně přijeli podívat a podpořit roveři a dospělí z Třebechovic. Když skončila všechna představení v divadle, odebrali jsme se do školní jídelny na večeři. Vyhlášení 10

Početná sestava diváků z Třebechovic: Viktor, Balů, Róba a Hrobař s Áďou a Helčou Nejvíce nás, ale zdržovali dva opozdilci Anča a Matěj P. Tak jsme je nechali naložit do auta, abychom stihli vlak. Za to, že se loudali, dostali od dětí trest dřepy a od nás napsat článek z akce. Jinak by nám ten vlak kvůli nim ujel. Když to tak shrnu, byl to fofr. Zapsali:

Náš dort

Chlumečtí vyhlašují ceny 11

Laser Game 30. 11. 2013

Stojící: Markéta Jarkovská, Pavel Látr, Zuza Moravcová, Petr Větvička, Ondra Franke, Radek Filip, Áďa Kuchařová Klečící: Matěj Horák, Lucka Štursová, Pavel Čechura, Marťa Kuchařová, Terka Pavlíková a Róba Zubr Neuplyne chvilka, aby se roveři neobešli bez nějaké super akce. Tentokrát pod vedením Róbi, který se rozhodl vyštvat z nás veškerý přebytečný adrenalin a proto jsme se 30. listopadu vydali na Laser Game. Sešli jsme se v sobotu v dopoledních hodinách na nádraží a vyrazili vlakem do Hradce Králové. Jelikož byla účast velmi vysoká, nebylo nouze o zábavu. Rozdělili jsme se do čtyř družstev, kdy dvě se vždy utkala mezi sebou v nemilosrdném souboji a ostatní, kteří se právě neúčastnili souboje, mohli sledovat skóre jednotlivých hráčů na monitoru počítače. Výsledky byly velmi vyrovnané, až na Lucku, která nás svým skórem zadupala do země. Na závěr jsme se do vest oblékli všichni naráz pro vzájemné porovnání svých dovedností a vypukla bitva, která nese výstižný název – deathmatch (boj na život a na smrt). Této akce se zúčastnili a bez většího zranění přežili: Maky, Pavel L., Proužek, Žulda, Ondra, Hrobník, Áďa, Mates, Lucka, Pavel Č., Marťa, Terka a Róba. Zapsala: Terka 12

Předvánoční setkání 7. 12. 2013

Áďa, Lucka, Róba, Áďa, Vik, Marťa, Barča a Helča V sobotu 7. prosince se v Sedmičce uskutečnilo tradiční předvánoční setkání oldskautů, roverů a činovníků střediska. Začátek byl stanoven na čtvrtou hodinu, ale dochvilnost asi není naší předností, jelikož ve čtvrt na pět seděli v klubovně tři oldskauti a Fanda, Přemek a Vik, kteří Sedmičku k tomu účelu připravili. Kolem půl páté však již byla klubovna dostatečně naplněna a tak Přemek zahájil setkání zprávou o stavu střediska. Viktor mu k tomu účelu udělal prezentaci a tak mluvené slovo bylo doplněno i obrazem. Namátkou zpráva pojednávala o uply– nulých akcích, hospodaření, vzdělávání činovníků apod. Na závěr Přemek poděkoval všem, kteří se na chodu střediska podílejí, zejména těm, kteří táhnou káru s nejtěžším nákladem, tedy vedoucím oddílů a jejich zástupcům. Mimořádně též poděkovali Viktor s Přemkem Jitce Čechurové a Monice Látrové za to, že nám umožnily se zúčastnit jejich firemních grantů, u kterých jsme uspěli a získali tak pro náš tábor stany a celty v hodnotě přes 50 000,-. Po skončení zprávy následovala krátká přestávka, při níž Honza Šlapák – Šídlo vložil disk s táborovým videem do přehrávače a šlo se na táborové video. Nezvykle rozdělené na dvě části. První pojednávající celkově o táboře a o dětech a druhá o činnosti roverského oddílu na táboře. V obou nechyběly vtipné momenty, opět se ukázalo Honzovo mistrovství ve střihu a zpracování videa, všem se moc líbilo. Poté následoval čas věnovaný rozhovorům, povídání a také ochutnávání chlebíčků a sladkostí. O

hodinku později Viktor oznámil, že si zahrajeme krátkou hru. Byla to variace na téma videostop. Viktor pouštěl krátká videa z táborů a v určitém okamžiku video stopnul. Většinou se poté zeptal, co bude následovat, nebo nějakou otázku vztahující se k videu. A poté odpovídali Háňa, Honza a Fanda a jedna z jejich odpovědí byla správná. Celkem bylo promítnuto 12 videí. S jedenácti hlasy zvítězil Přemek, který to měl dost zjednodušené tím, že v části videí se objevoval a většinu opakovaně viděl. Tím skončila jakási oficiální část programu a po zbytek odpoledne a večera jsme se bavili, diskutovali, promítali si fotografie a celkově se pobavili. Zapsal:

Dědek s Hrobníkem 13

Luboš Čadek, Ruda Chaloupka, Marie Tučková, Jana Rückerová a paní Čadková

Promítalo se video i fotografie 14

Skautská zabíjačka 21. 12. 2013

Zabíjačka v plném proudu V sobotu 21. prosince se na popud Fandy, Balůa a Hrobníka uskutečnila skautská zabíjačka. Bylo sice období půstu, ale dbali jsme na to pramálo a nakoupili všeho dostatek. Pozváno bylo přes 50 skautů, přátel skautů a známých, přišlo jich přes 40. Kluci připravili zabíjačkový guláš, ovar, tlačenky, škvarky a prejt. Jelikož to nepodcenili, zbylo i na malou výslužku. Všichni jsme se řádně bavili a to od časného rána do pozdních nočních hodin. Měli jsme plná břicha a to nám vánoční svátky ještě ani nezačaly. K tomu nám přálo počasí, bylo tak krásně, jak kdyby nebyly tři dna do Štědrého večera, ale prvního Apríla. Moc se nám to líbilo a věříme, že si to kluci ještě někdy zopakují. Zapsal:

Vaří se ovárek 15

Škvarky škvařili Standa, Martin, Ivan a Jarda

A už jde ovar z kotle na vál 16

Betlémské světlo 23. 12. 2013

„Světlušky“ Áda a Helča Dne 23. 12. 2013 se uskutečnila akce, rozdávání betlémského světla, které k nám připutovalo až z Izraele. Sešli jsme se ve složení: Viktor, Přemek, Fanda, Franke, David, Pavel, Pavel, Jitka, Zuzka a Terka. Kluci se sešli ráno v 8 hodin u skauťáku, museli přichystat slíbené věci jako třeba tee-pee, ohniště, cedule na náměstí. Holky se sešli až mezi 10 a 11 hodinou. Ty měly za úkol přichystat čaj a punč. Čekala tam na ně návštěva z Brna – Hnízdo. Klukům se slíbené tee-pee nedařilo postavit, podařilo se jim to až na třetí pokus s jednou ztrátou – zničené plachty. Ve dvanáct hodin se sešly obě party v sedmičce, dochutily čaj a vezly poslední slíbené věci na náměstí, kam se poté také všichni přesunuli. Už předem bylo určeno, co kdo bude dělat, například Pavel se Zuzkou rozdávat světlo a kalendáře, Terka s Jitkou měly na starosti výrobu vánočních osobiček ze slámy. Pár jednotlivců se svých povinností neúmyslně vzdalo a předalo je jiným. V sobotu dne 21. 12. 2013 se Jitka, Pavel Č., David a Franke dopravili pro světlo do Hradce a bez újmy ho přivezli do

Momentka 17

Pavel, Jitka, Terka, Ondra a Proužek Třebechovic, kde ho úspěšně uchovali až do dne akce. Rozdávání proběhlo mezi jednou hodinou a pátou hodinou odpolední. Sotva odbyla jedna hodina, už jsme měli zájemce. Ve dvě hodiny nám třebechovičtí trubači začali k akci vyhrávat vánoční koledy. Spoustu lidí, co si nepřišlo pro světlo, se přišli alespoň podívat, jak to vypadá v indiánském tee-pee. Ale ještě víc lidí, co se ani nepodívali do tee-pee, přišli ochutnat náš punč a čaj, občas dochucen rumem. Pro světlo si přišlo neuvěřitelných 126 lidí. Tato akce se tedy velmi vyplatila, rozhodně byla úspěšnější než v minulém roce. Doufáme, že se tato akce bude v příštích

letech dařit alespoň jednou více, a že se do ní zapojí více lidí. Po ukončení páté hodiny k nám stále chodilo pár opozdilců pro světlo. Jakmile se přestali objevovat další lidi, zbourali jsme tee-pee, uhasili ohniště, vše naložili do dodávky a dovezli do skautské klubovny. Dohodli jsme se, že se v neděli 29. 12 sejdeme ve dvě hodiny, a vše ještě douklidíme. Akce se vydařila nad naše očekávání velice dobře, a budeme doufat, že se tato tradice udrží co nejdéle. Zapsali: Zuzka, Pavel

Přišli malí, velcí i Kopečtí

Stále bylo plno 18

Přemek při rozhovoru se skautkou - pamětnicí

Podávali jsme i čaj a punč

Pavel se Zuzou připálili Míše a Helče

Áďa s Viktorem

V tee - pee jsme topili 19

SVĚTLUŠKY

Renča a Klárka

Terka a Eliška ráli hru Špagety. Třetí schůzku v listopadu jsme zaměřili na finanční gramotnost pro větší a koordinaci pohybů a zručnost u těch menších. Větší světlušky dostaly za úkol důkladně zpaměti popsat všechny naše mince a bankovky. Ty menší nejprve házely kartičky do krabičky a poté si opakovaly uzly. Když větší světlušky dokončili svůj úkol, nastal čas kontroly a upřesnění některých informací. Po této náročné činnosti jsme se vrhli na obměněnou verzi hry na slepou bábu. Tato hra nám vydržela až do konce schůzky. Poslední listopadová schůzka se nesla v duchu Mikuláše a jeho družiny. Každá světluška si tedy vyrobila svého anděla, čerta nebo mikuláše. Na začátku první prosincové schůzky jsme si nej– prve na zahřátí zahráli hru Kuba řekl… . Vzhledem k tomu, že se blížil začátek nového roku, tak jsme vyráběli přání. Druhou prosincovou schůzkou jsme celou věnovali výrobě vánočních řetězů a sněhových vloček. Poslední schůzka v tomto kalendářním roce se nesla vánočním duchu. Na začátku schůzky jsme si

První listopadovou (6.11.) schůzku jsme začali zbrusu novou hrou, která se jmenuje Špagety. Tato hra se hraje na podobném principu jako městečko Palermo. Všichni hráči zavřou oči, určí se vrazi a poté se všichni probudí a začnou si šeptat, jakmile některému z hráčů bude pošeptáno do ucha špagety, špagety, tak po pěti vteřinách umírá. Hráči mají zjistit, kdo je vrahem. V další části schůzky jsme se vrhli na družinový souboj uzlů a po velmi vyrovnaném průběhu zvítězila družina Pavoučků. Na konci schůzky jsme si pro velký úspěch ještě jednou zahráli hru Špagety. Na začátku druhé listopadové schůzky jsme si i– hned po úvodních pokřikách nanosili do klubovny dříví, abychom měli, čím topit. Poté se světlušky rozdělily na větší a menší. Menší měli za úkol nakreslit státní vlajku, list lípy a světluškovskou lilii. Ty větší se učily další dva nové uzly, konkrétně dračí uzel a zkracovačku. V průběhu této činnosti jsme si opět zahráli družinovou hru, když holky měly poznat poslepu členku soupeřovy družiny. Tuto hru nakonec vyhrála družina Kulíšků. Poté jsme pokračovali v započaté činnosti. Na konci schůzky jsme si opět zah20

nejprve připomněli některé vánoční zvyky. Poté jsme si za zvuku vánočních koled rozdali dárky, následovala ochutnávka různých druhů cukroví. Abychom si tuto schůzku trochu ozvláštnili, zahráli jsme si taneční hru Ram-se-se, když jsme si dostatečně zatančili, zazpívali jsme si nějaké vánoční koledy a pojedli jsme další cukroví. Na závěr schůzky jsme si zahráli hru Barči Bělkové, kde úkolem dvojic bylo vymyslet si, co nej– více společných věcí a ostatní se snažili vymyslet otázky, na které by dvojice odpověděla různě. Zapsali: Buld a Jitka

Lucka

Sára, Lucka a Terka si podávají ruce s Buldem 21

VLČATA

Matěj určuje pravidla hry a dal se také do budování. Tvořili jsme to zhruba tři čtvrtě hodiny. Někdo si dal práci s jedním výrobkem, jiní dělali více věcí a někteří to pěkně odflákli. Ti byli po zásluze odměněni malým bodovým ziskem do bodování, ti pilnější obdrželi zhruba 10 bodů. Uklidili jsme po sobě stoly a zahráli si pár her a mazali domů. Třetí schůzku jsme absolvovali částečně venku. Matěj připravil hru, než to stihl, Přemek nám vysvětloval, co je to skauting, kdo jsou zakladatelé apod. Poté se Matěj vrátil a my jsme vyrazili hledat po skauťáku lístečky. Po čtvrthodině jsme skončili s hledáním a museli jsme je správně roztřídit do kategorií zvíře, strom a skaut. Dařilo se nám dobře, jezevci měli jednu chybu, bobři dvě. Poté jsme ještě od Přemka vyfasovali mapu města se zakreslenými turistickými značkami. Začal nám popisovat cestu a naším úkolem bylo zakreslit, kde jsme na mapě naši pouť skončili. Až na dvě výjimky se nám to podařilo a mazali jsme domů. Na další schůzku nepřišel Přemek, který byl nemocný, za to s

První listopadovou schůzku bylo venku tak, jak se na listopad sluší a patří. Tedy nevlídno. Proto jsme zůstali v klubovně, chcete-li doupěti. Nejprve nám Přemek řekl něco málo o historii skautingu. Kdo založil sv. skauting, kdo český skauting a kdo skauting u nás v Třebechovicích. Poté jsme si rozebrali uzlovačky a pustili se do uzlů. Klasicky jsme začali lodním uzlem. Je mezi námi mnoho nováčků, tak vysvětlení trvalo trochu déle a mnoho starších pomáhalo těm mladším. Když jsme úspěšně zvládli lodní smyčku, odložili jsme uzlovačky a zahráli si pár her. Skončili jsme obligátním zašívákem a jelikož je venku již dost tma, mělo to grády. Některé jsme nemohli najít. I druhá listopadová schůzka 12. 11. se konala v klubovně. Matěj přinesl žaludy, kaštany a špejle a vyhlásil soutěž o nejlepší výrobek z daných surovin. Nemuselo to být zvíře, člověk, zkrátka cokoli, co fantazie vymyslí. Přemek nám mezitím rozdal lístečky na víkendovku, vybral od opozdilců poslední registraci a přihlášky 22

Míša Mencl

Ondra Pistora

námi poprvé byla Zuza, která teď k nám bude chodit. na další. Popřáli jsme si hezké svátky, mnoho zdaru Hned si pro nás připravila hru, která nás bavila. Pando roku 2014 a totéž vlčáci přejí i Vám, našim věrným tomimicky jsme předváděli různé úkoly, dost jsme čtenářům. se při tom vyblbli. Poté jsme ještě na přesnost házeli Zapsal: karty do kýble. I na příští schůzce chyběl nemocný Přemek, kterého zastoupila nejen Zuza, ale i Magda. Nejprve jsme se pustili do hry foukání brček. Poté nám Matěj vysvětlil výrobu čerta, mikuláše a anděla a my jsme se do toho pustili. Každý z nás si, pod dohledem především děvčat, vytvořil masku. Není s podivem, že většina byla čertovských. Další schůzku už Přemek nechyběl, ale nesešlo se nás moc, přece jen nemoci řádí. Nejprve jsme si řekli něco o příštím týdnu, kdy proběhne besídka a poté jsme se pustili do výroby vánočních řetězů, aby ta naše klubovna byla na besídku vyzdobená. Aby to nebylo fádní, dali jsme si to jako soutěž, která že družina bude mít řetěz delší. Nakonec to bylo nerozhodně, delší řetěz sice měli Bobři, ale nedodrželi Přemkovu prosbu, aby oka byla malá a naopak je měli velmi dlouhé. Naopak jezevci měli hezký řetěz z malých oček a tak vyhráli oni. Poté nám zbyl čas akorát tak na dvě tři schovky a mazali jsme domů. Poslední schůzkou roku 2013 byla tradičně besídka. Přinesli jsme si cukroví, Přemek s Matějem nám uvařili čaj, zapálili jsme si svíčky a poté jsme si povídali o vánocích. Když jsme si řekli, kdo si o co napsal ježíškovi, pustili nám kluci video z tábora a tak jsme se opět ocitli na naší táborové louce a připomněli si náš tábor a uvědomili si, jak se těšíme Sfoukávaná v plném proudu 23

Výroba zvířat a dalších výtvorů

David se svými výrobky

Martin s jeho výrobky 24

SKAUTKY

Společně se skauty v kruhu V listopadu měly naše skautky, společně se skauty, napilno s finalizací přípravy na další ročník skautského muzikálu. Třebechovičtí se této akce poměrně úspěšně zúčastnili už v roce 2011, a jelikož se letos soutěž opět konala v nedalekém Chlumci, bylo rozhodnuto, že dojde k nacvičení nového kousku. Tentokrát byl muzikál laděn pohádkově, zvolena byla všemi oblíbená pohádka Lotrando a Zubejda. Režisérka Áďa s pomocí Helči a Lucky napsala scénář a vymyslela choreografii, nehrající skauti vyrobili kulisy sultánského paláce, a pak už jen trénovalo, trénovalo a trénovalo. O tom, jak vše dopadlo, si můžete přečíst ve speciálním článku tohoto vydání Třesku. Náplň dalších schůzek byla různorodá – vzhledem k nevlídnému počasí se většina her odehrávala ve vyhřáté klubovně. Ať už šlo o klasické hry tipu pantomimy, kvízy opakující zdravovědu, uzly nebo šifry nebo o hry navracející nás do dětství jako chodí pešek okolo. Podzim by se také neobešel bez nějaké zajímavé rukodělky, letos šlo o vyrábění náušnic a ozdobných lžiček z FIMO hmoty. Tradiční konco-rokovou aktivitou skautek a skautů je samozřejmě i návštěva

místní kuželkárny. Ani letos tomu nebylo jinak, ve čtvrtek 12.12. se oba oddíly místo ve skauťáku sešly u Sokolovny, a v nedaleké kuželkárně si užily ho– dinu a půl zábavy. Hrálo se nejdříve po družstvech, poté vyřazovačka jednotlivců, a nakonec opět ve družstvech, tentokrát i spolu s vedoucími. Poslední prosincová schůzka se konala v klubovně skautek, kde se sešli všichni dohromady, skautky i skauti. Vánoční besídka byla velice povedená, pod větvo-stromečkem byla hromada dárků (u nás dělá každý dárek pro každého, a to v tom počtu účastníků už něco znamená), vařil se čaj, jedlo se cukroví, a došlo i na vánoční zvyky. Letos se lilo olovo, což je něco, co si v dnešní době jen tak někdo nevyzkouší. Myslím, že besídka u všech účastníků navodila pravou vánoční atmosféru, které si potom mohli užívat ještě celých čtrnáct dní trvajících prázdnin. Zapsala:

25

Kuželky

Lea a Péťa koulí 26

Vanessa s Jirkou nacvičují muzikál

Loupežníci z muzikálu 27

Výroba

Pavel s Robinem 28

SKAUTI

Skauti při výrobě dostali “medaile” a nějakou tu dobrůtku. Na naší poslední schůzce v roce 2013, kterou jsme také spojili se skautkami, jsme si nastolili nádhernou atmosféru Vánoc. Všichni přinesli plno cukroví, takže jsme mohli ochutnat a posoudit, kdo má nejlepší cukrovinky a pořádně hodovat, che. Taky si všichni mezi sebou dali malé dárečky, které měly být a většinou doopravdy byly vlastnoručně vyrobené. Po té jsme si všichni vyrobili ze skořápky a svíčky lodičku, kterou jsme si zapálili a naráz pustili do velkého lavoru s vodou. Skautkám a skautům jsme po té vysvětlili význam tradice. Naštěstí se nám žádná lodička nepotopila ani nezhasla. Všichni jsme se vcelku drželi u sebe, za což jsme rádi. Následovalo lití olova. Bohužel čas běžel rychleji, než jsme chtěli. Při dobré zábavě už to tak bývá. Tudíž byl konec schůzky a olovo si vylili jen ti, co měli čas a nespěchali domů. S nimi jsme pak přetáhli schůzku a společně věštili, co se v olovu skrývá. My zbylí jsme pak uklidili a rozloučili se s přáním hezkých svátků. Zapsal: Robin

V dalších měsících listopad a prosinec jsme se jako parta skautů sešli jen zřídka, jelikož to jsou měsíce plné svátků. Ale i přesto jsme toho se skauty a bratrem Pavlem stihli dost! Na schůzkách jsme se scházeli v hojném počtu, ale část listopadu se ještě nacvičoval dříve zmíněný muzikál “Lotrando a Zubejda”, který měl ve své finální podobě velký ohlas. Ovšem kluci museli cvičit, a já s Pavlem jsme měli nadále na starost zbytek skautů a skautek. Sníh pořád nikde, tak jsme se rozhodli, že si vyro– bíme létajícího draka. Bylo nás akorát tolik, že to vyšlo na dvě skupiny, které jsme rozdělili holky a kluky. Byla to práce prokládaná několika hrami, protože vyrobit pořádného draka trvalo více schůzek. Výsledek stál za to. Po drakovi byl i úžasný muzikál a následně se nám vrátil plný počet skautů. Další schůzky jsme hráli nejrůznější hry a učili se pár věcem pro přežití v divoké přírodě. V měsíci prosinci jsme se často shlukovali s od– dílem skautek. Jelikož to je měsíc plný svátků a Vánoc, kdy mají všichni být spolu, tak jsme i my spojovali schůzky. Například jsme oddíly vzali na kuželky, kde jsme pořádali turnaj dvou družstev. I my jako vedoucí jsme se zapojili a musím říct, že jsme se všichni výtečně bavili. Po turnaji jsme hráli na skóre a tři nejlepší hráči 29

Společná besídka

Matěj, Renda a Radek se svým drakem

Pouštíme skořápky 30

ROVEŘI

David, Proužek, Pavel a Ondra při hře Po dlouhé době píši článek a mám netradiční problém. Nějak se mi nedaří najít rozumná struktura tohoto článku, protože těch akcí bylo opravdu tolik a tak se bojím, abych na nějakou nezapomněl. Ale vzhledem k tomu, že si řada akcí zasloužila zvýšenou pozornost redakční rady Třesku, nebude tento článek úměrně dlouhý objemu akcí konaných na konci roku 2013. Organizátorům těchto akcí se totiž povedlo získat prostor pro samostatné publikování článku, což je dle mého názoru muselo určitě velmi potěšit. Velkou měrou se na objemu akcí podílel Přemek, který inicioval pořádání Betlémského světla v Třebechovicích, což většinu roverů dostatečně zaměstnalo. O Betlémské světle se určitě dozvíte více v samostatném článku, ale rád bych poděkoval všem roverům a dalším pořádajícím za jeho vzornou přípravu, protože akce dopadla nad očekávání povedeně. Další významnou akcí bylo Putování po březích Divoké Orlice, které se uskutečnilo hned na

začátku listopadu, ale o této akci také v samostatném článku. Další akcí byla vánoční besídka na začátku prosince, těsně před Vánoci velmi početná skautská zabíjačka pod taktovkou Fandy a Balůa. A aby toho nebylo málo, tak na závěr prosince také tradiční Vyhánění řízků a oslava Silvestru. A málem bych

Terka s Jitkou vyrábějí ceduli na Betlémské světlo 31

Ondra podle Terky Zuza podle Davida zapomněl na super akci, kterou pořádal Robin 30. lis- málo fotografií. Vyzkoušeli jsme například investitopadu. Šlo o Laser game v Hradci Králové a o té se gativní techniky při vytváření portrétů zpovídaných taky nejspíš dozvíte více v samostatném článku. osob, oprášili hodně zaprášené znalosti pochodových značek, rozfoukali několik soubojů při foukané nebo Mimo příprav na Betlémské světlo a vánoční be- skoro doslova kreslili všichni za jeden provaz. sídku s oldskauty jsme si pořád ještě našli čas během schůzek na nějakou tu zábavu. Navíc se stále častěji Omlouvám se akcím, které jsem tu nezmínil, ale účastní schůzek Terka Pavlíková a Jitka Jarkovská, takže bylo toho opravdu hodně, což je dobře. Do dalšího se dostáváme k počtům okolo 8 lidí na schůzku, což je roku bych chtěl popřát všem čtenářům Třesku a jeho oproti začátku roku významný posun a doufám, že to tvůrcům hodně štěstí a úspěchů v novém roce. Zapsal: aspoň vydrží v tomto počtu a ne-li lépe. Doprovodnou náplň schůzek si můžete prohlédnout z několika

Roveři při „turistickém“ dominu 32

TIP NA KNIHU

J.Kulhánek - Noční klub I.

bez milosti popraví. Svou základnu mají zbudovanou v pražském podzemí, každý z členů ovládá střelbu z různých zbraní, mají vynikající vybavení a nikdo je zatím neodhalil. Tento zaběhnutý rytmus přeruší Hanako, která se stane nejnovějším přírůstkem a dokáže ještě lépe bojovat a zabíjet, než kdokoliv jiný. Nebudu prozrazovat, co se bude dít dál, protože to celkem hodně ovlivní Tobiášův život. Snad jen, že Murphyho zákon o tom, že co se pokazit může, to se taky pokazí, zde funguje stoprocentně. Tobiáš bude zajat a stráví dlouhou dobu jako velmi účelný a nadlidských výkonů schopný pirát.

Teď trochu ke stylu. Jak jsem již řekl, žádné novinky se nekonají. Hlavní hrdina docela bez zábran střílí, seká, bouchá a všemi prostředky zabíjí velmi často. Především také proto, protože mu nic jiného nezbývá. Sám si říká Ten hodný, ale v případě nouze dokáže být i on velmi zlý. Jeho postoj k životu je hodně jednoduchý. Žije rád, výčitky svědomí ho moc netrápí a pokud by měl někdy umřít, tak co. Smrt je přece běžná, ne? Pokud jste to snad ještě někdo nepochopil, tak tahle kniha není pro slabé nátury a udělat jí radost svému desetiletému dítěti by dokázal opravdu jen velmi zvláštní člověk. Stačí si jen přečíst ukázku z knihy hned na první stránce a pokud se vám nebude Pokud znáte jméno Jiří Kulhánek, určitě vaše oči líbit, ani nepokračujte. Prvním i posledním prvkem, zablikaly při pohledu na toto dílko. Přece jenom od který je zde všudypřítomný, je násilí, které se nachází „Křížů“ už uplynul nějaký ten čas a stejně dlouho jste na stejné úrovni s činnostmi typu jíst a pít. Což pasuje už nečetli jedním dechem, jak pravý český drsňák doslova. pobíhá po světě a při svištění kulek sebou mrská lépe Takovou zvláštností je skutečnost, že Tobiáš je než ryba ve vodě. Kulhánek Jiří - Noční klub I.To je totiž téměř vždy spisovatel. Ovšem schválně jestli tušíte, co napsal? jedna z věcí, kterou se všechny knihy J. K. vyznačují. Knihu o upírech a lovcích upírů, později o útoku Ani tady nenarazíte na nic jiného a pokud jste už četli mimozemšťanů a o tom, že téměř všichni lidé jsou něco z jeho dřívější tvorby, nemá smysl něco dále ro- „zombíci“. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme i další zebírat. Ale protože předpokládám, že se tu nachází nejmenované knížky :-). Docela bych si na to vsi méně početná druhá skupina, rád vám povím, co adil. Taky mě trochu překvapilo, že i zde se dočkáte Toho druhého, který bude svému lidskému protějšku můžete čekat. pomáhat a často kecat do života. Sice ne tak jako v Hlavním hrdinou je Tobiáš, mladý muž, který od Cestě krve, ale i tak si myslím, že tato „postava“ zde malička žije v Nočním klubu a má jeho pravidla pevně být nemusela. Tobiáš prakticky všechno komentuje zakořeněná v sobě. Jak sami brzo zjistíte, Noční klub různými hláškami, někdy vtipně, někdy méně. Ale je spíš postoj lidí („stav mysli“), než nějaké místo. A nijak to neruší pocit ze čtení. Také se objeví písničky tento „klub“ se zabývá tím, co nezvládá naše policie, Kelly Family a jasně zřetelná averze vůči této kdysi případně soudy. Sami totiž vyhledají zločince, nechají slavné skupině. si od nich podepsat své zločiny a potom je jednoduše

33

Co se týče logických chyb, tak mnoho jich nenajdete. Snad mně moc nesedí, že při jednom souboji s Denisou Tobiáš zjistí, že ji může zabít i rukama, ale po několika stranách se píše, že zabít se je pro něj i ni prakticky nemožné. Tak co je pravda??? Taky celkem lehce pochopíte, že Noční klub byl napsán ještě před vznikem EU, protože Tobiáš používá franky a cestuje přes rozdělenou Evropu (pokud to schválně není posunuté mírně do minulosti). Češtinářské hrubky a další nechtěnosti jsou zřídkavé, tak jak to má být.

Že­na se os­tražitě rozh­léd­la a otevřela dveře do sklepa - ně­co se jí dnes­ka nezdá­lo, nevěděla co, a to se jí nezdá­ lo ještě víc. “Ned­loubej se tím v zubech!” ale­spoň okřik­la muže, který právě za­čal os­trou os­ob­ní hy­gienu. Co tu babu zase žere? pomyslel si, ale poslušně dal ruku dolů. V chod­bě by­lo přít­mí ředěné jedi­nou čtyřiceti­ wat­ tovou žárovk­ ou a skrz pečlivě za­ vřené kuchyňské dveře sem ne­pronikla ani Zlatá Pra­ha, ani cirkulár­ka. U bílé zdi seděl bílý ko­cour, a když se k ně­mu lidé otočili zády, otevřel blankyt­ně mod­ré oči, za­švi­hal špičk­ou oca­su a pro­táhl se muži pod no­hama. Že­na se na­posledy ohléd­la, ale nic znepoko­jivého tam skutečně neby­lo, tak jen pokrči­la ra­me­ny, dveře do sklepa za­pad­ ly a v zámku dvakrát cvakl klíč.

Tudíž jednoduché hodnocení. Pokud jste už od Jiřího Kulhánka něco četli, nic vás nepřekvapí, o originalitě už zde nemůže být řeč. Spíš se opakuje, než aby vymýšlel něco nového. Na druhou stranu to docela dost dobře funguje, takže proč ne, že? Pokud jste nic od něj před očima nedrželi, tak vám každopádně doporučuji tuto knihu koupit. Druhá skupina čtenářů si může k hodnocení bodík přidat.

*** Schody dolů, ještě jed­ny dveře a ještě jed­ny - na těch posled­ních by­lo zvlášt­ní, že by­ly polepené půl­metro­ vou vrstvou polystyrenu. V malé míst­nos­ti za ni­mi by­lo vůbec mno­ho zvlášt­ních věcí.

Ukázka z knihy: “Uděláme ji ně­jak složitě, nebo jen tak na čes­neku?” muž přetáhl tenk­ou če­pel přes opotře­bo­vaný brousek a s kr­it­icky nakrčeným obočím zkon­trolo­val os­tří. Že­ na, velký pekáč v ruk­ou, za­myšleně sle­dovala směr je­ho pohle­du - nůž vy­padal víc než je­dovatě.

Že­na rozsvíti­la a v žlutém svě­tle žárovky za drátěným kry­tem se ob­jevila stará pos­tel s kovový­mi pe­lest­mi. Na posteli byl flekatý slam­ník a na slam­níku tak de­setiletá “Já ti nevim. Je hubená, žád­ný sád­lo, bude to suchý… holčič­ka s rozcuchaný­mi vlasy, obrovský­ma oči­ma a Takže buď jo­vance s man­goldový­mi řapíky a Sauce a la stopa­mi za­schlých slz na uš­mud­laných tvářích. Kolem Mal­taise, nebo ně­co jednoduchýho. - Tře­ba ragů.” lev­ého kot­níku měla sešroubo­vaný okov, od kterého vedl řetěz k bytel­né kotvě za­puštěné mezi cih­la­mi - byl Muž dál brousil a ocel vy­dá­vala pravidel­né sviš­tivé dlouhý tak ako­rát, aby dosáhl k zá­chodu bez prkén­ka a zvuky. Pootevřeným oknem vlét­la posled­ní podz­im­ní reza­vé­mu ko­houtku trčící­mu z omítky. moucha, z dálky ječela cirkulár­ka a od sousedů přes zahradu zněl­ka Zlaté Prahy. Že­na položi­la pekáč na “Ragú,” řekl muž stůl, urov­nala fald na vosko­vaném plát­ně a pro­táh­la si zá­da; kuchyní voně­lo koření a cibule, vosko­vané plát­no Zapsal: Standa by­lo kvě­to­vané a znělku vys­tří­dala píseň v ryt­mu pr­ cha­jícího bi­zona. “Ty a ty tvo­je mal­taise a řapíky,” muž ono cizí slo­vo vyslovil jako mal­ta­jíííze, “to zas bude tr­vat dva dny,” znovu zkon­trolo­val os­tří. “Takže ragú,” řekla že­na defini­tivně. “No jo. Pu­dem se na ni mr­knout,” muž vstal, tupou stra­nou nože se po­dr­bal na bradě a tiše zabručel: “Ragú, to zase abych škrábal bram­bo­ry.” *** 34

TIP NA PŘÍRODA Rosnička zelená

nažloutlou, šedou nebo dokonce až na nahnědlou. Zadní končetiny má znatelně silnější než přední, což umožňuje rychlé skákání. Na obou končetinách má přilnavé terčky určené pro šplhání a na poměrně kulaté hlavě a na bocích nápadný vodorovný černý proužek, který se táhne od nozder přes oko a ušní bubínek až k předním končetinám. Obě pohlaví jsou si na první pohled velice podobná, ale bezpečnou odlišností je samcův hnědožlutý vak na hrdle. Pulci jsou černohnědí, zlatavě tečkovaní, později zelenaví. Mají značně vysoký kožní lem, začínající už na hlavě a nápadně lesklé břicho.

Rosnička zelená (též rosnička stromová; Hyla arborea) je malá žába a jediný zástupce čeledi rosničkovitých (Hylidae) v Česku. Mimo Česka obývá téměř celé území Evropy: Ukrajinu, Bělorusko, Balkán, Krétu, Itálii, Benelux, Slovensko, Polsko, větší část Německa, většinu Francie a Nizozemska, severozápadní část Pyrenejského poloostrova. Chybí na Britských ostrovech, na většině území Skan– dinávie a Dánska, Alp a malé části severního Nizozemska a Německa. V Česku žije především v nížinách, maximálně do 750 m n. m.. K životu vyhledává vlhké listnaté lesy, kde vystupuje i do vyšších pater stromů.

Skřehotání Na rozdíl od mnoha druhů žab, které mají tak podobné skřehotání, že je nejde podle něj ani rozlišit, má rosnička zelená velice charakteristický skřek. Samec skřehotá pomocí hnědožlutého vaku na hrdle, který se skřehotáním nafukuje. Skřehotání rosničky zelené je nejvýraznější v období rozmnožování, ale hojně skřehotá i mimo toto období. Na svou drobnou velikost je jejich skřek až neuvěřitelně hlasitý a jde slyšet i na vzdálenost několika kilometrů, což z rosničky zelené činí nejhlasitější žábu Evropy. Charakteristické

Popis Dorůstá délky 3–5 cm a výšky 3–4 cm, což ji činí jednou z nejmenších žab v Česku. Historicky proslula jako jakýsi barometr, jelikož reaguje na změnu tlaku, který kolísá obvykle před deštěm, a začne skřehotat. Charakteristické skřehotání však vydává i v období rozmnožování nebo těsně před ním. Zbarvení rosniček zelených je poněkud proměnlivé, jelikož kožní pigmenty reagují na teplotu a vlhkost, a tak se její zbarvení mění od světle zelené na tmavě zelenou, 35

skřehotání, podle kterého se snadno určuje i jejich výskyt, je silně rytmické „kre-kre-kre-kre-kre...“ a podobá se „volání“ chřástala nejmenšího (Porzana pusilla) a chřástala malého (Porzana parva). Aktivní začíná být rosnička zelená zhruba od dubna a skřehotat začíná od pozdního odpoledne nebo za soumraku, občas skřehotá i přes noc.

porostlých vodními rostlinami. V jednom chomáči je obvykle 10 až 50 vajíček. Vrchol každého vajíčka, které dosahuje zhruba 1,5–2 mm, je hnědý, dolní část pak žlutavě bílá. Po nakladení se vajíčka seřadí do skupinových řad, přičemž se část snůšky dostane do řady spodní. Doba, po kterou se vajíčka vyvíjejí, závisí na převažujících vodních teplotách. Nicméně vajíčka Potrava umístěná v druhé, spodní řadě se vyvíjejí podstatně Rosnička zelená se živí širokou škálou obvykle pomaleji než vajíčka umístěná těsně pod hladinou, živočišné potravy. Pulci požírají vodní bezobratlé jako kde jsou vystavena přímému slunečnímu svitu. např. plankton, možný je i kanibalismus. Dospělci se živí převážně většími bezobratlými než pulci, obvykle Ochrana pak hmyzem a pavouky, které nacházejí na listech Rosnička zelená je v České republice vyhodnostromů a které často loví pomocí rychlého skoku, na cena jako silně ohrožený druh a je zákonem přísně který kořist nestačí většinou nijak zareagovat. chráněná. Nejvíce ji ohrožuje rušení vodních nádrží, ve kterých se množí, a regulace toků spojená s likviRozmnožování dací přilehlých zarostlých mokřin a tůni, obecně tedy Rosnička zelená dosahuje pohlavní dospělosti ničení přirozeného biotopu. Mezi hlavní hrozby patří zhruba ve věku jednoho roku, pářit se začínají spolu i rybníkářství, tj. intenzivní hnojení rybníků, kvůli s příchodem dubna a celého srpna, kdy své partnerky kterému dochází k takovému nahromadění organsamci lákají výrazným skřehotáním a vrtivými pohy- ických látek, že zabíjí mladé pulce, čímž hynou celé by. Páření začíná ihned po přilákání samice a jelikož vzácné populace. bývá samec menší, lehá si na záda samice. Samice Pro záchranu tohoto druhu bývají rosničky zelené vajíčka kladou obvykle dvakrát do roka. přemísťovány do vhodnějšího prostředí, nebo bývají Samice vajíčka klade většinou během května, tvořeny umělé nádrže s přirozenou pobřežní vegetací. nejdříve, ale to je velice výjimečné, na konci března. Vajíčka jsou spojena v chumáče, které jsou velké zhruZapsal: Standa ba jako vlašské ořechy a nakladeny v mělkých místech

36

KDYŽ SE ŘEKNE... Jan Theobald Held

obdržel stříbrnou medaili. Kromě toho si i nadále přivydělával kostelním zpěvem a jako výtečný zpěvák byl zván do měšťanských a šlechtických domácností, takže byl schopen i finančně podporovat své sourozence. Lékař Po absolvování gymnázia v roce 1789 navštěvoval tříletý filosofický kurz na Univerzitě Karlově. Velmi těžce se rozhodoval kterým směrem se má jeho vzdělání dále ubírat. Velmi ho lákala dráha profesionálního hudebníka, ale nakonec se pod vlivem profesora estetiky Augusta Gottlieba Meissnera a svého bratra Ignáce rozhodl pro lékařskou dráhu. V té době v celé Praze působilo pouze okolo 60 doktorů medicíny a s Heldem v ročníku studovalo 6 studentů. Promoval 21. srpna 1797 a ihned byl přijat do nemocnice Milosrdných bratří. Brzy se stal primářem a v této nemocnici setrval po 30 let. Získal si pověst zázračného uzdravovatele, danou zřejmě jeho charismatem a lidským přístupem k pacientům. Radili se s ním nejslavnější lékaři té doby (Rust a Krombholz). Kromě práce v nemocnici měl tak i velikou soukromou praxi (v Praze v té době žila většina lékařů z výnosu své soukromé praxe). Proslulost získal i vyléčením známého českého buditele abbé Dobrovského. Za napoleonských válek, se jeho pacienty stali nejen vojáci, ale i ruská hraběnka, polský hrabě, anglický šlechtic a ruský generál Zwiliněv. Ve dvou dnech zorganizoval zřízení tří lazaretů a sám dojednával umístění nemocných v soukromí. Dokonce se raněným staral i o prádlo a potraviny. Jeho vynikající pověst překročila hranice Prahy, byl jmenován dopisujícím členem c. a k. lékařské společnosti ve Vídni. Dočkalo se mu uznání i z akademických kruhů. Stal se profesorem lékařství na Karlově universitě, byl pětkrát zvolen děkanem lékařské fakulty a v letech 1826–1827 i rektorem Univerzity. Velké zásluhy měl i pro rozvoj psychiatrie. Během svého působení v pražském ústavu pro duševně nemocné u sv. Kateřiny zřídil pro nemocné knihovnu, čítárnu, hudební místnost, zavedl léčbu zaměstnáním, práce v dílnách a tělesná cvičení.

Jan Theobald Held, také Jan Děpold, pokřtěn Jan František Heldt, pseudonym Jan Orebský (11. listopadu 1770, Třebechovice pod Orebem – 30. června 1851, Praha), byl český lékař, skladatel a rektor Univerzity Karlovy. Mládí Narodil se v rodině lékaře v Třebechovicích pod Orebem. Od dětství projevoval mimořádné nadání. Školu navštěvoval již od čtyř let, a v osmi ho dal otec učit zpěvu a hře na housle k místnímu učiteli Janu Čížkovi. Již v deseti letech byl schopen hrát z listu i velmi obtížné skladby. Jak tehdy bylo zvykem, zpíval ve školním sboru i při bohoslužbách v kostele. Otec náhle zemřel, když bylo Janovi deset let a rodina upadla do bídy. Na další studia do Prahy mu pomohl vzdálený příbuzný, tehdy student práv, Josef Raab. Stal se zpěvákem ve fundaci kostela Matky Boží na Starém Městě pod vedením ředitele kůru Václava Praupnera a v křížovnickém chrámu u ředitele kůru Prokopa Traurmanna. Tak získal i vynikající hudební vzdělání. Vedle toho studoval na piaristickém gymnáziu a později jako stipendista na staroměstském gymnáziu. Studoval velice úspěšně. V páté třídě gymnázia byl prohlášen premiantem a dopracoval se stipendia až sto dvaceti zlatých. Za úspěchy v mnoha předmětech

Vlastenec a mecenáš Held byl však v Praze populární nejen jako lékař. 37

Byl znám jako vynikající společník, výborný zpěvák, hudebník a skladatel. Byl vítán v každé společnosti, nejen v domech měšťanů, ale i šlechticů. Ještě během studií mu jeho bratr Ignác věnoval anglickou kytaru a Jan se na ní údajně naučil hrát za půl hodiny. Tento nástroj v Praze tenkrát nikdo neznal a mladý Held se s ním stal velmi populární a byl vyhledáván i jako učitel hry na kytaru. Jeho společenský život jej přivedl do společnosti představitelů českého národního obrození, jejichž ideály sdílel. V paláci Františka hraběte Šternberka se seznámil s českými časopisy Hlasatel český a Krok jakož i s muzejními časopisy, které vydával František Palacký a do nichž začal také přispívat. Jistým paradoxem je, že ačkoliv sám bojoval za rovnoprávné používání češtiny a němčiny na úřadech a školách a když byla na univerzitě obsazováno místo profesora chirurgie, intervenoval přes své přátele na ministerstvu ve Vídni, aby na místo nebyl obsazován člověk české řeči neznalý, sám psal své práce i publicistické články výhradně německy. Ze svých příjmů však podporoval vše, co souviselo s rozvojem českého umění Wolfganga von Goethe) a české vědy. Hradil činnost mnoha českých ústavů a Ständchen an Feodoren, Schwanenlied (text Got­ spolků. Pro třebechovické studenty např. založil nadatfried August Bürger) ci na podporu vzdělání a městu Plzni přispěl velkým Molly’s Wetrh jměním na založení a činnost dětské opatrovny. Neujahrgesang (smíšený sbor s klavírem) 2 canzonetty (text Pietro Metastasio) Člověk 2 arietty (Pietro Metastasio) Navštěvoval rád plesy, koncerty, akademie, divadelSechs Lieder mit Klavierbegleitung aus Toedges Echo ní představení, čaje a radovánky všeho druhu. Sám ve ader Alexis und Ida (1803) svých pamětech a dopisech přiznává, že jeho životem Píseň při vysvěcování chrámu na hoře Oreb u prošlo hodně krásných žen. Nikdy se však neoženil. Třebechovic (text Karel Alois Vinařický, 1835) Jeho největší láskou byla hraběnka Aloisie Příchovská. Na Pinku (text Jan Nejedlý) Byla to vzdělaná žena, o pět let starší, bohužel však Sebrání písní českých (nápěvy k dětským písním) vdaná. Od roku 1808 dokonce Held bydlel v jejím Minuetto scherzoso (klavír) domě U zlaté hvězdy ve Spálené ulici. Jejich vztah trval 29 let a byl v pražských salonech předmětem Významná je jeho bohatá písemná pozůstalost (koveřejného pohoršení. respondence, deníky, zápisky) s množstvím materiálu, V mládí se mu narodil nemanželský syn, ale kdo který se týká nejen lékařství, ale i historie a osobností byla jeho matka, není známo. českého národního obrození. Je uložena v Národním Všestrannou osobnost Jana Theobalda Held oslavil muzeu a v archivu města Třebechovice pod Orebem. Alois Jirásek v posledních dílech románu F. L. Věk. Zapsal: Standa Skladatel Kromě příležitostných chrámových (byl mimo jiné i předsedou Spolku pro pěstování hudby církevní) a klavírních skladeb, byl Held především skladatelem písní. Komponoval na texty české, německé i italské. Řada v nich vyšla tiskem. Tematický soupis skladeb sestavil Josef Milota, zůstal však v rukopise. Wiedersehen (v českém vydání Shledání, 1805) Der Fischer, Nähe des Geliebten (na slova Johanna 38

MOZKOVNA Zde si trošku procvičíme vaše makovičky. Všechna řešení dejte svému vedoucímu, který je předá redakci, či je zašlete na emailovou adresu [email protected] s vaším jménem a předmětem “MOZKOVNA 8”. Poté budete zařazeni do slosování o věcné ceny.

39

Baví se spolu dva kamarádi: – Co je vlastně ta teorie relativity ? No když máš v náručí nádhernou dívku, hodina ti připadá jako minuta. Ale když sedíš nahý na horké plotně, …tajenka. Vodorovné legendy A PROTIJED, ČÁSTEČNÝ VÝLOV, ZKRATKA REZERVACE, HOD B ČÁST OBLEČENÍ, VYŠŠÍ ŠLECHTIC, HRÁTKY, ZOOLOGICKÁ ZAHRADA C TAJENKA 1.DÍL, VLASTNÍ IROVI, OKÁZALÁ POCTA D PROLOG, VPÁD, BOJOVÝ POKŘIK, BUVOL INDICKÝ E PODNIK V PARDUBICÍCH, IZOBAR, OBYČEJ, NEOSVĚTLENÁ ČÁST POVRCHU TĚLESA F OPÁLENÍ (KNIŽNĚ), SMĚS UHLOVODÍKŮ, ČÁSTI KMENŮ STROMŮ, ČÁST VOZÍKU G TAJENKA 2.DÍL, VÝSLEDEK SPORTOVNÍHO ZÁPASU H PATŘIT, ATOM, Z FLEKU I DOMÁCKY SVATAVA, HORNÍ ČÁSTI MÍSTNOSTÍ, ŽENSKÉ JMÉNO (2.4.) Svislé legendy 1 ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKA, UCHOPENÍ, SPZ VSETÍNA 2 ŘÍMSKY 506, PRASE, ŘÍMSKY 4 3 PROSTĚ, POSTAVA VERDIHO OPERY 4 CVIČNÁ SKLADBA, ULPÍVAT 5 ZKR.AKADEMICKÉHO TITULU, VZHLED, ZKR. ALBÁNSKÁ TISK.AGENTŮRA 6 OLYMPIJSKÉ HRY, ANEBO (ZAST), ZVÝŠENÝ TÓN 7 DRCENÉ HMOTY, PASENÍM OŽRAT 8 KŘESŤAN, KTERÝ NEPŘEVZAL SVÁTOST SVĚCENÍ, VOJENSKÁ DŮSTOJNICKÁ HODNOST 9 BLAHOBYT /ZAST./, PLATIDLO ITÁLIE 10 VSKUTKU, UVEDENÍ MÍČE DO HRY 11 SESHORA, KARETNÍ BARVA VE ŠPÁDECH 12 ŽÁK PRVNÍ TŘÍDY, SVĚTADÍL 13 VRYP (ZAST.), THAJSKÁ DÉLKOVÁ MÍRA, SPZ HRADCE KRÁLOVÉ 14 MODEL, CITOSL. POSMĚCHU, BÁSNICKÝ ZÁPOR 15 ZEMĚDĚLEC, HÉROS 16 TAJENKA 3.DÍL, DOMÁCKY EDUARD Pomůcka CHEMA, ATA, SOK.

40

Z NAŠÍ HISTORIE

Abecední seznam přispívajících členů spolku, rok 1922 • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Byl sestaven podle oběžníku – pozvánky na brigádní úpravu sokolského hřiště, svolanou na sobotu dne 28 5. 1922, která byla zvanými členy i podepsána. Jde tak o mimořádně cenný dokument, protože jde o jediný dochovaný seznam přispívajících členů spolku „Junák-český skaut v Třebechovicích p.O.“, dokládající mimo jiné, kolik významných občanů našeho města bylo přiznivci skautingu. • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

ABELES B., továrník PITR A. BARVÍŘ Fr., pekař SVOBODA Fr. BOŘEK Fr. STŘEMCHA V., říd. učitel BAJER J., odb. učitel KOHOUT H., mlynář ČAPEK K., obchodník ŠIMEK J. ČERMÁK F., zámečník KILINGR Ant. DRAŠNAR F., obchodník ŠTOREK Fr. DĚDOUREK Ant., knihkupec POLÁK J. DĚDOUREK Jan, obchodník ŠRÁMEK V., malíř DOTŘEL J., mlynář KRPATA J., drogista ERBEN E., říd. učitel TOBIŠKOVÁ M. FLUSSER V., obchodník MAKALOUŠ K., mlynářský

41

FREUND K., továrník SVOBODA Jindřich, skladník HLADÍK Ant., obchodník ŠTOREK K. KOLÁŘOVÁ Evženie, švadlena LINHART J., um. zámečník HAVLENOVÁ T., choť zvěrolékaře PRÁŠIL J., úředník HENDRICHOVÁ M., učitelka VRANÝ Jan, učitel KLEPETÁŘ Š., lékař PROBOŠT F., učitel KAUDER S., továrník ŠKAREDA J. KRÁLKA Z., lékárník MEDEK Ant. KREITNER K., továrník NOVÁKOVÁ A. PŘÍHODA J., učitel MORAVEC J. SKŘIVAN Fr., učitel ŠMÍD J., učitel SVOBODA K., natěrač PROKEŠ K., kolař ŠRÁMEK J., natěrač TOMEK J., zámečník SVĚTLÍK K., továrník SVOBODOVÁ Pavla VITOUŠEK K., továrník KRÁLKOVÁ Marie VITOUŠEK R., továrník KOUBOVÁ A. VITOUŠEK K., junior NETUKA St., továrník VITOUŠEK R., junior PALDUSOVÁ M. RŮŽIČKA J., továrník PALDUSOVÁ L. SCHMIDT Jan, lékař DRAŠNAR Jindřich KOHOUT K., továrník KOUBOVÁ J. KÁNSKÝ K., obchodník HANUŠ Ludvík VEISZ V., továrník VLAČIHA J., hostinský HLADÍK V.

PŘEDSTAVUJEME Batyk - 12. část

Tento díl pojednává o písni Montgomery s hezkým výtvarným ztvárněním. 42

TIRÁŽ: REDAKCE:

Přemek Pistora - [email protected] Standa Dostál - [email protected]

PŘISPĚLI:

Přemek Pistora, Standa Dostál, Robin Zubr, Pavel Látr, Jan Krejcar, Terka Pavlíková, Lucka Štursová, Viktor Charvát, Adéla Kuchařová, Zuza Moravcová

FOTOGRAFIE:

Přemek Pistora, Lucka Štursová, Magda Pistorová, Viktor Charvát, Fanda Drnovský, Standa Dostál

JAZYKOVÁ KOREKTURA: Lucka Dostálová

www.juntrebech.com 43

© pigr a kabas