časopis TŘEbechovických SKautů

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

27. č září í - říje slo n 20 15

ov k r a Pok

ci m u l Ch

ou

na

lin d Cid

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo Start do nového skautského roku se vydařil. Proběhl úspěšný nábor do skautů a skautek. Pokročili jsme s opravou našeho domova. Vnitřek se plní nábytkem, doděláváme různé detaily, zkrátka vše se úspěšně daří.

2

Středisko Školení vedoucích

3

Zářijová výprava vlčat

7

Brigáda CSR

11

PoKarKo 14

Do toho se rozběhla činnost našich oddílů. Vlčata vyrazila na dvě výpravy a jeden výlet do Prahy, kde nakoupili kroje. Benjamínci si vyšli na vycházku, celé středisko vyrazilo do Chlumce, kde chlumečtí skauti slavili 95 let od založení skautingu v Chlumci.

Výlet vlčat do Prahy

20

Vycházka Benjamínků

24

Říjnová výprava vlčat

26

Samozřejmě pokračovala i „běžná“ oddílová činnost. Nabité byly schůzky oddílů, jak se můžete přesvědčit v článcích.

Světlušky 33

Jediné mrzuté je, že když dodělávám tyto řádky, je leden. Tak dlouho trvá shromáždit všechny příspěvky.

Sanace skautského domu 30 Benjamínci 31 Vlčata 37 Skautky 42 Skauti 46 Roveři 50 Tipy Když se řekne: Skautská křižovatka

52

Tip na knihu: Ota Pavel: Výstup na Eiger 53 Ostatní

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected] Stanislav Dostál - [email protected]

Z naší historie:

Přispěli: Přemysl Pistora, Matěj Horák, Viktor Charvát, Barbora Klingerová, Eliška Hrubešová, Jitka Babicová, Lucie Štursová, Robin Zubr, Leona Řadová Fotografie: Přemysl Pistora, Viktor Charvát, Lucie Štursová, Eliška Hrubešová, Jitka Babicová, Magdaléna Pistorová, Tereza Pavlíková, Pavel Látr, archiv:juntrebech.com Jazyková korektura: Lucie Dostálová www.juntrebech.com

2 Obsah

První nacistická okupace

54

Představujeme: Jiří Prášil - Šilek - 5. část 58

Středisko foto:Viktor Charvát

Školení oddílových vedoucích velká úpa 4. - 6. 9. 2015 Ma těj Ho r

ák

vedou cí 2 odd oddílu íl - Vl ča držite l meda ta ile Jiří 2011 ho Prá šila

Stojící zleva: Pavel L., Robin, Pavel Č., Helča, Přemek, Lucka, Matěj a Zuza K. Dole zleva: Zuza M., Terka, Adéla a Magda Posledním zmrzlým byl fotograf Viking.

Víkend 4. - 6. 9. 2015 se uskutečnilo školení oddílových vůdců ve Velké Úpě v Krkonoších. Sraz byl okolo šesté hodiny na chatě Junák, která patří Hořickým skautům. Všechny posádky aut s vůdci dorazily včas, až na poslední posádku, která jela ve vozidle značky Mazda. Když i tato posádka dorazila na místo uskutečnění školení, byla již veliká tma a spousty hodin. I cesta od dolního parkoviště trvala téměř 40 minut, a tak se váhalo, zda vůbec chodit spát nebo ne. Na chatě nás ve dveřích vítal bratr Jakub a Viktor se Zůzou. Chvilku jsme ještě poseděli, ale nakonec únava vyhrála, a tak jsme si šli lehnout. Po krátkém spaní cca hodinu a pár minut, se celá chata začala probouzet, a začal se 3 středisko

chystat výstup na Sněžku na východ slunce. Svačina byla vyfasována a výlet mohl začít. Krakonoš byl na nás hodný, tak nám i počasí přálo. Okolo půl třetí ráno jsme vyšli do naprosté tmy. Cesta nám rychle ubíhala a cestou do kopce začalo být i veliké vedro, tak jsme si po chvilce začali sundávat svršky oděvů. Jen co jsme vylezli výše, začalo foukat. Vítr nás provázel celou cestu a najednou se před námi objevila veliká hora, která byla zahalena hustou tmou. Věděli jsme, že se blížíme k cíli. Začalo prudké stoupání a byla před námi cesta na vrchol. Foukal studený vítr, byla veliká tma, ale zanedlouho už jsme stáli na vrcholu Sněžky. Po chvíli přicházeli další a další turisté, až to vypadalo

Středisko

lehce jak na Václaváku. Cesta proběhla rychle a tak jsme měli ještě chvíli času, než slunko vyjde. Náhle začalo svítat a slunce se začalo klubat zpoza mraků a hluboké tmy. Východ slunce byla vážně nádhera. Vyfotili jsme se na vrcholu hory, a šli jsme pomalu dolů, jelikož jsme byli pěkně vyfoukaní. Cesta dolů byla lehce obtížná, jelikož vítr neustupoval a snad i přidával. Za chvilku už jsme odpočívali na Luční boudě a po hezké přestávce jsme opět vyrazili směrem k Výrovce. Restaurace byla otevřená, tak jsme si dali výbornou polévku, která přišla vhod, a šlo se dál. Cesta vedla zprudka dolů po asfaltce a poté krásnou pěšinou s pohledem na Sněžku. Za chvilku jsme byli v Peci pod Sněžkou a šlo se na oběd. Někdo si dal borůvkové knedlíky, někdo květák a hned bylo krásněji s plným břichem. Po jídle jsme nasedli na autobus a ten nás dovezl a na parkoviště pod chatu, a čekalo nás poslední stoupání k chatě. Na chatě se šlo odpočívat a po té proběhl krátký večerní program a katarze. Druhý den proběhla parádní hra na pamatování básniček a veršů. Oddíly si naplánovaly plán na nastávající skautský rok a chystal se oběd. Po obědě se začalo uklízet a balit všichni jsme se rozloučili, poděkovali za parádní výlet a jelo se domů.

foto:Lucie Štursová

foto:Viktor Charvát


Zapsal: Matěj

Zmrzlí před kostelem

za Robin, Áďa, Terka,Matěj, Zu

a Helča


Rozbřesk na Sněžce

Helča s Áďou, za nimi Magda

4 středisko

rs foto:Lucie Štu

ová


Středisko

ky Sestup ze Sněž

Polská strana Sněžky


foto:Viktor C harvát

í

Společné vymýšlen

harvát foto:Viktor C

Jedna Parta

Druhá Parta

Vítězové zá polení

5 středisko

harvát foto:Lucie Štursová

foto:Viktor C

Šéf Viking

Středisko

foto na této stránce: Lucie Štursová

Z-Kvíz

Dramatický A

Unaven ý

šéf S auty byl problém

Sestup ze Sněžky

Snídaně

S nejvyšší hor ou ČR v zádec

h

m Úžasný servis tý

6 středisko

- Marťa a Kuba

Středisko foto:Přemysl Pistora

Zářijová výprava vlčat 20. 9. 2015

V sobotu 20. září se konala první výprava nového skautského roku. Naším plánem bylo vyrazit si do bědovického písníku a tam si uvařit, zahrát pár her a udělat první Poradní skálu nového roku. Sešli jsme se tedy před osmou hodinou ranní ve skauťáku, připravili vše potřebné: kotlíky, lano, lékárničku, každý pět lístků se svým jménem na hru a vyrazili v počtu dvanáct vlčáků a dva vedoucí do písníku. Cestou jsme hráli tři hry. První je klasická Ano, ne, jo, přičemž všechna tato tři slova jsou zakázána a pokud je řeknete, přijdete o lísteček se svým jménem. Za chvilku už většina nováčků, ale i Přemek byli bez lístků. Druhou hrou byla Všímavost. Přemek se vždy zeptal na nějakou věc,

7 středisko

Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Zleva: Honza, Šimon, Kuba, Michal, Kuba V., Ondra, Dan, Zuza, Jindra, Christien, Lukáš, Kája a David

kterou jsme minuli (kupříkladu: jakou barvu mělo auto stojící na parkovišti před školou) a my jsme museli odpovědět. Kdo uhodl, dostal bod. Nejvíce se dařilo Christienovi. Třetí hra začala v borském lesoparku, kde Přemek vždy vykřikl název stromu a my museli co nejrychleji běžet k nejbližšímu toho jména. Většinou jsme stáli správně, ono břízu si splete málokdo, ale při vyslovení buku nás polovina stála u dubu. Zhruba po tři čtvrtě hodince jsme dorazili na místo určení, na Bědovice. Nepotěšila nás výstražná cedule, že je oheň zakládat, vzhledem k předcházejícím klimatickým podmínkám, přísně zakázáno. Padl tedy náš plán uvařit si čaj a opéct brambory v ohni. Byli jsme trochu zklamaní,

Středisko

ale co se dá dělat. Dali jsme si na „našem“ místě, kam chodíme často svačinu a pustili se do první hry. Tou byla Pětka. Museli jsme si přehazovat frisbee, minimálně pětkrát za sebou, aniž by soupeřovo družstvo nám těch pět hodů přerušilo. Velmi se dařilo Jezevcům, kteří byli doplněni o nováčky, oproti Bobrům, kterým se ani jednou nepodařilo pětkrát si přehodit. Následovala zábavná Medvědí honička, která měla za úkol kluky před nadcházejícím úkolem rozhýbat. Je to klasická honička, při které se zachráníte pouze tím, že skočíte na strom a držíte se oběma rukama i nohama, jako medvěd. A tak po lese vyselo většinou jedenáct medvědů a dvanáctý honič čekal, až dojdou síly a on je může chytit. Mezitím Stoupa, který k nám chodí nadále, i přes to, že je již členem Trojky a je nám starším vlčákem, který se vším pomůže, takovým naším Mauglím, rozházel po lese kartičky s houbami. Jak byli kluci rozhýbaní po honičce, na Přemkův hvizd vyrazili do lesa „na houby“. Po jedné nosili kartičky a mnozí se velmi divili, když ji Přemek houbu vzal a řekl, že je to krásná houba, ale je to hořčák. Za každou jedlou hubu dostali 10 foto:Přemysl Pistora

Start v klubov

bodů, za každou nejedlou jim šlo 5 bod dolů, za jedovatou deset. A našli se i tací, kteří by vzali do úst muchomůrku zelenou, tygrovanou, či satana. Některým, jako Baghýrovi nebo Christienovi a Davidovi se dařilo. Každý z nich překročil 60 bodů, za to Jindra skončil po dvou donesených jedovatých houbách s mínus dvaceti. A pak přišla očekávaná Poradní skála. Očekávaná proto, že jsme měli volit nové šestníky. Obřad započal Přemek čtverým zvoláním: „Vlci“, do všech světových stran. Po zahájení obřadu rozdal dekrety za Vlčky, které vlčáci ulovili na letním táboře v Orlickém Záhoří. Následovala volba šestníků. Za jezevce byl zvolen David a za Bobry Kája. Věříme, že šestky povedou dobře a budou zbývajícím klukům dobrými vzory. A vzhledem k tomu, že jsme spolu již dlouho a většina chlapců by chtěla mít svou přezdívku, vzal si Přemek slovo a řekl, že si pro kluky přezdívky připravil a pokud se jim budou líbit, že se stanou jejich novým skautským jménem. A kupodivu se všechny líbili a tak se stal z Honzy Tarzan, z Jindry Grizzly, z Káji Kamzík, z Davida Šťoura a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Poradní skálu jsme zakončili četbou posledního příběhu z knížky Vyprávění pro vlčata, který se jmenuje Šerchánova kůže. Vlčata ani nedutala při příběhu o tom, jak Mauglí dostál svému slibu a přinesl kůži zabitého

a foto:Přemysl Pistor

lí Stopař a Tarzan ba

ně

foto:Přemysl Pistora

Kluci svačí

8 středisko

věci

foto:Přemysl P istora

Zuza vysvětluje

pravidla

foto:Přemysl Pistor

a

Středisko

Šerchána na Poradní skálu. Po skončení obřadu jsme dali vlčákům patnáct minut na to, aby se v lese schovali tak, až půjde Přemek, aby je vůbec neobjevil. A většině se to povedlo, objevil jen 4 vlčáky, ostatní byli nadmíru dobře schovaní. Následovala krátká lanová přelézačka a po ní se kluci pustili do výroby lodiček z borové kůry, kterou nasbíral Stoupa. Kluci si s lodičkami vyhráli, většina byla moc povedených a už byli celí netrpěliví k odchodu, jelikož cestou jsme měli protnout Vantroka a Přemek jim slíbil, že uděláme závody v plavbě. A tak jsme v písníku udělali poslední společné fotografie a vydali se na cestu k pochodu. V borském lesoparku jsme se zastavili u mostu, shodili bagáž a pouštěli lodičky. Nejrychleji zdolala trať lodička Káji – Kamzíka. Půl hodiny před druhou hodinou a tedy předpokládaným koncem výpravy jsme byli na skauťáku, kde ten den probíhala brigáda na venkovní fasádu. Vzhledem k půlhodince volna jsme Stopař s lodičkou si zahráli ještě na Obléhání hradu, zábavnou hru na vytahování a vtahování ven, respektive dovnitř „hradu“. A zbyl nám čas i na Hu-tu-tu. Ve dvě hoistora :Přemysl P to fo diny jsme si zakřičeli pokřik a rozeběhli se zbytek slunečné neděle strávit doma. istora Zapsal: Přemek foto:Přemysl P Poradní skála

hovaný... Stoupa sc

foto:Přemysl P istora

foto:Přemysl Pistor a

9 středisko

Stoupa, Zuza a Koumák volí še stníky

... a odhalený

Středisko

foto na této stránce:Přemysl Pistora

Jízda ze svahu, hvíle oblíbená kratoc

Koumák, Tarzan , Stopař, Grizzly, Kamzík a Brepta Grizzly s lodičk

ou

roudu v plném p k e ič d lo a Výrob

Vlčáci s Přemke m

Pouštění lo dič

ek

jí A už plu

10 středisko

Středisko foto:Viktor Charvát

brigáda csr na skauťáku 30. 9 2015 Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí tábo středi ska r držite l meda a 2014 ile Lili e a přá telství

Dobrovolníci z jedné nejmenované firmy

Ve středu 30. 9. 2015 se konala u nás na záDen před akcí se ještě dva kolegové museli odkladně velmi zajímavá brigáda. Zajímává přede- hlásit z náhlých pracovních nebo zdravotních důvším v tom, že se jí nemuseli účastnit skauti (až vodů a tak se nás ve středu sešlo ráno ve skautu na Fandu a mě), ale úplně cizí lidi. krásných deset. Pro snazší organizaci práce jsme V rámci nového konceptu CSR* akcí u nás ve se rozdělili na dvě skupinky. Skupinka SILNÝCH firmě, měl každý zaměstnanec možnost sehnat si (ty jsem vedl já) měla za úkol rozhrnout a překatk sobě skupinku kolegů (minimálně tři) a vyrazit rovat zbylé kupy vykopané zeminy, naložit kontejna jeden den pomáhat nějaké neziskové organi- ner bordelem a zarovnat terén a uklidit. Skupina zaci. Vzhledem k probíhající rekonstrukci skaut- ŠIKOVNÝCH (pod vedením Fandy) měla za úkol ské základny jsem se nakonec rozhodnul, že akci zateplit stropy polystyrenem a udělat v kuchyňce, zorganizuji u nás ve skautu, oslovím kolegy a po- chodbě, pětce a na záchodě strop z palubek s můžeme v rámci jednoho pracovní dne s rekon- foto:Viktor Charvát strukcí. Akce měla u kolegů ohlas a nabídlo se, že dorazí přibližně 10 lidí. To mě trochu vyděsilo, a proto jsme s Přemkem ještě oslovili Fandu, jestli by si neudělal jeden den čas a nezorganizoval tu technickou náplň práce a pomohl mi tak se zaměstnáním všech práce chtivých kolegů. Po pár schůzkách s Fandou jsme vytipovali činnosti, zaměřili a naobjednali materiál, zapůjčili nářadí a připravili podrobný plán prací, aby mě kolegové v práci nepomluvili, že neměli, co dělat. 11 STŘEDISKO

Broušení trámů

Středisko

přiznanými trámy. V rezervě bylo ještě štípnání dřeva a vrtání děr na nové tyče na volejbal.

foto:Viktor Charvát Selfie při práci

Nakonec se zvuk zapůjčené pily zastavil někdy kolem půl šesté večer, kdy ještě zbývalo přivrtat poslední palubky a bylo hotovo. Krom rezervních činností jsme tak akorát všechno stihli. Kupy zmizely a dole se na stropě objevil povedený strop z palubek. Proto už nic nebránilo tomu, abychom se přesunuli k ohni na drobnou grilovačku a zhodnocení průběhu akce. Jako drobné překvapení bylo na závěr dekorování účastníků dřevěnými plackami, které se všem líbily. Tímto bych chtěl také poděkovat skautkám za jejich výrobu a Elišce se Zuzkou za jejich předání.

Myslím si, že akce se povedla. Vyšlo nám počasí a bylo příjemné strávit den venku mimo obrazovky monitorů. Řada kolegů si taky skautem v dětství prošla, takže o historky z táborů, chodu oddílů a dalších nebyla přes den nouze. Posledním dozvukem tohoto dobrovolnického dne bylo odprezentování našeho dne na společné firemní akci následující den. Výstupy z akcí se vedení firmy líbily, a proto to vypadá, že příští rok budeme mít znovu možnost jeden den takto využít. Díky všem a především Fandovi za pomoc s organizací tohoto dne. Fotky najdete jak jinak než na Flickru. Zapsal: Viktor * CSR - Corporate social responsibility neboli společenská odpovědnost firem, je koncept fiSanace skautského domova probíhá za podporemního dobrovolnictví, kdy sami zaměstnanci ry Královéhradeckého kraje,Ministerstva školství, pomáhají vybrané neziskové organizaci v rámci mládeže a tělovýchovy a Města Třebechovice pod dobrovolnického dne. Správná CSR akce by pak Orebem. neměla sloužit firmě k její vlastní propagaci naveVšem podporovatelům děkujeme. nek, proto zde neuvedu jméno mého zaměstnavatele. Ale kdo by měl zájem o práci v oblasti IT a účastnit se takovýchto akcí, tak mi dejte vědět. foto:Viktor Charv át

Štípání dřeva

12 středisko

foto na této stránce:Viktor Charvát

Středisko

Momentky z brigády

Vikova firemní prezentace

13 středisko

Středisko foto: Lucie Štursová

Pokarko v chlumci n. c. 3. 10. 2015

V korunách stromů se povídalo, že je třeba přenést Prsten do Mordoru, kde dojde k jeho zničení. To vše se má odehrát během 95. narozenin Bil– bových (chlumeckých skautů). A tak vyrazilo 30 odhodlaných světlušek, vlčat, skautů a skautek z Třebechovic, popřát chlumeckým k narozeninám a pomoci zachránit Roklinku, přenesením prstenu. K tomuto nebezpečnému úkolu si přizvali 6 vedoucích a sraz tohoto společenstva byl v 7:20 na nádraží v Třebechovicích. Přes počáteční peripetie, kdy hned v Třebechovicích nabral vlak 15 minutové zpoždění, jsme dorazili do Chlumce na čas, set– kali se s dalšími potencionálními nositeli prstenu ze Stěžer. Čekali na nás průvodci z řad chlumec14 středisko

Přeme k

Pistor a


Zfoukávání svíček

kých a dovedli nás k Cidlině, kde skauti mají svou letní základnu. Maminky z řad chlumeckých skautů nosili darem buchty, bábovky aj. dobroty a tak se břicha malých skautíků před „nebezpečnou“ cestou pořádně plnila. Poté přišel krásný dort, rozdělení 83(!!!) dětí do 20 družin a vyrazilo se s prsteny. Na cestě děcka musela u Aragorna sestřelit z luku balónek, poté je Pavel převezl přes Cidlinu do Fangornu, kde hledaly tři Enty, na zádech nesoucí nápovědy ke klíčovému slovu. Jakmile ho vyluštily, běžely k mostu, kde ho řekli Adéle. Pokud bylo slovo správné, pustila je přes most. Po cestě došly k Jarce, kde musely uhodnout 15 rostlin. Nejenže za to dostaly dost bodů, ale ještě se jim břicha napl-

Středisko

nila výborným gulášem. Dalším úkolem bylo přejít lávové pole, ale než k němu po cestě došly, musely si dávat pozor na černé jezdce na koních. Pokud by je jezdci viděli, sebrali by jim prsten a to by byl pro družinu vážný problém. Proto, když družina viděla, že se černí jezdci blíží, skákala do příkopu, schovávala se, jen aby je neviděli. Lávové pole musely zdolat na co nejmenší počet kroků, proto se nosily na zádech, vymýšlely různé strategie, jak pole překonat. Další stanoviště hodně dětí vylekalo, čekal je obrovský pavouk „Odula“. Pískle z chlumeckých skautů měla opravdu skvělý kostým pavouka, a proto byly někteřé rády, že do sítí musí z družiny jen dva a ostatní se snaží pavouka odlákat. Ti dva nestatečnější museli síť překonat, aniž by spadli a nesměl je pavouk ani kousnout. Povedlo se to beze ztráty málokomu. Následovalo rozseknutí jablka mečem u „Gandalfa“ Vráti. Od něj to byl jen kousek ke Glumovi v podání Ferdy. Ten se svým nezaměnitelným hereckým talentem věru přesvědčivě pokládal dětem tři otázky. Když je zodpověděly, podívaly se do posedu a viděly černou bránu a „Mordor“. U černé brány je čekal rytíř, kterého musely uprosit, aby je pustil dovnitř. A v Mordoru pán Sauron, přes kterého vhodily prsten do ohně. Když se vše podařilo, odešly na základnu, kde hrály hry, opékaly buřty a všelijak se bavily, než dorazily ostatní družiny a bylo vyhlášení výsledků. Jakmile byly předány odměny, dekrety a památeční prsteny, došlo i na blahopřání našeho a stěžerského střediska chlumeckým. Od nás dostali lapač snů, v kterém byl černý havran. To už se náš čas v Chlumci nachýlil a my jsme se po zakřičení střediskového pokřiku, vydali na vlak.


Vítal nás Bilbo

Do Třebechovic jsme dorazili kolem půl sedmé. Celý den bylo krásné počasí a tak jsme sluncem ošlehaní se rozloučili a vyrazili k domovu. Naše poděkování směřuje k hostitelům, díky kterým to byl překrásný den. Zapsal: Přemek

á

rsov foto:Lucie Štu

foto:Lucie Šturso vá

ené podle Holky rozděl kou a značek n ru

Kecka, Spiderm an a Špunt zaujali strategick ou pozici

15 středisko



Středisko

Věrka krájí dort

Diplom R endy

foto:Lucie Štursová Ent Přem

Převozník Pavel

ing Ent Vik


Štursová foto:Lucie

Jedna z družin

16 středisko

nové a další čle ) e ř o h a ar y (n Stoupa, M y z jiných středisek ž u r d in


á Štursov e i c u :L o fot

ek

foto na této stránce:Lucie Štursová

Středisko

Oběd u kořenářky Jarky

Bilbo roz baluje dar od

třílí Špunt s

Temní jez dc

nás

tr Momentka z

i

ťa Gandalf Vrá

ati

Mapa chlum eckého Mord oru

Prsteny - odměna dětí

17 středisko

Středisko


Leontýn

rem Bilbo s naším da

ka

Glum - Ferda a Odula - Pískle

Otázky u Gluma

Kluci na obědě

or Pán Mord

18 středisko

u s dětmi

Závěrečné vyhlašování

Středisko


o Prsten m

Adéla s Matějem

Vyhlašování

ristien na Kamzík a Ch y krajích skupin

U Pána

Mordor u

t ětní lis

pam rsten a drův p

On

19 středisko

Kamča s prstenem

ci


vÝLET VLČAT DO pRAHY 17. 10. 2015 Přeme k

Pistor a


V Národním technickém muzeu

4 dospělí a nádraží v Třebechovicích, aby se vydalo do Prahy. Cestou vlakem jsme hráli dvě hry. První bylo stopování času. Přemek nám řekl, že jakmile se rozjede vlak z Hradce Králové, kde jsme přestupovali, musíme zkusit změřit 15 minut. Jakmile si budeme myslet, že uplynulo 15minut, máme mu říct a on si náš čas zapíše. Druhou hrou bylo, že jsme dostali seznam 9 věcí, které máme vidět cestou do Prahy z okna vlaku. Jednalo se například o: pána s čepicí, kočárek, kouřící komín, ovce, modrý automobil, srnky, policejní automobil atd. Cesta nám tím hezky utekla a my jsme se po deváté vystoupili na Wilsonově nádraží a vydali se V sobotu 17. 10. se v 7:20 sešlo 11 vlčáků a na tramvaj č. 26, která nás dovezla před skautský

Po úspěšném plnění vlčků na táboře v nás uzrálo přesvědčení, že nastal ten správný čas nakoupit kroje pro vlčáky. Každý vlčák přeci chce tu svou, poctivě vydřenou nášivku, ukázat na svém pravém rukávu kroje. Počátkem září jsme se dohodli, že 17. října vyrazíme do Prahy do JUNu na nákup skautských krojů. A jak jsme naplánovali, tak jsme i udělali. Ale jet koupit jenom kroje, by byl trochu fádní výlet do našeho hlavního města. To poskytuje nepřeberné množství atraktivit, které lze vidět, zejména muzeí. A vzhledem k tomu že skautský obchod JUN je nedaleko Národního technického muzea, bylo rozhodnuto.

20 středisko

Středisko

Pistora foto:Přemysl


Kluci zkouší „míchat“ ba rvy

sl foto:Přemy

Kamzík a Stop

ař

obchod. Nastala nejhektičtější hodina celého výletu. 15 lidí se nahrnulo do obchodu a každý něco chtěl. Tu si vyzkoušet kroj, tu si koupit turbánek, tu ten kroj menší, větší, no zkrátka zmatek nad zmatek a to tam ještě samozřejmě chodili další zákazníci. Když jsme po hodině a půl odcházeli, měli jste tohoto akorát a to ještě Přemek ve vlaku na zpáteční cestě zjistil, že zapomněl dva kroje koupit. No, byli jsme velmi rádi, že jsme nakoupili, a vydali se o tři bloky dále do muzea. V muzeu jsme zakoupili nejen prohlídku celého muzea, ale navíc i cestu dolem. Kapacita cesty je 12 účastníků a tak jsme se museli rozdělit na dvě skupiny. První měla prohlídku od 12 hodin a druhá od jedné. A jelikož bylo kolem půl dvanácté, skupina vedená Matějem a Zuzou sešla tři patra dolů do „dolu“ a skupina 4 vlčáků vedená Přemkem společně s maminkou Jindry Vondráčka šla na prohlídku expozic. A že si bylo co prohlížet. Například fotografii, která byla 176 let stará. Nebo stovky různých hodin a hodinek, jak se měnily v průběhu času. A pak samozřejmě pro kluky nejoblíbenější expozice: doprava. Desítky automobilů, motocyklů, jízdních kol, letadel a dalších vozidel nás naprosto uchvátila. Každý z kluků obdivoval něco jiného, pobíhali mezi tím, od motorek k autům, od aut k lokomotivě, která měla kola větší, než dospělý muž. Poté jsme se v dole vystřídali a čekala nás více jak půlhodinová cesta nejprve rudným a poté 21 Středisko

Pistora

v Praze ení z vlaku Po vystoup

uhelným dolem. Expozice to byla věru zajímavá, takřka jsme se dotýkali tvrdé hornické práce a prostředí nás doslova pohltilo. Dozvěděli jsme se o řadě věcí, které horníci používali, jak se varovali před metanem, jak těžili a jak přepravovali vytěžený materiál. No zkrátka uteklo to jako voda a my jsme opět vylezli z „dolu na povrch“. Jakmile obě skupiny měly prohlídku dolů za sebou, sešli jsme se a dali si hodinku rozchod, aby si každý mohl prohlédnout to, co ho zajímá. Po hodině jsme se sešli, dohodli se, že zkusíme stihnout dřívější vlak a tak jsme se sbalili a vydali se na tramvaj. Žel někteří z nás si ještě chtěli něco mál nakoupit a tak nás to mírně zdrželo, což se později ukázalo jako nešťastné. Jelikož čas v tu chvíli kvapil, museli jsme po vystoupení z tramvaje nasadit k ostrému tempu, někteří i k běhu. Jako naschvál jel vlak až ze šestého nástupiště a než jsme tam doběhli, ujel nám před očima. Doslova. Vlak nám ujížděl takřka před nosem, přišli jsme tak o minutu déle, než jsme měli. Trochu zklamaní jsme si oddechli a šli si pohrát na hřiště před nádraží, jelikož jsme měli

Středisko

další hodinu, než jel následný vlak. Ve vlaku jsme si pak užili testu ze znalostí pohádek, hádali jsme zvířata, která Přemek představoval, a zhruba ve čtvrt na sedm večer jsme vystoupili na nádraží v Třebechovicích. Každý v batohu kroj a v hlavě mnoho zážitků z muzea. Výlet to byl skvělý, už teď se nemůžeme dočkat dalších společných akcí.


Zapsal: Přemek

Kamzík, Stopěř, Grizzly a Lukáš

zík a Lukáš

Kosmonauti Kam

Před prod ejnou JUN

Před NTM

Na hřišti

22 středisko

Grizzly, Lu k

áš, Stopař

a Kamzík

Středisko


Náš hasič Kamzík - Kája

U hodin

Na hřišti

ným dolem Při cestě uhel

Uhelný

Fotografie z expozice NTM

23 středisko

důl

Středisko foto:Eliška Hrubešová

Vycházka Benjamínků 18. 10. 2015

V neděli ráno 18. 10. jsme vyrazili na podzimní stopovanou. S dětmi jsme šli podél vlakové trati, skate-parku poté k železnému mostu přes Orlici, louku až do Krňovic. Benjamínci museli nejdříve najít na vyznačené trase papírky s otázkami a úkoly, které vzápětí plnili. Jeden z mnoha úkolů bylo zazpívat písničku, vyjmenovat zákon Benjamínků, 10 divokých zvířat nebo dojít s nemocí do dalšího stanoviště. Tato hra byla pro ně jistě nová, děti si musely pomáhat, vodily se navzájem se zavázanýma očima, ještě těžší bylo je uhlídat, aby se vrátily bez jakékoliv újmy. Za stopovanou, dostaly děti sladkou odměnu a taky výborný oběd. Kuřecí řízek s bramborami se nám všem moc zamlouval, po dlouhé cestě všem vyhládlo, chutnalo nám a talíře se vracely prázdné. Poté co jsme

24 středisko

Bára K

linger ová

vedou cí skautk družinky Be ou od n roku 2 jamínků 011

Benjamínci ve skanzenu

se zahřáli, vypily čaje a vyšli jsme do nedalekého skanzenu. Dokonce nám i vysvitlo sluníčko. Skanzen jsme si celý prošli. Nejvíce však Benjamínky zaujala domácí zvířátka. Ve výběhu měli koně, ovce ale i drůbež. Tedy dokud se neobjevila huňatá kočka, která na sebe vzala veškerou pozornost. Poté jsme se občerstvili a na chvilku odpočinuli před cestou zpět. Cesta zpět nám utekla jako voda. Všichni jsme se už těšili do teplého domova, kde se po celém dni v sychravém počasí konečně zahřejeme. Rádi bychom ještě poděkovali roverkám Petře a Janče za pomoc při stopované. Zapsala: Barča Klingerová

Středisko

foto na této stránce: Eliška Hrubešová

Před klubovnou

be strhla Kočka na se

Barča udílí pokyny

Byla to jízda

zornost veškerou po

Poslepu s

cí

a staur

re Před

25 středisko

Sváča

Mom entka cesty z

vodiči


říjnová výprava vlčat 31. 10. 2015 Přeme k


Zleva: Červík - Zdenda, Kecka - Martin, Špumt - Šimon, Vojta, Matěj, Lukáš, Koumák - Kuba, Cvrček - Ondra, Kamzík - Kája

Takoví klikaři asi můžeme být pouze my, řekli jsme si s Matějem, když jsme ve dvě odpoledne odevzdávali vlčáky rodičům po říjnové výpravě. Celý den bylo slunečno, mírně foukal vítr, a když jsme procházeli lesem, padalo listí, až to vypadalo, jako když chumelí listí. Na poslední říjnový den bylo teplo a… Shrňme to, ať nepíšu jen o počasí – bylo překrásně. Asi se ptáte, co jsme tu krásnou sobotu na výpravě dělali a zažili. Nuže: Sešli jsme se v osm ráno ve Trojce, kde jsme rozbalili mapu. Naším úkolem bylo najít na mapě místo, kde se právě nalézáme a vytyčit trasu, kudy na naší štěnkov-

26 středisko

Pistor a

skou základnu půjdeme. Tentokráte jsme zvolili trasu přes Krňovice a kolem skanzenu. Já jsem vlčákům ukázal, kde je sever. Jejich úkolem bylo zapamatovat si to. Poté jsme vyrazili na cestu. Zprvu bylo celkem frišno, ale postupně slunce zahřívalo naše tváře a když jsme byli u skanzenu, opíralo se do nás již velmi příjemně. V chatové oblasti jsme vešli do listnatého lesa, nechal jsem kluky shodit bágly na zem a řekl jim, ať si vezmou klacek, udělají mu špičku a tu pak položí směrem k severu. Zajímalo mě, jak se dokážou orientovat, když už jsme tolikrát zahnuli. Kupodivu jim udělalo větší problém udělat špičku na klacku, než jí potom správně určit sever. Špičku jsem

Středisko

hodnotil průměrně, velmi podprůměrně jsem hodnotil, že mi všichni kluci, až na jednu čestnou výjimku (Zdendo - Červíku), podali nůž nesprávně. To byl další malý testík a neobstáli v něm. Podávat nůž ostřím napřed, to je přeci nebezpečné! Sever určili dobře a tak si dojem napravili. Bágly zpět na záda a pochodovali jsme dál. Na základnu jsme došli kolem desáté hodiny. Nejprve jsme si dali čtvrthodinový oraz, poté jsem je upozornil na spoustu věcí, které si mohou ze stezky splnit. Čehož hojně využili Ondra – Cvrček a Kája – Kamzík. Při pauze jsme sice snědli malou část naší svačiny, přesto jsme se pustili do přípravy ohniště, na kterém jsme uvařili dvě polévky. Jezevci gulášovou a Bobři hovězí vývar s nudlemi. Klukům se dařilo udělat ohniště, s pomocí cihel si udělali závěs a podařilo se jim bez problémů obě polévky uvařit. Doplnili je o brambory, které si donesli, oloupali a nakrájeli na malé kostičky. A jak to tak bývá, když si něco sám připravím, šmakuje to o to lépe. A tak kluci jedli, až měli boule za ušima. My s Matějem jsme měli štěstí, že nás alespoň nechali ochutnat a tak jsme se pustili do vlastních chlebů respektive toastů.

bylo jasné, že to nestihneme. Po obědě jsme si udělali obřad Poradní skálu. Tentokráte jsme nevolili šestníky ani nepřijímali nováčky. Jen jsme si předali bodovací lístečky za měsíce říjen listopad. Vítězem se stal Kamzík. Je to správný šestník, chlapec na svém místě. Gratulujeme. Po Poradní skále jsme se rozdělili na několik skupin. Jedna šla se mnou na střelbu ze vzduchovky, druhá s Matějem na sběr listí a lesních plodů, abychom mohli v úterý na schůzce vyrábět a třetí, jmenovitě Cvrček s Kamzíkem šli plnit úkoly ze stezky. Střelba ze vzduchovky probíhala pomalu, ale kluky bavila. Nejvíce se opět dařilo Kamzíkovi, následovanému Kubou – Koumákem. Jelikož to šlo pomalu, to co zrovna nestříleli, hráli hru Letadla v mlze. Jeden stojí a na píšťalku píská, druzí se k němu poslepu snaží dostat a dotknout se ho. Po hře se pod vedením Matěje vlčáci pustili do úklidu ohniště. A věru, když jsem to pak procházel, nebylo ani vidu potom, že tam před chvílí bylo ohniště.

Ale to už se náš čas nachýlil. Zakřičeli jsme si vlčácký pokřik a vydali se cestou Štěnkovem k domovu. Cestou jsme „trousili“ vlčáky, kteří bydlí ve Štěnkově. A tak nás postupně opustili Vojta s Lukášem. Ke skautskému domovu nás tak dorazilo 8. Šest zbývajících vlčáků a já s Matějem. Uklidili jsme věci a rozešli se do svých domovů. I vzhledem k nádhernému počasí byla výprava Ohniště jsme nechali vychladnout, než je ukli- hodnocena naprosto skvěle. Snad i ta další bude díme a pustili se do dalšího programu. Bylo totiž tak úspěšná. již půl dvanácté a na programu tolik věcí, až nám Zapsal: Přemek tora foto:Přemysl Pis

foto:Př emysl Pistora

Koum ák

27 středisko

To samé Cvrček děla šp ičku n

a klack u

Středisko


zíkem

am Koumák s K

Špunt

kášem

tě dají ohniš

V lese

dpalují Vojtou po s k e č r v C

Špunt s Lu

Bobři zaklá

Polévka a bramb or

y od Špu

nta s Lu k

ášem

Pár jich „padlo“

28 středisko

Středisko


ří... Jezevci už va

... a poté jedí

Poradní sk ála

ka Koumá

Kamz íků

v dům

tří Špunt s

s paná

čkem

ežek

ův j Cvrčk

Cvrček s Kamzíkem tvoří Land art

29 středisko

lí

Středisko foto: Přemysl Pistora

sanace skautského domova léto/podzim 2015

V roce 2015 se nám podařilo sehnat finanční prostředky na sanaci skautského domova a to konkrétně na venkovní sanaci a na rekonstrukci vnitřků. Z celkového objemu 301 228,- vynaložených prostředků nám přispěl Královéhradecký kraj 91 000,- Kč, z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jsme obdrželi 90 000,- Kč a od Města Třebechovice pod Orebem 25 000,Kč. Bez podpory partnerů by rekonstrukce takového rozsahu nebyla možná. Všem velmi děkujeme. Přemysl Pistora vedoucí střediska

30 středisko

Přeme k

Pistor a


Benjamínci foto:Eliška Hrubešová

benjamínci Eliška Hrube šová vedo

ucí skautk družinky Be ou od n roku 2 jamínků 009

Na hřišti

nebyly poznat, naopak někdy děti poznaly zvíře dříve, než bylo z poloviny nakreslené. Poté jsme Benjamínkům na záda nalepili různá domácí zvířata, za úkol měly podle pantomimy najít svojí dvojici. U většiny se to bez zvuků a skřeků neobešlo, ale sranda byla. Další hra byla o rychlosti a zapamatování. Děti musely co nejrychleji a nejpřesněji 14. 9. Celou schůzku jsme strávili venku a hrá- překreslit obrázky které byly schované venku. V li jsme na Babu, schovávanou, přehazovanou a boji o výhru docházelo i k menším pádům, ale šlo o body, tak to nikomu nevadilo a bojovaly dále. další. 7. 9. Na první schůzce po prázdninách jsme hráli hodně seznamovacích her, protože se k nám přidalo spousta nových Benjamínků. Aby se lépe poznali, tak každý šel doprostřed kruhu a řekl něco o sobě. Třeba kde bydlí, jestli má nějaké sourozence, koníčky a tak dále. Pak jsme si zahráli vybíjenou a evoluci.

28. 9. Schůzka se nesla v duchu pohádkových 21. 9. Dnešní schůzku jsme začali kreslením postav. Na pracovních listech děti rozlišovaly kladobrázků na papír, Benjamínci se museli velmi snažit. Jeden z nich dostal za úkol namalovat věc či né a záporné postavy a zařazovaly je do pohádek. zvíře a ostatní to museli uhádnout. Některé věci Dále měly za úkol společně vyprávět pohádku O Červené karkulce. Pak jsme každému rozdali jed31 benjamínci

Benjamínci

foto:Eliška Hrubešová

šová foto:Eliška Hrube

Kluci si hrají

šová foto:Eliška Hrube tk Terezka a Marké

a

nu z pohádkových dvojic. Jejich úkolem bylo najít druhou dvojici pomocí otázek. Poté děti hádaly podle našeho popisu další pohádkové postavy. 5. 10. Bylo hezky, tak jsme schůzku strávili venku. Děti se postavily na lavičku, a pak jsme třeba řekly že musí být postaveny od největšího po nejmenšího a kdo spadl na zem, tak vypadl. Dále to bylo třeba podle délky vlasů a tak podobně. Hráli jsme taky na „cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum“. 12. 10. Dneska se za námi přišla podívat Zuzka a strávila s námi celou schůzku. Dětem jsme dali za úkol složit skládačku a zabralo nám to skoro celou schůzku tak jsme si pak zahráli jen na Nebe, Peklo, Nos. 19. 10. Když děti přišly, dostaly omalovánky a kreslily si. Pak jsme začali hrát hry jako schovku, na babu a dále Zapsala: Eliška

32 benjamínci

Hra na hřišti

Světlušky foto:Jitka Babicová

Světlušky

vedou cí držite oddílu - 1. r oj Svět lka M ed lu Prášil a - 201 aile Jiřího šek 0 Zdrav otnice našich táborů

Nahoře zleva: Kamča, Kristýnka, Lucka, Leontýnka, Adélka, Sába, Klárka K. Dole zleva: Klárka U., Monča, Adélka C., Ája, Denča, Anča

A jsme opět zpět! 9.září jsme uvítaly nejen naše staré známé tváře, ale i ty nové, kterých přišlo docela dost. Abychom si zapamatovaly všechna jména, na začátku schůzky jsme si zahrály seznamovací hru s míčem. Když už jsme si všichni zapamatovaly jména všech, mohly jsme jít hrát další hry (krabi, sochy, schovku). Ale aby hraní nebylo moc, tak jsme si šly vyrobit skládačky z papíru a vytvořenými výrobky jsme vyzdobily jednu z nástěnek společné klubovny. Na následující schůzku nám přišlo opět několik nových tváří, a tak jsme se opět seznamovaly a to hrou Bang. Po té jsme holky rozdělily na dvě skupinky, abychom si mohly zahrát na pašeráky a policajty. Abychom si na 33 světlušky

Jitka B abicov á

chvíli oddychly, šly jsme si do klubovny vytvořit kolíčky se jménem a obrázkem. Vyrobené kolíčky nám slouží k bodování a holky tak mohou zjistit, jak si stojí. Protože nám zbylo ještě pár minut, mohly jsme si zahrát pneumatiky, ale pak už náš čas vypršel, a tak jsme se rozloučily pokřikem a podáním levice. Další dvě zářijové schůzky nám počasí příliš nepřálo, a tak jsme musely schůzky absolvovat v klubovně. Část schůzek jsme věnovaly opět výrobě. A protože venku bylo větrno, rozhodly jsme se vyrobit si draky, kterými jsme si opět vyzdobily další nástěnku. Také jsme se začali učit body, které jsou důležité pro složení nováčkovské zkoušky a následně splnění slibu.

Světlušky

První říjnovou schůzku jsme se z důvodu oprav skautského domu vypravily za poznáním krás města Třebechovice. Naplánovaly jsme si menší okruh, který jsme zakončily na zahradě Pistorových, kde holky absolvovaly opičí dráhu. Závěrem této schůzky jsme slavnostně předaly šátky děvčatům, která k nám začala od září chodit. Následující dvě schůzky jsme pokračovaly v učení zákona a slibu, které jsou důležité právě pro splnění nováčkovské schůzky. Říkaly jsme si o důležitých číslech, které je potřeba znát a také co říct, když budeme volat policii, záchranku nebo hasiče. Na mapě Třebechovic jsme si vyznačily místa, kde bydlíme, abychom se trošku učily s mapou, a také jsme si všichni pověděly, kdy kdo má narozeniny. A aby nebylo moc učení, vyrobily jsme si podzimního ježka. Také jsme holky rozdělily do dvou družin a to na Berušky a Myšičky.

foto:Magdalé na Pistorová

ová

o Magda mluví u m lé et B

34 světlušky

Berušky:

Vrbická Kamča

Karenová Lucka

Kotyzová Klára

Begerová Kristýnka

Rückerová Denda

Hollerová Áďa

Cihlářová Áďa

Uhlířová Klára

Procházková Anežka

Rückerová Anička

Školníková Sabča

Marhová Leontýnka

Bastlová Markétka

Javornická Alča

Rusová Aněžka

Pistorová Marťa

Zapsala: Jitka

foto:Jitka Babicová

Kde bydlím e

ic foto:Jitka Bab

Myšičky:

Na vycházce u kostela sv. Ondřeje

foto:Jitka Bab ic

ová

Světlušky na

hřišti

Světlušky

foto na této stránce:Magdaléna Pistorová

dzimJežečci z po ních listů

Šátkování - Jitka s Kristýnkou

Skládanky z papíru

Hra Bang

Mluvíme o kašn

ě

Vymýšlení pokřiku

rka, Marťa, Klá lárka K a a Lucink Jitka šátkuje Adélku

35 světlušky

Světlušky

foto na této stránce:Jitka Babicová

Magda šátkuje Adélka C.

Bang Ka mča Leontýn a ka

e Hodnotím ku

Malování do deníčku

e hodnoVyrábím ek tící kolíč

Štafetov ý

Štafeta račí běh

36 světlušky

závod

deníčků Kontrola

schůz-

Vlčata foto:Přemysl Pistora

vlčata

Na první schůzce nového skautského roku jsme přivítali několik nováčků: Šimona, Lukáše a Dana. Proto jsme si zahráli několik seznamovacích her, abychom si zapamatovali jejich jména a oni naše. Házeli jsme míčkem, stáli na kládě a rovnali se podle křestních jmen atd. Poté jsme se přesunuli do Sedmičky a tam si řekli něco o vlčatech, o tom, jací jsme a zapsali si důležitá data do zápisníků, abychom nezapomněli na další akce. Pak jsme si ještě zahráli Cinkačku a šli jsme domů. Na druhé schůzce nám přibyli další nováčci a to Vojta s Ondrou. Tentokrát byla na pořadu dne Opičí dráha, ale než ji Matěj se Zuzou připravili, Přemek v klubovně nám vysvětloval něco málo o stezkách, jak se plní, jak uvidíme své pokroky na nástěnce a zmínil 37 Vlčata

Přeme k

Pistor a


Vlčáci s Matějem po stopované v borském lesoparku

se i o nedělní výpravě a nadcházejícím Pokarku v Chlumci nad Cidlinou. To už jsme byli jako na jehlách a těšili se, až vyrazíme z klubovny na hřiště a zdoláme nástrahy Opičí dráhy. A že jich bylo: Ze startu jsme vyrazili ke kruhům, kde jsme měli jeden kruh trefit na kůl, poté běh pozpátku, rychle se otočit a trefit kopnutím do míče fotbalovou branku, vhodit tři tenisáky do kýble, proběhnout provazovým žebříkem, podlézt pod stolem, zdolat lavičku s překážkami a pak už na nás čekal cíl. Nejrychleji trať zdolal Kája, který se jako jeden z mála vešel do minuty. Ti, kteří si čas chtěli opravit, si trať zaběhli znova, zbytek se jal hrát stále oblíbenou židli. Ke konci schůzky jsme si připomněli sraz v osm hodin v neděli na výpravě a rozběhli se domů. Na

Vlčata


le

Grizzly učí Lukáše uz

s oběma šestníky Kájou –Kamzíkem a Davidem – Šťourou. Cestu nám značili pochodovými značkami a zpestřili 10 úkoly. Například jsme měli složit a naučit se básničku, přinést pět listů různých stromů a nakonec kluky hledat. To nám dalo zabrat, jelikož jsme je v Borském lesíku hledali snad deset minut. Tak dobře byli ukrytí. Cestou zpět jsme kvapili, jelikož jsme měli zpoždění, ale snad to našim rodičům tolik nevadilo. Schůzka 6. října začala rozdáváním stezek nováčků těm, kteří ještě doposud neměli. Kluci si je podepsali, briskně prohlédli a uklidili s tím, že si je prostudují doma. Poté jsme zhodnotili uplynulou sobotní akci, kterou bylo Pokarko v Chlumci. Celkový ohlas byl veskrze kladný, kluci byli nadšení. A to už někteří nervózně podupávali, aby mohli vyrazit na hřiště. Udržet bandu neposedných vlčáků v klubovně, to se daří, jen když venku padají trakaře. A tak Matěj s kluky vyrazil na hřiště a hrála se oblíbená hra Na komáry. Komáry tentokráte byli nováčci, kteří doposud ještě nebyli. Když jsme se dostatečně vybili, vrátili

foto:Přemysl Pistora další schůzce, která proběhla po výpravě, jsme si rozdělali oheň a vařili čaj a pekli brambory. Jelikož se nám to o výpravě nepodařilo, napravili jsme to při schůzce. A tak jsme se dali do rozdělání ohně, nad něj jsme na trojnožku umístili kotlík a dali se do vaření čaje. Když byli uhlíky dostatečně rozžhavené, naházeli jsme brambory a čekali, až se upečou. Mezitím jsme si řekli, kdo je skaut, jak se pozná vlče, kdo založil skauting a další věci, které starší vlci umí, ale mladší si je musí osvěžit nebo se s nimi seznámit. Jakmile byl čaj hotov, strhla se o něj nefalšovaná bitva, v které se dostalo na každého. I brambory po vyndání z ohně přišly k chuti Hra na hřišti a tak jsme šli domů upatlaní, ale spokojení. Na následující schůzku jsme vyrazili na Stopovanou podle pochodových značek. Nejprve vyrazil Matěj jsme se do klubovny. Přemek nám rozdal lístečky k výletu do Prahy, kde budeme kupovat kroje foto:Přemysl Pistora a navštívíme Národní technické muzeum. A pak přidělil nováčkům Patrony, to znamená, že kaž– dý starší vlčák má na starost jednoho nováčka a o toho „pečuje“. Když je nováčkovi něco nejasné, ptá se staršího vlka, když se učíme uzle, starší vlk učí mladšího. A s těmi uzly jsme si to hned vyzkoušeli. Vrhli jsme se na ambulantní uzel. Starší vlčáci jej zvládli velmi rychle a tak se věnovali mladším. Až na jednoho dva nováčky se všem podařilo techniku uzle zvládnout a tak jsme měli klubovnu plnou smíchu a radosti. Poté jsme se rozloučili a šli domů. V úterý 13. 10. se pořádně obul podzim do naší krajiny a tak jsme vytopili klubovnu, sedli vané Při stopo si do lavic a celou schůzku strávili uvnitř vytopené 38 vlčata


Vlčata

klubovny. Nejprve jsme si dovírali přihlášky, sdělili, kdo ještě neuhradil registraci a pak se plnou parou vrhli na jízdní řády. Nejprve jsme soutěžili po družinách. Přemek nám rozdal dva papíry. Na každém byly vyfoceny tři tabule s odjezdy vlaků a k tomu několik otázek, jako třeba: z kterého nástupiště odjíždí vlak do Pardubic. Otázek bylo dvanáct, Bobři zodpověděli správně 5 a Jezevci 4. Nebylo to tedy valné. Tak jsme zkusili něco jiného. Rozdali jsme si jízdní řády autobusů, jedoucích přes Třebechovice a ukazovali si, jak se v nich orientovat. No a nakonec každý z nás dostal prázdný jízdní řád. A slovy napsaný jízdní řád určité linky. Naším úkolem bylo, podle zadání zakreslit do jízdního řádu. Nejrychleji a zcela správně to zvládl Kája – Kamzík. Než jsme se všemi jízdními řády skončili, bylo třičvrtě na šest a tak nám zbyl čas jen na jednu hru. Shodli jsme se na Městečku Palermo a tak jsme se proměnili na vraha, detektiva a zbytek městečka. Nejprve jsme zvolili Davida –Šťouru a tomu se povedlo „vyvraždit“ skoro všechny. To už byl konec schůzky a my jsme šli domů. Na následující schůzce jsme už měli nové kroje. A tak jsme si je přinesli a Přemek nám je během schůzky a dalších činností po jednom vyzdobil nášivkami. Lépe řečeno nám je jen našpendlil, abychom věděli, kde nám to maminky mají našít. Mezitím Matěj donesl oranžové polystyrenové koule a my jsme pomocí černých fix vytvářeli halloweenské dýně. Pod našima rukama tak vznikaly roztodivné obličeje, všelijak dozdobené a nakonec jsme každý měli moc pěknou „dýni“, kterou jsme si odnesli domů. A jelikož zbyl tak akorát čas na rychlou hru venku, zahráli jsme si honičku a pak si v klubovně řekli o nadcházející výpravě. Na ní rozdělíme bodování za uplynulé měsíce a příště už načneme nové bodování. Zapsal: Přemek

Šifrujeme

39 vlčata

istora foto:Přemysl P

Kecka se svým výtvorem

nda Banderů? Vlčata? Nebo ba



Kamzík učí uzle Vojtu

Vlčata


Tvoříme jízdní řá

d

dy Řešíme jízdní řá

Matěj radí, jak na jízdn

í řád

Vlčáci s „dýněmi“

40 vlčata

Tvorba „dýní“

Vlčata


kovat

er Kroje je třeba vyšp

Bobři se trápí s jízdním řádem

Tarzan učí Ondru Ambu lantní „Dýně“ kluky bavi

uzel

ly

Mumraj v Trojce

Lukáš tvoří „dýni“

41 Vlčata

Skautky foto:Lucie Štursová

skautky

V novém školním roce se oddíl skautek schází v komorním počtu sedmi skautek a dvou vedoucích (většina našich loňských členek přešla do roverského oddílu, a Helča je na pracovní stáži v Estonsku). Z původní sestavy zůstala Anička, Barča a Eliška Š., novými skautkami jsou Mari, Eliška V., Kája, a od konce října také Lucka.

Lucka Šturso v

á

hospo d držitelk ářka středis ka a meda ile zástup kyně v Jiřího Prášila 2 edouc 5. odd í oddí 014 íl lu hospo Skautky dářka našich táborů

Seřadit!

chtělo dobrý balanc. Poté si skautky samy vytvořily bodovací nástěnku, a schůzka byla zakončena schovávanou. Mimo výrobu nástěnky byl letošní podzim na různé další rukodělné činnosti velice bohatý. Nejprve skautky vytvořily veliký lapač snů, který se předával jako dar chlumeckým skautům na jejich tradiční akci PoKarKo. Také vydlabaly a strašidelně vyřezaly dvě velké dýně, kterými ozdobily skautský dům a navodily tak tu pravou podzimní atmosféru. A na listopad je v plánu výroba adventních věnců.

Nicméně ani tak není nouze o zajímavý program. Úvodní seznamovací schůzka byla zahájena osvědčenou hrou „seřaď se bez mluvení dle daného kritéria“. Holky včetně vedoucích se tedy naskládaly na lavičku a jejich úkolem se bylo seřadit podle určitého klíče – podle věku, délky vlasů, Nicméně dokud to bylo možné, program se výšky a podobně. Samozřejmě se při tom nesmě- odehrával ve velké míře také venku – ať už šlo lo z lavičky spadnout, takže to chvílemi opravdu 42 skautky

Skautky

rsová

tu foto:Lucie Š foto:Lucie Šturs ová

Jde to ztuha

o různé hry (vybíjená, obíhaná slepá honěná kolem stolu), nebo o další činnosti. Helča připravila kimovku, při které bylo třeba si zapamatovat co nejvíce věcí, které patří do KPZ-ky – a následně samozřejmě skautky dostaly za úkol si takovou Krabičku Poslední Záchrany vyrobit a na schůzky ji pravidelně nosit. Holky také potrénovaly vázání nejrůznějších uzlů a vysvětlily si, k čemu se který používá. A aby mohly před každou schůzkou chodit zatápět, dostaly také školení toho, jak správně štípat dřevo na třísky a jak v kamnech roztopit oheň. Při poslední říjnové schůzce také vyrazily mimo areál skautského domova a šly navštívit Míšu Zahradníkovou, holčičku z Třebechovic, která trpí neznámou nemocí připomínající dětskou mozkovou obrnu. Donesly jí pytel víček z PET lahví, protože výtěžek z nich Míše pomáhá hradit speciální pomůcky – jedná se o akci „Víčko k víčku pro Mišičku“. Poté vzaly Míšu na návštěvu k nám do skauťáku, ukázaly jí naše klubovny, a nakonec jí věnovaly jednu vydlabanou dýni. Zapsala: Lucka

43 skautky

í Adéla vyráb


Eliška vyrábí

Skautky

foto na celé stránce:Lucie Štursová

Eliška seká

Anička

Bodování skautek

Obíhaná

Helča vysvětluje hru

Mar y Anička a

44 skautky

Helča dohlíží

Skautky


Barča

Kpz před

Kpz po

Jak dál? Eliška

ja Kiki a Ká

Mary, Kája, Kiki

2x Eliška

45 skautky

ti růžovým Modré pro

Skauti

skauti

Robin

Zubr

zástup c skaute e vůdce 3. o d m od roku 1 dílu 999

„Vojsko“ při hře

Prázdniny nám utekly jako voda a se začátkem školního roku začínají i skautská dobrodružství. Řekl bych, že díky skvělému náboru se náš silný 3. oddíl skautů rozrostl až o polovinu, což je úžasné a jsem za to rád. Pevně věřím, že kluci ve své vytrvalosti a snaze se posunout dál překonají všechny nástrahy a úkoly, které jsme si pro ně připravili a naučí se u toho spoustu věcí a také zde najdou přátele na celý život. Letos byla první schůzka jiná než předeš –lé roky. Lišila se v tom, že většina kluků se mezi sebou neznala, což jsme rychle napravili. Hravě avšak efektivně jsme se začali seznamovat. Míčová hra „Bang“, kde každý musel říct nejdříve své 46 skauti

jméno a pak jméno protihráče, na kterého střílel (házel), stejně jako další seznamovací hry posloužili více než dobře. Samozřejmě jsme si jen nehráli, ale také jsme museli vyřešit pár administrativních věcí, jako jsou přihlášky, říct si co nás čeká v tomto roce a nemine. U toho jsme si sedli do kruhu a vyprávěli si příběhy a zážitky z prázdnin. Některé byly opravdu zajímavé! Tak jako minulý rok se i letos dozvěděl pan X o nových členech 3. oddílu a zanechal nám určitý vzkaz. Ten nás zavedl na různá místa, kde jsme například museli přelézt rozbouřený potok pomocí krátkých lan a získat další část vzkazu a mapy. Co to pro nás znamenalo? Samozřejmě že se naučit

Skauti

užitečné uzle, kterými to nejlépe svázat a pak je v praxi vyzkoušet. Musím říct, že kluci se tohoto úkolu zmocnili dobře. S klidem mohu říct, že každý kdo tam ten den byl s přehledem uváže nejméně tři učené uzle a někteří až šest. Mám z nich radost. Avšak musím také podotknout, že na onen úkol měli vymezený čas jedné schůzky a díky špatné koordinaci a spolupráci nestihli včas sebrat jednu z části mapy a zkomplikovali si tak další postup k tajnému obřadu. Ale i tak se dokázali dostat na zmiňovaný tajný obřad v daný den včas a podstoupit příjímání do 3. oddílu. Víc vám o tajném obřadu neprozradím. Je odhalený pouze členům 3. oddílu.

foto:Tereza Pavlíková

Samozřejmě jsme občas zůstali i na skautské základně, kde jsme se museli na úkoly připravit a něco se i naučit. Ale také hráli dost her, protože kdo si hraje nezlobí. Stihli jsme toho tolik, že bych o tom mohl napsat knihu, ale v tomto článku se s vámi rozloučím a doufám, že se budete těšit na ten další, kde budou nové zážitky s trojkou. Takže: „Buď připraven“. Zapsal: Robin

Uzlujeme


Dosáhne?

Přes náhon Alba

foto:Tereza Pavlíkov

Róba vysvětluje

47 skauti


á

ová



Skauti

rs foto:Lucie Štu

Na žebříku

Renda

Vik jistí

foto:Te rez

a Pavlík ová

Bárt na lanové překážce

Pavlíková foto:Tereza

foto:Tereza Pav

líková

ov foto:Tereza Pavlík

Střílí Radek

48 skauti

Viking vysvět luje

Střelba


Stoupa

á

Lukáš a

Skauti


Kluci jistí

foto:Tereza Pavlíková Bárt

foto:Lucie Štursová Vik strojí kluky

cie foto:Lu

vá Šturso

Jonáš

á tursov Š e i c u foto:L

foto:Lu cie

Štursov á

foto:Tereza Pavlíková Matěj střílí

Renda

49 skauti

Róba v ysvětlu je

Roveři Foto:Pavel Látr

roveři

L ea Ř

adová

členka 5 skautk . oddílu sk autek ou od ro slib na táboře ku 2012 2014

Zleva: Jitka, Jirka,Lea, Proužek, Ondra, Janďa a Vanessa

Nový školní rok jsme zahájili dobře. Letos byla novinka, že Viktor předal vedení schůzek Zuzce a Pavlovi. Zatím to vedou dobře a doufám, že jim to vydrží. Na začátku září jsme o schůzkách hráli hry. Zuzka zavedla to, že každou schůzku bude mít někdo z oddílu na začátku hru. Třeba Janča měla předváděcí tichou poštu. Když se blížil konec září, začali jsme se připravovat a nacvičovat na muzikál 2015. Nejdříve jsme se domluvili na tématu, který byl Mrazík. Pak jsme si naplánovali přespání. Na přespání se ale zjistilo, že v Mrazíku hraje hodně lidí a my máme málo účinkujících. A tak jsme začali vymýšlet nové téma. A přišli jsme na to, že bychom mohli hrát 50 roveři

Pomádu. Ale neměli jsme scénář, takže jsme si opekli buřty a šli hrát hry, které měla připravené Zuzka s Pavlem. Šli jsme do lesa v noci (ve tmě) a měli jsme za úkol se držet lana se zavázanýma očima a někdo se vždycky určil a ten ty všechny vedl. Střídali jsme se ve vedení. Byla to hra na to, jestli jim věříme. Byla to sranda. A pak jsme šli zpátky do skauťáku k ohni. U ohně jsme si povídali a zpívali písničky. Po dlouhé době jsme šli spát. Ráno jsme si sbalili věci, nasnídali se a šli domů. Na schůzkách jsme ještě trénovali na muzikál a také jsme se ještě párkrát sešli mimo schůzky o víkendech. Už to vypadá dobře, a tak doufám, že se umístíme na nějakém pěkném místě. Zapsala: Lea

foto:Pavel Lá tr

foto:Pavel Látr

Roveři

tr foto:Pavel Lá

a Vanessa a Péť nacvičují

Vanessa se snaží sníst čokoládu

foto:Pavel Lá tr

Péťa v nácvi ku na muzikál

foto:Pavel Látr Naši roveři

Janďa jí čok olá

du

51 roveři

Když se řekne...

Skautská křižovatka Přemek P istora vedoucí st řediska zástupce vedoucíh o oddílu 2. oddíl V lčata

Skautská křižovatka

Znáte web Skautská křižovatka? A používáte jej? Pokud ne, možná děláte chybu. Web křižovatky je zaměřen jako informační centrála pro skauty a skautky. Ocení jej zejména vedoucí oddílů, ale i roveři, činovníci a všichni ti, které zajímá, co se kde v Junáku šustne. Velkou pomoc nabízí křižovatka vedoucím oddílů. Najdou zde nejen veškerou potřebnou legislativu, ale po přihlášení přes skautIS i mnoho užitečných materiálů ke stažení. Různé aktivity, hry, workshopy, zkrátka inspiraci a pomoc při tvorbě programu. Ostatní se zde přehledně dozví o benefitech, které skauting nabízí (STS, Skautská energie, SkautJobs...), o akcích, které se v Junáku pořádají a to jak celorepublikové, tak i ty místní. Zkrátka střetávat se na křižovatce má smysl a neprohloupí ten, kdo ji navštíví. Zapsal: Přemek

52 když se řekne...

Tip na knihu

ota pavel výstup na eiger Přemek P istora

Tato kniha je psána většinou hovorovou češtinou, místy se zastaralými výrazy, v er-formě. Má asi 270 stran, místy ilustrovaných. Jsou rozděleny na jednotlivé povídky, které se dále dělí na kapitoly.

vedoucí st řediska zástupce vedoucíh o oddílu 2. oddíl V lčata

Je to výbor povídek se sportovní tématikou, určených pro mládež. Ota Pavel, bývalý sportovní žurnalista, v povídkách popisuje cestu sportovců za svým cílem, jejich příběh i pocity. Zdůrazňuje také jejich problémy, ať s nedostatkem talentu či špatného sociálního prostředí. Hrdiny jsou opravdoví sportovci z Čech, jejichž životní příběh spisovatel nepatrně dokresluje. Děj se většinou odehrává ve sportovním prostředí v různých zemích, ve 20. století. Jak Bohoušek Váňa oplatil hořký slzy Marušky Kettnerový Vypráví o malém chlapci, který jednou získá vstupenku na zápas ve stolním tenise. Když prohraje česká hráčka, všimne si chlapec, že tenistka brečí. Nedá mu to, a od té doby začne také trénovat, aby se pomstil Maďarům, kteří ji porazili. Zpočátku to má velmi těžké, ke stolnímu tenisu se sotva dostane, ale on vynakládá obrovské úsilí a za několik let se to vyplatí. Nakonec opravdu Maďary porazí a stane se mistrem světa. Prokletý cyklista Jan Kubr měl velmi těžký život, odmalička musel pracovat a rodiče brzo ztratil. Přesto si našel čas i na sport - věnoval se cyklistice. Z práce měl silné svaly a proto byl velmi dobrý jezdec. Vyhrával spoustu závodů, dělal na kole různé legrácky a lidé ho měli rádi. Jenže se brzy objevily křečové žíly a nález na plících. Také, přestože jezdil závodně, nebyl bohatý a začaly mu docházet peníze na kolo a potřeby k němu. Naštěstí se dobře oženil a začal si užívat normálního života. Výstup na Eiger

53 Tip na knihu

Radan Kuchař a Zdeno Zibrin - dva českoslovenští horolezci se rozhodli zdolat nebezpečný Eiger ve Švýcarsku. Přestože tam zrovna nedávno zahynul slavný horolezec, a přestože je tam strážci nechtějí pustit, nakonec se před něj dostanou. Lezou čtyři dny a noci, hora je trápí svým povrchem i různým počasím, ale nakonec se jim to podaří. Dva neznámí horolezci z Československa zdolali velmi známý vrchol! Zapsal: Přemek Zdroj: http://www.cesky-jazyk.cz

Z naší historie

Nacistická okupace ČSR a první likvidace Junáka

Mnichovský diktát v září 1938 znamenal rozvrácení Československa. České země ztratily pohraniční území Sudet a Slovensko prosadilo svoji autonomii a profašistický režim. Zbytek naší vlasti okupovala hitlerovská vojska v noci 15. března 1939, následoval tzv. Protektorát Čechy a Morava. Naše tři poslední tábory pořádané o prázdninách roku 1939 byly tedy již za německé okupace. V roce 1940 už tábor pořádán nebyl, unikli jsme tak asi jeho násilné likvidaci. Svou aroganci nám však gestapáci předvedli v Třebechovicích 4. listopadu 1940, když zkonfiskovali všechen náš spolkový majetek.

Přeme k

Pistor a


1940). V tomto ovzduší se proto tábor v roce 1940 již nepořádal, a tak jsme naštěstí nezažili násilné ukončení tábora jednotkami Gestapa a SS, které proběhlo 11. července 1940. Poslední veřejnou akcí třebechovických skautů byl 7. května 1940 uskutečněný průvod do Štěnkova k Po zřízení Protektorátu bylo jasné, že skauting otevření nového srubu vlčat. Akce musela být již ve stínu hákového kříže dlouho existovat nebude. ohlášena a schválena německým velitelem měsV Německu byl skauting zlikvidován a nahrazen ta. povinným členstvím ve spolku tzv. „Hitlerovy mláSkautští historici vypověděli, že po 15. březnu deže“ Hitlerjugend v roce 1935, tedy dva roky po nástupu Hitlera k moci. Že je skauting neslučitelný 1939 (kdy Němci okupovali zbytek Čech a Moras jakýmkoliv totalitním režimem se mohl přesvěd- vy) se registrace členstva skoro zastavila a ústřečit i A. B. Svojsík při své návštěvě SSSR v roce dí Junáka ji ani neurgovalo, vázla také realizace 1938. Zemřel krátce po návratu 17. září 1938, změn v organizaci středisek podle usnesení ustatakže proces „národního sjednocení“ již nezažil. vujícího sněmu JUNÁKA , konaného 22. 1. 1939. Důsledkem tohoto vývoje byl i mimořádný valný V roce 1940 měl JUNÁK na 35.000 členů regissjezd „Svazu junáků skautů a skautek RČS“ po- trovaných a nezjištěný počet členů neregistrovařádaný 10. a 11. prosince, který ukončil období ných. Dokladem našeho podílu je v příloze zob„Svazu“ a připravil sjednocení skautingu v novém razený seznam chlapeckého kmene, registrace spolku Junák, a to již bez autonomního Sloven- minimálně jednoho (prvního) oddílu byla provedeska, jehož profašistická vláda na podzim 1938 na a také ústředím JUNÁKA potvrzena zvláštním všechny skautské organizace rozpustila a povolila dekretem. Zda to byl obvyklý způsob potvrzení jen Hlinkovu mládež (obdobu Hitlerjugend). Záko- registrace nevíme. Jmenný seznam je historicky nem z 28. 4. 1940 bylo pak nařízeno, že výchovu zajímavý množstvím bratří, kteří se po válce stali občanů ve věku 6-19 let provádí Hlinkova mlá- zakladateli a vůdci třebechovických oddílů. dež a občanů ve věku 20-60 let nechvalně známá Podobný jmenný seznam děvčat se nezachoHlinkova garda. val, ze sborové kroniky však ještě víme, že roku Skautské tábory v roce 1939 probíhaly ješ- 1940 byl předsedou (starostou) reorganizovaného tě normálně, ale v září, po přepadení Polska a spolku Josef Příhoda, vůdcem (velitelem) střediszačátku 2. světové války, bylo vše jinak. Došlo ka František Koleš, oddíl skautů vedl Rudolf Hejk rozsáhlému zatýkání rukojmí, k zavření vyso- čl, l. oddíl vlčat František Koleš, 2. oddíl vlčat Jokých škol. Byly také první zákazy nošení skaut- sef Hájek, světlušky vedla Marie Bichlbauerová a ského kroje. (Celostátní zákaz je datován 28. 8. skautky Neda Hanušová. Počet třebechovických 54 historie

Z naší historie

Konkrétní průběh likvidace střediska a konskautů a skautek všech věkových stupfiskace všeho majetku se zjistit nepodařilo, poňů byl v roce 1940 kolem stovky aktivních členů, nejvíce za všechna mezivá- dle životopisné výpovědi br. Hejčla převzali náš majetek opilí gestapáci 4. listopadu 1940. Zda byl lečná léta. tomu smutnému aktu přítomen ještě jiný činovník střediska se zjistit nepodařilo.

55 historie

56 historie

Z naší historie

57 historie

Z naší historie

Představujeme

Jiří prášil - Šilek část 5.

Přeme k

Pistor a


V pátém díle o prvním střediskovém vůdci po roce 1989, se podíváme na to, jak Šilek v roce 1948 cestoval na sněm Jiráskovy oblasti. Jak je vidět, cesta vlakem byla komplikovaná v časech minulých, stejně jako v dnešních. Nedávno jsme žehrali na změny provedené na dráze, kde musíme dopředu zamlouvat skupinové slevy a zde vidíme, že pro čerpání 33% slevy na jízdném musel Šilek sebou mít tři doklady. Prvním je potvrzení, že se zúčastní skautského sněmu v Králíkách, a tím pádem, že podle výnosu ministra může čerpat slevu. Druhým je samotná jízdenka a třetím kontrolní list. Rád bych vám sdělil, na co se používal, ale bohužel to sám nevím. Zapsal: Přemek

58 Představujeme

časopis TŘEbechovických SKautů

Recommend Documents