časopis žáků Mateřské školy a Základní školy Želešice ROČNÍK 1 2. LISTOPAD 2011 číslo : tři
Stojím venku pod jabloní svoje uši napínám. Slyším stejně jako loni padat listí -to já znám!
Tichá hudba, jemné tóny, na hlavu mi lístek spad. Padají jich milióny, vždyť je taky listopad!
Na ten koncert všechno kolem obléklo se slavnostně. Všechno září, pojďte honem! Místa máme přednostně! MiŠo
Obsah: Úvodní strana............................................1 Obsah, spolupracovali...............................2 Tanečnice u nás ve škole...........................3 Naši nadaní žáci........................................4 Sportovní zpravodaj................................5-6 Ikea............................................................7 Pravda o drogách......................................8 Mladý chovatel......................................9-1 0 Rybaření...................................................11 Podzimní prázdniny............................1 2-1 5 Památka zesnulých.................................1 6
Spolupracovali: Michal Komenda, Irena Balogová, Anna Lukešová,Nikola Čoupková, Miroslav Andrysík, Sabina Veselá, Karolína Lipovská, Lenka Hernamová, Martin Duchoň, Rodan Morávek, Petr Drahonský, Jakub Kysel, Tomáš Lenhart, Lukáš Findeis, Nikola Ondrášková p.v. Kučera, p.z. matějková, p.u. Dvořáková, p.u. Němec redaktorka: p.u. Šotová
PROFESIONÁLNÍ TANEČNICE STREETDANCE NA NAŠÍ ŠKOLE Profesionální tanečnice streetdance Veronika Kohútová alias Fidorka, která 4 roky tancovala po boku českého nejúspěšnějšího tanečníka a choreografa Yemiho a nyní působí v taneční skupině ART Edition, přijela z Prahy na pozvání našich malých capoeiristů a věnovala našim žákům jeden den ze svého nabitého programu. Kluky z capoeiry poznala během jejich společného vystoupení ve Slovenském národním divadle. V rámci odpoledne, které u nás strávila, pomohla klukům s choreografií, kterou si chystají na soutěž Husovický skřivánek a pro všechny zájemce udělala malý kurz streetdance. Děti Fidorku mile překvapily a to nejen nasazením při tréninku, ale nejvíce tím, kolik mezi nimi objevila úžasných talentů. A jelikož i naši žáci si Fidorku rychle zamilovali, doufáme, že jsme se s ní neviděli naposledy. A vzkaz Fidorky pro naše žáky: ,, Děti mé milé, chtěla bych Vám
poděkovat za to, že jsem mohla být mezi Vámi a hlavně s Vámi. Byl to pro mě krásný čas, tak vzácný, jako jste vzácni Vy! Už dlouho jsem neviděla tolik krásných a talentovaných dětí pohromadě, jako právě Vás! Přeji Vám, ať se všechny Vaše sny stanou skutečností... Protože není nic nemožné pro toho, kdo věří! A pamatuj, že to největší bohatství nalezneš ve svém srdci, to největší vítězství je tvé srdce, které se rozhodne běžet po cestě spravedlnosti, neboť opravdový bojovník je bojovník, který bojuje s dobrým postojem v srdci! S vesmírnou Láskou a nadějí Vaše tanečnice Fidorka!"
C APOE IRIS TÉ , G YMNAS TÉ , TANE Č NÍC I, S PORTOVC I A VÝTVARNÍC I Capoeiristy na naší škole už zná každý, ale ne všichni vědí, že jsou mezi našimi žáky také gymnasté, tanečníci, sportovci a výtvarníci. Díky podpoře nadačního fondu Plaváček a dotaci Městského programu prevence kriminality v Brně a samozřejmě též díky podpoře školy a učitelů, mohou naši talentovaní žáci navštěvovat kurzy dle svého zájmu a nadání. Čtveřice kluků, Maik Polák, Patrik Polák, Ruda Rezmuvés a David Šarišský, kteří už nějaký pátek patří mezi nejaktivnější a nejúspěšnější kluky naší školy, začala od září pravidelně chodit na tréninky sportovní gymnastiky při Moravské Slavii, a Maik s Rudou ještě jedenkrát týdně pravidelně docházejí na tréninky streetdance v taneční skupině Beat Up. Mezi další aktivní žáky naší školy patří Jan Holub, který dvakrát týdně chodí na Moravskou Slavii trénovat basketbal a z děvčat samozřejmě nemůžeme zapomenout na Karolínu Lipovskou, která v červnu uspěla ve výběrovém řízení Nadačního fondu Plaváček a dnes pravidelně jezdí do Brna na výtvarný kurz. Myslím, že za všechny ve škole můžu říci: MÁME Z VÁS RADOST A JSME NA VÁŠ PYŠNÍ! p.v.Pavel Kučera
SPORTOVNÍ ZPRAVODAJ
A už tu máme zase podzim. Listí na stromech pomalu ale jistě žloutne a my, jako každý rok, vyrážíme mikro- busem na závody do Předklášteří na XXII. ročník krajského kola v Přespolním běhu Běh 17. listopadu.
Přespolní běh neboli kros, běh s převýšením v přírodním terénu - ideální trať v areálu zahrad ZŠ a DD Předklášteří. Letos přijelo 90 dětí ze všech 7 okresů Jihomoravského kraje. Takže velká konkurence. Počasí nám taky přálo a nálada byla výborná. Třináct žáků pod vedením osvědčeného trenérského dua Němec & Koblížek reprezentovalo naši školu. A úspěšně. Získali jsme 5 medailí. I.kategorie – dívky I.kategorie – hoši III.kategorie – dívky IV.kategorie – hoši
Tereza Siváková Šarišský David Petráková Hanka Lenhart Tomáš Polák Jan
2.místo 3.místo 1.místo 2.místo 3.místo
Nezanedbatelné výkony byli i u ostatních žáků, kteří běhali, jako o život - jako např. děvčata Davidovy Kristýna a Daniela, Ruda Rézmúves, Marek Tulej, Arpád Balog, Michal David, Karolína Lipovská a Sabina Veselá. Všem výhercům gratulujeme. Za organizační tým Ludmila Matějková
Vítězná Hanka Petráková
Tomáš a Honza na stupních vítězů
V pátek 21 . října jsme jeli do Ikea. Jely jsme tam čtyři děti a paní učitelkou Dvořáková. Jel jsem tam já Michal Komenda, Anička Lukešová, Nikola Čoupková a Irena Balogová. Koupil jsem mamince dvě svíčky, jednu oranžovou a druhou vanilkovou. Chtěl jsem si taky koupit polštář, ale na to mi nestačily peníze. Raději si jej ušiji sám. Michal Komenda
Šli jsme do restaurace, protože byla Ikea ještě zavřená. Zdarma tam podávali nápoje – kávu a čaje. Pak jsme se vydali na prohlídku. Dívali jsme se na kuchyně, obývací pokoje a pokojíčky. Prohlíželi jsme si kuchyně a koupelny a postele ze dřeva. Dokonce jsme se byli i podívat na hračky a houpali jsme se na houpačkách v dětském koutku, seděli jsme na židličkách a Nikola je všechny shodila. Pak jsme se dívali na nádobí a na svíčky. Krásně voněly. Těším se, jestli tam pojedeme někdy příště. Irena Balogová
V Ikea to bylo opravdu dobré. V restauraci byl čaj a káva pro návštěvníky zdarma a já a Nikča jsme chtěly všechno ochutnat a vypít. Irena koupila paní učitelce nějakou buchtu a paní učitelka nám dala ochutnat. Byla opravdu dobrá. Také jsme zkoušely všechny pohovky a židle a dívaly jsme se na kuchyně. Taky tam byly houpačky a Nikča tam něco shodila. Bylo to tam opravdu fajn. Anna Lukešová
Jeli jsme do Ikea. Když jsme tam dorazili, šli jsme nahoru a dali jsme si čaj, mléko a kofolu. Pak jsme se šli podívat do obchodu. Nejdříve jsme šli nahoru, byly tam krásné věci, postele, křesla, židle, prostě úplně všechno, čím lze zútulnit domov. Fotili jsme se tam na postelích a byla tam zábava. Byli jsme se podívat také na kuchyňky. Nejvíce se mi líbila černobílá kuchyně. Také jsme zkoušeli postele – jedna byla měkká a druhá tvrdá a ta poslední tak akorát. Byly tam hrozně měkké polštářky, hned bych si jeden vzala domů. Nikola Čoupková
Pravda o drogách
LHALI!!!
MLADÝ CHOVATEL Rodan Morávek má velive zajímavou zálibu. Je chovatelem drobného domácího zvířectva. Baví ho chovat doma slepice, králíky a holuby. Je členem ořechovské organizace Českého svazu chovatelů, který sdružuje všechny registrované chovatele v České republice. V ČSCH se platí členské příspěvky (ale prý neví, kolik to je, protože to za něho zatím platí rodiče. Být členem ČSCH má tu výhodu, že máte dostatek informací, co se v chovatelství děje, půjčují vám klece, ohrady na zvířata, židle a stoly, to když se zúčastňujete výstav, máte bližší přístup k očkování a některým lékům ( možná je to i dotováno) a další praktické věci a pomoc v chovatelství. Ořechovská organizace chovatelů má sedmnáct členů. Rodan je tam ze všech nejmladší. Hned po něm následují dvě sedmnáctileté dívky. Potom už jsou tam pouze dospěláci. Všichni se scházejí na pravidelných schůzích asi 1x za dva týdny. Projednávají různé důležité věci – kde bude jaká výstava, kdo se nějaké výstavy zúčastní, kdo co zařídí a připraví. Rodan chová různé druhy slepic, králíků a holubů. Má doma tři druhy slepic – Hedvábničky (za ty už na výstavách získal pohár), Sebritky (také pohár) a Peruánky. Dále u nich v kurníku jsou dva druhy holubů – Český rejdič a Pávík a tři druhy králíků – Rohonský beran zakrslý, Český strakáč a Rex dalmatinský. Jako mladý chovatel je Rodan velice úspěšný. Získal už dvacet pohárů. Jak probíhá taková výstava a kolik je kolem vystavování práce, to si můžete přečíst v příštím čísle Našich novin. MiŠo
Rodanovy trofeje - sbírka pohárů z výstav
RYBAŘENÍ - MOJE VELKÁ ZÁLIBA
Ryby chytám už šestým rokem. Moc mě to baví, protože na rybách je klid a já mám ticho moc rád. Kromě toho každého rybáře , tedy i mě, potěší, když něco chytí. Neznám žádného rybáře, který by netoužil po velké rybě. Můj největší úlovek, to by kapr obecný, který měřil 78 cm. Ale já se spíše specializuji na lov amurů. Amur bílý je druh ryby. Byl k nám do Česka dovezen z Ruska v 60.letech minulého století. Žije v rybnících. Živí se hustší vegetací (rostlinami) , např. rákosím, vodními řasami, napadaným listím a trávou. Rád ožírá rákos podél břehů a na okrajích rybníků. Je to strašně bojovná ryba, která se jen tak neunaví a vzdává se až po dlouhém boji. My rybáři amura bílého nazýváme tornádem, protože i vytažený na břehu skáče jako na pružině. Je hodně kluzký, tak se musí pořádně chytit do rukou a zmáčknout, jinak lehce vyklouzne z rukou. Můj největší úlovek amura byl 75cm dlouhý. To ale není nic moc, žádný zázrak. Dostal jsem ho na rybníku v Medlově letos v červenci. Určitě jednou chytím opravdu kapitální kousek. Do té doby se budu hodně snažit. Já vlastně chodím na ryby skoro denně, vždycky když mám čas. Rybářská sezóna je celoroční, když zamrzne, tak se může tzv. dírkovat ( do ledu se vyvrtají dírky a vlasec s háčkem se ponoří do vody). Akorát je u toho větší zima než v létě. Rybáři musí dodržovat dobu chytání. V létě se chytá od 5 hodin ráno do půlnoci, v zimě jeto jiné, to se chytá od šesti ráno do šesti večera. Takže končím rybářským pozdravem Petrův zdar! Martin Duchoň
Martin chytá hlavně na medlovském rybníku, ale také jezdí se známými autem do Rakvic (okres Břeclav), kde je moc dobré místo na chytání. Ryby zásadně nepouští zpět do vody. To dělají tzv. sportovní rybáři. Ti když rybu chytnou, tak ji změří, zváží, zapíší si úlovek a pustí ji zpět do vody. Naproti tomu rybáři masaři když chytnou rybu, tak ji také zapíší a změří, ale vezmou si ji domů na jídlo. U Duchoňů tak asi mají ryby k obědu docela často. A to je dobře, protože rybí maso je zdravé a velice chutné. MiŠo
Romantická procházka při měsíčku
Normální prázdniny
V pozdním podzimním večeru na moje okno zaklepala velice okouzlující kamarádka. Když mně konečně vytáhla ven a šli jsme za Ořechov, tak se začala třást, bohužel ne kvůli mému sympatickému já ani kvůli strachu ze mě, ale z toho, že jí byla zima. Tak jsem se zachoval jako gentleman a dal jsem jí svou drsnou motorkářskou bundu. Sice nejdřív říkala že né a zase né že mi bude zima, ale nakonec ji můj šarm udolal. Nebo to byla ta zima, to nevím. Tak jsme šli dál a ona vytáhla MONSTRA. Pak jsme pili a kecali bylo do skvělé, dobrej byl taky měsíc, takovej svítivej. Prostě to bylo takové romantické. Když jsme se vraceli, tak byla pro změnu zase zima mně. Ale koukání na měsíční svit, jak rozsvěcuje blonďaté vlasy mé kamarádky, bylo excelentní. Když jsme se rozloučili, ona odjela domů. Zbyla mi po ní už jen ta bunda, co jsem jí půjčil. Tak jsem si ji ani neoblékl a šel jsem domů. Druhý den ráno jsem zjistil, že mám rýmu, kašel a mírnou teplotu. Takže mi tu toho nechala víc, než jsem čekal. Já jen doufám že se jí ta vycházka aspoň líbila. Mirek
Andrysík
Minulý týden u nás byla Kája, tak jsme chodily ven. Chodily jsme na hřiště za kámošem a na treninky. V sobotu jsme jeli všichni tři na diskotéku do Želešic a vrátili jsme se v neděli ráno. Celý den byl potom zabitý, to jak jsme byli unavení. Kája chodila každý den k nám do Kounic, málokdy se stalo, že jsem tam jela já na návštěvu. V sobotu se hrál v Kounicích fotbalový zápas. Bylo to super, užila jsem si ho. Veselá Sabina Od úterý do čtvrtka jsem byla na návštěvě u sestřenice v Brně. První den jsme skoro nic nedělaly, pořád jsme lenošily. Ve středu jsem byla na počítači. V šest hodin jsme byly domluvené s rukama, že se sejdeme u Olympie. Tak jsme se tam setkali a pak jsme se tak různě procházeli všichni po Brně. Byli jsme také u Grandu, tam jsme strávili asi hodinu. Potom už byl čas jít spát. Ve čtvrtek odpoledne jsme zase jela domů. Lenka Hermanová
Výlov rybníka
V pátek o prázdninách jsme s našima byli na výlovu rybníka Vrkoč. Byla tam hromada lidí a plno různých stánků s oblečením, občerstvením, medem atd. stáli jsme na břehu rybníka. Nalevo od nás byly kádě a v nich se plácaly ryby. Byli tam kapři, tolstolobici, štiky, candáti, úhoři říční, kapři koi a také amuři. Nejzajímavější byl ale dvoumetrový sumec. Asi tak za půl hodiny po našem příjezdu začal výlov. Rybáři zatáhli velkou síť – nevod, měli loďky a železné tyče – žezla. Dřevěnými plácačkami – bacítky bouchali do vody, aby ryby zahnali na určité místo. Také tam byl bagr. Tím vybírali ryby ze sítě. Tak celý výlov skončil. Potom jsme si koupili kapra a mura a už jsme se vypravili domů. Petr Drahonský
Au pair
V neděli k nám přijela sestra s dcerou Nikolou Čoupkovou a tříletým synem Sebastiánem. Sestra řekla, ať děcka pohlídáme. Musela jet něco vyřídit do Prahy. Nikča se ani hlídat nemusí, naopak, pomáhá s hlídáním.Starali jsme se hlavně o malého Sebíka. Šli jsme spolu ven.Nejdřív jsme šli na dětské hřiště, tam Sebik lítal a hrál si. potom nás to ale přestalo bavit, tak jsme se šli projít. Doma mamka dělala právě puding,protože ten má Sebik nejradši.Jak se najedl tak jsme opět šli ven. Šli jsme za kostel, ale už byla tma. Sebik se bojí tmy,protože ho sestra straší čerty.Tak jsme šli jenom kousek. Potom už byl čas jít domů. Sebik byl strašně aktivní tak si doma vzal zavařovací sklínku a řekl :"já budu vařit" Tak do zavařovací sklenice dal papír,džus,cukr,sůl. Šel do ledničky a říká: „Potřebuju trošku mlíčka" Mamka mu povídá: „ Sebiku,tady tohle do toho dej.“ A to byly tvarůžky. Sebik to do toho dal a hned si k tomu čichl. Prý „FŮŮJ!!!“ Vzápětí přijela sestra a spěchala domů. Sebika vzala do náruče a on nechtěl pustit to, co si uvařil. Tak ho sestra připoutala do autosedačky a odjeli. Doufám že jim ty tvarůžky nesmrděly v autě. Ale jak znám sestru, tak to určitě po cestě vyhodila. Má dost vyvinutý čich. Nikča u nás spala a ještě do půl jedenácté jsme si povídaly,pořád jsme nemohly přestat mluvit. Byl to docela fajn den, ale ty prázdniny by mohly být ještě delší. Petra Horňáková
To se dějí věci!
Ve čtvrtek o prázdninách mi ráno před snídaní zavolal můj bratr. Prý jestli mám čas a můžu mu s něčím pomoci. Souhlasil jsem. Rychle jsem se najedl, sbalil si pracovní oblečení, obuv i rukavice a vyrazil na autobus do Syrovic. Tam totiž bratr bydlí. Přišla mi otevřít jeho manželka. Brácha mi dal klíče od garáže, že mám nachystat motorku. Potom jsme jeli do družstva, tam má bratr pronajatý pozemek a také jednu budovu. V ní má úly s včelstvy. Chtěl tam včeličkám vylepšit prostředí. Dělali jsme dlažbu. Protože tam původně byla na zemi jenom udusaná hlína, docela jsme si mákli. Nejdříve jsme museli vystěhovat všechny úly ven, potom vybrat tu hlínu, navozit písek a položit na něj dlažbu. Potom přišly na řadu železobetonové kusy, které jsme používali jako podstavce pod ty úly. Ale byly moc dlouhé, tak se musely přeříznout napůl. Já jsem to všechno chystal, vozil a připravoval, bratr řezal flexou. Jak tak pracujeme, najednou brácha zařval bolestí. Z jednoho kusu betonu čouhal jakýsi drát a bratr se na něj napíchl. Pěkně si roztrhl paži. Hned jsem běžel k motorce pro lékárničku a ošetřil jsem mu to. Potom povídám: „Sedni si a odpočívej, já tu práci tady dodělám sám. Nanosil jsem všech padesát úlů zpátky a všechno uklidil. Uff, to vám byla dřina! Trošku jsem se bál, když jsem ty úly nosil, protože to v nich pěkně hučelo. Kdyby se včelky uvnitř naštvaly a vyletěly ven, no to by mi vůbec nebylo do smíchu! Potom jsem bratra dopravil domů. Chtěl mi za tu práci zaplatit, ale já jsem to odmítl. Jsme přece bratři a až příště budu potřebovat pomoct já, tak on určitě také přijde. Jako rodina si přece musíme pomáhat. Na dřevě
Tomáš Lenhart
O prázdninách v sobotu jsem jel s tatínkem do lesa pro dřevo. Druhý den jsme strávili tím, že jsme to dřevo na dvorku řezali. Musíme si udělat zásobu na zimu, aby bylo čím topit. Další den jsem byls rukama venku a povídali jsme si o životě. Čtvrtý den jsem jek na kole do Otmarova, Telnice a Blučiny. Pátý den jsem si byl v parku zakopat s míčem. Potom jsem také byl v lese se psem. Pak jsem ale musel toho psa vykoupat. No a ty ostatní dny jsem nedělal skoro nic, jen tak z nudy jsem počítal matematiku a dělal český jazyk. Jakub Kysel
Zážitky
O víkendu před začátkem prázdnin jsme byli s babičkou a strejdou na výletě v Mikulově. Byl tam Gulášfest. Chtěli jsme tedy ochutnat nějaký ten guláš, ale odpoledne už žádný neměli. Stejně se mi v tom hotelu moc nelíbilo, byla tam spousta lidí. Tak jsme šli raději ven a vyškrábali jsme se na místní zříceninu, která se jmenuje Kozí hrádek. Je z ní pěkný výhled na celý Mikulov a okolní vinice. Také tam byl zajímavý starý židovský hřbitov. Potom jsme si zašli na něco dobrého do cukrárny. V Mikulově se mi líbila kašna na náměstí, Počasí nám o prázdninách moc nepřálo, dost často pršelo a bylo chladno. Odpočíval jsem, ale také jsem pomáhal doma. Někdy jsem se díval na filmy. Odpoledne jsem chodil na procházky se svým pejskem Besinkou. Byla moc ráda, že jsme spolu a vesele poskakovala. V pátek konečně přestalo pršet. Tak jsme toho s babičkou využili a jeli jsme do Brna. Chtěl jsem se podívat na Špilberk. Moc se mi tam líbilo. Viděl jsem kasematy, také zvonkohru a výstavu Bořka Šípka, který tam vystavuje sklo. Vystavoval své nákresy a výrobky. Něco takového jsem viděl poprve. Zaujaly mě zvláštně vyrobené židle, byly takové legrační. Koncem prázdnin jsme se vypravili na vycházku do přírody. Byli jsme v Mariánském údolí na Říčkách. Ušli jsme 1 5 km. Nejvíc se mi líbila jeskyně Pekárna. Cestou jsme si sedli u nějaké hospody a nasvačili jsme se. Škoda, že ty prázdniny vždycky tak rychle utečou. Lukáš Findeis
Aktivně
Už před prázdninami jsem byla nemocná (to asi z přepolního běhu) a tak jsem pořád ležela v postali a léčila jsem se. Když už jsem byla zdravá, tak byly podzimní prázdniny. Prožila jsem je poměrně aktivně. Byla jsem jedno odpoledne u tety v Brně, s kamarády jsem šli na Špilberk. Také jsme se šli najíst U nás v Babicích jsme chodili na kofolu, hráli jsme fotbal a hru, která se jmenuje prdeláč. Ale abyste si nemysleli, že jsem celou tu dobu doma nic nedělala! To tedy ne! Mám doma své povinnosti ( uklízení, mytí nádobí, vynášení odpadků atd.). Ale ty jsou vždycky rychle hotové a potom už mám volno. Nikola Ondrášková
Památka zesnulých dušičky
Dušičky -
jde o pozůstatek Keltů, kteří ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka Začali to Keltové Právě keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1 .listopadu . Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnes se s ním můžeme setkat v podobě svátku všech Svatých 1 . listopadu a následných Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 1 8 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček. Dušičky oč vlastně jde?
Svátek Všech svatých vychází z doložené historické události, jíž bylo vysvěcení Pantheonu v Římě v roce 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 1 2. století jako vzpomínka na mrtvé. V římskokatolickém kalendáři najdeme u 2. listopadu název Vzpomínka na všechny věrné zesnulé. Protestanti tento den označují jako Památka zesnulých. Tento pojem vešel i do kalendáře veskrze ateistického. My na Dušičky uctíváme, Američané se veselí
Slaví jej mnoho států a národů, každý po svém. Zatímco ve střední Evropě mají dušičky klidný průběh, v anglosaských zemích a především v Americe si lidé na tento den pečlivě připravují pestrobarevné kostýmy na slavnostní veselice, vydlabávají dýně, které mají strašitI Halloween se ale v posledních letech začal drát i do Česka. Popravdě má tento proud u nás nemálo odpůrcůI Rozhodně k našim zemí patří na Dušičky více právě uctění památky mrtvých – květinami na hrob, tichou vzpomínkou na ty, kteří už nejsou mezi námi. A leckde i setkání s příbuznými a blízkými, kteří jsou od nás daleko a jindy si na setkání nenajdeme časI připravila MIŠo zdroj: internet
Velký zážitek
Měla jsem svátek! Ale ne, ten mám přece v dubnu. Ale bylo mi, jako bych opravdu svátek slavila. V Brně totiž koncertovala naše známá zpěvačka, Marie Rottrová. Je to její poslední koncertní turné. Rozhodla se, že už se svou pěveckou kariérou skončí. A tak pořádá poslední šňůru koncertů po celém Česku i Slovensku. No a 2. listopadu letošního roku byl koncert v Brně. Moje dcera Veronika vystupuje na některých koncertech také a zpívá paní Rottrové sbory. V Brně byla, a tak nás s manželem na tento koncert do Ronda pozvala. Řeknu vám, to byl zážitek! Celá aréna byla vyprodaná do posledního místečka. Na pódiu se střídali různí muzikanti i zpěváci, protože paní Rottrová si na tento koncert pozvala některé své kamarády jako zpívající hosty. Všechny písničky, které se tam hrály a zpívaly znám, zpívala jsem spolu s nimi. Atmosféra na koncertě byla opravdu vynikající. Je škoda, že Maruška už nechce zpívat. Když koncert končil, tak aplaus nebral konce. Maruška musela třikrát přidávat, publikum ji nechtělo pustit z jeviště. Všichni tleskali vestoje a to je pro umělce výraz nejvyššího uznání od diváků. No a mě jako maminku moc těšilo, že moje dcera účinkovala a na tom jevišti je součástí vší té krásy. text a foto: MiŠo a internet
