časopis ţáků Mateřské školy a Základní školy Ţelešice ROČNÍK 11.
Prosincové dny se krátí, vítr, mrazy, vločky, sníh. Paní Zima se k nám vrátí v blátě nebo na saních.
PROSINEC 2010
Kaţdý kdo je v duši dítě má rád tyhle krátké dny. A vy velcí, vy uţ víte, který bude poslední. 1
číslo : ČTYŘI
To se sejdem u stromečku, hodní i ti zlobiví. Všichni vtrhnem do dárečků radujem – to se ví!!!
Obsah: Úvodní strana……………………………………..……….1 Obsah, spolupracovali, narozeniny a svátky…2 Schránka důvěry…………………………………….…….3 Anthropos…………………………………………….……..4 Mahenova knihovna……………………………………5 Exkurze SŠ Roosevelta………………………….……..6 Člověče, nezlob se……………………………………….7 Jedenáct zastavení Brna…………………………...8-9 Exkurze OU Cvrčovice…………………………….10-11 Maik na batizadu v Košicích………………………..12 Dokážeme se podržet…………………………………13 Břišní tanečnice………………………………………….14 Svátky vánoční……………………………………….15-16
Boros
Vladimír
28.12.
Holub
Marcel
28.12.
Findeis
Lukáš
23.12.
Horňáková
Petra
13.12.
Lipovská
Karolína
17.12.
David David David David Lucie David
Spolupracovali: Gabriela Danielová, Lukáš Daniel, Lenka Torčíková, Lucie Holubová, Michal Nejedlý, p.u. Polcarová, p.u. Klouparová, p.z. Matějková, p.z. Šterc, p.v. Kučera, p.u. Tomešek, p.u. Šotová
30.12. 30.12. 30.12. 30.12. 13.12. 30.12.
2
Schránka důvěry
Může se stát, že budeš mít problém. Problém, který tě trápí, ale zároveň se s ním nechceš nikomu svěřit (máš například konflikty se spolužáky a chtěl bys je odstranit, nestíháš ve škole, máš problém v komunikaci s rodiči, s učitelem, se spolužáky, s kamarády, se sourozenci nebo i s někým jiným, máš pocit, že ti někdo ubližuje, a nevíš, co s tím, potřebuješ pomoc nebo poradit v nějakém jiném školním problému, který tě trápí, chceš se svěřit s nějakou jinou důvěrnou osobní věcí, která tě znepokojuje, potřebuješ si jen o něčem popovídat, něco si ujasnit, a nevíš, na koho se obrátit, máš dobrý nápad a chceš ho pomoci realizovat, něco na škole postrádáš nebo jsi s něčím nespokojený). Od toho je tady schránka důvěry. Můžeš využít uzamčené kovové schránky, která je umístěna ve škole ve vestibulu hned vedle hlavního vchodu do školy za velkou květinou a vhodit do ní svůj vzkaz. Vzkaz nemusíš podepisovat, může být anonymní. Dotazy putují k vedení školy a podle typu „problému“ se do dění mohou zapojit další učitelé. Aby mohl být problém řešen, musíš o problému psát konkrétně, tedy např.: V 8. třídě šikanuje někdo žáka X.Y. Zpráva „Šikanují mě“ nikomu nic neřekne. Je sice smutné, že tě někdo šikanuje, ale bohužel nevíme ani koho šikanují, ani ve které třídě, a nemůžeme s tím moc nic dělat. MiŠo
3
Dne 3.11.2010 se PŠ I. + PŠ II. vypravila na výlet do Anthroposu v Brně. Co se pod tímto zajímavým názvem skrývá nám vysvětlila paní učitelka : „Před mnoha tisíci let ţili u nás lidé úplně jiným způsobem ţivota neţ dnes my. Ţivili se hlavně lovem zvířat a sběrem nejrůznějších plodů, semen či kořínků. Ţili v malých tlupách, stále ohroţováni drsnou přírodou. Před nepohodou se ukrývali v jeskyních nebo jednoduchých chatrčích z větví a kůţí. Nástroje a zbraně si vyráběli ze dřeva, kostí a hlavně z kamene. Velkým přítelem a často jedinou ochranou před dravými šelmami jim byl OHEŇ. Přinášel jim světlo, teplo i bezpečí.“ Toto všechno jsme se dozvěděli v muzeu ANTHROPOS, kde hlavní dominantou je mamut s mládětem v ţivotní velikosti.
Výstava je pěkná a všem ji doporučujeme.
pí.uč. Klouparová a Polcarová
4
Návštěva Mahenovy knihovny v Brně
Na 9. listopadu jsme měli objednanou přednášku o hororech v Mahenově knihovně v Brně. Protoţe kapacita přednáškové místnosti byla 25 lidí, jely jen obě osmé a devátá třída p. uč. Němce. V knihovně nás ve třetím patře patře přivítala pestře vyzdobená třída se slečnou lektorkou, která ţáky rozdělila do pěti skupin. Nejprve povyprávěla obsah pěti hororů. Poté měla kaţdá skupina za úkol přiřadit, na papírcích
napsané, základní momenty příběhu ke kaţdému z hororů. Většina ţáků, s pomocí lektorky, úkol splnila. Důleţitým momentem celé přednášky bylo, ţe zúčastnění zjistili, ţe existují i klasická díla hororové literatury jako Drákula, Ptáci či Frankenstein, nejen filmy, které vysílá v nočních hodinách tv Nova. Po přednášce jsme se všichni modrým autobusem přes Olympii vrátili do školy na oběd. Text a foto p.u. Pavel Tomešek 5
Dne 10.11.2010 naše třída 9.B navštívila s paní učitelkou Šotovou Střední školu Franklina Delano Roosevelta pro tělesně postiţené. Jsou tam totiţ učební obory, které bychom se mohli vyučit. Paní zástupkyně té školy nás provedla po celém areálu. Mají krásnou aulu, coţ je velká místnost, kde se konají společenské akce a větší shromáţdění. Také tam hrají divadlo. Potom jsme se dívali všude po třídách a po dílnách. Vyráběli moc pěkné věci z pediku – košíčky, vajíčka, vánoční stromeček atd., vařili, vyráběli kabelky a peněţenky z kůţe, moc krásné náušnice, náramky a řetízky z korálků. Moc se nám tam líbilo. Studenti té školy jsou moc šikovní. Gabriela Danielová Také jsme se podívali do skleníků, které k té škole patří. V tzv. studeném skleníku tam pěstují banánovníky, pomerančovníky, citroníky, granátovníky a další zajímavé exotické rostliny. Ve sklenících se potulovala tři krásná koťata a krásňoučkou opičku Kryštůvka. Pořád na nás vyplazoval jazyk. Je skvělé, jak třeba i těţce tělesně postiţení dokáţou udělat báječné věci, zatímco lidé bez postiţení kolikrát neumějí vůbec nic. Lenka Torčíková Cesta do té školy byla docela dlouhá, ja to totiţ aţ na druhé straně Brna. Škola je velká, úplně nově postavená. Uvnitř to bylo jako v hotelu. Mají moc pěkné třídy. Je tam spousta děcek na vozíčku – chudáci. Líbily se mi skleníky s mandarinkami, pomeranči, citrony a banány. Měli tam i papoušky a opičku. Paní, která nás prováděla nás varovala, ţe ráda kouše a čurá na lidi. Ale asi jsme se jí líbili, protoţe nám nic neudělala. Lukáš Daniel
Na této škole se studují tyto obory: (Podtrţené obory jsou vhodné pro ţáky naší školy) Obchodní akademie
Obchodní škola
Provoz domácnosti
Brašnář
Zpracovatel přírodních pletiv
Zahradník
Zahradnické práce
Aranţérské práce
Biţuterní práce
Tkalcovské práce
Šití oděvů
Strojírenské práce
6
Člověče, nezlob se … Jen aby nám padaly samé šestky …. Kdo ví , co se honí hlavou našim malým závodníkům, ve hře jsou teď protivníci z jiných škol a opravdu záleţí na štěstí a na tom, kolik padne na hrací kostce…..
10. listopadu 2010 se na naší škole uskutečnilo krajské kolo ve hře Člověče, nezlob se. Ve dvou kategoriích smíšených druţstev se mezi sebou utkalo 32 závodníků ze 2. – 5.tříd ze 7 škol. I.kategorii : 2. + 3.ročník jsme se neumístili, ale v II.kategorii : 4. + 5.ročník Ruda Rézmüves a Terka Siváková jsou sehraná dvojka. HURÁ, máme 3.místo
ZŘ Matějková Ludmila 7
17.listopad 2010 Tento den je státní svátek, ale ve škole je ţivo. Vţdyť všichni pojedeme na výlet. Do poslední chvíle se tají, kam se to vlastně dnes vypravíme. Máme dvě varianty, ta správná se určí aţ ráno podle počasí. Ráno mrholí, je škaredě a tak je rozhodnuto – jedeme na výlet do Brna poznávat brněnské pověsti a památky města
„Jedenáct zastavení Brna.“ Jen si to dobře zorganizovat. Čtyři nejstarší – Lucka Holubová, Aneta Poláková, Filip Hunka a Lukáš Daniel mají právo volby a na střídačku si k sobě vyberou „parťáky“ do skupiny. Nakonec si vyberou i svého patrona
p.uč. Šterce - p.uč. Lvovského - pí.uč.Procházkovou - pí.uč.Matějkovou. Máme nafasované jídlo a pití a jede se autobusem z Ţelešic v 9.24 k Olympii a pak k Vaňkovce, kde začíná naše pouť. 1.zastavení Hotelem Padovec, kde dříve stávala Ţidovská brána a Dům u tří kohoutů. 2.zastavení Kapucínské náměstí (dříve Uhelný trh), Kapucínský klášter, kryptou s mumiemi členů a dobrodinců kláštera, mezi nimi i lupič a vůdce pandurů baron F.Trenk, vězněný na Špilberku. 3.zastavení - Zelný (Horní) trh – nejrozsáhlejší brněnské náměstí. Dominantou Zelného trhu je kašna Parnas a zde všichni dostali PRVNÍ ÚKOL , zjistit, které postavy a zvířata jsou na této kašně. Našli jsme uprostřed jeskyně - mýtické hory Parnas, kde sídlily Múzy – Herkula drţícího spoutaného tříhlavého psa Cerbera - stráţce podsvětí, alegorické postavy znázorňující dávné říše Babylónii (okřídlený lev), Persii (roh hojnosti) a Řecko (okřídlenou saň). Kaţdá skupina u kašny obdrţela obálku s Brněnskými pověstmi. DRUHÝM ÚKOLEM je přečíst si pověsti ve svých skupinách a pak cestou při zastaveních vlastními slovy ostatním reprodukovat jejich jednoduché znění. 4.zastavení - Horní část Zelného trhu – tady jsme si ukázali Divadlo Reduta se sochou W.A.Mozarta, Moravské zemské muzeum (Ditrichštejnský palác), Divadlo Husa na provázku, Malý Špalíček a barokní sloup Nejsvětější trojice, kde dříve stával Hrnčířský trh. 8
5.zastavení - Petrskou ulicí ke gotické bráně k Petrovu, kde kdysi chodily krásné princezny v dlouhých šatech – říká Terezka Siváková a má pravdu. U brány jsme těsně před 11 hodinou.. 6.zastavení - Katedrála sv. Petra a Pavla. Na Petrově právě zvoní poledne, všichni soustředěně počítají. A je tu první Brněnská pověst – Proč zvoní na Petrově poledne v 11 hodin? Slova se ujímá Tonda Hunka a svým svérázným způsobem nás seznamuje s pověstí. Z Petrova pokračujeme dolů na „Šilingrák“, pak ulicí Starobrněnskou okolo Velkého Špalíčku přes Zelný trh ke Staré radnici. 7.zastavení - Stará radnice – a tady máme hned tři Brněnské pověsti. Slovo si bere Lucka Holubová a velmi pěkně a kultivovaně všem vypráví pověst o Brněnském kole a Brněnském drakovi. Pověst O Fiálách na Staré radnici pak převypráví pí.uč.Matějková. nakonec si všichni draka i kolo prohlídnou zblízka. 8.zastavení - Pokračujeme ulicí Masarykovou na Orlí ulici, kde hledáme Kamennou pannu. Honza - Fanouš Holub má úspěch. U vchodu je vyrytá pověst v několika jazycích, čínsky pověst předříkala pí.uč. Matějková a společně Fanouš a Patrik Polák přečetli českou verzi. Uvnitř nás zaujala studna, kam skočila nebohá Johanka. TŘETÍ ÚKOL na sebe nenechal dlouho čekat, najděte kamennou pannu Johanku. Hledají všichni a jsme úspěšní. Pokračujeme ulicí Poštovskou okolo Knihovny Jiřího Mahena, a Kozí ulicí přicházíme na Jakubské náměstí. Za kostelem Sv.Jakuba je divadlo Bolka Polívky. Kdo je to Bolek Polívka – no přece Bohuš, odpovídá Patrik Holub. A má pravdu, chlapec. 9.zastavení - Kostel sv.Jakuba – ČTVRTÝ ÚKOL našeho zastavení je najít nahatého muţíčka na okně kostela. „Máme ho a opravdu je „nahatej.“ Poslední Brněnská pověst našeho zastavení – O neslušném muţíčkovi v rychlosti převyprávěla pí.uč.Matějková a pokračujeme dál na náměstí Svobody. 10. zastavení - Na náměstí Svobody je poslední PÁTÝ ÚKOL – najít sochy čtyř Mamlasů. Opět jsme úspěšní. Největší atrakcí však pro naše děti je kašna s vodotryskem a pak nový orloj. Je 12 hodin a orloj ukazuje přesně, dokonce ostříţí oči Lukáše Daniela vidí 12 hodin a 3 minuty. Cestu „Masaryčkou“ po Josefské do Myší díry k Vaňkovce zvládneme celkem rychle. Čekáme na autobus a odjíţdíme do Olympie, kde je naše poslední zastavení. 11.zastavení - Sportovní hřiště u Olympie – odpočinek – relax – houpačky – trampolína – klouzačka.Ve 14.16 jedeme autobusem do Ţelešic a tam uţ máme naplánovaný podvečerní program – opékání špekáčků. Všichni uţ se těší. Před večeří si odpočinem, kaţdý pojme odpočinek jinak. Velcí relaxují u počítačů s p.uč.Lvovským a Štercem, malí odpočívají u televize nebo na pokojích s pí.uč.Matějkovou a Procházkovou. Po večeři chvilka volna, koupání, televize a pak do postele. Za celý den máme záţitků aţ nad hlavu. Sepsala pí.uč.Matějková, foto p.uč.Šterc 9
Náš výlet do Cvrčovic se plánoval už dlouho dopředu. Asi měsíc předtím jsme dostali papír, kde bylo vybráno několik škol, které bychom mohli po ukončení devítky studovat. Tučně vyznačené byly ty, na které se pojedeme podívat společně se školou. Na ty ostatní se můžeme podívat sami s rodiči. Ještě donést 55,- Kč na cestu a 25.11.2010 se mohlo jet. Jeli všichni deváťáci a několik osmáků, kteří měli zájem. Doprovod nám tvořili naši třídní učitelé. Vyrazili jsme na autobus. Bylo ráno, přijel docela plný. My jsme ho
zaplnili k prasknutí. Ale přežili jsme to. V Modřicích jsme přestupovali na jiný autobus. Pan učitel pověřil kamaráda, aby nám koupil jízdenky. Jeli jsme a když se v reproduktoru ozvalo „Pohořelice“, tak jsme vystoupili. Byli jsme udiveni, že už jsme tam. Dál jsme pokračovali pěšky, protože do Cvrčovic nic nejede. Je to ale jenom asi kilometr. Za chvíli jsme tam byli. Prošli jsme bránou a uviděli jsme budovu školy. Je to vila z roku 132. U vchodu byly nápadité malé dekorace- pověšené vydlabané malé okrasné dýně a v nich zapálené svíčky. Moc pěkné. Vešli jsme dovnitř. Nejdříve nás praštila do nosu vůně vařených vajec a buchet. Po chvíli se objevila paní průvodkyně – asi nějaká zaměstnankyně školy. Ochotně nás provedla po celém areálu. Nejdříve jsme šli nahoru do podkroví a zjistili jsme, že jsme v internátě, který obývají ti žáci, kteří jsou tu ubytováni přes týden. Pokoje jsou moderně vybaveny. O patro níže je počítačová učebna a nějaké dílny. V prvním poschodí je společenská místnost
s televizí a kuchyně s jídelnou. Také je tu cvičná kuchyně. V přízemí je malá tělocvična, posilovna a šatny. Ke druhé budově školy jsou připojeny skleníky. Tady se v dílnách připravují žáci aranžéři a zahradníci. Pak jsme se dověděli, že zde mají ještě jednu budovu, ale ta je vzdálená asi 500m . Tak jsme se tam vypravili. Tam jsou třídy pro prodavače, zahradníky a aranžéry. Je to tam moc pěkné. Pak jsme měli chvíli času a tak jsme se šli projít. Potom už nám zbývalo dojít jenom na autobus a vydat se na zpáteční cestu. Michal Nejedlý
10
Já to ve Cvrčkách dobře znám, takže jsem byla ráda, že jsme se ve volné chvíli mohli jít podívat na krásný splav. Lenka Torčíková Ze všeho nejvíc se mi líbila módní přehlídka, na kterou jsme byli pozvaní. Měli tam krásné šaty. Nejlepší byly ty svatební. Sabina Veselá Když jsme těm holkám manekýnkám pochválili, že se nám to líbilo, tak se začaly tvářit nějak divně a měly blbé kecy. To mi zkazilo dojem z celé exkurze. Lucie Holubová Mě taky vadilo, že nám nadávali. Škola byla pěkná i internát se mi líbil, ale to chování – to teda ne! Lukáš Daniel Fotografie z módní přehlídky:
11
Dokáţeme se podrţet Jedním z dalších úkolů kluků 5. výchovné skupiny ve hře „Cesta do neznáma“, bylo dokázat, ţe se dokáţí navzájem podrţet a ţe si mohou vzájemně důvěřovat. A to nejen obrazně, ale v tomto případě skutečně doslova. Kluci dostali ţebřík a instrukci, ţe se musí dostat na druhou stranu ţebříku aniţ by ţebřík někde opřeli, či jinak upevnili. Úkol se nejdřív klukům zdál nesplnitelný. Jak mohou přelézt přes ţebřík, který není nijak ukotven?! Po chvíli spekulování a dohadování na řešení nakonec přišli. Stačí přece, kdyţ budou všichni ţebřík pořádně drţet ve svislé poloze, a pak po jednom mohou přelézt na druhou stranu. Řešení tak kluci sice našli, ale i tak to úkol nebyl vůbec jednoduchý. Nejde jen o to, ţe potřebujete dostatek silných paţí, které ţebřík i s vámi udrţí, ale potřebujete, rovněţ dost odvahy a důvěry, ţe ostatní s vámi ţebřík udrţí a nepustí a samozřejmě, pokud máte ještě navíc strach z výšek, tak musíte opravdu překonat sami sebe. No a jak to celé dopadlo? Zvládli kluci úkol splnit?.....Zeptejte se jich osobně
12
Maik na batizadu v Košicích Batizado, obřad páskování, je ve většině skupin capoeiry nejdůleţitější událost roku. V rámci batizáda se sjedou ţáci a mistři z blízka i z dálky, aby porovnali a předvedli své dovednosti, společně zatrénovali a zahráli si capoeiru, ale hlavně proto, ţe zde mají moţnost získat vyšší pásek, který prokazuje úroveň jejich dovedností. Na batizado skupiny Oxumare do Košic se 27.11.2010 sjelo na 150 capoeiristů ze Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Rakouska a z Čech. Mezi nimi i významní capoeiristi a mestres. Nechyběl samozřejmě náš oblíbený Mestre Pontape (velmi potěšený tím, ţe nás zde vidí) a přítomný byl dokonce jeho učitel Mestre Panteira. V pátek nás čekala velká uvítací roda a po noci, kdy jsme toho zrovna moc nenaspali (holt 150 capoeiristů v jedné tělocvičně nadělá docela rámus), nás čekal pořádný celodenní trénink zakončený zmíněným batizádem (páskováním). Odměnou za celodenní dřinu nám byla brazilská párty s vystoupením maculelé a samby, které doprovázeli ţivě na bubny přítomní brazilci. Zpátky jsme jeli plní záţitků, vzpomínek na přátelské Slováky a pocitem, ţe těch 15 hodin ve vlaku, nedospané noci, bolavé svaly a propocená trika rozhodně stály za to.
Na fotkách Maik s účastníky batizáda, s Mestrem Ponatpem, Mestrem Panteirou (učitelem Mestre Pontapeho) a Conra-Mestrem Olho Brancou. Text a foto p.v. Pavel Kučera 13
Všichni jsme se 30. listopadu těšili na vystoupení břišní tanečnice, která nám do školy přijela ukázat své umění. Celá akce se konala ve školní tělocvičně. Své vystoupení měla moc pěkně připravené. Líbilo se nám, jak se tam tak kroutila a vlnila. Také tančila se ţivým ohněm v ruce. Muselo jí trvat moc dlouho, neţ se to naučila. Kdyţ skončila, tak jí všichni dlouho tleskali. Není divu, fakt se jí to povedlo. Po vystoupení kluci odešli. Zůstaly jsme tam jenom my, holky. Představila se nám, prý se jmenuje Andrea, říká si Andy a máme prý jí tykat, ţe to tak má raději. Pak nám dala hodinu břišního tance zdarma. Půjčila nám šátky. My jsme si je uvázaly kolem boků a zkoušely jsme tancovat s Andy. Pustila nám k tomu hudbu od Shakiry. Holky z osmičky to rychle vzdaly a odešly. S námi ostatními tam zůstaly paní Dvořáková a Matějková a šlo jim to! Andrea byla podle mě sympatická, šikovná a strašně dobrá!!! Ještě jsme se s ní vyfotilii potom uţ jsme se rozloučili.
Článek je sestaven z příspěvků Sabiny Veselé a Lucie Holubové Foto p.v. Kučera
14
SVÁTKY VÁNOČNÍ
Advent - původ a historie Advent byl dobou očekávání příchodu Spasitele na svět. Doba adventní byla vlastně přípravnou dobou na vánoční svátky a uţ od 11. století se její doba trvání ustálila na posledních čtyřech týdnech před Štědrým dnem. Byla časem půstu, při kterém se měli lidé namísto poţívání nadměrného jídla a pití, věnovat zboţnému rozjímání. Zakázány byly veškeré zábavy, tanec a zpěv. Kaţdá z adventních nedělí měla své lidové označení (ţelezná, bronzová, stříbrná a zlatá). Advent, tak jak ho známe, začíná čtvrtou neděli před Štědrým večerem, trvá 22 aţ 28 dní a můţe připadnout na jakoukoliv neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. V roce 2010 připadne 1. adventní neděle na 28.listopadu
Svatá Barbora – 4.12. Děvčata a ţena v bílém oděvu obcházejí domácnosti a nadělují dětem drobné dárky. Mají sice metly, ale jsou spíš hodné a veselé. V současné době se více udrţuje tradice trhání třešňových větviček, které mají doma do Štědrého dne nakvést. Dříve z toho svobodná děvčata usuzovala, zda se v následujícím roce vdají. Dnes se nakvetené větvičky pouţívají hlavně jako dekorace.
Mikulášská nadílka – 5.12. Obchůzka Mikuláše a jeho druţiny – kdysi se dávaly za okna punčochy do kterých biskup Mikuláš přes noc naděloval dětem jablka a ořechy nebo uhlí a brambory. To podle toho, zda byly děti hodné. Dnes se naplňuje taková „červená punčocha“ cukrovinkami, čokoládou a ovocem a věnuje se dětem slavnou trojicí postav tvořící biskup Mikuláš, čert a anděl.
Svátek svaté Lucie – 13.12. Lucka chodívala někde samostatně, v některých oblastech chodívala skupina Lucek. Byly to ţeny a dívky celé v bílém, se začerněným obličejem. Na rozdíl od Barborek byly zlé a potměšilé. V domech nemluvily, jejich počínání většinou souviselo s kontrolou práce a čistoty. Chodívaly se srpem, metlou, ale i s husím brkem nebo celou peroutkou a upozorňovaly na nečistotu.
15
Štědrý den – 24.12. Celý den se drţel přísný půst, kdo ho dodrţel, uviděl večer zlaté prasátko, záblesky zrcátka. Kolem stolu usedala celá rodina, v některých rodinách se ctila tradice jednoho prázdného místa s talířem pro ty rodinné příslušníky, kteří byli mimo domov nebo pro ty, kteří v posledním roce zemřeli. Hospodyně prý neměla od stolu vstávat a vše muselo být na dosah ruky. Legenda o narození Jeţíška Malý Jeţíšek se narodil podle biblického příběhu v městě Betlémě, kam se ze svého domova v Nazaretu vydali jeho rodiče Marie a Josef. Na dlouhou cestu se vydali poté, co římský císař vyhlásil sčítání lidí a jejich majetku, kvůli lepšímu vybírání daní. Aby sčítání proběhlo v pořádku, musel se kaţdý hlásit ve městě, z kterého pocházel. Ve městě Betlémě nebylo té noci, kdy Josef s Marií došli, jediný volný nocleh a proto se na noc uchýlili v salaši nedaleko od městských bran. Tam také Marie porodila svého syna Jeţíše. Namísto do kolébky jej uloţila do jesliček, které jinak slouţili ke krmení dobytka. Jako první se o narození Jeţíše dozvěděli pastýři, kterým se zjevil anděl a zvěstoval, ţe se narodil spasitel. Pastýři se hned vydali na cestu, aby se novému králi poklonili. Z východu se s cennými dary vydali tři mudrcové, kterým cestu ukazovala jasně zářící hvězda. Oni mudrcové byli Tři králové a mezi dary které Jeţíškovi nesli byla myrha, kadidlo a zlato. O narození budoucího krále se dozvěděl i král Herodes Veliký. Ze strachu o svůj trůn nechal okamţitě zavraţdit všechny chlapce narozené v Betlémě. Josefovi a Marii se spolu s malým Jeţíškem podařilo uprchnout do Egypta, odkud se vrátili zpět aţ po smrti Heroda. Svátek svatého Štěpána – 26.12. V tento den chodívaly děti po koledě a mládeţ se vracela od hospodáře ze sluţby domů. Povinnost slouţit jim začínala zase aţ po Novém roce. Mládeţ se scházela v hospodě – dodnes se pořádají štěpánské zábavy. Svátek svatého Silvestra – 31.12. Rozloučení se starým rokem. Tři králové – 6.1. Je to klasická koleda s přáním všeho nejlepšího a zdraví. Tyto koledy obstarávali tři chlapci, kteří se převlékali do bílých košilí a znázorňovali tři krále Kašpara, Melichara a Baltazara. Na košilích měli zlatá nebo červená počáteční písmena svých jmen. Svěcenou křídou označovali domy, které navštívili. Tato křída měla chránit před zlem a nemocemi. Koledou Tří králů skončila doba vánočních svátků. Potom nastává doba masopustu. ZŘ Ludmila Matějková
16
17
