Pažout
časopis 1. stupně ZŠ
Ročník 21
červen 2016
Číslo 61
Ahoj naši věrní čtenáři, dostává se Vám do rukou poslední výtisk již dávno plnoletého časopisu Pažout. Nechce se tomu ani věřit, ale je mu již skutečně 21 let a jeho zakladatelem byl pan učitel Pavel Řezníček, který zde kdysi pracoval. Od roku 2002 s přestávkou 2 let, kdy časopis měla na starosti paní učitelka Kamila Francová, jej až do současnosti vede paní učitelka Eva Vlková. Za těch opravdu mnoho let na něm pracovalo spoustu dětí, které není možné ani vyjmenovat. Přesto si nenecháme některá jména pro sebe a rádi zde poděkujeme bývalému žáku a redaktorovi Láďovi Burgrovi. Od druhé až do šesté třídy pro Vás časopis věrně připravovali kluci ze současné VI. C – Jarda a Vojta Zbořilovi, Daník Hruda a Honzík Hrubý. Ale co by to byl za časopis, kdyby neměl své čtenáře. Takže i Vám chceme touto cestou velmi poděkovat za Vaši věrnost. Školní časopis bude pokračovat v trochu jiné formě chceme Vám poděkovat za Vaši dlouholetou přízeň. A to nejen v novém roce 2016, ale celkově za 21 let, kterých náš společný časopis vychází. Zároveň Vám chceme popřát jen to nejlepší do nového roku, především zdraví a lásku lidí, kteří Vás obklopují. V tomto čísle jsme si pro Vás připravili zajímavé povídání o YouTube a youtuberech. Samozřejmě máme pro Vás i tradiční témata, takže si můžete počíst nějaké zajímavosti o domácím mazlíčkovi, rozhovor s paní učitelkou Kolečkovou, ale i „recenzi“ na film Jurský svět. Hezké počteníčko Vaši Honzík Hrubý, Daník Hruda, Jarda a Vojtík Zabořilovi ze VI. C, Natálka Kratochvílová s Luckou Cháberovou z V. B, Jirka Hamr ze III. C, Anička Klofáčová, Zuzka Zapletalová, Adélka Strouhalová ze IV. A, Ondřej Matoušek z V. A a Mgr. Eva Vlková
[email protected]
květen 2016
výběr žáků do plavecké třídy besedy o dentální hygieně výtvarné dílny s muzeem výcvik na DDH soutěže ve fotbale. besídky pro rodiče. sběr papíru ozdravné pobyty 5.A, 3. A Bijásek pro ŠD 3x
2.A,C v knihovně sběr uzávěrů z PET lahví fotografování žáků 2. stupně a 5.A, 3.A. témata ve ŠD: přání maminkám, májová příroda ŠD návštěva u hasičů dopravní soutěže O pohár sedmi klíčů - akce SRPŠ pro děti a rodiče XXIII. atletická olympiáda Šatny jsou denně uzamčené od 8.00 do 11.40 hodin.
Pohádka je vyprávění, ve kterém vystupují nadpřirozené bytosti. Například čarodějnice, draci, vodníci a další. Pohádky můžou být lidové nebo moderní. Lidové vznikly tak, že si je lidé předávali ústním podáním a někdo si i něco domyslel a upravil. Moderní pohádky mají svého autora a nemění se. Pohádky končí šťastným koncem a dobro zvítězí nad zlem. /Ondra/
Pohádky jsou pro malé ale i velké děti. Pár takových vám ukážu.
Pohádky pro menší: Na Déčku teď káždé ráno bývá třeba: Timmy time. Nebo
Pro větší: Například Austin a Ally. Nebo Harry Potter.
Noddy.
Kde bydlí tvoje babička. Za lesem, u černé borovice. A hrneček vařil a vařil, až toho byla celá chalupa. Babičko, vyndej buben a já budu hrát na housličky. A pak zavolali pejska, táhli, táhli, ale … nevytáhli. Jeníčku, vidíš něco?
Ano, vidím světýlko.
Kohoutek si ale nechal zrníčko pro sebe. /Perníková chaloupka, O červené Karkulce, O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě, Hrnečku vař, O budulínkovi/ /Adélka/
1. Paní učitelko, jak dlouho učíte? Vzhledem k tomu, že učím od 19 let, mám odučených 22 let. 2. Chtěla jste někdy dělat i něco jiného? Ano, dlouho mě drželo být módní návrhářkou. 3. Kdybyste byla ministryní školství, co byste změnila? Kdybych měla tu moc něco ve školství změnit, zavedla bych zpět pevné učební osnovy do základního školství, neboť takovou roztříštěnost, která v základním školství poslední léta je, společnost snad ještě nezažila. Dále bych se snažila snížit feminizaci ve školství, neboť dětem palčivě ubývají kvalitní mužské vzory. V neposlední řadě bych zavedla přísné postihy za nekázeň dětí či neplnění školních povinností. A tyto sankce by se netýkaly jen dětí, ale i rodičů. Nabývám totiž dojmu, že mnozí rodiče (ale nemluvím tu o svých školních) se zbavují své rodičovské zodpovědnosti za vzdělání a výchovu svého dítěte a hledají viníky někde jinde, místo aby začali u sebe.
3. Na které své žáky nejraději vzpomínáte a proč? V podstatě na všechny. Svou práci mám ráda mj. proto, že člověk po pár letech někde potká svého „žáčka“ a on je to již dospělý muž či žena a stále se k vám hlásí. 4. Co byste poradila svým méně zkušeným kolegům? Nevím, člověk nakonec stejně nejvíc zjistí až vlastní zkušeností. Možná být, stejně jako rodič, vzorem pro své žáky, důsledný a přitom laskavý. Učitel, opět stejně jako rodič, má ohromnou moc – může dětskou dušičku krásně vytvarovat nebo ji naopak pokřivit. A když učitel a rodič táhnou za jeden provaz, je to pro dítě výhra. 5. Co byste vzkázala našim žákům? Aby si svých dětských let co nejvíc užili, protože stejně jako nic v životě se už nezopakuje. A zároveň tato léta, kdy nasávají doslova vše (i to, co nemusí)jako houby, využít ve svůj prospěch. Jak říkal Mireček v Básnících (my starší víme, kdo a jak přesně to řekl) se učit, se učit, se učit. Protože zatím ještě žádný zloděj neukradl to, co má člověk v hlavě. A nezapomínat, že moudrý člověk není jen vzdělaný, ale má své pevné morální zásady. 6. Jak nejraději trávíte svůj volný čas? Asi jako každá máma i já většinu svého volného času trávím s rodinou. Kromě rodinných aktivit, které spočívají především ve sportu a chlapských zálibách, neboť mám doma tři chlapíky, miluju klid s knížkou nebo naopak tanec. Samozřejmě ráda navštěvuji kulturní představení jako jsou divadlo, kino, nebo koncerty mých oblíbených kapel a zpěváků. 7. Kdybyste ulovila zlatou rybku, jaká tři přání byste si přála? Určitě zdraví pro sebe a své blízké. Pak samozřejmě mít stále kolem sebe svou rodinu a přátele. A udržet si co nejdéle optimismus. Neboť jak se říká – s úsměvem jde všechno líp. /Daník/
fotbalista Vojtěch Zabořil, VI.C
1. Jak dlouho hraješ fotbal? 7 let.
2. Na jakém postu hraješ? Pravý záložník.
3. Jak často máš tréninky? 3 krát týdně, někdy častěji, každý víkend máme zápas.
4. Jakou soutěž hraješ? Krajský přebor.
5. Za jaký tým hraješ?
TJ Sokol Čechovice.
6. Co ti fotbal přináší? Dobrou fyzičku, radost z úspěchu a dobré kamarády.
/Jarda/
Pohádkový les Kdy: 20. 8. 2016, od 14:00 hodin Kde: Plumlov – kemp Žralok Na trase cca 1,5 km budou připraveny pohádky a soutěže pro děti. V centru dění - kemp Žralok, budou pro děti připraveny další atrakce a kulturní program.
Každoročně se koná 6 turnusů z každého „státu“ ze země youtuberů. Je zde VideoCamp, StyleCamp, CraftCamp a PlayCamp. Pozor - tento tábor je pro děti pouze od 12 let ! Každý má stejné termíny a cenu. Cena: 5 990! Více na http://www.4camps.cz/http://www.4camps.cz/ /Zuzka/
Říše: živočichové Třída: savci Řád: šelmy Čeleď: psovití Rod: vlk Vlci jsou stejně jako psi nebo kočky citliví na vibrace a dokáží rozpoznat blížící se zemětřesení několik dní před jeho příchodem. Dokáží se díky intuici dorozumět s ostatními členy smečky. V té jsou vždy dva vůdci. Ti můžou mít mláďata. Ostatní členové smečky pomáhají starat se o malé. Mláďata se v těle matky vyvíjejí 62 dnů, tedy dva měsíce. Během prvního týdne jsou slepá, později začínají vidět. Když si nějaký vlk troufne na vůdčího vlka a porazí ho, z alfy se stává samotář a žije sám a z vlka nový vedoucí vlk. Výjimečně se stane, že vlka přijme jiná smečka. /Adélka/
Pranostiky Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září. Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dni celé, je-li bez deště, bude pěkně ještě.
Léto někdy bývá vážně NEBEZPEČNÉ, protože vás může píchnout vosa (dokonce několika způsoby). Nebo si dokonce můžete ublížit na tobogánu. TAKHLE TO NEDĚLEJTE: Nikdy nejezděte na tobogánu po břiše, spíše jezděte po zadku. Nechoďte ze sluníčka hned do vody, na každém koupališti či v každém aquaparku jsou sprchy, proto se osprchujte a nemusíte se bát, že dostanete šok a utopíte se. Když jdete venku po schodech a držíte se zábradlí, pozor na vosy. Může vás píchnout a může vás to hodně bolet. /Zuzka/ A nabízíme vám k přečtení příběh Nely Kučerové z 8. B, s nímž v soutěži ,,Požární ochrana očima dětí pro rok 2016" postoupila do okresního kola. Příběh z lesa Nela Kučerová Ahoj! Jsem obyčejná srnka z lesa a musím vám povyprávět svůj příběh o tom, jak v našem lese hořelo. Když jsem byla ještě docela malá, bydlela jsem s maminkou u malého potůčku v té nejhlubší části lesa. Kolem našeho domečku rostly keříky maliní, ostružiní, borůvčí a spousta malých, ale slaďoučkých jahod. Podél potůčku se tyčily kapradiny a pod nimi polehávaly měkounké polštářky mechu. Každý večer před spaním jsem poslouchala bublání potůčku a jemné houkání sovy, které se linulo z dáli lesa. Roky plynuly jako voda v potoce a ze mě se stávala velká, dospělá srna. Jako každé ráno jsem šla na obchůzku lesa a poslouchala, co si zvířátka povídají. Zvedla jsem hlavu a pozorovala drobné ptáčky, jak si
štěbetají. Jedna ze zpráv mě zmrazila. Nemohla jsem se ani pohnout, když jsem zaslechla od neznámého ptáka, že se k nám blíží požár. Až se mi podařilo pohnout nohou, ihned jsem běžela lesem zpět, abych všem oznámila, co nás čeká. Maminku jsem u potůčku na pastvě nezahlédla, a tak jsem začala hlasitě volat. Pod nohama se mi shromáždili mravenci a začali mě šimrat. Neměla jsem náladu na legraci, a proto jsem jim řekla, co nás čeká a ať to oznámí ostatním. Hned se rozprchli, jako když střelí. Za malou chvíli byla kolem mě spousta zvířátek, ale maminka pořád nikde. Měla jsem o ni velký strach a začalo se mi stýskat. Volala jsem a volala, ale stále žádná odezva. Zvířátka si povídala a já nemohla nad ničím přemýšlet. Rozhodla jsem se, že ji půjdu hledat. Vyběhla jsem z davu a běžela lesem. Nikde nikdo, všichni už byli u našeho domečku a čekali, co s nimi bude dál. Slyšela jsem šum stromů a přemýšlela nad tím, co s nimi bude po požáru. Ta představa vyhořelého lesa mě nakopla k tomu, abych okamžitě našla maminku. Rozběhla jsem se a volala. Pořád se nikdo neozýval. Byla jsem zoufalá. Co mám dělat? Co mám dělat? Tahle otázka se mi promítala v hlavě. Připadalo mi, že se zrychluje vítr a cítím kouř. Měla jsem strach a začala se chvět. Nohy se mi podlamovaly a srst se vlnila ve větru. Zápach kouře sílil. Z posledních sil jsem zavolala. Maminka se ozvala. Na tento okamžik jsem čekala už dlouho. Zavolala jsem znovu a doufala, že se znovu ozve. Opravdu. Maminka. Slyším její tenký hlásek. Vyrazila jsem za ní jako za kořistí. Zaslechla jsem šum keřů. Vběhla jsem do nich i přes to, že byly plné trnů. Uvnitř ležela maminka s nohou zamotanou v trní. Začala jsem ji vymotávat a z čumáčku mi ukapávaly kapičky krve, které stékaly mamince po noze do mechu. Můj čumáček byl celý rozbolavělý. Maminka se už mohla pohnout, a tak mi pomohla trhat lepkavou rostlinu. Za chviličku bylo hotovo. Maminka se postavila. Přilepily jsme se k sobě a navzájem se utěšovaly. Vítr stále sílil a zápach kouře se linul kolem našich čumáčků. Vyskočily jsme z trní a vydaly se rychlým během domů. Pod kopýtky se nám jen prášilo. U domečku stál dav zvířat z celého lesa. Přemýšlela jsem, co dál. Z davu se ozvalo: ,,Pomóc, oheň!" Nastala panika. Všichni zoufale křičeli. V dáli jsem zahlédla hustě oranžovou, až červenou barvu. Začalo být velké teplo. Cítila jsem, jak mi přes čumáček sjíždí malá říčka potu. Zvolala jsem: ,,Pojďme!" Celý dav se rozběhl. Kopýtka klusala a po celém lese se rozléhal dusot. Drobná zvířátka se svým krokem hrnula za davem. Teplota stoupala. Věděla jsem, že je nám oheň v patách, a proto se raději neohlížela. Po očku jsem kontrolovala maminku, jestli je stále v davu. Nad hlavou nám svištěli ptáci. Zaslechla jsem praskání dřeva a kvílení trávy. Bylo horko a kolem nás bylo jasné světlo ohně. Z ničeho nic se lesem začalo ozývat záhadné houkání. Cítila jsem, jak se dav zpomalil. Houkání sílilo a mně se rozbušilo srdce. Měla jsem strach, co bude dál. Dav opět zrychlil. Pod nohama se pletli drobní hlodavci, kteří se při zpomalení davu dostali více vpřed. Vítr stále sílil a kouř pokryl celý les. Najednou se znova ozval záhadný zvuk. Slyšela jsem, jak se mi zrychluje tep. V mé bujné fantazii se zjevila velká sova, z jejíchž hlasivek se ozýval záhadný zvuk. Snažila jsem se ji vymazat z hlavy, ale nedařilo se. Koukla jsem se po mamince. Zvuk se přibližoval a já se začala chvět. Zdálo se mi, že cítím vodu. Nevěřila jsem tomu, ale vzpomněla jsem si, že už jako malá jsem na velkou vzdálenost cítila náš potůček. Po čichu jsem vždy hledala cestu domů. Tajně jsem začala doufat, že mám pravdu a blíží se voda. Otočila jsem hlavou a viděla velké, žhavé plameny ohně, které se nezastavitelně řítily k nám. Dav začal přidávat na rychlosti. Bylo čím dál větší horko. Pod srstí mě začínaly šimrat krůpěje potu. Naštěstí alespoň silně foukalo, a tak nás stále sušil vítr. Voda. Stále jsem ji cítila a vůně začínala bleskově sílit. Záhadný zvuk se zastavil a v dáli před námi problikávala modrá světýlka. Dav stále zrychloval. Zdálo se mi, že mi na jemnou srst dopadají kapičky vody. Prší? To asi ne. Že by zrovna teď, když máme v patách oheň, začalo pršet, se mi zdálo jako moc velká náhoda. Nad lesem se rozléhalo záhadné vrčení. Zdálo se, že ty kapky padají z této létavé nestvůry, která se vznáší nad lesem. Modrá světýlka, jako by se přibližovala. Stále mi na záda padaly kapky vody. Nikdo kolem mě to neřešil. Ohlédla jsem se kolem sebe. Drobných zvířátek výrazně ubylo. Sevřel se mi krk úzkostí nad představou, že je dohnala únava a pohltily plameny ohně. Všude kolem mě byly hlavy unavených zvířat, ze kterých se valil rychlý a teplý dech. Maminka vytrvale klusala, ale vypadala velice unaveně. I ptáků nad hlavami ubylo. Kapky vody mi začaly vtékat pod srst. Vyplázla jsem jazyk a snažila se chytit vodu. Nic jsem nepochytila, ale docela mě to ochladilo. Před námi se objevili zajímaví tvorové. Stáli na dvou nohách a v předních svírali podivně vypadající hady, ze kterých se valila voda. Dav se zastavil. Modrá světla nás oslnila, a proto jsme neviděli, co se děje. Kolem nás stáli ti podivní tvorové. Postupně začala zvířata mizet. Dostala jsem strach, že nás všechny snědí tak rychle jako já malé, sladké jahody, co rostly u našeho domečku. Vzpomínka na domov mi vlila slzy do očí. Najednou mě někdo pevně stiskl a navlékl mi na krk zvláštně tvrdého hada, kterého utáhl. Měla jsem pocit, že se udusím, a proto jsem se začala rychle vrtět. Potom mě natlačili do velké krabice, kde se mačkalo mnoho dalších zvířat, o kterých jsem si myslela, že je ti podivní tvorové snědli. Byla tam tma. Okolo čumáčku se mi linula známá vůně. Maminka, pomyslela jsem si. To je určitě ona. Ozvala se rána. Dveře se zavřely a známá vůně sílila. Mezi zvířaty jsem zahlédla
maminku. Její sněhově bílý ocásek zářil, jako ta nejčistší sněhová vločka. Přitulila jsem se k ní. Cítila jsem, jak se chvěje. Krabice se dala do pohybu. Všichni se začali kymácet ze strany na stranu. Z venku se ozýval záhadný zvuk, ten co jsem už slyšela. To se asi blíží další podivní tvorové s hady, pomyslela jsem si. Po dlouhé cestě se krabice zastavila. Něco luplo a dveře se rozletěly. Všichni jsme se začali hrnout ven. Tam nás oslnilo zářivě zlaté ranní slunce, které už bylo poměrně vysoko. Takový jas jsem viděla poprvé, tedy když nepočítám plameny ohně, jelikož u nás v nejhlubší části lesa se paprsky slunce objevovaly jen chvíli přes poledne, když se jim podařilo proniknout mezi hustými větvemi stromů. Objevili jsme se u nového lesa. Krabice stála na překrásné louce plné květin, nad kterými poletoval hmyz. Za loukou byl velký prosluněný les plný krásných stromů. Na jednom seděla veverka a zírala na nás, jako by nikdy neviděla zvířata. Na dalším seděla sojka, která volala do lesa. Všichni jsme se s radostí rozběhli k lesu. Podivní tvorové vlezli do krabice a odjeli. Já a maminka jsme si našly klidné místečko v hloubi lesa. I když jsme měly nový a překrásný domov, stále jsem vzpomínala na bublavý potůček a celou krajinu okolo našeho domečku. Doufala jsem, že se snad znovu zazelená a někdy ho ještě uvidím. Z mého příběhu plyne, že hasiči jsou důležití i pro zvířata, protože ta by bez lidské pomoci v hořícím lese uhynula. Za to jim patří obrovský dík.
Soutěž O nejlepší pohádkový příběh Bude se soutěžit o pěkné ceny napište co nejhezčí pohádkový příběh
soutěž trvá do 20.6 Odevzdávejte Zuzce, Adéle a Aničce do 4.A a Ondrovi do 5.A
Každá pohádka má svůj konec, i náš časopis končí. Ale jak se říká, na každém konci je pěkné to, že něco nového naopak začíná…
