Žárovka a motýl Od Nikol Patíková
[email protected] 732537080
INT./NOC Vidíme stroze zaˇ rízený byt. Vlastnˇ e je to jen jedna místnost, kde je kuchynˇ e od postele oddˇ elena knihovnou. Koupelna je vedle kuchynˇ e. V zábˇ eru na knihovnu vidíme, že se do ní knihy sotva vejdou. Jsou zde knihy souˇ casných svˇ etových autor˚ u (Haruki Murakami, Ian McEwan, Michael Cunningham...), klasika (Dostojevský, ˇ Cechov...), ˇ ceští autoˇ ri (Petra Soukupová, Marek Šindelka, Jaroslav Rudiš, ale také Jirásek, Nˇ emcová, ˇ Capek...). Celý zvláštní oddíl zaujímají knihy Milana Kundery. Najdeme zde všechny jeho romány, eseje, básnˇ e, divadelní hry. Nˇ ekteré dvakrát. Nˇ ekterá vydání se lesknou novotou, jiné jsou osahané a potrhané. Jsou tu vydání ˇ ceská, ale i francouzská ˇ ci anglická. Knihy nejsou jen v knihovnˇ e, v menších ˇ ci vˇ etších hromádkách se nacházejí všude po bytˇ e. V zábˇ eru už ale vidíme mužskou postavu, sedící v posteli z palet. Je to Petr (29). ˇ Cte Kunderovu knihu Nechovejte se tu jako doma, pˇ ríteli. M.O. bˇ eží ve zvuku hlasem Petra: Když chce Hermann Broch vysvˇ etlit postavu, definuje nejdˇ rív její základní postoj, aby se pak pˇ ribližoval postupnˇ e k detailnˇ ejším stránkám její povahy. Od abstraktního jde ke konkrétnímu. To, co si pˇ reˇ cetl si zapisuje do zápisníku vedle. Pokraˇ cuje vnitˇ rní monolog: Ve škole nás taky uˇ cili, že bychom nikdy nemˇ eli používat vnitˇ rní monolog postavy. Prý je to velmi ˇi dˇ jednoduchá berliˇ cka, jak pˇ redstavit postavu c ej. Z vnitˇ rního monologu se rázem stalo nˇ eco zakázaného. Prý se ˇi dialogem. Co ale s myšlenkami, vše dá vyjádˇ rit obrazem c které bˇ eží postavˇ e v hlavˇ e a které by pohou grimasou nevyjádˇ ril ani Al Pacino? V obraze vidíme, že si Petr stále zapisuje. Pak se podívá na budík na noˇ cním stolku. Ukazuje 3:20. Petr vstává a jde do kuchynˇ e. Cestou zakopne o knihu, která se otevˇ re. Vidíme v ní titulek filmu: Žárovka a motýl. Jedou titulky spolu s ˇ cernobílými animacemi na stránkách knihy. Petr stojí v kuchyni pˇ red otevˇ renou skˇ ríˇ nkou. M˚ užeme v ní vidˇ et všelijaké lahviˇ cky s léky (pozorný divák si všimne, že jsou to léky na nespavost), dále malé zavaˇ rovaˇ cky s bylinkami: tˇ rezalka, dobromysl, meduˇ nka, kozlík... Petr si vaˇ rí ˇ caj z meduˇ nky.
2.
Dále je to rychlejší sled obraz˚ u, bˇ ehem kterých svítá: Petr je v posteli, ˇ cte si, píše, snaží se usnout, pije ˇ caj, pˇ revrací se v posteli, pˇ rechází místnost. Nakonec v 6:30 zazvoní budík, Petr se obléká a jde do práce. Je sychravo, podzim zalézá do koˇ rínk˚ u vlas˚ u. EXT./ DEN Na ulici míˇ rí ke stánku s kávou. Než k nˇ emu dojde vrazí do dívky v hnˇ edém podzimním kabátu. Omluví se jí, ale dívka je zamyšlená, sotva se na nˇ ej podívá. Její obliˇ cej vidíme velmi letmo. Petr pˇ richází k stánku, v hlavˇ e si ale zpˇ etnˇ e pˇ rehraje tuto scénu znova. Tentokrát ale do dívky vrazí až když má v ruce kávu, dívku tak polije. Omlouvá se jí a zve ji na kávu nˇ ekam dovnitˇ r. Vidíme Petra s dívkou za sklem kavárny, jak se spolu smˇ ejí. Petr se ale vrátí zpátky do reality. V ruce už má kelímek s kávou, otoˇ cí se a vyráží do práce. Pracuje v call centru. INT./DEN Vidíme jej, jak telefonuje se zákazníky, ale M.O. slyšíme: ˇíká Hegel, je básník sám; Obsahem lyrické poezie, r prop˚ ujˇ cuje hlas vlastnímu nitru, aby probudil u posluchaˇ c˚ u city a nálady, které sám prožívá. (Kundera) Zatímco mu zákazník odpovídá, Petr si nˇ eco zapisuje do stejného bloku, který jsme vidˇ eli dnes v noci. Pak odpovídá nˇ ekterou z frází, které mají pracovníci call center nauˇ cené: PETR Dobˇ re a co kdybych vám nabídl... EXT./ DEN Jde z práce, kouˇ rí. Vchází do lékárny. INT./ DEN PETR Ahoj. LÉKÁRNICE Nezabralo to? PETR Ne. Nemáš nˇ eco jinýho?
(CONTINUED)
CONTINUED:
3. LÉKÁRNICE Nemám. Dala jsem ti všechno, co jsem mohla. Ale nevypadáš vyˇ cerpanˇ e. PETR Nejsem. LÉKÁRNICE Vždyt’ už je to nˇ ekolik týdn˚ u. PETR Tak ahoj.
INT./ VEˇ CER; NOC Petr opˇ et stojí pˇ red skˇ ríˇ nkou s léky. Z bylinek si míchá ˇaj. Sedá si ke stolu, píše, pije ˇ c caj a skotskou. ˇiny a Vnitˇ rní monolog: Vyprávˇ et o postavách jejich c chováním, ne slovy a informacemi. Co nám má sdˇ elit scéna, kterou se chystáme psát? Dialogy: pˇ rirozené, zhuštˇ ené. Odstranit zbyteˇ cnosti. Má dopito. Jde spát. Na budíku vidíme pátek 22:00. Zapíná hudbu na usnutí (šumˇ ení moˇ re, ptáci, atd.). Pˇ revaluje se, r˚ uznˇ e mˇ ení polohy, nespí. Hodiny se pˇ ribližují k ránu. Petr se nakonec zvedá a obléká. Je noc. INT. BAR/ NOC Je vidˇ et, že se Petr s barmany zná. Objednává si gin a tonic. Dívá se po ostatních návštˇ evnících; hluˇ cná opilá skupinka asi pˇ eti kluk˚ u. Postarší spící pán. Kluk se sluchátky. Nˇ eco zapisuje. Pˇ ri bližším pohledu vidíme, že noty. Dívka s laptopem (Sára, 25). M˚ užeme si vzpomenout, že je to ona dívka, do které Petr vrazil u stánku s kávou. Ale nemusíme. Stejnˇ e jako Petr pije gin s tonicem a kouˇ rí. Má dlouhé ˇ cerné vlasy, ted’ stoˇ cené do ležérního drdolu. Je hodnˇ e hubená a má ostˇ re ˇ rezaný obliˇ cej. Vypadá trochu pˇ rísnˇ e. Vnitˇ rní monolog: Proˇ c vždycky všichni ve filmu kouˇ rí? Protože nevˇ edí, co s rukama? Protože scenáristé nevˇ edí, co s rukama postav? Protože to vypadá dobˇ re? Petr si ji dlouho prohlíží. Dívka k nˇ emu vzhlédne, Petr rychle uhne oˇ cima. Rychle si ji naskicuje a zapisuje to, co se mu odehrává v hlavˇ e (a co i my vidíme v obraze): Sára vstává a jde k jeho stolu.
(CONTINUED)
CONTINUED:
4.
SÁRA Ahoj, m˚ užu si pˇ risednout? Petr pˇ rikývne. SÁRA Nevidˇ eli jsme se už nˇ ekde? Petr pokrˇ cí rameny. SÁRA Já vím, že je to otˇ repaný, ale fakt mám ten pocit... m˚ užu tˇ e na nˇ eco pozvat? Sára se na Petra božsky usmˇ eje. V tu chvíli se Petr probere ze scénᡠre ve vlastní hlavˇ e. Podívá se na dívku, ta vstává od stolu, Petr panikaˇ rí. Sára ale projde kolem jeho stolu aniž by se na nˇ ej podívala. Chvíli se na baru baví s barmanem, platí, balí si vˇ eci a odchází. Petr se cítí trapnˇ e. INT./DEN Petr vchází do rodinného domu. PETR Mami? Vchází do kuchynˇ e. Petrova matka dˇ elá obˇ ed. K Petrovi se hrne zhruba pˇ etiletý kluk (Kryštof, 5) KRYŠTOF ˇ Cau strejdo! Z˚ ustaneš do veˇ ceˇ re? PETR No, já nevím, mám dost práce... Matka se na nˇ ej varovnˇ e podívá. KRYŠTOF Ale babiˇ cka to ˇ ríkala. PETR Dobˇ re, fajn, z˚ ustanu. KRYŠTOF Pojd’, nˇ eco ti ukážu. Bere Petra za ruku a dotáhne ho do svého pokoje. Pˇ res celou místnost je tu postavená zoo. Z leporel, plastových i (CONTINUED)
CONTINUED:
5.
plyšových zvíˇ rat. Zoo má dost bizarní ráz. V jedné z "klecí" je 20 cm vysoká plyšová opice, kdežto hned vedle jsou dvoucentimetrové plastové žirafy a zebry. Jiná zvíˇ rata jsou jen ploché obrázky vystˇ ríhané z ˇ casopis˚ u nebo vlastnoruˇ cnˇ e nakreslené Kryštofem. ˇím je krmí. Petr si Kryštof Petrovi popisuje, co kde je a c sedá na Kryštofovu postel, jediné volné místo v pokoji. KRYŠTOF ...a lvi musí být na opaˇ cné stranˇ e, kdyby se náhodou dostali pˇ res plot, tak aby jim dlouho trvalo, než se dostanou k antilopám a já je tak stihl zachránit... Kryštof˚ uv hlas se pomalu vzdaluje. Pˇ recházíme do snu. Petr se stává návštˇ evníkem v Kryštofovˇ e zoo. Prochází kolem výbˇ ehu plastových antilop, které mu jsou sotva po kolena. Když se otoˇ cí, vidí, že za ním v dálce bˇ eží plochý lev z ˇ casopisu. Dá se do bˇ ehu, zastaví až u klece z leporela, které je doslova obtoˇ ceno kolem obrovské plyšové opice. Za rohem zahlédne dlouhé ˇ cerné vlasy. Vydá se tím smˇ erem. Majitelka vlas˚ u mu stále uniká, jako by zoo bylo jedno velké bludištˇ e (nikoli labyrint). Po zemi nachází utroušená motýlí kˇ rídla. Když už má pocit, že dívku dohoní, ta se rozpadá a vylétávají z ní motýli. Petra budí matˇ cin hlas. MATKA Petˇ re! Vzpamatuj se, co je s tebou? Vypadá vydˇ ešenˇ e. PETR Asi jsem usnul. KRYŠTOF S otevˇ renýma oˇ cima? PETR Tak jsem se zamyslel. MATKA Nemohli jsme tˇ e probrat takovou dobu. Dˇ eje se nˇ eco? Petr vypadá zmatenˇ e.
(CONTINUED)
CONTINUED:
6.
PETR Ne, nic. MATKA Tak pojd’te jíst. U stolu už sedí otec. OTEC Tak co nového? PETR Nic. OTEC Mohli bysme jít dnes na pole pouštˇ et draka. Kryštof zaˇ cne jásat. PETR No, víš... KRYŠTOF Strejdo! ˇ Ríkals, že tu z˚ ustaneš. Petr vzdychne. Po obˇ edˇ e pomáhá matce s nádobím. MATKA Doufám, že s ním na to pole p˚ ujdeš. Má jenom tebe. PETR Prosím tˇ e, nevydírej mˇ e. MATKA Jaký vydírání? Jen ti ˇ ríkám, jak to je. Taky by ses tu mohl ukázat ˇ castˇ eji. PETR Mám dost práce. MATKA Nemusel ses odsud stˇ ehovat. PETR Musel, mami.
(CONTINUED)
CONTINUED:
7. MATKA Nechápu, proˇ c. PETR Ty víš, proˇ c.
EXT./ DEN Petr, Kryštof a otec pouští na poli draka. Smˇ ejí se, vypadají št’astnˇ e. Vyžene je déšt’. INT./ VEˇ CER Petr právˇ e uspal Kryštofa, zavírá dveˇ re od pokojíˇ cku. Venku lije. MATKA Pˇ rece v tomhle poˇ casí nep˚ ujdeš ted’ dom˚ u. PETR Stejnˇ e tu nemám kde spát. MATKA M˚ užeš spátPETR Tam spát nebudu! Ticho. Ani jeden neví, kam se podívat. PETR Tak ahoj, mami. MATKA A kdy pˇ rijdeš? PETR Nevim. MATKA Kryštof tˇ e potˇ rebuje. INT. BAR/NOC Osazenstvo baru: zhruba pˇ et pˇ riopilých dívek slaví rozluˇ cku se svobodou (jedna z nich má na hlavˇ e závoj). Postarší pán, co tu vˇ cera vyspával se baví s jiným. Kluk se sluchátky si tužkou vyklepává rytmus do stolu. Obsluha stejná jako vˇ cera. Petr si objednává skotskou a vytahuje sešit. (CONTINUED)
CONTINUED:
8.
Vnitˇ rní monolog: 10 % inspirace a 90 % potu. Být sami sobˇ e múzou. Hrdina musí projít vývojem. A film by mˇ el mít nˇ ejakou myšlenku. Ale jakou? Co je poselstvím tohoto filmu? Jaké má kouzlo? Jak to udˇ elat, aby to nebyl jen prázdný sled událostí? Dívka, kterou si vˇ cera naskicoval, se zaˇ cne na papíˇ re hýbat. Odhrne si pramen vlas˚ u za ucho, zapaluje cigaretu, podepˇ re si hlavu a podívá se Petrovi pˇ rímo do oˇ cí (do kamery). Petr vzhlédne od obrázku. Podívá se pˇ rímo do oˇ cí Sᡠre. Ani si nevšiml, že pˇ rišla. Sára pohledem neuhne. Odhrne si pramen vlas˚ u za ucho, zapaluje cigaretu, podepˇ re si hlavu a dívá se na Petra. Ten znervózní. Podívá se na hodinky. Je dávno po p˚ ulnoci. SÁRA Pˇ risedneš si? PETR Prosím? SÁRA Jestli si pˇ risedneš. Sedne si k Sᡠre. SÁRA Co dˇ eláš? PETR Pracuju v call centru. SÁRA Ne. Myslím, co ted’ dˇ eláš. On neví, co tím ona chce ˇ ríct. PETR Bavím se s tebou...? SÁRA Píšeš. PETR Aha. Jo. No. Snažím se. SÁRA A co? PETR Jenom nˇ ejaký blbosti.
(CONTINUED)
CONTINUED:
9. SÁRA Ukaž.
Sára mu vytrhne sešit z ruky. Je zaskoˇ cený její drzostí. Sára ˇ cte nahlas: ...ta se rozpadá a vylétávají z ní motýli. SÁRA Píšeš fantasy? PETR Ne, to se mi zdálo. SÁRA Já jsem myslela, že nem˚ užeš spát. PETR Prosím? SÁRA Že nem˚ užeš spát. Jako já. PETR Jak toSÁRA Podívej se. Krom tˇ ech holek, pro který je tohle poslední štace, tu vysedávají poˇ rád ti samí. Nikdo z nich nem˚ uže spát. Kdybychom mohli, tak tu nesedíme. Ne tady a ne sami. Znaˇ cnou dobu jen sedí a pijí a kouˇ rí. SÁRA Moc toho nenamluvíš, že? PETR Pracuju v call centru, tak jsem pak rád, když mluvit nemusím. SÁRA Tak jak to je? PETR S ˇ cím? SÁRA S tím snem. To sis vymyslel? PETR Já vlastnˇ e nevím. Jsem vzh˚ uru už nˇ ekolik týdn˚ u. A tohle se mi stalo poprvé. (CONTINUED)
CONTINUED:
10.
Byl jsem prostˇ e najednou mimo. Nevim, jak dlouho. A tohle se mi "zdálo." SÁRA Zvláštní. Vypadá zamyšlenˇ e. SÁRA Vypadnem? Vstane a obléká se. Jde k baru, o nˇ eˇ cem se baví s barmany. Petr ji následuje. PETR Musim zaplatit. SÁRA Zaˇ rízeno. PETR AleSára ho umlˇ cí pohledem. Vyjdou ven. Je pˇ resnˇ e to podzimní poˇ casí, kdy sice neprší, spadne sem tam pár kapek, ale když poˇ rádnˇ e zafouká, je to jako by na vás vylili kýbl vody. SÁRA Chtˇ ela bych odtud odejít. Nˇ ekam, kde nejsou krásné ženy a duchaplní muži, chtˇ ela bych nˇ ekam, kde jsou jen obyˇ cejní lidé. PETR Pojd’. Budou tam pendlovky a st˚ ul a na nˇ em suky veliké jak oˇ ci vˇ erného psa. Starý muž naleje nám mléko do dvou hrnk˚ u a tichý, smírný hovor všem ˇ cela ovˇ enˇ cí. SÁRA Tam se nikdo nebude dívat, jaké mám nohy a jaké poprsí, tam se lidé znají jen po svém modrém hlase, protože hlas je modrý, když jsou (MORE) (CONTINUED)
CONTINUED:
11.
SÁRA (cont’d) lidé prostí, docela prostí jak dˇ eti, jako k˚ uzlátka ˇ ci psi. PETR Pojd’. Bude tam lávka nad potokem a dlouhý proud vody, dlouhý a útˇ ešný, protože v tom je velká útˇ echa, že voda teˇ ce, že míjí lávku, bˇ rehy, kámen, vše, a klidnˇ e, bez nᡠrku. SÁRA A budou tam široká luka, do nichž rozptýlím tu tíhu v prsou, s kterou jsem nevˇ edˇ ela co poˇ cít, a byla jsem pak zlá, až zaˇ cali ˇ ríkat, že se mstím za to, že stárnu a že nejsem hezká. PETR Pojd’. Bude tam malé nádraží se svlaˇ cci v bedniˇ ckách a starý výpravˇ cí, jenž bude troubiti na dˇ etskou trumpetu, a v dálce vlᡠcek-vlak podobný pojízdnému tlukoucímu srdci. SÁRA A hvˇ ezdy, milᡠcku, hvˇ ezdy tam v˚ ubec nebudou, místo hvˇ ezd tam budou holoubci, protože tys ˇ ríkal, že nemáš rád hvˇ ezdy, ty kameny chladnoucí v prázdnotách, ale že máš rád holoubky, a já chci, abys tam šel se mnou, alespoˇ n tam abys šel se mnou, když jsi se mnou nikdy nikam nešel. PETR Pojd’. Mezi jednotlivými dialogy jsou r˚ uznˇ e dlouhé odmlky. A zatímco spolu Petr se Sárou hovoˇ rí prostˇ rednictvím Kunderovy básnˇ e Chtˇ ela bych odtud odejít, prochází se mˇ estem, padají na nˇ e kapky a pomalu svítá. Tato scéna pˇ rechází do:
12.
INT./ DEN Petr má otevˇ rené oˇ ci, ale najednou se probere jakoby ze sna. Vlasy má mokré. O chvíli pozdˇ eji mu zvoní budík. Obléká se, snídá kávu a cigarety. Pohled je nepˇ rítomný, na stole má otevˇ rený zápisník, ale jeho ruka ˇ cmárá jen mal˚ uvky beze smyslu. EXT./ DEN Neprší, ale je zataženo. Petr jde do práce. Klasická cesta: u lékárny zamává na kamarádku - lékárnici. U stánku si kupuje kávu. Pˇ richází ke call centru, zapaluje si cigaretu. Když dojde k budovˇ e, vyhodí prázdný kelímek, nedopalek, otoˇ cí se a jde pryˇ c. INT./ DEN Petr vchází do domu rodiˇ c˚ u. PETR Mami? MATKA Co tu dˇ eláš? PETR Vzal jsem si dnes volno. MATKA Z˚ ustaneš na obˇ ed? PETR Ne. Spˇ echám. MATKA Kryštof je nemocný. PETR Co mu je? MATKA Asi je jen nachlazený. Petr jde nahoru do Kryštofova pokoje. Kryštof si v posteli kreslí. KRYŠTOF Jéé, ahoj strejdo!
(CONTINUED)
CONTINUED:
13.
PETR ˇ Cau, piráte, co dˇ eláš? KRYŠTOF Kreslím. Dívej, tady jsem ti nakreslil d˚ um. PETR To je modrá tráva? KRYŠTOF Néé! To je moˇ re! PETR Aha. A tady v tom oknˇ e? KRYŠTOF To je místnost jen na dobroty. PETR A na jaký? KRYŠTOF Na ty co máš rád. PETR Ale já sladký nejim. KRYŠTOF Tak si musíš najít nˇ ekoho, kdo jo. PETR Tak jo. KRYŠTOF M˚ užeš si ho nechat. PETR Dˇ ekuju. Petr obrázek složí a dá si ho do kapsy saka. PETR M˚ užu si p˚ ujˇ cit tvýho draka? KRYŠTOF Jasnˇ e. PETR Ale nevím, kdy ti ho vrátím.
(CONTINUED)
CONTINUED:
14. KRYŠTOF To neva. Vyrobíme s dˇ edou novýho. A kam jedeš? PETR Na výlet. KRYŠTOF Tak nezapomeˇ n najít ten d˚ um.
Petr na chodbˇ e projde kolem zavˇ rených dveˇ rí. M˚ užeme si všimnout, že klika je silnˇ e zaprášená. Nikdo tam nechodí. PETR Mami, jedu na služební cestu a nevím, kdy se vrátím. Matka je oˇ cividnˇ e zklamaná a smutná. MATKA Tak o sobˇ e dej vˇ edˇ et. Petr odchází s drakem v ruce. INT./ DEN Petr leží na podlaze svého bytu. Kolem rozházeny knihy. Do zábˇ eru vchází nohy nové postavy. Je to Soˇ na. SOˇ NA Co dˇ eláš? Je to Petrova sestra. Dvojˇ ce, což je zjevné na první pohled. Vykládá v kuchyni nákup z tašek. PETR Nemusíš mi nakupovat. SOˇ NA Uvaˇ rím ti chilli. PETR CO potˇ rebuješ? Soˇ na se na Petra výmluvnˇ e podívá psím pohledem. PETR Já dneska nemám ˇ cas. Jedu pryˇ c. SOˇ NA Jen dnes veˇ cer. Ráno si pro Kryštofa pˇ rijdu.
(CONTINUED)
CONTINUED:
15.
PETR Fajn. SOˇ NA Víš, že nemá moc kamarád˚ u? PETR Já taky ne. SOˇ NA A nevadí mu to. PETR Hm. SOˇ NA Mluví poˇ rád o tobˇ e. PETR Já tam ale nem˚ užu bydlet. SOˇ NA Naši ten barák mˇ eli prodat. Hned po tom. PETR To není tak jednoduchý. Soˇ na dál vaˇ rí chilli. Stˇ rih. INT./ NOC Petr dlouho hledí do svého zápisníku. Pak zaˇ cne psát. Vnitˇ rní monolog: Za prvé: pˇ ríprava, Za druhé: zjevení divák objeví nˇ eco d˚ uležitého. Za tˇ retí: vyšetˇ rování shromažd’ování informací. Za ˇ ctvrté: uznání - postava objeví nˇ eco d˚ uležitého. Další scéna se dále odehrává v Petrovˇ e bytˇ e. Nˇ eco hledá, prohlíží si knihy, r˚ uzné skˇ ríˇ nky, obleˇ cení. Nˇ ekteré vˇ eci shromažd’uje na postel. Scéna se odehrává v r˚ uznˇ e rychlých stˇ rizích, kdy Petr prochází bytem, sám sebou, potkává se, obˇ cas se na sebe podívá, ale nezdá se, že se vidí. Obraz se nakonec natolik zrychlí, že z Petrových pohyb˚ u vidíme jen šmouhu, kamera se oddaluje a na celé dˇ ení se díváme Petrovýma oˇ cima, který už sedí venku na laviˇ cce.
16.
EXT./ NOC Když se Petr probere, stojí pˇ red ním Sára s kufrem. Petr se zvedne a beze slova spolu jdou ulicí. Je podzim. Zem je pokrytá ˇ cerstvým deštˇ em a starými uschlými listy. INT./ DEN Svítá. Už ted’ je vidˇ et, že den bude zatažený. Petr se otoˇ cí na Sáru sedící na místˇ e spolujezdce. Je pˇ rikrytá kabátem, jí jeden z tˇ ech drahých sendviˇ c˚ u z benzínky a kouˇ rí. Pootevˇ reným okýnkem jí na tvᡠr spadne jedna malá zatoulaná kapka. Sára si toho nevšimne. Petr ano. ˇném návratu je tajemná a Vnitˇ rní monolog: Myšlenka o vˇ ec Nietzsche jí uvedl ostatní filosofy do rozpak˚ u: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili, a že by se i to opakování ještˇ e do nekoneˇ cna opakovalo! Sᡠre by zas a znovu spadla ta malá zatoulaná kapka na to samé místo na tvᡠri. Kolikrát by se to opakovalo? Kolikrát by spadla jedna jediná kapka, než by se i samotné opakování zacyklilo a zaˇ caly by padat kapky dvˇ e, tˇ ri, padesát, tisíc? Monolog pˇ rechází do obrazu: na Sáru padá ˇ cím dál víc kapek, o nichž však ví jen Petr. Sára si jich nevšímá. Vyfoukne kouˇ r a Petrova pˇ redstava je pryˇ c. SÁRA Myslíš, že Kunderovi záleží na jeho postavách? PETR Na nˇ ekterých jo. SÁRA Na kterých? PETR Na Tomášovi v Nesnesitelné lehkosti. SÁRA Proˇ c? PETR Dˇ rív jsem si myslel, že pˇ redobrazem Tomáše je sám Kundera, nebo by jím aspoˇ n chtˇ el být.
(CONTINUED)
CONTINUED:
17. SÁRA A není? PETR Ne. Prý to byl jeden jeho kamarád. SÁRA Tak to je zklamání. Už to nikdy nebudu ˇ císt stejnˇ e. PETR Tak proˇ c ses ptala? SÁRA ˇ Casto se ptám na vˇ eci, který vˇ edˇ et nechci. Víš, je to jako když se ptáš, jestli tˇ e tvá holka podvádí. Taky to ve skuteˇ cnosti nechceš vˇ edˇ et, ale nˇ eco v tobˇ e je silnˇ ejší. PETR Lidi asi jsou sebedestruktivní od pˇ rírody. SÁRA Zvlášt’ ti nejcitlivˇ ejší. PETR Nebylo tohle už v nˇ ejakým filmu? SÁRA Urˇ citˇ e jo. Snažíme se vyhnout klišé, ale ˇ casto právˇ e v nich je nejvíc pravdy, zacyklujeme se v nich a pˇ recházíme na vˇ eˇ cné opakování.
ˇný návrat nejtˇ V.M.: Je-li vˇ ec ežším bˇ remenem, pak se mohou naše životy jevit na jeho pozadí ve vší nádherné lehkosti. Ale je tíha opravdu hrozná a lehkost nádherná? Pˇ rijíždí do vesnice / mˇ esta, nevíme... SÁRA Tady nˇ ekde zastav. Projdem se. Petr zastavuje na parkovišti. Vystupují. Sára vypadá, že to tu zná, jistˇ e vyráží jedním smˇ erem hloubˇ eji do ulic. Každou chvíli zahýbá, z hlavní ulice pˇ recházejí do ˇ cím dál menších a užších uliˇ cek, až to vypadá, že je mˇ esto pohltí. Sára se nakonec zastaví pˇ red jedním z dom˚ u (pˇ ríloha ˇ c. 4). Vypadá opuštˇ enˇ e, nikdo se o nˇ ej nestará, ale okolním dom˚ um a jejich obyvatel˚ um jako by to nevadilo. Jako by si všichni okolo žili svými životy. (CONTINUED)
CONTINUED:
18.
Sára leze skrz rozpadlý plot a zmizí v zarostlé zahradˇ e. Petr za ní. Zahrada je rozlehlá víc, než se z ulice zdálo. V keˇ ri zarostlý dˇ etský míˇ c, vypuštˇ ené jezírko, uschlé lekníny, kvetoucí divoké r˚ uže. Kroky ozývající se z domu. PETR Sáro? Myslíš, že sem m˚ užeme? SÁRA Urˇ citˇ e ne. Nejde identifikovat, z které ˇ cásti domu se Sára ozývá. Petr opatrnˇ e našlapuje. PETR Co myslíš, že tu najdeme? SÁRA Myslím, že nic, ale doufám, že starý fotky, kostlivce pod podlahou, vypelichaný dˇ etský hraˇ cky... Stˇ rih. Oba sedí na obrubníku poblíž nˇ ejakého motorestu. Oba kouˇ rí. PETR Takže uznáváš, že to byla chyba? Sára horlivˇ e kroutí hlavou. PETR Proˇ c ne? SÁRA Musíme dˇ elat nˇ ejaký zastávky. ˇ Rekni, bavil by tˇ e film, ve kterým dva jen jedou autem a mluví? Pˇ rípadnˇ e mlˇ cí? PETR Když mají co zajímavýho ˇ ríct... SÁRA Ne. To se scenáristi vždy jen tvᡠrí, že jejich postavy mají co ˇ ríct. PETR Ale my nejsme postavy.
(CONTINUED)
CONTINUED:
19.
SÁRA Nejsme. PETR Ale chyba to byla. SÁRA Proˇ c? PETR Co si myslela, že objevíš? Mrtvolu? SÁRA Mohli jsme mu dát aspoˇ n nˇ ejaký jídlo. PETR Pˇ red tím, nežs ho kopla do nohy nebo pˇ ri tom, jak jsme pˇ red ním utíkali? SÁRA Myslíš, že když nˇ ekdo bydlí v opušteným baráku, tak už není bezdomovec? Nebo zkrátka musíš mít trvalý bydlištˇ e? A co digitální nomádi? PETR To je co? SÁRA Lidi, kteˇ rí cestujou všude možnˇ e a vydˇ elávají si prací na dálku. Jsem ted’ ˇ cetla o jedné holce, která plánovala cestu na nˇ ekolik let. Zrušila si trvalý bydlištˇ e, rozdala zbytky jídla, knihy, nábytek... A nemˇ ela pˇ resnej plán cesty. Sbalila to nejd˚ uležitˇ ejší a jela. PETR A co závazky? SÁRA Jaký? PETR Tˇ reba rodina. SÁRA Tˇ reba žádnou nemˇ ela.
(CONTINUED)
CONTINUED:
20.
PETR Tak já nevím. Kamarádi, známí. To co tˇ e drží na jednom místˇ e. SÁRA To je to, tˇ reba ji tam nic nedrželo. PETR Ale to mi neˇ ríkej, že všichni tihle nomádi jsou celej život sami. Že si nevytvoˇ rili žádný vazby. SÁRA To nevim. PETR Závidím jim tu svobodu, co mají, ale asi bych to nezvládl. SÁRA Máte dobrý vztahy v rodinˇ e? Výraz v Petrovˇ e obliˇ ceji se viditelnˇ e zmˇ ení. Zamyslí se. Je tam láska, ale i zmatek. Smutek. PETR To bych asi úplnˇ e neˇ rek. SÁRA Ale máte se rádi. PETR To jo. Ale v každé rodinˇ e je nˇ eco. Menší nebo vˇ etší trauma. A musíš s tím žít a s ostatníma vycházet, i když seš úplnˇ e jiná než oni. INT. AUTO / DEN Dlouho vidíme jen Petra. Soustˇ redí se na ˇ rízení. Pak pohledem pˇ rejdeme na jeho spolucestující. Pˇ res nohy, ruku položenou na stehnˇ e, až k tvᡠri. Tam se náš pohled ale zastaví zhruba u brady. Její tvᡠr nevidíme v celku. Vidíme jen r˚ uzné ˇ cásti. Oko, snad jeho ˇ cást, vrásky kolem oˇ cí, nos, ušní lal˚ uˇ cek... Ale i z tˇ echto malých ˇ cástí jsme schopni si složit obliˇ cej. Je to Soˇ na.
21. EXT. / DEN Ocitáme se v zahradˇ e. M˚ užeme nebo nemusíme si vzpomenout, že je to zahrada Petrových rodiˇ c˚ u, kterou jsme vidˇ eli na zaˇ cátku filmu. Nˇ eco je trochu jinak, i když nem˚ užeme ˇ ríct co. Na pískovišti si hrají dvˇ e dˇ eti - zhruba sedmiletá dvojˇ cata. Aˇ ckoli je to kluk s holkou, jsou stejnˇ e obleˇ cení. Kluk vytvoˇ ril r˚ uzné cesty a tunely pro svá auta. Holˇ ciˇ cka staví hrad. ONA Až budu velká, tak se pˇ restˇ ehuju sem. ON A já s tebou. ONA Ty ne. ON Proˇ c ne? ONA Není tam dost místností. ON Jak to? Tady tady spát moje
ONA bude kuchyˇ n, tady jídelna, tajemná komnata, tady budu a tady budou mít pokojíˇ cek dˇ eti.
ON A kde bude spát tv˚ uj muž? ONA Nebudu mít muže. ON Tak to nebudeš moct mít dˇ eti. ONA Jo jo, budu. ON To nejde bez muže. ONA V mým svˇ ete to jde. Tam jde všechno.
(CONTINUED)
CONTINUED:
22.
ON A co tam ještˇ e budeš mít? V tom tvým svˇ etˇ e? ONA Konˇ e. ON Vždyt’ se jich bojíš. ONA To není pravda! A taky spoustu ˇ cokošky. Celej sklem v tom zámku bude plnej ˇ cokošek. ON A m˚ užu nˇ ekdy pˇ rijít na návštˇ evu? ONA Nˇ ekdy jo. ON A jak se tam dostanu. ONA To bude tˇ ežký. ON Jak to? ONA Musíš nejdˇ rív usnout. A v tom snu se musíš soustˇ redit a najít takovej most a ten pˇ rejdeš a seš tam. ON A co když ho nenajdu? ONA Tak nedostaneš žádnou ˇ cokošku ze sklepa. INT. AUTO / DEN SÁRA ˇ Cokoládu? PETR Ne, dík.
(CONTINUED)
CONTINUED:
23.
SÁRA Byls nˇ ekdy v Paˇ ríži? PETR Ne. Ty? SÁRA Taky ne. PETR Nemˇ eli bychom si teda koupit mapu? SÁRA Na co? PETR Jedem tam nˇ ekoho najít, tak bysme se nemuseli nejdˇ rív ztratit. SÁRA Ale možná právˇ e to je ta správná cesta. PETR Proˇ c myslíš? SÁRA Mˇ eli bychom dát hlavnˇ e na naši intuici. A ono nás to za ním dovede. PETR Mˇ eli jsme se líp pˇ ripravit. SÁRA Na co? PETR Na to hledání. Já absolutnˇ e nemám ani páru, kde je Eiffelovka, natož paˇ rížský ˇ ctvrti. Takže v˚ ubec nevim, kde bychom mˇ eli zaˇ cít hledat. SÁRA Zaˇ cneme se vyptávat lidí a ono nás to k nˇ emu dovede. PETR Ani nevíme, kde zhruba bydlí nebo jestli nebude nˇ ekde na dovolené.
(CONTINUED)
CONTINUED:
24.
SÁRA Bydlí v Paˇ ríži. Kam by jezdil na dovolenou? PETR Tˇ reba na jih. SÁRA Není to na takovýho spisovatele moc velký klišé? PETR Tak na sever. SÁRA Na sever Belgie. PETR Jo. Pˇ resnˇ e takhle urˇ citˇ e pˇ remýšlí. SÁRA Nesmˇ ej se mi! PETR Nesmˇ eju. Jen si myslím, že jsme se mˇ eli líp pˇ ripravit. SÁRA Stejnˇ e nechápu, proˇ c se schovává. Proˇ c je tak nesmˇ elej. PETR Cože? Kundera? Nesmˇ elej? Prosím tˇ e, vždyt’ to je ta nejlepší taktika, jak pˇ rilákat pozornost novinᡠr˚ u. SÁRA A proˇ c by to dˇ elal? PETR Možná, že od té doby, co žije ve Francii a hlavnˇ e od doby, co píše jen francouzsky, už prostˇ e není tak dobrej. Tak si takhle vynucuje pozornost. SÁRA Blbost. PETR A ˇ cetlas od nˇ ej nˇ eco novˇ ejšího?
(CONTINUED)
CONTINUED:
25.
SÁRA Ne. PETR Proˇ c? SÁRA Neumim francouzsky. Teda na vysoké jsem si zapsala seminᡠr, ale nemˇ ela jsem na to ˇ cas. PETR Jak to? SÁRA Asi jiný priority. PETR Jako? SÁRA Zamilovala jsem se. PETR Aha. SÁRA A pak se to nabalovalo. Zastavíme? PETR Jo. SÁRA Tady kousek je taková voda. Asi jezero nebo tak nˇ eco. EXT. / DEN Jdou spolu po lesní cestˇ e. Mlˇ cky. Oba zahloubaní do svých vlastních myšlenek. PETR Vˇ eˇ ríš na jiný svˇ ety? SÁRA Jasnˇ e. PETR Jaký tˇ reba?
(CONTINUED)
CONTINUED:
26.
SÁRA Na ty v mojí hlavˇ e. Tam je poˇ rád podzim, ale jinak se ty podmínky dost mˇ ení. A pak tam, kde jsou ti, co od nás odešli. PETR Myslíš ti, co nám umˇ reli? SÁRA Taky. Pˇ redstav si, že seš ve filmu. Hraješ hlavní postavu. Další hlavní postavy jsou tˇ reba tvoji rodiˇ ce, partner, sourozenci, kamarádi... Vedlejší postavy jsou ne tak blízcí kamarádi, vzdálená rodina a tak. A pak tam máš komparz. To jsou lidi, se kterýma bˇ ežnˇ e pˇ richázíš do styku, jako ten týpek, co ti každý ráno prodá kafe, ale neznáš jeho jméno a nepamatuješ si barvu jeho oˇ cí. Nebo lidi, kolem kterých projdeš, už je nikdy nepotkáš, ale tv˚ uj mozek si je zapamatuje a jejich obliˇ cej nˇ ekdy nˇ ejak použije ve snu. No ale obˇ cas se stane, že do komparzu pˇ rejdou lidi z vedlejších rolí. Nˇ ekdy i z tˇ ech hlavních. Nˇ ekdy se s tím vyrovnáš a nˇ ekdy ne. Dál pokraˇ cují v tichu. Až dojdou k jezeru. Oˇ cividnˇ e už dávno skonˇ cilo babí léto, pokud nˇ ejaké bylo, ale Sára si pˇ resto sundá boty a vkroˇ cí po kotníky do jezera. Zavˇ re oˇ ci a v obliˇ ceji nechává hrát smˇ esku emocí: šok, ledové žiletky v chodidlech, nˇ eco jako úleva, blaženost. Nechá nohy ve vodˇ e a sedne si na bˇ reh. PETR Mˇ eli bysme jít. Myslim, že bude pršet. SÁRA No a? Když zmoknem, tak se pˇ revlíkneme. PETR Mˇ e štveš. SÁRA Proˇ c?
(CONTINUED)
CONTINUED:
27. PETR Protože všechno poˇ rád vidíš tak sluníˇ ckovˇ e. Nic není problém, na všechno máš odpovˇ ed’ a ˇ rešení. SÁRA A jak je mi lehko. PETR Ale život není jenom o tom, že všechno jde snadno. SÁRA Aha a o ˇ cem. PETR Máš taky nˇ ejakou zodpovˇ ednost. SÁRA Za koho? PETR Když pominu, že máš zodpovˇ ednost za sebe, tak hlavnˇ e za tvou rodinu. Když ti nezáleží na sobˇ e, tak aspoˇ n na nich. A obuj se nebo nastydneš a nikam nedojedem. SÁRA Ja už mám zodpovˇ ednost hlavnˇ e sama za sebe. A jsou to moje nohy, takže moje rýma. PETR Fajn.
Odchází pryˇ c. Sára si z batohu vytáhne skicák a zaˇ cne kreslit. Petr se po nˇ ekolika metrech zastaví a je na nˇ em vidˇ et, že sám se sebou dost bojuje. Dále sledujeme, jak se Petrova postava rozdˇ eluje na nˇ ekolik dalších: Jeden Petr z˚ ustává stát, další se z nˇ ej oddˇ elí a odchází k autu. Tam z˚ ustane sedˇ et a ˇ ceká na Sáru. I v tomto místˇ e se však Petr rozdˇ elí a s autem odjíždí. Ihned se ale v rozjezdu rozdˇ eluje: jeden se obrací a jede zpátky, odkud pˇ rijeli, jede dom˚ u. Ten druhý však míjí ceduli, která ukazuje k ˇ cesko-nˇ emeckým hranicím a pokraˇ cuje v cestˇ e do Paˇ ríže. Vracíme se zpátky k Petrovi, který nerozhodnˇ e stojí na lesní cestˇ e. I zde se rozdˇ elí. Jeden z˚ ustává stát, druhý se vrátí k Sᡠre a sedne si vedle ní. V.M.: (CONTINUED)
CONTINUED:
28.
Na co jsem myslel?... Na tvoje drahé nohy, chmýˇ rím pokryté. Na to, jak jdou. Jak tˇ ricet let už vleˇ cou neviditelný v˚ uz. Co? Že na tom není nic k plᡠci? Že pˇ rece život? A že synᡠcek? Ano, já vím... Byl z tvého l˚ una vystˇ relen jak z dˇ ela. Má lásko, ale copak tohle se dˇ elá? ˇlovˇ Vytˇ relit c eka a nechat ho pak desítky let kroužit, než dopadne s roztˇ ríští se v prach? Sundej ten úsmˇ ev z tvᡠre! Tu blbou radost nˇ ekoho, kdo jde a jde a táhne v˚ uz! Ano, máš pravdu. Nerozumíme si. Jsi poslušná jak každá žena. Jsi voják. Já jsem
muž.
INT. AUTO / NOC Projíždí ˇ ceským bizarním pohraniˇ cím. Míjí malé romantické kostelíˇ cky, domky s muškáty, vietnamské tržnice, stánky s porcelánovými ˇ cápy a zajíci na zahradu, nafukovací balonky a sklenˇ ené koule... Pˇ rijíždí k motorestu.
29.
INT. RECEPCE HOSTELU / NOC Berou si klíˇ ce. A jdou spolu po schodech do pokoje. PETR Podle mˇ e to je blbost. SÁRA Potˇ rebujeme si odpoˇ cinout. PETR Ted’ ztratíme celou noc. A úplnˇ e k niˇ cemu. SÁRA To není pravda. PETR Stejnˇ e nespíme! SÁRA Ale musíme obˇ cas zastavit. Nabrat sílu. Abys neztrácel pozornost. PETR Mohli jsme se vymˇ enit. Pokoj je strohý. Dvˇ e oddˇ elené postele, skˇ ríˇ n a koupelna. Veliké okno s balkonem. Výhled na lesy ponˇ ekud kontrastuje s ošuntˇ elým prostˇ redím hostelu. Sára si sedne na postel a vytáhne snickersku. Petr ji pozoruje. SÁRA Co je? Mám hlad. EXT. / NOC Petr sedí na balkonˇ e na zemi. Kouˇ rí a píše si do zápisníku. M.O. slyšíme sprchu. V.M.: Na stranˇ e dvanáct mˇ el být bod obratu. Ale proˇ c? Pˇ ríbˇ eh by se mˇ el zaháknout a pootoˇ cit se jiným smˇ erem. Jakým smˇ erem? Máme jen jeden. Najít klid a znovu usnout. SÁRA Znovu usnout? Proˇ c? PETR Tobˇ e to nechybí?
(CONTINUED)
CONTINUED:
30.
SÁRA Ne. Spánkem ztratíš tolik ˇ casu, kterej m˚ užeš vˇ enovat úplnˇ e jiným vˇ ecem. PETR Jako vysedávání v baru? SÁRA A co dˇ eláš ty?! PETR Snažím se usnout. SÁRA A není to jen horší ˇ cím víc se snažíš? PETR Pak píšu. SÁRA Proˇ c? PETR Je mi pak líp. SÁRA Kecy. Není ti líp a nevíš, po ˇ cem ti bude líp. Zkoušels r˚ uzný vˇ eci. Bylinky, prášky, chlast, možná terapii. Ale nakonec ses upnul k nˇ eˇ cemu, co ti jde a o ˇ cem si jen namlouváš, že ti pomáhá. O ˇ cem píšeš? O holce, cos potkal v baru. Ne o tom, co tˇ e doopravdy trápí. Tak jak ti to m˚ uže pomoct? PETR Jak to m˚ užeš vˇ edˇ et? SÁRA Prosím tˇ e, jak dlouho nespíš? Týdny, možná mˇ esíce. Jsou tu i takoví, co nespí roky. PETR Jak dlouho nespíš? SÁRA Od šestnácti.
(CONTINUED)
CONTINUED:
31.
PETR Co se ti stalo? EXT. / DEN Petr s Kryštofem jsou na poli a pouští draka. Sice hodnˇ e fouká, ale pole zalévá západ slunce. Kryštof se smˇ eje. Vypadá to na idylu. Tento svˇ et se ale okolo pomalu zaˇ cíná hroutit. Nejprve si toho nevšimneme, ale vesnice, která leží pod polem se zaˇ cíná rozpadat. Jednotlivé okapy, okenice, tašky ze stˇ rech... To vše zaˇ cíná padat. Domky se zaˇ cínají propadat do zemˇ e. Naše pozornost je ale zamˇ eˇ rená na Kryštofa s Petrem, proto trvá dlouho, než si toho všimneme. Kryštofovi odletí drak. Rozbˇ ehne se za ním, ale brzy zjistí, že nemá kam bˇ ežet, pole pod ním se zaˇ cíná propadat. Vykˇ rikne. Petr ho chytí tˇ esnˇ e nad okrajem. Nˇ ekdo ho vezme za ruku. Je to Sára. Všichni tˇ ri utíkají na druhou stranu. M˚ užeme si všimnout, že Sára má kolem sebe omotaný zvláštní šátek. INT./ NOC SÁRA Prober se! Petr vstává, oˇ cividnˇ e bez sebe a zmatenˇ e pˇ rechází po pokoji. PETR Kde je? SÁRA Kdo? PETR Tvoje dítˇ e. Sára si nervóznˇ e zapálí. SÁRA Já nevim. PETR Jak nevíš? SÁRA Obˇ cas ho cítím. Že se má dobˇ re, má radost nebo strach. Ale nevím, kde je. A on neví,kde jsem já. Vlastnˇ e ani neví, že jsem.
(CONTINUED)
CONTINUED:
32.
PETR Tys ho odložila? SÁRA Ne. Dala jsem ho nˇ ekomu, kdo o nˇ ej moc stál a urˇ citˇ e se o nˇ ej dobˇ re stará. PETR Ale nevíš komu a kam. SÁRA Ne. PETR Tak jak m˚ užeš vˇ edˇ et, jak se cítí? SÁRA Pˇ redstav si, že jsi s nˇ ekým spojený tˇ riˇ ctvrtˇ e roku. Nˇ ekdo jiný než ty ti najednou ovládá tˇ elo, život. Rozhoduje, jak se budeš cítit. Jestli se ti chce plakat nebo spát. Jestli zrovna tenhle obˇ ed udržíš nebo se budeš muset pozdˇ eji najíst znova. ˇ Casem se na nˇ ej napojíš. Víš, co se mu líbí, co nedˇ elat... A pak odejde, ale to spojení nˇ ejakým zp˚ usobem z˚ ustane. PETR Je to jako s dvojˇ cetem. Jenže já už bych ji nemˇ el cítit. INT. AUTO / DEN SÁRA Takže nejdˇ rív na sever? PETR Jo. SÁRA Tys tam nˇ ekdy byl? PETR Jo. Když mi bylo asi osm. Chvíli jsme tam jezdili k prarodiˇ c˚ um. Víš, jak se lidi dˇ elí podle toho, jestli mají radši moˇ re nebo hory? Tak já jsem na ty hory. A na Severní moˇ re.
(CONTINUED)
CONTINUED:
33.
V.M.: Ale byla to láska? Pocit, že chce umˇ rít vedle ní byl ˇený: vždyt’ se s ní tehdy vidˇ evidentnˇ e neumˇ er el teprve ˇlovˇ podruhé v životˇ e! Nebyla to tedy jen hysterie c eka,který si v hloubi duše uvˇ edomoval svou neschopnost lásky a zaˇ cal ji proto sám sobˇ e pˇ redstírat? SÁRA Taky bych chtˇ ela znovu spát. Ale nauˇ cila jsem se s tím žít. Nejdˇ rív jsem se s tím nedokázala vyrovnat. Ale pak to pˇ rijmeš. Tak nevím, jestli bych se dokázala vyrovnat s tím, že už bych nebyla pánem svého ˇ casu. Že bych musela chodit spát. A pak ty sny. To je na spaní nejhorší. Tvoje hlava je naprogramovaná tak, že ti v noci, kdy jsi nejvíc bezbranný, ukáže to, ˇ ceho se nejvíc bojíš. To nejhorší, cos prožil. Ale neukáže ti to tak, jak to bylo. Už tak strašnou skuteˇ cnost ti deformuje, aby tˇ e ještˇ e víc vydˇ esila. PETR Ale sny tˇ e nemusí jen dˇ esit. SÁRA Jakej je tv˚ uj nejvˇ etší sen, co si pˇ reješ ze všeho nejvíc? PETR Aby byla moje rodina zdravá. SÁRA No jasnˇ e, to je takový to obecný blaho. Ale co ty si pˇ reješ? PETR Živit se psaním. Psát knihy, povídky, ale hlavnˇ e scénᡠre. Mít na to ˇ cas, napsat dva velké scénᡠre do roka a být úspˇ ešný. Jako Epstein. Nebo ted’ ten týpek. Do jeho ˇ ctyˇ riceti ho nikdo neznal, ted’ se o nˇ em poˇ rád mluví a jeho film je hroznej úspˇ ech. Na škole jsem ˇ cetl jeho scénᡠr a ˇ ríkal jsem si, že to je pˇ eknej sranec. A vidíš, dostal se s tím až do Var˚ u. Ale ty první verze všech scénᡠr˚ u nejsou dobrý. Já se teda snažím psát na první dobrou, protože neumim pˇ repisovat.
(CONTINUED)
CONTINUED:
34.
SÁRA A zdávalo se ti nˇ ekdy o psaní? PETR Jen když jsem nestíhal deadline. SÁRA Vidíš, zdálo se ti o strachu. PETR Z ˇ ceho máš strach? SÁRA Že za mnou pˇ rijde moje dítˇ e. Že mˇ e pozná a já jeho ne. Nebo naopak. Že mˇ e bude obviˇ novat. Ale to užnem˚ uže být horší než to, jak jsem obviˇ novala sama sebe. PETR Lituješ toho? SÁRA Lituju, že jsem se dostala do takové situace, ale myslím, že jsem tím zároveˇ n nˇ ekomu pomohla. O ˇ cem tak píšeš? PETR Na škole nás uˇ cili, že nejlepší je psát o tom, co zažiješ a to si dofabulovat. Toho se celkem držím, ale je to svazující. I kdybych chtˇ el napsat o tom, že dva lidi trpící insomnií se sbalí a jedou hledat Kunderu,nemohl bych, protože jsem si to neprožil. SÁRA To je pˇ ekná blbost. Bud’ radši jako Kaufman. Tomu urˇ citˇ e nevymazali z hlavy bývalou holku, ani se nekoupal ve výlevce dˇ rezu. PETR Asi nemám takovej talent. SÁRA Mˇ el bys být svobodnˇ ejší.
35. EXT. / DEN ˇínské restaurace nˇ Stmívá se. Zastavují na parkovišti u c ekde na konci jednoho ned˚ uležitého mˇ esteˇ cka. INT./DEN Sára si objednává všechno možné. Nakonec je pˇ red nimi nˇ ekolik r˚ uzných jídel. St˚ ul vypadá jako výtvarné dílo. Sára se cpe. SÁRA Dˇ esnej hlad. A co jste dˇ elali v Belgii? PETR Pamatuju si jen nˇ ejaký útržky, zato silnˇ e. V Bruselu na námˇ estí dˇ elají kvˇ etinovej festival. Nevim, jak ˇ casto to je, ani u jaké pˇ ríležitosti, ale celý námˇ estí je pak pokrytý kobercem z kvˇ etin. Pak si pamatuju jednu zahradu, kde místo psa mˇ eli pˇ rivázanýho rysa. To na mˇ e udˇ elalo takovej dojem, že je všechno možný. SÁRA A pak jsi o ten dojem pˇ rišel. PETR Jo, nˇ ekdy v pubertˇ e asi. Dál dlouho sedí potichu. Sára se dál cpe. Petr píše. V.M.: Jak ospravedlnit vˇ ety,které znˇ ejí prázdnˇ e, banálnˇ e, plytce... a pˇ ritom nesou veškerou tíhu postav víc, než peˇ clivˇ e promyšlená slova? Není to konstrukt, je to vyhnutí se klišé. Snažit se dovést své postavy do nˇ ejakého cíle a zároveˇ n je nechat projít vývojem, který by byl nenásilný. EXT./NOC ˇínské Petr se Sárou se šplhají na kopec odkud je vidˇ et to c bistro. Je úplnˇ ek a ˇ cistá obloha, takže to vypadá, že na nˇ e nˇ ekdo posvítil silnu filmaˇ rskou lampou. Petr nese draka a sv˚ uj zápisník. Sára fot’ák a skicák. Nahoˇ re se posadí a dlou se tiše dívají do krajiny. Támhle je bouˇ rka. Sára se snaží nastavit fot’ák tak, aby zachytila blesky. Vidíme její obrázky. Moc se jí to nedaˇ rí, ale o to vˇ etší mají kouzlo. Kromˇ e bouˇ rky se snaží zachytit svˇ etlušky, stíny, které okolo vytvᡠrí mˇ esíc. (CONTINUED)
CONTINUED:
36.
Pouští spolu draka. Sára se snaží dál fotit. Je vidˇ et, že s focením moc zkušeností nemá, ale moc ji to baví. Nakonec leží vedle sebe. PETR Nem˚ užem tady usnout. Zmrzneme. SÁRA Já vím. Jak dlouho máš ty bdˇ elé sny? PETR Chvíli. Pár dní. SÁRA A víš, co je zp˚ usobilo? PETR Asi jo. Proˇ c? SÁRA Byla to nˇ ejaká zmˇ ena, která narušila stereotyp? PETR Jo. SÁRA Mnˇ e se to taky dˇ elo. Po tom, co jsem dostala kopaˇ cky. Ale už to dokážu ovládat. PETR Jak? EXT. / DEN Jsme zpátky u jezera. Sára sedí u vody, nohy v ní, krelí do skicáku. Petr stojí na lesní cestˇ e. SÁRA Nesmíš se tím nechat ovládnout. Ty musíš ovládat ten sen. PETR Ale jak? SÁRA Všechno ovládáš hlavou. Když máš starosti a myslíš na nˇ e pˇ red spaním, tak se ti promítnou do snu. (MORE) (CONTINUED)
CONTINUED:
37.
SÁRA (cont’d) Musíš si tu hlavu vyˇ cistit. Být silnˇ ejší a tuhle realitu ovládnout. Sára se rozbˇ ehne do vody, zmizí pod hladinou. Petr po chvíli váhání skoˇ cí za ní. Ve vodˇ e je tma. Dlouho mu trvá, než se rozkouká. Poˇ rád je ve vodˇ e, ale kolem nˇ ej létají / plavou svˇ etlušky z pˇ redchozího obrazu a v dálce se blýská, nad sebou vidí úplnˇ ek. Nem˚ uže Sáru najít. Nakonec ho vtáhne vír do tmy. Když se probere stojí znovu na lesní cestˇ e, pˇ red ním Sára s nohama v jezeˇ re a celá pˇ redchozí scéna se opakuje. ˇném návratu je tajemná a Nietzche jí V.M.: Myšlenka o vˇ ec uvedl ostatní filosofy do rozpak˚ u: pomyslit, že by se jednou všechno opakovalo, jako jsme to už zažili,a že by se i to ˇíci ten opakování ještˇ e do nekoneˇ cna opakovalo! Co chce r pomatený mýtus? (I tuhle myšlenku už jsme dˇ ríve ve filmu slyšeli). Ta myšlenka se por˚ uznu opakuje,pˇ richází, vytrácí se do echa, nebo z ní slyšíme jen útržky.. To vše ale spíše ve druhém plánu. I celá scéna se nˇ ekolikrát opakuje, zrychluje, zpomaluje, Petr potkává sám sebe, Sáru nˇ ekolikrát. Do toho vstoupí Sᡠrin hlas: Ovládni to. Chvíli to trvá, ale Petra nakonec vír nevtáhne a on z ˇ cerné vody vypluje na hladinu. V tu samou chvíli se nadechne a probere se zpátky na kopci nad bistrem. Sára se dívá na nebe a usmívá se. INT. AUTO / DEN ˇ Rídí Sára. Petr se dívá z okýnka a kouˇ rí. SÁRA Jsou Belgiˇ cani stejní snobové jako Francouzi? PETR Jak to myslíš?
(CONTINUED)
CONTINUED:
38.
SÁRA Když ani jeden neumíme francouzsky. PETR Myslím, že ne. A na severu budou urˇ citˇ e hodní. Když tam mají moˇ re. SÁRA Moˇ re, u kterýho se vˇ etšinu roku nem˚ užou koupat? Nebudou naopak zpruzení? Petr pokrˇ cí rameny. PETR Skˇ rítci ti v hlavˇ e ráno nezapli mluvení? Opˇ et bez odpovˇ edi. Sára pustí rádio. Nick Cave. Zaˇ cne si zpívat. Petr píše. V.M.: Je zvláštní, že i když se sebelíp pˇ ripravíte, nakonec vás to zavede jinam. A záleží na vás, jak moc se tím necháte vést a jak sveˇ repˇ e se budete držet p˚ uvodního plánu. Tˇ reba si urˇ cíte, že to bude mít stran šedesát a nakonec jich je stˇ eží ˇtyˇ c ricet. Škrtnete postavu, protože není dost zajímavá a bˇ ehem psaní se z nˇ ejaké hlavní role stane komparz. A musíte psát dál. SÁRA Jak to dopadne? PETR Ještˇ e to neskonˇ cilo. SÁRA ale za chvíli tam budem. Už cítím moˇ re ve vzduchu. A podzim. Ale ten tady voní jinak než u nás. U nás je to pálená bramborová nat’, ale tady to jsou teplý vafle s javorovým sirupem. PETR Mˇ elas nˇ ekdy javorovej sirup? SÁRA Ne. Ale pˇ redstavuju si, že takhle voní.
(CONTINUED)
CONTINUED:
39. PETR A co ještˇ e? SÁRA Že si na pláži vlezem do takových tˇ ech proutˇ ených budek a budem si ˇ císt a kreslit a pít pivo. PETR A to pivo si pˇ redstavuješ jak? Jako p˚ ullitr chlazené plznˇ e? SÁRA Jo. Už mám chut’. PETR Tam si spíš než plzeˇ n dáš bor˚ uvkový nebo višˇ nový. SÁRA Mˇ nam! Divný piva! Co myslíš, že pije Kundera? PETR Myslim, že obecná pˇ redstava je Kundera s dvojkou ˇ cervenýho. Takže bude pít nˇ eco jako bílýho rusáka nebo tak.
EXT. / DEN Jsou na pláži. Sára je jako malé dítˇ e. Pobíhá po pláži, sundala si boty, nechává ledové podzimní moˇ re, aby se dotýkalo jejích nohou. Sbírá mušle a fotí. Petr si z kapsy saka vytáhl obrázek domku od Kryštofa. Rozhlíží se po okolí. Vždy jsem se tˇ e bál potkávat a vyhýbal jsem se ti. Možná, že jedenkrát pˇ rece však potkáme se. Snad. Uprostˇ red ulice z˚ ustanem stát. Uprostˇ red ulice strneme hlava u hlavy. V té chvíli auta i chodci, celý život, vše na chvíli se zastaví ...... A tu jak pˇ rehluboká studna porozˇ ceˇ rí se oˇ ci tvé. A v hluboké té studni u dna uvidím ležet rudou r˚ uži, touživou, živou, tklivou r˚ uži, pˇ rekrásnou r˚ uži pod vodou a pro celý svˇ et ztracenou. Jdou dlouho kolem moˇ re až se dostanou mimo to pˇ relidnˇ ené "centrum". Vlastnˇ e už je vidˇ et jen moˇ re a pláž a mˇ esto Öostende v povzdálí. Petr Sáru obejme kolem ramen. Petr Sᡠre ukáže obrázek.
(CONTINUED)
CONTINUED:
40.
PETR To je od synovce. Musíme ten d˚ um najít. Pak bychom tam mohli bydlet. I s ním. Nauˇ cil bych se francouzsky. Ale poˇ rád bych psal v ˇ ceštinˇ e. Ne jako Kundera. Vlastnˇ e je to snob a sobec, když nenechá nikoho, kdo neumí francouzsky, aby si pˇ reˇ cetl jeho nový knihy! SÁRA Tak snad ten d˚ um najdeme. Myslím, že by nemˇ el být v blízkosti jiných dom˚ u. Ale mˇ el by stát na pláži. A zároveˇ n blízko k nˇ ejakému stánku s vaflemi a hospodˇ e s bor˚ uvkovým pivem. Pomalu si m˚ užeme všimnout zatím nejistých malých obrys˚ u v dálce. PETR Tady by se Kryštofovi líbilo. Mohl by poˇ rád pouštˇ et draky a stavˇ et z písku. Hrady a silnice a tunely a taky zvíˇ rata. SÁRA Ukaž? Ten d˚ um má dost velkou terasu. Myslíš, že tam je i sklep? PETR Na co? SÁRA Na ˇ cokoládu! Obrysy v dálce jsou stále zˇ retelnˇ ejší, ale ještˇ e potrvá, než si jich všimneme. PETR Myslíš, že ještˇ e nˇ ekdy usneme? SÁRA M˚ užeme si to aspoˇ n pˇ redstavovat. Ovládnout sny. PETR A kde jsme ted’? SÁRA U tebe nebo u mˇ e?
(CONTINUED)
CONTINUED:
41.
Pˇ richází k domu. Je nápadnˇ e podobný tomu z Kryštofova obrázku, ale ne úplnˇ e stejný. Vchází dovnitˇ r. PETR S interiérem Kryštof asi nepoˇ cítal. Uvnitˇ r je tma a prázdno. Sednou si ven na schody. SÁRA Chtˇ ela jsem ti to ˇ ríct, až dojedem do Paˇ ríže, ale to bude ještˇ e trvat. Já... mám jeho adresu. PETR Od koho? SÁRA Od nˇ ejakých jeho pˇ rátel. Nebylo to snadný. Sára vytáhne papírek a podá ho Petrovi. Ten ho drží mezi dvˇ ema prsty. Papírek se tˇ repotá ve vˇ etru.Petr ho neotevˇ re a po chvíli ho nechává uletˇ et. PETR Ten vzduch vážne voní javorovým sirupem. Kousek od nich dopadne do písku drak. Nikoho nevidíme, jen se ozve vˇ etrem zastˇ rený hlas: SOˇ NA Kryštofe! Ale odeznívá do echa a vlastnˇ e si nejsme tak jistí, jestli jsme to vážnˇ e slyšeli... (konec)
