Arnošt Valeš. První. cestou. Z Windecken do Frankfurtu. náladu dnešního rána. Na pokraji stály domky a jeden byl na prodej

Arnošt Valeš Bolest bez

První Ten den byl jako každý jiný. Dnes však sklo vozu a aby obkreslily kontury známé denní cesty. Muž za volantem zánovního vozu byl rozrušen. posilující do denního boje.

v kruhu rodiny

co ono

Gustav Bittner byl pohledný muž, jemuž pod jeho hustých koukala teprve Byl vyšší postavy, ne zcela širokých ramen, zato kolem pasu pár kil, které nechávaly jeho zjev dojmem figurky z kreslených karikatur. Jako antická váza. Ten rozmar obrovské boty. Neladný zjev postavy Byl pohledný a jeho dokázal strhnout a okouzlit. Vlasy, podobající se svou barvou ignorovalo husté, Zrovna tak Jako dva uhlíky, dokázaly se do svých vpálit, dokázaly je uhranout. Po svém arijském otci vzhled vlny a barvu pase. Ale jak jsme již cestou. Z

Gustav výšku postavy a barvu hustých jejich i po italské matce. Zrovna tak ten kulatý objem v

jeho

byl neodolatelný.

golf GTI s poznávací Windecken do Frankfurtu.

Gustav byl ženatý a náladu dnešního rána. Na pokraji

A

Hanau pendloval den co den stejnou

jejich matka, jeho žena, tu mrzutou stály domky a jeden byl na prodej.

Carola byla jako matka docela ucházející. Jako manželka nestála za moc. Windecken byla vesnice v pravém slova smyslu. Sedláci tu statky a polnosti a i dobytek. sedláci se dali zlákat vysokými cenami a ty nejblíže vesnici, prodali. Obecní dal povolení ke a tak si takzvaná vrstva kupovala domky, které svou polohou nebyly tak vzdálené Hanau a Frankfurt, kde byly pracovní Dalo se Protože pozemky byly než na vznikala tu tak zvaná spící Spící proto, že tu den prakticky nikdo nebyl. Teprve se domky naplnily životem. Gustav Bittner bydlel s Carolou v vybudovala byty k pronájmu.

u sedlácké rodiny, která ze stodoly

Gustav i Carola pocházeli z Frankfurtu a i jejich stále vyšší, rozhodli se na venkov.

se tam narodily. Protože nájmy byly

Bylo to, po radosti z mnohem menšího nájmu, dost zmatené. Rodina známé jen ve tam kamarády, a tak se stále na a to, co rodina na nájmu, vydala za benzín. komplikovaná vzdáleností pomalu ochabovala. si našly nové kamarády a manželé se seznámili se sousedy, také nikoho neznali. Mezi nimi byli i takoví, co nebydleli v nájmech u ale koupili si domky. Carola domek. To byla debata u dnešní která Gustava mrzela. V bance, kde pracoval, podle svého názoru tak dobrý plat, aby si mohli dovolit. Carola zase tvrdila, že platit nájem a nebo splácet je stejné vydání. Rozdíl je jen v tom, že jednou, na stará kolena, bude jejich. Byl to rozumný názor, nemohl mít námitky a to ho štvalo. musí mít žena vždycky pravdu? vyjel z lesa a najednou pršet. Gustav plyn, aby v zácpy ve náskok, když tu zahlédl malé jak rozbité kolo. Školní ruksak na zádech a se Kolo bylo asi píchlé. Gustav zpomalil a jel chvilku vedle krokem. s dlouhými vlasy, na koulelo Bylo jisté, že jelo do školy. na s kapucou a obligátní modré džíny. Na nohou také tenisky. To, že Gustav jel vedle ní krokem, pojednou dívenku pohled ji ze svého zajetí. Protože se dívat na cestu, znenadání upadla. Brašna jí hlavu a dívka ležela na svém kole. Muselo jí to bolest, protože Vesnice byly malé na to, aby si mohly dovolit mít každá svou školu, a tak Byl sice v provozu školní autobus, který žáky svážel, ale se to nehodilo, a tak bylo po kraji neustále jezdící na kolech. t Gustav pak ho

dnes zase na

vztek. Matka

jak

Záchod byl pod schody a nikdy zaslechl kroky na jednoduše - obsazeno -. Gustav chodil do

ruka. Nejprve chlapce zmlátila a se na míse, a když uživatel

venkovské školy. Za své návaly vzteku byl vždy trestán.

ho do do jeho úložného prostoru, nebo na záchod. Dnes byl na a tak s neustálou vytrvalostí kopal do Mohl si je kdykoliv a vyjít do haly, to mu ale jeho vrozený vzdor nedovolil. kopal tak dlouho, dokud to nervy jeho matky vydržely. Když to bylo i na ni jednoduše a pustila ho. ho

vztek? Odmítl jít do školy.

Rodina obývala velký u potoka. Mimo otce, který byl k jen žila v Gustavova nevlastní sestra Hilde. Byla o let starší. Do vesnické školy již nechodila, do blízkého Chodila do devítky a ta u nich ve vsi již nebyla. Tady se dalo chodit jen do Musela vstávat aby chytla ranní vlak. Gustav mohl lesní cestou, co vedla do prudké nad domem, dráhy, dojít na jakousi náhorní planinu, kde nádraží a starou, jejichž prostorách byla škola. Jedna polovina ve byly V té druhé místnosti byli druháci a Více místností Gustav pana Kolendu, docela rád, Kolenda si hrál, o tom byl chlapec na doktora a prohlížel. Musel si této svléknout i kalhoty. byla prázdná, protože byla velká

koleje vilu, v a druhá

jít dnes do školy. Pan ho v prázdné

a všichni žáci museli

po

Hraní na doktora Gustav znal. kámoše Svena Niemeyera a tuto hru v v domu jeho hráli. Ale pan Kolenda byl na tu hru již dost starý. Ani to Gustava s ním nebavilo. Proto jít do školy. Pravý nemohl matce protože ona o podobných hrách nemohla mít zdání. Ona nebyla Ona nežila ve vesnických Druhá Když Gustav dojel do Frankfurtu, ranní provoz se již dávno uklidnil. nemohl tu dlouhou dobu, co na dnešní cestu V

podivným prázdno. ho do vzduchoprázdna. Jako by nikdy nebyl vzbuzovaly, byl však zcela reálný. „Dobré jitro, pane Bittner, si Gustav se se také. Kravatu mu zrcadlila v jste nehodu? použít,

si

vzpomínky na Ten strach, který v

byste si boty,“ oslovila ho žena v bance, se kterou podíval na své boty. Byly plné bláta. Kalhoty a sako rameno a vlasy rozcuchané. ho která se dost

žena.

nehodu? To je docela možné, ale nemohl se upamatovat. Ale jako omluva by se to dalo pozdní musí:

„Ano, paní Wagnerová, dostal jsem smyk a vjel s vozem do jsem skoro na cestu.“

Byl takový liják, že

Ten známý zvyk, si namluvit, co se nestalo, se dostavil, takže si už najednou docela vybavoval cestu deštivým lesem a smyk vozu. že která službu, se zase navrátila. Jeho mu svojí pomohla. Gustav se šel do personální místnosti upravit a pak se již

denním

Jeho práce nebyla složitá. u telefonu a pokyny se jednalo o nákup a prodej akcií a cenných Vykonával jejich rady dávat, to nebylo vedením banky povolené. Riziko bylo ponecháváno na zákaznících. Paní Wagnerová tutéž práci. Byla to již žena v letech a krátce penzí. Gustava od prvního okamžiku ráda, zahrnovala ho Gustav

starší nevlastní sourozence.

Jeho otec, Werner Bittner, Žil sám se Protože ve Frankfurtu povoznictví, v na výchovu si tedy na svou milenku, Italku z Verony. Jmenovala se Kristina Luciatteová. Již dávno jejich romance a Kristina byla zase doma, ve když ji Werner telefonicky požádal, aby Byla tenkrát mladá dívka. Dvacet let byl rozdíl mezi milenci. O to bylo že si Wernera vzala za muže a snažila se vychovávat jeho Krátce po porodila Gustava. Bylo to jejich Wernerova matka jeho první ženy, na ni Její milovaná nyní macechu, a tak všechnu bolest nad ztrátou jediné dcery do nenávisti k této Italce. Nikdy ji neoslovovala, jen o ní mluvila, jako by jméno: VONA. „Vona zavinila, že vám maminka slýchávat. Kristina Luciatteová domluvila, jí

byla

slova, která

snadnou pozici. Neznala dialekt.

Gabriela a Thomas byli starší ze vší co s úmrtím své ženy,

musely z jejích úst a když se

a žili u ve Frankfurtu. Werner Bittner, ke o podnik.

V té byl již s Kristinou ženatý. Konkurence byla a Werner držet krok. Snažil se situaci zachránit nákupem nových nákladních vozidel a zadlužil se. Pak mu soudy zabavily ve Frankfurtu i se všemi auty. jich tenkrát skoro dvacet. Pozemky firmy vzaly také za své. Jediné jeho bylo, že mu jeho kamarád, doktor práv, poradil, aby nemovitost, co dávno úmrtím své první ženy koupil ve v Taunusu, nechal napsat na své Tady soudy narazily na zákony, chránící práva Tak

rodina Bittnerova

nad hlavou.

Gabriela, nejstarší dcera, se tenkrát, když si otec vzal Kristinu, rychle vdala a zase se po roce rozvedla. Thomas, o rok mladší bratr, byl v Takže v taunusské v domku pod lesem, žila Kristina jen se Gustavem a s Hildou. V noci tu otec a manžel, Werner. Werner závozníka u firmy, která kdysi z vody. Gustavovi byly tenkrát dva roky a Do poštu. svolává

s

jemu, a dal se na pití. Kristina musela sedm let.

vstoupil, jako vždy bez zaklepání, co rozvážel po banky ji na paní Wagnerové a dal Gustavovi. Pak oznámil, že „starej“ do místnosti, na hodiny odpoledne.

„To bude zase otrava,“ mínila paní Wagnerová a

dodala:

„Ne abyste tam zase usnul, Gustave!“ které „starej“ svolával, byly vždy nudné. Jeho monotónní hlas Gustava uspával a ty novinky, které šéf každý znal z denních bankovních Ale „starej“ se asi rád poslouchal. Dnes byla Gustavovi protože špinavé šaty. Boty se daly ale látka obleku ne. Paní Wagnerová se sice snažila, ale nic kloudného z jejích nevyšlo. Navíc rád upravené spolupracovníky. Však to byla také jeho první otázka, když už všichni

u oválného stolu:

„Pane Bittner, všiml jste si, jak jste „Všiml, pane Meyer, dostal jsem ráno smyk a dál než na a jsem „Ale

jste

jsem v

Byl jsem však už

pane Bittner, není-liž pravdou?“

„Pravdou to je. Když jsem byl v pravda… pravdou“ ironicky spisovnou mluvu

nemohl jsem mladý muž.

v

není-liž byl pro svou

Vtipálek ve byl Bittner. se salvou smíchu. Meyer mávl jen rukou a se svým uspáváním. Paní Wagnerová dávala pozor a musela do Gustava po chvíli protože usínat. Klimatizovanou místností, která byla celá prosklená a nechávala do prostoru nahlížet nízké mraky, co se válely nad Frankfurtem, se nesly nudné Meyerovy výklady. Za bylo odtud, ze patra budovy banky, až do Taunusu. Dnes však ne. Od rána vytrvale pršelo. Když se Gustav Bittner vracel stále pršelo. se lil a vozy, valící se páchnoucí lavinou, tentokráte z se snažily ujet jeho Bylo proto již dost když Gustav dojel k místu, kde dostal smyk. V tomto úseku, kde musel projet mezi lány polí, co se tu z leva i zprava rozprostíraly do dálky, a kde musel vjet do lesíka, který pohled na kraj trochu stálo plno Policie a vojsko a postávalo tu i plno lidí. Gustav sem dojel v okamžiku, kdy z lesa vycházel houf Muži šli v široké asi dva metry od sebe vzdáleni, a pozorovali zem svýma nohama. Asi se tu pomyslel si mladík. Pak policistu, co mu dával znamení, aby zastavil. Stáhl okno svého golfa a Muž ho oslovil: „Kam jedete, pane?“ z práce.“ „Kde bydlíte?“ „Nedaleko, ve Windecken,“ „Je to vaše stálé „Ano,

Gustav.

pane?“ jsme z Frankfurtu, ale

jste tudy dnes ráno?“

tu už léta bydlíme.“

„Ano.“ „Nevšiml jste si malého

jedoucího na kole?“

„Ne, pane, byl takový liják, že jsem sotva

na cestu.“

Gustav Bittner byl zcela klidný. Policista ho požádal o osobní jméno a ustoupil od vozu na znamení, že jet dále. Když se rozjel a tu také plno policejních Gustav si že se nezeptal, Co se stalo? Nezeptal se proto, aby nemusel o své bolestné

Zapsal si jeho lesíkem, tu je tolik lidí?

Gustav zažíval záhadný zmatek Znal ten strach, který dokázal vyvolávat jiné vrstvy jeho duše. On o nich O jiných vrstvách ale neznal jejich tmavá, odlehlá a zapomenutá zákoutí. že ta zákoutí na jistá hesla, ale nepamatoval si, co v nich prožíval. Ta hesla, k jeho neznámu, dal vždy jeho okolní Když projel lesíkem a zase jel polnostmi v znenadání v lese

uvolnilo se

které ho

t Sestra Hilde z koupelny, když Gustav zrovna v úmyslu do ní vejít. Bylo v noci a chlapec dostal a tak se napít. Jen tak, z vodovodu. Hilde byla a na slovo a vešla do pokoje, ze kterého on koupelny.

jen župan, vyšel. Asi

Koupelna však nebyla prázdná, jak chlapec nikdy nahého

si ho v také

zapínala. ani pomyslel si Gustav a

Byl zde otec. Byl zcela nahý. Gustav

než dostal od otce facku, leknutím nevydal ani slovo, si Kamarád Sven a i on sám docela malé. budou i jejich jednou ale tak velké si

že tak velké že

„Padej do postele a tak syknul otec a Gustav šel spát žíznivý. Nijak si nedal souvislosti dohromady, spíše se zabýval velikostí otcova pohlavního údu. Lehl si do postele. Pokoj si se svou sestrou Hilde. Na pravé stála jeho postel a na levé zrovna taková, Hildina. proti které na východ. Gustav by zase usnul, kdyby nezaslechl poslouchal, zda se nemýlí a pak se pro jistotu posadil ve

nevelké místnosti zabíralo velké okno,

z Hildiny postele. Chvíli pokoje na posteli.

Hilde plakala. více si byla jistá, že Gustav spí, tím více byl její srdcervoucí. Chlapec usedl na pelest postele a ji hladit po vlasech. Cítil, jak se lekla a jak její ztuhlo, asi tak, jako když otec vypil množství slivovice, kterou si sám pálil, a dát Gustavovi facku. Facku dostával Gustav a i více najednou. „Co je, Hildo, však to bylo

se ti zdálo?“ oslovil sestru. Zase pocítil reakci jejího Zvedla hlavu a podívala se na bratra:

„Gustí, já to už asi nevydržím, já se otrávím, o…“ zase propukla v

„Kdo

otrávil?“

chlapec, co

sestra na mysli.

ve škole? kdo to byl, a já ho s kluky zmlátím. - Když nás bude tak to zvládneme,“ dodal po chvilce, protože si že Hilde chodí do devítky a tam jsou kluci už plakat, ta pozornost a bratrova jí „Gustí, to bys ani kdybych ti to je to vše má vina… jen má vina. Lepší bude, když spát, ráno musíme do školy,“ posílala bratra do postele. být sama se svými myšlenkami a se svým utrpením. Gustav ale nejevil zájem o spánek, ta ranní škola mu „Hilde, také si hrajete s holkama… hrajete na… nebo jste si hráli na…“ Chlapec ztichl. To byl okamžik, kdy se se svými starostmi. Sestra nebyla ale nebyla již Hilde však svoje problémy a tak ten okamžik chlapcova ta chvilka pravdy, která jeho duši, na povrch nevyšla. Gustav šel spát, ale dlouho nemohl usnout. Slyšel, jak se Hilde v posteli ale již spolu nepromluvili. jejich byla od sebe metry vzdálená, vzdálenost mezi nimi byla

Gustav Bittner dojel Jejich byt byl velký, místnosti byly vysoké a na podlažích a navíc se rodina musela se více dlouhými schody. Byt byl ve staré stodole, ve které ten sedlácký architekt zachoval vysoká vrata, vjezd do dvora. Když se kdysi sedláci vraceli s povozem a s byl byt postaven na tolika podlažích, protože byl ale prostorný a levný.

sena, musela být vrata tak vysoká. Proto místnosti byly nad oním vjezdem. Byt

Windecken byla malá ale noví z Frankfurtu a z Hanau jí postupem dávali nový ráz. Fotbalový klub tu již býval, tenisový spolek. Hospoda tu byla jen jedna, pizzerie. Na pokraji, jakoby stranou a z rostlo nové Windecken. domky s malými zahrádkami. Na jednom trochu pozemku si majitel nechal postavit bazén. Bazén! To bylo pohoršení. Chlapi to Ano, to jsme zcela - jeden však škola, benzínová pumpa, pošta, nedalekém v Bruchköbel.

v a ženské dopoledne u kupce. se smíšeným zbožím tu také byl. Nebyla tu a ani lékárna. Tyto služby se nacházely v

Gustav zaparkoval Golf GTI obrovskými vraty. Mohl si to dovolit, do malého, ale romantického dvorku se Na dvorku si hrály Sedlákovy a jeho. Gustav syna a dceru. bylo a Lukášovi osm let. Verena chodila do a Lukáš do druhé musely do Bruchköbel. Svážel je autobus, však jely na kolech. Matka to nerada protože se vracely každé Noviny byly plné kterým se ztratilo to byla ale i chlapci. Carola, Gustavova žena, tyto zprávy nesla. Co to musí být za utrpení! bolestí, báli se okamžiku, kdy se ztracené najde, a pravidlem bylo, že bylo zneužito a zabito.

„Co tady

randál,

nejste na

jako jindy?“ divil se otec.

„Mami nám to zakázala,“ hlásil Lukáš. „Zakázala?“ divil se Gustav. „Jo, se stalo za lesem, mami a nechce nám nic Verena. Gustav rameny a šel do bytu. Carola rudá od Gustav pozdravil a hned se ptal: „Co se

nesmí

„Asi zase

menšího bratra v kuchyni a její byla

na

zneužil malé

Carola.

„Zase? A kde?“ „Hned za lesem, když se jede do Bruchköbel. Našli jen její kolo a školní brašnu!“ „To je strašné,“ povzdechl si Gustav. Pak se ale hned optal: „Ví se,

to bylo

„Jo, to se ví, ale my ty lidi neznáme, bydlí tu teprve Koupili polovinu toho dvojdomku, co nedávno To je co tu druhou polovinu chceme koupit.“ „Chceme koupit,“ nafoukl se Gustav. jsme o tom dnes u mluvili! Ale ti ani nevím, jestli ten chci. To musí být hrozné, mít sousedy, co prožívají takové utrpení!“ Carola a spustila se zase do je a

mínil Gustav. Carola najednou

se na

„Co se stalo?

jsi tak špinavý?“

„Špinavý?“ divil se Gustav. „No, celý jsi od bláta, to jsi si nevšiml?“ Gustav si teprve „Ach jo,

jsem ráno smyk a spadl jsem do

„To nám špínu, já to dám do Carola nebyla

co Carola myslí.

zase oprava auta. No jo,

že se

nic nestalo. Svlékni tu

a od té doby, co si vzala do hlavy, že si koupí ten domek,

Do hlavy si to vzala teprve dnes ráno. O prodeji domku se v místním plátku. Bruchköbelský list se ty noviny jmenovaly. Celé dopoledne si plány a poznámky, kde se dá v domácnosti Nejvíce se jí nelíbilo vydání za tenisový klub. Nebyly to ty co jí starosti, ty byly zanedbatelné. Ale to Každé dopoledne hrávala s dámami tenis a nemohla nosit stále stejné hadry. Nakoupit si u Quelle si nemohla dovolit, to by kamarádky hned co to stálo. Musela do U Gustava to nebylo tak zlé, chlapi si toho tolik nevšimnou. A mimo to, on hrával

To byla položka, která jí starosti. Kdyby rodina z klubu vystoupila, kdo by pak obdivoval jejich nový Byl to který se stále rychleji, se jím zabývala. Pak u ní zaklepala sousedka, také z Frankfurtu, ale nebylo to na ní Vypadala spíše, jako by se na vesnici narodila. Byla to docela milá žena a Carola jí co ale ukázat se s ní nemohla. Ona, Carola, a její rodina

když

sousedka zprávu o ztraceném Pak to až do a stále Carole její situaci, protože ona ze školy, našly matku a nic k

Gustav se mezitím kterých se už, podle

do domácího úboru, což byly zpravidla tenisové obleky, ve názoru, ukázat na Dnes názor

„To sis musel brát ty zelené? V se na manžela. jsi

jsi

mohl hrát ty vaše

zápasy!“ osopila

že v nich už nesmím na ulici, tak co máš?“ divil se Gustav.

To bylo dnes je to jiné, musíme Víš už, co to bude stát?“ „Na jakou „No

probíraly. Sousedka má. Tak se stalo, že

se

podívat na tu

divil se muž.

jsi

smyk a spadl jsi do

ne?“

„A, tohle myslíš, vozu se nic nestalo, asi to tam bylo všechno našel rychle výmluvu. by ten být špinavý, pomyslel si, ale Carola se uklidnila: „Tak to jsme

kdybys nejezdil jako blázen, tak by se to nestalo.“

Carola se o tu záležitost se smykem zajímat. O to více se tím zabývat Gustav. Tu celou nehodu mu namluvila paní Wagnerová. že žádný smyk že do práce a šaty špinavé. Co se stalo? To, co se stalo, Gustav tou skulinou své panickou Není zcela normální, že ztratí po do hodiny, a neví, co se v nich že když se bude dále tou záhadou zabývat, dostaví se jeho bolest. To jméno pro tento stav své duše si dal sám. Ve to vždy byla neovladatelná chvilka strachu. Jako by mu položil na prsa kru ledovou. Pocit zimy stoupal pomalu a krkem se dostával do hlavy. Myslel vždy, že ztratí V nejhorším okamžiku, kdy konec, smrt, se pomalu dostavovalo V chvílích se snažil svou mysl odpoutat. prací, a nebo jen pobíháním po pokoji. Od té doby, co byl ženatý a zabýval se Vymyslel si vždy hru, a se to ani jeho zrovna nehodilo, nutil je, aby se s ním zabývali. do bytu a hlásily, že mají hlad. Carola již Byl chléb a

od

„Mami, u stolu

jsme na s plnou pusou prohlížela si jakýsi katalog.

„Protože jsem si to

to ti musí, Lukáši, jako

nachystanou Lukáš. Verena se debaty odsekla matka.

„Tati, mohla bych si objednat tenhle dres, u nás v družstvu ho už skoro všechny holky mají,“ vyžadovala pozornost Verena. „Oni ho už všichni mají?“ divil se otec. „Jo, už dávno,“ namíchla se Verena. „Pokud vím, tak máš vždycky nové

jako první, dcero,

„Tati, ten nový mobil je super, kdy mi ho koupíš?“

jsi mne zklamala.“

se Lukáš k

Carola byla v kuchyni a poslouchala debatu z povzdálí. Ten mobil ji dorazil. Jak ke stolu mísu se salátem, praštila s ní desky a skoro „Nic! Nic se nebude kupovat, „My

na

na

Od kdy?“ divila se Verena.

„Jen když bude s bazénem, jinak se odtud nehnu,“ prohlásil Lukáš a nacpal si salám do pusy, aniž by k tomu chléb. Carola mu vlepila facku, až se chlapec zapotácel. „Lukáši, neber si jídlo rukama a jez k salámu chleba…“ dále se nedostala. Gustav od stolu, až za ním spadla židle na zem. ústa protože k tomu domu dodat, ale již to Gustav chytil Carolu za ruku, kterou pohlavkovala Lukáše. Druhou, volnou rukou ji chytil za vlasy. „Moje mlátit nebudeš. To si v mém nedovolíš. To bylo naposledy, co jsem to zažil. si, co s tebou ty… ty…“ Lukáš už dávno v pod stolem a Verena se snažila zcela se na jídelny. Její byly navrch hlavy. Gustav ztichl, ale Caroliny vlasy z ruky. Jen stisk té ruky, kterou ji držel za paži, uvolnil. Pak ale vlasy pustil a plácl manželce facku. V okamžiku byly u mámy. se otec zastával jejich, práv, byla matka najednou ta slabší a poražená. „Abys jak taková facka bolí,“ pustil si televizi. Dávali zprávy. Snažil se nešlo…

udýchaný Gustav, šel do obývacího pokoje a na hlas a slova hlasatele, ale mu to t

Gustav šel,

usilovné protesty, do školy. Byl nevyspalý. V poslední chvíli

Vždycky z dálky slyšel

vlak, tentokrát ho však

Když se parní lokomotiva s

vagóny

v

tak rychle, byl bych

mrtvý.

Kdybych

blízkosti jeho

z

oddychl si.

Mrtvý. nad tím slovem. Jaké to musí být, být mrtvý. co jednou docházel do školy na hodinu náboženství, to je v nebi, nebo v pekle. V každém není již tady, na zemi. Nemusí jít do školy a až pan Kolenda bude zase chtít jeho zdravotní stav. Být mrtvý je docela fajn. Možná. Gustav si již nebyl tak jistý. Ze zahrady, z díry v Sven

vylezl Sven. se ke Gustavovi a tak šli a Gustav už na Kolendu nemyslel.

si na Kolendovy prohlídky až do velké Po hnaly s povykem ven, na zahradu, položil mu ruku na rameno.

když se

„Gustave, ty tu chvilku hned se vrátím,“ a vyšel na chodbu za povykem. Gustav se posadil do své lavice a ani minuty a byl Zamkl a usmál se. Sedl si za a vytáhl z šuplete sešit, který Gustav již znal. „Tak se na to podíváme, jak jsme na tom,“ sem, studoval v notýsku a

bude to hned odbyté.“ Gustav se šoural ke stupínku. si poznámky.

Možná, Gustav, tady Kolenda jen tak a ve studuje medicínu. To, co se tam kde studuje, musí na vyzkoušet. To bude asi ono. Nic jiného to být. Gustav se uklidnil, protože pravý Kolendových prohlídek. „Tak

ústa a

á,“

chlapci a díval se mu

tom do úst a osahával

krk. „Dobrý, vše v Gustavova prsa.

Svlékni si já si poslechnu,“ a své ucho na zase uvažoval chlapec, on studuje na doktora. Asi jsem mu

se, ke zády a stáhni si kalhoty, neboj, hned to bude.“ Gustav si rozepnul pásek a popustil si kalhoty, jen trochu boky. Kolenda mu je stáhl až po kotníky. se, jen se na to podívám.“ Gustav se a roztáhl jeho Osahával mu dlouho Pak se musel a v tom mu bránily kalhoty, co ležely na kotnících. mu je boty. Gustav stál zcela nahý kde chvilkou bylo plno Kolenda mu ze zadu, mezi nohama ohmatával varlata. Pak se musel Gustav zase a muž, co možná studuje na doktora, se dlouho zabýval jeho Pak se netrvalo,

obléci a jít za do zahrady. V hoch a sedl si pod Byla plná

to nebylo nic zlého a dlouho to Bylo jaro.

Kluci hráli fotbal a si pletla z pampelišek Gustav s kluky hrát a tak jen a pozoroval. si k Boris. Byl to a jinak docela prima kluk. Chvíli a pak se zeptal: „Taky prohlížel?“ Gustav se lekl. Jak to mohl Boris Bylo to jeho tajemství a on se za Kolendu hluboce Nikdy, opravdu nikdy by to nikomu tedy hloupého: „Co jsi „Jestli

Kolenda taky prohlížel. Jestli se ti hrabal v zadku a pak ti osahával ptáka?“ by to

„Protože to Boris Gustav

už dva roky. vzdal.

jsi

na

ty. Mne si už asi prohlédl,“

„Také se ti dívá do krku?“ „Jo,

tak to vždycky

Pak ale

u ptáka a hrabání na pytli.“

„On asi studuje medicínu, nemyslíš?“ „Medicínu? Ta se studuje

jinde a ne na vesnické škole,“

Boris.

„Tak to Z houfu hrajících fotbal, jejich Boris rameny, že jako neví, a kopl do meruny. se do houfu a pak již hrál do konce fotbal. Tak vida, nejsem sám, pomyslel si Gustav.

Carola ztraceného

do obýváku zrovna v okamžiku, když ve zprávách ukazovali podobiznu Na obrazovce byla po celou dobu redaktorova fotografie.

dlouhé vlasy a Gustav pozoroval ten obraz jako v transu. Carola byla uražená a tak si jen sedla a dívala se také. Pojednou Gustav promluvil. Jen tak pro sebe, protože o své ženy „Džíny a zeptala:

tenisky.“ Pak zase

„Co jsi

Gustav se lekl.

„Já? Já nic „Ne,

Carola muže chvíli pozorovala a pak se

To se ti asi

jsi - džíny a

zdálo.“

tenisky - já to slyšela.“

„Takový nesmysl bych

trval na svém Gustav.

„No, nesmysl to je, protože na fotce bylo nemohl co na Gustav chvilku

jen do takže bys to ani a pak se zase ozval:

„Co to bylo za „No

to ztracené, tady z vesnice.“

„Oni ji nenašli?“ divil se Gustav. Carola pochopila, že se s manželem na toto téma nedá mluvit. Škoda, se sousedkou se o tom bavila hodiny. debatu z jiného džbánku. „Co to

znamenat?“

„Nechápu, co myslíš,“ lhal Gustav. „Ta facka, co jsi mi „Ty jsi také

dal!“

mnou fackovala Lukáše,

„Tomu se výchova to visí všechno na „Tebe také manželovi nahrála.

všemi!“

ale o to ty se nezajímáš, jsi celý den zalezlý v bance a tady Carola a roztáhla ruce.

mlátili?“ rameny.

Gustav. Carola

pocit, že

„Nevzpomínám si.“ „Ale já… já také ne, ale musí to být hrozný, ta bezmocnost… Jestli zase mých jednu vlepíš, tak to schytáš ode mne.“

z

„Tvoje

A moje to nejsou?“

„Jsou, tak se podle toho chovej. A mají!“

ty tepláky objednej. Když je už ostatní

„Ten mobil Lukášovi také?“ dloubla si Carola. „Ne, na to je Vytáhl ze Carola mu to

malý.“ Gustav se zvedl. si, že je smluven v klubu na na tenisovou tašku a šel. v ní nic na ale si co má s tou domácností práce.

Tenisový klub klubovna.

kurty. Za terasou, ze které byl

všechny

stála

Byla to jednoduchá budova s plochou šaten, dámských a mužských, tu byla docela restaurace. Za kuchyní se nacházel byt pronajímatele. Manželský pár, který restauraci vedl, byl Oba byli pracovití lidé, již léta a jen jejich slovanský dialekt prozrazoval jejich Byli velice oblíbení. Gustav se posadil na terase a nabídku hostinské, že mu ráda k pití, odmítl. na partnery. Byl tu o celou než bylo domluveno. Pozoroval Na prvním kurtu hrál otec se svými syny. Otec byl trochu korpulentní a synové hráli bez elánu. Bylo že by u nebo cokoliv jiného, než aby poskakovali podle otcových Gustav tohoto muže znal jen od Hrál jen se svými syny. Kdykoliv na sport, že se jde do klubu. žádné potíže s hledáním partnera. Bylo to zneužívání otec náhodou základnu nenávisti k tomuto sportu? Pakliže ano, si to. Po chvíli muži, se kterými byl Gustav domluven na a tak rodinka musela uvolnit kurt. Muži hráli skoro do a pak popíjeli u baru. Gustav se nemohl osprchovat, v tašce nic na o tom. se sportu moc nepotil a když, nevydávaly jeho výpary žádný zápach, jak tomu u mnohých bylo. na ztracené „Ta holka je už dávno mrtvá,“ mínil jeden ze „Nemaluj

na

„Takové

by bylo nejlepší hned

Gustav hlasité nebylo

nic. Pozoroval ženy, které po tréninku svého družstva popíjely sekt. Jejich celou klubovnu. Nechaly si i k jídlu. Ztracené jejich hovoru.

V té samé Petra uplakaná. Syn, Co mohl

hlásil se o slovo druhý.

rodina Müllerových u stolu a se

chlapec

Starší sestra kterou jela ráno do školy.

utrpení a její kolo bylo,

Otec byl a matka nijak. Jmenoval se Gerd.

cítit? se školním batohem, nalezeno u cesty,

Od hodiny, kdy se sestra vrátit, se v netrhly policisté, psycholog, a I starosta To se sousedech, tu senzaci mít z úst postižených.

odpoledne tu byli o

Matka Petra se chvíli dívala na televizní zprávy, ale necitlivých hlasech málem zhroutila. Mluvili o jejím jako o na dálnici. Na všech podobizna její milované dcery tou senzací. Petra však aby byla Karin senzací, však její bolest byla plná

aby byla doma a

se byla s nimi u jídla.

Když se dcerka nevrátila ze školy, rozjela se matka se svým malým autem k Bruchköbel. Rychle našla kolo s ruksakem. Jela rovnou na policii. Pak nastala mela. policejní stanice v byla povinna hlásit na a za krátkou chvíli tu byli odborníci z Frankfurtu. se ujal major Budirski. V jeho stínu chodil neustále jmenoval Weber. Major Budirski ho neoslovil jinak než Karle.

a ten se zase

Budirski byl asi odborník, na podobné specializovaný. Nevyptával se jednu dvakrát a chránil rodinu šílenými reportéry. Karel Weber musel mít psychologické školení, dokázal matce a otci ztraceného dodat a klid. O tom však postižená rodina násilným vyrváno ze kompetenci

na

zdání. V strachu o které bylo rodiny, neprojevovali žádné pochopení pro

Budirski byl opravdu kapacita frankfurtské policie, násilí na že vede marný boj. Vše v tomto sexuálnímu deliktu. Karin Müllerová jela na kole do školy a píchla. Šla tedy, vedouc kolo, a její bezbrannost zlákala náhodného pachatele. Pachatel, muž žena, únos neplánoval. Že by po Müllerových vyžadoval výkupné, v úvahu. Rodina byla zcela zadlužená koupí nového domku a pozadí rodinných bylo také zcela Budirski že když se nenajde do má prohráno. s jistotou tvrdit, že je mrtvé. Postižené své zkušenosti nemohl. Úkolem policie však bylo ji na to Od toho tu byl Karel. Byl to sice mladý muž, ale Budirski si ho velice vážil. Karel schopný. dlouhé sexuálními delikty na

po odhalení pravdy udržoval kontakt s rodinami, postiženými

Pátrání probíhalo podle rutiny. Policisté prohledávali lesy. Vojsko bylo také zapojeno. Nad krajem prolétávala vojenská trysková Její skenery dokázaly v kraji nalézt neobvyklosti. Mrtvé, tlející lidské nebo i vydává teplo. registrují. Doposud však nenašly nic, co by se dalo nazvat stopou.

skenery to

Budirski a Weber se zabydleli u starosty a nechali na vyhledat všechny muže mladšího ve Windecken a v okolních vesnicích. Budirski pocit, že ta strašná sexuální úchylnost se vzbudila v muži, jedoucím do že by to mohla

být i žena. Jeho šestý smysl mu bylo, že dokud nemá mrtvé S

že to byl muž. To, co nemá žádné stopy.

a co nemohl

tmy ustalo prohledávání kraje. Pátrání bylo odloženo na druhý den. Müllerových nastala první noc utrpení. První noc, co nebyla Karin doma. Co

Ráno Müllerové

nic netušící slunce, které

kaluže z

Carola Bittnerová se po odchodu do školy Do tašky i špinavý oblek. Ve pak šla po nákupech.

dne.

na nákup. Jela do Bruchköbel. ho nejprve odevzdala do a

Gustav Bittner jel do práce jako vždy, ve stejnou hodinu. Na kde dostal smyk, ten vymyšlený, ale v jeho fantazii pravdivý smyk, stálo zase spoustu policie a každý kolemjedoucí byl zastaven. Všichni dostávali stejnou otázku. Jel jste tudy ráno? Nevšiml jste si neobvyklého? byly vždy stejné: byl takový liják, že byli rádi, že na cestu. Nic, co by pro majora Budirského bylo se v nenašlo. Když Gustav k policejní hlídce, být neklidný. Krátké výslechy vedl Karel Weber. Budirski je poslouchal a si poznámky. „Vaše jméno, pane?“ „Gustav Bittner,“

Gustav a krajina se mu

halit do mlhy.

„Jezdíte tudy každý den, pane?“ „Ano,“ pípl Gustav a ledový obklad jeho hrudi se zase ujal své vlády. „Všiml jste si

zvláštního

ráno?“

„Ne, pro ten liják jsem sotva na cestu.“ pocit, že mu nedostatek kyslíku roztrhne plíce.

dech se

zrychlovat,

„Kdy jste dorazil do „Jako vždy -

trochu

protože Hanauer byla jako obvykle zcela ucpaná.“

„Myslíte Hanauer Landstrasse? Pracujete ve Frankfurtu?“ „Ano, pane.“ Gustav pocit, že omdlí, jestliže ten výslech Landstrasse byla široká a dlouhá ulice ve Frankfurtu, která a množství východním Dnes a Jen v a v noci tu byl klid.

Hanauer

„Kde pracujete, pane?“ „V bance, ve Mrazivý obklad ledu již krkem do hlavy. Musím vydržet, to jsou jen nervy, se. „Tak, to je vše, pane. pokyn k Na

stoupat Gustavovým

jet dále. cestu,“ Karel Weber a dal rukou další auto a stejné otázky. Gustav se rozjel… t

Školní Kolenda,

se chýlilo ke konci a Gustav stále o slovech Borise. Pankrat si jeho duševní všiml, ale nic

Takže, Kolenda Borise prohlížel již dva roky. Boris si to nechal líbit a nikomu nic Gustav se mu nedivil, on by také nic Sven Niemeyer, jeho nejlepší kamarád, se nikdy nezmínil, že by ho také prohlížel. Teprve o letošních prázdninách poznali chlapci navzájem svoji sexualitu. Jejich hry na doktora byly vzrušující, byli však že to je jejich tajemství. Žádní jiní chlapci, nikde na to Místa svých her vyhledávali, aby nebyli prozrazeni. To, že Svenovi Gustavovi

Kolenda znal tuto hru, byl pro Gustava poznatek. Bude to muset Ten bude koukat. Tu jejich hru zná více lidí. Že by ji znal jen Kolenda, to se nezdálo.

Ale - když to Svenovi Gustav.

bude muset

Cestou a Sven také nic s jednoduchou otázkou:

i o Kolendovi. Tak mu to snad radši Asi o

„Co ti Kolenda? O velké tak snadnou a tak se pokoušel hloupého.

Pak se na kamaráda

V Gustavovi hrklo.

se mu nezdála

„Kdy myslíš?“ „No, dnes o velké

naléhal Sven.

„Ale, nic!“ „Že to tak trvalo,“ divil se kamarád. „Trvalo?“ Sven se však prohlížel.

vyptávat a zavedl

jinam. Stále si však Gustava

odpoledne do stohu? tam prý mají blázen!“ nabízel kámošovi odpolední zábavu. Stoh slámy stál na druhém konci vesnice. Vesnice, její stará potoka. stavení, nádraží i škola, byla postavena na

skluzavky. Jezdí to jak se nacházela v údolí u jižní pláni nad vsí.

Na severní pláni, kde byla jen pole, stál stoh. Byl provrtán jakýmisi tunely, do kterých se malí chlapci vešli. Jestli tyto tunely není jisté. Vesnické si to myslely. Vylézt na stoh, rozhlédnout se po kraji a pak se s projet jako po skluzavce to byla jejich zábava. Gustav a Sven si dlouho povídali, až teprve jim „To bude doma binec,“ divil se Sven.

si Gustav.

to byl vlak, co v

z

„To je na denním utíkal

Ani nemusím

ze školy,“

kamarádovi a

Že je doma

malér, chlapec zjistil, než vešel do domu. Vchodové byly a pes haly. Ten do domu Matka, jež zrovna z zarudlé od Jak Gustava a bez udání do mlátit. Hlava nehlava. Chlapec chvilku držel, neplakal. že když plakat, matka s výpraskem. U otce to bylo jiné. Ten mlátil, dokud se ze svého stresu nevybil. Zda Gustav plakal nebo ne, nebylo pro Když už výprask Gustavovi najedl. Podle prostírání usoudil, že Hilde „Ségra

Matka

a

aby se

není doma.

divil se.

„Ne,

ne a prý už nikdy

„Jak, nikdy

matka.

ona

„Ne, napsala dopis, že toho má už dost a

na ni

„Kdy?“ „Co kdy?“ „No kdy ten dopis psala?“

Gustav.

„Co já vím, kdy ho psala, našla jsem ho, když jsem vám stlala ten váš binec, ve vašem pokoji.“ Kristina Bittnerová její výslovnost a jazykem nadávka. matku mazlit. „Píše bude ono,“

silný italský akcent, ale chlapec ho nevnímal. Od narození znal mu zvláštní. Jen jeho kamarádi ho na její podivné zacházení s Taliánka, jeho matce a Gustavovi to jako její výbuchy rád. Byly i vzácné chvilky, kdy se s ní mohl

má dost?“ napadla chlapce by mohla mít dost? Toho jejího flákání a si matka situaci po svém.

Asi dostala málo facek, to

„Možná, že má dost táty…“ „Táta je táta, vypadalo?“

cokoliv, je to otec.

ho musí poslechnout. Jak by to na

„Když myslíš…“ „Hele, co to má znamenat? To jsem ti nenafackovala dost? Že jsi drzý? Jak to myslíš, že má dost táty?“ plakala a

že mi to ani

a že to už

vydržet. Myslela tím

tátu.“ „Protože je to vzpurná potvora. Když otec to!“

chce, tak musí poslechnout. Pamatuj si

Gustav si to pamatoval. Když otec Šel do koupelny a zapálil petrolejová kamínka a

ani se nad zmizením dcery nepozastavoval. pálit slivovici.

Když Gustav již spal, probudilo ho v jeho posteli teplého. Bylo to otcovo nahé Svlékl s chlapce pyžamo a se oddávat své vášni. Gustav byl zticha a neprotestoval. že musí otcova oplzlá vyplnit. u mu to matka nakázala. Když otec ukojil svou nemravnou touhu, odešel do manželské ložnice a Gustav dlouho nemohl usnout. Plakal. Hilde tu nebyla. Nemohla jeho duši uklidnit. Pátá Hanauer Landstrasse, dlouhá ulice ve Frankfurtu, byla dnes volná, a tak Gustav paní Wagnerovou. noviny, když vešla. Žena pozdravila a hned se zajímat, jestli její kolega o tom

v

„Co to musí být za chlapa, co takhle ublíží nevinnému Já bych ty lidi hned

Chápete to, pane Bittnere?

„Ano, zcela s vámi souhlasím, ubližovat ženu, hned…“

Když si vzpomenu na moji

„Vaše žena? Co s tím má „Milá paní,

by se

taková milá paní…“

vlepila Lukášovi facku, až málem upadl.“

„No, no, pane Bittnere, jedna facka

neškodí…“

„Jedna ne, ale ty ostatní Paní Wagnerová se po mladém muži podívala. již delší dobu, že jeho manželství není takové, jaké by být. Ale kde je všechno akorát? Povzdechla si a zapnula Otvírací doba banky byla od devíti. v tu dobu se Mezi požadavky museli, ona a Gustav, posílat perná práce. Nejvíce však zdržoval starej, pan Meyer.

telefony na jejich stolech. na burzu. Bývala to

Dnes se telefony devátou. Kursy akcií lítaly nahoru a a zákazníci byli nervózní. Jeden požadavek byl domlouván a telefonní signalizoval další zájemce o hovor. po dobu poslouchali ve sluchátkách vážnou hudbu. Gustav pracoval zcela automaticky a práce mu šla od ruky. Byl šikovný a vykazoval bance spousty dobrých Banka byla mezi zákazníky, více zákazníci kupovali dobré, špatné akcie, nebylo vyžadovala jak koupi, tak prodeji akcií.

majetnými, a burzou. Jestli byl poplatek, který banka

Dnes byl perný den. Pohyby, prodeje a i jejich hodnoty mohl sledovat na svém ve své Bylo pravidlem, že takovém stresu nebyli Bittner a Wagnerová rušeni. nebyl banky. Pouze tohoto hrábl si rukou do hustých když a podával pokyny burze,

Gustav proto vcházet. Protože muži pozornost.

vykulil zákazníka na

a

do na aparátu jejího

hovoru, ale dalšího zákazníka Bittnerovi nedovolil vzít. k paní Wagnerové. se na displeji v sedm.

„Pane Bittner, musíte se mnou, jsou tu muži od policie, mladého muže. V Gustavovi by se krve „Pane Meyer, to „Já vám hned

s vámi mluvit,“ oslovil

já ten dnešní nápor nezvládnu,“ nervovala Wagnerová. pošlu,“

ji

já jsou to zákazníci pana Bittnera, s ním mluvit,“ paní s lamentováním. Gustav se již zvedl ze židle a oblékal si sako. mu a Gustav, zcela vyšel na chodbu jako první. V dva muži. Gustav je znal. Ráno ho u lesa major Budirski a Karel Weber. Budirski požádal Gustava, aby se posadil, a aby je nechal chvilku o Meyer se V ticho. Pak promluvil Budirski:

Byli to poprosil nastalo

„Pane Bittnere, toto je rutinní Pochopte, že hledáme stopu pachatele. jsme se, že jste dost do práce. Pokud jste vyjel z domova ve vaši obvyklou dobu, jste bych tak hodiny. nám objasnit, kde jste v té byl?“ Gustav na židli, k oknu, a ranní slunce mu Karel Weber k oknu a se o se díval do mužova Gustav byl zcela klidný, žádný strach nebo panika nezasáhla jeho duši. „Ano, je to docela jednoduché Dostal jsem smyk a vjel jsem do Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal ven. Vím, že jsem hledal a dával je pod kola. Vozy jezdily kolem a žádný z mne asi Nikdo mi nepomohl. Byl takový liják, že jsem to nikomu nezazlíval.“ Gustav domluvil a oddechl si. Ale jen tak v duchu. Karel Weber se nechal mužovým klidem zmýlit. Viník se chová jinak. jste nám to

zeptal se.

bych vám to Ani jste se na to neptal,“ mladému. Starý policista si pohled s mladým a byli domluveni. Tahle stopa nikam nevede. Budirski se však zeptal: „Kde se vám to stalo?“ „Co, prosím?“ „Ten smyk.“ „Jo, to kdybych najít, asi by to trvalo. V každém to bylo v lese,“ dodal Gustav. Ta myšlenka byla dobrá a rychlá. V lese bylo vždy plno Na která vede polnostmi, žádné klacky nejsou. Budirského asi uspokojila, protože Gustava propustil. stál a snažil se vedl. Rychle odstoupil a zeptal se: jít zase na vaše

rozhovoru, který se za pane Bittnere?“

kam bych „To je

jinam jít?“ divil se Gustav.

já za vás žádnou náhradu nenašel, dnes mají všichni plno práce.“

„Pochybuji, že jste

hledal, pane Meyere,“ dloubl si Gustav a šel.

Ne však do své nejhorších které prožil.

se ho zase

jeho stav. Byl to snad jeden z

Gustavovy záchvaty se projevovat na konci jeho puberty. Bylo to v kdy již nežil doma, když se z Oberemsu do Frankfurtu a studovat. Když gymnázium, se v bance a zde již Protože byl pracovitý a bystrý, rychle se na pracovním pohyboval nahoru. Výše již nemohl, musel by studovat. V té byl již ženatý a S jeho záhadnými stavy si žádný rady. Gustav byl zdravý a jeho záchvaty považovat za simulování. Dostal spousty které více pomáhaly. Po dlouhé se Gustav se svými problémy žít. Tušil, že jejich leží v minulosti. Minulost však byla díra. Hluboká propast, které se bál. Dnes, po nervovém výslechu policisty, se dostavil zase jeho záhadný pocit. Cítil ledový pot, který stékal po celém se mu nohy i ruce, musel si sednout v pro personál. Musel být chvilku sám. Byl bledý a dýchal. Když do místnosti bez oken vstoupily ženy, které pracovaly ve styku se zákazníky, se mu ulevovat. Šel tedy zase k paní Wagnerové a pustil se do práce. Paní Wagnerová byla kde Gustav byl, ale zeptala se, až když se kšeft uklidnil. „Byla tu policie. Rutina, vyptávají se všech, kdo to ráno projeli onou silnicí, kde se ztratilo. Zjistili, že jsem do práce, a tak jsem jim to s tím smykem Paní Wagnerová se s

spokojila.

Gustav však spokojen nebyl. Ten smyk, který se mu nabýval v jeho barevných Tak podrobných, že tomu sám Trápilo ho však že neví, co se dvou hodin dvou ztracených hodin, to by mohla být titulní stránka všech novin. Gustav spis.

že

jeho duše, jež nesla název - nikomu

! - obdrží nový

t Chlapec nebyl k probuzení. Kristina Bittnerová musela dvakrát vystoupit po schodišti, které vedlo z domku, a vejít do pokoje, který se spolu s manželskou ložnicí nacházel v podkroví. Když tam šla stáhla z Gustava deku. Chlapec byl zcela nahý. Zacloumala s ním a hoch se probudil. Jeho pyžamo našla Kristina pod dekou. ses svlékl?“ otázala se rozespalého spal. Mžoural a prohlížel si své obnažené

Gustav se

díval.

„Asi jsi na tumloval, že se nestydíš. Víš že na sebe nesmíš sahat! To je to vás v náboženství se matka a pomáhala chlapci s oblékáním. Kristina pocházela z pobožné rodiny, jak to v Itálii bývá zvykem. Že nemají onanovat, od italského Tenkrát, když jim to náboženství kladl na srdce,

o

starý sluha Boží mluví. Jen se na mysli.

pochopila, co Mezi italským

a názory.

Teprve když dospívala,

hlasatelem víry leželo celé lidské pokolení.

O tom všem malý chlapec ani zdání. Ale jednou se svému když se na první zkušební názor a nezájem o tomto tématu mluvit, to nešlo chlapci do hlavy. Hrát si však se svým chlapcovu starost lehce „To je zcela Gustave, to není

v tvém To všichni chlapci na celém to kdybys lhal, nebo kradl, to by bylo horší.“

Chlapec byl rád, že ani slovo. V jeho Z Gustavovy Proto na to prožili. Hned po doktora.

bylo

strach se zeptat a že mysli se rozložil klid. asi Byla to

nic zakázaného. Matce však

pochopil, že chlapec není sám, kdo se s touto hodina náboženství, kterou chlapci a

školy, o letních prázdninách,

trápí.

Gustavova a Svenova hra na

Gustav se poddal pomoci s oblékáním. Když se její ruka dotkla jeho což je v této nevyhnutelné, si na noc s otcem. Rozplakal se. Kristina zdání, ale si úsudek. „No, tak už Co se stalo, to se stalo, sahat. Když to už víckrát Pán ti odpustí. A školy.“

vidíš, jaký to je nebo

na sebe do

Gustav si nebyl jist, jak dát ty dohromady. On na sebe nesmí sáhnout a otec to smí? Otec osahávat jeho a nutit, aby on otci to samé? S si na jeho orgasmus. zdání, co se s tím velkým, Ve své si myslel, že ho táta Muselo to však poslouchat. Nakonec, i svou!

k poslušnosti Asi ano, matka že musí tátu to každou hodinu, tvrdil to samé: Cti otce svého a matku

Jednu však Gustav že se mu to nelíbí. se to nelíbilo ani jeho Proto tolik plakala. Asi také musela poslouchat a ctít otce. Tím, že odešla z domova, se dopustila Jenže, ona je Kdyby však je jistá, to mluvit nesmí.

a asi ví, kde bude spát. Gustav byl malý a zdání, kam by šel. odešel, stal by se Odejít znamená neposlechnout otce! Jedna Nikdo ve škole o tomto nemluvil. To znamená, že se o tom

Gustav si ani nedovedl bylo tak ošklivé! Vše na Svenovo nebylo tak cítit,

jak by o tom mohl To obrovské, nahé otcovo bylo a I ten ostrý zápach byl nesnesitelný. jejich hrách bylo také nahé.

Gustavovi se zápach otce pojednou vybavil a musel zvracet. Matka mu ústa jeho pyžamo. co chlapci je. Ve své bezradnosti mu vlepila facku.

pod

„To máš z té své nemravnosti, parchante, jdi se umýt a již to nikdy Gustav nemohl

snídani

ani sousto. Šel tedy do školy hladový.

Šestá Byl to perný den a Gustavovi se tušila, že se chce zeptat. panna a nikdo na ni A tak se oslovil: „Nezašla byste se mnou na

hned Trochu otálel a paní Wagnerová však nic. také. Byla stará dlouho zabývala odchodem z Pak ji paní Wagnerová?“

„Ale, vy starej proutníku, máte doma rodinu. jeho Nebylo to však co s kolegou po banky, v klidu vypila kávu a

mladej,“ dodala, když si v proti

banka si ve Frankfurtu postavila obrovskou, vysokou budovu. Dva mrakodrapy, které ostatní o hlavu. Dole, v byly tyto babylonské propojeny palácem. Tady však Gustav s paní Wagnerovou nepracovali. Byli v která se nacházela v ulici, jako paprsek slunce k hlavnímu nádraží. Jméno této ulice bylo honosné a i staré budovy prozrazovaly, že tu bydlela honorace. Byla to Kaiserstrasse. však byla v nekladném slova smyslu. Kdysi po válce se honorace pro rušnost této na frankfurtské a vlády se tu ujala prodejná láska. podniky se striptýzy, bordely a obchody s pornografií daly ulici novou Spoustu se vším možným tu Turci, Italové, Indové, Židé a i jiné národnosti. se stáhli do jiných a Kaiserstrasse být v rukou co peníze. Peníze byly pro banku vždy zajímavé, a tak se tady se svojí filiálkou proti této byla malá italská kavárna. dokonce stolky a na chodníku vchodem. Tady sedávali banky. Bylo to posezení, pro zastávající styk s Tak se jmenovali ti, co stáli v bance za Cítili se tu mezi kurvami, pasáky a tureckými jako jedna rodina. svá místa, kde na zákazníky. Když se vracela z rita, nebo šla do „práce“, prohodila pár slov se banky, co popíjeli kávu u Itala. Znali se již léta. si navzájem tykali. Obchodníci nosili tržby do banky, a tak se také znali. Gustav a paní Wagnerová takový vztah s ulicí pracují s akciemi. Stávalo se že si k nim nahoru. Paní Wagnerová se držela a bez záruky. Jednou jakýsi banky s jedním mu za

po až poskytl.

spousty mladý burzián

ale se že pasák a tip. Co koupit, co ale Gustav vždy poradil. tenkrát vchodem tak se Gustavovi v ulici a

byl pasák. Své jméno si zasloužil proto, že nosil neustále krátký a nebo drzé zákazníky jím jednoduše zmlátil.

a neposlušná

Gustav tenkrát jak se má zachovat, ale se ujalo vedení. Bylo hezké a milé. Každý druhý v Kaiserstrasse byl malý hotýlek, kde holky pronajaté pokoje. Tam byl Gustav Zpráva o mladém Burziánovi, který nepohrdal jejich náklonnosti využil.

se ulicí rychle

Gustav

Gustav a paní Wagnerová se posadili v ulici. Ulice vedla jihozápadním a tak v pozdním odpoledni, paprsky. Když obdrželi objednanou kávu a srkat horký nápoj, Gustav jak k nim si nevšiml, že starší žena, co u Gustavova stolu, je jeho Teprve když už stál u jejich stolu, to pochopil. Paní Wagnerová totiž Gustavovi A tak to, co na srdci, zkrátil v jednu „Burziáne, vše je OK.“ Paní Wagnerová oslovení pochopila jinak. Myslela, že se ptá: Burziáne, je vše OK? On se však neptal. On Gustavovi že je OK. Gustav to tak pochopil. v hloubi jeho propasti, se na svou zásluhu. Gustav si však nemohl vzpomenout, co to bylo. A tak jednoduše „Vše naprosto v se vzdálil. Asi však Jeho práce

Gustavovi

za optání.“ Pak se již bavil s paní Wagnerovou a protože pozoroval jeho

v tom, že neustále své

„Pane Bittnere, si povzdychla a kroutila

hlídal a tak nebyl nijak nápadný.

se mi to nelíbí, jak jste s tím tom hlavou. Gustav se rozesmál:

jsou to naši nejlepší zákazníci a jejich myslíte, že si naše banka drží toto místo?“ „Ale „Vidíte to Takový má víc

banka a kurvy? To

Paní Wagnerová

je legalizováno! Platí i myslet

pane Bittnere!“

paní Wagnerová, banka a peníze, tak to musíte chápat. než já a vy dohromady. A kde je má?“

Drobná šedesátnice si dala leknutím ruku na rty. Asi Bittner by se nahlas. „Já to snad ani nechci

pocit, že myšlenka, kterou pan

pane Bittnere,“ pípla.

„Má je u nás, paní Wagnerová, u nás, a z jeho dostáváme naše výplaty. Když se to tak vezme, s nadhledem a polemicky, jste vy a já to samé, co ti pasáci. Jsme to samé, co „Pane Bittner, to myslet srovnávat mne s panem žena. Nebyla však aby si tu souvislost ryze polemicky. Gustav že jeho stará panna, se ráda bavila nemravnými tématy. Nebyl si jist, zda poznala mužské objetí a Domníval se, že ne. Možná proto tyto rozhovory vyhledávala. se který neznala,

Gustav se smál, protože nikdy neslyšel, že by - pan bylo to jméno a to byl zasloužený titul. Titul, který si svým Paní Wagnerová si to komické oslovení také a se smát: „Naše povolání se

do „služeb“, to

byl vybojoval.

srovnávat!“

mocné odbory nás do rubriky služeb, ale kdyby ti muži, co nebyli puritánští, by tam i kurvy. Ty také slouží,“ Gustav. Paní Wagnerovou zajímalo to

velí,

„Pane Bittnere, již jste si jejich službami také nechal posloužit?“ Gustav se smát. Posloužit si nechal, ale to této Bylo i tak nezvyklé, že si o takových povídali. Byli jen kolegové a vykali si. Gustav však tu drobnou ženu rád. Tu její nezkušenou v Jinak to byla moudrá a osoba. pane Bittner, to jsem asi zašla

do vaší intimnosti,“ omlouvala se.

„Ne, nemusíte se omlouvat. Posloužit jsem si nechal… jednou…“ sám se lekl své Wagnerová vykulila Hned si však že musí svou krotit. by však vše do všech nejmenších Ale najevo to dát co by si o ní mladý muž pomyslel. Jednu otázku si „A… a byl jste spokojen? Myslím, Gustav svou kolegyni mezi ženou a mužem. byla ve její neznalosti, ale že musí

vám to, co jste pohledem. by podrobnosti o lásce jeho matky. Jakýsi stud mu zabránil se posmívat

„To je jednoduché. Je to, jako když si jdete do obchodu koupit vejce. Vejdete, pozdravíte, vyslovíte své a zaplatíte. Pak jdete s vejci Nic více, nic Paní Wagnerová nasadila zklamaný vzrušující neznámo k vejcím, nechápala. Gustava:

Jak mohl mladý muž to pro ni nic. Jakási sdílnost však v tomto okamžiku

„Paní Wagnerová, také se vám stane, že

zapomenete?“

zapomenete? Co myslíte tím jednoduše zapomenu.“

Já zapomínám

co si nenapíšu, to

„Jo, to je normálka, ale já zapomenu Hodinu, nebo a nevím, co jsem Gustav nasadil smutný a i paní Wagnerová se zasmušila. Zapomenout hodinu nebo kam Gustavovu starost Také si nepamatovala, co týdnem, ale nijak se tím Ten její mladý musel mít na mysli jiného. u ní hledal pomoc. „Myslíte, pane Bittnere, že máte chorobné výpadky

To byste

jít k

„Dejte mi pokoj s s tím, co si nemohou osahat, nebo se jim to neobjeví na monitoru, si neporadí. Ne, chorobné výpadky to nejsou, jen Jako bych byl jinde, v jiném Wagnerová se zamyslela a pak

zda tu myšlenku, která jí šla hlavou, má vyslovit.

„Pane Bittnere, myslíte na vaše že byste mohl mít nehodu, jaksi jste budou mít její slova Gustav se však nijak

Ten smyk? Než jsem vám kde jste byl!“ jaký Zaplatili.

Na rohu ulice se strhl povyk, byly slyšet ženské hlasy a mužské nadávání. který neustále pozoroval se k maléru Když u stolu již jiní lidé. Gustav nebyl nikde Major Budirski se nedopátral žádné stopy. prohledávaly data již byli pro násilí na trestáni, ale ani tady se nenašlo nic Ony kritické dny situace. Noviny psaly o všem možném, a pokud policie neposkytovala zajímavé novinky, to, o již všichni byla postižená rodina Müllerova. matka Petra byla v televizi. Otec Harald Müller byl na pokraji zoufalství a zakázal Zabavil dálkové ovládání, což protesty chlapce Gerda, který své oblíbené Ale senzace o ztracení Karin se nevyhýbala ani vysíláním. stáli domkem rodiny a novou, senzaci. Vojáci a policie prohledávat okolí a letadla nad krajem již nelétala. den bylo po senzaci. Jen hluboká bolest v v domku na Windecken, byla stále horší. Harald se do sebe a s nikým mluvit. O dcery nebyl schopen snažil se tu bolest v Petra byla jiná. mluvit jen o své dcerušce Karin. Propast mezi manželi byla stále hlubší. si Petru každý ze vyslechl, ale den ze dne jim lamentující matka lezla déle tím více na nervy. se jí všichni vyhýbat. Gerd byl zcela sám. se ho stranily a tak zalezlý ve svém pokoji. Dvojdomek, jehož jedna polovina byla neobydlená, neprodaná, se stal domem Sousedi nabyli že se jen tak snadno neprodá. Kdo by mít to utrpení pod Carola Bittnerová jinak. Byla posedlá koupí domu. Nejprve však o ztratila zájem, zrovna jako ostatní, nepocítila touhu bydlet s tou za zdí. Pak ji ale zasáhla myšlenka. Ten nemá žádnou cenu! Investor, který dvojdomek postavil, na svém dluhu. Tam se žádný Celé dopoledne se zabývala tímto

si tu

Carola investora znala. Shodou okolností to byla z její která se nacházela na pokraji novostaveb v tom dopoledne Paní Reissová, tak se dáma jmenovala, hrála tenis.

Realitní ve

Olga Reissová studovala architekturu, si její otec aby se kravám. Byla z Windecken. Po smrti se do vsi vrátila a se matce. Olga byla jediným sedláka Reisse. Když i matka skoupila nebo plno na západních polích vesnicí, kde sama vlastnila lán. Pak s výstavbou. Za krátký se stala váženou osobností v obci, protože poskytla novým nad hlavou. Ta sama by nebyla tak Noví obyvatelé byli a to obci zisk na daních. procento z daní, které musí lidé platit, jde do pokladny jejich Olga si postavila ten a ve si realitní a prodávala stále více. Se starostou byla jediná starost, kterou bylo získávání dalších sedláci totiž zisk.

Olga Reissová tenis hrát bylo, že paní architektka hrála

to pro dámy ze s nimi.

nebylo

Celé to divadlo, co se každou na prvním kurtu odehrávalo, vzbuzovalo u Marie Novotné ve Josef, její manžel, se divil její Josef a Marie Novotných byli nájemci klubové restaurace a i jinak se starali o celý luxusní majetek klubu. Dámy dbaly, aby

zápas každou

sektu.

od

jiné

Marie se ve oblékala velice protože znala pražský a velice elegantní vkus. že dámy dají mnohem spropitné, když bude vypadat jako popelka. Chválila dámám a obleky a v kuchyni se s Josefem smála jejich hloupým Josef sis nevzala tu sukýnku, co jsi

ptal se.

„To si nemohu dovolit, takovou tady ve Windecken „No a?

jim

ukázat, co se nosí ve

ale ony by

vystoupily z klubu,“ namítla Marie.

„Mariéééééé,“ zaslechli v kuchyni „Aha, trochu

na

namítl Josef.

se bavící manželé volání z rychle Marie manželovi a šla.

hrají teprve patnáct minut,“ Nepochopil, co Marie již dávno ale událost.

si pod knír Josef a do guláše pro dámy to nebyl sport, ta jejich

„Mariééééé,“ opakovala se paní inženýrka Olga, „postav nám Mummu a sklínky tamhle do stínu,“ a ukázala pod košatý strom, kde dámy sedávaly. No, nejsem zcela pitomá, myslela si Marie, tam sedáváš pokaždé. Mumm byl nejdražší sekt, co manželé Novotných na nápojovém lístku, a zdaleka ne tak dobrý, jako jejich domácí která nesla na své i jméno klubu. Ale byl drahý. Další volání Mariin pochod, ne, elegantní, ladnou za hostinský pult: „Mariééééé,“ nechala se Olga zase slyšet. „Ano, prosím, Olgo, co si

Marie s

vychlazenou láhev, vezmi ji ze zadu lednice,“ poradila a pozorovala na dámách svých slov. Byly Marie zase s že ano, že si dá pozor, aby byla láhev ze zadu. Když odcházela, pozorovala Olga její ladnou Bože, kdybych tak její postavu, pomyslela si a hodila raketu do obrovské sportovní tašky. se a ani slovo, až do vypití první sklínky. Ostatní dámy se také Usmát se si dovolily, až když se Olga zcela zabývat malým pejskem, který z klubu. Byl to všech a Novotným. Carola jak na trní, v klubu nebavila. to tak

Olgu oslovit na ten Olga se o svých kšeftech a nahlas, že to slyšel i Josef v kuchyni. Josef se

o klubu a o jejich život a povolání nezajímal. O Olze však domy.

že staví a prodává

Když se dámy rozhodly, že budou ve dolila Carola Olze rychle Olga malou chvilku boj mezi sektem a sportem. Vyhrál to sekt. „Dámy, rozehrajte se, my hned poradila. Její rada byla však pro dámy rozkazem. Tak se rozehrávaly, ale myšlenky jinde. Co to má ta Bittnerová za s Reissovou a popíjet bylo to blaho, co tyto prosté kreatury mohlo potkat. Carola nemeškala: „Jak jdou kšefty, Olgo?“

rozhovor. Olga se

„Hele, Carolo, víš, že se o a prodeji mých nebavím.“ to tak že to zaslechl i Josef v kuchyni. Aby se o se mluví, to si Carola zrovna Pochválila tedy Olze a zavedla na její perlu. Perle se v kruzích Ne že by dámy to k jisté vyšší životní úrovni a noblese, dovolit si tento Vypila velký doušek Mummu a povzdechla si:

ale Olga se uklidnila.

„Ale, když jsi už o kšeftech mluvit, Carolo, nevíš, jaké mám potíže s tím dvojdomkem. Ten je prakticky neprodejný!“ že Carola

který

Olga myslí, ale

„Ty máš problém s prodejem, poptávka…“

ze sebe hloupou. se

že

jaká je

„Poptávka je, ale ten co se ztratilo to ten nikdo nechce. Než nemovitost ukázat, sousedi a prozradí to. Co je mi do toho, že se harant ztratí a jsou jako by si nemohli jiného.“ Olga si povzdechla. že dámy na a objednala u Marie další láhev sektu. Carola pokyvovala hlavou. Bylo že s Olgou cítí. „Kolik bys mohla dostat za ten „Jeho cena je 450 tisíc. mezitím láhev a již od

letmo se, jen tak do

zeptala.

ho nabízím za 400 tisíc a nemohu se ho zbavit.“ Marie hlásila:

„Je studená, ze zadu,“ a nalévat. Olga si hostinskou prohlížela. Kdyby se trochu oblékla, tak by nás všechny do kapsy, Je taková nebo nám bulíka na nos? se umí obléknout, uvažovala dále, pak ji ale v náhlém nápadu oslovila: „Marie, bys koupit Má jen jednu vadu, bydlí v smutní, postižení lidé. No, nebylo by to pro vás, pro tebe a pro Josefa?“ Marie se usmála a docela mile slova, pro která by se jiný hanbou propadl do „No, Olgo, lepší bydlet se smutnými lidmi, než s bezcitnými. Ale kde bychom na to s Josefem vzali?“

je nejlepší

„Vám bych ho prodala za 350 tisíc, je tam vše, co by sis mohla „Já mám vše, co si mám Josefa,“ jakou Olga byla, byla Mariina slova

Marie a odešla. I pro tak necitnou ženu, do její namyšlené za štíhlou

hostinskou. Ne, to není že Josef s Marií koupili její spokojenost ji, Olgu,

ta je

než my všechny dohromady, vsi a že doma, v jejich vlasti, mají nejvíce.

jeden. Ale ta

„Za 350 bych ho koupila sama,“ pípla Carola. Olga se na ženu, se kterou zdolávala již druhou láhev Mummu. jí alkoholem, ale rozum docela pracoval: pozemek zaplatila ta rodina s tím ztraceným fakanem, za dala stavební 250 tisíc, 100 tisíc by Lepší než nic. jak ta Müllerová až jí to mrtvé ukážou. Že je mrtvé, o tom byla Lepší by bylo, aby se objektu zbavila. „Dobrá, Carolo, ale jen ze známosti a nesmíš nikde co jsi za zaplatila. Jestliže do dnešního ke s Gustavem a podepíšeš smlouvu, tak je S Carolou se Její sen nabyl hmotné podoby. Proti takové ani Gustav nic namítat. láhev nebyla dopita, se ke klubu a „Marieééééé,

jednou Mumm,“ a dodala „na

Když se Gustav vrátil byl byt tichý a chladný. Nahlédl do obalové techniky místní pizzerie pochopil, že se dnes Carolu našel v obýváku s

na

Carola nebyla zvyklá pít, nesnášela alkohol. dáma a popíjí s ní sekt. Carola nic. vstala a s

a podle

Olga ji pokaždé

k pití. Taková

zdání, v jaké Olga žije. že ta bohatá žena všechno a se snažila držet s ní krok. v tom pití. Jakmile zahlédla Gustava, hned se pustila do poslední bitvy: nesvlíkej se, musíme jít k paní Reissové podepsat smlouvu, musí to být

dnes, jinak o to „Jakou smlouvu?“ nechápal Gustav. „Nabídla mi dnes

tenise ten

Za 350 tisíc!“

svá slova.

„Ten, co jsi „Jo,

ten.“

„Ten má cenu

milionu,“ divil se Gustav.

„Já vím, já jí ukecala,“

Carola.

„To musela být nalitá.“ „No dovol, taková dáma? Nalít se umíte jen vy, chlapi.“ Gustav se musel posadit. Koupit který by obratem mohl prodat o 150 tisíc dráže, byla i pro zajímavá myšlenka. Dávno že kdyby do nemovitosti vložil svých 100 tisíc, co má v bance uloženo, byly by splátky nižší, než co musí platit jako nájem. Pak ho napadlo: „Co je ti?

máš ten hadr na

Nejsi opilá?“

„Ne, mám jen migrénu, drahoušku,“ lhala Carola. „Nejmenuje se náhodou Olga, ta tvoje migréna?“ „Hele, nech

a

musíme jít,“

a již stála u

Olga Reissová Bittnerovým prodala za 350 tisíc. Ve v odstavci 13 b) se psalo, že se manželé zavazují, že o domu nebudou nikým mluvit. malou zahrádku, byl zcela podsklepen, v byl obývák, jídelna a Záchod pro hosty tu také byl. V prvním byly pokoje a velká koupelna. vedlo dále až na kde by se dal také pokoj. Vývody pro topení a tu již byly Manželé byli toho jako již dlouho ne. Gustav pozval rodinu na Tak se stalo, že Verena a Lukáš toho dne v poledne i obložení. Gustav i víno, ale Carola pila jen sodovku.

pizzu. Objednali si ale jiné

t Gustav se ve škole nemohl Dvakrát Kolendy dovolil. Musel zvracet. Pouhý pohled na Otcova mu nešla celý den z hlavy.

ze

aniž by se pana muže mu nevolnost.

Musel opravdu malý kluk ve všem poslechnout otce? Lámal si hlavu nad tou nespravedlností. totiž k názoru, že ano. Ano, on je a otce poslechnout musí. Tak to matka, i ve škole se o tom Asi si bude muset zvyknout. O velké si ho Kolenda nepozval na prohlídku. Boris ale nebyl nikde takže asi Kolenda s prohlížením u toho Gustav zase pod svým oblíbeným stromem, když si k a rudý ve

Boris

Byl

chodí do páté, nebo už do šesté? Tenkrát, když to a musel opustit školu.“

vynadal

však nic. Gustav ho chvilku pozoroval a pak se sám zeptal: „Zase „Hm,“

osahával?“ Boris a nic dále nekomentoval.

„Co kdybychom

že to nechceme, že se nám to nelíbí?“

„To už tu bylo,“ povzdechl si Boris. „Ty jsi mu to už

Co ti na to

„Já ne, ale Alex, ten mu Kolenda jeho „Oni mu „Ne, copak namlátil, na

takovým hloupostem že si vymýšlí.“

„Ty jsi byl u toho?“ divil se Gustav.

Byl jsem u toho, jak mu táta

„No, náhodou. to ve a že jsem v kabinetu. Ani jsem nedutal. jsem o co jde. Když jsem z kabinetu vyšel, byl v místnosti jen Kolenda. Koukal na mne jako vejr a pak mi že se nevyplatí lhát a které jsou jen mezi ním a Alexem. Abych si to pamatoval. ani týden a s prohlídkami u „Nevíš, co z toho má?“ divil se Gustav. Boris

rameny. Chvíli

a pak

„Asi se mu to líbí, co já vím?“ táta to s tebou

Myslím, trochu jinak než Kolenda…“

„Táta?“ divil se Boris, „ne, táta to by to copak je se zase divil Boris. Chlapci chvilku sami se svými myšlenkami. Gustavovi to jaksi nedávalo smysl a pak se Borise zeptal: „Máš bráchu nebo ségru?“ „Ségru, myslím, že chodí s vaší Hildou do rozdíl let byl u Jejich zájmy byly Borisovou uklidnil. Takže zeptal:

v tomto životním období vysoký plot, jako mezi rozdílné. Skoro o nic Gustav se táta se zatím zabývá jeho ségrou. Pro jistotu se

tvoje sestra? V noci „Moje ségra? Ta bulí každou chvíli, je to Ze školy šli jako vždy: Gustav a Sven Niemeyer. Škola stála na pod lesem. Mezi budovou školy a lesem byl sad, který se zvedal do kopce. sadu, na skoro nejvyšší v kraji, byla betonová nádrž na vodu. Chlapci kdo ji a na co. Voda v ní byla, jen když dlouho pršelo. Aby do ní nikdo nespadl, byla nádrž oplocená, což pro vesnické kluky nebyla žádná zábrana. Kolem betonové nádrže, která se podobala malému koupališti, kdysi zasadil kosatce. kvetly. Kluci tam chodili na kytky a nosili je matkám. na kytky?“

si Sven. Gustav byl v myšlenkách

jinde a tak se

zeptal: „Kam?“ „No, kam se chodí na kytky, k nádrži Sven nemohl pochopit, je kamarád poslední dobou takový jiný. O tom, že by ho mohlo trápit, nebo že by mohl mít starosti, o tom chlapci v letech Kluci a venkovští k tomu, se zrovna nenudili, jeden den po druhém, jak dny

vždy zábavu. Když nic nebylo, tak se nudili. Když lumpárnu a pak se báli výprasku, až to praskne. Brali a využívali jejich náhodných

O duši a jejích pocitech se nebavili. Na to byli nemohlo napadnout, jakou Gustav má.

Svena proto

Možná, že se nudí, myslel si. Když se kluk nudí, tak to je otrava. Ale on se ve vsi vždy našel chlapec, který otravu Sven kamarádovu špatnou náladu návrhem jít na kosatce. ukrást bylo strašné dobrodružství. Ten strach, který krádeži vždy je šimral pod Jít na kosatce k nádrži sice nebylo to pravé dobrodružství, protože se komu to tam Ale jít v na do zahrad letních chat, které tu u lesa to bylo jiné kafe. Ale na bylo brzo, a tak šli na kosatce. Když dorazili k plotu, tam kde již letitou díru, zarazili se. díru spravil. Sice to kluky trochu udivilo, ale nedalo jim práci novou. Tak se do toho s chutí pustili. „Asi to „Prosím

koupil,“ mínil Sven. kdo by to

je to nanic,“

odpovídal Gustav.

Chlapci rozpletli plot a Gustav tam vlezl první. tu bylo plno. Celé fialové pole. Ale to, co z pohledu na plochu vypadalo bylo po utržení chudé. Chlapci hned pochopili, že musí natrhat celou aby to dojem. Šli tedy polem a vybírali ty a zašli i za roh nádrže, která se tu nad jejich hlavami, protože terén tu šel z kopce. Najednou Byli to sice mladí lidé, ale pro kluky byli ti, co se již dožili tak vysokého jako osmnácti let, Již to nebyly ale tedy Navíc se tito zabývali co kluci znali, když museli jít s za samcem, aby mohl ramlovat. Jediný rozdíl byl v tom, že samec dobíral ze zadu a tihle si leželi na Jinak to vypadalo Kluci se ani nemuseli domlouvat, aby byli potichu, ta podívaná jim vyrazila dech. „Co to s ní

šeptal užasle Gustav.

„On ji asi ramluje, ale je to divné, copak holky dostávají „Já bych se holkou nesvlékl, to tedy ne,“ prohlásil Gustav. Asi to zhurta, protože mladý muž, ve svém nepochopitelném zápase, zvedl hlavu a zahlédl je. Hned a nahý, jak byl, se za kluky se mezitím co se kolem nich válelo. Chlapci vzali nohy na ramena a rovnou k Gustav si roztrhl kalhoty. na nich skobu. Utíkali sadem až k kolejím a ani se neohlédli. Kdyby se totiž byli by že nahý dírou v neprolezl. si své a vrátil se. Teprve za kolejemi chlapci stát a vlak co v od pronásledovatele. Na chvilku. Když vagóny, které v tomto stoupání, kolem nich pomalu projely, již nebyl Chlapci na sebe v co ti dva tam spolu „Možná, že bychom se „Toho ze

ten je

z

úžasu. To bylo zase dobrodružství. Ta byla vzrušující. zeptat Borise,“ mínil Gustav. malý!“

„Jo, ten by to mohl „Myslíš? Ale

si ti

jen tak hráli, jako my, na doktora,“ mínil Sven.

je docela že

„Prosím kluk a holka na doktora? To bych se hanbou propadl,“ ošíval se znechucený Gustav. Sven chvíli Ta myšlenka se mu zdála dobrá. Hned ji Gustavovi „Asi musel se

k ramlování a

to zkusit.“

„Zkusit?“ „Jo,

zkusit, co ten

a

Najednou si to Sven

„Co když musí lidi také ramlovat, aby dostali „Ty jsi

blbý, víš

že

nosí

namíchl se Gustav.

„Jo, to vím. Ale co tam tedy Chlapci tu záhadu Sven prolezl dírou v ze školy. Pak se chvilku díval na chudý puget „Na, vezmi si je, Gustav šel lesa. Tady

již projel, což bylo znamením, že zase jejich zahrady, protože to byla nejkratší cesta a pak je podal Gustavovi.

ta tvoje kytka vypadá k Mezi plotem Niemeyerovic zahrady a dráhou vedla cesta. až u cesta zase kolem plotu, ale do údolí k potoku, kde stál

Koleje se ztrácely v lese, západním Na vesnicích, v Gustavova žili sedláci a i rodiny, které Slepice, králíky a i prase si však držely všechny. Když doba, aby ramlice byla a zase aby bylo maso na stole, byli chlapci posláni k za samcem. Tato venkovských se jmenovala ramlování samice. K se chodilo proto, že to byla jiná stáj. Chlapci se dívali na toto divadlo, aniž by zdání, k to slouží. však, že když se ramlování dostane Když se museli jít se samicí znovu. K bližšímu ze strany nedocházelo, chlapci se na nic neptali. Již jako malí doprovázeli starší sourozence, pak chodili sami. to jednoduše k venkovskému životu. Gustav schody ve stráni a byl v jak si zpívá. si zpívala, ale zemi do školy. Má asi dobrou náladu,

pozemku u potoka. Již z dálky slyšel matku, italské neznala, nechodila v této hoch a vesele vstoupil do

Sestra Hilde u stolu a jedla. Italská matka neznala a tak se u jedly samé nudle. Gustav ani jak se všechna jídla jmenují a s kamarády o své matky nemohl. Kyselé zelí se soleným masem, nebo s játrovou klobásou, což byla typická jídla, naopak neznal. Matka byla ráda, že se Hilde vrátila. Dokonce se na Gustava usmála. Když které jí podával, dala chlapci pusu. Jak rád cítil jídla. než

Spokojen se odvrátil a usednout ke stolu a pustit se do dosednout, chytla ho matka za vlasy a do bušit.

„Ty parchante, kde jsi lezl, podívej se na ty kalhoty. Copak máme na nové?“ Hilde se bratra zastala:

se to zase zašije, ani to nikdo nepozná…“ žena pustila Gustavovy vlasy a chytla vlasy Hildiny. „Ty se do toho kurvo jedna malá, couráš se po nocích a otci je to jedno. Kdybych si to já, v tvém dovolila, asi by mne táta zabil!“ a fackovala dceru. „Mami, nech jí, ráda, že se vrátila,“ namítnul Gustav a zase chytil Když se matka vybila, práskla a byla Puget se válel na „To jsou moc

kytky, Gustave, fialovou já mám ráda,“

„Já mám zase rád, když jsi doma,“ Hilde si vzdychla, ale

Hilde.

se usmál mladší bratr.

se. Ve

se jí objevila šmouha. Smutné

„Neboj, hned jak jsi odešla, tak se mnou tak to budeš mít Gustav svou sestru pochopila, že to ve své prosté,

facek.

táta to, co

s tebou. Jestli nás bude

ale docílil opaku. Hilde se podívala na bratra. Pak duši mínil Vstala a objala ho.

Sedmá Byl to dnes již druhý budou Bittnerovi

který

Harald Müller vyšel Harald byl rád, že se do druhé velkém s své ženy sám.

vykládali. a

jednou se musí vrátit, pak

se ptal, zda by mohl

dvojdomku

pomoci.

noví nájemníci.

si ve

Petra Müllerová být Naopak. Od doby, kdy se jejich dcerka Karin ztratila, bylo její zoufalství stále Znovu a znovu jak našla povalené kolo a školní tašku svého Znovu a znovu a znovu. Sousedé, jak ji že vychází z domu, rychle se schovávali. Nikdo ji už nemohl poslouchat. Nikdo jí také nemohl pomoci. Harald již delší dobu dlouho po šichty v možným. Oddaloval své ženy však neutekl. Pak již svým

a zabýval se vším

nechodil, šel rovnou do hospody. Petra však na a lamentovala nad O domácnost se již dlouho nestarala a chlapce Gerda zanedbávala.

Harald Müller že by být oporou své ženy. se snažil, hledal slova filosofoval nad významem života, ale Petra jednoduše Když jí jednoho dne že by jít k psychiatrovi, byl na Ona, která tolik trpí, je posílána vlastním mužem do blázince? Ona, která jedinou dceru, má snášet mužovu bezcitnost? Petra Müllerová si že není sama v steskem po starší po Karin. však vyžíváním se ve vlastním zármutku.

o

o

kdo ztrátu. I malý Gerd nevšímavostí, jejím topením se,

nesblížilo rodinu, naopak,

jí

nových tragédii bezbrannému Gustavovi.

rozbíjet. Petra Müllerová již hodinu

o své

s Lukášem. Co mu síly

pomáhal

Gerd Müller se všude pletl a navazoval chlapci se jeho nového pokoje. Carola vše organizovala a nabídku pana Müllera nemohl odtrhnout.

protože se Gustav od Petry

Carola Gustava znala - jeho slušné a ohleduplné jednání ke všem lidem. Od ženy mu však nepomohla, že by se v jejím vodopádu octla sama. Bylo to od ní sobecké, protože jak nerad se Gustav vybavuje s cizími lidmi. Gustav však kupodivu tu ženu vnímal. uložené jeho A jak Petra Müllerová který na jeho bahnitém zakrýval jednotlivé Vždy, když škraloup a vše Tato osudem,

v hloubi jeho neznáma bylo pocit, že poodhrnula škraloup,

nebo padla otázka, jaké to bylo, když jsi byl malý, schoval. Gustav na své vzpomínky.

onen

žena však dokázala oním škraloupem zahýbat. ženou, zlomenou Gustav pocit, že stojí zrcadlem. Že nahlíží do svého nitra.

Petra Müllerová byla fascinovaná tím novým mužem, budoucím sousedem. nikdo nedokázal tak vyslechnout její zármutek. Navíc se jí, což se nikdy po Karin nestalo, ulevilo. to tentokrát byla Petra, která rozhovor. být sama s tím pocitem který se po týdnech marné na návrat dcerušky znenadání dostavil. panu Bittnerovi za rozhovor, s podotknutím, že má

práce, a šla

Když do druhé poloviny již zabydleného domu, zjistila, jak zanedbaná je její domácnost. Pustila se s chutí do práce. Když se vrátil Gerd, ho objala. k

Chlapec s tulil a Petra si s

se mazlil. Pak

nemohl že dnes bude povšimnut. mohl vyplakat své utrpení.

se

jak byla sobecká.

Když však o panu Bittnerovi, došlo jí, že nic Že jen poslouchal a na ni se svým záhadným Ten muž, napadlo ji, v nosí bolest. Když se

vrátil Harald, její manžel, pocítila zase tu

Zchladla a chovala se k Haraldovi jako všechny ty dny se na které byly života po jejím ztracení.

Tu bolest bez tím. ta

po tom. Její život zmizením Karin - a ta

Harald nic. Již že svou starostí otravuje lidi v celém okolí. Bylo lepší, pro když jí to sami. Toho dlouhého rozhovoru, který žena vedla s novým sousedem, si všiml, ale si to Bittner sám. O tom, že se ulevilo, zdání.

Šel, aniž by dobré noci, spát. Tak to u nich bylo zavedené od doby, co se jeho Karin nevrátila. Znovu ho ta bolest. jí podrobnými plány, jak s mužem, který dcerušce ublížil, naloží. Jak mu a nechá ho dlouhou, bolestivou smrtí umírat. Pak usnul. U vchodu do banky stál Bylo jasné, že Gustav se usmál a setkání mu bylo dluží, zasáhl jeho duši. však co.

na Gustava. Hned jak ho neznámý pocit, že

šel k

na vás, Burziáne,“ „Na mne, ale já musím do práce, mám

divil se Gustav.

„Hodinka nebo pro vás není problém, to víme na k Italovi,“ vybídl ho a Gustav, sám sebou ho následoval. Zasedli k prázdnému stolku, ale ne venku na ulici, „Býval jsem vám zavázán, ale jste vy dlužníkem, Burziáne,“ když se vzdálil. Kavárna byla touto dobou zcela prázdná.

rozhovor,

„Nebudeme se o té bavit, ani ale za to mi poskytnete dobré informace. Co koupit a co prodat. To je jednoduché, pro vás, Burziáne. Navíc vás to nic nestojí!“ Ledová kra zase mrazit Gustavova prsa. že ho poslechne. Že ho bude muset poslechnout.

sice, co má

na mysli, ale

byl chlap jak hora. Celé jeho bylo kožené. Pod bundou jen jen jakousi Hlavu vyholenou, tím si byl Gustav zcela jist. Pod ostrým nosem mohutný knír. Boty s vysokým podpatkem, jen ostruhy Za opaskem svou vizitku: „Jak si to, Víš, že to nesmím! Když ti však požadované informace dodám, nemám žádnou záruku, že budou správné. To se nikdy neví…“ „Nejsem blbec, Burziáne, vím, že je to risk. Ale vy ty informace máte z první ruky! Kdo jiný by to než vy?“ Gustav si povzdychl: ale bez záruky! O tom, co máš koupit a co prodat, rozhodneš ty. Ty jediný. Nikomu však nesmíš nic to by byl konec…“ „Kdybych byl byste už dávno, Burziáne. Že umím o tom byste už dívaje se z okna. venku co musel dát do Proto rychle debatu a na ulici. Gustav zaplatil, Kaiserstrasse a zmizel v bance. Ledovou kru již necítil. Za to se dostavil ten známý pocit, že musí poslechnout a že nemá východisko. být

t Hilde „Nechte

objímala mladšího bratra, když matka zase vešla do intimností, jste sourozenci. Ty, Gustave, svlékni ty kalhoty, já ti je zašiju.“

Gustav se svlékal a co to je za slovo, ty intimnosti. ho nikdy neslyšel. Ale asi to bude mít s Hildiným objetím. Asi to bude zakázané. Že by se matka s otcem v jeho objali, na to si chlapec nepamatoval. si nemohl vzpomenout, že by k byli Gustav si myslel, že to tak má být.

poslouchat je jen Gustav si nikdy nevšiml, že by otec matku poslechl. Když mu že nemá chodit do hospody, byl tam o to déle. Když a byl cítit co nedokázal chlapec nikam matka ani slovo. Ale podle toho, jak se asi jí táta také Gustav stál, zapomenut v ke stolu a zašívala roztržené kalhoty. Hilde myla nádobí.

jen v trenýrkách. Matka si sedla

„Co já to mám za život,“ vzdychla si. Hilde se od „A co máme za život my?“ „Jak my, myslíš vy, Vy se máte nejlíp, nemáte žádné starosti, na stole je vždy jídlo a prádlo máte také vyprané!“ Kristina se oknem z Jako by tam bylo k divil se Gustav. Domek stál pod strání a z okna nebylo nic Jen ta Kristina však slunnou Itálii a rodný Otec, z práce, plácl matku vždycky zadek. Ta se po ohnala, ale bylo že jí to Kristina na starosti a její brácha Michele se staral o Tenkrát, když byla mladá, matka na Každý muselo být do kamen, jinak by ráno otec kafe. Bylo plno starostí v jejich chudé ale bylo tam také plno Tady v v jejím manželství, to bylo jinak. Werner, její muž, nebyl zdaleka tak jako býval její otec k matce. si to Kristina on nebyl. Jako by o ni, o ženu, nestál. Jejich milování bylo vždy hned odbyté. Kristina nebyla uspokojena. Byla tak zabraná do vzpomínek, že neslyšela, nevnímala Hildu. ze sebe tak hloupou, nebo jsi slepá. Dokud si otec dovoloval jen na mne, byla jsem zticha, ale na i Gustav…“ Hilde musela sebrat všechnu odvahu, co aby tato slova mohla a Gustav se celý rozklepal. Nebylo to však nic platné, matka nevnímala. Jen ta poslední slova si vyložila jinak: „Však nemá tak již budou zašité.“ Myslela kalhoty. Hilde podruhé již odvahu k vyslovení té nenašla.

rameny a

Gustav šel na zahradu. Hrál si. Zahrada bylo jeho království a dokázal se tu celé hodiny zabývat sám sebou. Nejvíce ho fascinoval potok. tu hranici po celé severní jejich pozemku. potok vedla lávka na druhou stranu, kterou musel chlapec každý chodívat. Bylo to v dojení krav a Gustav vždy dostal bandasku a šel pro mléko. Za potokem byli sedláci, co vlastnili krávy. Ve bylo vždy teplo a to páchlo. Nebyla to to ne, ale byl to takový zápach. Selka na malé mezi nohama, a dojila. Kravské vemeno, které rukama a pohybem sjela vždy chlapci nemravné. však nic a stál a pozoroval ženu. Vždy, když dost nadojeno, aby mohla naplnit bandasku, musel Gustav a selka mléko do nádoby, kterou hoch držel. Byl v blízkosti krávy, která se po a tak se bál. Selka se vždy smála. „Žádné strachy, peníze. - Poslyš, Kolenda sahá! Slyšel jsi o tom

ti nic

matce, že tady už má dost velký dluh, Sven Niemeyer prý své že na

„Sahá?“ Gustav si pod otázkou selky nedokázal nic Sahá se na klacek, na kámen a na spoustu jiných Ale aby se sahalo na Svena, to bylo divné. Ale protože bylo spousta které a kterým nijak se tím netrápil. Jen rameny a nedal žádnou Šel jako vždy. Selka se za ním chvilku dívala a pak se pustila zase do dojení. Když se vracíval z chléva, bývala již tma. Jít

lávku za tmy, to se Gustav bál.

naproti jejich domu, ale trochu výše, v stráni, bydlel pan Kalisch. Ten touto dobou chodíval na pivo. Protože hospoda byla na jejich potoka, kousek stranou od jejich domu, musel pan Kalisch lávku. A tak na Gustav vždy Kalischovi byl strach k smíchu a strašil ho vymyšlenými historkami. Takže se Gustav bál více. lávku sám. Hned u lávky byla vrata jejich zahrady, ale k domu to bylo dvacet Tak to vždycky Gustav bral poklusem. Do vpadl celý a matka ho kárala: „Zase jsi se bál, posero jeden?“ Chlapec na nadávání nedal, byl rád, že je doma, v teple a ve Horší to bylo, když byl doma otec. To chytil hned pohlavek. „Bittner, který se bojí, to tu nebyl doma a ani Hilde nebyla „Kde je?“ zeptal se matky a „Kdo?“ naškrobený ubrus.

nebylo,“ doprovázel facku vždy stejnými slovy. Dnes bandasku na

matka a dala chlapci pohlavek, protože na stole byl

„To nevidíš, že jsem budu mít z chléva na ubruse, od té špindíry selské.“ Takové facky Gustav ani nevnímal. Ty dostával každý den. Ale si na slova: „Mami, mám

peníze,

selka. Kde je Hilde?“

„Ta šla do sálu, mají zkoušku,“

jedním dechem.

matka.

Na sále se že šla do hospody, kde se za nacházela velká místnost, která sloužila k zábavám a se tam hrálo i divadlo. Hilde chodila do ochotnického kroužku. Hrát divadlo, to byl sen. Ale sestra mu že je moc malý a že nikoho Tak si Gustav hrál divadlo sám, na když si myslel, že ho nikdo nepozoruje. Nebo dirigoval mohutný orchestr. k tomu kousek klacku. „To už zase chce peníze?“ divila se matka. jsem ti dávala nedávno!“ Jestli mu matka dávala peníze nedávno, chlapce nezajímalo. Peníze nehrály v jeho mladém žádnou roli. Nikdy také peníze nedostával a i kdyby, ve vesnici nebyla možnost je utratit. Rozhodl se, že spát. si

zuby a až bude houkat motorák, tak necháš toho

„Ano, dobrou,“

Gustav a šel po schodech nahoru, do svého pokoje,

Motorák byl vlak, který v

deváté jezdil houkal.

do

a zhasneš!“

Vždy, když vyjel z lesa a

Gustav baterkou

rád Když zahoukal motorák, zhasl lampu a zalezl pod dál. Matka na jeho trik

Dnes se dlouho a když slyšel otvírání sestra. Pro jistotu zhasl baterku a skoro ani nedýchal.

a s

jeho pokoje, myslel, že se vrací

Nebyla to však Hilde, ale otec. Byl jen v županu, pod kterým nic pokrývku, župan ze sebe shodil a lehl si ke Gustavovi do postele.

Odhodil chlapcovu

Gustav zatnul zuby a se svlékat… Vždy, když otec pocítil svou oplzlou touhu, musel mu jít po Otec mnoho milování se svým nezletilým synem a vždy se rozvzteklil, když Gustav nepochopil, co zrovna chce. Nerozeznával ty druhy lásky, byly všechny odporné, páchnoucí a hrozné. Osmá Ten den šel Siemens nahoru, jako blázen. se proslechlo, že má nový model mobilního telefonu. Gustav se o podobné hlášky nestaral a otázky neodpovídal. Akcie Wagnerová aniž by se

po

burzy Gustav slova:

na trh na

skok a pak lezly stále nahoru. Když si paní mobilu. Když zaslechl známý hlas,

„Kup Siemens.“ „Jasné, Burziáne,“

a hovor byl

Když se paní Wagnerová vrátila, Gustavem ležel na stole.

její pohled hned na mobilním telefonu, který

Ten pocit který jej polil, Gustav znal, se schovával v jeho nitru. Protože mobilní telefon Gustav v nepoužíval, myslel si, že paní Wagnerová pojala Ona však názor na mobilní telefonování samotné, proto se podívala na tu novodobou blbost, jak pak svou drahou plastikovou krabici s víkem a nabídla mladému muži, jako vždy, zákusek. Gustavovi se ulevilo. Rád zákusek paní Wagnerová chutí pustil do jídla, telefon schoval v kapse.

péci.

než se s

jich na stole

Ale

Bylo asi tak hodinu služby a telefony se uklidnily. Burza Gustav a paní Wagnerová zakládali nebo dávali do obchody. To už nebyl stres. Gustav se v protáhl a do práce se mu Wagnerová na pohlédla:

a tak denní Paní

mohl zavolat z pevného telefonu, zda se hovory jdoucí z banky neposlouchají.

„To dá zabrat, to

že jo, pane Bittner,“

a nechala také práce.

„Jo, doufám, že to bude naposledy.“ „Ale to víte že jo, zahradu?“

se

do vlastního. Ani jste

jak máte velkou

pán skoro žádnou. Jen dva metry bude muset zasadit tráva a pak sekat…“

vchodem a asi šest za domem. To se

„Ale to vás bude bavit, když je to na vašem pozemku,“ povzdychla si žena, „ mít vlastní to byla vždy má touha! Ale pro koho? Jsem sama, nemám, si s sebou nic nevezme!“ „Nevezme?“ divil se Gustav. „Tam na onen si nic nevezme, myslím. Ta poslední košile nemá žádné kapsy. Jo, když má to je jiného. Vy ale máte také spoustu že ano, pane Bittnere. Vídáváte se s Hildou si telefonujeme, nejstarší sestra se mnou nemluví, protože jsem se na venkov. Pro to ona nemá pochopení. Také jsem asi vždy více než jí bylo milé. Starší bratr bydlí v po tam jedem. On je sice trochu ale dá se s ním vyjít.“ „A Hilde, co ta

vdala se? Má

„Ne, ta

na jméno.“

co se jí Gustav co se jí Byla otcem od mládí a byla duševní troska. Mohl to paní Wagnerové? Nebylo to osobní? rodinné? Když si ale pomyslel, že sedí více jak osm hodin, den co den, s touto starší ženou v trochu do jeho rodiny? Ne, do jeho rodiny ale mohl jí o kterých doma mluvit nemohl. Gustav si že nemá na jediného kterému by ta tajemství. „Ona byla „Ježíši Kriste, pane Bittner, to je strašné, chudák malá, ví se, kdo to…“ od mládí!“ To bylo než paní Wagnerová mohla snést. Zcela automaticky šuplík svého psacího stolu a vyndala láhev Gustav o ní že se napije a také Gustava pozvala na sklínku. Tentokrát postavila na nalila. než Gustavovi podala tu jeho, svoji prázdnou a znovu si nalila. „Otec byl jejím trýznitelem. Nešli jsme mu s Hildou na Gabriela nemluví.“ „Vy jste to

že to otec vaší

Nic jste nepodnikl?

a

Od té doby se mnou jste to matce?“

„Nevím,“ „Jak to myslíte, nevím? Nevíte, jestli jste to nechápala „Já to vím jen z

nebo jestli jste to

matce?“

mé sestry.“

„Ona to matka „Nevím, nejsem si jist,“ Gustav myslel na sebe. Na své zapomenuté

a

mluvil s paní Wagnerovou o od Hildy že život,

než se ho ujala Gabriela, shodou okolností také sestra, ale sklínka.

V paní Wagnerové zmizela

„A Gabriela, vaše starší sestra, to „To nevím, nikdy jsem s ní o tom nemluvil. U nás v Hildou jsem o tom nemluvil, jen jsem poslouchal její nikdy s nikým nemluvil, teprve s vámi, paní Wagnerová.“ se objevily slzy v

se o

nemluví, ani s já jsem o tom

Chvilku polykala a pak

„Já také s nikým nerozprávím, jen s vámi, pane Bittnere. Kdyby to nebyla tak strašná ta s vaší Hildou, byla by to pro mne že jste se mi Ale se spolehnout, u mne to bude jako v To Gustav Žena se v bance s nikým nestýkala, žádné klepy, jak tomu u jiných bývá. Ona jen s ním. „A co

vaše matka?“

„Ta se už dávno vrátila do Itálie, žije tam v po Má sice bratra, strýce Michala, ale s ním vychází Postavil jí v jejich pozemku jakýsi pavilónek a tak tam máti žije. Mluvit se s ní o tom ale nedá, nic si nepamatuje. Nebo to „Takže jste ji na tu

oslovil?“

„Ne, to jsem si nikdy netroufal.“ „A ona nic neví,“ konstatovala suše paní Wagnerová. V ve které již nevládla ta mocná carevna, pracovní doba, bylo dlouho ticho. Paní Wagnerová bojovala boj, který až do svého vysokého vždy prohrála. Boj, má-li se ne. Zdálo se, že ho tentokrát vyhraje: „Já… také… Já také nebyla v mládí rychle vyslovila zrcadlem, jako by se krásnou pro toho, kterému to jednou zkušenosti že se je velice a promluvila:

kterou si Gustav Ze nemožné. Žena pak

otec mlátil mou maminku. Dlouho a vytrvale. Jednou jeho nával vzteku Wagnerová musela popadnout dech. Gustav ale že se odvážila dále: „Když ji umlátil k smrti, zavolal doktora a ten podepsal úmrtní list…“ plakat. žena byla pro Gustava velkým problémem. Nedokázal najít slova spíše si že by nad ženy sám Wagnerová ale nebyla ve svém zvyklá, že by jí chvilku a tak na „Víte, co v tom úmrtním

stálo, pane Bittnere?“

Jak to mohl Gustav „Že

na selhání srdce. Náhle a a že jí to otec. Tenkrát jsem nemocen, nebo posedlý zlem, ale na toho vraždu utajil.“ „Jak dopadl?“ zeptal se Gustav.

jí ten samý její na muže, ne na otce, ten snad byl který to celá léta sledoval a nakonec

„Myslíte otec?“ „Ano.“ „To byste nikdy To snad ani být pravda. Ale byla. Já byla malá a tak, když se táta zase oženil, musela jsem s ním bydlet u macechy. Jednou ji také mlátit, ale ona ho zbila. Od té doby byl vzorným a pozorným manželem.“ Wagnerová si vzdychla. žije?“

Gustav.

„Otec? Ten již dávno „Myslel jsem… ta macecha,“ tiše svou otázku „Ta Wagnerová.

Gustav.

žije, je ve starobinci. Byla mi lepší matkou, než má vlastní. Nikdy že se otec pokoušel ji zmlátit, a tak nade mnou jak zasnila se za ní chodím, ale je to už jen bez duše. Hodná žena to byla!“

Papíry se válely po stolech, nikdo nezakládal a nedával denní tržbu do Spíše se otvíraly tajné dvou lidských Paní Wagnerová si to jako první a denní obchod srovnávat do To bylo známé heslo, že se to zítra. Gustav se chytl jejího vzoru. „Vám se dnes nechce

pane Bittnere,

„Tak dobrý rozhovor jsem Wagnerová.“

žena.

ve svém

„Ano, byl to rozhovor, také jsem omládl. Jakou sílu dokáže dodat

nevedl, tak se nezlobte, paní takový nezažila,“ starší žena. Její rozmluva dvou lidí?

Kde se nachází to bohatství, které dokáže dodat energii k novému životu, k novému dni, pouhým slovem? V srdci v rozumu? Je to vzájemná sympatie, co otvírá železná, neprodyšná vrata? Je to souhra náhod, soulad okolností? Nebo pouze kapka, co naplní duše? Gustav ani Wagnerová o tom bylo jim Windecken, v malebném kraji u Frankfurtu, ležela zaplavená pozdním sluncem. domem, jako náhodou, narazil Gustav na paní Müllerovou. Sousedka se zabývala zakládáním trávníku. domky pouze dva metry pozemku, který je od chodníku. k vchodovým toto místo zabíraly, a tak tu nebylo mnoho, co by se muselo udržovat. Müllerová svou dvojdomku hotovou a uhrabávala pozemek já bych to se Gustav po pozdravu.

paní Müllerová, jen co se

pustím se do toho,“ bránil

„To já ráda víte, nemám doma stání, všude vidím tu mojí dcerušku, trochu zapomene,“ bránila se sousedka. „Když jinak nedáte, ale já hned domu, ale pak se zastavil.

a

vám,“

Gustav a

práci se již vejít do

já ani nevím, jak se seje tráva, to mi budete muset poradit, paní Müllerová!“

„Vy si myslíte, že to tady z ví? Ale jen vaše mi žena k hrábím, kterými zase zpracovávat neupravený terén kolem novostavby. Gustav na ni chvilku než zašel do domu. byl prázdný, ani žena ani

doma nebyly.

se a zase vyšel

„Kde jsou?“ zeptal se pracující ženy. „Jeli do prý jim chybí chvilka, co odjeli.“ Gustav žádný který jejich sklep. „Tak mi práci za nás…“

motyku,

do bytu. jet také. Je to jen a tak se jen díval, jak žena zápolí s jílem, jí asi pomyslel si. vám,

nám… jak k tomu

„No, víc se dnes nedá, musí se koupit zemina a pak se teprve bude moci zasít zeleného. Ale k nám, vám kafe a chvilku si sedneme,“ a aniž by na názor, vešla do svého domu a nechala za sebou Gustav šel za ní. byl zcela stejný jako jejich, jenže bylo vše jako v zrcadle, obrácené. Bylo již více zabydlený. Gustav stál v když zaslechl ženin hlas:

že je

si do obýváku, hned jsem tam s kávou!“ Gustav se posadil a rozhlédl se. Všude visely fotografie. Nejvíce jich bylo s Dlouhé blond vlasy a veškeré Velké modré Gustav se pohledu na tyto podobizny necítil bylo ohnisko jeho neklidu, jeho bolestné Ale kde? Byly to ty velké, nevinné Ta barva? tušil, že jeho nepokoj z nedokázal z nich spustit Bloudil pohledem po místnosti, až jak vede kolo. Podobizna zachytila až po kolena, pod džíny. Boty již nebyly. tenisky… tenisky,

Gustav se

„Ano, pane Bittnere, nosila vždy všechno i tenisky,“ Müllerová a s kávou a zákusky na Gustav na ni jako by nebyla z tohoto „Poslužte si,“ pobídla mladého muže. Sama se posadila proti

tác

a upila kávy.

„Abych k vám byla pane Bittnere, myslela jsem si, že se nad ztrátou Karin zblázním, že to Ale od toho rozhovoru s vámi se mi mnohem lépe. Ne že by ta bolest byla menší, to ne, ale lépe ji snáším.“ „To bylo… to je… víte…“ Gustav jak dál. Zármutek této ženy ho a Zármutek této ženy mu dával pocit povinnosti. Jako by byl jejího Jeho mu nedávalo klidu, protože… t „Ty mne jednou do hrobu, podívej se, jak jsem bundu, šmejde jeden zatracená…“ Gustav stál a nacházela ho v

dnes ráno jsi

na výprask. Kristina Bittnerová hledat své jinde, Zmlátila chlapce, že nemohl popadnout dech. Nedostatkem kyslíku se

dávit. Chvíli facku.

možná pocítila jistou obavu, ale pak chlapci vlepila

„Hele, nech toho simulování!“ Gustav po urputném zápase se svými plícemi popadl dech a zanechal simulování. Odešel beze slova ven, do zahrady. Vzadu za domem, tam kde vedly schody strání k lesu, po kterých chodil do školy, svou skrýš. Bylo to zcela vzadu a vysoko. Gustav byl že to místo nikdo nenajde. Bylo jen jeho. Tam vylezl a sedl si a koukal k potoku. Mezi stromy byla i cesta, co se mezi domy za potokem táhla k západní vesnice. Tam to Gustav moc neznal, nechodíval tam. matce

tedy a co to je za slovo, to simulování. otci nelíbilo, nebo když ho bolelo, bylo to simulování.

když

Jednou v noci kašel, že nemohl spát. Nemohla spát ani matka, a tak pokoje, a také aby nesimuloval.

co se do

si, že když chodil do školky, dostával k kalhoty. Ty rád. vždy vytahaná kolena a matka mu vždy vynadala a zpohlavkovala ho. To ale nebylo simulování. Jednou, když napadl po celém kraji sníh, vzala ho Hilde s sebou na lyže. Nebyly tu v celém kraji žádné kopce, ale to nevadilo, s malým bratrem túru, dlouhou. Gustav spal jak zabitý, ale ráno, když jít do školy, nemohl se postavit na nohy. Jak vstal z postele, tak upadl. Kristina chlapce pozorovala a pak zpohlavkovala Hildu: „Co jsi s tím klukem Hilde se bránila, nebyla si žádné viny nemohl opravdu postavit, pak matka:

Protože se Gustav na nohy

„Tak si zase vlez do postele, ty simulante jeden!“ Takže, na to Gustav, když Byl spokojen, jak ten problém

a rozhodl se, že

Sven Niemeyer žil v domku nad vesnicí, tam kde plošina. Domek byl malý a jaksi utopený ve velké

tak je to simulování. za Svenem Niemeyerem. stoupání a kde náhorní která se táhla kolem kolejí.

Sven žil u se jmenovali jinak než on. Oni se a Sven zcela jiné jméno, ale nikdo ho neznal. Všichni mu matka, to chlapci tak V na

jmenovali Niemeyerovi Niemeyer. Kde byla jeho

zahrady byla ona díra, kterou Sven chodil do školy, a tudy nízké chalupy a stará žena mu

i Gustav. Zaklepal

„Dobrý den, mohl bych si hrát se Svenem, paní Niemeyerová?“ „Ale to víš, že jo, hned chlapce zavolám,“ zahulákala: „Sveeeen, máš tu kamaráda,

se do

tmavého domu a

ven.“

Stará žena byla zcela malá, snad menší než Gustav. než hlavu Byl také malý. Byl však a dal se s Gustavem do

Sven vyjít,

„Až si v té psí nechali tam

vyhrajete, tak tam Rexe zase je to jeho bouda. jste a než jsem na to byl pes mokrý jako slepice, protože lilo. Co

Gustav zrudl, protože zdání, že o tom ví, že si v té psí hrají. Byla to prapodivná bouda. Vysoká, že v ní chlapci mohli stát, a velká asi na metry. plochou jako mívají domy v Africe. Gustav je na obrázku a myslel si, zcela že to je africká vesnice. Jeho starší sestra Gabriela doma takový obraz. Bílé domy, spíše kostky, bez modré nebe a vlny. Z celého obrazu byla cítit samota a Tak vypadala Niemeyerovic psí bouda. Byla ale v travnaté schovaná mezi stromy, které tu rostly. Více než mohla zahrada snést. Rex byl dobré povahy, ale byl uvázán na které viselo od ke švestce, napnuté mezi stromy, a jenž byl karabinou k lanu psovi skoro po celé Budilo to dojem, že je zlý. Ale nebyl. Kdykoliv si chlapci v hrát, vždy je pustil a ležel vchodem. psí boudy kožené panty, a tak se musela vždy otvírání nadzvedávat. Sven vyšel z domu a kluci si šli hrát. Když je Rex zahlédl, boudy a zaujal svou pozici pod rozkvetlou Jednou k v podívali. Boris. „Tak a máme po „Co „Nic,“

prohlásil Gustav. Sven nic

vylezl z Kluci se tím ale také se

ptal se Boris a pozoroval, jak kluci vylézají z boudy. popsal

„Aha,“ chápal Boris.

Sven. bychom mohli

podniknout?“ navrhl.

„Jo, mohli,“ mínil Gustav. „Co kdybychom šli do lomu?“ dostal Sven nápad. „Máte zase pukavce?“ napadlo Gustava. s spoustu slepic a tím pádem i vajec. O existenci lednice zdání, a tak, když nebyl vajec, byly i pukavce. Pukavce byly zkažená, páchnoucí Když trefila cíl, vždy pukla a lépe Stará paní Niemeyerová zkažená vejce nechávala v ošatce za kurníkem, byla dobrá do kompostu. Chlapci jich tam našli Každý si tedy vzal, páchnoucí granáty a šli do lomu. V lomu se již asi dlouho nelámal kámen, byl zarostlý stromy, a trávou. Mezi lomem a Niemeyerovic zahradou vedla dráha. Bylo to to místo, kde koleje mizely v lese. Chlapci bloumali lomem a hledali cíl. Z lesa zaslechli houkání vlaku. Vždy houkal, protože mezi lomem a která vedla k domu Bittnerových, byl Chlapci po pohlédli a všichni stejný nápad. Jejich cíl se blížil z lesa. Jak vlak chlapce míjel, schytal všech Jeden na parní druhý na uhláku, což byla mašiny, další pak na jednotlivých vagónech. Vejce vždy praskla, rozlila páchnoucí obsah a namalovala po vozech dráhy barevné, fantastické obrazce. Chlapci byli nadšení. V posledním voze bylo okno a vejce, které Gustav

vrhl, zmizelo v útrobách vozu. Takže nepuklo. Nejprve to bylo všeobecné zklamání, co se zobrazilo v chlapeckých pak To vejce muselo puknout mezi cestujícími. Kluci si to a utekli do lesa. Teprve u studny se zastavili, aby popadli dech. „Myslíš, že „Ne, to

zabrzdil vlak?“ obával se Gustav. ne, vlak smí zastavit jen ve stanici,“

Boris.

„Jak to víš?“ divil se Sven. „Na to je

to by vlaky mohly nabourat,“

Boris.

„Jo, je, aby nezastavil jen tak pro nic za nic… ale když tam vlétne pukavec…?“ Gustav se nemohl uklidnit, již ty facky, co budou doma létat. to byl poslední vagón, než ty lidi Sven. „Jak by namítl Boris.

mohli lidi dojít ke

ke

budou už na nádraží!“

tam je uhlák a ten se projít nedá,“

Kluci se uklidnili a posadili se na studni, která tu v lese z neznámých nepoužíval, široko daleko nebylo stavení, jen les a zase les. nikdy nenašli,“ „Jak mohli

byla. Nikdo ji

že když byla malá, tak sem do té studny spadl kluk z vesnice a už ho si Sven na varovná slova, která doma den co den slýchával. že tam spadl, když ho nikdy nenašli?“ divil se Gustav.

Sven rameny, také si tu nesouvislost Boris držel v ruce stéblo trávy, a protože za Svenem, ho jím šimrat na uchu. Chlapec se chvilku protože si myslel, že to je moucha. Gustav se však smát, protože to jednoduše k smíchu bylo. Sven se a Borise. „Nesahej na mne, nebo

shodím do té studny!“

Ta slova Gustava zaujala. Nesahej na Svena, sahá na Svena… Chvíli se díval, jak mravenci v obrovském mraveništi pracují a pak se zeptal: „Ptala se selka, co k ní chodím pro mléko, že jsi sahá? Je to pravda?“ Sven se cítil ale mezi kluky se dá vše „Ne, to nebyla máma, které jsem to Pro Gustava byla jak se za matku. Boris však sám:

že na tebe Kolenda proto

ale že celá vesnice považuje kamarádovu a když se Gustav nehodlal dále vyptávat, zeptal se

„On na tebe sahal? Jako… myslím… že ti sundal kalhoty a prohlížel „Jo, jako když si s Gustavem hrajeme na doktora,“ lehce protože to bylo jejich tajemství. Boris pochopil, že se ale Sven si žádné starosti

Sven. Gustav se co

„Jo, hrál si se mnou na doktora, sám se ale nesvlékl,“ pravidel hry. Gustav vyvalil si na hrozné otcovo

protože to bylo narušení a

„O moc jsi Devátá když Gustav Bittner dopil kafe, bylo slyšet bouchání

od vozu. Carola s

se

vrátila. Gustavovi to bylo docela milé, protože obrázky dívky v pokoje paní Müllerové, nabývaly stále „Tak já zase

obývacího

paní Müllerová, žena se mi vrátila.“

„Jo, to musíte, rodina má sousedka. Za co,

po se usmál:

jste

A… moc vám

pane Bittner,“ chápala

náš pozemek?“ divil se mladý muž.

„Protože mi vaše prospívá, víte, ta bolest nad ztrátou dcerky.“ Gustav mávl jen rukou, jako že se to rozumí samo sebou. Po celou dobu, co strávil s ženou v jejím nebyla o dcery Gustav si to teprve a byl rád. Bavit se o modrookém v mu Teprve si že být dávno mrtvé, že mu asi ublížil. si na svou dceru a skoro se mu podlomila kolena. se to mohlo stát i jí! Gustav se dlouho doma nezdržel, musel do klubu, trénink. Žena spoustu barevných a se s co vše je do domu koupit. To zapálení jeho rodiny na kýval hlavou a pak oznámil, že jde hrát tenis. Nikdo ho nevnímal, tak tedy šel. byl však protože kde má tenisovou tašku. „Kde máš tašku?“ a nemají svá místa. „Tu jsem

myslím… ve

Carola, než si Jo, ve

že jsou

v místnosti pro party!“

„My máme místnost na party? To jsou novinky,“ Gustav a šel po schodech do sklepa. Usoudil, že ta jedna prostora, ta bude asi jednou domácí bar. tašku našel, krátce do ní nahlédl a opustil U klubu se to Gustav již z dálky. Spoustu policejních a mezi lidmi dominovala Olga. zrovna odešla, chudák, byla z toho celá rozplakaná,“ vykládala Gustav musel chvilku postát, než pochopil, co se stalo.

obsadilo a nahlas.

Marie Novotná, hostinská klubu, šla jako obvykle se psem na procházku do nedalekého lesíka. Pojednou se pejsek v hustém porostu a na volání Marie se nevracel. Vlezla tedy do houští a psa, jak vyhrabával. K její to byla mrtvola. mrtvola, to Marie poznala podle velikosti. Více jí žaludek nedovolil, aby zjistila. Popadla psa a utíkala do klubu a volala na policii.

„Já bych ten pohled nesnesla, asi by to se mnou prásklo o zem,“ vykládala Olga dále, zrudlá pozorností „Tihle cizinci mají jen lepší nervy,“ dodala. Co s tím mají cizinci, pomyslel si Gustav. tenisových dvorcích bylo prázdno.

bylo plné

a na

Marie plakala Josefovi na rameni. Stáli ve a do prázdného lokálu. Josef že to pro ženu musel být strašný zážitek, ale více ji konejšit, nemohl. Marie se po chvilce od manžela odtáhla a pivo. „Josefe, podej mi láhev Mummu, až Olga domluví, bude tu nával.“ Josef má vždycky pravdu. Vyndal z lednice Mumm a šel si saláty do bude kšeft.

že žena

Major Budirski nebyl nadšen tou dámou, co na sebe upoutávala pozornost na parkovišti klubu. v klidu pracovat. co stopy, již mrtvolu vyhrabala ze i on sám se na v lese byl podívat. S Marií Novotnou již mluvil. Jen krátce, protože neustále plakala. Byla tím nálezem rozrušená. Když mezi postávajícími zahlédl Gustava Bittnera, k Cestou se setkal s kolegou Karlem, a tak ho požádal, aby zašel za hostinskou. Pak se již obrátil k Bittnerovi. „Dobrý den, pane Bittnere, co tady jsem si „Vy jste

zahrát tenis, ale v tom zmatku asi všichni

sem

klubu?“

„Ano.“ „Jak dlouho?“ „Jak dlouho,“

Gustav,„od té doby, co tady ve Windecken bydlíme.“

„Stává se, že by tu

tady venku, když hrají tenis?“

„Jo, to se už stalo, ale ne že by je jen se cizí chlapi dívali a se cítila pozorovaná. Možná že trochu více fantazie. zprávách, co se matky není divu, že jsou bojácné!“ „Myslíte matky, nebo „No asi obojí. Co se tu

stalo?“ zeptal se Gustav.

Budirski mladého, neforemného muže pozoroval. Musel pozvednout aby do jeho probral celý život Gustava Bittnera a nenašel nic nedokázal se zbavit pocitu, že stojí pachatelem. Pocit mu však k „Našla se v lese mrtvola „Myslíte, že to je to

Gustav zbledl. ze vsi?“

„To si zrovna nemyslím, podle prvního dojmu patologa tam leží déle, než se z Windecken ztratilo. Myslíte, že byste pro mne mohl pane Bittnere?“

„Já… no, když vám mohu být nápomocen, rád,“ divil se Gustav. Budirski vyndal svou navštívenku a podávaje ji muži, „Navštivte mne v dnech na policejním prezidiu. Ve Frankfurtu,“ Neudal však Gustav si navštívenku prohlížel. se ho pocit strachu a nejistoty. Budirski žádný pádný zvát Bittnera na policejní prezidium, ale jeho dojem ho nenechával v klidu. mít v archivu jeho genetický otisk a kolem toho žádný velký povyk. Pošle ho do a nechá mu, pod záminkou, úst. Kdyby se dostal do vážného nechá Bittnera pozvat jednou, Karel Weber byl v lokálu tenisového klubu jako první. Marie Novotná mu s nabídla pivo. Dal si kávu a ve vitrínce ho zlákaly vypadající však jen lákavé na pohled, byly také velice dobré. Takovou Karel neznal. ženou dostat do hovoru, aby mohl posoudit její psychický stav. „Paní hostinská, takovou dobrotu jsem smát. Byla to otázka, kterou musela cizím

Nebyly se s

nejedl, kde to kupujete?“ Marie se zodpovídat.

„Takové nikde nekoupíte, ty sama, jsou to recepty.“ Karel vykulil k tomu dva jednak byly opravdu dobré a dále, nervový stav ženy, která chvilkou našla mrtvé byl stabilní. Nemusel mít žádné obavy. K hovoru by už nenašel protože se a do místnosti vplula, následována dámami, Olga Reissová. Posadila se ke svému oblíbenému stolu a v okamžiku že Marie má za sebou a jí pohrdlivým tónem „Marieee, dáme si Mumm a bych si vylomit zub,“

Josefovi, nám a pozorovala

se sýrem a chléb. Ale svých slov.

Dámy byly ale opravdu zdeptané nálezem v lesíku a Olgy si nevšímaly. Neustále tu hroznou do probíraly, žádné podrobnosti neznaly. Pak jedna a žena a ohlásila, že odvezl jel zrovna kolem. Tím ustoupila Olgy zcela do pozadí. Reissová si tedy dolila sekt z láhve, která byla již dávno prázdná a upozornila stolující, že objednává další. Aby že na to „ona“ má. Pak se již celý zbytek Náladu jí zlepšil pana Bittnera. Gustav si sedl k baru a dal si Weizen, což bylo pivo. V posadila vedle nemohla to žen již poslouchat.

ho rád píval. Olga se

„Hallo Gustave, jak se ti bydlí? Doufám, že mne pozveš na sklenku. Ženské se baví jen o tom harantovi, co Marie našla, jako by jich na nebylo dost!“ Gustavovy se s Marie, jež stála za barem. To je ale „kráva“, si jejich pohledy. „Marie,

pro Olgu, prosím.“

„Je mi líto, Gustave, ale Mumm nerozléváme, jen naši domácí Marie „No však, Marie sklínky.

tu mám na mysli,“ láhev s

Gustav. „Tenisový klub Windecken“ a nalévala do

„Doufám, že má nevnímali. Olga se pak nedostane Gustav v nadšen její

bublinky,“

Olga, ale Gustav ani Marie ji

bavit na téma, jak se Gustavovi bydlí a pak dvakrát. Myslela tím, jak mu a tak odsekl:

že takovou „šanci“ prodala. Gustav nebyl

„Pochybuji, že jsi na tom prodeji Marie myla sklo a že rozhovor neposlouchá. Když do lokálu vstoupil president klubu, zabrala si ho Olga pro sebe. Aniž by Gustavovi, opustila bar. Tomu se ulevilo a pocit, zase jen Marii. ho

prodat za 350. Kolik

na

„Zrovna tolik, ale nemám o tom mluvit,“

Gustav.

Marie

zvláštní postavení. Pro svou veselou povahu byla oblíbená, ale svou vzbuzovala u všech klubu pocit Všichni jí všechno Marie zachovávala tajemství, o všech jejich soukromé tajnosti. Protože obchod vyžadoval, aby byla s každým nikdo na myšlenku, že by mohla všechny obyvatele této malé tenisové obce Vše ale

Josefovi, který to se zájmem poslouchal a citáty To však u doma, pod

korunoval vtipnými

„Ale, Gustave, já kdybych promluvit, tak bychom mohli tady to loutkové divadlo Marie. Gustav se rozesmál. S chutí a dlouho se smál. Pak se zeptal: „Má bublinky?“ Marie hned

co myslí:

má bublinky!“ „Tak si dej Pak se obsazené práce.

na

a

dej

jeden Weizen.“

jako na povel, do restaurace a Marie

plné ruce

Major Budirski špatnou náladu. z lesa u tenisového klubu ve Windecken nebylo totožné se ztracenou Karin. Byl nucen pátrat ve všech postrádaných Mrtvola ležela v lese již osm v této však nikdo v celé zemi nepostrádal. Jediné co se ztratilo na severu, ale již nebylo identické s nálezem. Gustav Bittner se také dostavil do prezidia a Budirski ho poslal do kde mu asistent úst. mu, že je to pro jeho vlastní ochranu, protože se jednak pohybuje v blízkosti zapadlého klubu ve Windecken a silnicí, na které se tenkrát ztratila Karin Müllerová. Mladý muž se s udanými spokojil, neprojevil žádnou nelibost. si nezákonnost Budirského nebo to Genetický otisk, jedna z a kriminalistických zbraní, žádný výsledek. Ani na mrtvole z lesa, ani na kole a tašce ubohé Karin se stopy Gustava Bittnera nenašly.

Major Budirski o svém pocitu pochybovat. Pocit, který mu vždy stojí pachatelem, ho asi tentokrát oklamal.

šeptal, že

t Za domem rodina Bittnerových Zadní se nad potokem, takže tu nebyl žádný podle takže byla každá jiná. V té první Kristina Bittnerová angorské králíky. Ráda pletla a zásobovala rodinu více modely Protože v tehdejší

byl v zemi všeho nedostatek, nebyla ani vlna na trhu.

Dürrová, jejíž manžel vlastnil skoro všechny polnosti v okolí vesnice, poradila, že plést z angory.

jednou

Tak Bittnerová založila chov do továrny. Po došla zásilka vlny v malého Gustava. Vlna Musely se tedy

se

od podle

museli a vlna se posílala a tehdy také utrpení

ve

a ta se nehodila na pletení, protože se tak neodvíjela. Gustav na židli, ruce a matka mu, svým italským temperamentem, vytrhla z rukou a Gustav chytil

pohlavek. Nikdo si

jak dlouhou dobu

ruce dokázaly bolet. Gustav

Dnes byl takový den. Gustav a ruce ho bolely a matka vlnu z jeho rukou odvíjela a tentokrát dodávku než jindy a mermomocí ze všech Jako by mohla plést najednou, myslel si Gustav. Když Sven Niemeyer, matka ho poslala „Gustav nemá si budou

musí mi pomáhat,“ stroze. Co asi mohl chtít, Gustav. hrát a já nebudu kde. Dodal si odvahu a smlouvat:

„Mami, jaký budeš plést svetr?“ „Nevím, asi matka.

s tím zeleným pro Hildu,“

nechápajíc

úmysl,

„A na ten zelený máš už dost to „Té bradou na

uplést

pro tebe.“

máš ale také dost, budeš to míchat s tou žlutou?“ co musel držet. bych to

míchat, ty máš dnes

Gustav a ukazoval

naštvala se matka a vytrhla chlapci vlnu z

rukou. se válelo po zemi a vlna se Gustav dostal nejednu facku. „Nemohli bychom to „Ne,

zamotala. Matka se

rozmotávání vztekala a

jindy, když té zelené máš dost?“

to dnes, co je hotovo, je hotovo,“ zvýšila hlas matka.

„Já bych radši za Svenem,“ odvážil se Gustav. Kristinu Bittnerovou asi práce také již nebavila. Komandovat se od to si ale nemohla nechat líbit. To by jí ten parchant brzo hlavu. Jak se zabývala rozmotáváním ji vztek, že hlava nehlava mlátit. Byly to surové rány a Gustav pro jistotu plakal hned od samého aby to matka brzo odbyté a on mohl za Svenem. zlost nebrala konce a Gustav ztrácet dech. V se zajíkal a nedostatkem kyslíku zrudl. Rudne zase zlostí, myslela si Kristina a mlácení zesílila. Byla již nevzdávala boj. já, nebo on.

vysílená, ale

jí šlo o princip.

Gustav pocit, že se zadusí. Nebyl to vzdor k matce, to, co Byl to pouhý boj o život, boj o vzduch. Vší silou do matky vytrhl se a ven. Matka, jež to musela dva kroky a narazila na židli, co stála za ní. ni a na Teprve ji zlost Ležela, jednu nohu ve výšce na židli a si že to asi s tím mlácením Nejprve za synem a ztrestat ho za pád. Pak si však že to nebyl úmysl, tu židli za ní se za své a rozplakala se. Pak si že Werner, její manžel, ji už skoro dva si jako jako jako kus mašiny, která má za úkol v domácnosti jen fungovat. Bylo jí a tak za Gustavem nešla. Rozmotávala vlny sama. Gustav popadl dech teprve králíkárnou. zachvátila jeho malou, nevinnou duši.

se mu

kruhy a neznámá síla

Když mu to o mluví. Gustav totiž v okamžiku, kdy angorské králíky, kterým již zase od posledního jemné angorské vlny, se ztratil v jakémsi bezedném prostoru. Jeho bylo rychlé a v normálním psychickém stavu nemyslitelné, zcela umné. Vedle s králíky byla sekera. Byla tam vždy. Gustav usekl sekerou hlavu. Když bylo jeho dílo, nebo lépe sedm hlav a zrovna tolik

na ní stál špalek a na byla zaseknutá tahat králíky z jednoho po druhém, a každému dílo té neznámé síly, dokonáno, leželo kolem špalku Dva kotce se králíky jeho

Pak chlapec pohodil sekeru na zem a šel po schodech ve stráni ke Svenovi. Když došel ke kolejím, k za kterým byl lom, úmysl a v lomu. Sedl si na velký, mechem porostlý balvan a koukal se. Nic však Teprve za tmy ho chlad do normálního Zvedl se a šel Mohl to

brutální dílo chlapec chodící do

Gustavova povinnost byla kotce. Musel pomáhat se

štípat vlny!

Dokázat? musel krmit králíky a

V kuchyni bylo plno. Selka od naproti radila, kde by se Kalisch popíjel pivo u stolu a Hilde od Gustav nebyl.

jejich

ztracený chlapec hledat, pan se zprávou, že u nich

Gustav vešel zcela tiše do teprve všiml návalu v kuchyni a

a

si vodu do pozdravil.

si teprve

protože

Pak si

návrat.

„Kde jsi byl?“ vyjel na otec zvýšeným hlasem. Byl by již Gustava cizích lidí mu v tom zabránila. „Nevím,“

Gustav a

pravdu.

„Jak, nevíš, my tu trneme a ty nevíš?“ zvedl otec ruku k mléko sama, mu v tom zabránila: „Helejte, Bittnere, to byste se než chlapcovo na

mlátil, ale

mlátit malé

Selka, co dnes

Podívejte se na vaši

„Ale je to mé se do výchovy, ženská,“ paži. Selka byla od rány, a tak do Bittnera

je

otec. Bittnerova ruka

„Ta rána, co jsem chytla za malého, by ho zabila, dobytku,“ piva a povstal od stolu. Stoupl si mezi muže a ženu a svým mohutným

Pan Kalisch se napil je

„Sousede, vzpamatujte se, už máte doma, to je to hlavní,“ klidným, ale rozhodným hlasem. Hilde se schovala v a nebylo jisté, která z žen v tom objetí hledá Kristina hystericky plakat. „Nech toho nestalo.“

ty italská

kdybys

vychovávala, tak by se to

Sousedé, selka a pan Kalisch, byli tímto výrokem co by se nestalo. Mysleli si, že jde jen o zatoulané O zabitých králících Bittnerovi nic Bylo to i na silné dílo. V kuchyni nastalo ticho, všichni na sebe s úžasem

Do toho ticha

„Tak já jdu spát, dobrou noc.“ Vyšel z a schopni žádného Kalisch si dal s Bittnerem matka s Hildou zmizely.

Gustav.

za sebou jedno pivo, selka šla

nebyli a

Gustav té noci neklidné spaní. ho otec nenavštívil, nezneužil této noci svého syna, prožíval chlapec to zneužití svého ve všech barvách a zápaších. Otcovo bylo velké, vlhké a nakonec ho jeho obrovský pohlavní úd dlouze, s vytrvalostí Když se ráno vzbudil, zjistil, že je Pak, když si co tomu matka, zvracet. Tak ho našla Kristina. Když zjistila to oblékla. Pak Gustava poslala do kurníku pro byla pochoutka, jakou hoch znal. ven, ale byl zpátky a bez vajec. „Mami, kam zmizeli králíci? Jsou tam jen

nic

Svlékla ho, vykoupala a že mu je k snídani míchaná. To mu je ukradl?“

Kristina Bittnerová na syna v úžasu. Zabitá ležela již od sklípku ve stráni a sekera byla zase zaseknutá ve špalku. Ostatní stopy smyl

ve Hoch

si nic ze svého myslela si matka a nic

nepamatoval. Asi se tím mým Gustav však

mlácením pominul,

Žena bojovala boj sama se sebou. První své reakci, zase zmlátit, se ubránila. druhou reakcí, syna ze lži, utekla ven. Šla pro vejce. Venku se zrovna rozpršelo. Kristina vždy za deštivých vzpomínala na svou rodnou a slunnou Itálii. I si si na a lásku svých Nepamatovala si, že by dostala výprask. Ani Michele, její bratr, nebyl bit. Pak najednou co

zadnici, jak do ní otec plácnul, a hned na to na další plácnutí…

Kristina myslela, že se zblázní. Její Dokáže si k tomu i nevinné,

Pochopila, že její

dokáže zabíjet.

ruce!

Vybrala snesená vejce a vrátila se do kde Gustav popíjel kakao. Umíchala mu na cibulce a namazala chléb s máslem. Pak si dokonce k hladovému synovi sedla ke stolu. V Itálii jedli vždy všichni u jednoho stolu! to nezavedla tady? ji Werner neplácne po zadku? Nemá pro zadek lákavý? „On je asi v noci

ukradl,“ dala synovi

Desátá Když Gustav Bittner z tenisového klubu, kde si sice nezahrál tenis, ale se pobavil s Marií a s Josefem, stála sousedka, paní Müllerová, domem a bylo zjevné, že Gustav si lehce domyslel na koho. Ta žena mu nebyla co ho ale se toho bál. Nebyla to však její ženskost, jako ženu ji nevnímal. Snad to byl její zármutek, její bolest bez ke které Byla to vskutku hezká žena. Na okamžik ho nádech vzteku, který se v pocit povinnosti. On je jediný, kdo této pomoci. Její utrpení zmírnit. Jestliže je jediný, nemá jiné východisko. Je to v tom jeho úkol, jeho Jak vystupoval z vozu a usmál se na ženu, najednou že tuto situaci již jednou zažil. Že již jednou musel ženu. Jenže kde a kdy to bylo. „Pane Bittnere, slyšel jste o tom nálezu v lese? Prý tam našli To nebyla moje Karin?“ V jejích Gustav Usmál se svým milým a neodolatelným si nás,“

a

zda byste se mnou nevypila šálek kávy, paní Müllerová? Ale tentokrát u ke jejich domku. Sousedka mladého muže následovala.

Carola se dívala v obývacím pokoji na televizi a z Lukášova pokoje byl slyšet hovor dvou Gustav se podíval po schodech nahoru a paní Müllerová hned podala „To je náš Gerd, on je u vás To od té doby, co zjistil, že váš syn má v pokoji Mezitím do chodby domu Carola. Jak to v manželství bývá, nasadila - co tu chce? - a Gustav zase mimikou svého pohledu - co já vím? Nedá se nic

„Dobrý den, paní Müllerová, dál, tu na chodby v domcích malé, ale co vám mám povídat, to nabídnout?“ šveholila Carola.

To je hrozné, jak jsou ty víte také! Co vám

nám kafe, my si sedneme v ke stolu,“ rozhodl Gustav a vedl ženu obývák do jídelního koutu… Müllerová se posadila a rozhlížela se. „Náhodou jsem mluvil s majorem Budirským, se ho na to zeptal,“ dodal Gustav.

to nebyla vaše dcerka.

jsem

„Vy jste na mne myslel, pane Bittnere, vy jste zlatý A kdo to byl?“ Žena se vryla do Gustavova Carola ji pozorovala od linky a kroutila hlavou. Bittner ji Müllerová zády k ní. Tentokrát jeho pohled žádnou zprávu neposlal. „Nemám zdání, co tam v lese našli, ale vaše dcerka to nebyla, na to jsem se Já, na vašem bych neztrácel Musíte doufat,

ptal.

„Já už nedoufám a jsem už zabalila do lodního kufru. Dala jsem tam všechny Karininy Manžel to odnesl na Jednou musím zase žít… já nemít vás… asi bych už…“ to, máte muže a vás si totiž, že samotná jeho Že musí téma, že musí mluvit o banálních

Musíte, musíte…“ Gustav ženu že nemusí

Carola již dávno postavila kávu a po chvilce tichého pozorování svého muže a sousedky pochopila, že je tu Sedla si tedy zase k obrazovce. Nevnímala však co ty dva v k poutá. Kdyby to byla láska, z Gustavovy strany, by ji sem do domu. Napadla ji však z doby, kdy Bydleli tenkrát v mládeneckém pokoji. Byla to ve jen jedna místnost ve velkém který obývaly staré ženy. Asi dost na zaplacení nájmu, a tak dva pokoje pronajímaly. Koupelna a tu byla jen na Ženy vypracovaný jakýsi jízdní kdo a kdy tato smí používat. Jednoho dne jedna z žen Carola zdání, jaké pouto tyto k vázalo, ale ta velice truchlila a jen v se cítila lépe. i bez zaklepání, vstupovat do jejich pokoje. Gustav s ní obrovskou Tenkrát ho obdivovala. Hrál se kanastu a u ní dlouho Když je však jednoho dne milostném aktu a nehodlala místnost opustit, našla Carola nový byt a donutila Gustava ke Gustav musí mít, dále, cit pro Tenkrát, ve Frankfurtu, mohla odejít. Ale dnes? Jak odejít s manželem z domu, který jim si starosti, zda by bývalo bylo tento nekupovat. Pak ale chmurné myšlenky zahnala a sledovat hovor v

s

„…to jsou takoví hodní lidé, byste se tam jednou vydat, na kole. Je to krásná krajina, takové údolí, a si tam jako na dovolené. Marie, to je naše hostinská, výborné by vám její veselý optimismus pomohl.“ Müllerová z Gustavovy

„Vy jste takový milý pane Bittnere, asi máte pravdu, musím mezi lidi. Víte, kdo to tam našel?“ Gustav myslel, že ženu odvedl od její neúprosné zvídavosti, která se jen kolem její dcery, a proto nepochopil hned její otázku. „Co myslíte?“ „Kdo tam tu mrtvolu našel?“

Gustav se

„Byla to Marie Novotná, lépe tak tam za ním vlezla.“

její pes. Když se

„Pane Bože, to musela být pro ni ležela na stole, vedle vypitých kávy. Gustav tento dotek vydržel. „Dáte si

také napadlo a hned to

a neustále

chytla Müllerová mužovu ruku, která styk s žádnými lidmi rád, ale

jedno kafe, paní Müllerová?“ a jako by

„Ne, musím stolu. Gustava

vrátit ze

své soukromí,“

„Slyšel jsem o organizaci, která se zabývá lidmi, Mohl bych vám sehnat adresu a telefon.“ Žena na

jít

nové, ruku odtáhl.

rychle a

že vstává od

podobnou ztrátu jako vy. av nastalo ticho.

„Myslíte, že bych jít do blázince, do Niederadu?“ Gustav se usmál, pochopil, že narazil na bolestné místo. Niederad byla frankfurtská kde stál ústav pro nemocné. blázinec. „Ne, paní Müllerová, vy do blázince organizace, co mám na mysli, je skupina lidí, o svém utrpení. Prý to má pomáhat.“

na to jste silná a zdravá. Ta pod školeným dozorem sedí a si

„Prý, ale není to jisté. Já jsem už našla! Ve vás, pane Bittnere. Když mi dovolíte, od abych s vámi mohla prohodit pár slov, bude mi A je to tady, pomyslela si Carola. Vstala z „Dáte si

a vešla do jídelny:

zhurta a sklízela ze stolu nádobí.

„Ne, už nezlobte se, paní Bittnerová, že jsem muže je pro mne lék.“

ale

vašeho

„Pro mne také,“ Carola. Ten její tón se Gustavovi nelíbil. Protože Müllerová již povstala, doprovodil ji ke Dupání po schodech je upozornilo, že chlapci v pokoji dohráli. „Mami, máme hlad a

hlásil Lukáš.

„Tak vám Gerde, my jdeme dlouho,“ Müllerová, popadla chlapce za ruku a odešla. „Jo, to máš pravdu, už jsi tady byla dost dlouho,“ „Co máš? Je to

žena,“ divil se Gustav.

už jsme tu otravovali dost Carola k

vchodovým

„Toho jsem si všimla, hledá u mého muže! Ona doma žádného nemá? ten její,“ mlátila nádobím a Lukáš na matku zíral v úžasu. „Co

ji

máš už napsané úkoly?“ osopila se i na

Tak to bylo naposledy, co jsem se s Müllerovou bavil u nás doma. Budeme muset najít jiné Jiné místo na naše rozhovory, pomyslel si Gustav. Druhý den ráno, když Gustav nasedal do svého pojede do práce, stála Müllerová vedle „Vaší paní to nebylo milé, že jsme sledovala okna sousedova domu.

spolu

Golfa GTI a chystal se, že pane Bittnere,“

a

„Asi ne. Bude lepší, když si promluvíme jinde… Víte co? tak v šest hodin do klubu. Od sedmi jsem domluven na zápas, tak si v klidu posedíme,“ dostal Gustav nápad. Müllerové se návrh také zalíbil. „Myslíte do tenisového klubu? K Novotným?“ „Jo,“

Gustav pozvání a odjel. t

Gustav byl již cestou do školy nevrlý. Jednak o ztracených, nebo jak matka ukradených králících a jednak proto, že Sven Niemeyer kde byl, že ho jejich Hilde u nich hledala. Gustav však zdání, že ho hledal, a pocit, že se ztratil, také prázdnotu dne však cítil. Byl však malý, aby dokázal svým dát jméno. Aby dokázal o nich s mluvit. Byl jen nevrlý a roztržitý. Celý den byl ve škole nepozorný. Kolenda jeho duševní stav poznal a byl shovívavý. Chlapec Gustav zdání, jak jeho smýšlel. Gustav nosil vždy dobré známky, nebyl zdaleka tak chytrý a chápavý jako jiní spolužáci. Ti „jiní“ nebyli Kolendovi oblíbenci. Nebyli pro muže, který zastával tak úlohu, tj. výchovu si tuto ani Gustav ani ti „jiní“. Mluvilo se jen o nespravedlnosti. Postavení venkovského bylo Byl to v i Sven Niemeyer se již vyptávat. Šli ze školy a Sven neustále sebou kopal do prázdné dózy od coca-coly. by si chlapci dózu podávali a zkrátili nudnou cestu. Gustav si však dnes nekopl ani jednou. Místo toho se na kamaráda „Že to baví, jsi jako malé Sven nechápal Gustavovu náladu, protože ho to kopání do dózy bavilo. Nafoukl se a plechovku zvedl. Když došli ke kolejím, položil ji na kolejnici. Chlapci si sedli na mez a na „To jsem co až vlak vykolejí,“ Gustav, ale již o poznání lepší náladu. co se s plechovkou stane, až ji vlak, bylo vzrušující. „Nevykolejí, „Vo co?“

se,“

Sven.

„Vo… vo…

cigaret,“ vypadlo

„Ty máš

ze Svena. Gustav vykulil

cigaret? Kde jsi ji vzal?“

u nás byla moje máma a

ji,“

„Co když se pro ni vrátí? Co budeš „Jo, ta se vrátí, ale Gustav se cigaret toho byly

tak za

ztišil Sven hlas.

pak?“ obával se Gustav. roku a to na ni dávno zapomene!“

probral z dnešní melancholie. Vlak, který možná vykolejí, a

„A kde ji máš?“ zajímal se. „Schovanou, ve psí „Ty umíš

divil se Gustav.

„To je jasné, to každý kluk umí,“ vytahoval se Sven. Mezitím se již blížil a kluci s plechovky. Vlak opustil nádraží, které bylo z místa, kde hoši Mírná a stoupání dráhy že mohutná mašina na sebe a oblaky páry. Vlak projel polem a blížil se k byl obecný název pro skupinu letních chat, která se na malém vrchu halila do spousty Na hranici byl a cesta, která vedla do vsi a na panské sídlo Dürra. Plot velkostatku se táhl podle dráhy až k plotu Niemeyerových. naproti tomuto plotu, u díry, kterou Sven prolézal, když chodil do školy, ležela plechovka na kolejnici. Mašina se s ohlušujícím kraválem dovalila k plechovce. Ocelová táhla, která sílu parního stroje na kola, se kmitala a se pozorováním hlavy. Pak první kolo dorazilo k dóze a hoši by že slyšeli to mlasknutí, jak z ní váha stroje placku. Vlak nevykolejil, šinul si to a dál. Když poslední vagón minul rozpláclou plechovku, jež se již dávno válela mezi pražci, kluci a hnali se na koleje. Dóza byla zcela placatá a výkonem lokomotivy žasli. „To je síla,“ Pak si

Sven a Gustav jen

„Tak a je to! Kdo „No já „Jak

prohnutá. Byla pusu a

vyhrál tu

teplá a Gustav se Svenem nad tím ji na dlouhou dobu

cigaret?“

když nevykolejil,“ ujistil Gustava Sven. vyhrát

co už máš?“ divil se Gustav.

„To nevadí, tak to mám „Jak, dvakrát, to von ten vlak vtipkoval Gustav.

dvakrát.“ že jsi vyhrál a dal ti do psí boudy

„Ty jsi blbej, to se jen tak nevidí,“ urazil se Sven.

jednu?“

„Dáš mi „Jo,

po

a vezmi s sebou

starý chleba!“

„Starý chleba? Na co?“ divil se Gustav. „Abychom to mohli zajíst, jinak doma poznají, že jsme hulili,“ kamaráda Sven. Kluci byli dohodnuti a rozešli se. Gustav šel kolem dráhy k lomu, aby mohl pak k potoku, a Sven zmizel v plotu. Gustav šlapal lesní do údolí. Vždy pocit, když ho kopec táhl že letí. Že se vznáší jako pták. Hned pod lesem vedla silnice do a za ní byla zase prudká co u potoka. v té stráni byly ony schody, které musel každý den Pojednou zaslechl chlapec hudbu. se ze vsi. Byla to a smutná muzika a Gustav hned že jde V jejich vsi nebyl a tak byli nebožtíci doprovázeni do vzdáleného kilometry. Už byl na hlavách krásné, a zbarvené a táhli byl prosklený, a lemovaný. Za sklem vozu, jako ve výkladní byla rakev. šla kapela a za vozem Nejprve rodina a pak sousedé. Gustav se a stát v lese. z perspektivy. Srdce se rozbušilo a se stáhlo to bylo pro chlapce strašného. Protože ho stále musí trestat, není asi hodný, dostane se do pekla. Peklo, jak pan to musí být hrozného. Gustavovi se husí a ve stínu lesa mu být zima. Najednou zahlédl matku. Stála na druhé silnice, hned tam, kde schody, a pozorovala Chlapci se trochu ulevilo. Ti lidé najednou nebyli tak strašidelní. Proto, když a vzdaloval se k rychle z lesa a utíkal k matce. „Mami, mami, kdo to „Stará Pollová, má to za sebou, já také brzo všimla zasmušilého synova „Ty dostalo do

Gustav stát ve svém hrozného strachu.

„Ty… ty… ty nesmíš

co bych si

Kristina Bittnerová, aniž by si do

Celé jeho

se

bez tebe?“ dal se do

„Ale to víš, že a brzo. Ty mne totiž utrápíš,“ matka a sestupovat po schodech k potoku, na jejich pozemek. Nebyly to schody, jen vždy dva do které držely prkénko, za kterým byla udusaná hlína. voda je vymílala a chodilo se po nich velice Gustav na byl zvyklý, byl skoro jediný, kdo je používal. Na pozemek byla cesta kolem potoka a s uhlím musela brodem, projet vodou. Chlapec se díval, jak matka schází ze Ona mi opravdu pomyslel si. Jeho strach se v paniku, srdce mu bušilo skoro v krku. Po chvíli nevnímal nic jiného, než tlukot svého srdce. U jídla zasmušilý a pozoroval matku. ve dne se neumírá, si. Pojednou Gustav

tady v kuchyni nebo v noci v posteli? Ne, vnímat oblou italskou postavu a zdravou

venkovskou barvu matky a mít dojem, že vypadá velice ve u noc. Byly to Bittner zneužívat svého syna.

Hilde nebyla doma, ty noci, kdy Werner

Gustav si s jakou nechutí a odporem tyto noci prožíval. To ale nesmí, uvažoval dále, musí otce poslechnout, jinak mu také Díval se po velké kuchyni a co by si kdyby byl na sám. neumí ani by. Ano, hned by také Za vozem by šla jen Hilde. Ale - vejdou se do vozu rakve? Chvíli o tom

a pak se rozhodl, že se

Prolezl dírou v

zeptat Svena.

a narazil na pana Niemeyera.

„Dole máme vrata, to neumíš smích.

jako

ale v

mu byl

„Dobrý den, pane Niemeyer, ono je to rychlejší tou dírou. Tak se prosím nezlobte,“ hoch provinile. Za mužem se objevila Rozmluvu asi slyšela, protože hned Gustava bránila: „Dej pokoj s tím hudrováním, To jsi mne namlouval?“ nic ale asi „Jak se ti

Gustave, jsi

bledý,“

na ty díry, co jsi prolézal, když sis protože se usmíval. žena.

paní Niemeyerová.“ „Ale jdi, co

trápí,

nebolí koleno jako

divila se.

„Maminka mi „Cože?… Kdo ti to „Maminka, že prý ji utrápím,“ si starost a vzala jeho zarostlou hlavu do

hoch. Stará žena vycítila klukovu rukou.

„Ty máš vlasy husté jako naše Madla vlnu. Maminka ti ona jen tak trápí, to ženy Tvojí mamince bude sto let. mi, tak jak je tvoje máma zdravá, je málokterá,“ chlácholila Gustava. Chlapci to Madla byla jediná ovce, kterou Niemeyerovi vlastnili. Mezi tím Sven z domu a tak si kluci šli hrát do psí boudy. Pes Rex jim místo. „Já nechápu, co ty moderní matky mají za problémy, takhle strašit mužovi. nic ale zajel rukou pod sukni. jeden stará, to jsi

dost?“ smála se žena.

stará žena

to ale

Jedenáctá Dnes byl letní den, který chladným, ránem. To jsou dny, kdy se i ti odvážní rozhodnou jet do práce autem. Tramvaje, které Hanauer Landstrasse vlastní travnatý pruh, jezdily zcela prázdné. Ty dva pruhy vozovky, co vedly do byly plné aut, která jen chvilkami však stála a Slunce na to svítilo a slibovalo horký den.

Gustav ve svém Golfu GTI a poslouchal HR 4. Radiová stanice Hesensko 4 byla jeho Tady hráli hity a v „muzika leží ve vzduchu“, staré šlágry. Na to novodobé, co poslouchala Verena nebo i Lukáš, nebyl. mu dnes silný, lenivý provoz nevadil. Paní Wagnerová jezdila do práce podzemní dráhou a ten první nával po burzy odchytí. Ta se nikdy nezpozdí. o jejich posledním rozhovoru. Fascinovalo ho, jak dokázala mluvit o svém Gustav obdivoval lidi, co na vzpomínky. On žádné Jeho život, bráno pozpátku, u jakési nezdolatelné zdi. Jediná jeho vzpomínka byla na otce, jak ho on se svalil k potoku a Gustav opustil domov navždy. Co však bylo jeho trestu, Byly tu jakési úryvky vzpomínek na sestru Hildu. že ji otec zneužíval, ale to mu až po smrti. Když nejstarší sestra Gabriela volala, že otec aby s Hildou na zdráhala se Hilde jít. Tenkrát mu to Vzpomínal si, že mu tvrdila, že byl také otcem zneužíván, ale nemohl tomu Nepamatoval si na to. Tu co mu tenkrát sestra má však navždy v „Muselo to být tak hrozné, co jsi prožíval, že to rozum vymazal z tvé však, hluboko v to a dokud to nenecháš vyplavat a ty zážitky nezpracuješ, jsi bomba. Jednou se to provalí. Gustave, nech si pomoci, jdi k psychiatrovi!“ tenkrát na Zeilu, nákupní ulici Frankfurtu, a bojkotovali Hilde o jejich a Gustav pocit, že mluví o jiném. Jediné, co si z jejího zapamatoval, byla ona a dojem, že Hilde ví víc než on. netoužil vlastnit její vzpomínky. Bál se své minulosti. Do své rodné vsi a domu se vrátil, teprve když v již bydlel starší bratr Thomas. To byl již ženatý s Carolou a Matka tam již nežila, vrátila se do Itálie. Gustava probralo ze zamyšlení troubení že se plechová lavina dala zase do pohybu. zvonit jeho mobilní telefon. Ohlásil se. „Burziáne, kde jste? projela Gustavovým „Jak to, že znáš moje do

jste mi jsem vám

tady

bankou a vy nikde?“ Byl to

Vlna nelibosti

divil se. volal, jak jste mi dával ten tip, Burziáne, dal jsem si vaše že to byl dobrý tip, jsem spoustu

„To mne ale zrovna sedím ve voze na Hanauer. nevím, co bych pro tebe mohl „Ne, to nemám na mysli, mám pro vás budete mít polední Je to gratis, dalo by se jednu?“ Gustav mít telefonát za sebou a tak „Jo, v jednu, ale mám jen hodinku, více telefonu. v jednu hodinu, jak slíbil, stál tam Mohl sice že má povinnost mu to nedovolil.

tu s sebou nemám, tak

Budu u vchodu budovy, až provize za ten dobrý kšeft. V

nemám,“ a

OK na mobilním

vchodem banky. Gustav by byl rád, kdyby práce, a nevyjít z budovy, ale jeho smysl pro

se ujal vedení a Gustav se snažil zdržovat se krok za ním. Nebyl by rád v jeho sluncem ulici a zahnul hned za první roh. Lehké dívky se tu nabízely, vnucovaly kolemjdoucím ale Gustava si žádná nevšimla. Pak vešel do nenápadného domu, který luxusním Hned v prvním byla jakási recepce, kde posedávala v mohutných klubovkách. všech národností. Za recepcí byly nenápadné Vstoupili do z mnohých Byl to pohledný,

a

následován Gustavem, do nich vešel.

tmavé, jen lampami dlouhé chodby. Najednou, z vyšel chlapec, skoro na jen koupací bílý kluk, asi malajské národnosti. se vulgární

„What` cha doin` here, damn` fuckin` son of a bitch? Piss off and get your job done!“ Gustav pochopil, že se ho ptá, co že tu kouká zmizet a se své práci. Chlapec ale vešel do prvních které již minul. To, co Gustav v místnosti zahlédl, i když to byla jen ho to muselo hrábnout do jeho minulosti, protože se celý rozklepal. V místnosti totiž zahlédl staršího, muže, jak se na široké miluje s malým chlapcem. Mužovo bylo zpocené a páchlo. Jeho mohutné ruce se s chlapcovým Obrovské, vzrušené pohlaví, vnikalo do všech mladého že za tu chvilku, kdy chlapec v koupacím plášti vcházel do to, co se v mysli vybavilo, nemohl Ale jeho silná a barvitá, jako by to sám prožíval. Jako by byl tím chlapcem v pot a zápach obludného cítil. Jako v transu šel za Gustavovo jedny z dalších dal mu pokyn, aby vstoupil. Místnost byla zcela chvilkou nahlédl. Nikdo v ní však nebyl.

ohavné byla tak I ten slaný

chodby a jako ta, do které

si pohodlí, Burziáne, hned tu budete mít mé Ale, jste mi dávno, jaký máte vkus. Nemusel bych po vás uklízet v tom lesíku tu prasárnu. Ne aby vás napadlo si to tady zopakovat, to by byl malér,“ a zmizel. Gustav se rozhlížel. Sedl si na válendu, jiná možnost k sezení tu nebyla. Do místnosti vedly jedny Nebyly a tak bylo že je to koupelna s velkou vanou, která stála nevelkého prostoru. Všude bylo a vedle vany, na malém stolku, byly naskládané Koupelna byla vykachlíkovaná zrcadlovými kachlíky a místnost, kde se Gustav nacházel, rudé tapety. Na a na všech byla zrcadla. Kam pohlédl, všude se bylo vkusné, To je asi velmi drahý bordel, pomyslel si Gustav. Pak se pomalu co vedly do chodby, a do místnosti vstoupilo dlouhé blond vlasy. Na jen župánek. Nebylo ani deset let staré. Gustavovi se kruhy si na Karin, ztracené Nebyl schopen pohybu a stále zíral na i když tam již nebylo. Teprve dotyk ruky ho do bylo již nahé, odložilo župánek. ruka se zabývat jeho páskem u kalhot. „Já pán vše, co on Teprve se Gustav

Pán

co má rád?“ promluvilo do

velice špatnou

muselo mít odbarvené vlasy, prozrazovala to jeho to bylo cikánské nebo indické. již kalhot a zajelo do jejich útrob. Když se dotkla jeho Pomalu uchopil ruku a odtáhl ji od svého „Jak se jmenuješ,“ zeptal se, aby odvrátil pozornost pár

„Já se jmenovat Gitta, pán… pán které k „Gitta, oblékni si župánek, moc ti sluší,“

od jeho úlohy.

co má rád?“ Gustav pochopil, že Gitta umí jen nemorálního sexu. a podával

„Já muset milovat s pán… já muset… muset!“ „Já vím, že musíš, ale já nemám mi líbila a že jsi moc dobrá milovnice!“

a poklopec Gustavových Gustav se vzpamatoval.

tenký kus svou povinnost.

Budeme si jen povídat a já pak se dívalo na Gustava.

„Já pán Já muset milovat… pán pokoušelo dostat se na Gustavovo Trochu

že ses

co má…rád!“ a již se zase dal najevo, že si to

„Já pán nelíbit?“ pochopilo pojednou „To víš, že se mi líbíš, ale já nemám zájem o takovou prasárnu,“ naštval se mladý muž. ale povstalo a poslední pokus o získání jeho „Pán koupat? Já pán vše umýt a všude šáhnout!“ „Ne, nechci se koupat, ráno jsem se sprchoval. Ale víš co? Dojdi pro „Pán mluvit s pán zeptalo se a plakat. Gustav pochopil, v jaké situaci je. Když ho neuspokojí, bude potrestáno. Jak si mohl dovolit, ho do takových okolností? Co mu k tomu dalo aniž by se obléklo, na a plakalo. Aby bylo potrestané, to si Gustav se na Dal dívce najevo, aby vstala a se k zády. to a záda samé Zmocnil se ho panický strach. Aby zabránil násilí na bezbranném musel by se s ním milovat. To však Oblékl župánek, sedl si na válendu a pokynul, aby si sedlo vedle Pak vzal do a konejšil ho. Nic že mu nerozumí. Když více jak hodiny, zvedl se a šel. Když prošel dlouhou chodbou, za jejímiž slyšel zvuky prodejné lásky, vstoupil do recepce. U baru Hned se zvedl, jak Gustava zahlédl. „Byl jste spokojen, Burziáne?“ Gustav pokývl jen hlavou, a aniž by jediné slovo, bordel opustil. domem vyndal mobilní telefon a zavolal paní Wagnerové. jí, že se mu a že do práce už dnes Slyšel její starostlivý hlas, otázky, ale a vypnul. V podzemní garáži si sedl do svého golfa a vyjel do dne. Jel zcela automaticky. mu to Pak, když vnímat okolí, zjistil, že je u tenisového klubu. Budova a dvorce tenisového klubu ve Windecken byly položeny v romantickém Celý majetek ležel pod strání, na které rostlo plno ovocných Byly tu jen louky a pole a v pozadí les. lesem bylo jezero, které poskytovalo útulek

vodních Cesta, která sem vedla ze zapadlého koutku Málokdo sem zabloudil náhodou.

se ztrácela

v lese.

Klubová restaurace byla manželé Novotných drželi od jedné do polední klid. Gustav to a tak se nepokoušel vzít za kliku restaurace. V která byla v tuto hodinu se sedl si pod na terase a díval se po kraji. na kolech a šli hrát tenis, na jejich slušný pozdrav. Pak pozoroval, jak hrají. Po chvilce

Marie s konví a

zalévat spousty

které byly její vášní.

„Copak, Gustave, máš dnes volno?“ zeptala se po pozdravu. „Mám a nemám, podívala. „Máš

jsem si volno,“

Marie se

po mladém muži

starosti? Chceš mluvit?“ zeptala se a pak se rozhodla:

„Víš co? Já nám kafe a si v klidu jednu cigaretu!“ a postavila konev s vodou tam, kde byla, a zmizela v Za chvilku byla zase venku s podnosem s šálky kávy. Sedla si ke Gustavovi ke stolu a zapálila si. Nic Gustav pocit. Nic ve Marie nebylo bylo to Po chvilce se Marie usmála a promluvila: radost mi jak

ty voní. Jako by

trumpety, ty žluté. To si nedovedeš vylil konev medu, tak sladce jsou cítit!“

„To je tvoje „To je je

život, Gustave, za nic bych Ten kout tady, moje práce a Josef… to Život dokáže být bohatý, když ho umíš vnímat.“

„To byla krásná slova… Marie, ty jsi hotový básník,“ s obdivem Pojednou pocítil této zvláštní bohatá byla! klubu byli pozorovaly letmé doteky, pohledy a

Gustav.

všechno Jak jednoduchá, prostá a jejich manželské náklonnosti. Ženy Marie a Josef, pár.

„Ne, básník je Josef, já jen probouzím jeho

energii,

pak hledáme v

to to…

Co

„To k tomu zahlédla na na který se rukama v zeleni:

aby bylo v dívala,

„Musíš s nimi mluvit, oni to cítí a „Co „Maluje, smála.

s tím více barvy,“ zvadlý

Marie a protože zrovna povstala a probírala se

rostou,“

Josef?“ si, že si zamazal tu nejdražší košili, ani neví, co stála,“ Marie se

„Co zrovna maluje?“

za kterými je rudé nebe. Já bych rudé nebe nenamalovala, ale vypadá to To bych Ale já když namaluji, tak nikdo nepozná, co jsem v úmyslu malovat.“ „Ty jsou u vás, v Praze, že?“ „Co?“ nepochopila otázku Marie. „No, ty

Gustav.

„Jo, jsou tam na kopci, „Ne, „Když cítil

bys

kafe?“

máte polední klid, nechci

omlouval se.

ty, tak je to jiný, se nic ale najednou, položená Mariina otázka ho

„Co ty, co

smála se žena. Gustav se

trápí, máš doma trable?“

„Doma ani ne, spíše sám se sebou,“

a sám se té

lekl.

V práci? Neboj, jednou se vyspíš a bude to i

„Kdybys pravdu, bylo by to jednoduché. Já si nepamatuji, co jsem prožil v mi vypadne z hlavy hodina.“ „Ty si nepamatuješ na své Gustava pozorovala. Pak došla k

a

Myslíš… na nic?“ Marie si zase sedla ke stolu.

„Tak asi nestálo za nic a rád, že jsi to Žij dnes a plánuj co bude to poznáš, to ti To kafe bylo na mne. Já jdu za Josefem, on mne má rád kolem sebe,“ popadla konev, tu a támhle zalila a byla Gustav se za ní s pak mu ale Jakou to vyslovila Marie myšlenku? Protože jeho za nic nestálo, ho! všechny z jako se zapomene koupit mléko? Hilde pravdu! Musel prožít tak hrozného, že to mozek vymazal z Najednou byl zase v tmavé a zahlédl zpoceného, páchnoucího chlapa, jak se… t Gustav se držel a pes matkou nakupovat. Na kole. Gustav kolo

vedle nich. Jeli z nebyly na peníze, tak

kde byli s za matkou na

bylo vzdálené kilometry a se chodilo Jezdil tam sice vlak, ale od jejich domu u potoka byla cesta, stoupající do kopce k nádraží, dva kilometry dlouhá a zrovna tak bylo vzdálené nádraží k kde byly obchody. Tak bylo jet vlakem. Bylo to dámské kolo a tak musel Gustav aby mohla matka šlapat do a aby je intervalech

na

Nohy musel držet od sebe, do kola. Kristina mu to v pravidelných

„Dej ty nohy dál, to necítíš, jak naráží do mých a nemohu šlapat? Dej je od sebe, nebo se dostanou do kola a spadneme na zem!“

Gustav nevnímal, pozoroval si, my se tu vezeme a on musí Pes blízkosti.

psa, jak vedle kola. Chudák, myslel vyplazený jazyk a se držel chlapcovy

To, co nedokázal Gustav, to se Jak se díval po chlapci, se matce pod kolo a najednou byli oba na zemi. Kristina a chlapec za ní. si oba namleli. Pes lízat Gustavovu Matka hystericky a Gustav plakal. Když se ten uzel lidských kola a nákupu rozmotal, žena zcela hocha mlátit: jsem ti

abys dal ty nohy dál,

to byl

jeden!“

snažil se chlapec upozornit, jak se

udála, ale s matkou

nebyla budeš drzý? Šmejde jeden, já snad jednou zabiju -“ zcela se od jejich blížilo auto. Byl to starý Obermeyer, Jako jediný z vesnice vlastnil auto. Zastavil a vystoupil. „No, to jste tomu dali, to kolo

vyhodit.

zbavená. ze vsi.

si sednout, já vás dovezu

Zkroucené kolo nacpal do kufru vozu a Kristina zaujala místo vedle a Gustav na zadním sedadle. Na psa si nikdo Jen Gustav pozoroval, jak za nimi jak se snaží zvládnout rychlost vozu, ale pak pozadu a za u mlýna se ztratil chlapci z dohledu. „Mami, už není bychom se nám zatoulá,“ prosil. Matka mu však odsekla, aby neotravoval, a Obermeyer asi neslyšel, nebo slyšet Pod lesem, u k potoku, zastavil a spolujezdce vysadil. I s rozbitým kolem. Gustav stál dlouho na silnici a díval se k ale pes nebyl. Chlapec chodil celé odpoledne k silnici a také se díval do psí boudy. se vždy hluboko naklonil do psí skrýše, tam Když si šel matce do dostal facku. Tak na dvorku, sám se svým strachem, a psa. Ten se však nevracel. se stmívat a Gustav se bál. Pak musel pro mléko, lávku. Selka si všimla, že je hoch uplakaný, a tak se zajímala, co že se stalo. A tak se jež u vemene krávy, „Neboj, on

možná, že už je doma.“

není, možná, že si

jak se

do kola,“

chlapec.

„To je docela možné a jestli je tak zalezl a až ho to bolet. Pak Kde by našel tak hodného pána, jako jsi ty, Gustave,“ zabývala se selka neustále vemenem. Gustav chvilku postával ve a pak pozdravil a šel Byl zcela zmatený a tak si nebyl jist, zda pan Kalisch již šel na pivo, a nebo teprve tmavý potok a úzkou lávku se však bál. Pojednou mu olízlo ruku. To je vodník, byla jeho první myšlenka. Že jsou v potoce vodníci, to mu to pan Kalisch. Jak se lekl, upadla mu bandaska s mlékem. Nejprve se mléko vylévat do potoka a nakonec tam bandaska spadla a bylo jak chvilku plavala, než se potopila. Gustav skoro nedýchal. Teprve si že to ho neustále líže. Pak ho to do a to moc znal. To jen Zcela se a vzal

psa kolem krku. Ten mu nechal líbit.

olizovat

a Gustav,

to

rád, si to

„Kde jsi byl, moulo, já takový strach! Ale že jsi doma.“ Pak si Gustav na bandasku, která již ve neplavala, asi šla ke dnu. Skoro se mu nevolno, jak si co to bude doma za binec. Pan Kalisch nešel, asi už v Se psem by se odvážil lávku, ale bez mléka nemohl Rozplakal se a pes mu olizoval slzy. Pak vstal a šel. Ne lávku, ale Pes ho nepustil z byl stále v jeho blízkosti. Když Gustav došel ke stavení, kde selka dojila krávu, chvilku stát, jako by se rozmýšlel. Pak se dal cestou doleva, kolem domu pana Kalische, a šel ke mlýnu, k ale za potokem. Tady se moc nevyznal, jeho rajón byl na jejich Byla již úplná tma. Od vody bylo slyšet žáby a pták prolétl Gustavovi kolem hlavy, až leknutím Pes musel strach cítit, byl totiž stále v dotyku s jeho Tak došli až ke mlýnu. Byl to pravý mlýn, jako z pohádky. Rozlehlý s ochozem v prvním Vedle domu bylo mlýnské kolo, které voda z náhonu, z malého jezírka, jež se napájelo vodou. Gustav znal. dceru, která s ním chodila do za chodíval a pozoroval, jak mlýnské kameny drtí zrní, jak se síta s velkým rámusem a sejí mouku. Všude byly kožené a celý ten zázrak, ten neustálý pohyb, dávalo do chodu mlýnské kolo. vozil pytle se zrním a pak zase pytle s moukou. Slova tu nebylo muselo se neustále v noci tu bylo ticho. Ani kolo se a stavidlo, kterým se voda jindy valila na mlýnské kolo, bylo Gustav vešel do dvora a se s fenkou, se kterou se znal a která byla zticha, vydávala jen radostné pískání. Pak do mlýnice, jejíž byly Gustav šel za nimi a hned u vchodu zakopl o haldu prázdných co tu po ruce. Padl do a tak ležet. se k do a jeho psí totéž. Jejich chlapce a tak po chvíli usnul. Spal tu až do rána. Kristina Bittnerová v kuchyni a si koleno a loket. se. Venku bylo již tma. Gustav nebyl doma, ale žena se ve svém zahloubání nezabývala svou osobou jako matkou, ale jako ženou. Werner, její manžel, si jí už sedm nevšiml. Sedm dlouhých nepocítil lásky. Kristina si to v tomto okamžiku, Život na vesnici a v u potoka, obklopeného velkou zahradou, která se táhla kolem vody domem i za domem a vedla i do svahu, nebyl jednoduchý. Práce tu bylo vždycky dost. co se odehrávalo stejné divadlo. Kristina šla spát a hned usnula a Werner dole v obývacím pokoji, poslouchal rádio a pil. Pak šel zneužít svého syna Gustava. Hilde v týdnu ve u kamarádky, bývala doma jen v sobotu a v Její nedokázala Kristina a otec, Werner, se o dceru nezajímal. Spíše mu to vyhovovalo, pokoj s Gustavem, pro sebe, byl nerušen. Po ukojení své odcházel spát do manželské ložnice. O jeho sexuálním Kristina zdání. Jednou se probudila, a když zjistila, že manžel není ve své posteli, procházela domem a nenašla ho. Do pokoje nešla. Když se druhý den ptala, kde byl, odbyl ji výmluvou.

Kristina byla v té pohledná žena, ale zájmu z vesnice odolávala, se to její povaze. Dürr byl ve svých námluvách. V okamžiku, kdy se ve svých úvahách dostala k myšlence, že se Dürrovi poddá, Werner. a pak si všiml ženiných „Co jsi ani

hovado, jak to vypadáš?“ Hovado bylo mužovo oslovení, Kristina si neznajíc tak jeho ponižující význam.

„Byli jsme s Gustavem ve

a spadli jsme s kola, pes nám

do cesty,“

„Co kluk, také si namlátil? Kde je „Kdo?“ zeptala se bez zájmu Kristina. „Kdo? No

Gustav! Ty jsi tupá jak poleno,“

„Ten snad sedí na za námi. Když jsme

se Werner.

a na tu nebyl.“

nás vzal z

vozem a pes

Manžel se dále nestaral a hledat mléko. Každý vypil celý litr, než se pustil do slivovice. Mléko však nenašel, ani prázdná bandaska tu nestála. Tak manželé zjistili, že tu chybí i Gustav. Obešli stavili se i u selky za potokem. Ta jim mohla jen že mléko chlapec již odnesl a že se bál o psa. Gustav nikde nebyl. Tenkrát Werner svou ženu Kristina šla spát a Werner

zmlátil. K podlitiny a modré oko. v kuchyni a pil. Pak šel spát také. Chlapec Gustav jim toho

Dvanáctá Marie Novotná jako každý den, klubovou restauraci ve hodiny. Gustav stále na terase a pozoroval trénink mezi tou kopou ratolestí jen dva chlapce, nadání. Ostatní tu byli proto, že si to Být v tenisovém klubu, provozovat bílý sport, bylo otázkou prestiže. Marie se nad jeho neustálou sice divila, ale nedala nic najevo. Na vedlejší židli si Gustav sako a kravatu a vyhrnul si rukávy. Marie byla ráda, že si objednal k jídlu, že nemusela Když mu pokrm u s pejskem, který tou dobou vždy chodil na Weizen. Povídali si. Hosté, se baví mezi sebou, jsou Ti, co sedí v restauraci sami, se bavit s hostinským, nebo s obsluhou a to vyžaduje Takových bylo a každý jiné starosti. Marie je musela vnímat, i když jejich hovory byly zcela nezajímavé a nezáživné. Navíc ji dlouhá konverzace v unavovala. Tak byla vždy ráda, když a vysvobodil ji. Pozemek klubu a byl pronajat na 99 let, za Byl to tak zvaný „Erbpacht“, stanovený zákonem. Stát tímto obyvatel. Budova, mající hodnotu, dvouletých intervalech, na valné

cenu jedné marky. podporoval sportovní

Správní rada, kterou za majetek zodpovídala.

volili v

Místo to bylo opravdu kouzelné. které se svažovaly k jakési byly plné ovocných Okolní louky u lesa, nímž bylo zarostlé jezero, domov ptactva. Potok, který pramenil ve stráni, tekl v blízkosti a klubovny. Nic neprozrazovalo blízkost Windecken a nedalekých Hanau a Frankfurt. Byla to pro sportovce dovolená za humny. Dovolená na hodinu, den, odpoledne. Prostá povaha a hosty, slavili tu narozeniny, hostiny. Josef co Novotných

Novotných si získala srdce a a mladí lidé v klubové restauraci

Byli tu svatební

u Gustava a pozoroval se zájmem, jak s chutí jí, se

o podniku

„Dobrý, že? on umí Já tu slavil šedesátiny a sedmdesátiny a dcera se tu vdávala,“ vykládal a mžoural do slunce. „Hm,“ dál:

Gustav s plnými ústy.

se však nenechal rušit a

svým hessenským

„Je to tu na úrovni, sem chodí jen velcí páni!“ Gustav se ty pány hledal a polkl: „No, já tu velké pány všichni musí chodit do práce. Jo, vystupují. To jsou však ti, co mají nejhloub do kapsy.“ divil se

„já myslel, že si ten tenis

možná, ale na to každý má. V dnešní kroutil hlavou, jako že se diví, a zahlédl Marii. si objednal jedno pivo. Marie vzala chutnalo, a jestli chce k pití. Dal si „To je

pro celou vesnici,“

jako by se tak cítí a

každý dovolit!“ hrají ti opravdoví páni golf.“ pejskovi pochoutku. prázdný zeptala se, zda mu se sodovkou.

starý muž, dívaje se za hostinskou.

„Co myslíte?“ „Ti Novotný! Kdybyste jak si dali do kupy ten co koupili, to byste se divil. Taková barabizna to byla a je to chlouba celé vesnice.“ Gustav neodpovídal. Nad hlavou jim rodinka divokých kachen a tak se za nimi díval. Bylo že nebyla tak v letu, ale se snažila pozadu. Ano, pomyslel si, je krásný, jak Marie. Potíž byla v tom, že ty ho krásným. Kdo však v této ty vnímat? si na z frankfurtského bordelu. Ledový dotyk jeho záchvatu se pokoušel zmocnit jeho prsou. Zmocnit, aby se strachem tu neznámou sílu, k mozku. Ústa sedícího u jeho stolu se pohybovala, ale Gustav nevnímal ta slova, co Koutkem oka zahlédl Marii, jak jak mu ukazovala. To byla barev na Pojednou registrovat, co mu barvy Voda, která byla rudá, ale že je ve modrá. Starý most, který se nad ní schovával za sebou hrad, reflektory. Nebe za ním bylo rudé… obraz ukázat,“

jsme mluvili o Marie s hrdým

to je Josef zrovna maloval.

jsem ti ten

„Jo, to je v Praze, tam jsme byli v loni na Manželce tam ukradli kabelky, ani si toho nevšimla. To je krásné zase tam pojedeme,“ Gustavovi se ulevilo. Ukradli jim tam má vrozený smysl pro to, co je v manžele Novotných jako pro obec, kde byl okraden, ví, kde jsou v

z

ale zase tam pojedou. Ten starý z vesnice, asi sedlák, vnímá jsou to vnímá krásu místa, která platí!

ho do místnosti s které se s ním vyspat? Co mu dalo že se domníval, že o to stojí? Gustav pocit, že to nabývá neobvyklých to slovo do luk, co svou sytou zelení sebraly lesu v pozadí veškerou barvu. Místo toho však namaloval rudé nebe?“ „Protože

dát tomu krásnému

než Marie duši,

dát

ozval se

zachytit ten okamžik.“

„Okamžik?“ divil se Gustav. „Ano, okamžik, ten dokáže celý život. Lidi ho však Již dlouho Gustavovi nikdo Pojednou se cítil Ano, tátové svým Tátové… táta… otec… Gustav se zase ztratil ve své bezedné „Tak to jste moc pane Wolla, to musím se vám obraz líbil,“ Marie a zmizela v

Josefovi, ten se bude radovat, že

„No, musím jít, žena by se bála, kde tak dlouho jsem,“ že zaplatit.

pan Wolla, a

„Ne, pane Wolla, jsem rád, že jsem se s vámi seznámil, a to pivo za vás zaplatím,“ rozhodl Gustav. Cítil, že to byl okamžik, který v platí! Ten starý romantický pán mu dal bolestný pocit, že je mladý muž bez otce. Bolestný a pocit. „Máte

zeptal se

muž.

„Jo, kluka a holku.“ „Tak k nám máme krávy, králíky a prase. Hned vedle kostela, ten statek, ten je náš. jsou pro duše velice a vám se u nás také uleví. Neberte ty svoje starosti tak vám život teprve Co bych já? rok mi bude 79 let. ochutnáte nadojené mléko, to je jiného, než ty balené kostky v samoobsluze!“ t Potok protékal malebným údolím od západu k východu. Od nedalekého se linul krajem, loukami. U mlýna se dostal do strání. Na jejich svazích byla s malými domky, statky a Pod vsí se zase nechal laskat sytými pastvinami. Paprsky ranního slunce skákaly jako neposedné po vlnách vody a jeden zabloudil až do mlýnice. Tak dlouho šimral Gustava do nosu, až se chlapec vzbudil. se zvedl a pozoroval které zase usnulo. Pes se do a chlapcovo

Stará fenka pohled sice

tu již nebyla. že mají v mlýnici

u pána v kuchyni a pozorovala, jak snídá. Její ale pán to nechápal.

Muž na bílou byl již do práce. Poškrábal fenu za ušima a vyšel na se zastavilo mlýnské strojovny a po hlavou, však, jako každý den, šel rovnou ke stavidlu. Sotva voda uvedla mlýnské kolo do pohybu, nastal v mlýnici kravál. Kožené daly do pohybu spoustu kol, a Gustav za ním. Ve se všichni srazili. Gustav a Fenka si lehla práh domu a její moudré tys to nepochopil, že máme „Gustave, co tu tak brzo po ránu? To se podívejme, celé odpoledne, asi jsi ho naštval,“ lekl se muž. Gustav se lekl nemohl

je tu více a

tu byl tu byl, to si

„Já… já, já jsem tu asi spal, pane „Ty jsi tu spal? To vaši nehledali?“ divil se svalnatý muž, ale bylo myšlenkách již v mlýnici a o své práci. „Jdi do doprovázel. Fenka domu.

že je v

žena chystá snídani, bude jít do školy.“ Chlapec šel a pes ho vchodem se zvedla a dívala se, jak mizí v temné staletého

koukala, ale nedala na nic znát. Namazala jeden krajíc chleba s máslem a postavila chlapce hrnek s nápojem. Bylo to mléko. Bára s Gustavem si povídali, ale jen do chvíle, kdy chlapec nahlédl do hrnku, co ním stál. Když ten bílý nápoj, si na a dal se do Do usedavého srdcervoucího poslala dceru do školy a hocha chlácholit: ty jsi nebyl v noci doma?“ „Ne,

uplavala bandaska na mléko, tak jsem nemohl jít

jsi nemohl jít se stane každému,

Uplavaná bandaska na mléko není když je tak malý jako ty.“

vzlykal hoch. chalupa. Taková se zamyslela:

„Jaká byla ta bandaska?“ „Taková plechová, jako… jako tamhle ta,“ Gustav a ukazoval na špajzku. Stála tam zrovna taková bandaska. Selka ji popadla a podala ji chlapci. „Na, vezmi si ji a jdi

v náhlém pochopení.

ale… já…“ „Ty se bojíš, podívali, aby se

žena a sundala si bálo jít Kam by

rázovala po sedlákem, co zrovna byla zrovna tak

„Já s tebou, to bychom se na to jinam jít než

a do manžela, který stál u cenu za semletí, málem vrazila. Muž jako on.

„Jdu k to té Taliánce nedaruji, takhle zacházet s dohledu. Gustav jí sotva

povozu a dohadoval se Jeho žena houkla a byla z

rázovala jako Napoleon do války. do na silnici, co vedla z a když došla k Bittnerovým pustila se zase k domu u potoka. Slepice, co zrovna dostaly zrní a zobaly, se jejím zjevení rozutekly. S kdákáním se rozprchly a vylétly do koruny co tu stínila. se hnala dál. Rozrazila domu a zastavila se až v kuchyni, kde stála Kristina. „Tady ti vedu ty italská se, že tam u vás máte rádi to ty jsi asi výjimka. Spal celou noc v mlýnici, protože ztratil bandasku na mléko. Ty jsi nikdy nic neztratila? Kristina Bittnerová na jako na zjevení. Zrovna jít do pokoje vzbudit Gustava. ale stálo za ženou a drželo v ruce bandasku. „On… on nespal doma? Co na ty… ty hovado,“ si na jedinou nadávku, kterou znala. byla v ráži a o tom, že Italka zná jen tuto nadávku, To hovado se jí však nezamlouvalo. Vlepila jí facku. Pak jednu. Poté se uklidnila. „Jestli jednou na sáhneš, tak sem s mužem a to teprve kopla do židle, protože se z nacházela stolu, a odešla. Kristina že komando má doma ona, a jako beránek, a tak se strachem.

zažiješ,“ a ne u je hodný

Gustav stál jak Facky doma lítaly, ale na jeho nebo Hildinu hlavu. Že také na to Pak si na slova jednou sáhneš - ! Od jisté doby tato slova pro Gustava zlý význam: Kolenda sahal na Svena, na Borise a otec sahal na na Gustava. Ale matka? - ta na nesahala? Pomyslel si, že by to objasnit, ale copak o takových mluvit s „Ty jsi nespal doma? Spratku?“ oslovila Gustava Kristina. „Ne,

jsem ztratil bandasku, otec by

namlátil…“

„A co to držíš v ruce? Idiote?“ Chlapec se podíval a „Tu mi dala paní

stála u nich na špajzce,“

„Takže oni ti ji ukradli, asi k nim „Jak jim mohla

pozoroval bandasku.

Copak

„Proti krmit králíky. Gustav toho dne vlasech. To pohlazení a ten Kolenda na zase bude sahat.

Kristina.

rozhodla Kristina. Gustav

zcela

proti proudu?“ drzý a padej do školy,“

a šla

do školy. Kolenda se jen usmál a pohladil ho po chlapec znal. O „velké“ bude zase podroben prohlídce.

Terasa tenisového klubu ve Windecken se plnit. v odpoledních hodinách to byla mládež. Teprve Gustav pocítil, že sem v tuto hodinu Šel Carola se divila, že je tu tak brzo, ale nic Její však prozrazovala, že je naštvaná. v klidu vysát prach a chodbu.

Úklid velkého domu ji zmáhal. své touze vlastnit domek, se mezi na tuto nepomyslela. ta jednotlivá patra a Gustav se jí pletl, a tak byla špatná nálada na vrcholu, ta kapka… „Olga má docela levnou, elektrického motoru. Gustav co

má volné termíny,“ Ale že nerozumí:

hluk

„Coooo?“ „Že bych

hulákala Carola.

„Hele, si na kurtech na ty svoje dámy, a ne na mne,“ a levou rukou si zajela do To bylo vždy se snažil situaci zahrát do autu.

Gustav. Carola vypnula boje. Gustav to znal a tak

„Už jsi místo, kde budu mít sportovní tašku?“ Na tuto otázku nehodlala Carola Byla to a ona to „Kdo že tu sem, to jednou! Kdo tu muž alergický, její hessenštinu, která mu zvýšila hlas, „Hochdeutsch“, spisovnou vždy pocit, že si sedl do „Hele, nešišlej, jediná, kdo tu

jsi ty. A víš co?

Na zvýšený hlas byl mladý vulgární. Vždy, když Carola ponechala stranou. Gustav jsi

tak si uklízej.“

Carolu vždy nejvíce namíchlo, když ji upozornil na slabost mluvit dialektem. Pocházela z malého domku v Sachsenhausenu, což byla nejstarší Frankfurtu. Mnohem starší než Römer, radnice, kde byli korunováni králové dávno zašlých dob. I Václav IV. tu obdržel svou korunu. Domky, starodávným byly romantické, malé a vahou svých let nehorázným Jeden sem a druhý tam. Dnes tu již lidé skoro nežijí, z každé chaloupky je hospoda, je to atrakce Frankfurtu. Tady Carola a mluvila tou šišlavou které cizinci ani nerozumí. Teprve ve škole poznala spisovnou která se mezi jazyky, protože byla vyvinuta, ano, dalo by se vymyšlena, v Praze, na To vše se událo již dávno a Gustav po Carole vyžadoval, aby mluvila jako ve se nechala opravovat ráda, vzala si muže ze a sama se do té vrstvy „lepších lidí“ dostat. Ve vzteku však vždy spadla do svého a to jí už Gustavovo bylo „Ty namyšlenej puráku, já si budu hanykovat, jak mi zobák narost, aby ses nepochyndil!“ „Štumfuj si, štumfuj, já jdu hrát tenis.“ Gustav totiž zahlédl paní Müllerovou, jak, ustrojená, prochází pod okny jejich domu. si, že ji pozval do klubu. sklepa, popadl tašku a se k odchodu. Jednu poznámku si však neodpustil: „Co by tomu

Olga, kdyby

do

slyšela takhle hanykovat? Štumfovat? Dámo!“ a práskl

Carola byla zlostí bez sebe. si že to pomyslela, že by ji Olga slyšela. Takhle mluvit. Tolik si

se ten

z

když si když

byly splátky nejvyšší, ukázat?

ji

se

Olgou jen tak

Gustavovy peníze chodily na konto, o které se starala jen ona. co si mohou dovolit a co ne. Na tam zrovna finance nezbývaly. Spíše tam od Caroly. si to ale Gustav se nikdy nezmínil. Gustav byl co dokázal opustit bez jediné marky v kapse. Benzín platil kartou, to bylo jediné, co musel obstarat. V klubu za platila útratu ona, u Marie Nemluvila o tom, ale že ona tam utratí více než on. Co by Pojednou si tu v jejich manželském vztahu. Kdy to Ano, od toho dne, kdy si umanula, že chce Tenkrát, když se ztratilo to Müllerovic Ano, to bude tím domem. Tím, že ho Major Budirski byl volán do terénu. V naprosté blízkosti Hanauer Landstrasse, poblíž starého u Mainu byla letitá, továrna. investor pozemek koupil a dal se do investic. bourání spadlých budov se našla mrtvola. mrtvola. Pohozené mrtvoly to byla práce majora Budirského. Budirski byl starý mládenec, nikdy nebyl ženatý. si že nemá rád a nedovedl si tu kdyby je On znal ty páchnoucí, odkazy Každého ztraceného se ujal tisk a více škody než užitku. byla již v plné práci. Budirski byl jejím nebylo na tomto zneužito, sem bylo dopraveno a byl pokus ho spálit.

své profesi, jaké ten strach, co by musel tu bolest ve své za senzací informován: jeho mrtvé

Pohled na spáleninu, zbytky strašný.

jež byly na kostech

byl

Budirski odvrátil hlavu a zadíval se do vody široká.

Mainu, která v tomto

byla dost

Pozemek byl než se stroje, bagry a s obrovskou koulí, která jako kyvadlo bourala staré domy, dostaly až k nálezu, všechny stopy. Genetický otisk mrtvoly prozradil zcela z Windecken. z

Genetický otisk tohoto které se našly v

že se jedná o Karin Müllerovou. Ztracené

se již nacházel v databázi pokoji.

Budirski ho nechal

Mrtvola usekané všechny prsty u rukou, nenacházely se nikde na nálezu. Za nehty by se mohl nacházet který by prozradil pachatele. Vrah, nebo ten co sem mrtvé dopravil, se vyznal. Jakýpak vyznal, uvažoval major Budirski. Všechny televizní stanice, rozhlasové hry, noviny popisují práci Každý to

myslící by podobným zahladil stopy. Jeho úvaha, myslící“ Budirského pojednou zaujala.

co se nechá zlákat svým nedokáže myslet! Budirski že se takový ta zvrhlost, dokáže v duši dlouho skrývat. Pak a muže ženu zcela ohromí. Pak se stává, že pachatel nemorální stále opakuje. Nebývá to však pravidlem. V každém však pachatel nedokáže myslet. Spíše se nachází v hrozném zmatku a Ten, kdo dopravil Karin Müllerové do staré továrny, dokázal Budirski usoudil, že vrah a ten, co

nález schoval, musí být

osoby.

v policejním presidiu se nenašla však žádné jiné genetické otisky, než Karininy. Ani smrti se nedaly Nastala nejhorší práce mrtvolu Budirski se však zdráhal, vymohl si oddálení této povinnosti. Stále že pachatelem je pan Bittner. však žádný Proto také právní podklad a povolení k tomu, co nechal Nechal odtáhnout golfa. Hned ráno jednoho dne, když Gustav zajel do podzemní garáže Deutsche Bank. Nechal ho v prohlédnout. Po byl zase na svém Gustav Bittner o tom zdání. Ve voze se však nenašlo nic, co by

Karin Müllerové potvrdilo.

Petra Müllerová na terase klubu a Gustava, pana Bittnera. Petra tohoto muže, co na ni tak záhadný, vliv, ve svých myšlenkách oslovovala - Gustave. Ve si vykali. Ta procházka krásnou krajinou jí U elegantní ženy, hostinské, si objednala kávu a zákusek. Byl to kynutý se žmolenkou, velice dobrý. vrtalo hlavou to kynuté Takové sama nedokázala. zda by se mohla zeptat na recept, nebyla si však jista, zda se to hodí. Z jejích úvah ji vyrušila Marie: „Chutnalo vám, paní?“ Petra se do ušlechtilé úzké vzpomínka na obraz jí projela myslí:

ženy a jakási

„Chutnalo… moc… ale…“ „Ale?“

se usmívat Marie.

„Víte, paní… nevím, zda se…“ „Marie,

mi Marie, paní. Jen se zeptejte, co byste

„Petra,“ aniž by Tak dobré ho neumím,“ dodala s

„Petra Müllerová, já jsem se divila tomu kynutému Mariin ztratil svou

„Paní Müllerová, ta, co se jí ztratilo „Bohužel,“

Petra trpce.

„To je mi líto, Bože, to je mi líto,“ skoro šeptala Marie. Slova této ženy byla plná a zármutku. Jako by kousek té její bolesti urvat a naložit si jej na svá bedra. to se cítit v ženy se slovanským v Pak ucítila dotyk její ruky na rameni. Jak dát o jehož existenci chvilkou tolik

„Jednou vám ho prozradím, ten recept. Je to Petra zahlédla Gustava, tak

po mé

Máte

tu na pana Bittnera, tak co si dá on.“ Marie kývla hlavou a odešla. Nechávala hosty vždy pronést slova vítání a hledání místa, aby se mohli v klidu usadit. Pak se teprve zeptala na Gustav do smluveného souboje pozdravil a usedl u jejího stolu.

hodinu

se s paní Müllerovou

Terasa klubu se nacházela na východní budovy. V odpoledních hodinách tu byl chládek. V jarním a podzimním období to byl nedostatek. Hosté stoly za paprsky a Josef, když uklízel, nevrle že by si to dovolit. Marie to jinak. - Celý den musí pracovat, jen to co stojí a my? My jsme jejich majetek, tu k nech jim tu radost. se tu cítí Když myslíš, Josef a bylo po Marie. jsem zdání, jaký „Jo, naše Marie, „Její

koutek tu máte, pane Bittnere,“

z toho to nejlepší,“ potvrdil Gustav.

je opravdu dobré,

„Josefovo jídlo také,

Petra

jste pravdu.“

si sem

na

s rodinou,“ navrhl Gustav.

„S rodinou…“ povzdechla si Petra. „Copak, máte starosti?“ „Od té doby, co se stalo to už asi rodina nejsme,“ Jednu si však nechala pro sebe. Že s rodinou není v pocítila teprve, když poznala Gustava. Mladý muž Pozoroval ženu, co proti Byla mladší než Carola a mnohem Plnoštíhlá postava, s náznakem ve tmavé, kaštanové vlasy, velké na velice Cítil její Myslel si, že ji cítil, ve Petra žádný parfém nepoužívala. Pojednou s jistotou ho tolik upoutává. mu matku. Vzhledem. však tu kterou v matky vždy míval. v Jakousi svobodu v mysli, v dechu a Lekl se

myšlenek.

„Co si dáte, paní Müllerová? Já si dám weizen, když vám to nebude vadit,“ „Weizen? Co to je?“ „To je

pivo. V

zažene

„To si dám také,“ prohlásila. „Jste si jistá? Už jste to pila?“ „Ne, ne, a tak je pozoroval a pak se zeptal:

abych ho okusila.

Žena zmlkla. Gustav ji chvíli

„S vámi, pane Bittnere, bude chutnat vše,“ a se jí jako mladé dívce. ten samý pocit Gustav také. Nikdy však, nikdy by se neodvážil o tom mluvit. slovy ty nejhlubší, pocity, to nedokázal. Jeho ústa mluvit a on žasnul nad slovy, která pronesla: je s vámi také slova vedená zvýšeným hlasem, pohlavek…

prudké odsunutí židle,

„Petra, mi Petro… Gustave,“ slyšel ten milý hlas a cítil její ruku na Gustav vždy, když u stolu, na jeho desce položené ruce. Marie to a

své

první. Když už nesla druhou rundu weizenového piva, nakoukla do

„Gustav Bittner se zamiloval, moc jim to sluší,“ hlásila Josefovi. „To se mu nedivím, tu jeho Carolu bych Hodina kterou Gustav chlapi. Petra mu však dala

zápasem

„Marie mi slíbila recept na kynuté

ani u nádobí,“

Josef.

se stala

Nerad se

když

zítra sem zase touhle dobou

Na tenis se Gustav dnes nedokázal Neustále v duchu mluvil s tou vzrušující ženou. tolik slov, která jí Zítra, zítra jí vše poví… Ta zpráva ji zastihla zcela a major Budirski. „Chci jí

Když Petra

na ni Karel Weber

neustále opakovala. Slova Karla Webera nevnímala.

„Chci jí musím… jsem jí to dlužná… je to moje…“ Pak propukla v hysterický Major Budirski zavolal pohotovost a se Petry ujal. Pak usnula v obýváku na Na celá vesnice. Sousedi ze slušnosti, starousedlíci ze podpíral manžel, Harald. Chlapec Gerd byl zcela ztracen v davu. Nesl strach sám, nepovšimnut Pojednou ho vzal za ruku a obrovskému

Petru smutek, k svému

Byl to Gustav. Carola jeho gesto nekomentovala. Vzala za druhou ruku a To, co Gustav se jí nelíbilo. Nemohla si nepovšimnout sousedky, které nad hrobem stále vyhledávaly jejího manžela. O tom, že Gustav s touto ženou v klubu na terase, již Vesnice byla malá, aby se to dalo utajit. Carola

pozorovala ženu, která i ve svém smutku byla krásná. t

v

Hilde již nejezdila. Jednoho dne dopis z Frankfurtu, od její oznamovala, že Hilde bude bydlet u ní. Kristina, která dopis bez sebe, až se Werner vrátí. Odpoledne se táhlo a Gustav navíc nešel ze školy. Vracíval se vždy, když V Pochopila, že tohoto vlaku je pro pojem.

Stará žena

vlak z

Pak zaslechla houkání vlaku a „Hele,“ blatníky,

jídlo. Gustav se však stále nevracel.

o velké Sven Gustavovi, „Jakub dostal kolo, se na podívat?“

Jakub byl chlapec s všemi a

nové, i s

stanice dráhy. V zadní venkovského nádraží, v nevelké malý byt. Kluci si lámali hlavu, kde na kolo vzali. Dohady se táhly byla myšlenka, kterou pronesl Boris:

„Možná, že ho našli v nákladním voze!“ Malá venkovská dráha, která vedla z Frankfurtu a v taunusských lesích nedaleko za Oberemsem, protože dále krajina nebyla již ke železnice, pro kluky tajemné kouzlo. Parní lokomotiva, což byl stroj nevídané velikosti, táhla za sebou uhlák, pak byl což byl vagón pro zavazadla, kde se nacházela i pošta, a pak teprve osobní vozy. Ten byl v muž, co všechny ty poklady hlídal a na každé stanici vyložil. Tam musely být poklady! kluci doma „Májovky“, knihy od Karla Maye, a ti to zcela Když Boris vyslovil tu že kolo bylo v onom bylo po dohadech. Silnice, která vedla od nádraží do vsi, byla s kopce. bez závor, který ukrýval troje koleje, aby se protijedoucí vlaky mohly vyhnout, jakýsi zlom. Nad nádražím vedla silnice po na této parta venkovských Jakubovo nové kolo. novotou, cítili barvy. Kluci se Gustav již jezdil na kole, nedosáhl však ze sedla na pedály a tak jezdil ve stoje. Na kole na pedály dosáhl. Když na nasedl a to všem ukázat. se na tu událost také podívat. Gustav se rozjel a holky se po koukaly. Vždy, když šel kolem jejich si šeptala. Hoch co, ale myslel si vždy - to jsou holky, ty jsou takové. Cítil, jak mu vítr vane do Byl to pocit. a drncala koleje. Pak už jel s kopce a stále rychleji. Vzduch, který se mu do a kterého tu bylo na dost, se pojednou nedal dýchat. Gustav si v té rychlosti že se mu že vnímat okolí, že kolem nastala tma. Pak již o Když se probral z a cizí neznámá žena v bílém plášti prohledávala jeho mu to Žádnou bolest necítil. Holkám se Gustav vždy líbil, pro své vlasy a Tak se dívaly, jak jede na kole. Když se nádražím a nevracel se, jako to ostatní chlapci, se parta za ním, aby mohla sledovat, jak jede s kopce. Gustav s kopce dlouho nejel. Pojednou silnicí a posléze v Nevšimli si, že by svém pádu narazil do patníku, které tu silnici lemovaly. však nehybný. Byl v Houf na ležícího chlapce zcela Pak napadlo Svena, že by zavolat z Utíkali tedy na nádraží. Jakubova matka hned a když se jí a položila na poštovní pytel na podlahu.

chlapce oživit, donesla ho do

Gustav ležel na prkenné podlaze bledý a vedle hlavy nápis Deutsche Bahn. písmem tu dráha oznamovala, že ten pytel je její. Žena pak zavolala záchranku a ta

odvezla Gustava do frankfurtské nemocnice. Za mizícím vozem se dívalo spoustu již dávno projel Oberemsem a již na nedaleké „obracel“, aby v nastoupil cestu Pak si teprve jedna z žen že by zajít k telefon na vesnici vzácné a ve vsi ho jen na nádraží. nabídla, že do domku u potoka zajde.

Tenkrát byl Dürrová se

Kristina Bittnerová již v kuchyni nevydržela. Chodila po Pes byl neobvykle neklidný. Neustále Kristinu do stehen, pak zalezl do boudy, zase vylezl, po schodech do a zase Nakonec výt. Ve

v údolí u potoka husí

každá chalupa psa. Tak netrvalo dlouho a vytí

Kristina si na svou italskou Tenkrát si myslela, jak to takový pes Byl to

a když vyje pes, To psí vytí jí

zvuk a nesl se celým údolím. Když její nervozita nabírala vrcholu, Dürrovou. To mi myslela si. S s jakou

Kristina již dávno podlehla stohu slámy nad vesnicí.

naléhání a nadbíhání.

se s ním vyspala ve

Ze severní nad vsí byl krásný výhled po kraji. tu ležela jako na dlani. Myslela si, že ji všichni vidí. Nejlépe však byl také na kopci, ale za údolím. Když mu o své Dürr se smál. Pak se již scházeli v lesní na nedaleko za vesnickou školou. Takže když Kristina Dürrovou „Bittnerová, odvezli vám

špatné do špitálu. Namlátil si na kole,“ hlásila.

Kristina si oddychla, ale jen na chvíli. Jedna starost

druhou.

„Jak si mohl namlátit na kole, když žádné nemá?“ protestovala. „Nádražní koupili jejich Jakubovi kolo, to by mne zajímalo, kde na to vzali?“ „Našinec se chlapa pro samou práci doma nevidí a kolo… to si dovolit Jo, abych kluk byl v a snad si nic nezlomil. Bude mít asi mozku, to je „nádražní“, že si od nich ze stanice do zavolat. Odvezli ho do Heilige Geist, to je až u Mainu. Tak jsem vám to Bittnerová, jdu musím dojit.“ Selka šla. Kristina za silnou ženou. Pro samou práci není doma… za ženskýma chodí, kdo by s tebou spal, klisno! Pak nechala zatelefonovat.

domem, nezamkla a na nádraží. Žena poznamenané na papírku.

stanice se ženou „nádražních“.

zajisté jméno, ale nikdo ze vsi jim

stanice ji nechala jinak než

jenž v nemocnici u „Svatého ducha“ službu, Kristinu uklidnil. Žádná žádné zlomeniny, jen mozku.

„Ne, dnes sem už zeptal se když

chlapec spí. ženin jižní, italský

až zítra po

Víte, kde jsme?“

„Ne tak „Od hlavního nádraží se dejte k a pak proti proudu, až dojdete k nemocnici,“ slušný hlas a Proti proudu? To Gustav a Kristina tomu Zeptá se manžela. Šla a stále si to -proti proudu- opakovala, aby to Werner Nebylo zeptání, co se

domem na lavici, která stála pod oknem. Byl vzteky rudý. pro mléko nikdo nedošel a až na psa nebyl nikdo doma. Bez pozdravu a namlátil. Pak se teprve co se stalo.

Když Kristina znásilnil. Po mnoha

mléko, strhal s ní všechno šatstvo a zatoužil po jejím

Kristina se bránila, cítila se

Cítila i odpor k mužovu

Když Werner uhasil svou touhu, nechal ji, tak jak byla. roztaženýma nohama a plakala. Když

v kuchyni na stole, ji

dlouho ležela na stole, nahá, s

do manželské ložnice, muž spal a chrápal. jako když se si na dopis jeho na to, že Hilde u nich již nebude bydlet. Ani mu to

Carola vnímala Gustavovu chladnost. Skoro s ní poslední dobou nemluvil. O to více se plnil jejich - chodit hrát tenis. Gustav hrál v prvním družstvu sezóny se hrály meziklubové zápasy. Hessenský tenisový svaz termíny, a tak se život rodiny podle této neviditelné organizace. když se hrál zápas v jiném klubu, jezdívala Carola s Gustavem,

již o to oba

nestáli. Gustav

nejezdil sám - doprovázela ho Petra.

Tenkrát, jak se na

druhý den setkat, našla se zneužitá a Dlouho se

Jednoho dne, Gustav hrál zrovna zase pozorovala muže. o tomto sportu zdání, 0:15, 0:30, 0:40, a nakonec Ten hezký její pozornost. Gustav zase hrát s každým a bez

Karin. Pak se konaly

Sedla si na terasu a tomu, pro ni nesmyslnému kdo vyhrál. Nebylo to však pro ni

toho muže, jehož postava byla trochu nechlapská, znovu a znovu lákal myslet na hru. Když na terase zahlédl Petra, mladíka, jenž byl ochoten požádal ho o zástup ve naklusal.

„Hallo,“ oslovil Petru Müllerovou. „Osprchuji se a Nebylo to oznámení jeho úmyslu, spíše otázka. Sprchování zabere který by mohl strávit s tou krásnou ženou. Usmála se a zakroutila hlavou:

„Pro mne se sprchovat nemusíš, naopak, vypadáš takhle, jak jsi, klukovsky, roztomile…“ Petra se lekla své Bylo horko a pot na stydlivého muže, propocené a od antuky zbarvené bílé ponožky ji vzrušovaly. Skoro cítila jeho pach, si, jak její klouže po jeho vlhkosti. Protože Gustav neodpovídal, se topit v rozpacích. Gustav však stál jak solný sloup. Cítil své jak mu signalizuje vzrušení. Ona by ho tak, jak je? Zpocen? On se jí líbí! On se jí asi opravdu líbí! Cítil, že se chová Zlatá Marie, pomyslel si, když ji Marie totiž vyšla z klubovny a na tácu

piva.

„To je dnes teplo, že? Ale paní Müllerová,“ zase s vysoké sklenice zvláštního tvaru.

weizen a popelník. Usmála se:

je studené. Na zdraví. Tady máte ten a již byla Na stole stály ty

pivo velice a muselo se proto nalévat do speciálních sklenic. Navíc se do vhazovalo pár rýže, která neustálé stoupání bublinek ze dna. Gustav se vzpamatoval a posadil se vedle Petry. Dotkla se jeho nohy, pod stolem, a protože krátké kalhoty, dotkla se jeho zpoceného „Ty

zeptal se a na dotyk

„Jestli ti to nevadí, „Ty

ale jen

nereagoval. Jeho vzrušení však stále stoupalo. slavnostních

Petra.

slavíš?“ divil se.

„Jo, naše shledání. Gustave, já si život bez tebe už nedovedu Oslovený muž nasadil ten výraz zamilovaného kluka. Ten výraz, za kterým se schovává všechno tohoto že ho chápe, že aniž by vyslovil ta správná slova, ví, že cítí to samé. Jeho byla nesmyslná: „Tys je objednala?!“ „Co?“ „Ty piva!“ „Ne, já myslela, žes je objednal ty!“ Ty piva z nich nikdo neobjednal. je Marie. Pamatovala si, co spolu pili. Tak si na shledání. Ten opar, který kolem nich sílit, je doprovodil až k lesu. Rozhodli se, že se projít. Louky byly posekané a Les zase smolou. Po kraji nebylo Tak si té ženy a muže v tenisovém dresu nikdo nevšiml. Nešli po lesní šli mezi stromy. Pojednou došli k malému lesnímu jezírku. Bylo zde, v rezervaci, ponechané žádná lesníkova ruka nezasahovala do jeho divoké vegetace. Zlákala je zelená mez. Usadili se a pojednou zmlkli. Celou cestu mluvili, stále o jiném, stále bylo o mluvit. zmlkli. Pak Petra bych „Já tebe také,“

nahého.“

to tiše, že ani les kolem nich to nemohl slyšet.

Jejich vášnivou lásku, milování, les

Asi se mu to spojení dvou

líbilo, protože tiše

„Ty poslední dobou moc utrácíš,“ konstatovala Carola nad který jí dnes dopoledne, dámském zápase, Marie Položila si vedle svého místa u stolu, aby na „Utrácím, jak to myslíš?“ divil se Gustav. Jediné, co sám obstarával, bylo kupování benzínu a to platil kartou. „Tolik piva jsi „Ty jsi mi „Jo,

nepil!“ piva?“

jsi vypil jedno, nebo

jsou to

i šest.“

jsou než ten váš Mumm.“ Gustav si že Marie na i piva, co vypila Petra. Kam by je jinak Bude si muset platit útratu sám. Na tohle nepomyslel. Protože se nehodlal o množství piva, co vypil, zmlkl. Carola to velké Ztichla také. U jídla bylo To i Venku lilo. Gustav smluvenou s Petrou. Vždy že jde hrát tenis. Dnes to nemohl. Nebyl si jist, zda tam sousedka a také nebylo jisté, zda Marie nemá „Když prší, nikdo sem Tak Gustav strávil

tak si s Josefem

volno,“

u televize.

„To je dost, že jste tady, pane Bittnere,“ vítala Gustava

paní Wagnerová.

„Už dvakrát volal ten pan Gustav to poslouchal s nelibostí. Bál se zase zájem. Rozhodl se, že až zase zavolá.

„provize“ a o tu

Akcie na burze se držely dole a nehodlaly stoupat. V se stáhli do ulit, jako šneci Bylo krátce

byl klid, letními prázdninami.

„Kam pojedete letos na dovolenou?“ zeptala se Wagnerová. Gustav na ni Ano, dovolená, budou mít volno a jindy si už prohlíželi katalogy cestovních Letos se doma nikdo nezmínil. Možná, pomyslel si Gustav, byla ta debata vedená v jeho Carola že na dovolenou nemají. Vydali se z posledního feniku. Veškerou hotovost vložili do domu. na

„Pojedeme asi na balkoniji, už ani balkon nemáme… tak tedy do zahradnije, cestu nemáme,“ vtipkoval Gustav. Paní Wagnerová si vzdychla:

mít všechno… zdraví a… Poslyšte, pane Bittnere, není mi do toho nic, ale vaše žena poslední dobou už dvakrát volala a vyptávala se… Bylo že to jde rty. Gustav „Vyptávala? A na co prosí-“ svou mohutnou rukou:

protože zazvonil telefon. Gustav po

hrábl

„Deutsche Bank, Bittner, prosím?“ ohlásil se. Ten hlas znal. stáhlo: „Burziáne, musím s vámi mluvit, je to u Itala,“ a aniž by mohl Gustav pozorovala, jak hledí na telefonní a pak

že se mu

v

V polední na vás Paní Wagnerová mladého muže

„Vyptávala se, jestli nemáte známost, tady, v bance. Byl to trapný hovor. Já vím, že tady v bance žádnou známost nemáte, tak jsem jí to Nechala dávala tím najevo, že ví více než Gustav však byl myšlenkami jinde. Wagnerová jen zakroutila hlavou a pustila se do práce. Již se k tomuto tématu nevrátili. se spustil který vydržel až do rána. Ráno však nad odvážnými budovami Frankfurtu zase vysvitlo slunce. oken a jejich noblesa na diváka ani za špatného však byla okna, umytá více oslepující. Ta malichernost správních rad ale i všech bankovních byla Každá postavená budova byla vyšší než ta nejvyšší, naposledy I ta malá banka, co se schovávala v ulici lásky, na Kaiserstrasse, byla jako vymydlená. Nyní, v poledním klidu tu bylo rušno. hodinku i aby se najedli a nadýchali živého vzduchu. Ten vzduch, kterým budovy zásobovala klimatická byl pro z nich nedýchatelný. Major Budirski šel, rušnou ulicí a poslouchal výklad Karla Webera. však zabýval vlastními myšlenkami, protože na zcela nesmyslném výkladu Karla otázkou:

se

„Máš také hlad?“ Karel zalapal po dechu. Udání, které bylo pro brutální svým nehorázným nemravným obsahem. Tady, v centru v bankovním srdci v bankovní centrále celého evropského se praktikovala prostituce. Již prošli ale nenašli. To bylo Budirskému jasné. vyptávání bude od samého zdánlivého zákazníka, zájemce o sex s „Když jste mi to trápí hlad, není s ním

u nich v presidiu špehy. že jejich zrovna, koho by nasadil jako když ho hlad.

pane Budirski, jo,“ Karel. Šli zrovna kolem italské kavárny a tak vešli.

Žádná italská kavárna se neobejde bez spousty okna byl jeden stolek volný. Stolek pro osoby. Když už popíjeli espreso a se dívali na alkoholem, což byla pozornost podniku, bylo již v kafe a celkem nelákavý. „Co je to?“ sklínce

Budirski a

že když kolegu

nudlí. Bylo tu plno, jen u miniaturní s poloprázdno. Nápoj byl

od mladšího kolegy

„Ramazzotti, bylinkový likér, to Italové po jídle pijí,“ Budirski:

Protože

jako

Weber si ke již zaplaceno,

„Tak ho tam kopneme a jdeme,“ a pozvedl sklínku. Jejich listina, jež nesla názvy nebyla zcela vyškrtaná. Jak hlavu zvrácenou a nechával do úst stékat ten sladkonápoj, zahlédl Bittnera. Byl v doprovodu jednoho muže. si že ten muž, celý v holohlavý s plnovousem, se k jaksi nehodí. Pak si že tu Bittner naproti pracuje. Muži povstali od stolu a opustili kavárnu. Vlhké teplo jim šlehlo do projít druhou stranu ulice a pak si „posvítit“ na postranní

v úmyslu

Gustav sice registroval dva muže u stolku u okna, nedošlo mu však, kdo jsou. Táhlo ho to do zadní kavárny, aby byl z dohledu lidí. Že se s ve lokálu, mu nebylo milé. Z gruntu rozdílní muži se usadili proti „O co jde, zelené nudle a

zeptal se Gustav, když se jen k pití.

vzdálil s objednávkou. Gustav si dal

„Burziáne, prodali tu starou továrnu a našli tam to reagovat. Jeho byl velice udiven:

a

jak bude jeho

„Jo, byla to naší sousedky. V novinách o tom psali… také jsme jí byli na Gustav mluvil zcela ale o tom, že je velice s matkou se Ten má nervy, pomyslel si Jo, na burze to tak asi musí být! Pak vytáhl poslední trumf z rukávu: „Burziáne, odtáhli vám, bez vašeho

auto z garáže a nechali ho prohlédnout!“

to

ten major Budirski, má že mne musí od chránit. Pozval mne do presidia a nechal mi genetickou analýzu. Myslel si, že nevím, co co má v úmyslu.“ Gustav se pustil s klidem do jídla a žasnul. Takhle si Burziánovu povahu Když Gustav spolkl sousto zelených nudlí, dodal: „Nechal jsem ho „Burziáne,

tom!“

bychom dávat pozor, aby si nás nikdo nedal dohromady!“

„To ti, mu dával. Tipy na koupi

to by bylo velice prodej akcií. Na to si

Gustav, mysle na ty tipy, co také

„Co by se dalo koupit, Burziáne?“ nic,

dej ruce

od burzy. Možná až po prázdninách.“ t

Ráno, když se Gustav probudil, nejprve kde je. Celá neznámá místnost byla prosvícená sluncem a to tu páchlo. Ležel na bíle posteli. Mimo té, na které ležel, tu byly jiné, ale nikdo v nich nebyl. Pokud to mohl zmatený malý chlapec posoudit, ani v nich nikdo nespal. Byly ustlané. Náhle pocítil, že musí na záchod, a tak s postele. než se dostal k tomu, aby uvažoval, kde tu místnost najde, se mu Zamotala se mu hlava, upadl na zem, na zelené linoleum, které vydávalo onen pach. zvracet. Nebylo však co, v žaludku nic, od rána nejedl. Byly to jen takové zelené které ponechávaly v ústech. Chlapec se díval na tu co jeho nevolnost natropila. Pak ucítil na zádech a neobvyklý chlad. Teprve nyní si všiml, že je

do jakési košilky, která byla sice u krku svázaná stužkou, ale na zádech tak bílá, jako postelí.

Byla zrovna

Pak se a do místnosti vstoupila žena. Byla a kulatý Bílá nebo šaty, které na byly dlouhé až k jejím botám. Na co se podobalo šátku, jaký nosily u nich na vsi Vypadalo to však trochu jinak. Byla to sestra Svatého ducha, to však Gustav nemohl Pocítil strach a stud, protože na ženu vystrkoval nahý Žena nasadila vážný, starostlivý „Takový „Máš

hned se však

chlapec jsi a tak nerozumný,“ mozku,

usmívat a

promluvila:

hlubokým hlasem.

musíš ležet v posteli,“ mile mu domlouvala.

„Když… já musím na záchod,“ vypravil ze sebe Gustav. „To se hned ten zvonek a já hned chlapce na a pochopila:

a vyndala ze stolku u postele zazvoníš tady na ukazujíc na které viselo nad postelí. Posadila Když nezaslechla hned ten zvuk, který prozrazoval, že se

„Ty se stydíš, já za a za chvilku já pak uložím… jak se jmenuješ?“

Ty ale

na

„Gustav.“ „Gustav, to je

jméno,“

a vyšla ven.

Gustav se díval na ale to chvilku trvalo, než se mohl Pak ho napadlo, že žena, až se vrátí, jeho uvidí. Myslel si, že by ji mohl vylít do umyvadla, které tu bylo. Ale stále se mu motala hlava a pocit, že bude muset zvracet, se zase dostavil. Tak a Žena po chvíli položila ho do postele a zvratky. Pak vlhkým šátkem celé chlapcovo nahé a ho Stále se usmívala a Gustav se cítil Poté mu položila vedle hlavy plenu a „To kdyby se ti zase zvracet. Hned mi však dej tady tím zvonkem znamení, já zase Nejlepší by bylo, kdyby ses pokusil spát. Pak se na tebe podívat pan doktor,“ stále mluvila svým hlubokým, hlasem a hladila po vlasech. Takovou vlídnost hoch v nepoznal. cizí, by jen To je ale hodná teta. Musím se zeptat, jak se jmenuje, Gustav a záhy usnul. Když se vzbudil, zase u jeho postele a si v knize se zlatým Byla to Bible. Nezpozorovala hned, že je Gustav chvilku pozoroval její Vnímal její klid a dobrotu. Byla vlídná, jako by s ním rozmlouvala, jako by mu slova a byla zticha. Pocítil hlad a Již promluvit, pak ale nic Ten pocit, jakým neznal. Bylo mu tak že se mu plakat. Jeho prostá duše nikoho Netušil, že to zpravidla mají být mámy, které dokáží to, co tato neznámá žena. Najednou ji obejmout a políbit. Ale copak dát pusu cizí Kdyby jak se jmenuje. Když se zeptá, nezmizí to kouzlo? Když pozná, že již nespí a bude mluvit, mu vynadá za to, jak se pozvracel. Tak pro jistotu zase

Ten pocit se ztrácet, když ji Bylo to dilema. Tak zase neubránil se však hlubokému povzdechnutí. Žena pozvedla a usmála se. Nic nenadávala. Zase tu byl ten vjem, který se rozložil po celém jeho tu, až se vzbudíš, Gustave, musíš se napít a sníst,“ a hned se pustila do práce, obstarávala chlapce, dala mu pít, nadzvedla jeho Stále tiše mluvila, Gustav vnímal tón, melodii jejího hlasu, aniž by chápal slova, co „Takový hezký chlapec jsi, vlasatý a okatý, Pán ti dal o které musíš které musíš chránit až pojedeš na kole, musíš být Tvé je tvé duše, A duše, ta Bohu. Ty musíš dbát, aby bydlení. Že si už dáš pozor, Slib mi to!“ si na Jakubovo kolo. Jestli ho rozbil, to bude facek. Rozplakal se. sestra vzala jeho do dlaní a palci stírala slzy. nic, ale její byly tak teplé a Asi ho nerozbil, jinak by nebyla ta žena tak milá. jak se jmenuje. „Paní… teto… jak se jmenujete?“ „Gabriela,

Gustav zahnal

Zase se usmála:

mi sestro Gábi,“

„Ale vy… ty… nejsi moje sestra Gabriela,“ protestoval. „Nejsem, ale v mém povolání se to tak pomáhají a já musím také pomáhat.“

sama nevím

Možná proto, že si sestry a

„Ty musíš pomáhat? Kdo ti to „To nám všem Já se pro to rozhodla sama. Vždy, když smutek, bolest, cítím se jak v nebi.“

zaženu

„Jak v nebi? To ty asi budeš Jo… proto máš takovou divnou tam máš asi pochopil najednou. Gabriela se rozesmála. Její smích byl a chápal duši. Gustavovi se ním být vždy.

v dostalo pochopení, v jeho malém a rozmlouval, bral ho On to však Neznal, že by to tak

s

„Až ti pan doktor dovolí vstát z postele, tak ti ukážu i ty jejich žena a opustila místnost. Gustav se dlouho díval ke Bylo mu Nepamatoval si, že by mu bylo tak Pak ucítil u pravé ruky, která ležela na dece, tvrdého. Byla to knížka. Gustav byl vášnivý se. Ani si nevšiml, že do místnosti vstoupil Teprve když u jeho postele promluvil, zvedl od knihy. Pohled na muže mu nahnal se podobal otci, jen ten bílý táta nenosil. Gustav se po celém „Jsi Gustav Bittner,

Neodpovídal, jen jeho

nabývaly na velikosti.

„Musím prohlédnout, se ti chce zvracet?“ mu tlouci si reakce všiml, nic však Odhodil a nadzvedl bílou košilku. Byla pojednou jen kolem Gustavova krku. Pak poslechl chlapcovo srdce. Až na jeho vzrušené bušení bylo zdravé jak zvon. Pak jeho a osahával Pak se usmál, zase a pohladil ho po vlasech:

„No, jezdit na kole je prima, si starosti, se v u nás poležíš a budeš zase jak rybka.“ Chvilku si zapisoval a pak se „Zítra zase, pak mi povíš, co díval. jeho prohlídce mu ani jednou nesáhl na Na

se

najezdíš. Pár dní si

a odešel. Gustav se za mužem

setkal se sestrou Gábi.

„Po má chlapcova matka, sestro Gabrielo, navštíví syna,“ Polekala se:

bych s ní mluvit

než

vážného, pane Bože, je tomu chlapci zle? Doktore?“ „Ne, je zcela zdráv, mám pocit, že je a zašel do dalšího pokoje. sestra se Boha, aby to nebyla pravda.

zneužíván, se mu, prosím,“ Již na to také myslela, ale prosila

Patnáctá Chýlilo se k

a ve

prodejné lásky

být živo.

Major Budirski a Karel Weber již dávno procházeli postranní vešli do nenápadného domu, který je pompézním Hned v prvním byla místnost, která recepci honosného hotelu. se bavila s mužem, který k nim zády. Byl v kožených kalhotách a zrovna tak v kožené Na nohou boty s vysokými podpatky a s dlouhými Hlava se mu leskla, byl holohlavý, ale Budirski hned poznal, že nebyl plešatý. Spíše vyholen. U koženého opasku se mu houpalo vchod, se hned ujala.

co se podobalo

která sledovala

Po celém dnu, stráveném v tomto nebyl Budirski na prodejných Neodsuzoval je a bral jejich starosti že mnoho z nich nemá jinou možnost, že to všeobecné odsouzení - se chytnou práce, ta jim ale nevoní - nebývá vždy objektivní. však znovu prožívat jejich snahu prodat svá a pak jejich zklamání, když zjistí, že je od policie. Vyndal tedy a požádal o rozmluvu se šéfem. ukázalo na muže v koženém, který se již Robert Kluger, známý pod jménem muže znal. své lidi ve všech policie. Byl však natolik že sám byl jako nepopsaný list. tady ve Frankfurtu. deseti lety z Mnichova, tam své jméno a tam se také Když byl malér kolem jeho „podniku“ své lidi, které vyslal a to „slízli“. Sám v pozadí. Když „trh“ vyžadoval sex s byl mezi prvními. V na jižním schovával a jen na objednávku vozil do „firmy“. Byly to koupené z východních Evropy. O anonymním udání, které do frankfurtského policejního presidia dorazilo, a tak „podnik“ Varoval i ostatní. Tuto záležitost žádnému poskokovi, to si sám. „Co pro vás mohu pánové?“ vstal od pultu a s šel Slova se vždy ujímal Karel Weber, major Budirski vždy pozoroval. Jak Karel jejich se pohledem muži v koženém. pocit, že ho zná. Byl jak silný ten dojem byl.

Prošli celým „podnikem“ a Budirski byl první pomyslel si.

jeho

a vybavením. To je bordel

Exkurze v která okno do dvora. k podnikání. To nejlepší z nejlepších.

tu nic, co je z techniky

Robert Kluger

všechny papíry, co byly k podnikání I hlášené, podle

Major Budirski

v Firmu být zde, v tomto

navštívit jeho byt. Kluger se zdráhal:

„To je zásah do mého soukromí, pánové, na to jste Budirski se usmál:

mít povolení k prohlídce,“

to máte pravdu, však to bylo jen mé Na druhé o povolení mohli zažádat a mohli zase Zdálo se, že Kluger listovat v barevném prospektu jeho podniku.

víte, že bychom si a Budirski

„Amor“ se firma jmenovala a nabízela širokou paletu služeb. Lásku s ženami každého a národnosti, nabízeni byli muži, chlapci, pro ženy i muže. „Paleta našich služeb na tomto svá stálo tu velkými písmeny. pomyslel si Budirski, také nabízí, ale nebudou to tu psát! Jeden prospekt si vzal. Zdálo se, že Kluger své a „Tak

to mám za sebou!“

pod domu muž v koženém apartment. Budirski si v duchu písknul. Na to by si on, z výplaty policisty, nikdy Bylo tu vše zrovna tak a luxusní jako v celém Major Budirski procházel místnostmi a ten pocit, že tu nikdo nebydlí, stále sílil. Když vešel do nahlédl do kávovaru. Papírový filtr obsahoval starý lógr a která byla již zaschlá, prozradila majorovi, že si tu již týdny nikdo kávu Major však nic a posléze se on a Karel Weber Venku byla již tma. Ty miliony lidí, den Frankfurt obývali, chodíce sem do práce, byly Rozjeli se do širokého, blízkého i vzdáleného okolí, do svých svou stála na „štacích“ a „pracovala“, muži si vybírali a pasáci hlídali. Obchody a v jejich vchodech, železnou roletou, se obchodovalo s drogami. radní to policie to ale nebylo síly, která by tomuto mohla zabránit. Budirski se nad tou bezmocností pohoršoval. Dnes již Ale Karla Webera mu vehnalo letmý do také býval mlád! „Karle,“ zcela

„máš

„Tu otázku jste

kluka, co se vyzná v

životu klidným.

Weber se na šéfa podíval

položit jinak, šéfe!“

„Jinak? A jak?“ „No znáš

kluka, co se v

nevyzná, to by bylo horší!“

mladík.

„Mám tady ten prospekt, toho „Amoru“. Mají tam taky tu adresu, jak se hledá v tom inter… interne… no ty víš, co myslím,“ zakoktal se starý.

„Myslíte internet a že tam mají svou stránku, homepage?“ „Jo, nech

se na to podívá. Jako že bych

„To zvládnu sám, dejte sem ten papír,“ Pak se muži rozešli. Byli již hodin ve

mít sex s

Karel a Budirski mu lesklý prospekt podal. t

Kristina Bittnerová vystoupila na hlavním nádraží ve Frankfurtu a snadno našla cestu k Tekla nedaleko. Protože stále co to je „proti proudu“, zeptala se na nemocnici „U svatého ducha“. V té

bylo poznamenané následky války. Kristina míjela spousty Cizinci tenkrát ve nežili, ten slavný vlak s „hostujícími pracovníky“ až o pár let Takže první kterého se zeptala, jí snadno ukázal cestu. Byla to starší žena, která neskrývala údiv nad Kristininou komickou výslovností. Sama Kristina musela zapojit všechnu fantazii, aby té divné kterou stará mluvila, sestra, která službu u požádala Kristinu, aby chvilku zavolala sestru Gábi a ta odvedla matku Gustava k jak si doktor Lorenzo Bonaffini byl mladý muž, Ital, Heidelbergu a se zase vrátit se o nemocnice praly.

Pak

ze severu Itálie. Studoval medicínu v ale nesehnal místo. Zato ve skoro

Nejlepší nabídku mu Frankfurt, nemocnice Heiliger Geist. Lorenzo se zde usadil. Byl již ženatý a Jeho byla spisovná, sestry, ho že žádný nemluví tak jako on. Když sestra Gabriela uvedla Kristinu do jeho posadil ji do svým psacím stolem a se do Gustavova spisu. Moc se v o chlapci nenacházelo, byl, mozku, který byl diagnostikován, zcela zdráv. Ale Lorenzo své: se zneužívanými se již ve své praxi setkal. Tak, jak chlapec reagoval, nemohl se mýlit. že pouhé optání je pro zrovna tak strašné, jako zneužívání samo. to musí jinými slovy a zcela jinde. Musí to najednou, musí se to z vyvalit. Nejlepší je navodit situaci, kdy to nevinná jakoby ve Sám na to spojence z nejbližšího okolí Bude toho ta žena, co sedí ním, schopna? „Paní Bittnerová, váš chlapec je zdráv, má jen poležet, ale mám…“

mozku a musí si u nás pár dní

„Já myslela, pane doktore, že si ho mohu vzít jste tedy volal, když tu musí být? Víte, jakou dálku jsem musela jet…“ Kristina se nadechnout, aby mohla dále své ke do Frankfurtu, ale Lorenzo jí vpadl do Což však nemohla mluvil italsky, její rodnou Již léta tuto neslyšela. Zaposlouchala se do její melodie a nevnímala, co

vypráví:

„Mám pocit, signora, že je váš chlapec zneužíván a naší povinností je zjistit kým a zabránit tomu.“ na její reakci a do tupého, nechápavého pohledu. Pohledu, který se navíc usmíval.

„Signore dottore, vy mluvíte mou To jsem odkud jste?“ na ženinu otázku Za chorobopisem malého Gustava, pochopil jeho Matka, žena, co sedí proti je možná ta, která chlapce porodila. Matka? Matka, máma, maminka to ale není. Kdyby byla, by poznala. Vycítila by ji. Povzdechl si a pak zastavil italský vodopád slov, který žena chrlila: „Paní Bittnerová,

zticha!“ Zvýšil hlas a

„Váš syn je

se

Kristina zmlkla.

zneužíván a vy to víte!“ Lekl se svého hlasu a

„Signore, co že je? je to To je zlé co mi tu povídáte!“ Lorenzo Bonaffini ženu znovu oslovil.

že bude muset

„Musím to oznámit jediný. Není jediná mluvili.“

to nemyslíte to, co

- Ne, to bych musela Již

hlasem, s lítostí

a bude se u vás ve vsi Možná, že váš chlapec není za Gustavem, ale ani slovem se nezmíníte, o jsme

„Nezmíním? To víte, že si ho vemu na paškál, takové nesmysle si vymýšlet!“ houkla. Lorenzo byl pojednou seznámen se situací. S tím strašným životem malého chlapce. „Tím byste mu

A on si

ale já to poznal - znám to.“

Kristina si pojednou již nebyla tak jista. si na chlapcovo ranní zvracení, na Hildy a její na kdy si jí manžel nevšiml. To strašné které doutnat v její mysli, se zrcadlilo v její bolestí pocítil lítost: „Víte o tom

signora?“ Ale jen zakroutila hlavou a povstala od stolu:

„Mohu jít za synem, signore dottore?“ Lorenzo Bonaffini ji propustil. Když odešla, nechal se spojit s pro nezletilé. Požádal o osoby pro zneužívání Šestnáctá major Budirski probral všechny spisy, co mohl, Robert Kluger se v žádném nenacházel. Karel Weber majorovo pošetilé nekomentoval. Karel byl, na ohleduplný. Pocházel z bohaté rodiny, jak z strany, tak z otcovy. Jeho však nebyli za blahobyt, ve kterém žili, byli to Proto si mohli otec i matka dovolit studovat. Byli to inteligentní lidé, hmotnou nikdy nezažili a v majetku smysl života. majetku dost. Otec byl advokát a matka Karel, jediný syn, studoval psychologii a pak kriminologii. Pro jeho bylo že jejich svou cestou. Jim také nikdo nebránil sledovat cíl, který si dali. Dali mu však do života a Proto Karel Weber využil okamžiku a Roberta Klugera prosvítil pomocí V mžiku spoustu dat, která o onom muži byla zanesena za jeho mnichovské éry. Bylo toho dost, nikdy to však co Kluger žil ve Frankfurtu, o

na potrestání. Samé nebyl žádný nový zápis.

Od doby,

Karel

že to nebylo tím, že by se polepšil, ale tím, že se

Pak

být opatrný.

Roberta Klugera na psacím stole šéfa.

Major Budirski taktní tah prokoukl. Kdybych mít syna, myslíval si, tak takového, jako je Karel. spisy a pochopil, že majitel noblesního bordelu je všemi mastmi mazaný. Pro okamžik nebylo nic, co by mu mohli Anonymní udání bylo jak to bývalo u klasických psacích Frankfurtu do šuplíku. Takových

a žádné písmenko tam z nevyskakovalo, Tak se prodejného sexu ve tam spalo více.

Gustav již ty tísnivé ataky strachu nemíval. Byl zamilován a dávala takový cit, takové které v nikdy nezažil. Carola nepojedou.

na dovolenou.

byl milován. Petra mu

že letos, když mají ten nový

nikam

Verena prohlásila, že jí to je jedno, ona by s nikam nejela, už není „malá“. Lukáš vyloudil na k internetu a trápil se již jak to na dovolené bez vydrží. Carola mínila, že bude trávit dovolenou v klubu, Olga také nikam nejede, protože má a musí být dosažitelná. Mimo to si ve svého domu saunu a tak tam dámy dvakrát v týdnu trávily volný Protože celé rodiny byly na otce, prohlásil Gustav, že on pojede navštívit do Itálie matku, že jí je to dlužen. Všichni si oddechli, protože po nich nevyžadoval, aby jeli s ním. Jednou tam byli, to bylo již rádi.

let, a nikomu se tam nelíbilo,

Gustav si oddechl. Sám že to bude tak jednoduché. Cestu naplánovanou, jen jak na to. Petra si nechala napsat od a muž jí to se mezi manžely neustále prohlubovalo.

otcovu matku už s Petrou

To odcizení po smrti dcerky Karin

Pan Harald Müller se na odjezd ženy Gerd byl nehnuli od Tak se Harald na ticho, které v bylo, ale bylo tíživé.

stále u chlapci se bude, které tu sice již dávno

Odvezl ženu do Frankfurtu na nádraží, že jede do Baden-Badenu, ale hned v Darmstadtu vystoupila a padla do Gustavovi, který tu na ni už Když vyjeli z na dálnici, jež v tomto stop tam a vydali se jižním Když míjeli Heidelberg, zeptala se Petra, kam jedou. „Na jih, lásko, za našim to

Pohlédla na

golf byl Gustavem veden v té nejpomalejší jako úlevu. Její muž se vždycky jí

cestami jako

dálnice, nejezdil rád rychle. Petra

a ona se bála. Nyní si

Ale tento muž, po jejím boku, cítil jako ona a

jí. Bude mu to

že vše, co vracet.

Tušila, že

na

své duše má bolavé místo.

Stále pozorovala profil jeho Husté neustále tvar, jak si s nimi pohrával vítr, který jeho profilem ubíhaly kopce odenwaldských jeho odpoledním sluncem. Gustav cítil její pohled, nemá špatné

vlasy mu padaly do

a ve Za Nevnímala cestu, vnímala jen

však mluvit. Bál se toho Opustil rodinu a je mu tak

které se v Je to sobectví?

Jede tu s cizí ženou a mu rve dech. Jak k tomu mohlo dojít? Nepodala mu Carola kdysi pomocnou ruku? Nevytáhla ho z co už nemohl snést? Co to bylo? Kdy to bylo? Pak ucítil ruku na svém Nejprve mu ten dotek nahnal a strach. Tam kde v tom okamžiku zrovna byl, znamenal takový dotek špatného, zlého, hnusného. Pak ale zaslechl hlas, který dotek doprovázel, a dotek se stal rázem „Gustave, kde jsi? Lásko, já tam

s tebou,

uklidíme ten

„Nevím, lásko, kde ten je… bojím se toho, že bych ho jednou najít… ale…“ Petra hladit Gustavovo koleno a ruku do jeho zátylku. Pohrávala si s jeho vlasy. Tento dotek byl pro tak erotický, že mu mráz po zádech. „Já vím, že ten pozorovat a pak do „Ty… ty

musíš najít. Najdeme ho Ale nejprve ho budeme dlouho vejdeme. Já první,“ skoro zašeptala Petra. první? Ale… kde je? Kde je?“

„Je na dosah ruky, zcela blízko nás. My však nejsme tak daleko, abychom ho v té mlze minulosti Takže nejprve se budeme nám! Gustave, kam jedeme?“ Teprve na ni pohlédl a zcela se lekl její krásy. Ani nechápal slova, která „Jedeme si pro dlouho ticho. Jen ozvala Petra: je

„Kdo je ale

od toho… domu.“ Zase vítr se svým hvizdem bránil

toho domu?“ „kdo je

„Moje matka!“

na cestu sebou a ve voze bylo vozu, jež jej Znovu se

se mu skoro zastavilo srdce. Ona se nezeptala „kde si to teprve po jejím zeptání. Zcela

a pak se mu dostavil klid, jaký

nezažil.

Projeli kolem Stuttgartu, pak na Augsburg a po té uhnuli na Füssen. To již jeli zelení líbezného kraje, jež nesl jméno Allgäu. Na obzoru se objevovat hory. „Gustave, vidíš tu krásu? Na vrcholcích leží sníh!“ zvolala unešená Petra. Usmál se: „To jsem si také myslíval, dodal. Dálnice pojednou zpomalil. Oni však

to není sníh, to jsou jen ty skály bílé. Bílé jako sníh,“ a dále již museli vesnicemi. Provoz se zhustil a

malebnými vesnicemi s „To je jako by to tu

domy. namaloval, to snad ani není pravda,“ divila se.

„Krása toho kraje dala lidem takhle Podívala se letmo, jestli to myslí Myslel to Cítila, že muž po její levici žil doposud s duší, ale lekla se své moci tu duši otvírat. Pomalu, si, musím ji otvírat pomalu. Pak najednou vjeli do pohádky. hrad? „To je Neuschwanstein. Jeden z Již se nedívala, zda to myslí

nimi se v celé své

kráse

zámek,

pohádkového bavorského krále,“ mu. t

Kristina vešla do

pokoje. Chlapec Gustav

na posteli a pozoroval

Pozoroval je již delší dobu. Když matka došla od frankfurtského nádraží k pocítilo její blízkost.

Mainu,

Gustav nikdy v nespal mimo domov. Trochu se mu stýskalo, ale ne moc. Sestra Gabriela byla a on ji do svého srdce. Nejvíce vzpomínal na a na Svena. Na otce nepomyslel ani jednou. ani máma mu až teprve, když došla k dojem, že je poblíž. Jeho mysl však nezaplavila vlna radostného spíše si své

možná tady v nemocnici ani

v

ten Byla to

že to kolo rozbil.

V duchu nenávistné pohledy že to krásné, nové kolo vzalo jeho jezdeckým za své. paní „nádražní“, jak mu zdálky hrozí rukou, kudy bude muset chodit, až bude mít cestu kolem nádraží. Tam se nebude ukázat. Jeho

se topilo v ledových

A Sven? Bude s ním

strachu.

kamarádit? Koho

bude mít, až se vrátí

Najednou mu slovo zvláštní. Do Do, to je jako když se vleze do psí boudy u a Co to je Ani kráva ta Jak si lidé mohli vymyslet takové slovo, které mu nedávalo žádný význam. Bezvýznamnost neležela v tom nesmyslným. Jak to však jeho

ale v jeho smyslu, který byl pro chlapce

Matka pro byla trestu. Otec byl jen trýznitel. Nepamatoval si, že by s ním mluvil, že by mu že by jemu, Gustavovi, Jako netvor a ukájel se jeho Ale - Gustav si myslel, že to tak musí být. Jen to pro Boha nikdo nesmí to bylo nemyslitelné. Pojednou se zarazil ve svém zpotil, když si že by to stává zlou. Jako ta byla Pak si naposledy.

na Hildu, už si

Málem to totiž její milou zlá!

Gabriele. jak se

nedokázal vybavit, jak vypadá a kdy ji

se se jak se

Když se a v nich stála jeho máma, pocítil strach a radost, a obavu z trestu. tedy a nechal matku, aby sama došla k posteli. až dojde k té železné s matrací, na které a kterou opustit, to sestra Gábi. A ta vzpomínka na tu dobrou ženu mu vehnala do Kristina si myslela, že se raduje, protože ji vidí. „Tak, tady jsi. To nezajímalo, že jsem na tebe Pro trochu bolení hlavy se necháš odvézt do nemocnice! Víš ty co já s tebou mám za potíže? Jednou mne utrápíš k smrti.“ Kristina prošla pokojem, aniž by se chlapce dotkla. Zastavila se až u okna a dívala se ven. Gustav se za ní a nic Matka hudrovala do skla v bílém rámu: „Co to prosím

vyprávíš,

„Co jsi to „No,

Víš ty

co to je sexuální zneužívání?“

vyvalil chlapec to, co ty tady kecáš.“

„A co to je, mami?“ Kristina se a jí zrudla. by namlátit, až by kde mu hlava stojí. To by se asi tady moc nehodilo, uvažovala. No, až Gustav tento pohled znal. si, že musí ležet a tak honem zalezl pod deku. „Simulante, až nemocnici.

tak si

s otcem podáme,“

matka a opustila

Otec! To slovo bylo pro zobrazením Rozplakal se, Tak ho našla sestra Gabriela. Trvalo jí dlouho, než chlapce utišila. „A co to

být, když mne bolí

„Tebe bolí

A kde? Jak dlouho,“ lekla se sestra Gábi.

„Ne, nebolí, ale jen se ptám, co to

být, kdyby mne bolelo,“

Gustav.

Gabriela se uklidnila a dala se do výkladu: „No, v zácpa, a nebo když se

toho je, co by mohlo bolet, ve tvém ale nejspíš by to mohla být

„A když se a nemám zácpu, co by to mohlo bolet pak?“ hlavou nad jeho vyptáváním, ale od doktora Bonaffiniho instrukce s ve „To by mohlo být slepé

Gustav se uvolnil v

smíchu.

„Takže mají a jedno je slepé?“ to mu byla ráda, že má dobrou náladu. Celý den po odchodu s ním nebyla a smutný. Chudák, pomyslela si. „Ukaž, já ti ukážu, kde bolí slepé rozchechtal, protože to šimralo. „Bolí

to tam?“

„Ne, sestro Gábi, ale lechtá…“

sestra kroutila mluvit a být

Gabriela Byl zamlklý

a nahmatala to místo. Chlapec se zase

Doktora Bonaffiniho se již Gustav nebál. Lorenzo, otec si s hochem Když poznal jeho mu z domova knížku a našel si i Gustav visel na mužových rtech a prožíval na na malého kluka.

nepoznanou slast:

mu

muž si

Jednoho dne v doprovodu doktora, dva muži a jedna žena. Byli všichni milí a vyptávali se na jejich vesnici, na kamarády, na školu a na jejich domov. Gustav co a ani se nedivil, co to bylo za visitu. Ti lidé bílé jako ostatní, personál. Pak

den, kdy doktor Bonaffini po zevrubné prohlídce prohlásil, že zítra Neušla mu ta Gustavova To bylo dopoledne. Po Gabriela, oblékla chlapce a

chlapec sestra

se podívat na ty Gustav hned a pak se divil, když procházeli kaplí. To je divné, myslel si hoch. Je to tu jako u nich ve vesnické ale byla to jedna místnost velkého areálu. Kostel má být s a se zvonicí, a musí stát sám na kopci. „A kde máte zvon?“ divil se. „Ten je venku na vysoko a proti celé

a zavedla ho do takový malý.

„To je divný kostel,“

zahrady.

své podivení.

„Žádný kostel není „divný“, ale každý je jiný. Jedno mají všechny k Bohu. Chodíš také ke jsme mu

ne, ale pan že již brzo Ale jednou jsme to vše, co nás trápí. I naše tajemství.“

„A co jsi mu a pak „To je

ujelo Gábi, hned si však chybu tajemství,

se „Škoda, že nejsi

tam byl,

jsi tam blíže a mohli

Gustav byl dlouho zticha

dodal.

to máš pravdu, já jsem na to s lítostí.

bych vše a zcela vzal robustní ženu za ruku. Ta energie jejich vzájemné sympatie projela jejich Její masitou paží a jeho útlou rukou. „Máš

co bys

Když si už myslela, že její otázku nevnímal,

„Hm.“ „Tak mi to

se ti uleví!“

„To nejde, o tom se nesmí mluvit,“

a již se k

více

to Chlapec se svíjel v bolestech. Ukazoval na na místo, kde se nachází slepé co službu, podnikl vše, co bylo v jeho silách. Ledové obklady nepomohly, a tak se v zoufalství, rozbor krve akutnímu slepého rozhodl k operaci. Gabriela také volno. Sedmnáctá Ubytovali se na statku s výhledem na jezero, za kterým se v lese schovával pohádkový hrad Ludvíka II., bavorského krále. Neuschwanstein. Selka je div neukládala sama do postele. Byla to žena. V obrovské kuchyni jim podala vydatnou a stále se vyptávala, huba se jí nezastavila ani na chvilku. Celá usedlost byla senem a kravským chlévem. Pak, když už nad jezerem ležela noc, je selka teprve propustila, ale nemohla si nechat ujít doprovodit je do jejich pokoje, rozestlat postele a Pak jim, nerada, dobré noci a odešla. ale zase a ptala se, co budou chtít k snídani. Nechali to na ní, si pochutnají. Pak odešla a Petra s zjistila, že se pokoj nedá zamknout. Bylo to tu selský nábytek oknem byla cítit voda. „Myslíš, že sem už

postelí, sprchový kout,

zeptala se

a

a zabývala se svým kufrem.

„Ne, to by si nedovolila, je jen ráda, že tu jsme,“ Gustav a myslel na svou matku. Ta snad nebyla nikdy ráda, že u ní je. V tom okamžiku se ozvalo zaklepání na si výmluvné pohledy a „Dále!“ se sklenice s mlékem.

a na prahu stálo s podnosem. Na Gustava a Petry se nedalo popsat slovy.

krásné modré kroj s nabranými rukávky jí slušel. jsem vám dobré noci.“ vzpamatoval Gustav:

hezounkou

a dlouhé

vlasy. Bavorský

nadojené mléko, teplé! Maminka se a mám vám poznalo vzrušení letních však tomu. První se

„To je milé. Jakpak se jmenuješ?“ „Bára, pane,“ píplo

Gustav zajel do kapsy saka a nahmátl

„Tady máš od cesty, Báro,“ „To nejde, to já nesmím…“ „Psst,“ dal si Gustav prst na rty, „my nikomu nic A už jdi!“ si peníz vzalo, a vmžiku bylo Pak bylo ticho. Gustav se díval na selské a Petra si sedla na postel vedle kufru. Oba nebyli schopni slov ani pohybu. Pak Petra vzlykat. Gustav její vzlykot dlouho nevnímal. Byl v hlubinách své tajemné duše. Celá jeho bytost se topila v stále se pocitech. Nejprve to bylo silné vzrušení jeho pohlaví. Pak stud, který strach. Pak zlost, strašná nenávistná zlost. Pak se jeho

duševním zrakem zjevovat malý chlapec, jak se poddává vášni starého muže. Nejprve myslel, že to je onen výjev z bordelu, pak ale zjistil, že ten chlapec je on sám. Polila ho Celé divadlo jeho se zrcadlilo v jeho Protože se stále díval do nemohla Petra v jeho Petra však vnímala jen bolest. Bolest nad ztrátou dcerušky. Jak musela být ve své poslední chvíli sama? Co musela Jakou smrt? Policie jí nic Major Budirski tvrdil, že se to nedalo zjistit. Její mrtvé také zhlédnout! se prosadit. Pak si oba Promluvili

své spolubytí. Gustav ji vzal do

a ona mu vyšla svými pažemi

„On mne „Byla tak sama… když tento sena a trávy. Jejich touha je Když se pomilovali a leželi, z okna:

na

„Ona vypadala jako Karin,

Oba vnímali svá jezera a chléva, dala jim zapomenout, dala jim

a cítili vzájemný pot, promluvil Gustav, dívaje se

tvá dcera.“

„Nikdo vypadat jako Karin, ale podobala se jí… opravdu… trochu… v a také se dívala z okna. Nad jezerem vyšel Písmenko C sílu kouzelnou noc.

tu

„Jak jsi mohla tu bolest „Tys mi dával sílu…

jsi - ON

Kdo?“

„Otec… myslím… ale možná, že to byl jen klam, fantazie mých vzpomínek,“ šeptal. Pojednou se jeho minulost zase stáhla do hlubin a on si už nebyl jistý. „Jak to, že sis po… potom?“

pohledu na to

„Nevím,“ a hygienu. Jejich odpoutá…

na Karin?

jsme se poznali až po…

tím pravdu. Pak usnuli, aniž by si vybalili zavazadla byla do sebe, jako by se bála, že je

Ráno byl den jak vymydlený. Jen nad jezerem se ji záhy vsálo do svých

moc

šmouha mlhy, ale slunce

Když se Petra vzbudila, Gustav vedle ní nebyl. Poznala však, že se oblékl, že se sprchoval. Sešla do nimi šla. Poznala

která hlas i

Selka dojila a Gustav plácal zamilovanými pohledy. Byla to „Dívej se, Petro, už se nebojím,

snídaní. Ale nikdo tu nebyl. Zaslechla hlasy a tak za z chléva. po podívaná: si na

„Ty ses bál krav?“ divila se Petra. Každá

Krávy tu

oplácely

sáhnu,“ chlubil se mladý muž. jejich povah byla pro

nová.

„Ale to víte, mladá paní, vemene.

lidi se bojí všeho,“

selka a

si stále

Gustav si že na to Že se bál krav. Kdy to bylo? Kde to bylo? Pak mu došlo, že se s pomocí vrací do minulosti. Má se bát? Má se radovat? A je tu to hluboké znepokojení? „Tahle potvora se nechá podojit jen ráno, primabalerína,“ hudrovala selka a kráva se a až se Petra lekla. „Ani jsem

že tak brzo vstanete, rádi vyspávají. Ale mám už všechno hned bude žena a šla do domu.

„Vidíš, Gustave, se mnou se jednou bát, lásko. Ale krávu hladit nebudu,“ Petra po dlouhém polibku. Selka je pozorovala z jsou to mladí milenci, nebo tu zanáší… jak ta Kropenka, pomyslela si. Kropenka byla její nejlepší slepice, nosnice. byla vydatná, selská. Karel Weber byl v ospalky v a

policejního presidia ve Frankfurtu majora Budirského.

brzy.

„Ty nemáš postel?“ divil se Budirski, když „Mám, ale moc jsem v ní nepobyl, šéfe.“ „Kde jsi byl? Za holkama? No, na to máš, mohl by ses už i oženit,“ Budirski a s si na svého bývalého ženatého kolegu. tenkrát více manželských než kriminálních jsem u

byl jsem na internetu…“

„Vy mladí na tu novodobou techniku jednou zajdete,“ povzdychl si starý a „Tak, do

se k práci.

se pustíme, Karle?“

„To se ani nezeptáte, co jsem hledal?“ „Co jsi hledal?“ „Sex s „Ty prase…“ pak mu to došlo, „no, a našel jsi „Jo!“ V tom zazvonil telefon. Karel se ohlásil. Chvíli poslouchal a pak položil sluchátko. „Jde se do terénu, zase se našla mrtvola.“ se zeptal Budirski. „Jo, to by nám jinak nevolali,“

Karel Weber.

jednu noc pobyli Gustav a Petra ve Ried am See, v Allgäu. Pak se vydali dále na jih. Insbruck, Brixen, pak tím divem jímž tu byla dálnice, která vedla Alpy Brennerským - Brennerautobahn. Pak

míjeli Bolzano, Lago di Garda, Gardské jezero, vesnicemi na jeho Malcesine, Garda a pak byli už nedaleko Palazzola, ale Gustav prohlásil, že v Jezero byl klenotem v zajetí hor. Dlouhé 51 jezero v Itálii.

a místy až 18

široké,

Vládne tu mírné klima, se tu olivy, citrony a fíky. Jezero zasahuje do italských provincií: Verona, Trient a Brescia. Je po ledovci. která ho napájí svou vodou, se jmenuje Sarca a vytéká Minco, která se vlévá do Pádu. ležící mezi jezerem a Veronou na cesty, jež byla Gustavovým cílem, se jmenovala Palazzolo. Tam se narodila jeho matka a tam zase žila. je to pouhých 23 divila se Petra. „Ne,“

a

je

Gustav krátce a zastavil u

to bychom mohli stihnout

hotýlku na

za

jezera. „Dnes ne!“

Prošli se idylickým starým a pak na terase hotýlku, která byla nad jezerem. Tady bylo již cítit Mocná hradba hor na severu chránila jezero severním proto se mohlo nechat zcela opájet jižního klimatu. Jakási a nejistota se dostala mezi dva lidi, které sblížilo Gustava a Petru. hrála hudba a oba pocit, že se stále Pak byla slyšet zcela a brzy se za záhybem jezera objevila se spoustou muzikou a páry. jsem ti, že „Ne,

miluji?“ ozval se Gustav.

ne.“

„Ale víš to?“ „Ne, vím jen, že bez tebe nemohu dýchat.“ „To je zvláštní…“ „Co je zvláštní, Gustave?“ „Že to dokážu vyslovit,“ „Ty jsi to

s tichým údivem.

nedokázal? Ty jsi nedokázal

- miluji

„Ne, vždy jsem si myslel, že ten cit je mnohem než aby se dal vyslovit slovy.“ Zase vyšel srpek a hrál si s vlnami. bylo jezero a plné okolních hor. Zase mu položila ruku na jeho. Tentokrát ji obrátil a do své „Myslel jsem, že se to dá „Ano, tím se to

také dá

jen pohledem, myšlenkou…“ ale slova to potvrdí. Ty neznáš jejich sílu?“

„Slova ubližují…“ „A dokážou

laskat… tebe matka

„Matka?“ Gustav se zamyslel. Co o ní Zradu? Takhle o ní

nikdy

když jsi byl malý?“ Znal jen její zlou Petra vnímala jeho

a cítil její zradu. boj. Nerušila ho.

„Ona mne zradila,“ a nehodlal nic napadla, ale byla tu a nemohl se jí zbavit. ztvárnit ji ve slovo. To bylo v jeho

Sám si nebyl jist, ho ta myšlenka ji vyslovil. On svou myšlenku mohl zcela nové.

„Myslíš, že byla s tvým otcem

že se milovali?“ zeptala se Petra.

„Ne, s ním nemohl být nikdo

skoro

ta slova Gustav.

„Mlátil „Ne, to obstarávala máma docela

Každý den

jiný

„Tak co ti otec?“ To byla otázka, která Gustava Jeho hezký se že se Petra lekla. Vytrhl svou ruku z její a v okamžiku byl Ne, jeho schránka tu byla, stále na stolu. Ale jeho duch tu nebyl. Již se toho nevrátil. Šli brzy spát. Petra nemohla usnout a o reakci. Otec! Tady je to jeho bolavé místo. On mne si, že to nebyl on, kdo to že to bylo jeho jím Co tomu okamžiku? To malé s mlékem! Jak mohl že se podobalo její dcerušce, Karin? Gustav již spal a Petra pocítila strach. t Když sestra Gabriela pronesla ta slova, konference v všichni se na ni „To je moje vina,

jsem o tom mluvit, ale

šéfa nemocnice ztichla a mi to takové

Chlapec Gustav byl po operaci slepého co službu, narychlo sehnal personál a pustil se do zákroku. Vše hladce, žádné komplikace, Gustav se již probral z narkózy a cítil se Když ho Lorenzo Bonaffini dnes ráno prohlédl a mu, že neunikl mu „Co vám

zeptal se Bonaffini.

„Vyptával se, co by to mohlo být, kdyby ho bolelo „A vy jste mu popsala bolesti slepého „Chudák, v jakém povzdechl si Bonaffini. „Takže on to na mne nahrál,“ Sestra Gabriela se

že?“

doktor.

musí žít, když se se mladý Její milá

nechá operovat, než aby mohl jít jenž

být už dávno doma.

se

„Co mu „Nic! Budeme debatu Bonaffini.

jako že to byl nutný zákrok. z se však jednou ozval:

„Ale, kde se vzala ta vysoká teplota…?“ Bonaffini na „Máte „Nemám.“

pane kolego?“

má horší starosti…“ chvilku

pohledem:

po

„Na vysokou teplotu vám

když má

„Lampu na

pochopil mladší

Gustav si pobyl za dobré nálady sanitkou.

na

týden v nemocnici. Pak ho nechal Bonaffini odvézt

Sanitka v rodné vsi byla vzrušením, když chlapec tvrdil, že se k nim musí jet potok. Byl tam vraty jejich pozemku brod, ale tudy jen nákladní auta s uhlím. Osobní auta projela úzkou cestou kolem potoka. Gustav ale dojem, že sanitka, ve které se vezl, je velké auto. se zdráhal vjet do vody, nedokázal odhadnout hloubku. Jak se dohadovali, selka ze statku a i pan a paní Kalischovi Rozruchu si všimla i Kristina za potokem. „A ty, Gustave, „Chudák malá, je

chodit?“ divila se selka. na

litovala paní Kalischová.

„Já bych tou vodou nejezdil,“ radil pan Kalisch. „Co se pro Boha vám

Bittnerová a již k nim a je na tom tak

že

po lávce na druhou stranu.

chodit,“ hlásila selka.

„Láry fáry, simulant to je. Gustave, vylez a mazej slova

matka.

že chlapec vystoupil z vozu a vydal se,

zcela zdráv,

lávku „Vona je to kývala hlavou.

italská, slovem

šeptala Kalischová selce. Ta

„Mladej, na pivo,“ lákal Kalisch v tady z toho konce najde cestu do omylem a už stála sanitka ve vodním proudu. by si polobotky.

Muž ale nešel, bude rád, když Jak dát dostal tam ani nemohl z auta vylézt, protože

Kde se tu vzal Sven, to Gustav nemohl Jakuba s jeho novým kolem.

i s Borisem. Za nimi zahlédl Gustav

ale

Kolo bylo v a tak se Gustavovi ulevilo. Kluci si sedli na lávku, nechali nohy viset nad vodou a pozorovali jak se radí, co s tou sanitkou „Bittnerová, vy máte oko u Dürra, „Hele, nechte si

sem

s traktorem,“

selka.

já se vám také nepletu do chléva,“ zrudla Kristina.

„No, vás bych do chléva ani nepustila, má

mu,

by kráva

dojit,“ nedala se selka.

ten by záchranku mohl vytáhnout,“ uvažoval Kalisch.

„Nechte si rad, mám motor, tak to projedu,“ myslel si A hned plyn a auto a pak se motor zasekl a voda téci do kabiny, protože tam, kde stát, bylo asi nemilý pocit, protože jak mu téct do bot, zoufale volal o pomoc. Skoro hystericky Možná, že potok beze dna.

„Abyste si, do kalhot, také jste nemusel stát tam, kde je nejhloub,“ Kalischová. Pak si Kalisch všiml, že tu je Jakub s tím novým kolem. O tom mluvila stejnak celá vesnice, kde že „nádražních“ vzali tolik A také už šla po vsi fáma, že ho ukradli. „Hele, ty spratku lávce. Kluci se po vydal do mlýna.

za sem s podívali, kdo že z nich krade, ale jen jeden

houkl k kolo. Tak se Jakub

Netrvalo dlouho a byl kolo o plot a sedl si zase na lávku, do první divadla. se stále dohadovali a chlapci zábavu. nešel. „Tak co? Kdy

ten

že Jakub.

si Kalisch.

ale bude to chvíli trvat, protože se zrovna chystá pustit stavidlo a mlít,“ si Kalisch když pustí stavidlo, stoupne voda v

potoce: „Helejte, mladej, vylezte si na sedadlo, voda bude stoupat!“ mladého Muž si myslel, že horší už to nebude a vylezl na sedadlo. V nával vody. „Možná, že by

aby to stavidlo

„Kdo by se tam dívala se k sanitce.

sousedko,

z

obávala se selka.

má už všechno mokré,“ mínila Kalischová a

„Jestli se mu dostane voda do karburátoru, tak se ho nezbavíme,“

si Kalisch.

by si ten k…rátor nenašla správné slovo selka. Voda stoupat a šofér dostával záchvaty strachu. „No, tak

zavolejte

záchranku,“ volal z auta.

„To se vám to mluví, zvyklý na pohodlí. My tu máme ve vsi jen jeden telefon a záchranku tu už máme. V potoce,“ dodal Kalisch. Kluci na lávce se dali do

protože na jevišti

„Hele, byli tady takoví páni a Gustavovi hlášení Sven.

divadla se nic nového

se a pak vyhodili ze školy Kolendu,“ podával

Kolendu?“ divil se Gustav. „Jo,“

Boris.

„A „No, protože… protože…“ nemohl se „Protože se nám hrabal na pytli a v zadku,“

Sven. Boris.

„Cože zajímal se Jakub. Protože asi nebyl vyvoleným Kolendy, zdání, o se mluví. „Hele, jezdi si na kole a nestarej se,“ zpražil chlapce Sven.

Jakub

„Takže von to

nevycházel z údivu Gustav.

„Ne, je to trestné a

do basy,“

„Kam

Gustav.

„Do

Boris.

záležitost Boris.

s

a bylo zase na co koukat.

vedl v ruce držel popruhy a odhadoval situaci. to asi nejlépe, uvažoval a již vedl potokem. sice holínky, ale voda byla hlubší, a tak mu do nich téct. Ani si toho nevšímal. Lehce našel v sanitky popruhy a zrovna, když pobídnout aby zabral, po druhé auto s frankfurtskou poznávací Auto zabralo jediné místo, které bylo na úzké a vjezdem na pozemek „U

se

mele, holka, to je už dneska druhé auto,“ divila se selka.

„No, jsem vám to jinak sem auto, jak je rok dlouhý,“ souhlasila Kalischová. se však nedivil. popruhy a se k tomu, že je vzadu a uvázlou sanitku vytáhne na druhou stranu, ke statku. „Tady je to jak u hlavního nádraží,“

ale protože nemohl vzadu najít

volal

na mi ukázat, kam to mám „Koho to k nám

nesou?“ divila se Kristina.

„Jak vám to mohu ukázat, když je to ve

divil se

nemocnice.

„No je to moje auto, nebo vaše?“ ztrácel „Nemocnice,“ „Tak

mladík.

si svléknou stejnokroj a lezou ve

„Ženská, nechte toho, on to

naboso,“ mínila jen v legraci selka.

lekla se Kalischová.

Mezitím z vozu, co na druhou stranu potoka, vystoupili dva muži v oblecích a s kravatami a pozorovali, co se v potoce. Boris dloubl Gustava: „To jsou oni, jdou k vám!“ „Co „No,

toho Kolendu,“ objasnil Boris.

„Aha,“ Gustav, ale prozatím byl jeho zájem jen ve spodních kalhotách pomáhal hledat zadní nosili jen kluci, a tak se ženské pohoršovaly:

na potok. se totiž svlékl a Krátké kalhoty v té

„Že se nestydí…“ mínila selka. „Sodoma Gomora na tenhle mladíkova stehna a zadek, jež se

odplivla si Kalischová, ale rýsoval ve spodkách. Kalisch to

pozorovaly

„Aby vám nevypadly ženské, také a myslila si: já ne, já to doma nevidím.

to máte doma každý

Kristina se dívala

Když našli a zabral, byla sanitka natotata z vody venku. oblékl ponožky, kalhoty a boty, ženské ho pozorovaly, ho tentokrát „Docela

selka a Kalischová mínila:

„Ujde.“ Kristina se jen

Nyní se ozvali muži

„Jsme tu

u

„Co tu

divila se Kalischová, položila otázku selce.

„To je

si zase

tomu

prase, sahal na malé chlapce,“

Bittnerovic vraty, co

tím

selka.

„Mámo, do tohohle nám nic není,“ Kalisch a již vedl ženu Selka šla také po svých. Kristina si upravila sukni a po lávce zase na druhou stranu potoka, ale protože tam kluci, nebylo na projití dost místa. „Tak zase zmizte, parchanti, a ty, Gustave, jdi Kluci, jak když do zmizeli a Gustav šel se Muži se

jednou zeptali, zda jsou tu

svým italským hlavou

a Kristina nevrle houkla, že jo.

„Musíme ten Kolendy. nás pozvat do domu…?“ jeden z Kristina si teprve že stojí na lávce a že slova vyslovená v ve kterém vesnice ležela, se nesou do dáli. Kývla tedy hlavou a šla k domu a muži ji následovali. Uvedla je do obýváku. „Mám zavolat Gustava?“ „Ne, nejprve bychom rádi mluvili jen s vámi. Manžel, otec ne, ale touhle dobou chodívá,“ ozvaly kroky a volání. „Už je tady,“

Kristina a

sem, máš tu

není doma?“

a pohlédla na stojací hodiny. V tom se v hale Bez pozdravu houkla na muže:

jednání,“ a

se k tomu, že místnost opustí.

tady, paní Bittnerová, toto je i vaše záležitost.“ Gustav se vítal na

se svým milým kamarádem, psem

Osmnáctá Byla to okouzlující krajina. Mírný svah se zvedal za vesnicí, která vypadala jako stavebnice kamenných Byl poset olivovými stromy, jež se prohýbaly pod váhou Bylo sklizní. Mezi stromy se v mírném oblouku, aby stoupání, vinula kamenná cesta. Cesta nejprve narazila na za obzorem zmizela.

jež se ospale díval do kraje, a pak vedla dál, do kopce a tam

co tu stál, byl staletý Bránil výhledu do kraje budovám, jež se ním schovávaly. Za nimi, v jakémsi sadu, stál jeden domek, ten byl ale nový. výzdobu usedlosti citroníky a fíkovníky. Kousek pod obytným domem, na jakési lidskou rukou, se nacházela zeleninová zahrádka. Bylo tu vše, co italská matka nabízela: cukety, cibule, petržel, oregano, bazalka, lilek a vše se halilo do poklopu omamné Žena, co zrovna plela záhon, byla statné postavy, ale vlasy zcela šedivé. jehož barva se leskla v dopoledním slunci, se po kamenné blížil k domu. Žena ho zahlédla, už když z vesnice, ale mu pozornost. Za obzorem, kam cesta vedla, byla usedlost, jejíž majitelé pronajímali pokoje letním U nich se zastavilo auto málokdy. Toto však zabývala,

jejich domem stát. Žena to pozorovala s nelibostí a zeleninou, než se aby se podívala, kdo to

Když se Gustav ráno probudil, byl zase jako vždy. Ty chmury tu Okno jejich pokoje rámovalo obraz Lago di Garda, jezera, jež se ve svitu slunce modrý topas, drahokam, pohozený v záhybech zeleného brokátu. Toho rána byla Petra první na nohou. Gustav ji toho obrazu, jak se prochází bosa na

dlouho se nebyly. jako

díval se na ni jako na dobarvení, Jezero jí slušelo.

Neodolal a se za ní. Byla cítit vodou a rybami. Tady od byl úchvatný pohled na svahy, které a jinde padaly do vody. Domy, vily a co by se mohlo nazvat malé zámky, vše se schovávalo v zeleni palem, a nebylo barvy, která by tu nebyla zastoupena ve všech odstínech. Nad krajem ležela omamná az kraje italská ranní která však byla kdykoliv ochotna stát a dát si espreso. Lago di Garda. „Jsi krásná, jako to ráno…“ „Brepto…“ „Miluji „Já více, ale mám hlad a ty spíš,“ „Tak na co

V

„Na tebe… celý život jsem

Petra a nechala se

už je jen na tebe!“

jsem tady, tady mne máš,“ „Jsi si jistý, že to není sen?

jeho objetím.

Gustav. jsi byl najednou

„Já vím, ale tam, kde jsem byl… kdybych

daleko…“

kde to bylo…“

Petra zajela prsty Gustavovi do a usmála se. Gustav si závislý, jako narkoman na droze.

jak je na její dobré

„nejprve se najíme a pak se vydáme na cestu. Budeme hledat

Palazzolo, vesnice, která byla jejich cílem, byla nedaleko. Gustav však jel pomalu a více se k cíli blížil, tím byl Petra to vnímala. Neustále na krásu kraje, jeho pozornost odpoutat od boje, jenž Když pochopila, že to je marné, oslovila ho. Lépe o tom mluvit, než to v se na shledání s matkou?“ „Nevím… asi ne,“

po chvilce

„Možná, že ona sama také trpí, že si

Poznala, že na takový rozhovor navzájem.“

„Matka? Ta nikdy „Byl jsi

vnímal jsi

jinak. Kdy jsi odešel z domova?“

„Z domova,“ prsknul „z toho domu od potoka, myslíš? Bylo mi dvanáct let? Ano, více mi nemohlo být,“ rozhodl. Jak bych mohla že jeho domov byl u potoka, myslela si Petra. Tušila však, že potok hraje v roli. „Byly v

ryby?“ zeptala se.

„Ryby? Kde myslíš?“ nepochopil Gustav její otázku. jsi, že jste

u potoka a v potoce

bývají ryby.“ Gustav se usmál.

Byl to Nyní již do vesnice, Petra to poznala podle cedule, Palazzolo na ní stálo, Gustav to však nekomentoval. Rozhlížela se po domech. jich byla z kamene a všechny taškové všude byla spousta a Gustav jel dále, nezdálo se jí, že by u domku zastavit. Když už projeli celou vesnicí a nimi se objevila plná olivových Gustav: „Ano, bylo v spoustu ryb… támhle to je,“ dodal a ukázal na který prosvítal mezi stromy. Petra sledovala jeho ruky a objevila mezi stromy starý „Chytali jste je?“ Gustav se dal do smíchu, celý se uvolnil. „Jo, jednou s bráchou.“ „Ty máš bratra? Jak se jmenuje?“ „Thomas, je ale mnohem starší, jen otce. má už rodinu a žije tam, v Tady musím

je to nevlastní brácha, máme u potoka.“

myslela si Petra, dostaneme se na to

dno jeho duše oklikou.

„A s ním jsi chytal ryby?“ „Jo, jednou Thomas starý polní telefon, takový, jak se musí Petra to neznala, ale nic Gustav „Thomas tenkrát tvrdil, že bude chytat ryby na proud. potoka, propojili k telefonu a klikou. Proud, to být jsme je pak jen posbírat…“ „A…?“

klikou. Znáš to?“ jsme ryby

lopatky do a my

„Co a, nic se nestalo, tak jsme to zase zabalili a bylo po Ony nebyly k jídlu, jen a všechny byly malé…“ golf dojel až k domu a Gustav zastavil. se však k tomu, aby vystoupil. Jen a se utopil sám do sebe. Petra „Je to tvoje matka, ta žena tam dole?“ „Jo…“ „Hezká paní, mluví „Jestli to

tak jo.“

„Ty ses od ní italsky „Ani slovo!“ Petra si povzdychla. Žena se mezi tím musíme ji pozdravit,“

a

a

k domu.

vystupovat z auta. Gustav ji chytil za paži:

„Mám takový divný pocit… strach,“ „Já také,“

a vystoupila. Žena došla k autu a pozdravila.

„Buon giorno…“ „Dobrý den, paní, jste paní Bittnerová?“ Nevrle „Ano, mi tak jméno. Co pro vás mohu ve voze.

ke špatné

ale to bylo jinde, si nechám Petra se cítila

zase Luciatte, moje proto, že Gustav stále

jsme vás navštívit, já a Gustav.“ „Gustav? Ten

ale jinou ženu a

také, kde jsou?“

„Nejsem jeho žena, jen známá. jsou doma, u matky.“ Žena se Bylo zjevné, že jí není Gustav vystoupil a ona ho opovržlivým pohledem. než „Co chceš?“ jsem strachem. I držení jeho

matko,“ se

„No, tak mne vidíš a co dál?“

a Petra se lekla toho hlasu. Byl bojácný, byl jako malý chlapec, co trest. matka. Petra se vmísila do hovoru:

„Mohli bychom si sednout a popovídat si, paní Luciatteová,“ navrhla. „Jo, to bychom asi když jste jeli takovou dálku,“ rozhodla a šla k domu. Gustav matku následoval. Petra šla poslední. pocit, že jde za malým chlapcem, co dostal nakázáno jít Žena došla až k domu, nevešla však ho obcházet po ušlapané Gustav zpomalil krok, takže, když zašla za roh, byli chvilku sami: „Kam jde?“ zeptala se Petra Gustava. „Vzadu za domem má malý Michele,“ objasnil Gustav. Za domem byly krávu ve Petra také zahlédla. Mezi

tady,“ ukazuje na velký budovy, byly tu stájemi byl malý

„bydlí strýc ovce, kozy a do sadu. Mezi

olivovníky, stromy, bylo a malý domek. Do Kristina vešla a nechala vešla do a za sebou. Mladí, než se odvážili vstoupit do domku, prohodili pár slov: „Už

chápu, Gustave,“

-a

tiše Petra.

„Chápeš?“ „Tu

cítím tu

co ty…“

Domek se skládal z obývací ložnice a malé koupelny. To bylo vše. Když vešli, Kristina již na stole víno, bílý chléb, košík s a nesla kameninovou mísu s olivami. „Z vlastní Kristina Luciatteová. je

podotkla. Pak všichni usedli kolem stolu a bylo ticho.

ho

„Na podzim letos je oliv Michele shání lidi na výpomoc, ale to Všichni mladí odjeli na sever, za prací, a tady… tady se musí hudrovala. oliv?“ zajímala se Petra. „Jo, mladá paní, to je naše obživa. Když ty káry dovezeme do továrny, „A

„No chcete

nad

je tam vozíte?“ nechápala Petra. Gustav se se z nich olej. Olivový olej, za který pak máme peníze. Co tu Na podzim jste mohli pomoci, jste tu

„Jsou jako švestky,“ Petra. Gustav se pustil do jídla a Petra také nemohla odolat. Stará je pozorovala bystrým okem. Když že jim chutná, vstala a sýr. „Co je jako švestky, mladá paní?“ zeptala se. „Ty stromy tady kolem. zelených oliv a aromatickou „Je mezi stromy zelených a Kristina se zase posadila a

mi švestky.“ Petra vychutnávala jemnou oliv

rozdíl?

mi všechny stejné.“

pohlédla na Gustava.

„Ty jsi ale vyrostl, když jsem naposledy, byl jsi Ne, mladá paní, mezi stromy není žádný rozdíl, zelené olivy jsou nedozrálé a jsou zralé. To je vše. Kolik ti bylo, když jsi utekl?“ Byla to otázka a Gustav musel „Asi dvanáct let? Ale

jsem tu byl s

a se ženou, to jsi

„Hm, to to letí. A vy, mladá paní, znáte se dlouho? S Gustavem myslím.“ Petra pocit, že se v té nevyzná. Matce když je mu dvanáct let, na si nepamatuje, nebo si pamatovat nechce, co to je za rodinu?

mít

„Známe se krátce, jsme sousedi. Poznali jsme se teprve, když mi zabili… když mi… když jsem o dceru,“ Petra, aniž by o dcerce Karin mluvit. „Jeho žena a ty jeho parchanti se mi nelíbili, vy se k to s ním nebude mít žádná, to má po otci,“ jakoby bez souvislosti

hodíte lépe. Jednoduché Kristina.

Tak si pamatuje, že tu byl, pomyslila si Petra. dvanáctileté nehledala, když všichni zaslechli zvenku kroky a se ptal, ale co.

se

zeptat, mužský hlas.

Pak muž vešel. Byl starší, než Kristina, ale jeho byla od neustálého smíchu. Když Gustava, se s ním pozdravil. Mluvil ale jeho výslovnost byla milá, veselá, pocit, že se musí smát. I Gustav vstal a se se strýcem objal: „Buon giorno,

Michele…“

„Gus-stavo, chlapto jsem rád, že vidím. Kde máš bambini?“ Pak pohlédl znalecky na Petru a jí políbil ruku: mne, signora…?“ „Petra, pane Michale, muži pocítila.

mi Petra,“

tou náklonností, co k tomu

„Pet-tra, to jméno je než vy, signora,“ smál se a dloubl do Gustavových zad. Být je v Itálii asi vysoce myslela si Petra, ale dobrá nálada ji Naopak. Muž zcela jiné povahy, než jeho sestra Kristina, je pak ujistil, že ve starém je dost místa a že tu mohou pobýt, jak dlouho budou chtít. Pak krátce italsky, vzal Gustava a Petru za ramena a je do starého domu. t Když muži v šatech a s kravatami vyšli z domu, zabýval se Gustav stále svým psem. byl starý dobrák a nechal si od vše líbit. Jeden z k k potoku, tam, co byl odstaven jejich Druhý se však u Gustava zastavil. Podával mu malý lístek. „Ty máš ale

psa,

jak se jmenuje?“

Gustav. „To je mít kamaráda. Gustave, tady na té cedulce je moje jméno a telefonní Kdybys jakékoliv potíže, tak mi zavolat.“ pane. pane,“ Gustav. Muž chlapce pohladil po vlasech a odcházel také k vozu. Gustav se dále: jak zavolat, telefon nemáme a ani nevím, jak se to uvažoval. Ale lístek do kapsy. Pak zaslechl otcovo volání. z domu, z se

Kristina se vrátila do pokoje, jak muž a posadila se na rozhlédl po mužích, co v jeho pohovkách a „Co se

pánové, jestli jste od

já nic nemám, to musíte

Werner Bittner nejlépe.“

„Jste pan Bittner?“ zeptal se jeden. „No a kdo bych mohl být?“ „Dobrý den, my

od sociálního

mládeže a

„A co chcete? Kluk má co jíst, je také a že si namlátil na kole? Za to snad nebo?“ vkradla se nejistota do Bittnerova hlasu. Kristina si hodila nohu nohu a rozhodla se, že se bude dívat z okna. Okno obýváku, zrovna jako vedlo do a tak tu v nebylo co Ale navykla si tomuto pohledu, který ji

do

a mládí. Byla to pro ni jakási meditace. Rozhovor

nevnímala. „Jedná se o sexuální zneužívání na zdejší škole. vašeho Gustava byl již ze školy a ho trest,“ se jeden z Protože jeho, Wernerova, pohovka byla obsazena, sedl si s nelibostí k jídelnímu stolu. tím však sáhl po láhvi slivovice, a aniž by se zeptal, zda pánové mají také nalil si a rázem vypil. Pak pohledem co jako pánové takto postižené mají velké psychické potíže. Zjistili jste povahy u vašeho chlapce?“ Werner Bittner otázku a stále co bude dál. Kristina nevnímala. „Pane Bittnere…“ ozval se po chvíli muž,

na

„Jo, co je?“ houkl. „Má váš syn

potíže?“

„Ne, co by Muži

Je zdráv jako ryba… až na to slepé pohledy. Teprve

zjistili, že

nic

Slova se ujal druhý muž:

„Na sexuální zneužívání nás váš syn, pane Bittnere, tak se mu nemocnice že se nechal operovat na slepé aniž by „Cože?“ Bittner si nohy. Jeden z

od stolu, „to si s tím smradem povstal také.

z

Kristina se lekla a

„Ne, to si nesmíte dovolit. ho na to téma neoslovujte, jen se mu více Kdyby citové potíže, zavolejte nám, pošleme ho k psychiatrovi.“ „K psychiatrovi? U nás v tón hlasu pán domu. „Ne, on se tak choval. také zneužíváni, nám to

nikdo žádného

z nemocnice na to Asi se kluci mezi sebou

on vám to a kamarádi vašeho syna,

byli

jak že se jmenoval?“ „Kolenda.“ „A co „Osahával jim

zajímal se Bittner. a

„Nic víc?“ vypadlo z Wernera. Muži se „No dovolte, to snad „No jo, vy tomu asi rozumíte lépe,“ Bittner a povstal, dávaje najevo, že by rozhovor mohl Muži zareagovali Povstali a se k odchodu. Nechali na stole ležet vizitky. Kristina zaregistrovala pohyb v místnosti a odvrátila hlavu od okna. Nasadila a podala ruku. Když odešli z domu, aniž by je jeden z vyprovodil, Werner: „Slyšela jsi to?“

„Co?“

Kristina.

„Ty jsi a

hovado, co je k jídlu?“ zeptal se manžel a šel do

králík,“ si na syna.

Kristina a nosila na

Když byl

skoro prázdný,

„Gustavééééé!“ Chlapec byl v mžiku v kuchyni. „Ano, tatí?“ zeptal se, zcela klidný, za tu dobu, co byl v nemocnici stouplo jeho jeho strach zmizel, byl „Ty ses nechal operovat na slepé

otec.

„Já… já jsem bolesti… tady,“ hoch a ukazoval na místo, kde Pocítil zase tu a strach, sebejistota se zmenšila. „Ty šmejde,

bych

„Nech ho,“

Kristina. Na mlácení tu byla ona. „Já si to s ním

jizvu na

zmlátit…“

„A ten Kolenda, co s tebou otec dále. Gustav zrudl. Jak se to mohl otec to bylo jeho tajemství, myslel si chlapec. „Kolenda? Náš

Co myslíš, tatí?“ snažil se oddálit neodvratné.

„Prý ti sahal na binbáska a hrabal se ti v zadku? Je to pravda?“ „To on nás prohlížel… jako pan doktor… to nic neby…“ Kristina tentokrát poslouchala. jí ta nešla do hlavy, ale její respekt byl hluboký. slyšíš, co

prohlížel je…“

„Prohlížel? Nikdo nebude sahat na mého syna. To si mohu dovolit jen já!“ kuchyni. Gustavovi se mdlo.

po

„Ukaž, jak prohlížel,“ Hochovo srdce se rozbušilo. Vykulenýma sledoval matku, co tomu Kristina, stále si nic nemyslíc, „Ukaž to otci!“ Gustav se po celém Ale svlékat kalhoty a pak se rozplakal. Otec popadl a svlékl z ruky jeho a druhou mu roztahoval jeho „Takhle to

Nebo to

„Nech toho, nejsi doktor,“ „Jo, takhle to mu vrazil facku, až

jinak?“ neustále

si do

otec.

Kristina.

ale nebolelo to, jako od tebe…“ v upadlo. Pak se teprve uklidnil.

„Co tím myslel?“ zeptala se

to mysleli kalhoty. Vzal

chlapec. Werner Bittner

matka.

„Nech ho, už toho má dost,“ manžel a vyšel z Gustav i matka. Chlapec tiše plakal a Kristina nedívala. Nesnažila se konejšit. Po delší

Práskl a oba se lekli. u stolu. Oknem do se však

„Gustave, bys jít spát. A natáhni si ty kalhoty.“ Gustav poslechl a oblékání nahmatal co tím dostal od toho muže. V jeho se vybarvovat takový vzdor, že se Kristina lekla. Takovou nenávist u nezažila. „Spát?“

„tady už spát nikdy

„A kam „Nevím,“

Gustav a šel halou z domu.

„Wernerééé,“ na manžela. „On chce utéct. sem…“ zoufale volala, ale nebylo to zoufalství. Byl to zcela strach, co zachvátil její bytost. Bittner vyšel z obýváku a situaci. a zahlédl chlapce, jak jde k brance, k u potoka. se za ním. Za vraty ho dohonil a chytl ho za vlasy. Chlapec se však bránil. To otec a tak mu jednu vrazil, až se skutálelo k brodu v potoce. Otec se k hnal, ale hoch se postavil, vešel do vody a prošel potokem na druhou stranu. Již se neohlédl, šel a šel… Otec mávl rukou. Však on se vrátí, až bude mít hlad, myslel si. Po celý zbytek svého života Werner Bittner Gustava nikdy Devatenáctá Major Budirski byl Našli zneužité a zardousené malého chlapce. Našli ho na západní Frankfurtu. Pohozeného ve velkém kontejneru. Byla to panelových Po válce se tak aby byly byty. Dnes tam již žádný dbalý na dobrou dostat se do nebydlel. Bydleli tu jen cizinci a protože domy kdysi koupilo a z nich sociální byty, asociálové. Již samotné vyptávání bylo úmorné, nikdo tu nemluvil snažil, ale i jeho školené mu službu. Budirski ho hlas. Vzal ho za ruku a tiše mu domlouval: „Karle, vzpamatuj se, oni za to

že neumí naši

„Šéfe, máte pravdu, ale místo aby šli

Mladý muž nebyl k

tak tu prodávají

„Jo, oni ale nic jiného nemají…“ Weber se na šéfa a

podíval.

„To je ale neomlouvá,“ povzdechl si starý kriminalista. Znal oplzlé již dávno k názoru, že to asi k lidské rase

„Dnes tu už nic nezjistíme, Karle, inter… no, jak tomu „Internet, šéfe,“ Zase

na jídlo,

jsi mi

lépe než mladý o tom

Karel a trochu se uklidnil.

u Itala,

„Carbonara,

Karel Weber se jak zvýšil

již

špagety se smetanovou

se tak jmenují?“ zeptal se Budirski Karla.

„To by mne také zajímalo, víte, co to je?“

se šunkovými

„Ne, copak umím italsky?“

starý.

to znamená, že jsou to špagety

To by

„No, jo, jo, ale copak je pokrm to bylo takové a docela mi to

být

že?“

mne napadlo, co jsme to pili vzpomínal Budirski.

„To bylo Ramazzotti, šéfe. Dáme si?“ „Jo, objednej nám,“

starý.

Když bravurním tak, jak to dokáží jen Italové, Budirski hlavu, aby mohl pít, pak ale postavil sklenku zase na a „Karle,“ nedonesl.

„já na to co šéfa napadlo.

nápoj, zvrátil

Karel se tak lekl, že Ramazzotti k

také

„Pamatuješ, jak jsme na Kaiserstrasse, naproti Deutsche Bank, jak tam Bittner? Byl tam s jedním mužem, vím, kdo to byl!“ „Jo, vím, pak jsme byli u toho Klugera. O jsem vám mluvit Karel, „má na internetu stránku a nabízí

ten

Podle všeho,“ šéfovu reakci.

„Jo,“ Budirski a vypil naráz Ramazzotti, „ten muž, co doprovázel Bittnera, byl Robert Kluger!“ Oba ztichli, jen jejich kriminalistické mozky jely na plné obrátky. Nastávaly nové okolnosti, jež se týkaly vraždy Karin Müllerové. „Už jsem myslel, že mne zklamal,“

Budirski.

„Kdo?“ šestý smysl,“

major,

Strýc Michele byl šaramantní Dokázal se za Gustavovy takovým milým že i mladý muž byl pyšný. Pyšný na ženu, kterou kraje, který dokáže nejlépe na svými lásku. Itálie.

do toho

Petra byla nejvíce okouzlená strýcem Michelem. Gustav zase jeho ženou. Taková, uvažoval, by být máma. Laura bylo její jméno. Dokázala se postarat o mladé lidi a dokázala být mladé v mžiku vymazala léta, která vepsaná v skoro bez šest samé syny, a všichni žili na „severu“. Petra brzy poznala, že severem je myšleno zázrak této ukradl rodinu. Nebyla však zatrpklá, ráda se chlubila, že všichni synové jsou v té zemi na severu samostatní a se jim Do jednoho za ženy a mnoho Rádi jezdili jejich domova nenechala vzít tu práci a

po celém stavení stará kamenná stále na ohni.

jež se nacházelo na zadní spoustu a i jiných tam, kde byl

Laura si

ve výši stolu, bylo široké a hluboké a

která byla jejich prvním jídlem, byla grilovaná nad tím pomazaná jakousi pastou z oliv, a Byla tak výborná a domácí víno dokreslilo pokrmu, že si mladí jak v sedmém nebi. „Signora Laura, tak božský požitek jsem

nezažila,“ chválila Petra.

„No, no signora Pet-tra, to si musím promluvit s Gust-tavem, božské požitky jsou jeho úlohou,“ vtipkoval Michele. Gustav se smál s mastnou bradou a zdaleka nehodlal s jídlem Petra s chutí popila víno, postavila sklenku na a „Gustave, to víno si musíme vzít

já nikdy

že víno

být tak dobré.“

Michele se rozesmál a i Laura se „To víte, mladá paní, že si Petra se divila:

vzít

Ale chutnat vám nebude!“

by mi nechutnalo?“ Laura „Naši mladí to zkoušeli

a pak toho nechali…“

„Signora Pet-tra, víno si ale jeho duch, jeho síla a aroma, to doma. Víte, náš vzduch, klima a naše pokrmy ho dobarvují. Tak chutná jen tady v Itálii,“ dal se do výkladu Michele a Laura mu visela na rtech. Pane Bože, myslela si Petra, tu historku vykládal tisíckrát a jeho žena ji stále ráda poslouchá! Láska mezi stárnoucími manželi je mladá jak první paprsek ranního slunce, co zaklepe do tmy noci. Jak dokáže být láska, když si jí lidé váží… Laura znovu plnila mohla se pochlubit svým

a v její

se

koho pohostit,

„Pomalu, pianko, matko, aby zbylo na mne,“ nechal se slyšet „Ty mlsná hubo, už jsi se obrátila k

dost… ale to víš, že tu

„Když jsme sami doma, tak si jen „Co já za to Pak „Je od Po stále po

mám pro tebe, žroute.“ Pak

a má dost…“

Když vidím, jak mladému chutná, dostanu tiramisu.

se.

omlouvala se, „ale to chutná nejlépe.“ si sedli nejprve muži, protože ženy poklízely v kuchyni. Laura Petru okukovala a nakonec si dodala odvahy:

„Se svou ženou není nenacházela slova. Tak se

ty jsi jiná…“ Petra drhnutí

co myslí, ale hrnce.

„Ty saze z nedostaneš, to my nemyjeme, se to hned ale je to dobrák. Je jen postižen, jako jeho máma Kristina…“ „Co se mu stalo, když byl Laura si povzdychla:

Stále na to nemohu

ani on to

co má

On Petra promluvila: najít, ale…“

„Snažila jsem se to dostat z Kristiny, ale ona je do sebe. Co jí Michele postavil ten domek vzadu a to už je let, je tam stále zalezlá. Na práci je jak drak, v nám jde k ruce, ale jak práce, zaleze a už ji nikdo nevidí. Sem do domu nechodí… a je to její rodný tekly slzy po Petra nic „Možná, že by se o tom mluvit, možná je lepší nechat tu bolest spát… kdybych jen co je správné?“ Petra obdivovala tu ženu, co v jednom okamžiku dovedla být veselá a hned zase smutná, starostlivá. Pak jí ústa mluvit, žasla nad slovy: „Pohodlné je nechat tu bolest spát - a jednoduché. Ale Gustav prožívá chvilky strachu a neví To není spravedlivé… by se o tom mluvit. - Proto jsme aby si s matkou promluvil.“ „Tu odvahu našel u tebe, Bože, našel správné Ženy našly k cestu, se znaly tak krátkou dobu.

Laura a objala Petru.

ve máš vždy duši. však nevíš, kde a v kterém bydlí. Pak ten okamžik, dva pohledy a pár slov a jsi u cíle své cesty. Jsou to vždy okolnosti náhodné Nejsou to energie, které se Muži

domem si zapálili cigára. Byla noc, se na kterou všichni mysleli.

to až do a ženskou neukázal. Do tiché pohody vložila Petra slova,

tu s námi nesedí Kristina?“ Pod domem leželo plodné údolí s krajem, jen tak v náznacích. usedlosti na sebe a ani blízká vesnice nestydatostí Celý život, vše tu bylo, jak má být. Den hrál barvami Morgana Russella a noc halila kraj do Nic tu nebylo navíc, si dokázal bytí lidí, co tu bez vymožeností techniky žili staletími. Pak promluvil Michele: „Jednoho dne s jedním kufrem, bez a že je tu. Tenkrát byli všichni chlapci doma, práce bylo dost. že muže. Postavili jsme jí vzadu ten domek, ale nestála o to. Ubytovala se v kde bydleli pacholci. Hned vedle chléva. Laura to dovolit, tak se nakonec S nikým z rodiny se nesblížila. Jen pracovala. Na tom se do dnešního dne nic Po chvíli ticha promluvila Laura: „Nikdy se na nic neptá, každou práci vidí a se jí tenkrát ptala, kde nechala že žádné vlastní, našeho Gustava.“

jídla a pití nic

„Když si pomyslím, jaká to byla veselá holka, když jsme byli se tak to je mi záhadou,“ Michele.

vyvdala

Když jsem a jedno

co musela prožít, že

Tenkrát, když jsi tu byl se ženou a s vložila se do debaty Laura, „jsem se Gustave, ptala, kdy jsi odešel z domova. Ale nedostala jsem páry se na mladého muže… t Gustav byl po pás mokrý, voda mu v botách, ale nedbal na to a šel. Potok ho vedl. že potok do Mainu a Main protéká Frankfurtem a tam na jeho je nemocnice „U svatého Ducha“ a v ní sestra Gabriela.

že k ní jde. Jen

v

mu

- jdi tam, kde

Potok se prodíral údolím a vedla tu také dráha. Gustav po kolejích, tok malé byl

mají rádi.

brzy na to, že je jednodušší jít

Chvilkami se bavil tím, že jako provazolezec šel po železné kolejnici, pak zase po pražcích, což ho nutilo kroky jiné délky, než byl zvyklý, a šlápl vedle, do Pak kolik strefí, aniž by se minul. Bylo jich víc a více. Pak ale, když být unaven, šlapal do Najednou se ním objevil tunel. Znal ho. Když jezdil k do Frankfurtu, byly na dva. Jeden docela krátký a jeden dlouhý. Ten dlouhý byl však až za vlak musel nejprve most. Tam ale Gustav nemusel, nemocnice byla na této A tak, protože že tento tunel je krátký, rozhodl se, že jím projde. si totiž, že to, co mu krátké, když v jedoucím vlaku, je docela dlouhé, když musí tu vzdálenost projít Když už byl v tunelu a srdce mu bušilo úzkostí, zaslechl vlak. od tedy proti Najednou zdali má rychle v nebo se vracet. Jeho nerozhodnost že stát na V tom okamžiku vjel vlak do tunelu a

zapískal.

Zvuk, který Gustav znal, který se nesl lesy, údolím nebo loukami, byl tady v tunelu ohlušující. Chlapec se probral ze své ztrnulosti, stranou a se na skálu. Mohutný, horký a páchnoucí stroj ho míjel v blízkosti. pocit, že se s ním celý tunel. Pára, kterou stroj každém pohnutí zahalila Gustava svou horkou sprchou - zdálo se mu, že délka mašiny je Pak již drkotaly vozy a po chvíli byl klid. Ticho. Bolestné ticho, protože v uších stále dozníval pekelný randál. Teprve pocítil strach a a sedl si na mez na kraji lesa. Usnul. První ranní vlak, vezoucí nemohl si vzpomenout, kde je a snídani. Jejich velká šel dále.

si, jak se po celém

Rychle

z tunelu

do práce, ho vzbudil. Gustav se v ranním chladu a Najednou se snesly volavky k potoku. Asi hledaly Gustavovi a ty zase sestru Gabrielu. Zvedl se a

Pohled na chudé, hladové a neupravené co se toulaly byl tenkrát Na své k nemocnici „Zum heiligen Geist“ nevzbudil Gustav pozornost. Pak stál v a pozoroval na tu, které se tolik divil a co se mu nehodila k jeho o kostelu. Nic však už Okolní vnímat. Tak ho našla sestra Gabriela a ujala se ho. Chlapec nemluvil, dokázal, bylo dát najevo, že chce být u Gábi.

jíst, jediné, co

Doktor Bonaffini ho prohlédl a shledal, že je zdráv, ale vyvedený z míry. Stále se a byl lekavý a jen u Gabriely se cítil lépe. Doktor tedy dovolil, aby se ho ujala. První týden mít službu, tak bolestivé bylo pro hocha, když ho opustit. Vzala si tedy dovolenou a v blízkosti. Bonaffini že mládeže mu nedali žádnou

poslat na místo v

ale na sociálním pro útulku. mu: víte kolik lidí nemá

dnes ani to Gabriely, aby Gustav

Ani u ní.

nad hlavou? A tak bylo nejjednodušší splnit

sestry

Chlapec sice již jedl a dokázal se sám zabývat hraním v ale nemluvil. Když už jeho trvalo se doktoru Bonaffinimu najít chlapcovu Ta ale o té italské ani slyšet. Gustav stále nemluvil. Pak se Gabriela sama za starou ženou vypravila. Nezastihla ji doma, zato však narazila na Hildu. Když se doptala, kdo Hilde je, jí, co se jejímu nevlastnímu bratrovi slíbilo, že chlapce navštíví. Pak Hilde

Gustav ji

pozoroval a po chvíli najednou

„Hildo, jak se máš?“ Od té doby mluvil, ale Bonaffini zjistil, že celý dosavadní život. Reagoval zbrkle, skoro hystericky, když Hilde, která ho na doktora Bonaffiniho o Po pokusech se rozhodl, že duševní klid nebude rušit. Gustav bydlel u sestry Gabriely, ale pak kdy musel do školy. Jeho ho neustále varovalo: pozemek nemocnice, budeš muset tam, kde nemají rádi, kde ti ubližují! Nebylo jednoduché ho projít vchodem nemocnice. Gabriela chodit s chlapcem každý den o kousek dál, až jednou došli až ke škole. Pozorovali jak jdou do a pak po poledni, jak se zase vracejí se jednou podívali i do budovy školy. která o jeho problému ho a Gustavovi se líbila. Pak

docházet do školy. Školních

nebo vycházek se však

se Gustav žil u sestry Gabriely až do maturity. Zkoušky absolvoval s vyznamenáním a byl pak na zaškolení do Deutsche Bank. Zde mu také nabídli podnájem u dvou starých dam. Sestru Gabrielu však Gustav stále až do její smrti. Oplakával ji jako vlastní mámu, když O svém se dozvídal od sestry Hildy, se kterou se vídal. se však s ní o tom bavit, v ty obrazy, které ho Hilde nedokázala zmírnit zármutek nad smrtí Gabriely. To se Carole, kterou Gustav v té poznal. Dvacátá Major Budirski se dal do práce. Nasadil na Klugera dva schopné lidi a brzy vyšlo najevo, kde bydlí. Na jižním Frankfurtu vlastnil velkou vilu, schovanou v lesích, které se táhly až k Neu Isenburgu. Zjistilo se, že tam ukrývá i Karel Weber že šéf zátah a tentokrát se mýlil. Budirski hodlal ho zajímaly vozy, které vlastnil. Do jeho konceptu se hodil van, francouzský minibus.Ten si prohlédnout.

Když do

jednou trochu parkoval v centru nechal ho odtáhnout a poslat Byla to trefa. Kriminalisté zjistili, že ve voze byla Karin Müllerová, Nebylo jasné, zda živá, mrtvá. Pouhá její Budirskému

Pak nechal Roberta Klugera zatknout. Výslech se táhl, nehodlal pravdu. výslechu nechal major prohledat jeho vilu. Poslal tam Karla. Našly se zde o prostituci. Pak polevil. Že nabízel bylo již dost silné vraždu slíznout tedy, jak to bylo: jednoho dne mu volal známý, jmenoval ho „Burzián“ a tvrdil, že jeho jméno nezná, a prosil ho, aby mu pomohl z maléru. Zabil a znásilnil malé On, Kluger, mrtvé odvezl do staré továrny a pokus spálit. To je vše. To je vše, pomyslel si major Budirski a se mu zvracet. Necítil však žádné že ho jeho šestý smysl nezklamal. Rozjel se do Windecken zatknout Gustava Bittnera. Karel Weber ho doprovázel. Otázka starým, kamenným domem v teplé italské noci, Gustava Již dávno si dokázal vybavit, kdy z domova odešel. Ale to mu nebylo jasné. Léta, která prožil u sestry Gabriely, se mu uchovala v Co však bylo tím, Nad

prolétl netopýr a Petra se lekla. Zvuk cikád se mísil s zrajících a Pelargónie v oknech rudé Zdálo se, že svítí

do tmy. Pohoda. Ty chmurné myšlenky, které se vkradly do duší lidem kolem stolu, se sem jaksi nehodily. Avšak i v zemi, kde trávíme prázdniny a neznáme její starosti a úzkosti, vede život po cestách. Jednou loukami plnými a jednou divokými skalami. Myšlenky tu byly a byly neodbytné. Strýc Michele, zrovna jako jeho žena Laura pochopili, že Gustav prošel peklem. Muselo to pro být tak hrozné, že mu ochranný mechanismus jeho duše vymazal toto období z po bolestivá jizva, která na sebe svou bolestí. Co se pod ní skrývá? Bude moci Gustav jednou žít? Promluví matka Kristina, nebo se bude dále halit do ticha, oddávat se co jsou od pradávna symbolem tajemství! Ticho toho krásného místa nad údolím porušily

kroky. Všichni se

po zvuku.

Pojednou stála u stolu Kristina. Laura

ze židle a nabídla ji švagrové. Pak pro sklenku a nalila víno. Stoupla si za muže a položila ruce na jeho ramena. Ve vzduchu bylo Pak Kristina promluvila: svou dceru Hildu… a mého syna Gustava… svého syna, o mne nejevil jsem tomu zabránit, ale netušila jsem… ne, já o tom Pak jsem to už Mluvila dívala se do jako by své tajemství té plodné italské zemi, kde se narodila. Petra pocit, že popadnout dech. zájem.

Michele se snažil váhu jejích slov. dojem, že jejich podstatu by nesnesl. Laura plakat. Gustav si jako v divadle, když se v sále pomalu zhášejí a se zvedá opona. Každým slovem, které matka se mu poodhalovalo jeho

Ta pospolnost, která mezi synem a matkou vždy je, byla i mezi nimi. Byla však narušena zradou, které se Kristina na Gustavovi dopustila. Jako její a ochranu. tušil to bezpráví, tu a by mámino slovo, pohlazení. To však s na ženu, jež ho na a si, jak jsou pro ni ta slova: „Tenkrát, když jsi odešel, po tom, co otec nutil, abys ukázal, jak prohlížel, jak zneužíval, a já v jeho tu oplzlou slast, když ti sahal do rozkroku, byla jsem ráda, že jsi utekl. z toho domu Hned jsem tušila, kam jsi šel.“ Kristina stále je

jako by ta slova již dávno

jako by prahla po tom

vyslovit.

„Co jsem se nachodila ke škole ve Frankfurtu a pozorovala, jak chodíš s Gabrielou, jak ji držíš za ruku, jak jsi našel mámu. Já jsem Gustave, nechala ve štychu, já zradila, podvedla… jsem ti brát to které jsi našel. Ten klid, na který jsi právo.“ Ani po oslovení svého syna nepozvedla Kristina Cikády na chvilku zmlkly a lehký vánek dala Kristina znovu do vyšel srpek

ze svahu jiné

V okamžiku, kdy se však neubral.

„Už tenkrát, když jsi zabil, usekal našim hlavy, jsem Já však byla žena, provdaná za muže, co o mne nestál, ukájel svou sexualitu na svých Za to mé jsem trestala tebe, synu. Zasloužila bych ten trest. To, jak se mnou otec zacházel, jak mne mlátil a tyranizoval, když jsi už nebyl doma, je málo.“ Gustav se oddal svému náhlému citu, vstal a matku objal. „Ne, mami, už nemluv, to vše nebyla tvá vina…“ „Ale byla, lásku. Abys poznal ten Pak položil hlavu do která se posypané

jsem se sebrat a odjet, vzít s sebou, cit a abys ho pak dávat… svým klína, jak to mu vždy

sem, abys poznal

když byl Vdechoval její sladká, jako mandle s cukrem,

Najednou se vrátilo se vším všudy. Byl tu Sven, Boris i nádražních s novým kolem. Také otec! Ty strašné noci. Rozplakal se a Petra si že jako chlapec. Dokonce se i v zajíkal, nemohl popadnout dech. Kristina ho konejšila. jejím prvním doteku Gustavovo výprasku, ale pak se uvolnilo.

ztuhlo, jakoby v

se dívala na toho chlapa, co si teprve v mohl vyplakat své slzy. Ta scénka byla pro bolestná, srdcervoucí, intimní. Všichni však chápali, že se naplnila nádoba slz, které matka se synem, každý pro sebe, do svých samot, proplakali. Tušili, že noci a pozorovali

rušit jejich návrat, setkání jejich srdcí. Tak popíjeli víno,

do letní

Ze tmy a lísala se kolem Laury. Laura byla že se zabývat. Vzpomínka ji zavedla k jejím k jejímu milujícímu manželovi a otci. se když si ten krásný život po jeho boku, co za sebou. Ne, že by

bylo vždy ale i ty chvilky byly s odstupem prožili Kristina s Gustavem. Mile se na Michela usmála. Michele se „Už

bože, jak ho miluje, i když se

nikdy neopustím, slova, kterým nikdo

„Já vím, paní Niemeyerová Ani matka si

krásné, nesrovnatelné s tím, co Kristina tiše promluvila:

s takovou

že Gustav

zase vzlykat. V

že tu budeš do sta. Že jsi zdravá jako

co tím myslí, ale to bylo pro že muselo hledat u cizích lidí.

vzpomínka z

„To, co jsi prožil, je za tebou, Gustave. Nezbývá ti nic jiného, než se zapamatuj, jak zlo dokáže ublížit. Jak dokáže podlomit i lásku, která by Bože… jak se stydím…“ Po slovech pohled na zaražený a potom ohromený. Zdálo se, že se mu poznáním:

si být

Jeho pohled byl nejprve pak poznáním. Hrozným

„Já ji zabil! Já ji zabil a nechal ležet… já nevím, co jsem s ní všechno ta slova a tom na Petru.

chudinka.“

„Gustave, co to mluvíš?“ nechápala. „Já jsem zabil tvou dceru Karin…!“ „Cože? To nemyslíš „Já nevím, to auto, a ona tam ležela a nehýbala se… kdybych mohl pro ni a vrátit jí tím život…“ Gustav se rozplakal. Kristina ho hladit. Michele si dolil víno a jedním rázem ho vypil. Laura nedokázala stát. od stolu k domu a zase nutkání ale nebylo co. Petra se však po celém a nakonec jí zuby. V teplé italské noci. Pak se v ní prolomil žal: „Ne, ne… ne, to není možné! To si namlouváš.“ „To by bylo nejjednodušší, ale… já ji tam ni nic Hanau-GB, jako moje jméno…“

jak leží, už byla mrtvá, nemohl jsem pro

na Gustava Bittnera Lauru napadlo, co by mohla do domu pro pálenku a všem nalila. Kristina se bála toho, co její syn „Ne, tys to V nejhorším zla, co ti otec dal do života.“

to

„To je možné, ale mne to neomlouvá. Musíme

tvé ruce. Povely dostávaly od toho musím za majorem Budirským.“

Gustav byl rozhodnut a kdyby nebylo zákazu strýce Michela, snad by se hned rozjel do Frankfurtu. Nechal se a odložil odjezd na ráno. Pak se dívat na Petru, vyhýbal se jejímu pohledu. Nechal si ukázat, kde spát, opustil rodinu a pokoušel se usnout. Do rána však oko. spát v jednom pokoji se ženou, pro kterou jeho srdce. Nechápal, jak se mohl dopustit takové zrady.

o

domem byla chvíli a jeho problému mluvit. Nikdo však

jak

„Nevím, neznám toho mladíka tak „Ne,

to

ale… ne…“

když Gustav odešel spát, mohlo se Nakonec promluvil Michele: mi

že to

tiše Kristina.

Petra na ni a topila se v že by vraha své dcery ale nikde tu nenávist ve své duši nenacházela. Místo toho tu byl ten cit. Ten blažený pocit, který považovala za lásku. Bude s ním muset Ale co se dá s citem? Je cit ovladatelný? Dá se mu Na druhé milovat co život, který zrodila. Pak si jak Kristina o králících. Zeptala se jí, co to tenkrát bylo za Žena se na Petru dlouze a zdálo se, že vzpomíná. „To byla moje vina. Nebyla jsem s Wernerem dnes už to vím a trestala jsem Chlapec si tenkrát jít hrát s kamarádem a já ho nutila k práci. Nakonec jsem ho zmlátila. Musel se dostat do šoku, vytáhl z králíkárny a usekl jim hlavy sekerou. Nebylo to pro žádné do kamen také musel štípat, obstarával a pomáhal mi i vlny. Byly to angorští králíci. Druhý den o divil se, kde jsou. Myslel si, že je ukradl… Kristina se dala do „On pak o „Ne, je zneužíván

žasla Petra. si na to nemohl vzpomenout a já o tom nemluvila. To jsem a otcem také,“ v Kristina.

že

„On byl Gust-tavo zneužíván otcem i Svatá matko Boží, to nikdo nemohl se strýc Michele. Kristina se již nedívala do do ostatních. „No, to byla taková doba, po válce, lidi

jiné starosti než chránit zneužívané

jsi o tom?“ zeptala se Laura. Držela v ruce jakýsi kus látky a stále si utírala Petra se v duchu vzdálila. Gustav dokázal zabít a o tom. Králíky. „Nikdy se mi, Lauro, Já sama hledala nefungovala. Nedala jsem synovi do života nic. Kristina se

k odchodu. Laura k ní však

já tam do pekla, a

jako matka

a objala ji:

švagrová. Neodcházej, byla jsi už dost dlouho sama. A také není všechno tvá vina. Vypij si s námi a vypovídej se… víš, co jsou moje z domu, bych si promluvit… mezi ženami…“ Pojednou Kristina objetí oplatila: „Já vím, vrátila:

se také stýská po

zašeptala. V tomto okamžiku se Petra

„On ty králíky zabil a pak si nemohl vzpomenout? Jen tak pro nic, za nic je zabil?“ „Ne, pro nic za nic to nebylo, já ho tenkrát tak zmlátila, že nemohl popadnout dech. Nacházel se v šoku, v stavu. Dva lidi, ke kterým ve svém s vzhlížet, ho zneužívali a já mu neposkytla oporu. Místo toho jsem ho zmlátila.“ Kristina zase u stolu a upila vína. Petra sledovala stopu svých myšlenek:

„Když zabil mé

byl také v

„On ho nezabil, basta,“

šoku?“

Michele.

„Mé srdce to také tvrdí, ale rozum myslet jinak…“ Petra se rozhodla, že také spát. Tušila, že bude ležet a dívat se do stropu tak dlouho, až do svítání. Pak si že Gustavovi slíbila, že ten tajemný s ním najde a že do vejde první. Že ten co slíbila uklidit, bude tak hrozný, netušila. Major Budirski a Karel Weber se vraceli z Windecken s V Gustava Bittnera našli jen dva malé chlapce: jeho syna a sousedovic kluka. - v parném -v pokoji u Policisté se že matka šla a otec jel do Itálie za Tak rychle se nevrátí, má dovolenou a teprve dny odjel. Když muži vstoupili do jejich v policejním presidiu ve Frankfurtu, hlásil jim kolega, co se zabýval nezbytným papírováním, že mají „Muž a žena, zeptal:

Bittner a to ženské jméno jsem

Karel se

co „Jo, doznání a pak mlel ten chlap kolega, protože tom psal do Asi hodin Budirski a Weber na sebe pohlédli. Gustav byl na nohou,

než spustili ptáci

o ztracené být

celkem mimo hotov, bylo již skoro šest

ranní koncert.

Po chvilce se na svazích, v jednom bodu na druhé údolí, a posléze vystoupilo nad krajinu slunce. Bylo zcela rudé a tu sílu jako za dne. Stálo nad nedohlednými háji olivových a dávalo rannímu obrazu nádech impresionismu. Kristina

domem a spravovala jemné zelené Byla to kopa, ve které se a když našla díru, ji zašívala. Gustav pozdravil. Matka poznala, že celou noc nespal. Petra také zrovna vyšla „Co to hned, že ten

mami?“ zeptal se Gustav, nemaje zdání, pocit, když s ní mluvit, tu již není.

„Ty dáváme pod stromy, když sklízíme olivy. Je sice hotovo. Ty ses moc nevyspal? Já to vidím,“ starala se. „Dobré jitro, signora Luciatteová, to jste už

se zabývá.

si

ale co je hotovo, je

Tak brzo?“ pozdravila Petra.

jsem vás propásnout, tak jsem si krátila chvíli spravováním sítí,“ Kristina. Pak se ve domu objevila Laura s tácem jídly k snídani. Petra jí pomáhala byste pár dní pobýt, ten Frankfurt vám navrhovala Laura. Petra rameny. Celou noc jak se má ke Gustavovi chovat. Došla k že nenávistí si a Karin to neoživí. Nejvíce ji zaráželo, že se její cit a postoj ke Gustavovi Stále ho milovala. „Ne, musím jet, musím se dostavit do presidia a mluvit s majorem Budirským,“ trval na svém mladý muž. Protože se strýc Michele neukazoval, pozvala Laura všechny k snídani.

Michele rád vyspával. Zato kdy bere do taverny, ale sedával se ženou Gustavovo naléhání a vyrazili na cestu.

konce. chodil do Palazzola domem. Když posnídali, mladí se na

Kristina se dlouho se synem objímala a plakala. jádru nevinen. Jeli tou nemluvili.

se stane cokoliv, Gustav je v

cestou ke Gardskému jezeru, ale kouzlo krajiny nevnímali. Skoro

Gustav

o té záhadné lehkosti, kterou najednou k matce cítil. se to tenkrát, když tu byl s Carolou a s Ale již to nehraje žádnou roli. Stal se vrahem a do Kolika lidem ublížil? jejímu manželovi… sám po otci bylo smrtonosné. si na Kolendu. Na Svena a Borise, najednou celé své Každý koutek cesty mu jinou Pak se na

dostavil zase jeho tísnivý strach: led zabalil jeho snad myslel si. V nejhorším okamžiku pohlédl a usmívala se. Hned se mu ulevilo. Nervy, myslel si, to jsou nervy.

a postupoval k k Dívala se

Petra byla také zamyšlená. Jedu tady s vrahem mé dcery, nebojím se, ho, miluji ho. Jak život dát tolik do jednoho dne? se, jak kam by Gustava schovala. kde by ho pro sebe. Ale jestliže zabil její dceru, musí být potrestán. On za tím trestem do Frankfurtu On se nechce schovat za On je to v poctivý dobrák. On to Pohlédla na a usmála se. Jejich pohled se a Petra pochopila, že se bojí, ale že mu její pomohl. Když dojeli v až k dálnici, vozu. Gustav hned usnul a probudil se, až když na Frankfurtském opustila dálnici a vjela do Jen poprosil: „K policejnímu presidiu, Petro, k majoru Budirskému.“ Major Budirski a Karel Weber vstoupili do své povstal. „Dobrý den, pane Bittnere, Budirski a pak se na Petru.

Petra

ale Gustav

jsme se vrátili z Windecken, nebyl jste doma,“

„Nejste vy paní Müllerová, ta, co ztratila dceru…“ „Ano, to jsem já, byli jsme tady s Gus… panem Bittnerem na cestách,“ Petra. „Aha, na cestách… a co vás k nám „Pane Budirski, já jsem asi zabil to

Gustav

stál a pomalu

tu Karin, dceru tady paní Müllerové…“

„Asi?“ „Jo.“ „A

jste nám to

mluvit:

hned?… Vy jste to

paní Müllerová?“

Petra nic Budirski se mezitím posadil a Karel zaujal své oblíbené místo tak, že se o okna a pozoroval. „Paní Müllerová o tom „Takže vy jste zabil „Ne. Víte, já

a já také ne.“ a nic jste o tom

mám… takový problém… trauma z

„Trauma z

se

trochu lépe?“

Gustav a Petra doplnila jeho poslouchali. Když probrali, co bylo, až po Kristinino se dále vyptával, k „Takže si

na vaše

„Do všech podrobností,“

Karel a Budirski major Budirski, aniž by

již vzpomínáte?“ se Gustav.

„A jak jste zabil Karin?“ „Nevím.“ „Jak, nevíte? Nejprve jste ji znásilnil a pak udusil a potom spálil, nebo byl postup v jiném „Moje dcera byla spálena? Spálena! mi o tom nikdo Petra ta slova Budirski si že by u výslechu být. Požádal ji, aby venku, u kolegy. Teprve když se za Petrou Gustav „Já nevím, vím jen, že tam ležela a byla mrtvá. Byla zcela

bezmocná…“

„Kde to bylo?“ „Pod lesem u splavu, je tam takový „Tam jste ji znásilnil?“ „Proboha, to já nevím, jen tam ležela…“ „A byla nahá, to jste už

Vy jste ji vzal do svého vozu?“

„Ne, jen jsem zpomalil a díval se na ní.

propíchnuté kolo a

„No a vy jste zastavil a vzal ji do vozu a zajel tam nervózní. Karel Weber si poznámky.

ho.“

ke splavu!“ Budirski

být

„Ne, zastavil ten bílý opel… ale, asi máte pravdu, jak jinak bych ji mohl zabít.“ „Bílý opel? Vy máte

golfa, jestli se nemýlím. Nebo máte dva vozy?“

„Ne, my máme jen jeden Carola do práce nechodí, tak zatím nebylo dva vozy.“ Do výslechu se vložil Karel Weber: „Pane Bittnere, když jste si po na vaše stala se tenkrát v

mít

po tom, jak jste byl zneužíván, zase kdy jste se dopustil

násilí?“ Gustav

na mladého kriminalistu jako na zjevení. Tuto souvislost si dosud

„Ano,“ „Co to bylo?

nám o tom

Gustav tedy s králíky. Karel poslouchal a pak za svými poznámkami velkou je tento muž zralý na psychiatrii, nebo je tak vykutálený a hraje na to, aby se tam dostal. V každém se dlouhá léta na svobodu nedostane. „Budeme si vás tu muset nechat, pane Bittnere,“ „Já vím,“

Budirski.

Gustav.

„Chcete se

s tou paní…“

„Myslíte s paní Müllerovou? Rád bych, jestli je to možné…“ major,

a pozval paní dále. Pak s Karlem opustili

místnost. Petra a Gustav na sebe chvilku „Budu tu muset „Já si to myslela… ty jsi Karin spálil?“ „Ne, o tom jsem se „Co

až z novin…“

s tvým vozem?“

„Zeptej se pana Budirského, musí tu mít moci odpustit?“

garáže pro… mé

Petro, budeš mi

„Nevím, jestli jsi to opravdu tak asi ne! Ale, slíbila jsem ti, že ti hledat ten ztracený že tam vejdu jako první, copak jsem mohla tušit, že se mezi smetím bude povalovat i má Karin? Gustave, mám stále ráda?“ „To, co jsem

to nejsem já. To je

„Co to bude za lásku? Ty budeš svému muži už vrátit…“

zlo, které nemá se mnou nic tady a já

venku! …Gustave, já se ke

„Já vím, já ke Carole také ne.“ Pak se usmál. „Já to mám ale já jsem za tak se rozumí samo sebou, že k ní Ale Karin, ta bude stále mezi námi, „Ta bude stále mezi námi, to máš pravdu.“ „Jednou tu

naše láska nevydrží,“ obával se Gustav.

„Asi ne, asi ne… já už budu muset jít… lásko.“ „Ty se mne nebojíš?“ „Ne, já se bojím jen svých

a

Petra Müllerová vyšla z a podala Karlovi od vozu. Pak se zda by tu mohla být platná, a jelikož muži byli toho názoru, že ne, šla Hned na ulici si však že za dny z lázní. co má a si na Marii, hostinskou tenisového klubu ve Windecken. Vzala si taxi a udala adresu. Zavazadlo, kufr, který si vezla do „lázní“, u Gustava v Major Budirski a Karel Weber s Bittnerem spoustu papírování. Bylo již dost museli sehnat soudce, který by podepsal a státního návladního, který vazbu. Gustav tiše v a pozoroval, co s ním mají práce. Zvláštní, uvažoval Budirski, nejprve zapíral a se sám a z dovolené. Celý ten se zapomenutým byl za vlasy to pravda, si najednou. Kdyby vše bylo tak, jak to oddaný svému osudu, pak by vše pasovalo. „Pane Bittnere, vy jste se asi pravdu?“ Karel Weber zvedl hlavu od napadlo?

trápil tím, že jste který zrovna

se

tomu vrátil nebo? Nebo je tento muž, co tu své

mám Co zase šéfa

„Ne, Jen jsem nesnesitelné psychické stavy a tušil jsem, že ve je co nemohu zpracovat. Bylo to jako… jak bych vám to popsal, jako když si vzpomenout na jméno a více na to chcete tím více se vám zdá, že to máte v Nemohl najít správné slovo. „Prázdné, vygumované,“ pomohl mu Karel. „Jo, jenomže mnohem horší.“ „Když tam najednou, u toho splavu leželo to dostalo do staré frankfurtské továrny?“ zavolal a on

mrtvé a nahé, jak jste

jsem si na on se pohybuje v takovém tom… a to. Co však to nevím.“

jak se

Tak jsem mu

„Kdo to je, ten „No, on má u nás za rohem takový

s…“

„S kurvami?“ „Jo.“ „A jak se jmenuje?“ „To nevím, všichni mu „On je to pasák a má bordel nedaleko Kaiserstrasse, že ano,“ ujistil se Budirski. „Ano, ale… dostali jste ten dopis?“ „Dopis, jaký dopis?“ divil se Karel. „No, já to nemohl pochopit, víte. On mi dal provizi, na hodinku a jednou mi poslal do pokoje svého podniku Malé Já nechápal Také jsem zahlédl muže, co se miloval se malými chlapci - náhodou. Tak jsem vám to

napsal… to není správné… prostituce… já vím, jak se takový malý cítí… On si asi myslel, že o to stojím. Po tom, co jsem se mu už nedivím.“ „On vám dával provizi? Za co?“ Gustav byl v tísni, protože to, co zakázané. Pak si ale svou situaci, že už je to jedno: „Párkrát jsem mu dal tip na koupi akcií a on trochu Budirského moc nezajímala. Únik informací nespadal pod jeho jiného: „Vy jste se tím

bylo To byla která Zajímalo ho však

vyspal?“

„Ne, jsem, aby zavolalo Tak jsem s ní asi hodinu, a skoro „To místo u jezu, jak

ale ona se bála, že by si myslel, že jí historky. mi asi

nebyla po mluvila

jste znal? Myslím tam, jak jste našel mrtvou Karin.“

„Ne, bydlíme krátce ve Windecken.“ „A jak vás tedy napadlo tam jet?“ „Ten bílý opel tam zajel,“ do svých

bez rozmýšlení Gustav. Karel Weber rychle nahlédl

„Ten, co zastavil u Karin?“ zeptal se. „Jo, Hanau GB, jako mé jméno.“ Co stále mluví o bílém oplu, Budirski. Byl u vraždy a zneužití jiný? Karel Weber mezitím všechny papíry, když na zaklepali kolegové, odvést vraha. Byli vybaveni, na boj se vzdorujícím Nejprve mu nasadili pouta. To nemuselo být, pomyslel si Budirski, ale je Dlouho na kterými Gustava odvedli. „Máš také takovou „Mám, šéfe, taky,“

v ústech, Karle?“ zeptal se. Karel Weber.

Dvacátá první Tenisový klub ve Windecken byl tak že taxík, který vezl Petru, ani nemusel projet vesnicí. Petra se nechala zavézt až dozadu na zaplatila a na terasu došla Bylo velké teplo a tak na kurtech hrálo jen pár mladých. Sotva dosedla, již tu byla Marie. jako vždy: „To máme teplo, že. Když je zima, nadávají, a když je horko, tak také. Copak si dáte, paní Müllerová?“ Petra si že celý den nejedla. „Dala bych si

k jídlu, jestli vám to nebude vadit,“

„Ale to víte, že ne, Josef že a nikdo sem v tom vedru nejde. Ale se budou jen co se ochladí. Hned vám Na která sem do klubu vedla, zastavilo auto. Bylo jen kapotu motoru, zbytek vozu byl schovaný za hustým Marie se na stojící podívala a lekala se:

„Je, Olga a já nemám vychlazený Mumm, hned jsem tu, paní Müllerová,“ a rychle odešla. Teprve bylo ženu, co vystoupila z vozu, nesouc obrovské tenisové tašky. se rozjel, aby vzadu na parkovišti zaparkoval. Za volantem Olga Reissová. Petra ji znala, kupovali od ní s manželem jejich Petra si pochutnala a pak pozorovala dámy, jak hrají. Olga Reissová to ale její partnerka, její hru tolerovala. „Mohu vám nabídnout odnést prázdné „Ne, ale

na strávení?

sladkost bych si dala,“

moc

šnaps?“ ozvala se Marie, když Petra.

„To je dobrý nápad, paní Marie, ty jsem jedla naposledy v Rakousku na dovolené.“ Marie již odejít a dát Josefovi objednávku, když ji Petra zastavila otázkou: „Je to ta Reissová? Co prodává domy?“ „Ano, paní Müll…“ Petra Marii

do

mi Petro, na tom jsme se už Marie, vy znáte auta všech „Ne, zdaleka ne, Josef je zná lépe. byl

dohodly, pokud se nemýlím. Poslyšte, se ptáte?“

„Protože když paní Reissová, tak jste hned jen jejího vozu!“ Marie se zasmála:

že je to ona, ale ve

„To je taková móda poslední dobou. Spousta lidí, když si nový nechají si dát písmena svých jmen. HU je jako Hanau a pak OR jako Olga Reissová. Podle toho jsem to poznala.“ „Ach, to jsem „Copak

Gus… pan Bittner?

„Ne, ten jen tak brzo

tu na

Petra

je… na dovolené.“

„Ale, a sám? Carola hraje každý den dopoledne tenis s dámami,“ divila se Marie nahlas. Petra však na otázku si totiž na podivná slova, která Gustav v Itálii starým domem: „On pan Bittner má také GB v poznávací „Ne, ten není tak ješitný, ale jeden Petra všechny smysly:

s touto

vozu?“ tu máme. Je to také

klubu.“

A jak se jmenuje?“ „To je pan Gunter Braun. Takový divný patron. Nic proti slušný, jestli víte, co mám na mysli,“ Marie. „Jo, takové znám. Víte, kde bydlí?“

nemám, ale je takový

„Ne

ale myslím, že je to starousedlík z Windecken. Ale

už musím do

nebo se Petra se zeptat na model vozu, ale hostinská byla Olga Reissová stála u a své partnerce vykládala. Pak se sebraly a šly na terasu. Olga si Petru prohlédla opovržlivým pohledem a na její pozdrav Sedla si s tou lepší pod strom a z plna hrdla zvolala: „Marieeeeee…“ Z

prosklených

restaurace se ozvalo:

„Už to nesu, Olgooooo!“ Olga Reissová

a své

„To je hic, doufám, že jí to napadne a dá to do kýble s ledem.“ Po chvilce vyšla Marie z lokálu, nesla nádobu s ledem a v láhev Mummu, a Nejprve postavila pokrm Petru, dobré chuti a pak se dámám. láhev a nalila do sklínek perlivou tekutinu. „V tom vedru nemáte do

píchnout, že, Marie?“

Olga s

„No, je toho ale my to sekla Marie a šla k Olga pozorovala s nelibostí Mariiny štíhlé nohy. Petra si toho pohledu všimla. Marie oslovila Petru: „Tak to auto je opravdu pana Brauna, je to

opel. Bydlí ve starém Windecken, Josef

to „To se na to podívejme! Je to mladý, nebo starší muž, ten pan Braun?“ „No, starý rázem vše, co

být, dojíždí do Frankfurtu do Petra

Petra. Marie jedním

Potom se ochlazovat a tenisové kurty se plnily. Na terase se zastavilo jež byly v tom kouzelném koutku Windecken na procházce. aut s hosty na Petra sledovala, zda mezi nimi bude který má v poznávací GB, ale takový Pozorovala Marii, jak brala objednávky, s nosila pití a plnila než je vyslovit. Olga se a vždy, když hostinská nejvíce práce, na Marii požadavky. To myslela si Petra. Pak ji napadlo, že by své Budirskému. Mezitím se již stmívat, to má po Rozhodla se, že si nechá zavolat taxi a v penziónu ve Frankfurtu a ráno hned zajde do policejního presidia. Major Budirski že se na

spal. Bylo to vždy znamení, že zeptat.

Proto, když Karel Weber

chybu, že

do služby, našel svého šéfa zabraného do práce.

„To je dost, že jsi tu,“ houkl Budirski. mám „No a, co tu tedy

skoro

hodiny

tak brzo?“

jsem spal.“ „Tak to jsme dva. Tak se s tím vytas, co jsme

do

služby, šéfe!“

nebo

„Myslím, že to bude ten opel, dvakrát se o význam.“

HU - GB, co jel, nebo ukázal Bittnerovi cestu k tomu jezu! zmínil, nedával mu však žádnou vinu ani jeho

„Vycházíme-li z že mu kterého se na dopustil otec, bychom si to pokyvoval hlavou. Karel o tom samém také

potíže, že v násilí, uvažoval nahlas Budirski a Pak nechali poslat pro Bittnera.

Gustav Bittner spal, trápilo ho špatné a celou noc co spáchal, bude moci vyrovnat. Když vešel do vypadal dost „Dobré jitro, pane Bittnere, usmál:

se prosím,“

jak se s tím majora Budirského,

Karel. Budirski se na mladého muže

„Když jste tenkrát opustil jako malý chlapec domov, kam jste šel?“ „K maturity.“

Gabriele do nemocnice Heiliger Geist tady u Mainu. Tam jsem žil až do

„Vy máte sestru?“ „Sestry mám nevlastní, toto byla sestra a v nemocnici pracovala. Když jsem si jednou namlátil na kole a odvezli mne do nemocnice, se mne ujala. Je už mrtvá, byla to moje máma.“ „Škoda. Pamatuje si

na ten váš pobyt?“

doktor Bonaffini, pokud už není v penzi,“ Gustav. Budirski pohlédl na Karla a kývl hlavou. Weber opustil místnost. Muži byli dlouhou spoluprací sehraní. Karel telefonoval ve vedlejší místnosti do nemocnice. „Vy jste tedy Karin Müllerovou zabil a znásilnil, a pak jste jí Gustav vyvalil Nejprve dlouho a pak „Že bych jí

to si nepamatuji, ale asi jo, když to

„Není spíše možné, že si

na nic nepamatujete?“

„Ležela tam… nahá… já jsem byl moc pomalý, já se bál, „Nejprve jste ji zabil a pak znásilnil, že ano,“

všechny

jsem Budirski.

„Já… ano.“ „Když jste ji svlékal,

to

„Nevím, ale asi jo… víte, jaké to je ponížení pro takovou „Kdy

ten bílý opel?“

„Musel jet za mnou, vzpomínám si, že jsem se bál to jí zastavil…“ se

duši?“

Gustav polkl. Ten pocit, který ho v dešti s propíchnutým kolem, se vrátil.

vzít do vozu a ten v tom oplu když

bezmocné

jak

pomoci, odvézt ho do školy, ale bál se, že jí ublíží. Ano, bál se, že ji bezmocnou zneužije, jak to jeho otec a jeho její ve svých rukou a pocítil vzrušení. Sexuální vzrušení, které by tu být. Možná, že cítil otcovu nemravnou slast, pochopil jeho pohnutky k hrozným které doprovázely jeho Napadala ho možnost, že tento sklon po otci. Nyní, po si ty nechutné noci, které s ním strávil. mu bylo mnohé jasné: ano, on se za otce, na pomstít. se pomstít za zlo, které bylo na vykonáno. ho vraždit, které se bál. Které odolával, ale která nad ním Jednou vrátit to ponížení, jemuž byl jako malý chlapec vystavován, vychutnat kterou by nad nevinným Gustavovi se zle. Stále se potýkal se že si na samotný akt nepamatuje. Omámil mu jeho všechny smysly? si teprve Karin, až když leželo zneužité a mrtvé u jeho nohou? S jistotou že nebyl pánem svých Ale to jeho vinu a Karin to život nevrátí. Pak vnímat hlas muže, který ho pozoroval: „Ten v tom oplu jí zastavil. A jste to dostává do jakéhosi transu, že je mimo své reálné

Budirski si všiml, že se Bittner

jsem, že z té polní cesty zase vyjede, že se bude vracet. Stál jsem u bál jsem se a pak když jsem se s vozem a jel se tam podívat, ležela Karin mrtvá, tak, jak jsem ji zabil…“ „Vy jste ji zabil?“ „Ano a rychle zeptal: „Jakou

Mladý muž se

vracet do

Budirski se proto

to auto poznávací

„HU - GB… jako moje jméno a ty ale neznám.“ Major si poznámku, a hned jak vešel Karel Weber, také s lístkem v ruce, ten mu podal, takže si papírky Karel zase odešel. Gustav se a Budirski zprávu od Karla. Bonaffini nedal.

v nemocnici pracuje, na Gustava si pamatuje. Ruku do by za Gustava posoudit, jakým vývojem prošel jeho další život. Je docela možné, že ho jeho k podobnému nabádá. Ale mezi touhou po sexuálním zneužití a jeho vykonáním je dlouhá cesta. Je vysokou zdí zábran, které asi Gustav není schopen zdolat. Asi, to však není záruka, že by to nemohl dokázat. Jeho problém bude spíše jeho matka, která byla také zneužívána. Pak se zase obrátil na Bittnera: „Našel byste to místo u splavu?“ „Ano,

pane Budirski.“

„Tak nám to tam ukážete,“ rozhodl. V tom zazvonil telefon. Major nevrle sluchátka. Nebylo zvykem, aby byl výslechu rušen. Telefonát byl se zaposlouchal. Pak

do

„Hned Karin zabil?“

Musíte tu chvilku

pane Bittnere, hned se vrátím. Jste si jist, že jste

„Bohužel ano…“ V

jeho „Co pro vás mohu

Petra Müllerová. Karel

u

paní Müllerová?“

„Nevím, zda je to ale jak jsme tím starým domem v Itálii, tam, kde Gustavova matka promluvila, tu špínu minulosti, tam si pan Bittner že zabil mou dceru. Mezi jiným bílý opel GB, jako mé jméno. jsem zjistila, že ve Windecken žije muž, Gunter Braun, má bílého opla a HU - GB. Pracuje a dojíždí do Frankfurtu.“ Petra ztichla a Budirski Pak je vylekalo bouchnutí do psacího stolu. „To souhlasí, jsou

jen

vozy HU - GB a jen jeden je bílý opel.

HU-GB-418 , Gunter Braun, 43 let, pracuje na Hanauer Landstrasse u firmy Luva. Bydlí ve Windecken, Sonnenstrasse 15. Trestán byl za zmlácení své ženy, která ho poté opustila. Jinak žádný zápis,“ Karel a povytahoval výtisk z tiskárny Dvacátá druhá Prohlídky místa se i Petra. si to K jezu pod lesem vedla docela polní cesta. Pole, co se pozvolna svažovalo od lesa, od toho lesíka, který byl policií a vojskem prohledáván, když se Karin ztratilo, se za cestou v louku, která dále padala k protékající krajem. Z Frankfurtu do Windecken vyrazily z policejního presidia vozy. V jednom Weber s Bittnerem a dva uniformovaní policie, v druhém Budirski s Petrou Müllerovou. Ve byli policisté i se psem a jeho psovodem a jel do Sonnenstrasse ve Windecken. toho vozu za úkol nejprve navštívit firmu Luva, která se nacházela v Hanauer Landstrasse, a zatknout Guntra Brauna. Major Budirski sledoval ranní dopravní ruch ve a byl rád, že jedou z proti proudu. Weber s Gustavem ve voze se ujal vedení. Teprve když už promluvil Budirski na Petru: „Co si o rameny: že

pana Bittnera myslíte, paní Müllerová?“ Petra chvilku

„Myslím si, že je pan Bittner trochu pomatený. Abych se co Budirski jen

tedy krajem, a pak

mám pocit, pokyvoval hlavou.

Zanedlouho dorazily vozy k místu, kde musely ze silnice uhnout na polní cestu. Ta je až na malý u kde se nacházel jez. Cesta sama tu však vedla dále. Místo bylo skryté mezi mnoha stromy, vrbami a Když všichni vystoupili z první otázka majora Budirského: „Kam vede ta cesta?“ Nikdo z to však Proto jednomu policistovi, aby jel s jedním vozem po polní a zjistil to. Gustav se po celém kterému je zima, na ta chladná místa sáhne rukama. To však mladý muž nemohl, protože podle pouta.

„Sundejte mu ty pouta,“ podíval. Nic však

major jednomu z

Karel Weber se po šéfovi

Gustav šel kousek k a u jednoho uválené místo. Nebylo ani ze samotného

se zastavil. hustý bez.

zíral na trochu

Ideální místo pro milence, když podlehnou své touze, pomyslel si Budirski. „Tady ležela?“ zeptal se. Gustav jen „Jak jste ji tu našel, „Když se ten muž

je to

v

divil se dále major.

ten opel, nevracel z tohoto místa, že jsem tu lítal jako pomatený. Pak jsem ji

jsem takový strach, že ten chudinku…“

„Takže vy jste ji nezabil, vy jste ji tu jen našel, tu vraždu si jen namlouváte,“ tiše, že to mohl slyšet jen Gustav, Budirski. „Cože? …myslíte, že bych si mohl takovou

jen namluvit?“

„Myslím že jo, po vašich zážitcích z by to mohlo být možné,“ a položil svou ruku na Gustavovo rameno. Ten dotek, který být projel jako elektrický spoj Gustavovým „Myslíte, pane Budirski, že jsem nevinen? Že jsem

kriminalista a omluvou

mé Petry nezabil?“

„Vy paní Müllerovou milujete, že ano?“ „My se milujeme navzájem, je to taková…“ „Já vím, je to žena vašeho života. Ona vás však musí velice milovat, protože, i to strašné stála vás. Dokonce našla pravého vraha! Gunter Braun, je majitelem toho vozu.“ „Gunter Braun? Ten je u nás v klubu, je znám… HU - GB a ten že to „418 jsou ta

družstva starších

ano, jeho

ale zatím nám chybí

Budirski se od silnice sem totiž policejní ten, který byl vyslán na Policista vystoupil z vozu a podal hlášení. Nejprve dojel k tenisovému klubu a pak do vesnice Windecken a poté, vesnicí, po silnici zase dojel sem. „Aha,“ major Budirski a klubu. Jak se jmenovala? Marie?

si na

mrtvolu, co našla ta hostinská z

Pes, který s psovodem prohledával terén, našel. se Když byla donesena k veliteli, se Petra hroutit do mdlob. Gustav ji v posledním okamžiku zachytil. Když se Petra natolik vzpamatovala, že mohla mluvit, nalezené jako jednu tenisku a své dcerky Karin. Zpod zelených kterými byly tyto kusy potažené, barva. Guntra Brauna zatkli policisté na pracovišti. potvrdila, že se Karin nacházela v jeho voze. Genetický otisk tohoto muže se našel i na nalezených u jezu. Mrtvola, kterou našel pes hostinské tenisového klubu ve Windecken, nesla také jeho otisky. Gustav Bittner byl zbaven a

Léto a podzim se ujal své úlohy: bylo deštivo a Na kurtech hráli jenom otužilci. Marie již otvírala jen Olga Reissová sem nechodila, pila Mumm v hale, v krytých kurtech v nedalekém Marii Skoro

tu sedávali milí hosté: Gustav a Petra. Marie byla do jejich lásky Neoblomné lásky, která hned ve svých prošla tvrdou zkouškou. Smrtí Karin. Petra byla v požehnaném stavu: od Gustava že to bude dcera. Oba, když jak se bude jmenovat, mysleli totéž, ale báli se to jméno vyslovit. Petra opustila svého muže Haralda a Gustav ženu Carolu. Byt u sedláka, kde Gustav bydlel, byl volný. Tam se syn Gerd bydlel u nich a syn Lukáš byl u nich Gerdovi „bráško“. Když se Marii

že budou mít

radovala se hostinská s nimi. Hned

„Já se jmenuji Anna - Marie, kdybych dceru, dala bych jí jméno Anna. jsem mé matce zazlívala, že mi dala takové jméno. Anny byly služky v pražských domech velkých Ale teprve tady, v jsem poznala, jak je krásné. Je to jméno, které je krásné ve všech a je stále menší.“ Gustav a Petra na sebe pohlédli. Na jméno Karin památkou na ten krátký život, který

myslet.

Již

že Karinina smrt nebude stát mezi nimi, ale bude je poutat. Poutat tou kterou si navzájem dali: Gustav, když si myslel, že zabil, hned se své milované Petra, která vnímala jeho slova svému srdci, své lásce, kterou k cítila. Když se malá Anna narodila, byli Marie a Josef pozváni na Marie se stala kmotrou a dala dárkem zlatý se Josef namaloval obraz, který si Bittnerovi hned v obýváku.