Aplikované obory viz. dále + s psychologií a psychology se m žeme setkat i v dalších aplikovaných oblastech ve sportu, u soud (forenzní), v um ní

1

EDM T PSYCHOLOGIE Psychologie = v da o lidské psychice, jednání a prožívání

Základní teoretické obory rozvíjejí a zkoumají obecné zákonitosti lidské psychiky obecné poznatky t chto obor jsou využívány v aplikovaných oborech psychologie v mnoha oblastech lidské innosti o obecná psychologie – zkoumá obecné zákonitosti pozornosti, pam ti... tvo í základy oboru ur ením psychologie jako v dy, vymezením základních termín a kategorií, tvo í metodologické základy p edm tu o vývojová psychologie – zkoumá vývoj lov ka od po etí až do stá í o srovnávací psychologie – srovnává jednotlivé druhy v etn lov ka o psychologie osobnosti – zkoumá osobnost jedince a jeho vývoj, navazuje na obecnou o sociální psychologie – zkoumá vztahy mezi lidmi o psychopatologie – zabývá se psychickými poruchami, jejich vznikem a vývojem Aplikované obory viz. dále + s psychologií a psychology se m žeme setkat i v dalších aplikovaných oblastech ve sportu, u soud (forenzní), v um ní o

o

klinická psychologie – zkoumá vliv zm ného zdravotního stavu na psychiku lov ka a obrácen psychodiagnostika = vyšet ování jedince, zjiš ování a popisování (diagnostikování) problému, poruchy, i onemocn ní psychoterapie = návrh lé by psychologickými prost edky psychologie organizace a práce – eší problémy vznikající v oblasti lov k-stroj, lov k-práce, lov k-ostatní lidé sociální psychologie práce - eší otázky mezilidských vztah na pracovišti, sociální klima, motiva ní vliv neformálních skupin, pracovní podmínky Hawtornská studie (Eltona Mayo) – p ízniv jší pracovní a osobní vztahy více ovlivnily výkony než zm ny v neosobních podmínkách práce

o

2

inženýrská psychologie - zajiš uje respektování požadavk lidské obsluhy i na ídících pracovištích a posuzování zát že u náro ných prací pedagogická psychologie – zkoumá pr h, podmínky a výsledky výchovy

ANTIC KÁ PSYCHOLOGIE – ZROZEN Í „PSÝ CHÉ“ neum li si vysv tlit spánek, bd ní, stavy tranzu, smrt a vytvo ili si p edstavu osobní duše, která t lo oživuje, ale m že ho i opoušt t na tyto p edstavy navazuje antické pojetí duše = psýché empatie – vyvinula se jako sou ást schopnosti íst citové a motiva ní stavy len vlastní skupiny na základ v domí vlastních pocit

2.1

ANTICKÁ PSYCHOLOGIE antická ecká filozofie je pokládána za základ naší sou asné západní kultury úryvky z díla antických filozof citována jako po átky v tšiny v dních obor (filozofie, matematika, fyzika, medicína, psychologie)

ARISTOTELES je autorem spisu Peri psýchés, De anima – první ucelené psychologické pojednání jeho edm t psychologie je širší než pojem v domí lov ka chápe jako jednotu p írodního t la a duše rozlišoval 3 stupn duše: o vegetativní (vyživovací) p isuzoval rostlinám o senzitivní (animální) p idával zví at m o rozumová je pouze u lov ka 2.2

ECKÁ MEDICÍNA na hlubším poznání lov ka se v antice podíleli i léka i, zkušenosti se d dily edm t psychologie | ANTICKÁ PSYCHOLOGIE

1

HIPPOKRATES ecký léka , zakladatel léka ské školy, autor ásti léka ských spis nap . O starší medicín jeho spisy obsahují i první ucelenou teorii ty temperamentových typ lov ka organismus je zdravý, pokud jsou š ávy v harmonii (voda, krev, sliz, žlu erná a žlutá) GALENOS poslední slavný ecký léka a filozof, zpracoval kone ný starov ký názor na lov ka v ucelenou soustavu, která byla léka skou autoritou po celý st edov k (až do nových objev fyziologie) o nap . mozek = orgán duše, do kterého vedou senzitivní nervy a vycházejí motorické nervy (pohyb) odpovídá poznatk m moderní fyziologie! rozpracoval u ení hippokratovské školy o temperamentu jako správném pom ru jednotlivých materiálních složek ve sm si: o žlutá žlu – ohe – teplá, suchá cholerik o erná žlu – zem – studená, suchá melancholik o hlen – voda – studená, vlhká flegmatik o krev – vzduch – teplá, vlhká sangvinik Temperament každé živé bytosti je dán pom rem, v n mž se tyto š ávy a jim odpovídající kvality mísí - odchylky od vyváženosti jsou podkladem duševních odchylek nebo n které duševní poruchy zna né zjednodušení, které postrádá základní myšlenku zdraví duše jako správného pom ru složek

3

DECK Á PSYCHOLO GIE rozvoj psychologie jako samostatné v dy nastal na p elomu 18. a 19. století neurofyziologické objevy potvrdily závislost duševního d ní na innosti mozku postupné opoušt ní pojmu duše - za v decký byl pokládán materialistický p ístup = v decké bylo to, co se dalo materiáln poznat, anebo odvodit ze smyslov vnímatelných p in (psychologie „bez duše“)

3.1

BIOLOGICKÝ P ÍSTUP po átek v decké psychologie = založení prvního Psychologického institutu (1879) v Lipsku zakladatel léka a fyziolog Wilhelm Wundt noval se poznávání základních prvk duševního d ní, po itk , emocí, pocit , vnímání, edstavování si d ív jších vjem a i, které se podle n j spojují do vyšších celk na základ asociací byly formulovány asocia ní zákony jako obecné principy psychické innosti asocianismus: o zákon podobnosti = íve vnímané si spojujeme se sou asn vnímaným na základ povrchní podoby o zákon kontrastu = protiklad (když vidím erné, vzpomenu si na bílé) o zákon dotyku v prostoru a ase = vybavíme si p edstavy v cí, událostí, osob, které jsme sou asn vnímali, i když spolu nesouvisí (p i vrácení se na místo i podobné místo si vybavíme minulou vzpomínku) z asocianismu vycházel n mecký psycholog Hermann Ebbinghaus, zkoumal ení a pam pro slovní látku - opakování a osvojování textu as na srozumitelný text X as na pro nás nesrozumitelný text), zapomínání. pozd ji byly zkoumány i funkce jednotlivých oblastí mozku v etn rozdílných funkcí hemisfér

3.2

TVAROVÁ PSYCHOLOGIE (GESTALTPSYCHOLOGIE) tvarová psychologie = gestaltismus = gestaltpsychologie vznikla v N mecku koncem 19. století, p edstavitelé M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler vychází z toho, že lov k si pamatuje „dobré tvary“ a má tendenci neúplné tvary dotvá et experimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokon ených figur ... lov k tíhne k dopl ování struktur, chce jim dát význam) 20. léta 20. století - experimentální práce Kohlera se šimpanzi formuloval nový princip u ení – tv ího ešení situace - vhledem (šimpanzi, banány, krátká h l v kleci, dlouhá h l mimo klec) "vhled do situace" = náhlé pochopení nových vztah v situaci, které se nemohl d íve nau it (náhlé pochopení toho, co mi p edtím x-krát nešlo)

3.3

BEHAVIORÁLNÍ PSYCHOLOGIE vznikla jako vzdorná skupina, USA + Rusko edstavitelé: americký psycholog John B. Watson

2

decká psychologie | Biologický p ístup

zajímalo je pouze chování = behavior zví at nebo lov ka, nezajímaly je vrozené dispozice jedince, ale jen vrozené a nau ené formy chování odmítali uvažovat o duševních procesech jednotlivce za skute v decké považovali jen zkoumání typu S-R (stimulus neboli podn t – reakce) = zkoumání podn v okolí a následných reakcí jedince pozd ji p istoupili na existenci osobnosti jedince O (ale stále považovali za nepoznatelnou „ ernou sk ku“) základní schéma = S-O-R užite nost jejich teorií spo ívá v: o zd raz ování vn jších vliv – zvlášt sociálních p i utvá ení osobnosti jedince o propracování zákonitostí proces u ení o prokázání r zných forem nežádoucího nau eného chování (nau ený strach, nau ené p ejídání jen v ítomnosti ur itých podn ) využívání k lé (odnau ení) takových nežádoucích forem chování žeme se nau it na tentýž podn t reagovat lépe 3.4

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE v Evrop ve stejné dob jako behaviorismus v USA, stále je (i když v nov jší podob ) jednou z ležitých sou asných psychologických koncepcí hlubinná psychologie používá jako hlavní metodu introspekci = pozorování a zkoumání vlastního nitra nelze ji pochopit bez základních informací o sociálním prost edí a o rodinných vztazích zakladatel jednotlivých sm edstavitelé: Sigmund Freud, Alfred Adler, Carl Jung

SIGMUND FREUD Žid, narodil se na Morav , m l p ísného otce a láskyplnou matku malý citlivý chlapec poci oval v rodin ohrožení, bál se otce a bál se i o matku, trp l no ními d sy, enurézou (pomo ováním) a halucinacemi, rodina se p est hovala do Vídn , Freud se stal úsp šným léka em, psychoanalytikem s rozsáhlou klientelou autor psychoanalýzy = založena na p edpokladu, že na vývoj jedince má rozhodující vliv sexuální pud a jeho zážitky z d tství, pozorování sama sebe (nev domí, v domí a p edv domí podílejí se na veškerém jednání i prožívání lov ka): o rozlišuje vrstvy osobnosti nev domí – zcela neviditelná vrstva (plné myšlenek, strach , tužeb, vrozených pudových impulz , sex. ání, kt. byla v d tství tak potla ovaná rodi i, že se p esunula do míst, kde o nich už nevíme, neuv domujeme si je, zapomn li jsme na n , ale stále existují)

domí – ást, kterou si pln uv domujeme edv domí – oblast mezi v domím a nev domím (obsahuje myšlenky a city, které

lov k už

zapomn l, ale m že si na n bez v tších potíží vzpomenout)

o

o

o

osobnost ovliv ují pudy sexuální pud – sm uje k sebezáchov i k záchov druhu pud smrti – destruktivní síla sm ující proti sexuálnímu pudu osobnost je složena ze subsystém id (ono) – nep ístupná ást naší osobnosti, umíst ná v nev domí, schránka a zdroj pud , iracionální, vedena principem slasti, usilující o uspokojení (jako malý kojenec) stru : pudová složka ego (já) – st ední v domá rovina, ídící se principem reality, rozumu, zvažuje iny a jejich následky, vybírá a ukládá do p edv domí osobní zážitky známkou zdravé dosp lé osobnosti je dob e rozvinuté ego (rozumová složka) superego (nadjá) – obsahuje pravidla chování, zákazy a p íkazy ukládané v d tství, které jsme už p ijali za své, osobní morálka jedince ego-obranné mechanismy: která p ání nám p ináší úzkost chráníme se p ed nimi, používáme obranné mechanismy, které p sobí na nev domé úrovni. Mezi nej ast jší pat í: vyt sn ní – út k od nep ijatelných myšlenek a p ání (u Freuda v tšinou sexuálních) sublimace – ú inný proces, kdy je energie uvoln ná sexuálním p áním p evedená do jiné um lecké innosti spole ností cen né (z lásky -> básn , obrazy, písn ) racionalizace – n které naše iny mají p iny ukryty v nev domí, ale pro sebe si je vysv tlujeme spole ensky p ijatelnými a vhodnými motivy regrese a fixace – v ohrožení má ego tendenci regredovat – navrátit se k nižšímu stádiu, kdy se jedinec cítil v bezpe í jedná se o do asný mechanismus obrany, ale u každého jedince má sv j typický pr h (n kdo se p ejídá) decká psychologie | Hlubinná psychologie

3

ALFRED ADLER zakladatel druhé víde ské psychologické školy, za základní význam v život lov ka považoval usilování o moc a spole enské postavení v jeho teorii se odráží vlastní životní zkušenosti a vlastní hodnoty narodil se ve Vídni, Žid, netrp l sociální izolací, vrstevníci ho p ijímali mezi sebe, vystudoval medicínu, kolik let spolupracoval s Freudem, názorový rozchod vlastní sm r autor individuální psychologie = hlavním p edpokladem je pocit mén cennosti (nikoliv pudy jako v psychoanalýze), který pramení v d tství, z p irozené fyziologické slabosti d tského t la vývoj jedince je usilováním o p ekonání mén cennosti, získání sociální p evahy, nad azenosti nad ostatními, usilování o moc zp sob, jakým lov k usiluje o kompenzaci, souvisí s tím, co kdo od života o ekává, jaké si klade cíle, kolikátý je mezi sourozenci jak se o dosažení svých cíl od d tství musel snažit (boj sourozenc prvorozený ustupuje mladšímu, druhorozený se snaží dohonit prvorozeného- umí se pak prosazovat a nejmladší je rozmazlován)

CARL GUSTAV JUNG Švýcar, za len ný do vážené spole enské vrstvy (otec duchovní), finan nezávislý átelil se n kolik let s Freudem, jejich názory se rozcházely Freud m l tendenci neustále prosazovat sv j názor (viz Freud v otec) p átelství skon ilo univerzitní profesor, hodn cestoval, zajímal se o filozofii, mytologii, náboženství, antropologii, historii a st edov kou astrologii množství materiál k teoriím, místy obtížn srozumitelné pro zájemce s užším kulturním rozhledem jeho myšlenky byly mnoha psychology odmítány jako složité a temné autor analytické teorie = nepokládá sexuální pudy za ur ující initel lidského chování, rozši uje obsah jedincova individuálního nev domí o kolektivní nev domí = zdroj energie i možné moudrosti o Lidskou osobnost psýché považuje za složitou samostatnou soustavu 4 hlavních subsystém : kolektivní nev domí – ást nev domí obohacená o pozitivní i negativní zkušenosti mnoha generací lidských i zví ecích p edch dc zd ná, uchovává mnohá tajemství, prap vodní p edstavy a principy, spjaté s p írodními jevy a nabité silným emo ním obsahem = archetypy archetyp = obecn platný skrytý princip (zjevující se jen ve snech, pohádkách i mýtech), který ovliv uje z hloubi nev domí naše v domí, chování a prožívání Tyto archetypy = základ pro základní vysv tlení sexuálních rozdíl u lidí: Animus – princip mužství, žena dokáže ocenit mužnost Anima – princip ženství Animus v žen jí pomáhá pochopit a ocenit mužnost muž , ale pokud p evládne nad její animou, doty ná žena se snaží vyrovnat muž m a ztrácí své p irozené ženské vlastnosti. U muž obdobn . m že znamenat prosp ch i nebezpe í

o

o

o

3.5 4

osobní nev domí – vytvá í se v pr hu života – vyt sn né zážitky, city a myšlenky domí (ego) – tvo í st ed osobnosti, to, co si uv domujeme, co prožíváme, o em v bd lém stavu p emýšlíme Já (das Selbst) – jeden z archetyp , prvotním základem psyché, nezjistitelné hloubky a m lo by propojovat oblast v domí s nev domím rozlišuje osobnosti podle postoje: introverze – zam ený na vlastní vnit ní sv t extroverze – zam ený na své okolí oba postoje jsou p ítomny v každém lov ku, jeden z nich vždy p evažuje psychické funkce: myšlení - zkoumá, co vnímaný p edm t je cít ní - oce uje hodnotu p edm tu smyslové vnímání – smyslová zkušenost intuice - poznává skrytý význam p edm tu ego-obranné mechanismy - duševní energie se p esouvá z jednoho subsystému do druhého a že vyvolávat bu nežádoucí nap tí, nebo m že být využívána spole ensky p ijatelným po ínáním: vyt sn ní – jakékoliv nežádoucí myšlenky a p ání jsou p esunuty do nev domí, proud ní energie nic nebrání m že být vyvoláno nap tí sublimace – p esunutí energie z nev domí do spole ensky p ijatelných projev symbolizace – energii p esouvá do sociáln p ijatelného po ínání rituální tance, ob ady

HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE decká psychologie | humanistická psychologie

etí nejvýznamn jší proud v psychologii sou asné doby (vedle psychoanalýzy a behaviorismu) obrácení psychologických sm k lov ku, filozofickým základem existenciální filozofie o zakladatelem dánský filozof S. Kierkegaard (1813-1855) – každý jedinec má právo svobodn si volit svou pravdu na základ své subjektivní víry p edb hl dobu, setkal se s výsm chem a nepochopením edstavitelé: Carl Rogers, Abraham Maslow CARL ROGERS hlásil se k filozofii existencialismu, zd raz oval jednotu a jedine nost každého lov ka jeho novému p ístupu se íká nedirektivní nebo „na lov ka zam ená terapie“ shrnuje 3 nejd ležit jší podmínky, které platí v jakémkoliv vztahu, kde jde o rozvíjení osobnosti (nap . ve vztahu psychoterapeuta a klienta): o kongruence = shoda mezí tím, co terapeut prožívá (v organismu), a tím, jak tyto prožitky umí sd lit klientovi jde o to um t být sám sebou, neskrývat se za masku a otev en ke klientovi p istupovat (Kongruence je soulad mezi prožíváním a vnímáním a jeho vyjad ováním) o bezpodmíne né p ijímání jedince je podmínkou pro vytvo ení atmosféry zm ny = brát jedince takového jaký je o empatické porozum ní je podmínkou vzájemného vztahu = terapeut si uv domuje, co klient prožívá, a sd luje mu své pochopení hlavní metoda práce = citlivé (empatické) naslouchání, rozhovory s klienty, v atmosfé e d ry je-li komu empaticky nasloucháno, za ne i on sám naslouchat vlastním vnit ním prožitk m za ne si vážit sám sebe a rozum t si dokáže otev en ji p ijímat a projevovat pocity. dobrý život podle jeho pojetí není kone ný cíl, ale sm ování, které si zvolil celý organismus ABRAHAM MASLOW vyr stal v Brooklynu v rodin plné nap tí, mezi v ící matkou a inorodým otcem, který své chování íliš nekontroloval lov k má pot eby, které pot ebuje uspokojovat, od nejnižších pot eb až po napln ní existence Maslowova hierarchie lidských pot eb (pyramida): 5 1. Fyziologické pot eby – jídlo, spánek nejnižší 4 2. Pot eba bezpe í – nejvíce tuto pot ebu vnímáme v d tství, kdy d ti milují drobné rituály v každodenních innostech 3 (stejné ukládání na l žko, opakované p ed ítání stejné pohádky) aby redukoval deficit, který poci uje p i jejich neuspokojení. Redukce strachu, zmatku a úzkosti jsou d ležité po celý život – tedy d lat ur ité innosti, dodržovat ád struktury.

2

1 + 2 zajiš ují fyziologické p ežití jedince 1 3. Pot eby sociální: lásky a sounáležitosti – touha n kam k n komu pat it, touha milovat a být milován, mít „své lidi“ zajiš ují psychologické ežití 4. Pot eby úcty – zahrnují pot ebu vážit si sama sebe, v it svým schopnostem, zvládat životní nároky, pot ebu sebeúcty a pot ebu být uznáván ostatními, mít prestiž, zažívat úctu druhých. Uspokojováním nebo ohrožování pot eby (sebe)úcty se zabývá transak ní analýza (TA) – Eric Berne. 5. Pot eby sebeaktualizace – pokud jsou pot eby 1-4 uspokojeny, jedinec se dostává na úrove , kdy m že rozvíjet své bytí v nejhlubším slova smyslu, je ozna ována jako B-úrove tedy jedinec se touží stát vším, ím se stát m že (d íve se sta ilo v novat církvi a zalíbit se Bohu) o nejd ležit jší znaky sebeaktualizujícího se jedince: Odstup a pot eba soukromí – dokáže být sám, aniž by se cítil osam lý, bez pocit úzkosti Nezávislost na kultu e a okolí – více závisí na vlastním životním stylu a hodnotách, než okolí. Rozhodnost, odpov dnost, sebekáze , nezávislost, odolnost proti zát žím života, ranám osudu. Smysl pro humor bez nep átelství – humor se nedotýká slabin druhých, jeho žerty nikoho nezra ují

Originalita a tvo ivost – svoji bohatou p edstavivost využívají ke zvládání problém v práci a rodin Sebetranscendence – jen opravdu silný jedinec umí p ekro it hranice své osobnosti, zapomenout na sebe a zcela se v novat problému, být nejspontánn jší decká psychologie | humanistická psychologie

5

4

METODY PSYCHOLOGIE psychologie sbírá, studuje, vysv tluje a zobec uje získané poznatky vytvá í z nich soustavy a odvozuje obecn jší zákonitosti jejich zpracování probíhá logickými postupy a také statistickým zpracováním dat

4.1

POZOROVÁNÍ nejzákladn jší metoda získávání informací o okolí plánovité pozorné vnímání ur itého objektu, provázené snahou získat o n m co nejp esn jší a nejrozsáhlejší poznání pouze pohled na “povrch chování” m žeme vykládat n kolikerým zp sobem sledujeme souvislosti, ale ne závislosti 2 základní typy pozorování: o Introspekce – pozorování vlastního prožívání, motiv , vlastních psychických proces o Extrospekce – zám rné, pozorné vnímání chování druhých osob a následné nebo i soub žné zaznamenání údaj o vnímaných skute nostech (foto, video, ...) využívají se možnosti: o Skryté pozorování – jednocestná zrcadla, v p ípadech kdy by p ítomnost pozorovatele p íliš ovlivnila situaci (sledování malých d tí) o ímé pozorování – pozorovatel je ú astníkem pozorovaného jevu – skupinové ešení pracovního problému lení podle hledisek: o podle zam enosti organiza ní pozorování – bez zam ení zam ené pozorování – zacílené na jednotlivý aspekt (prvek) chování o podle délky pozorování krátkodobé – asto jednorázové dlouhodobé systematické pozorování o podle situace v p irozených situacích v um le navozených situacích o podle po tu pozorovaných jedinc individuální pozorování skupinové pozorování podmínky úsp šného pozorování: o kladné studium problému (vyhledání v odborných publikacích, asopisech) o stanovení cíle umož uje soust ed ní na podstatné. Také m že být zdrojem chyb, vnímám to, co o ekávám! o kategorie chování o objektivita pozorování (více nezávislých pozorovatel – spole né zpracování) o pe livý záznam (podstatné momenty) o systematické a plánovité pozorování – sledovat i nové souvislosti, jinak hrozí útržkovité poznatky o emýšlení p i pozorování – pro sledování nových i zvláštních souvislostí o bezprost edn formulovat díl í výsledky pozorování - zapsat neobvyklé skute nosti

4.2

EXPERIMENT decky neuznávan jší metoda - hlavn p i výzkumech p írodních v d do psychologie zavedeny v souvislosti s psychofyzikou a asocianismem v po átcích v decké psychologie základní typy: o laboratorní experimenty – v tšinou se zví aty podstata: výzkumník manipuluje s nezávislými prom nnými a sleduje, jak se jejich zm nami m ní hodnoty sledovaných (závislých) prom nných tšinou se provádí nejmén ve dvou skupinách: 1) experimentální (je p sobeno na nezávislé prom nné) 2) kontrolní (nikoliv) pokud experimentátor ví, co se o ekává m že to významn ovlivnit výsledky pokusu používají se tzv. dvojit -slepé studie = kdo data zaznamenává, neví, která skupina je experimentální a která kontrolní

6

Metody psychologie | Pozorování

o 4.3

irozené experimenty – blíží se pozorování, zkoumané osoby si ani nemusí uv domovat, že jde o výzkum, výsledky mohou být ovlivnitelné nekontrolovanými prom nnými

ROZHOVOR velkou ást informací získáváme v život krom pozorování rozhovorem je d ležité, aby lidé um li více naslouchat než mluvit! (vnímat, ov ovat si porozum ní…) vyžadují více asu, p ípravu, i ur ité zkušenosti s vedením rozhovoru nebo speciální výcvik (psychoterapeutické techniky) rozhovory jako metodu v psychologii m žeme ídit z r zných hledisek: 1) dle elu rozhovoru (p ijímací, psychoterapeutický, výzkumný, p átelský, poradenský) 2) dle stupn standardizace otázek (od naprosté volnosti pr hu rozhovoru až k p esn standardizovaným otázkám s odpov mi ano-ne) 3) dle po tu ú astník rozhovoru (dialog, rodinná skupina, formální skupinový rozhovor) kombinací t chto hledisek dostaneme celou adu konkrétních rozhovor , nap : o psychoterapeutický – snaží se naslouchat, velká zna nost pr hu o anamnestický – áste ízený, zjiš uje obecn t lesný a duševní vývoj jedince o ízený – vyžaduje as a zkušenosti, pro výzkumy v tší ásti populace o ijímací – áste ízený, aby se uchaze mohl projevit (vytvo ení celkového dojmu) o projektivní – speciální forma, používá se p i jednání s d tmi, využívá se d tské fantazie dít si hraje na pohádkové postavy v r zných situacích, které ho mohou traumatizovat (projekce na loutky, hra ky – co by princezna ud lala, vypráví panence ...)

k úsp šnému vedení rozhovoru je t eba ovládat i dotazování (um ní ptát se): = metoda, kdy se tazatel se obrací na dotazovaného a vyvolává svými dotazy verbální výpov di, sd lení a soudy (rozší ená forma rozhovoru) o i základní formy dotazování: osobní interview telefonický interview - nem žeme zde zapojit zárove i pozorování písemné dotazování o žeme p i n m využít celou adu otázek: ímé (Jaký je Váš názor …..?) nep ímé (Myslíte si, že ….. ?) otev ené (respondent odpovídá voln ) uzav ené (vybírá si jednu z možností) polozav ené (umož ují dopl ující odpov ) 4.4

DOTAZNÍKOVÉ METODY asov úsporn jší, p esn ji zachycené informace, zkoumání více osob najednou, snazší zpracování dat, sta í písemné instrukce, p edem p ipravené otázky je možné rozlišit n kolik typ otázek: o výzkumné (zam ené k cíl m výzkumu) o informa ní o dopl ující (plnící jiné funkce) o identifika ní (úvod dotazníku, sociální identifikace – v k, pohlaví, vzd lání, rodinný vztah) o kontrolní (jen n které dotazníky – zjiš ují, jak dalece spolehliv dotazovaný odpovídá jestli je možno za spolehlivé brát i výzkumné odpov di) dotazníky se odlišují zp sobem odpov dí na otázky - uzav ené otázky vyžadují volbu odpov dí: o dvou krajních možností ANO – NE o dvou krajních možností se st ední nerozhodnou o mezi kolika odstup ovanými odpov mi (mezi krajním souhlasem a krajním nesouhlasem – tém nikdy, spíše ne, spíše ano, tém vždy) zvláštní p ípady dotazník = p íležitostné dotazníky, ankety, hodnotící škály hlavní nevýhoda dotazník z hlediska klinického psychologa = nedostate ný osobní kontakt s posuzovaným ztráta informací neverbálních v tšinou dopl ovány dalšími metodami v etn rozhovoru s posuzovaným (nap . volba dalšího studia)

Metody psychologie | Rozhovor

7

4.5

PSYCHOLOGICKÉ TESTY soubor metod, zjiš ujících úrove jednotlivých schopností a jejich vzájemný pom r u zkoumané osoby, rysy osobnosti, vztahy v rodinách, poruchy osobnosti, poruchy u ení, testy a metody zachycující problémy skrývané nebo i skryté v nev domí nejznám jší testy schopností = testy m ící obecnou inteligenci, pam , pozornost termín IQ = inteligen ní kvocient o test inteligence – m í jen a pouze, jak se jedinci povedl te vypracovat tento konkrétní test pouze psychologové s úplným vzd láním dovedou správn posoudit, co všechno ovlivnilo výsledky jednotlivých test , jak je interpretovat, co to znamená pro jedince a co dalšího je t eba vyšet it a za ídit o projek ní test – psycholog p edkládá zkoumané osob málo strukturovaný podn t, zaznamenává jeho reakce a pozd ji je analyzuje (test barev – dle nálady si vybere barvu; d tem se edkládá kresba nazna ující b žný konflikt sourozenc a dít pak vypráví sv j p íb h; barevné skvrny na obrázku – co p ipomínají každý vidí n co jiného)

4.6

HODNOCENÍ PRODUKT

INNOSTI

výtvarná a literární díla, hudební skladby a další – vypovídají o osobnosti tv rce asto jsou hlavním vodítkem p i zkoumání osobností již nežijících um lc u tí se hodn využívá hodnocení kreseb dít te - umož ují náhled na prožívání dít te, které ješt nedokáže vyjád it pocity slovy: o orienta ní hodnocení mentální úrovn (lidská postava) o rozbor obsahové stránky (kresba za arované rodiny, stromu) rozbory písma jako prost edku zkoumání osobnosti jsou p edm tem oboru grafologie o komplexní informace o jedinci získáme vyhodnocením více odlišných metod i rozbor písma by m l být jen jednou z n kolika metod

5

PO ÁTKY VÝVOJE DÍT TE – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE mlá ata se u í nápodobou od svých rodi Goddallová - pozorovala rozdíly v chování šimpanzích mlá at podle osobnosti jejich matek (neurotické matky m ly nejistá mlá ata, slabá matka rozmazleného syna – vyžadoval pé i i v dob , kdy mohl být samostatný)

Harlowov v experiment - deprivovaná opi átka (vychovaná bez kontaktu s druhými, jen s drát nou a látkovou figurínou, bez možnosti sociálního u ení) neum la navazovat sexuální vztahy, pokud došlo k oplodn ní, sami ky se k vl. mlá at m chovaly nemate sky (bez zájmu, hrubé odstrkování i bití) láska mate ská = základní podmínka správného vývoje dít te, není zdaleka samoz ejmá, jak v tšina edpokládá lásce, vztahu k dít ti se musíme nau it! kte í lidé d ti mít necht jí musí se pak s nežádoucí informací vypo ádat to m že narušovat další vývoj vztah v rodin socializace = za le ování lov ka do spole nosti, pozice, status, role, skupinové normy, celoživotní proces, vzájemné p sobení jedince a spole nosti 5.1

PRO

N KDO D TI MÍT CHCE A N KDO NE?

vody mít d ti o pot eba stimulace o pot eba smysluplného sv ta o pot eba životní jistoty o pot eba identity, v domí vlastního já o pot eba otev ené budoucnosti vody nemít d ti o život je nutný a monotónní o dít brání v získávání jiných poznatk a zkušeností o dít ohrožuje naši pot ebu jistoty a bezpe í o mít d ti brání v dosažení významných spol. cíl o mít d ti nám brání v tv í innosti Langmeier a Mat jí ek- 5 skupin základních psychických pot eb, které musí být uspokojovány, aby se lov k zdrav vyvíjel: 8

Po átky vývoje dít te – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE | Psychologické testy

o o o

pot eba simulace – náležitý p ívod podn pot eba smysluplného sv ta – v podn

– vede organismus k aktivit

tech musí být ád a smysl – umož uje organismu se u it, nabývat zkušeností a p izp sobovat se životnímu prost edí

pot eba životní jistoty – umož uje organismu cílev domou aktivitu poznávací, pracovní, spole enskou…uspokojována p edevším v citových vztazích

o pot eba identity, v domí vlatního „já“ – její uspokojení je podmínkou sebeúcty a sebev domí o pot eba otev ené budoucnosti – pot eba nad je, umož uje uspokojivé prožívání osobního b hu života funkce rodiny: o biologická o ekonomická o ochrana a pomoc o výchova a kontrola o uspokojování sociálních pot eb, lásky, porozum ní 5.2

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

ONTOGENETICKÝ VÝVOJ Období ontogenetického vývoje: o PRENATÁLNÍ o POSTNATÁLNÍ : 1.v k: od narození do dosp losti 2.v k: 20-60 (65) let 3.v k: 65 a více jemn jší d lení: Prenatální období o trvá 9 kalendá ních (10 lunárních) m síc a bývá d len na 3 trimestry: zárode né období (od po etí do 3. týdne) - vytvo ení základ nervového systému embryonální období (4. – 12. týden) – vytvá í se základy všech hlavních orgán fetální období (13. týden – do narození) foetus = plod - vývoj orgán se dokon uje, za ínají postupn fungovat, reagovat na podn ty o 4. -5. m síc pohyb, 6. m síc akustické podn ty, 8. – 9. m síc prudké pohyby irozený p íchod na sv t o porod = biologicky p irozený stresor pro matku i dít o dít po porodu pokládá matce na b íško zachování t lesného i sluchového kontaktu umožn n první zrakový kontakt, usnadn na další komunikace Novorozenecké období o trvá p ibližn 1 m síc, doba adaptace novorozence p izp sobuje se novým podmínkám žití odlišných od t ch v d loze je vybaven pro p ežití adou reflex (uchopovací, sací) o reakce na doteky, zát žové období o spoušt cí mechanismy – potravní, rodi ovské (supranormální spoušt ) Kojenecké období o zahrnuje první rok života - kojenec se postupn seznamuje se svým okolím, sbírá informace a í se poznávat zákonitosti prost edí o 3.m síc – socializa ní úsm v, sledování ( ost e do 35 cm) o 3.-5. m síc – pozorování o 6.m síc - sedí, trvalost podn , ruka-pusa o 12.m síc – leze (maximáln n kolik krok ), rozvoj i (10-12 slov), jemná motorika Batolecí období (1-3 roky) o uv dom ní vlastního JÁ, experimentování s NE o krize 3 let – selektování p íkaz , aby si ned lalo, co chce (uv dom ní si sám sebe) o dovednosti: p es den udržení istoty, jíst lžící, pít z hrní ku, pomoc s oblékáním o 300-1000 slov, vysta í si hrát samo edškolní d tství (4-7 let) o hledá spole nost, 1. tvarová p em na postavy- za íná se projevovat rozdílnost o motorika získá na dokonalosti (kresba), vým na chrupu, snaha o spole ensky významnou práci o období hry, slovní zásoba cca 3500 slov o v záv ru: posouzení školní zralosti a normální zralosti Mladší školní v k (10-11 let) o evládá ú eln vzd lávací innost, rozvoj zájmové innosti, hrají si spolu v tšinou stejná pohlaví, zm ny v sociálním chování Po átky vývoje dít te – ONTOGENETICKÁ PSYCHOLOGIE | ontogenetický vývoj

9

o zvyšování sebev domí, zrychlení pohlavního dospívání a diferenciace 8. Puberta (13-15 let) o 2. tvarová p em na - výrazn jší individuální rozdíly i rozdíly p íslušnosti k pohlaví o innost zam ená na budoucí život, osobnost se formuje v kolektivních innostech o uplat ují se rysy vzájemné úcty a d ry 9. Adolescence (18-21 let, do konce studia) o zapojení do spole enského života v plném rozsahu, budování nezávislosti na rodin , uzavírání manželství 10. Mladší dosp lý v k (do 30 let) o zvýšená fyzická i psychická výkonnost (vitalita se projevuje v t lesné zdatnosti, v seberealizaci) o v procesu u ení se projevuje siln jší motivace, dochází k oslabení respektu k autoritám 11. St ední dosp lý v k (30-45 let) o maximální tvo ivé a psychické vyp tí, stabilita v rodinném život a p i výchov d tí, ke konci období disharmonie, u muž krize 40 let, u žen nástup klimakteria kolem 45 let 12. Starší dosp lý v k (45-60 let) o optimální výkon ve vysokých ídících funkcích, zhoršuje se mechanické u ení o u žen zm ny depresivního charakteru (d sledek klimakteria) o syndrom opušt ného hnízda 13. Po áte ní stá í (60-75 let) o v pracovní sfé e odstup z ídících funkcí, p echod na funkce poradní, ukon ení pracovní kariéry, d chodcovský syndrom 14. Pokro ilé stá í (75-90 let) o populace se snižuje na ¼, ztráta životního partnera, obavy ze smrti 15. Krajní stá í (90-110 let) o tvo í nepatrný zlomek populace, lov k je tém výlu odkázán na opatrovnickou pé i

6

VÝVOJ OSOBNOSTI vývoj jedince je ovlivn n vnit ní výbavou (kterou je pot eba respektovat) a vn jším prost edím (které lze ovat) vývoj osobnosti probíhá jako nep etržitá interakce obou složitých dále strukturovaných vliv o Genotyp jedince = dané meze a možnosti vývoje v genovém programu (soubor veškeré genetické informace organismu) - genotyp + prost edí = fenotyp o Fenotyp = osobnost vyvinutá vlivem prost edí z jednoho genotypu se mohou vyvinout fenotypicky odlišní jedinci klonování je kopírování genotypu, ale fenotyp nem že být zcela stejný podstatn usm

6.1

VNIT NÍ VÝBAVA – ZRÁNÍ vnit ní biologické podmínky se uplat ují v pr hu biologického zrání jedince hem vývoje se vždy uplat ují dv protich dné tendence: o evolu ní = rozvojová – projevuje se r stem a zdokonalováním životních struktur a funkcí, evládá zejména zpo átku o involu ní = zániková – projevuje se úbytkem a rozpadem, p evládá ke konci života vnit ní výbava jedince postupn zahrnuje: o di ná výbava – genová výbava p evzatá od rodi p i po etí o genetické mutace – pozm ná genová výbava (nap . p i ozá ení, svalová onemocn ní) o vrozená výbava – jedinec si jí p ináší na sv t – je závislá nejen na genové výbav , ale i na vývoji plodu (rizikové faktory - alkohol, drogy, nikotin, infekce, nemoce...) o konstitu ní výbava – zahrnuje mimo vrozené výbavy i ú inky prost edí na biologické zrání jedince (výživa, sportovní trénink, onemocn ní) zrání postupuje v ur itých kritických obdobích, které na sebe navazují, a je nutné je p i výchov tí respektovat tj. ani u mentáln retardovaných jedinc se po adí stádií nem ní, jen nastupují pozd ji mozek ješt není zralý vývoj jedince nelze urychlit, ani n která stádia p esko it je možné podporovat rozvoj n kterých oblastí mozkové k ry (zrakové, sluchové) v asném vývoji dít te zásobování podn ty vytvá í více spojení a zlepšuje se její funkce to, co používáme, se rozvíjí smyslové vady zjistit co nejd íve (ovlivn ní rozvinutí p íslušné ásti mozku)

10

Vývoj osobnosti | Vnit ní výbava – zrání

6.2

VN JŠÍ PROST EDÍ zahrnuje p sobení fyzikálních vliv na vývoj jedince v tšina nedostatk nebo i nadbytk vyvede jedince z biologické rovnováhy (podchlazení, p eh átí, chronické nedostatky nebo nadbytky vitamín , slune ní zá ení, škodlivý ú inek kyslíku) zát žové situace, se kterými se musíme vyrovnávat ení – má nejv tší význam z vn jších vliv na utvá ení osobnosti jedince o u lov ka urychluje proces zrání, ale m že p sobit až na ur itém úrovni zralosti nervové soustavy zrání p edpokladem ur itých zp sob prožívání a chování o formy u ení: nahodilé (t eba individuální zkušenost s ohn m) soustavné (socializa ní u ení, zám rná výchova) o dle získaných schopností d líme ení na: 1. ení senzomotorické – u ení se innostem, dovednostem motorickým 2. ení se poznatk m - osvojování znalostí = v domostní u ení – klasické školní vzd lávání ( asto na úkor 3 + 4) 3. ení se metodám ešení problém = rozvíjí myšlenkové postupy, intelektové dovednosti a schopnosti (matematické vzore ky, pravidla pravopisu) 4. ení se um ní žít s lidmi = sociální u ení (sociální percepce, interakce, komunikace, dovednosti, charakter) - formy soc. u ení: napodobování - od narození dít te, u ení se podle vzoru zpev ování správného chování - pomocí trest a odm n optimální pom r odm n a trest 60:40, aby byla zachována chu dít te se snažit ení se identifikaci – ztotožn ní se se vzorem zástupné u ení – neopakovat chybu druhého, pou it se z ní anticipa ní u ení – u it se to, co je od jedince o ekáváno

6.3

DIFERENCIA NÍ POJETÍ VÝVOJE OSOBNOSTI dva základní p ístupy pohledu na celkový vývoj osobnosti: o diferencia ní = kontinuitní pojetí spo ívá v nar stání složitosti struktury a funkce osobnosti probíhá plynule bez výrazn jších p ed osobnost se postupn m ní z jednoduché soustavy ve složitou umož uje jedinci p esn jší p izp sobení reakcí vzhledem k okolí stávají se adekvátn jšími, úsp šn jšími (psych. diferenciace postupuje rychle v d tství, v dosp losti jen pozvolna bývá považována za d sledek zrání

o 6.4

závislost na vnit ním rozvoji organismu)

stadiální = diskontinuitní pojetí

STADIÁLNÍ POJETÍ VÝVOJE OSOBNOSTI pojímají vývoj osobnosti jedince jako adu po sob následujících vývojových etap s ur itými úkoly v každé z nich vy ešení nebo nezvládnutí úkolu na úrovni každé etapy rozhoduje o dalším sm ru vývoje osobnosti

FREUDOVO POJETÍ PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE soust uje pozornost na afektivní prožívání, na vývoj pudového život a na dynamické stránky osobnosti - struktura osobnostních vlastností je dána vyrovnáváním dít te s konflikty pro každé stádium vývoje je typické zam ení veškerého zájmu jedince na ur itou erotogenní zónu vlastního t la, která je zdrojem slastných pocit p i uspokojování sexuálního pudu: o její uspokojení (saturace) umož uje další vývoj o její neuspokojení (frustrace) je rozhodující pro p ípadné ulp ní na problémech daného stádia základním dynamickým initelem, který se projevuje jako zvláštní energie – libido, je pohlavní pud – vm šují se ekážky zven í, od rodi , postupn jsou zvnit ny stávají se sou ástí sv domí, superega lení vývoj dít te na 5 základních etap: 1. orální stádium (první rok života) - hlavní zdroj libosti a pudového uspokojení dít te = orální zóna t la o fáze orální závislosti (sání z prsu) o oráln agresivní fáze (spojeno s r stem zub ) 2. anální stádium (2. - 3. rok) – hlavní erotogenní zóna = anus (kone ník), spojeno s vym šováním

Vývoj osobnosti | Vn jší prost edí

11

3. 4. 5.

falické stádium (okolo 4. roku) – asné stadium genitální, hlavním zdrojem uspokojování sexuálního pudu = genitální oblast, d ti si všímají fyzických rozdíl , m že se objevovat tzv. Oidipovský (láska malého chlapce k vlastní matce má sexuální rysy) nebo Elekt in komplex (u dívek, není tolik rozpracován) období latence (5. až 6. rok do po átku dospívání) – období relativního klidu, pozornost dít te se p esouvá na nové úkoly, které klade nové prost edí genitální stádium (od po átku puberty – asi od 12. roku) – dochází k reaktivaci sexuálních pud , u í se navazovat vzájemn uspokojující vztahy, orientuje se na opa né pohlaví

ERIKSONOVO POJETÍ PSYCHOSOCIÁLNÍHO VÝVOJE (NEOPSYCHOANALÝZA) jeho vývoj = sled psychosociálních stádií = 8 údobí v život lov ka každé stadium je ur eno typickým základním úkolem – konfliktem až po úsp šném vy ešení takového konfliktu m že jedinec zdárn postoupit dále 1. základní d ra proti základní ned e (novorozenec) – ležité, aby kojenec získal pocit d 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

ry

ve sv t i sebe

autonomie proti studu a pochybám (batolecí) - stud bývá p ekryt pocitem viny iniciativa proti vin (p edškolní období) - p idávána vlastní iniciativa, dít plánuje, zažívá i neúsp ch snaživost proti mén cennosti (mladší školní v k) - p edstavivost je krocena, u í se vytrvalé práci identita proti konfúzi rolí (puberta) - bojuje s nejistotou postavení a indetity (rasismus) intimnost proti izolaci (mladá dosp lost) - schopnost odevzdat se citovému vztahu, sklon k izolaci u t

ch,

kte í jsou ohrožováni

generativita proti stagnaci (zralá dosp lost) - zájem o tvo ení další generace, poskytování pé e druhým integrita proti zoufalství (pozdní dosp lost a stá í) – ti, kte í zvládli stádia, si uv domují smysluplnost života, moudrost a integritu já. Vyrovnání se smrtí.

PIAGETOVO POJETÍ KOGNITIVNÍHO VÝVOJE (Z HLEDISKA VÝVOJE POZNÁVÁNÍ – KOGNICE) teorie p epokládá, že interakce mezi organismem a prost edím je ízena 2 mechanismy: o asimilace - v len ní, p ijetí p edm tu nebo situace do své zkušenosti, u ení o akomodace - difereciace a p izp sobování inností vn jším skute nostem (nápodoba) vývoj je asimilací r zných skute ností do vlastních innosti a akomodací vlastní innosti t mto skute nostem

Piagetovo pojetí: inteligence podle n j zajiš uje rovnováhu mezi t mito mechanismy o senzomotorická inteligence – postupn vzniká vjemová innost o semiotická (symbolická) fce (1,5 – 2) – pat í sem , obrazová p edstava, symbolická gesta o konkrétní myšlenkové operace (okolo 7-8 let v ku) – zvládá t íd ní p edm , operace s

ísly,

prostorem, asem…

o

formáln -logické operace (mezi 11., 12. rokem a 14., 15. rokem v ku) – období ideál

a plán ,

po átk teorií, uvažuje samostatn

KOLBERGOVO POJETÍ MRAVNÍHO VÝVOJE OSOBNOSTI (VÝVOJ DLE MORÁLKY) navazuje na Piageta, žádal d ti, aby hodnotily správnost i nesprávnost in osoby v povídce => 6 stup morálního usuzování, 3 základní úrovn morálky: o Prekonven ní úrove : 1. stadium: odm na - trest (vyhnutí se trestu) 2. stadium: elové myšlení (uspokojení vlastních pot eb) o Konven ní úrove : 3. stadium: shoda s ostatními (splní, co je od n j o ekáváno) 4. stadium: orientace na spole nost (morálka daná autoritou, pravidla) o Postkonven ní úrove : vyžaduje vytvo ení vlastních mravních zásad 5. stadium sociální smlouva, spole né hodnoty, právo jednotlivce 6. stadium morálka daná zásadami vlastního sebev domí, respektování druhých a abstraktních etických princip

7

OBECNÉ ZÁKONITOSTI PSYCHIKY osobnost – p edstavuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v r zných obdobích a za r zných okolností jeho života. Nositelem této abstrakce – osobnosti je konkrétní lov k, osoba, která žije, vnímá, u í se, myslí, chce a jedná. lení psychických jev , podle toho, zda vyjad ují: o je - psychické procesy o ipravenost jedince - psychický stav o stálé obecné rysy - dispozice lov ka

12

Obecné zákonitosti psychiky | Stadiální pojetí vývoje osobnosti

7.1

PSYCHICKÉ PROCESY psychické procesy = je, prom nlivý pr h psychiky, aktivity, které mají jaký po átek, pr a konec, slouží jedinci k poznávání okolního prost edí kombinací smyslového vnímání o poznávací (kognitivní) procesy smyslové (vnímání, p edstavy, fantazie) rozumové (pojem, soud, úsudek, myšlení, ) o procesy pam ti – zapamatování, uchování, vybavování o procesy motiva ní – emoce, city, v le

7.2

h

PSYCHICKÉ STAVY psychické stavy = jsou vnit ní podmínkou, ipraveností k ur itému jednání, k duševním d m o stavy pozornosti o citové stavy – nálady osobnostní faktory uplat ující se v poznání - “filtr osobnosti” = poznání je výb rové, správn vnímáme jen n které stránky podn tového pole (celé situace) a jiné potla íme (vybíráme si, co a jak vnímáme, dva lidé nemusí vid t totéž)

POZORNOST zajiš uje na ur itou dobu soust ed ní lov ka na jeden jev nebo jednu innost pozornost = nejd ležit jší duševní stav, který ovliv uje aktuální funk ní zdatnost jedince, p sobí siln na pr h a výsledky jeho inností, uplat uje se i v poznávání = z fyziologického hlediska jde o stav aktivace CNS (centrální nervové soustavy) plynule se m ní v pr hu dne (biorytmy) i v pr hu delších asových úsek (stavy aktivace CNS = stavy pozornosti) stavy aktivace: aktivace se snižuje nap . stejnotvárností zvyšuje se novými podn ty o bezv domí o hluboký spánek - nejnižší p irozený stupe aktivace, ztráta v domí vn jšího sv ta, sny o snížený stav aktivace - echod spánku a bd ní, denní sn ní nebo stavy únavy, kdy jsou mén p esné pohyby, snížená pozornost, v d sledku toho d lají lidé asté chyby. o st ední aktivace – stav, kdy se cítíme sv ží, v pohod , dob e se soust ujeme na každodenní práci o zvýšená aktivace - stav zvýšeného nap tí p i náro ných úkolech pracovních, sportovních, zvýšená pozornost, ale d íve nastupuje vy erpání! o vysoká aktivace – organismus p ipraven k maximálnímu výkonu, což se projevuje zrychlením dechu, tepu, zvýšením krevního tlaku, zvýšenému podrážd ní v CNS, emocionáln mluvíme o stavu afektu, pozornost je zam ena na zdroj afektu vlastnosti pozornosti: o epojování - mezi dv ma innostmi, pokud je jedna pln automatizovaná (jízda a hovor, který umlká na k ižovatkách, pletení p i TV)

o výb rovost - pro si všímáme jen n kterých objekt , které jsou v tu chvíli pro nás d ležité o kolísání – b hem delší innosti, pokles aktivace, nap . p ednášky, ani nevíme, co íká o rozsah – v tšina lidí dokáže sou asn post ehnout 6-7 prvk pozornost: o bezd ná - krátkodobá, rychle vzniká i zaniká, pomáhá rychlé orientaci v prost edí o zám rná – k realizaci dlouhodobé pracovní innosti, nap . ízení auta, u ení, práce, hlídání faktory ovliv ující pozornost: o motivace k p íslušné innosti o st ídání s jinou + p estávky (organizace innosti) o celkový stav aktivace CNS, p ipravenost k vnímání (preference vnímaných prvk ) o návyk zabývat se soust ed nou inností (zlepšování nácvikem) CITOVÉ STAVY VE VNÍMÁNÍ ipravenost k vnímání toho, co souvisí s naším cílem, co o ekáváme, toho na se t šíme nebo eho se naopak obáváme, co m že pozm nit výsledek poznání dle p ítomného p echodného stavu osobnosti o len ní celé vnímané situace (vjemového pole, zam ení pouze na jeden objekt, ostatní pozadí) o Zam enost (seskupujeme do celk podobné v ci) o ekávání ( asto vede ke zkreslení situace, ve spole enském styku laické chyby v posuzování druhých osob!)

Obecné zákonitosti psychiky | Psychické procesy

13

ZAKOTVENÍ zakotvení = všechno, co lov k vnímá, už automaticky porovnává s tím, co už zná, se svými vlastními názory a p edstavami o sv . V poznávacích procesech je pro nás kotvou takový podn t, podle kterého vše ostatní posuzujeme (nap . obratnost ostatních dle své). o ipodobn ní - n co blízké mému obrazu, mému názoru, považuji ho za stejný o odlišení - vnímané se více odlišuje od mého obrazu skute nosti PRÁV P SOBÍCÍ MOTIVY mohou zp sobit, že vnímáme to, co si p ejeme, nebo p ed ím chceme uniknout, a ne skute nost. OBRANNÉ ZKRESLENÍ psychologická obrana naší osobnosti p ed vnímáním skute ností, které by jí n jakým zp sobem ohrozily její integritu (popíráme podn ty, které v nás vzbuzují úzkost, stresují nás) POZNÁVACÍ STYLY pom rn trvalé, v ase stálé zp soby, jak osoba vnímá, myslí, pamatuje si a eší problémy. poznávací styly: o globální - vnímání celkového dojmu, více se zapojují do okolí o analytický - zam enost na detaily, odlišení jednostlivých prvk od pozadí, dovedou emýšlet odd len , dovedou mít odstup o o

8

zarovnávací - tendence vnímat v ci jako stejné, potla ovat odlišnosti zaost ovací - tendence všímat si zm n pohotov ji, zv tšují i malé rozdíly

DOMÍ velmi široký pojem, je r zn vymezován v r zných oborech - vždy: jedna ze základních kvalit života biologického (v domí známkou aktivity lov ka) nebo psychologického (sebeuv dom ní). v americkém pojetí podle Atkinsonové (spíše biologické a behavioristické chápání psychologie) domí zahrnuje: o sledování sebe sama a svého okolí o ovládání sebe sama a svého okolí edv domé vzpomínky = stávají na okraji naší pozornosti, uložíme si je do pam ti

8.1

STUP OVITOST V DOMÍ (JUNG) domí m žeme rozlišovat nejen podle obsahu, co si uv domujeme, ale i podle toho, jak jasn nejasn si n co uv domujeme: o domí o edv domí o nev domí o kolektivní nev domí

i

Freud rozd lil v domí na podv domí, v domí a p edv domí a Jung to doplnil o kolektivní nev domí. roli zde hrají p edv domé vzpomínky (informace jde mimo aktivní v domí)

8.2

STAVY V DOMÍ – BIOLOGICKÉ HLEDISKO

PODLE KOUKOLÍKA: o Stav bd losti – opakem je spánek nebo bezv domí o Pracovní pam – po ínání zpam ti, smysl v ty (jako poznámkový blok, krátkodobá) o Orientovaná pozornost o domí sebe sama - lidské sebeuv domování „jáství“ POJEM V DOMÍ PODLE BALCARA 1. prožívání veškerého duševního d ní v jeho úplnosti 2. uv domování si prožívaného – vnit ní zobrazování a zpracování 3. uv domování si sebe jako prožívajícího – narušeno v psychotických stavech domí vnáší do osobní dynamiky integritu sjednocující kvalitu: o Prožívání a uv domování si vzhledem k vn jšímu sv tu – pojetí sv ta o Prožívání a uv domování si sebe sama – pocit vlastní hodnoty Sebehodnocení – rozvíjí se v pr hu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jeho nejbližší okolí, rodina, vrstevníci a pozd ji, jak se sám porovnává s ostatními 14

domí | Stup ovitost v domí (Jung)

PVH – pocit vlastní hodnoty – je založen na našem porovnávání s ostatními, záleží na hodnotové orientaci (pyramida pot eb Maslow), na stupni uspokojení našich pot eb

9

PSYCHICKÁ STRUKTURA OSOBNOSTI psychická struktura osobnosti = trvalý, uspo ádaný celek rys osobnosti (dispozic), které ur ují zp sob prožívání, reagování a chování jedince. dispozice = rysy osobnosti jsou obecné, relativn stálé (umož ují v ur ité mí e predikci chování jedince) 3 složky osobnosti, které vyjad ují odpov di na otázky: o „Co lov k dokáže, co umí?“ (výkonné charakteristiky, kapacitní p edpoklady) o „Co lov k chce?“ (motivace) o „Jaký lov k je?“ (temperament, charakter - profil osobnosti)

9.1

VLOHY, SCHOPNOSTI, DOVEDNOSTI Vlohy = vrozená vnit ní dispozice jedince, nep ístupná pozorování o rozložené v populaci podle Gaussovy k ivky normálního rozpoložení o rozvíjí se u ením a dozráváním do schopností o každý jedinec má ur ité vlohy (vrozená výbava), které dále rozvíjí pak jsou to schopnosti Schopnosti = složité vlastnosti osobnosti, vznikají rozvíjením vloh o podle stupn obecnosti: obecné speciální o podle druhu innosti: smyslové (percep ní) - zrakové, sluchové, chu ové, hmatové, schopnosti udržovat rovnováhu t la, pohyb psychomotorické – pohybové, sportovní, tane ní rozumové – intelektové schopnosti, inteligence um lecké – smyslové + psychomotorické + talent (malí i) Nadání = soubor dob e rozvinutých schopností pro ur itou oblast innosti Talent = zvláš rozvinutá schopnost i nadání Dovednosti – získáváme u ením

9.2

INTELIGENCE dispozice k myšlení, komplexní schopnost vyrovnávat se s životními úkoly a problémy je ovlivn na dalšími faktory osobnosti: o dobrou orientací a dobrým myšlením o ostrým vnímáním a dobrou pam tí o koncentrovaným zam ením na daný objekt innosti s pružným, rychlým a správným myšlením složky – vzhledem k tomu, že jde o vlastnost: o vrozená – fluidní (tekutá) – závislá na funkcích mozku, rozvíjí se v pr hu d tství sou asn s CNS, od cca 20 let ubývá, na jejím základ se získáváním zkušeností z vlastních inností i u ením rozvíjí druhá složka o získaná – krystalická – rozvíjí se celý život, b hem studia mírn stoupá, u zdravého jedince klesá až stá ím, nebo pokud se nepoužívá lení inteligence dle oblasti uplatn ní: o teoretická – schopnost abstraktních operací o praktická – konkrétné operace s objekty o sociální – schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích 1) navazování kontaktu 2) vedení rozhovoru a jejich taktní ukon ování 3) udržování interakcí, p esv ování druhých 4) vcít ní se do druhých (empatie) 5) správné vnímání sociální situace (percepce) 6) rychlé a p esné vyhodnocování zp tné vazby v interakci

ení inteligence: o první m ení provedl v roce 1905 Alfred Binet – roz len ní žák na zvládaní/nezvládání látky; 1. sv. válka - testy v US Army, testy Army-alfa, Army-beta = neverbální testy inteligence Psychická struktura osobnosti | Vlohy, schopnosti, dovednosti

15

o o

Alfred Binet – zavedl pojem mentální v k (MV) William Stern zavedl pojem inteligen ní kvocient (IQ) IQ = mentální v k / skute ný v k * 100 (platí to asi do 30 let) teoretická inteligence – nalézání a ešení problém praktická inteligence – využití poznatk v b žném život , t žko se m í IQ pod 69 = imbecilita až idiocie IQ 70-79 = t žká debilita IQ 80-89 = nízká inteligence IQ kolem 100 = pr rná inteligence IQ nad 140 = vynikající inteligence (d íve genialita)

retardace = vrozené po porodu získané postižení demence = získaná b hem života (pádem ze schod , poslední stádium AIDS, Alzheimerova choroba, ztráta inteligence p ed stá ím) lehká mozková disfunkce = lehká zm na chování, n kolik forem, po, p i, p ed narozením (spontánní hyperaktivita), vrozená (rozvoj v d tství) – vrchol 20 let 9.3

SOCIÁLNÍ INTELIGENCE schopnost sociálního vcít ní, obratnost v navazování kontakt s druhými lidmi, schopnost rychle a esn vyhodnocovat zp tnou vazbu v interakci, p esv ovat druhé lidi, vést rozhovory a taktn je ukon ovat = všechny sociální schopnosti pot ebné pro dobré a úsp šné vztahy s druhými lidmi. kte í jedinci, p estože mají vysokou inteligenci, nedokáží komunikovat s druhými, nedokáží se prosadit v praktickém život Sternberg (1997) ji rozlišil: o školní = úsp chy v akademickém vzd lávání o inteligence pro rozpoznávání problém o inteligence ulice, krys = uplatn ní v tvrdém boji o každodenní p ežití Emociální inteligence (= EQ): o Schopnost úsp šn zvládat vlastní život o Schopnost mít dobré a úsp šné vztahy s druhými lidmi H. Gardner vy lenil 8 dimenzí inteligence: o Jazykovou – vyjad ování, vypráv ní p íb o Hudební – vnímání hudby, zapamatování melodií o Matematickou a logickou o Prostorovou – orientace v p írod o lesnou a kinestetickou – tanec, sport, obratnost o Intrapersonální – rozum t svým pocit m a emocím o Interpersonální – schopnost sociální percepce, empatie o írodní – vztah k p írod ení EQ – rozvíjení schopností v p ti základních oblastech: 1. sebev domí 2. organizace vlastního života 3. motivování sebe sama 4. empatie 5. angažovanost v kontaktu s druhými lidmi

10 TVO IVOST kreativita (creo = tvo ím) = innost, jejímž výsledkem je n co nového, jak z hlediska spole nosti, tak z hlediska jedince tvo ivost se uplat uje v situacích, kdy je možno hledat více správných ešení, tvo ivá ešení jsou nejen správná, vzhledem k okolnostem, ale i neobvyklá, p vodní 3 hlavní p ístupy ke zkoumání tvo ivosti: o produkty tvo ivosti o tv í osobnost o tv í proces

16

Tvo ivost | SOCIÁLNÍ INTELIGENCE

10.1 PRODUKTY TVO IVOSTI mohou p inášet nová správná ešení, asto ale nebývají uznána za správná ešení Bariéry tvo ivosti (vn jší i vnit ní): o Sociální – spole enské tabu o Emociální – vlastní strach, že ud lám chybu o Kognitivní – nenau il se, že to “nejde”, neschopnost vybo it z ady Guilford rozd lil 2 druhy myšlení: o Konvergentní - vyvíjení logických záv jediným možným postupem o Divergentní - tvo ení informací z inf. p vodní, klade se d raz na novost, tv í o vlastnosti divergentního myšlení - tvo ivosti: plynulost - fluence, schopnost plynule si vybavovat slova pružnost – flexibilita, schopnost pohotovost p izp sobovat a užívat osvojené informací propracování – elaborace, schopnost dotáhnout a správn zpracovat daný nám tp vodnost – originalita, schopnost nov zpracovat nám t, vypracovat neobvyklé ešení citlivost - senzitivita, schopnost postihnout podstatu, jádro problému, a tím se zabývat redefinice - schopnost podívat se na problém novým pohledem 10.2 TV

Í OSOBNOST

tvo ivost = soubor vlastností osobnosti, které jsou p edpokladem pro tv í innost, pop ípad pro tv í ešení problém , zahrnuje v sob schopnosti v etn intelektových, ale nevy erpává se jimi, není to totéž co inteligence, u tvo ivých lidí jsou d ležité jejich motivy a rysy osobnosti Vnit ní initelé tv ího zvládání životních úkol : o ur itá míra inteligence, jako nutná ale nikoliv posta ující podmínka o otev enost nové zkušenosti o sebeovládání a odpov dnost - ekonávání vlastních emociálních barier o aktivita ve vytvá ení nových struktur a souvislostí o pružnost ve zp sobech poznávání st ídav na r zných úrovních myšlení Vn jší initelé tv ího zvládání životních úkol : (mohou tvo ivost rozvíjet, ale i brzdit) o výchovné ístupy: autokratický pod ídivosti a pr rnosti o tlak ke konformit a odmítání odlišností o kulturní stereotypy 10.3 TV

Í PROCES

heuristika (z tiny heuriskó = nalézám) = metody ešení, nauka o kreativních postupech fáze tv ího procesu podle H. Poincarého 1. íprava - orientace v problému, promyšlení, co je podstatné 2. Inkubace - rozvíjení aktivity, hledání vhodného ešení, uplat ují se jednotlivé faktory tvo ivosti 3. Iluminace (osvícení) - nalezení ešení, vzhled, nápad - inspirace, intuice 4. Verifikace - ov ení v praxi brainstorming (rozvoj tvo ivosti): 1. fáze – ventilace problém – body 2. fáze – návrh r zných ešení 3. fáze – kritéria kladného vy ešení 4. fáze – tabulka – a + 5. fáze – vybíráme nejlepší ešení

11 TEMPERAMENT A C HARAKTER , RYSY OSOBNOSTI Temperament = obecná vlastnost duševní dynamiky jedince, nemá vlastní zážitkový obsah, uplat uje se ve zp sobech reagování, prožívání a chování jedince, jedinec se o svém temperamentu dozvídá nep ímo - porovnáním s ostatními, podmín n – vrozené vlastnosti na temperamentu závisí, jak snadno u jedince vznikají city, jak jsou silné, jak živ se projevují navenek a jak rychle se st ídají. temperament + charakter = souhrnné ozna ování povahových rys osobnosti Temperament a charakter, rysy osobnosti | Produkty tvo ivosti

17

11.1 ANTICKÁ TYPOLOGIE závisí na harmonii š áv v lidském organismu cholerik, melancholik, flegmatik, sangvinik 11.2 KRITÉRIA PODLE KRETSCHMERA, SHELDONA – BIOLOGICKÉ POJETÍ Kretschmerova konstitu ní typologie - podle t lesné stavby a duševních chorob, 3 základní typy stavby t la: v závorce název dle Sheldona, v tšina lidí jsou smíšené typy o pyknický typ (endomorfní) – silný, oválný, m kký – maniodepresivita o astenický typ (ektomorfní) – hubená postava, uzav ení, nep ístupní - schizofrenie o atletický typ (mezomorfní) - viskózní typ charakteru, asto cholerik, nebo flegmatik epilepsie 11.3 KRITÉRIA PODLE I. P. PAVLOVA temperament je projevem typu vyšší nervové innosti (VN ), je podmín n základními vlastnostmi nervových proces podrážd ní (excitace) a útlumu (inhibice) a jejich st ídáním fyziologické pojetí typ - 3 vrozené vlastnosti nervových proces : o síla - slabost (síla schopnosti nervového systému odolávat r zným zát žím) o vyrovnanost - nevyrovnanost (vyrovnanost st ídání proces podrážd ní a útlumu, do jaké míry je jedinec schopen ovládat a tlumit svá podrážd ní) o pohyblivost - nepohyblivost (pohotovost reakce jedince) klasické lení typ v porovnání s antickými typy temperamentu: o sangvinik - silný, vyrovnaný, pohyblivý o cholerik - silný, nevyrovnaný o flegmatik - silný, vyrovnaný, nepohyblivý o melancholik – slabý v b žné populaci se nevyskytují všechny typy se stejnou frekvencí temperament je p evážn založen na vrozených vlastnostech nervové soustavy, ale podléhá zm nám vlivem výchovy a sebevýchovy nelze ekat základní zm nu temperamentu, ale m že se nau it regulovat n které své projevy 11.4 KRITÉRIA PODLE C.G. JUNGA Typologie C. G. Junga – n kdy nazývaná typologie funkcí a postoj : o Introvert – vnit ní prožívání, subjektivní názory, uzav ený, spolehlivý o Extrovert – zam ený na vn jší sv t, p izp sobivý, otev ený okolí, praktik a realista ty i typy funkcí ve kterých se odlišn projevují: myšlení, cít ní, intuice, poci ování 11.5 KRITÉRIA PODLE EYSENCKA evzal typologie od Junga – introverze – extraverze, doplnil o dimenzi labilita – stabilita (tato nová dimenze vyjad uje odolnost v i zát ži) Dv dimenze osobnosti: o Dimenze extraverze — introverze (E) 80% d di nost, 20% vlivem okolí

o

Dimenze neuroticismu s krajními póly (N) stabilita — labilita

Lze m it široce používaným dotazníkem EOD

jedinci vysoce labilní- neurotické p íznaky, pravd podobné, že v situaci delší zát že u nich dojde k neuróze 11.6 FRIEDMAN A ROSENMAN typ A – netrp livý, ambiciózní, sout živý, agresivní, klade si vysoké cíle a požadavky, ve stresu p ímo kvete, stresová narkomanie – náchylný k srde ním selhnáním (boj s asem, perfekcionalismus, neschopnost p edat ást práce druhým, nutkání p epracovávat se, multitasking, neschopnost relaxovat)

typ B – rozvážný, klidný, uvoln ný, nehrozí takové riziko stresu a srde ních chorob

18

Temperament a charakter, rysy osobnosti | Antická typologie

základními znaky temperamentu jsou: o celkové zam ení duševních d : intro-extraverze o celkové emocionální lad ní duševních d : libost- nelibost o snadnost i nesnadnost s jakou se reakce objeví: “práh” vzrušivosti o trvání reakce po skon ení podn tu Temperament se p ímo podílí na formování povahových rys osobnosti, nebo regulace stimulace a aktivace vyžaduje ur ité zp soby chování, které /když se osv í/, se mohou upevnit jako trvalejší tendence. Lze rozeznávat aktivní a pasivní regulaci aktivace. 11.7 CHARAKTER Subsystém osobnosti, který umož uje kontrolu a ízení jedincova jednání podle spole enských, zejména morálních požadavk . Soubor kladných i záporných vlastností, které vyhra ují chování lov ka vzhledem k dlouhodob jším cíl m a perspektivám, které si ve svém život vyty uje utvá í se b hem života jedince složka podílející se na profilu osobnosti, v níž m žeme rozlišit v tší po et ástí, vzájemn se ekrývajících a ovliv ujících: o Vztah k lidem afiliace - kladný p átelský vztah k lidem, vzájemná ochota pomoci, ohleduplnost hostilita - záporný vztah, nep átelství, sobectví agresivita v i ostatním o Vytrvalost - vlastnost v le, dosažení cíle je ztíženo p ekážkami o Odolnost k zát ži /stabilita- labilita osobnosti/, v náro ných životních situacích o Kontrola a ízení temperamentových vlastností - v oblasti citových projev o Sebehodnocení /sebepojetí, obraz sebe samého, ideální “já”, pocit vlastní hodnoty/ o Sv domí – správn jednat z hlediska morálního o Spole enské postoje a hodnotové orientace, osobní filozofie, náboženská víra

12 MOTIVACE vztah lov ka ke skute nosti, která ho obklopuje, k v cem i k ostatním lidem a k okolnímu d ní, zahrnuje vn jší pobídky a cíle, i vnit ní motivy proces, ve kterém se uvol uje ur ité množství energie a sm uje k ur itému cíli - ím je motivace siln jší, tím více úsilí duševního i t lesného lov k vynakládá Optimální úrove motivace - jedinec podává nejlepší (= optimální) výkon motivy = v širším slova smyslu p edstavují cíle chování v bec, v domé i nev domé, v užším slova smyslu p edstavují jen v domé cíle jednání. princip anticipace = o ekávání vzdálených úsp ch i neúsp ch , vzdálených cíl a událostí, podle kterých se ídí motivace 12.1 POT EBY motivaci ovliv ují pot eby – fyziologické a psychosociální o cílem je uspokojit základní pot ebu (nap . nedostatek cukru v krvi - je zpracováno v mozku a vzniká pocit hladu. To je motivací k chování, jehož cílem se je najíst) o apetence – snaha n co získat o averze – snaha n emu uniknout FRUSTRACE když je pot eba neuspokojena, dochází k frustraci (nedostatek p edm tu k uspokojení, skute nosti, které brání v dosažení cíle, p ekážky) opak = uspokojení – ukon ení motiva ního procesu dosažením cíle a pokles motiva ního nap tí zdroje frustrace: o nedostatek p edm tu k uspokojení motivace o ekážky vn jší (v okolí jedince) o ekážky vnit ní (uvnit jeho osobnosti) frustrace – dvojí význam: o vn jší situace, v níž lov ku n co brání dosáhnout cíle o vnit ní stav a prožívání této vn jší situace ekážky p sobící frustrace: vn jší, vnit ní, pasivní, aktivní o Vn jší zcela pasivní: plot, který nám brání ke vchodu Motivace | Charakter

19

o o o

Vnit ní pasivní: neschopnost ten plot p elézt Vn jší aktivní: pes Vnit ní aktivní: konflikt motiv – st et mého cíle s mojí morálkou

CÍLE A JEJICH KONFLIKTY cíle dokáží lov ka povzbudit, ukázat mu smysl života; jejich ztráta pocity nudy, vlastní zbyte nosti, narušení psychického i fyzického zdraví novými cíly se m žou stát i samy prost edky cíle jsou i zdrojem problém 4 hlavní druhy konflikt : o konflikt 2 stejn kladných cíl („Na který film p jdeme?“) o konflikt 2 negativních cíl („Mám se u it, nebo uklízet?“) o konflikt kladného a záporného cíle („Nežrat, ale mám na to chu …“) o dvojitý konflikt záporných a kladných cíl ASPIRACE - ASPIRA NÍ ÚROVE Aspira ní úrove zna í, jak vysoký cíl si jedinec stanovuje, co chce dosáhnout závisí nejen na schopnostech a jeho zkušenostech s ur itou situací, ale i na sebed

e.

LENÍ POT EB PODLE MADSENA primární motivy: hlad, žíze , sex, motiv pe ování, udržování teploty, motiv vylu ováníb afektivní motivy: motiv bezpe í a motiv agrese sekundární motivy: motiv sociálního kontaktu, dosažení úsp šného výkonu, motiv moci a vlastnictví 12.2 MASLOWOVA HIERARCHIE LIDSKÝCH POT EB 5. seberalizace, sebeaktualizace - realizace svého potenciálu, nalezení „sebenapln

ní“…

4. úcta a uznání - být kompetentní, získání souhlasu a uznání 3. pot eba sounáležitosti - náležet n

komu a n kam

2. pot eba bezpe í - jistoty, absence nebezpe 1. fyziologické pot eby - hlad, žíze

í , sex

v aktivitách jedinc mají p ednost pot eby z nižších stup pyramidy a zvlášt neuspokojené vrchní stupn pyramidy m žou být realizovány, pokud jsou uspokojeny nižší pot eby ím více vnímáme pot eby druhého, tím více bude on automaticky uspokojovat naše vlastní. 12.3 POCITY motiva ní proces je doprovázen nap tím, které prožíváme - hlad, zvyšuje se nap tí, agresivita, mrzutost, radost z dosažených cíl po dosažení cíl , uklidn ní pocity, emoce a city doprovází vznik, pr h i dovršení motiva ního procesu, nelze je od n ho odd lovat rozlišování, zda n co je pro m p itažlivé, má to kladnou hodnotu nebo zápornou: o itažlivé => apetence - p ibližování se o nep itažlivé => averze - vzdalování se, vyhýbání se libé pocity – vznikají ve chvíli, kdy jsou uspokojovány jedincovy pot eby (= prožívá libé pocity), rozvíjí se jeho d ra ve sv t obecn i v sebe sama (nelibé pocity - rozvíjí se ned ra) PVH – pocit vlastní hodnoty = suma pozitivních i negativních pocit prožívaných v pr hu života, zvlášt pozd ji, p i porovnání sebe sama s ostatními (vztahuje se k sebev domí, sebeprožívání a sebehodnocení) 12.4 CITY A EMOCE prožívání vlastního jednání, vn jších jev , vlastních t lesných i duševních proces a osobních vlastností jsou vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo t le jedince, samy také vzbuzují innost a ídí její pr h a asto bývají i jejím cílem Frustrace – nepoda í se dosáhnout cíle a naše pot eba z stane neuspokojena (vše se na nás valí) s provázaností motiva ního procesu a emocí souvisí: o vnit ní psychické a t lesné reakce (organismus se p ipravuje na aktivitu) o kognitivní hodnocení situace (zvážení situaci, zda je pozitivní, i negativní - zlomek sekundy) 20

Motivace | Maslowova hierarchie lidských pot eb

o o

emo ní hodnocení a prožívaná emoce (vyhodnocení – úlek, strach, radost…) výraz obli eje (zobrazuje, jakou emoci prožívám) strach – nelibá emoce, p i skute ném ohrožení, nebo p i ohrožení v naší p edstav smutek – nelibý emo ní stav, reakce na ztrátu žádoucího cíle radost – libý emo ní stav, reakce na dosažení cíle, nebo o ekávání jeho dosažení

12.5 POSTOJE získané dispozice, vytvá ejí se v pr hu života jedince sociálním u ením i vlastními zkušenostmi p edstavují pohotovost jedinc reagovat na ur ité podn ty stejným zp sobem p i opakovaných stejných situacích („Na koncert nep jdu, jelikož ten styl hudby nesnáším a ne eším to, rovnou je pošlu n kam“) obsahují: citové hodnocení a pobídky k jednání 12.6 ZÁJMY získané motivy, ve kterých je zd razn n vztah lov ka k ur itému p edm tu nebo innosti, které se projevují v tším soust ed ním na tuto oblast, zam eností již ve vnímání tendence získávat nové informace o p edm tu zájmu a realizací p íslušné innosti spojené s uspokojením nebo nelibostí p i jejím p erušení 12.7

EDSUDKY

vznikají na podklad nesprávných, nedostate ných nebo lživých informací p edsudek se od postoje liší jen informací asto vzbuzují negativní emoce a nep átelské jednání v i skupinám a jednotlivc m, které vlastn ani neznáme – nap . lidé si utvo í p edsudky o jiných skupinách jedinc podle jednoho znaku (barva pleti, náboženství, pohlaví, orientace sexuální atd.) Atkinsonová - rozdíl mezi emocemi a motivy: o emoce jsou spoušt ny zvn jšku, vn jšími událostmi, ke kterým emocionální reakce sm ují. o motivy jsou aktivovány vnit ními událostmi a sm ují p irozen ke konkrétním objekt m v prost edí.

13 STRES je to zát ž, tlak, tíse – provází nás od po átku života, pomáhá nám p ežít, dodává dynamiku, podle níž rozlišujeme mezi aktivním plodným životem a pouhou pasivní existencí Psychologické pojetí - stres je pojímán jako vnit ní stav lov ka - odpov na zát ž, situaci ohrožení nebo dokonce stav o ekávání ohrožení, které považuje lov k za nadhrani ní pro jeho schopnost obrany i adaptace (stres = stav, ve kterém organismus reaguje na jakoukoli zát ž) stres nemusí být vždy škodlivý, m že být i užite ný, aktivující jedince Hans Selye – zakladatel nauky o stresu Selyeho koncepce: o stres není zát ž, která na organismus dolehla, ale zp sob odpov di organismu na tuto zát ž o zavedl pojmy: (pozn. oba typy stresu jsou stejné svou chemickou povahou, ale liší se tím, jak na n reagujeme) Eustres - normální aktivující stres, motivuje k tvo ivým zm nám aktuáln nevyhovujících podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza (= stav harmonie), zažíváme p íjemné nap tí a po n m radost z dosažení cíle Distres - negativní stres, za neme ztrácet pocit jistoty a adekvátnost, cítíme etížení, zoufaltsví, bezmoc, ztrátu. (symptomy - t es rukou, tik, pocení, deprese, úzkost, snížená sexualita, nervozita…) initel p sobící zát ž je stresor. Odpov dí organismu je stresová reakce. Celý tento komplex = stres. „Stres je nutný a prosp šný, pomáhá naší adaptaci, jde jen o to, aby nep ekro il jisté meze.” Stres je ve své podstat aktiva ním initelem. ivyknutí – adaptace (habitace), usnadn ní - senzibilizace (facilitace) 13.1 STRESOVÁ REAKCE excitace sympatické nervové soustavy, mající za úkol “vzbou it” celý organismus. stresová adapta ní reakce = obecný adapta ní syndrom (GAS = General Adaptation Syndrome) probíhá ve 3 fázích: o PRVNÍ FÁZE – poplachová (alarmující fáze) i náhlém narušení životních podmínek nejr zn jšího druhu jestliže v této fázi stresor ustoupí, odezní i stresová reakce p echod do zotavovací fáze Stres | Postoje

21

o

o

pokud p etrvá 2. fáze DRUHÁ FÁZE – vyrovnávací (fáze rezistence, odolnosti) vodní poplachová reakce se zklid uje, pokud se nepovede, organismus se adaptuje na zát ž, pokud initel p sobí p íliš dlouho nebo siln 3. fáze ETÍ FÁZE – kone ná dochází k ní, pokud stresor stále p etrvává celkové vy erpání a selhání adapta ních obranných schopností organizmu vážné ohrožení - celkové vy erpání a selhání organismu, ocho ení, kon ící p ípadn smrtí

13.2 STRESORY Vn jší a vnit ní podn ty, podle Selyeho stresory, které mají na náš organismus ur ité požadavky a jimž se musíme p izp sobovat, m žeme je rozd lit na: o fyzikáln chemické – zhoršující se životní prost edí o úkolové – zp soby ešení úkol za které jsme zodpov dní o myšlenkové – pohled na sebe, druhé lidi, sv t o sociální – naše komunikace s druhými lidmi Vn jší stresory = životní události a podmínky života nebo závažné ohrožující situace, p icházejí zven í, neovlivnitelné, nep edvídatelné i vyzývající schopnosti a sebepojetí. o neovlivnitelnost - ím více n jakou událost vnímáme jako neovlivnitelnou, tím h e ji snášíme o nep edvídatelnost - možnost v t p edem o obtížné situaci, pomáhá ji lépe snášet Vnit ní konflikty = vnit ní situace, které prožíváme jako velmi obtížné. o Atkinsonovi považují za nej ast jší silné konflikty mezi motivy: Nezávislost proti závislosti – v dob stresu utíkáme do d tské závislosti, hledáme n koho, kdo rozhodne za nás, odmítáme p ejmout zodpov dnost sami za sebe. Intimita proti osam losti – jedinci touží po hlubokém a blízkém vztahu s druhým lov kem, po sdílení nejintern jších myšlenek a cit , ale tento jev je v rozporu s jejich strachem z odmítnutí, zklamání Spolupráce proti sout žení – ve spole nostech orientovaných na úsp ch a sout že je tímto sm rem vedena i výchova d tí, jak v rodin tak pozd ji, a tak potla ujeme naši pot ebu být s ostatními, spolupracovat s nimi a vzájemn se podporovat. Morální zásady proti impulzivním projev m jedince – bývá chápán jako genera ní konflikt i civiliza ní. Sex i agrese jsou 2 oblasti, kde m že dojít ke konfliktu impuls jedince a zásad spole nosti. 13.3 PTSP – POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA PTSP = posttraumatická stresová porucha /Katastrofický syndrom/ - je zp sobena traumatickými událostmi, které zp sobují duševní poruchy události zp sobující PTSP: mimo ádn nebezpe né situaci, p írodní katastrofy, fyzické násilí, sexuální násilí, projevy krutosti, p ítomnost na míst tragédie, ztráta majetku, t lesné strádání, ztráta vztah , ohrožení n kterým z faktor , války, teroristické útoky, havárie, smrt p íbuzného obecný vzorec chování – katastrofický syndrom – je stále stejný: o 1. stádium - zpo átku jsou ob ti ohromeny – jsou v šoku o 2. stádium - p ichází stadium pasivity, ob ti nejsou schopné za ít n co d lat o 3. stádium - poslední stadium je nejdelší, za átek poci ování úzkosti, n kdy p etrvávají i mnoho let bezprost ední reakce lidí na traumatické události se velmi liší: o kolem 15% - jsou schopni se aktivovat a v situaci ohrožení jednat racionáln o kolem 70% - není schopno samostatn jednat o asi u 15% dochází k PTSP – 3 skupiny íznak : vtíravé p íznaky (pocity opakovaného prožívání traumatické události) únikové p íznaky (vyhýbání se všemu, co by mohlo vyprovokovat vzpomínky na trauma) nadm rné vzrušení (stále citov i t lesn p ipraven, že ho postihne další trauma) Stupnice životních událostí (Holmes a Rahe) – odstupnování stresogenních situací, vytvo ení žeb ku stresor (smrt manžela, rozchod, v zení apod.) se tou se body - u jedinc , kte í mají stres es 150 bod ro , byly zjišt ny srde ní i mozkové p íhody 22

Stres | stresory

13.4 STRATEGIE ZVLÁDNUTÍ STRESU I OBRANNÉ MECHANISMY techniky zmírn ní stresu = n kolik praktických postup , které mohou mírnit dopad stresu na zdraví, nejd ležit jší jsou: o vytvo ení priorit (definice toho nejd ležit jšího) o vyhýbání se stresu (inventuru nep íjemností, což umožní jim p edejít) o dovednost vypnout se (zp sob jak p estat být obt žován) o rozší ení interpersonálních vztah (od p átel lze získat informace, i podporu a porozum ní) 2 hlavní teoretické strategie zvládání stresu (zp soby ešení): o zam it se na zvládání problému (jak ho vy ešit, i mu p edejít) o zam it se na zmírn ní emocí (spojené se stresovou situací, zvlášt když ji nem žu zm nit) Situace - základní rozhodnutí: o nad jná – je v mých silách je zm nit, bojovat o beznad jná – je t eba rozeznat v as a p ijmout je Zam ení na zvládání problému: o pokusit se ubrat zát ž o jaké innosti lze zkrátit, lepší hospoda ení se svým asem o ovat schopnostem druhých lidí – delegovat úkoly o spolupracovat s dalšími lidmi Strategie z hlediska ú inku: o krátkodobý ú inek - jedinci se uleví (lék tišící bolest ...) o dlouhodobý ú inek – prevence p ed stresem (zm na ve stravovacích návycích ...) nevhodné strategie zvládání stresu - ni í nás, p ináší jen krátkodobou, klamnou úlevu (alkohol, nikotin, léky…) - na psychické úrovni mají podobnou úlohu ego-obranné mechanismy OBRANNÉ MECHANISMY druh innosti, jehož ú elem je odvést pozornost od pov domí o n jakém nep íjemném faktu, který vzbuzuje úzkost. Ohrožená m že být - sebeúcta, sebev domí, sebehodnocení. jsou první nau enou reakcí na nadm rnou zát ž, jejíž funkcí bylo p vodn chránit organismu p ed poškozením, ale tato obrana se zautomatizovala, p sobí asto neadekvátn odvozeny od základních reakcí na stres (útok x únik), které na psychologické úrovni projevují jako: o rigidita – ztuhlost – ulpívání na starých nefunk ních modelech o represe – vyt sn ní z v domí o regrese – ústup – z hlediska vývojového hlediska krok zpátky o inverze – p evrácené chování o popírání nep íznivého faktu – pštrosí strategie o sebeobvi ování – jedinec se obvi uje ze všech neúsp ch o racionalizace – intelektuální vysv tlení nesmyslných v cí, které se d jí o sublimace – snaha povýšit to co d láme na vyšší úrove o obvi ování druhých lidí – externizace viny o identifikace – ztotožn ní – fanatik – v dce o projekce – promítání vlastních zájm do druhých osob Tyto obranné mech mají a m li v našem d tství d ležitou funkci, umožnit nám p ežít v podmínkách nadm rné zát že org.. Pro zachování vnit ního sv ta upravíme vn jší realitu, aby pro nás byla únosná.

14 SOCIALIZACE = ZA LE OVÁNÍ DO SPOLE NOSTI Dnem svého narození vstupujeme do sociokulturních vztah , p sobí na nás: o ímo - vlivem jednotlivc , sociálních skupin ... o nep ímo - p sobením materiálních i nemateriálních produkt lidské innosti Socializace = proces ovlivn ný sociokulturními vlivy (vn jší faktory = veškeré vlivy prost edí), proces u ení v sociálních situacích, osvojíme si žádoucí vzorce chování a prožívání sociokulturní vlivy = osobností se lov k nerodí, osobností se lov k stává, když se u n j v d tství utvá í specificky lidská forma fungování psychiky - uplat uje se interakce vrozených biologických initel (psychofyzická konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci sociálního (mikro) a kulturního (makro) prost edí

Socializace = za le ování lov ka do spole nosti, formy: o zám rné p sobení (výchova) o nezám rné p sobení (filmy, literatura ...)

Socializace = za le ování do spole nosti | strategie zvládnutí stresu i obranné mechanismy

23

14.1 POZICE, STATUS, ROLE Sociální pozice – místo, které jedinec zaujímá ve struktu e spole nosti (bývá podporován vn jškovými motivy - v decké tituly, bydlišt , automobil) Sociální status – relativní výška sociální pozice (ve skupin i ve spole nosti), v jedné skupin m že být jedinec v ele, v jiné outsider (záleží na ocen ní len skupiny) Sociální role – ur itým zp sobem upravené chování (podle o ekávání ostatních len skupiny) 14.2 SKUPINOVÉ NORMY kontrolují chování len skupiny kontrolují postoje a chování vznikají spontánn a jsou závazné obecn závaznou normou je solidarita uvnit dané skupiny 14.3 SKUPINOVÁ (SOCIÁLNÍ) KONFORMITA skupinová konformita = míra p izp sobení se skupin , p edevším jejím normám faktory, které se podílejí na skupinovém konformismu: o atraktivita skupiny o možnost negativních skupinových sankcí v i nekonformním jedinc m o autorita skupiny v o ích jedince o kredit skupiny – p esv ení jedince o správném jednání skupiny podle míry a zp sobu ztotožn ní se se skupinou m žeme rozd lit chování jedince na: o konformní pravá konformita (souhlas vnit i navenek) oportunní konformita (souhlas navenek, vnit ne) o nekonformní kontrakonformní („ze zásady NE“, negativita, vzdorovitý) nezávislý jedinec (samostatn se rozhoduje, zda se shodne se skupinou, nebo ji opustí)

15 SOCIÁLNÍ KOGNI CE sociální kognice (p vodn sociální percepce, kognice to celé zast ešuje) = vnímání osob, ale také úsudky o nich etn vnímání a interpretace sociálních událostí, které tyto osoby vytvá ejí (percepce = vytvá ení „obrazu toho druhého“) Sociální percepce vyvolání smyslových dojm , tj. vnímání druhých jako fyzických objekt

X

Sociální kognice poznávání, poznávání druhých je více než vjem, je to proces zpracovávání informací

funk ní schémata - funk ní lánky kognitivního systému jedince, pomáhají rozpoznávat a orientovat se v sociálních situacích osobnostní filtr – vzniká vytvo ením funk ních schémat na základ vnímání, pam ti a vnášení zkušeností, b hem života je nem nný, subjektivní, takže výsledný vjem m že být jak im ený realit , stejn tak zesílený, zeslabený, dokonce i nulový nebo jinak zkreslený. o . výsledný vjem („po ulici jde blondýna….“) nulový („nevšimne si“) zeslabený („po chvíli, že tam šlo n co zajímavého“) zesílený („p itahuje víc jak ervená na semaforu“) zkreslený („odpor, naopak si ekne, že je d vka“) 15.1 SOCIÁLNÍ SCHÉMATA v problematice sociální kognice rozlišujeme následující druhy schémat: o schémata osob - umož ují laicky psychologickou identifikaci osob o schémata sebe sama - obecná informace o sob samém o schémata rolí - normy a standardy chování o schémata událostí - typické sekvence událostí (nap . jdeme do divadla - šatna, usazení, p edstavení) o procedurální sociální schémata - týkají se spíše formálních pravidel (pravidla a rituály, nap p i seznamování)

24

Sociální kognice | Pozice, status, role

15.2 SOCIÁLNÍ PERCEPCE týká se posuzování druhých osob, jak vnímáme druhé lidi, snaha po kategorizaci (za azování) uplat ují se zde také r zné specifické efekty: o efekt prvního dojmu – po jistou dobu ovliv uje další dojmy z téže osoby o efekt novosti – úsudek o druhém je determinován pozd jší informací, která je o posuzovaném získána o haló-efekt = první silný dojem nej ast jší laické chyby o haló-efekt - výrazn na nás p sobí první dojem o implicitní teorie osobnosti - rozvíjení zjišt né vlastnosti do dalších charakteristik (podle vzhledu „zaškatulkujeme) o stereotyp - soubor charakteristik vystihujících ur itou vymezenou skupinu lidí o míra p esnosti – neobjektivnost, neposuzování celku (uv domit si, zda jsem objektivní, posuzuji vše, ne jen jednu vlastnost…)

16 TEORIE KOMUN IKACE vzájemné dorozumívání, vým na informací, názor každé kultu e je vlastní ur itý systém komunikace, který zahrnuje jazyk, gesta a zp soby chování v bec formy komunikace o neverbální (60 - 70%) o verbální (30 - 40%) o metakomunikace (sd lování iny) komunika ní prost edky podle smyslových orgán : o Akustické (sluchové) – , neverbální složky i (hlasitost, výška, tón, rychlost, intonace, plynulost) o Vizuální (zrakové) - pantomimika (mimika, gesta, postoje), proxemika, p edm ty kolem nás o Taktilní (hmatové) - haptika (doteky) o Olfaktorické ( ichové) struktura komunikace: o kdo (komunikátor) o co íká (komuniké) o komu (komunikant) o ím, jak sd luje (druh komunikace, nap . slova) o prost ednictvím jakého média (nap . mluvená v bezprost edním kontaktu) o pro (s jakým úmyslem — motivace) o s jakým ú inkem 16.1 METAKOMUNIKACE význam sd lení se nemusí vždy krýt s obsahem, vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, používá prost edky, které up es ují nebo m ní následující nebo sou asn probíhající innost lov k má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástroj , které m že použít jako metasignály (p . te vám povím n co veselého, mrknutí okem pro n co veselého, nebo uniforma = ur itá pravidla) Metakomunikace = používá prost edky, které up es ují nebo m ní významy celého sd lení, jde o pochopení smyslu. (nap .: „Zabiju T !“ – nejdu vraždit, ale vyjad uju znechucení) Metakomunikaci m žeme hodnotit o podle situace, ve které se vyskytuje, o podle typu použitého komunika ního prost edku, o podle jednající osoby, o podle stupn uv dom ní metasignálu komunikujícím jedincem

17 NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE neverbální komunikace = komunikace beze slov 17.1 MIMIKA výraz tvá e pro vyjád ení emocí, zajistují ji mimické svaly, je pom rn dob e hratelná edstavuje základnu p edevším pro vyjád ení emocí (velké množství sval na obli eji) Teorie komunikace | sociální percepce

25

obli ejová ást se dá rozd lit na 3 zóny: o elo a obo í, o i, nos a ústa pozitivní reakce se dají zachytit na spodní polovin obli eje negativní reakce na horní polovin obli eje primární výrazy obli eje: o Št stí — nešt stí o Strach — jistota o Radost — smutek o Klid — roz ilení o Spokojenost — nespokojenost o Zájem — nezájem o Neo ekávané p ekvapení — spln né o ekávání 17.2 ZRAKOVÝ KONTAKT neverbální komunikace prost ednictvím pohled , je p ítomna tém v každé sociální situaci pohledy sm ovány na trojúhelník tvo ený o ima a ústy významná je délka pohledu (délka kontaktu o ima): o dlouho up ený pohled - výraz dominance i agresivity o kratší trvání pohledu – výraz pod ízenosti nebo nejistoty i p erušení o ního kontaktu zvolit vhodný sm r ne na zem (nejistota), ne na strop (nezájem) podle rolí: o v roli naslouchajícího bychom m li zrakem sledovat mluv ího v 80-90% doby, kdy k nám hovo í o v roli mluv ího pak v nujeme o ní kontakt svým poslucha m asi 50% celkového asu 17.3 GESTA výrazný pohyb ásti t la, nej ast ji rukou, závisí na temperamentu, tradici a kulturní p íslušnosti typy gest: o Symboly - nahrazující slova, pozor - odlišná v r zných kulturách o Ilustrátory - taktující gesta, zd razn ní slov nebo frází, dokreslují sd lení (nakreslení obrazu ve vzduchu), pohyb paží, ale i celého t la o Bloky - odstup od okolí i s užitím p edm (kabelka, kniha) - zakrytí úst, obli eje (už d ti), ek ížené nohy (až v pubert ) 17.4 HAPTIKA dotek = geneticky výchozím neverbálním podn tem, mají schopnost komunika ní i symbolizující (podání ruky, poplácání, objetí a pohlazení) v r zných oblastech m žou mít r zné významy, jsou rozdíly mezi tím, kde se m že dotknout muž ženy, žena muže, žena ženy, muž muže nej ast jší forma doteku v b žném spole enském styku = podání ruky (max. 5 s) o zná interpretace podání ruky – p i podání ruky závisí na délce stisku, zp sobu podání ruky, intenzit stisku o zp sob podání: vertikální: spojenectví, partnerství bet ruky nahoru: dominance až povýšenost dlaní nahoru: vst ícnost, velkorysost o intenzita stisku: nezájem, nete nost až arogance – p íliš slabý nebo krátký stisk („leklá ryba“) chybný výklad, spíše jde o nejistotu, snahu neublížit, nezkušenost evaha (siln jší, delší stisk než obvyklé) átelství (st ední síla, lehce prodloužený + postoj + úsm v) 17.5 POSTOJE posturologie = sd lování fyzickým postojem, celkové držení t la (= postoj) složka neverbální komunikace, velmi sn koresponduje s fyzickým a psychickým stavem lov ka indikátor našeho zájmu i nezájmu: o zájem – p íklon, nakro ení k objektu zájmu o nezájem – odklon, natažení nohou jako bariéry, pohled na jiný objekt 26

Neverbální komunikace | Zrakový kontakt

otev enost – partner se op e do židle nebo do k esla kopírování postoj – m že se vyskytnout u lidí, co si p i interakci rozum jí, kde jsou nalad ni „na stejnou notu“ 17.6 PROXEMIKA proxemika = sd lování prost ednictvím rozmíst ní ú astník v prostoru a orientací v n m Edward T.Hall - ty i zóny osobního prostoru: o Intimní zóna: Užší zóna intimního prostoru (do 15 cm) - pouze nejbližší Širší pojetí intimního prostoru (15 – 45 cm) – partner, d ti, blízcí p átelé o Osobní vzdálenost (45 – 120 cm) - na podání ruky, pasová fotografie, sousedé, kolegové o Spole enská vzdálenost (120 – 370 cm) - cizí lidé, neosobní setkání, vidíme celý trup o Ve ejná vzdálenost (od 370 cm) - cizí lidé, umož uje provést úhybný manévr, zvyšuje prestiž a autoritu orientace v prostoru: o Rozdíly v úhlu, který mezi sebou svírají ženy (180) a muži (90 - pozorují „cvrkot“). o Rozmíst ní kolem stolu u dvojic: tvá í v tvá - pouze átelé, situaci obchodního jednání se tímto postavením dává najevo konkuren ní situace, nebojíme se sporu nebo jej dokonce chceme vyprovokovat es roh - nejvýhodn jší pozicí k jednání, nevzniká tu pocit p ímého ohrožení vedle sebe - signalizuje dohodu a doprovází práci nad spole nými materiály šikmo proti partnerovi - projev nezájmu a arogance, nejistota o Tvar stolu bychom m li volit podle toho, jaký typ jednání u n j budeme vést: tv í porady - st l kruhový, p ípadn oválný budeme chtít pouze udílet íkazy a eliminovat jakýkoliv odpor - st l tvaru T, U– banket o Typy stol : hadice, tribunál, podkova, banket, tvarovka T, kulatý st l, oválný 17.7

EDM TY KOLEM NÁS

ci, kterými se obklopujeme, mají pro naše okolí zna nou vypovídací hodnotu nejvýrazn jší je naše oble ení, má vliv náš v k, pohlaví, národnost, ro ní období, p íležitost, momentální nálada atd. - významným prvkem v našich kulturních podmínkách je osobní automobil.

18 VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A NEVERBÁLNÍ SLOŽKY

I

18.1 specifický prost edek dorozumívání, komunikace zprost edkována jazykovým znakem a výrazem na j vázaným, p i slovním sd lování je d ležitý obsah a dále charakteristika i zné pojetí znaku - slovo má dva významy: to zp sobuje nedorozum ní o slovníkový (denotativní) o osobní (konotativní) Komunikace probíhá ve 2 liniích - ob linie jsou u každého sd lení: o tematická (obsahová) - to, o em se mluví o interpreta ní (výkladová) - smysl komunikace Hlavní podmínka kvalitní verbální komunikace = znalost jazyka, ve kterém probíhá Chyby ze strany výdejce informace: o nesrozumiteln vyjád ené myšlenky (p íliš neur it formulovaná tvrzení) o používání slov, kterým p íjemce informace nerozumí (podnikové zkratky, nadm rné používání cizích slov) o používání mnohovýznamových slov nebo neur itých výraz o nerespektování zp tné vazby o nesoulad mezi verbální a neverbální informací o bílý šum (znehodnocení informací zavin né technickými prost edky) Chyby ze strany p íjemce informace: o nepozornost i nezájem o citové p edsudky p íjemce ke sd lení Verbální komunikace a neverbální složky

i | Proxemika

27

Opat ení proti chybám - za neporozum ní odpovídá ten, kdo informaci podává: o redundance - nadbyte né informace o respektování kontextu o zajistit si pozornost a adekvátní zp tnou vazbu o uvést do souladu všechny složky komunikace JAZYKOVÁ KULTURA Jazykovou kulturu jedince m žeme považovat za specifickou vlastnost osobnosti. Základním p edpokladem kultivovaného vyjad ování je správná výslovnost - podmín na zvládnutím techniky mluveného projevu, ta má 3 základní innosti: o respirace (dýchání) co nejefektivn jší a nejkratší, neslyšné vdechy a plynulé, nenásilné dlouhé výdechy, je t eba odstranit zbyte né svalové nap tí o fonace (tvo ení hlasu) musíme um t v dom , funk a ekonomicky využívat výdechového proudu a rozeznít rezonan ní dutiny. hlas tvo íme výdechovým vzduchem rozkmitáním hlasivek. Tak vznikne základní tón, který má ur itou výšku a sílu. Zn lost a barvu získává v rezonan ních dutinách. o artikulace (tvo ení hlásek) - p edpoklad uvoln nosti všech ástí mluvního aparátu na tvo ení hlásek se podílejí rty, jazyk, spodní elist, zuby, dás ový výstupek, tvrdé a kké patro, ili tzv. mluvidla Zvukové prost edky mluveného projevu: o modulace síly - kladení p ízvuku ve v tné výpov di o modulace výšky - monotónní projev nudí, afektovaný odrazuje - je nutné "najít míru" o modulace tempa - rychlost, s jakou v tu pronášíme o frázování projevu - pro lepší zvýrazn ní mluveného ( len ní i na kratší smysluplné jednotky, nadechnutí s novou myšlenkou, frází) Hlas by m l být st edn silný, tempo ani rychlé, ani p íliš pomalé krajní p ípady vedou k ed asné únav poslucha 18.2

ÍPRAVA VLASTNÍHO MLUVENÉHO PROJEVU

hlasová p íprava – p ipravovat se nahlas (hravost s hlasem, vyhnutí se „eeeee“) um ní práce s textem - papír A4 teme asi 3 min. - ožíváme vlastními zkušenostmi a p íklady, text íst nejmén 3x, v textu výrazn vyzna it základní osnovu um ní práce s textem podložit deskami, aby nebyla vid t tréma (chv jící se papír) 18.3 UM NÍ NASLOUCHAT Úsp šná komunikace p edpokládá zvládnutí aktivního naslouchání a kladení otázek (projevujeme zájem, usm ujeme) o J. K ivohlavý - naslouchání je více, než slušení, nasloucháme: sluchem (slov m) zrakem (výraz m) srdcem (láskou) o Hovo ící nám sd luje: své p edstavy edsudky postoje názory esv ení íká nám co si myslí co cítí co by cht l kým je o Poslucha i by m li být citliví a taktní - dávat najevo svou pozornost, kladení otázek - získáváme informace i projevujeme zájem

28

Verbální komunikace a neverbální složky

i|

íprava vlastního mluveného projevu

19 SOCIÁLNÍ KONFL IKT St etnutí dvou protich dných sil, snah a tendencí. Konflikt m žeme d lit na: o Intrapersonální (vnit ní konflikt jednoho lov ka) o Interpersonální (mezi dv ma lidmi) o Skupinový (jedince a skupiny v rámci této jednotky) o Meziskupinový 19.1 KONFLIKT INTERPERSONÁLNÍ konflikty mezi dv ma lidmi, nej ast jším d vodem je konflikt zájm Modelové situace: o Oba cht jí totéž (oba cht jí pracovat na 1 PC a napsat dopis) o Zájmy se áste p ekrývají (jeden pracovník má obchodní jednání v Chebu, druhý ten samý den v Brn a k dispozici je jen jedno auto) o Každý chce n co úpln jiného (jeden preferuje jeden cíl, druhý odlišný) Strategie ešení konfliktu: o soupe ení (nazývá se nulovým ešením) – jeden získá to, co druhý ztratí - „já“ o spolupráce (nazývá se nenulovým ešením) – získají oba zú astn ní - „my“ o jednání - ú astníci berou ešení do svých rukou a aktivn je ovliv ují o kompromis - ob stany stejn silné a ešení je naléhavé o kompenzace - místo nám nedostupného cíle volíme cíl uskute nitelný o rezignace - p ístup "nechat to být", ponechat v ci samovývoji taktické prost edky: o slib - sd lení, podmínka a odm na, sm ujeme ke spolupráci o ísaha - sd lení závazku, který na sebe slibující osoba (podoba slibu nebo hrozby) o inspekce - napl uje naši touhu "nahlédnout druhému do karet" o hrozba - podobá se slibu, s tím rozdílem, že slibujeme n co nep íjemného o trest - d sledek nespln ní podmínky vy ené hrozbou o napadení - v rovin slovní i fyzické 19.2 ZVLÁDÁNÍ KONFLIKT Pokud nejde konflikt odstranit, musí se ešit aktivn - získáme výhodu, že výsledek bereme do vlastních rukou ešení konfliktu zahrnuje: o ípravu (zmapování naší i soupe ovy pozice, promyšlení hlavní strategie) o uvedení stanovisek (vyjasnit si, co si která stana o v ci myslí) o rekapitulace stanovisek (sd lujeme druhé stran náš názor na její postoj a naopak, ovšem pozor! - bez emocí) o nalezení spole né i (uznání konfliktu jako problému obou stran) o dohodnutí ešení (možnost, na které se shodly ob strany) Asertivita – prevence vzniku konflikt

20 ASERTIVITA asertivita = praktický zp sob komunikace a jednání, nep ekra ování vlastních práv ani práv ostatních lidí, je postavena na transak ní analýze (E. Berne): každý jedinec má k dispozici t i základní stavy svého „já“: o Rodi (RO) = Agresivní jednání – odraz stavu ego vlastních rodi , ochra uje, ví, pe uje, hlásá pravdy, nabádá, kárá o Dosp lý (DO) = Asertivní jednání – nezávislý a objektivní, pracuje, d lá dohody, myslí, eší, jedná o Dít (DÍ) = Pasivní jednání – poz statky d tství, raduje se, prožívá, trucuje, zlobí, bojí se, chce ležité je udržovat všechny tyto t i stavy ego ve vzájemné rovnováze.

Sociální konflikt | Konflikt interpersonální

29

NEZVLÁDNUTÉ EMOCE (p íbuzné prvky pasivního a agresivního chování) – jen pro info, asi není t eba um t na zkoušku PASÍVNÍ Vnit ní konflikt Deprese Bezmocnost Slabý sebeobraz Ztrácí p íležitost ve vztazích Nemá kontrolu nad sebou Osam lost Stres Snížený seberespekt

ASERTIVNÍ eší problémy Pozitivní vztahy Spokojenost Pozitivní vztah k sob Vytvá ení p íležitosti pro mezilidské vztahy Kontrola nad sebou Je s druhými Relaxovanost Udržuje a buduje seberespekt

AGRESÍVNÍ Vn jší konflikt Pocit viny Frustrace Zkreslený sebeobraz Ztrácí p íležitost ve vztazích Nemá kontrolu nad sebou Osam lost Stres Pochybný seberespekt

Asertivita podle intenzity: o Základní – jednoduché, nekomplikované vyjád ení pocit , p edstav, myšlenek, názor i pocit bez využití specifických sociálních dovedností. o Empatická – obsahuje už také prvek vnímavosti, citlivost v i ostatním lidem. Respektuje druhého lov ka, snaží se mu porozum t a ešit situaci s ur itou perspektivou. o Stup ovaná – k té p echázíme (v tšinou od empatické a.), když prot jšek stále ignoruje a porušuje naše práva. Pozor ale, abychom nep ešli až do agresivity. o Konfrontativní – na partnera neúto íme, ale žádáme dopl ující informace k vy ešení problému. Tento typ asertivity asto používáme p i výchov . Asertivní jednání = jednání dosp lého s dosp lým 20.1 ASERTIVNÍ DOVEDNOSTI osm základních asertivních dovedností: 1. Pokažená gramofonová deska - technika, která nás klidným opakováním toho, co chceme, í vytrvalosti v prosazování svého 2. Otev ené dve e - dovoluje nám akceptovat kritiku bez úzkosti tím, že klidn p iznáme svému kritikovi, že v tom, co íká, m že být n co pravdy 3. Sebeotev ení - sd líme skute né aspekty naší osobnosti nebo chování 4. Volné informace - snižuje plachost tím, že se snažíme rozpoznávat informace o partnerovi a zárove nabízíme n které o sob 5. Negativní asertivita - p ijímáme naše chyby a omyly aniž bychom se museli omlouvat 6. Negativní dotazování - aktivní podpora kritiky s cílem získat informace 7. Selektivní ignorování - umož uje vyrovnávat se kritikou 8. ijatelný kompromis - pokud není v sázce sebeúcta, je vhodné nabídnout p ijatelný kompromis 20.2 MÝTY KOLEM ASERTIVITY o o o o o o o

Mýtus „hroší k že“ (nebere ohled na druhé) Mýtus „kamikadze“ (p epokládá neústupnost) Mýtus „naši furianti“ (mylná p edstava, že se prosadíme za každou cenu) Mýtus „nemorální anarchie“ (chybn soudí, že si každý bude d lat, co chce) Mýtus „Niobé“ (na asertivitu doplatíme osamocením) Mýtus „šikmé plochy“ (obává se zneužití asertivity) Mýtus „jinak (než asertivn ) to už možné není“ <= právo rozhodnout, kdy ji použiji a kdy ne

21 PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ = ALTRUISM US prosociální chování = iny, vykonané ve prosp ch druhého bez o ekávání odm ny, altruismus. pro pomáháme: o teorie sociální vým ny – p edpokl. zisk na základ vynaloženého úsilí (nap . sebeuspokojení) o sociální normy - pocit uspokojení, když se lov k chová v souladu s ní o reciprocita = podstatou je p esv ení, že bychom m li pomáhat t m, kte í pomohli nám, oplácet dobro dobrem o sociální odpov dnost - m li bychom pomáhat bez ohledu na op tování pomoci o empatie = schopnost vcítit se do druhého lov ka kdy pomáháme – strach z pomoci: o efekt p ihlížejícího - když nešt stí p ihlíží více lidí - o ekává se, že "n kdo n co ud lá" o nejednozna nost - nejsme schopni posoudit závažnost situace, zjiš ujeme, jak se chovají ostatní 30

Prosociální chování = altruismus | Asertivní dovednosti

strach ze sociálního omylu - obavy, že n komu "naletíme" kompetentnost – zvažujeme, zda máme pot ebn p edpoklady pro poskytnutí pomoci skupina - lidé ve skupin , jakoby o ekávají, až n kdo ud lá první krok, hlavn aby to nemuseli být oni Komu pomáháme: o posuzujeme p inu nesnází o posuzujeme závazek v i dané osob o vliv pohlaví: ženy, kde je t eba trp livost (starým lidem, d tem...) muži, kde je zapot ebí fyzické síly o o o

21.1 SOCIÁLNÍ AFILIACE pot eba afiliace se projevuje jako tendence být s n kým, být spolu že se pohybovat mezi dv ma póly – družností a intimitou (p átelstvím a láskou). interakce s druhými lidmi d ležitá hned z n kolika d vod : 1. Vztahem k druhému lov ku si m žeme ov it, co je správné, vhodné nebo žádoucí v mezilidském chování. 2. ítomnost blízké osoby zvyšuje pocity št stí a naopak poskytuje úlevu a út chu v zármutku. 3. Kontakt s další osobou poskytuje podn ty pro srovnávání (úsp šnosti, výkonnosti, zp sob prožívání), osvojování si nových poznatk a zp tnou vazbu pro prvky vlastního chování. 4. V interakci se o ekává za úsp šn vynaložené úsilí odm na v podob ocen ní, které zvyšuje sebehodnocení. 5. Spolupráce s jinými a podílení se na spole ném výkonu p ináší uspokojení. 6. U blízkých a d rných vztah vyvolává p íjemné pocity vzájemná ra a spole ná znalost informací, které nejsou p ístupné jiným lidem. D ležité je i sdílení podobných názor a postoj a možnost hovo it o nich. 7. Blízké mezilidské vztahy nám dávají pocit bezpe í a možnost obrátit se s problémy na ty, kte í o nás mají starost a jsou ochotni pomoci. SAMOTA A OSAM NÍ samota - ob as ji volí, pot eba p emýšlet, vyrovnávat se s n ím, pozitivn p ispívá jeho psychické vyrovnanosti osam ní – stav, který m že od vyrovnanosti naopak vzdalovat sociální izolace – zm na bydlišt (prost edí), musí se navazovat kontakty emocionální izolace – absence d rného vztahu k druhému

22 SKUPINA A JEJÍ ROZD LENÍ lov k nem že bez kontaktu s druhými žít, v tšina pot ebuje blízkého partnera, p átele, jiné osoby, se kterými je denn ve styku Skupiny podle velikosti: o Dyáda - nejmenší skupina, vzniká, když dv osoby, které ji tvo í "v po sob následujících situacích, na sebe p sobí" o Malé sociální skupiny - vzájemn se znají, komunikují spolu, jsou spojovány spole ným cílem, do 30-40 osob podle lenství: neformální - p íslušníci jsou seskupování neformáln nap . emocionáln (rodina, p átelé) formální - p íslušníci jsou seskupování formáln stanovenými úkoly... (pracovní skupiny) podle zp sobu seskupování: lenské - skupina, ke které jedinec skute p ísluší referen ní - skupina, ke které by p íslušet cht l (pozitivn referen ní) nebo necht l (negativn referen ní) o St ední a velké sociální skupiny (p edm t sociologie) — obyvatelé m sta, národnostní skupiny, sociální vrstvy a t ídy

Skupina a její rozd lení | Sociální afiliace

31

Dav: chování davu (masové jevy) = skupinové chování, které vzniká spontánn a vyvíjí se neplánovan , je relativn neorganizované a nep edpov ditelné, závisí na vzájemném podn cování se mezi ú astníky (nap . nákupní hore ka, manifestace, panika, vzpoura) 22.1 SKUPINOVÉ KLIMA charakter p evládajících vzájemných vztah mezi jednotlivými leny utvá í se v procesu v jejich vzájemné interakce poci ováno nesmírn komplexn a posuzujeme je v intencích íznivé – nep íznivé 22.2 KOMUNIKACE VE SKUPIN innost skupiny je založena na ijímání a sd lování informací a na rozhodování mezi leny ve skupinách se vytvá í ur itá komunika ní sí o Plná struktura - možnost komunikace každého s každým, všichni spokojení, není zde ur ena role vedoucího o Kruhová struktura - možnosti komunikace jsou pro leny uspokojivé o et zová struktura - r zné p ístupové kanály, možnost zkreslení o Vidlicovitá struktura - r zné možnosti p ístupu k informacím = rozdílnost ve spokojenosti o Hv zdicovitá struktura - malý po et komunika ních kanál , možnosti p ístupu r zné, malá spokojenost, vedoucí úloha dob e ur itelná 22.3 SOCIOMETRIE sociometrie = metoda sociální psychologie zam ená na zjištování sociáln -emocionálních vztah mezi leny malých skupin výsledkem sociometrie = sociogram: o zné formy - ter ový, hierarchický apod. o podává obraz vztah v malé skupin o charakterizuje skupinu jednak jako celek, jednak pozici len o každý len skupiny má sv j sociometrický status o na základ sociogramu mohou být ešeny problémy ve skupin o možnost vy lenit sociogramy jednotlivých osob, které nám pomohou nalézt preferované nebo jedince s problémy ve skupin typy individuálních sociogram : o sociometrická hv zda – asto bývá mluv ím neformální vedoucím skupiny, snadno navazuje sociální kontakt a asto komunikuje se leny skupiny o sociální extroverze – jako sociometrická hv zda, jen sám jedinec je orientován mimo rámec skupiny, tou je však on sám oblíben a preferován o sociální plachost (introverze) – jedinec nemá dost odvahy na ú astn ní d ní ve skupin , obává se, že se nedokáže projevit vhodným zp sobem o sociální chlad – m že jít o dispozi ní omezení, tak o situa ní projev (nap . autismus) základní pravidla pro použití sociometrického testu podle Morena: 1. dotazované osoby musí p esn v t, z jakého souboru mají volit, musí být p esn vymezeny hranice skupiny 2. po et voleb musí být omezený 3. Výb r musí být proveden podle ur itého kritéria nebo innosti 4. Volba nem že být provád na anonymn , ale je nutné zachovat výpov v tajnosti 5. Otázky musí být jednozna né a pochopitelné 6. Výsledky mají být použity k pozitivním zásah m do skupiny

32

Skupina a její rozd lení | Skupinové klima