Antika 8. – 7. stol.př. n. l. až 6. – 7. stol. n. l. 0.8
Řecké písmo Obrázek 20: Řecké písmo
Řekové měli ve 2. tisíciletí př.n.l. vlastní systém písma • 9. – 8. století Řekové přejali a zdokonalili fénické písmo • zavedli psaní z leva do prava • delší texty bustrofedonicky (první řádek z prava do leva, další z leva do prava atd. . . .) s tím, že znaky nakláněli tím směrem kterým psali. • přidali samohlásky • později dva samostatné typy: – východořecký: řecká abeceda -> Hlaholice -> Cyrilice -> opírá se o něj i Azbuka – západořecký: přejali Etruskové a následně se vyvinula v latinku jak jí známe dnes Písmo řeckých nápisů tesané do kamene se zpravidla nazývá písmem monumentálním nebo kapitulním. Pozdější použití papyru ovlivnilo tvar písma, pododbně jako jeho kurzivní (zběžnou) podobu. V době panování Ptolemaiovců (323-30 př. n. l.) se užívala v Egyptě, později také v Římě úřední varianta zdobená drobnými čárkami a kličkami. Všechny tyto varianty však byly zatlačeny do pozadí počátkem 3.století n. l. unciálním písmem, které bylo charakteristické svým zaobleným tvarem. 27
•
1500 př. n. l. první písemné památky na kamenných deskách, nádobách, olověných plátech.
•
za první literární tvorbu lze považovat až Homérovu tvorbu epos Ilias a Odyssea cca 900 př. n. l. Podle tohoto díla stopujeme samotný vznik řecké kultury.
•
základ písma přejat od Féničanů. Fénické „alef ” je řecké „alfa”, „béth” je „beta”, „gimel” totéž co „gama”, podobně „daleth = delta” atd.
•
Názvy písmen mají ve féničtině určitý význam, v řečtině jsou pouhým označením písmene.
•
vznikla abeceda o 26 písmenech
•
od 5.stol. př. n. l. se psalo z leva doprava
•
používáme mnoho slov ze starořečtiny i dnes (demokracie, policie, arachnofobie apod.)
•
(Starý zákon, 3. – 1. století př. n. l.). Později byl v tomto jazyce sepsán i křesťanský Nový zákon (50 – 150 n. l.).
Mladší forma fénického písma
Archaická řecká abeceda
Řekové nezůstali písmu, které od Féničanů převzali, dlouho věrni; už v 7. století př. n. 1. se objevují takové nápisy, jejichž písmena v jednom řádku směřují zprava doleva, ve druhém zleva doprava (v 7. století př. n. 1.). Z praktických důvodů v souvislosti s objevem inkoustu. Dipylská váza. Do kamene tesané řecké písmo (v textu nejsou mezislovní mezery, což svědčí o raném původu památky)
0.8. ŘECKÉ PÍSMO
0.8.1
Řecká kapitála
• Řecké písmo západní převzali Etruskové a společně s etruským písmem se stalo základem pro vznik latinky. • V řeckém písmu se nepoužívala mezislovní mezera, jen výjimečně se objevují rozdělovníky • Psalo se i do tzv. VOSKOVÝCH TABULEK pomocí tzv. PISÁTEK ve tvaru klínu. • Kolem 1. stol. př.n.l. se rozšířila z Egypta do Řecka výroba pergamenu, který ještě později vystřídala forma knihy, tzv. KODEX (svázané listy pergamenu). Tuž se vyráběla ze sazí nebo sépiového barviva. • Dříve Řekové psali zprava doleva, později se směr psaní změnil opačně a definitivně převládl kolem 5. – 4.stol.př.n.l.
29
28
Vznikají dvě větve vývoje řečtiny a) východořecký (jónský) – stává se základem národního písma – z něj se později vyvinulo byzantské, gótské písmo i slovanské písmo až azbuka a) západořecký (dórský) – sice přetlačen jónským stylem, ale stal se základem pro vznik latinské abecedy – tedy abecedy, kterou používáme my dnes
Tato písma se nehodila pro psaní na papyrus, na papír ani pergamen; pro tyto látky si vytvořili Řekové snadnější kurzívní písmo
30
0.9
HLAHOLICE, CYRILICE, AZBUKA
Písma znamenala pro slovanské národy velký posun – umožňovala překlad náboženských textů do písma. Souvisí s věrozvěstováním Cyrila a Metoděje. • Hlaholice vznikla ke konkrétnímu účelu, kdežto cyrilice vychází z řeckého písma unciálního. Cyrilice se šířila v Bulharsku, Srbsku, Ukrajině a Rusku sloužila k psaní náboženských textů a knih a v Rusku se jí říkalo USTAV • Nejstarší písemné památky obou slovanských písem pocházejí z 9. a 10.stol., Hlaholice po smrti Metoděje r. 855 pomalu mizí ze slovanské vzdělanosti, udržuje se jen v Chorvatsku a to do 15.stol. Hlaholice měla 43 znaků a bylo to písmo velmi složité, v Čechách se udržela do 11.stol.
Kyjevské listy jsou nejstarší zachovaná kodexová mešní literární památka. Jedná se o staroslověnský hlaholský text na sedmi pergamenových oboustranně popsaných listech malého formátu s 38 modlitebními formulemi, které pravděpodobně doplňo-
Obrázek 21: Hlaholická abeceda valy římské liturgické texty. První strana prvního listu je zcela určitě dopsaná, a to hlaholsky – nachází se zde text Listu apoštola Pavla Římanům.
Obrázek 22: Kyjevské listy
Cesta od západořecké abecedy k latince je dosud předmětem diskusí. Jedna teorie říká, že vznik latinky vznikl přímo ze západořecké abecedy, druhá dokazuje, že existoval mezičlánek – písmo etruského původu.
Etruskové Etruskové jsou málo poznané starověké etnikum, které sídlilo v Etrurii, na území dnešního Toskánska v Itálii. Jako svébytná kultura existovali zhruba od 8. století př. n. l. a mocenského vrcholu dosahovali v období do 4. století př. n. l.. Poté jejich význam výrazně upadl a postupně splynuli s Římem. Postupem doby etruská města slábla s rostoucím vlivem Říma, který si okolní kmeny podmaňoval a začal je prijímat pod svoji vládu. Poslední etruské město dobyli římané 265 př. n. l. Etruská kultura pak zůstala v základech kultury římské. Etruská kultura se považuje za jakousi spojnici mezi řeckou a římskou civilizací.
32
0.11
Latinské písmo – Římská kapitála, unciála, polounciála, Karolinská minuskule
Latinka je nejrozšířenějším písmem na světě, v současné době ji používá 30 – 40Cesta latinského písma vedla od písma sumerského a egyptského přes ugaritské a fénické hláskové písmo k řeckému samohláskovému a odtud až k antické římské kapitále. Naše evropské písmo dále prošlo mj. unciálou, polounciálou, a významnou karolínskou minuskulí. Stále to ale nebyla latinka, jak ji známe dnes.
Latinka archaická (6. př.n.l. -– 2. stol.) Capitalis monumentalis (3.př.n.l. -– 4. stol.) Capitalis quadrata (3.stol.) Římská písma knižní Římská uniciála (2. -– 3.stol.) Římská polouniciála (5.stol.) Karolinská minuskula (8.stol.)
• Nejstarší latinka archaická měla 21 písmen a psalo se s ní zprava doleva, teprve od 4 stol. opačně. • 4. – 3. stol. př. n. l. – Jednotlivé znaky byly tesány do kamene neupravenou čárou stejné síly, bez pravidelnosti v proporcích. • Písmena nebyla ještě tvarově ustálena. • K prvním písemným památkám latinky patří nápis na zlaté sponě pocházející z přelomu 7. - 6. stol. př.n.l. • Slova se původně neoddělovala vůbec, později se objevují dělící znaménka mezi slovy tesaná /psaná/ doprostřed písmové výšky. • Systematické oddělování slov mezerami se definitivně ustálilo až v 15. stol. • 1.stol - tvar znaku, jeho proporce a linie se ustálily ve vyzrálou podobu až dekorativní podobu • slova se začala zdobit serify Obrázek 23: Rozšíření latinky
Písmo v době Říma toto období si rozdělím na dvě podetapy archaické a římské:
a) Archaické období (6. stol. př. n. l. – 2. stol. po n. l.) Historie latinky začíná téměř současně s historií Říma, starověkého centra civilizovaného světa nad řekou Tiberou oblastí osídlenou kmenem Latinů (přišli na Apeninský poloostrov v 9. stol. př. n. l). Latinové byli původně příslušníci kmene, který kdysi obýval nevelké území ve střední Itálii, zvané Latium. Římané z počátku psali řeckým písmem.později latinským písmem od dob císařství v celé římské říši, latinské písmo neboli latinku užíváme, i když s některými změnami, dodnes.
Po určitou dobu Římu vládli Etruskové. Prostřednictvím etruštiny Latinové přejali řecké písmo.
Největší politický a zejména pak kulturní vliv měli na Latiny jejich severní sousedé – Etruskouvé. Současně s rozpadem jejich kmenové společnosti (7. – 6. stol. př. n. l.) a se vznikem prvních státních celků vzniká potřeba vytvoření písma.
Archaická latinka
Současnost
Římská Kapitála
Klasická Latina
Archaická Latina
Etruskové
Klasická řečtina
Archaická Řečtina
Féničané
Než se latina vyvinula k vrcholu své dokonalosti, prošla pestrým vývojem jednak pod vlivem jazyků svých sousedů – etruštiny – a jednak pod vlivem řečtiny, který se projevoval přímo i nepřímo napodobováním řecké kultury včetně řeckých literárních předloh. Etruská abeceda – 26 písem Stará latina – 21 písem – převzatých z řecké abecedy – některá písmena měnila i svůj význam – s tím si vystačili až do 1. stol. př. n. l. V té době Řím podmanil Řecko a jeho kulturu ze které následně čerpal. Do té doby měla většina latinských nápisů značně primitivní, neprofesionální charakter. Římané četli řecké literární památky a do jejich slovníku přešlo mnoho řeckých slov, které však bylo potřeba nějak zaznamenat. Tak se do Latinské abecedy přijali další dvě písmena “dzéta“ a “ypsilon“ (celkem tedy 23 písem)Až ve středověku ji doplnila další tři písmena.
Na začátku nového letopočtu se objevuje klasická latina obsahující abstraktní výrazy, strohost a ladnost. (Vergiliovy spisy, Cicerónovy řeči, Horatiovy, Lucretiovy a mnoho dalších.)
Grafické formy římských číslovek Tento systém cifer byl do latinského písma převzat asi jako hotový z etruského písma včetně i thoho, jak se vyjadřuje zvětšení či zmenšení základní číslice. (IV = 4, VI = 6, VIII = 8)
Přehled vývoje římských číslic
Archaická podoba kapitály Nápisy se dochovaly na kameni, kovu a keramice a pocházejí ze 7. – 6. stol. Písmena těchto nápisů jsou z počátku řazena střídavě v obou směrech – oriantálním způsobem z prava do leva a naopak ve vertikálních řádcích, s celkovou neurovnaností znaků o nejednotné výšce. Písmena byla kreslena či ryta nebo tesána neukázněnou čarou přibližně stejné síly bez potřeby zachovávat celkový řád. Nejstarší zachovanou památkou archaického latinského písma je nápis na zlaté sponě ze 6. století př. n. l., který je kresebně ještě velmi blízký západořecké abecedě. O něco mladší jsou nápisy na zlomcích kamenných sloupů, vykopaných roku 1899 na Foru Romanu.
Nápis na Augustově obelisku
0.11. LATINSKÉ PÍSMO – ŘÍMSKÁ KAPITÁLA, UNCIÁLA, POLOUNCIÁLA, KAROLINSKÁ MINUSKULE
Obrázek 24: Spona s prvním latinkovým písmem
33
Technické pojmy a rozlišení písem: 1. Podle vzájemného poměru velikosti liter a) písma majuskulní – u nich jsou všechna písmena velká a píší se do dvou řádků písmové osnovy b) písma minuskulní – některá písmena vybíhají nad horní nebo pod spodní linku – zapisují se do čtyř linek písmové soustavy.
2. Podle způsobu užití a) knižní (dobře čitelné, kaligraficky úhledné, stojaté atd.) b) listinné (méně úhledné, volnějších tvarů, stojaté až mírně nakloněné) c) kurzívní (málo úhledné, často těžce čitelné, velmi volných a zjednodušených tvarů, tahy písmového znaku se často spojují, spojují se a volně navazují i jednotlivá písmena mezi ssebou)
Archaická podoba latinky v římě Nápisy se dochovaly na kameni, kovu a keramice a pocházejí ze 7. – 6. stol. Písmena těchto nápisů jsou z počátku řazena střídavě v obou směrech – oriantálním způsobem z prava do leva a naopak ve vertikálních řádcích, s celkovou neurovnaností znaků o nejednotné výšce. Písmena byla kreslena či ryta nebo tesána neukázněnou čarou přibližně stejné síly bez potřeby zachovávat celkový řád. Nejstarší zachovanou památkou archaického latinského písma je nápis na zlaté sponě ze 6. století př. n. l., který je kresebně ještě velmi blízký západořecké abecedě. O něco mladší jsou nápisy na zlomcích kamenných sloupů, vykopaných roku 1899 na Foru Romanu.
Nápis na Augustově obelisku
Ve 3. stol. př. n. l. znaky ještě velmi připomínají latinku archaickou, ale tvary znaků a jejich orientace se ustalují, litery již začínají být srovnány na zřetelném účaří, proporce a světlost písma se stává vyrovnanější. Základní forma z 2.–1. stol. př. n. l. má již ustálené tvary znaků a vykazuje již značnou estetickou kvalitu.
Další vývoj se ale nezastavil u lineární formy liter, začínají se objevovat na koncích tahů skryté serify, které tyto konce zvýrazňují a zlepšují tak čitelnost písma a jeho estetickou úroveň. Tyto přechodové abecedy mají serify ještě důsledně orientované kolmo na směr písmového tahu.
Písmo monumentální — kapitála Přibližně ve druhém století př. n. l. se začínají objevovat písma s rozvinutými serify orientovanými už rovnoběžně s účařím. Postupně se formy liter tříbí a čistí, až v 1. století n. l. dosáhne římské písmo monumentální — kapitála — své nejlepší podoby. Písmo je též označováno jako scriptura monumentalis.
V koncích tah písmene většinou rozdvojili a tím vytvořili estetické zakončení — serif — kterým zároveň zvýšili čitelnost litery. Písmové znaky pak tesali do kamene tak (b), že každý písmový tah (duktus) rozpůlili na dvě šikmé plochy. Světlo a stín pak písmo modelovaly do kontrastních dobře čitelných tvarů a právě serify vynikaly jako výrazné detaily liter.
Scriptura monumentalis je hlavní formouu římského písma nápisového. Je charakteristická tím, že jsou písmena komponována do čtverce H, M, N, jiné do kruhu O, Q, C další mají výrazně úzkou proporci E, F, L či S , přímé tahy i oblouky jsou pečlivě provedené, stínování tahů je výrazné a vertikální tahy jsou zakončené patkami. Přibližně od 3. století začíná kvalita monumentálního písma postupně upadat. Úpadek říše se projevoval i úpadkem všech výtvarných forem včetně písma.
34
zakončení patkami.
Obrázek 25: Nápis z Trajanova sloupu Latinské písmo mělo zpvu hranatý strohý tvar a podobalo se písmu Féničanů, Etrusků a Řeků, na které vývojově navazovalo. Zaásluhou Římanů se během staletí jeho podoba značně změnila. Na sochách, obeliscích, reliéfech a výtězných obloucích se dochovala vkusná, stínovaná písmena, jejichž líbivá a působivá forma souvisela s tím, že stavební památky i nápisy na ně navrhovali titíž umělci. Do své tvorby vkládali nejen smysl pro proporce, nýbrž i fantazii a důvtip. Střídání silných a tenkých čar vnášelo do textu jemný rytmus; ozdobou liter bylo rovněž jejich dekorativní
38
0.12. ŘÍŠE ŘÍMSKÁ
39
Obrázek 29: Font Trajan – Současná podoba scriptury monumentalis
Dokumentární malované písmo Malířskou podobu originálního dokumentárního písma můžeme dodnes obdivovat např. na omítkách domů v Pompejích.
ŘÍMSKÉ A RANĚ STŘEDOVĚKÉ PÍSMO Kapitála kvadrátní (Capitalis Kvadrata) Z veřejných prostor a architektury se postupně písařská kultura stahovala do oblasti knižní, kde mohla dále existovat a vyvíjet se. Velkým pokrokem bylo vytvoření nové knižní formy — z původních svitků z egyptského papyru se kniha přeměnila do formy kodexu, tj. vázané knihy. Důležitým knižním písmem pozdní antiky a raného středověku byla kvadrátní kapitála. Vyvinula se z písma monumentálního, tj. tesaného do kamene a odlišuje se od něj především jiným způsobem psaní serifů, které nebývají oble napojené na písmový tah, ale většinou jsou ve formě příčné slabé čáry.
Capitalis Kvadrata v souvislém textu.
Kapitála rustická (Capitalis rustica) Dalším významným rukopisným písmem byla kapitála rustická, která navazovala naopak na starší dokumentární římská písma. Měla pro nás poněkud nezvyklou konstrukci a střídání slabých a silných tahů, většina vertikálních tahů byla slabá a horizontální tahy naopak silné.
Toto písmo po dovršení svého vývoje zůstalo dlouho v nezměněné podobě v užívání písaři, ale podobně jako kvadrátní kapitála se později udržovalo spíše jako písmo titulkové, až ve století 11. také vymizelo.
