PROLOG
„Chasei, proboha, poj9me odtud. Nemůžeme ji obtěžovat.“ Tlumená slova k ní pronikla přes bolest a utišující léky. Nějak probudila její vědomí. Marcie Johnsová pracně otevřela nateklé oči. V nemocničním pokoji panovalo šero, avšak i to málo denního světla, co pronikalo spuštěnými žaluziemi, jí připadalo bolestivě jasné. Chvíli trvalo, než si její oči přivykly. U postele stál Chase Tyler. Vedle něho jeho mladší bratr Lucky, kterého poznala, ačkoliv se nikdy nesetkali. Chase na ni upřeně zíral. Lucky se zdál plný pochopení. Přestože nedokázala určit, nakolik den pokročil, měla za to, že bude dopoledne po té osudné autonehodě. Nedávno ji zdatný nemocniční personál převezl z jednotky intenzivní péče do tohoto standardního pokoje v Metodistické nemocnici svatého Lukáše. Prohlédl ji tým lékařů, z nichž každý byl specialista na jiný obor, a sdělili jí, že její zranění jsou vážná, na životě ji však neohrožují. Utrpěla otřes mozku, zlomeninu paže i klíční kosti a šok. Byla vděčná, že je naživu, a ulevilo se jí, že má naději na plné uzdravení. Nikdo se však nezmínil o Tanye. Od okamžiku, kdy na jednotce intenzivní péče nabyla vědomí, se na Tanyu horečně vyptávala. Nakonec jí řekli – Tanya Tylerová zemřela při srážce. Student Texaské techniky, který přijel 3
domů na prázdniny, nerespektoval značku STOP a narazil z boku do jejich vozu. Marcie měla zapnutý bezpečnostní pás. Přesto ji to vrhlo ke straně a vzápětí nahoru a kupředu. Hlavou narazila do čelního skla. Obličej měla odřený, obě oči jedna podlitina, nos a rty zhmožděné a nateklé. Rameno měla ve škrobovém obvazu, který udržoval zlomenou ruku zvednutou. Při nárazu, kdy utrpěla zranění, na místě zemřela Chaseova manželka. Ani ne za čtyřiadvacet hodin prošel Chase tak drastickou proměnou, co se vzhledu týkalo, jako Marcie následkem zranění. Pohledné rysy měl zpustošené zármutkem. Byl rozcuchaný, neoholený, oči měl zakalené. Kdyby ho po většinu života neznala, kdyby jí jeho obličej nebyl tak drahý, snad by ho ani nepoznala. Tylerovi si ji najali jako svého realitního agenta, ale jednala výlučně s Tanyou. Během pár týdnů si prohlédly několik nemovitostí, ale Marciino nadšení pro jeden určitý dům bylo nakažlivé. Tanya se do něho přímo zamilovala a byla celá nedočkavá, jestli na něj bude mít Chase stejný názor. Chase Tyler a Marcie Johnsová spolu chodili třináct let do školy, ale neviděli se léta až do včerejška, kdy ho spolu s Tanyou nečekaně navštívily v kanceláři Tylerovy těžební a strojní společnosti. „Vyzuna!“ Vstal a obešel stůl, na pozdrav si s ní potřásl rukou, pak ji krátce, pevně objal. „Ahoj, Chasei,“ rozesmála se nad tou dávnou přezdívkou. „Ráda tě vidím.“ „Proč jsi nepřišla na žádné třídní setkání?“ Jeho úsměv způsobil, že uvěřila tomu, co dodal: „Vypadáš fantasticky.“ „Nemůžu uvěřit, že jí říkáš tou strašnou přezdívkou,“ vykřikla Tanya. „Neurazila ses, vi9?“ zeptal se Chase. „Samozřejmě že ne. Když jsem to snesla jako citlivá, vy4
jevená pubertačka, snesu to jako dospělá. Co se týká třídních setkání, žila jsem několik let v Houstonu a nikdy se mi nehodilo na některé přijít.“ Uznale si ji prohlížel. „Opravdu vypadáš náramně, Marcie. Léta k tobě byla víc než laskavá. Byla velkorysá. Slyšel jsem, že ti podnik taky jde dobře.“ „Díky, ano, těší mě, že mám vlastní firmu. Úsporná opatření se na ní za poslední rok dva podepsala, ale držím se.“ „Kéž bych mohl říct totéž,“ podotkl dobrosrdečně. „Vyrozuměla jsem, že máte zvláštní důvod k oslavě.“ „Pověděla jsem jí, že čekáme dítě,“ řekla mu Tanya, „a ona mě přesvědčila, že i když nemáme moc peněz, dům si dovolit můžeme. A te9 je ta nejlepší chvíle na nakupování. Je příznivá situace na trhu,“ opakovala Marciina slova. „Mám sáhnout po šekové knížce?“ dobíral si ji. „Ještě ne. Chceme s Marcií, aby sis prohlédl dům, který mi včera ukázala. Myslím, že je perfektní. Půjdeš?“ „Cože, te9?“ „Prosím.“ „Lituju, holčičko, ale nemůžu,“ řekl Chase. Tanyin rozzářený obličej posmutněl. „Kdyby to bylo jindy, šel bych, ale čekám zástupce z pojišNovny. Měl přijít hned po obědě, ale volal, že přijde později. Musím tu být, až dorazí.“ Marcie se rozpomněla, že tehdy řekla: „V ranních novinách jsem četla, že tvého bratra zprostili těch směšných obvinění ze žhářství.“ „Jsou ještě nějaké potíže, Chasei?“ zeptala se Tanya. „Ne,“ řekl a konejšivě jí sevřel ruku do dlaní. „Jenom je třeba projít inventární seznam veškerého vybavení, o které jsme přišli, a projednat náš nárok.“ Zklamaně si povzdechla. „Dobře, tak třeba zítra.“ „Nebo dokonce i dnes, ale později,“ navrhl. „Proč by ses nepodívala na ten dům znovu, a jestli jím budeš pořád nad5
šená, zavolej mi. Možná bych tam za tebou mohl přijet, až ten pojišNovák odejde. Tedy jestli jsi k dispozici, Marcie.“ „Rezervovala jsem si na vás dva celé odpoledne.“ Tanya se už zase usmívala. Vrhla se Chaseovi kolem krku a vtiskla mu na rty polibek. „Miluju tě, Chasei. A ty si zamiluješ ten dům.“ Objal ji v pase a pevně ji k sobě přitiskl. „Asi ho budu mít rád, ale ne tolik jako tebe. Zavolej mi později.“ Doprovodil je ke dveřím a zamával jim na rozloučenou. To bylo naposled, co se Chase a Tanya viděli, co se políbili, jeden druhého dotkli. Marcie a Tanya odjely bez něho a další hodinu strávily prohlídkou prázdného domu. „Tady se to Chaseovi bude líbit,“ řekla Tanya, když prošly další prostornou místností. Byla dychtivá a rozčilená jako dítě, které má tajemství. Jak roztomile se usmívala. Jakou překypující radostí ze života jí zářily oči. Te9 byla mrtvá. Při pohledu na zármutkem zničeného Chase se Marcii sevřelo v rozbolavělé hrudi srdce. „Chasei, je mi to moc líto,“ zasípěla. „Hrozně líto.“ Chtěla natáhnout ruku a dotknout se ho a také se o to pokusila, než si uvědomila, že klíční kost a paži má ovázané tak, že se nemůže pohnout. Bude jí vyčítat, že řídila neopatrně? Bude svalovat vinu za nehodu na ni? Zavinila ji ona? „My… vůbec jsme ho neviděly.“ Hlas měla slabý a mdlý a jejím vlastním uším zněl cize. „Bylo to jako… raketa…“ Chase se sesul na židli u její postele. Stěží se podobal tomu muži ze včerejška. Pořád byl vysoký a mužný, byl však schýlený a přes noc jako by mu přibylo vrásek. Charakteristicky pronikavé šedé oči měl podlité krví. Vypadaly nejen zmučené zármutkem, ale i vyhasle. Světlo se od nich neodráželo, jako by byl také mrtvý. „Chci slyšet… o Tanye.“ Hlas se mu při jejím jméně za6
drhl. Namáhavě si odkašlal. „Jakou měla náladu? Co říkala? Jaká byla její poslední slova?“ Lucky zasténal. „Chasei, tohle nedělej.“ Chase podrážděně setřásl Luckyho ruku z ramene. „Řekni mi, Marcie, co dělala, co říkala, když… když ji ten hajzl zabil?“ Lucky sklonil hlavu do dlaně a palcem a prostředníčkem si mnul spánky. Byl stejně rozčilený jako jeho bratr. Tylerovi drželi při sobě, vždy si byli oporou, bránili a chránili jeden druhého. Marcie chápala, jak musejí s Chasem soucítit. Ale dokázala se rovněž vcítit do toho, že má Chase potřebu dovědět se o posledních okamžicích života své mladé ženy. „Tanya se smála,“ zašeptala Marcie. Následkem utišujících léků mluvila pomalu a nezřetelně. Pracně si vybavovala správná slova a jazyk jako by měla těžký a příliš velký. Dalo jí námahu slova vyslovit, ale všemožně se snažila, aby jí bylo rozumět, protože věděla, že Chase bude viset na každém srozumitelném slově, které se jí podaří vyslovit. „Mluvili jsme o tom domě. Byla kvůli tomu… tak rozčilená.“ „Ten dům koupím.“ Chase vzhlédl k Luckymu, pohled divoký a roztěkaný. „Kup pro mě ten dům. Chtěla ho, tak ho bude mít.“ „Chasei –“ „Kup ten zatracený dům!“ vybuchl. „Můžeš laskavě alespoň tohle pro mě udělat a nedohadovat se se mnou?“ „Okay.“ Ten nespoutaný hlasitý výbuch rozechvěl Marciino rozbolavělé tělo a nervy. Pod touto další ránou, která zasáhla její smysly, se přikrčila. Přesto mu okamžitě odpustila. Svým způsobem byl na tom stejně jako ona následkem nehody. Každému, kdo viděl Chase s Tanyou spolu, bylo hned zřejmé, že k sobě pociNují lásku zcela výjimečnou. Tanya ho 7
zbožňovala a on miloval svoji ženu, která nosila jejich první dítě, vroucně a ochranitelsky. Nehoda ho připravila o dvě milované bytosti. „Těsně předtím, než jsme vjely… do křižovatky, se mě zeptala, jakou barvu bych myslela…“ Paží jí projela bolest, až se jí stáhl obličej. Strašně se jí chtělo zavřít oči, poddat se utišujícím lékům, které jí kapaly do žíly, a vymazat vědomí a muka s ním spojená. Víc však chtěla zmírnit Chaseovu bolest. Pokud hovor o Tanye mu může v jeho trápení ulevit, pak to je to nejmenší, co může udělat. Bude mluvit tak dlouho, dokud vydrží odolávat bezvědomí. „Ptala se mě…, jakou barvou by měla dát vymalovat… dětský pokoj.“ Chase skryl obličej do dlaní. „Ach Bože.“ Mezi prsty se mu vyřinuly slzy a stékaly mu po hřbetech rukou. Tento zjevný důkaz jeho zármutku působil Marcii víc bolesti než ta krutá nehoda. „Chasei,“ zašeptala chraplavě, „dáváš vinu mně?“ S dlaněmi na očích zavrtěl hlavou. „Ne, Marcie, ne. Dávám vinu Bohu. On ji zabil. Zabil moje dítě. Proč? Proč? Tolik jsem ji miloval. Miloval jsem…“ Rozvzlykal se. Lucky k němu přistoupil a znovu mu konejšivě položil paži kolem chvějících se ramen. Marcie také v jeho očích uviděla slzy. Jako by se snažil potlačit vlastní bolest. Nedávno se o Luckym mluvilo v souvislosti s obviněním, že založil oheň v garáži Tylerovy strojní a těžební společnosti. Od obvinění bylo upuštěno a skuteční viníci seděli ve vězení, ale celé to trápení na něm zjevně zanechalo stopy. Hledala, co by tak mohla ještě říct, ale slova útěchy jí unikala a rozplývala se. Její zatemněná mysl je nedokázala uchopit. Ve skutečnosti na tom nezáleželo. AN by řekla cokoli, vyznělo by to banálně. Bože, jak bych mu mohla pomoct? 8
Byla mimořádně zdatná a úspěšná a bezmocnost byla pro ni nesnesitelná. Neschopnost mu pomoci ji naplňovala zoufalstvím. Upírala pohled na temeno jeho skloněné hlavy, toužila dotknout se ho, podržet ho v náruči a vstřebat jeho muka do sebe. Krátce předtím, než upadla do požehnaného bezvědomí, si slíbila, že jednoho dne, nějak, nějakým způsobem, vlije do Chase Tylera nový život.
9
KAPITOLA 1
„Dámy a pánové, na dnešní večer máme pro vás pěknou řadu prvotřídních býků, ale čeká tady na ně taky řada prvotřídních kovbojů, který si s nima poraděj.“ Nosový hlas moderátora se rozléhal prostornou arénou Kolosea Willa Rogerse v texaském Fort Worthu. „Osm vteřin. Osm vteřin se musí kovboj udržet na hřbetě býka. Nezdá se to moc, ale je to těch nejdelších osm vteřin, které si dovedete představit. Nenajdete tady jediného kovboje, který by se mnou nesouhlasil. Tak je to, vážení. Neužijete při rodeu nic náročnějšího, nebezpečnějšího, víc vzrušujícího. Proto si to necháváme až na konec.“ Marcie pohlédla na své dva hosty a s potěšením shledala, že se baví. Vzít je na rodeo byl dobrý nápad. Existoval lepší způsob, jak je seznámit s čistým, nefalšovaným texasanstvím? Bylo to jako křest ohněm. Moderátor repetil: „První jezdec našeho večera Larry Shafer pochází z Park City v Utahu, a když zrovna nejezdí na býcích, oddává se lyžování. Nebezpečí, to je ten pravý živel pro tohohle mládence, který právě vyjíždí brankou číslo tři na Cyklonu Charliem! Ukaž mu to, Larry!“ Dvojice z Massachusetts bez dechu sledovala, jak se brankou vyřítil nádherný býk s kovbojem vratce usazeným na jeho vzpínajícím se zadku. V několika vteřinách se kovboj, lyžař z Utahu, octl na všech čtyřech v prachu a koukal se vy10
hnout kopajícím kopytům. Jen co se zvedl na nohy, uháněl k ohradě, přehoupl se přes ni a nechal na dvou rodeových klaunech, aby odváděli býkovu pozornost jinam, dokud nevyběhl otevřenými vraty ven z arény. „Něco takového jsem v životě neviděla,“ žasla žena. „Trénují to ti mladí muži?“ chtěl vědět její manžel. Marcie se začala zajímat o jízdu na býcích teprve nedávno a její vědomosti byly spíš jen symbolické. „Ano, trénují. Je za tím velká průprava, ale také hodně štěstí.“ „Jako třeba v čem?“ „Třeba jakého býka si kovboj ten večer vytáhne.“ „Někteří jsou vzpurnější?“ Marcie se usmála. „Všichni jsou chovaní zvlášN pro rodeo, ale každý z nich má své nálady a povahové rysy.“ Jejich pozornost upoutal býk u další branky, který už ztratil trpělivost a vzpínal se tak divoce, že připravil kovbojovi horkou chvilku při nasedání. Žena z Massachusetts si nervózně ovívala obličej. Její manžel fascinovaně seděl. „Dámy a pánové, náš další kovboj si dnes večer podle všeho užije své,“ hulákal moderátor. „Má někdo chuN vyměnit si s ním místo?“ Odmlčel se a krátce se uchechtl. „Jen se všichni nehlaste najednou! Ale tenhle kovboj nemá z žádného býka nahnáno. Ve skutečnosti čím je jízda divočejší, tím víc mu to zřejmě hoví. Léta jezdil rodeo, ale pak toho nechal. Před rokem a půl se do toho zase obul, a ani trochu mu nedělá hlavu, že je o deset let starší než většina mládenců, co na býcích jezdí. Pochází z východního Texasu. Je tady někdo z Milton Pointu? Jestli ano, držte palce tomuto mladému muži z vašeho rodného města. Chase Tyler právě vjíždí na El Doradu brankou číslo sedm!“ „Proboha!“ Marcie vyskočila a ani si neuvědomila, co dělá. Moderátor vyřvával, div jim nepopraskaly bubínky, když se branka rozletěla a vyřítil se skvrnitý, šedý býk, vyhazoval 11
zadními kopyty, točil se dokola a pohazoval hlavou ze strany na stranu. Marcie sledovala, jak Chaseovi sletěl z hlavy kovbojský klobouk a přistál v prachu pod ničivými býčími kopyty. Chase držel volnou levou paži vztyčenou, to vyžadovala pravidla tohoto sportu. Jak se býk hrbil, nezvládnutelně se mu komíhala. Býk ho vysoko vymrštil, načež Chase tvrdě přistál na býčím zadku. S koleny pokrčenými do pravého úhlu a posunutými dozadu se jezdec kymácel sem a tam, chvíli nahoře, chvíli dole, na býčí kostrči. Dav burácel nadšením a povzbuzoval Chase, aby vydržel. Podařilo se mu udržet se na býkovi tak pět vteřin, i když Marcii to připadalo jako pět let. Než se ozvala píšNala, zvíře sklonilo hlavu, že se až málem dotklo země, načež ji znovu prudce vymrštilo. V tom pohybu bylo tolik nespoutané síly, že Chase sletěl. Odkulil se ke straně a tím se vyhnul dusajícím kopytům. Do arény vběhl klaun v pytlovitých kaNatech na šlích a přetáhl býka přes nozdry gumovou baseballovou pálkou. Býk zafrkal, zadupal a klaun hopkal pryč. Přitom se otočil a udělal na zvíře dlouhý nos. Všechno to vypadalo jako náramná legrace a diváci se smáli. Jakmile však tahle taktika selhala, hned se ukázalo, nakolik je úloha klauna závažná. Býk se otočil dokola, chřípí rozšířené, a od huby mu odletovaly zpěněné cákance slin. Chase, obrácen k němu zády, zvedl z prachu klobouk a oprášil si ho o kožené jezdecké nohavice. Někdo vykřikl, aby ho varoval, ale bylo už pozdě. Býk ho napadl, hlavu skloněnou, a v tom útoku se skrývala síla více než tunového kolosu v pohybu. Chase uhnul dost rychle, aby ho nenabraly hrozivě vyhlížející rohy, ale býk mu ze strany vrazil hlavou do ramene a srazil ho. Všichni diváci zalapali po dechu, když přední kopyta přistála Chaseovi rovnou na hrudi. 12
