O b sa h
Úvodem: Spor století .............................................................................. 9 1 / Hlasy ze záhrobí .............................................................................. 15 2 / Vavřínová smyčka ............................................................................ 19 3 / Svědectví stínů ................................................................................ 21 4 / Když ne Cook ani Peary, kdo tedy? .................................................... 23 5 / Operace Sever 1 ................................................................................ 25 6 / Prokletá maličkost .......................................................................... 31 7 / Heslo Ekvator .................................................................................. 35 8 / Předskokan ...................................................................................... 39 9 / – ukb ukb de upol pse kk – – – .......................................................... 47 10 / Zamlčené souřadnice ...................................................................... 50 11 / Pouhých osm mil ............................................................................ 55 12 / Dobrodružství letounu N-169 ........................................................ 58 13 / Deník arktického letovoda .............................................................. 60 14 / Chybějící muž ................................................................................ 63 15 / Zavátými stopami Jana Březiny ...................................................... 65 16 / Dva triumfy a jedna tragédie .......................................................... 74 17 / Před ránem, ještě za tmy ................................................................ 83 18 / Lidé na seznamu ............................................................................ 86 19 / Ojíněný přízrak .............................................................................. 90 20 / Pátrání končí na Butovském polygonu ............................................ 93 21 / Zóna nedostupnosti: tušení katastrofy ............................................ 96 22 / Wilkinsův bod .............................................................................. 100 23 / Bratrstvo bílé skvrny .................................................................... 104 24 / Vpád do zóny ................................................................................ 109 25 / Mračna letního slunovratu .......................................................... 116 26 / „Chuligáni“ ve válce ...................................................................... 120 27 / Bílý zachránce a pytel plný snů .................................................... 124 28 / Muži ze Sullom Voe ...................................................................... 129 29 / Pól musí počkat ............................................................................ 135 30 / Operace Gearbox ........................................................................ 138 31 / Zavřené okno .............................................................................. 144 32 / Od Cataliny k Beranu .................................................................... 147
33 / Za závěsem .................................................................................. 151 34 / Operace Sever 2 ............................................................................ 155 35 / V cíli a… ........................................................................................ 160 36 / …v pasti ........................................................................................ 165 37 / Utajovaní hrdinové ...................................................................... 173 38 / Věčná výzva aneb Znovu, ale jinak ................................................ 177 Na závěr: Poutní místo a křižovatka .................................................... 202 Literatura .......................................................................................... 204 Poznámky .......................................................................................... 208 Medailon autora
Severní pól je jako stůl, na němž se každodenně prostírá sice místy pomačkaný i potrhaný, ale vždy sněhobílý ubrus. Proud času dávno odnesl stopy těch, kdo se jako první napili z kalichu poznání v onom neviditelném, ale magicky přitažlivém bodě, kolem něhož se otáčí náš svět. Tato kniha je pokusem zjistit, čí stopy to vlastně byly, kdy a odkud přicházely, co je vedlo a jaká dramata je provázela. Neboť legendy a skutečnost nechodí vždy ruku v ruce. S. B.
Ú v o de m: S p o r st o let í
Odedávna, při dobyvačných taženích, na cestách za obchodem či loveckých výpravách objevovali Evropané na všech světových stranách nové, neznámé kraje, často plné překvapení. Na severu, na straně půlnoční, vládl někdy až vražedný chlad, ale byla tam i bohatá loviště velryb a kožešinové zvěře. A slibná možnost, že se někde za polárním kruhem podaří najít kratší námořní cesty do Číny a Indie a možná i zlato, nebo země, které by přece jen stály za kolonizování. Čím víc však lidé postupovali do nitra Arktidy, tím těchto motivů ubývalo. Před zanícenými zraky mužů na stěžních lodí a v čele psích spřežení se prostíraly už jenom nekonečné bílé pláně, bičované vánicemi a ztuhlé mrazem. Končiny, kde číhal hlad a kynula smrt. Tajemně mlčenlivé kraje dlouhých stínů. Veliké neznámo. Hrozivé – a zároveň vyzývavé. V 19. století už začala převládat hlavně objevitelská horečka, která hnala další a další odvážné muže na daleký sever. Polární vášeň. Ctižádostivé odhodlání probít se i do těch nejdrsnějších, nejnepřístupnějších končin planety a poznat je. Pro slávu a prestiž svou i své země. Proniknout až na severní pól. Zjistit, co je pravdy na všech těch vzrušujících představách o „vrcholu světa“. Opravdu je tam za ledovou bariérou volné moře a v něm ostrovy obydlené neznámými bytostmi, jak se domnívá německý geograf Petermann? Nebo naopak ledová hora, čnící do oblak? Či obrovské krátery vedoucí do nitra Země, do jejího vnitřního, rovněž obydleného světa, jak hlásají Američané Symmes a Reynolds? V každém případě byl geografický pól, jinak také točna, magickým místem, kde půl roku vládne noc a půl roku den, místem kudy prochází osa zemské rotace a kde se sbíhají všechny poledníky a časová pásma. Skutečný vrchol světa. Kdo ho dosáhne první, bude navždy ověnčen vavřínem. S touto vidinou před očima se desítky, stovky mužů brodily sněhem, hladověly, mrzly, přemáhaly zklamání a prohry. Dobrodruzi a vědci, námořníci a cestovatelé, vojáci a lovci, novináři a lékaři. Námaha, utrpení, smrt – to byla daň, kterou člověk platil za každou rovnoběžku, která ho přibližovala k pólu, za každý nový obrys na mapě Arktidy. Britský mořeplavec William Parry pochopil, že na pól se nedá doplout. 9
Alespoň ne plachetnicí. Proto v létě roku 1827 opustil u Špicberků svou Heclu a vydal se na cestu po plovoucím mořském ledu s 26 muži, kteří táhli dva velké čluny, opatřené skluznicemi a zásobami na 70 dnů. Po měsíci galejnické dřiny se dovlekli na 82° 41´ severní šířky a museli obrátit. Víc než 700 km před cílem. I tak to byl rekord, který vzdoroval úsilí řady výprav půl století. „Jestliže je severní pól vůbec dosažitelný, dokážou to Nares a Markham,“ napsal londýnský Daily Telegraph, když expedice pod vedením těchto mužů opouštěla na lodích Alert a Discovery roku 1875 Anglii. Zamířili na sever Smithovým průlivem mezi Grónskem a Ellesmerovou zemí, kde zřídili svou základnu. Točnový oddíl Alberta Markhama zakusil cestou mrazy až 40 °C a v těžkém terénu urazil někdy jen 2–3 km za den. Byly to však hlavně kurděje (choroba z nedostatku vitamínu C, metla polárních a námořních výprav starých časů), které ho 12. května 1876 zastavily na 83° 20´ severní šířky. Po 72 dnech se vrátili na základnu napůl mrtví. „North Pole impracticable,“ oznámil na zpáteční cestě George Nares z nejbližší telegrafní stanice. Pól je nemožný! James Gordon Bennett, vydavatel deníku New York Herald, však dobře věděl, že málo co může roznítit zájem čtenářů a zvýšit prodej jeho listu víc, než když zorganizuje další výpravu k severnímu pólu. Ať už dopadne jakkoliv. Škuner Jeannette pod velením komandéra US Navy De Longa se 32 dobrovolníky na palubě vplul Beringovou úžinou do Čukotského moře. Někteří vědci totiž předpokládali, že existuje mořský proud, který odtud směřuje napříč Arktidou kolem pólu až ke Grónsku a unáší s sebou ledová pole. Proč by nemohl spolu s nimi vzít k pólu i Jeannettu? Když De Long zjistil, že je proud neunáší na sever, ale na severozápad, nemohl už nic dělat. Loď se stala bezmocnou zajatkyní ledu. Celkem 21 měsíců trvala jejich bludná pouť neznámým oceánem. A na konci je místo vytouženého cíle čekal jen praskot drcených fošen. Rozmačkaná Jeannetta se potopila 12. července 1881 na 77° 15´ severní šířky a 154° 59´ východní délky. O závod s hladem a nadcházející zimou trosečníci vláčeli saně a čluny k sibiřským břehům. Po třech měsících zoufalého plahočení, když byla pevnina už v dohledu, je na moři rozdělila temná, bouřlivá noc. Člun poručíka Chippa zmizel beze stopy. Člun inženýra Melvilla přistál v deltě Leny a všichni se zachránili. Člun komandéra De Longa dosáhl jiného místa delty, ale cestou do vnitrozemí, k lidským obydlím, všichni zahynuli hladem a vyčerpáním. Teprve rok poté našla pátrací výprava jejich poslední tábor. U zmrzlého velitelova těla ležel jeho deník. Končil zápisem: Neděle 30. října. – 140. den. – Během noci zemřeli Boyd a Gortz. Collins umírá. Poslední zemřel komandér George Washington De Long. Ale právě tato tragická výprava povzbudila norského přírodovědce dr. Fridt10
jofa Nansena. Zaujal ho fakt, že se některé věci ze zničené Jeannetty, kupříkladu kalhoty se jmenovkou námořníka Norose, našly po třech letech na kře až u jižního cípu Grónska. Transpolární proud tedy existuje! A Nansen se rozhodl absolvovat „cestu kalhot“, ovšem na odolnějším plavidle, postaveném speciálně pro tento účel. Byl jím Fram, robustní dřevěná loď, jejíž trup připomínal podélně rozpůlené vejce; led se neměl do čeho opřít. Výprava, mnohými experty ve světě označovaná za ryzí šílenství, ale podporovaná norskou Geografickou společností, se dala dobrovolně zajmout krami severně od Novosibiřských ostrovů v září 1893 a pomalu se vzdalovala do temnot polární noci. Až po třech letech, kdy už málokdo věřil v její návrat, se všichni objevili v Tromsø živi a zdrávi i se znamenitým Framem. Bylo to, jako by přicházeli z jiného světa. Přinášeli z něj spoustu přesných vědeckých poznatků: o počasí, ledu, hloubce oceánu a jeho vodních proudech, o polární záři… Nansen se stal hrdinou dne, zažil neuvěřitelně dobrodružnou cestu. Ani jemu a jeho společníkovi Hjalmaru Johansenovi se však nepodařilo dosáhnout severního pólu, i když kvůli tomu opustili bezpečí své lodi a se psy a saněmi se mu přiblížili víc než kdokoliv před nimi. Chybělo však ještě dobrých 400 kilometrů. O 35 km zkrátila tuto vzdálenost roku 1900 italská výprava vévody z Abruzzy na lodi Stella Polare. Její kapitán Umberto Cagni vyrazil k točně z Teplické zátoky v souostroví Františka Josefa s deseti muži a stovkou psů. Vrátili se za 104 dny, když dosáhli 86° 34´ severní šířky. Tři muži cestou zmizeli beze stopy. Mezitím se postaral o novou senzaci Salomon August Andrée, inženýr stockholmského patentového úřadu. Na zasedání Švédské akademie věd pronesl energickou řeč o tom, že dosavadní způsoby pronikání k pólu jsou beznadějně zdlouhavé, namáhavé a nebezpečné. Za čtyři století – od roku 1607, kdy Henry Hudson poprvé překonal 80. rovnoběžku – lidé postoupili na sever o mizerných 300 km. Při dosavadním postupu bude na překonání zbývající vzdálenosti zapotřebí dalších sto let. Jak tedy dál? Jedině vzduchem, pánové. Balónem! Netrpělivost a dychtivost překonat konečně ty zakleté stovky mil neznámého severu způsobila, že projekt našel nejenom štědré mecenáše (např. krále Oskara, průmyslníka Dicksona, a především vynálezce dynamitu Alfreda Nobela), ale i dost mužů ochotných absolvovat ten sebevražedný podnik s Andréem. Vybral si z nich mladého fyzika a fotografa Nilse Strindberga a inženýra Knuta Fraenkela. Dne 11. července 1897 se balón nepřiměřeně pyšného jména Örnen (Orel), naplněný vodíkem, vznesl ze zátoky Virgo na Špicberkách a unášen větrem zmizel za severním obzorem. Navždy… Teprve po 33 letech najde lovecká výprava na Bílém ostrově tábor s ostatky všech tří mužů. Andréeho 11
43
Že se někdy jako vůbec první člověk, který onoho 23. dubna 1948 vstoupil na severní pól, uvádí dr. Gordienko je víceméně nahodilost. Platilo pravidlo, že když první letoun přistane na nové kře, tak ještě dříve než vypne motory, vyskočí dva muži ven, aby vrtem do ledu zjistili, zda je to vhodný terén. Tentokrát byl prvním z těch dvou dr. Gordienko, který letěl s Ivanem Čerevičným. Nicméně šlo o vysloveně kolektivní záležitost. 44 Jednotlivé operace Sever se zprvu označovaly pořadovým číslem, později však druhým dvojčíslím letopočtu, například Sever 61 atd. 45 Další ruská expedice, vedená Alexejem Trjošnikovem, tam založila o rok později ve výši 3 400 m n. m. výzkumnou stanici Vostok. Během let se ukázalo, že je to zřejmě nejstudenější místo na Zemi s minimem 89,2 °C pod nulou! Roku 1963 ve stanici přezimovali také první dva Češi: ing. Stanislav Fischer s technikem Blahoslavem Slavíkem z Fyzikálního ústavu Čs. akademie věd. Speciálním monitorem zaznamenávali variace neutronové složky kosmického záření, která je v oblasti jižního geomagnetického pólu silnější, než kdekoliv jinde na zemském povrchu (např. 15× silnější než v Praze). 46 Míra rychlosti: 1 uzel = 1 námořní míle (1 852 m) za hodinu. 47 1 kabel = 185 metrů (desetina námořní míle). 48 Do té doby se lodi s konvenčním, dieselelektrickým pohonem dostaly vlastní silou nejdál na 85. rovnoběžku. Dokázaly to americké ledoborce Eastwind a Edisto. Rusové sice uvedli do provozu mnohem výkonnější atomový ledoborec Lenin už roku 1959, ale šlo o experimentální plavidlo, první svého druhu na světě. Muselo nejdřív projít léty provozu a ověřování na Severní námořní cestě. Až roku 1975, po získání dostatku zkušeností, vyplul z leningradských loděnic atomový ledoborec druhé generace Arktika a po něm Sibir, Rossija a další. 49 Kromě dalších ruských atomových ledoborců Sibir, Rossija a Sovětskij sojuz dosáhla v následujících letech severní pól i hladinová plavidla jiných států: švédský ledoborec Oden spolu s německou ledobornou expediční lodí Polarstern (1991) a tři roky poté ledoborce Pobřežní stráže Polar Sea (USA) a Louis S. St. Laurent (Kanada). 50 Po třech letech došel s Malachovem na točnu znovu, tentokrát provázen dvěma dalšími Čechy – Oldřichem Bubákem a Vilémem Rudolfem. Mirek Jakeš se stal profesionálním průvodcem po horách a Arktidě. Jeho nabídkový katalog z roku 2007 kupříkladu obsahoval výpravy různé obtížnosti do Grónska, na Špicberky, Island, k Bajkalu a také (v cenách od 10 do 19 tisíc eur) na severní pól. 51 Původně se jí začalo žertem říkat Borneo, ale vzhledem k tomu, že by se vládci tohoto tropického ostrova mohli třeba cítit dotčení, změnilo se jedno písmeno, a tak vzniklo ono zvláštní Barneo. 52 Již v předchozích letech tam lodí dorazily Zuzana Pokorná a Markéta Jiroušková. 53 Artur Čilingarov graduoval roku 1963 na arktické fakultě leningradského Námořního institutu admirála Makarova, vedl výzkumné práce na driftující stanici SP19 (1969) a byl náčelníkem stanice Bellingshausen v Antarktidě (1971). S pomocí ledoborce Vladivostok zakládal stanici SP-22 (1973) a organizoval vyproštění expediční lodi Michail Somov, kterou na 133 dní sevřel led v Antarktidě (1985) a hrozilo jí zničení. Za tuto ojedinělou záchrannou operaci v zimních podmínkách byl vyznamenán titulem Hrdina SSSR. Účastnil se také rizikových akcí omezujících důsledky havárie Černobylské atomové elektrárny. Za sestup s batyskafem Mir-1 na severním pólu dostal titul Hrdina Ruské federace.
212
54
55
Miry, jejichž maximální hloubka ponoru je 6 000 metrů, postavili pro SSSR ve finských loděnicích Rauma-Repola, jako jeden z plodů dlouholeté spolupráce ruských a finských vědců a lodních konstruktérů. Na světě je zatím v provozu jen pět batyskafů s lidskou posádkou, schopných operovat v hloubkách větších než 3 000 metrů. Kromě Mirů je to americký Alvin, francouzský Nautile a japonský Šinaki. Sériová výroba strojů L-200 Morava v někdejším závodě Let Kunovice (celkem 367 kusů, hlavní konstruktér ing. Smrček) skončila roku 1964. Řada jich však dobře slouží dodnes k pilotnímu výcviku, monitorování silničního provozu a dalším účelům.
213
Me dail on au t o ra
Stanislav Bártl (* 1927 v Praze), publicista a spisovatel, dlouholetý redaktor deníku Mladá fronta, první český novinář (a třetí Čech vůbec), který působil v Antarktidě a poté i v Arktidě. Nositel Ceny Čs. akademie věd za přínos k popularizaci vědy a techniky, člen polární sekce České geografické společnosti a Klubu autorů literatury faktu KALF. Jeho kniha Karavany půlnoci získala ocenění v soutěži o moderní cestopis nakladatelství Orbis. V několika vydáních vyšly knihy Bílá pevnina, Konvoj PQ 17, Stíny mořských hlubin a Ďáblova bible, rovněž cizojazyčně pak Antarktida v obrazech, Atomová Arktida a Tady končí svět. Publikoval řadu dokumentárních seriálů v časopisech Lidé a země, Svět v obrazech a jiných: Záhady minulosti, Česká jména na mapě Antarktidy, Příběhy čajového lístku, Příběhy psané do oblak, Velké cesty století aj. – Dcera Stanislava přednáší na vysokých školách filosofii, estetiku a historii.
Stanislav Bártl Z áha da d ob ývá ní s e v e rn íh o p ólu První vydání. Vydalo nakladatelství Libri, Hořejší nábřeží 17, Praha 5,
[email protected], www.libri.cz, roku 2009 jako svou 497. publikaci v nákladu 1 000 výtisků. Odpovědná redaktorka Klára Honzáková. Obálka, grafická úprava a sazba Jaroslav Slanec. Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. ISBN 978-80-7277-434-0
Doporučená cena 240 Kč
