Rosemarie Poiarkov Kdo, když ne my Babi ka ležela hned u okna. Spala. Byla bledá, krátké bílé pramínky vlas se jí kroutily kolem voskového obli eje, hadi kou jí do p edloktí pomalu kapala infuse, po stran! postele u okna visel igelitový pytlík s mo í. Tak vypadají umírající? Na no ním stolku váza s kv!tinami, krabice s pralinkami, ženské asopisy, brýle. „Poj+me na kafe,“ zašeptala matka. Když jsme se vrátily do pokoje, sed!la babi ka zp íma, velký polštá nastlaný za zády, a hled!la nám vst íc. Na pozdrav nikdo neodpov!d!l. Vlasy si odhrnula z ela. Objala jsem ji, s nechutí políbila na tvá a p edala jsem jí nejnov!jší íslo asopisu, pro který pravideln! píšu. Abych dala asopis na no ní stolek, prohlédne si ho pozd!ji. Matka se jí zeptala, zda se jí leží pohodln!, jestli jí nemá dát polštá jinak, nebo t eba postel nastavit výš. Babi ka zavrt!la hlavou, sestra prý už jí pomohla. Jestli není ráda, že m! vidí? zeptala se matka. Anno, hol i ko, ekni svojí matce, že nejdu do domova d chodc . 4ekni jí, že radši um u, než bych se vzdala svého bytu. 4ekni jí to. M! neposlouchá. Babi ce se zm!nil hlas. Nebo se mi to možná jen zdálo. Babi ina smrt byla první, kterou budu vnímat s plným v!domím. D!de ek um el, když mi bylo šest let. Druhý d!de ek padl ve válce; babi ka z otcovy strany zahynula p i autobusové nehod! ješt! p ed mým narozením. Soud! dle pravd!podobnosti, bude babi ka další. Byla jsem na smrt zv!davá. A styd!la jsem se za to. D íve jsme kv li Št!drém ve eru uklízeli celý byt. Doba Vánoc p edstavovala n!kolik málo dní v roce, kdy jsme žili v útulném, pohodlném byt!, kde se nic nepovalovalo a v sekretá i v obývacím pokoji, vypulírovaném do vysokého lesku, jsme se mohli vid!t jako v zrcadle. Váno ní stromek jsme zdobili 23. prosince, asto dlouho do noci. Dokud jsem bydlela doma, trvala jsem na tom, aby lametu a silný st íbrný et!z pov!sila matka na strom až nakonec, když už jsem šla spát. Matka m!la pravdu, babi ka znamenala pokaždé stres. ;asto se o Št!drém ve eru za ala hádat s mým otcem, bezd vodn!, jak se tenkrát zdálo, nebo d!lala matce, zatímco jsme ekali na otce, kázání, že si nevybrala dob e, že jí to od za átku íkala, že tím netrpí jenom ona, ale hlavn! d!ti, a matka pak n!kdy zmizela, a my jsme s Berndem z stali sami s babi kou, se kterou jsme skoro nemluvili, protože jsme nesm!li spustit o i z cesty, vedoucí k domovním dve ím, abychom v as zazvonili zvone kem, až se bude otec blížit k domu, ne vždycky st ízlivý, ale copak jsme si s tím lámali hlavu? O i nám zá ily, byly jsme d!ti, s nimiž teprve získávají Vánoce smysl, který pro dosp!lého ztratí, dokud nemá vlastní d!ti, atd. Nejsem si jistá, jestli to takhle bude pokra ovat do nekone na , ale na Halloween si asem asi taky zvykneme. Bernd a já jsme byli plánované d!ti, nejd ív kluk, o dva roky pozd!ji d!v e, neutíkali jsme z domova, milovali jsme své rodi e, a o Vánocích jsme ekali na Ježíška, který k nám vzdor mnoha p ekážkám p ece jen vždycky dorazil. Brzy jsme sedávali pod váno ním stromkem už jen t i. Babi ka dala p ednost jednomu ze strýc , otec jiné žen!, na krátko jsme byli malá rodina, my t i jen sami pro sebe, pokojné Vánoce, p i kterých jsme zavedli vlastní rituály, k jídlu studená mísa, p ed ítání ze za átku Matoušova evangelia, poslech váno ního popu, zákaz televize, a taky jsme zas fotografovali. Potom se matka seznámila s Franzem. Když jsme se vrátily, babi ka po ád ješt! spala. Posadily jsme se s matkou k posteli naproti sob! a listovaly ženskými asopisy. Do pokoje vstoupila sestra a ptala se sta eny v prot!jší posteli, pro zvonila. Babi ka dýchala tak tiše, že to bylo sotva slyšet. Položila jsem asopis a
vzala ji za ruku, abych se ujistila, jestli ješt! žije. Nev!d!la jsem, jaká je p i doteku ruka mrtvého. Ale v asopise jsem etla, že orgány utrpí šok, když lov!k um e. P i transplantacích se proto dává p ednost orgán m od živých dárc . K že posetá sta eckými skvrnami byla tak tenká, že by se dala roztrhnout. Pokoušela jsem se rozpomenout, jaká byla babi ina ruka na dotek d ív, musela m! p ece nes etn!krát držet. Jak je to snadné, vzít za ruku nemocného. Copak mají všichni strach, že by pacient nepozorovan! pláchnul? Nebo jsou dotyky samoz ejmé jen, pokud mohou být poslední? K iklav! ervený lak na nehtech m!la babi ka po stranách oprýskaný. Babi ina dohn!da opálená stará ruka v mojí mladé bílé. Kdybych babi ku milovala, bylo by to víc než krásný obrázek. Ub!hla hodina. Matka za ínala být pomalu nervózní, byl p ece Št!drý ve er, cht!li jsme spole n! ozdobit váno ní stromek, Bernd už jist! eká, až mu zavolá, musí ješt! uva it, jestlipak koupil Franz p!kný, levný stromek. Když babi ka otev ela o i, okamžit! jsem její ruku pustila. „Veselé Vánoce,“ ekla matka. „Aha, no jo, Vánoce.“ „Ano, mami, Vánoce,.“ „Zdálo se mi, že je tv j otec ješt! naživu. P inesl mi dárek. Krabi ku, krásn! zabalenou, s velkou ervenou stuhou.“ Babi ka oto ila tvá sm!rem k no nímu stolku, zvedla trochu hlavu a zklaman! zas klesla zpátky. „Ale, mami, to se ti zdálo.“ „Po ád spím. Doma jsem nikdy nemohla spát. Ale co jsem tady! Kdo ví, co lov!ku dávají do jídla.“ „Nic, mami, nic ti nedávají do jídla. Dostáváš jenom to, co pot ebuješ. Musíš nabrat sílu, proto tolik spíš.“ „Jo, jo, íkej si, co chceš. Tak ráda bych v!d!la, co bylo v tom balí ku.“ Babi ka se zachichotala, pak vzdychla. „Doufám, že za to nedal celou výplatu.“ Dostala babi ka n!kdy od d!de ka n!jaký dárek, nebo na její život zp!tn! p sobí zfilmované románové ký e, které vid!la v televizi? Myslela si, že zase vidí svého mrtvého muže? T!ší se na shledání? Má strach, že z ní roky, kdy žila sama, ud!laly jiného lov!ka? T!ší se i na n!koho jiného? T eba na jiného muže? Obává se rivality? Že se bude muset znova rozhodovat? Jak si v bec p edstavuje posmrtný život? V! í na nebe? Na o istec? Snažila jsem se na tu starou ženu podívat, aniž bych myslela na smrt, ale neda ilo se mi to. Lehká nejistota v mat in! hlase prozrazovala, že dostala strach. Že ješt! nikdy nebyla v takové situaci jako te+. Že má pocit, že už se babi ka p ipravuje na cestu. Babi ka se na m! podívala, hledajíc u m! pomoc. „Jenom se mi to zdálo, vi+.“ Ml ela jsem. Obrátila se zas ke své dce i: „4íkalas to p ece, Elisabeth.“ „Ano, mami, to se ti jen zdálo. Nic se ned!je. Zdálo se ti o tátovi. To se mi taky stává. A n!kdy mi ve snu dává n!jaký balí ek, který chci mermomocí otev ít, ale nesmím, musím ekat, až tam budou všichni.“ Babi ka si s uleh ením vydechla. Usmála se. ;ekaly jsme na konec vizity. Vyšel houf doktor , doktor Kessler nám pot ásl rukou a ekl, že je nutné po ítat s nejhorším, dostavily se komplikace, m že to každou chvíli sp!t ke konci. „Na dnes jsme m!li naplánovanou rodinnou oslavu.“ Matka se rozplakala. Doktor Kessler jí položil ruku na rameno. „Jen klidn! oslavujte, t eba to vaší matce prosp!je. A vám také. Ale pozor, aby toho na ni nebylo p íliš.“ Po chvíli dodal: „Je mi to líto. D!lali jsme, co jsme mohli!“
Ješt! stiskl matce krátce rameno, kývl mým sm!rem, a zmizel ve vedlejším pokoji. Takhle to tedy chodí. Doktor, který vypadá jako v televizním seriálu, vysv!tluje v duchu žánru: „Je mi to líto. D!lali jsme, co jsme mohli.“ Matka se o m! op ela, objala jsem ji, hladila ji po zádech, pokoušela jsem se ji ut!šit. Ješt! p ece není všechno ztraceno, mami, všechno bude zase dobré. A p ipadala jsem si p i tom mimo ádn! pitom!, protože jsem v!d!la, že nic nebude dobré, protože babi ka um e, možná už te+ v téhle chvíli. Cht!la jsem za doktorem Kesslerem b!žet a zeptat se ho, jestli jí to ekl. Myslela jsem jedin! na to, že jí to n!kdo musí íct, um e, a ani o tom neví. T eba musí ješt! n!co ud!lat, t eba to odsouvala do poslední minuty, t eba má n!jakou starou lásku, o které nikdo neví. Nemohla jsem mat in brek snést. Jako by to k n! emu bylo! Musíme jít dovnit , být u ní, zeptat se jí, co by cht!la. „Mami, poj+me k ní. Možná n!co pot ebuje.“ „Takhle tam nem žu. To by hned poznala, co se d!je.“ „Ano, to taky musí! Umírá! Musíme jí to íct!“ Matka se zarazila a rozzloben! se na m! podívala: „Nesmí se to dozv!d!t.“ „Ale má na to právo.“ „Myslíš?“ Kolikrát už byla tato otázka položena. Jak by práv! te+ zn!la odpov!+. Existují na to statistické výzkumy? Sd!lili byste smrteln! nemocnému, že zem e? Ozna te k ížkem: - Ano - Ne - Nevím - Ješt! jsem nebyl v takové situaci
Matka byla v mém objetí ím dál menší, brzy už ji neudržím, a nikdo ji pak už nenajde, ani Franz ne, ani velký, silný Franz, a já bych ji pak musela nosit s sebou, dokud by si nenašla nového, zrovna tak malého kamaráda, a nikdo by ji nevid!l a nikdo by ji neslyšel. Hladila jsem ji po hlav! a broukala jí jediné slovo „mami“, po ád dokola „mami mami,“ tiše, ústy tak blízko u jejího ucha, aby to nikdo jiný neslyšel. M!la bych ostatní informovat o babi in! stavu, ale stejn! jako matce se mi necht!lo zvednout hlavu. Najednou jsem byla na mat iny slzy hrdá. Vždycky vypráv!la, že strýc Ernst a strýc Richard nep išli, když jejich otec umíral. Ne, že by bydleli moc daleko, nebo o tom nev!d!li, nebo že by museli pracovat nebo odcestovat. Na smrtelné posteli volal d!de ek svého nejmladšího syna, jenom babi ka d!de kovi rozum!la a íkala to ostatním, t!m, kte í stáli kolem postele, ale aK jich bylo, kolik cht!lo, Ernst nep išel. Byli by dnes všichni synové tady, Ernst, Robert a Richard, kdyby byli mladší? V dob!, kdy se jim vlastní život zdál mnohem d ležit!jší než všechno ostatní? Kdy si ješt! mysleli, že jim sv!t leží u nohou? Že si vybudují sv j vlastní? Ernst to cht!l. Ernst v to v! il. Normáln! mívám sympatie pro lidi, kte í se pokoušejí svoje sny žít. Ernst se ale, protože cht!l svou v li a víru prosazovat p íliš siln!, dostal na titulní stránku místního plátku a do v!zení. I tehdy matka plakala. M!la št!stí, že m!la jiné p íjmení, jinak by lidé volali i jí a ptali se: „To je tv j muž? Znáš ho? Je to tv j bratr?“ Když ji p ipravil o spoustu pen!z, sed!l zas v base. Ne kv li matce, ona by ho nikdy neudala. Matka neplakala, ale když se dostal ven, odpustila mu. Já už bych s ním v život! nepromluvila ani slovo, ovšem já taky nejsem jeho sestra. „Možná bychom m!li zavolat doktora.“ „Lízo, tak ekni nám, co se d!je.“ „Je to doopravdy tak zlé?“ Pokud by k nám strýc Ernst p išel moc blízko, jednu bych mu vrazila. Je o pár hlav v!tší n!ž já, ale nev! ila jsem, že by jako ádný ob an, který se z n!j mezitím stal, ude il mladou, jemnou ženu do tvá e. Kdyby to ud!lal, možná bych to ani já neoznámila.
Matka p estala plakat. Na krku jsem cítila její dech. Aniž bych pohnula rty, vypráv!la jsem jí, jak jsem se k ní poprvé rozb!hla na svých ješt! nejistých nohách. Slyšela jsem, jak Franz íká: „Zdravím vás!“ Matka zvedla hlavu, z stala ale op ená o m!. I já jsem na okamžik zvedla obli ej, kývla jsem na Franze, nevid!la jsem mamin iny o i, takže jsem nev!d!la, jestli si prohlíží jednoho po druhém, nebo se zam! ila na jeden bod. Poté, co všem pot ásl rukou, p išel k nám a položil opatrn! matce ruku kolem ramen. Jeho blízkost mi byla nep íjemná, jeho tvá cizí, pokoušela jsem se nenápadn! uvolnit. Matka se ode m! odtáhla, Franz za al p echázet sem a tam. „PromiMte, že jsem vás hned nepozdravil.“ „To nic.“ „To je p ece pochopitelné.“ „Je to skute n! tak zlé?“ „Je snad už...?“ „M!li bychom jít dovnit ,“ naléhala jsem. Matka p ikývla. Krátce polkla, pak ekla tiše: „Doktor Kessler íkal, že to m že každým okamžikem sp!t ke konci.“ Otev ela jsem dve e a ustoupila stranou, aby mohli ostatní projít. „Co m že být pro ty iaosmdesátiletou ženu krásn!jší než zem ít v kruhu svých d!tí?“ zašeptala jsem matce do ucha, než ruku v ruce s Franzem vešla do pokoje a Bernd zmizel za rohem. Jsme v nemocnici. Maminka sedí na oranžové um!lohmotné židli a usmívá se. Babi ka leží v posteli, u níž maminka sedí. Babi ka spí. Já stojím vedle a míchám va e kou kaši z t ešní. - Míchej, Anno, míchej, volá na m! babi ka. Maminka hladí útlou, svrašt!lou ruku na bílém vyžehleném prost!radle. - Míchej, Anno, míchej! Bolí m! ruka. Aniž míchání p eruším, p endám si va e ku do levé ruky a míchám s ní tak dlouho, až zas m žu pohybovat prava kou. - Míchej, Anno, to je p ekvapení, míchej, míchej. V ely létají otev eným oknem dovnit , do ista opilé v ní cukru, a z posledních sil usedají na sladké stopy, které mi ukáply, na kv!tiná e na okenním parapetu za nabranými záclonami, pes št!ká, babi ka stojí vedle m! a dívá se na umíchanou hmotu, jestli už je hotová. Slune ní paprsky jí tan í po bled! modré zást! e. - Kde je d!de ek? - D!de ek je mrtvý. To je pro tvoji maminku. - A tatínek? Ten nic nedostane? - Tatínek nemá rád t ešn!. Míchám. Babi ka p ipravuje zava ovací sklenice. - Míchej, Anno, nesmíš p estat míchat, jinak to nebude dobré. Chci íct mamince - Pro sedíš v nemocnici? Babi ka je v kuchyni, d!láme marmeládu! ale musím být zticha, protože to má být p ekvapení, a míchám rychle dál, na chvíli jsem zapomn!la, tak to te+ musím dohnat dvojnásobnou rychlostí. „Víš, že jsem mrtvá?“ ptá se babi ka hrdelním hlasem. „Samoz ejm!,“ odpovídám, protože tady, kde stojíme, to je p ece m j byt. Svalím se a lapám po dechu. Babi ka se sm!je. „Babi ko,“ slyším se sípat, „babi ko, já za to nem žu.“ Vila, ve které je babi in byt, je p epychov!jší, než jak jsem si ji pamatovala. Schodišt! je sv!tlé, na bílých dve ích od bytu zá í zlatými písmeny ANNA STEINART. Na v!šáku v p edsíni visí babi in podzimní kabát, v polici stojí vzorn! jeden vedle druhého páry bot. Velký pokoj je p ecpaný starým tmav! hn!dým nábytkem, ve vitrínách malé figurky, na gau i sedí velký medv!d, na st!n! visí babi ina svatební fotka, na krbu, který si nechala postavit
teprve p ed pár lety, fotografie vnuk a vnu ek, my dva s Berndem jako malé d!ti v zahrad! starého domu, svatební fotografie všech babi iných d!tí, i mojí matky a otce. Na dve ích na balkón jsou stejn! jako na oknech vpravo a vlevo zatažené dlouhé záv!sy, které okamžit! roztáhnu. Balkon s kovaným zábradlím je vzdor výhledu na zahradu a les na vn!jším kraji vroubený kv!tiná i. Složený um!lohmotný st l, dv! židle a lehátko op ené o ze+. Jako ložnice slouží pokojík, kam se vejde postel a no ní stolek. Na stolku leží autobiografie Heinze Rühmanna. Stoupla jsem si na balkón, dve e nechala schváln! otev ené, aby do obýváku vniklo trochu kou e. Vzpomínka m! neklamala. Je to byt, do jakého se lov!k zamiluje, mohla jsem babi ku jen litovat, že se te+, místo aby v lét! sed!la na balkón! a vychutnávala výhled, musí zas hašte it se svým mužem. „Kolik máme asu?“ ptám se sm!rem do pokoje. „Jak to myslíš?“ Matka práv! prohledává n!jakou zásuvku. „Než byt vyklidíme.“ I já jsem ji znala, hv!zdu z doby p ed mnoha lety. Jak asto jsme s Berndtem museli tiše sed!t p ed televizí, protože v sobotu odpoledne dávali staré filmy. Když se Simone Rethel, stále o 29 let mladší než babi ka, provdala za Johannese Heesterse, nebyla s babi kou celé dny e . Babi ka byla o 17 let mladší než „Jopie“, blouznila o n!m, ale on byl pro ni samoz ejm! nedosažitelný, „už kv li v!ku“, jak Berndovi a mn! o jednom sobotním odpov!dni sv! ila. Znamenalo to už tehdy, že je p íliš stará, nebo m!la stále ješt! pocit, že je p íliš mladá? Pozorovali bychom s Borisem zimu, ekali na jaro, a jaké by tady mohlo být léto! Chodili bychom se koupat do eky, opili se vždycky v hospod!, kde se podává Heuriger, letošní víno, a v noci bychom putovali lesem. „Co stojí ten byt m!sí n!?“ ptám se sm!rem do pokoje. Matka se p ehrabuje v zásuvkách jako zlod!jka, pasoucí po pen!zích, spo itelních knížkách a cenných papírech. „Kolik stojí inže?“ „Ale to je te+ p ece jedno. Radši mi pomoz.“ Matka se o ividn! chce co nejrychleji zas vrátit ke svému životu. „Co vlastn! hledáme?“ „Notýsek s adresami. Ur it! m!la ješt! jeden. Anno, soust e+ se prosím t!. Pomalu toho za ínám mít dost.“ Starostlivý pohled modrých o i a já se zu iv! dávám do hledání. Možná že nemám šanci byt zd!dit, ale že mi ne eknou pravdu, že se mnou jednají, jako bych byla cizí, to jsem si nezasloužila. Není tu moc zásuvek s papíry, otvírám sk íMky s prádlem, p ihrádky plné recept , vytržených z ženských asopis - babi ka už si neva ila- , šuplíky plné krabi ek se zápalkami, ubrousk , ú t z restaurací, knoflík , gumi ek, kancelá ských svorek... „Jdeme, mami, žádný další notýsek tu není.“ „M!la ho!“ Matka je blízka plá i. „Ale takhle ho nenajdeme.“ „A jak asi?“ Sedá si na starou, prod enou ervenou lenošku, up e pohled na zimní les venku a rozplá e se. „Pro jen um ela? Pro zrovna te+?“ Zatoužila jsem po zaplivaném lokále u m! doma za rohem. Stýská se mi po Borisovi. Tak, že to až bolí. Tak, že se mi zdá, že se skácím, jestli nebude hned te+ stát vedle m!. Musím se zkoncentrovat na to, co je, co je te+, pak se nic nestane. Ze ztuhlého t!la soukám v!tu, kterou je t eba íct. A p esto si nejsem jistá, jestli m! matka slyšela. A p itom jsem cht!la íct n!co jiného. „Poj+me, Franz už jist! eká.“ Matka vstane a podívá se na m! s neznámým, tvrdým výrazem v o ích: „Nemysli si, že ten byt dostaneš.“
„Samoz ejm! že ne, mami.“ D!kuju jí za tuhle poznámku. Nenávidím ji za tahle slova. Nevím, co znamenají. V pravém uchu mi zní tlukot Borisova srdce. Tlukot Borisova srdce by matku uklidnil. Tlukot Borisova srdce by ji p esv!d il, že kdybychom se sem m!li spolu nast!hovat. Nep eje mi matka byt, protože sama nikdy žádný nem!la? Po p l hodin!, kdy jsem stála na balkon! a p edstavovala si letní ve er, matka hledání vzdává. Rozhodla jsem se na nic se neptat. Rozhodnutí bylo na babi ce. - Našla jsem nám byt, tady ve m!st!, jeden velký a jeden malý pokoj, kuchyM, sv!tlý, za ízený, s vanou a s balkonem s výhledem do zelen!, plus prominentní sousedka jako bonus, což ovšem nevím, jestli dokážeš ocenit. - Byt tvojí babi ky? Boris a já sedíme u babi ky v kuchyni, pijeme aj a jíme kolá . Jak byla babi ka nadšená Borisem, kterého jsem s sebou vzala jen proto, že m! matka prosila, abych babi ku navštívila, že má narozeniny, a ona že leží v posteli s ch ipkou. Nedokázala jsem si p edstavit, že budu s babi kou sama. Jak jsem byla na Borise pyšná. - Kdy se vrátíš? - Zítra, je p ece Silvestr. Co ten byt? Boris v byt! byl. Ví, o em mluvím. Boris babi ku ješt! poznal. Kdyby jí nebylo tak špatn!, ur it! by se m! na n!j zeptala. - Mám za sebou náro ný den. - To já taky. Co ten byt? - Chceš jít na party? - Jasn!, to je p ece domluveno. Co ten byt? - Copak jsme se rozhodli bydlet spolu? To je typické, že Boris klade otázky, které jsou podle m! v takovýchhle rozhodujících chvílích jasné. 4íkám tomu „pragmatismus“. Boris musí všechno vyjasMovat, až je pozd!. - Zapomn!las, že pracuju ve Vídni? - Dá se dojížd!t. V prvním ro níku na vysoké jsem to taky tak d!lala. - Je ti dob e? - D!lám si plány do budoucna a nedokážu si pro nejbližší dobu p edstavit nic hez ího, než s tebou spát v tom byt! na matraci. - Já mám taky plány do budoucna, a v t!ch není nic o tom, že bych m!l žít v provin ním m!st! blíž p írod! a každý den jezdit do Vídn! a zase zpátky. - Nem žeš svoje plány zm!nit? P izp sobit okolnostem? - Nem žeš se prost! vzpamatovat? Za pár dní budeš mít o život! zas jinou p edstavu. Ve které se já t eba ani nebudu vyskytovat. - Nev! íš mi? Copak nevíš, že si bez tebe nedokážu život p edstavit? - Ne, to je novinka, o tom musím nejd ív p emýšlet. Copak nem žu jít t eba uklízet? Když skute n! nebudeme mít peníze? Musela jsem se smát. Jít uklízet, to bylo morální východisko pro ženy z okruhu mojí matky, pro které samoz ejm! prostituce nep ipadala v úvahu. Vy erpan! jsem si p ejela rukou p es o i a do nosu m! ude il nep íjemný zápach. Nebyl to mycí prost edek, ani špinavá voda, bylo to n!co jiného, zápach, který vylu ovalo moje t!lo a kterého jsem si dote+ nevšimla. Pro si d!lám starosti s pen!zi? Byt je p ece v osobním vlastnictví a placení nájmu není problém. - ;emu se sm!ješ? Nem žeš p ijet dom a pak si o tom promluvíme? - Nem žeš mi prost! odpov!d!t? - Musím jít. N!co te+ ve er mám. Už se na tebe hrozn! t!ším. P eložila Zuzana Augustová
