Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji

Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji

© 2013 Kateřina Mirská

Abstrakt MIRSKÁ, Kateřina: Analýza využití kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Ing. Petr Scholz, DiS. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2013. Bakalářská práce se zabývá analýzou složení ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Teoretická část věnuje pozornost terminologii ubytovacích služeb, způsobům měření jejich kapacit a historickému vývoji daného jevu. Dále mapuje vývoj struktury ubytovacích zařízení na tomto území, kapacity a jejich využívání během let minulých. Zabývá se i hosty z hlediska jejich složení a délky noclehů v těchto zařízeních.

Klíčová slova Klasifikace. Ubytovací kapacita. Ubytovací zařízení.

Abstract MIRSKÁ, Kateřina: Analysis of capacity utilization of accommodation facilities in the Pardubice Region. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Thesis Supervisor Ing. Petr Scholz, DiS. Grade of professional qualifications: Bachelor degree. Jihlava 2013. This bachelor thesis introduces analysis of composition of accommodation establishments in Pardubice Region. Theoretical part focuses on terminology of accommodation services, its capacity measurements and historical development of the phenomenom. Next part is the survey of distribution of accommodation establishments, its capacity and its development in the region. The work also describes the composition of hotel guests and the length of their accommodation.

Key words Accommodation capacity. Accommodation establishment. Classification.

6

Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Petru Scholzovi, DiS. za odborné vedení práce a za trpělivost při její tvorbě. 7

Obsah Seznam ilustrací ................................................................................................................ 9 Seznam zkratek ............................................................................................................... 10 Úvod................................................................................................................................ 11 1

2

Ubytovací zařízení a jejich postavení na trhu .......................................................... 12 1.1

Ubytovací zařízení jako poskytovatelé služeb ................................................. 12

1.2

Způsoby zjišťování využívání kapacit ............................................................. 20

Analýza využívání kapacit ubytovacích zařízení Pardubického kraje .................... 25 2.1

Cíl a metodika zkoumání ................................................................................. 26

2.2

Struktura ubytovacích zařízení ......................................................................... 27

2.3

Využívání kapacit ubytovacích zařízení .......................................................... 34

2.4

Hosté v ubytovacích zařízeních ....................................................................... 35

2.5

Noclehy hostů v ubytovacích zařízeních.......................................................... 39

Shrnutí ............................................................................................................................. 49 Závěr ............................................................................................................................... 50 Seznam použité literatury ............................................................................................... 53 Seznam příloh ................................................................................................................. 56 Přílohy............................................................................................................................. 57

8

Seznam ilustrací Graf 1

Nároky na klasifikaci do tříd a na označení Superior pro hotely

19

Graf 2

Vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení

27

Graf 3

Vývoj počtu hotelů, hotelů garni a motelů dle klasifikace

28

Graf 4

Vývoj konkrétních hromadných ubytovacích zařízení

30

Graf 5

Průměrný podíl ubytovacích zařízení na trhu za léta 2003 až 2011

33

Graf 6

Počet pokojů a lůžek ve všech hromadných ubytovacích zařízeních

34

Graf 7

Počet hostů ubytovacích zařízení složený z rezidentů a nerezidentů

35

Graf 8

Kvartální vývoj počtu hostů ve všech ubytovacích zařízeních

37

Graf 9

Přenocování v ubytovacích zařízeních složený z rezidentů a nerezidentů 39

Graf 10

Přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních dle kvartálů

40

Graf 11

Využívání kapacit lůžek ve všech ubytovacích zařízeních v procentech

44

Graf 12

Čisté využití lůžek všech ubytovacích zařízení dle čtvrtletí v procentech 45

Graf 13

Procentuální ČVL a VP v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních

46

Graf 14

Procentuální ČVL v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních

47

Tabulka 1 Průměrná délka noclehů a pobytu v ubytovacích zařízeních

42

9

Seznam zkratek AHR ČR

Asociace hotelů a restaurací České republiky

CR

cestovní ruch

ČVL

čisté využití lůžek

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj

UNIHOST

Sdružení podnikatelů v pohostinství, stravovacích a ubytovacích službách ČR

UZ

ubytovací zařízení

VP

využití pokojů

WTO

Světová organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization)

10

Úvod Ubytovací služby jsou součástí infrastruktury cestovního ruchu. Typická je pro ně časová a místní vázanost, komplexnost a neskladovatelnost. Patří k základním službám cestovního ruchu a jsou nezbytné pro jeho realizaci (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 49). Cílem bakalářské práce je analyzovat využívání kapacity ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Práce je členěna do dvou kapitol. V první kapitole se zabýváme podstatou ubytovacích služeb a vymezením ubytovacích zařízení na základě klasifikace v České republice a identifikujeme postavení UZ na trhu ubytovacích služeb v ČR. Druhá kapitola analyzuje vývoj využívání kapacit ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji v období let 2003 až 2012. Tyto údaje jsou v praxi důležité pro Revenue Yield Management při analýze výkyvu poptávky a jejich eliminaci (Křížek, Neufus; 2011, s. 129). V práci využíváme zejména sezónní data, a to statistické ročenky, přehledy a časové řady Českého statistického úřadu. Využíváme též odbornou knižní a časopisovou literaturu a online zdroje s odborným zaměřením.

11

1 Ubytovací zařízení a jejich postavení na trhu Mnoho vynálezů, moderních technologií a nejen zrychlující se přeprava osob ovlivňují cestovní ruch. Jedno však zůstává stále stejné. Lidé potřebují na cestách někde přenocovat, odpočinout si, najíst se a být v bezpečí. I přes tyto základní potřeby cestující neustále zvyšují své nároky nejen na vybavenost, design, hygienu či relaxační aktivity v ubytovacích zařízeních. Dnešní hotelnictví se tedy snaží držet krok s pulzujícím světem a spolupracuje například s oblastmi nejnovější architektury, elektroniky, managementu, ale i kultury (Křížek, Neufus; 2011, s. 11). Každý hospodářský subjekt musí v ekonomice, zvláště na trhu cestovního ruchu, o svou pozici dbát. Výhodnější postavení na trhu a umění oslovit zákazníky vhodnou nabídkou může podpořit i kvalitní analýza kapacity a návštěvnosti ubytovacího podniku. Analýzy pomáhají odhalit krizová období a jejich případné příčiny. Potřebné je též zdokonalovat se, odhadnout trendy budoucí sezóny a vycházet vstříc přáním zákazníkům, ať se jedná o jakoukoli kategorii a klasifikační třídu zařízení.

1.1 Ubytovací zařízení jako poskytovatelé služeb Cestovní ruch by nefungoval bez jeho realizačních složek. Jednou z nejdůležitějších realizačních složek materiálně technické základny, představující věcného nositele, jsou ubytovací zařízení. Zařízení jsou dělena do skupin na doplňková, převážně rekreační prostory, které mohou být buď všeobecně prospěšné či speciální, a na základní zařízení materiálně technické základny. K základním patří dopravní, stravovací a ubytovací zařízení. Ubytovací zařízení je nejdůležitější složkou této základny, zabezpečuje nejen účastníkům cestovního ruchu přechodný nocleh, včetně sanitárního vybavení, mimo jejich trvalé bydliště a umožňuje tak realizování cílů a funkcí cestovního ruchu ve všech jeho druzích a formách po dobu přechodného pobytu ve střediscích cestovního ruchu. Francová (2003, s. 63) uvádí, že ubytovací služby jsou spojeny s účastí na cestovním ruchu i s výkonem povolání a spočívají v poskytování služeb. Různé typy ubytovacích zařízení umožňují účastníkům přenocování, či dokonce přechodné ubytování, mimo místo jejich trvalého bydliště a uspokojují jejich související potřeby.

12

Další definici zahrnující i poskytování stravovacích služeb uvádí Pásková a Zelenka (2002, s. 588), kteří vnímají ubytovací zařízení jako objekty, prostory nebo plochy, které poskytují ubytování veřejnosti a jsou součástí základní infrastruktury cestovního ruchu. Tyto prostory bývají spojeny, v plném nebo omezeném rozsahu, se stravovacími službami a případně s dalšími druhy služeb. Jejich kapacita je využívána zejména pro cestovní ruch s dělením na celoroční a sezónní zařízení, zařízení hotelového typu a ostatní. Úroveň ubytovacího zařízení závisí na jeho kategorii, druhu a dalších kritérií souvisejících s kvalitou a komplexností poskytovaných služeb (Kopšo, 1985, s. 176). Neslouží-li budova primárně k přechodnému ubytování v souvislosti s cestovním ruchem, je řazena mezi individuální ubytovací zařízení a je postavena i kolaudována pro trvalé bydlení či individuální rekreaci. Používaným termínem je poté „ubytování v soukromí“, jednat se může o chaty, chalupy i pronájem obytné místnosti (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 51). Termín kategorizace označuje segmentaci ubytovacích zařízení do jednotlivých kategorií a to z různých hledisek. Touto tématikou se zabývá mnoho odborných knih, ve kterých se autoři liší svými rozdílnými názory na šíři dělení ubytovacích zařízení. Jedná se o odlišení UZ dle druhu staveb na ubytovací zařízení hromadná, ostatní a jiná. Dle Francové (2003, s. 64) z hlediska cestovního ruchu, nebo také dle způsobu využití, se dělí na UZ volného cestovního ruchu (například turistická ubytovna, motel a hotel) a vázaného CR, pod který spadají například letní tábory a léčebny. Rozdělení podle kategorií skrývá zařízení tradiční, doplňková (chaty, hotely či rotely) a ostatní (například koleje). Způsob výstavby zaštiťuje UZ pevná, částečně pevná, přenosná a pohyblivá. Pod částečně pevnými si lze představit chaty, pod přenosnými stany a pod pohyblivými například rotel a obytný přívěs. Ubytovací zařízení mají také různou dobu provozu. Nejlepším využitím stavby je celoroční provoz, který není ale vždy umožněn, tudíž nastupuje sezónní provoz buď v obou sezónách, či jen v letní, nebo zimní. Ubytovací střediska i ubytovací prostředky jsou pod záštitou členění dle kapacity. Podstatnou je i velikost zařízení, kdy označení malá představuje 5 až 100 pokojů, střední 101 až 250 pokojů a velká nad 250 pokojů (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 50).

13

Křížek a Neufus (2011, s. 22) rozdělují ubytovací zařízení odlišně, zejména z marketingové perspektivy a uvádí jen tři nejobvyklejší dělení. A to podle umístění, do kterého spadají: přímořské, horské, městské, lázeňské a relaxační zařízení. Dále uvádí zařízení rodinné, relaxační, sportovní, lázeňské, wellness a kongresové, také konferenční či seminární zařazující pod titulek převažujících doplňkových služeb nebo zaměření. Poslední perspektiva segmentace je z pohledu velikosti, skýtající malé (do 50 pokojů), střední (51 – 150 pokojů), velké (151 – 400 pokojů) a mega (nad 400 pokojů) ubytovací zařízení. „Počet pokojů pro zařazení do skupiny dle velikosti je orientační a v závislosti na kapacitách ostatních služeb může oscilovat až o 20% v každé skupině“ (Křížek, Neufus; 2011, s. 22). I přes možnost odchylky se od výše uvedeného velikostního rozdělení počty pokojů liší, zvláště u středně velkých UZ. Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011, s. 50) u nich uvádí 101 až 250 pokojů a Křížek s Neufusem (2011, s. 22) považují za středně velká ubytovací zařízení budovy s 51 až 150 pokoji. V závislosti na počtu pokojů se rozlišuje i penzion od hotelu, kterým je zařízení s minimálně deseti pokoji pro hosty a musí být vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených. Důraz se klade na stravovací služby, které hotel poskytuje během celého dne. Pásková a Zelenka (2012, s. 207) chápou hotel jako minimálně deseti pokojové zařízení s recepcí určené pro hosty a zajišťující kompletní stravovací služby a široký sortiment dalších služeb určených klientům. Hotel je zpravidla klasifikován do pěti tříd na základě velikosti a vybavení pokojů, rozsahu a kvality poskytovaných služeb. Autoři dále uvádí, že WTO vymezuje hotely výčtem nejmenšího požadovaného množství služeb, kdy označení hotel připadá hotelům, motelům, hostincům u silnic, plážovým hotelům, aparthotelům a obdobným zařízením poskytující hotelové služby. Avšak za podmínky, že je k dispozici více než pouhé denní stlaní lůžek a uklízení pokojů. Pro porovnání uvádíme pojetí hotelu zahraniční literaturou dle Sheela (2007, s. 6), jež uvádí hotel jako domov pryč od domova. Místo, kde turisté přestávají být cestovateli a stávají se hosty v zařízení, který obvykle nabízí plný rozsah ubytovacích a stravovacích služeb. Ty mohou zahrnovat apartmá, veřejnou jídelnu, recepční místnost s halou a zábavním zařízením. Nejvíce charakteristickou vlastnost, která odděluje hotel od jiných ubytovacích zařízení, je úplnost vybavení a poskytovaných služeb. Kromě dostupnosti různých obecných služeb jsou to i například: půjčovny aut, zajišťování 14

letenek, prohlídek, vyhlídkových cest, rezervací, služeb pošty a další. Velikost kategorie hotel se pohybuje v rozsahu od dvaceti do více jak tisíce pokojů. Hotely se nachází v centru města, na jeho okraji či v letištních lokalitách. Základní funkce hotelu zahrnuje poskytování ubytování, zásobování pokrmy a nápoji pro okamžitou konzumaci, zajištění dopravy, rekreačního a zábavního vybavení a jakýchkoli jiných náhodných nebo vedlejších služeb k těmto funkcím. Tento pohled, na rozdíl od českých knih, vnímá hotel jako mnohem větší zařízení. Je to dáno i rozličnou velikostí hotelů v různých státech, zvláště s ohledem na počet pokojů. Tento zahraniční popis skýtá i podrobnější výčet poskytovaných služeb s uvedením charakteristické vlastnosti hotelu pro neomylné označení ubytovacího zařízení tímto odborným pojmem. Hotel, který poskytuje omezené stravování, z toho vždy povinně snídaně, se nazývá hotel garni. Detailně popisuje tento odborný pojem v české literatuře Pásková a Zelenka (2012, s. 207) jako ubytovací zařízení zabezpečující rozsah služeb stanovený pro příslušné hotelové třídy s omezenou nabídkou stravování. Jedná se především o zabezpečování snídaní, někdy nápojů, snack bar a občerstvení převážně pro své hosty. Obvykle zde nejsou kromě vrátnice a recepce další odbytová střediska. Mírně odlišná definice zahraniční literatury pohlíží na hotel garni jako hotel, který nemá jídelnu a služby restaurace, ačkoli příležitostně nabízí kontinentální snídani (Beaver, 2005, s. 184). Se stejnou podmínkou nejnižšího počtu pokojů musí počítat motel, a navíc poskytovat rozšířené služby pro motoristy, zejména dostatečně prostorné parkoviště. Křížek a Neufus (2011, s. 23) popisují motel jako zařízení pro hosty poskytující přechodné ubytování a služby s tím spojené, a to zejména pro motoristy. Velikost motelu se pohybuje mezi deseti až padesáti pokoji a je situován v předměstí u hlavních silnic nebo poblíž letištních ploch. Zákazníci motelů jsou hlavně cestovatelé, kteří zde občas tráví i více nocí (Sheela, 2007, s. 6). Mezi méně obvyklá hromadná ubytovací zařízení se řadí botel, jímž je hotel na lodi, která je trvale zakotvena. S menšími nároky na splnění počtu pokojů, a to konkrétně alespoň pěti a maximálně dvaceti, je zařízení s ostatními službami obdobné hotelu označováno slovem penzion. Definice Zelenky a Páskové (2012, s. 413) nebere zřetel na počet pokojů v zařízení, jež nabízí ubytování obvykle na více než jednu noc a stravování poskytuje hlavně svým hostům. Může být součástí objektu, který současně slouží i jiným účelům. Penzion uvádí také zpravidla jako „malokapacitní ubytovací

15

zařízení s klidným a útulným rodinným prostředím, s omezenějším rozsahem a nižší úrovní

společenských

srovnatelnými

a doplňkových

s odpovídající

třídou

služeb, hotelu.“

avšak

s ubytovacími

Vymezení

pojmů

službami

v porovnání

s cizojazyčnou literaturou není výrazně odlišné, přesto každá literatura jej může popisovat z mírně jiného pohledu. Tento proces, kdy jsou zařízení tříděná do jednotlivých kategorií, se odborně nazývá kategorizace a zahrnuje i ostatní ubytovací zařízení. Specifickými hotelovými zařízeními, dle Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky, jsou Resort / Golf resort hotel, Spa / Lázeňský hotel a Wellness hotel. Nejen v hotelových

komplexech

se

setkáváme

s pojmem

depandance,

označením

pro samostatně stojící budovu, poskytující omezené služby. Nacházejí se v blízkosti do 500 metrů a patří k hotelu, jež tyto služby zajišťuje. V objektu depandance není recepce a slouží hlavně pro účel noclehu (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 6-7). Samotné vnímání ubytování a jeho dělení se od tohoto uvedeného, obvyklého v Čechách, liší od pohledu některých cizojazyčných literatur. Američtí autoři Goeldner a Ritchie (2009) jej dělí na komerční a nekomerční. Kde jsou na jedné straně soukromá obydlí, institucionální (univerzitní koleje, zdravotní zařízení) a neziskoví provozovatelé (přístřešky) a na straně druhé jsou hotelové řetězce přes motely až po volnočasová zařízení. Anglická literatura rozvádí druhy ubytování na prázdninové parky a kempy, mládežnické ubytovny, ubytovací zařízení s vlastním stravováním, školní areály, penziony a hotely (Dale, 2005, s. 14). Starší pohled na ubytování a význam tohoto slova vychází z antické tradice, kdy je vnímáno jako opouštění domova. Avšak anglický překlad vychází z latinského commod, vyjadřující pohodlí. Naopak francouzský překlad znamená přizpůsobit se. K prvním ubytovacím zařízením patřily zájezdní hostince. Pojem hotel se vyskytl v Evropě až začátkem 19. století a stal se symbolem pro nalezení přístřeší na cestách. Latinský základ tohoto pojmu (hospitalis) označuje noclehárnu s možností stravy. „Ve Francouzském prostředí je hotel definován jako dům zařízený pro ubytování cestujících“ (Křížek, Neufus; 2011, s. 16). Nejen znalost pojmů a výše popisovaných kategorií je důležitá pro lepší orientaci při vybírání vhodného ubytování. Dalším pomocníkem je klasifikace ubytovacích zařízení, kdy zařazení do jednotlivých tříd

16

charakterizuje vybavení interiéru, úroveň a rozsah poskytovaných služeb. Znalost klasifikace ubytovacího průmyslu je nezbytná i pro porozumění jeho organizaci (Sheela, 2007, s. 4). Klasifikační třídy se v České republice značí hvězdičkami, jejichž počet symbolizuje míru poskytovaného komfortu a umožňuje odhad cenové úrovně služeb. Čím více hvězdiček, tím více kritérií zařízení splnilo a je i cenově dražší. V některých zemích jsou hvězdičky nahrazeny motivy klásků, oliv či sluníček, a to především ve spojení se selskou turistikou. Specialisté v projektu „Dovolená na selském statku“ působící v Rakousku používají místo symbolu hvězd květy (Echter winterurlaub, 2013). Každé ubytovací zařízení má dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání povinnost označit provozovnu viditelně kategorií a třídou. Označení tříd má pět stupňů. Nejnižší třída s jednou hvězdou se slovně nazývá Tourist, dvě hvězdy či jiný symbol Economy, tři symboly Standard, čtyři First Class a pět hvězd Luxury. Ve světě se výjimečně hotely označují až do sedmi hvězd, příkladem je The Burj Al Arab v Dubai, který nabízí luxusní služby v třídě *******. V České republice se ubytovací zařízení v kategorii hotel člení do pěti tříd. O třídu méně, až do čtyř hvězd, se klasifikuje hotel garni, penzion, motel a botel. Ostatní ubytovací zařízení, jako jsou kempy a chaty, nemají povinnost klasifikace (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 6-7). Avšak toto zařazení není zárukou dostání stejné úrovně služeb ve všech třídách Economy, jelikož neexistuje pevné nařízení pro klasifikaci, pouze materiál doporučujícího charakteru při klasifikaci UZ. Ani poctivé zařazení do odpovídající třídy hostům nezaručí vlídnost obsluhy, skvělou atmosféru, ochotu personálu při poskytování služeb ani důvěryhodnost a pocit bezpečí (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Snahy o sjednocení těchto klasifikačních kritérií, pro lepší orientaci spotřebitelů hotelových služeb, jsou zaznamenávány již v minulosti. V letech 1976 až 1993 byla platná odborná norma ON 735412 Kategorizace ubytovacích zařízení a klasifikační znaky pro jejich zařazení do tříd. Nastoupila doba, kdy si provozovatel mohl přiřadit k podniku počet hvězd, jaký uznal za vhodné, nehledě na posouzení kvality poskytovaných služeb. Toto libovolné označování a nedbání na doporučující charakter klasifikačních materiálů přetrvává dodnes. „Zatímco jeden hotel s označením *** měl WC se sprchou na pokoji, jiný nikoliv, přičemž cena za oba byla srovnatelná“

17

(Francová, 2003, s. 68). Tendenci k zlepšení dokládají i členství v odborných organizacích. „Česká republika je od roku 1993 členem evropské konfederace HOTREC zastřešující hotely a restaurace na úrovni Evropské unie“ (Křížek, Neufus; 2011, s. 23). Další snahou o doporučení bez jednotného aplikačního systému, které se v praxi moc neujalo, bylo v 90. letech „Doporučení upravující základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení“, které zpracovali zástupci jednotlivých profesních sdružení se zástupci orgánů státní správy. Souběžně je standardizace ubytování, stanovující požadavky na poskytované vybavení a služby, řízena vyhláškou č. 137/1998 o obecných technických požadavcích na výstavbu (Francová, 2003, s. 68). První publikace „Doporučený standard ubytovacích služeb“ pro ubytování v soukromí, turistických ubytovnách, kempech a chatových osadách vznikla v roce 2000 na půdě Ministerstva pro místní rozvoj, které spolupracovalo se Svazem venkovské turistiky, Klubem českých turistů a živnostenským společenstvem Kempy a chatové osady (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Později vznikla Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky pro hotely, penziony a obdobná zařízení, na které se podílely i další profesní organizace. Tato klasifikace byla roku 2010 nahrazena jednotnou středoevropskou klasifikací ubytovacích zařízení sjednocující v rámci systému Hotelstars Union kritéria zařazování UZ do skupin a tříd v těchto dvanácti zemích: České republiky, Rakouska, Německa, Maďarska,

Nizozemí,

Švédska,

Švýcarska,

nověji

přibylo

Estonsko,

Litva,

Lucembursko, Lotyšsko a Malta (AHR ČR, 2013). Země se do této klasifikace hlásí dobrovolně. Profesní svazy Asociace hotelů a restaurací České republiky a UNIHOST udělují a obnovují pro své členy i ostatní podnikatele Certifikáty a Klasifikační znaky (samolepky), které se

udělovaly na

tříleté

období

počínaje lednem

2010

a konče prosincem 2012 (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 2). Aktuálně běží další tříleté klasifikační období, které začalo v lednu 2013 a končit bude prosincem 2015. Tento rok (2013) tedy probíhá recertifikace téměř 220 zařízení, kterým končila platnost „samolepky“. Znak udělovaný na období 2013 – 2015 má jednotnou podobu pro všechny členské země Hotelstars Union. Do této doby se design samolepek lišil (HOTELSTARS, 2012). Nový znak, jako první hotel

18

v Evropě, získal Ibis München City West v Německu, konkrétně certifikaci „2 Sterne Superior“ (REDAKCE G&H, 2012). Certifikáty klasifikující třídu zařízení jsou udělovány po splnění určených kritérií a dosažení alespoň minimálního počtu požadovaných bodů, které se liší dle kategorií. Soupis těchto požadavků je součástí Oficiální jednotné klasifikace ubytovacích zařízení České republiky. Dosahuje-li UZ vysoce předstihující bodové hodnocení a převyšuje-li očekávaný standard pro jejich třídu, získává přívlastek „Superior“. Pro získání tohoto označení je předepsána minimální dosažená bodová úroveň, její příklad pro hotely je označen v grafu 1. Pro porovnání počtu splněných kritérií (například osvětlení zrcadla nad umyvadlem, snídaně formou bufetu, služba buzení, hlídání dětí a dalších) musí hotel, aby dosáhl na 1 hvězdu, splnit 44 povinných kritérií a penzion ve stejné třídě 40. V klasifikační třídě First Class penzion plní minimálně 180 povinných kritérií a hotel 380 (Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 13-23). Graf 1: Nároky na klasifikaci do tříd a na označení Superior pro hotely 700 80

600 Počet bodů

500

190

400 130

300 80

200 100

80 90

170

570 380

250

0 1*

2*

Označení Superior

3* Klasifikační třída

4*

5*

Minimální body

Pramen: Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012, 2009, s. 19

Příklad zjednodušeného srovnání tříd kategorií hotelu uvádíme výčtem požadavků dle Hlocha (2012, s. 12). Hotel ve třídě Tourist musí splňovat požadavky každodenního úklidu pokoje, být vybaven barevnou televizi, popřípadě možnost si ji alespoň zapůjčit. V pokoji nalezneme stůl se židlemi, jeden ručník na osobu a mýdlo (klasické či tekuté). 19

Hotel podmínečně nabízí snídaňovou a nápojovou nabídku a veřejně přístupný telefon pro hosty. Klasifikační třída Economy navíc zahrnuje výměnu ručníku na požádání, světlo na čtení vedle lůžka, přísadu do koupele nebo sprchový gel / mýdlo, jednu osušku na osobu, nabídku hygienických předmětů, snídani formou bufetu nebo odpovídající snídaňový lístek. Hotel třídy *** navíc k službám v nižších kategoriích poskytuje v pokoji noční stolek a telefon. V koupelně musí být topení, vysoušeč vlasů a kosmetické ubrousky. Takto klasifikovaný hotel dále poskytuje přístup k internetu v pokoji, nebo veřejných prostorách, službu prádelny a žehlení, trezor na pokoji, či centrální trezor a restauraci otevřenou alespoň 5 dnů v týdnu. Prostory recepce skýtají místa k sezení a službu pomoci se zavazadly. Recepce musí být otevřena 14h denně, telefonicky dostupná 24h denně a personál musí hovořit dvěma jazyky. Hotel klasifikovaný **** musí navíc splňovat požadavky na možnost IT podpory, prodlouženou dobu recepce na 18h, restauraci s „Á la carte“ nabídkou (volba jídla z jídelního lístku) otevřenou alespoň 6 dnů v týdnu a minibar, nebo nápoje 24h denně prostřednictvím Room Service (donáška jídla na pokoj), snídaňový bufet či snídaňový jídelní lístek prostřednictvím Room Service a hotelový bar. K tomu je pokoj vybaven čalouněnými křesly, či pohovkou se stolkem, kosmetickými produkty, kosmetickým zrcátkem a velkou odkládací plochou v koupelně. Nejvyšší třída klasifikace hotelů v České republice vyžaduje prodloužení nabídky „Á la carte“ na 7 dnů v týdnu, minibar a nepřetržitou nabídku Room Servisu spolu se stále otevřenou recepcí a vícejazyčným personálem. Prostornou halu recepce s místy k sezení a nápojovým servisem, hotelovým barem, služby concierge, bagážisty, dveřníka, čištění bot a služby žehlení (navrácení do 1 hodiny). Pokoj musí být vybaven produkty osobní péče v lahvičkách, županem, počítačem, internetem a trezorem (Hloch, 2012, s. 12-13).

1.2 Způsoby zjišťování využívání kapacit Statistické vykazování činností ubytovacích zařízení slouží nejen pro vlastní potřeby podniků, oblast managementu, marketingu nebo personalistiky, ale i pro satelitní účet cestovního

ruchu

a

další.

Důležité

je

analyzovat

ubytovací

kapacity,

jak z kvantitativního, tak kvalitativního hlediska, pro ovlivnění budoucího rozvoje zařízení v rámci podpory cestovního ruchu. Jelikož službu nelze skladovat, je na vedoucích a řídících pracovnících hotelu, jak se jim podaří obsadit pokoje v hotelu a kompenzovat výkyvy, kdy je většina pokojů ubytovacího zařízení prázdná. 20

Pokoj, který

nebyl

minulou

noc

obsazen,

nelze

z důvodu

pomíjivosti

a neskladovatelnosti služeb již zpětně zhodnotit. Aby s touto skutečností mohlo zařízení pracovat, musí odhalit krizová období a najít řešení, jak tento výkyv obsazenosti zmírnit (Jakubíková, 2012, s. 73). Pro upřesnění terminologie uvádíme pojem vysvětlený Páskovou a Zelenkou (2012, s. 588), kteří vnímají ubytovací kapacitu ubytovacího zařízení, města, oblasti nebo regionu jako maximální množství osob, které zde mohou být ubytovány. Nejčastěji se vyjadřují počtem pokojů uvedené velikosti a množstvím lůžek, přičemž lze ubytovací zařízení sledovat i pomocí jiných ukazatelů. Dalšími ukazateli je například i návštěvnost či obsazenost zařízení zjišťovaná Statistickým úřadem České republiky za pomoci dotazování ubytovacích zařízení a případným dopočítáváním skrze složité vzorce. Stav ubytovací kapacity je důležitý jak pro nabídku ubytovacího zařízení na trhu, přijímání objednávek od klientů, tak pro výpočet procentuální obsazenosti a návštěvnosti. Jelikož každé ubytovací zařízení si chce udržet výhodnou pozici na trhu služeb, mělo by také znát své ukazatele kapacit. Sekvenční kapacita ubytovacího zařízení udává, kolik dní v roce je ubytovací zařízení provozováno a je důležitá při plánování obsazenosti. Dále je třeba brát v úvahu simultánní kapacitu vyjadřující, kolik lůžek současně může být ve stejném čase obsazeno. Za základní parametr je brána obsazenost lůžek (počet tzv. lůžkodní), případně pokojů. „Investor nebo provozovatel může podle počtu lůžkodní modelovat další ekonomiku provozu, potřebu personálu, kapitálu, materiálových vstupů atp. a porovnávat dosahované hospodářské výsledky“ (Ryglová, Burian, Vajčnerová; 2011, s. 55). Tyto statistiky pomohou hotelům i při vytváření strategie, jak se začlenit na trh, na jaký segment zákazníků se soustředit, či jak si udržet a zdokonalit svoji tržní pozici. Mezi kapacitní ukazatele se dle Gúčika, Patúše a Šebové (2007, s. 129) řadí počet pokojů v ubytovacím zařízení i počet lůžek, též počet zaměstnanců a počet dní provozu. Autoři uvádí návod pro výpočet nejen kapacitních ukazatelů. Relativním ukazatelem pro vyhodnocení výkonu UZ je využití lůžkové kapacity (pokojodny), vyjadřující přenocování jedné či více osob v pokoji. Pokojodny = počet pokojů * počet dní provozu

21

Vynásobíme-li počet pokojů s počtem dní provozu, získáme počet dní v roce, kdy máme možnost obsadit pokoje hosty. Parametr obsazenosti lůžek, neboli využití lůžkové kapacity (lůžkodnů), získáme obměnou tohoto vzorce, kdy celkový počet lůžek vynásobíme počtem dní provozu zařízení v roce. Výsledek je statistickým ukazatelem pro vyhodnocení výkonu UZ. Víme-li, kolika zaměstnanci zařízení disponuje v ubytovacím úseku, můžeme podílem celkového počtu pokojů s počtem zaměstnanců úseku získat údaj o počtu pokojů na jednoho pracovníka, který může řešit dilema, zda má UZ málo, nebo naopak hodně pracovníků v ubytovacím sektoru. Má-li zařízení problém zajišťovat provoz a služby ubytovacího úseku a vzorec odhalí dostačující počet pracovníků, musí hledat problém jinde,

například

v koordinaci

práce,

využívání

pracovních

sil

a kontrolovat,

zda zaměstnanci odvádí požadovanou práci. Vzorec může mimo dosažení vyšších standardů služeb vedoucí k spokojenosti zákazníka také pomoci vedení zařízení v odhalení přebytečných pracovních sil, a tím napomoci k snížení nákladů provozu. Jako podrobnějším ukazatel slouží počet lůžek na jednoho pracovníka, kdy výpočet je obdobný. Namísto počtu pokojů, vykrátíme přímo počet lůžek počtem pracovníků ubytovacího úseku (Gúčik, Patúš, Šebová; 2007, s. 129). Nejen tato hodnota může napomoci k vyřešení personálních otázek, jelikož v hotelnictví se plánování lidských zdrojů odvíjí především od nerovnoměrné vytíženosti kapacit a také od stanovených standardů poskytovaných služeb. Využití ubytovací kapacity hromadného ubytovacího zařízení v daném období vyjadřuje hrubá obsazenost (Křížek, Neufus; 2011, s. 105 a 213). Hrubá obsazenost = (celkový počet přenocování / celková ubytovací kapacita) * délka sledovaného období „Výpočet provádíme bez ohledu na to, zda část ubytovací kapacity byla uzavřena ze sezónních nebo jiných důvodů. Vyjadřuje se nejčastěji v %. Jde o klíčový výkonnostní ukazatel CR“ (Křížek, Neufus; 2011, s. 213). Čistá obsazenost = počet hostů za období / celková disponibilní lůžková kapacita UZ Tato hodnota (uváděna nejčastěji v %) patří mezi relativní ukazatele CR (Křížek, Neufus; 2011, s. 95).

22

S výpočtem kapacit hromadných ubytovacích zařízení souvisí odborné pojmy používané i mimo tyto konkrétní statistické výpočty. Mezi základní se řadí pojem hromadné ubytovací zařízení zahrnující všechny kategorie hotelů, motelů, botelů a penzionů. Hromadné ubytovací zařízení disponuje pro účely cestovního ruchu minimálně deseti lůžky, nebo pěti pokoji a poskytuje „přechodné ubytování hostům (včetně dětí) za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, služební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech a podobných“ (ČSÚ, 2013). Ostatní ubytovací zařízení zahrnují kempy, chatové osady a turistické ubytovny. Data publikovaná ČSÚ pro účely cestovního ruchu, týkající se kapacity ubytovacích zařízení, shrnují údaje z dotazníků. Dále data od hromadných UZ a z Registru ubytovacích zařízení, jež je průběžně aktualizován pomocí výsledků šetření a s pomocí dostupných informačních zdrojů. Znalost nejen tohoto pojmu je důležitá pro celkové vnímání statistických údajů. Sledován je počet těchto hromadných ubytovacích zařízení i počet pokojů v nich. Do celkového počtu pokojů, užívaných pro cestovní ruch, ČSÚ (2013) nezahrnuje pokoje pro ubytování majitelů zařízení, personálu a pokoje dlouhodobě (více jak jeden rok) sloužící pro ubytování zaměstnanců jiných podniků. Jako jeden pokoj je počítána chatka i apartmá, jež ubytovává jednu rodinu. Databáze zahrnují lůžka sloužící cestovnímu ruchu, vyjma lůžek příležitostných. Dalším pojmem, který je součástí analýz návštěvnosti v hromadných ubytovacích zařízeních, je počet hostů. Ten je vyjadřován každou osobou, která využila služeb zařízení k přechodnému ubytování, včetně dětí. Definice naopak opomíjí personál a majitele UZ, které mohou těchto služeb také využívat. Hostem je každý, kdo užívá služeb ubytovacího zařízení na dovolené, zájezdu, v rámci lázeňské péče, školení, kursu, kongresu, symposia i služební cesty. Zahrnován je i pobyt dětí ve škole v přírodě a v letních i zimních táborech. Tentýž důvod k ubytování vymezuje i hosty v rekreačních zařízeních a školicích střediscích podniku (odborových svazů). Přičemž se může jednat i o vlastní zaměstnance podniku, jejich rodinné příslušníky nebo členy odborových svazů. Hostem v lázních je každá osoba podstupující léčbu bez ohledu na komplexnost léčby a její financování. Naopak se za hosta nepovažují osoby

23

využívající služeb ubytovacího zařízení v rámci zaměstnání či řádného studia (ČSÚ, 2013). Celkový počet přenocování hostů v UZ ve sledovaném období je označován pouze jako počet přenocování. S počtem přenocování za sledované období souvisí i používaný statistický termín čisté využití lůžek (tzv. ČVL). ČVL (za určité sledované období) = počet přenocování ve sledovaném období (průměrný počet lůžek k dispozici * počet provozních dnů zařízení ve sledovaném období) Vynásobíme-li průměrný počet lůžek k dispozici s počtem provozních dnů a tímto číslem vydělíme počet přenocování ve sledovaném období, vyjde nám čisté využití lůžek v určitém časovém úseku (ČSÚ, 2013). Využití pokojů v % = počet realizovaných pokojodní ve sledovaném období / (průměrný počet pokojů k dispozici * počet provozních dnů ve sledovaném období) * 100 Využití pokojů je počítáno jako podíl „počtu realizovaných pokojodnů (tj. počtu obsazených pokojů za jednotlivé dny sledovaného období) a součinu průměrného počtu pokojů k dispozici s počtem provozních dnů. Výsledná hodnota je uvedena v procentech (tj. násobena100)“ (ČSÚ, 2013). V této studii využíváme měření kapacit i jiných ukazatelů za období měsíce, roku i čtvrtletí (neboli kvartálu). Čtvrtletní periodicita je brána v rozsahu tří měsíců počínaje lednem. První kvartál tedy obsahuje údaje za leden, únor a březen, druhý kvartál za duben, květen a červen, třetí kvartál za červenec, srpen a září a poslední (čtvrtý) kvartál za říjen, listopad a prosinec.

24

2 Analýza využívání kapacit ubytovacích zařízení Pardubického kraje Území Pardubického kraje vymezují čtyři okresy: Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí, do nichž spadá patnáct územně správních celků: Česká Třebová, Hlinsko, Holice, Chrudim, Králíky, Lanškroun, Litomyšl, Moravská Třebová, Pardubice, Polička, Přelouč, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Vysoké Mýto a Žamberk. V těchto celcích se nachází dohromady 451 obcí. Celková výměra kraje, kde ke konci roku 2012 žilo kolem 52 tisíc obyvatel, činí 4 519 km2 a současným hejtmanem je JUDr. Martin Netolický, Ph.D. Hustota zalidnění kraje dosahuje 114 obyvatel na km². Krajským městem jsou Pardubice s necelými 90 000 obyvateli (Pardubický kraj, 2013). Geografický reliéf kraje je tvořen nížinami kolem řeky Labe, které přechází do vrchovin a pahorkatin. Vrchol Kralického Sněžníku s nadmořskou výškou 968 m, se nacházející ve stejnojmenném masivu ležícím na hranicích s Polskou republikou, představuje nejvyšší bod Pardubického kraje (Kralický Sněžník, 2012). Nižší pohoří zastupují Orlické hory, Železné hory, Žďárské vrchy a Českomoravská vysočina. Do zmiňované řeky Labe vtéká menší Chrudimka, dalšími řekami v kraji jsou Morava a Svitava. Krajem prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Nejvýznamnější národní kulturní památky Pardubického kraje tvoří objekty, mezi které zajisté patří Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, Kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Chrudimi (s gotickou dřevěnou pětibokou zvonicí a barokním dřevěným mostem), pietní území Ležáky (památník odboje proti nacistům), státní zámek Litomyšl (renesanční zámek v seznamu UNESCO) a renesanční zámek Slatiňany. Dalšími významnými památkami se pyšní město Polička, kde se nachází kostel sv. Jakuba Většího s rodnou světničkou Bohuslava Martinů (původně raně gotický kostel v barokní úpravě), původně gotická radnice a část dochovaného městského opevnění. Turisticky zajímavé je také krajské město, které se chlubí opevněným zámkem (původem vodní tvrz přestavěná na renesanční zámek), zříceninou hradu Kunětická hora s výjimečnou výstavbou opevnění, pietním územím Zámeček v Pardubičkách a krematoriem dle návrhu architekta Pavla Janáka, které bylo postaveno ve stylu art deco (Pardubický kraj, 2013).

25

Kraj se nachází ve Východních Čechách, které jsou v rámci cestovního ruchu dle Francové (2003, s. 63) řazeny do sportovně-turistického typu s nízkým počtem pokojů, avšak velkým počtem lůžek v pokoji, o které se stará málo pracovníků.

2.1

Cíl a metodika zkoumání

Cílem výzkumu je analýza využívání ubytovacích kapacit v Pardubickém kraji. V návaznosti na cíl práce jsme stanovili hlavní hypotézu H0, ve které předpokládáme, že využívání kapacit pokojů v hotelech a ubytovacích zařízeních hotelového typu dosahovalo v letech 2003 – 2012 v průměru 30 %. Na hlavní hypotézu H0 navazují částkové hypotézy H1 a H2. H1 vyjadřuje předpoklad, že průměrné využívání kapacit hotelů a ubytovacích zařízení hotelového typu v období 2003 – 2012 bylo vyšší jak průměrné využívání kapacit všech hromadných ubytovacích zařízení. V další částkové hypotéze se domníváme, že průměrná délka počtu přenocování hostů v ubytovacích zařízeních měla v období 2003 – 2012 klesající tendenci. Výzkum k bakalářské práci je založen na analýze dané situace pomocí sekundárních informací z externích zdrojů. Tuto metodiku jsme zvolili po neúspěšném pokusu o primární sběr dat formou řízených rozhovorů, kdy jednotlivá ubytovací zařízení odmítla poskytnout konkrétní požadovaná data pro účely analýzy jejich obsazenosti. Statistiky o cestovním ruchu jsou od roku 2000 zveřejňovány ve veřejné databázi Českého statistického úřadu. Nejsou zde ale uveřejňována všechna data týkající se ubytovacích zařízení, a některá data nemohou být z důvodu ochrany individuálních údajů uvedena vůbec. Tato práce bude rozvíjet statistiky získané sekundárním výzkumem, jelikož jednotlivá zařízení spolupráci na primárním výzkumu (poskytnutí dat o své kapacitní vytíženosti) odmítla. Za základní soubor výzkumu jsme zvolili všechna hromadná ubytovací zařízení v rámci Pardubického kraje. Časové období je zvoleno od roku 2003, jelikož ČSÚ od tohoto roku zahrnuje do šetření návštěvnosti v ubytovacích zařízeních plošně všechny tyto objekty zkoumání a také kvůli vhodnosti desetiletého období (2003 až 2012 včetně). „Údaje o návštěvnosti jsou souhrnem zpracovaných dat za předložené dotazníky a za statisticky dopočtená data ubytovacích zařízení, od kterých nebyl vyplněný dotazník získán“ (ČSÚ, 2013). 26

Struktura ubytovacích zařízení

2.2

Celkový počet hromadných ubytovacích zařízení (veškeré hotely, motely, botely, penziony, kempy, chatové osady, turistické ubytovny a ostatní neuvedená ubytovací zařízení) Pardubického kraje zachycuje graf 2. Graf 2: Vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení

Počet ubytovacích zařízení

400

362

350 300

284

281

278

277

2003

2004

2005

2006

338

359

336

365

250 200 150 100 50 0 2007

2008

2009

2010

2011

Rok

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

Sledovaný vývoj počtu všech ubytovacích zařízení Pardubického kraje odhalil v počátečních letech stagnaci vývoje jejich počtu. Tyto první analyzované čtyři roky se pohybovaly mezi 277 a 284 počty zařízení. Dále následoval vzrůst hromadných UZ roku 2007. Nárůst o 85 zařízení není způsobený pouze fyzickým příbytkem těchto zařízení, ale i změnou metody v zaznamenávání údajů ČSÚ. Informace (o počtu a kapacitě UZ Pardubického kraje) byly do tohoto roku získávány z ročního statistického šetření, realizovaného pro účely cestovního ruchu a Registru ubytovacích zařízení, kdy podmínkou bylo, aby tato zařízení nabízela ubytování v průběhu celého roku. Z celkového počtu 362 ubytovacích zařízení roku 2007 následoval pokles o 24 zařízení. V roce 2009 nastal vzrůst o 21 zařízení, v zápětí úbytek o 23 zařízení na 336 všech hromadných UZ roku 2010. Následující rok 2011 dokládá opětovný vzrůst jednotek v porovnání s předchozím rokem. V rozmezí let 2007 až 2011 se střídaly poklesy s nárůsty této materiálně technické základny, které dokládá zřetelným vizuálním zachycením graf uvedený výše. Poslední zveřejněný přesný údaj z roku 2011 představuje sumu 365 hromadných ubytovacích zařízení na území tohoto kraje, který 27

tvoří nejvyšší počet materiálně technické základny poskytující nocleh. Nejnižší počet těchto zařízení jsme zaznamenali roku 2006, kdy jich zde bylo v provozu 227. Změny počtu konkrétních zařízení za roky 2003 až 2011 segmentovaných dle kategorií či klasifikací jsou znázorněny v grafech 3 a 4. Výpočet jejich procentuálního podílu na celkovém trhu hromadných ubytovacích zařízení zachycuje příloha 1. Níže uvedený graf 3 se věnuje hotelům, motelů a botelům rozdělených dle klasifikačních tříd a souhrnně hotelům garni ve všech klasifikačních třídách (tedy od jednoho do čtyř symbolů).

Počet ubytovacích zařízení

Graf 3: Vývoj počtu hotelů, hotelů garni a motelů dle klasifikace 33 30 27 24 21 18 15 12 9 6 3 0 2003

H, M 4*

2004

2005

H, M 3*

2006

2007 Rok

H, M 2*

2008

H, M 1*

2009

2010

2011

H garni 1-4*

*H – hotel, M – motel,

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

Vývoj UZ třídy Luxury v Pardubickém kraji zde není znázorněn, jelikož se na zkoumaném území žádný doposud nenachází, stejně jako botely, které zde nemají zastoupení. Nejmenší výkyv sledujeme u klasifikační třídy **** a hotelů garni, kdy od roku 2003 do roku 2005 disponoval Pardubický kraj pouze jedním ubytovacím zařízením třídy First Class. V roce 2006 na trh vstoupilo druhé zařízení klasifikované touto luxusnější třídou. Po dvouletém odstupu se zařadilo na trh cestovního ruchu vždy jedno nové ubytovací zařízení klasifikační třídy First Class. Od roku 2010 se v kraji nachází celkem čtyři tato ubytovací zařízení, která nabízí hostům nejvyšší úroveň poskytovaných služeb na území analyzované oblasti.

28

Druhý nejmenší počet zařízení zastupují hotely garni, tedy zařízení poskytující omezené stravování. Jejich počet zde kolísá od pěti do šesti zařízení. Vývojová analýza zachytila propad na pouhé čtyři hotely tohoto typu, a to v roce 2004 a 2007, přičemž následujícího roku 2008 se počet hotelů garni ustálil na šesti. Opačnou (klesající) tendenci vývoje ve sledovaném období zaznamenáváme u zařízení klasifikovaných v třídě Tourist, a to z patnácti zařízení v roce 2003 na pouhých devět jednotek v roce 2011. Jediný přírůstek, pouze o jedno zařízení, nastal v roce 2005. Trvalý pokles je patrný od roku 2007, kdy největší propad nastal po roce 2008, kdy skončila čtyři zařízení svou činnost. Po tomto roce již počet zařízení, klasifikovaný třídou Tourist, stagnuje na devíti zařízeních na území Pardubického kraje. Celkově vyššího počtu zařízení dosahuje klasifikační třída Economy, i když během sledovaných let klesla o 7 zařízení, z devatenácti na dvanáct. Počet nikdy nepřesáhl počáteční stav hotelů v třídě ** a mimo let 2006 a 2009 jejich počet mírně klesal. Nejpočetnější zastoupení tvoří třídy Standard, v nichž počet stoupá, mimo poklesu o jedno zařízení na rok 2006 a o úbytek dvou zařízení po roce 2007. Tomuto poklesu předcházel přírůstek zařízení po roce 2006, a to z 23 na 30 jednotek. Konečný stav v roce 2011 čítá 31 zařízení klasifikovaných třídou Economy. Za zdůraznění stojí poměr počtu tříd zařízení během jednotlivých let, které je patrné v tomto sloupcovém grafu. V roce 2003 byl jejich poměr relativně vyrovnaný (vyjma celkového malého počtu nejvyšší klasifikační třídy a hotelů garni). Následovalo vzrůstové oddělení zařízení v třídě *** a naopak mírný pokles hotelů třídy Economy, jejichž počet oproti třídě Tourist dříve převažoval. Od roku 2005 je to opačně. Své dominantní postavení nad třídou Tourist opět získala třída Standard až roku 2009, a to převahou o 6 zařízení. Od roku 2007 převažují UZ třídy Standard. Sečteme-li v roce 2011 ostatní třídy hotelů (i hotely garni), mimo penzionů a ostatních UZ, jejich součtová hodnota se rovná počtu ubytovacích zařízení v třídě Standard. Stoupající výskyt chatových osad, turistických ubytoven, kempů, penzionů a ostatních UZ zachycuje graf 4.

29

Graf 4: Vývoj konkrétních hromadných ubytovacích zařízení

Počet ubytovacích zařízení

140 120 100 80 60 40 20 0 2003

Kemp

2004

2005

Chatová osada

2006

2007 Rok

Turist. ubytovna

2008

2009

Ostatní UZ

2010

2011

Penzion

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

Z výše uvedených objektů, sloužících cestovnímu ruchu, jsme zjistili nejmenší vývoj u kempů. K jejich zaznamenanému počtu sedmnácti jednotek roku 2003, přibylo po jednom kempu v roce 2005 a 2007. Dalšího roku se počet snížil o jeden, na číslovku osmnáct, následovaný poklesem na sedmnáct kempů roku 2010 a v roce 2011 bylo v Pardubickém kraji kempů šestnáct. Grafické znázornění množství chatových osad dosahuje tvaru podobnému Gaussově křivce pro normální normované rozdělení, kdy křivka nejdříve stoupá a od poloviny se opět vrací zpět. Avšak přírůstek chatových osad byl o 1 ročně, kromě skoku na nejpočetnější rok 2007, kdy byl naměřen přírůstek o sedm chatových osad. V následujícím roce klesl počet těchto osad na 24 a během celého roku 2009 jich poskytovalo ubytování 26. Od roku 2010 se zjištěné počty ustálily na 21 chatových osadách v kraji. Zhruba o 10 - 30 více, než chatových osad, se zde (ve sledovaném období) nachází turistických ubytoven. Jejich počet v roce 2003 čítá třicet dva turistických ubytoven. V letech 2005 - 2006 klesly o jednu ubytovnu, avšak do roku 2007 vzrostl jejich počet o deset a následně klesl o čtyři ubytovny, které nebyly další rok v provozu. Opětovný nárůst následoval roku 2009, konkrétně na 41 turistických ubytoven a vzápětí přišel 30

pokles na 37 těchto zařízení. Po poklesu roku 2010 následoval další rok nárůst o 15 % těchto ubytoven, což byl největší zaznamenaný přírůstek ve sledovaném období. Nepoměrně ve vyšších číslech se pohybují počty penzionů a ostatních ubytovacích zařízení. Dle provedené analýzy dosahují nejvyššího zastoupení ze všech ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji právě penziony. V prvním sledovaném roce 2003 jich zde bylo 83, jejichž množství převyšovala ostatních UZ o devět objektů. Ostatní zařízení postupně klesla na počet sedmdesáti dvou zjištěných v letech 2005 až 2006. Od roku 2007 jich bylo napočítáno osmdesát čtyři a v roce 2008 osmdesát osm, což je početní vrchol v sekci ostatních zařízení. Následný propad o šest (rok 2010) a o tři (rok 2011) ostatní UZ nás dovedl ke konečnému zjištěnému počtu 79 ostatních UZ v roce 2011. Shrneme-li tedy jejich působení na trhu ve sledovaném období, nezjistili jsme tak velký pokles či nárůst, na rozdíl od vývoje penzionů. Ubytovací zařízení, s méně jak deseti pokoji, se z původních 74 zjištěných (rok 2003) mírnými výkyvy dostala až ke skoku o 43 penzionů (rok 2007), kdy jejich počet dosahoval čísla 128. Tento nárůst si vysvětlujeme nejen fyzickým přírůstkem ubytovacích zařízení kategorie penzion, ale též změnou zaznamenávání statistické analýzy, která je popsána již výše pod grafem zachycující vývoj všech hromadných ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji. Počet 128 zařízení roku 2007 nebyl nejvyšší, přesto hned následující rok klesl na 113 penzionů. Jejich zastoupení opět vzrostlo, a to na 123 penzionů, které byly v provozu během roku 2009. Roku 2010 přišel opět mírný úbytek

těchto

zařízení,

který se později

ze 116 vyšplhal

na konečných

135 zaregistrovaných penzionů roku 2011. Celkový vývoj v nárůstu počtu zařízení poskytujících ubytovací služby roku 2007 si vysvětlujeme také velkým počtem přenocování zaznamenaných roku 2006 (graf 9). To mohlo zapříčinit nalákání dalších ubytovacích zařízení na trh cestovního ruchy, avšak

v dalších

letech

místo

vzrůstu

návštěvnosti

následoval

její

pokles,

a tudíž se některá zařízení na trhu, který sliboval dostatečné množství klientů, neudržela. Pro srovnání procentuálního zastoupení konkrétních UZ na trhu ubytovacích služeb odkazujeme na přílohu 1, v níž jsou hotely a motely segmentovány dle klasifikace.

31

Pro poměrné porovnání zastoupení konkrétních ubytovacích zařízení na trhu jsme v následujícím textu sečetli procenta jednotlivých tříd hotelů a motelů (příloha 1) do souhrnného čísla, jelikož penziony také nejsou děleny dle tříd z důvodu absence dostupnosti těchto dat. Porovnali jsme tedy šest segmentů - souhrnně motely, hotely a hotely garni s penziony, kempy, turistickými ubytovnami, chatovými osadami a ostatními ubytovacími zařízeními. Pro přesnější vysvětlení významu dat dodáváme, že jejich procentuální podíl na trhu jsme počítali vždy vzhledem k celkovému počtu všech UZ v daný rok v Pardubickém kraji. Nejnižší procentuální podíl na trhu ubytovacích služeb, z celkového množství UZ v kraji, zabíraly kempy (příloha 1). Konkrétně od 6 % podílu počínaje rokem 2003, přes vrchol s 6,5 % roku 2007, a konče na propadu 4,4 % roku 2011. Toto procento (dle výzkumu) představuje absolutně nejnižší podíl ze všech UZ ve sledovaném období a kraji. Kontrastně nejvyšší podíl trhu si ukrajovaly penziony, a to v hodnotě 37 % zaznamenaných roku 2011. Nejnižší procento zastoupení penzionů na celkovém trhu bylo 26,1 %, přesto tato hodnota přesahuje nejvýše naměřené procentuální zastoupení všech hotelů a motelů v Pardubickém kraji (22 % v roce 2006). Roku 2003 se podílely hotely a motely 21,8 % na trhu ubytovacích služeb a končily se 17 % podílem roku 2011. Druhý nejmenší díl trhu zaujímaly chatové osady. Počínaje nejnižším zastoupením roku 2003 (5,6 %), přes vrchol roku 2007 (7,5 %) až po konečných 5,8 % podílu na trhu ubytovacích služeb. Dvojnásobný podíl si drží turistické ubytovny kolísající v letech 2003 až 2010 kolem jedenácti procent, nicméně končí se svým maximálním podílem 14,2 % na trhu roku 2011. Zbývající podíl trhu představují ostatní ubytovací zařízení, jejichž tržní prostor se z 29,2 % roku 2003 postupně snižoval až na 21,6 % (rok 2011). Průměrným procentuálním působením těchto skupin na trhu (průměr procent za léta 2003 – 2011) se zabývá koláčový graf 5.

32

Graf 5: Průměrný podíl ubytovacích zařízení na trhu za léta 2003 až 2011

Kempy

6% 7%

Chatové osady

31% 12%

Turist. ubytovny Hotely a motely 19% Ostatní UZ 25% Penziony

Pramen: Vlastní výpočet dle dat ČSÚ, 2013.

Minimální procento trhu zaujímaly v průměru (ve sledovaném období) kempy s naměřenými 6 %, čímž o jedno procento převyšují podíl chatových osad. Třetí nejnižší podíl zaujímaly turistické ubytovny s 12 % a čtvrtou příčku od spodu obsadily hotely a motely (19 %). Ostatní ubytovací zařízení (koleje, chaty a další) s 25 % podílem na trhu se řadí pod maximální zastoupení penzionů, které zabírají průměrně 31 % trhu. Sečteme-li podíl hotelů a motelů s penziony, dojdeme k zjištění, že dohromady zabíraly polovinu trhu ubytovacích služeb v Pardubickém kraji za léta 2003 až 2011. Vypočteme-li průměrný procentuální podíl hotelů a motelů na základě jejich klasifikace z přílohy 1, získáme procenta zastoupení klasifikací na trhu dané kategorie. Celkové zastoupení hotelů a motelů neobsahuje třídu Luxury, jelikož se v Pardubickém kraji žádné takto klasifikované zařízení zatím nenachází. Minimum (s 3,6 procenty) zastupovala třída First Class a maximální 42,8 % podíl tvořila třída Standard. Klasifikační třída Economy v této kategorii zabírala 23,9 % podíl a nejnižší třída Tourist tvořila 21,3 % ze všech klasifikačních tříd hotelů (i hotelů garni) a motelů. Zbývající 8,4 % trhu zkoumané kategorie zabíraly hotely garni, jež na celém trhu UZ v Pardubickém kraji ukrajovaly v průměru 1,6 %.

33

2.3

Využívání kapacit ubytovacích zařízení

Každý objekt, zprostředkovávající ubytovací služby, nakládá s určitým počtem pokojů a lůžek v nich. K pevným lůžkům v pokoji lze přidat přistýlky, které zvyšují celkovou kapacitu zařízení. Četnost pokojů a lůžek všech ubytovacích zařízení na území analyzovaného kraje znázorňuje graf 6. Graf 6: Počet pokojů a lůžek ve všech hromadných ubytovacích zařízeních 22 500 19 607

20 000

Počet

15 163

15 006

15 569

20 236 18 793

17 984

17 500 15 000

20 544

15 970

12 500 10 000 6 938

7 500 5 000

5 250

5 312

5 418

5 513

7 170

6 610

7 089

6 223

2 500 0 2003

2004

2005

2006

Pokoje

2007 Rok

2008

2009

2010

2011

Lůžka

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

Počty pokojů se z 5 250 místností, sloužících pro ubytování hostů v roce 2003, vyšplhaly na 7 089 pokojů evidovaných v roce 2011. Jejich nejvyšší přírůstek byl zjištěn po roce 2006, kdy bylo zákazníkům k dispozici 6 223 pokojů. Téměř o 700 vzrostl počet pokojů i na rok 2008. Jediný pokles (o 560 pokojů) nastal po roce 2009, kdy byla ubytovací zařízení s kapacitou 7 170 pokojů početně na vrcholu, na 6 610 místností poskytujících ubytování hostům roku 2010. Poslední sledovaný rok 2011 lákala zařízení hosty k odpočinku svými 7 089 pokoji. Poměříme-li počty pokojů s počty lůžek jednotlivých let, odhalíme poměr menší jak třetinový, což vyjadřuje průměrný počet lůžek na pokoj. Průměrně za analyzované období připadalo 2,8 lůžka na jeden pokoj. Tato hodnota dokládá hojný počet dvou a tří lůžkových pokojů ve všech ubytovacích zařízeních. Tato zařízení dosahovala roku 2007 nejnižšího průměrného počtu 2,4 lůžka na pokoj. Početně nejvíce lůžek

34

připadalo na jeden pokoj v letech 2003, 2005, 2006, 2009 a 2011. Hovoříme o zjištění průměrně 2,9 lůžek na pokoj. Počty lůžek, se stejně jako počty pokojů, poměrně rovnoměrně vyvíjely. Konkrétně z 15 163 lůžek roku 2003 až na 20 236 lůžek roku 2011. Nejvýraznější nárůst se týká roku 2007, kdy počet lůžek v zařízeních vzrostl o 2 014 kusů (z 15 970 roku 2006 na 17 984 roku 2007). Nejhlubší propad kapacity lůžek představuje rok 2010, kdy z maximálního zjištěného množství 20 544 lůžek roku 2009 klesl počet o 1 751 na 18 793 lůžek k dispozici roku 2010.

Hosté v ubytovacích zařízeních

2.4

Každé ubytovací zařízení se snaží získat co největší počet hostů, kteří jej využijí. Dosaženou roční návštěvnost klientů v Pardubickém kraji, na trhu cestovního ruchu v ubytovacím sektoru, zachycuje graf 7. Graf 7: Počet hostů ubytovacích zařízení složený z rezidentů a nerezidentů 400

Počet hostů v tisících

350 300 250 325 200

295

285

277

54

53

53

59

2003

2004

2005

2006

254

302 274

272

277

283

47

46

47

48

2009

2010

2011

2012

150 100 50 64

59

0

Rezidenti

2007 2008 Rok

Nerezidenti

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

Grafické znázornění odhaluje nejnižší počet všech hostů v rámci celého sledovaného desetiletí v roce 2003 (307 180 hostů) a naopak nejvyšší množství hostů, bez ohledu na národnost, roku 2007 (388 240 hostů). Mezi léty 2003 až 2006 zaznamenal výzkum střídavé výkyvy v řádech desítek tisíc návštěvníků ubytovacích zařízení, jejichž 35

pomyslný početní vrchol tvořil následující rok 2007. Od něj tyto počty klesaly až do roku 2010, po kterém následoval vzestup. Rok 2012 zaujal pátou nejvyšší příčku s návštěvností 331 653 hostů v UZ Pardubického kraje, v němž převažoval počet tuzemských

návštěvníků

neboli

rezidentů.

Z

celkového

průměrného

počtu

337 068 hostů všech národností mezi léty 2003 až 2012 jsme zaznamenali průměrně 284 310 občanů České republiky. Rezidenti v těchto letech získali průměrný procentuální podíl ve výši 84,3 %. Zbylých 15,7 % návštěvníků v průměru let tvořila zahraniční klientela. Maximálního podílu (17 %) na počtu návštěvníků v UZ Pardubického kraje dosáhli nerezidenti v roce 2003 a 2006, naopak minimálního podílu (14 %) v letech 2009 až 2010, což by mohlo být vysvětlováno důsledkem světové finanční krize. Nejvíce tuzemských návštěvníků (324 516) v Pardubickém kraji zaznamenal rok 2007, nejníže propadl počet tuzemských hostů roku 2010, a to na 271 571 ubytovaných rezidentů ve všech hromadných ubytovacích zařízeních Pardubického kraje. Nejvyšší procento podílu zahraničních hostů v UZ Pardubického kraje přijelo z Německa, jedná se o 3,835 % (12 927 hostů). Druhým státem, který hojně navštěvoval analyzovaný kraj, bylo Slovensko s 2,945 % (9 927 hostů) podílem na trhu nerezidentů ubytovaných v zařízeních k tomu sloužících. Pomyslnou třetí příčku získalo Polsko s 1,571 % (5 295 hostů) podílem na tomto trhu a čtvrté místo obsadila Francie se záběrem 0,574 % (1 936 hostů) na trhu nerezidentů. Nejméně zahraničních hostů do Pardubických ubytovacích kapacit proudilo z Lichtenštejnska, jednalo se o 0,002 % (8 návštěvníků), za kterým následovala s 0,005 % (16 návštěvníků) Oceánie a s 0,008 % (29 návštěvníků) Island. Čtvrtou příčku v procentuálním zastoupení hostů v ubytovacích zařízeních Pardubického kraje, si v průměru za léta 2003 až 2012, s 0,009 % podílem na trhu nerezidentů v ubytovacích službách, držela Malta s 31 návštěvníky (příloha 2). Nejvíce zahraničních návštěvníků přijelo roku 2007 a 2008. V těchto letech dosahovala i většina zemí vrcholu v počtu ubytování svých občanů na území Pardubického kraje za sledované období 2003 až 2012. Odlišné (maximální) zastoupení hostů z jednotlivých zemí je nejvyšší v roce 2012, kdy dosáhly nejvyššího počtu zástupců (údaj v závorce) svých hostů na území Pardubického kraje země: Maďarsko (1 145), Litva (1 096), Rumunsko (506), Turecko (223), Brazílie (36), Mexiko (59) a Jižní Korea

36

(196). V pořadí druhým nejpočetnějším rokem návštěvnosti občanů z jedné cizí země, byl rok 2004, kdy kraj navštívilo 803 Dánů, 49 Islanďanů, 4 397 Nizozemců a 487 Slovinců. Nejvíce Poláků (6 001), Slováků (12 612) a občanů Spojeného království (2 222) navštívilo kraj roku 2003. Maximální počet zástupců z jedné země přijelo také roku 2006. Jednalo se o 1 096 Belgičanů, 1 047 Švýcarů a 371 Izraelců. Nejvíce lucemburských hostů, a to 81, se ubytovalo v UZ Pardubického kraje roku 2005. Téhož roku využili Švédové ubytovacích kapacit kraje v počtu 729 občanů. Řeků se zde ubytovalo 233 roku 2009, což představovalo nejvíce Řeckých občanů v Pardubickém kraji. Následujícího roku navštívilo ubytovací zařízení Pardubického kraje třináct lichtenštejnských obyvatel a o rok později v těchto zařízeních dosáhla Čína maxima zastoupení svých občanů s 336 hosty. Množství klientů v ubytovacích zařízeních v průměru za rok jsme zkoumali i podrobněji, tedy jejich vývoj i během roku, a proto kvartální návštěvnost všech hostů v hromadných ubytovacích zařízeních v kraji za jednotlivá léta zachycujeme v grafu 8. Graf 8: Kvartální vývoj počtu hostů ve všech ubytovacích zařízeních 160 140

Počet hostů v tisících

120 100 80 60 40 20 0 2003

2004

První kvartál

2005

2006

2007 2008 Rok

Druhý kvartál

2009

Třetí kvartál

2010

2011

2012

Čtvrtý kvartál

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

37

Lidé celkově navštěvovali ubytovací zařízení nejvíce v třetím kvartálu roku, který zahrnuje červenec, srpen a září. Vysokou návštěvnost, právě v tomto čtvrtletí, vysvětlujeme slunným počasím a hlavními letními prázdninami. Tyto podmínky totiž představují ideální kombinaci pro účast na cestovním ruchu hlavně pro rodiny s dětmi. Tudíž byl v tomto čtvrtletí podíl hostů třetího kvartálu v ubytovacích zařízeních za sledované období vysoký, v průměru 39,4 %. Nejvyššího procenta dosahoval třetí kvartál roku 2004 (44,6 %) a nejnižšího roku 2007 (36,8 %). První kvartál zaujímal za těchto deset let průměrně 16,9 % podíl na počtu hostů v ubytovacích zařízeních Pardubického kraje. Jeho maximální hodnota 18,7 % byla roku 2011 a minimální, s 15,2 %, roku 2005. Druhý kvartál získal 25,5 % podílu v průměru

všech

let

se

svým

dosaženým

maximem

26,6 %

roku

2008

a minimem 24,2 % roku 2004. Poslední tři měsíce roku zachytily v průměru 18,2 % návštěvnosti z celého roku. Nejvyšší podíl trhu si tyto měsíce získaly roku 2007 s 20,4 % podílem na ročním množství hostů a nejchudší 16,9 % podíl obsadily tyto měsíce roku 2009. První a čtvrtý kvartál byly ve většině let vyrovnané, což dokládá i průměr procentuálního podílu na ročním počtu hostů v UZ, jež byl pro první čtvrtletí 16,9 % a pro čtvrté čtvrtletí 18,2 %. Výjimku tvořil vyšší výkyv s převahou čtvrtého kvartálu u let 2004, 2005, 2007 a 2012. Jen ve třech letech převyšovali hosté prvního kvartálu, který se potýká s nejmenší návštěvností, počet hostů posledního čtvrtletí roku. Jedná se o roky 2008, 2009 a 2011. Podrobnější zpracování návštěvnosti, než kvartální, ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji, zachycuje příloha 3, kde jsme provedli součet hostů ve stejných měsících jednotlivých let. Tento výpočet poukázal na nejvyšší počty hostů v měsících červenci a srpnu. Úplného maxima dosahoval srpen roku 2004 s množstvím 60 891 hostů v ubytovacích zařízeních. Tento měsíc si držel i pozici minima, ve srovnávání návštěvnosti v těchto měsících, s 47 628 návštěvníky roku 2011. V průměru minimální návštěvnost ubytovacích zařízení, od 14 do 27 tisíc hostů, vykazovaly měsíce: leden, únor, březen, duben, listopad a prosinec. Absolutní minimum držel prosinec v roce 2004 s 14 453 návštěvníky, kteří zavítali do ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji v letech 2003 až 2012. Pomyslnou střední návštěvnost vymezuje zdola říjen, ve kterém přetrvávaly značné výkyvy návštěvnosti během jednotlivých let. 38

Tento podzimní měsíc byl nejoblíbenější roku 2007 a naopak nejméně žádán roku 2003. Počty návštěvníků měsíce října, skokem až o 6 tisíc návštěvníků ubytovacích zařízení, převyšoval květen s rozptylem zhruba od 27 do 35 tisíc návštěvníků v období sledovaných let. Těsně v početním předstihu hostů byl měsíc září a vrchní hranici pomyslné

střední

návštěvnosti

uzavíral

červen

s

31

až

42

tisíci

hostů,

nad kterým následoval veliký skok k měsíci srpnu. V grafickém znázornění roku 2004 nastala shoda vrcholů návštěvnosti hostů v měsících červenci a srpnu. Polovina měsíců dosahovala vrcholu návštěvnosti roku 2007. Jednalo se o březen, květen, červen, říjen, listopad a prosinec. Zbylé měsíce měly tendence dosahování svého maxima roku 2008, jediné září vykazovalo nejvyšší počet hostů roku 2006. Vrchol či propad v počtu hostů nutně nemusí znamenat i maximální využívání kapacit hotelů, jelikož hosté se zde zdržovali rozdílnou dobu.

2.5

Noclehy hostů v ubytovacích zařízeních

Pobyt hostů, ať již rezidentů, či občanů jiných států, nabývá rozdílné délky. Kolísání přenocování znázorňuje graf 9. Graf 9: Přenocování v ubytovacích zařízeních složený z rezidentů a nerezidentů 1 300

Počet přenocování v tisících

1 200 1 100 1 000 900 800 700

930

1 000

600

1 002 924

957 892

500

832

842

829

819

400 300 200 100

211

184

173

210

202

167

122

119

120

122

2003

2004

2005

2006

2007 2008 Rok

2009

2010

2011

2012

0

Rezidenti

Nerezidenti

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013. 39

Délka strávených nocí v ubytovacích zařízeních Pardubického kraje značí obsazenost těchto zařízení, která se snaží o její maximalizaci. Využívání jen částečné kapacity je problémem všech zařízení poskytujících služby. Pardubický kraj zažil rozkvět v počtu noclehů roku 2006, kdy zde spalo 1 212 023 osob, z toho 1 002 036 tuzemských občanů. Propad v počtu strávených nocí hostů v ubytovacích zařízeních zaznamenal rok 2012 s pouhými 941 004 nocležníky. Obecně tendence průměrné délky pobytu v těchto zařízeních klesala (tabulka 1), tudíž se snižovala i četnost strávených nocí. Pokles byl zjištěn již od roku 2004 s rozmachem v roce 2006, od kterého měl vývoj noclehů klesající tendenci. Stejný vývoj jsme zjistili i při zkoumání počtu přenocování zahraničních návštěvníků. Ti zde nejvíce nocovali v roce 2003 (211 343 nocí) a od té doby, vyjma let 2006 až 2007, klesly počty jejich noclehů téměř o polovinu, a to na 121 952 nocí roku 2012. Minimum nocujících nerezidentů v Pardubickém kraji odhalil rok 2010 s jejich počtem 118 929. Spojením měsíců července, srpna a září vznikl silný kvartál, což je viditelné na grafu 10, který znázorňuje všechna přenocování v ubytovacích zařízeních za čtvrtletí. Graf 10: Přenocování v hromadných ubytovacích zařízeních dle kvartálů 600

Počet noclehů v tisících

500 400 300 200 100 0 2003

2004

První kvartál

2005

2006

2007 2008 Rok

Druhý kvartál

2009

Třetí kvartál

2010

2011

2012

Čtvrtý kvartál

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

40

Podobně jako u počtu hostů byl první kvartál poměrně vyrovnaný s posledním. Největší rozdíl těchto kvartálů představoval první sledovaný rok, kdy první čtvrtletí převyšovalo poslední o 62 213 noclehů v zařízeních k tomu určených. Poslední tři měsíce roku se dostávaly do pomyslného vedení nad prvními třemi pouze v roce 2005, konkrétně hovoříme o 18 133 nocích, a roku 2007 s počtem 21 725 noclehů. Celková tendence těchto kvartálu byla upadající a vzájemně se vyrovnávající, vyjma let 2006 – 2007, o čemž svědčí i jejich rozdíl roku 2012, který dosahoval zhruba 2 500 noclehů s vedením prvního kvartálu. Tento konečný rozdíl prvního a čtvrtého kvartálů byl zhruba 25 krát menší, než jejich rozdíl před deseti lety. Vzájemným poměřením dvou prostředních kvartálů vyplynula značná převaha třetího kvartálu. I přes celkový pokles strávených nocí v ubytovacích zařízeních, neměl jejich rozdíl snižující se tendenci. Roku 2003 začínala tato dvě čtvrtletí na rozdílu 235 928 noclehů a končila roku 2012 s rozdílem 203 169 v počtu přenocování, každopádně vždy s větším počtem přenocování třetího kvartálu zahrnujícího měsíce červenec, srpen a září. Tyto měsíce převyšovaly ve sledovaném desetiletí průměrně 1,98 krát duben, květen a červen. Nejvyšší rozdíl byl zjištěn pro rok 2004, kdy se druhé čtvrtletí vešlo 2,2 krát do třetího a naopak nejnižší poměr s 1,84 krát menším druhým kvartálem nastal roku 2008. Výpočet obsazenosti ubytovacích zařízení v konkrétních měsících v průběhu let 2003 až 2012 zaznamenává příloha 4, jež uvádí noclehy všech hostů v tisících. V horní části grafu přílohy přehledně vidíme vedoucí pozici měsíců července a srpna v množství přenocování

klientů,

což

dokládá

i největší

vytíženost

ubytovacích

zařízení

Pardubického kraje v období letních měsíců. Také tyto měsíce zaznamenávaly největší kontrasty nárůstu a úbytku noclehů v jednotlivých letech, které mohly být ovlivňovány například počasím v těchto prázdninových měsících. Celkové maximální obsazenosti lůžek dosáhla ubytovací zařízení v červenci roku 2004 s 241 944 noclehy a protichůdně maxima volných lůžek v prosinci roku 2010, kdy jich bylo prodáno pouze 35 051. Za léta 2003

až

2012

bylo

využito

k noclehu

průměrně

88 823

lůžek.

Z toho 13 593 nocí zde strávili občané jiných států a zbylých 75 230 nocí tuzemští cestovatelé.

41

Cizinci využili největší počet ubytovacích služeb v Pardubickém kraji v srpnu roku 2006 a nejméně v lednu roku 2010. U občanů České republiky bylo maximum přenocování zjištěno v měsíci červenci roku 2004 a minimum v prosinci roku 2010. Období roku 2010 bylo celkově slabé na množství noclehů, vyjma měsíce července, který jako jediný zaznamenal nárůst strávených nocí v ubytovacích zařízeních Pardubického kraje. Obecně nejslabším měsícem je prosinec, ve kterém se celkové ubytovací kapacity pohybovaly od roku 2003 s 69 124 noclehy přes maximum v roce 2007 (56 370 přenocování), a přes zmiňované minimum roku 2010 až po 37 961 noclehů roku 2012. Mezi třetí nejslabší měsíc se řadil (za prosinec a leden) listopad následován březnem, dubnem a únorem. Mírně vzrůstající tendenci bylo možné sledovat u měsíce říjena a následoval nárůstový skok v měsících květnu, září a červnu. Avšak i červen zůstával s počtem kolem 90 000 noclehů v pozadí za červencem. Vrchol návštěvnosti v jednotlivých měsících v průběhu deseti let se lišil. V prvním sledovaném roce 2003 vrcholila spojnice hodnot ledna, února, března a května, ve kterých po další léta přetrvávala hlavně klesající tendence (příloha 4). Nejvytíženější měsíce červenec a srpen dosahovaly svého vrcholu spojnice znázorněné v grafu roku 2004. Další maxima křivek měsíce dubna a září byly zaznamenány roku 2006. Následujícího roku dosahovaly nejvyššího počtu noclehů zbývající měsíce červen, říjen, listopad a prosinec. Mimo množství celkových noclehů hostů je pro ubytovací zařízení také důležitá doba, kterou zde stráví jeden host. Průměrnou dobu noclehů a pobytů návštěvníků ubytovacích zařízení Pardubického kraje znázorňuje tabulka 1. Tabulka 1: Průměrná délka noclehů a pobytu v ubytovacích zařízeních Rok Průměrný počet noclehů (noci) Průměrná doba pobytů (dny) 2003 3,7 4,7 2004 3,5 4,5 2005 3,3 4,3 2006 3,4 4,4 2007 3,0 4,0 2008 2,9 3,9 2009 3,0 4,0 2010 3,0 4,0 2011 2,9 3,9 2012 2,7 3,7 Pramen: Vlastní zpracování dle ČSÚ, 2013.

42

Jelikož postupem času měl počet hostů a jejich využívání ubytovacích zařízení Pardubického kraje průměrně klesavou tendenci, je logické, že se zkracoval i průměrný počet zde strávených nocí. Tabulka potvrzuje tuto sestupnou tendenci pomocí zprůměrování všech nocí veškerých návštěvníků ve všech ubytovacích zařízeních daného území v jednotlivých letech. Návštěvníci Pardubického kraje z průměrné délky pobytu 4,7 dnů roku 2003 snížili tuto délku pobytu do roku 2012 o jeden celý den. Poměříme-li ji se sousedním sloupcem průměrného počtu zde strávených nocí, dojdeme k zjištění, že se jednalo vždy přesně o celou jednotku méně. Návštěvníci nejspíše tedy využívali ranních odjezdů ze svých domovů, poté jim v cílové destinaci zbýval ještě půl den volný, než se ubytovali. Podobnou strategii aplikovali i při odjezdu z destinace, kdy se v průměru po třech nocích (období let 2003 až 2012) z ubytovacího zařízení odhlásili a strávili ještě půl dne v destinaci, než ji reálně opustili. Z původních průměrných 3,7 strávených nocí na území Pardubického kraje roku 2003 se tato hodnota snížila o 27 % na 2,7 noci, které tu hosté průměrně zkoumaného roku přespali. O stejné procento se také za toto desetiletí snížila průměrná délka pobytu všech návštěvníků v ubytovacích zařízeních tohoto kraje. Významnějším ukazatelem, než je počet nocí hostů strávených v hotelech, penzionech a dalších zařízeních pro to určených, je pro daná ubytovací zařízení jejich procentuální obsazenost. Využití všech lůžek v ubytovacích zařízeních je rozdílné od využívání pokojů, které signalizuje obsazenost zařízení a volnost pokojů k nabídnutí další klientele. K vysvětlení použijeme názorný příklad: Disponuje-li hotel deseti dvoulůžkovými pokoji (příklad je uváděn bez přistýlek) a obsazených má deset lůžek, může to znamenat různé využití hotelu. Využívají-li pokoj vždy dvě osoby, zabírají pět pokojů, hotel nabývá 50 % obsazenosti a zbývá mu pět pokojů volných. Naopak je-li každá osoba ve vlastním pokoji, je hotel plně obsazen a nemůže nabízet své služby, přestože má volná lůžka. Graf 11 znázorňuje přesnou procentuální analýzu využívání celkové kapacity všech dostupných lůžek ve všech hromadných ubytovacích zařízeních na území Pardubického kraje.

43

Graf 11: Využívání kapacit lůžek ve všech ubytovacích zařízeních v procentech 24% 20,9%

22,2%

21,7% 20,1%

21%

21,2% 19,4% 17,5% 17,6% 17,4% 17,2%

18% Využití

15% 12% 9% 6% 3% 0% 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Rok

Pramen: Vlastní výpočet na základě dat ČSÚ, 2013.

Čisté využívání lůžek hromadných ubytovacích zařízení je důležitým ukazatelem pro hodnocení kapacity ubytovacích zařízení, jelikož udává čistou obsazenost stálých lůžek, která byla hostům skutečně k dispozici. V rámci Pardubického kraje, za období let 2003 až 2012, dosahovalo toto využití průměrně 20 % kapacit. Dlouhodobý trend, i přes výkyvy doprovázející trh cestovního ruchu, směřoval spíše k stagnujícímu charakteru. V kraji, z 20,9 % využité kapacity od roku 2003, obsazenost lůžek střídavě kolísala po vrchol využívání všech dostupných lůžek roku 2006, ve kterém dosahovala 22,2 % obsazenosti. Jelikož roku 2006 byla kapacita lůžek 15 970, znamená to, že bylo obsazeno 3 545 lůžek. Následující období přinášela pokles kolem 1 % ročně, až po čtyři poslední léta (2009 – 2012), kdy bylo využívání kapacit lůžek téměř vyrovnané, a to v průměru 17,4 %. Nejnižší procentuální využití lůžek bylo zjištěno roku 2012 s podílem 17,2 % využitých lůžek (z jejich celkové kapacity kolem 21 tisíc lůžek, což činí necelé čtyři tisíce prodaných lůžek). Počty plných lůžek nám ovšem neodhalují přesnou obsazenost hotelu, jelikož nevíme, kolik bylo obsazeno pokojů – ne vždy jsou využita všechna lůžka v místnosti. Proto využívání kapacit ubytovacích zařízení z pohledu obsazených pokojů bylo vyšší, než uváděná procenta ČVL.

44

Podrobnější rozbor obsazenosti lůžek během jednotlivých let ve všech UZ Pardubického kraje, přesahujících počet pěti pokojů či deseti lůžek sloužících pro účely poskytování přechodného ubytování hostů v rámci cestovního ruchu, vystihuje graf 12. Graf 12: Čisté využití lůžek všech ubytovacích zařízení dle čtvrtletí v procentech 42% 39% 36% 33% 30%

Využití

27% 24% 21% 18% 15% 12% 9% 6% 3% 0% 2003

2004

První kvartál

2005

2006

2007 2008 Rok

Druhý kvartál

2009

Třetí kvartál

2010

2011

2012

Čtvrtý kvartál

Pramen: Vlastní zpracování dle dat ČSÚ, 2013.

Obsazenost lůžek jde ruku v ruce s návštěvností ubytovacích zařízení, proto je logické, že nejvyššího využití lůžek nabývala ubytovací zařízení ve třetím kvartálu jednotlivých let. Zmiňované třetí čtvrtletí obecně zajišťuje v každém roce zvyšování průměru čistého využití lůžek. V období července, srpna a září byla lůžka v ubytovacích zařízeních naplněna, průměrně za sledované období, a to z 35 %. Nejvyšší obsazenost lůžek dosáhla 41,8 % roku 2004 v třetím kvartále a nejhlubší propad nastal na 10,46 % obsazenosti ve čtvrtém kvartálu roku 2010, který je obecně nejslabším kvartálem, kde bylo naměřeno 12 % využívání lůžek za průměr let 2003 - 2012.

45

Po nejslabším čtvrtém kvartálu, následuje první čtvrtletí, které v průměru sledovaných let dosahovalo 13 % čistého využívání lůžek. V roce 2003 jsme zaznamenali expanzi prvního čtvrtletí představující 16,4 % obsazenost lůžek ubytovanými hosty. Největší útlum těchto měsíců nastal roku 2010 s pouhým 10,8 % využíváním dostupných lůžek. Následující čtvrtletí je skokově odděleno, jelikož v měsících dubnu až červnu bylo čisté využití lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních průměrně o 5 % vyšší než od ledna po březen. Ve sledovaném období 18 % obsazenosti lůžek druhých kvartálů převyšují třetí kvartály v průměru o 17 %, jelikož dosahují již zmiňovaného průměrného čistého využití lůžek z 35 %. Z tohoto třetího (ekonomicky nejsilnějšího) kvartálu na další kvartál, který je kontrastně nejslabší, následuje propad v průměru o 23 % obsazenosti všech lůžek. Tyto údaje se týkaly všech statisticky zaznamenaných hromadných ubytovacích zařízení v rámci Pardubického kraje. Rozložení čistého využívání lůžek a využívání pokojů pouze v rámci hotelů a podobných ubytovacích zařízeních (penzionů) znázorňuje graf 13.

Využtí

Graf 13: Procentuální ČVL a VP v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních 33% 30% 27% 24% 21% 18% 15% 12% 9% 6% 3% 0% 2003

2004

2005

2006

ČVL Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

2007 2008 Rok

2009

2010

2011

2012

VP

Obsazenost pokojů, vzhledem k počtu provozních dnů a dostupnosti pokojů, dosahovala v minulém desetiletí průměrně 29 %. Největší množství místností sloužících k ubytování hostů bylo obsazeno roku 2004. Jednalo se o 32,5 % využití pokojů 46

ze všech, které byly k dispozici. Rok 2010 odhalil minimální procento (24,7 %) obydlených pokojů z počtu pokojů schopných k užití. Tento graf dokládá i výrok doprovázející graf 11, kde je řečeno, že využívání ubytovacích zařízení z pohledu obsazených pokojů dosahuje vyšších hodnot než z pohledu čistého využívání lůžek. Konkrétně čisté využívání lůžek v Pardubickém kraji za období let 2003 až 2012 čítalo průměrně 24 %. Počátek desetiletí nabýval nejvyšších procentuálních hodnot obsazenosti lůžek, tj. 28,5 %. Postupem let hodnoty převážně klesaly, od roku 2009 se téměř ustálily, přesto rok 2012 vykazoval nejnižší využívání lůžek ve všech ubytovacích zařízeních s podílem 20,6 % v rámci jejich celkové dostupnosti. Stejný (klesající

trend)

jsme

zaznamenali

i

v obsazenosti

pokojů

hosty.

Graf 14 zpracovává čisté využití lůžek v diskutovaných hotelech a podobných ubytovacích zařízeních. Graf 14: Procentuální ČVL v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních 36% 33% 30% 27%

Využití lůžek

24% 21% 18% 15% 12% 9% 6% 3% 0% 2003

2004

První čtvrtletí

2005

2006

Druhé čtvrtletí

2007 2008 Rok

2009

Třetí čtvrtletí

2010

2011

2012

Čtvrté čtvrtletí

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

47

Hotely, motely, botely a penziony všech tříd vykazovaly nejvyšší čisté využití lůžek ve třetích kvartálech let 2004 až 2012. Roku 2003 zabíral pomyslný stupeň vítězů v obsazenosti lůžek první kvartál s 33,5 %. Tyto zimní měsíce zároveň často obsazovaly i poslední místa v porovnání s využíváním lůžek v jiném čtvrtletí. Nejméně (16,22 %) lůžek bylo prodáno od ledna do března roku 2011. V těchto měsících bylo obydleno v průměru 21 % lůžek. O 3,5 % více využívaly disponibilní lůžka hotely a podobná ubytovací zařízení v druhém čtvrtletí let 2003 až 2012, kdy hodnota využitých lůžek stoupla na 24,5 %. Maxima obsazenosti lůžek s 29,1 % dosáhl tento kvartál roku 2004 a naopak posledního roku se dočkal propadu na 20,4 %. Využívání lůžek se koncentrovalo ve zmiňovaných měsících červnu až září s průměrným 29,5 % obsazením. Vrcholu dosáhlo toto období roku 2004 s 32,4 % obsazenosti a dna roku 2012, ve kterém hotely a podobná ubytovací zařízení Pardubického kraje ze všech dostupných lůžek využily jejich celkovou kapacitu pouze z 25 %. Poslední měsíce roku přinesly v průměru pokles využívání lůžek o 8,5 % oproti předcházejícímu čtvrtletí. Říjen, listopad a prosinec odhalil tedy v průměru 21 % čistého využívání připravených lůžek. Na rozdíl od druhého a třetího kvartálu, které dosahovaly vrcholu roku 2004, vykazoval čtvrtý kvartál nejvyšší procentuální obsazenost následujícího roku 2005. Konkrétně tedy poslední měsíce roku 2005 využila ubytovací zařízení 24,8 % kapacitu svých lůžek a o čtyři roky později nejméně této kapacity, pouze 16,8 %. Vývoj

všech

kvartálů

měl

celkově

klesavou

tendenci

s občasnými

růsty,

které se u jednotlivých čtvrtletí v závislosti na konkrétním roce lišily. Například vzrostlo procento prvního kvartálu, a to o 3,7 % po roce 2005. Jednotlivé výkyvy mohou být zapříčiněny neočekávanými událostmi i konáním kulturních akcí, nevyjímaje vliv počasí. I přes tyto okolnosti představují zimní měsíce pro ubytovací zařízení dobu klidu s malou obsazeností, jelikož Pardubický kraj je vhodný spíše pro letní rekreaci. Letní měsíce jsou naopak nejen ekonomickým „tahounem“ podniku díky vyššímu využívání jeho kapacit.

48

Shrnutí Výše zmiňovaná analýza využívání kapacit podniků, působících v oblasti Pardubického kraje na trhu ubytovacích služeb, představovala jádro této práce. Zkoumaná hlavní hypotéza H0 předpokládala, že využívání kapacit pokojů v hotelech a ubytovacích zařízeních hotelového typu dosahovalo v letech 2003 – 2012 v průměru 30 %. Hlavní hypotézu jsme potvrdili, jelikož za celé desetiletí vykazovaly hotely a podobná ubytovací zařízení čisté využití pokojů v průměru z 29 % (graf 13). Toto zjištění znamená, že (v průměru za všechny analyzované roky) management hotelů a ubytovacích zařízení hotelového typu obsadil méně jak poloviny pokojů z jejich celkově dostupné kapacity. Částkovou hypotézu H1, kde jsme předpokládali, že průměrné využívání kapacit hotelů a ubytovacích zařízení hotelového typu v období 2003 – 2012 bylo vyšší jak průměrné využívání kapacit všech hromadných ubytovacích zařízení, potvrzujeme na základě porovnání grafů 11 a 13. Využívání kapacit lůžek ve všech ubytovacích zařízeních, dosahovalo za léta 2003 až 2012 v průměru 20 %. Kdežto využívání kapacit lůžek hotelů a ubytovacích zařízení hotelového typu v období 2003 – 2012 dosahovalo průměrně 24 %. Potvrzením hypotézy jsme došli k zjištění, že hotely a ubytovací zařízení hotelového typu měly během zkoumaného desetiletí vyšší obsazenost než průměr všech ubytovacích zařízení (včetně zařízeních tohoto typu). Z těchto podkladů vyplývá, že hotely a ubytovací zařízení hotelového typu využívaly během roku svou kapacitu více jak zbývající hromadná zařízení poskytující ubytování. Při rozboru druhé částkové hypotézy H2 s předpokladem, že průměrná délka počtu přenocování hostů v ubytovacích zařízeních měla v období 2003 – 2012 klesající tendenci, jsme došli k jejímu potvrzení na základě analýzy zaznamenané v tabulce 1. Klesavou tendenci dokládají i grafy 9 a 10, týkající se délky noclehů návštěvníků v ubytovacích zařízeních Pardubického kraje. Průměrný počet noclehů ve všech ubytovacích zařízeních kraje se za sledované období snížil o jednu noc.

49

Závěr Práce zkoumající analýzu využívání kapacit ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji si kladla za cíl analyzovat vývoj těchto zařízení na území kraje, jejich strukturu a návštěvnost hostů i z hlediska národnostního složení. Na toto zkoumání navazovalo jádro práce zabývající se otázkou, jak jsou tato zařízení využívána, tudíž kolik zde bylo obsazeno pokojů a realizováno noclehů. Jelikož každé ubytovací zařízení by mělo znát své ukazatele využití kapacity pro jejich důležitost související s vlastním chodem podniku. Výzkumné analýzy jsou podkladem pro zhodnocení doby minulé i pro určení budoucího vývoje. Z teoretického hlediska bakalářská práce přehledně prezentuje podstatu a metody měření využívání kapacit ubytovacích zařízení. Za praktický přínos považujeme analýzu vývoje využívání kapacit ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji, která může sloužit jako východisko k dalšímu zkoumání dané problematiky. Hlavní přínos práce vidíme v zmapování vývojové situace hromadných ubytovacích zařízení v Pardubickém kraji, které odhalilo rostoucí trend v počtu těchto zařízení. Nejnižší počet materiálně technické základny poskytující nocleh, nastal roku 2006 a nejvyšší množství představují poslední dostupná data s 356 zařízeními roku 2011. Také se potvrdilo, že počet přenocování hostů v ubytovacích zařízeních klesá. Průměrný počet noclehů se (z necelých čtyř nocí) během sledovaných deseti let snížil o jednu celou noc. Tato zjištěná skutečnost představuje varování pro nově vstupující zařízení na trh. Je tedy vhodné tyto ukazatele využít a důkladné zvážit, zda jsou zařízení schopna se na trhu uživit. Vyzkoumané statistické ukazatele mohou případně napomoci k rozhodování o jakou kategorii a klasifikaci nově vstupujícího objektu, sloužícího cestovnímu ruchu, se bude jednat. Rozvíjet by se zde například mohla zařízení, která se na trhu ubytovacích služeb doposud nenachází, či jen v malém množství. S tímto doporučením souvisí zjištění, že se zde nenachází hotel klasifikovaný třídou Luxury a zařízení kategorizováno jako botel. Z výsledků výzkumu se také potvrdilo, že se zde nachází nejméně hotelů garni a hotelů v třídě ****. Vyšších čísel dosahují kempy a chatové osady.

50

Naopak nejvíce zde byla a je zastoupena kategorie penzion, jejichž počet vzrůstal nejvíce ze všech kategorií ubytovacích zařízení. Oproti tomu, jak ukázal realizovaný průzkum, ve sledovaném období tolik neklesaly či nerostly počty ostatních ubytovacích zařízení, zahrnující kempy a chaty. Analýza odhalila pozvolné zvyšování množství pokojů a lůžek vzhledem k přibývajícím zařízením. Díky poměru pokojů a lůžek jsme také zjistili, že ubytovací zařízení disponují převážně vícelůžkovými pokoji. V zařízeních se z celkového počtu hostů ubytovalo v průměru za sledované desetiletí 16 % zahraničních hostů, přičemž analýza odhalila nejvyšší zastoupení návštěvníků z Německa, následovaný slovenskými a polskými cestovateli. Příležitost vidíme i v přilákání více zahraničních návštěvníků do ubytovacích zařízení Pardubického kraje. V rámci podpory příjezdového cestovního ruchu bychom doporučili hotelům využívat Oficiální jednotnou klasifikaci ubytovacích zařízení České republiky a kritéria zařazování ubytovacích zařízení do skupin a tříd v rámci Hotelstars Union, která sdružuje dvanáct zemí a je v nich uznávána. Takové sjednocení kvality poskytovaných služeb dodá zařízením větší prestiž a jsou zárukou splnění představ, nejen zahraničních návštěvníků, na danou klasifikační třídu. Ohledně porovnání definic české a zahraniční literatury, jsme došli k závěru, že se shoduje jak vysvětlování názvů ubytovacích zařízení, tak popis jejich kapacitních ukazatelů. V návaznosti na využívání kapacit jednotlivých zařízení byly splněny předpoklady, že nejvíce obsazovaná jsou zařízení kategorizována jako hotel a penzion. Celoroční průměrnou vytíženost zařízení sloužících k ubytování jsme analyzovali podrobněji. Nejdříve jsme počty hostů a následně i jejich přenocování zpracovali kvartálně za účelem zjištění slabých a silných čtvrtletí jednotlivých let. Tento krok přinesl zjištění, že v množství hostů i přenocování jsou zpravidla vždy nejsilnější třetí kvartály roků a nejslabšími se ukázaly být první a poslední kvartály. Toto zjištění jsme se rozhodli probádat podrobněji, po měsících, a došli jsme k zjištění hlavní sezóny ubytovacích zařízení v červenci a srpnu. Méně vytíženými, i když stále poměrně silnými, měsíci byl květen, červen a září. Nejmenší úspěch při obsazování kapacit zařízení jsme zaznamenali v prosinci, lednu a únoru. V tomto mimosezónním období záleží na tom, jakou strategii zvolí management zařízení pro přilákání návštěvníků.

51

Doporučeními, jak využívat více kapacit ubytovacích zařízení, by se mohla zabývat samostatná práce. Jako příklad citujeme Křížka a Neufuse (2011, s. 161): „Z historie jsou známy hotely, které rozvíjely myšlenku vstupu na trh jako „ekopřátelské“ a prokázaly stabilitu nebo dokonce růst i v období, kdy ostatní zaznamenaly pokles.“

52

Seznam použité literatury 1. AHR ČR. Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR [online]. [cit. 22-02-2013]. © 2010 - 2013 Asociace hotelů a restaurací ČR o. s. Dostupné z: 2. b.a. 2009. Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010-2012. [online]. [cit. 16-12-2012]. Dostupné z: 3. BEAVER, A. 2005. A Dictionary of Travel and Tourism Terminology [online]. [cit. 18-02-2013]. 2. vyd. UK : CABI Publishing, 409 s. ISBN 0-85199-020-7.

Dostupné z: 4. COT BUSINESS. 2012. [online]. [cit. 16-02-2013]. Rubrika: Ubytování. Dostupné z: 5. ČSÚ. Cestovní ruch - časové řady. [online]. [cit. 25-02-2013]. © Český statistický úřad, 2013. Dostupné z: 6. DALE, G. 2005. Travel and Tourism Book 1 [online]. [cit. 18-02-2013]Britain : Heinemann. 352 s. ISBN 0435446444. Dostupné z internetu: 7. ECHTER WINTERURLAUB. Suchen. 2013. [online]. [cit. 22-02-2013]. Dostupné z: 8. FRANCOVÁ, Cestovní ruch. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2003. 119 s. ISBN 80-244-0719-1. 2003. Cestovní ruch. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého. 119 s. ISBN 80-2440719-1. 9. GOELDNER, Ch. R.; RITCHIE, B. J. R. 2009. Tourism: Principles, Practices, Philosophies. 11. vyd. Canada : John Wiley & Sons. 648 s. ISBN 9780470440605. Dostupné z: 10. GÚČIK, M.; PATÚŠ P.; ŠEBOVÁ, L. Kontroling podnikov cestovného ruchu. 1. vyd. Banská Bystrica : Slovak-Swiss Tourism, 2007. 177 s. ISBN 978-80-89090-31-0.

53

11. HLOCH, I. 2012. Katalog klasifikovaných ubytovacích zařízení České republiky. Praha : Asociace hotelů a restaurací České republiky, 2012. 144 s. 12. HOTELSTARS. 2012. Změna platnosti certifikátů v České republice. [online]. [cit. 22-02-2013]. Copyright © Asociace hotelů a restaurací ČR. Dostupné z: 13. JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu: jak uspět v domácí i světové konkurenci. 2. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2012. 320 s. ISBN 80-247-4209-8. 14. KOPŠO, E. Ekonomika cestovného ruchu. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. 414 s. 15. KRALICKÝ SNĚŽNÍK. Králický Sněžník (Śnieżnik Kłodzki) – hora a pohoří [online]. [cit. 12-03-2013]. 2012. Dostupné z: 16. KŘÍŽEK, F.; NEUFUS, J. Moderní hotelový management: nejnovější poznatky a trendy v řízení hotelů. 1. vyd. Praha : Grada, 2011. 195 s. ISBN 978-80-247-3868-0. 17. ORIEŠKA, J. Technika služeb cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : IDEA SERVIS, 1999. 244 s. ISBN 80-85970-27-9. 18. PARDUBICKÝ KRAJ. Pardubický kraj [online]. 2011 [cit. 10-03-2013]. Dostupné z: 19. REDAKCE G&H. Jednotné označování hotelů v Evropě – Hotelstars Union. Gastro a hotel [online]. [cit. 22-02-2013]. 2012. Dostupné z: 20. RYGLOVÁ, K.; BURIAN, M.; VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch: podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2011. 213 s. ISBN 97880-247-4039-3. 21. SHEELA, A., M. Economics Of Hotel Management [online]. [cit. 18-02-2013]. New Delhi : New Age International, 2007. 232 s. ISBN 81-224-1419-2. Dostupné z: 54

22. ZELENKA, J.; PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. 2. vyd. Praha : Linde, 2012. 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.

55

Seznam příloh Příloha 1

Podíl ubytovacích zařízení na jejich celkovém trhu

57

Příloha 2

Průměrné zastoupení hostů z cizích zemí v UZ za léta 2003 až 2012

58

Příloha 3

Hosté v ubytovacích zařízeních dle měsíců v jednotlivých letech

59

Příloha 4

Přenocování v ubytovacích zařízeních dle měsíců jednotlivých let

60

56

Přílohy

H, M 1*

H garni 1-4*

Kemp

6,7%

5,3%

1,8%

6,0%

5,6% 11,3% 29,2% 26,1%

2004

0,4%

8,2%

6,0%

5,3%

1,4%

6,0%

6,0% 11,4% 27,4% 27,8%

2005

0,4%

8,6%

5,0%

5,8%

1,8%

6,5%

6,8% 11,2% 25,9% 28,1%

2006

0,7%

8,3%

5,4%

5,8%

1,8%

6,5%

7,2% 11,2% 26,0% 27,1%

2007

0,6%

8,3%

3,6%

3,9%

1,1%

5,2%

7,5% 11,3% 23,2% 35,4%

2008

0,9%

8,3%

3,6%

3,8%

1,8%

5,3%

7,1% 10,9% 24,9% 33,4%

2009

0,8%

8,4%

4,2%

2,5%

1,7%

5,0%

7,2% 11,4% 24,5% 34,3%

2010

1,2%

8,9%

4,2%

2,7%

1,8%

5,1%

6,3% 11,0% 24,4% 34,5%

2011

1,1%

8,5%

3,3%

2,5%

1,6%

4,4%

5,8% 14,2% 21,6% 37,0%

Penzion

H, M 2*

7,7%

Ostatní UZ

H, M 3*

0,4%

Turistická ubytovna

H, M 4*

2003

Chatová osada

Rok / UZ

Příloha 1: Podíl ubytovacích zařízení na jejich celkovém trhu

* H – hotel, M- motel

Pramen: Vlastní výpočet dle dat ČSÚ, 2013.

57

Příloha 2: Průměrné zastoupení hostů z cizích zemí v UZ za léta 2003 až 2012

Belgie

0,179%

Řecko

0,045%

Bulharsko

0,089%

Slovensko

2,945%

Dánsko

0,184%

Slovinsko

0,115%

Estonsko

0,032%

Spojené království

0,511%

Finsko

0,080%

Španělsko

0,118%

Francie

0,574%

Švédsko

0,184%

Chorvatsko

0,099%

Švýcarsko

0,263%

Irsko

0,056%

Turecko

0,039%

Island

0,008%

Ukrajina

0,257%

Itálie

0,461%

Ostatní evropské země

0,281%

Srbsko a Černá Hora

0,037%

Kanada

0,063%

Kypr

0,004%

Spojené státy americké

0,291%

Litva

0,163%

Brazílie

0,009%

Lotyšsko

0,034%

Mexiko

0,009%

Lucembursko

0,011%

Ostatní americké země

0,031%

Lichtenštejnsko

0,002%

Čína

0,070%

Maďarsko

0,270%

Indie

0,053%

Malta

0,009%

Izrael

0,066%

Německo

3,835%

Japonsko

0,223%

Nizozemsko

0,923%

Jižní Korea

0,021%

Norsko

0,078%

Ostatní asijské země

0,279%

Polsko

1,571%

Jihoafrická republika

0,014%

Portugalsko

0,034%

Ostatní africké země

0,050%

Rakousko

0,552%

Austrálie

0,034%

Rumunsko

0,106%

Nový Zéland

0,009%

Rusko

0,409%

Oceánie

0,005%

Pramen: Vlastní výpočet dle dat ČSÚ, 2013.

58

Příloha 3: Hosté v ubytovacích zařízeních dle měsíců v jednotlivých letech 62 Leden

60 58

Únor

56 54

Březen

52 50 48

Duben

46

Počet hostů v tisících

44

Květen

42 40

Červen

38 36

Červenec

34 32

Srpen

30 28

Září

26 24

Říjen

22 20

Listopad

18 16

Prosinec

14 2003

2004

2005

2006

2007 2008 Rok

2009

2010

2011

2012

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013. 59

Příloha 4: Přenocování v ubytovacích zařízeních dle měsíců jednotlivých let 255 Leden 240 Únor

225

210

Březen

195 Duben 180

Počet přenocování v tisících

Květen 165 Červen

150

135

Červenec

120 Srpen 105 Září 90

75

Říjen

60

Listopad

45 Prosinec 30 2003

2004

2005

2006

2007 2008 Rok

2009

2010

2011

2012

Pramen: Vlastní zpracování z dat ČSÚ, 2013.

60