ANALÝZA STRATEGIE MEZINÁRODNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI
Červen 2011
ANALÝZA STRATEGIE MEZINÁRODNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI OBSAH: Shrnutí
3
I. Celkové hodnocení
3
1.1 1.2 1.3
Konkurenceschopnost vs. kvalita života Struktura, formát a metody zpracování Prezentace, realizace a evaluace
3 3 4
II. Poznámky k dílčím kapitolám 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11
4
Instituce Infrastruktura Makroekonomická stabilita Zdravotnictví Vzdělanost Trh práce Finanční trhy Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání Inovace Východiska proexportní strategie Kohezní politika
Tým analytického centra Glopolis (Pražského institutu pro globální politiku) zpracoval analýzu návrhu Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti v reakci na výzvu Ministerstva průmyslu a obchodu k veřejné konzultaci ve dnech 16. května - 5. června 2011. Tato analýza rozvádí příspěvek Glopolis do internetového dotazníku, který neumožnil adekvátně pojmenovat a rozvést veškeré klíčové body našeho hodnocení. Relativně krátký čas, který byl k dispozici pro připomínkování strategie s takto širokým záběrem, představoval výzvu k maximálně výstižnému hodnocení. Analýza Glopolis je proto sepsána formou odrážek a zvýraznění klíčových bodů a rozdělena na čtyři části hodnotící klí-
4 4 5 5 5 6 7 7 7 7 7
čové aspekty dokumentu. Po shrnujícím celkovém hodnocení následují hlavní připomínky k obsahu, formátu a implementaci strategie. Poslední část se věnuje dílčím postřehům k jednotlivým kapitolám - s výjimkou kapitoly o vzdělanosti (2.5) však bez nároku na komplexnější hodnocení celého tématu či daného sektoru. Navzdory řadě kritických připomínek tým Glopolisu podporuje značnou část navrhovaných opatření, alespoň v rovině cílů, a velmi vítá možnost se k návrhu strategie veřejně vyslovit. Naše obavy se týkají hlavně praktické realizace a dílčích detailů navrhovaných opatření. Věříme však, že naše připomínky přispějí k vyšší kvalitě i účinnosti této záslužné strategie.
(2)
na kvalitních a široce dostupných službách, vyšších daních a silné solidaritě. Zmíněné země jsou rovněž pověstné svojí vysokou mírou ochrany životního prostředí.
SHRNUTÍ - Dobře reaguje na potřebu dlouhodobější strategie společenských změn (tedy změn u státu, podnikatelů i jednotlivců), což je důležité nejen kvůli konkurenceschopnosti. Velmi žádoucí je důraz na zpružnění, větší „mentální otevřenost a nezávislost“ české společnosti, snaha povzbudit podnikavost - odvahu a experimenty, širší rozhled a netechnické dovednosti (včetně různých rovin komunikace), aktivně a pozitivně se prosadit v zahraničí, vyšší kvalitu státu, promyšlenější politické rozhodování na základě empirických argumentů a aktivní hospodářskou politiku. - Nabízí globální pohled, vyzdvihuje důležité strukturální problémy, synergicky propojuje velmi odlišné aspekty a faktory rozvoje, nabízí relevantní, progresivní a praktické „win-win“ návrhy, integrující ekonomickou efektivnost se snahou o širší udržitelnost a vazbou na světové a evropské trendy. - Vedle správně zvolených hlavních doporučení uvádí i druhotná, která mají tu silnější, tu slabší ideologické pozadí, ale jsou podávána jako odborně-ekonomická (např. školné), a řada důležitých témat zcela chybí (například finanční regulace EU či podpora malých a středních podniků). - Velmi vítaná (a v české státní správě nikoliv standardní) je snaha o odbornou i veřejnou diskusi, včetně zapojení neziskového sektoru. Zvolená forma „zaškrtávacího“ webového dotazníku s minimální možností slovního doplnění (300 znaků!) je však podle našeho názoru nedostatečná. - Pokud nemá předložená Strategie skončit jako podobné dokumenty v minulosti, je třeba dopracovat části týkající se její realizace, zejména koordinace, prezentace a evaluace.
I. CELKOVÉ HODNOCENÍ 1.1 Konkurenceschopnost vs. kvalita života - Strategie chápe konkurenceschopnost relativně široce a hned v úvodu ztotožňuje růst konkurenceschopnosti s růstem udržitelné životní úrovně. Z dokumentu však není jasné, co si pod termínem „vysoká životní úroveň“ představit a jaké hodnoty s ní spojovat. Hodnotový mix, na němž je založena „vysoká životní úroveň“, je však určující pro volbu nástrojů, kterými si ji společnost zajišťuje a udržuje. - Strategie má na jedné straně ambici (spolu)určovat vývoj i v neekonomických oblastech a zároveň se nesnaží definovat vztah mezi ekonomickou konkurenceschopností, sociální a environmentální oblastí. Bude ČR kupříkladu chtít zvyšovat ekonomickou konkurenceschopnost i na úkor růstu nerovností? Bude ČR zvyšovat konkurenceschopnost i za cenu zhoršování životního prostředí? Ve Strategii jsou na několika místech zmíněny skandinávské země jako vzor. Ekonomiky těchto zemí jsou sice velmi otevřené, na druhé straně jejich společenský systém je založen
- Některá navrhovaná opatření (např. pružná pracovní doba, kvalita institucí, apod.) zvyšují kvalitu života bez ohledu na to, jaký mají dopad na konkurenceschopnost. Předložená koncepce je proto do značné míry i jakousi strategií zkvalitnění života. Přesto nebo právě proto, by této strategii velmi prospělo, kdyby byla provázána i se Strategií udržitelného rozvoje1 .
1.2 Struktura, formát a metody zpracování - Pozitivní jsou snahy o koherenci, které se projevují vazbou na některé další strategické ekonomické dokumenty a vybrané instituce (NERV, Proexportní strategie a kohezní politika, strategie Evropa 2020). Na druhou stranu však Strategie některé relevantní dokumenty nezohledňuje (např. Strategický rámec udržitelného rozvoje, viz výše). Strategie pracuje s výstupy Národní ekonomické vlády (NERV), konkrétně s Rámcovou analýzou konkurenceschopnosti. Z dokumentu však není zřejmé, proč MPO do velké míry přebírá některá opatření uvedená v dokumentu NERVu a jiná zcela pomíjí? Například v kapitole Finanční trhy Rámcové analýzy konkurenceschopnosti NERV je uvedeno 9 cílů a přes 20 opatření. Strategie však pracuje jen s několika z nich. - Přínosná jsou bezesporu mezinárodní srovnání, práce se zahraničními zdroji a grafická znázornění. - Velmi pozitivně lze hodnotit snahu o převedení opatření do konkrétních programů či projektů s popisem problémů, cílů a s časovým harmonogramem. I přes drobné metodologické nedostatky (např. indikátory pro posouzení dosažení cílů nejsou vždy kvantifikovány – např. jako hodnota je uvedeno snížení nákladů, není však stanoveno, o kolik by se měly náklady snížit, což může komplikovat pozdější evaluaci) se jedná v českém prostředí o ojedinělý přístup k tvorbě a plánování politik. - Trvá potřeba hlubší analýzy nejen hospodářských dat (vývoj HDP vs. dluh), jak strategie naznačuje v úvodu, ale také měkčích, společenských dat (např. sklony české populace k riziku, experimentování, míra otevřenosti a pružnosti, komparace komunikačních dovedností, atd.). - Relativně vyvážený jazyk (např. v otázce přijetí eura, daňové harmonizace či jaderné energetiky), byť ne vždy lehce stravitelný (velké množství odborných termínů či nepřeložených anglických výrazů).
1
Dne 11. ledna 2010 schválila vláda ČR svým usnesením č. 37 Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, který určuje dlouhodobé cíle v oblasti tří základních pilířů vývoje moderní společnosti v ČR – ekonomického, sociálního a environmentálního. Dokument je strukturován do 5 prioritních os ( Společnost, člověk a zdraví; Ekonomika a inovace; Rozvoj území; Krajina, ekosystémy a biodiverzita; Stabilní a bezpečná společnost
(3)
- Jednotnou strukturu kapitol, která jinak celý dokument činí velmi přehledným a přesvědčivým, se nedaří vždy naplnit srovnatelným obsahem (zejména odlišný přístup ke kapitole Mezinárodní srovnání, např. 6B vs. 7B). - Otázkou je také, zda jsou/měly by být příslušné faktory konkurenceschopnosti seřazeny podle svého významu (proč jsou inovace až poslední?), což má svůj význam i v pravděpodobném případě, že strategie nebude realizovatelná v celé své šíři a bude třeba vybrat (klíčové či politicky průchodné) priority. - Ačkoliv korupce figuruje mezi překážkami konkurenceschopnosti, podle našeho názoru je její vliv podceněn, což potvrzují jak mnohá mezinárodní srovnání a výzkumy mezi zahraničními investory a podnikateli v ČR, tak dílčí narážky na tento problém v řadě kapitol samotné Strategie. Není jen neefektivní, ale přímo podkopává základní důvěru mezi lidmi a demokratickou legitimitu státu, ústí v nespravedlivost, netransparentnost a neodpovědnost veřejné politiky, ničí sociální kapitál, motivaci a kreativitu, ochuzuje nás o vlastní (daňové úniky a úniky mozků) i cizí zdroje (PZI, případně evropské fondy), v neposlední řadě komplikuje realizace takřka všech dalších záměrů strategie – MPO by proto mělo být jedním z hnacích motorů efektivní protikorupční strategie vlády. - Proč ve Strategii není vůbec zmíněno zemědělství, když ministerstvo zemědělství považuje posílení konkurenceschopnosti českého zemědělství a potravinářství za jednu ze svých hlavních priorit?
1.3 Prezentace, realizace a evaluace - Stávající vyznění, resp. motivace strategie (podtržená i názvem Zpět na vrchol) je zbytečně negativistická – pokud reformy neuděláme, bude to horší, budeme více zaostávat. Chybí pozitivní motivace pro širší veřejnost – zejména fakt, že navrhované reformy (kvalitní instituce, infrastruktura, makroekonomická stabilita, vzdělávání, zdravotnictví, trh práce, zboží a služeb a finanční trhy a společnost inovací) by měly zvýšit kvalitu života v ČR i bez ohledu na to, jaký dopad budou mít na konkurenceschopnost. - Má MPO politickou/společenskou analýzu proveditelnosti (např. z hlediska politické průchodnosti, technické realizovatelnosti, finančních nákladů, kapacit atd.)? Podobná analýza by měla vycházet z toho, proč se nepodařilo realizovat předchozí strategie konkurenceschopnosti (zejména tzv. Jahnovu strategii). Přínosem by také byla definice toho, o čem z navrhovaných reforem panuje mezi hlavními politickými stranami konsenzus (základ dlouhodobější strategie). - Implementace projektů i účinná změna přístupu ČR vyžaduje spolupráci napříč ministerstvy i zapojení institucí mimo ně (jak bude tato spolupráce probíhat, kdo ji bude koordinovat a jak?). Koordinace na úrovni ministrů (v rámci Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost) nemůže být u takto rozsáhlé strategie dostačující.
- Ve Strategii (ani jednotlivých programech či iniciativách) není zmíněn proces evaluace (ani průběžná, ani závěrečná). Nabízí se tedy otázka, kdo bude odpovědný za posuzování, zda projekt přispívá ke stanoveným cílům, jak často se bude evaluace provádět, jak se bude pracovat s jejími výsledky atd.? Lze přitom předpokládat, že kromě obsahu a politické podpory, jsou koordinace a průběžný monitoring významnými faktory úspěšné implementace Strategie.
II. Dílčí poznámky k jednotlivým kapitolám 2.1 Instituce - Důraz na správné fungování služeb, které stát poskytuje, je na místě, kvalita institucí nepřispívá jen k budování konkurenceschopné ekonomiky, ale především k důvěře občanů v demokratický systém, právní stát a platnost pravidel pro všechny. - Pozitivně lze hodnotit důraz na přístup k informacím a na komunikaci s veřejností či snahu učinit lobbing transparentnějším. O těchto opatřeních se však již hovoří dlouho a Strategie nepřichází s žádným novým řešením či procesem, který by mohl urychlit jejich zavedení. I když je transparentní lobbing uveden v jednom z hlavních cílů pilíře Instituce, žádná z iniciativ nedefinuje, co to je „transparentní lobbing“ (elektronický registr není zárukou transparence, velkou roli hraje například skutečnost, zda je registrace povinná či dobrovolná, jak je upraven přechod vysokých státních úředníků do soukromého sektoru apod.). - Pokud se po každých volbách bude měnit výdajová politika státu, nebudou žádné rozpracované výdaje efektivní. Především u významnějších výdajů přesahujících horizont jednoho volebního období je žádoucí konsenzus hlavních politických sil. - ČR potřebuje podstatně lepší koordinaci všech politik na úrovni vlády (strategické řízení), nikoli jen soubor sektorových politik. Současné poradní orgány vlády mají většinou malou prestiž (až na výjimky) a omezené pravomoci. - Řadu z bodů týkajících se efektivnosti státní správy by mohlo zlepšit přijetí zákona o veřejné službě, je proto zvláštní, že ve Strategii není vůbec zmíněn. Klíčová je hlavně depolitizace státní správy.
2.2 Infrastruktura - ČR patří k evropským rekordmanům v ceně za výstavbu jednoho kilometru dálnice. Navíc se u nás staví projekty, o jejichž smysluplnosti experti pochybují. Spíše než více peněz potřebuje ČR omezit korupci, lépe plánovat prioritní stavby a ty postradatelné odložit. - V energetických otázkách je snaha o vyváženost, oceňujeme zmínku o ekonomicky udržitelném rozvoji obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnos-
(4)
ti a úspor a snižování environmentální zátěže plynoucí z energetiky životnímu prostředí, přesto chybí větší důraz na obnovitelné zdroje energie, které se mohou stát nástrojem modernizace české ekonomiky a jedním z hlavních stimulů hospodářského růstu.
- Navrhované sjednocení sazeb DPH vůbec nesouvisí s tématem konkurenceschopnosti. Diferencované sazby DPH, jako důležitý nástroj hospodářské, sociální a ekologické politiky, mají téměř všechny státy EU a většina z nich je na žebříčcích konkurenceschopnosti daleko před Českou republikou.
- Oceňujeme podporu železniční dopravy, zvlášť VRT a VLC. - V energetické infrastruktuře vázne systémová provázanost energetických zdrojů při využívání alternativních výrob elektrické energie větrnými a fotovoltaickými elektrárnami, což ohrožuje energetickou bezpečnosti České republiky.
- Oceňujeme preferovaný posun od zdanění práce ke zdanění spotřeby (18), ideálně rozlišující vyloženě žádoucí (např. vzdělání či podpora zdravého životního stylu – viz i zdravotnictví) a vyloženě nežádoucí spotřebu (např. alkoholu a uhlíkových paliv). Je však nutné vzít v úvahu, že takový systém více zatěžuje nízkopříjmové skupiny.
- Pozitivně hodnotíme podporu systematického rozvoje modelů hodnocení dopadů. 2.4 Zdravotnictví 2.3 Makroekonomická stabilita - Pozitivně lze hodnotit výzvu Strategie k aktivnímu zapojení do iniciativ EU (systém včasného varování či Pakt pro euro plus). V otázce přijetí eura se autoři Strategie nenechali vmanévrovat do ideologické debaty, ale věcně uvádějí, že „je nutné zvážit příležitosti a hrozby pro možné přijetí této měny s přihlédnutím především k národním zájmům ČR“, což je v současné době rozumný postoj. Podle názoru Glopolis by v dlouhodobém pohledu bylo přijetí eura pro konkurenceschopnost naší ekonomiky pozitivní, protože by to znamenalo stabilnější ekonomické prostředí pro podnikání, snížení transakčních nákladů pro firmy i domácnosti, zvýšení cenové i mzdové transparentnosti a stabilní úrokové sazby. - Souhlasíme, že špatně hospodařící stát podvazuje konkurenceschopnost a celý výkon ekonomiky. Návrat k vyrovnanějšímu hospodaření však podle našeho názoru vyžaduje nejen strukturální reformy a omezování výdajů, ale i hledání dalších příjmů a skutečně účinná opatření namířená proti rozbujelé korupci. Strukturální reformy by neměly být záminkou k plošnému omezování sociálních funkcí státu. Reformovaný a dobře fungující sociální stát není překážkou konkurenceschopnosti, je dlouhodobou konkurenční výhodou. Nemá totiž pouze ochrannou a stabilizační funkci, ale také posiluje produktivní schopnost ekonomiky, především v oblasti dlouhodobých sociálních investic do lidského potenciálu (podpora vzdělání, vědy, apod.). - Návrhy v oblasti daňového systému jsou poněkud nekonzistentní. Na jedné straně Strategie uvádí, že je třeba, aby daně byly „dostatečně vysoké pro český systém přerozdělování“ (str. 18) a zároveň „mírně podbízivé“, což se trochu vylučuje. Navíc v úvodu Strategie se uvádí: „Od rozvojového modelu založeného z velké části na levné pracovní síle se ČR musí posunout k systému založenému na kvalitních institucích a infrastruktuře, ve kterém bude maximálně využíván potenciál připravených pracovních sil a ve kterém bude motorem ekonomiky tvořivé podnikání a inovace.“ Pokud je cílem zvyšování konkurenceschopnosti růst životní úrovně, pak toho ČR těžko dosáhne podbízivým daňovým systémem, jehož nevyhnutelným důsledkem je snižování kvality a dostupnosti veřejných služeb.
- Dokument na jedné straně pozitivně hodnotí dosavadní velmi přijatelnou relaci mezi kvalitativní úrovní a všeobecnou dostupností pro obyvatelstvo bez ohledu na individuální socioekonomické postavení a relativně nízké celkové výdaje, na druhé straně se píše, že v souvislosti s demografickým vývojem půjde tento stav jen těžko udržet. - Strategie nabízí sadu dobrých opatření, která mají přispět ke zvýšení efektivity zdravotnického systému. Jedná se o racionalizační a protikorupční změny ve smyslu centralizace nákupů zdravotnické techniky a léků, restrukturalizaci lůžkové péče, posílení vazby pacienta ke zdraví, zefektivnění fungování pojišťoven apod. - Vedle toho Strategie obsahuje i kontroverzní návrhy, na kterých nepanuje shoda, jako např. rozdělení zdravotní péče na standard a nadstandard. Jejich zavedení nebo nezavedení ovlivní mezinárodní konkurenceschopnost České republiky jen velmi málo.
2.5 Vzdělanost - Strategie konkurenceschopnosti v kapitole věnované vzdělávání pojmenovává věcně správně řadu témat a problémů. Některé nejvýznamnější však vynechává, jiné uvádí mimo kontext a v neodpovídající hierarchii důležitosti, na rozdíl od jiných bez vazby na mezinárodní srovnávání či analýzu stavu. Vedle správně zvolených doporučení uvádí i druhotná, která mají silné ideologické pozadí a jsou podávána jako odborná. - S některými obecnými cíli lze souhlasit, není však uvedeno, jak jich dosáhnout, či jaké překážky je třeba odstranit pro jejich uskutečnění. Problémem zvyšování kvality vzdělávání je volba nástrojů a opatření, na nichž dnes shoda neexistuje a ani se o ni v ČR nijak viditelně neusiluje. - Tam, kde se text dostává nadosah k podstatě problému, volí únik: např. řešení problému „vyžaduje řadu dílčích, ale nesnadno prosaditelných opatření“ v samém závěru kapitoly.
(5)
- V úvodní analýze zcela schází zmínka o zásadním problému českého vzdělávacího systému, kterým je nerovnost v přístupu ke vzdělání. To není jen otázka sociální soudržnosti, ale má to i významný dopad na konkurenceschopnost ČR. Vzdělávací systém v ČR nejenže znevýhodňuje děti, které mají vzhledem k socio-ekonomickým (kulturním) podmínkám zvláštní vzdělávací potřeby, ale také nedokáže zachytit a systematicky podporovat ty, kteří jsou naopak nadaní. Jinými slovy, je třeba zavést systém inklusivního vzdělávání po vzoru skandinávských zemí, který vyrovná šance dětí na počátku života bez ohledu na jejich původ tak, aby každé mohlo maximalizovat svůj vzdělanostní potenciál, aniž by bylo nutné je segregovat (horší, průměrní, nadaní). Ekonomický dopad je patrný, jen jeden příklad na ilustraci: rezignace na vzdělávání romských dětí z vyloučených lokalit a jejich vzdělávání podle programů pro mentálně postižené sice z roku na rok šetří státu drobné prostředky, výsledkem této politiky je ale faktická nezaměstnatelnost těchto dětí po ukončení povinné docházky. Stát je pak nucen vynakládat mnohonásobně vyšší prostředky na sociální transfery, deprivaci, sociální vyloučení, bydlení, rizikové chování a zajištění bezpečnosti. ČR se tak významně připravuje nejen o peníze, ale zároveň i o potenciál ekonomické aktivity těchto skupin obyvatel (podobně jako třeba o ekonomický potenciál žen s malými dětmi). - Teze o ekonomické nevýhodnosti vysoké selektivity vzdělávacího systému na úrovni předškolního a školního vzdělávání platí i o dětech průměrných a mimořádně nadaných. Kvůli nedostatečně individualizovanému systému vzdělávání není věnována dostatečná péče systematické podpoře průměrných i nadaných dětí na běžných veřejných školách, neboť naráží na systémové a kapacitní limity veřejného školství. Česká společnost se připravuje s každým školním rokem o velký díl toho nejcennějšího, co vůbec pro budoucnost má – o myšlenkový potenciál příští ekonomicky aktivní generace vlastních lidí. - K nim patří především de facto mizivá systémová podpora učitelů jako klíče ke kvalitnějšímu vzdělávání, na prvním místě nedostatečné financování školství, které je hluboce pod průměrem EU a které musí být nutně provázáno s neexistujícím kariérním řádem pedagogů. Zmínka o tomto zcela klíčovém problému v materiálu úplně chybí, což vážně podkopává jeho serióznost. - V závěru kapitoly Vzdělanost je velmi přesně formulována jedna z hlavních překážek: „Klíčové je zvýšit vůli ke změnám a zájem veřejnosti o vzdělání a vzdělávání, potřebné reformy dobře vysvětlovat a oslabovat odpor zájmových skupin ke změnám“. Jinde v textu se autoři k tomuto nevrací. - Oddíl cílů je stručný, ale dobře zpracovaný. Zmiňuje ve velmi obecné rovině vazbu mezi sociálním postavením a dosaženým vzděláním (viz výše), ale opět zcela bez kontextu a bez návaznosti na analytickou část. - Klíčové iniciativy: důraz na rozšíření infrastruktury pro rozvoj předškolního vzdělávání je zcela správný. Zá-
kladní a střední školství zcela vypouští již zmiňovanou vazbu mezi kvalitou vzdělávání a investicemi do něj. Ani v oddílu „mezinárodní srovnání“ není tato vazba a pozitivní příklady odjinud zmíněny. Mezi klíčovými opatřeními je na prvním místě uvedena velmi diskutabilní „nutnost zavedení standardů výsledků a monitoringu jejich dosahování“. Tyto však již relativně zavedeny jsou a zavádění nových nese paradoxně riziko zhoršování obecné úrovně vzdělávání. Vedle toho, „opatření vedoucí ke zvyšování kvality učitelů“ je zmíněno bez kontextu jen jako jedno z mnoha, ačkoliv by mělo být považováno za klíčové. Diverzifikace a zvyšování kvality vysokého školství jsou správně zvolené cíle, na nichž panuje shoda. Zásadní neshoda však panuje na nástrojích. - Dokládá to i samotný text Strategie, který jako „truismus“, k němuž není nutné uvádět ani analýzu stavu, ani podpůrné argumenty, konstatuje, že je „nutné zavést školné“. To přesto, že neexistence školného žádným relevantním způsobem nesouvisí s výše stanovenými cíly diverzifikace a zvyšování kvality (VŠ je hrubě podfinancováno, stejně jako školství obecně, a zavedení poplatků jej nemůže vyřešit, neboť nikdy nebude moci přinášet příjem v takovém řádu, který by podfinancovnání řešil). Školné je ze systémového hlediska druhotný problém, a to, že je zde uváděno jako jedna z klíčových iniciativ, ukazuje na nikoliv odborné, ale silně hodnotově vyhraněné ukotvení autorů Strategie. - „Změny obsahu vzdělávání“ v závěru jsou definovány dobře, nepřinášejí však nic nového. Tam, kde by nové být mohly, konstatují, že by se jednalo o „nesnadno prosaditelná opatření“. Z hlediska strategického směřování tedy nepřinášejí žádné vodítko, nýbrž ilustrují stav, v němž současná diskuse o kvalitě vzdělávání tak jako tak je: v patu ideologických truismů politických stran, které nemají potřebu věcně argumentovat, vyhýbání se vážným problémům a opatřením s odkazem, že jsou „obtížně prosaditelné“.
2.6 Trh práce - Pozitivně lze hodnotit např. snahu o zapojení znevýhodněných skupin do trhu práce, avšak Strategie pouze stanovuje cíle a neříká, jakými prostředky zapojení dosáhne (bude pozitivně motivovat zaměstnavatele, vytvoří pro tyto skupiny vlastní pracovní místa…). - Autoři Strategie se hlásí k pojmu flexicurity, který v sobě zahrnuje potřebnou pružnost trhu práce (flexibilita), spolu se zachováním sociálního zabezpečení zaměstnanců (jistota). Zaměřují se však téměř výhradně na zvyšování flexibility pracovního trhu a zlepšování podmínek pro zaměstnavatele (snadnější propouštění, snížení regulace apod.) a (kromě toho, že zmiňují pár příkladů ze Skandinávie) jistoty zaměstnanců, jakou jsou programy celoživotního vzdělávání, udržitelný systém sociální ochrany, zapojení sociálních partnerů apod., zcela pomíjejí.
(6)
2.7 Finanční trhy - Je patrné, že přístup českých firem ke kapitálu je pod optimální hranicí. Zpružnění systému, které by pomohlo usnadnit tok kapitálu z finančního sektoru do reálné ekonomiky (firmám) je rozhodně pozitivnější strategií, než zvyšování objemu obchodování s čistě finančními produkty (různými deriváty či exotickými opcemi). - Otázkou je, proč Strategie vynechává některá doporučení NERV, jako například přijetí legislativy AIFM, standardizace bankovních produktů, podporu ale i dohled nad soukromými organizacemi zabývajícími se mapováním trhu finančních produktů atd. (NERV 2011:187). - Strategii by na tomto místě „slušelo“ (vzhledem k jiným částem, které prosazují aktivní přístup k politice EU), kdyby alespoň stručně nastínila pozici ČR k regulačním opatřením v oblasti finančního sektoru na úrovni EU (např. účetní standardy, regulace daňových rájů, FAT/FTT ad.), které se snaží přispět ke stabilitě finančního sektoru, což by mělo být v souladu s prioritami Strategie. Příklad Irska totiž dokazuje, že i dobře hospodařící země může být kvůli nedostatečné regulaci finančních institucí sražena na kolena.
2.8 Efektivnost trhu zboží a služeb a zkvalitňování charakteristik podnikání - Snižování zátěže z environmentální regulace musí být prováděno opravdu tak, aby nedocházelo k oslabování ochrany životního prostředí. Kvalitní environmentální regulace nenarušuje konkurenceschopnost a hospodářský rozvoj. Naopak, vytváří tlak, který podněcuje inovace.
je společenská důvěra, dialog, kontinuita veřejné politiky, určitá hodnotová integrita/kultura (viz výstižný, ale dále nerozvinutý pojem inovační ekosystém – str. 40), zejména klíčovou roli kvality nejen ekonomických a politických institucí, ale společenských institucí v širším slova smyslu. - Více se zaměřit na nové trendy (OECD) - podpora lokální konkurenceschopnosti, a roli domácí poptávky. - Kvalita a udržitelnost růstu životní úrovně je v silné korelaci (jak uznává Strategie na str. 50) a má pro konkurenceschopnost významný potenciál. Z tohoto důvody by znalosti a inovace neměly být poměřovány pouze finančně (str. 39-40), žádoucí je i širší analýza a výzkum alternativních cest k růstu životní úrovně mimo klasickou peněžní ekonomiku, které mají navíc potenciál tvorby nových trhů, pracovních míst a inovací, které zvýší i konkurenceschopnost v klasické ekonomice.
2.10 Východiska proexportní strategie - Strategie deklaruje „koordinaci ekonomické diplomacie napříč všemi institucemi a s využitím dalších politik (humanitární, vzdělávací, výzkumná)“. Znamená to využití humanitární politiky k ekonomické diplomacii, či rozvojové? Je pravda, že Česká republika má dlouhodobé problémy s koordinací ekonomické diplomacie. V tomto smyslu je klíčové vyjasnění kompetencí mezi MZV a MPO. Humanitární a primárně ani rozvojové politiky by se to však týkat nemělo, ty jsou ve výlučné gesci MZV a s ekonomickou diplomacií nesouvisí.
- Nejen špičkový technický/technologický, ale též sociální/sociologický výzkum mají komerční potenciál, zvlášť pokud je cílem rozvoj služeb s vyšší přidanou hodnotou, tedy doslova snaha přidat do ekonomiky hodnotu (hodnotové = tržní inovace např. ve stylu zmiňované aktivní samoregulace).
- Místy patrná snaha otevřít českou ekonomiku a politiku se však do řady oblastí příliš nepromítá - např. do širší české zahraniční politiky a budování pozice ČR na mezinárodní úrovni (viz str. 43-44): zatímco zmiňované příklady – Finsko, Nizozemí, Německo - představují země, kde efektivní ekonomickou diplomacii doplňuje zahraniční politika mnohem více orientovaná na multilaterální spolupráci a globální zodpovědnost.
2.9 Inovace
2.11 Kohezní politika
- Postrádáme silnější a cílenější podporu malých a středních podniků, které jsou páteří české ekonomiky, hlavním zaměstnavatelem i plátcem daní, disponují potenciálem autentického domácího růstu a představují klíčový most k inovacím.
- Motiv zavedení kondicionalit (u kohezní politiky EU) je veskrze racionální a žádoucí – souvisí s posílením orientace kohezní politiky na výsledky a možností potrestat chronické hříšníky, chovající se dlouhodobě ekonomicky nedisciplinovaně a neudržitelně … „Přílišný počet kondicionalit a vazba na dílčí tématické priority může učinit celý systém neprůhledným a příliš administrativně náročným“ (str. 48).
- Rozvoj podobných dovedností a přístupu, a vůbec průběžná a efektivní komunikace/ přemostění propastí nejen mezi byznysem, akademickou sférou, státní správou (a případně i neziskovým sektorem), ale též mezi technickými a sociálními disciplinami, domácí a globální problematikou (a la skandinávské země) by měl být průřezovým cílem strategie. - Strategie podceňuje (možná záměrné kvůli jejich obtížné uchopitelnosti) měkké faktory ekonomického výkonu, jako
- V současnosti patří ČR ke státům s největšími alokacemi ze strukturálních fondů na osobu. Jak je správně uvedeno ve Strategii, kohezní politika představuje jeden z nejvýznamnějších nástrojů realizace rozvojových intervencí a bylo by výhodné, aby ČR dostávala tyto prostředky v podobné výši i v příštích letech.
(7)
- Vedle toho ale v důsledku finanční a ekonomické krize a kvůli výdajům na záchranu Řecka, Irska a Portugalska vzrostly deficity národních rozpočtů do neudržitelných výšin. Je tedy patrná tendence snížit výdaje pod 1 % HDP bez ohledu na potřeby EU a nové priority vyplývající z Lisabonské smlouvy (energetická bezpečnost, zahraniční služba, apod.). Zájmem ČR by proto měla být podpora nových zdrojů financování rozpočtu EU ve formě např. finanční daně nebo výnosů z aukcí emisních povolenek. Je to totiž nejbezpečnější cesta, jak si ČR může zachovat příliv těchto prostředků (v nezmenšené výši), protože zvyšování příspěvků členských států je málo pravděpodobné.
Autoři: Jiří Čáslavka, Petr Lebeda, Ondřej Kopečný Komentář ke kapitole Vzdělanost: Ondřej Liška Praha, Červen 2011
Analytické centrum Glopolis, které bylo založeno v roce 2004, se zaměřuje na otázky globálního řízení. Cílem Glopolis je přispět k vyšší politické kultuře a transformaci směrem k zodpovědné ekonomice, chytré energetice a potravinové bezpečnosti.
Tento dokument byl vytvořen s finanční podporou Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu zodpovídá výhradně Pražský institut pro globální politiku – Glopolis a v žádném případě jej nelze považovat za stanovisko Evropské unie.
(8)
