IMPLEMENTACE STRATEGIE MEZINÁRODNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA ROKY 2012 AŽ 2020 VIZE VERSUS REALITA

MEDZINÁRODNÁ VEDECKÁ KONFERENCIA GLOBALIZÁCIA A JEJ SOCIÁLNO-EKONOMICKÉ DÔSLEDKY ´12

IMPLEMENTACE „STRATEGIE MEZINÁRODNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA ROKY 2012 AŽ 2020“ VIZE VERSUS REALITA IMPLEMENTATION OF THE "INTERNATIONAL COMPETITIVENESS STRATEGY OF THE CZECH REPUBLIC FOR YEARS 2012 TO 2020" VISION VERSUS REALITY Josef F. Palán 1 Klíčová slova: Strategie, konkurenceschopnost, Česká republika, EU, strategické priority. Key words: Strategy, competitiveness, Czech Republic, EU, strategic priorities. Abstrakt: Autor charakterizuje aktuální „Strategii konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012-2020 (dále akronym SKR)“. Analyzuje východiska schváleného strategického konceptu, jeho architekturu v relaci ke klíčovým strategickým dokumentům Světového ekonomického fóra – Globální rizika 2012, Ročenka světové konkurenceschopnosti 20102011, Zprávě o konkurenceschopnosti Evropy – vytváření konkurenceschopnější Evropy 2012 a hospodářské realitě České republiky. Doporučuje změnu strategických priorit SKR na základě nejlepší praxe a reálně implementované hospodářské politiky. Mezi klíčové strategické priority zahrnuje tři subsystémy: Vzdělávací subsystém, subsystém vědy, výzkumu, inovací a řemesel, subsystém zdravotní a sociální péče včetně životního prostředí. Abstract: The author characterises the actual Strategy of Czech Republic Competitiveness for the period 2012 - 2020. He analyses the presumptions of an approved strategic concept, its architecture in relation with the key strategic documents of World Economic Forum i.e. The Global Risks 2012, The Global Competitiveness Report 2010-2011 and The Europe 2020 Competitiveness Report: Building a More Competitive Europe and implemented national economic policy. He recommends the change of strategic priorities on the basis of best practise and real implemented of economic policy. The author includes among the key strategic priorities the three subsystems / pillars i.e. the educational subsystem, the subsystem of science, art, research, innovations and handicrafts, the subsystem of health and social care including living environment. JEL Classification: H11, H83, O2021 Josef F. Palán, Doc. Ing. CSc., Bankovní institut vysoká škola, Nárožní 2600/9, 158 00 Praha 5, Česká republika, +420 603 796 415, [email protected].

1

ŽILINSKÁ UNIVERZITA V ŽILINE FAKULTA PREVÁDZKY A EKONOMIKY DOPRAVY A SPOJOV Katedra ekonomiky

ÚVOD Globální finanční krize následovaná hospodářskou recesí vyústila v některých odvětvích v hospodářskou krizi. Politicky a hospodářsky nedůsledné řešení příčin globální finanční krize vede k její další fázi přelévající se v krizi dluhovou, bankovní, krizi způsobenou strukturální nevyvážeností národních ekonomik a krizi politickou. Finanční systém zůstává nadále černou dírou pro nadhodnotu vytvářenou ostatními hospodářskými odvětvími. Schéma 1 Globální mapa rizik

Globální mapa rizik je tvořena pěti klíčovými systémovými riziky:  Selhání spojená s globálním vládnutím / faktory geopolitické /.  Zvyšování emisí skleníkových plynů / faktory environmentální /.  Chronická fiskální nerovnováha / faktory ekonomické /.  Kritické systémové chyby technologické provenience / faktory technologické /.  Neudržitelný růst populace / faktory sociální /. Přenesení důrazu na politické a ekonomické faktory vyjadřuje pregnantně krizi současného modelu liberálního kapitalismu. Ten ztrácí na své přitažlivosti v důsledku arogantní ignorance růstu sociální nerovnosti, vyplývající z vysoké příjmové disparity a chronické fiskální nerovnováhy. Výše uvedené faktory vyvolávají signifikantní sociální polarizaci hrozící přerůst v politickou nestabilitu i tradičních evropských pluralitních demokracií. Narůstající pravděpodobnost nepříznivých klimatických změn a nedostatku vody


logicky implikuje možné potravinové krize spojené s extrémním kolísáním cen zemědělských produktů a energií. V pozadí většiny problémů zůstávají systémové chyby spojené s fungováním globálního finančního systému. Rovněž je třeba konstatovat zvýšenou zranitelnost naší civilizace ze strany kybernetických útoků, které by mohly ochromit fungování řídících technologických systémů zajišťujících naši bezpečnost, dodávku energií a vody etc. Konkurenceschopnost ČR Na základě komplexního hodnocení ČR publikovaného v rámci “Zprávy o globální konkurenceschopnosti 2010-2011” obsadila ČR 36. pozici se skóre 4.57. V komparaci s evropskými zeměmi klesla ČR z 15 na 16 pozici. Pozitivní je pro nás zařazení do skupiny ekonomik hnaných inovacemi, mezi které patří nejvyspělejší světové ekonomiky. Oblasti, které by měly být předmětem našeho zlepšování vyplynou z komparace hospodářského profilu ČR s průměrem zemí hnaných inovacemi / a světové jedničky Švýcarska. Schéma 2 Komparace konkurenceschopnosti ČR a Švýcarska

Zdroj: WEF 2011 - GCR

Nejvýznamnější rozdíly jsou patrné v oblasti institucionálního zajištění / korupce, mezery v legislativě /, dále v oblasti inovací / soustředění českých podnikatelských subjektů spíše na uzavřené inovace, absence vládní podpory vývoje špičkových technologických produktů, kvalita vědecko-výzkumných institucí, spolupráce univerzit s průmyslem v oblasti vědy a výzkumu, počet patentů etc. /, sofistikovanosti podnikání / charakter zdrojů konkurenční výhody, šířka hodnotového řetězce, rozvoj a fungování klastrů, technologická náročnost výrobních procesů etc. /. Výčet samozřejmě není úplný a hlubší analýza by vyžadovala samostatný článek, více viz J. F. Palán (2011, s. 62-65). Na základě výše uvedených strategických dokumentů, Strategie Evropa 2020, doporučení OECD a Národní ekonomické rady vlády (akronym NERV) zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu návrh Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012-2020 - Zpět na vrchol (SKR), který Vláda České republiky v roce 2011 schválila jako výchozí strategický koncept rozvoje České republiky. Cílem SKR je posunout ČR do deseti let mezi dvacet nejvíce konkurenceschopných zemí světa. Realizaci tohoto ambiciózního cíle /36 pozice ČR v roce 2011 i.e. posun o minimálně


16 pozic během devíti let / by měly zajistit strategické iniciativy spojené s adekvátní investiční činností rozložené do devíti pilířů. Hlavními pilíři nové strategie jsou efektivní instituce, kvalitní infrastruktura a ekonomika poháněná inovacemi. Celkem je připraveno více než čtyřicet velkých projektů, které představují přes dvě stovky konkrétních opatření, která vycházejí z doporučení výše zmíněných mezinárodních institucí včetně NERV. „Předložená SKR je také do jisté míry konzistentní s evropskou strategií Evropa 2020, z ní vyplývajícího Národního programu reforem České republiky 2011 a také s dalšími vládními koncepčními dokumenty. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti je podle Národního programu reforem jedním z důležitých průřezových materiálů pro východiska hospodářské politiky a zároveň také konkretizuje opatření v něm obsažená. Spolu se Strategií mezinárodní konkurenceschopnosti vláda schválila také Národní inovační strategii, která podrobněji rozvádí jeden z klíčových pilířů mezinárodní konkurenceschopnosti, a to podporu vytváření přívětivého inovačního prostředí“2. Základní vizí Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR je vysoká a dlouhodobě udržitelná životní úroveň občanů České republiky založená na pevných základech konkurenceschopnosti. V závěru úvodní části dokumentu se dále uvádí:“Od rozvojového modelu založeného z velké části na levné pracovní síle se ČR musí posunout k systému založenému na kvalitních institucích a infrastruktuře, ve kterém bude maximálně využíván potenciál připravených pracovních sil a ve kterém bude motorem ekonomiky tvořivé podnikání a inovace.“ 3, 4

Jenerálová, I. Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu. 23.11.2011. http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Faktao-CR/Politika/Strategie-mezinarodni-konkurenceschopnosti-Ceske-r 3 Viz. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020, s. 9, http://www.vlada.cz/..doplnit 4 Několik zemí vyvinulo komplexní inovační systémy zahrnující subsystémy finanční, servisní, výzkumné instituce a subsystémy pro spolupráci podnikatelů a akademiků v rámci celkové národní strategie rozvoje respektující trvale udržitelný ekonomický rozvoj a kvalitu života. Vzorovým příkladem může být pro nás finský inovační systém. Základem úspěchu finské ekonomiky bylo její soustředěné úsilí zaměřené v době ekonomické recese na proces vzdělávání, vědu a technologii s cílem zlepšit vlastní inovační schopnosti. Dnes patří Finsko mezi světové inovační lídry také díky silné vládní podpoře. Ministerský předseda Matti Vanhanen předsedá Výboru pro politiku ve vědě a technologii, který je zodpovědný za celkové inovační úsilí země. Finské investice do veřejného vzdělání zařadily Finsko na první pozici ve světě podle hodnocení OECD a Světového ekonomického fóra. Vláda alokuje finanční prostředky pružně napříč celého spektra veřejných a privátních institucí především prostřednictvím Národního průmyslového fondu pro vědu a výzkum a Národního inovačního fondu (Tekes a Sitra). Sitra subvencuje různorodé projekty zahrnující uživatelsky orientovaný design, nové druhy zdravotních služeb, potraviny, výživu a šetření energií. Nejlepším příkladem holistického přístupu velkého rozsahu bylo plánované otevření Aalto univerzity na podzim 2009. Nová univerzita je nazvána po legendárním finském architektovi a návrháři, nicméně místně je označována jako Inovační univerzita. Vznikla na základě fúze tří špičkových finských u nvi erzit světové třídy tj.: Helsinki’s School of Economics, Un iv ersity of Art and Design a Un iv ersity of Technology. Vytvoření moderní univerzitní instituce světové třídy je dotováno částkou ca 1 miliarda USD. Aalto univerzita bude vyvíjet studijní plány a iniciovat výzkum ke zkoumání nových, podnikatelsky významných myšlenek. Plánovaný podnik zaměřený na design bude součástí univerzity a měl by se zaměřit na humanitně orientovaný, nebo „univerzální“ design výrobků pro dospělé, bez zřetele na věk nebo fyzické schopnosti. Nově vzniklá univerzita má rovněž ambiciózní plány na podporu výzkumu ve specifických oblastech, jako jsou technologie pro podporu zdraví, společenského bohatství a kvality života pro starší lidi. Spojení expertů z rozdílných oblastí zahrnujících design, média a technologie pro vývoj nových přístupů ke společným problémům manifestuje přesvědčení finské vlády, že inovace jsou výsledkem mezi-oborového úsilí. 2


CÍL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ Cílem příspěvku je navrhnout doporučení k dalšímu eventuálnímu doladění SKR ČR v relaci k průběžnému hodnocení konkurenceschopnosti ČR ze strany mezinárodních institucí včetně konkrétních dopadů implementace současné hospodářské politiky i.e. přispět ke zlepšení strategického polohování ČR v relaci ke stanoveným strategickým cílům SKR. Autor vychází z rámcové analýzy klíčových strategických dokumentů Světového ekonomického fóra, každodenní hospodářské reality a vlastních znalostí a zkušeností. Prezentovaná doporučení mají charakter akčních hypotéz v souladu s metodologií akčního výzkumu zaměřeného na změnu zkoumané reality. VÝSLEDKY „Shrneme-li faktory ovlivňující konkurenceschopnost do tří základních úrovní: základní, efektivní a inovační; je třeba si uvědomit, že bez základních podmínek ovlivňujících „extensivní“ růst kapitálu a práce se jen těžko zvyšuje efektivita nebo rozvíjí inovace. Proto tato základní úroveň, včetně pilíře institucí a pilíře makroekonomické stability, podmiňuje účinnost faktorů v efektivní i inovační úrovni“. 5 Pokusme se nyní zamyslet nad výše uvedeným výrokem. Je tomu skutečně tak? Nejsou těmi základními pilíři na kterých je třeba založit růst naší národní konkurenceschopnosti „Rozvoj a kvalita vzdělávacího systému“, „Rozvoj vědy a umění, výzkumu, inovací a řemesel“ „Rozvoj zdravotní a sociální péče a péče o životní prostředí“. Všechny ostatní citované pilíře vytváří vnější prostředí tj. infrastrukturu podmiňující efektivní využití rozvojového a inovačního potenciálu plynoucího z jádra národního inovačního ekosystému. Infrastruktura v autorově pojetí zahrnuje dvě vrstvy, které se prolínají. Nabízí se použití metafory HW a SW. Kvalita obou vrstev a jejich příspěvek k efektivnímu fungování národního státu je neoddiskutovatelný a jsou jeho nutnou a nezbytnou podmínkou. Mezi HW lze zařadit Instituce v rámci korektně fungující veřejné správy včetně mezinárodních institucí, infrastrukturu energetickou, digitální (ICT), dopravní včetně bydlení. Mezi SW lze zařadit stabilní finanční systém schopný autokorekcí a s tím úzce související makroekonomickou stabilitu. Dále vnitřní trh EU segmentovaný na trh práce, zboží služeb, kapitálu a stále více se otevírající světovému trhu. Metasystém tj. nadřazený systém v jehož rámci všechny zmíněné subsystémy / pilíře / procesy vznikají, fungují, mění se a zanikají je tvořen pluralitním politickým systémem zahrnujícím jednotlivé politické strany, občanské iniciativy, orgány státní a zákonodárné moci včetně moci soudní. Jejich etické fungování na demokratických principech a pozitivní organizační politice je kritické v relaci k fungování celého národního hospodářství, dosahování synergií a trvalé udržitelnosti rozvoje národního státu. Poslední výrok připomíná každodennost naší existence. Proč autor klade takový důraz na rozvoj vzdělávacího systému? Kvalita a trvalý rozvoj vzdělávacího systému představuje alfu a omegu budoucí prosperity každého národa. V okamžiku, kdy připustíme snižování kvality předškolní výchovy, základního školního vzdělání, návazného odborného a středního vzdělání, vysokoškolského vzdělávání dostáváme se nevyhnutelně na sestupnou trajektorii vytváření národního bohatství. Pamatujme, že základním zdrojem veškerého společenského a hospodářského pokroku jsou kompetentní lidé odborně a společensky přiměřeně vzdělaní. Zvláště v době, kdy zvýšená migrace pracovních sil ze zahraničí se stává samozřejmostí je zvládnutí kulturní asimilace podmíněno silnou 5

Viz. Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky pro období 2012 až 2020, s. 8-9.


národní kulturou a současně tradicí evropského myšlení, které vyrostlo z kořenů antické, židovské a křesťanské tradice. Hodnoty a mentální vzory ať již vědomě či nevědomě ovlivňují naše myšlení a jednání. Dobře fungující vzdělávací systém a rodina, ať již úplná či neúplná, širší rodinné společenství, duchovní tradice a společnost jsou určující pro naši kulturní úroveň a náš další rozvoj. Zajištění odpovídající životní úrovně a kvality života se primárně odvíjí od dobře fungujícího a trvale se inovujícího vzdělávacího systému, který by měl být dostupný každému občanovi této země. Nevhodné trendy, které lze v této době identifikovat souvisí se snižováním kvality předškolní výchovy ve státních zařízeních spočívající ve zvětšování počtu dětí na jednoho pedagoga (třicet a více), abychom ho vůbec mohli adekvátně zaplatit. Za této situace nelze vůbec hovořit o plnohodnotné předškolní výchově, protože pedagog je rád pokud se mu vůbec podaří udržet alespoň elementární pořádek ve třídě. Výchova dětí ke kulturní spolupráci, citlivosti vůči životnímu prostředí, rozvoj kreativity a přiměřená znalostní báze zůstávají pouhým zbožným přáním. Obdobný trend lze zaznamenat i na úrovni základního školství. Zvětšování počtu žáků ve třídě (třicet a více), začleňování žáků zvláštních škol na základě administrativního rozhodnutí (uzavření zvláštních škol na základě všeobecného doporučení OECD představuje nesystémový krok – ne vše co doporučí experti OECD je nutně potřebné a vhodné!) bez další pedagogické podpory vytváří aktuální hrozbu dalšího snižování kvality základního vzdělávání a narušení výchovného procesu mladé generace. Problematizování dobré tradice našeho středoškolského vzdělávání v rámci gymnázií, odmítání individuální práce s talenty nevytváří dobré předpoklady pro vzdělanou pracovní sílu v budoucnosti. Rozvoj relativně dobře fungujícího systému terciálního vzdělávání je na jedné straně pozitivně ovlivňován činností Národní akreditační komise ČR, ale také na druhé straně zbytečně tlumen jejím pomalým otevíráním vůči Evropskému vzdělávacímu prostoru (neochota připustit akreditace českých vysokých škol, jejich studijních programů a oborů ze strany zahraničních akreditačních komisí zařazených do evropského zásobníku), trvající nepřipraveností akreditovat dobře etablované veřejné univerzity jako celek6. Záplava požadavků na akreditace studijních programů a oborů výrazně ovlivňuje efektivnost a efektivitu spojenou s činností akreditační komise. Nastavení nerovných podmínek pro rozvoj soukromého školství, financování vědy a výzkumu v relaci k veřejnému školství vytváří zbytečné konflikty a prostor pro nejrůznější lobbistické skupiny poškozující kvalitní rozvoj sektoru soukromých vysokých škol. Celkově lze konstatovat nutnost zlepšení spolupráce vzdělávací sféry s podnikatelským sektorem. Z výše uvedeného je evidentní okamžitě systémově řešit kritická místa národního vzdělávacího systému. Pokud si projdeme navržené klíčové iniciativy v rámci SMK na první pohled chybí integrující projektová iniciativa tj. transformace systému vzdělávání ČR. Tato iniciativa by pak měla zahrnovat jednotlivé projektové iniciativy zaměřené na jednotlivé segmenty vzdělávacího systému včetně systému celoživotního vzdělávání a prioritního řešení stabilizace pedagogických a akademických pracovníků včetně jejich motivačního sytému. Obdobnou výtku lze uvést i u 6

Za podnětný pro institucionální řízení Českého vysokého školství považuje autor příspěvku níže uvedený názor H. Nowotny (2009, s. 25) cit.: „Členění našich univerzit podle disciplín sahá zpátky do druhé poloviny 19. století. Od té doby se pochopitelně muselo v mnohém přizpůsobit novému vědeckému a technologickému pokroku. Vznikly nové disciplíny a ty stávající se rozšiřují a rozrůzňují. Ve srovnání s kontinentální Evropou, kde byly až donedávna univerzity kontrolovány státem, univerzity ve Spojeném království a ve Spojených státech vykazují větší pružnost při navrhování nových interdisciplinárních studijních oborů. Touto pružností reagují na integraci vědeckých myšlenek a míšení instrumentálních a metodických dovedností, které se v současném výzkumu prosazují. Ve výuce je však třeba najít rovnováhu mezi přenosem znalostí v daném oboru, tj. schopností položit dobrou otázku a zvládnout základní praktické dovednosti, otevřeností znalostem a novým metodám pocházejícím mimo rámec vlastní disciplíny“.


velké většiny ostatních pilířů SKR, kde dochází často k nevhodnému rozdrobení strategických iniciativ, které vytváří dobrý základ pro vyloučení tolik potřebného synergického efektu. DISKUSE Aktuální zpráva o Konkurenceschopnosti Evropy 7 zpracovaná výzkumným týmem Světového ekonomického fóra s využitím metodiky „Ročenky světové konkurenceschopnosti“ v relaci ke strategickým cílům Strategie Evropa 2020 přináší nové poznatky a výzvy vyplývající z komplexního hodnocení evropských zemí jak v rámci Evropského společenství, tak v komparaci s nejvyspělejšími ekonomikami světa USA, Kanadou a Japonskem. Jak dopadlo hodnocení České republiky? V komparaci zemí EU se ČR umístila na 16. pozici, což znamená posun dolů a dvě pozice oproti roku 2010. Celkově lze konstatovat její polohování blízko průměru EU. Země je charakterizována sociálně přívětivou ekonomikou (v této souvislosti se řadí mezi 10 top evropských ekonomik). Vedoucí místo zaujímá v nízké příjmové nerovnosti měřené pomocí Gini koeficientu (4. pozice) a efektivním trhu pracovní síly s přiměřeným poměrem mezi výší mezd a produktivitou práce (7. pozice). Z pohledu kategorie „Inteligentního růstu“ zaujímá ČR 16. pozici a lze konstatovat, že její podnikatelské prostředí zajišťuje přiměřené fungování srovnatelné s evropským průměrem a relevantně silným lokálním soutěžením (9. pozice), dále otevřenost vůči zahraničním investicím (9. pozice) a nedeformovaným daňovým systémem (8. pozice). Naproti tomu je jako břemeno pociťována vládní regulace (21. pozice), doba a procedury potřebné k zahájení nového podnikání jsou stále relativně dlouhé a rizikový kapitál není snadno dostupný. Z výše uvedeného vyplývá prostor pro další zlepšení podnikatelského prostředí. V závěrečném shrnutí je zdůrazněn nedostatek inovací jako jedna z hlavních slabých stránek ČR, která se v tomto ohledu zpožďuje za průměrem EU zvláště z hlediska patentových aplikací a dostupnosti nejnovějších technologií (17. pozice). Jinou oblastí pro zlepšení je udržitelnost (22. pozice) z důvodu vysoké závislosti země na neobnovitelných zdrojích energie, vysoké úrovni emisí CO 2 (21. pozice) a relativně slabému zaujetí pro naplňování mezinárodních environmentálních dohod (26. pozice). V rámci manažerského souhrnu zpráva uvádí 10 klíčových zjištění doplněných příslušnými doporučeními zaměřenými na zlepšování konkurenčního polohování EU. Prvé klíčové zjištění konstatuje, že vysokou úroveň ekonomické prosperity nelze udržet bez vysoké úrovně konkurenceschopnosti. S tím samozřejmě můžeme jen zcela souhlasit. Druhé klíčové zjištění uvádí: “Soustředění na řešení fiskální nerovnováhy je kritické z hlediska krátkodobé stability a k získání sebedůvěry, zlepšování konkurenceschopnosti je základní pro podporu střednědobé a dlouhodobé prosperity. V této souvislosti považuje autor za vhodné uvést konkrétní doporučení, která podporují jeho výše uvedené závěry, cituji: “Dosažení fiskální rovnováhy by mělo být doprovázeno reformní agendou, která se soustředí na hlavní konkurenční slabosti a mělo by zachovat investice např. do vzdělání, výzkumu, vývoje a inovací, které jsou klíčové pro formování inteligentní ekonomiky a udržení růstu“. Příkladem v tomto ohledu jsou severské země, které se pohybují na vrcholu světové konkurenceschopnosti. ZÁVĚR Závěrem bych rád vyjádřil přesvědčení, že v souvislosti s výše uvedenými poznatky vláda dokáže přehodnotit stanovené priority a projektové záměry SKR (z nichž některé se evidentně překrývají a vylučují dosažení synergického efektu), nebo jsou zaměřeny do oblastí 7

World Economic Forum: The Europe 2020 Competitiveness Report – Building a More Competitive Europe. Geneve: WEF, 2012. ISBN


u kterých je výsledný efekt přinejmenším sporný. Zcela zásadní je pochopení nutnosti věnovat prvořadou pozornost kvalitnímu fungování vzdělávacího subsystému, subsystému vědy a umění, výzkumu, inovací a řemesel, subsystému zdravotní a sociální péče včetně péče o životní prostředí. Vzdělaní a eticky se chovající zdraví lidé vyrůstající v přívětivém životním prostředí jsou nutnou a nezbytnou podmínkou konkurenceschopnosti a udržitelného rozvoje každé národní ekonomiky. V opačném případě ČR hrozí v příštích dekádách výrazná ztráta konkurenceschopnosti a poklesu životní úrovně. Snaha vlády provázat proces sestavování státního rozpočtu s dlouhodobě stanovenými strategickými cíli zaslouží v této souvislosti uznání. Autor oceňuje ty systémově založené iniciativy vlády, které byly již ve výše uvedených klíčových oblastech v této souvislosti realizovány. LITERATURA [1.] European Commission: Europe 2020. A strategy for smart, sustainable and inclusive growth. EC: Brussels, 2010. COM (2010) 2020. [2.] Nowotny, H.: Interdisciplinarita a hraniční výzkum. In: Evropská komise: Research EU Focus. čís. 3. Duben 2009. Luxemburg: Cordis, European Communities, 2009. [3.] Palán, J. F.: Efektivní inovace a posun podnikatelského paradigmatu MSP. s. 16-22. In: Sborník ze semináře s mezinárodní účastí. Praha: BIVŠ, 2012. ISBN 978-80-7265-22-8. [4.] Palán, J. F.: Strategic frame-Effective Innovations and Shift of Entrepreneurial Paradigm. In: Studies of Socio-Economics and Humanities, 2/2011,vol 2, pp 60-68. ISSN 1804-6797. [5.] World Economic Forum et al.: Global Risks 2012. 7th edition. Geneva: WEF, 2012. ISBN 978-92-95044-35-5. [6.] World Economic Forum: The Europe 2020 Competitiveness Report – Building a More Competitive Europe. Geneve: WEF, 2012. ISBN 978-92-95044-43-2. [7.] World Economic Forum: The Global competitiveness report 2010-2011. Geneva: WEF, 2011. ISBN-13: 978-92-95044-74-6.

IMPLEMENTACE STRATEGIE MEZINÁRODNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA ROKY 2012 AŽ 2020 VIZE VERSUS REALITA

Recommend Documents