Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Jihomoravském kraji (vyhodnocení)
Tento materiál vypracovala Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání jako přílohu ke Koncepci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jihomoravského kraje na období 2011–2021. 1
Obsah
1. Úvod k Analýze EVVO v JMK ............................................................................................................3 2. Analýza stavu EVVO v oblasti školství ..............................................................................................4 2.1 Část opírající se o výzkum Pavučiny (ZŠ a SŠ) .............................................................................4 2.1.1 Úvod, účel a metodika výzkumu Pavučiny...........................................................................4 2.1.2 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání na základních a středních školách .....6 2.2 Část vycházející z výzkumu pro účely koncepce a z dalších zdrojů ..............................................9 2.2.1 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání v mateřských školách........................9 2.2.2 Analýza stavu EVVO v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických a provozních pracovníků škol a školských zařízení ............................................................................................................10 2.2.3 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání na vysokých školách........................12 3. Analýza opírající se zejména o dotazníkové šetření .......................................................................15 3.1 Metody, techniky a příprava dotazníkového šetření ................................................................15 3.2 Obecné cíle vyplývající z analýzy..............................................................................................17 3.3 Analýza mimoškolní environmentální výchovy a vzdělávání dětí a mládeže .............................18 3.4 Analýza stavu environmentálního vzdělávání a osvěty veřejnosti.............................................20 3.5 Analýza stavu EVVO v podnikatelském sektoru........................................................................24 3.6 Analýza stavu environmentálního vzdělávání a osvěty veřejné správy .....................................26
2
1. Úvod k Analýze EVVO v JMK Tvorbě každého strategického dokumentu, kterým koncepce EVVO bezpochyby je, standardně předchází situační analýza; tedy zjištění současného stavu. Při přípravě nové koncepce EVVO se Lipka (zhotovitel) rozhodla respektovat tento osvědčený postup. Nabízely se jí v zásadě čtyři možnosti, jak získat potřebné informace. Oslovení všech lidí, kterých se EVVO týká, nebylo technicky možné. Lipka se proto rozhodla využít pouze zbývající informační zdroje. Jedním z nich byl KrÚ JMK, zejména OŽP a OŠ. Díky těmto informacím si Lipka udělala lepší představu o tom, jaké aktivity byly podpořeny nebo realizovány krajským úřadem (více v podkapitole 1.2.1 v koncepci). Zbývala však poměrně velká oblast, do které spadá činnost organizací, o kterých ani KrÚ JMK, ani Lipka mnoho neví. Zhotovitel vycházel z předpokladu, že funkční koncepci lze zpracovat pouze na základě úzkého zapojení všech klíčových aktérů. Vzhledem k tomu, že nebylo možné oslovit každého cílového uživatele EVVO, rozhodli jsme se oslovit organizace, které s nimi pracují. Druhým využitým informačním zdrojem byly tedy environmentálně (ekologicky) zaměřené organizace a instituce, které se zúčastnily našeho dotazníkového šetření. Údaje takto získané nám posloužily k tomu, že výstupní materiál je možné do jisté míry brát jako konsensus o tom, co se bude v oblasti EVVO v JMK dělat. V úvodu je také třeba podotknout, že se analýza neopírá pouze o vlastní dotazníkové šetření, ale také o informace získané třetími subjekty. Analytickou část koncepce jsme zpracovali na základě dat a informací dostupných z veřejně přístupných zdrojů a databází (např. z webových stránek měst JMK, MŽP, MŠMT, statistických ročenek odborných institucí, úřadů, nestátních neziskových organizací apod.). Údaje z těchto zdrojů jsme doplnili údaji získanými z dotazníkového šetření a přiřadili k jednotlivým cílovým skupinám. Postupovali jsme nekriticky, důvěryhodnost instituce garantující správnost námi použitých údajů byla jediným kritériem. Například v oblasti školství jsme se rozhodli využít rozsáhlý výzkum EVVO na školách, který v roce 2009 pro MŠMT realizovalo sdružení Pavučina. Jeho výsledky byly konzultovány, doplňovány a aktualizovány ve spolupráci s odborníky z této oblasti. Více o výzkumu v kapitole 2. Analýza je členěna do oblastí a podoblastí, stejně jako samotná koncepce. Jednotlivé podoblasti se zabývají cílovými skupinami EVVO, definovanými dále v koncepci. Oblast 3
školství je zpracována samostatně, protože se nejedná o výzkum realizovaný přímo pro účely koncepce (kapitola 2). Druhá část analýzy staví na dotazníkovém šetření, jehož metodika a zjištění jsou prezentovány v kapitole 3. Kromě jednotlivých cílových skupin jsme se rozhodli vytvořit podkapitolu 3.2 Obecné cíle vyplývající z analýzy. Do této kapitoly jsme zařadili přání dotazovaných, která nebylo možné přidružit k žádné cílové skupině, nýbrž jimi procházela napříč.
2. Analýza stavu EVVO v oblasti školství 2.1 Část opírající se o výzkum Pavučiny (ZŠ a SŠ) 2.1.1 Úvod, účel a metodika výzkumu Pavučiny U základních a středních škol se zhotovitel (Lipka) rozhodl vycházet z výzkumu Analýza stavu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty – zmapování, popis a vyhodnocení současného stavu zajištění EVVO v počátečním vzdělávání na území České republiky (dále jen výzkum Pavučiny), který pro MŠMT v roce 2009 zrealizovalo Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina.
Kompletní informace o výzkumu Pavučiny jsou na adrese: http://www.msmt.cz/vzdelavani/analyza-stavu-environmentalniho-vzdelavani-vychovy-aosvety.
V rámci tohoto výzkumu byl zmapován i stav EVVO na školách Jihomoravského kraje. Zhotovitel je přesvědčen, že jsou jeho zjištění využitelná i pro koncepci, a to zejména proto, že se zaměřoval na žádoucí oblasti a měl podobnou strukturu a formu jako dotazníkové šetření realizované speciálně pro koncepci. Podrobněji v kapitole 3. Školy a školská zařízení patří k základním pilířům systému EVVO na území Jihomoravského kraje. Prostřednictvím předškolního a školního vzdělávání lze účinně měnit nejen myšlení, ale i hodnotové postoje žáků a studentů. V oblasti EVVO je na roli školství kladen obzvláště velký důraz. Škola by neměla být pouze institucí úzce se specializující na předávání určité sumy znalostí a dovedností, ale měla by svým fungováním vštěpovat žákům 4
a studentům přírodě blízké (šetrné) vzorce chování. Vědomou a cílenou součástí školního kurikula by měla být environmentální výchova. V jejím rámci by se měli děti a studenti učit úctě k přírodě a živým bytostem, šetrnosti k přírodním zdrojům a ohleduplnosti vůči budoucím generacím. V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů, jež na dvou úrovních – státní a školní – začleňují EVVO do vzdělávání žáků a studentů. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představuje Národní program rozvoje vzdělávání (NPRV) a Rámcové vzdělávací programy (RVP). Součástí všech rámcových programů je důraz na environmentální výchovu a vzdělávání jakožto jedno z průřezových témat a tzv. klíčových kompetencí. Na školní úrovni může být oblast EVVO zajištěna buď prostřednictvím ŠVP, nebo tvorbou samostatného školního programu EVVO. Pro zpracování koncepce EVVO v Jihomoravském kraji bylo třeba analyzovat, jakým způsobem školy k problematice začleňování EVVO do výuky přistupují, jaké volí metody a postupy, jaké nedostatky a potřeby v této oblasti pociťují, kterým tématům se ve výuce věnují a jakým způsobem jsou zapojeny v krajských (příp. celostátních) sítích EVVO. Kromě základní otázky „Jak je EV zakotvena v jednotlivých ŠVP?“ bylo třeba odpovědět na otázku „Jak je EV propojena s provozem školy?“. Dále bylo nutné zjistit, jaké zdroje (finanční, materiální, personální) školy využívají v oblasti environmentální výchovy a také jaké jsou jejich budoucí plány v oblasti EVVO. Výzkum Pavučiny na výše položené otázky poskytuje odpovědi. Dotazníky pro výzkum Pavučiny připravil tým složený z odborníků na oblast EVVO (Mgr. Lenka Daňková, Mgr. Hana Korvasová, Mgr. Júlia Sokolovičová). Výzkumnou stránku šetření měl na starosti sociolog Mgr. Petr Pakosta. Sběr dat zajišťovala Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání. Pro účely šetření byl vytvořen elektronický dotazník, jenž byl vyplňován prostřednictvím sítě internet, podobně jako „dotazník ke koncepci“. Respondenti však nevyplňovali dotazníky individuálně. Aby se zabránilo zkreslení z důvodu nepochopení
5
otázek, byly dotazníky vyplňovány na společných setkáních vedených proškolenými pracovníky. Pro získání relevantních dat byl kladen velký důraz na výběr respondentů. Byla zvolena metoda náhodného stratifikovaného (kvótního) výběru vzorku škol v počátečním vzdělávání, aby bylo dosaženo standardní hladiny významnosti 85 %. Kvóty byly stanoveny tak, aby odpovídaly poměrnému zastoupení škol v kraji. Roli přitom hrála velikost a typ školy. V Jihomoravském kraji bylo ve vzorku zastoupeno 5 gymnázií, 13 středních škol a 60 škol základních. Celkově největší zastoupení měly školy s počtem 101–300 žáků. Ve srovnání s ostatními kraji poměrně větší část tvořily velké školy s více než 700 žáky. Ve výběru respondentů (zástupců školy) byli preferováni školní koordinátoři EVVO, případně osoby zodpovědné za EVVO na dané škole. Validita výzkumu byla značně snížena tím, že školy i přes nabídku finanční odměny neprojevily zájem o účast v průzkumu. V důsledku menšího zájmu o účast v průzkumu bylo nutné oslovit podstatně větší počet škol, což snížilo míru náhodnosti výběru. Výzkumu se většinou zúčastnily „tradičně“ aktivní školy, čímž mohlo dojít ke zkreslení některých dat (mohou se jevit „lepšími“). Především se toto zkreslení mohlo projevit v množství škol, které mají vytvořený školní program EVVO.
2.1.2 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání na základních a středních školách (doplňuje podkapitolu 4.2.2 v koncepci)
Cílové skupiny: žáci a pedagogové Analýza současného stavu EVVO na jihomoravských školách se opírá výhradně o studii realizovanou SSEV Pavučina pro MŠMT (viz podkapitola 2.1.1). Jednoduchým indikátorem „aktivity“ školy v oblasti EVVO může být její zapojení do některého z dlouhodobých programů zaměřených na rozvoj ekologické (resp. environmentální) výchovy. Největší síť škol a školských zařízení realizujících EVVO je propojená s programem MRKEV (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy). Záměrem tohoto programu je vytvářet funkční systémy školního a mimoškolního environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), rozvíjet a podporovat regionální sítě pedagogických pracovníků, škol a dalších 6
organizací zabývajících se EVVO, podporovat proces vytváření a realizace školních programů EVVO a v posledních letech i podporovat pedagogické pracovníky při začleňování environmentální výchovy jako průřezového tématu do školních vzdělávacích programů. V JMK je do tohoto programu zapojeno 69 základních (15 %) a 23 středních škol (15 %). Dalším podobně zaměřeným programem je Klub ekologické výchovy (KEV), do něhož jsou však jihomoravské školy zapojeny jen zřídka. Programu KEV se účastní 4 % škol. Dále jsou jihomoravské školy poměrně hojně zapojeny do programu Ekoškola, kterého se účastní 45 škol (cca 10 %). Méně často se školy účastní na programech Škola pro udržitelný život, GLOBE, Zelená škola, Škola podporující zdraví, ENO, Les ve škole – škola v lese. Celkově je do některého z programů zapojena třetina jihomoravských škol (tedy asi 33 %). Oproti ostatním krajům můžeme pozorovat u jihomoravských škol nízkou míru zapojení do sítí a programů nabízejících pomoc s realizací komplexní environmentální výchovy. To se odráží v nepřipravenosti jihomoravských škol přijmout školní dokument, který by zapojil EVVO do výuky. Většina respondentů se domnívá, že je oblast EVVO ve školních dokumentech zahrnuta nevyhovujícím způsobem, což koreluje se skutečností, že většina dotázaných nepovažuje zapojení (podporu) ředitele/ředitelky za optimální. S tvrzením „Vedení se snaží EVVO ve škole maximálně podporovat“ souhlasilo pouze 35 % respondentů. V JMK také zástupci škol výrazně častěji uvedli, že nevytváří ani nikdy nevytvářeli samostatný školní plán EVVO (ŠP EVVO). Oblast environmentální výchovy hodlají řešit až při zpracování priorit školy v rámci přípravy ŠVP. V JMK je výrazně vyšší podíl škol, v nichž se oblastí EVVO nikdo nezabývá (28 %). Na otázku „Budete v budoucnu nějakým způsobem měnit koordinaci EVVO ve škole ve spolupráci s jinými organizacemi (např. SEV)?“ následovala velmi často negativní odpověď. Mezi jihomoravskými školami je také velký podíl škol, které si aktivity EVVO plánují výlučně samy (44 %). Jako nejčastější informační zdroj uvádějí respondenti z JMK ostatní učitele nebo jiné školy (65 %). Jestliže v oblasti EVVO s někým spolupracují, je to nejčastěji Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání (zmíněna 24x). Přesto má JMK stále vysoký podíl koordinátorů, kteří se v oblasti EVVO dále nevzdělávají (58 %). Skóre za celkovou koordinaci EVVO ve škole bylo v JMK velmi nízké. Co se environmentálního vzdělávání týče, samostatný nepovinný předmět se vyučuje na 11 % dotázaných jihomoravských škol. Tato skutečnost pravděpodobně souvisí s nízkou mírou připravenosti samostatných ŠP EVVO v kraji a s nízkým zájmem žáků o podílení se na 7
plánování a realizaci aktivit souvisejících s EVVO. Pouze 20 % respondentů uvedlo, že se jejich žáci aktivně zapojují do příprav těchto aktivit. Pravděpodobně je to způsobeno i tím, že pouze na 17 % z dotázaných škol byly realizovány vícedenní projekty EV. O něco lépe si stojí jihomoravské školy v jednorázových EV akcích, jež organizuje 42 % dotázaných škol. V oblasti
mimoškolní
výchovy
plánuje
realizaci
víkendového
výletu
nebo
environmentální exkurze pro žáky nebo žáky a rodiče zatím jen 30 % škol. Oproti tomu si jihomoravské školy dobře vedou v účasti na environmentálních výukových programech nabízených externími organizacemi. Procentuální podíly škol, které EVP využívaly, jsou následující: programy poskytnuty 47 % základních škol, 61 % gymnázií, 19 % ostatních SŠ v kraji. Výzkum se dále zaměřoval na pestrost škály témat EV nabízených školou. Jihomoravské školy průměrně ve výuce řeší asi polovinu témat EV a pouze 9 % škol se zabývá všemi tématy. Jihomoravské školy nejméně často řeší např. témata ekologická etika, životní prostředí regionu a místa, principy udržitelného rozvoje, energetika, urbanizace a výstavba, cestovní ruch a globální problémy. Spektrum nabízených témat EV je na školách v JMK obecně velmi úzké a nerovnoměrné. V oblasti dotazování na materiálové zabezpečení EVVO v JMK byla vytvořena hodnoticí škála, ze které vyplynulo, že jen jedna třetina škol má zahradu nebo školní pozemek upravený pro účely EV. Vybavenost škol se místy výrazně liší. Školy v jihomoravském kraji jsou dobře vybaveny učebnicemi EV a odbornou literaturou nebo časopisy
regionálního
charakteru.
Téměř
44 %
z dotázaných
škol
JMK
odebírá
environmentálně zaměřené periodikum. Oproti investicím do tiskovin a publikačních materiálů jen 7 % škol investovalo do zařízení učeben EVVO. Souhrn základních zjištění: do některého z metodických programů EVVO je zapojena třetina jihomoravských škol; nejvíce škol je zapojeno do sítě MRKEV (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy) – 69 základních (15 %) a 23 středních škol (15 %) v 28 % škol se EVVO nikdo nezabývá samostatný nepovinný předmět s environmentální tématikou se vyučuje pouze na 11 % dotázaných jihomoravských škol 35 % respondentů uvedlo, že se vedení snaží EVVO ve škole maximálně podporovat 8
ekologických výukových programů se zúčastnilo 47 % základních škol, 61 % gymnázií a 19 % ostatních SŠ v kraji jednorázové EV akce organizuje 42 % dotázaných škol spektrum nabízených témat EV je na školách v JMK obecně velmi úzké a nerovnoměrné
2.2 Část vycházející z výzkumu pro účely koncepce a z dalších zdrojů (postup a metodika výzkumu jsou zpracovány v kapitole 3.1)
2.2.1 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání v mateřských školách Cílové skupiny: děti a učitelky mateřských školek V současné době je na území JMK otevřeno 548 mateřských škol, z toho 33 soukromých (ZDROJ: www.skolky.info). Pouze malá část z nich je zapojená do některé ze sítí nebo programů zaměřených na EVVO. Méně než čtyři procenta mateřských škol jsou zapojeny
do
programu
„Škola
podporující
zdraví“
(ZDROJ:
http://www.program-
spz.cz/cs/clenove). Oproti tomu 14 % jihomoravských školek se zájmem o ekologickou
výchovu je zapojeno do sítě MRKVIČKA. Většina z nich se pravidelně účastní vzdělávacích akcí pro pedagogy. Některé z těchto mateřských škol se věnují ekologické výchově dlouhodobě a poskytují příklad dobré praxe těm školám, které s ekologickou výchovou teprve začínají. MŠ zapojené v síti MRKVIČKA pravidelně dostávají informace o vzdělávacích akcích pro pedagogy Informační bulletin MŠ se zájmem o ekologickou výchovu MRKVIČKA a příležitostně metodické materiály. Pedagogové oceňují pravidelnou elektronickou rozesílku informací z oblasti EVVO v rámci této sítě. Střediska ekologické výchovy na území Jihomoravského kraje nabízejí mateřským školám ekologické výukové programy. Pořádány jsou rovněž vzdělávací semináře pro učitele MŠ. Žádné ze stávajících středisek ekologické výchovy se mateřským školám nevěnuje prioritně.
9
Souhrn základních zjištění: méně než 4 % mateřských škol jsou zapojeny do programu Škola podporující zdraví 14 % jihomoravských mateřských škol se zájmem o ekologickou výchovu je zapojeno do sítě MRKVIČKA žádné ze stávajících středisek ekologické výchovy se mateřským školám nevěnuje prioritně
2.2.2 Analýza stavu EVVO v oblasti dalšího vzdělávání pedagogických a provozních pracovníků škol a školských zařízení (doplňuje podkapitolu 4.2.4 v koncepci)
Cílové skupiny: pedagogové a provozní pracovníci škol a školských zařízení Z výzkumu vyplynulo, že aktivity zaměřené na DVPP nabízí 27 organizací; z toho 11 s celokrajskou a 16 s regionální (místní) působností. Většinou se jedná o občanská sdružení, jejichž aktivity v oblasti DVPP jsou jednorázové a nepravidelné. Dlouhodobě a systematicky se oblastí DVPP zabývá především Lipka na svém pracovišti Kamenná, jejíchž programů se v roce 2009 zúčastnilo 1037 pedagogických pracovníků. DVPP v oblasti EV také pravidelně realizuje Moravské zemské muzeum a JUNIOR – Dům dětí a mládeže, Brno, Dornych 2, pobočka PřSt Kamenáčky. Jednorázové semináře a školení pro pedagogy připravují následující organizace: Ekologický institut Veronica, ASEKOL, s. r. o., Centrum čistší produkce Brno, Správa CHKO Moravský kras, Živý venkov, o. s., Vzdělávací a výukové středisko při ZOO Hodonín, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, o. p. s., Společnost Renata, o. s., Správa Národního parku Podyjí, ZOO PARK Vyškov, INEX Bílé Karpaty, Lodní doprava Břeclav, s. r. o., Dům dětí a mládeže Vyškov, FSC ČR, o. s., Centrum ekologické výchovy Pálava ZO ČSOP 56/15 a Partnerství, o. p. s. Pedagogům nejen z JMK je na Lipce každoročně nabízeno tzv. Specializační studium k výkonu specializovaných činností v oblasti EV, které je určeno zejména pro školní koordinátory EVVO. Studium o rozsahu 250 vyučovacích hodin je podmínkou získání kvalifikačních předpokladů pro výkon specializované činnosti v oblasti environmentální výchovy. Tematické okruhy studia jsou závazně stanoveny Standardem dalšího vzdělávání 10
pedagogických pracovníků v EVVO, vydaným MŠMT v roce 2005 pod čj. 10179/2005-22. Během roku se koná šest studijních soustředění, každé na jiném místě (většinou SEV). Účastníci se tak mimo náročný studijní program seznamují i s pestrou nabídkou ekologických středisek. Odborné vysokoškolské vzdělávání pedagogům nabízí např. MU PdF – katedra biologie na pracovišti Kejbaly. Učitelé MŠ a ZŠ mají možnost získat „integrované vzdělávání pro udržitelnost v terénu“ (biotopové zahrady s biologickým hospodařením zaměřené na utváření postojů, rozvoj kompetencí, dovedností a znalostí, klíčových pro potřebu celoživotního environmentálního vzdělávání). Jihomoravské školy mají také možnost se zapojit do programu „Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy“ (MRKEV), jež zastřešuje Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina. Realizace programu spočívá v péči o síť základních a středních škol se zájmem o environmentální výchovu a poskytování informačních a metodických materiálů školám v této síti. V současnosti je do sítě MRKEV zapojeno 92 jihomoravských škol, které šestkrát ročně dostávají prostřednictvím rozesílek informační materiály, publikace, pozvánky na odborné semináře a časopis pro ekogramotnost Bedrník. Školy jsou dále pravidelně jednou až dvakrát měsíčně informovány prostřednictvím elektronických rozesílek o aktuálním dění v oblasti EVVO, akcích, seminářích a vyhlašovaných projektech týkajících se environmentální výchovy. Dále je realizován projekt Environmentální výchova pro školy v Jihomoravském kraji, který je zaměřen na realizaci průřezového tématu Environmentální výchova. Hlavními pilíři projektu jsou tvorba a inovace vzdělávacích modulů, zapojení škol do dlouhodobých projektů a publikování námětů pro vlastní činnost. Projekt poskytuje pedagogům soubor nástrojů pro realizaci environmentální výchovy, jako jsou nové výukové moduly, příklad celoroční činnosti v oblasti EVVO či metodická pomoc. Lipka mimo jiné každoročně organizuje Konferenci k environmentální výchově (KONEV), které se účastní kolem 150 pedagogů z Jihomoravského kraje. Konference bývá zaměřena na aktuální téma EVVO a jsou na ni zváni odborníci celorepublikového významu. Nad konferencí tradičně přebírá záštitu Jihomoravský kraj. Pedagogové mají dále možnost konzultovat své dotazy z oblasti environmentální výchovy s poradnami zařazenými v Síti environmentálního poradenství. Dosavadní praxe ukázala, že nejčastější dotazy se týkají praktických námětů pro zařazení environmentálních 11
témat do výuky, zařazování průřezového tématu Environmentální výchova do školního vzdělávacího programu, psaní projektů a získávání finančních prostředků, zacházení s odpady, přírodních zahrad, učeben v přírodě a získávání kontaktů na organizace zabývající se environmentální výchovou a ochranou přírody v České republice. Jen samotná Lipka v průběhu roku 2009 poskytla stovky drobných i obsažných konzultací týkajících se ekologických námětů do výuky. Dále Lipka umožňuje pedagogickým pracovníkům stáže, praxe a náslechy na svých pracovištích. Výzkum Pavučiny ukázal, že v oblasti vzdělávání provozních pracovníků škol a školských zařízení jsou jihomoravské školy teprve v začátcích. Pravděpodobně proto je průměrné skóre cílené ekologizace provozu v jihomoravských školách velmi nízké. Až třetina škol cílené ekologizaci nevěnuje pozornost. Většina dotázaných jihomoravských škol spadala v rámci výzkumu do kategorie D (tj. školy, které nevěnují ekologickému provozu pozornost). Pozitivním aspektem v této oblasti je fakt, že školy v JMK často investují do nákladnějších materiálních opatření typu kvalitní okna a zateplení. Souhrn základních zjištění: aktivity zaměřené na DVPP nabízí 27 organizací; z toho 11 s celokrajskou a 16 s místní působností pedagogům nejen z JMK je na Lipce každoročně nabízeno akreditované Specializační studium k výkonu specializovaných činností v oblasti EV pedagogové využívají možnost konzultovat své dotazy z oblasti environmentální výchovy s poradnami zařazenými v Síti environmentálního poradenství Konference k environmentální výchově (KONEV) se účastní kolem 150 pedagogů z Jihomoravského kraje třetina škol cílené ekologizaci nevěnuje pozornost
2.2.3 Analýza stavu environmentální výchovy a vzdělávání na vysokých školách (doplňuje podkapitolu 4.2.3 v koncepci)
Cílové skupiny: studenti, vysokoškolští pedagogové, akademici
12
Na většině jihomoravských vysokých škol probíhá výuka nějakého předmětu vztahujícího se k problematice životního prostředí. Některé fakulty a jejich katedry nebo ústavy se tímto tématem zabývají více a nabízejí uchazečům možnost studovat samostatný obor o ŽP. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity je akreditován obor Systematická biologie a ekologie a obor Geoinformatika a trvalá udržitelnost, na Fakultě sociálních studií obor Environmentální studia. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno nabízí na Fakultě veterinární hygieny a ekologie obory Bezpečnost a kvalita potravin, Veřejné veterinářství a ochrana zvířat, Veterinární ekologie, Veterinární toxikologie a toxikologie potravin. Na Fakultě strojního inženýrství
VUT Brno je možné studovat obor Energetika, procesy a ekologie, dále také obor Technická aplikovaná ekologie. Na Fakultě chemické VUT se studentům nabízí obor Chemie a technologie ochrany životního prostředí a na Fakultě výtvarných umění je možné studovat v Ateliéru
environmentu. Pestrou nabídku oborů vztahujících se k EVVO nabízí i Mendelova univerzita v Brně, kde je možné přihlásit se ke studiu na Agronomické fakultě. Zde jsou akreditovány obory Odpadové hospodářství, Technologie a management odpadů, Aplikovaná a krajinná ekologie a Agroekologie. Na Lesnické a dřevařské fakultě pak obor Ekologie lesa.
Z dostupných materiálů vyplývá, že v současnosti na většině VŠ chybí předměty, které by studentům umožnily začlenit znalosti získané studiem jejich oboru do širších environmentálních souvislostí. Environmentálně výchovné předměty jsou většinou nepovinné a jsou nabízeny úzkému okruhu studentů. Na MENDELU jsou to předměty Výchova k ochraně přírody a krajiny a Úvod do environmentální výchovy. na MU Praktika ekologické a globální výchovy (FF), Soudobá témata ekologické výchovy (FF), Environmentální výchova (FSS) a Praktikum ekologické výchovy (PdF). V nabídce celouniverzitních studií podobné předměty chybí. Jihomoravské univerzity také zřídka nabízejí environmentálně zaměřené předměty v rámci programů celoživotního vzdělávání. Světlou výjimkou je MENDELU, která nabízí zájemcům z řad veřejnosti studium předmětu Úvod do environmentální výchovy. Dále pak VUT, které nově otevírá Kurzy celoživotního vzdělávání – udržitelná energetika 2010. Důvodem, proč VŠ nenabízejí svým studentům a veřejnosti ekovýchovné předměty, není pravděpodobně nedostatek zájmu. Na základě výzkumu se můžeme domnívat, že poptávka naopak roste. S největší pravděpodobností se nejedná ani o nedostatečné zázemí VŠ. V dotazníkovém šetření zástupci vysokých škol odpověděli, že k realizaci EVVO mají
13
dostatečné prostory. VŠ však chybí pedagogové, kteří by byli schopni učit předměty EV. Dále pak metodické materiály, didaktické pomůcky a v neposlední řadě patřičné „know-how“. Tato výuka je zajišťována kmenovými a externími pedagogy příslušných VŠ. Rozsáhlé služby VŠ v oblasti environmentální výchovy poskytuje (nejen) jihomoravským vysokým školám Lipka, pracoviště Kamenná. V roce 2009 realizovalo toto pracoviště 168 akcí pro vysokoškolské studenty, kterých se zúčastnilo 1874 studentů. Lipka je již jedenáctým rokem fakultním školským zařízením Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity, na které zajišťuje výuku 16 předmětů. Kromě řádné výuky Lipka poskytuje konzultace a vedení ročníkových a diplomových prací. Akademický sektor je v JMK obecně málo propojený s NNO a s komerčním sektorem. Především v oblasti EVVO je to citelně znát. Přitom několik málo příkladů nám ukazuje, jak obohacující může tato spolupráce být. Spolupráce Sdružení hliněného stavitelství, o. s. a Fakulty architektury VUT vedlo k akreditaci nového předmětu Trvale udržitelná výstavba, jenž je dosud vyučován. Ze spolupráce Fakulty sociálních studií a Ekonomicko-správní fakulty MU s Nadací Partnerství a s Ekologickým právním servisem vzešel projekt Inkubátor environmentálních podnikatelských záměrů, jehož cílem je připravit studenty na realizaci vlastního
environmentálně
zaměřeného
podnikání.
V neposlední
řadě
Nadace
ENVIOPTIMUM zajišťovala podmínky pro studium specializace Technická aplikovaná ekologie na Vysokém učení technickém v Brně (vybavení učeben, exkurze studentů oboru, výměnné praxe a osvětu v environmentální oblasti). Co se týče popularizace vědeckých zjištění v oblasti EVVO, jsou zatím jihomoravské VŠ také pozadu. Většina z nich nepořádá přednášky ani konference otevřené širší veřejnosti. Za zmínku stojí předmět Blok expertů pravidelně pořádaný Katedrou environmentálních studií FSS MU, který je otevřený širší veřejnosti. Jeho cílem je předkládat posluchačům širokou škálu názorů, pohledů i samotné praxe, týkající se environmentální problematiky. V oblasti environmentální osvěty veřejnosti se činnost univerzit nejčastěji omezuje na konání jednorázových osvětových akcí. Pravidelné environmentálně osvětové akce jsou spíše výjimečným jevem. ŠLP ML Křtiny (MENDELU) například pravidelně organizuje spolu s Lipkou – pracovištěm Jezírko Lesnický den. OŽP KrÚ JMK ve spolupráci s Ekologickým institutem Veronica pravidelně organizují soutěž diplomových prací s tématikou životního prostředí a ekologie se vztahem k území Jihomoravského kraje. Soutěž už osmým rokem přispívá k navázání či prohloubení 14
spolupráce vysokých škol s Jihomoravským krajem a také k setkávání studentů různých vysokých škol a fakult, které spojuje zájem o životní prostředí a ekologii. V Jihomoravském kraji také sídlí Nadace ENVIOPTIMUM, jež organizuje celostátní soutěž diplomových prací z oblasti ochrany a tvorby životního prostředí. Souhrn základních zjištění: většině VŠ chybí předměty, které by studentům umožnily začlenit znalosti získané studiem jejich oboru do širších environmentálních souvislostí několik kateder na brněnských univerzitách nabízí environmentálně výchovné předměty; jen výjimečně jsou přístupné širšímu okruhu studentů akademický sektor je v JMK obecně málo propojený s NNO a s komerčním sektorem většina VŠ nepořádá přednášky ani konference týkající se EVVO otevřené širší veřejnosti v oblasti environmentální osvěty veřejnosti se činnost univerzit nejčastěji omezuje na konání jednorázových osvětových akcí OŽP KrÚ JMK ve spolupráci s Ekologickým institutem Veronica pravidelně organizují soutěž diplomových prací s tématikou životního prostředí a ekologie se vztahem k území Jihomoravského kraje
3. Analýza opírající se zejména o dotazníkové šetření 3.1 Metody, techniky a příprava dotazníkového šetření Zadavatel projevil zájem, aby výsledný materiál byl v maximální možné míře konsensem mezi poskytovateli EVVO, cílovými uživateli EVVO a subjekty, které EVVO financují, případně o ní rozhodují. Nebylo tedy možné koncepci zpracovat pouze na základě potřeb a zájmů úzkého kruhu organizací činných v oblasti EVVO, ale bylo nutné oslovit co nejširší skupinu. Za vhodný způsob bylo označeno dotazníkové šetření. Připravované dotazníkové šetření a předběžná forma koncepce byly prodebatovány na druhém sezení u kulatého stolu k obsahové části Koncepce EVVO JMK, které proběhlo 27. 5. 2010 za účasti jihomoravských NNO, zástupců škol a veřejné správy. Na základě návrhů účastníků byl ve spolupráci s Mgr. Petrem Pakostou, PhD. a s občanským sdružením 15
Rezekvítek připraven elektronický dotazník (viz příloha 6.3), k jehož vyplnění bylo vyzváno 320 organizací. Jejich výběr byl nekvótní, nenáhodný – podle daných kritérií. Zhotovitel koncepce se při výběru respondentů řídil deklarovaným posláním jednotlivých organizací, uvedeným na jejich webových stránkách. Byly osloveny všechny společnosti, sdružení a instituce, jež v rámci své činnosti dělají (třeba jen rámcově) EVVO. Dotazník byl rozeslán na 49 VŠ a fakult jihomoravských univerzit, 18 OŽP jihomoravských měst, 66 firmám a podnikatelům, 49 sdružením obcí a místním akčním skupinám, Národnímu parku Podyjí, CHKO Moravský kras, CHKO Bílé Karpaty a CHKO Pálava, 39 organizacím zabývajícím se mimoškolní výchovou mládeže (DDM, CVČ, Brontosaurus, Junák, YMCA atd.) a 99 NNO se zájmem o ŽP. Respondenti měli elektronický dotazník vyplňovat on-line prostřednictvím sítě internet. Přitom dotazník mohl vyplnit pouze oslovený respondent. Návratnost dotazníku byla zpočátku poměrně malá, a to přestože byli dotazovaní motivováni hmotnou odměnou. V průběhu července 2010 byli respondenti několikrát telefonicky vyzváni k vyplnění dotazníku a s některými bylo šetření provedeno přímo telefonicky. Bylo upuštěno od původní představy vyplňování dotazníku adresným respondentem a dotazník se stal otevřený širšímu okruhu pracovníků v oblasti EVVO. Nakonec zhotovitel získal odpovědi od 111 organizací, což byla více než třetina dotázaných. Vzorek byl však nerovnoměrný. Dotazníky vyplnilo 5 veřejných institucí (ZOO, muzea), 62 občanských sdružení a veřejně prospěšných společností, 7 podnikatelů (firem), 10 středisek volného času, 8 škol (z toho 4 VŠ) a 19 orgánů veřejné správy. Vyhodnocování dotazníkového šetření proběhlo v srpnu 2010. Zhotovitel se s ohledem na nízkou reprezentativnost zaměřil na kvalitativní stránku šetření a pracoval zejména s otevřenými otázkami. K vyjádření poměrů využil častěji absolutní čísla než procentuální vyjádření, které by mohlo v určitých situacích vést k zavádějícím interpretacím. Výsledky dotazníkového šetření byly využity zejména k popsání aktuálního stavu EVVO v jednotlivých oblastech.
Dotazníky byly nejčastěji vyplňovány zástupci organizací poskytujících EVVO. Jejich odpovědi v mnoha ohledech reprezentují pouze jejich subjektivní názor. Přesto zhotovitel bral tato často ojedinělá tvrzení v potaz. Analýza rozlišuje termín někteří (méně než 3 respondenti s podobným názorem) a mnozí (více než 3 respondenti s podobným názorem). 16
3.2 Obecné cíle vyplývající z analýzy (rozvádí podkapitu 4.1 v koncepci) Obecné cíle je nutné chápat jako průřezové, jdoucí napříč cílovými skupinami. Tyto cíle byly formulovány mnohými z dotázaných, reprezentují hledisko zejména NNO. Hlavním cílem koncepce je vytvoření komplexního a fungujícího systému environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, jenž přispěje ke změně přístupu společnosti k životnímu prostředí a k zapojení veřejnosti do řešení environmentálních problémů nejen na území kraje. Podle respondentů dotazníkového šetření je tohoto cíle možno dosáhnout pouze za předpokladu, že spolu budou jednotlivé subjekty působící v oblasti EVVO více spolupracovat. Dotázaní kladou hlavní důraz spíše na rozvoj než na růst. Obecně je podle nich třeba podporovat komunikaci, síťování organizací a sdílení zkušeností mezi nimi. Dále považují za důležité čerpat inspiraci z jiných krajů, a to i v zahraničí, se kterými by bylo vhodné navázat užší spolupráci. V Jihomoravském kraji, a zejména v Brně působí velké množství ekologicky zaměřených NNO, které mohou předávat své zkušenosti dál. Řada respondentů se domnívá, že je třeba stavět na fungující spolupráci mezi krajskými neziskovými organizacemi. Krajský úřad by měl hrát roli koordinátora, jenž zaručí, že se některé aktivity nebudou dublovat, či naopak nebudou chybět. Kraj by také měl být zprostředkovatelem zkušeností mezi jednotlivými organizacemi. Někteří respondenti z řad NNO by též ocenili, kdyby je kraj na společných setkáních informoval o možnostech financování jejich aktivit. Jako
nebezpečné
vnímají
respondenti
konkurenční
prostředí,
které
mezi
organizacemi působícími v oblasti EVVO občas vzniká. Cílem koncepce by mělo být vytvoření stabilního finančního zázemí NNO, jež v oblasti EVVO poskytují služby veřejnosti. Kraj by měl předem deklarovat, které z těchto služeb podpoří, a finanční prostředky by měl rozdělovat rovnoměrně. Někteří respondenti jsou nakloněni dlouhodobé spolupráci s KrÚ na tematicky zaměřených kampaních, jejichž vznik by měla koncepce podpořit. Kraj by měl vidět v NNO kvalifikované partnery, se kterými by měl konzultovat své kroky v oblasti EVVO. Za tímto účelem by Kraj měl pravidelně svolávat (alespoň jednou ročně) jednání „u kulatého stolu“.
17
Podle některých respondentů dotazníkového šetření je ochrana a péče o ŽP stále vnímána jako nepřítel rozvoje regionu. Existenci tzv. bílých míst (území, kde EVVO téměř neprobíhá) podporuje následující tvrzení: „...tady na Kyjovsku a Hodonínsku je to mrtvé, když se podívám, jakou spoustu eko- a přírodovědných akcí dělají nevládky v Čechách, a tady mimo Brno nic. I kdybychom něco uspořádali, tak tam lidi stejně nepřijdou.“ Jakkoliv je toto tvrzení subjektivní a ojedinělé, může odkazovat na rozpor mezi tím, co se děje, a tím, jak je to vnímáno. Mnozí respondenti se domnívají, že nezájem či přímo antipatie veřejnosti vůči EVVO pramení z nízké míry medializace environmentálních témat. Krajský úřad by proto měl zajistit dle svých možností propagaci takovýchto akcí a environmentálních osvětových kampaní, zejména těch, které se vztahují k JMK. Nadále by měly dvakrát ročně vycházet Jihomoravské ekolisty. Spektrum jejich čtenářů by se mělo do budoucna rozšiřovat. Velká část dotázaných se také domnívá, že by kraj neměl podceňovat svou roli coby názorového vůdce. „Vše, co kraj platí (veškeré investice), by mělo být hodnoceno z environmentálního hlediska – mělo by např. splňovat energetické standardy.“ Krajský úřad by podle nich měl být napřed v implementaci nejnovějších technologií a postupů. Veškeré jeho aktivity by měly zohledňovat národní a mezinárodní závazky (např. snížení emisí CO2). Souhrn základních obecných cílů vyplývajících z analýzy vytvoření komplexního a fungujícího systému environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, který přispěje ke změně přístupu společnosti k životnímu prostředí zapojení veřejnosti do řešení environmentálních problémů podpora komunikace, síťování organizací a sdílení zkušeností čerpání inspirace z jiných krajů a ze zahraničí navázání na fungující spolupráci mezi krajskými neziskovými organizacemi propagace EVVO akcí a kampaní podpora osvětové role veřejné správy a veřejných institucí a její naplňování
3.3 Analýza mimoškolní environmentální výchovy a vzdělávání dětí a mládeže (doplňuje podkapitolu 4.3 v koncepci)
Cílové skupiny: děti, mládež, vedoucí dětských kolektivů 18
Oblast mimoškolní environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty dětí a mládeže (dále jen MEVVO) zahrnuje vzdělávací a výchovné aktivity realizované mimo školní vyučování, tedy ve volném čase dětí. Jedná se o velmi pestrou paletu aktivit, od jednorázových akcí přes dlouhodobé projekty a pravidelnou zájmovou činnost až po informační a osvětové zdroje a činnosti, zaměřené cíleně na mladší věkové kategorie – na děti a mládež. Aktivitami
MEVVO
se
zabývá
přibližně
43 %
organizací
činných
v EVVO
v Jihomoravském kraji. MEVVO zajišťují jednak střediska volného času (např. Lipka, DDM JUNIOR), některé environmentální nevládní neziskové organizace (ČSOP, Hnutí DUHA, EkoCentrum Brno, Hnutí Brontosaurus, Děti Země, NESEHNUTÍ, Rezekvítek apod.), jednak i další subjekty, např. Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka, zoologické zahrady, řada center volného času, muzea atd. Různou měrou se na MEVVO podílejí renomované dětské organizace či organizace pracující s dětmi a mládeží (A-TOM, ČTU, Junák, Liga lesní moudrosti, Pionýr, Sdružení přátel Jaroslava Foglara, YMCA, Zálesák, Zeměpisná společnost Morava a další). Řada úspěšných klubů a kroužků působí také při základních školách v JMK. Jedním z důležitých aspektů MEVVO je vlastní kontakt s přírodou, propojený s výchovnými a vzdělávacími záměry. Z tohoto pohledu jsou velmi cenná zařízení, která to umožňují, ať již vlastním chovatelským či pěstitelským zaměřením, nebo umístěním v bezprostřední blízkosti přírodně zajímavých lokalit. Rozložení organizací působících v MEVVO v JMK je nerovnoměrné. Nabídka je relativně velká a dostatečná v okrese Brno-město, výrazně nedostatečná nabídka je naopak například na Znojemsku, v severní části Blanenska a na Tišnovsku. Zvláště v okrajových regionech a menších obcích je existence ekovýchovných aktivit či nějakého environmentálně zaměřeného klubu či oddílu úzce vázána na existenci jednoho či více „nadšenců“ – tomu odpovídá různorodá stabilita a kvalita činnosti. Podle některých dotázaných zažívají ekologicky a biologicky zaměřené dětské kolektivy, kroužky a oddíly v posledních letech znatelný pokles zájmu ze strany dětí i rodičů. V nabídce řady volnočasových institucí je nenajdeme. Co se občas ještě v nabídkách objevuje, jsou chovatelské kroužky. Stále tu ale je potenciál zvýšení podílu environmentálních témat a ekovýchovných aktivit v činnosti obecněji či přímo jinak zaměřených volnočasových činností. Stejně jako jsou rozdílné organizace působící v MEVVO, tak je různorodá i stabilita těchto organizací a kvalita jejich materiálního a personálního zázemí. Různá je také závislost na dotační podpoře. 19
Konkrétní, pravidelnou a cílenou podporu MEVVO v regionu poskytuje např. Jihomoravský kraj a Statutární město Brno, ostatní města jen ojediněle v rámci obecnějších dotačních programů či individuální podpory volnočasových aktivit. Odborná a pedagogická kvalita pedagogických pracovníků v MEVVO je značně rozdílná a neexistují oficiální kritéria pro její srovnání a zlepšení. Problémem je nejen vysoká fluktuace těchto pracovníků a odliv zkušenějších a kvalitnějších pracovníků do větších městských center a lépe hodnocených pracovních oborů, ale i nedostatečná podpora dobrovolných vedoucích kroužků, oddílů a klubů působících mimo větší centra. Krajské ani jiné samosprávné dotace ve většině případů neumožňují financování mezd. Přístup k informacím o metodách EVVO a životním prostředí, stejně jako průběžné vzdělávání pedagogických pracovníků pro ekologickou výchovu, nejsou dostatečné – zatím se jedná spíše o jednorázové aktivity než o systematickou a pravidelnou činnost. Úplně chybí organizované výměny zkušeností. Souhrn základních zjištění: aktivitami MEVVO se zabývá přibližně 43 % organizací činných v EVVO rozložení organizací působících v MEVVO v JMK je nerovnoměrné, nabídka je relativně velká a dostatečná v okrese Brno-město, výrazně nedostatečná nabídka je naopak například na Znojemsku, v severní části Blanenska a na Tišnovsku MEVVO má v rámci kraje různorodou stabilitu a stejně tak různorodá je kvalita činnosti v této oblasti kroužky a oddíly zaměřené na MEVVO zaznamenaly v posledních letech znatelný pokles zájmu ze strany dětí i rodičů odborná a pedagogická kvalita pedagogických pracovníků v MEVVO je značně rozdílná a neexistují oficiální kritéria pro její srovnání a zlepšení
3.4 Analýza stavu environmentálního vzdělávání a osvěty veřejnosti (doplňuje podkapitolu 4.4 v koncepci)
Cílové skupiny: veřejnost, organizace pracující s veřejností
20
V oblasti EVVO považuje veřejnost za svou cílovou skupinu 71 z oslovených jihomoravských organizací, což je asi 65 %. Veřejnost je také nejpočetnější skupinou, které se oslovené organizace věnují. Počet zapojených klientů z této cílové skupiny osciluje podle typu aktivity nabízené tou kterou organizací. Pohybuje se od stovek tisíc ročně (návštěvníci ZOO v JMK) přes desítky tisíc turistů, kteří využívají naučné chodníky a stezky, až po tisíce lidí obracejících se na Síť environmentálního poradenství v JMK se svými dotazy. Síť environmentálního poradenství funguje na jižní Moravě již od roku 2005 a sdružuje v současnosti 18 subjektů. Koordinátorem Sítě je občanské sdružení Rezekvítek. Environmentální poradny a infocentra jsou rozprostřené po celém území kraje, nicméně v kraji se stále vyskytují oblasti, kde environmentální poradenství chybí (Břeclavsko, Znojemsko, Blanensko, Vyškovsko, Hustopečsko a Židlochovicko). V poradnách pracují kvalifikovaní poradci, kteří jsou v potřebných oblastech dále systematicky vzděláváni. Na pěti pracovištích Sítě je dostupná veřejná knihovna s publikacemi z oblasti EVVO. Je to Ekologický institut Veronica (Brno), EkoCentrum Brno, Ekoporadna v Tišnově, Barvínek (Podomí na Vyškovsku) a Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty (Veselí nad Moravou). Podle výzkumu se pravidelně poradenstvím a poskytováním informačního servisu pro veřejnost zabývají následující organizace: Lipka, Hnutí Brontosaurus, ZO ČSOP Narcis, občanské sdružení Horní náměstí, MS VZS Vracov, ÚMČ Brno-Starý Lískovec, Centrum čistší produkce Brno, Brno na kole, o. s., Za sebevědomé Tišnovsko, o. s., EkoCentrum Brno, Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty, o. p. s., EKOAUDIT, s. r. o., BIOREGIO občanské sdružení, Ekologický institut Veronica, Městský úřad Rosice, SVČ Pohořelice, Společnost Renata, o. s., Správa Národního parku Podyjí, Moravské zemské muzeum, algologické pracoviště, ZO ČSOP Bílé Karpaty, INEX Bílé Karpaty, MAS Moravský kras, o. s., Everto s. r. o., město Boskovice, Lodní doprava Břeclav, s. r. o., Sdružení hliněného stavitelství, o. s., Živé pomezí Krumlovsko – Jevišovicko, Centrum pasivního domu, mikroregion Kahan dso, FSC ČR, o. s., Centrum ekologické výchovy Pálava, JUNIOR – DMM PřSt Kamenáčky a Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR. Co se týče zájmu o environmentální poradenství ze strany veřejnosti, dotázané organizace se vyslovily, že spíše klesá (42 %) nebo stagnuje (30 %). Jen 28 % organizací si myslí, že zájem roste. Přitom zájem roste především v mimobrněnských regionech, a to více než třikrát oproti Brnu. 21
V oblasti EVVO realizují oslovené organizace také akce pro rodiny s dětmi. Podle výzkumu tyto akce probíhají spíše nepravidelně. V JMK je organizuje 25 organizací, z toho je jedna třetina NNO, druhá třetina veřejná správa a zbytek SVČ a podnikatelé. Jedná se např. o akce Hrajeme si celá rodina na Stezce zdraví, Den dětí s Lesy města Brna, Lesnický den, Biopotraviny do každé rodiny. O něco více organizací připravuje jednorázové osvětové akce pro širší veřejnost. Pravidelně je organizuje 16 a jednorázově 14 subjektů, přičmž se nedá říct, že by některý typ organizace převažoval nad jinými. V této oblasti respondenti vidí spíše růst zájmu (26 %), případně stagnaci (24 %). Akce mají nejčastěji charakter oslav nejrůznějších významných „ekologických svátků“ (např. Den Země, Dny pro Fair Trade, Evropský den parků, Den bez aut, Den stromů, Dny pasivních domů nebo lokální Slavnost oskeruší). Jedná se také o jarmarky (např. Ekojarmark,Biojarmark, Permakulturní jarmark), happeningy (např. proti stavbě hypermarketu, proti odsunu brněnského nádraží), cyklojízdy, exkurze a mnohé další zajímavé akce. Dlouhodobé větší osvětové akce, jako např. kampaně, organizuje pravidelně pouze 5 oslovených organizací, jednorázově pak 19. Většinou se jedná o organizace s celokrajskou působností. Zájem o tyto akce u veřejnosti spíše stagnuje. Respondenti u dlouhodobých kampaní uvedli kampaně jako Tiché tlapky – kampaň na záchranu evropských šelem, Biozahrada – kampaň za správné založení zahrady, Ekorozhledna – kampaň k základní orientaci v ekologicky šetrném životním stylu, Oskeruše – strom pro novou Evropu, kampaně na ochranu zvířat EAZA, kampaně k propagaci pasivních domů nebo Recyklohraní. Další akce, jež jsou na území kraje pořádány, jsou osvětové akce v oblasti propagace zpětného odběru a recyklace použitých elektrozařízení, které pořádají společnosti ASEKOL, s. r. o. a ELEKTROWIN, a. s. ve smluvně zakotvené spolupráci s Jihomoravským krajem, např. roadshow Nakrmte Šrotozemšťana a Šrotonátor přichází, informační stánky na osvětových akcích širšího zaměření (Dny Země aj.) a soutěže škol (Recyklohraní, Zatočte s elektroodpadem aj.). Jihomoravský kraj se dále podílel na otevření výstavy Muzeum spotřebičů v Avion Shopping Parku Brno. Důležitou součástí environmentální osvěty veřejnosti je také publikační činnost, a to jak vydávání knih, tak vydávání environmentálně osvětových časopisů. Z výzkumu vyplynulo, že pouze 22 organizací někdy vydalo nějakou publikaci zaměřenou na EVVO. Přitom 63 % organizací se domnívá, že zájem o tuto literaturu roste. Dále výzkum ukázal, že zatímco NNO 22
a SVČ vydávají publikace celoregionálního významu, školy a úřady veřejné správy vydávají publikace lokální. Dle výzkumu se vydávání environmentálního časopisu či jiného periodika v JMK věnuje nejméně 20 organizací. Pravidelně však vychází pouze Jihomoravské ekolisty, Podyjské listí, Sedmá generace a časopis Veronica. Zájem o environmentální časopisy prý spíše stagnuje. Environmentálně mohou být také navrženy nebo zaměřeny naučné stezky a chodníky. V JMK se tvorbě a údržbě naučných stezek věnuje 52 organizací. Ve více než polovině případů se jedná o občanská sdružení nebo obecně prospěšné organizace, které někdy stezky spolurealizují se subjekty MAS nebo s obcemi mikroregionu. V přibližně 15 % případů jsou orgány veřejné správy samostatnými realizátory. Výjimečně se do realizace environmentálně naučných chodníků zapojují veřejné instituce nebo podnikatelé. Podle dotázaných organizací zájem o naučné stezky spíše stagnuje nebo mírně roste. Životnímu prostředí příznivý životní způsob nebo pouze zájem o environmentální témata často dokážou podnítit soutěže zaměřené na osvětu veřejnosti. Soutěže, jako Strom roku, Solární liga, Soutěž o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu nebo soutěž Stavba Jihomoravského kraje – kategorie ekologické stavby, jsou již nedílnou součástí EVVO v JMK. Pravidelně tyto a podobné soutěže realizuje 7 organizací, jednorázově 20. O environmentální soutěže je trvalý zájem a jsou vyhlašovány rovnoměrně v kraji (resp. celostátně) i v regionech. Nejdůležitější součástí EVVO pro veřejnost je její přímé vzdělávání. Patří sem například různé kurzy, semináře, exkurze či konference. V uplynulém roce pořádaly jihomoravské organizace např. kurzy na téma stavby domů z přírodních materiálů, práce v biozahrádce, rukodělné tvoření z přírodních materiálů, vzdělávací projekty zaměřené na lokální produkci, a především pestrou škálu přednášek na nejrůznější témata (tříděním odpadu počínaje, včelařstvím a údržbou studánek konče). Vzdělávání veřejnosti se věnuje 26 jihomoravských organizací, z toho pravidelně pouze ASEKOL, s. r. o., Ekologický institut Veronica, Správa Národního parku Podyjí a Lipka. Vzdělávání veřejnosti v oblasti EVVO se věnují nejčastěji NNO. Veřejná správa a veřejné instituce se však určitou měrou zapojují také. Z dotazníků vyplynulo, že zájem ze strany veřejnosti výrazně roste. Domnívá se to alespoň 55 % dotázaných, 25 % si myslí, že zájem zatím stagnuje.
23
Souhrn základních zjištění: v oblasti EVVO považuje veřejnost za svou cílovou skupinu 71 z oslovených jihomoravských organizací, což je asi 65 % zájem o environmentální poradenství spíše klesá (42 %) nebo stagnuje (30 %); poptávka roste mimo Brno 63 % organizací se domnívá, že roste zájem o environmentálně osvětovou literaturu 22 organizací už nějakou publikaci zaměřenou na EVVO vydalo 55 % organizací se domnívá, že roste zájem o environmentálně zaměřené soutěže
3.5 Analýza stavu EVVO v podnikatelském sektoru (doplňuje podkapitolu 4.5 v koncepci)
Cílové skupiny: podnikatelé (firmy i zemědělci), sdružení právnických osob (např. MAS) Z odpovědí na dotazníkové šetření vyplynulo, že firmy zabývající se nějakým způsobem ŽP zaměstnávají v průměru dva až tři zaměstnance na EVVO. Polovina firem se vyslovila, že má k realizaci EVVO dostatečné prostory. Ostatní sice připouští, že žádné prostory nemají, na druhou stranu však často ani žádné nepotřebují. Např. Lesy města Brna, a. s. upřednostňují výuku přímo v terénu. V případě nepříznivého počasí by však potřebovali vybavenou učebnu pro cca 30 dětí. Výzkum ukázal, že se firmy nejčastěji věnují cílovým skupinám veřejnost (průměrně 1500 zapojených klientů/rok) a žáci nebo studenti (průměrně 800 zapojených klientů/rok). Přitom polovina se věnuje mimo jiné EVP pro školy, třetina pořádá akce pro rodiny s dětmi a třetina poradenství pro veřejnost. Ostatní aktivity jsou spíše marginální. Podle názoru oslovených firem je v EVVO nutné rozvíjet zejména EVP pro školy a vzdělávání veřejnosti. Jako nejméně důležité hodnotí podporu publikační činnosti a environmentální soutěže. V EVVO dotázané firmy nejčastěji spolupracují s OŽP, SZIF, EKOKOMem a Nadací Dřevo pro život. Ostatním organizacím mohou nabídnout pomoc v oblasti odpadového hospodářství, poradenství v oblasti nakládání s odpady (zejména energetické využívání odpadů) a konzultační činnost ohledně práce s podnikatelským sektorem. 24
Z akcí pro veřejnost, které oslovené firmy realizují, vybíráme Den Země, Den dětí v Líšni, Den dětí na Kraví hoře (spoluorganizace SAKO, a. s.), soutěže pro děti zaměřené na osvětu v oblasti třídění odpadů (EKOKOM) nebo Den dětí s Lesy města Brna. V oblasti EVVO podle názoru dotázaných firem nefunguje především spolupráce mezi jednotlivými subjekty zabývajícími se EVVO: „Mnoho subjektů zaměřených na EVVO, kteří netáhnou obrazně za jeden provaz.“ „...z našeho pohledu hůře funguje komunikace mezi organizacemi zabývajícími se EVVO a lesnickým a zemědělským sektorem, propagace trvale udržitelného rozvoje a přírodě blízkých způsobů hospodaření.“ Dále si firmy stěžují na neprovázanost jednotlivých akcí: „...akce, na kterých jsme spolupracovali, se jevily jako jednorázové bez návaznosti. Chybí dlouhodobá koncepce s jasnými cíli, kroky a strategií.“ Podnikatelská sféra je oblast s výrazným vlivem na ŽP a s velkým potenciálem v oblasti EVVO. Lze na ni však velmi těžko působit. Velké firmy nutí tlak zahraničních partnerů nebo konkurence k ekologizaci provozu a k zavádění např. EMAS (Eco-Management and Audit Scheme). Menší firmy jsou dnes ve snaze o uplatnění motivovány k zapojení do MAS. Těch je v současné době na území kraje nejméně 12. Jedná se o MAS Strážnicko, MAS Moravský kras, MAS Boskovicko PLUS, MAS Partnerství venkova, MAS Společná cesta, MAS Za humnama, MAS Kyjovské Slovácko v pohybu, MAS Znojemské vinařství, MAS Živé pomezí Krumlovsko – Jevišovicko, MAS Mikulovsko, MAS Horňácko a Ostrožsko, MAS Dolní Morava. Místní akční skupiny sdružují často několik mikroregionů, kterých je v JMK nejméně 34. Prostřednictvím certifikace regionálních produktů zohledňují firmy sdružené v MAS i environmentální aspekty výroby (např. MORAVSKÝ KRAS regionálníprodukt®, MORAVSKÉ KRAVAŘSKO regionální produkt® atd.). Díky MAS a občanským sdružením byl u mnohých malých firem (působících zejména na venkově) odstraněn problém neinformovanosti o problematice životního prostředí. MAS fungují často na principech programu LEADER+, který má pomoci subjektům působícím na venkově reagovat na environmentální, ekonomické i technologické výzvy dnešní doby. Místní akční skupiny fungují na bázi partnerství NNO, soukromníků, VS i škol a školských zařízení. Společně se snaží najít řešení komunálních problémů. V oblasti EVVO kladou důraz na celoživotní vzdělávání venkova a podnikání na venkově, čímž vytvářejí podmínky k trvale udržitelnému rozvoji regionu. Bez poradenského servisu některých NNO by MAS jen těžko naplňovaly své cíle. Některá občanská sdružení se specializují na odborné poradenství a vzdělávání 25
v problematice ekologizace zemědělství (Pro-Bio, o. s. – Regionální centrum Jižní Morava) a setrvalého rozvoje venkova (Živý venkov, o. s.), jiné chtějí přispět k ochraně a tvorbě trvale udržitelného rázu kulturní krajiny (Bioregio, o. s., Manner, o. s.) nebo k šetrnému hospodaření v lesích (FSCČR, o. s.). NNO, MAS, ale především i podnikatelé mají možnost se dále vzdělávat v oblasti EVVO prostřednictvím Národní sítě rozvoje venkova. Podobné možnosti však naprosto chybějí podnikatelům působícím ve městech. V jednotlivých oblastech se můžou obrátit na profesionální NNO, které se věnují určitým oborům a nabízejí bezplatné vzdělávání nejčastěji v oborech obnovitelná energetika, úspory energií, čistší produkce nebo šetrný cestovní ruch (např. Centrum čistší produkce, Centrum pasivního domu, ECEAT atd.). Environmentálním poradenstvím se zabývají i soukromé firmy, v oblasti prevence (závažných) ekologických havárií, nakládání s chemickými látkami a přípravky nebo implementace EMS, EMAS, OHSAS např. brněnská firma ENVISYS, s. r. o., v oblasti decentralizovaných systémů odvodnění a udržitelného rozvoje urbanizovaných území např. JV PROJEKT VH, s. r. o. Všechny tyto organizace však působí nesystematicky a v oblasti EVVO podnikatelského sektoru zabezpečují jen drobný segment. Naprosto chybí jejich širší zasíťování a možnost sdílení informací napříč oblastmi EVVO. Souhrn základních zjištění: výzkum ukázal, že se firmy v oblasti EVVO nejčastěji věnují veřejnosti menší firmy využívají poradenského servisu některých NNO firmy působící na venkově se čím dál víc zapojují do místních akčních skupin, certifikují své produkty a snaží se reagovat na environmentální, ekonomické i technologické výzvy dnešní doby environmentálním poradenstvím se zabývají i soukromé firmy; působí však často nesystematicky a zabezpečují jen drobný segment
3.6 Analýza stavu environmentálního vzdělávání a osvěty veřejné správy (doplňuje podkapitolu 4.6 v koncepci)
26
Cílové skupiny: úřady veřejné správy, veřejné instituce, veřejné organizace Již pátým rokem organizuje JMK soutěž mezi úřady a institucemi v tzv. „zeleném úřadování“. Zelené úřadování je proces, který usiluje o environmentálně šetrnější management úřadů a institucí. Měl by vést k ekologizaci provozu kanceláří a budov veřejné správy a působit příkladně vůči veřejnosti. Soutěž o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v JMK s sebou přinesla pozitivní změny na mnohých úřadech a institucích v kraji. Slabou stránkou tohoto opatření je neochota mnohých úřadů zapojit se do soutěže, což často znamená i neochotu ekologizovat svůj provoz. Ke zvýšení efektivity jednotlivých opatření v oblasti zeleného úřadování byla Sítí ekologických poraden vypracována Komunikační strategie pro zelené úřadování. Ta je zacílena především na pracovníky úřadů, kteří by měli být odpovědní za realizaci některých opatření z oblasti ekologizace provozu a na jejichž ochotě je proces zeleného úřadování závislý. Včasné zahájení komunikace a seznámení pracovníků s připravovaným záměrem zavedení zeleného úřadování může přispět k lepšímu přijetí této myšlenky. Funkčním nástrojem šíření příkladů tzv. dobré (environmentální) praxe může být databáze osvědčených postupů – inspirace pro obce a region (http://dobrapraxe.cz). Z jihomoravských obcí zde poskytuje informace o tom, jak zavést ekologicky příznivý provoz úřadu, např. město Hodonín. Některé obce v oblasti EVVO aktivně spolupracují v rámci mikroregionů. Často do tvorby strategických dokumentů zapojují i veřejnost. Např. mikroregion Drahanská vrchovina nechává veřejnost určit klíčové problémy na svém území (včetně environmentálních) a navrhnout způsoby jejich řešení. Za tímto účelem jsou v mikroregionu pořádána každoroční veřejná projednávání – tzv. fóra. V roce 2010 se do veřejného projednávání zapojilo široké spektrum účastníků z řad místních neziskových organizací, školského sektoru i veřejné správy. Výzkum ukázal, že vzděláváním veřejné správy v oblasti ekologizace provozu úřadů se v JMK zabývá 39 organizací; zhruba polovina z nich se touto aktivitou zabývá pravidelně. Nejčastěji se jedná o občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti. Velmi často se také organizace veřejné správy vzdělávají samy (vzájemně). Spíše výjimečně vzdělávání VS zabezpečuje firma nebo veřejná instituce. Výzkum dále ukázal, že environmentální vzdělávání úředníků a provozních pracovníků veřejné správy probíhá v JMK víceméně 27
rovnoměrně. Vzdělávání veřejné správy uskutečňuje například Jihomoravský kraj díky své smluvní spolupráci s provozovateli systémů sběru a recyklace použitých elektrozařízení, společnostmi ASEKOL, s. r. o. a ELEKTROWIN, a. s., které se podílely a podílejí na vzdělávání úředníků obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na specializovaných seminářích připravovaných společně s Krajským úřadem Jihomoravského kraje, odborem životního prostředí. Zde jsou pracovníkům obcí představovány služby kolektivních systémů, jichž mohou obce využít; tyto služby jsou financovány výrobci elektrozařízení. Pracovníci obcí jsou následně schopni poskytovat relevantní informace, případně vlastní osvětové činnosti na území jednotlivých správních obvodů směrem k obcím III. typu a veřejnosti. V oblasti EVVO veřejné správy hraje velkou roli také připomínkování legislativy a tvorby koncepčních materiálů. Touto aktivitou se nejčastěji zabývají samy úřady veřejné správy (např. připomínkování místních vyhlášek ze strany KrÚ), dále pak NNO. Realizace této aktivity v oblasti EVVO veřejné správy je spíše jednorázová a nepravidelná. Podrobnou analýzou obsahu webových stránek jihomoravských měst bylo zjištěno, že samostatné koncepční nebo strategické dokumenty z oblasti EVVO chybějí naprosté většině velkých měst kraje. Jedinou výjimkou je město Brno, které zpracovává ve spolupráci s Rezekvítkem, o. s. vlastní koncepci EVVO. Ostatní instituce a orgány veřejné správy jsou na tom s připraveností koncepčních materiálů z oblasti EVVO podobně špatně. Některé z nich však již na jejich přípravě intenzivně pracují. Například Správa CHKO Moravský kras právě zpracovává koncepci EVVO na rok 2011 včetně podrobné náplně jednotlivých aktivit. Analýza obsahu webových stránek institucí veřejné správy se sídlem na území Jihomoravského kraje dále ukázala, že jen výjimečně je oblast EVVO zahrnuta jako součást jiných strategických dokumentů (doprava, energetika, odpadové hospodářství atd.). Příkladným propojením dvou strategických dokumentů může být začlenění Koncepce EVVO Jihomoravského kraje do Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy JMK. Ostatní strategické dokumenty, jako Územně energetická koncepce, Strategie rozvoje Jihomoravského kraje, Regionální inovační strategie nebo Program rozvoje sítě cyklistických komunikací či Program rozvoje cestovního ruchu Jihomoravského kraje, nejsou s Koncepcí EVVO JMK propojeny vůbec. Přitom některé oblasti např. v rámci Strategie rozvoje hospodářství JMK, jako Podpora rozvoje ekologického zemědělství nebo Podpora rozvoje
28
biotechnologií a environmentálních technologií, jsou k propojení s Koncepcí EVVO JMK velmi vhodné. Dotazníkové šetření ukázalo, že oblastí EVVO se na úřadech a institucích veřejné správy (nejčastěji OŽP) zabývají průměrně dva zaměstnanci. Nedostatek kvalifikovaných odborníků je však stále často uváděn jako problém, který subjektům veřejné správy brání realizovat cíle EVVO. K realizaci EVVO mají v průměru k dispozici jednu až dvě místnosti, které považují za nedostatečně vybavené k této činnosti. Výzkum dále ukázal, že větší část úřadů vyčleňuje na aktivity EVVO vlastní finanční zdroje. V oblasti vlastního environmentálního vzdělávání nejčastěji spolupracují úřady veřejné správy s JMK, jinými městy (jinými odbory v rámci jednoho MěÚ), ČSOP, AOPAK a NNO. Podle respondentů zaměstnaných ve veřejné správě by se měla v rámci koncepce EVVO rozvíjet zejména témata obnovitelné zdroje energie a propojení ekologie s ekonomií. Co se týče interního vzdělávání vlastních zaměstnanců, tak systematické formy vzdělávání (školení, semináře, exkurze apod.) spíše chybějí. Z analýzy internetových stránek jednotlivých větších úřadů kraje vyplývá, že mnoho z nich realizovalo úspěšně několik školení ohledně ekologizace provozu úřadu. Podle názoru dotázaných NNO se však pravděpodobně jednalo jen o formální aktivitu s nízkým reálným dopadem. Některé NNO (např. Ekologický institut Veronica) přitom projevily zájem o systematické vzdělávání pracovníků veřejné správy. Dosud v JMK chybí komplexní vzdělávací program úředníků a provozních pracovníků v oblasti environmentálně šetrného provozu úřadu. Nicméně dílčí opatření, jako je používání recyklovaného papíru nebo třídění odpadu, dobře fungují již na mnoha úřadech. Úředníci a zaměstnanci veřejné správy se můžou v oblasti EVVO nepřímo vzdělávat zapojením jejich instituce do celostátních programů a sítí (např. Národní síť Zdravých měst České republiky, program CIVITAS), které na zapojené organizace kladou zvýšené nároky ohledně povědomí o problematice trvalé udržitelnosti, environmentální šetrnosti apod. Mnohá jihomoravská města jsou do podobných programů již dlouhodobě zapojena. Jihomoravské NNO se domnívají, že veřejná správa v JMK nedostatečně dbá na implementaci celostátních závazků do strategického plánování na úrovni regionu. Jedná se například o Národní program snižování emisí České republiky nebo o Strategii udržitelného rozvoje ČR. Zapojení jihomoravských složek veřejné správy do státních programů zacílených na trvalou udržitelnost považují jihomoravské NNO také za spíše nízkou. 29
Podle dotázaných je důležité, aby se veřejná správa zaměřila na naplňování cílů Státního programu EVVO v ČR při zpracování strategických dokumentů úřadů měst, MČ a jednotlivých odborů. Podle názoru respondentů musejí strategické dokumenty EVVO navazovat na další strategické dokumenty z jiných oblastí. Souhrn základních zjištění: je organizována soutěž mezi úřady a institucemi v tzv. „zeleném úřadování“ obce různou formou sdílejí zkušenosti ze zavádění ekologických opatření vzděláváním veřejné správy v oblasti ekologizace provozu úřadů se v JMK zabývá 39 organizací samostatné koncepční nebo strategické dokumenty z oblasti EVVO chybějí naprosté většině měst a institucí kraje mnozí respondenti jsou přesvědčeni, že koncepce EVVO musí navazovat na strategické dokumenty z jiných oblastí
30
