Analýza rozvoje artikulační obratnosti tříletých dětí v mateřské škole

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Analýza rozvoje artikulační obratnosti tříletých dětí v mateřské škole Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí bakalářské práce:

Zpracovala:

PhDr. Veronika Girglová

Winklerová Pavlína

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

……………………. V Krnově dne 28. listopadu 2012

Winklerová Pavlína

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Veronice Girglové za cenné rady a odborné vedení při zpracování této práce. Děkuji také paní učitelce Mgr. Anně Meisnerové za vstřícnost a poskytnutí mnoha informací o dané problematice. Poděkování patří také dětem a rodičům v mateřské škole za pozitivní přístup při práci se stimulačním programem.

Obsah OBSAH ............................................................................................................................. 4 ÚVOD ............................................................................................................................... 5 1

2

VÝVOJ DÍTĚTE DO ČTYŘ LET VĚKU ............................................................ 6 1.1

Psychomotorický vývoj dítěte ............................................................................ 6

1.2

Ontogeneze dětské řeči ..................................................................................... 10

1.3

Jazykové roviny v ontogenezi dětské řeči ........................................................ 13

LOGOPEDICKÁ PREVENCE ........................................................................... 16 2.1

Logopedická prevence v mateřské škole .......................................................... 16

2.2

Anatomie mluvních orgánů .............................................................................. 17

2.3

Možnosti rozvoje oromotorické oblasti ............................................................ 21

3 ANALÝZA ROZVOJE ARTIKULAČNÍ OBRATNOSTI TŘÍLETÝCH DĚTÍ V MATEŘSKÉ ŠKOLE ............................................................................................... 25

4

3.1

Cíle a metodologie výzkumného šetření .......................................................... 25

3.2

Popis místa šetření, charakteristika výzkumného vzorku ................................ 26

3.3

Vlastní výzkumné šetření, analýza výsledků.................................................... 27

3.4

Závěr šetření ..................................................................................................... 39

ZÁVĚR ................................................................................................................... 44

SHRNUTÍ ...................................................................................................................... 45 SUMMARY ................................................................................................................... 45 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 46 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 49 SEZNAM GRAFŮ ........................................................................................................ 50 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 51

Úvod Tématem této bakalářské práce je analýza rozvoje artikulační obratnosti tříletých dětí v mateřské škole. Autorka práce je učitelkou v mateřské škole. Při své praxi poznala důležitost logopedické prevence již v útlém věku dítěte. V mateřských školách i rodinách v dnešní době bývá opomíjen rozvoj artikulační obratnosti dětí. Zároveň přibývá dětí s nesprávnou výslovností v předškolním věku. Proto se stává předmětem zájmu praktické části práce vytvoření stimulačního programu pro rozvoj artikulační obratnosti, který by byl jednoduše a zábavnou formou použitelný jak pro pedagogické pracovníky mateřských škol, tak i pro rodiče dětí. Práce se člení na tři hlavní kapitoly. První dvě kapitoly tvoří teoretickou část práce, která byla vytvořena analýzou odborné literatury. Třetí kapitola je praktickou částí bakalářské práce, kdy je vyhodnocena použitelnost navrženého stimulačního programu a dosažená úroveň stavu artikulační obratnosti jednotlivých dětí i jako celku. První kapitola se zabývá vývojem dítěte do čtyř let věku, kdy je vývoj dítěte popsán z hlediska psychomotorického. Z psychomotorického vývoje je vyčleněna ontogeneze dětské řeči a vývoj jazykových rovin, které jsou popsány v samostatných podkapitolách. Druhá

kapitola

se

zaměřuje

na

logopedickou

prevenci,

konkrétně

na logopedickou prevenci v mateřských školách, dále na možnosti rozvoje oromotorické oblasti a anatomii mluvních orgánů, kterou je třeba znát při provádění artikulačních cvičení. Třetí kapitola je, jak již bylo výše zmíněno, praktickou částí práce, kdy výzkumné šetření je kvalitativního charakteru. Úkolem šetření bylo využití navrženého stimulačního programu při práci s dětmi a vyhodnocení jeho použitelnosti. Pro vyhodnocení výsledků šetření byla vytvořena hodnotící škála, pomocí které byl vyjádřen pokrok jednotlivých dětí i dětí v rámci celku a na základě těchto výsledků byla vyhodnocena použitelnost navrženého stimulačního programu.

5

1 Vývoj dítěte do čtyř let věku 1.1

Psychomotorický vývoj dítěte

Ve vývoji dítěte je stěžejní z hlediska vytváření základů vědomostí a schopností ve všech oblastech vývoje první rok života. Důležité jsou také následující tři až čtyři roky, kdy si dítě musí osvojit velké množství nových a složitých postupů, chování a jednání.

Jedná

se

o

jedno

z

nejnáročnějších

období

lidského

života

(Allen, E., Marotz, L. 2005). Na vývoj dítěte musíme pohlížet jako na složitý proces vzájemného prolínání jednotlivých oblastí vývoje. S rozvojem motoriky souvisí rozvoj poznávacích procesů, sociálního chování a také rozvoj řeči. Dle V. Lechty (2008) je možno na proces mluvení nahlížet jako na mechanickou činnost, kdy mluvení je vlastně koordinovaný proces jemné motoriky řečového aparátu. Z tohoto hlediska je tedy vývoj motoriky úzce spjat s vývojem dětské řeči. Jestliže má dítě sníženou úroveň motorických dovedností, můžeme většinou současně sledovat také odchylky, či narušení ve vývoji řeči. Pokud je komunikační schopnost jedince narušena, je také narušen jeho motorický vývoj. Je třeba chápat vývoj každého jedince individuálně. Níže uvedená věková rozmezí vývoje jsou pouze přibližná a u každého dítěte individuální. Jedná se o normy, které jsou stanoveny průměrným věkem, ve kterém si děti osvojují specifické dovednosti (Allen, E., Marotz, L. 2005). Pod pojmem psychomotorika rozumíme úzkou provázanost mezi oblastí psychiky (duševních procesů) a motoriky (tělesných procesů a pohybu). Psychomotorický vývoj zahrnuje několik oblastí, které spolu vzájemně souvisí. Jedná se o oblast neuromotoriky, senzomotoriky a sociomotoriky. Neuromotorika se vztahuje k vývoji jemné a hrubé motoriky, koordinaci pohybů, rovnováhy, tělesnému schématu a orientaci v prostoru. Senzomotorika zastupuje motorické reakce jedince zachycené smysly (zrak, sluch, čich, hmat, chuť). Sociomotorika se zabývá motorickými projevy jedince ve společnosti (Szabová, M. 1999). Vzhledem ke známé úzké souvislosti mezi vývojem řeči dítěte a vývojem motoriky bude tato kapitola věnována psychomotorickému vývoji dítěte od narození do čtyř let věku. Období novorozence (od narození do konce druhého měsíce) je obdobím adaptace jedince na nové prostředí. V prvním měsíci života mají pohyby dítěte pouze reflexní charakter. Těchto reflexů je celá řada. Patří sem např. reflexy polykací, sací 6

a vylučovací. Mimo těchto reflexů důležitých k přežití jedince rozeznáváme ještě tzv. hledací reflex, kdy po doteku na tvář v oblasti úst dítě reflexně otočí hlavu na danou stranu. Dalším reflexem je Moroův reflex, kdy dítě reaguje na prudkou změnu polohy či nečekaného doteku nebo hluku rozhozením paží od těla a pokrčením nohou. Z dalších reflexů jsou to uchopovací reflex, reflexní chůze při doteku chodidel na pevnou podložku, tonický šíjový reflex a Babinského reflex. S rozvojem centrálního nervového systému

a

následné

řízenosti

pohybů

tyto

reflexy

postupně

mizí

(Allen, E., Marotz, L. 2005). Do konce prvního měsíce novorozenec reaguje zrakem pouze na tmu a světlo. Začátkem druhého měsíce se již zrak zaměřuje na obličej člověka a zavěšené hračky v jeho zorném poli. Sluchově reaguje nejprve pouze na silné zvukové podněty. Chuť je poměrně rozvinutá, kdy pozitivně vnímaná je sladkost, zatímco slanost, hořkost a kyselost je odmítána (Kuric, J. 2001). Křikem dává novorozenec najevo své potřeby. Zpočátku se jedná o pudový křik, který neznamená nutně nespokojenost jedince, ale spíše potřebu sociální interakce. Teprve kolem šestého týdne začíná být křik citově zabarven. Ve stavu bdělosti se dítě rádo chová a mazlí, postupně si utváří citovou vazbu s rodiči. Potřebuje pocit bezpečí a důvěry (Krejčíková, J., Kaprová, Z. 2000). Období kojence (od dvou do 12 měsíců) je obdobím rychlého somatického růstu a psychického vývoje. Vývoj pohybů postupuje směrem od hlavy dolů (kefalo-kaudálně). Začátkem druhého měsíce dítě začíná zvedat hlavu, okolo čtvrtého měsíce se počíná rozvíjet manipulace s věcmi, kolem šestého měsíce věku se rozvíjí souhra pohybů rukou. Přibližně kolem sedmého měsíce dítě sedí a okolo devátého měsíce leze po čtyřech. Konec této fáze završují první kroky. Motorika se rozvíjí od osy těla do stran (proximálně-distálně), kdy pohyby končetin jsou zpočátku nekoordinované a postupně se rozvíjí jemná motorika. Vývoj uchopení věcí probíhá (ulno-radiálně), kdy dítě nejprve uchopuje předměty celou rukou (přibližně v šestém měsíci) a postupným zdokonalováním

dospěje

k tzv.

„klešťovému“

držení

předmětů

mezi palcem

a ukazovákem. Tuto dovednost si dítě osvojuje okolo devátého měsíce života (Čačka, O. 2009). V tomto období dochází také k rozvoji zrakového vnímání, kdy dítě začíná zaostřovat na blízké či vzdálené předměty (přelom třetího až čtvrtého měsíce). V oblasti sluchové rozlišuje již akustické signály v rozmezí čtyř tónů. V období čtvrtého 7

až osmého měsíce kojenec vkládá všechny předměty do úst, následně přibližně v devátém měsíci začíná pronikat do hloubky, např. vkládá kostky do krabičky a koncem jednoho roku se u dítěte začíná rozvíjet prostorová orientace. Začíná se také rozvíjet paměť, kdy dítě dokáže poznat předměty, se kterými se již setkalo (Kuric, J. 2001). V oblasti sociomotoriky dochází v tomto období k dalšímu rozvoji. Kojenec reaguje na kladné podněty úsměvem. Okolo šestého týdne nabývá křik citového zabarvení. K navázání kontaktu s lidmi dítě používá emoční projevy. Dítě okolo šestého měsíce prožívá emoce jako je hněv, strach a radost. Během kojeneckého období dochází u dítěte k sebeuvědomování, které vrcholí uvědomováním si sebe jako samostatného subjektu (Čačka, O. 2009). Období batolete (od jednoho roku do tří let) je obdobím počáteční vzpřímené chůze a rozvoje řeči. Velký vývoj zaznamenáváme v rozvoji hrubé motoriky. Okolo jednoho roku sledujeme pokusy o první krůčky. Kolem 13. měsíce již dítě chodí samostatně. Přibližně v 15. měsíci dítě dovede již utíkat, ale pohyby jsou prozatím ještě nejisté, strnulé, doprovázené pády. Ve dvou letech je chůze a běh dítěte již zcela jistá a samostatná a batole se pokouší o první poskoky snožmo, či seskoky z malé výšky. Zdokonalují se také pohyby rukou a prstů, tedy jemné motoriky. Po prvním roce dokáže dítě postavit dvě kostky vedle sebe, okolo 18. měsíce staví již stavby z více kostek. Kolem druhého roku věku dítě dokáže napodobovat řazení kostek, dle předlohy a ve věku tří let je už schopno navlékat korálky na provázek. Důležitý je v tomto období také rozvoj grafomotoriky. První pokusy o čmárání začínají na začátku batolecího období, kdy dítě zachází s tužkou stejně jako s ostatními předměty. První tahy po papíře jsou náhodné, bez záměru a často přesahují plochu papíru. Kolem 18. měsíce se snaží napodobit čáru podle předlohy a ve dvou letech se již pokouší o napodobení kruhových tvarů. Ve třech letech dokáže dítě napodobit dle výrazné předlohy kruh a křížek (Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006). Dochází také k dalšímu rozvoji a kooperaci zraku, sluchu a hmatu, čímž dochází ke zkvalitnění vnímání tvarů a prostorových vztahů. Narůstá doba soustředění při hře. Mezi prvním až druhým rokem udrží dítě pozornost při hře zhruba 21 minut. Mezi druhým až třetím rokem je to přibližně 27 minut. Paměť je stále mechanická s narůstající délkou výbavností osob a předmětů. V batolecím období se rozvíjí také tzv. symbolické a předpojmové myšlení (Čačka, O. 2009). 8

Citové projevy batolete trvají prozatím krátce. Dochází k častému střídání citů a nálad.

Projevují

emoce,

jako

jsou

radost,

údiv,

hněv,

strach,

žárlivost

či egocentrismus. Citlivě reaguje na pochvalu, či pokárání svého okolí. Sociálně je dítě začleněno ve své nejbližší rodině a postupně se začíná začleňovat i mezi své vrstevníky nejčastěji v dětských zařízeních. Prvotní sociální vztahy mezi batolaty jsou nestálé, kdy se děti pozorují a chvilkově si spolu hrají. Rozvoj nastává také v oblasti sebeuvědomování. Dítě v batolecím věku se snaží prosazovat vlastní vůli a vlastní osobnost (Kuric, J. 2001). Období předškolního dětství (od tří do šesti let) je charakteristické uvolňováním závislosti na rodině a postupným zařazováním do vrstevnické skupiny dětí (Vágnerová, M. 2000). Vzhledem k zaměření této práce bude níže popsáno pouze období od tří do čtyř let. Motorický vývoj předškolního dítěte se neustále zdokonaluje. Ve věku tří let již dítě chodí samostatně do schodů i ze schodů, dokáže skákat na místě, házet a chytat míč. Zdokonaluje se také v sebeobsluze, kdy je schopno si umýt a utřít ruce, samostatně se nakrmit. Zvládne se také převléknout. Ve věku čtyř let již dítě dokáže poskakovat na jedné noze, leze po dětských průlezkách, zvládá jízdu na tříkolce, kdy se již dovede vyhnout překážkám, zdokonaluje se v hodu míčem (Allen, E., Marotz, L. 2005). V předškolním období můžeme také sledovat velký posun v kresbě. Ve věku tří let dokáže dítě napodobit dle předlohy čáry a kruh. Obvykle jsou kresby dítěte v tomto věku pouhé čáranice, které dítě po dokončení pojmenuje. Ve čtyřech letech přibývá křížek a kresba dítěte začíná být realistická. Dítě počíná kreslit lidskou postavu. V tomto věku je to tzv. hlavonožec, kdy lidská postava je znázorněna jako kruhová hlava s hlavními částmi obličeje a z této hlavy vycházejí končetiny ztvárněné převážně jednou čarou (Langmeier, J., Krejčířová, D. 2006). V předškolním období dochází také ke zdokonalování smyslů. Výrazně se rozvíjí hmat, kdy dítě pomocí hmatu dokáže rozpoznat i složitější tvary a třídit různé předměty. Zlepšuje se také čich a chuť. Dítě v tomto období dokáže rozlišit již různé pachy a chutě. Zdokonaluje se také zrak a sluch. Dítě je schopno zrakem rozeznávat i doplňkové barvy jako jsou růžová, fialová, apod. Pomocí sluchu dokáže rozeznat nejrůznější zvuky a přiřadit je ke správným podnětům. Začíná se postupně formovat záměrná paměť, která se postupně zdokonaluje. Dominuje zatím ale stále převážně paměť mechanická. Prohlubuje se také délka

9

soustředění na hru, kdy na konci tohoto období (čtyř let) dítě udrží pozornost při hře, která jej zajímá až 50 minut (Čačka, O. 2009). I v tomto období zůstává rodina dítěte stále ještě nejdůležitějším prostředím pro rozvoj sociálních vztahů. V předškolním zařízení se dítě postupně začleňuje do kolektivu vrstevníků a postupně si začíná vytvářet a rozšiřovat herní společenství. V dětské společnosti se dítě učí pomáhat druhým, respektovat jiné děti, podřizovat se pravidlům, apod. Učí se také řešit samostatně své spory a tím dochází k vytváření trvalejších vazeb a vztahů mezi dětmi. Dospělí slouží dítěti v tomto období jako zdroj informací. Každé dítě potřebuje sociální kontakt s dospělými i dětmi. Pro správný vývoj dítěte je to nezbytný předpoklad. Realizovat se proto musí jak v rodině, tak v dětských zařízeních (Kuric, J. 2001).

1.2

Ontogeneze dětské řeči „Řeč je specificky lidskou schopností. Jedná se o vědomé užívání jazyka

jako složitého systému znaků a symbolů ve všech jeho formách. Slouží člověku ke sdělování pocitů, přání, myšlenek.“ (Klenková, J. 2006, s. 27). Většina autorů se shoduje při vývoji lidské řeči na dvou stádiích. První je přípravné (předřečové) stadium, druhé se označuje jako stadium vlastního vývoje řeči (Klenková, J. 2006). Tyto dvě hlavní stádia vývoje řeči (viz tab. 1) se dle M. Sováka (1989) člení dále následovně:

stadium vlastního vývoje řeči

přípravné (předřečové) stadium

Stádia vývoje řeči

stadium křiku stadium křiku s citovým zabarvením stadium žvatlání pudového stadium žvatlání napodobovacího stadium napodobování modulační faktory, předstupeň mluvené řeči stadium "rozumění" stadium emocionálně volní stadium reprodukování asociací zobecňování transferem stadium logických pojmů intelektualizace řeči

Tab. 1: Stádia vývoje řeči

10

Výše uvedené dělení vývoje řeči uvádí ve své publikaci i J. Klenková (2006). Téměř shodné dělení vývoje řeči s malými odchylkami uvádí ve svých publikacích i další autoři, například Peutelschmiedová, A. (2005), Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. (2007), Kutálková, D. (2009). Stadium křiku je pudový, prvotní hlasový projev dítěte bezprostředně po narození. Jedná se pouze o reflexní reakci organismu na samostatné dýchání plícemi. Nelze z něj usuzovat na bolest, či nepříjemné pocity. Tento prvotní křik novorozence je krátký, neurčitě modulovaný s nepatrným hlasovým rozsahem. Stadium křiku trvá přibližně do šesti týdnů od narození (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. 2007). Stadium křiku s citovým zabarvením začíná kolem šestého týdne po narození. Dítě začíná křikem vyjadřovat své pocity. Mění se charakter křiku. Chce-li dítě vyjádřit nelibé pocity, či nespokojenost, je jeho projev spojen s tvrdým hlasovým začátkem. Měkký hlasový začátek naopak znamená spokojenost. Opakováním sacích pohybů, přičemž dochází k pohybům rtů a jazyka si dítě rozšiřuje repertoár zvuků. Spojením těchto pohybů s měkkým hlasovým začátkem vydává dítě zvuky, které se označují jako broukání. Stadium žvatlání pudového je další etapou předřečového vývoje dítěte. Dítě nadále opakuje sací pohyby, i když nepřijímá potravu, zdokonaluje pohyby mluvidel a tím rozšiřuje škálu zvuků. Tyto zvuky ještě nejsou hlásky mateřského jazyka, ale označují se jako „zvučky“. Jedná se o pudovou hru s mluvidly, která dítěti přináší uspokojení a radost. Toto období začíná kolem třetího měsíce a trvá přibližně půl roku. Vyskytuje se u všech dětí, tedy i u dětí hluchých (Kutálková, D. 2009). Stadium žvatlání napodobovacího a stadium napodobování se začíná rozvíjet v druhé polovině prvního roku života. Dítě v této fázi napodobuje zvuky, které slyší, napodobuje také mluvní pohyby matky a lidí kolem sebe. Do vývoje řeči se začíná zapojovat sluch a zrak. Snaží se napodobovat jednotlivé hlásky mateřského jazyka, což vyžaduje mnoho pokusů, které Klenková J. (2006) označuje jako fyziologickou echolálii. Řečový vývoj u dětí s postižením sluchu v této etapě ustává, jelikož tyto děti nemají sluchovou zpětnou vazbu. Modulační faktory řeči zahrnují melodii, přízvuk, sílu hlasu, rytmus apod. Tyto faktory se daří dítěti napodobovat mnohem lépe než samotné hlásky. Melodie řeči slouží dítěti např. k vyjádření svých pocitů a přání (Kutálková, D. 2009). Modulační faktory řeči považuje M. Sovák (1989) za předstupeň mluvené řeči.

11

Stadium rozumnění se označuje jako doba okolo desátého měsíce života a jedná se o poslední etapu předřečového vývoje dítěte. Dítě v této fázi ještě samo nemluví, nechápe obsah slov, ale reaguje např. motorickou reakcí na slyšený zvuk spojený s představou konkrétního předmětu. Velký význam zde mají právě modulační faktory řeči. To dokládá již v 70. letech pokus Tappoletův: při otázce „Wo ist das Fenster?“ bylo dítěti ukazováno opakovaně na okno. Dítě poté reagovalo na vyslovení této otázky otočením hlavy k oknu. Stejná reakce ale následovala i na otázku „Oú est la fenêtre?“ Německé dítě samozřejmě neumělo francouzsky, jednalo se pouze o reakci na melodii a spád řeči (Hála, B., Sovák, M. 1962). Stadium emocionálně volní je počátečním obdobím vlastního vývoje řeči, které začíná okolo jednoho roku života. Dítě začíná používat jednoslabičná, či víceslabičná slůvka, která ale mají význam celé věty, např. „haf“ může znamenat přání podat hračku nebo reakci na zvíře. Označují se jako věty jednoslovné (Vitásková, K., Peutelschmiedová, A. 2005). Stadium reprodukování asociací a zobecňování transferem je obdobím začínajícím zhruba od jednoho a půl roku, kdy dítě začíná slovy pojmenovávat nejprve konkrétní osoby a jevy v okolí a tyto pojmenování následně aplikuje na jevy podobné. Např. dítě původně označovalo jako „pipi“ kuře a v tomto stádiu vývoje řeči přenáší toto označení na veškeré ptactvo. Stadium logických pojmů začíná přibližně okolo třetího roku života dítěte. V tomto období se dříve pouhé označení konkrétního jevu zevšeobecňuje a slovo nabývá významu a obsahu (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. 2007). Dítě tak získává možnost komunikace se svým okolím prostřednictvím slov. Jedinec si postupně rozšiřuje slovní zásobu a počíná tvořit věty o více slovech (Hála, B., Sovák, M. 1962). Intelektualizace řeči je posledním stádiem ve vývoji dětské řeči, které začíná na přelomu třetího a čtvrtého roku a probíhá po celý život člověka. Dítě chápe význam a obsah slov, rozšiřuje si slovní zásobu a dochází k osvojování a rozvoji gramatické stránky jazyka (Klenková, J. 2006).

12

1.3

Jazykové roviny v ontogenezi dětské řeči

S ontogenezí lidské řeči, která je výše popsána, úzce souvisí také vývoj řeči z hlediska jazykových rovin. V řeči rozlišujeme následující čtyři jazykové roviny: lexikálně-sémantickou,

morfologicko-syntaktickou,

foneticko-fonologickou

a pragmatickou. Dle J. Klenkové (2006) se v ontogenezi řeči tyto jazykové roviny prolínají a jejich vývoj probíhá současně. V následující kapitole bude stručně popsána charakteristika jednotlivých jazykových rovin. Lexikálně-sémantická rovina sleduje rozvoj slovní zásoby a to jak aktivní, tak i pasivní složky. Pasivní slovní zásoba se u dítěte začíná rozvíjet ve stadiu rozumění, tedy kolem desátého měsíce života, kdy dítě počíná reagovat na slovní podněty svého okolí. Aktivní slovní zásoba se začíná rozvíjet kolem dvanáctého měsíce, kdy dítě začíná používat svá první slůvka a komunikovat verbálně (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. 2007). Dle J. Klenkové (2006) mají první slova pro dítě všeobecný význam, např. haf-haf je vše co má čtyři nohy a je chlupaté. Tento jev se označuje jako hypergeneralizace.

S rozvojem

slovní

zásoby

nastává

děj

opačný,

tzv. hyperdiferenciace, kdy dané slovo je pro dítě názvem pouze pro jednu konkrétní věc či osobu. Během vývoje řeči u dítěte nastává tzv. první a druhý věk otázek, kdy dítě pokládá následující otázky: „Co je to?“; „Kdo je to?“ v období okolo jeden a půl roku života. Následují otázky „Proč?“; „Kdy?“, které jsou typické pro období okolo tří a půl let (Lechta, V. 2008). Rozvoj dětského slovníku probíhá u každého jedince velmi individuálně. Kolem jednoho roku života zná dítě přibližně šest až sedm slov. Slovní zásoba na konci druhého roku je asi 200 slov. Ve třetím roce můžeme sledovat největší růst slovní zásoby. V tomto období disponuje dítě asi 1 000 slovy. Ve čtyřech letech zná dítě již téměř 1 500 slov a před nástupem školní docházky činí jeho slovní zásoba zhruba 2 500 – 3 000 slov. Morfologicko-syntaktická rovina se zabývá gramatickou stránkou řeči. Tuto rovinu lze zkoumat v době, kdy začíná vlastní vývoj řeči, tedy kolem jednoho roku života. Nejprve dítě užívá tzv. jednoslovné věty, které používá až do jednoho a půl

13

až dvou let věku. Spojením dvou jednoslovných vět vznikají tzv. věty dvouslovné, později běžné věty a mezi třemi až čtyřmi lety dítě vytváří souvětí. Z hlediska slovních druhů si dítě nejprve osvojuje podstatná jména, poté slovesa. Přídavná jména, zájmena, číslovky, předložky a spojky začíná dítě používat mezi třetím až čtvrtým rokem věku. Po čtvrtém roce života by už dítě mělo ovládat všechny slovní druhy. Do čtyř let věku se mohou ve verbálním projevu dítěte objevovat drobné odchylky a nedostatky v gramatické struktuře jazyka. Tohle období označujeme jako tzv. fyziologický dysgramatismus. Po čtvrtém roce by již mělo dítě používat řeč gramaticky správně (Klenková, J. 2006). Foneticko-fonologickou rovinu, která se zabývá zvukovou stránkou mluvené řeči, můžeme zkoumat již sedm týdnů po narození. Nejdůležitější je ovšem moment přechodu z pudového na napodobivé žvatlání, kdy dítě začíná zapojovat do svého projevu sluchovou a zrakovou kontrolu a počínají se tedy utvářet jednotlivé hlásky mateřského jazyka (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. 2007). Fixace

jednotlivých

hlásek

probíhá

postupně,

od

hlásek

artikulačně

nejsnadnějších po hlásky artikulačně obtížné. Jako první se fixují vokály (samohlásky), následují diftongy (dvojhlásky) a poté dochází k fixaci konsonant (souhlásek). A. Novák (1999) uvádí pořadí fixace jednotlivých konsonant následovně: jako první se fixují závěrové konsonanty – p, b, m, t, d, n, ť, ď, ň, k, g. Následují úžinové konsonanty – f, v, j, h, ch, s, z, š, ž. Jako poslední se fixují polozávěrové a úžinové konsonanty se zvláštním způsobem tvoření – c, č, dz, dž, l, r, ř. Ukončení vývoje výslovnosti je u každého dítěte velmi individuální. Odborníci mají ve svých publikacích rozdílné názory na konkrétní věk, kdy by již měl být vývoj výslovnosti ukončen. Je ale žádoucí, aby dítě mělo ukončen vývoj výslovnosti nejlépe do pěti let věku, aby při nástupu povinné školní docházky byla výslovnost již správná. Pragmatickou rovinou rozumíme sociální uplatnění komunikační schopnosti. Do popředí vstupují sociální a psychologické aspekty komunikace. Jedná se o schopnost komunikovat přiměřeně dané situaci a také být adekvátním komunikačním partnerem v komunikačním procesu (Bytešníková, I., Horáková, R., Klenková, J. 2007).

14

Shrnutí Tato kapitola se zabývala vývojem dítěte do čtyř let věku. První část tvořil psychomotorický vývoj dítěte, který byl rozdělen na vývoj neuromotorický, seznomotorický a sociomotorický a následně popsán. Druhá část byla věnována ontogenezi dětské řeči, která byla dle M. Sováka (1989) a dalších odborníků rozdělena na dvanáct období. Vzhledem k úzké provázanosti ontogeneze dětské řeči s vývojem jazykových rovin byly v poslední části tyto roviny popsány. Jednalo se o roviny lexikálně-sémantickou,

morfologicko-syntaktickou,

a pragmatickou.

15

foneticko-fonologickou

2 Logopedická prevence 2.1

Logopedická prevence v mateřské škole

Prevencí obecně rozumíme předcházení určitého nežádoucího jevu. V logopedii rozlišujeme primární, sekundární a terciární prevenci. Primární logopedická prevence je zaměřena na celou populaci a jejím úkolem je předcházet situacím, které by mohly vést k narušení komunikační schopnosti jedince (Škodová, E., Jedlička, I. a kol. 2003). Sekundární logopedická prevence se zaměřuje na rizikovou skupinu jedinců, která je ohrožena určitým narušením komunikační schopnosti. Do této skupiny mohou patřit předčasně narozené děti, děti s nízkou porodní hmotností, děti s rozštěpovými vadami či sluchovým postižením (Vitásková, K., Peutelschmiedová, A. 2005). Do této oblasti prevence spadají také například hlasoví profesionálové, jako jsou herci, zpěváci a učitelé (Škodová, E., Jedlička, I. a kol. 2003). V rámci terciární logopedické prevence působíme na osoby, u kterých se narušení v oblasti komunikace již projevilo. Prevenci

v tomto

smyslu

chápeme

jako

snahu

o

další

neprohlubování

se již vyskytujícího narušení komunikační schopnosti (Lechta, V. 2005). Velký význam z hlediska prevence poruch řeči mimo rodinu má u dětí předškolního věku mateřská škola (Krejčíková, J., Kaprová, Z. 2000). Předškolní vzdělávání upravuje Školský zákon č. 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. V souladu s tímto zákonem byl zaveden Národní program vzdělávání, v jehož rámci byly vytvořeny závazné kurikulární dokumenty – Rámcové vzdělávací programy, jsou základem pro vytváření školních vzdělávacích programů. Pro potřeby předškolního vzdělávání byl zaveden Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (Peštálová, L., Zelená, J., Vokáč, P. 2010). Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání obsahuje mimo jiné pět vzdělávacích oblastí. Jednou z těchto oblastí je oblast Dítě a jeho psychika, jejíž součástí je podoblast Jazyk a řeč, která stanovuje dílčí vzdělávací cíle, vzdělávací nabídku a očekávané výstupy, týkající se této oblasti (RVP PV, 2006). S nástupem do mateřské školy se dítě dostává do kolektivu dětí, který přirozeně podněcuje k řečové aktivitě a tím dochází k rozvoji řeči. Mateřská škola podporuje rozvoj komunikačních kompetencí dítěte v rámci jazykové výchovy, která je zaměřena na rozvoj slovní zásoby, péči o správnou výslovnost, zřetelnost řeči, gramatickou

16

správnost řeči a především má podněcovat k chuti dětí ke spontánnímu mluvení (Šikulová, R. a kol. 2006). Vzdělávací nabídka učitele ve vztahu k rozvíjení jazyka a řeči je velmi široká. Jedná se o různé artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry, hry se slovy a mnoho jiných. Důležité jsou společné rozhovory a diskuse společně s dětmi, poslech čtených či vyprávěných pohádek, prohlížení knih. Neméně důležité jsou také recitace říkanek a zpěv (Koťátková, S. 2008). Úkolem jazykové výchovy v mateřské škole je ale také rozvoj sluchového i zrakového vnímání a rozvoj motorických schopností a paměti, které

s vlastním

rozvojem

kompetencí

komunikačních

úzce

souvisí

(Krejčíková, J., Kaprová, Z. 2000). Jestliže je jazyková výchova v mateřské škole prováděna cíleně a systematicky, můžeme ji považovat za primární logopedickou prevenci, kdy prostřednictvím využití různých prostředků předcházíme narušení komunikační schopnosti (Šikulová, R. a kol. 2006). V dnešní době má již řada učitelů mateřských škol znalosti z oblasti logopedické prevence. Jejich úkolem je pomocí her či jinou zábavnou formou rozvíjet řeč dítěte, jak již bylo výše popsáno. Dalším jejich úkolem je všímat si odchylek v dětské řeči a včas upozornit rodiče dítěte na možné narušení komunikační schopnosti. Mohou také rodičům

doporučit

příslušné

pracoviště,

na

které

se

mohou

obrátit

(Kutálková, D. 2011).

2.2

Anatomie mluvních orgánů

Věda, která se zabývá anatomií a funkcí mluvních orgánů se nazývá foniatrie a je součástí medicínského oboru otolaryngologie. Mluvení je považováno za systém motorických zvyklostí orgánů lidského těla, které používáme při tvoření artikulované řeči. Tyto orgány se označují jako mluvidla. Mluvící ústrojí člověka se člení na tři hlavní složky, a to následovně: respirační (dýchací) ústrojí, zahrnující plíce a dýchací svalstvo, fonační (hlasové) ústrojí, které je tvořeno hrtanem a hlasivkami a artikulační (hláskovací) ústrojí, které tvoří nadhrtanové rezonanční dutiny – ústní, nosní a hltanová. Aby vznikla mluvená řeč, musí všechny tři výše uvedené složky mluvního ústrojí mezi sebou navzájem kooperovat. Dovednost této spolupráce není vrozená.

17

Dítě se musí nejprve pohyby jednotlivých mluvních orgánů naučit a postupně zdokonalovat a automatizovat. Výsledkem je potom mluvená řeč, kdy vyjadřujeme, co chceme, bez uvědomění si způsobu, jakým to uskutečňujeme. Proces mluvení není pouze výsledkem činnosti mluvních orgánů. Nezbytnou funkci v řečové produkci má především mozek. Konkrétně se jedná o mozkovou kůru, kde vzhledem k řeči rozeznáváme motorické (Brocovo) centrum řeči a akustické (Wernickovo) centrum řeči (Šlapák, I. 1995). Vzhledem k zaměření této práce bude dále stručně popsáno pouze mluvní ústrojí. Respirační (dýchací) ústrojí zahrnuje, jak již bylo uvedeno, plíce a dýchací svalstvo. Primární funkcí respiračního ústrojí je dýchání. Dýchání je mechanická činnost lidského organismu, která probíhá celý život. Při nádechu se přivádí do těla kyslík, výdechem ze z těla odvádí oxid uhličitý (Lejska, M. 2003). Tuto výměnu plynů mezi krví a vnějším vzduchem zajišťují plíce. Jedná se o párový orgán uložený v hrudníku. Vzduch se do plic dostává nasátím vzduchu skrz nos, či ústa přes hrtan a průdušnici, která se dělí na dvě průdušky, jež vedou každá do jedné plíce a dále se zde větví na průdušinky, které jsou zakončeny plicními sklípky. Zde probíhá vlastní výměna plynů (Machová, J. 2010). Při dýchání se uplatňuje také dýchací svalstvo. Podle způsobu činnosti rozlišujeme: svalstvo vdechové, tvořené vnějším mezižeberním svalstvem a bránicí a svalstvo výdechové, které zahrnuje vnitřní mezižeberní svalstvo a břišní svalstvo. Při nádechu se napínají vnější mezižeberní svaly a jednotlivá žebra se od sebe vzdalují, čímž dochází ke zvětšení objemu hrudníku. Spolu s hrudníkem se zvětšují i plíce, do nichž se nasává vzduch. Zvětšení objemu plic napomáhá také bránice. Při výdechu se mezižeberní svalstvo a bránice uvolňují a dochází tak ke zpětnému zmenšování hrudníku a plic, jehož následkem je vytlačení vzduchu z plic (Lejska, M. 2003). Vdech a výdech se pravidelně opakuje přibližně 10x – 16x za minutu. Poměr mezi vdechem a výdechem je asi 2:3, kdy nádech je poněkud rychlejší než výdech. Tento poměr ale platí pouze při samotném dýchání bez mluvení. Pokud začneme mluvit, což je sekundární funkcí respiračního ústrojí, následuje po rychlém nádechu pozvolný výdech. Poměr se mění přibližně na 1:7. Když se dítě učí mluvit, musí se učit také správnému způsobu dýchání při řeči. Člověk, který tuto dovednost neovládá, mluví trhaně, zrychluje nebo zpomaluje,

18

kde to není potřeba a taková řeč potom působí těžkopádně a přerývaně (Kutálková, D. 1996). Fonační (hlasové) ústrojí je tvořeno hrtanem a hlasivkami. Hrtan má několik funkcí. Nejdůležitější funkcí hrtanu je funkce dýchací. Hrtan totiž umožňuje plynulé proudění vdechovaného a vydechovaného vzduchu. Neméně důležitou funkcí hrtanu je funkce ochranná, která zabezpečuje dolní cesty dýchací před vniknutím polykané potravy či tekutin. Sekundární funkcí hrtanu je funkce fonační, se kterou je spjata tvorba hlasu, která bude níže popsána (Šlapák, I. 1995). Hrtan je tvořen chrupavkami, vazy, svaly a sliznicemi, které vystýlají jeho vnitřní část. Hlavním úkolem sliznic je udržovat prostředí hrtanu neustále vlhké. Hrtan je uložen na přední straně krku. Jeho spodní část je spojena s průdušnicí. Základní kostru hrtanu tvoří tři chrupavky nepárové a jedna párová. Nepárová a zároveň největší je chrupavka štítná, další nepárovou chrupavkou je hrtanová příklopka neboli epiglottis, která plní výše uvedenou ochrannou funkci před zapadnutím potravy, a třetí z nepárových chrupavek je chrupavka prstenčitá. Mezi chrupavky párové se řadí chrupavky hlasivkové (Šmarda, J., Bahbouh, R., Orel, M., Svoboda, M., Šmahel, Z. 2004). Jednotlivé chrupavky jsou spojeny vazy a hrtanovými svaly, které umožňují jejich pohyb. Mezi chrupavkou štítnou a hlasivkovými chrupavkami jsou napjaty vazy hlasové, které jsou součástí hlasivek. Hlasivky jsou párová vazivová vlákna tvořící podélnou štěrbinu, kterou prochází vzduch (Kutálková, D. 2009). Pokud jedinec nemluví, pouze dýchá, jsou hlasivky v tzv. ventilačním postavení, kdy jsou široce rozevřeny a vzduch jimi volně prochází. Při mluvení jsou hlasivky ve fonačním postavení, kdy se dovírají ve střední rovině, a procházející proud vzduchu je přerušován. Dochází tím k rozvlnění hlasivek a vzniku vibrujícího sloupce vzduchu nad úrovní roviny hlasivek. Výsledkem je potom tzv. základní hrtanový hlas. Charakteristickou barvu lidského hlasu získává až průchodem rezonančními dutinami nad hrtanem. K těmto dutinám řadíme dutinu ústní, nosní a hrdelní (Lejska, M. 2003). Artikulační (hláskovací) ústrojí zahrnuje výše uvedené rezonanční dutiny nad hrtanem. Díky těmto třem dutinám může vzniknout z prostého hlasu lidská řeč. Prvotní funkcí těchto dutin je ale čich, přijímání a polykání potravy. Dutinu ústní tvoří rty, horní a dolní čelist, zuby, měkké a tvrdé patro a jazyk. Ústní dutina je pro tvorbu řeči velmi podstatná. Její jednotlivé části jsou pohyblivé, čímž dochází ke změně velikosti objemu rezonančních dutin. V této dutině vzniká převážná většina hlásek. 19

Dutina nosní tvoří svou rezonancí hlásky zvané nosové, ke kterým patří M, N, Ň. Dutina hrdelní je spojena s dutinou ústní a dutinou nosní (Kutálková, D. 2009). Při vzájemné kooperaci těchto tří dutin vzniká činnost, kterou nazýváme artikulace. V českém jazyce se hlásky rozdělují na samohlásky a souhlásky. Při artikulaci samohlásek prochází výdechový proud artikulačním ústrojím celkem volně. Jednotlivé hlásky jsou tvořeny odpovídající polohou jazyka v dutině ústní. Postavení jazyka při tvoření samohlásek znázorňuje tzv. Hellwagův trojúhelník (viz tab. 2): Rozdělení samohlásek

podle svislé polohy jazyka

podle vodorovné polohy jazyka přední střední zadní vysoké

i

u

středové

e

o

nízké

a

Tab. 2: Rozdělení samohlásek

Při realizaci souhlásek neprochází výdechový proud volně, nýbrž naráží na překážky. Tyto překážky jsou různé a podle toho rozdělujeme souhlásky podle místa artikulace na obouretné, retozubné, dásňové (předodásňové, zadodásňové), patrové (tvrdopatrové, měkkopatrové) a hrtanové. Dále dělíme souhlásky podle způsobu artikulace. Zde řadíme souhlásky úžinové (středové, bokové, kmitavé), polozávěrové a závěrové (ústní, nosní). Následuje dělení podle znělosti na souhlásky znělé a neznělé (Vyštejn, J. 1991).

20

Následující tabulka (č. 3) přehledně uvádí rozdělení jednotlivých souhlásek:

úžinové

podle způsobu artikulace:

polozávěrové závěrové

Rozdělení souhlásek obouretné

retozubné

podle znělosti

N Z

N Z

ústní

p b

nosní

m

středové bokové kmitavé

f v

podle místa artikulace: alveolární tvrdo- měkkopatrové přední zadní N Z

N Z

N Z

N Z

t d

ť ď

k g

n

ň

(n)

j

ch

c/dz/

č/dž/

s z

š ž l

hrtanové N Z

h

/ř/ r ř

Tab. 3: Rozdělení souhlásek

2.3

Možnosti rozvoje oromotorické oblasti

Jednou z možností, jak stimulovat správný vývoj řeči dítěte v rámci logopedické prevence jsou cvičení pro rozvoj oromotorické oblasti. Řadíme sem dechová, fonační a artikulační cvičení. Tato cvičení mohou s dětmi realizovat rodiče nebo učitelka v mateřské škole formou her. Cvičení mohou být doprovázena vhodnými obrázky či texty, známé jsou také hry na zvířátka apod. V této kapitole budou stručně popsány zásady při cvičení oromotorické oblasti a příklady jednotlivých cviků, které budou pro větší přehlednost uvedeny v tabulkách níže. Dechová cvičení jsou důležitá pro osvojení si správného způsobu dýchání. Slouží k zvládnutí fyziologicky správného vdechu i výdechu při mluvení. Chybné dýchání lze pozorovat při mluvení a zpěvu, ale projevuje se i na držení těla, má vliv na vývoj hrudního koše a také na zásobování kyslíkem všech orgánů (Klenková, J. 1997). Cílem dechových cvičení je přirozené ovládání dechu, správné hospodaření s dechem a z toho vyplývající plynulost řečového projevu dítěte. Během cvičení je důležité dodržovat zásady při dechových cvičeních, které jsou následovné: cvičení má probíhat v dobře větrané a bezprašné místnosti, dítě musí mít průchozí nos, nezbytná

21

je přítomnost podložky či koberce pro cvičení vleže a neméně důležité je využití motivačních pomůcek, jako jsou různé obrázky, míčky, vonné předměty a podobně. Autoři zabývající se těmito cvičeními se shodují na prvotním nácviku nejprve vsedě, poté vleže a nakonec ve stoje. Dítě se prvotně učí jak a kam se správně nadechovat. Jako kontrola správného nádechu může sloužit ruka dítěte v oblasti bránice a sledování nafukování této oblasti (Beranová, Z. 2002). Po ovládnutí správného nádechu přecházíme k dalším cvičením, která jsou níže (viz tab. 4) uvedená. Příklady dechových cvičení: ÚČEL

CVIK Hluboký nádech nosem, plynulý výdech ústy Rychlý nádech nosem, rychlý výdech ústy Nádech nosem, zadržet dech, výdech nosem Pomalý nádech nosem, přerušovaný výdech ústy

Nácvik břišního dýchání Plynulost vdechu a výdechu Plynulost výdechu a schopnost zadržení dechu Nádech do břicha a schopnost korigovat výdechový proud Ověřujeme správnou činnost patrohltanového závěru

Pití brčkem

Zjišťujeme správnou činnost patrohltanového závěru a procvičujeme plynulost výdechu

Výdech brčkem do vody Tab. 4: Dechová cvičení

Výše uvedené cviky jsou stručným výběrem cviků uvedených v publikacích Z. Beranové (2002), P. Dolejšího (2003), J. Klenkové (1997), D. Kutálkové (1996), M. Mlčochové (1999) a J. Vyštejna (1991). Jednotlivé cviky provádíme zábavnou formou a formou her. Využíváme například přirovnání k různým zvířatům, ale také foukání do peří, do listí, do balónků apod. (Beranová, Z. 2002). Fonační cvičení slouží k prevenci vzniku poruch hlasu. Fyziologicky správné tvoření hlasu je důležité při mluvení. Při cvičení děti poznávají svůj hlas a jeho vlastnosti, jako je například jeho síla a barva, a učí se se svým hlasem pracovat a ovládat jej, jak při zpěvu tak při mluvené řeči. Poruchám hlasu můžeme předcházet dodržováním tzv. hlasové hygieny. Mezi zásady hlasové hygieny patři dobře větraná místnost, absence křiku a přepínání hlasu a hlasové výšky. Dále je žádoucí vyhýbat

22

se tvrdým hlasovým začátkům, neodkašlávat nasucho a nepobývat v zakouřených místnostech (Lechta, V. 2005). Při fonačních cvičení věnujeme pozornost nácviku tzv. hlasových začátků. Rozlišujeme tři druhy hlasových začátků a to měkký, dyšný a tvrdý. Nejšetrnější pro hlasivky a tudíž správný je měkký hlasový začátek. Dyšný hlasový začátek je druhem měkkého hlasového začátku a doprovází jej dyšný šelest. Namáhavý a tudíž nesprávný z fyziologického hlediska je tvrdý hlasový začátek, který vzniká únikem velkého množství vzduchu prudkým proražením hlasové štěrbiny (Peutelchmiedová, A. 2005). Tvrdý hlasový začátek je používán k vyjádření nelibosti, či ke zdůraznění mluvy. Je důležité naučit dítě používat převážně měkký hlasový začátek. Dítě při nácviku musí být uvolněné a klidné. Jako motivační pomůcka může být využita například panenka, kterou dítě chová a tiše jí zpívá známou ukolébavku „Halí belí“ s využitím měkkých hlasových začátků (Beranová, Z. 2002). Artikulační cvičení jsou zaměřena na procvičení rtů, jazyka, měkkého a tvrdého patra a čelisti. Tato cvičení se také označují jako gymnastika mluvidel. Tabulka č. 5 uvádí příklady cvičení pro rozvoj pohyblivosti jazyka. Tabulka č. 6 obsahuje příklady cvičení pro rozvoj pohyblivosti rtů a čelisti. Příklady cvičení pro rozvoj pohyblivosti jazyka:

ÚČEL

CVIK Co možná nejvíc vypláznout jazyk Pohyby jazykem doleva a doprava Pohyb jazykem nahoru k nosu a dolů k bradě Olizovat kruhově rty vždy jedním směrem

Cvičení zaměřené na protažení jazyka Procvičujeme ovládání hrotu jazyka Cvičení zaměřené na protažení jazyka Procvičujeme ovládání hrotu jazyka

Pohyb jazyka při zavřených ústech zleva doprava – jazyk naráží do tváří z vnitřní strany úst

Procvičení pohyblivosti jazyka

Pohyb jazyka po tvrdém patře

Procvičujeme rozložení jazyka na tvrdém patře

Pohyb jazyka po spodním patře

Procvičujeme rozložení jazyka na spodním patře

Olizovat kruhově zuby z vnější strany při zavřených ústech

Procvičujeme motorickou obratnost jazyka

Přisát jazyk k tvrdému patru, potom mlasknout

Vytvoření podtlaku v ústech a rozložení jazyka na tvrdém patře

Tab. 5: Cvičení pro rozvoj pohyblivosti jazyka

23

Příklady cvičení zaměřená na pohyblivost rtů a čelisti:

ÚČEL

CVIK

Cvičení důležité pro správnou artikulaci samohlásek Ústa v normální poloze, potom široký Procvičujeme pohyblivost rtů a mimického úsměv s vyceněnými zuby svalstva Ústa našpulit, potom úsměv při zavřených Procvičujeme pohyblivost rtů a mimického ústech svalstva Rozkmitat rty – frkat Procvičujeme pohyblivost a uvolnění rtů Pohyby dolní čelistí zleva doprava Procvičujeme pohyblivost spodní čelisti Špulení stisknutých rtů Cvičení zaměřené na pohyblivost rtů Široké otevírání a zavírání úst

Tab. 6: Cvičení zaměřená na pohyblivost rtů a čelisti

Autoři doporučují provádět gymnastiku mluvidel každý den, ať už v mateřských školách ve skupině dětí, či individuálně doma s rodiči. Pro správnou výslovnost jsou totiž důležitá uvolněná mluvidla. Při gymnastice mluvidel dodržujeme zásady artikulačních cvičení, mezi které patří postup od jednoduchých cviků ke složitějším, cvičení provádíme před zrcadlem a dítě ke cvičení pozitivně motivujeme formou her. Cvičení by se mělo provádět nejlépe před zrcadlem, aby si dítě ověřilo správnost prováděného cviku a nedošlo k naučení nesprávných návyků, které by mohly vést následně k nesprávné výslovnosti (Vyštejn, J. 1991). Existuje velké množství cvičení na rozvoj mluvidel. Vzhledem k rozsahu této práce bude uveden pouze výčet některých cviků z publikací Z. Beranové (2002), P. Dolejšího (2003), J. Klenkové (1997), D. Kutálkové (1996), M. Mlčochové (1999) a J. Vyštejna (1991).

Shrnutí Tato kapitola byla věnována logopedické prevenci. První část se zabývala logopedickou prevencí obecně, kdy byla rozdělena na logopedickou prevenci primární, sekundární a terciární. Byl zde také nastíněn způsob vzdělávání dětí v mateřských školách. Druhou část tvořil stručný popis anatomie mluvních orgánů, kterou je nutné znát pro možnosti rozvoje oromotorické oblasti u dětí, které tvoří poslední část této kapitoly. Zde byly stručně popsány zásady a příklady dechových, fonačních a artikulačních cvičení.

24

3 Analýza rozvoje artikulační obratnosti tříletých dětí v mateřské škole 3.1

Cíle a metodologie výzkumného šetření

Hlavním cílem práce je vytvoření stimulačního programu pro rozvoj oromotorické oblasti a následné ověření jeho použitelnosti v praxi. Dílčí cíle zahrnují aplikaci stimulačního programu na skupinu šesti tříletých dětí v mateřské škole a následnou analýzu získaných výsledků. Předmětem šetření bude zhodnotit a analyzovat u výzkumného vzorku dětí stav obratnosti mluvidel při nástupu do mateřské školy a následně znovu po deseti týdnech pravidelného procvičování s využitím navrženého stimulačního programu analyzovat míru rozvoje artikulační obratnosti. Cvičení se bude konkrétně zaměřovat na oblast dýchání, gymnastiky jazyka a pohyblivosti rtů a čelisti. V rámci výzkumného šetření byly stanoveny následující výzkumné teze:

T1:

Pravidelným procvičováním obratnosti mluvidel s využitím stimulačního programu dojde ke zlepšení artikulační obratnosti u všech dětí.

T2:

U dívek bude pokrok v obratnosti mluvidel méně výrazný než u chlapců.

T3:

V celkovém hodnocení dosáhnou dívky lepší úrovně obratnosti mluvidel než chlapci. Teoretická část práce byla vytvořena analýzou odborného textu. Praktická část

má charakter kvalitativního výzkumu. V rámci samotného šetření byly využity následující výzkumné metody: participační pozorování při cvičení dětí a práci dětí na grafomotorických cvičeních, které jsou součástí stimulačního programu; vytvoření posuzovací škály pro vyjádření výsledků vstupního a výstupního testování; analýza výsledků testování před a po pravidelném procvičování obratnosti mluvidel s využitím navrženého stimulačního programu. Pro vytvoření návrhu stimulačního programu, který je součástí bakalářské práce, byla velkou inspirací dostupná literatura. Podnětem pro návrh koncepčního zpracování stimulačního programu byla publikace M. Mlčochové (1999) Šimonovy pracovní listy 10. Rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání. Jednotlivá cvičení pro rozvoj 25

dýchání a obratnosti mluvidel jsou čerpána z publikací D. Kutálkové (2009) Logopedická prevence: Průvodce vývojem dětské řeči, Z. Beranové (2002) Učíme se správně mluvit: Logopedické hry a hrátky, J. Vandasové a R. Mišutkové (1998) Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Návrh stimulačního programu obsahuje cvičení zaměřené na rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání. Program je rozdělen do tří částí. První část se zaměřuje na oblast dýchání, druhá na gymnastiku jazyka a třetí na pohyblivost rtů a čelisti. Program je určen pro děti předškolního věku. Celým programem děti provází veverka Čiperka, které děti pomáhají střádat zimní zásoby a potkávají přitom její kamarády – lesní zvířátka. Každé zvířátko procvičuje s dětmi vždy jeden nebo několik cviků, přičemž za odměnu dostávají samolepky oříšků pro Čiperku, které lepí na poslední stranu programu. V úvodu nových cviků je vždy uveden motivační příběh, ve kterém jsou kurzívou vyznačeny jednotlivé cviky. Následují hodnotící tabulky pro vstupní, průběžnou a výstupní diagnostiku. Zde se mohou vpisovat příslušná data prováděných cvičení. Do poznámek se mohou zapisovat konkrétní potíže, které mohou být s jednotlivými cviky spojeny nebo jiné vlastní postřehy, které usnadní další nácvik. Cvičení jsou doplněna obrázky s jednoduchými úkoly pro rozvoj grafomotoriky. Samotný návrh stimulačního programu je uveden níže v příloze práce (viz příloha č. 1).

3.2

Popis místa šetření, charakteristika výzkumného vzorku

Šetření proběhlo v mateřské škole v Brně. Mateřská škola má momentálně sedm tříd, které jsou umístěny ve dvou budovách. Hlavní budova školy je jednopatrová, kde ve spodní části jsou dvě třídy, školní jídelna, ředitelna a sborovna. V horní části budovy, do které vedou venkovní schodiště, jsou tři třídy. K této budově patří udržovaná prostorná školní zahrada se čtyřmi velkými pískovišti a nově vybudovanými víceúčelovými prolézacími sestavami. Nachází se zde také menší bazén. Detašované pracoviště se nachází naproti hlavní budovy v budově základní školy. Zde jsou dvě třídy a rovněž se zde nachází plocha školní zahrady s herním stanovištěm. V mateřské škole je celkem sedm tříd. Tři třídy jsou určeny pro skupinu dětí od tří do pěti let, další tři třídy jsou určeny pro děti pěti až šestileté a jedna třída

26

speciální, která je určena pro děti s komunikačními problémy. Mateřská škola poskytuje vzdělávání celkem 177 dětem a pracuje podle školního vzdělávacího programu s názvem „Pomoz mi, abych to dokázal“. Výzkumný vzorek tvoří šest dětí. Jedná se o tři děvčata a tři chlapce, kteří dosáhli věku tří let k 1. září 2012 a nastoupili do předškolního zařízení ve školním roce 2012/2013. Všechny děti navštěvují stejnou mateřskou školu. Žádné z dětí nenavštěvuje logopedickou třídu, ani není v péči logopeda. Všech šest dětí navštěvuje stejnou třídu mateřské školy. Logopedická prevence ve třídě probíhá formou jednoduchých oromotorických cvičení, rytmizací říkanek, rozhovorů s dětmi, zpěvem či poslechem čteného textu. V rámci šetření je na cílovou skupinu výzkumného vzorku působeno mimo kolektivní aktivity preventivního charakteru individuálně, dvakrát týdně, kdy samotné cvičení probíhá před zrcadlem s využitím navrženého stimulačního programu.

3.3

Vlastní výzkumné šetření, analýza výsledků

Hlavním cílem výzkumného šetření je ověření použitelnosti navrženého stimulačního programu. Návrh stimulačního programu je uveden v příloze této práce a jeho stručný popis je výše uveden v podkapitole 3.1. V rámci samotného šetření bylo provedeno vstupní hodnocení stavu obratnosti mluvidel u každého dítěte a následně pro větší přehlednost vyjádřeno v tabulkách. Pro vstupní testování byl využit navržený stimulační program, který posloužil jako prvotní motivace. Děti se seznámily s prací se stimulačním programem a jednotlivými cviky. Dále probíhalo dvakrát týdně po dobu deseti týdnů individuální cvičení s jednotlivými dětmi a v závěru bylo provedeno další testování a následná analýza výsledků, kdy je opět formou tabulek a grafů pomocí vytvořené hodnotící škály níže vyjádřen pokrok každého dítěte samostatně a pokrok dětí v rámci pohlaví. Pro druhé testování byl opět využit tentýž navržený stimulační program. Na podkladě analýzy výsledků byl vytvořen závěr šetření. V následujících tabulkách a grafech (viz tab. 7 – 12, graf 1 – 6) bude vyjádřen pokrok jednotlivých dětí v oblasti rozvoje obratnosti mluvidel. Pro potřeby hodnocení byla vytvořena škála, která má tři body, z nichž hodnota jedna – zvládá je nejlepší možné hodnocení. Hodnota dva má význam – zvládá s obtížemi a hodnota tři zahrnuje 27

pojem – nezvládá. Vstup znamená první, vstupní testování a výstup druhé, závěrečné testování. Hodnocení pokroku dívky A DÍVKA A Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání

Vstup Výstup

Hluboký nádech nosem, plynulý výdech ústy

3

2

Rychlý nádech, rychlý výdech ústy

2

1

Nádech nosem, zadržet dech, výdech nosem

3

1

Pomalý nádech, přerušovaný výdech ústy

3

1

Pití brčkem

1

1

Výdech brčkem do vody

2

1

Co možná nejvíce vypláznout jazyk

1

1

Pohyb jazykem doleva a doprava

2

1

Pohyb jazykem nahoru k nosu a dolů k bradě

2

1

Olizovat kruhově rty, vždy jedním směrem

3

2

1

1


2

2


2

1


2

2


3

2

Široké otevírání a zavírání úst

1

1

Ústa v normální poloze, potom široký úsměv – vyceněné zuby

1

1

Ústa našpulit, potom úsměv při zavřených ústech

1

1

Rozkmitat rty – frkat

2

1

Pohyby spodní čelistí zleva doprava

3

1

Špulení stisknutých rtů

1

1

Gymnastika jazyka Pohyb jazyka při zavřených ústech zleva doprava

Pohyblivost rtů a čelisti

Průměrná hodnota: 1,95

1,24

Tab. 7: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky A

Hodnota stavu obratnosti mluvidel dívky A při vstupním testování byla průměrná. Největší obtíže dívce A činila oblast dýchání, kdy průměrná hodnota této oblasti byla při vstupním testování 2,3 bodů. V této oblasti lze zároveň sledovat největší zlepšení, kdy se dívka zlepšila o 1,14 bodů, což představuje 58,33%. Pokrok v oblasti gymnastiky jazyka a pohyblivosti rtů a čelisti je téměř totožný, ovšem v těchto oblastech měla dívka při vstupním testování lepší výsledky než v oblasti dýchání, tudíž pokrok není tak výrazný. V oblasti pohyblivosti rtů a čelisti dosáhla dívka nejlepšího možného hodnocení.

28

Dívka dosáhla ve všech třech oblastech dohromady průměrného zlepšení o 0,71 bodů, což činí 35,71% a je zároveň nejvyšším celkovým zlepšením z dívek. Procentuální vyjádření pokroku v jednotlivých oblastech dívky A je znázorněno v níže uvedeném grafu č. 1.

Graf 1: Procentuální pokrok dívky A v jednotlivých oblastech

29

Hodnocení pokroku dívky B DÍVKA B Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání


3

2


3

1


3

2


2

1

Pití brčkem

1

1


3

2


1

1


2

1


3

1

2

1

1

1


2

1


1

1


1

1


3

2


1

1


1

1


2

1


1

1


1

1


1

1

Olizovat kruhově rty, vždy jedním směrem Gymnastika jazyka Pohyb jazyka při zavřených ústech zleva doprava


Vstup Výstup


1,19

Tab. 8: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky B

Hodnotu vstupního testování dívky B lze označit také za průměrnou. Největšího zlepšení dívka B dosáhla také v oblasti dýchání stejně jako dívka A, kdy počáteční hodnota této oblasti byla 2,5 bodů a při výstupním testování 1,5 bodů, což představuje zlepšení o 50%. Druhé výrazné zlepšení lze sledovat v oblasti gymnastiky jazyka z 1,77 bodů na 1,11 bodů, což činí 33,33%. V oblasti pohyblivosti rtů a čelisti dosáhla dívka nejmenšího pokroku, ovšem v této oblasti byla dívka již při vstupním testování na úrovni 1,16 bodů, kdy již nebylo možné zaznamenat větší míru zlepšení než o 0,16 bodů, kterých dívka při výstupním testování dosáhla. Z toho vyplývá, že dívka zaznamenala v této oblasti sice minimální pokrok, ale v celkovém hodnocení dosáhla v této oblasti nejvyššího možného počtu bodů. 30

Celková průměrná hodnota zlepšení dívky B ve všech třech oblastech činí 0,62 bodů, což představuje zlepšení o 30,95%. Zároveň má dívka B s celkovým výstupním výsledkem 1,19 bodů nejlepší průměrné hodnocení stavu obratnosti mluvidel ze všech dětí. Následující graf č. 2 uvádí průměrné procentuální zlepšení dívky B v jednotlivých oblastech.

Graf 2: Procentuální pokrok dívky B v jednotlivých oblastech

31

Hodnocení pokroku dívky C DÍVKA C Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání


3

2


2

2


3

1


3

2

Pití brčkem

1

1


1

1


1

1


2

2


2

2

3

2

1

1


2

2


2

1


3

3


2

2


1

1


1

1


2

1


1

1


2

1


2

1



Vstup Výstup


1,48

Tab. 9: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky C

Hodnota vstupního testování dívky C je taktéž průměrná. Největší obtíže dívce C činila oblast dýchání a gymnastiky jazyka, kdy při vstupním testování byla dívka v těchto oblastech téměř na stejné úrovni a to přibližně na hodnotě 2 body. Nejvýraznějšího zlepšení dosáhla dívka v oblasti dýchání a to o 0,66 bodů, což představuje 33,33% a v oblasti pohyblivosti rtů a čelisti o 0,5 bodů, což představuje zlepšení o 25%. Díky tomuto výraznému pokroku v oblasti pohyblivosti rtů a čelisti dosáhla také dívka C maximálního možného zlepšení v této oblasti. V oblasti gymnastiky jazyka došlo k pouze velmi malému posunu a to z 2 bodů na 1,77 bodů. Byl tedy zaznamenán pokrok pouze o 0,23 bodů, což představuje zlepšení o 11,11%, přičemž v této oblasti byl výsledek vstupního testování průměrný a průměrný také zůstal.

32

Celkové průměrné zlepšení ve všech třech oblastech u dívky C činí 0,42 bodů, což představuje pokrok o 21,43% a zároveň se jedná o nejméně výrazný celkový pokrok z dívek. Dívka C dosáhla s celkovým výstupním hodnocením 1,48 bodů také nejmenší celkové průměrné hodnoty stavu obratnosti mluvidel z dívek. V grafu č. 3 je uvedeno průměrné procentuální zlepšení dívky C v jednotlivých oblastech.

Graf 3: Procentuální pokrok dívky C v jednotlivých oblastech

33

Hodnocení pokroku chlapce D CHLAPEC A Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání


3

2


2

2


3

1


3

2

Pití brčkem

2

1


2

2


1

1


3

1


3

2

3

3

3

3


2

2


3

1


3

2


3

2


2

1


1

1


3

2


2

1


2

1


3

2



Vstup Výstup


1,67

Tab. 10: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce D

Hodnota vstupního testování je u chlapce D podprůměrná, kdy touto hodnotou dosáhl nejnižšího vstupního hodnocení ze všech dětí. Posun ve všech oblastech je téměř totožný. V oblasti dýchání byl zaznamenán pokrok o 41,66%, přičemž při vstupním hodnocení měl 2,5 bodů a při výstupním 1,6 bodů. V oblasti gymnastiky jazyka nastal posun z 2,6 bodů na 1,8 bodů, což činí rozdíl 0,8 bodů a představuje zlepšení o 38,88%. V oblasti pohyblivosti rtů a čelisti byl zaznamenán posun z 2,16 bodů na 1,33 bodů, s rozdílem 0,83 bodů, což činí 41, 67%. Celkově se chlapec ve všech oblastech zlepšil o 0,8 bodů. Procentuálně nastalo zlepšení o 40,47% a tímto hodnocením chlapec D dosáhl nejvyššího procentuálního

34

pokroku ze všech dětí společně s chlapcem F. Průměrná hodnota výstupního testování chlapce D je 1,67 a to je nejnižší průměrná výstupní hodnota stavu obratnosti mluvidel ze všech dětí. Procentuální

vyjádření

pokroku

v jednotlivých

oblastech

je znázorněno v níže uvedeném grafu č. 4.

Graf 4: Procentuální pokrok chlapce D v jednotlivých oblastech

35

chlapce

D

Hodnocení pokroku chlapce E CHLAPEC B Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání


3

2


2

1


3

3


2

2

Pití brčkem

1

1


1

1


1

1


3

1


3

2

3

2

3

2


2

2


3

1


3

2


2

2


1

1


1

1


3

2


3

2


2

1


3

2



Vstup Výstup


1,62

Tab. 11: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce E

Průměrná hodnota vstupního testování chlapce E je horší průměr. V oblasti dýchání byl zaznamenán nejmenší pokrok, a to o 0,34 bodů, které tvoří 16,67%. Ovšem je nutno brát v úvahu, že chlapec při vstupním testování této oblasti dosáhl s průměrným hodnocením 2 body vyššího hodnocení, než děvčata, tudíž posun v této oblasti je méně výrazný. Nejvýraznější pokrok lze sledovat v oblasti gymnastiky jazyka, kdy chlapec postoupil z průměrné vstupní hodnoty 2,5 bodů na 1,06 bodů a dosáhl tak zlepšení o 1,44 bodů, což přestavuje 44,44%. Méně výrazný pokrok je zaznamenán také v oblasti pohyblivosti rtů a čelisti a to z průměrné hodnoty 2,16 bodů na 1,5 bodů, přičemž rozdíl je 0,66 bodů a činí 33,33%.

36

U chlapce E nastalo celkové průměrné zlepšení o 0,66 bodů, což představuje zlepšení o 33,3%, přičemž toto zlepšení je nejnižší z chlapců. Graf č. 5 uvádí průměrné procentuální zlepšení dívky C v jednotlivých oblastech.

Graf 5: Procentuální pokrok chlapce E v jednotlivých oblastech

37

Hodnocení pokroku chlapce F CHLAPEC C Jednotlivé cviky

Oblast

Dýchání

Vstup Výstup


3

2


1

1


2

1


2

1

Pití brčkem

1

1


2

1


1

1


3

1


3

2

2

1

3

1


3

2


3

1


3

3


2

2


1

1


1

1


2

1


2

1


2

1


2

1



Průměrná hodnota: 2,10 1,29 Tab. 12: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce F

Celkové

vstupní

hodnocení

stavu

obratnosti

mluvidel

u

chlapce

F

bylo průměrné. V oblasti dýchání měl chlapec vstupní hodnotu 1,83 bodů a výstupní hodnota byla 1,16 bodů, nastalo tedy zlepšení o 0,67 bodů, což představuje 33,33%. V této oblasti chlapec F dosáhl téměř nejlepšího možného výsledku. V oblasti

gymnastiky

jazyka

můžeme

sledovat

nejvýraznější

zlepšení

a to z počátečních 2,5 bodů na 1,55 bodů s rozdílem 0,95 bodů, který představuje zlepšení o 50,00%. Totožné procentuální zlepšení jako v oblasti dýchání sledujeme také v oblasti pohyblivosti rtů a čelisti. V této oblasti ale chlapec získal při výstupním testování nejvyšší možné hodnocení a to jako jediný z chlapců.

38

Celkovou průměrnou hodnotou zlepšení o 0,81 bodů, které činí 40,47% dosáhl chlapec F spolu s chlapcem D nejvyššího procentuálního pokroku ze všech dětí. Průměrná výstupní hodnota 1,29 je zároveň nejvyšší dosažená průměrná hodnota z chlapců. Procentuální

vyjádření

pokroku

v jednotlivých

oblastech

chlapce

D

je znázorněno v níže uvedeném grafu č. 6.

Graf 6: Procentuální pokrok chlapce F v jednotlivých oblastech

3.4

Závěr šetření

Cílem výzkumného šetření bylo ověření použitelnosti navrženého stimulačního programu. Šetření mělo charakter kvalitativního výzkumu a bylo využito metody testování. Nejprve bylo provedeno vstupní testování, při kterém se děti současně seznámily s prací se stimulačním programem. Poté následovalo pravidelné procvičování artikulační obratnosti respondentů s využitím navrženého stimulačního programu po dobu deseti týdnů a následné výstupní testování a analýza výsledků. Pro potřeby hodnocení byla vytvořena hodnotící škála, která má tři body, z nichž tři je nejhorší možný výsledek a jedna nejlepší možný výsledek.

39

Na souhrnných výsledcích testování oblasti dýchání uvedených v tab. 13 lze sledovat největší pokrok ze všech dětí v této oblasti u dívky A, kdy se tato dívka zlepšila o 1,14 bodů, tedy o 58,33%. Nejmenší zlepšení bylo zaznamenáno u chlapce E a to o 0,34 bodů, což představuje 16,67%. Tento chlapec měl také nejnižší průměrnou výstupní hodnotu v této oblasti. Téměř totožného pokroku si lze všimnout u dívky C a chlapce F, kdy jejich průměrné zlepšení bylo přibližně o 0,66 bodů, které představují 33,33%. Celkově se všechny děti v oblasti dýchání zlepšily o 0,79 bodů, tedy o 38,89%. Tabulka č. 13 zaznamenává přehled výsledků testování oblasti dýchání jednotlivých dětí. Výsledky testování oblasti dýchání

Oblast dýchání Průměrná vstupní hodnota

Průměrná výstupní hodnota

Dívka A

2,30

1,16

1,14

58,33%

Dívka B

2,50

1,50

1,00

50,00%

Dívka C

2,16

1,10

0,66

33,33%

Chlapec D

2,50

1,60

0,90

41,66%

Chlapec E

2,00

1,66

0,34

16,67%

Chlapec F

1,83

1,16

0,67

33,33%

Průměrné zlepšení

Celkový průměr: 0,79

38,89%

Tab. 13: Průměrné výsledky testování oblasti dýchání

Výsledky testování oblasti gymnastiky jazyka uvedené v tabulce č. 14 ukazují největší pokrok u chlapce F a to o 0,95 bodů, tedy o 50,00%. Nejmenší zlepšení bylo zaznamenáno o dívky C, která dosáhla zlepšení o 0,23 bodů, což představuje 11,11%. Nejlepší průměrné výstupní hodnoty dosáhla však dívka B s 1,10 body. Zlepšení u dívky B bylo ale méně výrazné díky dobrému výsledku z vstupního hodnocení a to 1,77 bodů. Celkově děti dosáhly v oblasti gymnastiky jazyka zlepšení o 0,86 bodů, tedy o 34,26%. Následuje tabulka č. 14 s přehledem výsledků hodnocení jednotlivých dětí v této oblasti.

40

Výsledky testování oblasti gymnastiky jazyka

Gymnastika jazyka Průměrná vstupní hodnota


Dívka A

2,00

1,44

1,14

27,78%

Dívka B

1,77

1,10

0,60

33,33%

Dívka C

2,00

1,77

0,23

11,11%

Chlapec D

2,60

1,80

0,80

38,88%

Chlapec E

2,50

1,66

1,44

44,44%

Chlapec F

2,50

1,55

0,95

50,00%


Celkový průměr: 0,86 34,26% Tab. 14: Průměrné výsledky testování oblasti gymnastiky jazyka

Výsledky

testování

oblasti

pohyblivosti

rtů

a

čelisti

ukázaly,

že největšího zlepšení dosáhl chlapec D o 0,83 bodů, tedy o 41,67%. Tento chlapec měl spolu s chlapcem E nejnižší průměrnou vstupní hodnotu testování z respondentů a to 2,16 bodů. Dívky A, B, C a chlapec F dosáhli v této oblasti nejlepšího možného výstupního hodnocení 1,00 bodů. Dívka B ovšem byla na této hranici již téměř při vstupním testování, tudíž zlepšení není tak výrazné jako u ostatních a dosáhla nejmenšího pokroku ze všech dětí a to o 0,16 bodů, které představují 8,33%. Celkově se všechny děti v oblasti pohyblivosti rtů a čelisti zlepšily o 0,54 bodů, tedy o 28%. Přehled výsledků testování jednotlivých dětí je uveden v tabulce č. 15 níže. Výsledky testování oblasti pohyblivost rtů a čelisti

Pohyblivost rtů a čelisti Průměrná vstupní hodnota



Dívka A

1,50

1,00

0,50

25,00%

Dívka B

1,16

1,00

0,16

8,33%

Dívka C

1,50

1,00

0,50

25,00%

Chlapec D

2,16

1,33

0,83

41,67%

Chlapec E

2,16

1,50

0,66

33,33%

Chlapec F

1,66

1,00

0,60

33,33%

Celkový průměr: 0,54

28%

Tab. 15: Průměrné výsledky testování oblasti pohyblivost rtů a čelisti

41

Celkové zlepšení ve všech oblastech u všech respondentů bylo zaznamenáno o 0,73 bodů, tedy o 33,72%. Dívky dosáhly pokroku o 0,65 bodů, což představuje 30,09%. U chlapců bylo zaznamenáno zlepšení o 0,80 bodů, které tvoří 37,00%. Následující tabulka č. 17 uvádí přehled průměrného zlepšení dívek a chlapců. Porovnání souhrnných výsledků dívek a chlapců Celkový průměrný pokrok všech respondentů Bodové Procentuální zlepšení zlepšení 0,65 30,09% Dívky 0,80 37,00% Chlapci 0,73 33,72% Dohromady Tab. 16: Celkový průměrný pokrok všech respondentů

Na základě výše uvedených výsledků testování lze potvrdit stanovené výzkumné teze. T1: Pravidelným procvičováním obratnosti mluvidel s využitím stimulačního programu dojde ke zlepšení artikulační obratnosti u všech dětí. Pravidelným

procvičováním

obratnosti

mluvidel s využitím

navrženého

stimulačního programu bylo zaznamenáno průměrné celkové zlepšení u všech dětí, které se účastnily výzkumného šetření o 0,73 bodů, což představuje 33,72%. Tato teze tedy byla potvrzena. T2: U dívek bude pokrok v obratnosti mluvidel méně výrazný než u chlapců. U dívek byl zaznamenán celkový porok o 0,65 bodů, tedy o 30,09%, což je o 6,1% méně výrazné zlepšení než pokrok chlapců. Tato teze je tedy také potvrzena.

42

T3: V celkovém hodnocení dosáhnou dívky lepší úrovně stavu obratnosti mluvidel než chlapci. Celková dosažená úroveň stavu obratnosti mluvidel u dívek má hodnotu 1,3 bodů. U chlapců je tato hodnota 1,53 bodů. Dívky tedy dosáhly lepší výstupní úrovně stavu obratnosti mluvidel než chlapci a to o 0,23 bodů. Tato teze se tedy na daném výzkumném vzorku také potvrdila. Dle výše uvedených výsledků testování může být potvrzena použitelnost navrženého stimulačního programu. Ke zlepšení stavu artikulační obratnosti u všech dětí však přispěla kombinace různých faktorů, jako je například pravidelné procvičování obratnosti mluvidel, individuální práce s jednotlivci a také čas, který uběhl od adaptace dětí v mateřské škole. Práce se stimulačním programem děti bavila a těšily se na ni. Příběhy a obrázky, které jsou součástí stimulačního programu, měly u dětí motivační charakter a v závěru práce s dětmi již děti samy dělaly jednotlivé cviky jen po zhlédnutí příslušného obrázku. Ukázky práce dětí s obrázky stimulačního programu budou uvedeny v příloze této práce. Při vstupním testování, kdy se děti seznámily s prací se stimulačním programem, převládala zvláště u chlapců nechuť k činnosti. Autorka pracovala při vstupním testování se dvěma dětmi současně, kdy zvláště chlapce odrazoval počáteční neúspěch a stud před kamarádem a autorkou. Při další práci si děti již cvičení oblíbily. Na základě tohoto zjištění by bylo dobré, kdyby autorka vstupní testování provedla s jednotlivými dětmi individuálně. Pozitivního ohlasu se dočkal návrh stimulačního programu i ze strany rodičů dětí, kdy si jej někteří rodiče dobrovolně vypůjčili domů a s dětmi jednotlivá cvičení také procvičovali.

43

4 Závěr Bakalářská práce se skládá ze dvou částí a to z části teoretické a výzkumné. Teoretická část byla vytvořena na základě analýzy odborné literatury. Předmětem zájmu teoretické části je vývoj dítěte do čtyř let věku, kdy je popsán psychomotorický vývoj dítěte, ontogeneze dětské řeči taktéž do čtyř let věku a jazykové roviny ve vývoji dětské řeči. Druhá kapitola teoretické části se zabývá logopedickou prevencí, kdy je stručně popsána logopedická prevence v mateřské škole, anatomie mluvních orgánů a možnosti rozvoje oromotorické oblasti. Výzkumná část se zabývala rozvojem artikulační obratnosti tříletých dětí, které zahájily v září 2012 docházku do mateřské školy. Pro účel samotného šetření byl vytvořen návrh stimulačního programu, jehož použitelnost byla následně testována na jednotlivých dětech. Na základě šetření byl vyhodnocen pokrok jednotlivých dětí, pokrok v rámci pohlaví a celková dosažená úroveň stavu obratnosti mluvidel u všech dětí souhrnně. Při tvorbě návrhu stimulačního programu byla inspirací dostupná literatura a cenné rady vedoucí práce. Hlavním cílem této práce bylo ověření použitelnosti navrženého stimulačního programu na skupině tříletých dětí. Vzhledem k výše uvedeným kladným výsledkům výzkumného šetření byla práce s využitím navrženého stimulačního programu úspěšná a cíl práce byl tudíž splněn.

44

Shrnutí Bakalářská práce se zaměřuje na oblast rozvoje artikulační obratnosti. Konkrétně se zabývá dětmi ve věku tří let nastupujících do mateřské školy. Popisuje vývoj dítěte do čtyř let věku z hlediska psychomotorického a ontogeneze dětské řeči, se kterou souvisí i vývoj jazykových rovin. Zabývá se také logopedickou prevencí, konkrétně logopedickou prevencí v mateřské škole a možnostmi rozvoje oromotorické oblasti a anatomií mluvních orgánů. Cílem práce je vytvoření návrhu stimulačního programu na rozvoj artikulační obratnosti. Na základě kvalitativního výzkumného šetření byla kladně vyhodnocena jeho použitelnost.

Summary

This bachelor thesis focuses on the development of articulation skills. It specifically deals with three years old children entering into kindergarten. There is a description of the development of a child until its fourth year of the age in terms of psychomotor and ontogeny of children's speech, which is also related to the development of language levels. It also deals with the prevention of speech, particularly

speech

prevention

in

kindergarten

and

development

potential

of oromotorics skills and the anatomy of speech organs. The aim of the work was to create a stimulus program for the development of children’s articulation skills. Based on the qualitative research it was positively evaluated its usability.

45

Seznam použité literatury ALLEN, Eileen, MAROTZ, Lyn. Přehled vývoje dítěte od prenatálního období do 8 let. 2.vyd. Praha: Portál, 2005. 187s. ISBN 80-7367-055-0. BERANOVÁ, Zuzana. Učíme se správně mluvit: logopedické hry a hrátky. 1.vyd. Praha: Grada, 2002. 104s. ISBN 80-247-0257-6. BYTEŠNÍKOVÁ, Ilona, HORÁKOVÁ, Radka, KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie a surdopedie: texty k distančnímu vzdělávání. 246. publikace. Brno: Paido, 2007. 118s. ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. 171. publikace. Brno: Doplněk, 2009. 377s. ISBN 80-7239-060-0. DOLEJŠÍ, Pavel. Jak se naučit správně vyslovovat. 2.vyd. Humpolec: nakladatelství a vydavatelství Humpolec, 2003. 98s. ISBN DVOŘÁK, Josef. Logopedický slovník. 2.vyd. Žďár nad Sázavou: Logopaedia clinica, 2001. 221s. ISBN 80-902536-2-8. HÁLA, Bohuslav, SOVÁK, Miloš. Hlas, řeč, sluch. 4.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 327 s. ISBN CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. 1.vyd. Praha: Grada, 2007. 272s. ISBN 978-80-247-1369-4. ISBN 978-80-7315-136-2. KLENKOVÁ, Jiřina. Kapitoly z logopedie I. 57. publikace. Brno: Paido, 1997. 92s. ISBN 80-85931-41-9. KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. 1.vyd. Praha: Grada, 2006. 228s. ISBN 978-80-2471110-2. KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. 1.vyd. Praha: Grada, 2008. 200s. ISBN 978-80-247-1568-1. KREJČÍKOVÁ, Jarmila, KAPROVÁ Zuzana. Náměty pro logopedickou prevenci. 1.vyd. Praha: Fortuna, 2000. 144s. ISBN 80-7168-691-3. KURIC, Jozef. Ontogenetická psychologie. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2001. 175s. ISBN 80-214-1844-3. KUTÁLKOVÁ, Dana. Budu správně mluvit: Chodíme na logopedii. Praha: Grada, 2011. 224s. ISBN 978-80-247-3687-7. KUTÁLKOVÁ, Dana. Logopedická prevence: průvodce vývojem dětské řeči. 5.vyd. Praha: Galén, 2009. 228 s. ISBN 978-80-7262-598-7. 46

LANGMEIER, Josef, KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2006. 368s. ISBN 978-80-247-1284-0. LECHTA, Viktor. Symptomatické poruchy řeči. 2. vyd. Praha: Portál, 2008. 190 s. ISBN 978-80-7367-433-5. LECHTA, Viktor. Terapie narušené komunikační schopnosti. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 392s. ISBN 80-7178-961-5. LEJSKA, Mojmír. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. 147. publikace. Brno: Paido, 2003. 151s. ISBN 80-7315-038-7. MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2010. 269s. ISBN 978-80-7184-867-7. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Cesty pedagogického výzkumu. 188. publikace. Brno: Paido, 2004. 78s. ISBN 80-7315-078-6. MLČOCHOVÁ, Markéta. Šimonovy pracovní listy 10: rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání. 430. publikace. Praha: Portál, 1999. 32s. ISBN 80-7178-289-0. NOVÁK, Alexej. Vývoj dětské řeči: fyziologie, jeho poruchy, diagnostika a léčba. Praha: Unitisk spol. s. r.o., 1999. 171s. PAVLOVÁ-ZAHALKOVÁ, Anna, OHNESORG Karel, KANTOR, Milan. Prevence poruch řeči. 2.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 152 s. ISBN PEŠTÁLOVÁ, Lenka, ZELENÁ, Jaroslava, VOKÁČ, Petr. Školský zákon. 2.vyd. Třinec: RESK, spol. s.r.o., 2010. 267s. ISBN 978-80-904324-1-3. PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta. Logopedické minimum. 2.vyd. Olomouc, 2005. 87s. ISBN 80-244-1233-0. SOVÁK, Miloš. Logopedie předškolního věku. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 216s. ISBN SZABOVÁ, Magdaléna. Cvičení pro rozvoj psychomotoriky: stimulační hry pro děti od 3 do 10 let. 1.vyd. Praha: Portál, 1999. 152s. ISBN 80-7178-276-9. ŠIKULOVÁ, Renata a kol. Kapitoly z předškolní pedagogiky II. 1.vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. 2006. 135s. ISBN 80-7044-825-3. ŠKODOVÁ, Eva, JEDLIČKA, Ivan a kol. Klinická logopedie. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. 616s. ISBN 80-7178-546-6. ŠLAPÁK, Ivo. Kapitoly z otorhinolaryngologie a foniatrie. 31. publikace. Brno: Paido, 1995. 45s. ISBN 80-85931-13-3.

47

ŠMARDA, Jan, BAHBOUH Radvan, OREL Miroslav, SVOBODA Mojmír, ŠMAHEL Zdeněk. Biologie pro psychology a pedagogy. 1.vyd. Praha: Portál, 2004. 424s. ISBN 80-7178-924-0. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 528s. ISBN 80-7178-308-0. VANDASOVÁ, Jaroslava, MIŠUTKOVÁ, Renata. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky: logopedická pomůcka. Čáslav: STUDIO PRESS s.r.o., 1998. 100s. ISBN 80902316-1-6. VITÁSKOVÁ, Kateřina, PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta. Logopedie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 182s. ISBN 80-244-1088-5. VYŠTEJN, Jan. Vady výslovnosti. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 174s. ISBN 80-0424504-8. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ V PRAZE. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vyd. Praha: TAURIS, 2006. 48s. ISBN 80-87000-00-5.

48

Seznam tabulek Tab. 1: Stádia vývoje řeči ……………………………………………………………...

str. 10

Tab. 2: Rozdělení samohlásek …………………………………………………………

str. 20

Tab. 3: Rozdělení souhlásek …………………………………………………………..

str. 21

Tab. 4: Dechová cvičení ………………………………………………………………

str. 22

Tab. 5: Cvičení pro rozvoj pohyblivosti jazyka ………………………………………

str. 23

Tab. 6: Cvičení zaměřená na pohyblivost rtů a čelisti ………………………………..

str. 24

Tab. 7: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky A ……….………

str. 28

Tab. 8: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky B ……….………

str. 30

Tab. 9: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních dívky C ……………….

str. 32

Tab. 10: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce D ……………

str. 34

Tab. 11: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce E …….……...

str. 36

Tab. 12: Vstupní a výstupní hodnoty v jednotlivých cvičeních chlapce F …….……..

str. 38

Tab. 13: Průměrné výsledky testování oblasti dýchání ……………………………….

str. 40

Tab. 14: Průměrné výsledky testování oblasti gymnastiky jazyka …………….……..

str. 41

Tab. 15: Průměrné výsledky testování oblasti pohyblivost rtů a čelisti ……….………

str. 41

Tab. 16: Celkový průměrný pokrok všech respondentů ……………………….……..

str. 42

49

Seznam grafů Graf 1: Procentuální pokrok dívky A v jednotlivých oblastech ……………………….

str. 29

Graf 2: Procentuální pokrok dívky B v jednotlivých oblastech ……………….………

str. 31

Graf 3: Procentuální pokrok dívky C v jednotlivých oblastech ……………….………

str. 33

Graf 4: Procentuální pokrok chlapce D v jednotlivých oblastech ……………………..

str. 35

Graf 5: Procentuální pokrok chlapce E v jednotlivých oblastech ……………………..

str. 37

Graf 6: Procentuální pokrok chlapce F v jednotlivých oblastech ……………………..

str. 39

50

Seznam příloh Příloha č. 1: Návrh stimulačního programu Příloha č. 2: Ukázka vyplněných pracovních listů

51

Přílohy

Příloha č. 1: Návrh stimulačního programu

Návrh stimulačního programu pro nácvik dýchání a obratnosti mluvidel

Vypracovala: Winklerová Pavlína

Úvod: Stimulační program obsahuje cvičení zaměřené na rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání. Program je rozdělen do tří částí. První část se zaměřuje na oblast dýchání, druhá na gymnastiku jazyka a třetí na pohyblivost rtů a čelisti. Program je určen pro děti předškolního věku a může být využíván jak v mateřských školách, tak rodiči dětí jako prevence vzniku špatných řečových návyků. Programem děti provází veverka Čiperka, které děti pomáhají střádat zimní zásoby a potkávají přitom její kamarády- lesní zvířátka. Každé zvířátko procvičuje s dětmi vždy jeden nebo několik cviků, přičemž za odměnu dostávají samolepky oříšků pro Čiperku, které lepí na poslední stranu programu. V úvodu nových cviků je vždy uveden motivační příběh, ve kterém jsou kurzívou vyznačeny jednotlivé cviky. Následují hodnotící tabulky pro vstupní, průběžnou a výstupní diagnostiku. Zde se mohou vpisovat příslušná data prováděných cvičení. Do poznámek se mohou zapisovat konkrétní potíže, které mohou být s jednotlivými cviky spojeny nebo jiné vlastní postřehy, které usnadní další nácvik. Cvičení jsou doplněna obrázky s jednoduchými úkoly pro rozvoj grafomotoriky.

NÁCVIK DÝCHÁNÍ

VEVERKA ČIPERKA

„Ahoj děti, jsem maličká veverka a jmenuji se Čiperka. Blíží se zima a já zatím nemám nastřádané žádné zásoby jídla na zimu. Ale mám v nedalekém lese spoustu kamarádů zvířátek a ti mi určitě pomohou a poradí, kde hledat. A co vy děti, pomůžete mi taky? Chcete se seznámit a pohrát si s mými kamarády? Každý můj lesní kamarád totiž něco umí a chtěl by Vás to určitě naučit. A když Vám to pěkně půjde, tak Vám dá pro mě za odměnu oříšek do mých zimních zásob. Tak co děti, můžeme se vydat na cestu?“

UDÝCHANÝ ZAJÍČEK Ráno probudily Čiperku paprsky sluníčka, které už pomalu přestávalo hřát. Čiperka se protáhla, vyskočila z pelíšku a vyběhla ven před svůj domeček. Zhluboka se nadechla nosem, aby přivítala nový den a polekaně vydechla. Vzduch už byl totiž studený a to znamenalo, že zanedlouho přijde zima. Byl nejvyšší čas vyrazit hledat zásoby jídla na zimu. Čiperka hopsala po lese a hledala oříšky, když potkala svého kamaráda zajíčka Ušáčka. Zastavila se, že ho pozdraví: „Ahoj Ušáčku, jak se máš?“ Ušáček ale nedokázal Čiperce ani odpovědět, protože byl strašně udýchaný. Jenom funěl a funěl. Umíte taky tak rychle dýchat děti? Určitě jste taky byly někdy udýchané, tak to zkuste jako ten zajíček. Čiperka počkala, než se Ušáček vydýchá a až se trošku uklidnil, pěkně ji pozdravil: „Ahoj Čiperko!“ „Proč jsi tak udýchaný?“ zeptala se veverka. „No já jsem úplně zapomněl, že už za chvilku bude zima a tak teď na poslední chvíli běhám po lese a sháním zásoby na zimu. Mám doma moc malinkých zajíčků, pro které musím nashromáždit jídlo. Jen co vyšlo sluníčko, vyrazil jsem na cestu a pořád běhám, proto jsem tak udýchaný.“ odpověděl zajíček. „Tak to já tě nebudu zdržovat. Utíkej zase sbírat, ať máš na zimu dost jídla. Ahoj.“ rozloučila se Čiperka. „Ahoj Čiperko“ pozdravil Ušáček a běžel zase dál. 

Nácvik dýchání: o hluboký nádech nosem, plynulý výdech ústy (procvičujeme břišní dýchání, správnost si ověříme přiložením ruky na břicho); o rychlý nádech nosem, rychlý výdech ústy (dbáme na plynulost vdechu a výdechu)

Hodnotící tabulky: Hluboký nádech nosem, plynulý výdech ústy (břišní dýchání) 1. zvládá

Poznámky:

2. zvládá s obtížemi

3. nezvládá

Rychlý nádech, rychlý výdech ústy 1. zvládá


3. nezvládá

▪ Děti mohou zajíčka vybarvit a dokreslit mu nějaké semínka, aby neměl tolik práce se sbíráním

ČIPERKA SLAVÍ NAROZENINY Čiperka běhala celý den po lese, a protože už začala být unavená a nějaké oříšky už měla nasbírané, rozhodla se vrátit do svého domečku ve stromě. Když ale dohopsala ke dveřím, zarazilo ji, že dveře jejího domku jsou pootevřené. Pomyslela si: „Když jsem šla ráno ven, určitě jsem dveře zavírala. Snad u mě nebyli nějací zloději. Musím se jít dovnitř podívat.“ Čiperka byla celá vystrašená a než se odvážila vejít do dveří, pomalu se nadechla a samým napětím ani nedýchala. Vešla do domku a úlevně vydechla. Ze všech koutů její světnice se ozvalo sborově: „Všechno nejlepší k narozeninám Čiperko!“ V domečku na veverku čekali všichni její kamarádi zvířátka a chtěli s ní oslavit její narozeniny. Dnes je totiž Čiperce už deset roků. Čiperka se radostně rozhlédla po celé světnici a na stole uviděla veliký dort, který byl celý z oříšků. Na oříškovém dortu hořelo deset svíček a zvířátka řekla Čiperce: „Sfoukni svíčky a něco si přej!“ Čiperka se tedy nadechla a začala sfoukávat na jeden nádech jednu svíčku po druhé. „Děti, těch svíček je na dortu hrozně moc, mohly byste mi pomoct je všechny sfouknout? Ale udělejte to jako já – nadechněte se a sfoukávejte je jednu po druhé na jeden nádech.“ poprosila děti Čiperka. Když byly všechny svíčky uhašené, rozkrájela veverka dort a všichni si na něm moc pochutnali. 

Nácvik dýchání: o nádech nosem, zadržet dech, výdech nosem (procvičujeme plynulost výdechu a schopnost zadržení dechu); o pomalý nádech, přerušovaný výdech (procvičujeme nádech do břicha a schopnost korigovat výdechový proud)

Hodnotící tabulky: Nádech nosem, zadržet dech, výdech nosem 1. 2. 3. zvládá zvládá s nezvládá obtížemi

Poznámky:

Pomalý nádech, přerušovaný výdech 1. zvládá


3. nezvládá

▪ Děti mohou na dort dokreslit svíčky a vymalovat ho

ZÁBAVA NA OSLAVĚ Když si zvířátka pochutnala na dortu, otevřela veverka ještě zvířecí šampaňské. To přeci ke každé správné oslavě patří. Každému nalila do sklenky, a aby byla legrace, vzali si na pití brčka. Medvěd Brumla navrhl: „Co kdybychom udělali soutěž, kdo dříve vypije své pití brčkem?“ „Ano, ano!“ překřikovala se ostatní zvířátka. Moudrá sova soutěž odstartovala a zvířátka se pustila do závodění. Bylo to napínavé. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vyhraje. Ale teď už je to jasné. Vyhrál to zajíček Ušáček, možná i proto, že měl velkou žízeň z běhání po lese, jak od východu sluníčka sháněl zásoby na zimu. A co vy děti, umíte také pít brčkem? Pojďte to zkusit jako zvířátka. Oslík svůj nápoj nedopil a zkoušel, co se stane, když začne brčkem do vody foukat. Víte děti, co se stane? Pojďte to vyzkoušet. Dělá to ve skleničce bubliny, že? Všechny zvířátka se smála, až se za bříška popadala a zkoušela to také. Oslava byla v plném proudu. Všichni se veselili a smáli, tancovali a zpívali. Když se přiblížil pozdní večer, začala se zvířátka s Čiperkou pomalu loučit. Musela jít už do svých domečků, aby měla dost síly na další den. 

Nácvik dýchání: o pití brčkem (zjišťujeme správnou činnost patrohltanového závěru); o výdech brčkem do vody (zjišťujeme správnou činnost patrohltanového závěru a procvičujeme plynulost výdechu)

Hodnotící tabulky: Pití brčkem 1. zvládá

Poznámky:


Výdech brčkem do vody 3. nezvládá

1. zvládá


3. nezvládá

▪ Děti mohou zvířecí šampaňské vykreslit a kolem obrázku dokreslit bublinky

GYMNASTIKA JAZYKA

SETKÁNÍ S PANEM KVAKEM Čiperka se brzy ráno vydala na cestu do lesa hledat oříšky a semínka, aby měla v zimě dostatek zásob. Když tak poskakovala lesem kolem stříbrné studánky, všimla si žabáka, který seděl na kameni u vody a koukal na mouchu, která mu létala a bzučela kolem hlavy, až se z toho žabákovi oči otáčely. Byl to Čiperčin kamarád pan Kvak. „Ahoj pane Kvaku, co tady provádíš?“ zeptala se veverka. Žabák odpověděl: „Ahoj Čiperko, zrovna jsi mi vyplašila mouchu, kterou jsem chtěl zbaštit k obědu.“ „A jak by si ji chytil, pane Kvaku?“ znovu se zeptala veverka. „No to je přeci úplně jednoduché – chcete se to děti taky naučit? To musíte úplně co nejvíc vypláznout jazyk a čekat, až Vám na něm moucha přistane a pak šup a už ji máte v puse! Zkuste to taky!“ „Ale jdi, pane Kvaku, děti přece mouchy nejedí! Tak se pěkně starej o studánku a já musím jít s dětmi dále, hledat další oříšky.“ rozloučila se Čiperka. „Děti, tady máte ode mě oříšky pro veverku za to, že Vám to tak pěkně šlo. Ahoj Čiperko, ahoj děti! 

Gymnastika jazyka: o co možná nejvíc vypláznout jazyk (procvičujeme motorickou obratnost jazyka, jedná se o cvičení zaměřené na protažení jazyka)

Hodnotící tabulka: Co možná nejvíce vypláznout jazyk 1. zvládá

Poznámky:


3. nezvládá

▪ Děti si mohou obrázek vybarvit a dokreslit žabkám studánku

JAK SE ČIPERKA ZTRATILA Veverka Čiperka pokračovala dál po lesní cestičce a hledala potravu na zimu. Procházela les a vůbec nezpozorovala, že sešla ze známé cesty a ztratila se. Před ní se objevila lesní křižovatka a Čiperka nevěděla, kterou cestou se vydat. Věděla jen, že nahoru a zpět cesta nevede. Začala si jazýčkem ukazovat, kudy by mohla pokračovat. Jedna cesta vedla doprava – Čiperka dala jazýček doprava. Druhá cesta vedla doleva – Čiperka tedy dala jazyk doleva. Stála na křižovatce a přemýšlela, kterou cestu má zvolit. „Děti, poraďte mi – kterou cestou se mám vydat?“ 

Gymnastika jazyka: o pohyby jazykem doleva a doprava (procvičujeme ovládání hrotu jazyka, dbáme, aby při tomto cviku dítě moc nevyplazovalo celý jazyk a koutků se dotýkalo pouze jeho hrotem) Hodnotící tabulka: Pohyby jazykem doleva a doprava 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

Poznámky:

▪ Děti najdou správnou cestu k oříškům a obrázek mohou vykreslit

SLEPÝŠ VENDELÍN Čiperka byla ráda, že jí děti poradily správnou cestu a vesele poskakovala dál. Jak tak skákala po cestě, zahlédla vedle cesty pod stromem velkou hromadu listí. Řekla si: „Co kdyby tam byly náhodou zahrabané nějaké oříšky? Podívám se!“ A začala hromadu prohrabovat a skákat v ní. Když v tom uslyšela nějaký podivný zvuk: „Sssssssss…“ Čiperka se polekala. Co to mohlo být? A v tom z hromady listí vykoukla hlava jejího kamaráda slepýše Vendelína. „Ahoj Čiperko, proč mě budíš?“ zeptal se ospale Vendelín. „Promiň, Vendelíne, my tady s dětmi sbíráme zásoby na zimu a řekla jsem si, že by tady mohly být nějaké oříšky.“ Odpověděla veverka. „Náhodou tady pár oříšků mám, ale nedám ti je jen tak! Děti zkuste nejprve dát Váš jazýček nahoru na nos a potom dolů na bradu, tak jako to dělám já, když syčím. Teda děti Vám to ale jde. Tak tady máte ode mě pro Čiperku oříšky a už mě nechte zase spát. Ahoj!“ rozloučil se ospale Vendelín a zahrabal se zase do hromady listí. 

Gymnastika jazyka: o

pohyb jazykem nahoru k nosu a dolů k bradě (procvičujeme motorickou obratnost jazyka, cvičení je zaměřené na protažení jazyka)

Hodnotící tabulka: Pohyb jazykem nahoru k nosu a dolů k bradě 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

Poznámky:

▪ Děti si obrázek mohou vykreslit a domalovat Vendelínovi hromadu listí

MEDVÍDEK BRUMLA A MED Čiperka nechala Vendelína spát a pustila se dál do lesa hledat další zásoby. Najednou uviděla svého kamaráda medvěda a řekla: „Děti, podívejte, támhle je můj kamarád medvídek Brumla. Co tam pod tím stromem hledá?“ Brumla stál pod velkým rozložitým stromem, koukal nahoru a mlsně se olizoval. Umíte se děti taky tak olizovat? „Ahoj Brumlo, proč se tak olizuješ?“ zeptala se Čiperka. „Ahoj Čiperko, copak ty nevidíš ten včelí úl? Víš, kolik tam mají včelky nastřádaného medu? A já med tuze rád.“ odpověděl Brumla. Medvídek tlapkou sáhl do úlu a nabral na ni med. Hned dal tlapku do pusy, aby ji olízl, ale ouha – s medem nabral na tlapku i včelku a ta mu teď létala v puse a dělala bouli první na jedné straně a hned zase na druhé. Jak to asi děti vypadalo? Zkuste to taky jazýčkem. Čiperce hned bylo jasné, co se stalo a zakřičela: „Brumlo, honem otevři pusu, ať tě neštípne!“ Brumla tedy otevřel pusu a včelka vyletěla ven. „Děkuji, Čiperko, že si mi poradila. A děti, že Vám to tak pěkně šlo těmi jazýčky, tak tady máte ode mě nějaké oříšky pro Čiperku do zásob. Mějte se hezky, ahoj!“ řekl Brumla. „Ahoj Brumlo!“ odpověděla Čiperka. 

Gymnastika jazyka: o olizovat kruhově rty vždy jedním směrem (cvičení zaměřené na ovládání hrotu jazyka, dbáme na to, aby konturu rtů opisoval pouze hrot jazyka); o pohyb jazyka při zavřených ústech zleva dopravajazyk naráží do tváří z vnitřní strany úst (procvičení pohyblivosti jazyka)

Hodnotící tabulky: Olizovat kruhově rty, vždy jedním směrem 1. zvládá

Poznámky:


3. nezvládá

Pohyb jazyka při zavřených ústech zleva dopravajazyk naráží do tváří z vnitřní strany 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

▪ Děti mohou medvídka vymalovat a dokreslit k němu strom

ČIPERKA A ZIMNÍ ÚKLID „Děti dneska jsem už ze sbírání oříšků unavená a za chvilku už bude tma. Poběžím teď domů. Doma mě totiž ještě čeká moc práce. Musím doma před zimou ještě vymalovat stěny, abych to tam měla hezké.“ řekla Čiperka a rozběhla se k domovu. Veverka doskákala do svého domku ve stromě a pustila se do práce. Vzala štětku na malování a pustila se do líčení stropu. „Děti, už jste někdy doma s rodiči malovali? Zkuste taky vymalovat strop vašimi jazýčky v pusinkách.“ řekla dětem Čiperka. Veverka dokončila malování stropu a podívala se na podlahu. „A jéje, podlaha je celá pokapaná a špinavá od barvy. Než půjdu spinkat, musím ji ještě vytřít.“ povzdechla si Čiperka. Pomozte děti Čiperce s vytíráním – zkuste jazýčkem vytřít dole vaši pusinku, tak jako veverka podlahu. Když Čiperka vytírala, našla v koutku světnice pár zakutálených semínek. „Tady máte děti semínka za to, že jste mi tak pomohly. A teď už půjdu konečně spinkat. Jej, málem bych zapomněla – před spaním si přece musím ještě vyčistit zoubky, aby se mi nezkazily. A co vy děti, taky si čistíte zoubky, než jdete do postýlek? Ukažte mi, jak to děláte a místo zubního kartáčku použijte jazyk. Jéééé, Vám to ale jde! Tak dobrou noc a těším se na zítra, až spolu zase půjdeme do lesa.“ řekla Čiperka, zalezla do svého pelíšku a vydala se do říše snů. 

Gymnastika jazyka: o pohyb jazyka po tvrdém patře (procvičujeme rozložení jazyka na tvrdém patře); o pohyb jazyka po spodním patře (procvičujeme rozložení jazyka na spodním patře); o olizovat kruhově zuby z vnější strany při zavřených ústech (procvičujeme motorickou obratnost jazyka)

Hodnotící tabulky: Pohyb jazyka po tvrdém patře 1. zvládá


3. nezvládá

Pohyb jazyka po spodním patře 1. zvládá


3. nezvládá

Olizovat kruhově zuby z vnější strany při zavřených ústech 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

Poznámky:

▪ Děti spočítají oříšky zatoulané po světnici a obrázek si vymalují

KONÍK CVALDA Čiperka se vzbudila brzy ráno plná síly do nového dne. Protáhla se a řekla: „Ahoj děti, dnes je krásný den. Určitě najdeme spoustu oříšků a semínek do mých zásob. Tak co, vydáme se zase do lesa?“ Čiperka vyhopsala před svůj domek ve stromě a zahlédla na nedaleké pasece krásného hnědého koně. Byl to také její kamarád. Jakmile Čiperku uviděl, hned se jí rozběhl pozdravit. „Ahoj Čiperko“ řekl koníček. „Ahoj Cvaldo, tobě krásně klapou kopýtka, když běháš! Už jste děti někdy slyšely, jak to zní, když klapou koňská kopyta? Zkuste to napodobit, ale protože nemáte kopýtka jako Cvalda, tak to zkuste jazýčkem v puse. Poradím Vám jak na to – pusu nechte malinko pootevřenou, jazýček přisajte v puse nahoru a zkuste mlasknout.“ „Teda děti, Vám to jde skoro jako mně,“ podivil se Cvalda, „tak tady máte pro Čiperku za odměnu oříšky.“ „Děkujeme, Cvaldo, já už ale musím běžet dál a hledat další semínka a oříšky. Tak ahoj!“ rozloučila se Čiperka. „Ahoj Čiperko, ahoj děti!“ rozloučil se Cvalda. 

Gymnastika jazyka: o

přisát jazyk k tvrdému patru, potom mlasknout (procvičení vytvoření podtlaku v ústech a rozložení jazyka na tvrdém patře, dbáme na to, aby dítě při provádění cviku nepohybovalo spodní čelistí)

Hodnotící tabulka: Přisát jazyk k tvrdému patru, potom mlasknout (koník) 1. 2. 3. zvládá zvládá s nezvládá obtížemi

Poznámky:

▪ Děti si mohou koníka vybarvit a dokreslit mu trávu, aby měl co jíst

POHYBLIVOST RTŮ A ČELISTI

ČIPERKA A POKLAD Čiperka běžela po lese dál, když tu se najednou zastavila. Koukala před sebe a úžasem otevřela pusu dokořán. Našla totiž hotový poklad – veliký strom, pod kterým byla spousta semínek, které vypadly z jeho šišek. Umíte děti taky tak otevřít pusu jako Čiperka? A zase ji zavřete, ať Vám do ní nevletí nějaká včelka jako medvědu Brumlovi, vzpomínáte? Když se Čiperka rozkoukala, doširoka se usmála, až jí zoubky zasvítily jako perličky. Usmějte se taky děti, tak jako Čiperka. „Děti, vždyť s takovými zásobami už nemusím nic hledat a jsem připravena na zimu!“ zavýskala veverka. Začala ale přemýšlet: „ Jak to jen odnosím do svého domečku, když je toho tolik? Všechno sama neunesu. Mohly byste mi děti poradit? Který z mých kamarádů by mi mohl pomoci?“ Jak Čiperka úporně přemýšlela, našpulila přitom rty, jakoby chtěla dát někomu pusinku. Potom se najednou vítězně usmála, ale nechala přitom pusinku zavřenou – zoubky neukazovala. Zkuste děti taky našpulit pusinky a potom se usmát jako Čiperka. „Jééé, už to mám. Vždyť mám přece kamaráda Cvaldu a ten mi jistě pomůže“ vzpomněla si veverka. Čiperka se tedy vydala pro Cvaldu. 

Procvičení pohyblivosti čelisti a rtů: o široké otevírání a zavírání úst (cvičení důležité pro správnou artikulaci samohlásek); o ústa v normální poloze, potom široký úsměv s vyceněnými zuby (procvičujeme pohyblivost rtů a mimického svalstva); o ústa našpulit, potom úsměv při zavřených ústech (procvičujeme pohyblivost rtů a mimického svalstva)

Hodnotící tabulky: Široké otevírání a zavírání úst 1. zvládá


3. nezvládá

Ústa v normální poloze, potom široký úsměv s vyceněnými zuby 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

Ústa našpulit, potom úsměv při zavřených ústech 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

Poznámky:

▪ Děti si stromek vymalují a pod něj nakreslí semínka, která Čiperka našla

SETKÁNÍ S OSLÍKEM Čiperka tedy přivedla na pomoc kamaráda koníka Cvaldu. Koník, když tu hromadu uviděl, jen si odfrkl a řekl: „To nic není- Čiperko, to spolu hravě zvládneme.“„Jééé, to je srandovní, jak umíš frkat – děti zkuste taky frkat jako koníci.“ řekla vesele Čiperka. No teda Vám to jde skoro stejně dobře jako Cvaldovi. Čiperka naložila všechna semínka Cvaldovi na hřbet a vydali se spolu pomalu k veverčinu domovu. Když už měli kus cesty za sebou, uslyšeli najednou nějaký rámus. „Cvaldo, co je to za rámus?“ zeptala se polekaně veverka. Cvalda se jen usmál a odpověděl: „To nic Čiperko, nemusíš se bát, to je přeci náš starý kamarád oslík a zrovna seká trávu před svým domkem.“ A to už došli k oslíkovi, který si jich hned všiml, a oba jej pozdravili: „Ahoj oslíku, jak se máš?“ „Ahoj kamarádi, mám se dobře, ale mám ještě spoustu práce s trávníkem. Musím ho dosekat.“ odpověděl oslík. „Děti, víte, jak pracuje sekačka na trávu? Má v sobě ostré nože a ty se pohybují zleva doprava a tím se tráva seká.“ poučila děti Čiperka. „Pomůžeme děti oslíkovi se sekáním, ať to má rychle hotové?“ zeptal se Cvalda. „Ale protože nemáme sekačky, zkusíme to pusinkama. Zkuste pohybovat pusinkou zleva doprava, tak jako to dělají ty nože v sekačce.“ řekl Cvalda. Během chvilky byl trávník posekaný. „Děti, jste moc hodné, že jste mi pomohly se sekáním. Bez Vás bych to dělal určitě až do večera. Tady máte ode mě oříšky pro Čiperku.“ poděkoval oslík. „A oslíku, co budeš dělat s tou trávou, kterou jsme posekali?“ zeptala se Čiperka. „Budu ji sušit a až z ní vznikne seno, budu ho mít dostatek na zimu pro mě i celou mou rodinu.“ odpověděl oslík. „Tak my už musíme jít oslíku, měj se pěkně.“ rozloučili se Čiperka a Cvalda. „Ahoj kamarádi!“ rozloučil se oslík. Čiperka došla s Cvaldou ke svému domečku a uložili společně všechny semínka do veverčiných zimních zásob. „Děkuji, Cvaldo, že si mi tak pomohl. Měj se hezky, ahoj.“ rozloučila se Čiperka a na cestu ještě Cvaldovi poslala pusinku. „Děti pošlete taky Cvaldovi na rozloučenou pusinku jako já.“ pobídla děti Čiperka. 

Procvičení pohyblivosti čelisti a rtů: o rozkmitat rty- frkat (procvičujeme pohyblivost a uvolnění rtů); o pohyby dolní čelistí zleva doprava (procvičujeme pohyblivost spodní čelisti); o špulení stisknutých rtů (cvičení zaměřené na pohyblivost rtů)

Hodnotící tabulky: Rozkmitat rty - frkat 2. 3. zvládá nezvládá s obtížemi

1. zvládá

Špulení stisknutých rtů 1. zvládá

Poznámky:


3. nezvládá

Pohyby spodní čelistí zleva doprava 1. 2. 3. zvládá zvládá nezvládá s obtížemi

▪ Děti dokreslí oslíkovi trávu a obrázek vykreslí

ČIPERKA SE UKLÁDÁ K SPÁNKU Když Cvalda odešel, podívala se Čiperka s úlevou na své nastřádané zásoby oříšků a semínek na zimu. Byla připravena, taky byl nejvyšší čas. Z nebe se totiž začaly snášet první sněhové vločky. To znamená, že zima už je tady. Čiperka si zatopila v krbu a zachumlala se do svého teplého pelíšku. „Děkuji, děti, že jste mi pomohly hledat oříšky a střádat zásoby na zimu. Bez Vás bych to určitě nezvládla. Teď už ale musím spinkat. Dobrou noc děti.“ rozloučila se s dětmi Čiperka, dlouze zívla a za chviličku už tiše odfukovala a spokojeně spinkala, zatímco za oknem tancovaly první sněhové vločky…

▪ Místo pro lepení oříšků pro Čiperku

Seznam použité literatury: BERANOVÁ, Z. Učíme se správně mluvit. Logopedické hry a hrátky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-247-0257-6. KUTÁLKOVÁ, D. Logopedická prevence. Průvodce vývojem dětské řeči. Vyd. 1. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-115-0. MLČOCHOVÁ, M. Šimonovy pracovní listy 10. Rozvoj obratnosti mluvidel a nácvik dýchání. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-289-0. VANDASOVÁ, J., MIŠUTKOVÁ R. Pro hbité jazýčky, pro bystré hlavičky. Čáslav: STUDIO PRESS s.r.o. ISBN 80-902316-1-6.

Příloha č. 2: Ukázka vyplněných pracovních listů Dívka B

Chlapec F

Dívka A

Chlapec D

Dívka B

Chlapec D

Dívka C

Chlapec F

Chlapec E

Chlapec F

Analýza rozvoje artikulační obratnosti tříletých dětí v mateřské škole

Recommend Documents