Analýza problematiky majetkového vyrovnání státu a církví v ČR, postoje aktérů a vládní návrhy zákona z roku 2007 a 2011

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Mgr. Irena Karlová

Analýza problematiky majetkového vyrovnání státu a církví v ČR, postoje aktérů a vládní návrhy zákona z roku 2007 a 2011.

Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut sociologických studií Katedra veřejné a sociální politiky

Studie projektu OPPA CZ.2.17/3.1.00/31197 „Od praxe k teorii a zpět: inovace magisterského a doktorského studijního oboru Veřejná a sociální politika“

Červen 2011

Obsah Úvod …………………………………………………..……………… 1 Cíl práce ………………………………………………………………..… 2 Postavení církví ……………………………………………………....….. 2.1 Konfesní právo v ČR ………………………….. 2.2 Smysl a účel církevního majetku …………………..……… 2.3 Odluka církve od státu ………………………..… 2.4 Mezinárodní smlouva s Vatikánem ………………………….. 3 Historický exkurz ………………………………………………………..… 3.1 Etapizace dalšího vyjednávání o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi v České republice ………. . 4 Vyrovnání se s minulostí ……………….……………………................ 4.1 Doporučení pro vyřešení majetkových vztahů státu a církví v ČR 4.2 Typologie řešení otázky církevních restitucí ………………….. 4.3 Aktuální situace v České republice ………………………….. 5 Vybraní aktéři …………………………………………………………. 5.1 Vybraní státní aktéři ………………………………………… 5.2 Vybraní nestátní aktéři ………………………………………. 6 Rozhodnutí Ústavního soudu …………………………………………..... 7 Závěr …………………………………………………………………….. Literatura …………………………………………………………………….

3 4 4 5 6 6 6 7 8 11 12 13 14 16 16 17 18 19 20

Abstrakt Text analyzuje problematiku majetkového vyrovnání státu a církví u nás, sleduje postoje relevantních aktérů a také skutečnosti související s nepřijetím vládního návrhu zákona z roku 2007 „O zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženských společností v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů“. Církve a náboženské společnosti v ČR jsou dodnes hmotně zabezpečovány státem dle jen částečně novelizovaného zákona z roku 1949. Zároveň zákon z roku 1991 zaručuje, že majetek, který byl církvím zabaven komunistickým režimem, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákona nového. Žádný takový zákon však za celých 20 let přijat nebyl. V roce 2011 dochází k významnému posunu v nových jednáních mezi státem a církvemi.

2

Úvod Tento text pojednává o problematice majetkového vyrovnání státu a církví v České republice, sleduje vývoj jeho řešení, postoje relevantních aktérů a skutečnosti související s nepřijetím vládního návrhu zákona z roku 2007 „O zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženských společností v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů“ a dále nový návrh řešení z roku 2011. Církve a náboženské společnosti (dále NS) jsou v České republice dosud hmotně zabezpečovány dle pouze částečně novelizovaného Zákona č. 218/1949 Sb. O hospodářském zabezpečení církví a NS státem. Zároveň zákon 92/1991 Sb. zaručuje, že majetek, který přešel na stát po 25. únoru 1948, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákona nového. Žádný takový zákon však za celých 20 let přijat nebyl. Jedním ze závažných důsledků nemožnost flexibilního využívání zablokovaného majetku je omezení možnosti rozvoje obcí. Nastavení zákona zapříčiňuje ekonomickou nesamostatnost církví a jejich finanční závislost a nároky na stát. Stát by dle zákona měl plně financovat celý chod církve, což v současné době nečiní (např. římskokatolická církev se financuje z 53% sama1). Nejblíže řešení byl expertními komisemi vypracovaný vládní návrh zákona z roku 2007 „O zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím...“, který však byl v květnu roku 2008 Poslaneckou sněmovnou ČR odložen. Ráda bych také na počátku vymezila svůj postoj k řešení problému. Jsem přesvědčena o tom, že by se mělo církvím vrátit vysoké procento toho zabaveného majetku, na který je dle zákona shledán nárok. Legitimita nároku církví na majetkové vyrovnání se státem byla již potvrzena mnohými expertními právními posudky. Role církví v důležitých oblastech lidských potřeb, jejichž činnost a výsledky lze spíše těžko kvantifikovat, je nezpochybnitelná a zároveň pozitivní. K fungování tohoto je však třeba materiálního zázemí, jež je v současné době stále nedostatečné. Alespoň částečné navrácení majetku by církvím umožnilo nezávisleji a lépe pracovat jak v obecně prospěšných oblastech jako jsou sociální a charitativní aktivity, ve vzdělávání, ve zdravotnictví, v sociální hospicové péči, ve vězeňství, v policii, a samozřejmě pak provozovat svou hlavní činnost, tedy péči o duchovní potřeby občanů. Nemyslím si, že je správné, ale ani nutné, aby byl stát tím, kdo o konkrétním financování – byť na makroúrovni – rozhoduje. Zároveň je absurdní, aby kněží a církevní pracovníci byli de facto státní zaměstnanci. Nicméně jsem odhodlána se stavět neutrálně ke všem zainteresovaným aktérům a jejich postojům. Vzhledem k tomu, že majetek římskokatolická církev je hlavním předmětem návrhu vyrovnání a debaty o něm, budu se zde spíše soustředit na jednání římskokatolické církve.

1

2009, údaje Ministerstva kultury ČR

3

Analýza vychází z literatury, která se obecně vztahuje k dané problematice, z aktuálně vydávaných publikací k tématu a dále z novinových článků a aktuálních zpráv jednotlivých aktérů. Práce slouží k utřídění podkladů a témat k další práci.

1 Cíl práce Výzkumná otázka: Jak se vyvíjel problém majetkového vyrovnání státu a církví v České republice a jaké jsou příčiny a důsledky současného stavu? Cíle práce: Analyzovat - vývoj problému majetkového vyrovnání státu a církví do současnosti - procesy a postoje aktérů, které vedly k současnému stavu - návrh zákona z roku 2007 a tvorba nového vládního návrhu v roce 2011 - důsledky neřešení problému

2 Postavení církví Církve svou povahou nelze jednoznačně pro své specifické postavení zařadit do teorií o vztahu trhu, státu a občanského sektoru. Církve (především římskokatolickou) lze k občanskému sektoru řadit díky jejich historické přítomnosti v kořenech neziskových aktivit i v pokračujícím působení v této oblasti; kořeny dobročinnosti a humanitárních aktivit jsou úzce spjaty s příchodem křesťanství na naše území. (Frič, 2009) Církve neslouží jen k uspokojování soukromých zájmů jednotlivců či skupin, ale přispívají k veřejnému blahu a podporují prosazování veřejného zájmu. 2. Vatikánský koncil měl zásadní vliv na život (nejen) římskokatolické církve i v oblasti revize modelu vztahu stát – církev (Krukowski in Koníček, 2006b: 5). Lze abstrahovat 3 hlavní zásady, které se staly základem pro vytvoření principů vztahu mezi církvemi a státem.- Zásada vzájemné spolupráce církve a státu- Zásada autonomie a nezávislosti církve a státu- Zásada ochrany náboženské svobody v oblasti individuální i společenské Pastorální 2 konstituce o (římskokatolické) církvi v dnešním světě Gaudium et spes (Radost a naděje, 1965) deklaruje, že mezi státem a církví má fungovat princip kooperace; stát i církev v pravém slova smyslu mají oba podobný záměr a to úsilí o dobro člověka: „Obě společenství slouží, i když z různého titulu, osobnímu i společenskému povolání člověka. Tuto službu pro 2

Konstituce (lat.) soustava. Církevní nařízení zaštiťující se apoštolskou autoritou; koncilní, resp. papežské výnosy přímo zákonného charakteru. (Salajka, 2000) „Konstituce se nazývá „pastorální“, protože opřena o naukové zásady chce vyjádřit poměr církve k dnešnímu světu a člověku. Proto ani v první části nechybí záměr pastorální, ani v druhé části záměr naukový.“ (Dokumenty II. Vatikánského koncilu, 1995)

4

dobro všech mohou vykonávat tím účinněji, čím lépe pěstují mezi sebou zralou spolupráci, ovšem s přihlédnutím k místním a dobovým okolnostem.“ (Přibyl in Koníček, 2006b) „Církev se nechce uzavírat sama do sebe, ale otevřít se světu. Problémy světa jsou i problémy církve.“ (Gaudium et Spes in Dokumenty II. Vatikánského koncilu, 1995) Dosud se mi nepodařilo najít korespondující hodnotové vymezení tohoto vztahu ze strany státu. Informace poskytované odborem církví a náboženských společností se omezují pouze na zprostředkování informací, textů zákonů a dále dokumentů spíše technického charakteru, nikoli na obecné dokumenty tohoto druhu. Jakub Trojan (2005) shrnuje tři oblasti činnosti církví: 1. Výkon sociálních služeb slabším a potřebným - charita, diakonie, péče o člověka v armádě, ve vězení aj. Je to služba celé společnosti, proto by se měl stát podílet na podpoře církví v těchto aktivitách. 2. Péče církví o historické památky - patří všem občanům - i zde by se měl stát podílet. 3. Vlastní aktivita církví - vlastní náplň života církví, která je financována z vlastních finančních zdrojů. Církev má celospolečenské poslání, v určitém rozsahu formuje společnost v zachovávání mravních hodnot ad.

2.1 Konfesní právo v ČR Konfesní právo je právní disciplína, zabývající se státními předpisy týkajícími se církví (Tretera, 2002). Konkrétně se jedná o: - zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností. Tímto zákonem se ruší a nahrazují zákony č. 308/1991 Sb. a zákon ČNR č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností - zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákonů č. 88/1950, 16/1990, 165/1992, 522/1992 Sb. - nařízení vlády ze dne 3. února 1993 č. 86/1993 Sb., o osobních požitcích poskytovaných duchovním církví a náboženských společností ve znění nařízení vlády č. 273/1995 Sb., což je prováděcí předpis k §3 odst. 2 zákona č. 218/1949 Sb. - vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 571/1990 Sb., o odměňování učitelů náboženství - vyhláška ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ministerstva zdravotnictví České republiky č. 452/1991 Sb., o zřizování a činnosti církevních škol a škol náboženských společenství ve znění vyhlášky č. 138/1995 o soustavě základních a středních škol - mezinárodní smlouvy např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

5

2.2

Smysl a účel církevního majetku

Kodex kanonického práva3 deklaruje hlavní cíle, k čemu církev majetek potřebuje (toto kanonické ustanovení je v souladu s běžnými právy podle mezinárodního práva i podle ústav demokratických států) Povinností církevních právnických osob je: • konání bohoslužeb, opravy církevních budov a udržování uměleckých děl • zajištění přiměřeného zaopatření duchovních a jiných služebníků • uskutečňování apoštolátu, hlavně mezi chudými

2.3

Odluka církve od státu

V České republice dosud nebyla oficiálně deklarována odluka církve od státu tak jako v jiných zemích. Přestože - např. dle slov kardinál Miloslava Vlka4 - odluka církve od státu již dávno existuje, neboť je zakotvena v Listině základních práv a svobod v Ústavě ČR („ …Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.“), duchovní většiny církví jsou placeni ze státního rozpočtu na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem.

2.4

Mezinárodní smlouva s Vatikánem

Dosud nesplněným úkolem je i uzavření nedořešené česko-vatikánské smlouvy. Česká republika je jednou z posledních zemí Evropy, která nemá vztahy s centrem katolického světa upravené dohodou. Vztahy mezi ČR a Vatikánem byly obnoveny po roce 1989, smlouvu se však zatím uzavřít nepodařilo. V červenci 2002 byla sice již podepsána, ale Poslanecká sněmovna ji v květnu 2003 neratifikovala. V současné době na úpravách jejího textu pracuje ministerstvo zahraničních věcí ČR, které připravuje i návrh dalšího postupu ve věci mezinárodní smlouvy s Vatikánem. Česko-vatikánská smlouva by měla upravit vztah mezi českým státem a římskokatolickou a řeckokatolickou církví, otázka financování církve z ní však byla – kvůli očekávané lepší přijatelnosti Parlamentem - vyňata. Smlouva se zřejmě nebude psát nově, pouze se upraví text, který sněmovnou neprošel v roce 2003. Text je nutné aktualizovat například v otázce povinné vojenské služby a také je nutné zapojit členství České republiky v Evropské unii. Smlouva by podle optimistických odhadů mohla být ratifikována ještě v tomto volebním období, tj. do roku 2014. V zájmu politické reprezentace je, aby smlouva byla dokončena.

3

Kanonické právo je synonymum církevního práva, ale jen pro církev katolickou. Ta převzala tento výraz k označení norem, které vydává. Základní legislativní norma katolické církve nese proto název Kodex kanonického práva. (Pelán, 2006) 4 www.kardinal.cz, článek ze 16.9. 2010

6

3 Historický exkurz Po založení Československa zůstal církevnímu majetku statut jako dosud, tj. měl nárok na stejnou státní ochranu jako obecně prospěšné instituce. V roce 1919 došlo ke zřetelnému zásahu do majetku církve prostřednictvím prvorepublikové pozemkové reformy, která měla za úkol odejmout část půdy velkým pozemkovým vlastníkům, tj. i církevním právnickým osobám, a získanou půdu dále přerozdělit. Zákon z roku 1926 přiznal platy duchovním církví a náboženských společností za veřejné služby, např. vedení matrik. (Valeš in Pelán, 2005) Poválečná Československá republika se ocitla brzy pod silným vlivem komunistické ideologie. Církevní majetek zaznamenal další těžkou pohromu - zákon č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy. Způsob realizace zákona byl stanoven vládním nařízením č. 194/1947 Sb. ze dne 12. listopadu 1947 o soupisu pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení v pozemkových knihách. K soupisu a záboru tedy došlo těsně před únorem 1948. (Kalný, 1995) Do doby komunistického puče roku 1948 byly církve (zde se jedná z povahy věci a daného historického kontextu pouze o několik křesťanských církví s jasnou predominancí církve římskokatolické) přirozenou a důležitou součástí veřejného života. Kromě duchovních aktivit spojených s aktivním provozováním víry věřícími se jednalo o aktivity charitativní, vzdělávací, kulturní a jiné společensky přínosné činnosti, které byly financované z výnosu majetků nebo z darů. Ihned po únoru 1948 však komunistická strana provedla radikální pozemkovou reformu vydáním zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě, kterou byla konfiskována prakticky veškerá zemědělská a lesní půda. A to ačkoli v té době revize první pozemkové reformy nebyla ještě dokončena. Po této reformě církvi zůstaly jen kostely, fary a. malé farní zahrady. Oba zákony o pozemkové reformě ustanovovaly finanční odškodnění za vyvlastněné pozemky. Církev však nikdy finanční náhradu vyplývající z obou zákonů nedostala, tedy stát přišel k církevnímu majetku bezplatně. Tím byla církev úplně zbavena svého ekonomického zázemí. Jako kompenzace byl přijat zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, podle kterého financuje veškerý chod církve stát, a církev se tak stává na státu materiálně téměř zcela závislou. V zákonu se stát zavázal hradit osobní požitky duchovních, jejich cestovní, stěhovací a jiné výlohy, sociální dávky a věcné náklady církve. Zrušil jím také ostatní na státu nezávislé tradiční zdroje příjmů církví a náboženských společností, tj. soukromá a veřejná patronátní práva, příjmy z náboženských fondů aj. (Stát tak získal pod kontrolu církevní majetek i právo udělovat duchovním státní souhlas k výkonu duchovenské služby. (Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Základní fakta.: 2008) Další útok na fungování církve se udál ve dnech 13. a 14. dubna 1950, kdy bylo násilně internováno všech 2 200 řeholníků a během července až října bylo internováno i všech 10 000 řeholnic. Stát se tímto snadno zmocnil asi 850 klášterních objektů. Protože však tento čin nebyl na rozdíl od záboru zemědělské a lesní půdy nikdy podložen zákonným předpisem, bylo oficiálně prohlašováno, že tyto objekty i 7

nadále patří církvi. Jako správce mnoha těchto objektů byla ustanovena Náboženská matice, která je obvykle propůjčila různým socialistickým organizacím. (Pelán, 2006) Po roce 1989 se k aktivní veřejné činnosti mohly přihlásit i církve a náboženské společnosti. Základem pro jejich další nezávislé hmotné fungování byla očekávaná rehabilitace církví a náboženských společností nejen finančně a majetkově, ale také veřejněpoliticky a morálně. Díky zákonu o církvích č. 298/1990 Sb. o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací bylo vráceno řeholníkům 57 objektů, později pro umožnění další existence a rozvoje řádů bylo zákonem č. 338/1991 Sb. vráceno dalších 113 objektů. V letech 1990-91 bylo tedy v prvotním zápalu navráceno 170 zchátralých klášterů, avšak bez dalšího materiálního zázemí. Pokus uzákonit vrácení dalšího (zejm. diecézního) majetku církvi přes podporu všech českých pravicových stran ztroskotal na nesouhlasu levicových stran a slovenské HZDS. Zákon o církvích č. 218/1949 Sb. byl z velké části s očekáváním dočasnosti ponechán (Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990 – 2000: 2001). Zákon 92/1991 Sb. zaručoval, že majetek, který přešel na stát po 25.2. 1948, „nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku“. (Církve a majetek, 1993: 22) Bohužel zákaz manipulace s církevním majetkem byl v praxi často samotnými orgány českého státu obcházen a nerespektován. Návrh československého obecného restitučního zákona byl v roce 1992 předložen skupinou poslanců, nebyl však v tehdejším Federálním shromáždění kvůli nepřítomnosti několika slovenských poslanců schválen.

3.1 Etapizace dalšího vyjednávání o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi5 v České republice Nástupnické státy Československé federativní republiky po 31.12. 1992 k otázce církevních restitucí zaujaly odlišný postoj. Společný však zůstal významný podíl státu na financování činnosti církví a náboženských společností, především platů duchovních. Ovšem základy tohoto systému byly nastaveny v době stalinismu zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. (Valeš in Náboženství a veřejná moc v zemích EU, 2009) Od počátku 90. let ochota k jednání postupně značně vychladla, nebyla ani uzavřena mezinárodní smlouva se státem Vatikán, přestože z ní byly vyjmuty problematické pasáže o navrácení církevního majetku. Nebyla dořešena ani otázka odluky církve od státu, přes řady jednání (znovu započínaných zejména při změně politické reprezentace) se nepodařilo otázku majetkoprávního vyrovnání vyřešit. Nejblíže řešení byl vládní návrh zákona z roku 2007 O zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a NS v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů. Zde jsou představeny postoje vlád (podle jejich premiérů) 5

www.mkcr.cz, www.ceskenoviny.cz, www.aktualne.cz, www.idnes.cz, Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990 – 2000, 2001. aj.

8

k procesu řešení problému. (zdroj především: Ondráčková, Balík, 2010; a Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990 – 2000: 2001) 1992-1998 – premiér Václav Klaus (ODS) Tato vláda pracovala na textu nové ústavy. Představitelé církví, kteří se na přípravě podíleli, společně deklarovali, že církve a náboženské společnosti jsou veřejně prospěšné instituce. (Ondráčková, Balík, 2010) Kromě tohoto prvního společného aktu církví žádali církevní představitelé o uspořádání vztahů na poli veřejnoprávním za účelem vytvoření podmínek pro práci církví a NS. Kardinál Miloslav Vlk deklaroval připravenost církví jednat dále se státem a navrhl i třífázový vývoj jednání. Nejprve se mělo jednat o vyřešení církevních restitucí a po přechodném období o cílové řešení vztahů státu a církve. (Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990 – 2000: 2001) Premiér Klaus se vymezil ostrou negativní reakcí. Tímto začalo dlouhé a náročné období spíše emocionálních slovních potyček mezi Václavem Klausem a Miloslavem Vlkem jako zástupců obou hlavních aktérů. Vyřešení problému se dostalo vzhledem k procesu dělení Československa v této době spíše na okraji zájmů státu, a to i přes předložený návrh pracovní komise ČBK pro koncepci ekonomického zabezpečení církve. 1998-2002 – premiér Miloš Zeman (ČSSD) Tato menšinová vláda v podstatě zastavila církevní restituce (kromě arizovaného židovského majetku). ČSSD také neprosazovala odluku církve od státu. Vztahy státu a církve se zabývala komise (leden 1999), jejímž předsedou byl ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD). Později přišla se dvěmi možnostmi řešení. Komise navrhla 2 možná řešení - na základě výčtového zákona o navrácení majetku, nebo by vláda nárokovaný majetek shromáždila ve fondu, z jehož výnosů by byly církve placeny. V září roku 2000 se vláda shodla na tom, že k vyřešení problému by měl být vytvořen fond, ve kterém by byl majetek nárokovaný církvemi. S postupným osamostatněním od státního rozpočtu souhlasili jak zástupci České biskupské konference (ČBK), tak i Federace židovských obcí (FŽO) a Ekumenické rady církví (ERC). Proti se však postavily čtyři církve (pravoslavná, československá husitská, starokatolická a apoštolská církev), jež chtěly zachovat dosavadní model financování státem. V tomto období tedy vyrovnání přijato nebylo. 2002-2006 - koaliční kabinety ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU Majetkovým vyrovnáním mezi státem a církvemi se zabývala koaliční církevní komise. V březnu 2004 navrhla, že by si stát ponechal sporný majetek za zhruba 100 miliard korun a církvím za něj vyplatil náhradu, nicméně se neupřesnilo, zda by stát sumu církvím vyplatil najednou, nebo splácel jako rentu. Pražský arcibiskup Miloslav Vlk preferoval volbu výplaty peněz, protože majetek byl mnohdy ve špatném stavu. V letech 2004 a 2005 ale vláda

9

několikrát přerušila jednání o majetkovém vypořádání s církvemi kvůli neshodám mezi koaličními partnery. Ministr kultury Dostál později navrhl kompromis - část majetku by stát vydal podle výčtového zákona a část na základě obecného restitučního zákona, KDU-ČSL byla však proti. Později ministr Dostál navrhl možnost, že by stát na několik desítek let finančně zabezpečil všechny církve, pokud by se církve do budoucna vzdaly všech majetkových nároků. Ale ani v tomto období tedy vyrovnání přijato nebylo. 2007-2009 – premiér Mirek Topolánek S velkou vůlí se začal opět zabývat majetkovým vyrovnáním koaliční kabinet Mirka Topolánka (ODS). V květnu 2007 vznikla nová komise, která měla připravit návrh řešení vztahu státu a církví, která v říjnu došla ke shodě. V lednu 2008 vláda schválila návrh, podle kterého stát vrátí třetinu majetku a dvě třetiny ve výši 83 miliard korun nahradí; částka by byla vyplácena po dobu 60 let. Včetně úrokem by částka činila asi 270 miliard korun a po přechodném dvacetiletém období by stát zcela přestal církve financovat. Návrh však ztroskotal na odporu opozice a části poslanců ODS (především poslanec Vlastimil Tlustý). Návrh také nebyl příliš pozitivně přijat veřejností. V březnu 2009 pak sněmovní církevní komise doporučila sněmovně odložit, tj. de facto nepřijmout vládní návrh zákona o vyrovnání. Vládě pak doporučila, aby s církvemi zahájila nové kolo jednání. 2009-2010 - premiér Jan Fischer Majetkovému vyrovnání s církvemi nebylo prioritou této vlády. V září 2009, po setkání s vatikánským státním sekretářem Tarcisiem Bertonem, Jan Fischer řekl, že pro katolickou církev v ČR není s ohledem na ekonomickou krizi majetkoví vyrovnání prioritou. Takový názor sdílejí česká katolická církev i Vatikán. V únoru 2010 nastoupivší nový pražský arcibiskup Dominik Duka prohlásil, že hlavním cílem při jednání mezi státem a církvemi by neměly být otázky restitucí církevního majetku, ale dosažení oboustranně výhodné dohody. Od 2010 - Petr Nečas Záměr vyřešit v co nejkratší době otázku vztahů a majetku mezi státem a církvemi, ale i česko-vatikánskou smlouvu po volbách v červnu 2010 deklarovala nová koalice ODS, TOP 09 a VV. Snaha, aby tak mohly být církve a náboženské společnosti nezávislé na státu, byla uvedena i v programovém prohlášení vlády. V lednu ministr kultury Jiří Besser navrhl vytvoření komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Pražský arcibiskup jako zástupce ČBK později návrh přijal a v březnu 2011 skutečně vznikly nové vyjednávací týmy. Dále viz kapitola 4.2 o aktuálním vývoji řešení.

10

4 Vyrovnání se s minulostí Původním hlavním cílem změny majetkoprávních vztahů a z toho vyplývajícího závislého finančního zázemí církví a NS v roce 1948 a v letech následujících bylo omezit činnost církví a dostat je pod kontrolu státu (Jäger, 2009: 784-785). Dosud nevyřešené vztahy mají za důsledek pokračující ekonomickou nesamostatnost církví a jejich finanční závislost a nároky na stát a také omezení rozvoje obcí v případě blokovaného majetku podle zákona 92/1991 Sb. Otázka morálního zadostiučinění je ponechána téměř zcela stranou. Nevyřešená otázka církevních restitucí se dle výkonného místopředsedy Svazu měst a obcí (SMOČR) Jaromíra Jecha týká asi 20 % obcí.6 Fakt, že není možné nakládat s těmito pozemky, brání jak v ekonomickém rozvoji, tak i stavbě infrastruktury aj. Obce a kraje nemohou čerpat některé dotace, především ze strukturálních fondů EU, protože nejsou vyjasněné majetkové vztahy k pozemkům pro budovanou infrastrukturu. (Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Základní fakta: 2008) Nejznámější kauzy s problémovým zablokovaným majetkem jsou v obcích Červená Řečice, Volyně, Rovensko pod Troskami, Lázně Bělohrad na Jičínsku, aj. Církve a NS jsou tedy hmotně stále zabezpečovány podle zákona č. 218/1949 Sb. O hospodářském zabezpečení církví a NS státem v aktuálním znění7. Stát má podle něho plně financovat celý chod církve. Vzhledem k tomu, že římskokatolická církev financuje z 53% svůj chod sama (2009), stát v současnosti nepostupuje podle platného zákona (Duka, Badal, 2009: 29). Z údajů Ministerstva kultury v Souhrnném přehledu financování je patrno, že finanční nároky na stát v oblasti financování církví a NS neustále rostou.

6

http://www.rozhlas.cz/zpravy/spolecnost/_zprava/889086, 5.5.2011 Podle zákona č. 218/1949 Sb. je v současné době financováno 17 církví a náboženských společností. Jedná se o následující subjekty: Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská, Slezská církev evangelická a. v., Pravoslavná církev v českých zemích, Apoštolská církev, Církev bratrská, Církev řeckokatolická, Evangelická církev a. v. v ČR, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Luterská evangelická církev a. v. v ČR, Starokatolická církev v ČR, Federace židovských obcí v ČR, Náboženská společnost českých unitářů, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne 7

11

Tabulka 1: Přehled financování církví a NS ze státního rozpočtu (2000-2009)

Návrh zákona z roku 2007 (O zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a NS v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů), který byl vypracován expertními komisemi, nebyl v květnu roku 2008 Poslaneckou sněmovnou přijat. Dle návrhu měl stát výměnou za 83 miliard korun ihned získat majetek, který by mohl převést na kraje a obce. Částku 83 mld. Kč by stát splácel 60 let, částka by se po započítání úroků a inflace nominálně zvýšila na částku 270 mld. Kč. Příčinou neúspěchu návrhu mohla být nepokojná politická scéna, nízká motivace problém vyřešit, negativní mediální obraz a s ním související negativní postoj nezainteresované části společnosti, a probíhající hospodářská krize.

4.1 Doporučení pro vyřešení majetkových vztahů státu a církví v ČR Snaha o řešení problému vypořádání vztahu církve a státu vychází z hluboce zakořeněných problémových míst – stát se snaží situaci řešit bez respektování širších historických souvislostí, bez hlubšího vnímání ekonomické dimenze a bez vnímání nadnárodní charakter církve. (Rektořík, 2000)

12

Dle Rektoříka (2000) je pro dokončení komplexního řešení vztahu mezi církví a státem nutné vzít v úvahu následující fakta – v moderní době nikdy řádně nedořešené vztahy státu a církve ústící ve vytvoření tzv. „historického církevního traumatu české společnosti“ – historický církevní majetek je kulturní dědictví, které kultivuje lidský potenciál celé země – je dobré respektovat historické poslání církví a oblastí působení – Česká republika podléhá veřejné kontrole Evropské unie i v oblasti vztahů státu a církví – v procesu řešení je dobré reflektovat (vy)řešení problému v jiných zemích v obdobných situacích – financování církve neřešit novými a experimentálními modely, zohledňovat princip spravedlnosti i vůči nezainteresovaným daňovým poplatníkům

4.2 Typologie řešení otázky církevních restitucí Václav Valeš identifikoval ve svém příspěvku „Vyrovnání s majetkovými křivdami spáchanými na církvích v době komunistické totality v nových zemích EU se zaměřením na odlišnosti v právní úpravě jednotlivých zemí“ na konferenci Ministerstva kultury „Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie“ šest způsobů, jak jednotlivé státy řešily otázku církevních restitucí (Valeš, konference 2009). Ani jeden stát však neaplikoval pouze konkrétní uvedené způsoby, naopak je při řešení problému církevních restitucí kombinoval. První možností je vyrovnání obecným restitučním zákonem, který stanoví podmínky oprávněným církevním právnickým osobám, ve kterých mohou samy v dané lhůtě požadovat od státu nebo jiných subjektů práva navrácení svého původního movitého i nemovitého majetku. Po uplynutí lhůty však v tomto případě veškeré nároky zanikají. Očekává se i značná iniciativa samotných církví a náboženských společností. Jsou povinny přesně specifikovat své nároky a rozhodnout se, zda konkrétní movitou nebo nemovitou věc budou nárokovat, nebo se jí zřeknou, a to zvláště v případě, že by její vlastnictví pro ně znamenalo spíše zátěž. Tato možnost předpokládá zřízení speciálního orgánu, kde by byli přítomni i zástupci církví a náboženských společností. Druhou možností je tzv. výčtový restituční zákon. Hlavním předmětem tohoto právního předpisu je závazný seznam církevních právnických osob a konkrétního majetku, který má být převeden zpět do jejich vlastnictví. Jakékoli položky, které jsou mimo tento soupis, se vracet nemohou, takový zákon řeší i technické záležitosti související s restitucí jako je např. vyklizení objektů, předání movitých věcí apod. Výhodou výčtových restitučních zákonů je jejich konkrétnost (je zřejmé, co, komu a kdy se má vracet) a operativnost (může sloužit jako „zákon první pomoci“), nicméně metoda výčtu konkrétních nemovitostí nemůže být zcela spolehlivá a to kvůli např. katastrálním změnám, převodům mezi vlastníky, aj.

13

Třetí možností je řešit církevní restituční nároky pomocí finanční kompenzace, kterou církve a náboženské společnosti dostanou ve formě odškodnění, pokud se požadovaného majetku zřeknou. Čtvrtá varianta je mezinárodní smlouva se Svatým stolcem (pouze u katolických církevních právnických osob). Pátá možnost je rozhodnutí o církevních restitucích aktem moci výkonné, tedy usnesením vlády. Šestá možnost je rozhodnutí soudu, který posoudí konkrétní nárok církevní právnické osoby na základě určovací žaloby. V posledních dvou případech se jedná o krajní řešení, které je řešení dílčí a nesystematické (bylo však částečně použito v ČR). Dále je zde ještě alternativa, že stát se problémem nápravy majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem fakticky vůbec nezabývá, ačkoli to oficiálně deklaruje.

4.3 Aktuální situace v České republice Je třeba zde alespoň ve stručnosti reflektovat dění posledních měsíců, které se zdá, že seriózně otevírá jednu z posledních kapitol v již tlusté knize pokusů o vyřešení problému. Z iniciativy ministra kultury Jiřího Bessera rozhodla vláda České republiky usnesením č. 204 ze dne 17. března 2011 o zřízení Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. V březnu 2011 byla jmenována tato „státní komise“ pro nový návrh majetkového vyrovnání státu a církví a v dubnu byla ze zástupců církví a náboženských společností sestavena za stejným účelem církevní komise. Sedmičlenná koaliční státní komise8 byla sestavena z relevantních státních zástupců. Církve a náboženské společnosti jmenovaly do „své“ církevní komise 12 členů9 – 5 zástupců 8

Dne 17.3. 2011 byla ustanovena koaliční („státní“) „církevní“ Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. (www.mkcr.cz) - ministr kultury a předseda Komise Jiří Besser - místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Kateřina Klasnová - ministr financí Miroslav Kalousek - ministr zemědělství Ivan Fuksa - poslanec Poslanecké sněmovny PČR Michal Babák - poslanec Poslanecké sněmovny PČR Marek Benda - vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl 9 Členové církevní komise (ČTK, 7.4.2011): Česká biskupská konference (ČBK) - Dominik Duka, pražský arcibiskup a předseda ČBK - Jan Graubner, olomoucký arcibiskup a místopředseda ČBK - Ladislav Hučko, apoštolský exarcha a generální sekretář ČBK - František Václav Lobkowicz, ostravsko-opavský biskup - František Radkovský, plzeňský biskup

14

České biskupské konference (ČBK), 2 představitelé ženských a mužských řeholí10, 4 zástupci Ekumenické rady církví (ERC)11 a zástupce Federace židovských obcí v ČR12, jako pozorovatel se bude jednání účastnit apoštolský nuncius v ČR. (ČTK in KT, 12. 4. 2011) Hlavním úkolem komisí bylo, aby jednaly znovu o tom, v jakém poměru bude naturální majetek, který by stát vrátil církvím, a finanční narovnání. Dohodly se však již na prvním setkání, že se nebudou znovu zabývat otázkou ocenění církevního majetku zabaveného komunistickým režimem. Využije se částek vypracovaných pro potřeby vládního návrhu z roku 2008, které pocházejí z analýz Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky a společnosti Ernst & Young. Komise došly k závěru, že především vzhledem k všeobecné ekonomické situaci bude pro stát oproti původnímu návrhu vyrovnání výhodnější významně v restituci zvýšit podíl naturálního majetku na úkor finančního podílu. Nový vládní návrh předkládá řešení, podle kterého by církve získaly zpět 56 % bývalého majetku (především pole, lesy, rybníky aj.) v celkové hodnotě 75 miliard korun. Finanční refundace za majetek, který v restitucích vrácen nebude, by dosáhla 59 miliard korun. Podobně jako v návrhu zákona z roku 2008 bude stát finanční refundaci vyplácet postupně v dlouhodobém horizontu – návrh je po dobu 30, 20 nebo 15 let se započítáním inflace. Ministr kultury Jiří Besser vyjádřil přesvědčení, že nový zákon by mohl vejít v platnost již v roce 2012. Někteří aktéři a pozorovatelé vyjadřují obavy o schopnost církví se tak rychle připravit na efektivní a hospodárné využívání tak velkého objemu majetku. Zároveň dle hlavního ekonoma Pražského arcibiskupství Karla Štíchy13 ani dobré spravování majetku negarantuje odpovídající a potřebné výnosy z majetku, tj. např. výnosy pro zabezpečování chodu církví. K situaci obcí Jaromír Jech ze Svazu obcí a měst ČR poznamenává, že je pro obce lepší vzdát se v rámci restitucí církví i většího množství majetku než zůstat v současném stavu.

Konference vyšších představených mužských řeholí v české republice - Michael Josef Pojezdný, strahovský opat, předseda konference Konference vyšších představených ženských řeholí v České republice - Vojtěcha Zikešová, generální představená Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka, předsedkyně konference Ekumenická rada církví - Joel Ruml, synodní senior Českobratrské církve evangelické - Daniel Fajfr, předseda rady Církve bratrské - Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve v České republice - Tomáš Butta, patriarcha Církve československé husitské Federace židovských obcí v ČR - Tomáš Kraus, tajemník Pozorovatel - Diego Causero, arcibiskup, apoštolský nuncius v ČR 10 Konference vyšších představených ženských řeholí, Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice, www.kvpzr.cz 11 www.ekumenickarada.cz 12 www.fzo.cz 13 http://tisk.cirkev.cz/z-domova/k-cirkevnim-restitucim/, http://tisk.cirkev.cz/z-domova/navrh-majetkovehovyrovnani-je-pro-cirkve-vyzvou/

15

Proces těchto nových vyjednávání si později zaslouží hlubší samostatnou analýzu, stejně jako oblast zkoumání postojů jednotlivých politických stran a relevantních aktérů.

5 Vybraní aktéři Aktéry církevní politiky lze rozdělit do dvou skupin – státní a nestátní. (Ondráčková, Balík, 2010) Klíčovými státními aktéry jsou Ministerstvo kultury – odbor církví, Ministerstvo vnitra ČR, Policie ČR. Nestátními aktéry jsou především samotné církve, dále pak Svaz měst a obcí ČR (SMOČR). Nadnárodním aktérem je Svatý stolec neboli městský stát Vatikán.

5.1 Vybraní státní aktéři Za státních aktérů církevní politiky je pro tématiku majetkového vyrovnání státu a církví klíčovým aktérem odbor církví ministerstva kultury ČR. Ministerstvo vnitra a Policie ČR se zabývají především případným negativním dopadem působení některých církví a NS a bojem proti náboženskému extremismu a jeho projevům. Ministerstvo kultury ČR – odbor církví14 Ministerstvo kultury je podle tzv. kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 Sb.) „ústředním orgánem státní správy pro ...věci církví a náboženských společností...". Činnosti Ministerstva kultury v této oblasti je vymezena zákonem č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a zákonem č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem. Odbor církví v oboru své působnosti „ve věci církví a náboženských společností“ plní mimo jiné tyto úkoly: - zpracovává dlouhodobé koncepce uspořádání vztahu mezi státem a církvemi náboženskými společnostmi a koncepce realizace náboženské svobody v České republice - spravuje agendu registrací církví a náboženských společností, eviduje církevní právnické osoby, spravuje určené finanční prostředky aj. - zpracovává návrhy majetkového náboženskými společnostmi

vyrovnání

mezi

státem

a

církvemi

a

MKČR však činnost církví nijak nekontroluje. Pouze zpracovává podklady reagující na příp. nebezpečnou a protizákonnou činnost, na základě toho může zahájit zřízení zrušení registrace. (Ondráčková, Balík, 2010)

14

www.mkcr.cz

16

5.2 Vybraní nestátní aktéři Česká biskupská konference (ČBK)15 ČBK je kolektivním koordinačním orgánem Svatého stolce pro místní církve, jejími členy jsou všichni katoličtí biskupové. ČBK je pověřena jednat jménem katolické církve ve všech věcech týkajících se celé církve, příslušných dokumentů a právnických osob v církvi. ČBK je tedy jedním z hlavních aktérů v řešení problematiky – vzhledem k tomu, že vracení majetku se týká z velké části z majetku dříve patřícího katolické církvi. V nově vzniklé církevní komisi pro vyrovnání má 5 zástupců. Ekumenická rada církví v ČR (ERC) ERC sdružuje křesťanské církve, které jsou jako církve registrovány v České republice a zároveň souhlasí s účelem a cíli ERC. Ostatní Církve i náboženské společnosti mohou být přijaty jako pozorovatelé. Vedle České biskupské konference (ČBK) je ERC druhým hlavním „mluvčím“ církví a náboženských společností a to i v otázce majetkového vyrovnání. V nově vzniklé církevní komisi má 4 zástupců. ERC usiluje o komunikaci mezi jednotlivými subjekty i občany, mj. tak, že provozuje informační a diskusní platformu www.cirkevnimajetek.cz. Jedním z posledních velkých veřejně-politických kroků ERC učinila v listopadu 2010, kdy vypracovala otevřený dopis „ ...řídícího výboru ERC veřejnosti, členům české vlády a poslancům Parlamentu ČR a církvím“, ve kterém definuje 5 klíčových skutečností či námitek ve věci nevyřešených a neřešených (nejen) majetkových vztahů státu a církví. Zároveň zde deklaruje připravenost a otevřenost k další spolupráci, stejně jako pochopení k omezeným možnostem našeho státu. Svaz měst a obcí České republiky (SMO, SMOCR) Klíčovým problémem praktického charakteru je, že nedokončené církevní restituce mohou zásadní způsobem komplikovat život a rozvoj některých měst a vesnic, protože kvůli blokaci nemohou nakládat s některými pozemky (prodávat ani na pozemcích stavět). SMO se snaží i v této oblasti naplňovat činnosti své poslání definované mj. jako (www.smocr.cz): - obhajovat společné zájmy a práva měst a obcí, a vytvářet tak příznivé podmínky k jejich rozvoji - podporovat a rozvíjet samosprávnou demokracii ve veřejné správě - podílet se na přípravě zákonů a dalších opatření, které mají dopad na místní samosprávu, a posilovat tak vliv obcí v legislativní oblasti SMO se podílel na přípravě stížnosti u Ústavního soudu a žádosti o zrušení blokačního paragrafu zákona o půdě z roku 1991. Na jaře 2011 také uspořádal výzvu „Sdělte nám zkušenosti s pozemky blokovanými ve vašich obcích kvůli nedořešeným církevním restitucím“. 15

www.cirkev.cz

17

6 Rozhodnutí Ústavního soudu16 V roce 2007 se na Ústavní soud obrátila skupina senátorů s návrhem, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, které blokuje nakládání s původním církevním majetkem do doby vydání zvláštního předpisu, chtěla svým návrhem vyjít vstříc zejména starostům. Skupina zároveň požadovala, aby Ústavní soud vyslovil, že dlouhodobá nečinnost Parlamentu ČR, která spočívá v nepřijetí zákona, na nějž toto ustanovení odkazuje, je protiústavní. Tato ústavní stížnost byla podána v úzké spolupráci se Svazem měst a obcí ČR. Zrušení paragrafu by totiž umožnilo převod historického majetku církví třetím osobám, čímž by bylo ohroženo, ne-li znemožněno, majetkové narovnání státu a církve. Historický majetek církví a náboženských společností není předmětem obecného restitučního zákona. Žádný speciální zákon ani předpis však přes zákonný příslib nebyl dosud přijat. Velká část tohoto majetku církví a náboženských společností je spravována Pozemkovým fondem ČR. Mnoho obcí a měst těmito nedořešenými restitučními vztahy trpí – jejich rozvoj je omezen, na svém území mají totiž rozsáhlé majetky a pozemky, s nimiž v zásadě nemohou nijak nakládat. Ústavní soud České republiky dne 1. července 2010 rozhodl o ústavní stížnosti skupiny senátorů, ve věci návrhu na zrušení tzv. „blokačního“ ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, na jejímž podání se před třemi lety Svaz měst a obcí významným způsobem podílel. Senátorům vyhověl pouze částečně. Návrh na zrušení ustanovení § 29 zákona o půdě soud zamítl. Omezení nakládání s původním církevním majetkem má sloužit k ochraně tohoto majetku do doby přijetí zvláštního zákona, který situaci vyřeší. Není tedy mířen na omezení obcí v jejich samosprávě. Ve druhé části stížnosti však Ústavní soud nárokům senátorů vyhověl a uznal, že „dlouhodobá nečinnost Parlamentu České republiky spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu, který by vypořádal historický majetek církví a náboženských společností, je protiústavní a porušuje články Ústavy České republiky i Listiny základních práv a svobod“. S nálezem Ústavního soudu nesouhlasili čtyři soudci z patnáctičlenného pléna17, kteří vypracovali odlišná stanoviska. Generálního sekretář Ústavního soudu Tomáš Langášek však připomněl, že "Demokratický a právní stát po trpkých zkušenostech s náboženským útlakem v letech 1948 až 1949 deklaroval širokou náboženskou svobodu jako základní právo", a zdůraznil, že zákonodárci neschválením církevních restitucí ani 19 let poté, co tento záměr deklarovali v zákoně, porušili princip právní jistoty a důvěry v právo. Představitelé měst a obcí vnímají problematiku konečného vyřešení otázky vyrovnání mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako klíčovou.

16 17

www.mkcr.cz, www.smocr.cz, www.concourt.cz, www.ceskenoviny.cz Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil a Pavel Rychetský

18

7 Závěr Církve a náboženské společnosti zůstávají nadále hmotně stále zabezpečovány podle zákona č. 218/1949 Sb. O hospodářském zabezpečení církví a NS státem v aktuálním znění. Nevyřešené vztahy mají za důsledek omezení rozvoje mnoha obcí v případě blokovaného majetku podle zákona 92/1991 Sb., dále ekonomickou nesamostatnost církví a jejich finanční závislost, nároky na stát, a problémem zůstává absence morálního zadostiučinění. Návrh zákona z roku 2007, který byl vypracován expertními komisemi, nebyl v květnu roku 2008 Poslaneckou sněmovnou přijat. Ústavní soud shledal tento stav dlouhodobé nečinnosti a nízké intenzity řešení problému jako protiústavní a porušující články Ústavy České republiky i Listiny základních práv a svobod. Velkou nadějí pro finální vyřešení problému jsou jednání nově vytvořených komisí pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi. Komise v současné době pracují na vládním návrhu řešení, které vychází z přesvědčení, že je žádoucí vracet spíše hmotný majetek než poskytovat finanční kompenzace. Jsem si vědoma, že práce není vyčerpávající a že jednotlivá témata otevírají nové otázky a prostor pro bádání spíše, než by poskytovala odpovědi. Práce slouží, jak jsem již zmínila v úvodu, spíše k utřídění podkladů a témat pro další práci.

19

Literatura Angelovská, O., Frič, P., Goulli, R. Revitalizace a konsolidace neziskového sektoru v ČR po roce 1989. Agnes, Praha, 2009. 340 s. ISBN 978-80-903696-7-2. Církve a majetek. Studie OI č. 1. Praha: Občanský institut, 1993. ISBN 80-900190-4-8. Duka, D., Badal, M. Bílá kniha církve s černou kapitolou. 20 let svobody 1989-2009. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 110 s. ISBN 978-80-7195-440-8. Hrdina, Ignác Antonín. Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990-1999. Praha: Eurolex Bohemia, 2007. 71 s. ISBN Jäger, P. Svoboda vyznání a právní poměry církví a náboženských společností v letech 1948 1989. In: Bobek, M., Molek, P., Šimíček, V. (eds.) Komunistické právo v Československu. Kapitoly z dějin bezpráví. Mezinárodní politologický ústav, Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. 769 – 810 (784-785). Přístupné na http://www.komunistickepravo.cz Kalný, M. Církevní majetek a restituce. Praha, 1995. Kolář, P., Kříž, J. (eds.) Narovnání vztahu mezi církvemi a státem. CEVRO institut, 2009. ISBN: 978-80-87125-08-3. Koníček, J. Modus vivendi v historii vztahů Svatého stolce a Československa (1918 – 1993). Společnost pro dialog církve a státu, Olomouc, 2006a. 310 s. ISBN 80-239-6073-3. Koníček, J. (ed.) Vztah státu a církví v ČR z hlediska teologií církví a programů politických stran. Sborník z pořádaných konferencí. Společnost pro dialog církve a státu, Olomouc, 2006b. 123 s. ISBN 978-80-904046-0-1. Náboženství a veřejná moc v zemích Evropské unie. Sborník textů z konference 10. – 12. června 2009. Ministerstvo kultury České republiky, 2009. www.mkcr.cz ISBN 978-8086310-86-2. Ondráčková, D. J., Balík, S. Církevní politika. In: Balík, S., Císař, O., Fiala, P. a kol. Veřejné politiky v České republice v letech 1989 – 2009. Brno: CDK, 2010, s. 73-113. ISBN 978-807325-236-6. Pelán, J. Církevní majetek a hospodaření s ním. Bakalářská práce UP FES, 2006. Pokoj a dobro: List k sociálním otázkám v České republice. Praha: ČBK, 2000. Potůček, M. (ed.) Veřejná politika. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. Prudký, L. Církve a sociální soudržnost v naší zemi. Studie CESES. Praha: FSV UK, 2004. ISSN 1801-1640. Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990 – 2000. Pro vnitřní potřebu. Praha: Sekretariát ČBK, listopad 2001. Rektořík, J. Ekonomická dimenze křesťanství a církve. Její reflexe v ČR. Brno: MUNI, 2000. ISBN 80-210-2293-0.

20

Robbers, G. (ed.) Stát a církev v zemích Evropské unie. Praha: Academia, 2002. 367 s. ISBN 80-200-0967-1. Salajka, M. Slovník náboženských a teologických výrazů a pojmů. Církev československá husitská, edice Blahoslav, Praha: Tiskárna VS ČR, 2000. ISBN 80-7000-504-1. Tretera, J. R. Stát a církve v České republice, Kostelní Vydří, 2002. Trojan, J. In "Dialog Evropa XXI. 3-4/2005“ - Seminář "Vztah státu a církví v teologických doktrínách a programech parlamentních stran. www.mska.cz Valeš, V. Restituce církevního majetku v České republice po roce 1989. Brno: Moravskoslezská křesťanská akademie, 2009. 101 s. ISBN 978-80-904075-1-0. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Základní fakta. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2008. ISBN 978-80-86396-34-7.

Online zdroje: www.ceskenoviny.cz www.cirkev.cz www.cirkevnimajetek.cz www.cka.cz - České křesťanská akademie www.concourt.cz - Ústavní soud ČR www.ekumenickarada.cz - Ekumenická rada církví v ČR www.fzo.cz – Federace židovských obcí www.christnet.cz www.kardinal.cz www.komunistickepravo.cz www.mkcr.cz - Ministerstvo kultury ČR www.mska.biz - Moravsko-slezská křesťanská akademie spcp.prf.cuni.cz - Společnost pro církevní právo www.vlada.cz www.cirkev-stat.org www.smocr.cz - Svaz měst a obcí ČR www.tisk.cirkev.cz www.klastervyssibrod.cz/_d/Bila-kniha-cirkevniho-majetku

21