Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování

Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi Člověk bez domova Bakalářská práce

Autor:

Lenka Lepková Ekonomika a management ZSS

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ivona Buryová, Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 28.4.2014

Lenka Lepková

2

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, kteří mi poskytli pomoc a podporu při realizaci této práce. Za pečlivé odborné vedení, trpělivost a cenné rady děkuji především vedoucímu práce Mgr. Ivoně Buryové, Ph.D.

3

Anotace Tématem bakalářské práce je problematika lidí v ekonomické a sociální nouzi. Pracuji na chirurgickém oddělení, kde se velmi často s těmito lidmi setkávám. Zajímalo mne, jak vysoké jsou finanční ztráty nemocnice spojené s péčí o tyto pacienty a porovnání těchto ztrát mezi soukromou a státní nemocnicí v Karviné. Klíčová slova: sociální, exkluze, chudoba, bezdomovectví, regulační, metodika Annotation The problems of the people in the economic and social need is the theme of the thesis. I work at the surgery ward where I meet very often also citizens of the socially week classes and infrequently even homeless people. Therefore I was interested how high the financial losses of the hospitals related to the care of these patients are and comparing these losses between the private and the state hospital in Karviná.

Key words: Social, exclusion, poverty, homelessness, regulation, methodology

4

OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 5 ÚVOD ........................................................................................................................................ 7 CÍL ............................................................................................................................................. 8 1

Metodika zpracování ......................................................................................................... 9

2

VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ .............................................................................. 10

3

4

2.1

Termín „sociální“ ..................................................................................................... 10

2.2

Sociální nouze, člověk v sociální nouzi ................................................................... 10

2.3

Sociální exkluze – sociální vyloučení ...................................................................... 12

2.4

Příčiny sociálního vyloučení .................................................................................... 13

2.5

Ekonomická nouze - hmotná nouze ....................................................................... 13

Historie bezdomovectví ................................................................................................... 16 3.1

Fenomén bezdomovectví ......................................................................................... 17

3.2

Příčiny bezdomovectví ............................................................................................. 19

Zdravotní péče v České republice .................................................................................. 21 4.1

Financování nemocnic ............................................................................................. 23

4.2

Problémy s bezdomovci v nemocnicích .................................................................. 24

4.3

Regulační poplatky ve zdravotnictví ...................................................................... 25

4.3.1 4.4 5

6

Funkce regulačních poplatků .......................................................................... 27 Úhrady v lůžkových zařízeních .............................................................................. 28

Základní charakteristika zkoumané instituce ............................................................... 30 5.1

Státní zdravotnické zařízení ................................................................................... 30

5.2

Soukromé zdravotnické zařízení ............................................................................ 31

Analýza a komparace výsledků kvalitativního průzkumu........................................... 33 6.1

Výsledky sociálního šetření ve státním zdravotnickém zařízení ......................... 33

6.2

Výsledky sociálního šetření v soukromém zdravotnickém zařízení .................... 36

5

6.3

Komparace výsledků sociálního šetření ve státním a soukromém zdravotnickém

zařízení .................................................................................................................................. 37 6.4 Grafické znázornění výsledků analýzy a komparace sociálního šetření ve zkoumaných zdravotnických zařízení................................................................................ 39 6.4.1 Graf 1: Počet sociálních šetření za rok 2012 ........................................................ 39 6.4.2 Graf 2: Zaplacené regulační poplatky za hospitalizaci ........................................ 40 6.4.3 Graf 3: Počet pacientů v hmotné nouzi .................................................................. 41 6.4.4 Graf 4: Pohledávky k 2.2.2013 ................................................................................ 42 6.4.5 Graf 5: Náklady na soudní řízení ........................................................................... 43 6.4.6 Graf 6: Dluh za zemřelé osoby k 2.2.2013 ............................................................. 44 6.4.7 Graf 7: Odepsané pohledávky ................................................................................ 45 7 Ekonomické dopady ............................................................................................................ 46 ZÁVĚR .................................................................................................................................... 48 LITERATURA ....................................................................................................................... 51

6

ÚVOD Téma závěrečné práce „Problematiky lidí v ekonomické a sociální nouzi“ jsem si vybrala z několika důvodů. Jedním z aspektů byla stávající situace v regionu, ve kterém bydlím, druhým faktem je to, ţe pracuji ve státním zdravotnickém zařízení. Karvinsko patří mezi regiony s nejvyšší nezaměstnaností v ČR. Z důvodu nezaměstnanosti tak logicky dochází k častější trestní činnosti – např. krádeţím. Nezaměstnanost pak přispívá k chudobě, sociální a hmotné nouzi, rozvodům a jiným nepříznivým sociálně patologickým jevům. Pojem sociální nouze znamená ohroţení vlastních zájmů. Tento stav můţe být způsoben jinou osobou, ztrátou zaměstnání a dalšími okolnostmi, pro něţ jednotlivec nedokáţe zabezpečovat své základní ţivotní a sociální potřeby. Sociální nouzí je myšlen takový stav, kdy jedinec není schopen zabezpečit péči o svou osobu, výţivu, náklady spojené s provozem domácnosti, o svá práva a oprávněné zájmy. Lidé, kteří se do takového stavu dostanou, mají právo poţadovat od státu dostupnou a dostatečnou sociální pomoc, která jim nahradí chybějící soběstačnost. Pojem ekonomická a hmotná nouze je stav, kdy občan nemá dostatečné příjmy, aby si vlastním přičiněním zabezpečil základní ţivotní podmínky. Jedná se tedy o občana, který nemůţe vlastním přičiněním nebo za pomoci své rodiny tyto podmínky splnit (typicky v důsledku nízkého příjmu). Zároveň nedisponuje ani majetkem, jehoţ prodejem, pronájmem či jiným vyuţitím by mohl získat prostředky k zajištění svých potřeb. V rozvinutých a civilizovaných zemích má zpravidla takto situovaný občan nárok na pomoc od státu. Společensky uznanou hranicí příjmu občana, pod níţ nastává stav hmotné nouze, je tzv. ţivotní minimum, které je stanoveno právní normou. Příčin, kdy se lidé ocitají v ekonomické a následně i sociální nouzi, je mnoho. K těm nejčastějším patří ztráta zaměstnání, špatné hospodaření s rodinným rozpočtem, vysoké splátky půjček, hazard, alkohol, ale také časté rozvody. Do sociální nouze se dostávají všechny věkové skupiny včetně dětí a seniorů. Počet bezdomovců v Moravskoslezském kraji dosáhl do loňského roku zhruba 2 574 občanů. V úvodní kapitole práce jsou vysvětleny základní pojmy týkající se problematiky lidí v sociální a ekonomické nouzi. Následně jsem analyzovala zkoumaná zdravotnická zařízení, tedy státní a soukromé. Dále se zaměřuji na problémy s bezdomovci, a to jak ve státním zařízení, tak i zařízení soukromém. V závěru bakalářské práce se zabývám analýzou a vyhodnocením získaných informací. 7

CÍL Cílem bakalářské práce je porovnání kvantity a důvodů poskytované zdravotní péče lidem v ekonomické a sociální nouzi se zaměřením na lidi bez přístřeší v soukromém a státním zdravotnickém zařízení. Jedním z dílčích cílů je analýza dluţníků regulačních poplatků ve státním a soukromém zdravotnickém zařízení za rok 2012. Dalším dílčím cílem je analýza vynaloţených finančních nákladů na zdravotní péči lidí bez domova a jejich porovnání v soukromém a státním zdravotnickém zařízení.

8

1 Metodika zpracování Při zpracovávání bakalářské práce jsem pouţila následující metody. V teoretické části jsem vyuţila metodu analýzy dokumentů, studium odborných prací a monografických zdrojů, vztahujících se k problematice lidí v ekonomické a sociální nouzi. Současně jsem se věnovala i problematice poskytování zdravotní péče a její finanční náročnosti u cílové skupiny lidí bez přístřeší. V praktické části jsem pouţila metodu komparace dvou zdravotnických zařízení (státního a soukromého), zaměřující se na kvantitu ošetřených lidí bez přístřeší a s tím spojené finanční výdaje, které zůstávají neproplacené i po úhradách zdravotními pojišťovnami za období roku 2012. Současně vyuţívám i metody analýzy příslušných dokumentů.

9

2 VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ 2.1 Termín „sociální“ Tento termín je převzatý z latiny. Bohumil Geist vysvětluje termín „sociální“ následovně: Socius - druh, společník, účastník. Socio - druţím, sjednocuji, pojím, účastním se. Socialis - spojenecký, druţný, společenský, manţelský. Societas - společenství, spolek, sdruţení, svazek. V češtině se rovněţ uţívá v mnoha významech, např. charitativní, podpůrný, dobročinný, společností podmíněný, slouţící společnosti, týkající se ţivotních podmínek, vyţadující pomoc, prospěšný společnosti, politický, třídní, reformní, atd. Podobně je vymezován termín i v literatuře. Např. E. Durkheim (1895) povaţuje za sociální jev „každý druh jednání, který je schopný vnějšího tlaku na jedince nebo takový, který v rozsahu dané společnosti je všeobecný, ale má přitom svůj vlastní život, nezávislý na svých individuálních projevech“, tzn., ţe jde hlavně o „druhy jednání, myšlení, cítění existující mimo jedince a nadané utlačivou silou, kterou mu vnucují“1 Následkem toho nemohou být zaměňovány s jevy biologickými, poněvadţ spočívají v představách a činech, ani s jevy psychickými, které existují jen ve vědomí individuálním.

2.2 Sociální nouze, člověk v sociální nouzi Sociální nouze je termín, kterým se zabývají autoři z řad sociologie, politologie, sociální práce a jiných oborů. Sociální nouze je stav, kdy se člověk o sebe nemůţe nebo nedokáţe postarat. Můţe to být bezmocnost jak fyzická, tak i duševní - alkohol, drogy apod. Jedná se také o situaci, kdy člověk, ţijící pod hranicí ţivotního minima, není schopen zvýšit si příjem svou prací. Občané, kteří mohou doloţit svou tíţivou majetkovou situaci, která pro ně znamená hranici chudoby, se ocitají v sociální nouzi.2 Sociální pomoc je řešena ze zdrojů státního rozpočtu, rozpočtu obcí, nadací, charit, Armád spásy, Diakonií atd.

1 2

Geits Bohumil 1992, Sociologický slovník, s. 441 Duková I., Duka M., Kohoutková I., (2013), Sociální politika: Učebnice pro obor soc. činnost, s. 185

10

Sociální sluţby jsou takové činnosti v sociální sféře, které mají pomáhat člověku při řešení nepříznivé sociální situace. Tyto sluţby by měly člověka podporovat v aktivním řešení tohoto stavu. Účelem však není převzít odpovědnost člověka za jeho vlastní perspektivu. Existují však i sociální události, kdy je jedinec z důvodu zdravotního stavu či věku odkázán na pomoc druhých. V takových případech sociální sluţba působí tak, aby maximálně podporovala samostatnost a chránila důstojnost člověka. Zákon o sociálních sluţbách upravuje několik druhů sociálních sluţeb: 1. Raná péče - jedná se o ambulantní nebo terénní práci s dětmi se zdravotním či duševním postiţením do 7 let věku. 2. Telefonická krizová pomoc – poskytuje pomoc osobám v tíţivé ţivotní situaci nebo v ohroţení ţivota, případně zdraví. 3. Tlumočnické sluţby - jsou poskytovány lidem se smyslovým a kombinovaným postiţením. 4. Azylové domy - poskytují domov pro matky s dětmi a mládeţí do 18 let. Tato sluţba je poskytována těm matkám, které se ocitly v tíţivé ţivotní situaci, a taky bez přístřeší. 5. Domy na půl cesty - jedná se o zařízení pro mladé občany do 26 let, kteří ţili delší dobu ve výchovných ústavech, dále pro mládeţ propuštěnou z výkonu trestu. 6. Kontaktní centra - jsou určena osobám závislým na návykových látkách. Zaměřují se na sniţování zdravotních a sociálních rizik. 7. Krizová pomoc - tato sluţba je určena osobám v tíţivé ţivotní situaci, kterou nejsou schopni řešit samy. 8. Nízkoprahová zařízení pro mládeţ a děti - zaměřují se na skupiny, které jsou společensky ohroţeny neţádoucími jevy. 9. Nízkoprahová denní centra - sluţba nabízí pomoc při řešení osobních záleţitostí osobám bez přístřeší. 10. Noclehárny - poskytují ubytování a doplňkové sluţby pro osoby bez přístřeší. 11. Sluţby následné péče - řeší situaci osob duševně nemocných nebo závislých na návykových látkách a pro osoby, které ukončily léčbu ve zdravotnickém zařízení a nejsou schopny odejít do domácí péče. Cílem je prevence a resocializace klienta. 12. Sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi - pomáhají při zvládání dlouhodobě sloţité ţivotní sociální situace.

11

13. Terénní programy - cíleně vyhledávají osoby, které ţijí rizikovým způsobem ţivota nebo ţijí v sociálně vyloučených komunitách. 14. Sociální rehabilitace - cílem je pomoci lidem k dosaţení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti. Je určená osobám se zdravotním postiţením, příslušností k určitému etniku, chudobě a nezaměstnanosti.3

2.3 Sociální exkluze – sociální vyloučení Pojmem sociální exkluze se zabývá Petr Mareš. Sociální exkluzí je myšlen stav vyloučení se od něčeho, co je ve společnosti povaţováno za normální nebo ţádoucí. Sociální exkluze je také stav, kdy jedinec neparticipuje plně na ekonomickém, politickém a sociálním ţivotě společnosti. Jejich přístup k příjmu a ostatním zdrojům neumoţňuje sociálně vyloučeným jedincům dosáhnout ţivotního standardu, který je povaţován ve společnosti pro její plnoprávné členy za ţádoucí.4 Definicí v evropské unii pro sociální exkluzi je skutečnost, kdy se jedná o rozmanité faktory, které mají za následek fakt, ţe jsou lidé vyloučení z aktivit a práv „normálního“ člověka v moderní společnosti. Sociální exkluzi lze také definovat jako proces, kdy jednotlivci nebo i celé skupiny jsou vytlačovány na okraj společnosti. Tím vzniká omezený přístup ke zdrojům, které jsou běţně dostupné ostatním členům společnosti a jsou nezbytné pro zapojení do aktivit společnosti. Poprvé se s konceptem sociálního vyloučení setkáváme koncem 70 let ve Francii, kdy byl poprvé pouţit pro specifickou situaci skupin obyvatel ţijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příleţitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci.5

3

Mahrová, Venglářová 2008, „ Sociální práce ve zdravotnictví, s. 73 Petr Mareš,2006 „ Faktory sociálního vyloučení“, s.10 5 Petr Mareš,1999 „Sociologie nerovnosti a chudoby“, s. 24 4

12

2.4 Příčiny sociálního vyloučení Sociální vyloučení můţe nastat z vnějších nebo z vnitřních příčin. Vnější jsou dány celkovými ekonomickými, společenskými i politickými podmínkami zejména na národní, ale i mezinárodní úrovni. Tyto příčiny nemohou jedinci sami ovlivnit, nebo mohou jen velmi obtíţně. Jedná se o vliv ekonomického vývoje na trhu práce, hospodářskou politiku, sociální politiku, politiku nezaměstnanosti státu apod. Vnitřní příčiny jsou spojeny s konkrétní osobou, které se sociální vyloučení týká. Tyto faktory plynou z jednání jedinců, kteří si svým chováním mohou nepříznivou situaci způsobit, nebo ji posilovat. Důleţitou roli hrají povahové vlastnosti, sociální prostředí, vzdělání a celkové rodinné zázemí. Tyto faktory ale mohou jedinci částečně ovlivnit. Patří mezi ně např. dlouhodobá neschopnost hospodařit s penězi, neschopnost plánovat do budoucna, závislost na sociálních dávkách, nezaměstnanost, ztráta pracovních návyků, nízká motivace k řešení problémů aţ po rezignaci.6 Ve své publikaci Petr Mareš uvádí, ţe “Sociální vyloučení v uţším slova smyslu brání sdílet určité sociální statuty či sociální instituce. Jde o zamezení účasti v sociálních, ekonomických, politických a kulturních systémech, které podmiňují sociální integraci jedince do společnosti.“ 7

2.5 Ekonomická nouze - hmotná nouze Společensky uznanou a zákonem stanovenou minimální hranicí příjmu je stanoveno tzv. „ţivotní minimum“. Toto zákonem stanovené ţivotní minimum představuje nejniţší moţnou částku, se kterou je moţno pokrýt základní ţivotní potřeby. Dostanou – li se občané pod tuto hranici, pak nastává stav hmotné nouze. Toto je kritérium pro posouzení příjmové nedostatečnosti domácnosti.8 Kolektiv publikujících lékařů popisuje, ţe osoba, která se nachází ve stavu hmotné nouze, je definována zákonem O hmotné nouzi. Její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, nedovoluje dostatečné částky na ţivobytí, přičemţ si tato osoba nemůţe nijak příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo 6

Dvořáková, Smrčka 2011, „Finanční vzdělávání pro střední školy“, s. 108 Petr Mareš,2004, „ Chudoba v České Republice v datech“, s. 10 8 Hubinková, 2008, „ Psychologie a sociologie ekonomického chování“, s. 41 7

13

jiných závaţných důvodů vlastním přičiněním. Zabezpečení základních ţivotních podmínek těchto občanů je tak váţně ohroţeno.9 Podle Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky je osobou v hmotné nouzi buď osoba nebo rodina, která nemá dostatečné příjmy a její sociální a majetkové poměry neumoţňují uspokojení základních ţivotních potřeb na úrovni, která je přijatelná pro společnost. Své příjmy nemůţe z objektivních důvodů zvýšit (jak jsem jiţ výše uvedla např. prodejem majetku nebo uplatněním nároků a pohledávek) a vyřešit tak svoji situaci vlastním přičiněním. O dávkách v hmotné nouzi rozhodují orgány pomoci ve hmotné nouzi, kterými jsou pověřeny obecní, krajské či újezdní úřady MPSV. Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje zákon č 111/2006 Sb. O Pomoci v hmotné nouzi ve znění

pozdějších předpisů.

Tento systém řeší

moderní

formou pomoc

osobám

s nedostatečnými příjmy, je zaměřen na motivaci těchto osob k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb a je jedním z opatření, kterými Česká republika bojuje proti sociálnímu vyloučení. Vychází z principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, nebo se práci vyhýbá.10 Dávkami, kterými se řeší pomoc v hmotné nouzi, jsou: příspěvek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc a příspěvek na ţivobytí. O těchto dávkách rozhodují, a taky je vyplácejí příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR.Výše uvedené dávky hmotné nouze zabraňují vzniku chudoby, kriminality a bezdomovectví. Chudobu popisuje Geist „jako situaci, v níž sociální celek, nebo určitý jedinec, nemůže z vlastních prostředků uspokojovat nejnutnější životní potřeby a je odkázán na pomoc jiných. Většinou se jedná o situaci, kde příjem nestačí na pokrytí existenčního minima. Jak existenční minimum, tak chudoba je relativní a vztahuje se vždy k příslušným socioekonomickým poměrům určitého sociálního celku. Chudoba se projevuje jako pocit nedostatků prostředků k uspokojování vlastních potřeb. Může být relativní, absolutní, nezaviněná, zaviněná, způsobená přírodními jevy, nemocí, smrtí živitele, stářím, vlastním přičiněním, tzn. hazardem, leností, nehospodárností, anebo kombinací několika faktorů dohromady“.11

9

Kalvach Z., Čeledová L., Jirák R., Holmerová I., Zavázalová H., Wija P., 2011, „Křehký pacient a primární péče“, s. 141 10 . http://www.mpsv.cz/cs/5) 11 B. Geist,1992, „ Sociologický slovník“, s. 116

14

I kdyţ lidem ţijícím na hranici chudoby je poskytována pomoc v hmotné nouzi, například příspěvek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc a příspěvek na ţivobytí, někdy ji tito lidé nevyuţijí správným způsobem, popřípadě ji nevyuţijí vůbec. Nezřídka se tak z těchto občanů stávají lidé bez přístřeší. Podle českého právního řádu jde o osoby, které nemají vlastní domov, či si domov nepronajímají, případně neţije osoba v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůţe nebo z váţných důvodů nechce uţívat, popř. takový domov uţívá protiprávně. Domov lze v této definici chápat obecně jako místo, kam jeho uţivatel můţe jinému člověku zakázat, nebo naopak umoţnit přístup. Podle zákona jde o osoby ohroţené sociálním vyloučením a pro něţ stát zajišťuje některou z výše uvedených sluţeb. Jako o „osoby bez přístřeší“ je vymezuje zákon O pomoci v hmotné nouzi § 2 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb.12. Do této kategorie spadají osoby, jejichţ způsob ţivota můţe vést ke „konfliktu se společností“, jak uvádí zákon O sociálních sluţbách § 92 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb.13

12 13

http://www.zakon.vpraxi.cz/zakon_c_1112006_sb_o_pomoci_v_hmotne_nouzi.html http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf

15

3 Historie bezdomovectví S lidmi bez domova se v podstatě setkáváme odjakţiva. Tuláci, ţebráci, potulní tovaryši nebo různí kočovníci existovali vţdy. První bezdomovci byli většinou potrestáni a vyloučení z komunity z důvodu nějakého prohřešku. Takoví jedinci se stali vyhnanci a málokdy byli přijati do jiné komunity. Příklady najdeme i v Bibli. Typickým příběhem je příběh Kaina a jeho prohřešku bratrovraţdy. Znamení na čele Kaina stigmatizovalo a předurčovalo, ţe nebude nikde jinde přijat. Také Adam a Eva byli vyhnáni z Ráje. Ve středověku po mořích i řekách pluly „lodě bláznů“, kde byli izolováni nepřizpůsobiví jedinci. Byli sem zahnáni lidé, kteří se nějak, nebo něčím odlišovali od ostatních. Cestovali tak celé roky a nikde v ţádném přístavu je nepřijali. Od 15. století začaly počty obyvatelstva stoupat a docházelo k poklesu ţivotní úrovně nejchudšího obyvatelstva. V tomto období se začínají objevovat skupiny lidí, kteří se začínají toulat a přestávají být vázáni na půdu svého pána. Tito lidé se nazývají vagabundi a představovali osoby bez pána. Společnost s nimi zacházela nemilosrdně, běţně byli vraţděni, vězněni nebo popravováni.14 Bezdomovectví takové, jak ho známe dnes, se začalo objevovat koncem 19. století v důsledku průmyslové revoluce a rozvoje měst. Dochází k migraci chudinského obyvatelstva do města a tím také ke zvyšování zjevného bezdomovectví. Péči o tyto lidi bez domova přebíraly církevní řády a jiné organizace, nikoli stát. Po roce 1948 byla veřejná chudoba tabu. Totalitní reţim zrušil charitativní organizace a popíral existenci chudoby. Lidé bez domova samozřejmě existovali. Reţim jim ale nařizoval, ţe se kaţdý občan musí zdrţovat v místě svého trvalého bydliště. Zaručoval jim právo na práci a práce byla zároveň povinností. Občan, který odmítal pracovat, byl potrestán vězením pro trestný čin příţivnictví.

14

J.Marek, A.Strnad, L.Hotovcová, 2012 „Bezdomovectví“, s.53

16

3.1 Fenomén bezdomovectví „Bezdomovectví je fenomén spadající do řady společenských problémů, které se vynořily po listopadu 1989. Předchází mu především osobní selhání člověka, ale na vině jsou i společenské příčiny. Jde hlavně o redukci pracovních míst, která má za následek ztrátu zaměstnání, následné snižování životní úrovně, což může vyústit v rodinné problémy, rozpad rodiny a dokonce až ke ztrátě domova“.15 S problematikou bezdomovectví se potýkají skoro v kaţdé zemi na světě. Z globálního měřítka se jedná o veliký problém, který ohroţuje stabilitu jednotlivých zemí, popřípadě je důsledkem válečného konfliktu nebo přírodní katastrofy. V rozvojových zemích se týká většiny obyvatel. U některých skupin obyvatel bývá důsledkem kulturního a národního příslušenství k dané skupině a nebývá důsledkem sociálního selhání. Tito lidé, nebo celé skupiny, volí nomádský způsob ţivota dobrovolně a tím se hlásí k tradicím svého národa. Je to např. původní indiánské obyvatelstvo, romské etnikum, australští Aboriginci, Nomádi v Africe. V legislativě vyspělých zemí se rozlišuje bezdomovectví rodin a jednotlivců. Avšak v legislativě ČR se bezdomovectví rodin prakticky neobjevuje, protoţe pokud dojde k existenčním problémům rodiny, obvykle dochází k jejímu rozdělení. Proto se Jan Jandourek zabývá bezdomovectvím jednotlivce. Jan Jandourek pojmenovává bezdomovectvím ţivotní situaci lidí, kteří postrádají pevný, pravidelný a přiměřený příbytek k přenocování. Mohou trávit noci v útulcích pro bezdomovce, v provizorních příbytcích, v suterénech domů, na ulici, nádraţí atd. Bezdomovci jsou v důsledku svého způsobu ţivota ohroţeni různými zdravotními obtíţemi. Určitou část bezdomovců tvoří bývalí psychiatričtí pacienti nebo osoby závislé na alkoholu a drogách. Velká část se do této situace dostala ze svých osobních příčin - rozpad rodiny, ztráta zaměstnání a bohuţel také mladí lidé, kteří po konfliktu odešli z domova. Převáţně k nim patří lidé bez kvalifikace. K příčinám také patří neschopnost nebo nemoţnost si najít práci. Chudoba, daná různými okolnostmi společně s nedostatkem lékařské péče, můţe mít za následek takové zhoršení zdravotního stavu, ţe nedovoluje člověku najít práci a zajistit si tak prostředky na bydlení. Dochází i k ozbrojeným konfliktům, duševním nemocem, domácímu násilí apod.16 15 16

Venglářová M., Babiaková M., 2006, „Pychiatrická ošetřovatelské péče“, s. 153 Jandourek J., 2012, „Slovník sociologických pojmů“, s. 39

17

V současné době dochází k nárůstu bezdomovectví. Ivo Hradecký (1996) člení lidi bez domova do tří kategorií: 1. Zjevné bezdomovectví - jde o jedince ţijící na ulici, přespávající v parku na lavicích, na nádraţích, nebo vyuţívajících azylových domů. Veřejnost je povaţuje za bezdomovce, oni své bezdomovectví ani nezastírají a sami se za ně povaţují. 2. Skryté bezdomovectví - jedná se o lidi, kteří nejsou nikde evidováni, ale po právní stránce bezdomovci jsou. Nemají ţádnou moţnost stálého bydlení, volí však jiný způsob neţ bydlení na ulici. Přespávají u známých, uchylují se do ubytoven nebo nocleháren. 3. Potencionální bezdomovectví - tady řadíme lidi, kterým reálně hrozí bezdomovectví. To znamená, ţe ţijí v nevyhovujících bytových podmínkách. Patří mezi ně vězni, děti z dětských domovů, ústavů, přistěhovalci, migranti apod.17 Pro označení ţivota bezdomovců se dnes uţ zcela vţil mezi ostatní populací výraz “ být nebo ţít na ulici“. Koncem minulého století, kdy se začalo bezdomovectví ve větší míře objevovat, se tito lidé převáţně uchylovali k pobytu ve veřejných prostranstvích, jako např. v nádraţních halách, autobusových zastávkách, vestibulech supermarketů, sklepních prostorech apod. Protoţe většina populace s nelibostí nesla setkávání s těmito lidmi, byli z veřejných prostor postupně vykazováni a občané začali zamykat i venkovní dveře domů, aby tak zabránili pobytu bezdomovců ve sklepních prostorách. Postupně se tito lidé začali stěhovat do okrajových částí měst, lesoparků, neobydlených objektů a jiných méně „viditelných“ lokalit. Vznikají tak postupně jakési „slamy“, které si bezdomovci vybavují věcmi nalezenými v kontejnerech nebo skládkách. Paradoxně se zde cítí lépe neţ v kterémkoliv sociálním zařízení, protoţe mají nastavena svá vlastní pravidla a cítí se být zcela svobodní. Problémy ale v této komunitě způsobuje především častá konzumace vesměs nekvalitního alkoholu, kdy dochází k občasným potyčkám mezi bezdomovci, které mohou končit i tragicky. Především v zimních měsících navíc při různých formách přitápění vzniká velké nebezpečí vzniku poţáru. Nejsou bohuţel tak úplně vzácné případy, kdy zpravidla podnapilí bezdomovci i uhořeli.

17

Hradecký, Hradecká, 1996, „Bezdomovectví“ – extrémní vyloučení, s. 107

18

3.2 Příčiny bezdomovectví Jak se zamýšlejí Jakub Marek, Aleš Strnad a Lucie Hotovcová (2012) existuje mnoho lidí, kteří projdou kolem bezdomovců a zamýšlí se, z jakého důvodu se tito lidé ocitají na ulici. Ptají se, zda si za to mohou sami, nebo se stali obětí systému. Většina lidí potřebuje znát odpověď, aby došli k rozhodnutí, zda se zastavit a těmto lidem pomoct, nebo nepomoct, protoţe si za to mohou sami. Ke ztrátě domova obvykle předchází krize. Tato krize můţe jedince tzv. „vykolejit“ a tento se přestane starat o ekonomické záleţitosti. Kaţdý občan v tomto státě má k dispozici dvě záchranné sítě. Důleţitá je sociální síť, která můţe zabránit pádu aţ tzv. na ulici. Touto sítí jsou hlavně osobní sociální kontakty - rodina, známí a přátelé, kteří mohou postiţeného v případě krize podrţet. Pokud je tato síť chabá, nebo člověka nedokáţe podrţet, je tu síť sociálních služeb, která by měla občanovi zajistit bydlení a státní podporu, aby tento neskončil na ulici bez domova. Pokud nemá jedinec silnou sociální síť nebo nesplňuje podmínky pro získání státní podpory, pak s velkou pravděpodobností skončí na ulici. Faktorů, které vedou k bezdomovectví, je mnoho. U mladých lidí nebo dětí to bývá často špatné domácí zázemí. Jiţ malé děti vnímají rodinu jako sociální jistotu, místo bezpečí a lásky. Takţe špatné návyky v rodině, jako je alkoholismus, domácí násilí, nezaměstnanost a celkový nezájem o dítě, mohou v pozdním věku přispět ke sklonu k sociální exluzi a později k bezdomovectví. U mladistvých se jednoznačně jeví jako základní předpoklad k pozdějšímu bezdomovectví problém s nedostatkem pracovních míst. Spoustu dostudovaných i vyučených mladých lidí se snaţí hned po ukončení školní docházky najít zaměstnání. Problém je však v tom, ţe nemají potřebnou praxi. Zaměstnavatelé většinou hledají zaměstnance s několikaletou praxí. A tak se stává, ţe dokonce ani vysokoškoláci nemohou sehnat zaměstnání. Tito mladí lidé mají chuť, snahu i elán práci najít. Po několika měsících, někdy i létech, je tento elán přechází, začínají podléhat lenosti a hlavně letargii, protoţe mají pocit, ţe zůstávají tzv. “rodině na krku“. Tento stav je pro většinu mladých lidí velmi frustrující. Rodina je však nutí ke shánění jakékoliv práce. Právě proto mnoho mladých lidí odchází od svých rodin do větších měst s představou, ţe si najdou lepší, nebo aspoň nějaké, pracovní místo, coţ se jim často nepodaří a dostávají se do ještě větší duševní krize. Snad hrdost, nebo moţná i lenost, jim brání k návratu domů. Zůstávají tak na ulici, kde je nikdo nenutí pracovat a oni nabývají pocitu naprosté svobody. Touto situací se např. zabývá kolektiv autorů A. Strnad, J. Marek, L. Hotovcová v publikaci „Bezdomovectví“ z r. 2012 na str. 16. 19

Problém nastává hlavně v případě, kdy sami rodiče, nebo matka samoţivitelka, zůstávají bez zaměstnání a nejsou schopni dítě uţivit. Mnoho těchto mladistvých se ocitá na ulici, v azylových domech, nebo přespává různě u kamarádů. Většinou jsou osoby bez domova spojovány s alkoholem, drogami a jinými závislostmi. Mají typický neupravený zevnějšek, zapáchají a nevhodně se chovají. Eduarda Heczková (2011) ve svém článku uvádí, ţe podle jejího výzkumu je nejčastější příčinou bezdomovectví: 1. ztráta zaměstnání - 23%. 2. odchod z rodiny - 11%. 3. výkon trestu - 5%. 4. špatné hospodaření - 3%. 5. výstup z ústavního zařízení - 2%. 6. jiné příčiny či dobrovolné rozhodnutí – 56%. K dalším častým příčinám bezdomovectví této doby, které se dotýkají celých rodin - jsou rychlé půjčky. Tím, ţe si rodiče, nebo i jejich dospělé děti naberou půjčky, které nejsou schopni splácet, se dostávají do dluhové pasti. Přicházejí tak o majetek a kolikrát i o střechu nad hlavou. Pro takové rodiny, které se ocitnou na ulici, neexistuje ţádný vládní program na podporu sociálně slabých rodin a na jejich aktivizaci. V případě, kdy rodina skončí na ulici, začíná jejich situaci řešit sociální pracovnice místního úřadu. Děti obvykle umístí do nějakého zařízení pro děti a mládeţ a rodiče končí v ubytovně, nebo na ulici. Z důvodu, ţe u nás neexistují noclehárny pro celé rodiny, ale pouze zvlášť pro muţe a zvlášť pro ţeny a děti, dochází často k rozpadu rodin. Pro tyto případy jsou zřizovány a financovány azylové domy, holobyty, ubytovny a jiná zařízení.18

18

http://nadrevo.blogspot.cz/2011/02/

20

4 Zdravotní péče v České republice Právo na ochranu zdraví občanů v České republice je obecně zaručeno Listinou základních práv a svobod, která byla uvedena do českého právního řádu Ústavním zákonem č.23/1991 Sb. a usnesením předsednictva České národní rady do právního řádu České republiky č.2/1993Sb. V článku 31 se uvádí, ţe kaţdý člověk má právo na ochranu zdraví. Na základě veřejného pojištění mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči. Mylně se tak mnozí lidé domnívají, ţe veškerá zdravotní péče je bezplatná. Na základě veřejného pojištění mají občané právo i na zdravotní pomůcky, přičemţ musí být dodrţeny určité podmínky stanovené zákonem. Systém zdravotní péče v České republice závisí na zdravotním pojištění. Kaţdý občan, který má na našem území trvalý pobyt nebo je jeho zaměstnavatelem osoba, která má sídlo v ČR, musí být ze zákona povinně zdravotně pojištěn. V ČR v současnosti platí zákon č.48/1997 Sb. O veřejném zdravotním pojištění. Pojištění občana začíná dnem narození a končí dnem úmrtí. Zdravotní pojištění je hrazeno zaměstnavatelem z příjmu zaměstnance. V některých případech bývá zdravotní pojištění hrazeno státem, v ostatních případech si musí jedinec pojištění hradit sám“. 19 „V případě akutní potřeby lékařského ošetření nesmí být pacient zdravotnickým zařízením odmítnut a musí být ošetřen bez požadování jakékoliv náhrady. Ze zákona musí být zařízením poskytnuta zdravotní pojišťovnou náhrada za ošetření takového pacienta v těchto případech: úraz vznik akutního onemocnění akutní zhoršení zdravotního stavu neodkladný porod, kde by odklad mohl vést k ohrožení života nebo k závažnému zhoršení zdravotního stavu Zdravotní stav bezdomovců“20 Zdravotní potíţe u bezdomovců způsobují tyto faktory: špatná strava, nevyhovující nebo ţádná moţnost bydlení, a tudíţ i nemoţnost dodrţování hygieny, rytmu aktivity a odpočinku. Častou příčinou je také i nedostatečné oblečení. Ztráta sociálních vazeb pouze umocňuje stresové zatíţení a psychické strádání.

19 20

11Šupková D., 2007, „ Zdravotní péče o bezdomovce v ČR,“ s. 10 Šupková, 2007, „ Zdravotní péče o bezdomovce v ČR“, s. 11

21

Bezdomovci nevyhledávají lékařskou péči nebo ji vyhledávají jen sporadicky. Trpí však jak běţnými chorobami, tak i nemocemi, které jsou charakteristické pro tuto sociální skupinu a jsou vyvolány celkovým oslabením chronicky stresovaného organismu. Je jiţ dlouho známé, ţe imunitní systém jedince je v přímé vazbě na centrální nervovou soustavu a jeho funkce je úměrná psychické pohodě pacienta. Uplatňuje se nejen v obraně proti infekci, ale například i v rychlosti hojení ran a boji organismu s nádorovým bujením. Proto jsou bezdomovci v důsledku svého způsobu ţivota ohroţeni různými zdravotními obtíţemi. Jedná se zejména o choroby infekční, koţní, civilizační a nezřídka duševní. Často si občané kladou otázku, zda by měli mít bezdomovci právo na bezplatnou lékařskou péči, kdyţ často dobrovolně hazardují se svým zdravím a mají dluhy na zdravotním pojištění. Zákon říká, ţe ano, v praxi to však bývá sloţitější. 21 U velké části bezdomovců se nějaké psychické problémy projevovaly jiţ v době, kdy ještě bezdomovci nebyli a kdy třeba i pracovali. Ze souhrnné studie je 40 - 90% mladých bezdomovců závislých na drogách, 20 - 80% vykazují poruchy osobnosti a 15 - 80% jeví známky deprese. Mnoho duševně nemocných „ţijících na ulici“, nikdy nenavštívilo, nebo nevyhledalo odborného lékaře - psychiatra, psychologa. Jedinec, který zůstává na ulici, je nucen přeorientovat své sociální normy na bezdomovecký způsob ţivota. Nejčastější získanou duševní poruchou bezdomovců je závislost na návykových látkách, různá psychotická onemocnění, depresivní a úzkostné poruchy, pokusy o sebevraţdy, poruchy chování apod. Nejznámějším druhem psychotického onemocnění je schizofrenie. Konečným důsledkem neléčené psychózy je stav, kdy se člověk uzavře do vlastního světa, příbuzní mu nerozumějí a hlavně on nerozumí jim. Pokud takový člověk nemá dostatečné rodinné zázemí a není nikdo, kdo by mu nabídl léčbu, dochází k prohlubování psychózy. Takovýto jedinec zpravidla od příbuzných utíká na ulici, kde zůstává bez kontaktů a tím i bez pomoci. Úzkostné a depresivní stavy patří mezi další psychické poruchy bezdomovců. Tím, ţe mnoho jejich potřeb není uspokojováno, vzniká apatie, sociální fobie, poruchy spánku.22

21 22

http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zdravotni-stav-bezdomovcu-285320 Marek J. a kolektiv, 2012, „Bezdomovecví“, s. 41

22

4.1 Financování nemocnic Nemocnice jsou zdravotnická zařízení, která poskytují sluţby v ambulantní, lůţkové, ale i komplementární péči. Součástí kaţdého nemocničního zařízení je tedy část lůţková, jednotlivé ambulance, lékárny, management, technické provozy a další. Nemocnice v České republice se dělí do tří základních kategorií, a to zejména podle toho, kdo je zřizovatelem zařízení a kdo toto zařízení spravuje. První kategorii představují nemocnice řízené státem, coţ jsou nemocnice fakultní, IKEM a Ústřední vojenská nemocnice. Dalšími zřizovateli jsou kraje, města nebo obce, které pak řídí chod těchto nemocnic. Podle zřizovatele se jedná o nemocnice krajské, městské či obecní. Nemocnice ale mohou zřizovat i další právnické subjekty, jako např. akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, církevními subjekty a podobně. Financování Fakultní nemocnice - nejvíce prostředků tvoří zisky ze zdravotního pojišťění (8085%), dalšími zdroji je prodej zboţí a sluţeb (5-10%), dále jsou to dotace na vědu a výzkum (3- 5%) a dotace poskytované zřizovatelem (1-5%). Nemocnice zřizované krajem, obcemi nebo soukromá zdravotnická zařízení mají podobný systém financování jako Fakultní nemocnice, liší se jen procentuálními sloţkami financování. Odlišná je zejména sloţka dotací určených na vědu a výzkum, která je v těchto nemocnicích podstatně niţší. Také kvalita nemocniční péče se v mnohém liší. Posuzování je však zcela individuální. Záleţí na mnohých kriteriích a pohledech. Jedná se především o subjektivní spokojenost pacientů s péčí a přístupem personálu, s kvalitou přístrojového vybavení a moţností speciálních vyšetřovacích metod, vybavením pokojů, s případnými komplikacemi při léčbě a jejich četností, úmrtností a podobně.23

23

http://www.ozdravotnictvi.cz/

23

4.2 Problémy s bezdomovci v nemocnicích Problémem nehospitalizovaných bezdomovců, a to hlavně v zimních obdobích, bývá jejich přenocování a poposedávání v prostorách areálu nemocnice. Občas se někteří snaţí přespat na sedačkách na chodbách. I kdyţ je přivolaná ochranka odvede z areálu, většinou se vracejí zpátky a snaţí se někde v teple areálu přespat. U hospitalizovaných pacientů bez domova je na prvním místě problém s hygienou. Z vlastních zkušeností vím, ţe často přijdou pokáleni, pomočeni, zavšiveni, a taky, ne zrovna zřídka, i se svrabem. Před tím, neţ jsme schopni vůbec pacienta uloţit na lůţko a ošetřit, musíme často začít koupelí, odvšivením a občas i ostříháním vlasů. Oblečení, které je pro ně velmi často to jediné, co vlastně mají, uchováváme v pytli a po

doléčení

v něm

pacient

odchází

domů,

tedy

zpravidla

zpět

„na

ulici“.

Pracuji na chirurgii, kde jsou nejčastěji ošetřováni pacienti s různými typy zlomenin, úrazů, komočních stavů způsobených většinou v ebrietě (opilosti). V zimních obdobích jsou často lidé bez přístřeší ošetřováni s nejrůznějšími typy omrzlin, a to jak rukou, tak nohou, nebo respiračními onemocněními. Jsou tedy přijímáni k ošetření a následně hospitalizováni na chirurgickém, plicním, gynekologickém či interním oddělení karvinské státní nemocnice. V soukromé Karvinské hornické nemocnici jsou akutní lůţka pouze na dvou odděleních interním a neurologickém, a to i tak jen v omezeném počtu. Proto jsou v naprosté většině sociálně slabí občané a bezdomovci hospitalizováni ve státním zařízení. Dle údajů soukromé nemocnice je zřejmé, ţe malý počet lidí bez domova je přesto hospitalizován také v jejich zařízení. Jedná se o pacienty s CMP (cévní mozkovou příhodou). Soukromá Karvinská hornická nemocnice je totiţ přímo vybavena iktovou jednotkou intenzivní péče a neurologickým oddělením. S prostředím, ve kterém bezdomovci ţijí, tedy s nedostatkem vody a špatnými hygienickými návyky, souvisí automaticky i s výskytem infekčních onemocnění, především hepatitidy typu C, průjmy, tuberkulózou a jinými infekčními chorobami. Většina bezdomovců hospitalizovaných na oddělení je však vděčná za jídlo, teplo, čistotu a v neposlední řadě také vstřícnost personálu. Samozřejmě i v nemocnici mezi bezdomovci existují výjimky. Jsou i tací, kteří jsou schopni okrást pacienty na pokojích, vyvolávat na pokoji konflikty nebo utéct z oddělení. Co však zůstává záhadou, je pouze malé mnoţství bezdomovců vyuţívajících sociálního šetření a jejich nechuť být umístěni do jiných sociálních zařízení, jako je např. LDN. Většina z nich, pokud jim to zdravotní stav dovolí, odchází raději zpátky na ulici.

24

4.3

Regulační poplatky ve zdravotnictví

Regulační poplatky byly zavedeny za účelem omezení plýtvání a zneuţívání zdravotních sluţeb. Regulační poplatek hradí sám pojištěnec, za dítě pak jeho zákonný zástupce. Způsob platby závisí na poskytovateli zdravotních sluţeb. Vybrané poplatky zůstávají tomu, kdo je vybírá, tedy lékaři, zdravotnímu zařízení či lékárně. Získané prostředky jsou povinni lékaři i ostatní zdravotnická zařízení pouţít na úhradu nákladů spojených s provozem a modernizací zařízení, aby tak mohlo dojít ke zlepšení kvality poskytovaných zdravotních sluţeb. Regulační poplatky byly zavedeny od 1. 1. 2008 v zákoně O stabilizaci státních rozpočtů. Od 1. 12. 2011 se změnila výše regulačních poplatků za jeden den hospitalizace z 60,- Kč na 100,- Kč. Tuto změnu uvedla v platnost Novela o veřejném zdravotním pojištění. Dalšími regulačními poplatky jsou platby ve výši 30,- Kč. Třicetikorunový poplatek je hrazen za návštěvu odborného lékaře, u kterého bylo pacientovi provedeno klinické vyšetření. Stejný poplatek náleţí i za vyšetření či ošetření praktickým lékařem. Tyto poplatky nejsou povinny hradit děti do 18 let. Pokud se jedná o preventivní prohlídku u lékaře jednou za rok, pak je tato návštěva lékaře zcela bezplatná. Dalším poplatkem je 30-ti korunový poplatek za kaţdý předepsaný recept na léky. Vyuţití pohotovostní sluţby představuje uhrazení regulačního poplatku ve výši 90,- Kč. Tímto opatřením byla především snaha o zneuţívání lékařské pohotovosti. V minulosti totiţ mnoho lidí úmyslně čekali aţ na pohotovost, protoţe zde nebylo tolik pacientů a nemuseli čekat delší dobu, či si prostě „nechtěli“ nechat ujít nějakou, pro ně příjemnou, aktivitu. Lékařská pohotovostní sluţba funguje od 17 do 7 hodin, dále pak o víkendech a státních svátcích. Poplatek pacient hradí přímo u pohotovostní sluţby. Tento poplatek, stejně jako poplatek u lékaře, se pacientovi vrací, pokud je pacient na základě vyšetření ještě ten samý den hospitalizován. Regulační poplatky však nejsou povinni platit všichni. Od placení regulačních poplatků jsou osvobozeny děti umístěné v dětských domovech, ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy, v domovech pro osoby se zdravotním poškozením nebo děti umístěné do pěstounské péče. Další skupinou pojištěnců, kteří nejsou povinni platit regulační poplatky, jsou osoby se zdravotním postiţením, osoby ţijící v domovech pro seniory, kterým by po úhradě za ubytování a stravu zůstala částka niţší neţ 800,- korun na daný měsíc. Pojištěnec je povinen tuto skutečnost prokázat potvrzením, které mu vydá poskytovatel sluţeb, například dětský domov, domov pro seniory a správa sociálního zabezpečení.

25

Nejčastějším osvobozením od placení regulačních poplatků v našem regionu je prokázání nebo potvrzení o hmotné nouzi. Hmotná nouze je takový stav, kdy je občanovi poskytována sociální dávka, a to dle zákona O hmotné nouzi. Jedná se o doplatek občanovi na bydlení, vyplácení mimořádné okamţité pomoci či poskytnutí příspěvku na bydlení. Před vydáním tohoto dokladu můţe být posuzována pracovníky sociálních sluţeb celá rodina i veškeří její příslušníci mající společnou domácnost. Doklad nesmí být starší víc neţ jeden měsíc před ošetřením v ambulanci nebo před hospitalizací. Od poplatků jsou osvobozeni i pojištěnci při ochranném léčení nařízeném soudem, při léčbě infekčního onemocnění, také v případě, kdy je pacient povinen podrobit se karanténě nebo izolaci při ochraně veřejného zdraví. Od placení regulačních poplatků jsou osvobozeni i pojištěnci, kteří poskytují své orgány k transplantaci nebo se podrobí odběru tkání.24 Od 1. 1. 2014 byly zrušeny regulační poplatky ve výši 100,- Kč za kaţdý den hospitalizace. Poplatky za ošetření v ambulanci nebo při vyuţití lékařské pohotovostní sluţby zůstaly zachovány. Regulační poplatky byly v nemocnicích zavedeny v roce 2008. Po zavedení poplatků byl pacient povinen zaplatit za kaţdý hospitalizační den 60,- Kč. V roce 2011 byl regulační poplatek za hospitalizaci navýšen na 100,- Kč za den. Hospitalizační a regulační poplatky jsou příjmem zdravotnického zařízení, které tyto poplatky vybralo. Takto získané prostředky musí být pouţity výhradně na úhradu nákladů spojených s provozem a modernizací tohoto zařízení. Mnoho pacientů má však mylnou představu o funkci hospitalizačních poplatků, neboť se domnívají, ţe je to „na přilepšenou“ lékařům a sestřičkám. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, ţe mnoho pacientů je přesvědčeno, ţe kdyţ „investovali“ svých 100,- Kč za hospitalizaci denně, platí si zdravotnický personál a měla by mu být poskytnuta přímo nadstandardní péče. Často je pak velmi obtíţné těmto pacientům vyvracet jejich mylnou představu, ţe zaměstnance neplatí on pacient, ale jako kaţdého jiného zaměstnance, tak i zdravotníky, platí zaměstnavatel a ţe prostředky získané z poplatků jdou na zvýšení jejich spokojenosti třeba nákupem nového nábytku a pomůcek.

24

http://www.vzp.cz/klienti/informace-a-zivotni-situace/regulacni-poplatky

26

4.3.1 Funkce regulačních poplatků 1. Funkce regulační. Poplatky částečně brání zneuţívání zdravotní péče. Projevilo se to zejména ve sníţení zneuţívání pohotovostní sluţby, ale i opakovaných, neadekvátních návštěv praktického lékaře. 2. Funkce signalizační. Jedná se pouze o symbolický poplatek, který má pacientům dát signál, ţe poskytovaná zdravotní péče má mnohem vyšší hodnotu. 3. Funkce vyjádření nákladů. Tyto poplatky jsou spojeny především s hospitalizací, při níţ vznikají náklady na stravu, energii a další běţné potřeby, které obvykle spotřebujeme i doma. 4. Funkce výchovná a psychologická. Poplatky by měli v kaţdém pacientovi vyvolat zamyšlení nad faktem, ţe zdravotnická péče není zdarma a měly by taky ukázat, ţe i zdroje ve zdravotnictví jsou omezené.25 Regulační hospitalizační poplatky hradí pacient při propuštění z nemocnice. Pacient nemusí uhradit poplatek ihned, ale je povinen jej zaplatit do osmi kalendářních dnů. Můţe toto učinit buď přímo v nemocniční pokladně, případně mu můţe být na oddělení vydána poukázka, můţe uhradit i na základě vystaveného dokladu s výměrem regulačního poplatku či jinou formou. Tento doklad kromě uvedeného výměru regulačního poplatku obsahuje i číslo účtu, na který mohou pacienti platbu poukázat. Regulační poplatek za ošetření v ambulanci hradí pacient přímo v ambulanci nebo předloţí doklad o uhrazení poplatku pomocí automatu. Dokladem o hmotné nouzi se pacient prokazuje jiţ při přijetí k hospitalizaci nebo v ambulanci, přičemţ tento doklad nesmí být starší víc neţ jeden měsíc. Při předloţení je doklad zkopírován a zaloţen do dokumentace k dodatečné kontrole. Takovýto pacient je osvobozen od placení hospitalizačních poplatků, a taky od poplatků za ošetření v ambulanci.

25

A.Arnoldová, 2012 „Sociální zabezpečení“, s.262

27

4.4 Úhrady v lůžkových zařízeních Existuje několik forem úhrad v lůţkových zařízeních: 1. Případový paušál - neboli systém úhrad podle DRG (Diagnosis Related Group), coţ je klasifikační a úhradový systém patřící mezi tzv. „casemixové systémy“. Podstatou úhrady je souhrn zdravotních výkonů podle diagnózy pacienta. Jednotkou, ke které se vztahuje úhrada, je hospitalizační případ od přijetí aţ po ukončení hospitalizace. Klíčovými údaji pro správné zařazení případu do jednotlivých kategorií a podle toho i výše úhrady pojišťovnami jsou pacientovi diagnózy, a to jak hlavní, tak i vedlejší. Atributy případu, neboli přesněji "atributy hospitalizačního případu pro klasifikační systém IR-DRG 1.2", jsou informace o hospitalizačním případu. Tyto jsou nezbytné pro správné zařazení případu hospitalizace do DRG skupiny. hlavní diagnóza vedlejší diagnózy výkony pohlaví porodní váha způsob ukončení délka pobytu věk Postup získání vstupních atributů a zařazení do skupiny je dán Metodikou sestavení případu hospitalizace. Pojem Case-Mix (CM) se dá vysvětlit jako sestavení podobností hospitalizačního případu na základě: - klinické podobnosti - ekonomické podobnosti - podobnost léků, materiálu, délky hospitalizace a podobně. Klinická podobnost znamená, ţe např. pacienti s diagnózou akutního slepého střeva prodělávají stejnou léčbu: jsou operováni, jsou sledováni na jednotce intenzivní péče, jsou jim podány tišící prostředky a preventivně antibiotika, doba hospitalizace je u všech přibliţně stejná.

28

Úhrada za pacienty se stejnou diagnózou je tedy stejná a nezkoumá se, jestli např. jeden pacient nedostal o tabletku více neţ druhý pacient. Ekonomická podobnost znamená, ţe u stejných diagnóz je pouţito podobných léků, přibliţně stejné mnoţství materiálu, stejná délka hospitalizace apod. Z určitého časového úseku se tak vypočítal tzv. Case-Mix index, coţ je vlastně průměrná spotřeba zdrojů na jeden případ pro definovanou jednotku (např. nemocnici, kraj, ČR) a období (např. rok). Tyto indexy se mění podle aktuálních cen vstupních materiálů. Kromě úhrad na základě klinické a ekonomické podobnosti jsou zohledňovány i komplikace a přidruţené nemoci. Přidruţená nemoc existuje při přijetí, komplikace vzniká aţ po přijetí. Uvedu příklad u pacienta s akutním slepým střevem. Přidruţenou nemocí můţe být např. vysoký krevní tlak, diabetes mellitus či srdeční onemocnění. Komplikací se pak rozumí např. velká krevní ztráta při operaci, febrilie, hnisání a špatné hojení operační rány, aţ třeba po reoperaci. Pro výše uvedené případy se stanoví tzv. relativní váha (RV) DRG (skupiny), která do jisté míry souvisí s klinickou sloţitostí případu. Případ je pak podle komplikací a přidruţených chorob zařazen do jednotlivých kategorií ve stupnici 1 – 3. Pro úhradu relativní váhy případu je podle reálných dat za určité předešlé období vypočten patřičný index. Výpočet je dán odpovídající verzí Metodiky výpočtu RV. 2. Úhrada prostřednictvím historického paušálu - od tohoto paušálu se v poslední době upouští. Jde o úhradu péče, kdy se vychází z objemu úhrad zdravotní péče ve stanoveném referenčním období. Tento způsob nezohledňuje skutečné trendy a dění ve zdravotnickém zařízení, např. změny pojišťoven, u kterých jsou pacienti registrováni. Tento systém úhrady je nastavený podle předchozích období. 3. Výkonová platba v případě ambulantní nemocniční péče zahrnuje úhradu specializované ambulantní zdravotní péče podle seznamu výkonů a bodové hodnoty stanovené úhradovou vyhláškou. Výše úhrady je závislá na vykázaném výkonu a jeho bodové hodnotě.

29

5 Základní charakteristika zkoumané instituce 5.1 Státní zdravotnické zařízení Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem. Úkolem Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj je dle zřizovací listiny organizovat a poskytovat ústavní a ambulantní základní a specializovanou diagnostickou a léčebnou péči, včetně preventivních opatření především občanům města Karviná, Orlová, Petřvald a obcí Dolní Lutyně, Doubrava a Petrovice u Karviné. Nemocnice provozuje činnost dopravní zdravotní sluţby (DZS, dříve DRNR), která zastřešuje a zajišťuje komplexní péči nejen pro pacienty uvedené spádové oblasti, ale i pro ostatní zdravotnická zařízení v rámci regionu, s provozovnami v Bohumíně, Českém Těšíně, Karviné, Havířově a Orlové. Dále je nemocnice poskytovatelem sociálních sluţeb ve Zdravotnickém zařízení ústavní péče v Karviné i Orlové. Zdravotní péče je zajišťována v nemocničních zařízeních v Karviné - Ráji a Orlové - Lutyni. Část Karviná zabezpečuje zdravotní péči na lůţkových odděleních oborů interního včetně oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí (TRN), dětského a novorozeneckého, očního, gynekologicko - porodnického, chirurgického včetně oddělení ušního, nosního, krčního (ORL) a anesteziologicko - resuscitačního oddělení (ARO). Dále zajišťuje provoz odborných ambulancí, komplementů, transfúzní stanice, dvou lékáren a výdejny léčiv ve Stonavě. V části Orlová je péče zabezpečována odděleními ortopedie, chirurgie, interny, neurologie, rehabilitace, ARO a léčebnou dlouhodobě nemocných (LDN). Je zde provozována vlastní ústavní lékárna, odborné ambulance a komplementy. Od konce roku 2010 jsou otevřena oddělení dlouhodobé intenzivní péče (DIP) a dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče (DIOP). K 31. 12. 2011 poskytovala nemocnice zdravotní péči na 649 lůţkách, z toho je 434 lůţek v oblasti akutní lůţkové péče, 125 lůţek následné péče a 90 lůţek sociální péče. Nemocnice provozuje 58 ambulancí, z toho je 39 odborných ambulancí v Karviné a 19 v Orlové. Dále nemocnice zajišťuje lékařskou sluţbu první pomoci (LSPP) jak v Karviné, tak i v Orlové. Lékařská sluţba první pomoci zahrnuje v Karviné lékařskou sluţbu všeobecnou, dětskou a stomatologickou, v Orlové pak všeobecnou. 30

Dopravní zdravotní sluţba je zabezpečována 36 sanitními vozy z 5 pracovišť, v roce 2011 bylo realizováno celkem 87 982 převozů pacientů. Provoz Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj je zabezpečován 1360,95 zaměstnanci (údaj představuje průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců k 31. 12. 2011). V roce 2012 bylo v Nemocnici s poliklinikou Karviná - Ráj hospitalizováno celkem 12 132 pacientů, bylo ošetřeno 269 270 ambulantních pacientů a na 9 operačních sálech bylo realizováno 8 835 operací. Ve zdejší porodnici proběhlo 877 porodů a celkem se narodilo 891 dětí (vícečetné porody). Počet akutních lůţek v nemocnici je 280. Zdravotní péče je zajišťována 21 primariáty, z toho v Karviné jich je 11, v Orlové pak 10. V rámci optimalizace lůţkového fondu byla v roce 2011 realizována reprofilizace oborů s cílem zachovat dostupnou péči pro pacienty v oboru ORL a TRN. Byl vytvořen sdílený lůţkový fond oddělení ORL a chirurgie v Karviné a sdílený lůţkový fond interního oddělení a TRN v Karviné. Nemocnice s poliklinikou Karviná - Ráj mimo svou hlavní činnost, pro kterou byla zřízena, provozovala doplňkovou činnost v okruhu vymezeném zřizovací listinou a prostředky získané touto činností byly vyuţity ve prospěch hlavní činnosti.26

5.2 Soukromé zdravotnické zařízení Popisované soukromé zdravotnické zařízení bylo vybudované v padesátých letech minulého století a slouţilo původně jako vojenská nemocnice. V roce 1958 byla nemocnice předána do uţívání nově vzniklého Závodního ústavu národního zdraví v Karviné, jehoţ úkolem bylo pečovat především o zdraví pracovníků zaměstnaných v OKD. V té době nemocnice disponovala chirurgickým, interním a neurologickým oddělením, včetně dalších odborných ambulancí. Záhy, jako jedna z prvních v okrese, byla v rámci interního oboru vybudována jednotka intenzivní péče (JIP). V následujících letech byl zahájen provoz na rehabilitačním oddělení a ARO. V roce 1996 byla schválena privatizace nemocnice. Nově vzniklá společnost nese název „Karvinská hornická nemocnice a.s.“. Začátkem roku 2011, na základě smlouvy o spolupráci se strategickým partnerem společnosti OKD a.s., který je majitelem objektů nemocnice, byl přijat projekt „Restrukturalizace KHN a.s.“. V té době byla vytýčena také nová vize ne-

26

http://www.nspka.cz/cs/pacient/o-nemocnici.html

31

mocnice. Touto vizí je stát se moderní, prosperující a nejen regionální nemocnicí, přátelskou pro pacienty, s motivovaným personálem a specializovanou péči ve třech důleţitých programech. Těmito programy jsou: centrum pracovní medicíny, primární iktová jednotka a centrum nemoci páteře a pohybového aparátu. V rámci projektu restrukturalizace byly v objektech nemocnice uskutečněny rozsáhlé rekonstrukce a vybudovány nové provozy. Nemocnice se nyní specializuje na chirurgii páteře, funguje zde skoliotická poradna, vertebroplastika a poradna degenerativní onemocnění páteře. Dále provozuje interní a neurologické oddělení, ke kterému patří Iktová JIP a elektroencefalografie (EEG). Na ortopedickém oddělení se provádí artroskopie a náhrady velkých kloubů. Radiologické pracoviště (RTG) disponuje mamografem, počítačovým tomografem (CT), sonografem (USG), magnetickou rezonancí a dalšími diagnostickými pracovišti. Také zde funguje rehabilitační ambulance, ale také rehabilitační lůţková část, kterou vyuţívají hlavně pacienti po mozkových příhodách, operacích páteře či ortopedických operacích.27 V této nemocnici je k dispozici 148 akutních lůţek, přičemţ počet hospitalizovaných v roce 2012 dosáhl počtu 4 712.

27

http://www.khn.cz/index.php?volba=o-nemocnici

32

6 Analýza a komparace výsledků kvalitativního průzkumu 6.1 Výsledky sociálního šetření ve státním zdravotnickém zařízení V nemocnicích je hospitalizován velký počet pacientů s různými druhy onemocnění a zranění. Mnoho pacientů má kromě zdravotních problémů také problémy ekonomické, sociální a bytové. Nejdůleţitějším úkolem zdravotního personálu je samozřejmě pacienta léčbou přivést do takového zdravotního stavu, ţe jiţ není dále nutná hospitalizace. Takto vyléčení pacienti jsou propuštěni do domácí péče. Bohuţel však ne všichni pacienti se mají kam vrátit. Mnozí řeší sloţité rodinné vztahy, kdy se nemá kdo o pacienta postarat, ale jsou i takoví, kteří se nemají vůbec kam vrátit, coţ jsou např. lidé bez domova. V těchto případech je jiţ v nemocnici nutné začít hledat vhodné řešení. Toto je práce sociálních sester, které provádí podrobné sociální šetření. Sociální šetření se týká celé řady pacientů, a to všech věkových skupin. Nejmladší skupinou jsou jiţ novorozenci, o které matka nejeví zájem a je nutné je umístit do kojeneckého ústavu. Další skupinu tvoří svobodné matky, a to hlavně matky z ekonomicky slabých poměrů, popř. matky bez domova. Ne nepodstatnou část sociálního šetření tvoří tzv. problémoví pacienti (především bezdomovci) a další skupinou jsou i senioři, kteří nemohou ţít bez pomoci druhé osoby, ale jejich děti se o ně nedokáţou sami postarat nebo se z nějakého důvodu prostě postarat nemohou. Protoţe nemocnice v Karviné Ráji je státním zařízením a s výjimkou neurologického a ortopedického oddělení jsou zde zastoupena všechna standardní nemocniční oddělení, je i počet pacientů, se kterými je nutno řešit sociální otázky poměrně vysoký. Konkrétně v r. 2012 počet sociálních šetření dosáhl čísla 623. Toto číslo představuje problémy s propuštěním do domácí péče přibliţně u kaţdého 20. pacienta. Proto management na tuto situaci včas zareagoval a formou přednášek a školení jsou zdravotničtí pracovníci seznamováni s problematikou sociálně slabých občanů aţ po bezdomovce. Jsou také obeznámeni s prací sociálních pracovníků a proškolováni se spoluprací s těmito pracovníky. Díky těmto aktivitám managementu tak funguje bezchybně součinnost zdravotnických a sociálních pracovníků a uţ vůbec nedochází k situacím, kdy byl pacient propuštěn a teprve v tomto momentě byl zjištěn fakt, ţe pacient nemá kam odejít. Řešení aţ v této chvíli přinášelo nemalé problémy. 33

Karvinský region bohuţel patří v naší republice k regionům s nejvyšší nezaměstnaností. Tento fakt určitě ovlivňuje i strukturu obyvatelstva, neboť mnoho obyvatel se stěhuje do míst, kde je vyšší poptávka po pracovní síle. Do uvolněných bytů jsou stěhováni ve velké míře lidé bez vlastních prostředků a tzv. problémoví občané. Na porodnickém oddělení nejsou ţádnou výjimkou matky, které mají doma jiţ několik dětí a jejich partneři jsou budˇ nezaměstnaní nebo jsou ve výkonu trestu. Tyto matky po porodu dítě nechtějí a opouští je. Takovým novorozencům je třeba zajistit zdravotní a ošetřovatelskou péči, následně je nutné novorozence umístit do kojeneckého ústavu a umoţnit jeho adopci. V těchto případech se zajišťuje celková agenda při umístění do kojeneckého ústavu z důvodu adopce, sepisuje se evidenční list, dále souhlasná prohlášení matky. Poté se zajišťuje převoz dítěte do příslušného zařízení. Dalšími případy jsou nezletilé a svobodné matky, které se ocitly ve špatné ţivotní situaci a nemají vhodné podmínky k tomu, aby mohly své dítě řádně vychovávat. Sociální sestra provádí šetření ţivotní situace a sociálních poměrů. V posouzení a vyhodnocení vţdy spolupracuje s příslušnými orgány a společně se snaţí najít vhodné východisko pro tuto matku s ohledem i na její dítě. Dalším zaráţejícím rysem je hospitalizace kojenců i větších dětí na dětském oddělení, které jeví známky týrání nebo těţkého zanedbání. V poslední době se stává fenoménem i těţká intoxikace dětí alkoholem či drogami. V těchto případech je nutná oznamovací povinnost, kterou řeší kurátoři. U týraných dětí sociální sestra spolupracuje se zdravotnickým personálem, sociálními pracovnicemi oddělení sociálně-právní ochrany dětí a se soudy. Dále dává podněty k zahájení řízení o vydání předběţného rozhodnutí a umístění dítěte v dětském domově, popř. v kojeneckém ústavu. U intoxikací se podílí na umístění dětí v psychiatrických léčebnách, ve výchovných ústavech a odvykacích centrech. Jedním z nejčastějších činností sociální sestry je zajišťování šetření u bezdomovců. Počet bezdomovců či lidí bez přístřeší se v Karviné poslední dobou neustále zvyšuje. Jak jsem se jiţ dříve zmínila, k jejich hospitalizace dochází nejčastěji díky úrazům způsobeným pod vlivem alkoholu nebo různými potyčkami mezi sebou. Dále jsou to kolikovité bolesti břicha z důsledku častého poţívání podřadného alkoholu, ale i špatných stravovacích návyků. V zimě dochází k nacházení aţ podchlazení poleháváním venku na lavičkách a ve stanech, jejichţ následkem dochází nejen k těţkým respiračním onemocněním, ale i k středním nebo těţkým omrzlinám. V poslední době často přicházejí bezdomovci i s tuberkulózou. Mnoho těchto lidí

34

je přivezeno na oddělení ve špatném zdravotním i fyzickém stavu, bez dokladů, beze jména, bez příbuzných atd. V těchto případech kromě toho, ţe je třeba pacienty okoupat, uloţit na pokoj a zajistit jim zdravotní péči, je také důleţité zjistit jejich totoţnost. Pokud nemají tito lidé občanské průkazy z důvodu jejich ztráty nebo snad krádeţe, je nutné jim vystavit průkazy nové. Sociální sestra kontaktuje magistrát města, spolupracuje s policií ČR, soudy a zařizuje i takové zdánlivé drobnosti, jako je např. focení na občanský průkaz. S hospitalizací bezdomovců se zdravotní personál setkává poměrně často, avšak běţní občané se s těmito lidmi dostávají do kontaktu velice zřídka a jen ve výjimečných situacích. Příkladem je situace před supermarkety, kdy po nich ţebroní nějaké „ty drobné“. Mnoho lidí má k těmto lidem silný odpor a štítí se jich. Proto je pak velkým problémem tyto, pro většinu lidí odpudivé pacienty, uloţit na pokoj mezi jiné nemocné a často aţ přecitlivělé pacienty. Jelikoţ v nemocnici v Karviné Ráji neexistují pokoje pouze pro jednoho pacienta, vzniká velmi často problém s umístěním takového pacienta. Je potřeba vymyslet a kolikrát i nutné přemísťovat pacienty na jiný pokoj, aby ti „dovezení tzv. přímo z ulice“ co nejméně obtěţovali svým zápachem a zjevem ostatní pacienty na pokoji. Na druhou stranu a i z vlastní zkušenosti můţu říct, ţe tito lidé přijatí na oddělení s jakýmkoliv onemocněním, jsou velice vděčnými pacienty. Nestěţují si na jídlo, snědí absolutně vše, co jim je v nemocnici v rámci jejich diety k jídlu připraveno, nestěţují si na péči, jsou rádi za teplo a čistotu i za snahu personálu jim pomoct, čehoţ si běţní občané často vůbec neváţí. Jedním z velkých nebezpečí je, a to nejen u bezdomovců nebo sociálně slabých občanů, delirium. Mnoho lidí v dnešní době, mladistvé nevyjímaje, propadá stále více alkoholu. Delirium se projevuje neklidem, třesem rukou, vulgárnosti aţ agresivitou. Tito lidé začínají být nebezpeční nejen sobě, ale i okolí. Proto je třeba takové pacienty při hospitalizaci nejdříve zklidnit pomocí medikamentů. Velmi často však pro jejich nezvladatelnost a agresivitu musí být tento pacient dokonce tzv. přikurtován, coţ znamená, ţe musí být pevně připojen k lůţku. Pokud potřeba kurtace trvá déle neţ 23 hodin, musí být informován soud, a taky co nejrychleji kontaktován psychiatr. V krajním případě je potřeba eventuálně tyto nezvladatelné pacienty přeloţit na psychiatrické oddělení. Pokud jsou pacienti-bezdomovci zdraví a jsou schopni opustit nemocnici, většinou odcházejí do domácí péče ke známým nebo na ubytovny. Avšak velký počet těchto pacientů nemá moţnost odejít do domácího prostředí, jelikoţ to jejich zdravotní stav neumoţňuje a nemohou tak opustit nemocnici. Takovýto pacient je i na35

dále odkázán na pomoc druhých. Sociální sestra spolupracuje se staniční sestrou příslušného oddělení, mapuje celkovou sociální situaci a hledá takové moţnosti, aby byla po propuštění ze zdravotnického zařízení zajištěna péče buď v domácím prostředí nebo nějakém sociálním zařízení. Sociální sestra sepisuje a eviduje ţádosti o umístění do LDN a následně zajišťuje překlady do tohoto zařízení. Sociální sestra v nemocnici v Karviné Ráji se setkala i s případy, kdy někteří z bezdomovců nejen ţe neměli ţádné doklady totoţnosti, ale nepobírali vůbec ţádné dávky. V těchto případech sestra kontaktuje magistrát města, a to odbor sociálního zabezpečení, který těmto občanům poskytne okamţitou pomoc. Tato částka činí zhruba 1000,- Kč. Současně je kontaktována kurátorka, která se postará o další důleţité úkony, mezi něţ patří např. podání ţádosti o vyřízení nového občanského průkazu a průkazu pojištěnce. Většina bezdomovců má trvalý pobyt nahlášen na magistrátu města, kam jim chodí poukázky na sociální dávky, důchody i veškerá pošta. V karvinské státní nemocnici v roce 2012 řešila sociální sestra přibliţně 623 případů sociálního šetření, coţ znamená, ţe přibliţně kaţdý 20. pacient potřebuje pomoc při řešení ukončení hospitalizace.

6.2 Výsledky sociálního šetření v soukromém zdravotnickém zařízení Sloţení oddělení Karvinské hornické nemocnice, a.s. je zaměřeno spíše na trţní charakter. Je zde ortopedické oddělení, které se specializuje na různé kloubní operace. Pro mnoţství kloubních onemocnění a kvalitě operací a péče, jsou operace na zdejším oddělení plánované i několik měsíců dopředu. Náhlé, tedy „neplánované“ úrazy jsou proto obvykle operovány na chirurgickém oddělení ve státní nemocnici v Karviné - Ráji nebo na ortopedickém oddělení v Orlové. Také na oddělení chirurgie páteře, která je vysoce kvalifikována a ceněna, se provádějí zákroky dlouhodobě předem plánované a aplikují se hlavně u těch pacientů, u kterých bude mít zákrok nějaký přínos k plnohodnotnému ţivotu. Hornická nemocnice má k dispozici pouze dvě oddělení akutní péče. Je to oddělení interní a neurologické. Na interní oddělení jsou přijímáni pacienti, stejně jako ve státní karvinské nemocnici, s infarkty, kolapsovými a komočními stavy, intoxikací alkoholem, srdečním selháním, k vyšetření zaţívacího traktu apod.. Na neurologickém oddělení jsou přijímáni pacienti postiţeni mozkovou příhodou nebo epileptickými záchvaty. Dle sdělení personálu nemocnice 36

jsou epileptické záchvaty jedním z častých případů hospitalizace i bezdomovců. Jedním z důvodů vzniku epileptických záchvatů můţe být například předchozí poranění hlavy. Při nedodrţování léčby a porušování zákazu poţívání alkoholu, můţe dojít, a taky často dochází, k vyvolání záchvatu. Sociální šetření probíhá ve všech nemocnicích téměř stejně. Sociální sestra spolupracuje se zdravotnickým personálem, mapuje celkovou sociální situaci, přihlíţí ke zdravotnímu stavu pacienta, k jeho finanční situaci, rodinnému zázemí a na tomto základě pacientovi navrhuje vhodné sociální řešení situace. Pomáhá mu zajišťovat azylové domy noclehárny, ubytovny apod. Sociální sestra v soukromé Karvinské hornické nemocnici v roce 2012 řešila 310 sociálních šetření. Při ročním počtu 4 712 hospitalizovaných vyţaduje pomoc sociální sestry v řešení situaci po ukončení hospitalizace přibliţně kaţdý 15. pacient.

6.3 Komparace výsledků sociálního šetření ve státním a soukromém zdravotnickém zařízení Jak jiţ jsem vysvětlila v této práci dříve, sociální šetření se netýká pouze bezdomovců nebo sociálně slabých pacientů, ale taky seniorů a dětí, tedy v podstatě všech věkových skupin. Sociální sestry v obou nemocnicích (státní a soukromé) sice vedou agendu o počtu vyřízených šetření za rok, ale ani jedna nerozlišuje, zda je pomoc nabízená seniorům, svobodným matkám, týraným dětem nebo bezdomovcům. Tím, ţe státní nemocnice je zaměřena na hospitalizaci všech věkových skupin a širokému spektru onemocnění, má více akutních lůţek, dalo by se předpokládat, a taky jsem o tom byla přesvědčená, ţe v této nemocnici je mnohem více pacientů s nutností sociálního šetření. Předpokládala jsem, ţe soukromá nemocnice svým sloţením ze specializovaných oddělení, na nichţ se prakticky ţádní sociálně slabí a bezdomovci neobjevují a kdy disponuje pouze akutním interním a neurologickým oddělením, řeší podstatně méně sociálních šetření a úkonů s tím spojených. Podle údajů, které jsem z obou zařízení získala, rozdíl v počtu sociálních šetření mezi státní a soukromou nemocnicí není aţ tak markantní. Při počtu 12 131 hospitalizovaných ve státní nemocnici v roce 2012 a 623 počtu šetření se jedná zhruba o kaţdého 20. pacienta. V soukromé nemocnici bylo v tomtéţ roce hospitalizovaných 4 712 občanů, přičemţ sociální šetření bylo nutné provést u 310 z nich. Jedná se tedy přibliţně o kaţdého 15. pacienta. Kvan37

titativně tedy není opravdu aţ tak zásadní rozdíl. V čem ale je rozdíl docela zásadní, je sociální postavení pacientů. Zatímco ve státním zařízení je problém s propuštěním pacienta do domácí péče v nevyhovujícím či zcela chybějícím zázemí, v soukromém sektoru je hlavním problémem nesoběstačnost pacientů. Největší skupinu činí pacienti po mozkových příhodách, jejichţ stav je sice stabilizován a není nutná další hospitalizace na specializovaném pracovišti, ale tito pacienti jsou více či méně imobilní, tedy nejsou schopni se pohybovat. Často jsou se stavy po mozkových příhodách spojeny i další potíţe, jako je inkontinence moči apod. Většinou jsou tito lidé k doléčení předáváni do léčebny dlouhodobě nemocných, kde probíhá i rehabilitace pacienta. Tady se můţe pacient doléčovat další tři měsíce, poté, není – li nikdo z příbuzných ochoten či schopen se o dotyčného postarat, bývá pacient umístěn do dalšího zařízení, jako je např. domov pro seniory, Slezská humanita či jiné organizace zaměřené na nesoběstačné osoby. Někdy se setkáváme s opovrţením okolí vůči příbuzným, kteří se o své blízké sami nepostarali a svého blízkého umístili do sociálního zařízení. Situace ale není tak jednoduchá. Často jsou např. potomci těchto pacientů či příbuzní zatíţeni půjčkami, studiem svých dětí a jinými faktory, takţe si nemohou dovolit opustit zaměstnání a věnovat se péči o rodiče či příbuzných. Dávky určené na péči v nemohoucnosti se pohybují podle stupně závislosti na druhé osobě od 4 000,-Kč do 12 000,-Kč, coţ představuje pro většinu pracujících citelný finanční propad. Další kategorie příbuzných se nemůţe o tyto lidi postarat např. v důsledku vlastního špatného zdravotního stavu.

38

6.4 Grafické znázornění výsledků analýzy a komparace sociálního šetření ve zkoumaných zdravotnických zařízení. 6.4.1 Graf 1: Počet sociálních šetření za rok 2012

14000 12000 10000 Počet8000 hospitalizovaných 6000

Karviná 4 Karviná6 12132

4000 4172

2000 0 623 310 Počet sociálních řešení v roce 2012

Zdroj: Vlastní

Tento graf znázorňuje počet hospitalizovaných občanů v roce 2012 a počet sociálních šetření v státním zdravotnickém zařízení - Nemocnice s poliklinikou Karviná Ráj (Karviná 4) a soukromém zdravotnickém zařízení – Hornické nemocnici Karviná Nové Město (Karviná 6). Jak je z grafu patrno, není vzhledem k počtu hospitalizovaných k počtu šetření nijak výrazný rozdíl.

39

6.4.2 Graf 2: Zaplacené regulační poplatky za hospitalizaci 4,500,000 4,000,000 3,500,000 3,000,000 2,500,000

Karviná-6

2,000,000

Karviná-4

1,500,000 1,000,000 500,000 0 2010

2011

2012

Zdroj: Vlastní

Zaplacené regulační poplatky jsou úhrady pacientů za pobyt v nemocnici. Z této částky hradí nemocnice koupi nových přístrojů, zařízení a podobně. Státní nemocnice v Karviné 4 - Ráji získala na regulačních poplatcích v roce 2010 celkem 3 898 814,- Kč, v roce 2011 částka činila 3 208 076,- Kč. V těchto letech byly stanoveny regulační poplatky ve výši 60,-Kč. V roce 2012, kdy byla výše regulačních poplatků upravena na 100,- Kč za jeden hospitalizační den, vybraná částka se navýšila na 4 280 640,- Kč. Soukromá Karvinská hornická nemocnice v Karviné 6 získala v roce 2010 na hospitalizačních poplatcích 906 090,- Kč, v roce 2011 tato částka činila 1 107 420,- Kč a v roce 2012 pak 1 167 210,- Kč. Z grafu vyplývá, ţe ve státní nemocnici bylo vybráno několikanásobně více peněz na regulačních poplatcích za hospitalizaci, coţ je samozřejmě dáno vyšším počtem hospitalizačních lůţek, neţ kolik jich poskytuje hornická nemocnice.

40

6.4.3 Graf 3: Počet pacientů v hmotné nouzi 1,000,000 900,000 800,000 700,000 600,000 Karviná-6

500,000

Karviná-4

400,000 300,000 200,000 100,000 0 2010

2011

2012

Zdroj: Vlastní

Z grafu je zcela zřetelný rozdíl ve sloţení pacientů a jejich sociálních poměrů mezi soukromou a státní nemocnicí. Potvrzením o hmotné nouzi se v nemocnicích prokazují sociálně slabí občané. Na základě tohoto potvrzení jsou osvobozeni od úhrady regulačního poplatku za vyšetření a ošetření, stejně jako od hospitalizačního poplatku. V grafu jsou porovnány výše nevyţadovaných poplatků pacientů v hmotné nouzi. Ve státní nemocnici v Karviné 4 představovala v roce 2010 tato částka 344 940,- Kč, v roce 2011 činila 461 000,- Kč a v roce 2012 jiţ dosáhla výše 870 200,- Kč. V soukromé Karvinské hornické nemocnici v Karviné 6 v roce 2010 dosáhla výše regulačních poplatků občanů v hmotné nouzi 97 700,- Kč, v roce 2011 pak 130 400,- Kč a v roce 2012 i v této nemocnici dochází k poměrně značnému nárůstu na 230 000,- Kč.

41

6.4.4 Graf 4: Pohledávky k 2.2.2013 600,000

500,000

400,000 Karviná-6

300,000

Karviná-4 200,000

100,000

0 2010

2011

2012

Zdroj: Vlastní

V grafu jsou porovnány výše pohledávek v soukromé a státní nemocnici. Pohledávky představují částku, kterou ani po třech zaslaných upomínkách pacient neuhradil. Důvodem mohou být i nevyzvednuté upomínky například z důvodu, kdy se adresát odstěhoval nebo je na uvedené adrese zcela neznámý. Za rok 2010 v nemocnici v Karviné 4 - Ráji činily pohledávky 146 760,- Kč, v roce 2011 se zvýšily na 228 600,- Kč a v roce 2012 dosáhly uţ hodně vysoké sumy 538 900,- Kč. V roce 2010 v Karvinské hornické nemocnici,a.s. v Karviné 6 činily pohledávky 59 130,- Kč, v roce 2011 klesly na 56 800,- Kč a v roce 2012 se navýšily na 89 620,- Kč. Z graficky znázorněných údajů jednoznačně vyplývá, ţe státní nemocnice v Karviné se mnohem častěji zabývá vymáháním nezaplacených úhrad, které vedou aţ k právnímu řízení.

42

6.4.5 Graf 5: Náklady na soudní řízení 300,000

250,000

200,000

KČ 150,000 269,970

Karviná Ráj

269,832

Karviná 6 100,000

50,000

0

0 Ţaloby + exekuce

0 Soudní poplatky + náklady na řízení Dluhy u soudů

Zdroj: Vlastní

V grafu jsou uvedeny náklady vynaloţené na ţaloby + exekuce, soudní poplatky + náklady řízení ve státní nemocnici v Karviné Ráji. V soukromé nemocnici jsou náklady za soudní řízení nulové, protoţe tzv. dluţníci v naprosté většině reagují na zaslané upomínky. Zůstává tak jen velmi malé mnoţství pohledávek, a to ještě vesměs u sociálně slabých pacientů. Tito občané i po vynesení rozsudku zpravidla dluh neuhradili, proto vzhledem k vynaloţeným nákladům soukromá nemocnice od vymáhání pohledávek zcela upustila. I z tohoto grafu je tedy patrné, jak rozdílné je sloţení pacientů ve státním a soukromém zařízení a jak velké ztráty státnímu zařízení vznikají.

43

6.4.6 Graf 6: Dluh za zemřelé osoby k 2.2.2013 140,000 120,000 100,000 80,000 Karviná-6 Karviná-4

60,000 40,000 20,000 0 2010

2011

2012

Zdroj: Vlastní

Z grafu je patrno, ţe další ztráty na hospitalizačních poplatcích zaznamenávají obě nemocnice po zesnulých pacientech. Pozůstalí často odmítají zaplatit regulační poplatky za svého blízkého. Pokud následně proběhne dědické řízení a zesnulý měl nějaký majetek či finanční rezervu, můţe být dluţná částka vymáhána právní cestou. Teprve po uhrazení dluhů je soudem vydáno rozhodnutí o dědickém řízení. Velkou část však činí i zesnulí bez jakéhokoliv majetku, tedy jsou pohledávky nevymahatelné.

44

6.4.7 Graf 7: Odepsané pohledávky 300,000

250,000

200,000 Karviná-6

150,000

Karviná-4 100,000

50,000

0 2010

2011

2012

Zdroj: Vlastní

Graf znázorňuje výši pohledávek uvedených v korunách, které jiţ byly vyřazeny z evidence nebo jsou promlčeny. Jsou to například dluţné částky po zemřelých pacientech, které byly zrušeny na základě soudního rozhodnutí. Dále jsou to v podstatě nevymahatelné poplatky, které dluţili bezdomovci či lidé v insolvenčním řízení a podobně.

45

7 Ekonomické dopady V praktické části jsem se věnovala komparaci dvou zdravotnických zařízení, konkrétně státní nemocnice v Karviné 4 – Ráji a soukromé Karvinské hornické nemocnice v Karviné 6. Metodou analýzy dostupných podkladů jsem zjišťovala statistické údaje o poskytnuté zdravotní péči sociálně a ekonomicky slabým občanům, lidem bez přístřeší a bezdomovcům v roce 2012. Pozornost jsem zaměřila na ztráty spojené s hospitalizací těchto občanů. V roce 2012 bylo ve státní nemocnici v Karviné 4 – Ráji hospitalizováno 12 132 pacientů, kteří uhradili hospitalizační poplatky ve výši 4 280 640,- Kč. Občané, kteří doloţili potvrzení o hmotné nouzi, byli od těchto poplatků osvobozeni, coţ představovalo částku 870 200,- Kč. Počet pacientů, kteří se podle sociálního šetření ocitli ve stavu sociální nouze, se kaţdý bohuţel kaţdý rok zvyšuje. Např. v roce 2010 nebylo moţné z důvodu hmotné nouze nárokovat za regulační poplatky částku ve výši 344 940,- Kč, v roce 2011 se tato částka navýšila cca o jednu třetinu na 461 000,- Kč a v roce 2012 vzrostla uţ téměř na dvojnásobek na 870 200,- Kč. I kdybychom vzali v potaz navýšení ceny regulačních poplatků, je nárůst zřetelný. V soukromé Karvinské hornické nemocnici v Karviné 6 bylo v roce 2012 hospitalizováno 4172 pacientů, uhrazená částka na hospitalizačních poplatcích činila 1 167 210,- Kč. Z toho nevyţadovatelné poplatky pacientů v hmotné nouzi dosáhly výše 230 000,- Kč. I v této nemocnici byl zaznamenán za poslední rok téměř dvojnásobný nárůst. V roce 2010 dosáhla výše odpuštěných regulačních poplatků občanů v hmotné nouzi 97 700,- Kč, v roce 2011 se tato částka zvýšila na 130 400,- Kč.

Počet pacientů ve státní nemocnici byl v roce 2012 téměř

třikrát vyšší neţ v soukromé Hornické nemocnici, přesný poměr je 2,907. Poměr počtu pacientů v hmotné nouzi je však vyšší téměř čtyřikrát, přesně to je 3,783 krát. V nárůstu počtu ekonomicky slabých občanů se odráţí celkový obraz obyvatel tohoto regionu, který patří statisticky v naší republice k regionům s nejvyšší nezaměstnaností. Dalším nepříznivým úkazem je fakt, ţe kromě nevyţadovatelných regulačních poplatků pacientů evidovaných mezi občany v hmotné nouzi, zaznamenávají obě nemocnice ztráty i díky poměrně vysokým dluţným částkám na předepsaných regulačních poplatcích. I tyto ztráty znepokojivě rychle rostly. V roce 2010 v nemocnici v Karviné - Ráji činily pohledávky 146 760,- Kč, v roce 2011 se zvýšily na 228 600,- Kč a v roce 2012 dosáhly uţ hodně vysoké sumy 538 900,- Kč. V Karvinské hornické nemocnici,a.s. v roce 2010 činily pohledávky 59 130,- Kč, v roce 2011 klesly na 56 800,- Kč, v roce 2012 se navýšily na 89 620,- Kč. Do řad těchto dluţníků spadají i bezdomovci, protoţe nejsou nikde evidováni a nemají tedy po46

třebné potvrzení o hmotné nouzi. Narůstá však počet ostatních pacientů, kteří nereagují na upomínky a dokonce ani na upozornění na moţnost soudního řízení a následné exekuce. Na tato řízení jsou vykládány taky nemalé částky. Ve státní nemocnici v Karviné byla v r. 2012 na ţaloby + exekuce vynaloţena částka 269 970,-Kč, na soudní poplatky + náklady na řízení pak částka 269 832,-Kč. Přesto, ţe v naprosté většině tyto spory nemocnice vyhrává, nemá i tak zaručeno, ţe dluţné částky pacienti uhradí. Naopak se dluţné částky navýší ještě o vynaloţené prostředky na vedení sporů. Proto soukromá Karvinská hornická nemocnice od těchto řízení zcela upustila. Určité prostředky jsou vynaloţeny i na agendu spojenou např. s vyřizováním nových dokladů pro bezdomovce, jejich případným umisťováním do nějakého sociálního zařízení apod. Tyto náklady však nelze nijak přesně vymezit. Od 1.1.2014 bylo rozhodnutím vlády upuštěno od úhrad regulačních poplatků za hospitalizaci. Jak nemocnice pocítí tyto propady v příjmech, v jaké výši bude tyto rozdíly v příjmech dotovat stát ze státního rozpočtu, zda nebudou regulační poplatky opět zavedeny, to ukáţe budoucnost.

47

ZÁVĚR Tématem bakalářské práce bylo seznámení s problematikou lidí v sociální a ekonomické nouzi, cílem práce pak porovnání poskytované zdravotní péče v soukromých a státních zdravotnických zařízeních lidem v ekonomické a sociální nouzi se zaměřením na bezdomovce a lidí bez přístřeší. V teoretické části jsem metodou analýzy dokumentů a monografických zdrojů přiblíţila problematiku ekonomicky a sociálně slabých občanů včetně příčin, které k tomu vedly. Blíţe se zabývám problémem lidí bez přístřeší či bezdomovců, kteří jsou vystaveni nejen sociálnímu vyloučení, ale i značnému zdravotnímu riziku. V této souvislosti jsem se zabývala legislativou související s poskytováním zdravotní péče v České republice V praktické části jsem se zaměřila na komparaci dvou zdravotnických zařízení, a to státní nemocnice v Karviné 4 – Ráji a soukromé Karvinské hornické nemocnice v Karviné 6. Metodou analýzy získaných podkladů jsem porovnávala statistické údaje o poskytnuté zdravotní péči sociálně a ekonomicky slabým občanům, lidem bez přístřeší a bezdomovcům v roce 2012 a finančních dopadech na hospodaření obou zařízení. Cílem zkoumání byl počet ošetřených a hospitalizovaných sociálně a ekonomicky slabých občanů za dané období ve státním a soukromém zdravotnickém zařízení a jejich příčiny. Dalším dílčím cílem byla analýza vynaloţených finančních nákladů na zdravotní péči v obou zkoumaných zdravotnických zařízeních, jejich porovnání a taky porovnání dluţných částek a nákladů na vymáhání pohledávek. Předpokládaným výsledkem zkoumání mělo být zjištění, ţe asi z 90% je zdravotní péče poskytována lidem bez přístřeší a lidem ve více či méně špatné sociální situaci ve státním zdravotnickém zařízení. Toto se mi potvrdilo. Důvodem, proč jsem se ale domnívala, ţe jsou tito pacienti automaticky přijímáni k ošetření či hospitalizaci do státního zařízení, bylo mé přesvědčení, ţe náklady za poskytnutá ošetření a následně i výdaje související s pobytem v nemocni, zůstávají neproplacené. Šetřením jsem však zjistila, ţe tato má domněnka byla mylná, neboť tyto úkony jsou plně propláceny pojišťovnami. Do propadu se tak dostávají pojišťovny, především pak Všeobecná zdravotní pojišťovna. Tato pojišťovna je pojišťovnou státní, takţe za nepojištěné pacienty, coţ jsou především bezdomovci, je povinna uhradit veškeré léčebné náklady. Potaţmo tak náklady za péči o tyto pacienty hradí stát. 48

I kdyţ státní nemocnici nevznikají ztráty za vlastní náklady na léčbu těchto pacientů, přece jen státní nemocnice v souvislosti se sociálně slabými občany zaznamenává dosti velké finanční ztráty. Jsou to ztráty vzniklé neuhrazením regulačních poplatků, a to jak za ošetření, tak za hospitalizaci. Další náklady, a tím nemalé ztráty, vznikají díky vynaloţeným prostředkům na soudní řízení a exekuce. I kdyţ nemocnice většinou soudní spor vyhraje, ne vţdy to vede k uhrazení pohledávek dluţníka. V podstatě se dá říct, ţe nemocnice se náklady na soudní řízení dostává do ještě většího propadu. V posledních letech se počet dluţníků za regulační poplatky výrazně zvýšil nejen ve státní, ale i v soukromé nemocnici. Jedním ze zjištění dalšího rozdílu mezi oběma nemocnicemi je i fakt, ţe pro minimální šanci získat dluţné částky i po vyhraném soudním řízení, soukromá nemocnice od této formy řešení zcela upustila. Pouze se soustředila na zaslání upomínek s uvedením moţnosti případného soudního sporu a následné exekuce. Vzhledem ke klientele v tomto zařízení mnozí raději poplatek přece jen uhradí a zbytek pohledávek nemocnice raději tzv. „oţelí“. Taky jsem si ověřila, ţe soukromá Karvinská hornická nemocnice v Karviné 6, je skutečně výhradně zaměřená na komerční sféru. Prvním předpokladem pro moţnost minimalizovat počet „problémových“ pacientů, je uţ samo sloţení nemocničních oddělení. Nejsou zde zastoupena ta oddělení, na kterých se tito pacienti nejčastěji objevují – porodnice, chirurgie, interní odd.. Naopak je zde zastoupeno velmi ceněné oddělení chirurgie páteře, které je vybaveno moderní přístrojovou technikou i špičkovými lékaři. Díky erudici lékařů a kvalitním přístrojům se zde provádějí i zcela nové operační metody a věhlas této nemocnice není uţ dalece překročil hranice našeho regionu. Protoţe management je zaměřen na komerční sféru a nijak neomezuje klienty příslušností k určitému regionu, bez nadsázky se dá říct, ţe sem k operacím přijíţdějí pacienti z celé republiky. Výjimkou nejsou ani pacienti za zahraničí. Protoţe problémů s páteří u všech věkových skupin stále přibývá, není v této nemocnici o nové klienty nouze. Protoţe se na operaci nikdo „netěší“ a určitý strach z jakéhokoliv zákroku má kaţdý člověk, hledá takové zařízení, ve kterém by vše proběhlo bez komplikací a vrátil se do plnohodnotného ţivota. Zajímají ho tedy reference jednotlivých nemocnic a srovnává dostupné výsledky. Nejlepší reklamou je určitě spokojený pacient, protoţe velice rád všem v okolí doporučí to zařízení, kde byl maximálně spokojen.

49

Závěrem mohu říct, ţe jsem si po všech zjištěných skutečnostech objasnila, ţe náklady na zdravotní péči a hospitalizaci sociálně slabých občanů aţ po bezdomovce, nezatěţují tak výrazně státní nemocnice, jak jsem se, stejně jako většina populace, domnívala. Více potíţí tak tvoří komunikace s těmito lidmi. Potěšující je určitě i zjištění, ţe díky managementu byla včas provedena opatření k součinnosti mezi zdravotnickými a sociálními pracovníky. Díky odbornému proškolení můţeme říct, ţe z nemocnice neodchází ţádný pacient bez nabídnuté moţnosti důstojného ţivota.

50

LITERATURA Tištěné monografie 1. ARNOLDOVÁ, A., Sociální zabezpečení, Praha: Grada Publishing, 2012 s.262, ISBN 8024737248 2. DUKOVÁ I., DUKA M., KOHOUTKOVÁ I., (2013), Sociální politika: Učebnice pro obor soc. činnost,Praha: Grada Publishing, 2013, s. 185,ISBN 8024784556,9788024784557 3. DVOŘÁKOVÁ, Z. a L. SMRČKA, Finanční vzdělávání pro střední školy,Praha: C H Beck: 2011, s.108, ISBN 8074000087, 9788974000089 4. GÉRINGOVÁ, J., Pomáhající profese : tvořivé zacházení s odvrácenou stranou, Vyd. 1., Praha : Triton, 2011, s. 198 (Psyché, sv. 69) ISBN 978-80-7387-394-3, s. 69, s.159 5. GEIST BOHUMIL, Sociologický slovník, Indiana University, Victoria Publ., 1992, s.116, ISBN 80-85605-28-7 6. HIML P., Zrození vagabunda, Praha: Argo 2007, ISBN 8072039172 7. HRADECKÁ, V.; HRADECKÝ, I., Bezdomovectví - Extrémní vyloučení. [s.l.] : Občanské sdružení, Naděje, 1996.s.107, ISBN 80-902292-0-4. 8. HUBINKOVÁ Z., „ Psychologie a sociologie ekonomického chování“, Praha: Grada Publishing, 2008 s.41, ISBN 8024715937, 9788024715933 9. IVANOVA, K., ŠPIRUDOVÁ, L., KUTNOHORSKÁ, J., Multikulturní ošetřovatelství I, Praha: Grada, 2005, 248 s. ISBN 80-247-1212-1, str. 114 10. JANDOUREK JAN, Slovník sociologických pojmů, Praha: Grada Publishing, 2012, ISBN: 80-247-3679-9 11. MAREK JAKUB, ALEŠ STRNAD, LUCIE HOTOVCOVÁ, Bezdomovectví,Praha,Portál:2012 s. 53 , ISBN 978-80-262-0090-1 12. JAROŠOVÁ, D.: Vybrané ošetřovatelské modely a teorie, 1. vyd. , Ostrava: ZSF OU, 2002, 75 s., ISBN 80-7042-339-0, s.7-8. 13. KALVACH Z., ČELEDOVÁ L., HOLMEROVÁ I., JIRÁK R., ZAVÁZALOVÁ H., WIJA P., „ Křehký pacient a primární péče“, Praha: Grada Publishing, 2011, ISBN 8024740265, 9788024740263 14. MAHROVÁ,VENGLÁŘOVÁ, „Sociální práce ve zdravotnictví“,Praha:Grada Publishing 2008 s.73, ISBN 802473764

51

15. MAREŠ PETR, „ Faktory sociálního vyloučení“,Brno:Výzkumné centrum: 2006 s.10, ISBN 80-87007-15-8 16. MAREŠ PETR,Sociologie nerovnosti a chudoby,Sociologické nakladatelství ,Indiana university ,1999 s.24, ISBN:8085850613, 9788085850611. 17. MAREŠ PETR,Chudoba v České republice v datech,Výzkumný ústav práce a sociálních věcí,Praha,2004 s.10,ISBN:8023938010,978802398012. 18. NOVÁKOVÁ, I.; Zdravotní nauka: učebnice pro obor sociální činnost- Svazek 2, Praha: Grada Publishing , 2011, ISBN 8024737094. 19. SAK PETR, KOLESÁROVÁ KAROLÍNA, Sociologie ve stáří a seniorů, Praha:Grada Publishing., 2012, ISBN: 978-80-247-3850-5 20. ŠPIDUROVÁ LENKA, TOMANOVÁ DANUŠKA, KUDLOVÁ PAVLA, HALMO RENATA, Multikulturní ošetřovatelství II,Praha: Grada Publishing, 2005, ISBN: 80-247-1213-X 21. ŠTĚCHOVÁ, M. LUPTÁKOVÁ, M. KOPOLDOVÁ, B., Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie.Praha, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. ISBN 978-80-7338-069-4. s. 112. 22. ŠUPKOVÁ DANUŠE a kol., „ Zdravotní péče o bezdomovce v ČR“, Praha: Grada Publishing, 2007 s.11, ISBN 978-80-247-2245-0 23. VENGLÁŘOVÁ MARTINA, BABIAKOVÁ MIRA, Pychiatrická oš. péče,Praha: Grada Publishing 2006, s. 153,ISBN 8024711516, 9788024711515 24. ZAMAZALOVÁ, M.; Marketing, 2. vyd.,Praha: C H BECK, 2010. ISBN 80-7400115-6

52

Internetové citace 25. HRADECKÝ, I. nadeje.cz: Národní zpráva o bezdomovství v České republice [online]2005 [cit.2013-02-26] Dostupný z WWW : 26. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, mpsv.cz: 108/2006 Zákon část první ustanovení, [online]14.03.2006 [cit.2013-03-24] Dostupný z WWW : 27. VARGOVÁ,Jana. zdravi.e15.cz: Zdravotní stav bezdomovců [online].10.01.2007. [cit.2013-03-15].Dostupný z WWW: http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zdravotnistav-bezdomovcu-285320>. 28. mpsv.cz: Pomoc v hmotné nouzi [online] 2010. [cit.2013-01-22]. Dostupný z WWW: . 29. vzp.cz:

Regulační

poplatky [online]

2013.

[cit.2013-03-02].

Dostupný

WWW: . 30. NSPKA. nspka.cz: O nemocnici [online] 18.02.2010 [cit.2012-12-20]. Dostupný z WWW: . 31. khn.cz: O nemocnici [online] 2005 [cit.2013-01-17]. Dostupný z WWW: . Internetové odkazy 32. http://www.ozdravotnictvi.cz/ 33. http://zakon.vpraxi.cz/index.html 34. http://nadrevo.blogspot.cz/ 35. http://www.nspka.cz/ 36. http://www.khn.cz/ 37. http://www.mpsv.cz/cs/ 38. http://www.vzp.cz/ 39. http://zdravi.e15.cz/

53

z