Pomoc v hmotné nouzi orgány, struktura

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor veřejná správa Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

Bakalářská práce

Pomoc v hmotné nouzi – orgány, struktura

Bc. Eva Kročilová

2012/2013

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: Pomoc v hmotné nouzi orgány, struktura zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.“ V Brně dne ………………. ……………………………………….

Bc. Eva Kročilová

1

Abstrakt Jiţ sám název bakalářské práce „Pomoc v hmotné nouzi – orgány, struktura“ nám naznačuje, ţe se v ní budeme zabývat jedním ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení a tou je sociální pomoc, přesněji subsystémem sociální pomoci, kterou je pomoc v hmotné nouzi. Naším primárním cílem je vytvořit informační materiál o systému pomoci v hmotné nouzi, o dávkách pomoci hmotné nouze, o orgánech, které provádějí hmotnou nouzi. Práce je rozdělena do 3 základních částí: úvodu, vlastní obsahové části a závěru a dále následuje seznam pouţité literatury. V úvodu seznamujeme čtenáře s cílem bakalářské práce, její strukturou, obsahem, postupem při jejím zpracování a metodami, které jsme v práci pouţili. V samotné bakalářské práci uvádíme základní pojmy, které se týkají pomoci v hmotné nouzi, vymezujeme druhy dávek pomoci v hmotné nouzi a v neposlední řadě uvádíme orgány, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi, a především uvádíme změny, ke kterým v posledním období došlo. V závěru shrnujeme celkové výsledky dané práce. Klíčová slova: sociální pomoc, hmotná nouze, dávky pomoci v hmotné nouzi, orgány pomoci v hmotné nouzi, sociální práce

2

Abstract Name of my bachelor thesis: „Assistence in Material Need – Offices, Structure“ shows, that we will discuss one of the three basic pillars of social security, that is the social assistance, precisely subsystem of social assistance, which is assistance in material need. Prepare the informations material about the system of assistance in material need, assistance on benefits in material need, the organs that carry out material need. The work is divided to three parts: introduction, main content part and conclusion. It also consists of summary list of used literature. In the introduction to familiarize the reader with the aim of the thesis, it is structure, content, process for its preparation and the methods we use at work. In the work state basic term, which concern material need, identifies the types of assistance in material need and last but not least we authorities carried out to ensure individuals in material need. Primarily to changes that have occurred in the last period. In conclusion there are all the important results of this work.

Keywords: social assistance, poverty level, benefits in material need, authorities assistance in material need, social work

3

Poděkování Touto cestou bych velmi ráda poděkovala své vedoucí bakalářské práce, prof. JUDr. Zdeňce Gregorové, CSc., jeţ mi poskytla vynikající odbornou pomoc, cenné rady, podněty, připomínky a čas strávený konzultacemi při tvorbě této bakalářské práce.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 7 1 Sociální správa ..................................................................................................... 8 1.1 Vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení ......................... 8 1.1.1 Zásady, na nichţ je sociální pomoc postavena ..................................... 11 1.2 Definice pojmů ............................................................................................ 12 2 Hmotná nouze..................................................................................................... 16 2.1 Pojem ........................................................................................................... 16 2.2 Osoby v hmotné nouzi ................................................................................. 16 3 Dávky pomoci v hmotné nouzi .......................................................................... 19 3.1 Příspěvek na ţivobytí ................................................................................... 22 3.2 Doplatek na bydlení ..................................................................................... 23 3.3 Mimořádná okamţitá pomoc ....................................................................... 25 3.4 Povinnost a odpovědnost ţadatele o dávku, příjemce dávky a osoby společně posuzované ......................................................................................... 26 3.5 Statistiky dávek pomoci v hmotné nouzi ..................................................... 27 4 Organizace pomoci v hmotné nouzi ................................................................... 29 4.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí ............................................................ 29 4.2 Úřad práce České republiky......................................................................... 29 4.2.1 Krajské pobočky Úřadu práce České republiky a pobočka pro hlavní město Prahu .................................................................................................... 30 4.3 Pověřené obecní úřady ................................................................................. 31 4.4 Obecní úřady obce s rozšířenou působností ................................................ 32 4.5 Práva a povinnosti orgánů pomoci v hmotné nouzi..................................... 32 5 Sociální práce ..................................................................................................... 35 Závěr ...................................................................................................................... 38 Seznam pouţité literatury ...................................................................................... 40 5

Právní předpisy ...................................................................................................... 40 Internetové zdroje .................................................................................................. 41

6

Úvod Tato bakalářská práce je zaměřena na jeden ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení a tou je sociální pomoc, přesněji na subsystém sociální pomoci – pomoc v hmotné nouzi. Cílem bakalářské práce je podrobněji prozkoumat téma pomoci v hmotné nouzi, vymezit si základní pojmy týkající se tohoto tématu, vymezit si orgány, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi. Hlavní pozornost budeme tedy soustředit na podrobnější charakteristiku pomoci v hmotné nouzi. V první řadě jsem se soustředila na vyhledávání všech dostupných zdrojů týkajících se tohoto tématu. Hlavním zdrojem a podkladem pro tuto práci se staly kniţní publikace, zákony a v jisté míře také internetové články a stránky. Mnoţství zdrojů k tomuto tématu nebylo velké, proto jsem se obrátila na pracovnici Úřadu práce v Novém Jičíně, která mi poskytla také několik nezbytných informací. Bakalářská práce se skládá z úvodu, 5 kapitol, závěru a ze seznamu pouţitých pramenů. V první kapitole práce vymezujeme základní pojmy celé sociální správy, především vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení. Určujeme zásady, na nichţ je sociální pomoc postavena. Jednou z hlavních kapitol je kapitola druhá, ve které vymezujeme samotný pojem pomoci v hmotné nouzi. Dále pozitivní a negativní určení osob v hmotné nouzi. Důleţitou částí práce je kapitola třetí, která nám uvádí přehled všech dávek pomoci v hmotné nouzi, a také se zde dozvíme, jestli roste počet dávek poskytovaných osobám v hmotné nouzi. Čtvrtá kapitola nazvaná „Organizace pomoci v hmotné nouzi“ čtenáře informuje o orgánech, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi, a to především ke změnám, ke kterým došlo od roku 2012. Čtenář se můţe více informací o pomoci v hmotné nouzi dozvědět v kapitole poslední, páté. Ta nám poskytuje informace o tom, jak zasahuje sociální práce a sociální pracovníci do pomoci v hmotné nouzi. Závěr nám shrne celou práci a především cíl práce.

7

1 Sociální správa Sociální správu můţeme dle Igora Tomeše chápat jako: „souhrn orgánů a organizací, které v sociální sféře procesu konají a realizují sociální politiku určitými nástroji, prostředky a technikami.“ Jedním z nejdůleţitějších nástrojů sociální politiky je sociální zabezpečení.1 Významnou součást systému sociálního zabezpečení představuje sociální pomoc. A právě moderní formu pomoci představuje systém pomoci v hmotné nouzi. Pomoc spočívá v poskytnutí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy a zároveň v motivování těchto osob zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Pomoc je určena lidem, kteří si po určitou dobu, nejsou schopni pomoc zcela zajistit sami. Systém pomoci v hmotné nouzi vychází z ideového principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá.2 1.1 Vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení Sociální pomoc je jedním ze tří základních pilířů systému sociálního zabezpečení (sociální pojištění, sociální podpora, sociální pomoc) a budeme se jí podrobněji zabývat, protoţe součástí sociální pomoci je pomoc v hmotné nouzi, jak je jiţ uvedeno výše. Mezi subsystémy sociální pomoci řadíme mimo jiné také sociální péči a sociální sluţby. Pojem sociální pomoc nahradil starší pojem „chudinská péče“, jehoţ kořeny sahají aţ do 16. století. Principem chudinské péče bylo, ţe se o své obyvatele byla povinna starat domovská obec. To znamená, ţe ten, kdo měl domovské právo, mohl v případě zchudnutí od obce ţádat zaopatření. Chudinská péče byla poskytována v ústavech či humanitárních organizacích. Bylo přijato mnoho zákonů. Mezníkem v historii sociální pomoci se stalo přijetí zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, jenţ sjednocoval normy práva sociálního zabezpečení a o obyvatele se začal starat stát. Obyvatelé se stali objektem zájmu a péče státu. Stát vycházel z toho, ţe sám ví, co je pro obyvatele nejlepší, nevyţadoval po nich vlastní iniciativu v zabezpečení jejich potřeb. Stačilo pouze prokázat nějakou potřebu a stát vyšel občanům vstříc. A proto je třeba zmínit ještě jeden pojem, který předcházel pojmu sociální pomoc, a tím je 1 2

TOMEŠ, Igor a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 36. http://www.mpsv.cz/cs/5

8

sociální péče, jenţ byl právně upraven ve výše uvedeném zákoně. Jak je zde jiţ zmíněno, nová právní úprava přinesla změnu přenesení výkonu péče na stát, tedy na jeho místní orgány – národní výbory a jejich komise sociální péče. Činnost těchto orgánů koordinoval a řídil Státní úřad sociálního zabezpečení. Tato forma pomoci ale vedla k pasivitě občanů a náklady na sociální zabezpečení rostly. 3 Mezi dávky sociální péče se řadí dávky pro zdravotně postiţené osoby. Mohou být fakultativní či obligatorní. Mezi fakultativní dávky lze zařadit jednorázové peněţité a věcné dávky a je na správním uváţení příslušného úřadu, zda dávku poskytne. U obligatorních dávek se můţeme setkat s příspěvky na úpravu bytu, na zakoupení speciálního motorového vozidla a další. Dlouho se tedy pracovalo na tom, aby byl přijat vyhovující systém sociální péče, který by se přetvořil na moderní systém sociální pomoci. To se podařilo aţ s přijetím nové právní úpravy v roce 2006, s účinností od 1. 1. 2007 a jedná se o tyto zákony: 

zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci c hmotné nouzi,



zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu,



zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách.4

S přijetím výše uvedených zákonů se opět změnila role státu v poskytování pomoci. Stát jiţ přestal vystupovat jako pečovatel občanů. Občané se museli aktivně zapojit do řešení svých problémů a zabezpečení svých potřeb. Stát zde vystupuje jako „pomocník“ a na řadu přichází jen v nezbytném případě. Zajišťuje především poradenskou a výchovnou činnost, tak jako některé nestátní subjekty (nadace, charitativní organizace a další). V dnešní době se kaţdý z nás můţe dostat do sloţité ţivotní situace, kdy si nedokáţe pomoci ze svých problémů sám. Nejčastěji jde o osoby se špatným zdravotním stavem, o osoby staré, osoby z rozvrácené rodiny, dlouhodobě nezaměstnané občany a osoby, které nejsou dostatečně zajištěny dávkami sociálního zabezpečení. Proto nám stát v takových situacích prostřednictvím sociální pomoci zaručuje poskytnutí ochrany. Jde o tzv. záchrannou sociální síť. Lze ji vyuţít jako poslední variantu řešení svých problémů, neboť sociální pomoc 3

GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-3686-9. S. 268. 4 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 283.

9

je poskytnuta těm, kteří mají snahu se ze své špatné situace primárně dostat sami. Pokud těmto osobám nedokáţe pomoci ani nikdo z blízkých, potom je třeba se obrátit na pomoc státu. O tom, komu bude pomoc poskytnuta, se vţdy rozhodne na základě úředního rozhodnutí. Nestačí splňovat zákonné podmínky, je třeba posoudit kaţdý případ individuálně. Jde hlavně o podporu začlenění osob a ochranu před sociálním vyloučením.5 Sociální pomoc se hradí prostřednictvím státního rozpočtu, obecních rozpočtů i z různých sponzorských zdrojů. Pomoc je tedy poskytována jako peněţitá dávka, věcná dávka nebo jako sluţba. Oblast sociálních sluţeb je upravena v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. V rámci sociální pomoci se sociální pracovníci snaţí pomoci osobám prostřednictvím sociálních sluţeb. Kdyţ se osoba dostane do nepříznivé ţivotní situace, sociální pracovníci této osobě v prvé řadě poskytují relevantní informace, tak aby se z takové situace dostala sama. Kdyţ ale informace nebudou ke zlepšení situace stačit, jsou na řadě sociální služby. Protoţe kaţdý řeší odlišné problémy, je třeba, aby sociální sluţby byly individualizované. Mají za úkol podporovat samostatnost klientů a předcházet delšímu trvání nepříznivé sociální situace. Sociální sluţby jsou děleny na: 

služby sociální péče (sluţby pečovatelské, jejichţ prostřednictvím se pečuje o osobu, která není plně schopna se o sebe postarat sama),



služby sociální prevence (sluţby pro osoby se sociálními problémy, jejichţ

prostřednictvím

se

má

klientovi

napomáhat

znovu

se integrovat do společnosti), 

sociální

poradenství

(poskytování

potřebných

informací,

které přispívají k řešení nepříznivé sociální situace se zaměřením na konkrétní potřeby jednotlivých sociálních skupin). Jediná dávka, která je upravena v zákoně o sociálních sluţbách, je příspěvek na péči. Tato dávka slouţí k uhrazení sociálních sluţeb. Záleţí na příjemci dávky, jakou sluţbu si za finanční příspěvek ze státního rozpočtu vybere a zaplatí. Příspěvek na péči je tedy pravidelná opakující se dávka, která je určena na úhradu 5

KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-620-6. S. 26-27.

10

za potřebnou pomoc, poskytovanou registrovanými poskytovateli sociálních sluţeb nebo osobami blízkými či jinými.6 O poskytování sociálních sluţeb se uzavírá smlouva o poskytování sociálních služeb. Jde o smluvní princip, ve kterém osoba, která potřebuje sociální sluţby, uzavírá smlouvu s poskytovatelem sluţeb. Smlouva se ve většině případů uzavírá písemně. Zavedení povinnosti uzavření smlouvy vede k posílení postavení klienta sluţeb a tím k přehlednějšímu vztahu mezi poskytovatelem sluţeb a příjemcem sluţeb. Sociální sluţby jsou poskytovány především nestátními subjekty, které jsou zaevidovány v obecných registrech, ve kterých jsou evidována občanská sdruţení, veřejně prospěšné společnosti a registrované církevní právnické osoby.7 O příspěvku rozhodují od 1. 1. 2012 kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR. 1.1.1 Zásady, na nichž je sociální pomoc postavena Zásady nám umoţňují určit charakter daného právního odvětví či subsystému. Výše uvedené informace nám jiţ charakterizují sociální pomoc a určují její typické znaky: Všeobecnost: zásada všeobecnosti zajišťuje určité hranice ţivotní úrovně všem občanům, kteří splňují určitá kritéria. Kaţdý má právo na poskytnutí sociální pomoci. Individualizace: případ kaţdého občana, který ţádá o pomoc, je třeba posuzovat individuálně. Dříve stačilo prokázat určitou potřebu, aby stát zabezpečil potřeby občana, ale lidé toho začali zneuţívat a náklady na sociální zabezpečení rostly. Z tohoto důvodu se zkoumá například jeho snaha dostat se z tíţivé situace vlastními silami, jestli má nárok na pomoc. Aby byly splněny cíle této zásady, kombinují se různé formy dávek a sociálních sluţeb tak, aby zcela vyhovovali občanovi. Subsidiarita: věcná působnost právních norem sociální pomoci nastupuje aţ tehdy, jestliţe není k dispozici plnění ze žádného jiného systému, nebo kdyţ

6

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 294-296. 7 Tamtéţ: Tröster. S. 299.

11

bylo plnění vyčerpáno, ale trvá potřeba zabezpečit základní ţivotní potřeby občana. Rovnost: zásada rovnosti znamená, ţe kaţdý občan má právo na stejné šance v poskytování sociální pomoci. Nejde ale o to, ţe kaţdý bude posuzován stejně a dostane se mu stejného plnění. Jak jsme si uvedli výše, zde jde o individualizaci. Potřebnost: pokud se občan dostane do stavu hmotné nouze, je to proto, ţe si nedokázal pomoci sám, ale snaţil se. Nedostal se do této situace schválně, a proto je mu na základě zásady sociální potřebnosti poskytnuta pomoc ze strany státu. Solidarita: projevuje se v závislosti solidarity bohatých s chudými, kde subjekty s vyššími příjmy přispívají na zajištění subjektů s niţšími příjmy. Zachování nabytých práv: v této zásadě se odráţí sociální ochrana jedince. Pokud osoba splňuje podmínky pro poskytnutí dávky, není moţné ji zaváděním nových právních úprav pozbýt. Odstraňování tvrdostí: kdyţ osoba nesplňuje všechny podmínky pro vznik nároku na dávku, lze jí dávku přesto výjimečně přiznat, protoţe neposkytnutí této dávky by bylo vůči jedinci velmi tvrdé. Jedná se například o osoby, kterým hrozí váţná újma na zdraví, protoţe si nemohou kvůli svým sociálním a majetkovým poměrům obstarat základní potraviny. Sociální služby: poskytováním sociálních služeb, se sociální pomoc odlišuje od jiných systémů sociálního zabezpečení.8,9 1.2 Definice pojmů Sociální správa – je významným odvětvím správy. Jak nám naznačuje pojem „sociální“, bude se sociální správa zabývat společností a jejím cílem bude zlepšovat společenské poměry a hmotně zabezpečovat jedince ve společnosti. Termín se uţívá od začátku 20. století, kdy byly cílovou skupinou sociální správy především osoby s nízkými příjmy. Sociální správa má dvě základní funkce:

8

TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 280-281. 9 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-3686-9. S. 16-19.

12

mocenskou (občan je díky ní chráněn před počínáním jiných občanů) a sluţební (sociální sluţba chrání občana před sociálním vyloučením).10 Sociální politika – je část veřejné politiky, jejímţ předmětem jsou sociální témata. Sociální politika se snaţí reagovat na současné nepříznivé události, jako jsou stáří, nezaměstnanost, chudoba. V praxi jde tedy o systém zdravotního a sociálního pojištění a o systém sociálních dávek, který nás zajímá nejvíce, neboť se zde jedná o sociální zabezpečení občanů státem, tedy také o zajištění dávek hmotné nouze. Rozdíl mezi sociální politikou a správou můţeme chápat tak, ţe „sociální politika odpovídá na otázky „co dělat“ a „proč to dělat“. Sociální správa odpovídá na otázky „jak to dělat“ a „kdo to bude dělat.“11 Sociální zabezpečení – soubor institucí a opatření, které poskytují ochranu a pomoc lidem v konkrétních sociálních událostech jako jsou ohroţení zdraví, nemoc, nezaměstnanost, invalidita, pracovní úraz, stáří, těhotenství a mateřství, rodičovství a úmrtí ţivitele.12 Jsou to tíţivé situace, které se mohou týkat kaţdého z nás a proto je velmi příznivé, ţe jsou nám vytvořeny takové podmínky ţivota, díky kterým nemusíme těţké chvíle řešit sami, ale s pomocí státu. Sociální pomoc – představuje významnou součást systému sociálního zabezpečení. Pomoc je určena občanům, kteří se ocitli v hmotné nouzi. Těmto občanům se poskytují peněţní nebo věcné dávky a sluţby. Hmotná nouze – je moderní forma pomoci. Dle § 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, jde o pomoc k zajištění základních ţivotních podmínek osob, protoţe kaţdý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních ţivotních podmínek dle ústavního zákona č. 2/1993 Sb.13 Pomoc spočívá v poskytnutí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy a zároveň v motivování těchto osob zajistit si prostředky k uspokojení ţivotních potřeb. Pomoc je určena lidem, kteří si po určitou dobu, nejsou schopni zajistit pomoc zcela sami vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných váţných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací nebo vyuţitím majetku. Zabezpečení základních potřeb je tak váţně ohroţeno. Ve většině případů jde

10

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. ISBN 807- 17-85-49-0. S. 215. 11 TOMEŠ, Igor a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-560-1. S. 35. 12 Tamtéţ: Matoušek. S. 218. 13 Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

13

o osoby, u kterých příjem s příjmem společně posuzovaných osob nedosahuje částky ţivobytí, po odečtení přiměřených nákladů na bydlení. Životní minimum – je minimální společensky uznaná hranice peněţních příjmů osob k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb. Částka ţivotního minima se vyplácí měsíčně a dle zákona o ţivotním a existenčním minimu z roku 2006 činila pro jednotlivce 3 123 Kč. Výše ţivotního minima je ale rozdílná, pokud je osoba posuzována s jinými osobami. Pro první osobu byla pak částka ţivotního minima stanovena na 2 880 Kč. U zaopatřeného dítěte od 15 let 2 600 Kč,

u

nezaopatřených

dětí

se

potom

posuzuje

také

jejich

věk.

Tedy nezaopatřenému dítěti od 15 do 26 let se vyplácelo 2 250 Kč, dítěti od 6 do 15 let 1 960 Kč a u dítěte do 6 let 1 600 Kč. Zákon ale umoţňuje zvýšení částek ţivotního a existenčního minima dle § 9 vţdy k termínu od 1. ledna. V této souvislosti vláda 7. 12. 2011 nařídila zvýšení částek ţivotního a existenčního minima s účinností dne 1. 1. 2012. Částka ţivotního minima jednotlivce činí od tohoto roku měsíčně 3 410 Kč. Pro první posuzovanou osobu v pořadí se částka změnila na 3 140 Kč. U zaopatřeného dítěte od 15 let na 2 830 Kč. Nezaopatřenému dítěti od 15 do 26 let se nyní vyplácí 2 450 Kč, dítěti od 6 do 15 let 2 140 Kč a u dítěte do 6 let 1 740 Kč.14 Existenční minimum – je minimální hranicí peněţních příjmů, která se povaţuje za nezbytnou k zajištění výţivy a ostatních základních osobních potřeb a se kterou lze přeţít. Částka existenčního minima je jednotná a dle zákona č. 110/2006 Sb. činila 2 020 Kč. Nařízení vlády se ale taktéţ týká navýšení existenčního minima, které od roku 2012 činí 2 200 Kč.15 Částka živobytí – částka ţivobytí nám určuje, zda se osoba nachází v hmotné nouzi. U dospělého člověka dosahuje výše částky ţivobytí minimálně částky existenčního minima a maximálně částky ţivotního minima. Pokud se posuzují nezaopatřené děti, částku ţivobytí u nich vţdy představuje částka ţivotního minima. Osoby, které se snaţí dostat ze své nelehké situace vlastními silami, můţe být částka ţivobytí navýšena. Společně posuzované osoby – kdyţ ţadatel ţádá o dávku a zjišťuje se splnění podmínek pro přiznání dávky, posuzují se s ním někdy také osoby společně.

14

Nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7. prosince 2011 o zvýšení částek ţivotního minima a existenčního minima 15 Nařízení č. 409/2011 Sb.

14

Mezi společně posuzované osoby patří rodina. Především rodiče a nezaopatřené děti. Společně se vţdy posuzují i manţelé či osoby ţijící v registrovaném partnerství. Do okruhu společně posuzovaných patří osob i rodiče rodičů, pokud s nimi trvale ţijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.16

16

www.clovekvpravu.cz

15

2 Hmotná nouze 2.1 Pojem Systém pomoci v hmotné nouzi je systémem relativně novým. Od 1. 1. 2007 jím byl nahrazen systém sociální potřebnosti. V prvé řadě se tento nový, moderní systém, snaţí pomoci osobám s nedostatečnými příjmy si své příjmy zvýšit, a zabránit tak především sociálnímu vyloučení. Tato problematika, je upravena v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, který navazuje na zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu. Obecně lze říci, ţe tento systém pomáhá lidem, kteří se dostali do nepříznivé situace, tedy do stavu hmotné nouze. 2.2 Osoby v hmotné nouzi Kaţdá osoba se můţe dostat do situace, kdy je jí třeba pomoci v tom smyslu, aby měla zajištěné základní ţivotní podmínky. Kaţdý má tedy nárok na základní sociální poradenství, které řeší hmotnou nouzi nebo se jí snaţí předcházet. Osoby se povaţují za osoby v hmotné nouzi přímo ze zákona nebo na základě správního uváţení orgánu pomoci v hmotné nouzi, který sám rozhodne o tom, zda osoba bude povaţována za osobu v hmotné nouzi či nikoli. Osobami v hmotné nouzi jsou osoby, které splňují určité podmínky. Většinou jsou vedeny v evidenci úřadu práce nebo jsou v pracovním nebo obdobném poměru nebo vlastní ţivnostenský list, jsou invalidní ve III. stupni invalidity, pobírají rodičovský příspěvek, pečují o osobu závislou na péči jiné osoby nebo jsou práce neschopné. Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi § 2 odst. 2 a 3 se osoby nachází v hmotné nouzi přímo ze zákona. Pokud osoba splní podmínky, které jsou rozhodné pro uznání osoby v hmotné nouzi, povaţuje se za osobu v hmotné nouzi. To nastává například v případech, jestliţe jsou příjmy osoby a příjmy společně posuzovaných osob k zajištění základních ţivotních potřeb nedostatečné. Tzn., ţe po odečtení přiměřených nákladů na bydlení z celkových příjmů, nezůstane osobě částka ţivobytí. Zároveň si tyto osoby nejsou schopny zvýšit příjem a vyřešit tak svou nelehkou situaci vlastním přičiněním, s ohledem ke svému věku, zdravotnímu stavu či z jiných váţných důvodů. Z tohoto důvodu

16

je zabezpečení jejich základních ţivotních podmínek váţně ohroţeno a po splnění těchto podmínek se povaţují za osoby v hmotné nouzi. Na rozdíl od těchto osob, které si nemohou zvýšit svůj příjem, jsou tu osoby, které by si sami mohli pomoci, ale nechtějí. I těmto se ale musí ze zákona pomoci, protoţe si nemohou kvůli svým sociálním a majetkovým poměrům obstarat například základní potraviny a tím jim hrozí váţná újma na zdraví. V těchto vymezených případech, jsou osoby vţdy osobami v hmotné nouzi. Naproti tomu dle § 2 odst. 4, 5 a 6 záleţí na rozhodnutí správního orgánu, zda bude osobu povaţovat za osobu v hmotné nouzi. Osoby sice mohou splňovat podmínky rozhodné pro uznání osoby v hmotné nouzi, ale správní orgán nemusí osobu za osobu v hmotné nouzi povaţovat. Pokud osobu postihne mimořádná událost a není schopna nepříznivou situaci překonat vlastními silami, můţe se povaţovat za osobu v hmotné nouzi. Tato situace nastává v České republice v posledních letech často v souvislosti s povodněmi. Jestli se tyto osoby stanou osobami v hmotné nouzi, rozhodne orgán pomoci v hmotné nouzi. Někdy se stane, ţe osoba ztratí svůj rodný list či jiné doklady. Těmto osobám je dle rozhodnutí orgánu pomoci v hmotné nouzi také poskytnuta finanční pomoc k úhradě nezbytného jednorázového výdaje. Častým důvodem pro uznání toho, ţe se osoba nachází v hmotné nouzi, je sociálně-právní ochrana dětí. Nutnost uhrazení nákladů na vzdělání či zájmovou činnost nezaopatřeného dítěte. Je pochopitelné, ţe osoby, které se vracejí z vězení či opouštějí dětský domov, nemají hned moţnost se o sebe postarat sami. Proto se orgán pomoci v hmotné nouzi snaţí pomáhat i osobám, které jsou ohroţeny sociálním vyloučením.17 Pokud osoby neprojevují dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, nemohou očekávat pomoc orgánu pomoci v hmotné nouzi. Osobami v hmotné nouzi, dle následujícího ustanovení § 3, nejsou osoby, které nejsou v pracovním vztahu, ať uţ odmítají pracovat nebo nemohou najít

17

§ 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

17

práci,

ale

nejsou

vedeny

v evidenci

uchazečů

o

zaměstnání,

protoţe si o to nezaţádají. Osoby, které sice jsou vedeny v evidenci uchazečů o práci, ale odmítly vykonávat zaměstnání nebo neustále odmítají pomoc pracovníků úřadu práce, kteří jim například shání informace o rekvalifikačních kurzech, které by, jejich absolvováním, napomohly vyřešit jejich nezaměstnanost, nejsou povaţovány za osoby v hmotné nouzi. Dále osoba, která je osobou samostatně výdělečně činnou a její příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky ţivobytí proto, ţe se nepřihlásila k nemocenskému pojištění, osoba, které byla uloţena sankce za zanedbání povinností zákonného zástupce dítěte, které plní povinnou školní docházku a osoba, která nastoupila výkon zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody nebo byla vzata do vazby a tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc. Kdyţ je osoba na tom tak zdravotně špatně, ţe je zařazena do psychiatrické léčebny nebo do léčebny pro dlouhodobě nemocné déle neţ 3 měsíce, nebude jí poskytnuta ţádná z dávek hmotné nouze. V neposlední řadě nemůţe být osobou v hmotné nouzi osoba, které nevznikl nárok na nemocenské nebo jí náleţí nemocenské ve sníţené výši z důvodu úmyslné či neúmyslné pracovní neschopnosti (účast ve rvačce, bezprostředním následkem opilosti nebo uţitím omamných prostředků anebo při spáchání úmyslného trestného činu).18

18

§ 3 zákona č. 111/2006 Sb.

18

3 Dávky pomoci v hmotné nouzi Dávky hmotné nouze můţeme rozdělit do tří skupin: 

příspěvek na ţivobytí



doplatek na bydlení



mimořádná okamţitá pomoc Dávky pomoci v hmotné nouzi dále rozlišujeme na nárokové a nenárokové.

Příspěvek na ţivobytí

a doplatek na bydlení

jsou

dávky nárokové,

protoţe po splnění stanovených podmínek na ně vzniká právní nárok a jsou vypláceny pravidelně, kdeţto dávka mimořádné okamţité pomoci je dávkou jednorázovou a řadí se mezi dávky nenárokové, protoţe i po splnění všech podmínek, nemusí orgán pomoci v hmotné nouzi osobě dávku přiznat. Nyní bychom si vymezili okruh oprávněných osob, které mají nárok na tyto dávky. Mezi ně patří: 

osoba s trvalým pobytem na území České republiky,



osoba, které byl udělen azyl či jiná doplňková ochrana,



cizinec, který sice nemá na území České republiky trvalý pobyt, ale tato práva mu zaručuje mezinárodní smlouva,



občan nebo rodinný příslušník občana členského státu EU, pokud je hlášen na území České republiky k pobytu po dobu delší neţ 3 měsíce, nevyplývá-li mu nárok na sociální výhody z přímo pouţitelného předpisu Evropského společenství,



cizinec, který je drţitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území jiného členského státu EU a bylo mu uděleno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky,



navíc u osob oprávněných pro mimořádnou okamţitou pomoc jde o osoby pobývající na území České republiky na základě zákona o pobytu cizinců,



v posledním případě, kdyţ je osoba váţně ohroţena na zdraví, můţe jí být mimořádná okamţitá pomoc poskytnuta i v případě, ţe pobývá na území České republiky v rozporu se zákonem o pobytu cizinců.19

19

§ 5 zákona č. 111/2006 Sb.

19

Ze zákona vyplývá, ţe obecně mají nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi osoby s trvalým bydlištěm na území České republiky. Tato skutečnost je stejná pro všechny výše uvedené osoby, které mají nárok na dávky. Trvalé bydliště označuje adresu místa, kde se fyzická osoba hodlá trvale zdrţovat. Jestliţe se někde pouze zdrţuje bez úmyslu zdrţovat se zde trvale, pak o skutečné bydliště nejde. Bydlištěm je především místo, kde má svůj byt, rodinu, kde pracuje, plní zde povinnou školní docházku nebo se soustavně připravuje na budoucí povolání. Nestačí mít tedy jen trvalý pobyt na území České republiky. Trvalý pobyt je místo, v němţ je fyzická osoba pouze úředně přihlášena k pobytu. Většinou je místo trvalého pobytu a trvalého bydliště stejné. Jde hlavně o to, ţe osoba musí být jakkoliv spjata s Českou republikou. Ten, komu byla dávka přiznána, je příjemcem dávky, které se mu dostane ve formě věcné či peněţní. Příspěvek na ţivobytí a mimořádná okamţitá pomoc se poskytují v obou formách, v závislosti na tom, zda je příjemce schopen vyuţít dávku k tomu účelu, jeţ byl stanoven. Dávka doplatku na bydlení je poskytována pouze v peněţní formě.20 Dávky se vyplácí v české měně. Dle zákona o pomoci v hmotné nouzi se dávky vyplácely převodem na platební účet, v hotovosti nebo prostřednictvím poukázky. Na základě sociální reformy, vznikl nový způsob výplaty dávek. Dle nového zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se dávky vyplácí rovněţ v české měně, ale prostřednictvím karty sociálních systémů. Jde o tzv. sKarty (dále jen „karty“). Prostřednictvím karet se dávky vyplácí převodem na platební účet, který si určí ţadatel, v hotovosti, vyuţitím platební funkce karty, prostřednictvím poukázky na hmotnou pomoc v zařízení poskytující sociální sluţby, prostřednictvím poukázky opravňující k nákupu zboţí ve stanovené hodnotě nebo poukázky na přímý odběr zboţí ve stanovené hodnotě nebo přímou úhradou částek, k jejichţ úhradě je příjemce nebo osoba společně posuzovaná v hmotné nouzi zavázána.21 Primárním cílem zavedením těchto karet bylo zajistit co největší efektivnost a komfort pro klienta. Slouţí především jako identifikační doklad těch, kteří pobírají sociální dávky. Mohou s ní navíc platit jako s platební 20 21

§ 42 zákona č. 111/2006 Sb. § 43 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb.

20

kartou, slouţí jako průkaz ZP, ZTP, jako průkaz, kterým se prokazují úřadům práce. Karty dnes pouţívá jiţ více neţ 201 tisíc lidí. Z toho vyplývá, ţe karta plní funkci identifikační a platební.22 Ne všichni jsou ale příznivci sKaret. Je ještě mnoho lidí, kteří se novému způsobu vyplácení dávek brání. Jde především o skupinu osob, která obecně špatně hospodaří s penězi, často ztrácí doklady, tak je pro ně sloţité s kartou nakládat. Při odcizení, ztrátě, poškození nebo zničení karty, musí její drţitele uhradit náklady spojené s vydáním nové karty. Nejčastěji si lidé nechávají převést peníze z karty na bankovní účet. Kartu vydává Úřad práce. Způsob výplaty určuje plátce dávky s ohledem na schopnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou hospodařit. Někdy osoby v hmotné nouzi nejsou schopni vyuţít dávku k účelu, ke kterému by měla být vyuţita. Proto nám § 43 odst. 5a, 5b, 5c říká, jak můţe plátce dávky určit dávky osobě v hmotné nouzi.23 Jestli bude dávka poskytnuta v peněţní formě prostřednictvím vyuţití platební funkce karty nebo zda bude dávka poskytnuta a v jakém rozsahu dávka ve věcné formě prostřednictvím poukázky opravňující k nákupu zboţí ve stanovené hodnotě. Není jisté, jak to s kartami bude v budoucnu vypadat, prozatím si postupně musí vyřídit sKartu všichni, kterým jsou vypláceny nepojistné sociální dávky. Projekt sKaret není zatím ukončen. Například premiér Petr Nečas doporučil ministryni práce a sociálních věcí Ludmile Müllerové sociální karty zrušit. Podle premiéra byla prvotní myšlenka zavedení karet dobrá, ale nepodařilo se ji dobře uvést do praxe a lidé mají se systémem velké problémy. Ještě není jisté, jak to s kartami dopadne, ale ministryně by chtěla zachovat aspoň její identifikační funkci.24 Příspěvek na ţivobytí se vyplácí v kalendářním měsíci, na který náleţí. Pokud má příjemce problémy hospodařit s větší částkou, vyplácí se mu příspěvek týdně nebo denně. Doplatek na bydlení se vyplácí v kalendářním měsíci, za který náleţí a mimořádná okamţitá pomoc se vyplácí bezodkladně.25 Všechny informace o dávkách, jejich výši, výplatě jsou obsaţeny v informačním systému pomoci v hmotné nouzi, jehoţ správcem je ministerstvo práce a sociálních věcí. Prostřednictvím tohoto systému ministerstvo sděluje 22

http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3 § 43 zákona č. 111/2006 Sb. 24 http://www.rozhlas.cz/ 25 § 43 zákona č. 111/2006 Sb. 23

21

ostatním orgánům pomoci v hmotné nouzi údaje, potřebné například k řízení o dávkách.26 V současné době se řeší problematika informačního systému pomoci v hmotné nouzi. Antimonopolní úřad v únoru tohoto roku rozhodl, ţe ministerstvo musí vyhlásit řádné otevřené výběrové řízení na dodavatele informačních systémů. Stávající systémy musí do pěti měsíců od verdiktu přestat vyuţívat. Poslanci vyzvali ministryni

Ludmilu Müllerovou, aby začala pracovat

na záchranném plánu pro případ, ţe by došlo na nejhorší. Jestliţe její resort neseţene do čtyř měsíců nového dodavatele informačních systémů pro výplatu sociálních dávek, nebude ţádný systém, který by výplatu obslouţil.27 Nejdůleţitější tedy je, aby byla co nejdříve zajištěna řádná výplata dávek. 3.1 Příspěvek na živobytí Dávky příspěvku na ţivobytí jsou základní dávky určené osobě či rodině při nedostačujícím příjmu, které se měsíčně opakují. Nárok na tuto dávku má osoba, jestliţe její příjem či příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí, jeţ je zde důleţitým pojmem, přičemţ si nemůţe tento příjem zvýšit vlastním přičiněním.28 Pokud byl průměrný měsíční příjem osoby za předcházející 3 kalendářní měsíce vyšší neţ trojnásobek ţivotního minima osoby, nárok na výplatu příspěvku na ţivobytí nevznikne.29 Částka ţivobytí se odvíjí od výše ţivotního či existenčního minima. Stanoví se individuálně pro kaţdou osobu, protoţe se berou v úvahu další okolnosti jako snaha dostat se ze stavu hmotné nouze vlastním přičiněním, moţnosti a potřeby kaţdé osoby. Výše příspěvku na ţivobytí poté činí rozdíl mezi částkou ţivobytí a příjmem osoby (společně posuzovaných osob), který je sníţený o přiměřené náklady na bydlení, za daný kalendářní měsíc.30 Lze říci, ţe jde o dorovnání příjmu osob do částky ţivobytí. Pokud se osoba snaţí dostat ze stavu hmotné nouze vlastním přičiněním, tím, ţe si hledá práci, vyuţívá svého majetku a uplatňuje nároky a pohledávky, je jí stanovena částka ţivobytí ve výši životního minima. Není-li tomu tak, je stanovena částka existenčního minima. Částka ţivobytí můţe být 26

§ 52 zákona č. 111/2006 Sb. http://www.novinky.cz/ 28 § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. 29 VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. ISBN 978-80-867775-23-5. S. 150. 30 § 23 písm. a) zákona č. 111/2006 Sb. 27

22

vyšší. Osoby, které vykonávaly veřejnou sluţbu, tj. pomoc obci v oblastech, které jsou v jejím zájmu, v rozsahu minimálně 30 hodin v kalendářním měsíci, je základem pro určení částky ţivobytí částka existenčního minima zvýšená o polovinu rozdílu mezi ţivotním a existenčním minimem. Pokud osoby dluţí na výţivném pro nezletilé dítě částku vyšší neţ trojnásobek měsíční splátky nebo jestli osoby pobírají příspěvek na ţivobytí déle neţ 6 kalendářních měsíců či jsou osoby ve zdravotnickém zařízení se zdravotnickou péčí, činí jejich částka ţivobytí také částku existenčního minima. U nezaopatřeného dítěte tvoří částku ţivobytí částka ţivotního minima.31 Osoby mají také nárok na zvýšení částky ţivobytí o polovinu částky rozdílu mezi ţivotním a existenčním minimem. Jedná se o osoby, které nemají majetek nebo majetek mají, ale vyuţít je ke zvýšení příjmu nemohou nebo je jiţ ke zvýšení příjmu vyuţívají. Dále se jedná o osoby, které nemají nároky ani pohledávky či všechny tyto nároky a pohledávky uplatnily. Částka ţivobytí můţe být navýšena také nezletilým dětem a osobám s povinným dietním stravováním.32 Pokud osoba prokáţe, ţe k tomu, aby našla lepší zaměstnání, potřebuje finanční pomoc v souvislosti se zvýšenými náklady na dopravu, zvýší se částka ţivobytí o 300 Kč. O 30% částky rozdílu mezi ţivotním a existenčním minimem osoby se zvýší částka ţivobytí všem osobám za dobu prvních 3 měsíců ve stavu hmotné nouzi, o 20%, pokud osoby nemají nároky ani pohledávky.33 Pokud je příspěvek na ţivobytí poskytován déle neţ 6 měsíců, vypracuje orgán pomoci v hmotné nouzi tzv. aktivizační plán. Jedná se o individuálně vypracovaný soubor určitých aktivit, opatření a cílů a časový harmonogram, ve kterém má být plánu dosaţeno. Primárním cílem tohoto plánu je zvýšení moţností osoby řešit stav nouze.34 3.2 Doplatek na bydlení Nejdůleţitější aspektem pro zajištění vhodných podmínek k ţivotu, především pro zajištění vhodných podmínek pro výchovu dítěte v rodině je mít zajištěno bydlení, mít kde bydlet. Ne vţdy si ale rodiny jsou schopny dostačující bydlení 31

VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. ISBN 978-80-867775-23-5. S. 146-147. 32 § 26 - § 29 zákona č. 111/2006 Sb. 33 Tamtéţ: Veselý. S. 146. 34 TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. ISBN 978-80-7400-032-4. S. 289.

23

zajistit či udrţet, z důvodu nedostatku financí. Ti, kteří nedosahují na odpovídající bydlení, nebo jim hrozí ztráta dosavadního bydlení, se nachází v tzv. bytové nouzi. V dnešní době jiţ neexistuje ţádné přidělování bytů. Nárok na pronájem bytů nemá nikdo. Nájemní byty jsou pronajímány na základě smluvního vztahu mezi dvěma subjekty, které se na nájmu dohodnou. Stát poskytuje obcím dotace na výstavbu bytů pro osoby s nízkými příjmy. Je třeba se informovat, zda obec poskytuje takové sociální bydlení, jestli tedy postavila takové byty. Poté je třeba poţádat o uzavření nájemní smlouvy k takovému bytu. Obec by měla přednostně uzavírat nájemní smlouvy s osobami s nízkými příjmy. Osoby, které jsou i přesto nadměrně zatíţeny výdaji na bydlení z důvodu nedostatečných příjmů, mohou vyuţít sociálních dávek určených k pokrytí výdajů na bydlení. Podpora je poskytována v podobě příspěvku na bydlení a případně téţ častou dávkou hmotné nouze, doplatku na bydlení. Pravidla sociálního bydlení i bytové nouze v Česku chybí. Podle MPSV by bylo nejvhodnější, aby je upravil samostatný zákon.35 Doplatek na bydlení se stejně jako příspěvek na ţivobytí opakuje měsíčně. Dávka v podobě doplatku na bydlení si klade za cíl pomáhat osobám společně s jejich vlastními příjmy uhradit odůvodněné náklady na bydlení. Podmínkou pro poskytnutí doplatku na bydlení, je získání nároku na příspěvek na ţivobytí a lze jej přiznat vlastníkovi nebo nájemci bytu, který byt uţívá v obci, v níţ je hlášena k pobytu. Pokud osobě nebyl přiznán nárok na příspěvek na ţivobytí, ale příjem osoby přesáhl částku ţivobytí osoby, ale zároveň nepřesáhl 1,3násobek této částky, lze této osobě přiznat doplatek na bydlení. Kdyţ není poskytován příspěvek na ţivobytí, je částkou ţivobytí osoby její existenční minimum. Nárok na doplatek na bydlení má také nezletilé nezaopatřené dítě, které je v ústavu pro péči o děti nebo dítě, které ţije v náhradní rodinné péči, na které přešlo vlastnictví nebo nájem bytu, ale dítě nemá dostatečný příjem nebo majetek k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení. Nárok na doplatek na bydlení nevznikne osobě, která bez váţného důvodu odmítne pomoc obce, prostřednictvím levnějšího bydlení. Tato podmínka se netýká osob starších 65 let a poţivatele starobního důchodu.36

35

http://www.financninoviny.cz/ SPIRIT, Michal a kol. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-189-2. S. 390-391. 36

24

Měsíčně je výše doplatku na bydlení stanovena na takovou částku, aby osobě (společně posuzovaným osobám) po zaplacení odůvodněných nákladů na bydlení zůstala částka ţivobytí (částka ţivobytí společně posuzovaných osob). Vypočte se tedy tak, ţe od částky odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc (sníţené o příspěvek na bydlení) se odečte částka, o kterou příjem osoby (společně posuzovaných osob) převyšuje částku ţivobytí osoby (společně posuzovaných osob). Doplatek na bydlení je moţno vyplácet nejdéle po dobu 84 kalendářních měsíců v období 10 kalendářních let, pokud se nejedná o osobu se zdravotním postiţením, která bydlí ve speciálně upraveném bytě nebo o osobu starší 70 let.37 3.3 Mimořádná okamžitá pomoc Dávka mimořádné okamţité pomoci, je dávkou nenárokovou a jednorázovou. Tím se liší od dávek příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. Je to taková záchranná dávka, která se v prvé řadě snaţí zabezpečit osoby nacházející se v nepříznivé situaci. Osoby, které májí na tuto dávku nárok, jsou všechny osoby v hmotné nouzi. Jsou to osoby, kterým vzhledem k majetkovým a sociálním poměrům hrozí vážná újma na zdraví. Těm náleţí navýšení příjmu do výše existenčního minima, pokud se jedná o zaopatřené děti. U nezaopatřených dětí je tato částka stanovena ţivotním minimem. Pokud osobu postihne mimořádná událost (ţivelná pohroma) a není schopna nepříznivou situaci překonat vlastními silami, stanoví se výše dávky aţ na 15 násobek částky ţivotního minima, tedy aţ na 51 150 Kč. Osoby, které nemají vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, se stanoví aţ do výše jednorázového výdaje. Ten, kdo nemá dostatek peněz na nákup nebo opravu předmětu dlouhodobé potřeby, například pračky či ledničky, můţe dostat dávku aţ do výše těchto výdajů. Podobné je to v případě, kdy rodiče nemají dostatek peněz na zaplacení odůvodněných nákladů, které souvisejí se vzděláním či zájmovou činností jejich nezaopatřených dětí. A osoby, ohroţeny sociálním vyloučením se dávka stanoví aţ do výše 1 000 Kč s ohledem na okamţité nezbytné potřeby. Osobám vracející se například z vězení či z léčeben chorobných

37

§ 33 - § 35 zákona č. 111/2006 Sb.

25

závislostí, můţe být v průběhu roku poskytnuta dávka opakovaně, součet však nesmí překročit 4násobek částky ţivotního minima jednotlivce.38 Největší nárust dávek mimořádné okamţité pomoci v Novém Jičíně je v období podzimu (září, říjen), kdy rodiče ţádají o dávky na školní pomůcky pro děti, na výlety či krouţky. Dále se často ţádá o dávky mimořádné pomoci na postýlky, hračky pro děti nebo na zmiňované pračky, ledničky. Zde sociální pracovnice musí například prověřit, zda tyto spotřebiče v domácnosti nejsou a zda nejsou v domácnosti jiné věci majetkové hodnoty, za které by se daly spotřebiče koupit. 3.4 Povinnost a odpovědnost žadatele o dávku, příjemce dávky a osoby společně posuzované Ţadatel o dávku, příjemce i společně posuzované osoby mají dvě základní povinnosti: 

osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těţko překonatelné překáţky, zejména zdravotní stav,



podrobit se na výzvu orgánu pomoci v hmotné nouzi vyšetření zdravotního stavu. Ţadatel, příjemce a společně posuzované osoby jsou povinni poskytovat součinnost. Příjemce dávky je povinen při podání ţádosti a během pobírání dávek

pomoci v hmotné nouzi písemně oznámit a doloţit orgánu pomoci v hmotné nouzi do 8 dnů podklady a změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu. Podle druhu dávky pomoci v hmotné nouzi je třeba doloţit především občanské průkazy, rodné listy dětí, oddací list, dále například doklad o počátku či ukončení pracovního poměru, ţivnostenský list, další příjmy jako je příspěvek na péči, informace o bydlení – doklad o výši nájemného, nájemní smlouvu, vodné a stočné, doklad o vlastnictví motorového vozidla. Dále je třeba předloţit rozsudky jako ţádost o stanovení výţivného na neprovdanou matku, ţádost o rozvod a další. Orgán pomoci v hmotné nouzi

38

§ 36 - § 37 zákona č. 111/2006 Sb.

26

všem ţadatelům o dávky pomoci v hmotné nouzi podá veškeré informace o tom, které doklady je třeba doloţit. Pokud výše uvedené osoby nesplní ve lhůtě stanovené příslušným orgánem pomoci v hmotné nouzi povinnosti výše uvedené, můţe být po předchozím upozornění ţádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena, nebo dávka odejmuta. Orgán pomoci v hmotné nouzi, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, můţe ţadateli, příjemci nebo společně posuzované osobě uloţit za porušení povinnosti pořádkovou pokutu aţ do výše 10 000 Kč. 3.5 Statistiky dávek pomoci v hmotné nouzi Český statistický úřad v současné době zveřejňuje údaje týkajících se dávek hmotné nouze za roky 2009 aţ 2011. U všech třech druhů dávek hmotné nouze roste počet vyplacených dávek vzestupně od roku 2009. Nárust dávek však není tak markantní. Největší nárust dávek je u základní dávky příspěvku na ţivobytí, poté u doplatku na bydlení a nejmenší nárust je u mimořádné okamţité pomoci. Rozdíly v počtu navýšení dávek mezi roky navzájem jsou přibliţně pořád stejné. U příspěvku na ţivobytí činí roční nárust vyplacených dávek v průměru 200 tisíc dávek, u doplatku na bydlení 40 tisíc a u mimořádné okamţité pomoci 10 tisíc vyplacených dávek. V celkovém úhrnu bylo na dávkách pomoci v hmotné nouzi v roce 2009 vyplaceno 3 089 miliónů, v roce 2010 to bylo 3 882 miliónů a v roce 2011 pak 4 982 miliónů. 39 V souvislosti s vyhlášením amnestie prezidenta Václava Klause ze dne 1. 1. 2013 je třeba zmínit, ţe výrazněji vzrostl počet vyplacených dávek mimořádné okamţité pomoci. Většinou se jednalo o částku 1 000 Kč na zajištění okamţitých základních potřeb těm, co byli propuštěni z vězení. Sociální pracovnice úřadu práce v Novém Jičíně uvedla, ţe o dávku mimořádné okamţité pomoci určeným osobám, kteří opustili vězení v souvislosti se zmiňovanou amnestií, byla dávka vyplacena přibliţně 20 lidem. Nárust nebyl tak velký jak se očekával, oproti události spojené například s povodněmi v roce 2009. Celkově lze říci, ţe v Novém Jičíně je měsíčně stále stejný počet osob, kterým se vyplácí dávky hmotné nouze. Nejčastějším důvodem pro ukončení

39

http://www.czso.cz

27

výplaty dávek je, ţe si osoba v hmotné nouzi najde práci a naopak se osobou v hmotné nouzi stane jiná osoba, která práci ztratí.

28

4 Organizace pomoci v hmotné nouzi Orgány státní správy, které na úseku pomoci v hmotné nouzi vykonávají sociální správu, jsou: 

Ministerstvo práce a sociálních věcí



Úřad práce České republiky (krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu)



Pověřené obecní úřady



Obecní úřady obce s rozšířenou působností



Újezdní úřady

4.1 Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem celého sociálního zabezpečení. Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí Českou správu sociálního zabezpečení a úřady práce. Jako orgán pomoci v hmotné nouzi dle § 60 zákona o pomoci v hmotné nouzi, především řídí a kontroluje výkon státní správy v této oblasti. Ministerstvo zabezpečuje, aby byly pro všechny občany v hmotné nouzi zajištěny stejné podmínky jak se dostat z hmotné nouze. Občané, kteří ţádají o dávku, musí vyplnit a podat ţádost. Tiskopisy si mohou vyzvednout na úřadu práce České republiky podle místa trvalého pobytu nebo je mohou vyplnit přímo na internetu, neboť je ministerstvo zveřejňuje na svém Integrovaném portálu. Ministerstvo poskytuje jednotný aplikační program orgánům pomoci v hmotné nouzi, a to bezplatně. Ten zpracovává údaje nezbytné pro rozhodování o dávkách, které pravidelně aktualizuje. Všechny informace o dávkách, které se týkají jejich výše, výplaty, jsou obsaţeny v informačním systému pomoci v hmotné nouzi, jehoţ správcem je ministerstvo práce a sociálních věcí. Ministerstvo určuje optimální počty zaměstnanců hmotné nouze v závislosti počtu adresátů dávek, prostřednictvím vydávání metodických pokynů. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí krajské pobočky Úřadu práce. 4.2 Úřad práce České republiky Úřad práce České republiky je správním úřadem s celostátní působností a je zřízen s účinností od 1. dubna 2011 zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky. Dnem účinnosti tohoto zákona úřady práce zřízené podle zákona 29

č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, se povaţují za kontaktní pracoviště krajských poboček Úřadu práce České republiky.40 V rámci přenesené působnosti, mohou v oblasti pomoci v hmotné nouzi plnit některé úkoly také pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. 4.2.1 Krajské pobočky Úřadu práce České republiky a pobočka pro hlavní město Prahu V oblasti nepojistných dávek proběhla v roce 2011 velká sociální reforma. Od 1. ledna 2012 se sjednocuje proces výplaty nepojistných dávek sociální ochrany. Rozhodování a administrace těchto dávek je od tohoto data prováděno jediným orgánem, kterým je Úřad práce ČR. Úřad práce tedy nerozhoduje pouze o dávkách státní sociální podpory, ale nově i o dávkách pro osoby zdravotně postiţené, o příspěvku na péči a o dávkách hmotné nouze. Krajské pobočky Úřadu práce dnes jednotně rozhodují o přiznání příspěvku na živobytí, mimořádné okamžité pomoci a doplatku na bydlení, rozhodují o jejich výši a také provádí jejich výplatu. Plní podobné úkoly jako dříve pověřené obecní úřady. Vedou evidenci osob vykonávajících veřejnou sluţbu a vše co se veřejné sluţby týká. Přenesení

působnosti

z obecních

úřadů

na

úřady práce

v oblasti

nepojistných dávek mělo především zefektivnit řízení a administraci dávek a mít lepší kontrolu nad vyuţitím prostředků státu. Analytický materiál Agendy a územní působnost Úřadu práce ČR konstatoval, ţe sjednocení výplaty dávek přináší pozitivní změny jak pro klienty tak i správce systému.41 Ale dle sociální pracovnice v Novém Jičíně zatím nejsou tyto změny zcela optimální. Kontaktní pracoviště Úřadu práce jsou ve 410 místech, tedy ve více místech, neţ kde byly dávky dosud vypláceny. Rapidně se ale sníţil počet zaměstnanců, takţe mají daleko více práce vzhledem k tomu, ţe stále přibývá počet ţadatelů o dávky. Navíc došlo ke změnám aplikačního programu. Dříve bylo více aplikací, ale vznikl nový jednotný systém správy a výplaty sociálních dávek a vzhledem k tomu, ţe tento systém je celorepublikový, často padá systém, výplata dávek se zpoţďuje. A i kdyţ byl nový systém dlouhodobě plánován, tak po roce

40 41

http://portal.mpsv.cz/ http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/2

30

pouţívání se ho sociální pracovnice stále učí pouţívat. Obecně lze tedy říci, ţe momentální efektivnost ze strany zaměstnanců ani klientů není moc velká. Dle § 93a zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů jsou zaměstnanci obce zařazení do obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako sociální pracovníci a zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu jako sociální pracovníci oprávněni vykonávat činnosti sociální práce na základě souhlasu osoby, která se nachází v nepříznivé sociální situaci nebo je ohroţena sociálním vyloučením anebo se v tomto stavu nachází. Takţe i kdyţ došlo k přenesení pravomocí na úřady práce, tak obecní úřady mohou provádět sociální šetření. Není to sice jejich povinnost a nemusí šetření provést ani po podání ţádosti úřadu práce na obecní úřad, ale takovým způsobem mohou vzájemně spolupracovat. Konkrétně v Novém Jičíně je spolupráce sociálních pracovnic úřadu práce a obecních úřadů výborná. Samozřejmě pracovnice úřadu práce také provádí sociální šetření, ale spolupráce s obecním úřadem se jim osvědčuje a s nárustem ţadatelů o dávky jim tato spolupráce bude v budoucnu jistě ještě větším přínosem neţ doposud. Úřad práce tedy vyplácí beze změny podporu v nezaměstnanosti a státní sociální podporu a od 1. 1. 2012 také příspěvek na péči, dávky osobám se zdravotním postiţením a dávky hmotné nouze. 4.3 Pověřené obecní úřady Obce II. typu rozhodovaly o přiznání a výši mimořádné okamžité pomoci. Jednalo se zde zejména o osoby, kterým hrozilo sociální vyloučení. Sociální vyloučení osob můţe nastat, pokud jsou propuštěni z výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, ze zdravotnického zařízení po ukončení léčby chorobných závislostí či nemají uspokojivě naplněny ţivotně důleţité potřeby. Týká se to také osob, jejichţ práva a zájmy jsou ohroţeny trestnou činností jiných osob. Jako všichni ostatní občané, kterým je poskytována dávka hmotné nouze, mají občané mimořádné okamţité pomoci právo na informace, které vedou k řešení jejich situace. Rovněţ tito občané dostali od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností individuálně vypracovaný program, který je navedl k tomu, jak odvrátit jejich sociální vyloučení. Pokud jde o jednorázové příspěvky, ty byly poskytovány občanům tělesně, zrakově či sluchově postiţeným. Tyto příspěvky 31

slouţily na pokrytí nákladů za motorová vozidla speciálně upravená, individuální dopravu, na úpravu bytu a další.42 Od 1. 1. 2012 byly ale všechny tyto činnosti přeneseny na úřad práce. Obecní úřady obce s rozšířenou působností mohou pouze provádět šetření na základě ţádosti úřadu práce. 4.4 Obecní úřady obce s rozšířenou působností Obce III. typu rozhodovaly o přiznání příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení, o jejich výši a také prováděly jejich výplatu. Osobám poskytovaly informace, které mohou vyřešit hmotnou nouzi nebo jí předcházet. Příjemcům dávek poskytovaly individuálně vypracovaný soubor určitých aktivit, opatření a cílů, aby jim zvýšili moţnost řešit stav nouze, prostřednictvím aktivizačního plánu. Pověřené obecní úřady se do řešení stavu hmotné nouze zapojovaly aktivně. Nejen ţe posuzovaly, zda se občan členského státu Evropské unie hlášený na území ČR k pobytu nebo jeho rodinný příslušník nestal neodůvodnitelnou zátěţí systému, ale také spolupracovaly s občanskými sdruţeními, církvemi, charitativními organizacemi a jednotlivci vyhledávat občany, kteří potřebují sociální pomoc.43 Od 1. 1. 2012 byly všechny tyto činnosti přeneseny na Úřad práce. Pověřené obecní úřady mohou pouze provádět šetření na základě ţádosti úřadu práce. 4.5 Práva a povinnosti orgánů pomoci v hmotné nouzi Zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi mají určitá práva a povinnosti. Ve spise se uchovává mnoho záznamů, spojených se sociálním šetřením prováděných sociálními pracovníky. Jde o to, ţe pracovníci jsou povinni posoudit ţivotní podmínky příjemce dávky, na základě vstupu do obydlí. Oprávnění k této činnosti mají díky sluţebnímu průkazu a doloţce sluţebního průkazu, vydané příslušným orgánem pomoci v hmotné nouzi. Pokud příjemce dávky nechce umoţnit pracovníku vstoupit do obydlí, škodí sám sobě, protoţe mu nemusí být dávka přiznána, můţe mu být odejmuta, sníţena, protoţe neumoţnil provést sociální šetření vedoucí k ověření skutečností rozhodných pro nárok na dávku nebo její výši. Sociální pracovníci vstupují do obydlí s cílem vykonávat činnosti

42

TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. 2. vydání, Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-73674-83-0. S. 274. 43 Tamtéţ: Tomeš. S. 273.

32

sociální práce. Sociální šetření se konkrétně u dávek hmotné nouze provádí neohlášeně. Po podání ţádosti je třeba šetření provést do 30 dnů. Zaměstnanci orgánů pomoci v hmotné nouzi jsou povinni chránit práva a zájmy osob v hmotné nouzi, informovat je a pomoci jim s řešením své situace, nediskriminovat je. Především se musí aktivně zapojit do jejich boje o vyřešení jejich situace. Spolupracují s obcemi, ve kterých mají osoby v hmotné nouzi trvalé bydliště.44 Pokud pracovníci úřadu práce vyřizují novou ţádost ţadatele o dávku příspěvku na ţivobytí nebo doplatku na bydlení, musí provést důleţité kroky: 

zeptat se, s kým bydlí ve společné domácnosti – tyto osoby jsou společně posuzované, ţadatel bude vepředu ţádosti a ostatní osoby v příloze,



dát všem osobám v ţádosti k vyplnění prohlášení o majetkových a sociálních poměrech, dále doklad o výši měsíčního příjmu,



u majetku se zeptat, zda nějaký vlastní – pokud mají rodinný dům, byt, musí tento nemovitý majetek uvést, u auta se uvádí typ vozidla, rok výroby a k čemu jej vyuţívají,



u dětí, které neţijí s osobami ve společné domácnosti je potřeba se zeptat na výţivné, jestli jej mají stanoveno soudem,



zeptat se, zda nějaká osoba nemá dietu a dát jí potvrzení o dietě, které potvrdí její odborný lékař,



zeptat se, jestli ţadatel nebo ostatní osoby nepodnikají a nevlastní ţivnostenský list, v tomto případě dát této osobě doklad o podnikání, který musí vyplnit,



zeptat se, zda nejsou invalidní,



zeptat se, zda je ţadatel nebo ostatní osoby ve společné domácnosti vedeni v evidenci úřadu práce, pokud ano, musí doloţit rozhodnutí o přiznání nebo nepřiznání podpory v nezaměstnanosti,



zeptat se na formu bydlení, zda bydlí v nájemním, obecním bytě, v bytě v osobním vlastnictví, v podnájmu – osoby jsou poté povinni doloţit výpis z katastru nemovitosti, nájemní či podnájemní

44

§ 63 - § 64 zákona č. 111/2006 Sb.

33

smlouvu. Od ledna 2012 musí dále doloţit doklad o úhradě nákladů spojených s bydlením za předcházející měsíc, 

jestli osoba pracuje, je třeba vyţadovat pracovní smlouvu,



v ţádosti o příspěvek na ţivobytí je stanovený okruh osob, které spolu ţijí (ne podle trvalého pobytu), v ţádosti o doplatek na bydlení musí být uvedeny osoby, které v místě bydliště mají trvalý pobyt, dále je třeba se zeptat, zda osoby pobírají příspěvek na bydlení,



doplatek na bydlení je moţno dávat také osobám, které bydlí v ubytovně a v nájmu, kde se nemohou přihlásit k trvalému pobytu,



osoby, které mají před soudem stanoveno výţivné a děti s touto osobou neţijí ve společné domácnosti, musí vyplnit prohlášení o vyţivovací povinnosti. Důleţité je se zeptat, zda nemá osoba dluh na výţivném a jestli ano, musí tuto částku uvést do dluhu a pod to, zda měsíčně výţivné hradí a v jaké výši,



zeptat se, zda osoby pobírají příspěvek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení.

Osoba, která si ţádá o dávky, musí být vedena v evidenci úřadu práce nebo být v pracovním nebo obdobném poměru nebo vlastnit ţivnostenský list, být invalidní ve III. stupni invalidity, pobírat rodičovský příspěvek, pečovat o osobu závislou na péči jiné osoby nebo být práce neschopná. Pokud osoba nesplňuje tyto a výše uvedené podmínky, nemá nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi. Není tedy osobou v hmotné nouzi.

34

5 Sociální práce V první kapitole jsme si uvedli, ţe nejdůleţitějším nástrojem sociální politiky je sociální zabezpečení. Nyní se budeme zabývat dalším důleţitým nástrojem sociální politiky, a tím je sociální práce. Sociální práce se realizuje prostřednictvím sociálních sluţeb, které se řadí mezi subsystémy sociální pomoci. Jiţ sám název sociální práce nám říká, ţe půjde o činnost, která se dotýká celé společnosti. Znakem sociální práce je interakce. To znamená, ţe zkoumá vzájemné vztahy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím. V prvé řadě jde o naplnění jejich osobního blaha, naplnění potřeb a rozvinutí lidských moţností. Sociální práce je odborná disciplína. Disponuje teoriemi, díky kterým je moţné řešit problémy osob a speciálními metodami zajišťuje provádění péče o člověka na profesionálním základě. Jde o komplexní sluţby. Nejde zde jen o teorii, ale i o praxi. Aby měla sociální práce svůj význam, je třeba, aby sociální pracovník, který pečuje o člověka, uměl pomáhat lidem, chápal jejich potřeby. Měl by být jak talentovaný, tak vzdělaný. Pomoc ze strany nekvalifikovaného sociálního pracovníka můţe mít neblahé následky. Nekvalifikovaný pracovník například nemusí zabránit sebevraţdě, protoţe neví jak s klientem pracovat a jak mu poradit. Nevysvětlí mu, ţe má další ţivotní moţnosti. Proto je důleţité, aby byl sociální pracovník vzdělaný. Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je absolvování studijního oboru střední odborné, vyšší odborné nebo vysoké školy se sociálním nebo se sociálně právním zaměřením. Dalším podmínkou je vztah k lidem, schopnost jednat s lidmi, kultivovaný zjev a vystupování, správnost úsudku, trpělivost.45 Sociální práce a sluţby nejsou velmi výnosnou činností, ale pro sociální pracovníky je tím hlavním motivem k vykonávání této činnosti filantropie. Sociální pracovníci radí klientům, zastupují je, pracují s nimi. Měli by znát základy sociologie, psychologie, zdravovědy, práva a sociální politiky, měli by být schopni rozpoznat konkrétní potřeby člověka a navrhnout mu řešení. Sociální pracovník je jakýmsi prostředníkem mezi člověkem a jeho prostředím, neboť se svým prostřednictvím snaţí zlepšit způsob sociálního fungování člověka, zlepšit vztahy mezi lidmi a jejich sociálním prostředím. Zde se nabízí otázka, kdy je třeba, aby do těchto vztahů zasáhl sociální pracovník? V dnešním světě 45

MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7. S. 178-180.

35

téměř kaţdého potká nějaká nepříjemná situace. Prostředí klade na člověka určité nároky, na které je nucen reagovat. Existují dva druhy lidí. Ti, kteří si v této situaci dokáţí poradit sami. Vyřeší si problémy svou pomocí a tak si nastolí určitou rovnováhu. Pak je tady ale část lidí, kteří si s problémem nedokáţí pomoci bez rady odborníka a bez jeho pomoci by danou situaci nezvládli vyřešit. Sociální pracovník intervenuje do problémů mladistvých, dospělých, starých občanů, rodin. Úkolem sociálního pracovníka je poradenství, skupinová práce, sociálně pedagogická práce, rodinná terapie i snaha pomoci lidem získat sluţby a zdroje v jejich společenství. Zákon o sociálních sluţbách nám v § 109 - § 117 vymezuje předpoklady

pro

výkon

povolání

sociálního

pracovníka.46

Primárním

a podstatným předpokladem k výkonu povolání sociálního je tedy dle zákona způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost. Do 20. století byla sociální práce typická pro péči o chudé v klášterech či útulcích pro sirotky. V poslední době její role při realizaci sociální politiky roste. Není totiţ iniciována soukromými a církevními institucemi, ale státem. Sociální práce se stala etablovanou disciplínou aţ ve 20. století. Dnes má svůj etický kodex, tím je nejznámější katalog lidských práv – Všeobecná deklarace lidských práv, z roku 1948. Novodobá sociální práce se také liší díky své metodice práce s klientem či formálnímu způsobu výuky.47 Hodnoty sociální práce jsou zaloţeny na úctě v rovnost, hodnotu a důstojnost všech lidí. Z toho vyplývá, ţe jsou pro ni klíčové 2 principy. Princip lidských práv a princip společenské spravedlnosti. Sociální práce se tedy zaměřuje na společenské bariéry, nerovnosti a nespravedlnosti. Snaţí se zmírňovat chudobu, reaguje na krizové situace stejně jako na kaţdodenní osobní a společenské problémy.48 V rámci systému pomoci v hmotné nouzi provádí sociální práce sociální pracovníci úřadu práce. I kdyţ došlo k přenesení pravomocí na úřady práce, tak obecní úřady mohou také provádět sociální šetření. Není to ale jejich povinnost a nemusí šetření provést ani po podání ţádosti pracovnic úřadu práce 46

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-473-7. S. 158, 189. 48 http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace 47

36

na obecní úřad, ale takovým způsobem mohou vzájemně spolupracovat a pomoci si. Sociální šetření většinou probíhá tak, ţe po podání ţádosti ţadatele o dávku hmotné nouze je sociální pracovník povinen provést sociální šetření do 30 dnů od podané ţádosti. Sociální pracovník neohlášeně navštíví ţadatele o dávku u něj doma, a zjišťuje, zda by mu měla být dávka přiznána. Pokud jde o dávky příspěvek na ţivobytí či doplatek na bydlení, sociální pracovníci zkontrolují, ţe ve společné domácnosti ţije opravdu například jen matka samoţivitelka s dítětem, a ţe tam s ní nebydlí ještě přítel, který by ji mohl finančně pomáhat. Jestli ţadatel ţádá o dávku mimořádné okamţité pomoci, díky které by mohl dítěti koupit například postel, pracovník zjišťuje, jestli v domácnosti postel opravdu chybí či je ve špatném stavu, a zda ţadatel nevlastní jiné hodnotné věci, za které by mohl postel koupit sám.

37

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala systémem pomoci v hmotné nouzi. Vymezila jsem základní pojmy, se kterými se v tomto systému pracuje, podrobně charakterizovala hmotnou nouzi, rozlišila typy jednotlivých dávek, uvedla orgány pomoci v hmotné nouzi. Cílem mé bakalářské práce bylo sjednotit základní informace o systému pomoci v hmotné nouzi, uvést změny, ke kterým v poslední době došlo, a zjistit, jaké postavení má v rámci systému sociálního zabezpečení. V první části vymezujeme základní pojmy celé sociální správy, především vymezení sociální pomoci v rámci sociálního zabezpečení. Určujeme zásady, na nichţ je sociální pomoc postavena. Jednou z hlavních kapitol je kapitola druhá, ve které vymezujeme samotný pojem pomoci v hmotné nouzi. Kaţdým rokem roste počet osob, které se dostávají do špatné finanční situace. Sice se snaţí pomoci si vlastními silami, ale ne vţdy se jim to daří. Proto je pro takové osoby velice přínosné, ţe jim v těchto případech pomůţe systém pomoci v hmotné nouzi. Hlavní podmínkou pro poskytnutí pomoci ze strany systému pomoci v hmotné nouzi je tedy ta, ţe osoby musí projevit snahu si pomoci v prvním případě bez pomoci státu. Systém pomoci v hmotné nouzi tak vychází z ideového principu, ţe kaţdá osoba, která pracuje, se musí mít lépe neţ ta, která nepracuje, popřípadě se práci vyhýbá. Důleţitou částí práce je kapitola třetí, která nám uvádí přehled všech dávek pomoci v hmotné nouzi. Dozvíme se zde, ţe se nejvíce vyplácí dávky příspěvku na bydlení, a ţe tyto dávky spolu s dávkami doplatku na bydlení a mimořádné okamţité pomoci kaţdoročně rostou. Rapidně stoupají dávky mimořádné pomoci v období, kdy Českou republiku postihne ţivelná pohroma, konkrétně v posledních letech vysoký nárust povodní. Aktuálním tématem je výplata dávek, které se vyplácí prostřednictvím karty sociálních systémů. Stále není jisté, zda karty nebudou zrušeny nebo budou zachovány jen některé její funkce. Čtvrtá kapitola nazvaná „Organizace pomoci v hmotné nouzi“ informuje o orgánech, které provádějí zajištění fyzických osob ve hmotné nouzi, se zaměřením především ke změnám, ke kterým došlo od roku 2012. Snad největší změnou, která postihla systém pomoci v hmotné nouzi, se stalo přenesení

38

pravomocí z obecních úřadů na úřady práce. Primárním cílem tohoto kroku bylo zefektivnění a zlepšení realizace této oblasti. Dle pracovnice úřadu práce se zatím tato efektivita nedostavila. Lidé déle čekají na vyplácení dávek, pracovnice úřadu práce mají více práce, protoţe s přenesením pravomocí se zároveň sníţil počet zaměstnanců. Více informací o pomoci v hmotné nouzi nám nabízí poslední, pátá kapitola. Ta nám poskytuje informace o tom, jak zasahuje sociální práce a sociální pracovníci do systému pomoci v hmotné nouzi. Ţe obecní úřady pomáhají úřadům práce provádět sociální šetření, přestoţe to není jiţ jejich povinnost. Důleţité je, ţe všichni sociální pracovníci jsou při výkonu své práce povinni dodrţovat etický kodex – Všeobecnou deklaraci lidských práv. Systém pomoci v hmotné nouzi je velmi důleţitým systémem, protoţe jak je zde jiţ několikrát napsáno, téměř kaţdodenně se najde někdo, kdo potřebuje vyuţít této pomoci, aby se opět dostal do předešlého stavu, ve kterém měl dostačující finanční prostředky a podmínky pro příznivý ţivot.

39

Seznam použité literatury 1. ČERNÁ, Jana a kol. Právo sociálního zabezpečení. 2. vydání, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 230 s. ISBN 978-80-7380-019-2. 2. GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2000. 280 s. ISBN 80-210-3686-9. 3. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. Praha: C. H. Beck, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7179-620-6. 4. MATOUŠEK, Oldřich a kol. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2001. 312 s. ISBN 80-7178-473-7. 5. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003. 287 s. ISBN 807- 17-85-49-0. 6. SPIRIT, Michal a kol. Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení v ČR. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. 415 s. ISBN 978-80-7380-189-2. 7. TOMEŠ, Igor a kol. Sociální správa. Praha: Portál, 2002. 303 s. ISBN 807178-560-1. 8. TOMEŠ, Igor. Sociální správa: úvod do teorie a praxe. 2. vydání, Praha: Portál, 2009. 304 s. ISBN 978-80-73674-83-0. 9. TRÖSTER, Petr a kol. Právo sociálního zabezpečení. 4. vydání, Praha: C. H. BECK, 2008. 404 s. ISBN 978-80-7400-032-4. 10. VESELÝ, Jiří. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2009. ISBN 978-80-867775-23-5. 11. VOŘÍŠEK, Vladimír a kol. Lexikon Sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Ostrava: Sagit, 2002. 559 s. ISBN 80-7208-266-3.

Právní předpisy 1. Nařízení vlády č. 409/2011 Sb. ze dne 7. prosince 2011 o zvýšení částek ţivotního minima a existenčního minima. In: http://portal.gov.cz [online]. [cit. 20. 02. 2013]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonInfo.jsp?idBiblio=75784&fulltext=& nr=409~2F2011~20Sb&part=&name=&rpp=15#local-content 2. Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 4. Zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů 5. Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů 6. Zákon č. 366/2011 Sb., (změna zákona o pomoci v hmotné nouzi, změna zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů) 40

Internetové zdroje 1. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pomoc v hmotné nouzi [online]. www.mpsv.cz [cit. 20. 01. 2013]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5 2. Společně posuzované osoby [online]. www.clovekvpravu.cz [cit. 15. 02. 2013]. Dostupné z: http://www.clovekvpravu.cz/pravo-socialnihozabezpeceni-301/davky-statni-socialni-podpory-303/spolecne-posuzovaneosoby-560 3. Důvod a způsob založení povinného subjektu [online]. www.portal.mpsv.cz [cit. 20. 02. 2013]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/oup 4. Milan Šveřepa. Definice sociální práce [online]. socialnirevue.cz [cit. 22. 02. 2013]. Dostupné z: socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace 5. Český statistický úřad. Statistická ročenka ČR 2012 - Dávky hmotné nouze a dávky sociálních služeb [online]. http://www.czso.cz [cit. 24. 03. 2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/0001-12r_2012-2500 6. Karta sociálních systémů (sKarta) [online]. www.mpsv.cz [cit. 27. 03. 2013]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3 7. Jednotné výplatní místo [online]. www.mpsv.cz [cit. 29. 03. 2013]. Dostupné z: http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/2 8. Sociální bydlení [online]. www.financninoviny.cz [cit. 01. 04. 2013]. Dostupné

z:

http://www.financninoviny.cz/zpravy/socialni-bydleni-by-

mohli-mit-ti-jimz-by-urad-uznal-bytovou-nouzi/898096 9. Výplata dávek [online]. www.novinky.cz [cit. 05. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/297873-hrozi-kolaps-vyplat-davekvymyslete-nouzovy-plan-vyzvali-poslanci-mullerovou.html 10. sKarty [online]. www.rozhlas.cz [cit. 05. 04. 2013]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/top-09-konec-skaretnepodpori-ministryne-mullerova-musi-navrhnout-jine-reseni--1195090

41

42

43