MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie
Optimalizace systému výplaty dávek v hmotné nouzi Diplomová práce
Vedoucí práce
Vypracoval
Ing. Jitka Dušková, Ph.D.
Bc. Zdeněk Okáč
Brno 2011
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešil samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.
V Brně dne 11. 5. 2011 Zdeněk Okáč
Děkuji vedoucí mé diplomové práce paní Ing. Jitce Duškové, Ph.D. za vynaložený čas, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této práce.
Abstrakt Okáč, Z. Optimalizace systému výplaty dávek v hmotné nouzi. Diplomová práce. Brno, 2011. Předložená diplomová práce se zabývá optimalizací systému dávek pomoci v hmotné nouzi. Zaměřuje se na konkrétní institucionální prostředí v němž je uplatňována současná legislativa. Kromě samotné analýzy platného systému je důležitou součástí práce návrhová část. Pro vlastní zpracování jsou následně vybrána kritéria hodnocení. Nejen na jejich základě jsou pak identifikovány možnosti aplikace na obecním úřadu, které vyvolávají potřebu legislativní úpravy v dané oblasti.
Klíčová slova: systém hmotné nouze, příspěvek na živobytí, životní minimum, existenční minimum, oblast sociálního zabezpečení
Abstract Okáč, Z. Optimizing the system of benefits in material need. Thesis. Brno, 2011. This thesis deals with the optimization of the system of assistance in material need. It focuses on the specific institutional environment in which it is applied to the current legislation. Apart from analyzing the current system is an important part of this work forms part. For custom processing is then chosen evaluation criteria. Not only on this basis then identify possible applications for municipal office, which cause the need for legislative regulation in this area.
Keywords: system of material need, living allowance, living wage, the field of social security
Obsah 1
ÚVOD ................................................................................................................................. 7
2
CÍL A METODIKA ............................................................................................................ 8
3
SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE............................................. 10
4
3.1
Sociálně ekonomická nerovnost v prostředí moderního státu .................................. 10
3.2
Modernizace sociálního modelu ............................................................................... 11
3.3
Systém sociálního zabezpečení ................................................................................. 13
KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ ....................................... 17 4.1
Transformace životního minima ............................................................................... 18
4.2
Vývoj legislativní úpravy poskytování sociální pomoci........................................... 20
4.3
Východiska pro posouzení stavu hmotné nouze ....................................................... 22
4.4
Společné posuzování osob a příjmu.......................................................................... 24
4.5
Dávky systému hmotné nouze .................................................................................. 27
4.5.1
Příspěvek na živobytí ........................................................................................ 27
4.5.2
Doplatek na bydlení .......................................................................................... 30
4.6 5
Rozdělení kompetencí v systému hmotné nouze ...................................................... 33
ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE ................................................................... 36 5.1
Analýza modelu současného systému z pohledu rozhodného období ...................... 46
5.1.1 5.2
Návrhy na změnu současného systému z pohledu rozhodného období .................... 53
5.2.1
6
Vyhodnocení současného systému ................................................................... 51
Dílčí vyhodnocení návrhů na změnu systému .................................................. 57
5.3
Komparace navržených změn s platnou úpravou ..................................................... 59
5.4
Dynamická část systému zaměřená na dlouhodobé příjemce ................................... 64
5.5
Shrnutí ....................................................................................................................... 67
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 70
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................... 71 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ....................................................................... 75 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................... 76
1
Úvod Systém řešení pomoci osobám, které se ocitly v nepříznivé životní situaci
prostřednictvím sociálních dávek je obsažen v řadě právních předpisů. Základní uspořádání se proto může na první pohled jevit velmi nepřehledné, neprovázané. Záměr zjednodušit a zpřehlednit systém výplaty dávek sociální péče byl v odborné společnosti dlouhodobě znám a diskutován. Zákony přijaté v době transformace z roku 1991 byly již zastaralé. Jednalo se zejména o zákon, který definoval životní minimum a sociální potřebnost. Postupně se však začalo hovořit o prověřování příjmů, přičemž některé dávky byly omezeny na domácnosti do určité příjmové hranice. Výsledkem celé řady diskuzí bylo přijetí zcela nového koncepčního řešení, které mělo odrážet stav soudobé moderní společnosti. V oblasti pojetí státu se do popředí dostávají liberálnější
směry. Cílem je omezení státní intervence ve prospěch větší participace
uživatelů podpůrných systémů. Sociální pomoc staví na přísném prověřování příjmů a majetku žadatele. Důraz je kladen na sociální poradenství namísto poskytnutí finanční dávky. Nové pojetí pomoci osobám v nepříznivé životní situaci bylo řešeno přijetím zákona o pomoci v hmotné nouzi, který spolu se zákonem o životním a existenčním minimu vstoupil v platnost od ledna 2007. Jedná se o specifickou oblast třetího pilíře sociálního zabezpečení, která pomáhá lidem v nepříznivé životní situaci uspokojit základní životní potřeby na úrovni přijatelné pro společnost. Systém hmotné nouze řeší situace osob, které se ocitly bez přístřeší, osobních dokladů, byly propuštěny z výkonu trestu, výchovného zařízení, staly se obětí trestné činnosti, ztratily zaměstnání, se ocitly bez prostředků, a celou řadu dalších situací. K vyřešení či stabilizaci složité životní situace je třeba spolupráce osob, které přicházejí žádat o poskytnutí pomoci. Z výše uvedených důvodů v sobě oblast sociální pomoci zahrnuje také motivační prvky. Od doby uvedení nového koncepčního řešení neproběhla žádná zásadnější změna, která by reagovala na současný vývoj ekonomiky a vedla k větší efektivnosti fungování systému v praxi. Nyní je po více jak třech letech opět diskutována potřeba sociální reformy. Diplomová práce vychází vstříc požadavku na reformu
moderního systému
poskytování dávek a konkrétně pojmenovává mechanismy, jejichž úpravou je možné nalézt vnitřní úspory v systému bez nutnosti přijímání zcela nového zákona. Diplomová práce je zpracována podle právní úpravy účinné k 1. lednu 2011. -7-
2
Cíl a metodika
Cíl práce Cílem diplomové práce je navrhnout optimalizaci systému poskytování dávek v hmotné nouzi v kontextu platné právní úpravy ve vybrané městské části. Agenda dávek hmotné nouze spadá do výkonu státní správy. Ve městě Brně ji vykonává Magistrát města Brna a jednotlivé městské části. Řešená problematika je vztažena k Úřadu městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Současnému legislativnímu stavu je věnována stále větší pozornost. V zavedeném systému lze vysledovat některé nedostatky. Úkolem práce je tyto nedostatky pojmenovat, navrhnout nezbytné změny a tím celý systém zefektivnit. Čtenář bude seznámen jak s principem fungování tohoto systému, tak s navrhovanými změnami. Jednotlivé optimalizační kroky se zaměřují na nejvýznamnější dávku celého systému pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí. Na základě výše uvedeného cíle je stanovena následující hypotéza. Se snižující se střední dobou výskytu žádosti o příspěvek na živobytí v systému se zvyšuje efektivita systému hmotné nouze.
Metodika práce V diplomové práci jsou využity metody deskripce, analýzy, syntézy, indukce a komparace. Pro zpracování teoretické části byly kromě monografií zaměřených do oblasti
sociálního
zabezpečení
a
hmotné
nouze,
použity
tyto
informační
zdroje: metodické pokyny Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, zákon č. 110/2006 Sb. o životním
a existenčním minimu a další legislativní předpisy. Odborné texty a příslušné legislativní předpisy jsou zpracovány metodou analýzy a deskripce. Úvodní kapitola seznamuje s problematikou pojetí sociální ochrany v kontextu české praxe. V následující kapitole jsou identifikovány jednotlivé prvky vývoje koncepce systému hmotné nouze, pojmenovány základní podmínky pro vznik nároku na dávky hmotné nouze a základní instituty nutné pro fungování systému. Tato kapitola také zmiňuje hlavní typy dávek v systému a jejich vzájemné souvislosti. -8-
Aplikační část se zaměřuje na fungování dávkového systému a vychází z praxe na Úřadu městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Na základě poznatků získaných analýzou současného systému jsou stanovena kritéria hodnocení za zkoumané období roku 2010. Použitým dominantním vzorkem pro analýzu jsou samostatně posuzované osoby z městské části, které pobírají základní dávku systému hmotné nouze - příspěvek na živobytí. Stanovená kritéria zahrnují počty nároků na dávku, počty doložených dokumentů a výši vyplacených dávek. Podrobnější vymezení vzorku a kritérií je rozvinuto v kapitole 5. Na základě komparace jednotlivých posuzovaných variant je vybrán model, který nejlépe odpovídá stanoveným kritériím. Konečné výsledky jsou dosaženy pomocí indukce a syntézy.
-9-
3
Sociální ochrana v kontextu české praxe Proces ekonomické transformace, který byl zahájen počátkem 90. let vyvolal potřebu
přeměny všech doposud platných předpisů v sociální oblasti. V důsledku liberalizace trhu a opouštění centrálně plánované ekonomiky vyvstaly ve společnosti zcela reálné obavy z nezaměstnanosti a dalších společenských jevů. Stát do té doby vše řídil a plánoval. Postupem času se však dospělo ke zcela jiným mechanismům. Sociální pomoc byla postavena před zásadní celospolečenskou výzvou. Jejím hlavním úkolem byla schopnost pracovat s jednotlivými skupinami obyvatel v nepříznivých životních situacích. V duchu tradice byla vytvořena státní záchranná sociální síť. Cílem sociálních systémů je vyrovnání rozdílů v úspěšnosti na trhu práce. Společným kritériem všech sociálních modelů je zajištění minimálního životního standardu. K tomuto účelu slouží v českém prostředí systém sociálního zabezpečení, jehož je systém pomoci v hmotné nouzi součástí. Neméně důležitá jsou také základní evropská východiska, s nimiž pracuje náš model systému sociální ochrany.
3.1 Sociálně ekonomická nerovnost v prostředí moderního státu Gregorová a Galvas (2000) uvádí, že se na společnost nahlíží jako na otevřený sociálně ekonomický řízený systém. Stát bývá v tomto pojetí definován systémem suverénních politicko-mocensko-řídících orgánů a institucí, které řídí společnost prostřednictvím právních norem. Večeřa (1995) k tomu dodává, že stát by se měl starat především o zlepšení životních podmínek ekonomicky ohrožených jednotlivců. Existence samotného státu je finančně nákladná, především v období hospodářské recese, kdy se poskytují různé sociální výpomoci. Hlavní nerovností je sociálně ekonomická nerovnost, jejíž kořeny tkví ve sféře produkce a směny zboží a služeb. Lidé si ve společnosti nejsou rovni (Večeřa, 1995). Stát proto do společnosti zasahuje a snaží se kompenzovat tyto rozdíly například formou sociálních dávek. Tuto praxi označuje Rothbard (2001) za poskytování přímých dotací, které podporují chudobu. Lze se domnívat, že i toto hodnocení státní podpory představuje směr k co nejmenší spoluúčasti státu na sociální pomoci. Rothbard uvádí, že pomoc
- 10 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
chudým „je zcela zřetelně podporováním chudoby. Lidé kvůli své chudobě získávají automaticky nárok na peníze od státu“ (2001, s. 287). Nejstarším soudobým garantovaným zdrojem příjmu je minimální mzda, se kterou pracuje diplomová práce v kapitole 5. Na význam, dopady, ekonomické a sociální funkce existují rozporuplné názory. Podle Baštýře (2005) se na jedné straně může motivovat zaměstnanec k přijetí méně placené práce. Na druhé straně jsou vytvořeny překážky k tvorbě nových pracovních příležitostí. Kriticky se k minimální mzdě staví také Rothbard (2001), který preferuje příjem podle zásluh. V tržním prostředí by měl člověk získat pouze příjem podle ohodnocení zboží a služeb, která je schopen prodávat. Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010) uvádí, že minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu. Základní úprava vychází ze zákoníku práce a nařízení vlády. Současně se nerozlišuje mezi pracovními poměry na dobu určitou či neurčitou. Nárok na minimální mzdu vzniká i v právních vztazích konaných dohodami mimo pracovní poměr. Problematické je stanovení optimální úrovně minimální mzdy tak, aby si z této částky mohli zaměstnanci hradit základní životní potřeby a současně byla pro zaměstnavatele únosná. Při určování výše minimální mzdy se přihlíží k ekonomickému vývoji (Baštýř, 2005). Ministerstvo práce a sociálních věcí (2010) konstatuje, že základní výše hrubé minimální mzdy pro týdenní pracovní dobu 40 hodin v České republice činí 8 000 Kč za měsíc, což by měla být dostatečně motivační částka k nástupu do zaměstnání a snaze o zvýšení příjmu vlastní prací. Minimální mzda tak tvoří hranici příjmu, od které již není poskytována sociální pomoc. Práce obsahuje názorné výpočty dávek se zahrnutím minimální mzdy od subkapitoly 5.1.
3.2 Modernizace sociálního modelu Pro tržní ekonomiku je typické střídání období recese, kdy nezaměstnanost prudce stoupá, s obdobím konjunktury, kdy nezaměstnanost klesá díky rychlému růstu ekonomiky. Podle období, ve kterém se ekonomika nachází je více či méně vyhledáván systém sociální pomoci. Osoby, které se stávají uživateli dávkového systému představují problém pro hospodářství i společnost. Často se o dlouhodobé nezaměstnanosti hovoří v kontextu štědrých evropských sociálních systémů. Hospodářství ztrácí zdroje a společnost musí řešit sociální problémy, které souvisí s poklesem příjmu osob. Jak uvádí
- 11 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
Večerník (2003), zahrnutím dlouhodobě1 nezaměstnaných osob štědrou sociální pomocí dochází k pasti nezaměstnanosti. Sociální systémy2 ve vyspělých evropských zemích se v současnosti ocitají před nutností zásadních reforem, které by přispěly k ozdravení veřejných financí a podpořily efektivní ekonomický rozvoj společnosti. Dávkovým systémům uplatňovaným v Evropě se vytýká, že se stávají garantem životní úrovně obyvatel. V dnešní době se hovoří o krizi solidarity, systémů, nebo i o krizi společenské. Náklady nese zejména vrstva ekonomicky aktivních obyvatel. Výnosy získává skupina ekonomicky neaktivních obyvatel formou sociálních dávek, což ve svém důsledku vytváří dávkovou past. Osoby pobírající dávky v systému dlouhodobě zůstávají a ztrácí motivaci k hledání zaměstnání (Hunčová, 2007). Český systém je v tomto ohledu také silně přerozdělující. V důsledku postupného navázání volnějších sociálních opatření na ekonomickou reformu od počátku 90. let rostl počet příjemců státních podpor v České republice. Kotýnková (2006) píše dokonce o tvorbě jádra dlouhodobě nezaměstnaných, kteří se neúčastní ekonomické aktivity ve společnosti, programově žijí ze sociálních dávek a o zaměstnání nemají zájem. Z pohledu poskytování dávek sociální pomoci je důležité zachytit počáteční období nezaměstnanosti, kdy je většina lidí aktivních, pozitivně naladěných k hledání nového zaměstnání (Plesník, Quisová, Richterová, 2006). Pokud nezaměstnaný, který již pobírá sociální dávky z důvodu, že si není schopen zajistit vlastními silami finanční prostředky, najde zaměstnání, je důležité aby tento systém co nejrychleji opustil a nezvykal si na státní pomoc. Pokud se úspěch nedostaví nastává zklamání, pesimismus a setrvání na podpoře státu. Tato fáze nastává v průměru mezi šestým a dvanáctým měsícem nezaměstnanosti jedince. Výzkumy bylo prokázáno, že pokud tito lidé nenaleznou do výše uvedené doby uplatnění na trhu práce, stávají se z nich častěji dlouhodobý uživatelé systému státní sociální ochrany (Plesník, Quisová, Richterová, 2006). Evropská unie od roku 1997 zahájila koordinovanou strategii zaměstnanosti, která byla spojená s evropskou diskuzí nad reformou sociálních systémů. Výsledky tohoto reformního úsilí se projevily i v českém systému sociální pomoci, o kterém pojednávají další kapitoly. Lisabonská strategie zdůraznila, že evropský sociální model musí více 1
Dlouhodobá nezaměstnanost je definována Mezinárodní organizací práce jako nezaměstnanost delší než 12 měsíců a takto ji chápe také EUROSTAT, ale lze ji sledovat i diferencovaněji (nejčastěji v rozsahu 6, 12 a 24 měsíců). 2 Pod pojmem sociální systém zde rozumíme součást celospolečenského systému, který tvoří vnitřními vazbami a souvislostmi vazby na společenské okolí.
- 12 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
směřovat k aktivnímu a dynamickému přístupu státu v sociální oblasti. Z důvodu potřeby větší konkurenceschopnosti v globální ekonomice musí jednotlivé státy prosadit reformy v oblasti systémů sociální ochrany. Systémy sociální ochrany jsou sice rozdílné, ale vycházejí ze stejných hodnot, jsou universální a vyznačují se rovným přístupem pro všechny. Hlavním důraz se klade na vysokou životní úroveň, která kombinuje ekonomický růst se solidárností systémů. Otevřená koordinace Evropské unie, která na základě společných cílů, výměny informací a zkušeností, si klade za cíl najít kompromis mezi flexibilitou pracovníka a jeho sociální ochranou. Důvodem je přiblížení těchto systémů k modernímu dynamickému trhu práce, kde neplatí již koncept celoživotního zaměstnání (Fuchs, 2005).
3.3 Systém sociálního zabezpečení Sociální práva představují základní východiska sociálních systémů, která jsou deklarována zejména mezinárodními smlouvami a úmluvami a na úrovní států ústavou a ústavními zákony. Z pohledu mezinárodního práva je nejvýznamnější Evropská úmluva ochraně lidských práv a základních svobod, která se zaměřuje především na občanská a politická práva, sociálních práv se dotýká jen okrajově. Další významný mezník představuje Evropská sociální charta. Česká republika Evropskou sociální chartu včetně Dodatkového protokolu ratifikovala a dokumenty vstoupily u nás v platnost v prosinci 1999. Čl. 12 této charty definuje práva osob na sociální zabezpečení poskytované státem (Tröster a kol., 2008). Dle sdělení Ministerstva zahraničních věcí o Evropské sociální chartě č. 14/2000 Sb. je obsahem čl. 13 zaručení práva na sociální a lékařskou pomoc. Z tohoto ustanovení vyplývá, že osoby, které jsou bez přiměřených prostředků a nejsou schopny si zajistit tyto prostředky vlastním úsilím nebo prostřednictvím jiných zdrojů, jsou odkázány na systém sociálního zabezpečení, jehož je sociální pomoc nedílnou součástí. Právo sociálního zabezpečení se velmi úzce vztahuje k právu ústavnímu. Ústava České republiky a zejména Listina základních práv a svobod (dále jen „Listina”) jako součást ústavního pořádku České republiky vymezuje základní sociální práva. Listina obsahuje velmi důležitá pravidla pro právo sociálního zabezpečení (Gregorová, Galvas, 2000). Čl. 4 Listiny v odst. 2 klade meze základních práv a svobod. Tyto meze mohou být upraveny za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod pouze zákonem. Dále je nutné zmínit zákonem danou universální platnost a odst. 4 Listiny téhož - 13 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
čl. o mezích v používání těchto opatření. Základní východiska sociálního systému v České republice jsou následující (Gregorová, Galvas 2000):
právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří,
právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci,
právo občana na přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě živitele,
právo každého, kdo je v hmotné nouzi, na pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek,
právo každého na ochranu zdraví,
právo občana na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění za podmínek stanovených zákonem,
právo ženy na zvláštní péči v těhotenství,
právo rodičů, kteří pečují o děti, na pomoc státu.
Tato ustanovení jsou obsažena v listině ve čl. 30-32. Zásadním právem z hlediska dávek pomoci v hmotné nouzi je právo na pomoc dle čl. 30 odst. 2 Listiny. Jedná se o zajištění základních životních podmínek. Stát tak garantuje, že nenechá své občany, kteří se ocitly ve složité životní situaci zcela bez pomoci. Těchto práv je však možné se domáhat pouze v mezích stanovených prováděcími předpisy. V demokratických evropských systémech se hovoří dokonce o sociální bezpečnosti občanů, o sociálním zajištění jejich lidských práv. V komunistických systémech střední a východní Evropy bylo převzetí péče o občany státem znakem ideologie. Právo sociálního zabezpečení se stalo součástí našeho právního řádu koncem 19. a začátkem 20. století. Česká společnost tento termín užívá velmi obecně. Pojem sociálního zabezpečení lze chápat jako soubor právních norem, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku sociálních událostí (Gregorová, Galvas, 2000). Tröster a kol. (2008)
uvádí jako možné sociální události zejména nemoc, úraz,
invaliditu, těhotenství a mateřství, nezaopatřenost dítěte, ztráta živitele, stáří, nedostatečný příjem či smrt. Systém práva sociálního zabezpečení se skládá z pilíře sociálního pojištění, do kterého si občané přispívají pro případ budoucí sociální události. Financování probíhá prostřednictvím daní, které jsou odváděny do státního rozpočtu. V oblasti sociálního pojištění občan povinně pojišťuje sám sebe nebo občana pojišťuje někdo jiný. Dle zvyklostí se této záležitosti může ujmout stát nebo zaměstnavatel. Ve většině zemí - 14 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
Evropy se vyskytují propojené systémy sociálního pojištění. Jedná se kombinaci pojištění zdravotního, úrazového, nemocenského, důchodového, nebo v nezaměstnanosti. Druhým pilířem je státní sociální podpora, někdy také v literatuře nazývána sociálním zaopatřením. Vztahuje se na situace, které jsou společností obecně považovány za potřebné k řešení. Jedinci nebo sociální skupina k tomu, aby čerpali plnění z tohoto pilíře, nemusejí být často účastni nějakého pojistného systému. Financování je navázáno na státní rozpočet a je založeno na nejširší sociální solidaritě. V případě České republiky byl systém státní sociální podpory zaveden zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (Gregorová, Galvas, 2000). Třetím pilířem práva sociálního zabezpečení je sociální pomoc, která tvoří jeho nenahraditelnou specifickou součást. Sociální pomoc představuje jednu ze záruk poskytnutí sociální ochrany každému. Od ostatních pilířů se liší zejména (Tröster a kol., 2008):
1. Osobním rozsahem – dotýká se jako systém jen určité, poměrně malé části populace, osob, kterým nedostačují systémy sociálního pojištění ani státní sociální podpory. 2. Způsobem řešení sociálních událostí – dávky v tomto systému jsou poskytovány za účelem řešení hmotné nouze občana. 3. Způsobem rozhodování o nárocích – nárok na dávky sociální pomoci vzniká až správním rozhodnutím o výši nároku a formě, jakou bude tento nárok splněn. S tím rovněž souvisí vysoká míra správního uvážení, jež napomáhá řešení individuálních situací osob. 4. Charakterem subjektů poskytujících sociální pomoc – služby poskytují většinou soukromoprávní právnické osoby. Dávky ze systému sociální pomoci poskytují zpravidla obce. 5. Způsobem financování – zdroje financování sociální pomoci bývají
nejčastěji
čerpány formou transferů ze státních rozpočtů nebo rozpočtů samosprávných celků. Také se velmi často objevuje spoluúčast ze strany příjemců těchto dávek. Pojem sociální pomoci platná česká právní úprava nezná. Pod pojmem sociální pomoci se v právní úpravě skrývá systém pomoci v hmotné nouzi, zavedený zákonem č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů,
- 15 -
3. SOCIÁLNÍ OCHRANA V KONTEXTU ČESKÉ PRAXE
a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Stručné schéma sociálního zabezpečení je uvedeno v příloze č. 1.
- 16 -
4
Koncepce systému hmotné nouze a její vývoj Systém sociálního zabezpečení, jehož součástí je sociální pomoc, vycházel z principů
vytvořených v 50. letech minulého století. Společnost od této doby do současnosti prošla dynamickým vývojem, objevují se nové společenské problémy a výzvy. Evropská společenství se snaží motivovat své jednotlivé členy k úsilí vytvořit konkurenceschopnější ekonomiku. Stejně tak postupem času dochází k zcela odlišným společenským jevům, které naše dřívější sociální systémy nebyly schopny řešit. V ekonomicky vyspělých evropských zemích byly přitom tyto mechanismy zcela běžné. Důraz je kladem především na motivaci, uplatnění, integraci jedince do společnosti při současném zajištění podmínek jedince po tu dobu, kdy je podpora ze strany státu nezbytně nutná. Právní úprava pomoci v hmotné nouzi je v souladu s čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje každému, kdo je v hmotné nouzi, právo na pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. „Uvedený článek Listiny přitom koresponduje s čl. 13 Evropské sociální charty, podle něhož se České republice stejně jako ostatním státům, které jsou Evropskou sociální chartou vázány, ukládá zajistit pomoc nezbytnou k zabránění, odstranění nebo zmírnění stavu potřebnosti jednotlivce nebo rodiny“ (Břeská, Vránová, 2007, s. 18). V českém prostředí se hovoří zejména o modernizaci zabezpečení základních životních podmínek formou dávek zohledňujících životní minimum. Jednotlivé sociální dávky měly dle Tomeše (1996) zpravidla konstantní úroveň po celou dobu pobírání. Jistota obsažená v pravidelné výši dávky nevytvářela dostatečnou motivaci k urychlenému návratu pracovní síly do ekonomické činnosti (Průša, 2003). Snahou nové koncepce poskytování dávek bylo nalezení nového systémového řešení, které zohledňovalo dobré příklady praxe z ekonomicky vyspělých evropských zemí zejména v zohlednění vlastních schopností jednotlivce či osob žijících společně. Modernizace životního minima vyvolala potřebu změnit zavedené právní předpisy upravující danou oblast a současně se nově vymezily situace za jakých nelze poskytnout finanční dávku. Blíže je toto téma pojednáno v rámci subkapitoly 4.3.
- 17 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
4.1 Transformace životního minima Životní minimum bylo zavedeno do systému sociálního zabezpečení v roce 1991. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu definoval tento pojem jako společensky uznanou minimální hranici příjmu, pod níž nastává stav hmotné nouze. Do 31. 12. 2006 se životní minimum skládalo ze dvou částek, a to z částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb osoby, která byla odstupňována podle věku a také s ohledem na nezaopatřenost3 dítěte. Součástí byla částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, odstupňovaná podle počtu osob žijících v domácnosti. Příjmy těchto osob byly posuzovány společně. Dřívější úprava stanovená zákonem o životním minimu se řídila 2 % hranicí nárůstu spotřebitelských cen pro pravidelnou valorizaci životního minima. Vláda mohla nařízením částku změnit v mimořádném termínu, pokud úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzrostl od počátku rozhodného období alespoň o 10 % (Tröster a kol., 2008). Příloha č. 2 názorně uvádí vývoj životního minima v letech 2005 – 2007 u vybraných typů domácností. Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, který vycházel z nové koncepce institutu životního minima. Cílem výše uvedeného zákona bylo přiblížit institut životního minima v České republice evropskému pojetí tak, aby dostatečně a spravedlivě ochraňoval před hmotnou nouzí všechny typy domácností a současně je více motivoval k pracovní činnosti a větší snaze, jež by vedla ke změně jejich sociální a ekonomické situace. Životní minimum upravuje § 1 zákona o životním a existenčním minimu. Tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Stejné ustanovení upravuje existenční minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobní potřeb na úrovni umožňující přežití. Základní změnou bylo nahrazení dvousložkového životního minima na životní minimum jednosložkové. Odstranilo se tak ustanovení o růstu nákladů na domácnost. Důvodová zpráva k návrhu zákona o životním a existenčním minimu jako hlavní důvod uváděla administrativní náklady na zvýšení některých dávek státní sociální podpory přesahující hodnotu tohoto zvýšení. Částky vyjadřující náklady na bydlení byly vyloučeny
3
Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 26. roku věku (např. pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání).
- 18 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
s tím, že ochrana v oblasti bydlení se přesunula do systému státní sociální podpory a systému hmotné nouze. Zákon o životním a existenčním minimu zavedl pro vládu větší rozhodovací pravomoc. Vláda může částku životního minima zvýšit fakultativně dle svého uvážení. Dle § 9 odst. 1 zákona o životním a existenčním minimu může vláda zvýšit částku životního minima a existenčního minima buď nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna nebo v mimořádném termínu, v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen, a to za podmínky, že příslušný index vzroste od počátku rozhodného období alespoň o 5 %. Od účinnosti tohoto zákona nedošlo ke změně níže uvedených částek v tab. č. 1. Částky životního minima jsou stanoveny v závislosti na tom, zda je osoba posuzována samostatně nebo s ostatními osobami.
Tab. č. 1: Částky životního minima společně posuzovaných osob Částka životního minima
Domácnost
(Kč/měsíčně)
jednotlivec
3 126
osoba, která je posuzována jako první v pořadí
2 880
osoba od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem
2 600
nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku
2 250
nezaopatřené dítě od 6 do 15 let věku
1 960
nezaopatřené dítě do 6 let věku
1 600
Zdroj: Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu
Dále byla stanovena částka existenčního minima dle § 5 zákona o životním a existenčním minimu, jednotně pro všechny fyzické osoby, bez ohledu na jejich věk a pořadí. Výše existenčního minima činí 2 020 Kč a odpovídá přibližně úrovni 65 % částky životního minima jednotlivce. Důvodová zpráva k návrhu zákona o životním a existenčním minimu uvádí, že výše existenčního minima by měla plně pokrýt stanovenou výživovou normu dospělé osoby a přibližně 40 % ostatních základních osobních potřeb vyjádřených v životním minimu jednotlivce. Současně byly vymezeny výjimky, kdy nelze existenční minimum použít. Jedná se o nezaopatřené děti, poživatele starobních důchodů,
- 19 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni či osoby starší 68 let. Dále tyto skutečnosti upravuje zvláštní právní předpis4.
4.2 Vývoj legislativní úpravy poskytování sociální pomoci Oblast sociální pomoci byla původně řešena zákonem o sociální potřebnosti, který byl přijat současně se zákonem o životním minimu v roce 1991. Vycházel z jednoduché koncepce, což vyvolávalo potřebu časté novelizace a podpůrných ustanovení. Výše sociálních dávek byla prakticky upravena pouze zákonem o životním minimu, z čehož vyplývaly značné výdaje státu v této oblasti. Hlavní potřebu podpůrné právní úpravy uvádí Břeská, Vránová (2007) v zákoně č. 114/1988 Sb., který upravoval působnost orgánů v sociálním zabezpečení. Poskytování dávek tak nebylo řešeno komplexně. Právní úprava byla značně roztříštěná. Předmětem zákona č. 482/1991 Sb. byla úprava sociální potřebnosti. V § 1 odst. 1 tohoto zákona je uvedeno, že občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Na základě tohoto vymezení se obdobně přistoupilo k nové právní úpravě zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pro stanovení dávky bylo třeba splnit řadu podmínek, které jsou shodné i se současnou právní úpravou. Důvodová zpráva k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi tyto principy definuje konkrétněji. Jedná se o zejména o následující5:
možnost zápočtu odůvodněně vyšších nákladů na bydlení,
společné posuzování příjmů osob, za splnění podmínky, že tyto osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby,
posouzení a možnost správního uvážení6 o potřebnosti občana s ohledem na věk, zdravotní stav či jiné vážné důvody,
posouzení celkových sociálních a majetkových poměrů7,
4
Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi popisuje jednotlivá nově navrhovaná ustanovení v kontextu zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Výčet hlavních principů vyplývá z obsahové analýzy textu. 6 „Institut správního uvážení (diskrece) přichází v úvahu tehdy, jestliže s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek“ (Průcha, 2007, s. 112). 5
- 20 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
základní životní potřeby nesmí být zajištěny jiným způsobem,
splnění dalších podmínek stanovených zákonem.
Kromě nepřehlednosti, roztříštěnosti a neprovázanosti úpravy sociální pomoci uvádí důvodová zpráva k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi chybějící možnost řešit komplikované případy osob, které dlouhodobě setrvávají v hmotné nouzi. Zákon o sociální potřebnosti byl čtrnáctkrát novelizován a mohl být volně vykládán. Vyskytovaly se neúměrné rozdíly v hodnocení plnění podmínek sociální potřebnosti a tím ve výši přiznaných dávek. Cílem právní úpravy č. 111/2006 Sb., dle důvodové zprávy k zákonu o pomoci v hmotné nouzi, bylo vytvoření nového systémového řešení a omezení dlouhodobé závislosti na sociálních dávkách a v důsledku toho zabránění sociálnímu vyloučení8. Vláda přistoupila k zavedení nového systému, který vycházel ze Společného memoranda o sociálním začleňování, jež se vláda rozhodla realizovat usnesením č. 1241/2003. V zákoně o pomoci v hmotné nouzi jsou realizována opatření Národního akčního plánu sociálního začleňování na léta 2004 - 2006. K omezení závislosti na sociálních dávkách mají přispět aktivizační opatření na pomoc se získáním zaměstnání. Systém nově upravuje poskytování pomoci fyzickým osobám, vymezuje zabezpečení jejich biologických, psychických a sociálních potřeb. Do biologických potřeb řadíme zajištění odpovídající výživy, vhodné bydlení či oblečení. Mezi psychické a sociální potřeby patří zajištění soběstačnosti a ekonomické jistoty, zdraví. Tyto potřeby naplňují dávky pomoci v hmotné nouzi. Dle účelu rozlišujeme dávky na příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a dávky mimořádné okamžité pomoci (Niederle, 2009).
7
Posouzení je vždy individuální, východiskem je správní uvážení, správní orgán posuzuje životní úroveň rodiny. 8 Příručka pro sociální integraci uvádí, že sociálně vyloučení jsou ti občané, který mají ztížený přístup k institucím a službám, jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu. Základní charakteristikou propadu na dno je nahromadění důvodů, které vedou k životní krizi (ztráta zaměstnání, platební schopnosti, problémy s bydlením, nemoc…).
- 21 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
4.3 Východiska pro posouzení stavu hmotné nouze Zákon o pomoci v hmotné nouzi v § 2 odst. 1 uvádí, že posuzování stavu hmotné nouze se provádí s ohledem na příjmy a sociální a majetkové poměry osoby či osob, které společně žádají o dávku. Pojem hmotná nouze není nikde přímo definován. Tento pojem lze však prostřednictvím výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí z metodického pokynu č. 2/2006 dovodit jako situaci, která je charakterizovaná nedostatkem prostředků, finančních i ostatních, které lidé ke svému životu bezprostředně potřebují.
Situace osob v hmotné nouzi Ministerstvo práce a sociálních věcí (2011) popisuje, že se jedná v zásadě o stav, kdy osoba či rodina nemá dostatečné příjmy a její celkové sociální a majetkové poměry neumožňují uspokojení základních životních potřeb na úrovni ještě přijatelné pro společnost. Současně si tyto příjmy nemůže z objektivních důvodů zvýšit a vyřešit tak svoji nelehkou situaci vlastním přičiněním. Výčet oprávněných osob, které mohou žádat pomoc v hmotné nouzi je upraven v § 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Okruhy osob, které jsou oprávněny žádat jsou následující (Tröster a kol, 2008, s. 288):
osoba, která je na území České republiky hlášena k trvalému pobytu,
osoba, které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana,
cizinec bez trvalého pobytu na našem území, kterému tato práva zaručuje Evropská sociální charta,
občan EU a jeho rodinný příslušník, který je hlášen na našem území k pobytu pod dobu delší než tři měsíce,
cizinec a jeho rodinný příslušník, který je držitelem povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením v rámci ES
Stav hmotné nouze není založen pouze na posouzení nedostatečných příjmů, ale i na splnění dalších zákonem uvedených podmínek dle druhu dávky. Pokud osoba nemá dostatečné peněžní a věcné prostředky na zabezpečení své vlastní výživy a ostatních základních potřeb, jedná se o situaci vedoucí k poskytnutí příspěvku na živobytí. Nedostatek finančních prostředků na úhradu nákladů spojených s bydlením směřuje - 22 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
k podání žádosti o doplatek na bydlení. Pokud osoba řeší další konkrétní problém, který není schopna bez finanční nebo věcné pomoci sama zvládnout, vyúsťuje tato situace k poskytnutí mimořádné okamžité pomoci. Mimořádná okamžitá pomoc se dělí dále dle účelu na situace, kdy fyzické osobě hrozí vážná újma na zdraví, osobu postihne mimořádná událost, osoba nemá dostatečné prostředky k úhradě jednorázového výdaje, nemá dostatečné prostředky k úhradě předmětů dlouhodobé potřeby a k úhradě nákladů na vzdělání nebo zájmovou činnost nezaopatřeného dítěte a situace, kdy je osoba ohrožena sociálním vyloučením (Niederle, 2009). Důležitou součástí systému hmotné nouze je také sociální poradenství, které ukládá v souladu s výše uvedenými články Listiny základních práv a svobod zákonná úprava. Zákon o pomoci v hmotné nouzi upravuje tento nárok v § 61 odst. 1 písm. b) a § 62 písm. b). Z těchto ustanovení vyplývá povinnost poskytnout základní informace vedoucí k řešení hmotné nouze. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 2/2006 uvádí, že každému se má dostat prostřednictvím kompetentních veřejných nebo soukromých služeb takového poradenství a osobní pomoci nezbytné k zabránění, odstranění nebo zmírnění stavu potřebnosti jednotlivce či rodiny. Jedná se sloučení ekonomického a sociálního přístupu v systému pomoci v hmotné nouzi. Systém hmotné nouze je také charakteristický možností správního uvážení, což umožňuje provádět sociální práci. Správní orgány podle Průchy (2007) určují v mezích zákona konkrétní způsoby řešení. Odstranění tvrdosti9 zákona, které provádí ministr práce a sociálních věcí v oblasti sociálního zabezpečení, je tak nahrazeno možností správního uvážení.
Situace osob vylučující hmotnou nouzi Zákon o pomoci v hmotné nouzi stanoví situace, kdy nelze osoby považovat za osoby v hmotné nouzi. Přesné vymezení osob, které nejsou v hmotné nouzi rozvádí v § 3 zákona. Současně dává správnímu orgánu možnost dle § 3 odst. 3 výše uvedeného zákona v odůvodněných případech určit, koho lze považovat za osobu v hmotné nouzi, i když nesplňuje všechny podmínky.
9
MPSV uvádí, že odstranění tvrdostí je institut sloužící k řešení situací, kdy účinky nastalé i po přesné
důsledné aplikaci právních norem jsou v rozporu se záměry zákonodárce a občana objektivně poškozují.
- 23 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Z § 3 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi vyplývá, že za osoby v hmotné nouzi nelze považovat osoby, které:
nejsou v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost a nejsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání,
osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání a bez vážných důvodů odmítnou vykonávat krátkodobé zaměstnání,
prokazatelně neprojevují dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a to využitím majetku,
osoby samostatně výdělečně činné, které se nepřihlásily k nemocenskému pojištění a osoby jimž nevznikl z vlastního zavinění nárok na dávky nemocenského pojištění,
neplní povinnost zákonného zástupce dítěte, jedná se zejména o řádné plnění povinné školní docházky,
osoby ve výkonu trestu po uplynutí kalendářního měsíce tohoto trestu a osoby, jimž je poskytována ústavní péče v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné déle než tři kalendářní měsíce.
4.4 Společné posuzování osob a příjmu Zvláštní právní úpravou v zákoně o životním a existenčním minimu vzniká podle Břeské a Vránové (2007) řada pestrých okruhů v rámci společného posuzování osob. Princip společného posuzování osob je postaven na vzájemné vyživovací povinnosti, která je zakotvena v našem právním systému zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. V případě soužití více osob v domácnosti, často dochází k situaci, že vzájemnou vyživovací povinnost nelze pevně stanovit, ani s přispěním soudu. Důvodová zpráva k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi proto uvádí, že vzájemná vyživovací povinnost je uplatňována pouze při faktickém soužití těchto osob a současně je zákonem o životním a existenčním minimu umožněno, aby osoba společně užívající byt písemně prohlásila, že společně byt neužívá a ani společně nehospodaří. Podle § 4 odst. 1, zákona o životním a existenčním minimu se do okruhu společně posuzovaných osob zahrnují:
rodiče a nezletilé nezaopatřené děti, - 24 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
manželé nebo partneři podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství,
rodiče a nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,
rodiče a zletilé děti, pokud společně užívají byt,
jiné osoby, které společně užívají byt.
Důležité ustanovení je obsaženo v § 4 odst. 6, zákona o životním a existenčním minimu, které dává možnost stanovit okruh společně posuzovaných osob dle jejich souhlasného prohlášení. Současně však stanovuje striktní pravidlo, že osamělý rodič společně užívající byt se svými rodiči se posuzuje i s dítětem společně s rodiči. Na právní úpravu zákona o životním a existenčním minimu navazuje zákon o pomoci v hmotné nouzi s tím, že stanoví určité odůvodněné odchylky. V prvé řadě stanoví odlišně okruh společně posuzovaných osob pro účely doplatku na bydlení, a to shodně jako u příspěvku na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, s výjimkou situace, kdy za nájemce je uznána i jiná osoba podle § 33 odst. 5 aktuálního znění zákona o pomoci v hmotné nouzi, v tomto případě platí obecný okruh společně posuzovaných osob. Důvodem je skutečnost, že není zpravidla plněna podmínka hlášení k trvalému pobytu (Niederle, 2009). Odchylky společného posuzování nelze uplatnit, jak uvádí Niederle (2009) v případě manželů nebo partnerů, rodičů a nezaopatřených dětí. Posuzování manželů nebo partnerů není vázáno na podmínku společného užívání bytu. V případě rodičů, kteří mají k dítěti vyživovací povinnost, je možné posuzování jen s jedním z rodičů při konkurenci více okruhů společně posuzovaných osob. Často se stává, že rodič má více dětí s různými partnery.
Testování příjmu Zákon o pomoci v hmotné nouzi se při zjišťování příjmů odvolává na § 7 zákona o životním a existenčním minimu. V této souvislosti se vymezuje druh a výše příjmu, který je započítáván a rozhodné období, za které se příjem pro účely zákona stanovuje. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje příjem pro posuzování stavu hmotné nouze podle § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi, je období tří kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku.
- 25 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Další možností, kterou zákon v ustanovení o rozhodném období uvádí, je možnost posouzení situace s ohledem na podstatný pokles příjmu v měsíci podání žádosti. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 11/2007 k aplikaci § 10 písm.b) zákona uvádí, že je nezbytné se zabývat stanovením měsíce, kdy osoba oproti předchozímu období ztratila příjem, popřípadě jeho významnou část. Při hodnocení příjmu pro účely posouzení stavu hmotné nouze a nároku na dávky se uplatňuje pozitivní motivace osob, která umožňuje i při nižším příjmu z výdělečné činnosti dosáhnout na dávku pomoci v hmotné nouzi. Jedná se o zvýhodnění osob, které pracují a přijmou i méně placenou práci, oproti osobám, které setrvávají pouze na dávkách hmotné nouze (Niederle, 2009).
Podle § 9 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi se za příjem považuje:
1. 70 % příjmu ze závislé činnosti a z funkčních požitků uvedených v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. 2. 80 % příjmu: a) z náhrady mzdy nebo platu po dobu prvních 14 dnů a od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti a z dávky nemocenského pojištění, b) z podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci, c) 100 % ostatních započitatelných příjmů podle zákona o životním a existenčním minimu10.
10
S výjimkou dávky hmotné nouze příspěvku na živobytí. Zápočet příspěvku na živobytí se bere v úvahu pro jiné systémy, které používají zákon o životním a existenčním minimu.
- 26 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
4.5 Dávky systému hmotné nouze Pro pochopení systému poskytování dávek v hmotné nouzi je třeba rozvést základní dávky a zákonná kritéria, na jejichž základě se tyto dávky vyplácejí. Osobám, které jsou uznány za osoby v hmotné nouzi, jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, jsou poskytovány dávky pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Základními dávkami systému hmotné nouze jsou příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Každá z těchto dávek řeší jinou životní situaci a přitom jsou vzájemně propojeny jak z hlediska zohledňování nákladů na bydlení, tak podmínek nároku. K zabezpečení nejzákladnějších potřeb jednotlivých osob slouží příspěvek na živobytí, který tak tvoří hlavní oblast zájmu této práce. Vzhledem k tomu, že doplatek na bydlení využívá údaje společné s příspěvkem na živobytí, jehož úprava je navržena v následující kapitole, je v rámci části 4.5.2 blíže specifikován. Úprava jedné dávky se současně promítá do dávky druhé. Dále je nutné pro další aplikaci zmínit rozhodovací pravomoci jednotlivých institucí ve vztahu k městské části.
4.5.1 Příspěvek na živobytí Nedostatečný příjem je v rámci pilíře sociální pomoci řešen především dávkou hmotné nouze, která se nazývá příspěvek na živobytí. Podmínkou poskytnutí dávky je, že se žadatel nachází ve stavu hmotné nouze. Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, se osoba nachází v tomto stavu, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení11 nedosahuje částky živobytí12.
Přiměřené náklady na bydlení Pro účely hodnocení situace hmotné nouze s ohledem na nedostatečný příjem osoby, se stanovují přiměřené náklady na bydlení. Jejich výše se odvozuje
11
Přiměřené náklady na bydlení jsou vymezeny v § 9 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné
nouzi. 12
Částka živobytí je upravena v § 24 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
- 27 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
od odůvodněných nákladů na bydlení13, s tím, že ve vztahu k dávce příspěvku na živobytí dochází k jejich limitaci. Za přiměřené náklady na bydlení lze považovat odůvodněné náklady na bydlení, jejichž výše nemůže přesáhnout 30 % příjmu a v hlavním městě Praze 35 % příjmu osoby či společně posuzovaných osob (Niederle, 2009). Přiměřené náklady na bydlení hrají důležitou roli ve výpočtu dávky příspěvku na živobytí. Zjištěný příjem se snižuje o přiměřené náklady na bydlení neboť částka živobytí se odvíjí od existenčního minima, které zahrnuje pouze nezbytné náklady k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, bez zahrnutých nákladů na bydlení (Kotýnková, 2007).
Částka živobytí Pro účely stanovení výše dávky příspěvku na živobytí používá zákon o pomoci v hmotné nouzi pojem částka živobytí osoby a částka živobytí společně posuzovaných osob. Vlastní pojem živobytí je podle Kotýnkové (2007) pro účely hmotné nouze chápán jako výše příjmů v peněžní či věcné podobě, při které jsou zabezpečeny základní životní podmínky osoby, s přihlédnutím ke snaze řešit svoji situaci. Částka živobytí společně posuzovaných osob vždy činí součet částek živobytí těchto osob. Pro jednotlivé skupiny osob jsou částky živobytí podle § 24 zákona pomoci v hmotné nouzi rozděleny do sedmi skupin.
1. Částku živobytí u nezaopatřených dětí tvoří částka životního minima, která může být zvýšená o náklady na dietní stravování14. 2. Osoby, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací. Jde o osoby dle § 11 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Posuzování nezahrnuje osoby starší 68 let, poživatele starobního důchodu, osoby invalidní ve třetím stupni, pobírající dávky nemocenského pojištění, rodičovský příspěvek, osoby pečující15, uznány dočasně práce neschopné, nezaopatřené děti.
13
Odůvodněné náklad na bydlení jsou náklady, které lze uznat dle § 34 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi. 14
Částku navýšení pro jednotlivé typy diet stanoví vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 504/2006 Sb. 15 Osoby pečující o jiné fyzické osoby, které jsou závislé na poskytnuté pomoci a pobírající příspěvek na péči minimálně ve II stupni podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
- 28 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
3. Částka existenčního minima pro osoby, které nepředložily ve stanovené lhůtě individuální akční plán zpracovaný úřadem práce. 4. Částka existenčního minima pro osoby, které dluží na výživném vyšší částku než je dovolena zákonem. 5. Osobám, které mají příjem z výdělečné činnost popřípadě jsou v evidenci na úřadu práce za podmínek stanovených zákonem dle Kotýnkové (2007) náleží zákonné bonifikace dle § 25 až 30. 6. Osoby, které vykonávají dobrovolnickou službu nebo veřejnou službu podle ustanovení § 18a zákona o pomoci v hmotné nouzi, v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci. Částka živobytí činí částku existenčního minima zvýšenou o polovinu rozdílu mezi životním a existenčním minimem, s tím, že těmto osobám náleží možnost bonifikace. 7. Osoby, které pobírají příspěvek na živobytí déle než šest kalendářních měsíců. U těchto osob činí částka živobytí částku existenčního minima. Výjimka je stanovena pro osoby, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací, invalidní v prvním či druhém stupni, pobírající podporu v nezaměstnanosti či rekvalifikaci a osoby vykonávající veřejnou nebo dobrovolnickou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci. Podle Kotýnkové (2007) lze částku existenčního minima zvýšit o bonifikace, které zákon o pomoci v hmotné nouzi dělí s přihlédnutím k vlastní snaze osoby. 1. Snaha osoby zvýšit si příjem vlastní prací. V této situaci se částka existenčního minima zvyšuje o 30 % rozdílu mezi jejím životním a existenčním minimem. Pokud se daná osoba snaží zvýšit si příjem dalším přičiněním, zvyšuje se částka na živobytí o dalších 20 % uvedeného rozdílu. 2. Hodnocení snahy zvýšit si příjem řádným uplatněním nároků a pohledávek. Pokud tyto skutečnosti osoba splnila nebo se jí povinnost netýkala náleží jí zvýšení o dalších 20 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem. 3. Zvýšení příjmu prodejem nebo jiným využitím majetku. Částka živobytí je po dobu prvních tří měsíců pobírání příspěvku na živobytí zvýšena o 30 % rozdílu. Po uplynutí této doby se oprávněnost tohoto zvýšení přezkoumává a po uplynutí šesti měsíců dochází k posuzování stavu hmotné nouze. - 29 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
4. Zvýšení částka živobytí osoby hledající zaměstnání a z důvodu dietního stravování. Finanční obnos představovaný částkou živobytí lze navýšit také v souvislosti se zvýšenými náklady spojenými s hledáním zaměstnání o 300 Kč. Navýšení z důvodu dietního stravování přehledně shrnuje tab. č. 2.
Tab. č. 2: Zvýšení částky živobytí o náklady na dietní stravování Navýšení živobytí
Typ diety
(Kč/měsíčně)
nízkobílkovinná
1 320
při dialýze
960
pankreatická
1 000
nízkocholesterolová
1 000
diabetická
1 080
při onemocnění fenylketonurií
2 120
při onemocnění celiakií
2 680
při osteoporóze, T-skóre je horší než -2,5
1 040
při laktózové intoleranci
1 020
v těhotenství a při kojení do 1 roku věku dítěte
1 050
Zdroj: Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 504/2006 Sb.
4.5.2 Doplatek na bydlení Na základě změny v konstrukci životního minima bylo zjištěno, že výdaje na bydlení ovlivňuje počet členů domácnosti, forma bydlení a velikost obce. Sociální ochrana v oblasti bydlení byla proto individualizována a byly posíleny pravomoci regionálních orgánů veřejné správy (Kotýnková, 2007). Hlavní dávkou, která pomáhá hradit nezbytné náklady spojené s bydlením, je dávka poskytovaná dle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Příspěvek na bydlení slouží jako podpora domácnostem, jejichž přiměřené náklady na bydlení nestačí k pokrytí skutečných nákladů na bydlení. Výpočet příspěvku na bydlení vychází z normativních nákladů na bydlení, které jsou rozděleny podle počtu osob, velikosti obce a formy bydlení. Tyto náklady jsou však stanoveny fixně na základě právního předpisu a často nepostačují k úhradě nákladů spojených s užíváním bytu.
- 30 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Systém hmotné nouze proto umožňuje na tuto skutečnost reagovat poskytnutím navazující dávky na příspěvek na živobytí doplatkem na bydlení (Niederle, 2009).
Podmínky nároku na doplatek na bydlení Veřejný ochránce práv (2010) uvádí, že o doplatek na bydlení může žádat vlastník nebo nájemce bytu, který užívá byt k trvalému bydlení, nebo nájemce obytné místnosti v zařízení určeném k trvalému bydlení. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je splnění
podmínek
nároku
na příspěvek
na živobytí
a na příspěvek
na bydlení.
Žádat o dávku doplatek na bydlení lze pouze v souladu s ustanovením § 33 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Veřejný ochránce práv (2010) v této souvislosti zdůrazňuje možnost nároku pro nezaopatřené dítě umístěné v ústavním zařízení nebo v náhradní rodině, na které přešlo vlastnictví nebo nájem bytu, a dítě nemá dostatečný příjem nebo majetek k úhradě odůvodněných nákladů na bydlení. Zákon o pomoci v hmotné nouzi v uvedeném ustanovení § 33 odst. 3 uvádí, že nárok na doplatek na bydlení nevznikne, pokud osoba bez vážného důvodu odmítne možnost levnějšího přiměřeného bydlení, o které je povinna požádat obec, v níž má trvalý pobyt. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 2/2008 danou úpravu interpretuje s přihlédnutím k reálné možnosti získání nebo nemožnosti získání levnějšího přiměřeného bydlení od obce, v níž má trvalý pobyt. Přitom uvádí, že je nutné zaměřit pozornost nejen na velikost bytu či nemovitosti, v níž se byt nachází, ale i na hodnotu tohoto bytu v porovnání s jinými byty, které by jim obec mohla nabídnout. Vzhledem k nejednoznačné interpretaci ustanovení o přiměřeném bydlení vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí metodický pokyn č. 4/2010, ve kterém doporučuje v případě, že byt obývá jedna osoba započítat plochu 38 m2, pokud obývají byt dvě osoby plochu 52m2 a u tří osob 68 m2. Na čtyři osoby připadá 82 m2 a obývá-li byt více osob, lze obytnou plochu pro uvedené situace úměrně navýšit. Zákon o pomoci v hmotné nouzi uvádí další dvě situace, které umožňují přiznat doplatek na bydlení. První situací se rozumí přiznání s přihlédnutím k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podmínkou je, že příspěvek na živobytí nebyl přiznán z důvodu, že příjem přesáhl částku živobytí osoby, ale nepřesáhl 1,3 násobek částky živobytí této osoby. Další situací je možnost získání doplatku na bydlení v rámci správního uvážení orgánu pomoci v hmotné nouzi (Niederle, 2009).
- 31 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Podle ustanovení § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi, může orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že za nájemce považuje pro účely doplatku na bydlení i osobu dlouhodobě užívající jinou než nájemní formu bydlení. Veřejný ochránce práv (2010) zdůrazňuje, že v případech hodných zvláštního zřetele lze osobě, která dlouhodobě užívá jinou formu bydlení, doplatek na bydlení poskytnout ihned pokud je zřejmé, že jiná než nájemní forma ubytování bude mít dlouhodobý charakter. Většinou se jedná o podnájem, ubytovnu či azylový dům.
Odůvodněné náklady na bydlení Podle § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi se do odůvodněných nákladů na bydlení započítává nájemné až do výše cílového nájemného16 a pravidelné úhrady za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, popřípadě obdobné náklady spojené s družstevní a vlastnickou formou bydlení. Dále se zahrnuje úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií.Ustanovení § 34 odst. 4 zákona o pomoci v hmotné nouzi dává možnost navýšit částku cílového nájemného a částku za spotřebu energií až o 10 %. Jako odůvodněné případy se uvádějí situace dlouhodobé nemoci osoby a těžké zdravotní postižení (Břeská, Vránová, 2007). V souvislosti se zákonem č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného, který platí do 31. 12. 2012 pouze ve vybraných obcích a v hlavním městě Praze, vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí metodický pokyn upravující danou problematiku odůvodněných nákladů na bydlení. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 4/2010 doporučuje pro účely pomoci v hmotné nouzi vycházet z výše v místě a čase obvyklého nájemného. Zjišťování těchto informací záleží na orgánech pomoci v hmotné nouzi. Je nutné zdůraznit, že toto doporučení vychází ze stavu k 1. 1. 2011, jelikož Ministerstvo pro místní rozvoj dosud nemá k dispozici objektivní údaje o výši nájemného v jednotlivých regionech, městech a obcích. Niederle (2009) uvádí, že obdobně jako u příspěvku na živobytí i v případě doplatku na bydlení zákon slovně stanovuje vzorec výpočtu výše dávky. Podle § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi se výše doplatku na bydlení definuje jako rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc, sníženou o příspěvek na bydlení náležející za předchozí kalendářní měsíc, a částkou o kterou příjem osoby 16
Podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytů.
- 32 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí osoby nebo společně posuzovaných osob.
4.6 Rozdělení kompetencí v systému hmotné nouze Postavení územní samosprávy, jak uvádí Průcha (2007), je chápáno jako forma veřejné vlády a správy, na základě zákonem stanovené působnosti a ekonomických podmínek. Podle Pekové (2004) plní samospráva dvě základní funkce. Jedná se o funkci sociální, kdy se zajímá v užším měřítku o zabezpečování sociální péče a služeb pro chudší vrstvy obyvatel a funkci ekonomickou, která souvisí s potřebou zmírňovat lokální či regionální projevy tržního selhání. V tomto ohledu může samospráva vystupovat individuálněji a v rámci svého uvážení poskytovat adresněji zacílenou pomoc. Dozor nad výkonem samostatné působnosti je svěřen Ministerstvu vnitra a dozor nad výkonem přenesené působnosti výlučně krajským úřadům. V rámci přenesené působnosti jsou orgány samosprávy povinny se řídit zákony a provádějícími právními předpisy. Obcím se vyplácí nenárokové dotace z rozpočtových kapitol na výkon státní správy, který provádějí v přenesené působnosti. Z Ministerstva práce a sociálních věcí jsou v oblasti dávek hmotné nouze vypláceny běžné dotace, jejichž výplatu zprostředkovávají obce (Provazníková, 2009).
Ministerstvo práce a sociálních věcí Ministerstvo je chápáno jako ústřední orgán státní správy, který vytváří koncepci a řeší stěžení otázky, které předkládá vládě. Dále plní úkoly stanovené v zákonech a jiných obecně závazných právních předpisech. Při svém rozhodování se musí řídit ústavními zákony, stejně jako usneseními vlády. V rámci sociální oblasti se podílí na tvorbě sociální politiky, řídí a kontroluje oblast sociální pomoci (Průcha, 2007). Dále zabezpečuje v systému hmotné nouze jednotný výklad práva. K tomuto účelu vydává metodické pokyny, vyhlášky a spravuje jednotný informační systém (Tröster a kol., 2008).
- 33 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Krajský úřad Podle § 77 zákona o pomoci v hmotné nouzi, rozhoduje krajský úřad v odvolacím řízení na úseku dávek pomoci v hmotné nouzi. Přezkoumává zvlášť složité a sporné případy v této oblasti. Také připravuje podklady pro soudní řízení vedená proti rozhodnutím krajského úřadu ve věci poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi. Niederle (2009) poznamenává, že krajské úřady v přenesené působnosti kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené obcím.
Obecní úřad Pověřený obecní úřad rozhoduje o dávkách v systému pomoci v hmotné nouzi. Činnost vyvíjí zejména v oblasti řízení o příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci, s výjimkou mimořádné okamžité pomoci poskytované z důvodu sociálního vyloučení. Tuto činnost vykonává obecní úřad s rozšířenou působností17. K dalším činnostem patří také poskytování součinnosti ostatním státním orgánům. V oblasti přenesené působnosti vykonává obecní úřad evidenci osob v hmotné nouzi, které vykonávají veřejnou službu. Podle § 18a odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi se veřejnou službou rozumí pomoc obci v záležitostech, které jsou v zájmu obce, zejména při zlepšování životního prostředí v obci, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství. Obec v samostatné působnosti uzavírá se zájemci o veřejnou službu smlouvu o výkonu veřejné služby. Mezi povinnosti obce patří také vydávání hodnocení pro pověřený obecní úřad o činnosti osob vykonávající veřejnou službu (Niederle, 2009).
Výplata dávek hmotné nouze Nárok na příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení vzniká podle § 38 zákona o pomoci v hmotné nouzi po splnění podmínek stanovených zákonem.
Pokud jsou
podmínky splněny vzniká nárok ode dne, kdy byly splněny všechny podmínky, nejdříve však od prvního dne měsíce, v němž bylo zahájeno řízení o přiznání dávky.
17
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností, označované přesněji obce III.stupně mají oproti ostatním obecním úřadům některé oblasti působnosti navíc (Průcha, 2007).
- 34 -
4. KONCEPCE SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE A JEJÍ VÝVOJ
Příspěvek na živobytí se vyplácí v daném kalendářním měsíci, na který náleží. Doplatek na bydlení je vyplácen po uplynutí měsíce, za který náleží. Mimořádná okamžitá pomoc se podle zákona vyplácí bezodkladně. Termíny výplaty však stanovuje plátce (Břeská, Vránová, 2007). Příspěvek na živobytí a mimořádná okamžitá pomoc se podle § 43 zákona o pomoci v hmotné nouzi poskytují v peněžní nebo věcné formě. Plátce může stanovit tak, že nejméně 35 % a nejvýše 65 % přiznané dávky poskytne formou poukázky opravňující k nákupu zboží v dané hodnotě. Doplatek na bydlení je vyplácen pouze v peněžní formě. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 2/2006 upřesňuje výklad zákona v oblasti výplaty doplatku na bydlení tak, že pokud je důvodné podezření, že by oprávněná osoba nepoužila doplatek na bydlení na úhradu nákladů spojených s bydlením, může orgán pomoci v hmotné nouzi ustanovit zvláštního příjemce této dávky nebo doplatek na bydlení použít i bez souhlasu příjemce k přímé úhradě nájemného nebo služeb spojených s bydlením.
- 35 -
5
Analýza systému hmotné nouze Poznatky pro analýzu současného systému vychází z praxe na Úřadu městské části
Brno-Řečkovice a Mokrá Hora. Tyto poznatky rozvíjí níže stanovená kritéria hodnocení.
Počet nároků na dávku Posouzení nároku na dávku je vázáno na splnění podmínky stavu hmotné nouze, jak bylo pojednáno v subkapitole 4.3. Zákon o pomoci v hmotné nouzi uvádí jako hlavní podmínku pro přiznání dávky nedostatečný příjem. Osoby, které jsou žadateli o dávku se velmi často nacházejí v nepříznivé životní situaci a mají buď velmi malý příjem pohybující se často na úrovní minimální mzdy nebo nemají příjem žádný. Od příjmu se odvozuje také výše dávky příspěvku na živobytí. Z pohledu veřejných financí je žádoucí, aby počty nároků na sociální dávky byly co nejnižší. Důležitost tohoto ukazatele se naplňuje zejména v době hospodářské krize, kdy rostou počty uchazečů o zaměstnání.
Počet doložených dokumentů klienty Ministerstvo práce a sociálních věcí (2011) uvádí, že řízení o přiznání dávek se zahajuje na základě podání žádosti na předepsaném tiskopisu, který je k dispozici na pověřených obecních úřadech nebo ho lze nalézt na internetových stránkách portálu Ministerstva práce a sociálních věcí18. Většina osob však přichází pro tiskopisy osobně. První kontakt s pracovníkem se často navazuje při předání příslušných formulářů. Pro účely této práce budeme za základní formuláře považovat celkem 5 tiskopisů (Žádost o příspěvek na živobytí, Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech, Souhlas s předáváním rodného čísla České poště za účelem vyšší ochrany výplaty dávek poštovní poukázkou, Informace o užívaném bytu, Doklad o výši měsíčních příjmů). Při podání žádosti a jejím trvání musí být dokládány veškeré rozhodné skutečnosti, které mají vliv na výši dávky. Sleduje se zejména příjem žadatele, výše nákladů spojených s užíváním bytu a snaha o zvýšení příjmu vlastní prací. Pokud klient v průběhu trvání
18
Elektronické formuláře jsou k dispozici na internetové adrese http://portal.mpsv.cz/forms.
- 36 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
žádosti nastoupí do zaměstnání je povinen průběžně dokládat potvrzený čistý měsíční příjem a úhradu nákladů za byt. Nižší počet doložených dokladů klienty povede ke snížení administrativní náročnosti systému a většímu času pracovníka na řešení dalších případů. Ministerstvo práce a sociálních věcí v metodickém pokynu č. 1/2006 vyjádřilo, že přímá jednání s klienty zabírají pracovníkům 24 % z týdně odpracované doby. Na poradenskou a konzultační činnost zbývá jen 1,5 % týdenního času. Ostatní čas zabírá zpracování dávek, administrativní práce a ostatní činnosti. Klient, který průběžně dokládá příslušné dokumenty, zabírá pracovníkovi čas, který by mohl například věnovat poradenské a konzultační činnosti jiným osobám v hmotné nouzi.
Výše vyplacených dávek Příspěvek na živobytí je dávkou nepojistného sociálního systému hmotné nouze, která je vyplácena vrstvě nejchudších lidí. Snížení počtu vyplacených příspěvků na živobytí má pozitivní vliv na veřejné finance. Při zavedení konkrétního opatření je důležité sledovat i jeho vedlejší efekty. Například úplným zrušením sociální ochrany by mohlo dojít k nárůstu kriminality a zvýšení nákladů na zdravotní péči,
bezpečnost
obyvatel. Proto je důležité zavádět taková opatření, která jsou v souladu s příznivým efektem na straně výdajů a současně nenarušující sociální smír. Ukazatel výše vyplacených dávek příspěvku na živobytí je proto chápán jako jedno z kritérií efektivity systému, které má za cíl sledovat objem finančních prostředků vynakládaných v této oblasti. Z hlediska trvalé udržitelnosti systému je důležité, aby dokázal pružně reagovat, a to nejenom z důvodu dopadů ekonomické krize, ale i proto, že se řada osob naučila určité výhody zákona o pomoci v hmotné nouzi využívat. Bližší pozornost je této problematice věnována v kapitole 3, o sociální ochraně. Výše vyplácených dávek by měla proto co nejvěrněji kopírovat aktuální životní situace osob s přihlédnutím ke stavu veřejných financí a motivovat příjemce k co nejrychlejšímu opuštění podpůrného systému státu.
- 37 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Rozhodování o dávce Hlavním subjektem, který rozhoduje v praxi dle platné legislativní úpravy je obec. V rámci přenesené působnosti řeší životní situace osob, které se ocitly v nepříznivé životní situaci. Touto situací může být ztráta zaměstnání, vážné zhoršení zdravotního stavu, omezení soběstačnosti v důsledku pokročilého věku a s tím souvisejících chorob. Často se jedná o práci s lidmi ve vypjatých životních situacích těžko zvládnutelných bez pomoci. Zákon o pomoci v hmotné nouzi uvádí, že systém pomoci osobám, které se ocitly v nepříznivé životní situaci řeší orgány pomoci v hmotné nouzi. Tímto výchozím orgánem pro analýzu legislativní úpravy je v práci uveden Úřad městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, jehož činnost na úseku sociálních věcí je vydělena Statutem města Brna, který upravuje vnitřní poměry ve městě Brně. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 20/2001, kterou se vydává Statut města Brna, člení území města na 29 městských částí. Jednotlivé městské části jsou znázorněny v příloze č. 3. Další specifikace činností v oblasti systému hmotné nouze je dána platnou legislativou, která vymezuje příjemce dávek. Statut města Brna rozděluje působnost danou legislativou mezi město a 24 městských částí, jak uvádí tab. č. 3. V případě Úřadu městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora se jedná o výkon agendy zastávající své území a na základě smlouvy i území spadající do výkonu státní správy pro městské části Brno-Ivanovice a Brno-Ořešín. Tab. č. 3: Orgány hmotné nouze města Brna Obec/Městská část
Okres
Brno-město
Brno, Brno-Bohunice, Brno-Bosonohy, Brno-Bystrc, Brno-Černovice, Brno-Chrlice, Brno-jih, Brno-Jundrov, Brno-Kohoutovice, Brno-Komín, Brno-Královo Pole, Brno-Líšeň, Brno-Maloměřice a Obřany, Brno-Medlánky, Brno-Nový Lískovec, Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, Brno-sever, Brno-Slatina, Brno-Starý Lískovec, Brno-střed, Brno-Tuřany, Brno-Vinohrady, Brno-Žabovřesky, Brno-Žebětín, Brno-Židenice
Zdroj: Statut města Brna, vlastní práce
Rozhodování o přiznání dávek pomoci v hmotné nouzi je rozděleno mezi jednotlivé městské části a Magistrát města Brna. Statut města Brna tak odebírá jednotlivým městským částem určitou skupinu žadatelů. Do této skupiny patří rodiny s nezaopatřenými dětmi,
- 38 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
těhotné ženy a nezaopatřené děti. Na městských částech se z tohoto důvodu vyskytují méně početné okruhy společně posuzovaných osob. Základní a objemově nejvýznamnější dávkou celého systému pomoci v hmotné nouzi je dávka příspěvek na živobytí, která je vyplácena vždy jedné osobě z okruhu společně posuzovaných osob, případně přímo jen osobě pokud je posuzovaná samostatně. Často však vznikají situace, kdy se osoby společně přicházející žádat o dávku musí mezi sebou domluvit, kdo bude vystupovat v roli příjemce dávky a účastníka řízení19. Příjemcem dávky je ten, komu byla dávka přiznána. Příjemce je povinen ze zákona použít dávku ve prospěv své osoby, popřípadě ve prospěch s ním společně posuzovaných osob. Pro analýzu legislativní úpravy a její aplikaci byla vybrána základní dávka celého systému, kterou je příspěvek na živobytí. Účelem příspěvku na živobytí je zajištění výživy a ostatních základních potřeb osoby či společně posuzovaných osob. Další dávky, které řeší rozličné situace jsou navázány na tuto dávku. Například lze uvést situaci, kdy žadatel řeší kromě nedostatku prostředků na zajištění stravy také bytovou otázku. Podmínkou získání nároku na doplatek na bydlení ze systému hmotné nouze je výslovně stanoveno, že žadatel musí získat nárok na příspěvek na živobytí. Příspěvek na živobytí v tomto případě tak tvoří jednu z proměnných, se kterou se při výpočtu orgán pomoci v hmotné nouzi zabývá. Pokud je příspěvek na živobytí zamítnut a doplatek na bydlení poskytnut z důvodu sociálních a majetkových poměrů je povinností orgánu hmotné nouze se příspěvkem na živobytí zabývat každý měsíc z důvodu výpočtu navazující dávky. Dalším důvodem, který vyzdvihuje povinnost zabývat se příspěvkem na živobytí jsou mimořádné situace, u kterých je třeba posoudit, zda ostatní základní potřeby nejsou již uspokojeny v rámci konstrukce příspěvku na živobytí. Data, se kterými bude provedena analýza modelových situací pocházejí z interní statistiky Úřadu městské části Brno-Řečkovice a Mokrá Hora a databáze Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky.
19
Účastníci řízení jsou oprávnění navrhovat důkazy a vyjadřovat v řízení své stanovisko. Pokud o to požádají, je jim poskytnuta informace o řízení. V řízení o dávkách hmotné nouze se dá zjednodušeně konstatovat, že se jedná o hlavní osobu, se kterou se činí procesní úkony.
- 39 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Přehled žádostí příspěvku na živobytí Na základě podrobného zkoumání byla data roztříděna dle počtu přiznaných20 žádostí v příslušném roce, okruhu společně posuzovaných osob a délky pobírání žádosti v daném období. Zákon o životním a existenčním minimu a zákon o pomoci v hmotné nouzi nabyly účinnosti od 1. ledna 2007. U dávek již vyplácených podle zákona o sociální potřebnosti bylo nezbytné znovu posoudit nárok na dávku a její výši. K tomuto bylo stanoveno přechodné období čtyř měsíců. Dávky u některých žadatelů byly vypláceny před koncem čtyřměsíční lhůty a u některých až po lhůtě. Zákonem bylo upravenou pouze přechodné období, jelikož počty osob pobírajících dávky dle zákona o sociální potřebnosti byly značné a nový systém nastavoval více podmínek rozhodných pro posouzení. Rok 2007 byl proto z dat o počtu žádostí vyloučen. Systém dávek pomoci v hmotné nouzi byl přijímán s cílem zvýšení adresnosti poskytování peněžních dávek oproti systému dávek sociální péče poskytovaných v návaznosti na zákon o sociální potřebnosti. Individuální posuzování a detailní zkoumání jednotlivých skutečností, které mají vliv na přiznání dávky vytváří tlak na znalost pracovníků v oblasti fungování celého systému sociálního zabezpečení. Klade se důraz na profesionální sociální práci s využitím všech akceptovatelných postupů. Uplatňování metod práce s jednotlivými osobami v hmotné nouzi vyžaduje stanovení určitých kritérií, na jejichž základě se odvozuje vytíženost pracovníka hmotné nouze. Městská část dle předchozího právního předpisu platného před rokem 2007 vyplácela řádově o stovky osob více. S úbytkem počtu vyplácených žádostí po roce 2007 však došlo ke kumulaci více osob do jedné žádosti a složitějšímu posuzování jednotlivých případů, což vyvolalo větší potřebu administrace daného systému. Počty žádostí byly s ohledem na vypovídací schopnost systému analyzovány za uzavřená období let 2008 až 2010. Jednotlivé přehledy jsou
názorně členěny podle skupin společně posuzovaných osob
(SPO) v následujících tab. č. 4 až tab. č. 6.
20
Pro účely této práce se přiznanou žádostí rozumí žádost, u které trvá nárok na výplatu v příslušném roce.
- 40 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Tab. č. 4: Počty přiznaných žádostí za rok 2008 Skupina osob Počet žádostí Celkem 76 Jednotlivec 61 Dvě SPO 12 Tři SPO 3
Doba žádosti v měsících 10 8 6 6 9 4 7 2 2 x x
12 47 37 7 3
4 8 8 x x
6 5 1 x
Zdroj: ÚMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, vlastní práce
Tab. č. 5: Počty přiznaných žádostí za rok 2009 Skupina osob Počet žádostí Celkem 89 Jednotlivec 66 Dvě SPO 16 Tři SPO 6 Čtyři SPO 1
12 58 41 12 4 1
Doba žádosti v měsících 9 8 7 8 9 10 7 6 8 1 2 1 x 1 1 x x x
4
1 2 2 x x x
2 2 x x x
Zdroj: ÚMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, vlastní práce
Tab. č. 6: Počty přiznaných žádostí za rok 2010 Skupina osob Počet žádostí Celkem 115 Jednotlivec 79 Dvě SPO 23 Tři SPO 9 Čtyři SPO 4
Doba žádosti v měsících 8 6 5 21 14 21 10 x 2 x 2 x x
12 75 48 17 7 3
2 3 x 3 x x
2 x 1 x 1
Zdroj: ÚMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, vlastní práce
Srovnání jednotlivých období, ve kterých byly dávky příspěvku na živobytí vypláceny, přineslo ověření předpokladu stanoveného Statutem města Brna. Ze zpracování jednotlivých statistik vyplynulo, že největší počet přiznaných žádostí patří skupině samostatně žijících osob. V průběhu let 2008 až 2010 byla dominantní skupina jednotlivců. V roce 2008 tvořila tato skupina osob 80 % všech přiznaných žádostí. Následující rok 2009 bylo přiznáno jednotlivcům 74 % a v roce 2010 téměř 69 % všech přiznaných žádostí za dané období.
- 41 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Z důvodu aktuálnosti aplikovaných dat práce vychází z počtu přiznaných žádostí za rok 2010 a soustředí se na údaje jednotlivců, které uvádí tab. č. 6.
Personální zajištění systému hmotné nouze Dostatečný počet pracovníků je potřebný k aplikaci právního předpisu, ke sdílení agend, možnému zástupu, konfrontaci názorů a stanovisek či ke komplexnímu řešení problémů. Pro konkrétní počty pracovníků je důležité zohlednit místní specifika a velikost správního obvodu. Personální zajištění agendy hmotné nouze je vázáno na kvalifikační předpoklady sociálního pracovníka a další faktory vyskytující se v lokalitě. Povolání sociálního pracovníka je vázáno na splnění odborné způsobilosti v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Mezi další faktory řadí Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1/2006 zejména typ klientů a jeho rozptyl na území, typ pozice pracovníka či strukturu jeho práce. Na některých obcích je rozlišována pozice dávkového specialisty a sociálního pracovníka. Hlavní činností dávkového specialisty je práce v budově úřadu, s výpočetní technikou, aplikačním programem sloužícím k výpočtu dávek a přímý kontakt s posuzovanými osobami. Jádrem práce sociálního pracovníka je mimo práci v budově úřadu přímý styk s osobami v jejich domácnosti či prostředí, kde se zdržují za účelem provádění sociálního šetření, které neznamená jen pouhé ověření uvedených skutečností, ale také realizaci počáteční integrace jedinců do společnosti a systému hmotné nouze. Pro účely této práce je pracovníkem chápána kombinace činnosti dávkového specialisty a sociálního pracovníka. Tato pracovní náplň vychází z potřeb dané městské části a dobré praxe. Za pojmem klient v dávkovém systému hmotné nouze, se skrývají jednotlivé posuzované osoby. V případě žadatele o dávku příspěvek na živobytí, který je posuzován samostatně, je počet žadatelů shodný s počtem klientů. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí v metodickém pokynu č. 1/2006 maximálně 100 až 150 klientů na jednoho pracovníka jako hranici, do níž lze kvalitně plnit funkci dávkového systému. Současně je však zdůrazňováno zohlednění místních specifik. Počet klientů lze proto brát jako doplňkový údaj, který by neměl překročit stanovenou hranici. V návaznosti na tuto skutečnost mají úzkou vazbu výše uvedená kritéria.
- 42 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Definování subjektu výzkumu Subjektem
výzkumu
jsou
samostatně
posuzované
osoby
v hmotné
nouzi
s nedostatečným příjmem. Tyto osoby se v dané městské části nejčastěji ocitají v nepříznivé životní situaci, kterou nemohou řešit vlastními silami. Jejich příjem, sociální a majetkové poměry neumožňují překlenout bez finanční pomoci období nezaměstnanosti či špatného zdravotního stavu. Do uvedené situace se dostávají i z důvodů subjektivních, kterými je například volba nevhodného životního stylu, závislost na návykových látkách. Osobám, které nemají minimální hranici peněžních příjmu k zajištění výživy a ostatních potřeb se poskytuje dávka příspěvek na živobytí.
Identifikace výzkumného vzorku Byl vybrán vzorek první skupiny samostatně posuzovaných osob za rok 2010, který zahrnuje 68,7 % všech přiznaných žádostí za dané období. Ostatní skupiny netvoří ani polovinu prvního vzorku. Tato skupina je v dané městské části nejvíce zastoupena. Hlavním důvodem dominantního výskytu tohoto vzorku je Statut města Brna, který vymezuje městským částem specifické okruhy společně posuzovaných osob. Jednotlivé skupiny osob zastoupené
v přiznaných žádostech o příspěvek na živobytí
zachycuje graf č. 1.
Graf č. 1: Zastoupení skupin v žádostech o příspěvek na živobytí Skupiny osob v roce 2010
7,8%
3,5% Jednotlivec
20,0%
Dvě SPO Tři SPO Čtyři SPO 68,7%
Zdroj: Interní data ÚMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, vlastní práce
- 43 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Výběr skupiny samostatně posuzovaných osob byl také podmíněn objemem vyplácených dávek za období kalendářního měsíce. Předpokladem byly nulové příjmy všech žadatelů a zjednodušené stanovení částky živobytí ve výši životního minima. Příspěvek na živobytí pro jednotlivé skupiny byl odvozen podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Tab. č. 7 znázorňuje zastoupení jednotlivých skupin s ohledem na výši vyplacených dávek.
Tab. č. 7: Náklady na jednotlivé skupiny pobírající příspěvek na živobytí Skupina osob Počet žádostí Příspěvek na živobytí Celkem Jednotlivec 3 126 79 Dvě SPO 23 5 480 Tři SPO 8 080 9 Čtyři SPO 4 10 680
Vyplacené dávky (Kč/měsíčně) 6 488 434 14 246 954 10 126 040 2 72 720 2 42 720 x
Zdroj: Interní data ÚMČ Brno-Řečkovice a Mokrá Hora, zákon č. 110/2006 Sb., vlastní práce
Stanovení částek příspěvku na živobytí ve výši životního minima dle § 2 a 3 zákona o životním a existenčním minimu odpovídá krátkodobě přiznávané dávce na výživu a ostatní základní potřeby. Na základě výskytu typických okruhů osob byla částka živobytí stanovena pro osoby od 15 let věku, které nejsou nezaopatřeným dítětem. Přiznání dávky v plné výši je však podmíněno splněním zákonných podmínek. Převážné zastoupení osob, které vedou pro účely příspěvku na živobytí samostatnou domácnost je zcela evidentní. Skupina jednotlivců pobírá více než 50 % všech vyplácených příspěvků na živobytí. Dalšími osobami, kterým jsou vypláceny dávky v objemu téměř 26 % ze všech přiznaných dávek je skupina dvou společně posuzovaných osob (SPO). Tuto skupinu typicky tvoří manželé nebo rodiče a děti. Okruhy společně posuzovaných osob vycházejí z kombinace dvou právních předpisů. Základní principy společného posuzování ve vztahu ke kompetenci městské části upravuje zákon o životním a existenčním minimu v § 4 a § 6. Možné výjimky vymezuje zákon o pomoci v hmotné nouzi v ustanovení § 8. Ze sociálně-ekonomického hlediska je skupina samostatně žijících osob schopna se o sebe postarat méně než více osob, které společně vedou domácnost. Pokud příjmová, sociální a majetková situace jednotlivců neumožňuje vyřešení nepříznivé životní situace, přebírá tuto odpovědnost stát, potažmo orgán pomoci v hmotné nouzi. Součástí poskytnutí
- 44 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
pomoci ze strany orgánu pomoci v hmotné nouzi je požadavek na snahu řešit situaci vlastním přičiněním žadatele. V případě, že v okruhu lidí žádajících sociální pomoc je více osob, existuje větší možnost vzájemné pomoci těchto osob mezi sebou. Částka příspěvku na živobytí respektuje tento princip odstupňovaným stanovením výše dávky. Současně pokud okruh společně posuzovaných osob tvoří více členů domácnosti, je pravděpodobnější získání dalšího příjmu prodejem majetku, pomoci rodiny či nalezení jakéhokoliv zaměstnání. Žadatelé, kteří žádají o příspěvek na živobytí v městské části
a tvoří vícečetnou
domácnost, jsou typicky osobami žijícími v okruhu se členem domácnosti, který pobírá dávky důchodového pojištění nebo má velmi malý příjem na úrovni minimální mzdy. Hlavní skupinu proto tvoří domácnost jednotlivce, které je v městské části věnována největší pozornost.
- 45 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
5.1 Analýza modelu současného systému z pohledu rozhodného období Na základě vybraného výzkumného vzorku bude modelována typická situace, která bude následně propočtena na současný právní stav roku 2011. Východisko tvoří domácnost jednotlivce, za následujících předpokladů.
1. Jednotlivec získává příjem před a po nástupu do zaměstnání ve výši minimální mzdy. 2. Posuzovaná osoba je uchazečem o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, má vlastní snahu najít si zaměstnání a uplatnila všechny své zákonné nároky. Snížení částky živobytí se na tuto osobu nevztahuje. 3. Žije v posuzované městské části v přiměřeném nájemním bytě. Městská část je součástí obce s více než 100 000 obyvateli.
Kvůli složitosti systému hmotné nouze je nutné dále vymezit jednotlivé proměnné, které do modelu vstupují. Hlavní veličinou je příjem z výdělečné činnosti. Pro účely výpočtu dávky se počítá s čistým příjmem z minimální mzdy21. Částka živobytí příjemce po celou dobu pobírání dávky činí 3 126 Kč. Do výpočtu dále vstupují přiměřené náklady na bydlení, které se odvíjí od výše odůvodněných nákladů na bydlení. Vymezení odůvodněných nákladů na bydlení vychází proto z § 34 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Jelikož toto ustanovení volně upravuje celou řadu případů, bylo přihlédnuto k doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí v metodickém pokynu č. 4/2010. Zde je uvedeno, že pro jednu osobu užívající byt se jako přiměřená plocha stanoví 38 m2. Zákon o pomoci v hmotné nouzi určuje limit zápočtu nájemného ve výši cílového nájemného. Na území dané městské části je dle sdělení č. 180/2009 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj cílové nájemné 102,86 Kč/m2. Výše započteného nájemného je dána limitem 3 908,68 Kč. Tato částka však zahrnuje pouze čistý nájem. V nákladech spojených s užíváním bytu jsou také obsaženy poplatky za služby a energie. Maximální uznatelný limit nákladů na bydlení lze pro zjednodušení použít ze systému státní sociální podpory. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře v § 26 stanoví pro náš příklad měsíční normativní náklady ve výši 5 117 Kč. 21
Čistý příjem z minimální mzdy za předpokladu pracovní smlouvy a podepsaného prohlášení k dani z příjmu činní u samostatně žijící osoby, která neuplatňuje žádné další slevy na dani 7 120 Kč.
- 46 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Nejprve bude analyzován systém v rámci části vzorku samostatně posuzovaných osob, které pobírají příspěvek na živobytí 8 a 6 měsíců. V případě hospodářské krize se mohou počty těchto osob na našem území prudce navyšovat. Osoby, které se nově ocitají v hmotné nouzi často tento systém využívají pouze pro přechodnou dobu. Systém pomoci v nouzi těmto osobám poskytuje zabezpečení na základě splnění zákonných podmínek. Hlavní podmínkou je stanovení výše příjmu v návaznosti na rozhodné období. Rozhodné období pro výpočet dávky příspěvku na živobytí upravuje ustanovení § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi ve dvou situacích.
Posouzení příjmu dle § 10 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi Tato situace je charakterizována rozhodným obdobím tří kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uplatněna žádost o dávku. Posuzování příjmu z výdělečné činnosti probíhá podle § 9 odst. 1 písm. a) výše uvedeného zákona, kdy je započteno pouze 70 % příjmu. Dále pro účely výpočtu příspěvku na živobytí se tento příjem vždy v příslušném měsíci sníží o přiměřené náklady na bydlení dle § 9 odst. 2 výše uvedeného zákona. Po dvou zákonných sníženích vznikne celkový příjem příslušného měsíce, se kterým se dále pracuje. Názorný výpočet příjmu v jednotlivých měsících před podáním žádosti zachycuje tab. č. 8.
Tab. č. 8: Výpočet příjmu v měsících před podáním žádosti Právní úprava (Kč/měsíčně) Čistá mzda Příjem § 9 odst. 1 písm. a) Přiměřené náklady Příjem § 9 odst. 2 Celkový příjem
Minimální mzda 7 120,00 4 984,00 1 495,20 3 488,80 3 488,80
Minimální mzda 7 120,00 4 984,00 1 495,20 3 488,80 3 488,80
Uchazeč o zaměstnání 0 0 0 0 0
Zdroj: Zákon č. 111/2006 Sb., vlastní práce
Na základě rozhodného období se z vypočteného příjmu stanoví průměrný příjem za předcházející tři měsíce. Tento příjem je porovnáván s částkou živobytí. Příspěvek na živobytí se vyplácí osobě jejíž příjem nedosahuje částky živobytí. Pokud příjem nedosahuje částky živobytí je dávka do této hranice doplácena. Podle tohoto principu byly vypočteny výše dávek v tab. č. 9 a aplikací § 44 odst. 6 zákona zaokrouhleny na celé koruny nahoru ve prospěch příjemce. V prvním měsíci tab. č. 9 pracuje s průměrným příjmem za tři měsíce, které předcházejí podání žádosti viz. tab. č. 8. Další měsíce
- 47 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
se částka celkem započteného příjmu postupně snižuje. Třetí měsíc jak uvádí tab. č. 9 není započten žádný příjem. Dále tab. č. 10 a 11 tento model názorněji vysvětluje.
Tab. č. 9: Příspěvek na živobytí v prvních třech měsících trvání žádosti Právní úprava (Kč/měsíčně) Životní minimum Živobytí jednotlivce Příjem pro výpočet Příspěvek na živobytí
1
Doba trvání žádosti o PnŽ v měsících 2 3 3 126,00 3 126,00 3 126,00 3 126,00 3 126,00 3 126,00 1 162,93 0 2 325,87 801,00 1 964,00 3126,00
Zdroj: Zákon č. 111/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., vlastní práce
Následující tab. č. 10 a 11 vychází z modelové situace, kdy klient přichází žádat o dávku až v měsíci následujícím po měsíci, kdy nemá žádný příjem ze zaměstnání. Vytvoření modelu podání žádosti s odstupem měsíce se opírá o praxi v městské části. Důvodem podání žádosti s odstupem jednoho i v některých případech více měsíců, bývá nedostatečná informovanost o fungování systému hmotné nouze. Prvním kontaktním pracovištěm, které sděluje uchazeči o zaměstnání další postup je úřad práce. Zde dochází k posuzování nároku na podporu v nezaměstnanosti a teprve po rozhodnutí o nepřiznání podpory, pracovníci sdělují klientovi možný postup. Další situací, která vyúsťuje v pozdější podání žádosti, bývá uplatnění zákonných nároků. Podle principů na jejichž základě se uskutečňuje zákon o pomoci v hmotné nouzi předchází vlastní dávce uplatnění jiných nároků, a to včetně využití vlastních finančních prostředků k zajištění základních životních potřeb. Osoba, která nepřichází po ukončení zaměstnání ihned žádat tak často žije z vlastních prostředků. Pokud jsou našetřené finanční částky vlastních zdrojů již velmi malé, přichází motivována žádat o pomoc.
- 48 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Tab. č. 10: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 6 měsíců 1M
2M
801 7 120
7 120
7 120
0
3M
1 964
0
4M
5M
3 126
3 126
1 964
0 zaměstnán
7 120
7 120
6M 801 7 120
0 7 120
Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Zdroj: Zákon č. 111/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., vlastní práce
V prvním měsíci přiznání dávky je osobě poskytnuta dávka v částce, která vychází z průměrného příjmu za předcházející tři měsíce. Analogicky jsou dále konstruovány dávky v dalších měsících. Plné částky příspěvku na živobytí dosahuje příjemce až v měsíci, kdy za rozhodné období není žádný započitatelný příjem. Kromě příjmu pro výpočet
dávky
se
také
posuzuje
nárok
na
výplatu
příspěvku
na
živobytí.
Podle § 21 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi nesmí příjem překročit za tři měsíce, před podáním žádosti trojnásobek životního minima osoby (9 378 Kč). Příjem pro výpočet v sobě již zahrnuje dříve uvedené dvojí snížení o zákonné koeficienty.
Tab. č. 11: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 8 měsíců 1M
7 120
7 120
7 120
6M
7M
8M
3 126 7 120
1 964 7 120
801 7 120
0
2M
3M
4M
801
1 964
3 126
0
0
0
0 7 120
Zdroj: Zákon č. 111/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., vlastní práce
5M
3 126
3 126
0 zaměstnán
Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Stejně jako v řízení o přiznání dávky se přistupuje k příjmům vzniklým v době pobírání dávky. Příjem ze zaměstnání se započítává dle rozhodného období, a to dle
- 49 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
měsíců, ve kterých byl fakticky obdržen. Oficiální materiály Ministerstva práce a sociálních věcí zpětnou výplatu příspěvku na živobytí zdůvodňují motivací osoby pracující. Ten, kdo pracuje se má mít lépe než ten, kdo nepracuje. Nicméně k naplnění motivace také slouží výhodnější zápočet příjmu z výdělečné činnosti.
Posouzení příjmu dle § 10 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi Pokud u osoby došlo k podstatnému poklesu příjmu, je pro přiznání dávky nutné splnit následující dvě podmínky. Informační systém hmotné nouze sleduje příjem za tři měsíce před podáním žádosti, který nesmí překročit trojnásobek životního minima. Další podmínkou je, že příjem žadatele nedosahuje v měsíci, kdy k podstatnému poklesu došlo částky živobytí. Tab. č. 12 a 13 zachycují situaci, kdy u osoby v hmotné nouzi došlo k podstatnému poklesu příjmu. V měsíci podání žádosti ztratil žadatel veškerý příjem, podpora v nezaměstnanosti nebyla přiznána. Jelikož žadatel neměl žádný jiný příjem v prvním měsíci, byla mu dávka vyplacena v plné částce životního minima. Od posouzení příjmu dle § 10 písm. a) se situace liší tím, že osoba přišla podat žádost ihned v měsíci, kdy ztratila faktický příjem z výdělečné činnosti.
Tab. č. 12: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 6 měsíců při podstatném poklesu příjmu
7 120
7 120
1M
2M
3 126
3 126
7 120
0
3M
Sb.,
5M
6M
3 126
3 126
1 964
801
0 zaměstnán
7 120
7 120
7 120
0 7 120
Zdroj: Zákon č. 111/2006 č. 110/2006 Sb., vlastní práce
4M
zákon
Rozhodné období pro první a druhý měsíc Období pro nárok na výplatu Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Mechanismus zápočtu příjmu za rozhodné období tří měsíců se v tomto případě odvíjí od prvního měsíce. Ve druhém měsíci vycházíme opět z příjmu prvního měsíce, ve třetím z prvního a druhého. Od čtvrtého měsíce výpočet dávky příspěvku na živobytí probíhá opět standardním způsobem z průměrného příjmu za tři předcházející měsíce.
- 50 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Tab. č. 13 znázorňuje situaci při poskytování dávky 8 měsíců. Podstatný pokles byl uplatněn v prvním měsíci. V průběhu pobírání dávky není možné posoudit příjem dle § 10 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ukončení příspěvku na živobytí tak probíhá stejně jako v případě první modelové situace dle § 10 písm. a).
Tab. č. 13: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 8 měsíců při podstatném poklesu příjmu
7 120
7 120
7M
8M
1964 7 120
801 7 120
1M
2M
3 126
3 126
3 126
0
0
0
7 120
3M
0 7 120
Zdroj: Zákon č. 111/2006 č. 110/2006 Sb., vlastní práce
Sb.,
zákon
4M
5M
3 126
6M
3 126
3 126
0 zaměstnán
7 120
Rozhodné období pro první a druhý měsíc Období pro nárok na výplatu Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
5.1.1 Vyhodnocení současného systému Počet nároků na dávku V roce 2010 pobíralo 48 klientů ve skupině jednotlivců dávku celých 12 měsíců. Druhou část tvořilo 31 klientů, kteří pobíraly dávky 6 měsíců či 8 měsíců. Počet nároků u klientů, kteří příspěvek na živobytí přijímaly celý rok činil 576. U klientů, kteří si v průběhu roku našli zaměstnání a příspěvek na živobytí pobíraly 6 nebo 8 měsíců činil 228. Celkový počet nároků skupiny jednotlivců za rok 2010 v městské části činil 804.
Počet doložených dokumentů klienty Počítáme vždy s pěti základními tiskopisy za rok. Tyto tiskopisy zahrnujeme do měsíce podání žádosti. Dále pracujeme s měsíčním dokládáním úhrady nákladu spojeného s užíváním bytu a dokládáním snahy o zvýšení příjmu vlastní prací od měsíce podání žádosti včetně. Část skupiny tvoří 48 dlouhodobě nezaměstnaných osob, které pobírají dávku 12 měsíců. Na tuto část klientů připadá za rok celkem 1 392 dokumentů, které je nutné zpracovat. - 51 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Další části je započítáno pět základních dokumentů a dále měsíčně dokládané dva dokumenty. V případě příspěvku na živobytí poskytovaného za trvání žádosti 6 měsíců, je ve třetím měsíci jak ukazuje tab. č. 10 a 12 doložena pracovní smlouva, kterou se prokazuje snaha o zvýšení příjmu vlastní prací. Následuje pravidelné dokládání příjmu z výdělečné činnosti. Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 8 měsíců podle tab. č. 11 a 13 charakterizuje doložení pracovní smlouvy o dva měsíce později. Klienti pobírající dávku pouze část roku dokládají za rok 611 dokumentů. Celkový počet v současném systému činí 2003 doložených dokumentů.
Výše vyplacených dávek Pro účely stanovení výdajů na vyplácené dávky za rok vycházíme u modelu dle rozhodného období § 10 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi z průměrného příjmu tří měsíců před uplatněním žádosti. Osobám, které pobíraly dávku celý rok bylo vyplaceno jen na příspěvku na živobytí 1 633 200 Kč. Druhé části klientů, kteří pobíraly dávku 6 či 8 měsíců bylo vyplaceno 496 534 Kč, což činí 23 % z celkem vyplacených dávek příspěvku na živobytí skupině jednotlivců. Při čisté aplikaci současného modelu posuzování příjmu dle § 10 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi by bylo vyplaceno největšímu počtu klientů za rok dokonce 1 800 576 Kč. Další části skupiny by se vyplatilo 604 631 Kč, což činí 25 % z celkem vyplacených dávek příspěvku na živobytí skupině jednotlivců. V případě tohoto modelu by celkové výdaje vzrostly oproti posuzování počátku žádosti z průměrného příjmu téměř o 12 %.
Střední doba výskytu žádosti v systému22 V roce 2010 byla průměrná doba žádosti aplikovaná systémem hmotné nouze městské části ve vybrané skupině jednotlivců 10,18 měsíců. Část osob z dané skupiny,
k
22
Vzorec
_
x=
∑n x i =1 k
i
∑n i =1
i
pro výpočet váženého průměru dle Minaříka (2000). i
- 52 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
které krátkodobě23 setrvávaly ve stavu hmotné nouze reprezentovalo systém průměrnou dobou trvání žádosti 7,36 měsíců.
5.2 Návrhy na změnu rozhodného období
současného
systému
z
pohledu
Situace posuzování příjmu modelované v předchozí kapitole vycházejí z právního stavu, který nabyl účinnosti v roce 2007. Za dobu platnosti zákona nebyla tato oblast zásadním způsobem upravena. Jedinou oblastí ustanovení § 10 zákona o pomoci v hmotné nouzi, která trpí nejednoznačným výkladem je část podstatného poklesu příjmu. Z hlediska principů zápočtu příjmu se jedná o výjimku. Nepočítá se s průměrným příjmem, ale aktuálním. Následně je však z příjmu postupně stanovena průměrná částka, která se porovnává s částkou živobytí. Smyslem navrhovaných opatření je odstranění výjimky podstatného poklesu příjmu. Osoby, které se ocitají v době hospodářské krize v hmotné nouzi a nejsou znalé fungování systému hmotné nouze, konkrétně ustanovení podstatného poklesu příjmu, přicházejí často o možnost výhodnějšího zápočtu příjmu. Cílem návrhu je kromě zjednodušení procesu výplaty také efekt na straně výdajů. Menší počet administrovaných dávek umožňuje efektivnější fungování systému využitím metod sociální práce, zvýšením preventivní činnosti, vyhledáváním osob v hmotné nouzi a důkladnějším ověřováním uvedených skutečností žadateli. Níže v textu jsou představeny dva návrhy změn v návaznosti na současný systém z pohledu rozhodného období.
Zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc Navržené nastavení podmínek pro nárok na dávku, její výši a výplatu zohledňuje současnou právní úpravu a na základě respektování současných principů staví nové pravidlo. V rámci opatření je navrženo zachování tříměsíčního rozhodného období pro zjišťování příjmu. Ustanovení o podstatném poklesu se navrhuje zrušit a v rámci jednotného výkladu při podání žádosti o příspěvek na živobytí zjišťovat vždy průměrný příjem pro účely nároku a stanovení výše dávky. V průběhu pobírání dávky by se zjišťoval
23
Krátkodobým stavem hmotné nouze rozumíme stav osob, které nejpozději v 5 měsíci pobírání dávky nastoupily do zaměstnání.
- 53 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
pouze příjem za jeden kalendářní měsíc předcházející aktuálnímu měsíci. Tento návrh v praxi přinese operativnější reakci na změny ve skutečnostech, které ovlivňují dávku. Na základě nové úpravy byly navrženy tab. č. 14 a 15, ze kterých vyplývá výše uvedená rychlejší reakce na změny v rozhodných skutečnostech. Částka příspěvku na živobytí vyplácená osobě v hmotné nouzi činí již ve druhém měsíci plné životní minimum jednotlivce. Plná kompenzace chybějících finančních prostředků tak nastává již o měsíc dříve bez uplatnění výjimky ve formě podstatného poklesu.
Tab. č. 14: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 6 měsíců při zápočtu příjmu za předcházející měsíc 1M
2M
801 7 120
7 120
7 120
0
0
Zdroj: Vlastní práce
3M
3 126
4M
3 126
3 126
0
0 zaměstnán
7 120
7 120
Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Výhodou této úpravy je zkrácení doby výplaty dávky a s tím spojené finanční úspory. Oproti současným modelům dojde ke zkrácení doby výplaty dávky o dva měsíce. V případě, že si klient najde pouze krátkodobé zaměstnání, finanční úspora převáží zvýšené nároky na opětovné administrativní zpracování. Pro tuto úpravu hovoří také argument, že orgán pomoci v hmotné nouzi má u klientů, kteří mají krátkodobý příjem, již většinu aktuálních údajů z předchozího řízení k dispozici.
- 54 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Tab. č. 15: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 8 měsíců při zápočtu příjmu za předcházející měsíc 1M
7 120
7 120
7 120
0
2M
3M
4M
801
3 126
3 126
0
0
0
5M
3 126
3 126
0 zaměstnán
6M 3 126 7 120
0 7 120
Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Zdroj: Vlastní práce
Zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení Další možnou variantou je změna zápočtu příjmu, a to již v měsíci jeho obdržení. Podle platné právní úpravy v § 49 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi je příjemce povinen splnit do 8 dnů ohlašovací povinnost, například doložení pracovní smlouvy. Vzhledem k tomu, že se navrhuje započítávat příjem již v měsíci jeho obdržení v průběhu pobírání dávky, je vhodné dobu k ohlášení rozhodných skutečností zkrátit na 3 dny. Vyloučí se tak případy vzniku přeplatku na dávce, kdy příjemce nastoupí do zaměstnání koncem měsíce a tuto skutečnost nedá na vědomí orgánu pomoci v hmotné nouzi. Aplikací tohoto modelu zápočtu příjmu z pohledu rozhodného období by došlo k razantnímu zvýšení efektivity systému. Hlavní myšlenkou je obrácená aplikace podstatného poklesu příjmu při ponechání testování příjmu za tři předcházející měsíce dle § 10 písm. a) výše uvedeného zákona a zkoumání podmínky dle § 21 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi, kdy nesmí příjem překročit za tři měsíce, před podáním žádosti trojnásobek životního minima osoby. Příjemce by byl povinen doložit čistý příjem v měsíci, kdy jej obdrží. Tab. č. 16 a 17 znázorňuje ve čtvrtém měsíci situaci, kdy je příjemce dávky již plně zabezpečen příjmem na úrovni minimální mzdy. V tento okamžik již není možné poskytovat dávku hmotné nouze příspěvek na živobytí. Podpůrné zabezpečení ostatních potřeb, které může reprezentovat například bytová situace spadá pak do druhého pilíře státní sociální podpory. V současné době dle praktických zkušeností z městské části dochází nejčastěji k výpočtu dávky z průměrného příjmu za předcházející tři měsíce. Tento model je v praxi - 55 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
dlouhodobě aplikován a nevyvolává u většiny klientů negativní odezvu. Odstranění podstatného poklesu příjmu by se z pohledu praxe nedotklo výrazného počtu klientů. Ústavní právo na pomoc v
hmotné nouzi by zůstalo i nadále zachováno.
V této práci se jedná o nejúspornější model, který zkracuje oproti současné úpravě dobu trvání žádosti o tři měsíce a měl by být jako takový otázkou celospolečenského konsensu.
Tab. č. 16: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 6 měsíců při zápočtu příjmu v měsíci jeho obdržení 1M
2M
801 7 120
7 120
7 120
0
3M
1 964
0
4M
3 126
0
0 zaměstnán
7 120
Zdroj: Vlastní práce Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Tab. č. 17: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 8 měsíců při zápočtu příjmu v měsíci jeho obdržení 1M
7 120
7 120
7 120
0
2M
3M
4M
801
1 964
3 126
0
0
0
5M
3 126
3 126
0 zaměstnán
6M 0 7 120
Rozhodné období pro první měsíc Rozhodné období pro druhý měsíc Období výplaty příspěvku na živobytí Příjem ze zaměstnání
Zdroj: Vlastní práce
- 56 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
5.2.1 Dílčí vyhodnocení návrhů na změnu systému V rámci stanovených kritérií jsou vyhodnoceny dva návrhy na změnu systému. Jedná se o zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc a zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení. Podrobnější srovnání v rámci stanovených kritérií rozvádí subkapitola 5.3. Navržené modely vykazují snížení počtu nároků, doložených dokumentů a výši vyplacených dávek. Zvýšená efektivita předložených modelů z hlediska kritérií hodnocení se vyznačuje nižší střední dobou výskytu žádosti o příspěvek na živobytí v systému sociální pomoci.
Zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc Počet nároků na dávku Počet nároků u klientů, kteří příspěvek na živobytí přijímaly celý rok činil 576. U klientů, kteří si v průběhu roku našli zaměstnání a příspěvek na živobytí pobíraly 4 nebo 6 měsíců činil 166. Celkový počet nároků skupiny jednotlivců za rok v městské části by činil 742.
Počet doložených dokumentů klienty Na část dlouhodobě nezaměstnaných osob, které pobírají dávku celoročně připadá 1 392 dokumentů za rok. Klienti pobírající dávku pouze část roku dokládají za rok dle nového
návrhu
487
dokumentů.
Celkový
počet
v navrženém
systému
činí 1 879 doložených dokumentů.
Výše vyplacených dávek Osobám, které pobíraly dávku celý rok bylo vyplaceno na příspěvku na živobytí 1 688 976 Kč. Druhé části klientů, kteří pobíraly dávku 4
či 6 měsíců bylo
vyplaceno 446 841 Kč, což činí 21 % z celkem vyplacených dávek příspěvku na živobytí skupině jednotlivců.
- 57 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
.
Střední doba výskytu žádosti v systému Na základě navržené změny systému by byla roční průměrná doba žádosti ve vybrané skupině 9,39 měsíců. Část osob z dané skupiny, které krátkodobě setrvávaly ve stavu hmotné nouze se vyznačovalo dobou trvání žádosti 5,36 měsíců.
Zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení Počet nároků na dávku Počet nároků u klientů, kteří příspěvek na živobytí přijímaly celý rok činil 576. U klientů, kteří si v průběhu roku našli zaměstnání a příspěvek na živobytí pobíraly 3 nebo 5 měsíců činil 135, což je dokonce o 19 % méně nároků oproti modelu zápočtu příjmu za předcházející měsíc. Celkový počet nároků skupiny jednotlivců za rok v městské části by činil 711.
Počet doložených dokumentů klienty Na část dlouhodobě nezaměstnaných osob, které pobírají dávku celoročně připadá 1 392 dokumentů za rok. Klienti pobírající dávku pouze část roku dokládají za rok dle nového návrhu 425 dokumentů. Tento výsledek značí zlepšení oproti předcházejícímu modelu zápočtu příjmu o 13 %. Celkový počet v navrženém systému činí 1 817 doložených dokumentů.
Výše vyplacených dávek Osobám, které pobíraly dávku celý rok bylo vyplaceno na příspěvku na živobytí 1 633 200 Kč. Druhé části klientů, kteří pobíraly dávku 3 nebo 5 měsíců bylo vyplaceno 313 913 Kč, což činí 16 % z celkem vyplacených dávek příspěvku na živobytí skupině jednotlivců. Na vyplacených dávkách bylo v tomto modelu celkem uspořeno oproti zápočtu příjmu za předcházející měsíc 9 % finančních prostředků.
- 58 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Střední doba výskytu žádosti v systému Na základě další navržené změny systému by byla roční průměrná doba žádosti ve vybrané skupině 9 měsíců. Část osob z dané skupiny, které krátkodobě setrvávaly ve stavu hmotné nouze se vyznačovalo dobou trvání žádosti 4,36 měsíců.
5.3 Komparace navržených změn s platnou úpravou Následující graf č. 2 obsahuje srovnání počtu nároků na příspěvek na živobytí za období dvanácti měsíců, a to jak v rámci vybrané skupiny jednotlivců tak části osob z dané skupiny, které setrvávaly v systému hmotné nouze po část roku. Byly spočteny nároky u všech tří modelů. Současný model systému potvrdil očekávaný nejvyšší počet nároků na příspěvek na živobytí. Významným důvodem, který se projevil na počtu nároků na dávku, bylo rozhodné období zápočtu průměrného příjmu za předcházející tři měsíce. Návrh systému A vycházel ze zápočtu příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc. Tento model se v ukazateli počtu nároků na dávku projevil jako vhodně zvolený. V rámci skupiny osob, které krátkodobě setrvávaly v hmotné nouzi a jíž se reformní návrhy nejvíce dotýkají, došlo ke zlepšení situace v počtu nároků oproti nynějšímu systému o 27 %. Úbytek klientů vybrané části skupiny na celkovém počtu nároků znamenal pokles počtu nároků o 8 %. Návrh systému B modeloval zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení. Jak již bylo dříve napsáno, tento návrh měl za cíl snížit počet klientů, kteří setrvávají v systému aniž by čerpání z něj nezbytně nutně potřebovali. Z výše uvedených důvodů vyplývá, že byl kladen přísný požadavek na maximální možné snížení počtu nároků na dávku. Podrobný výpočet očekávané skutečnosti naplnil bezezbytku. Vyhodnocení prokázalo zlepšení ukazatele počtu nároků v rámci části skupiny osob o 41 % oproti současnému modelu. Úbytek klientů vybrané části skupiny na celkovém počtu nároků znamenal pokles počtu nároků o 12 %.
- 59 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Graf č. 2: Vyhodnocení počtu nároků na dávku Vyhodnocení nároků na příspěvek na živobytí
počet nároků na dávku
900 800
804
742
711
700 600 500 400 300
228 166
200
135
100 0 současný systém
návrh systému A
návrh systému B
systém hmotné nouze Skupina jednotlivců
Osoby setrvávající krátkodobě v hmotné nouzi
Zdroj: Vlastní práce (z dat předchozích modelů)
Vyhodnocení počtu doložených dokumentů v grafu č. 3 obsahuje srovnání mezi současným modelem systému a návrhy jednotlivých možných řešení. Ovlivnění současného modelu délkou pobírání dávky vyúsťuje v nejvyšší čísla ve srovnání jednotlivých konceptů. Celkový počet doložených dokumentů v návrhu systému A poklesl o 6 % a v návrhu B o 9 %. Stejného trendu bylo dosaženo u osob setrvávajících krátkodobě ve stavu hmotné nouze, kdy návrh systému A vykázal pokles o 20 % oproti současnému stavu a návrh systému B o 30 % při zápočtu příjmu v měsíci jeho obdržení.
- 60 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Graf č. 3: Vyhodnocení počtu doložených dokumentů klienty
počet doložených dokumentů klienty
Vyhodnocení doložených dokumentů 2003
2100
1879
1800
1817
1500 1200 900
611
487
600
425
300 0 současný systém
návrh systému A
návrh systému B
systém hmotné nouze Skupina jednotlivců
Osoby setrvávající krátkodobě v hmotné nouzi
Zdroj: Vlastní práce (z dat předchozích modelů)
Analýza modelu současného systému z pohledu rozhodného období v sobě zahrnovala princip dle § 10 písm. a) a § 10 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Graf č. 4 znázorňuje modely současného systému shodným označením. Návrh systému A vycházel opět ze zápočtu příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc a návrh B zohledňoval příjem v měsíci jeho obdržení vyjma počátku řízení o přiznání dávky, kdy bylo zohledněno období předcházejících tří měsíců a počítáno s průměrným příjmem za tuto dobu. Návrh systému A vykázal lepší výsledek ve výdajích na vyplacené dávky v rámci osob krátkodobě setrvávajících v hmotné nouzi o 10 % oproti současnému modelu 10 a). Vzhledem k převažujícímu počtu klientů, kteří dlouhodobě pobírají dávku však výrazná úspora u krátkodobých klientů neznamenala v celkovém objemu lepší výsledek, ale jeho zhoršení o 0,3 %. Pokud bychom aplikovaly čistý model 10 b) bylo návrhem dosaženo u krátkodobých klientů poklesu výdajů o 26 %. Celková roční úspora by činila 11 % na vyplacených dávkách. V praxi dochází však ke kombinaci modelů 10 a) a 10 b). Z výše uvedeného můžeme odvodit, že návrh systému zápočtu příjmu za přecházející měsíc v průběhu pobírání dávky veřejné finance nezatíží více než současný systém. Navíc vycházíme z předpokladu, že postupnou redukcí osob krátkodobě setrvávajících v systému dojde i ke snížení celkového počtu dlouhodobých klientů. Platí zde stejná teorie jako - 61 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
v případě dlouhodobě nezaměstnaných osob. Osoby setrvávající dlouhodobě v systému si na styl života na dávkách zvyknou a jejich návrat k pracovní činnosti bývá složitější. Pohledem praxe bývají dlouhodobě nezaměstnané osoby, osoby v hmotné nouzi, pro zaměstnavatele méně atraktivní. Návrh systému B byl nejúspornější, a to jak ve srovnání s částí krátkodobých klientů, kdy oproti současnému modelu 10 a) vykázal zlepšení o 37 % a modelu 10 b) dokonce o 48 %, tak v celkovém objemu vyplacených finančních prostředků. Souhrnná úspora ve vynaložených prostředcích na dávky znamenala snížení výdajů aplikací nového modelu o 9 % při nezapočítávání průměrného příjmu v průběhu pobírání dávky a 19 % oproti druhému modelu 10 b). Výhodou obou návrhů je odstranění výjimky podstatného poklesu příjmu v modelu 10 b).
Graf č. 4: Vyhodnocení výdajů na vyplacené dávky
výdaje na dávky v tis. Kč
Výše vyplacených dávek 3000 2500 2000 1500 1000 500 0
současný systém 10 a)
současný systém 10 b)
návrh systému A
návrh systému B
systém hmotné nouze Osoby setrvávající dlouhodobě v hmotné nouzi
Osoby setrvávající krátkodobě v hmotné nouzi
Zdroj: Vlastní práce (z dat předchozích modelů)
Prostřednictvím navržených modelů bylo dosaženo snížení doby pobytu žádosti v systému hmotné nouze, jak uvádí graf č. 5. V rámci výzkumného vzorku bylo dosaženo nejvyššího snížení střední doby o 1,18 měsíců za rok, což představovalo lepší výsledek o 12 %. Osoby pobírající dávku příspěvek na živobytí krátkodobě, zaznamenaly zkrácení průměrné doby setrvání v systému až o 3 měsíce, což představovalo až 41 % doby.
- 62 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Graf č. 5: Vyhodnocení doby výskytu žádosti v systému
systém hmotné nouze
Střední doba výskytu žádosti v systému
10,18
současný systém
7,36
9,39
návrh systému A
5,36
9
návrh systému B
4,36 0
1,5
3
4,5
6
7,5
9
10,5
průměrná doba v měsících Osoby setrvávající krátkodobě v hmotné nouzi
Skupina jednotlivců
Zdroj: Vlastní práce (z dat předchozích modelů)
Pro uvedení jednotlivých návrhů do praxe je potřeba legislativní úpravy, která je závislá na politickém rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že se nejedná o potřebu vytvoření zcela nového zákona, ale pouze o úpravu současného právního předpisu, není tato nevýhoda velkou překážkou. Z hlediska aplikace nových modelů zápočtu příjmů v návaznosti na rozhodné období se jeví jako slabá stránka současná osmidenní lhůta pro splnění ohlašovací povinnosti, kterou je nutné upravit. Modely s sebou také přináší vyšší administrativní náročnost v případě, že osoby, které žádají o pomoc ze systému by opakovaně vykonávaly krátkodobé zaměstnání. Silná stránka navržených změn spočívá v odstranění výjimky, zápočtu příjmu podle § 10 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi, podstatného poklesu příjmu. Přínosem kromě finanční úpory na vyplácených dávkách je také díky zkrácení doby krátkodobých případů osob v hmotné nouzi, možnost se více věnovat sociální práci se skupinou osob, které v systému hmotné nouze setrvávají dlouhodobě.
- 63 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
5.4 Dynamická část systému zaměřená na dlouhodobé příjemce Částka živobytí osoby je založena na principu bonifikací, které vycházejí z rozdílu mezi částkou životního a existenčního minima. Tyto navýšení mají za úkol motivovat klienty dávkového systému k tomu, aby se vlastními silami snažili systém sociální pomoci co nejdříve opustit. Jak již bylo komentováno v kapitole 3, jedná se o snahu vytvořit moderní flexibilní sociální systém, který bude co nejrychleji navracet klienty dávkového systému na trh práce. Například tím, že osoba prokáže snahu hledání zaměstnání, získá odměnu formou navýšení částky na stravu. Pokud naopak tuto snahu nemá je potrestána sankcí nebo se částka nenavýší. V obr. č. 1 je tímto mechanismem navýšení za aktivitu neboli snahu zvýšit si příjem vlastní prací, což činí 221,20 Kč. Podrobně je toto téma rozebráno v subkapitole 5.1. Základní oblastí, která upravuje stanovení částky živobytí u osob dlouhodobě pobírajících příspěvek na živobytí je počet měsíců, za něž byla dávka vyplacena. Obecně platí, že u osob, které pobírají příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, činí částka živobytí částku existenčního minima (2 020 Kč). Zvýšení částky živobytí podle § 25 až 28 a 30 nenáleží. Doba 6 kalendářních měsíců po sobě jdoucích se počítá po celou dobu nepřetržitého pobírání příspěvku na živobytí. Výše uvedené se nevztahuje na osoby, u kterých se nezkoumá zvýšení příjmu vlastní prací (§ 11 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi), osoby, které mají příjem z výdělečné činnosti, pobírají podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby invalidní v prvním nebo ve druhém stupni, a osoby, které vykonávají dobrovolnickou nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci. Standardní výše dávky za splnění podmínky využití nároků, majetku a doložení snahy o zvýšení příjmu vlastní prací činí u jednotlivce 3 126 Kč. Pokud některá z těchto podmínek není splněna, snižuje se částka o příslušný rozdíl. Využití nároků a pohledávek obsahuje navýšení o 20 % a majetku o 30 % z rozdílu mezi částkou životního a existenčního minima. Pokud klient dávkového systému vykonává veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin za kalendářní měsíc, je odměněn navýšením částky živobytí o 50 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem. Zákon o pomoci v hmotné nouzi automaticky připisuje osobě v hmotné nouzi částku za evidenci na úřadu práce, která činí životním a existenčním minimem.
- 64 -
zvýšení živobytí o 30 % rozdílu mezi
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Další navýšení je možné provést na základě zdravotního stavu, který vyžaduje dietní stravování nebo navýšení o náklady spojené s hledáním zaměstnání, což činí v obr. č. 1 zmíněných 300 Kč.
Obr. č. 1: Struktura částky živobytí v současném systému 300 Kč dieta 50 % VS 30 hod. (553 Kč) 20 % aktivita (221,20 Kč) 30% využití majetku (331,80 Kč) 20 % nároky a pohledávky (221,20 Kč) 30 % ÚP (331,80 Kč)
3 126 Kč
2 020 Kč
Zdroj: Zákon č. 111/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., vlastní práce
Systém hmotné nouze vychází ve své podstatě z parametrického nastavení příslušných bonifikací. Hlavní výhodnou skladby dávky po jednotlivých částech je možnost úpravy příslušných podmínek podle aktuální ekonomické situace. V případě, že je ekonomika v krizi je možné podmínky zpřísnit a současně zafungují automatické stabilizátory systému. Osoby, které byly ekonomicky aktivní se ocitají v sociální záchranné síti. Za předpokladu dlouhodobé pracovní činnosti si vytvořily úspory, které po ukončení podpory v nezaměstnanosti mohou s doplňkovou státní podporou čerpat a zachovat si tak životní úroveň na základě vlastních finančních zdrojů. Pokud by nebylo nastavení jednotlivých podmínek pro nárok na dávku, osoby v krátkodobé nepříznivé sociální situaci by ihned přešly do systému pomoci. Nastavení posuzování sociálních a majetkových poměrů lze brát v potaz ihned nebo v průběhu pobírání dávky. Pokud orgán pomoci v hmotné nouzi zjistí, že celkové sociální a majetkové poměry osoby jsou takové, že jí mohou po úhradě odůvodněných nákladů zaručit zajištění výživy a ostatních základních potřeb, lze toto využití vlastních prostředků žádat a účastníka řízení do systému nepustit. V průběhu pobírání dávky se zohledňuje nabytý majetek před podáním žádosti i v průběhu. Jestliže osoba bydlí ve vlastním bytě a například formou dědictví získá další nemovitý majetek je povinna jej využít. Pokud k využití nedojde, je dávka krácena a následně v případě nevyužití odejmuta.
- 65 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
Návrh parametrických změn u dlouhodobých příjemců Možnosti nastavení systému jsou velmi různorodé. Současné nastavení dává možnost dynamické složky plně uplatňovat. V obr. č. 2 jsou uvedeny možné parametrické návrhy na úpravu systému z hlediska zvýšení motivace k aktivnějšímu přístupu hledání zaměstnání. Zvýhodnění aktivity uchazeče o zaměstnání v současném systému činí 20 % rozdílu mezi životním a existenčním minimem. V absolutní částce činí tento rozdíl pouhých 221 Kč. Úpravou složky se navrhuje zvýšit tento rozdíl o částku za evidenci uchazeče o zaměstnání. Z hlediska hospodárnosti je dále navrženo upravení složky zvýšením částky živobytí osoby hledající zaměstnání do 300 Kč namísto současné fixní částky, která neumožňuje zahrnout i menší výdaje vedoucí k nalezení vhodného pracovního uplatnění. Jiné strukturování částky živobytí v obr. 2 by mělo osobě, která se ocitla v hmotné nouzi jednoznačně říci, která aktivita z pohledu společnosti je nejvíce žádoucí. Změna fixní složky do 300 Kč by měla být z pohledu praxe více využívána a žádoucí chování osoby hledající zaměstnání finančně podporováno. K této problematice by se mělo vyjádřit zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí formou například metodického pokynu. Tyto dvě oblasti by se měly označit jako žádoucí a nastavit tak pozitivní motivaci klientů k hledání zaměstnání. Navrhovanou strukturu je třeba centrálně upravit přijetím novely zákona o pomoci v hmotné nouzi.
Obr. č. 2: Struktura částky živobytí v návrhové části Do 300 Kč dieta 50 % VS 30 hod. (553 Kč) 50 % aktivita (553 Kč) 30% využití majetku (331,80 Kč) 20 % nároky a pohledávky (221,20 Kč) ÚP (podmínka-bez bonifikace)
3 126 Kč
2 020 Kč
Zdroj: Vlastní práce
- 66 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
5.5 Shrnutí Současný stav řešené problematiky podléhá zejména zvláštní právní úpravě obsažené zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Jednotlivé návrhy na úpravu současných systémů zejména oblasti třetího pilíře sociálního zabezpečení se v literatuře téměř nevyskytují, jelikož dávkový systém hmotné nouze je relativně nový a struktura jeho funkce se kvůli složitosti často omezuje pouze na jednoduchou deskripci. Nedostatek odborných podkladů, které poskytuje soudobá literatura, byl kompenzován praktickou zkušeností autora práce. Na základě analýzy současného systému a využití dalších metod se dospělo k novým návrhům. Autor formuloval dva konkrétní návrhy na úpravu systému a pojmenoval možnosti parametrických změn příspěvku na živobytí v subkapitole 5.4. Hlavním cílem této diplomové práce bylo navrhnout optimalizaci fungování současného systému hmotné nouze. K tomuto účelu byla vyslovena následující hypotéza. Se snižující se střední dobou výskytu žádosti o příspěvek na živobytí v systému se zvyšuje efektivita systému hmotné nouze. Na jejím základě byl stanoven závěr, který znamenal po vyhodnocení stanovených kritérií potvrzení vhodnosti navržených modelů. Výsledek střední doby výskytu žádosti o příspěvek na živobytí v systému byl použit pouze pro názornost. Lze se domnívat, zejména vzhledem k provedené komparaci výsledků v současném systému a navržených modelech v subkapitole 5.2 prostřednictvím stanovených kritérií, že tato hypotéza byla potvrzena s výhradou návrhu systému A (zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc) oproti modelu 10 a) v celkových výdajích na vyplacené dávky. Na základě vyhodnocení výsledků z části 5.1.1 a 5.2.1 byl zjištěn horší výsledek o 0,3 %. V praxi však je kombinován model 10 a) a 10 b), oproti kterému návrh systému A dosahuje ve vyplacených dávkách celkovou roční úsporu 11 %. V rámci stanovených kritérií byly srovnány dva výše uvedené návrhy modelů na změnu systému v části 5.2.1. Model zápočtu příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení vykázal nižší počet nároků, doložených dokumentů a výši vyplacených dávek. Rozsah práce neumožnil zabývat se všemi faktory, determinanty a problémy fungování systému jako takového. Spornými oblastmi se zabývá na základě poznatků a připomínek z praxe Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má možnost jednotlivé funkcionality prostřednictvím legislativy upravovat. Základní oblastí fungování systému je však rozhodné období. Detailnějším zpracováním této oblasti bylo dosaženo nových - 67 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
návrhů. Tyto návrhy byly vytvořeny tak, aby v praxi nedocházelo ke krácení práv klientů a současně byly zohledněny kritéria vedoucí k větší hospodárnosti systému. Zápočet příjmu v navržených modelech oproti současnému systému neobsahuje diskriminační výjimku podstatného poklesu příjmu. Tyto modely jsou proto universálnější a současně dosahují lepších výsledků v kritériích hodnocení. Další oblastí bylo zohlednění zápočtu příjmu v době, kdy klient dávkový systém opouští a je již plně zabezpečen svým vlastním hlavním příjmem. Zápočet příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc znamená zkrácení doby vyplácení dávky oproti nynějšímu modelu s tím, že dávka je vyplácena i v měsíci, kdy příjem z výdělečné činnosti již plně zabezpečuje základní potřeby. Druhá navržená změna se týká zápočtu příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení. Touto úpravou se dospělo k maximálnímu možnému zkrácení doby výplaty dávky u osob, které krátkodobě setrvávají v systému. Při diskuzi s odborníky na hmotnou nouzi bylo toto konkrétní opatření vnímáno jako příliš tvrdé ve srovnání s podmínkami, které mají osoby dlouhodobě setrvávající v hmotné nouzi. V oblasti dlouhodobých příjemců byla proto naznačena možnost parametrických změn. Problematickým bodem je oblast legislativní úpravy. Veškerá navržená opatření podléhají politickému konsensu. Celkově můžeme identifikovat následující silné a slabé stránky spojené s návrhy na optimalizaci systému výplaty dávek hmotné nouze.
Silné stránky:
není třeba měnit více právních předpisů (zákon o životním a existenčním minimu a další předpisy týkající se sociálního zabezpečení),
zachování výplaty dávky na obci,
zpřehlednění struktury systému výpočtu dávky z pohledu rozhodného období,
snížení administrativní náročnosti,
snížení počtu nároků příjemců dávek,
úspora výdajů státního rozpočtu.
Slabé stránky:
potřeba novely zákona o pomoci v hmotné nouzi,
potřeba úpravy softwaru k výpočtu dávky, - 68 -
5. ANALÝZA SYSTÉMU HMOTNÉ NOUZE
politický konsensus.
Současným trendem je z důvodu proběhlé ekonomické recese zacílení systému na maximální účelnost výplaty dávek, zefektivnění administrativní práce orgánů státní správy a s tím spojeného počtu vyplácených dávek. Pro praktickou aplikaci je vhodné doporučit sjednocení fungování systému jako celku, odstraněním ustanovení podstatného poklesu příjmu, který brání srozumitelnějšímu pochopení posledního pilíře sociálního zabezpečení v České republice.
- 69 -
6
Závěr Tato práce předkládá návrhy k optimalizaci systému dávek hmotné nouze tak,
aby nabídla konkrétní doporučení legislativních změn. Složitost problematiky sociální pomoci v České republice vedla k tomu, že byla vybrána hlavní dávka příspěvek na živobytí, na které bylo názorně modelováno fungování současného systému z hlediska zápočtu příjmu za různá období. Současný model a návrhy na změnu systému byly zkoumány z hlediska kritérií počtu nároků na dávku, počtu doložených dokumentů a výše vyplacených dávek. Navržený model zápočtu příjmu v průběhu pobírání dávky za předcházející měsíc (návrh A) znamenal kompromisní návrh pro postupné zavedení pozitivních změn zejména v oblasti snížení administrativní náročnosti a snížení počtu nároků příjemců dávek, což by v souhrnu s vyplácenými dávkami vedlo ke snížení výdajů na dávky pomoci v hmotné nouzi. Cílem druhého navrženého modelu byla snaha o maximální možnou úsporu prostředků při respektování základních principů sociálního zabezpečení. Model poskytování příspěvku na živobytí zohledňoval současné, společností přijaté principy systému hmotné nouze a dobu poskytování dávky zúžil na dobu nezbytně nutnou, po kterou příjemce není zabezpečen svým vlastním příjmem. Zápočtem příjmu v průběhu pobírání dávky v měsíci jeho obdržení (návrh B) bylo dosaženo 9 % úspory finančních prostředků oproti navrženému modelu A. Dále tento model vedl kromě snížení výdajů na vyplácené dávky opět ke snížení administrativní náročnosti a počtu nároků příjemců dávek. Problém složitosti systému dávek pomoci v hmotné nouzi by mohl být vyřešen zjednodušením právních předpisů. To by však vedlo ke stejné situaci, která zde již byla počátkem transformace. Množství podmínek sice vytváří komplikované prostředí, ale na druhou stranu jejich existence dává systému nové možnosti z hlediska adresnosti a účelnosti výplaty. Smyslem optimalizace současného systému by měla být taková činnost, která povede pokud možno ke zpřehlednění některých podmínek, při zachování či zvýšení kvality práce v tomto systému.
- 70 -
Seznam použitých zdrojů Monografie Baštýř, I. Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR: dílčí analýzy. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2005. 33 s. ISBN 80-239-5293-5. Břeská, N., Vránová, L. Dávky pomoci v hmotné nouzi a dávky sociální péče pro zdravotně
postižené
osoby.
1.
vyd.
Olomouc:
Anag,
2007.
406
s.
ISBN 978-80-7263-378-4. Fuchs, M. Evropský sociální model. In Evropské diskuze. Praha: Vzdělávací středisko na podporu demokracie, 2005. s. 14-19. ISBN 80-903122-4-1. Gregorová, Z., Galvas, M. Sociální zabezpečení. 2. vyd. Brno: Masarykova universita v Brně, 2000. 280 s. ISBN 80-210-3686-9. Hunčová, M. Sociální ekonomika a sociální podnik. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2007. 181 s. ISBN 978-807044-946-2. Jahoda, R., Kofroň, P., Šimíková, I. Změny v oblasti pomoci v hmotné nouzi a jejich dopady: příjemci a dávky aplikace nových institutů. 1. vyd. Praha: VÚPSV, 2008. 107 s. ISBN 978-80-7416-029-5. Kotýnková, M. Trh práce na přelomu tisíciletí. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006. 256 s. ISBN 80-245-1149-5. Kotýnková, M. Sociální ochrana chudých v České republice. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007. 134 s. ISBN 978-80-245-1302-7. Minařík, B. Statistika I: popisná statistika. 1 vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická universita, 2000. 98 s. ISBN 80-7157-421-X.
Niederle, P., Zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o životním a existenčním minimu: studijní text k přípravě na zkoušku zvláštní odborné způsobilosti pro „Řízení o dávkách pomoci v hmotné nouzi a o dávkách pro osoby se zdravotním postižením“. 1. vyd. Praha: Institut pro místní správu Praha, 2009. 147 s. ISBN 978-80-86976-17-4. - 71 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Peková, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1 vyd. Praha: Management Press, 2004. 375 s. ISBN 80-7261-086-4. Plesník, V., Quisová, S., Richterová, B. Problém dlouhodobé nezaměstnanosti: praxe a východiska. 1. vyd. Krnov: Reintegra, 2006. 99 s. ISBN 80-239-7140-9. Provazníková, R. Financování měst, obcí a regionů – teorie a praxe. 2 vyd. Praha: Grada, 2009. 304 s. ISBN 978-80-247-2789-9. Průcha, P. Správní právo. 7. vyd. Brno: Masarykova universita a nakladatelství Doplněk, 2007. 420 s. ISBN 978-80-210-4276-6. Průša, L. Reforma veřejné správy a její dopad na systém sociální ochrany obyvatelstva. 1.vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2003. 77 s. ISBN 80-86729-06-0. Rothbard, M. N. Ekonomie státních zásahů. 1. vyd. Praha: Liberální institut, 2001. 464 s. ISBN 80-86389-10-3. Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost. 1. vyd. Praha: Socioklub, 1996. 213 s. ISBN 80-902260-0-0. Tröster, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení, 4. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2008. 404 s. ISBN 978-80-7400-032-4. Večerník, J. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd. Brno: Masarykova universita v Brně, 2003. s. 13-23. ISBN 80-210-3048-8. Večeřa, M. Teorie sociálního státu. 1. vyd. Brno: Iuridica Brunensia, 1995. 141 s. ISBN 80-85964-20-1.
- 72 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Ostatní prameny Agentura pro sociální začleňování. Sociální vyloučení [online]. 2011. [cit. 2011-02-11]. Dostupné na: < http://www.socialni-zaclenovani.cz/co-je-socialni-vylouceni>. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Sněmovní
tisk
1062/0
[online].
2005.
[cit.
2010-12-12].
Dostupné
na:
< http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=1062&CT1=0> Důvodová zpráva k zákonu č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Sněmovní tisk 1063/0
[online].
2005.
[cit.
2011-01-04].
Dostupné
na:
< http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=4&T=1063> Ministerstvo práce a sociálních věcí. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č.
2/2006
[online].
2011.
[cit.
2011-02-11].
Dostupné
na:
. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č.
11/2007
[online].
2011.
[cit.
2011-02-11].
Dostupné
na:
. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č.
2/2008
[online].
2011.
[cit.
2011-02-12].
Dostupné
na:
. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č.
7/2008
[online].
2011.
[cit.
2011-02-14].
Dostupné
na:
. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Metodický pokyn Ministerstva práce a sociálních věcí č.
4/2010
[online].
2011.
[cit.
2011-02-12].
Dostupné
na:
. - 73 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Příjmy a životní úroveň [online]. 2010. [cit. 2011-02-11 ]. Dostupné na:
. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pomoc v hmotné nouzi [online]. 2011. [cit. 2011-02-11 ]. Dostupné na: . Národní informační centrum pro mládež. Systém sociálního zabezpečení v ČR. [online]. 2010. [cit. 2011-02-05]. Dostupné na: <www.icm.cz/system-socialniho-zabezpeceni-v-cr>. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 20/2001, kterou se vydává Statut města Brna. Sdělení č. 14/2000 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o Evropské sociální chartě. Sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 180/2009 Sb., o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozčlenění obcí seskupením katastrálních území. Usnesení vlády České republiky č. 1241/2003, ke Společnému memorandu o sociálním začleňování. Veřejný ochránce práv. Dávky na bydlení [online]. 2010. [cit. 2011-02-12 ]. Dostupné na: . Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 504/2006 Sb., jíž se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. - 74 -
Seznam tabulek, grafů a obrázků Seznam tabulek Tab. č. 1: Částky životního minima společně posuzovaných osob .................................... 19 Tab. č. 2: Zvýšení částky živobytí o náklady na dietní stravování ..................................... 30 Tab. č. 3: Orgány hmotné nouze města Brna ...................................................................... 38 Tab. č. 4: Počty přiznaných žádostí za rok 2008 ................................................................ 41 Tab. č. 5: Počty přiznaných žádostí za rok 2009 ................................................................ 41 Tab. č. 6: Počty přiznaných žádostí za rok 2010 ................................................................ 41 Tab. č. 7: Náklady na jednotlivé skupiny pobírající příspěvek na živobytí....................... 44 Tab. č. 8: Výpočet příjmu v měsících před podáním žádosti ............................................. 47 Tab. č. 9: Příspěvek na živobytí v prvních třech měsících trvání žádosti........................... 48 Tab. č. 10: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 6 měsíců ....................... 49 Tab. č. 11: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 8 měsíců ........................ 49 Tab. č. 12: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 6 měsíců při podstatném poklesu příjmu ..................................................................................................................... 50 Tab. č. 13: Příspěvek na živobytí poskytovaný za trvání žádosti 8 měsíců při podstatném poklesu příjmu ..................................................................................................................... 51 Tab. č. 14: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 6 měsíců při zápočtu příjmu za předcházející měsíc.............................................................................................. 54 Tab. č. 15: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 8 měsíců při zápočtu příjmu za předcházející měsíc.............................................................................................. 55 Tab. č. 16: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 6 měsíců při zápočtu příjmu v měsíci jeho obdržení ............................................................................................. 56 Tab. č. 17: Srovnání příspěvku na živobytí s variantou trvání žádosti 8 měsíců při zápočtu příjmu v měsíci jeho obdržení ............................................................................................. 56
- 75 -
SEZNAM PŘÍLOH
Seznam grafů Graf č. 1: Zastoupení skupin v žádostech o příspěvek na živobytí..................................... 43 Graf č. 2: Vyhodnocení počtu nároků na dávku ................................................................. 60 Graf č. 3: Vyhodnocení počtu doložených dokumentů klienty ........................................... 61 Graf č. 4: Vyhodnocení výdajů na vyplacené dávky ........................................................... 62 Graf č. 5: Vyhodnocení doby výskytu žádosti v systému.................................................... 63
Seznam obrázků Obr. č. 1: Struktura částky živobytí v současném systému ................................................ 65 Obr. č. 2: Struktura částky živobytí v návrhové části ......................................................... 66
Seznam příloh Příloha č. 1: Schéma sociálního zabezpečení ...................................................................... 77 Příloha č. 2: Vývoj životního minima v letech 2005 – 2007 (vybrané typy domácností) ... 78 Příloha č. 3: Městské části ve městě Brně ........................................................................... 79
- 76 -
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1: Schéma sociálního zabezpečení
Zdroj: ICM NIDM MŠMT. Sociální zabezpečení. [online] 2010. [cit. 2011-02-05]. Dostupné na:
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 2: Vývoj životního minima v letech 2005 – 2007 (vybrané typy domácností)
typ domácnosti
2005
2006
změna ŽM 2006/2005 (%)
změna ŽM 2007/2005 (%)
2007
osoba
2 360
2 400
1,7
3 126
32,5
celkem ŽM na osobní potřeby
2 360
2 400
1,7
3 126
32,5
domácnost
1 940
2 020
4,1
×
×
celkem ŽM
4 300
4 420
2,8
3 126
-27,3
žena
2 360
2 400
1,7
2 880
22,0
dítě 4 roky
1 720
1 750
1,7
1 600
-7,0
celkem ŽM na osobní potřeby
4 080
4 150
1,7
4 480
9,8
domácnost
2 530
2 630
4,0
×
×
celkem ŽM
6 610
6 780
2,6
4 480
-21,4
muž a žena
4 720
4 800
1,7
5 480
16,1
dítě 5 let
1 720
1 750
1,7
1 600
-7,0
dítě 9 let
1 920
1 950
1,6
1 960
2,1
celkem ŽM na osobní potřeby
8 360
8 500
1,7
9 040
8,1
domácnost
3 140
3 260
3,8
×
×
celkem ŽM
11 500
11 760
2,3
9 040
-21,4
muž a žena
4 720
4 800
1,7
5 480
16,1
dítě 5 let
1 720
1 750
1,7
1 600
-7,0
dítě 9 let
1 920
1 950
1,6
1 960
2,1
dítě 16 let
2 490
2 530
1,6
2 250
-9,6
10 850
11 030
1,7
11 290
4,1
domácnost
3 520
3 660
4,0
×
×
celkem ŽM
13 990
14 290
2,1
11 290
-19,3
celkem ŽM na osobní potřeby
Zdroj: Jahoda, Kofroň a Šimíková (2008, s. 9)
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 3: Městské části ve městě Brně
Zdroj: Magistrát města Brna. Městské části. [online] Dostupné na:
2011.
[cit.
2011-02-05].